Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Šakvice Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Ing. František Toman, CSc.

Iveta Hutterová

Brno 2009

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Šakvice vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.

Dne……………………………. Podpis…………………………..

PODĚKOVÁNÍ

Předem bych chtěla poděkovat vedoucímu práce prof. Ing. Františku Tomanovi, CSc. za možnost vypracování této bakalářské práce. Dále patří mé srdečné poděkování Ing. Jeleně Vitáskové, Phd. za trpělivé a ochotné vedení. Také děkuji řediteli katastrálního úřadu v Hustopečích u Brna Ing. Pavlu Odstrčilovi za vřelé poskytnutí informací a ochotným pracovnicím paní Haně Zechmeisterové a Naděždě Bendové za jejich ochotu a pomoc. V neposlední řadě patří mé poděkování obecnímu úřadu Šakvice, především paní Kostrhounové.

Abstrakt Tato práce pojednává o vývoji vlastnických vztahů k půdě. Pro zkoumání vývoje vlastnických vztahů jsem si vybrala katastrální území Šakvice, jež spadá pod katastrální pracoviště Hustopeče u Brna. Celá práce je rozdělena na dva větší celky. V prvním celku lze najít charakteristiku vybraného území, dále počátky půdní držby, vývoj vlastnictví v důležitých obdobích lidstva, od feudalismu, přes kapitalismus a socialismus až po současnost. Druhý celek lze nazvat praktickou částí. Zde už je historický vývoj konkrétních pozemků v území Loštinky, nacházející se v obci Šakvice. Vlastnický vývoj vztahů k půdě je zde popsán od pozemkové knihy až po současný katastr nemovitostí.

Klíčová slova: Vlastnické vztahy k půdě, katastrální území, feudalismus, kapitalismus, socialismus, pozemková kniha, katastr nemovitostí.

Abstract This work dealt with development owner ship relation for land. I chose the cadastral territory Šakvice, it is come under cadastral workplace Hustopeče near Brno, for investigation development relation. My work is fission into two major parts. In the first part you can find characteristic of territory, on infancy soil possession, development of ownership in important humanity period, from feudalism, over capitalism and socialism till present. In the second part you can give a name practical part. Here is already historical development of concrete area called Loštinky, to be situated in community Šakvice. Proprietary development relation for land is here described from cartulary till up real estate register.

Key words: Owner ship relation for land, cadastral territory, feudalism, capitalicm, socialism, cartulary, Este register.

OBSAH 1.ÚVOD…………………………………………………………………………………8 1.1 Vybrané katastrální území Šakvice..........................................................................8 1.2 Počátky jednotné daňové politiky v zemědělství………………………………...10 2. CÍL PRÁCE………………………………………………………………………….11 3. VZNIK A VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ………………………………………………..12 4. POČÁTKY PRÁVNÍCH VZTAHŮ K PŮDĚ………………………………………13 4.1 První berní rula (1654-1684) První rustikální katastr…………………………….13 4.2 Druhá berní rula (1684-1748) Druhý rustikální katastr…………………………..14 5. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ FEUDALISMU(1748-1757)....15 5.1 Tereziánské katastry (1748-1789)………………………………………………..15 5.2 Třetí berní rula (1748) První tereziánský katastr rustikální ……………………...16 5.3 Čtvrtá berní rula (1757-1785) Druhý tereziánský rustikální katastr ……………..16 5.4 Tereziánský katastr dominikální (1757) Panské vyrovnání……………………...16 5.5 Tereziánský katastr (Tereziánská rektifikace katastru)…………………………..17 5.6 Josefský katastr (1785-1792)……………………………………………………..17 5.7 Tereziánsko–Josefský katastr (1792-1860) ……………………………………...17 6. OBDOBÍ KAPITALISMU…………………………………………………………..18 6.1 Pozemková držba....................................................................................................18 6.2 Scelování půdy (komasace)………………………………………………………19 6.3 Stabilní katastr (1817-1927) ……………………………………………………..21 6.4 Veřejné knihy.........................................................................................................22 6.4.1 Pozemkové knihy………………………………………………………………23 6.4.1.1 Železniční knihy (1874-1964)………………………………………………..25 6.4.1.2 Horní knihy (1854-1957)……..………………………………………………25 6.5 Pozemkový katastr (1927-1950)………………………………………………….25 6.6 Pozemkové úpravy v letech 1945-1950…………………………………………..26 7. POZEMKOVÉ ÚPRAVY V OBDOBÍ SOCIALIZACE VESNICE………………..27 7.1 První etapa (1950-1960)………………………………………………………….27 7.2 Druhá etapa (1960-1972)…………………………………………………………28 7.3 Třetí etapa (po roce 1974 - předpokládané dokončení první polovina 90.let)…...28 7.4 JZD……………………………………………………………………………….29 7.5 Jednotná evidence půdy – JEP (1950-1964)……………………………………..30

7.6 Evidence nemovitostí – EN (1964-1992)………………………………………...31 8. SOUČASNÝ STAV PO ROCE 1989……………………………………………….33 8.1 Katastr nemovitostí – KN (1992 – současnost)......................................................33 9. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ U VYBRANÝCH POZEMKŮ V K.Ú. ŠAKVICE……………………………………………………………………...37 10. ZÁVĚR……………………………………………………………………………..51 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………...53 12. SEZNAM OBRÁZKŮ……………………………………………………………..54 13. SEZNAM TABULEK……………………………………………………………...54

1. ÚVOD 1.1 Vybrané katastrální území Šakvice Obec Šakvice se nachází na pahorku nad severním břehem Dolní zdrže novomlýnské soustavy, která zaplavila nivu řeky Dyje včetně Šakvického rybníka, jenž byl v minulosti vyhledávanou lokalitou vodní fauny a flóry. Katastr je prakticky bezlesý a z velké části jej pokrývá zemědělská půda. První zmínky o obci pochází již z roku 1371 pod názvem Číčovice, kdy měla být pustá ves znovu osazena. Tato zpráva tedy naznačovala, že předchůdcem dnešních Šakvic byla nějaká starší osada, která z neznámých důvodů zanikla. Na půdorysu dnešní vsi je patrná plánovitost rozložení selských gruntů po obou stranách široké návsi zvané Dědina. Vesnice prošla složitým správním vývojem. Po zániku patrimoniální správy v roce 1848 připadla od roku 1850 k soudnímu okresu Hustopeče. Pod mikroregion Hustopečsko patří Šakvice dodnes. Základní údaje o obci Okres: Břeclav Mikroregion: Hustopečsko Počet obyvatel: 1366 Nadmořská výška: 205 m Katastrální území v ha: 1215 ha

Obr. 1 Historická fotografie obce Šakvice (dnešní ulice Hlavní)

8

Historické mezníky 1278 – Objevuje se zpráva o tažení Rudolfa Habsburského po bitvě na Moravském poli přes jih Moravy. Mnoho vesnic vymizelo navždy, avšak Číčovice ne. 1371 – Markrabí Jan Jindřich daroval zpustlé Číčovice Volfovi z Přítluk s tím, že je osadí. V období husitských válek byla ves zpustošena a poté se zde usadili němečtí kolonisté. 1385 – Číčovice byly prodány panu Benešovi z Kravař. 1527 – Šakvice patří do vlastnictví Jana z Lipé, jenž byl od roku 1522 nejvyšším maršálkem království Českého. 1533 – Do obce přišli novokřtěnci (Jan Huetr), roku 1535 však byli ze vsi vyhnáni a byli pronásledováni. Mohli se vrátit až v roce 1538. O čtyři roky později, v roce 1542 v Šakvicích proběhl dokonce i jejich křest. Od roku 1547 však začíná další pronásledování a roku 1622 byli nuceni Šakvice natrvalo opustit. Zůstal tu po nich jen Toufarský dům se sklepem a panská louka Toufarka. 1620-1621 – Po bitvě na Bílé hoře byly Šakvice vypleněny, zbylo zde pouze 57 domů a 360 obyvatel. Třicetiletá válka znamenala pro Šakvice pohromu, přežila jen třetina obyvatel. 1740 – Od tohoto roku jsou zde vedeny matriky a od roku 1812 i pozemkové knihy. 1752 – V Šakvicích žije 71 rodin (30 německých a 41 českých). 1753 – Počínaje tímto rokem se v "úřadě obecním " objevují typická šakvická příjmení (Greml, Kurc, Svoboda). 1790 – V Šakvicích je 84 domů a 547 obyvatel. 1801 – Obec postihl obrovský požár, zůstalo zde jen 6 domů, škola a fara. Velké požáry v obci vypukly také v letech 1764, 1835, 1842, 1843 a 1856. 1809 – Přes obec procházela napoleonská vojska. Jimi způsobená škoda vystoupala až na 38 323 zlatých. 1825 – Byl vyměřen obecní majetek, předloženy nové katastrální mapy a popsány obecní hranice. 1827 – Obec poprvé pojišťuje proti požáru šenk, pastoušku a kovárnu. 1840 – V obci je 184 domů a 768 obyvatel. 1866 – V Šakvicích se usídlilo pruské vojsko. 1884 – 25.9. Šakvický občan pan František Nosek byl zvolen do Zemského sněmu. 1900 – V obci je 230 domů a 1154 obyvatel. 2003 – V Šakvicích je 523 domů a 1380 osob. 9

V současné době mají Šakvice 1366 obyvatel. Obec má zpracovaný územní plán, regulační plán a kompletně vybudované inženýrské sítě a kanalizace. Šakvice mají zájem udržet v obci mladé lidi, proto byla zahájena komplexní pozemková úprava, při níž by měla vzniknout lokalita určená k výstavbě nových rodinných domů. Šakvice se zaměřují také na zlepšování životního prostředí. V roce 2005 bylo vysazeno 5,5 ha lokálního biokoridoru, zvaný "Obecní hájek ". Tato obec jistě stojí za pozornost.

Obr. 2 Současný letecký snímek obce Šakvice

↑S

1.2 Počátky jednotné daňové politiky v zemědělství První zmínky o výběru daní jsou datovány od roku 1022, a to v jedenáctém roce vlády knížete Oldřicha z rodu Přemyslovců. Tzv. pozemková daň byla vybírána z tehdy užívané plošné jednotky, tzv. lánu a honů. Velikost lánu byla různá, lišila se podle toho, kdo půdu vlastnil a kde se nacházela, většinou byla zhruba od 16 do 19 ha. Hlavním kritériem pro stanovení daně byla kvantita, nikoliv kvalita, ta byla spíše opomíjena. Od 14. století se využívá pro pojmenování pozemkové daně výraz berna či berně. Pozemková daň byla vybírána nepravidelně. Daň byla placena pouze z půdy poddanské, půda šlechty byla od daně osvobozena. Do tohoto období řadíme např. zemské desky, urbáře či vesnické gruntovní knihy.

10

- Zemské desky (13.století) –Jedná se o zápisy šlechty. Šlo o knihy vedené soudem, původně složily k zapisování soudních sporů. Vyvinuly se ze záznamů soudního písaře nedlouho

po vzniku zemského soudu. (Nedvídek, 2001) První písemný doklad o

zápisech pochází z roku 1278. V zemských deskách můžeme hledat toliko majetek šlechty, církevních řádů a bývalých královských měst (Nedvídek, 2001). Zápisy v zemských deskách byly prováděny časovou posloupností, proto jejich nevýhodou byla značná nepřesnost.

- Urbáře (14. století) – Vrchnosti si do nich nechávaly zapisovat veškeré své držebnosti. Mimoto byly do nich zanášeny i držebnosti poddaných a jejich povinnosti vůči vrchnosti ( např. roboty, naturální a peněžité dávky) jakož i to, čím byly naopak vrchnosti povinny svým poddaným (Nedvídek, 2001). Urbáře byly tedy vrchností pořízené seznamy a jejich správnost byla podmíněna jen spravedlností. Znamenaly přechod z právních poměrů, spočívajících na ústním podání, obvyklostech a lidské paměti založených práv, stvrzených jednostrannou panskou listinou. Pozemky připsané v urbářích poddaným a svobodníkům byly pojmenovány pozemky urbárními, rustikálními, později také kontribuentními. A pozemky vrchnostenské se nazývaly panské, dominikální nebo dvorské, které na rozdíl od rustikálních nebyly podrobeny žádné dani až do roku 1706. Vrchnostenský urbář se mohl považovat za právoplatný důkaz proti, avšak nikoli ve prospěch toho, kdo jej psal, a to pouze tehdy, když vrchnost mohla prokázat nepřerušené užívání sporného práva po dobu 32 let. Z urbářů, které byly zachovány, lze zmínit např. urbáře kláštera ostrovského z roku 1388, kláštera břevnovského z roku 1406 či urbáře panství pardubického z roku 1680.

2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce bylo sledování vývoje vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Šakvice. Vývoj vlastnictví jsem posuzovala od Pozemkové knihy, před Evidenci nemovitostí až po současný stav Katastru nemovitostí. Nápomocná při zkoumání vlastnictví mi byla mapa pozemkového katastru a mapa katastru nemovitostí. Vlastnické vztahy k půdě se během několika desítek až stovek let výrazně měnily.

11

Avšak nedocházelo pouze k vývoji vlastnictví, ale měnila se také výměra vybraných pozemků a často docházelo také ke změně kultury pozemku.

3. VZNIK A VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Vznik zemědělství se datuje již od počátku civilizace na Zemi. Po období, kdy dějiny hovoří o prvních lidech jako o lovcích či sběračích plodů, nastoupilo období vývoje, kdy se člověk začal chovat jako zemědělec. Přibližně před 10 000 až 20 000 lety došel člověk k poznání, že rostliny a plody lze nejen sbírat, ale také je ke své a potřebě druhých pěstovat. Jelikož zjistil, že zvířata, která lovil byla nespolehlivým zdrojem potravy, snažil se některá zvířata chytit, chovat je a využívat v zajetí, nejen pro jejich maso, ale i mléko. Tím se snižovala především jeho závislost na potravinách získávaných lovem a sběrem. Postupně se lidé naučili vyprodukovat více potravin, než potřebovali pro svou spotřebu, byli schopni je uchovávat a tak si zajistit pravidelné zásobování během měnících se ročních období. V průběhu tisíciletí lidských dějin člověk své zemědělské znalosti rozvíjel a zdokonaloval. S postupem času rozšířil druh pěstovaných rostlin, zvětšoval chov užitečných živočichů, byl schopen je domestikovat, šlechtit a mít z nich větší užitek. S rozvojem zemědělství byl úzce spojen také vývoj životního prostředí kolem míst osídlených člověkem, jelikož s růstem lidské společnosti se stále více rozšiřovaly zemědělské pozemky a docházelo ke snižování ploch lesů a stepí. Přibližně v 8.-10. století byl v zemědělství uplatňován tzv. trojhonný systém hospodaření, jež s menšími změnami trval až do konce období feudalismu. V této době byl k orbě používán hlavně dobytek a pěstovaly se známé druhy obilí, jako je pšenice, ječmen nebo oves, výnosy však nebyly příliš valné. Dále se pěstovala např. kukuřice, hrách či čočka. Lidé se seznámili s ovocnářstvím, vinařstvím a chmelařstvím. Z nástrojů určených ke sklizni se používal především srp nebo kosa. Charakteristickým znakem středověkých poměrů se staly větrné a vodní mlýny, kovárny a krčmy. Ve druhé polovině 14. století nevyužívalo zemědělství už jen vysoko položené podhorské svahy, jež byly osídlovány až do 16. století tzv. "pasekářskou kolonizací". To mělo za následek, že se ve střední Evropě měnila struktura plodin. V tomto období docházelo k rozvoji i dalších odvětví, především pivovarnictví. Na počátku 19. století došlo k zániku trojhonného systému hospodaření a přešlo se ke všeobecnému systému hospodaření s pravidelným střídáním plodin. Střídavé

12

hospodářství se stalo základem pro vyšší úrodnost, a tím docházelo ke zvýšení příjmů. Vlivem technické revoluce došlo k rozkvětu zemědělských strojů a nářadí. Byl objeven tzv. řádkový secí stroj, používaný pro setí kukuřice, řepy, luskovin či řepky. Velkým významným objevem byl vynález orebního nářadí – pluhu. Třicátá léta byla především ve znamení zemědělské krize vlivem světové nadvýroby. V září 1938 došlo k přerušení zemědělského vývoje, čeští zemědělci v pohraničí byli připraveni o svůj majetek. Během 2. světové války došlo k rapidnímu snížení objemu zemědělské výroby. Po válce došlo ke konfiskaci, rozdělení a osídlení půdy maďarů a němců. Po roce 1949 byla vybudována Jednotná zemědělská družstva. Soukromé hospodaření bylo spíše potlačováno. Rostlinná výroba se začala oddělovat od živočišné. Docházelo k rozvoji mechanizace – ošetřování půdy těžkými stroji, provádělo se odvodňování pozemků a úpravy vodních toků, začala se používat chemická hnojiva, což mělo způsobit podstatné zvyšování výnosů. Avšak bez ohledu na životní prostředí. Po roce 1989 došlo k přechodu k tržnímu hospodářství, což znamenalo výrazný tlak na přizpůsobení se novým ekonomickým podmínkám a možnostem odbytu. Na konci roku 1989 v podstatě neexistoval v zemědělství soukromý sektor, až dvě třetiny půdy byly obhospodařovány JZD a zbylá jedna třetina náležela státu. Veškerá zemědělská politika se soustředila hlavně na obnovu vlastnických práv k půdě, cestou restitucí. Po pádu socialistického zřízení došlo k rozvoji samostatně hospodařících rolníků a dalších individuálních zemědělských podnikatelů. Hlavním cílem dnešního zemědělského sektoru je hospodařit

v souladu s trvale

udržitelný rozvojem zemědělství.

4. POČÁTKY PRÁVNÍCH VZTAHŮ K PŮDĚ 4.1 První berní rula (1654-1684) První rustikální katastr Dosavadní zjišťování výměry a ceny pozemků zaměřením bylo problematické a nepřesné. Rostly také nároky na kvalitu a výnosnost půdy. Tuto situaci vyřešil sněm z roku 1652, kdy zvolil hlavní komisi, s plnou mocí i pro dobu, kdy sněm zasedat nebude (http://www.krovak.webpark.cz/). A rozhodl o tom, aby byly daně vyměřovány na spravedlivějším a věcnějším základě než dosud. Z tohoto důvodu vznikl v roce 1654 první daňový soupis poddanské půdy, rustikální katastr.

13

Daň byla rozdělována podle výsledků šetření berní jednotky "osedlostí", což byly různě rozsáhlé lány orné půdy. Základ daně byl závislý nejen na jejich výměře, ale i na hospodářově pracovní kapacitě. Této dani byly nadále podrobeny jen pozemky a statky v držení poddaných nebo ostatních obyčejných poplatníků (např. měšťanů, farářů, svobodníků, mlynářů), neboť panská, dominikální půda byla podle zemského zřízení nezdanitelná. Proto bylo také jedním z hlavních úkolů prvních katastrů zabránění převodu poddanské půdy na půdu dominikální, která byla od daně osvobozena. Soupis měl vzniknout na základě šetření v terénu. Veškerá půda byla rozdělena do dvou kategorií, a to na půdu ornou a půdu neobdělávanou. Jakost půdy měla tři třídy: dobrá, prostřední a půda špatná. Co se týče výměry, byla udávána v tzv. strychách. Na Moravě byl podobný soupis půdy zhotoven teprve roku 1678, kde byla půda vyměřena podle počtu lánů. Lánové rejstříky tvoří nejstarší zachovaný moravský katastr. Odlišná daňová soustava byla ve Slezsku, kde od roku 1527 byly zdaněny všechny stavy podle příjmu a jmění. Půda zapsaná v berní rule byla nadále nesvobodná a zdanitelná.

4.2 Druhá berní rula (1684-1748) Druhý rustikální katastr Odvádění daní z pozemků bylo neustále jen povinností poddaných. Vysoké daně nedovolovaly poddaným klidné živobytí a stále více je zbídačovaly. O zlepšení situace se zasloužil hrabě Kinský, člen komise pro daňovou reformu, který vycházel ve svých studiích z výměry půdy. Kinský prosadil dvě reformy (Kinského reformy). První z roku 1683 , druhá z roku 1684. Na základě nařízení kancléře Fr. Kinského došlo k revisitaci prvního rustikálního katastru, který byl revidován a pozměněn v letech 1674-1683, a v roce 1684 vznikl druhý rustikální katastr. Ten po dlouhou dobu sloužil jako rozhodující základní pramen ve sporu, byl-li statek nebo pozemek počítán mezi statky dominikální nebo rustikální. Výběr berně podle katastru byl s největší přísností a vedle krutých robot to byla jedna z příčin selských bouří a povstání, které se koncem 17. století odehrály v severních Čechách. I to bylo jedním z důvodů, proč císař Josef I. žádal, aby pozemkové dani podléhaly i statky dominikální.

14

5. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ FEUDALISMU (1748-1757) První zmínky o užívání krajiny pochází už z 9., 10. století. S růstem obyvatel dochází k pozměňování krajiny a přibývá zemědělské půdy. Se zvětšováním půdy určené pro zemědělské účely však souvisí nedostatek pracovníků. Feudálové, kteří půdu vlastnili, mohli pokračovat v jejím využívání a rozšiřování jen za pomoci cizí pracovní síly (Toman, 1995). Zejména v období tzv. velké kolonizace, která probíhala od 12.-14. století, přicházeli do země holandští a němečtí kolonisté, kterým dával panovník půdu do nájmu. Docházelo také k zakládání nových vesnic. Jejich výstavbou byl pověřen tzv. Lokátor, jehož hlavním úkolem bylo plánovat zástavbu ve volné krajině, přicházel do styku s měřickými pracemi. Lokátoři dále vybírali vhodné místo pro vznik vesnic, určovali způsob zástavby, jejich nezbytným úkolem bylo vyměření a rozvržení půdního fondu na jednotlivé lány, navrhovali také cestní síť a vodohospodářská a meliorační opatření. Lze říci, že toto období se vepsalo do krajiny. Velká kolonizace byla v podstatě skončena počátkem 15. století. V 18. století, za vlády Marie Terezie, nastává tzv. Raabizace, která probíhala v letech 1775-1785. Byla vyvrcholením konfliktů mezi feudálem a původními nezakoupenými zemědělci. Provedením aboliční reformy byl pověřen F.A. Raab, úředník, jmenovaný ředitelem komorních statků. Reforma spočívala v rozdělení půdy velkostatků, majetek, který zahrnoval zejména hospodářské budovy a dobytek, byl prodán poddaným. Z poddaného se tedy stal dědičný nájemce. Reforma zasáhla panství komorní, panství královských měst, církevních i jezuitských. Pozemkové úpravy z tohoto období jsou zaznamenány v raabizačních mapách, byly také založeny písemné operáty, tzv. geometrické tabely. Raabizace byla ukončena v roce 1785 Josefem II. Významný v období feudalismu byl přechod trojhonné soustavy hospodaření k hospodaření střídavému, což způsobilo značné pronikavé změny v zemědělské krajině.

5.1 Tereziánské katastry (1748-1789) Roku 1706 se na zemském sněmu království českého zemští stavové uvolili, aby k vyměřování daně pozemkové docházelo i ze statků vrchnostenských. Návrh byl

15

předložen k přezkoumání zvláštní komisi. To trvalo až do roku 1748, kdy bylo stanoveno nové roztřídění daně.

5.2 Třetí berní rula (1748) První tereziánský katastr rustikální Jedná se o nahrazení předchozí berní ruly i moravských lánových rejstříků. Jde o výsledek katastrálních prací z let 1713-1748. Hlavním cílem panovníka bylo získat daně z půdy rustikální i dominikální. Daně v Čechách byly opět rozdělovány podle počtu poddanských usedlostí, na Moravě podle počtu lánů. Do katastru měl možnost nahlédnout každý zájemce, případně podat do tří let námitku.

5.3 Čtvrtá berní rula (1757-1785) Druhý tereziánský rustikální katastr Druhý tereziánský rustikální katastr začal platit po nové jenerální vizitaci rustikální půdy. V konečné fázi druhý tereziánský rustikální katastr vycházel z prvního, pocházejícího z roku 1748. Zachoval dokonce i jména v něm zapsaných držitelů. Úrodnost (bonita) polí byla roztříděna do osmi tříd. Daně byly roztříděny podle celkového výnosu, což byla kombinace úrodnosti a možnosti odbytu hrubého výnosu. Rustikální tereziánský katastr evidoval: pozemky vůbec a půdu užitečnou (úhory, vinice, louky, lesy, rybníky, zahrady a role, pastviny), prostředky pomocné každého statku (plavba dříví, chmelařství, chov dobytka), pivovary městské, mlýny. Marie Terezie předpokládala, že reforma zasáhne půdu dominikální stejným břemenem jako rustikální. Byla přesvědčena, že pouze pomocí podrobného měření lze spravedlivě stanovit míru daně. Její předpoklady však naplněny nebyly, a proto nadále nepovolovala jeho další revizitace.

5.4 Tereziánský katastr dominikální (1757) - Panské vyrovnání V roce 1749 byly zavedeny i nové přiznávací listy pro statky dominikální, aby byla vyrovnána pozemková daň a to dle plochy půdy jednotlivých vrchností. Byly vedeny veškeré vinice, chmelnice, zahrady, pastviny, lesy jednotlivých vrchností. Šetření bylo ukončeno v roce 1756 a jeho výsledkem se stal elaborát zvaný Exaeqatorium dominicale. Byl základem pro tereziánský katastr dominikální. Toto daňové vyrovnání mělo důsledky i na omezení zápisů do zemských desek, do kterých se mohla nadále zapisovat jen půda zapsaná v Exaeqatoriu.

16

5.5 Tereziánský katastr (Tereziánská rektifikace katastru) Tereziánský katastr spolu s dominikálním katastrem tvořili úplný a velký katastr všech statků a pozemků rustikálních i dominikálních. Nebyl sice zcela jednotný ve všech zemích rakouského mocnářství, ale jde o první katastr, který zdaňoval jak půdu poddanskou, tak i panskou. Tím tvořil základ ostatním novějším katastrům.

5.6 Josefský katastr (1785-1792) Zdaňování pozemků na základě přiznání bylo nedostatečné. Z tohoto důvodu předložil Petr Kašpar Světecký, zeměměřič z panství třeboňského, návrh na zmapování říše. Jeho myšlenkou se nechal inspirovat Josef II. , jenž vydal roku 1785 patent, který nařídil, že všechny pozemky rustikální i dominikální se uvnitř obce zaměří, zobrazí a určí se jejich výměry. Ty se určovaly pomocí přímých měření v terénu. Soupisy a měření se dotýkaly pouze půdy úrodné a lesů, neplodná půda nebyla do katastru pojata. Před vlastním měřením se musely nejdříve určit a popsat hranice každé berní obce, která tvořila nejnižší správní jednotku. Jednotlivé obce byly rozděleny na několik tratí, které byly většinou zaměřeny samostatně. Následně každý pozemek v trati dostal tzv. topografické číslo a došlo k určení výměry v jitrech. Výsledky měření byly podkladem pro tvorbu map jednotlivých obcí. Co se týče daní, byla poddanská i panská půda zdaněna stejně. Základem pro zdanění byl hrubý výnos pozemků, který se určil podle úrodnosti. Berní sazba z jednotlivých kultur přihlížela také k výrobním nákladům. Josefský katastr byl podle patentu veřejný a znamenal novou úpravu poddanských povinností.

5.7 Tereziánsko–Josefský katastr (1792-1860) Josefský katastr sice přinesl klid a spokojenost poddaným, ale u šlechty přílišné porozumění nenalezl. Proto po smrti císaře Josefa II. tlak šlechty na jeho nástupce Leopolda II. způsobil, že jednotná daňová soustava byla zrušena a od roku 1793 byl zaveden katastr tereziánsko–josefský. Od tohoto roku se půda a majetek dominikální zdaňoval na základě katastru tereziánského, tedy podle exaeqatoria. Naproti tomu poddaní platili daně podle katastru josefského. Takto upravený operát byl podkladem pro založení zemských desek,

17

pozemkových knih a pro daňové předpisy až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost operát stabilního katastru.

6. OBDOBÍ KAPITALISMU 6.1 Pozemková držba Další období nastává s nástupem kapitalismu a zrušením nevolnictví. Toto období trvá až do kolektivizace zemědělství a změny v pozemkové držbě se projevují různými, z hlediska pozemkových úprav i protichůdnými směry (Toman, 1995). Vliv kapitalismu na zemědělskou půdu se charakterizuje tím, že značná část půdy je soustředěna v rukou velkostatkářů, kteří usilují o zvětšení výměry jednotlivých pozemků i statků. Rok 1848 přinesl základní změny v pozemkových poměrech. V tomto roce byl vydán patent o zrušení poddanství a robot. Tím se majitelem obdělávaných pozemků stává poddaný, který je obdělával. Převzetí pozemků do vlastnictví však bylo spojeno s velkými finančními potížemi. Vzniklo zadlužení rolníků a dochází k rozsáhlému dělení gruntů, které do zániku feudalismu bez souhlasu vrchnosti nebylo možné, až na některé výjimky, dělit. Od roku 1848 však byly původní lány stále častěji rozdělovány při dědictví. K dalšímu dělení a roztříšťování pozemků dochází při odprodávání jednotlivých pozemků nebo jejich částí z důvodu zadluženosti, věnem při sňatcích nebo také při stanovování výměnku. Na tříštění pozemků měla také nemalý vliv výstavba technických děl, především železnic, silnic a regulace toku. Tak se za několik let změnil vzhled katastru k nepoznání. Na změnu pozemkové držby v období kapitalismu měly značný vliv i zásahy společnosti, zvláště scelovací úpravy a pozemkové reformy. Neupravenost pozemkové držby lze charakterizovat zejména těmito znaky: - Rozptýlenost a rozdrobenost pozemků Příčiny jsou různé, vznikla jako důsledek původního osídlování krajiny už před mnoha staletími. V roce 1849 bylo v českých zemích asi 18 milionů parcel. Podle toho hospodařil zemědělec v té době v průměru na 29 pozemcích a to nejen v různých polních tratích, ale někdy i v různých katastrech (Toman, 1995). - Nevhodný tvar pozemků Pozemky byly různých tvarů, zejména dlouhých a úzkých. Vznik těchto pozemků je velmi starého data a souvisí se zavedením pluhu v zemědělství. Následné dělení

18

protáhlých pozemků způsobovalo další zhoršování. U řemenových pozemků nebyly zvláštností pozemky široké několik metů a dlouhé i několik kilometrů. - Nepřístupnost pozemků Na pozemky takových tvarů nebyl příjezd prakticky možný, pouze přes pozemky sousední. Vznikla tzv. vázanost obůrová, což je vázanost v osevním postupu, aby častým pojížděním po sousedních pozemcích nedocházelo ke vzniku škod na úrodě. - Nepravidelné tvary katastrálních hranic Tvorba hranic areálů zemědělských obcí souvisí rovněž s dávnou dobou. K prvnímu úřednímu stanovení těchto hranic došlo na základě patentu Josefa II., "o zavedení pozemkového katastru" v roce 1785. Tyto hranice vykazují menší či větší výstupky či zářezy. Katastrální hranice jako správní hranice obcí jsou platné dodnes (Toman, 1995).

6.2 Scelování půdy (komasace) V rozdrobenosti

a neupravenosti pozemkové držby viděli pokrokový zemědělci,

národohospodáři jednu z hlavních brzd rozvoje a pokroku v zemědělství. Snahy o úpravu pozemkové držby byly u nás i v zahraničí již od poloviny minulého století. Úprava spočívala především v zaokrouhlování hranic (arondace), zpřístupnění pozemků dokonalejší cestní sítí (konsolidace) a někde i budování samotných dvorů s ucelenou půdní držbou (separace). U nás se nejvíce šířilo scelování půdy (komasace), jehož podstatou bylo scelení půdní držby do několika málo pozemků se současným vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a společných zařízení. V roce 1849 první rakouský hospodářský kongres rozhodl, aby rozvoj zemědělství byl řešen scelováním pozemků. A následně byl v roce 1855 vypracován návrh prvního scelovacího zákona, který však nebyl realizován. Z důvodu naléhavosti potřeby scelování pozemků docházelo k dobrovolným scelovacím akcím. V letech 1856-1858 provedl první scelování v obci Záhlinice, její starosta a velký průkopník scelování, poslanec František Skopalík. Úspěch scelování tak znamenal podnět pro dobrovolné scelování v dalších 31 obcích na Moravě. V roce 1866 byl vydán říšský arondační zákon, který umožňoval dobrovolné směny pozemků. I přes částečné úspěchy ve scelování půdy bylo stále jasnější, že dobrovolné scelování není správným řešením, a že nutnost vydání zákona s použitím principu majority je stále naléhavější. Proto po získání zkušeností ze scelovacích prací v německých zemích, vydává parlament ve Vídni, po několikerém přepracování, v roce

19

1883 říšský rámcový zákon o scelování hospodářských pozemků. Tento zákon uvádí účel a zásady komasací (scelování), organizaci scelovacích úřadů, scelovací řízení a způsob hrazení nákladů. Vlivem různé politické situace v českých zemích se vyvíjeli rozdílně i pozemkové úpravy a scelování. Na Moravě byl zemský zákon přijat v roce 1884 a v roce 1887 ve Slezsku. V roce 1888 byla v Brně zřízena Zemská komise pro agrární operace, která řídila scelovací práce na Moravě. V letech 1890-1940 bylo na Moravě a ve Slezsku provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. Tyto provedené scelovací práce se mohly stát po roce 1945 základem pro rychlý přechod zemědělství na moderní formy hospodaření, avšak nástup kolektivizace tento příznivý vývoj na dlouhou dobu přerušil. Na Čechy se však říšský zákon nevztahoval, neboť český zemský sněm nepřijal vládní předlohu zemského zákona a jeho přijetí se nepodařilo prosadit ani v roce 1905. Z tohoto důvodu se nemohlo v Čechách provádět scelování na základě právních norem, ale jen na základě dobrovolnosti a za stoprocentního souhlasu všech účastníků, a to až do roku 1940. K rozšíření působnosti moravských zemských scelovacích zákonů došlo v Čechách až o osm let později, v roce 1948. Čtyři základní činnosti zahrnuté do provádění pozemkových úprav: - Scelování lesů - Scelování hospodářských pozemků - Oproštění lesů od cizích enkláv a arondace lesních hranic - Dělení společných pozemků a úprava vlastnických a uživatelských práv (Toman, 1995) Vlastní scelovací práce tvořily: - Určení a zaměření scelovacího obvodu – Zvláštní kultury, katastrální obec mimo intravilán, někdy i lesy. - Odhad pozemků (bonitace) – Jde o odhad jakosti půdy se současným oceněním, prováděný na základě posudků znalce. - Projekty společných zařízení – Odvodňovací kanály, vodohospodářská zařízení, komunikace, úprava menších vodních toků. - Nové rozdělení náhradních pozemků – Vycházelo ze zásad stejné průměrné vzdálenosti, bonity, plošné výměry a malého počtu nově navržených pozemků. Současně se scelovacími pracemi se vydělovaly plochy pro veřejné účely, na stavební rozvoj obce a záhumenky.

20

6.3 Stabilní katastr (1817-1927) Ke vzniku stabilního katastru vedla neutušená situace při vedení předchozích katastrů, způsob stanovování výnosů a jakosti půdy, jež neodpovídalo skutečnosti. Také plošné výměry pozemků zapsaných v josefínském katastru postupně přestávaly vyhovovat požadavkům na přesnost vzhledem k intenzivnějšímu obdělávání půdy. Z těchto důvodů císař František I. nařídil patentem v roce 1817 založení nového katastru, který se měl vybudovat s dosud nebývalou přesností a důkladností. Jelikož vznikla domněnka, že nový katastr potrvá navždy, byl proto nazván katastrem stabilním. Pro celé Rakousko-Uhersko bylo nařízeno nové vyměřování. Měly být zaměřeny všechny pozemky, bez ohledu, zda se jedná o půdu plodnou či neplodnou. Za nejmenší evidenční jednotky byly zvoleny katastrální obce. Pozemková daň se měla určovat podle čistého výnosu pozemků. Stabilní katastr byl již zcela založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla a jeho vybudování bylo svěřeno vědecky i prakticky připraveným zeměměřičům. Pro nové mapové dílo bylo zvoleno Cassini-Soldnerovo nekonformní transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic s počátky v trigonometrických bodech Gustenberg (pro Čechy) a Svatý Štěpán (pro Moravu). Základní zvolené měřítko zobrazení bylo 1:2880. Hranice všech pozemků byly v přírodě za účasti jejich držitelů řádně vyšetřeny a označeny. V Čechách probíhalo podrobné měření v letech 1826-1843 a na Moravě 1824-1836. Na vznikající mapě byly zobrazeny všechny zaměřené pozemky a následně očíslovány jako parcely. Výměra jednotlivých parcel byla pak odvozena od zobrazené plochy v mapě. Lze podotknout, že většina dnešních území pochází z doby vzniku stabilního katastru. Podle měřického návodu z roku 1824 obsahoval: - písemný operát, parcelní protokoly pozemkových a stavebních parcel, obecní výkaz druhů kultur, rejstřík držitelů, výkaz parcel, u kterých nebyl znám držitel. K těmto částem byly podle rozšířeného měřického návodu z roku 1865 připojeny dále: - krajský a okresní výkaz hlavních kultur, výtah z písemného operátu pro jednotlivé držitele – pozemnostní arch z úhrnné hodnoty jednotlivých držitelů (Nedvídek, 2001). Z měřického operátu stabilního katastru byla odvozena řada současných katastrálních map, které jsou stále platné. Avšak ani stabilní katastr nebyl zcela bezchybný. Nedostatky katastru byly způsobeny především velkým časovým rozpětím mezi počátkem a koncem oceňovacích prací, růzností v nazírání na výnosnost půdy, což

21

vedlo k tomu, že se stabilní katastr začal v četných případech rozcházet se skutečností. Proto v roce 1869 došlo k reambulanci stabilního katastru. Hlavním úkolem reambulance bylo jednorázové doplnění elaborátu měřického i písemného katastrálními změnami, nastalými od doby původního měření, a provedení nového tzv. všeobecného vcenění a vtřídění pozemků. Zaměření všech změn a jejich zobrazení v katastrálních mapách bylo však provedeno ve spěchu a nekvalitně, což mělo negativní vliv především na přesnost katastrálních map. Reambulovaný stabilní katastr pak sloužil jako podklad pro založení nových pozemkových knih. Ustanovení stabilního katastru u nás platilo do roku 1927.

Obr. 3 Mapa Šakvic z období Františkova mapování (1836-52)

↑S

6.4 Veřejné knihy Do veřejných knih se zapisovaly právní poměry nemovitostí, jako je koupě, darování či odkaz, a s tím související váznoucí dluhy a břemena. Jsou to především knihy pozemkové, dále zemské desky, železniční a horní knihy. Veřejné knihy byly uloženy u příslušných knihovních soudů a byly všeobecně přístupné.

22

6.4.1 Pozemkové knihy Pozemkové knihy sloužily k zápisu rustikálního majetku vedeného v Josefském katastru. Na jednotlivých panstvích je jejich vznik datován od 15. století. Právně závazné, obligatorní, pro každou změnu v držení nemovitostí se staly podle občanského zákoníku z roku 1811. Předchůdkyní pozemkové knihy byly původně zemské desky, které měly obsahovat zápisy o všech nemovitostech. Jelikož do zemských desek měly právo zápisu jen statky, platící více než 300 zlatých daní, a které měly volební právo do zemského sněmu, byly říšským zákonem roku 1871 založeny nové pozemkové knihy. Do nich se zapisovala veškerá majetková podstata všech vlastníků nemovitostí. Zápis v pozemkové knize měl konstitutivní charakter. Předmětem zápisu byly všechny nemovitosti v evidovaném katastrálním území, tedy katastrální obci, kromě nemovitostí tvořících veřejný statek a nemovitostí zapsaných v jiných veřejných knihách. A to z důvodu, že platila zásada, že každá nemovitost může být zapsaná jen v jedné veřejné knize. Pozemkovou knihu tvořily: - Hlavní kniha - Sbírka listin - Mapa pozemkové knihy - rejstříky

Hlavní kniha Byla vedena pro každé katastrální území zvlášť a podle potřeby mohla mít více svazků. Je složena z tzv. knihovních vložek, do kterých se zapisovalo vždy jedno knihovní těleso. Za knižní těleso byla považována právní jednotka, skládající se z jedné nebo více nemovitostí, které měly tvořit určitý celek. Nemovitosti, jež byly zapsány v knihovní vložce musely mít pouze jednoho vlastníka nebo spoluvlastníka a nesměly být zatíženy nestejnými závadami, jako byly například hypotéky. Knihovní vložka byla tvořena třemi částmi: - List A- list podstaty statkové – V tomto listu byly zapsány všechny nemovitosti se všemi právy, které se k nim vztahovaly. Výměry pozemků uváděny nebyly. U každého parcelního čísla byl vyznačen druh (kultura) pozemku. - List B-list vlastnictví – Zde byly vyznačeny vlastnické vztahy a jejich případná omezení. Dále se také vyznačoval způsob nabytí

23

vlastnického práva, např. kupní

smlouva. List vlastnictví sloužil také k vyznačení různých omezení způsobilosti k právním úkonům. - List C-list závad – V listu C byla uvedena tzv. břemena vztahující se k zapsaným nemovitostem, například povinnosti výměnku, zástavní právo v případě výpůjčky na nemovitost, tzv. služebnosti na knihovním tělese, jako umožnění přístupu na sousední pozemek či právo odebírat vodu ze studny. List závad sloužil také k duplicitnímu vedení závazků váznoucích na uvedených nemovitostech. Způsoby zápisu do pozemkové knihy: 1. Vklad – Zápis, jímž se nabývalo nějakého práva okamžitě a v celém rozsahu nebo se jím právo omezovalo či rušilo. Listiny pro vklad musely mít ověření soudu či notáře. 2. Záznam – Jde o zápis, kterým se opět nabývalo knihovních práv. Záznam však měl povahu pouze prozatímního zápisu. Jednalo se tedy o podmínečně platný zápis a nezakládal právní vztah k nemovitosti. 3. Poznámka – Byla považována za méně významný zápis. Nevznikala, ani se jím nepřeváděla nebo nerušila knihovní práva. Byla to například poznámka spornosti nebo věcné břemeno. Pokud šlo o zrušení práv nebo břemen v pozemkové knize, bylo to označováno jako výmaz.

Sbírka listin Do sbírky listin byly zakládány kopie všech písemností, na jejichž základě docházelo k zápisům v hlavních knihách.

Mapa pozemkové knihy Mapa pozemkové knihy byla otiskem katastrální mapy, postupně doplňovaným všemi změnami.

Rejstříky Sloužily k snadnému vyhledávání v pozemkových knihách. Každý svazek pozemkové knihy obsahoval: - rejstřík věcný = seznam parcelních čísel - rejstřík osobní = seznam vlastníků v abecedním pořadí

24

6.4.1.1 Železniční knihy (1874-1964) Železniční knihy zachycovaly výhradně pozemky a nemovitosti, které sloužily k provozu drah. Do železniční knihy nepatřily dráhy soukromé, průmyslové, vlečné, báňské a uliční. Skládala se z knihovních vložek a sbírky listin. Pro každou železnici nebo pro každou její část byla vyhotovena samostatná knihovní vložka. Dnes jsou železniční knihy uloženy na katastrálních úřadech v Praze a v Brně.

6.4.1.2 Horní knihy (1854-1957) Horní knihy byly v některých zemích zakládány již v 16. století, jinde však až na sklonku 18. století. Předmětem zápisu byly tzv. dolové míry či dolové stavby. Byly tvořeny knihou a sbírkou listin. V roce 1945 přešla všechna vlastnická práva k nerostům na čs. stát a od roku 1958 došlo ke zrušení zápisu do horních knih.

Obr. 4 Mapa Šakvic z období Františkova – josefského mapování (1876-1878)

↑S

6.5 Pozemkový katastr (1927-1950) Po vzniku Československé republiky nastala nutnost vypořádat se s právními otázkami vlastnických vztahů k půdě. K jejich změně došlo především po první pozemkové reformě v letech 1919-1922 a následném scelování. Bylo nutné soustředit informace o nemovitostech také pro zabezpečení vlastnictví k pozemkům, informace pro výkupy a 25

převody nemovitostí. Pozemkový katastr se stal nepostradatelnou součástí všech právních jednání o nemovitostech a jeho původní daňové poslání se začalo přetvářet na účel právní a všeobecně hospodářský. Technická úroveň nově vytvářených katastrálních map rychle narůstala a rozsáhlé nové katastrální měření četných měst vytvářelo spolehlivé předpoklady pro pořizování zastavovacích plánů. Prioritou pro nové měření již nebyl daňový účel, ale především rozvoj výstavby. Nově vyhotovované mapy byly zobrazovány ve zcela novém souřadnicovém systému JTSK, jež byl charakterizován Besselovým elipsoidem a Křovákovým konformním kuželovým zobrazením. V zákoně je pozemkový katastr definován jako geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemků v Československé republice. Byl stanoven jako veřejný. V pozemkovém katastru byla každá parcela označena číslem a pro každou parcelu byl veden držitel, výměra, kultura, jakostní třída a katastrální výtěžek. Podle nového zákona se přecházelo na přesné zobrazení v měřítku 1:1000. Nejdůležitější části katastrálního operátu tvoří: - Katastrální mapa – Nejčastěji používané mapy byly v měřítku 1:2880 převzaté z katastru stabilního, později zhotovované v didaktických měřítkách. - Parcelní protokol – Obsahuje všechny parcely evidovaného katastrálního území, seřazené v aritmetickém pořadí parcelních čísel. U každé parcely je veden celý její popis-list mapy, název polní tratě, bonita, výměra a další. - Pozemnostní arch – Pro každého držitele v katastrálním území je sestaven zvlášť. Pokud bylo více držitelů vyznačily se jejich podíly. Katastrální operát byl v plném rozsahu udržován až do roku 1939. Později již jeho údržba nebyla dostatečná a zejména po roce 1945 se začal hrubě rozcházet se skutečností. Po roce 1956 se přestal udržovat úplně. Lze říci, že šlo o významný mezník v historii katastru.

6.6 Pozemkové úpravy v letech 1945-1950 Jelikož se po druhé světové válce stále více ukazovalo, že dosavadní scelovací předpisy nevyhovují novým poměrům, byly zahájeny práce na přípravě nového scelovacího zákona. V něm by měly být uplatněny veškeré poznatky a požadavky potřebné k vybudování moderního zemědělství založeného na soukromovlastnických vztazích. Politické řešení zemědělské problematiky se stále více dostává do popředí.

26

Byla přijata řada nových zákonů, zákon č. 142/1947 Sb., dále zákon o nové pozemkové reformě č. 46/1948 Sb. Poté byl schválen další zákon č. 47/1948 Sb. o některých technickohospodářských úpravách pozemků. Technickohospodářské úpravy pozemků mohly nadále pozitivně ovlivňovat vývoj našeho zemědělství k moderním formám hospodaření, ať už soukromým či družstevním. Veškerá iniciativa byly v rukou samotných zemědělců, což znamenalo značné výhody. Scelování měly na starost scelovací družstva, jež tvořili všichni přímí účastníci pozemkové úpravy a zástup. Veškeré náklady byly hrazeny státem. Nový scelovací zákon kladl důraz, při řešení nároků, na náhradní pozemky. Ve srovnání s původními pozemky měla být zachována výměra, kvalita a vzdálenost nových pozemků. Případné rozdíly měly být srovnány penězi. Zákon také umožňoval použití rezervních ploch pozemků získaných z revize první pozemkové reformy z roku 1948, případně z Konfiskátů sloužících k rozvoji obcí či průmyslových podniků. Zcela nový, politický směr dostaly pozemkové úpravy v roce 1949 po vydání zákona č. 69/1949 Sb., jehož hlavním úkolem bylo co nejrychleji zavést tzv. zemědělskou velkovýrobu.

7. POZEMKOVÉ ÚPRAVY V OBDOBÍ SOCIALIZACE VESNICE 7.1 První etapa (1950-1960) V tomto období vznikala Jednotná zemědělská družstva (JZD). Jejich členská a půdní základna se ještě často měnila. Pozemkové úpravy uskutečněné v tomto období se ještě řídily scelovacím zákonem č. 47/1948 Sb. Aby se však do popředí dostávaly otázky a problémy politicko-hospodářské, jsou projekty přejmenovány na hospodářsko-technické úpravy pozemků (THÚP). Projekt JTHÚP řešil jednoduchými způsoby scelení roztříštěných pozemků zemědělců tvořících družstvo do půdních celků v rámci stávající sítě polních cest, trvalých hranic jiných kultur a vodohospodářské zařízení. Scelovací zákon byl v roce 1955 nahrazen vládním nařízením č. 47/1955 Sb. o opatření v oboru hospodářsko technických úprav pozemků a pak i prováděcí vyhláškou č. 27 z roku

1958. Ve stejném roce byla také vydána jednotná metodika pro zpracování

projektů JTHÚP, která na tuto vyhlášku navazovala. Socializace vesnice byla do roku 1960 v podstatě dokončena.

27

7.2 Druhá etapa (1960-1972) V této etapě došlo k organizační a hospodářské stabilizaci družstev. Dochází k prvnímu slučování malých družstev ve větší celky s výměrou do 1000 ha. Pro tato JZD začínají být zpracovávány projekty vyšší úrovně. Z tohoto důvodu byla v roce 1962 vydána metodika pro zpracování tzv. Souhrnných projektů HTÚP. Tento projekt byl uplatňován v řešení dalšího scelování pozemků do větších celků, ale zároveň obsahoval i návrhy na reorganizaci sítě společných zařízení, na nové uspořádání dopravních, rekultivačních či půdoochranných opatření. Jedním z hlavních cílů bylo maximální využití půdního fondu pro zemědělskou výrobu. Během tohoto období byl v převážné míře vytvořen obraz krajiny, který existuje i v současnosti. V letech 1971-1972 došlo ke zpracování "okresní studie rozvoje koncentrace a specializace zemědělské výroby v kooperačních seskupeních". V roce 1973 byly z tohoto důvodu práce na projektech JHTÚP zastaveny a projekční kapacita byla v letech 1973-1975 zaměřena na zpracování "Generelů rozvoje koncentrace a specializace zemědělské výroby".

7.3 Třetí etapa (po roce 1974 - předpokládané dokončení první polovina 90.let) Zpracování tzv. Generely pozemkových úprav mělo neblahý důsledek na vytvoření "pozemkových bloků", nekoordinovaného a násilného vytvoření půdních celků neodbornými zásahy do krajiny. Toto období vyústilo až v násilné slučování podniků do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. Pro ně se začínají tvořit projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ), prováděné dle metodiky vydané ministerstvem zemědělství a výživy ČSR v roce 1976. Tyto projekty nebyly určeny pouze k řešení organizace půdního fondu a ekonomiky provozu podniků, ale sloužily i pro ochranu a tvorbu krajinného prostředí. Během tohoto období se také podařila zlepšit úroveň projektů a byla v nich navrhována řada opatření pro zlepšení životního prostředí. Největší nedostatky však tkvěly v realizaci výstavby po SPÚ. Většina opatření pro ozdravění krajiny však zůstávala pouze v návrhu. Návrh projektů SPÚ a nové organizace půdního fondu byl tvořen z těchto částí: - vymezení hranic vnějšího hospodářského obvodu - stanovení hranic vnitřního hospodářského obvodu

28

- delimitace půdního fondu a změny kultur - návrh nových pozemků a jejich seskupení do honů a osevních postupů - zemědělská doprava a vytvoření cestní sítě - protierozní ochrana jako samostatná část projektu - životní a krajinné prostředí včetně návrhu na ozelenění Souhrnné projekty pozemkových úprav byly posledním druhem socialistických projektů, které se nepříliš chvalně podílely na vytvoření současné zemědělské krajiny.

7.4 JZD Po roce 1948 začala vznikat Jednotná zemědělská družstva především za účelem vytvoření co největších orných ploch. V mnoha ohledech šlo o napodobení sovětských kolchozů. Vznik JZD s sebou přinesl i různé ekologické problémy, například: z důvodu rozorání porostů mezi menšími poli zanikly remízky a jiná přirozená ochrana, došlo k důrazným úbytkům zvěře a nesčetně druhů se stalo ohroženými, což ještě podpořila chemizace zemědělství. Vznik JZD probíhal ve třech etapách: První etapa (1949) Tato etapa byla spíše dobrovolná, členové družstva spravovali orné plochy Druhá etapa (1950) V tomto roce byla nařízena realizace přechodu JZD na třetí a čtvrtý typ, což mělo za následek hromadné vystupování z družstev. Vedení strany odpovědělo "výkupem" zemědělských strojů, avšak bez žádného ekonomického efektu, což mělo znemožnit činnost zemědělců. Třetí etapa (1952) 3.června 1952 bylo vydáno usnesení strany a vlády o dalším rozvoji JZD. Byl odstartován útok na vesnice a její obyvatele. Tato fáze byla spojena s násilnou kolektivizací půdy. Typy JZD Existovaly čtyři typy družstev: 1. typu – Jedná se o nejstarší typ. Šlo pouze o sdružení několika rolníků, kteří obdělávali svá pole, jež zůstávala zachována v původním tvaru. 2. typu – Nastalo zvětšování orné plochy, což bylo spjato s rozoráním mezí. Živočišná výroba byla udržována individuálně.

29

3. typu – Došlo ke sjednocení rostlinné a živočišné výroby. 4. typu – družstva přecházela kompletně pod správu státu a členové družstva začínají ztrácet nárok na vyplácení podílu z jimi vložené půdy. V dnešní době pokračují JZD jako "zemědělská družstva" nebo byla transformována na jinou společnost, případně došlo k jejich rozpadu z důvodu nehospodárné ekonomiky, jež byla dříve štědře dotována státem.

7.5 Jednotná evidence půdy – JEP (1950-1964) Po skončení druhé světové války došlo vlivem osídlování pohraničí, pozemkových reforem a postupným budováním socialistického zemědělství, k rozsáhlým změnám ve vlastnických a užívacích vztazích k nemovitostech. Příděly konfiskované půdy, revize první pozemkové reformy, druhá pozemková reforma, vznik JZD a nově definované právní vztahy, způsobily, že nebylo technicky zvládnutelné všechny tyto přeměny podchycovat v dosavadních evidencích v souladu se skutečností. Klesal také zájem nadále vést soukromé vlastnické vztahy. Nový občanský zákoník způsobil nesourodost mezi katastrálním operátem a pozemkovými knihami a vytvořil nové užívací vztahy k půdě. Jelikož katastrální operát tyto vztahy k půdě neevidoval, nemohl sloužit jako podklad pro plánování zemědělské výroby a lesního hospodářství, nebyl využíván ani k rozpisu pozemkové daně. Byl využíván pouze jako podklad při změnách vlastnictví a užívání půdy. Pro každý zemědělský, lesní, zahradnický či jiný závod bylo naléhavé vytvořit společnou evidenci všech druhů pozemků bez ohledu na katastrální území. Zabývat se touto evidencí byl hlavní úkol pro místní národní výbory, které pro každý závod určily tzv. závodový list. V tomto listě byly vedeny výměry jednotlivých druhů pozemků podle přiznání držitelů. Jelikož byly výměry většinou pouze odhadnuty, docházelo k velkému úbytku půdy v evidenci. Tyto nedostatky měly být odstraněny pomocí tzv. štítkové akce, která byla zahájena počátkem února 1952. Ta probíhala u okresních národních výborů a jejím hlavním úkolem bylo co nejrychlejší a spolehlivé zjištění výměry orné a jiné zemědělské půdy. Výsledek byl zapsán do evidenčního lístku, zemědělská půda každého závodu byla zapsána na jeden děrný štítek. Jelikož národní výbory neměly personál kvalifikovaný v půdní evidenci a údaje nebyly získávány z technických podkladů se štítková akce neosvědčila.

30

Určitý řád do evidence byl vnesen teprve až v roce 1954. Metodické vedení měly na starost okresní měřická střediska. Výměry byly zjišťovány z pozemkových map či návrhů přídělů apod. Jelikož práce probíhaly velmi rychle, nebylo možné vykonat důkladnější místní šetření a zaměření změn. Jednotný systém v evidenci měla přinést tzv. Jednotná evidence půdy (JEP), kterou založily v roce 1956 orgány geodézie. Ke zpracování informací sloužily děrnoštítkové stroje. Jednotkou pro zpracování byla hospodářská obec. JEP byla určena především pro plánování zemědělské výroby a sloužila jako podklad pro hospodářsko technické úpravy pozemků. Hlavní podstatou JEP byla evidence skutečného stavu užívání půdy, bez ohledu na vlastnické vztahy. K nejdůležitějším částem operátu patří: - Pozemková mapa – Otisk původní mapy katastrální v souvislém zobrazení. Jelikož se v mapách zobrazoval skutečný stav hranic pozemků v přírodě jak vznikl pro podmínky zemědělské výroby, většinou v nich nebylo možné zjišťovat právní stav pozemkového vlastnictví. - Evidenční listy – Byly zakládané pro každého uživatele zvlášť. V pozměněné formě nahrazovaly archy pozemkového katastru a postupně se staly nejdůležitější složkou písemného operátu. - Soupis parcel – Jedná se o seznamy parcel zhotovené podle pozemkového katastru. - Sumarizační výkazy Je však třeba podotknout, že ani Jednotná evidence půdy nebyla zcela bezchybná.

7.6 Evidence nemovitostí - EN (1964-1992) Nová evidence nemovitostí vznikla především z toho důvodu, že se v JEP zanedbávaly vlastnické vztahy a praxe ukázala, že i v socialistickém hospodářství je nutná ochrana vlastnictví. Tato nová evidence obsahovala dosavadní informace JEP a doplňovala je údaji o vlastnících (Matějík, Vitásková, 2002). V evidenci nemovitostí byly vyznačeny technické údaje o nemovitostech (druh pozemku, výměra, způsob užívání), ale také vztahy právní (vlastnické vztahy, trvalé užívání národního majetku, správa národního majetku, právo osobního užívání pozemků, omezení vlastnických práv) i jiné skutečnosti týkající se nemovitostí. Písemný operát se rozšířil také o informace o vlastníku.

31

EN měla být vedena v dobrém mapovém podkladu, jež by poskytoval informaci o správné poloze a tvaru pozemku. Vedení EN bylo svěřeno v jednotlivých okresech střediskům geodézie a vedla se pro každou obec dle katastrálního území. Ten, kdo prokázal oprávněný zájem, jež nebyl v rozporu se zájmy společnosti, mohl do EN nahlížet, popř. si pořizovat opisy či náčrty. Výměra parcely byla a stále je i v katastru nemovitostí údajem závazným. Obsah evidence nemovitostí: V EN byly vyznačeny veškeré nemovitosti s uvedením jejich vlastností a vztahů. Vlastnictví k nemovitostem se nabývalo na základě písemné formy – listiny. Operát EN obsahuje: - Měřický operát – Technickým podkladem se stala mapa evidence nemovitostí v měřítku 1:5000 nebo větším, která se dále rozdělovala na : - mapu pozemkovou – Jedná se o základní mapu EN, která vznikla přímým měřením. Na této mapě jsou všechny pozemky zobrazeny svým půdorysem a označeny parcelními čísly, případně také značkami kultur a místními a pomístními názvy. Touto mapou je tedy např. Základní mapa velkého měřítka (ZMVM) či mapy stabilního katastru v měřítku 1:2880. - mapu pracovní – Tato mapa je kopií pozemkové mapy, která byla rozřezána na části a používalo ji středisko geodézie jako podklad pro práce v terénu. Změny nesměly být vyznačovány trvalým způsobem. I mapy pracovní byly uloženy na středisku geodézie. - mapu evidenční – Rovněž jde o otisk mapy pozemkové a sloužila pro potřeby tehdejších národních výborů, kde byly také uloženy. Do měřického operátu lze zařadit také geometrické plány, jež sloužily jako podklad pro zápis změn v EN. - Písemný operát – Tvoří jej: -výkaz změn – Sloužil jako podklad pro zápis změn v operátech EN a byl zhotoven pro každou obec na dobu jednoho roku. Zápisy byly prováděny dle došlých listin nebo postupu místního šetření. - soupis parcel – Jde o sestavení parcel v rámci jedné obce podle katastrálního území v aritmetickém pořadí parcelních čísel. Jedná se o nejvíce využívanou část operátu EN. - evidenční list – Byl zhotoven pro každého uživatele a obsahuje údaje o všech nemovitostech, které dotyčná osoba užívala. Parcely byly řazeny podle kultur. Počet evidenčních listů v EN byl závislý na počtu uživatelů půdy v obci.

32

- list vlastnictví – Byl zhotoven ručně pro každého vlastníka nemovitosti a byl číslován podle nárůstu v rámci obce. - seznam uživatelů a vlastníků - Obsahoval jména a adresy uživatelů a vlastníků seřazené podle aritmetického pořadí čísel evidenčních listů a listů vlastníků. Sloužil k rychlému zjištění uživatele a vlastníka. - rejstřík uživatelů a rejstřík vlastníků – Byl sestaven podle jména vlastníka či uživatele. Obsahují jejich adresy, čísla evidenčních listů a listů vlastnictví. Slouží k rychlému zjištění čísla evidenčního listu a listu vlastnictví. - seznam domů – Obsahuje čísla parcelní, popisná a evidenční. - Sbírka listin – Byla tvořena ze dvou částí, technické a listinné. Technická část – Sem patřily náčrty, geometrické plány, záznam podrobného měření změn, výpočty geodetických údajů, výpočty výměr a další elaboráty. Listinná část – Zde bychom našli např. změny vlastnictví, hlášenky, změny užívání, seznam nesouladů se skutečným stavem kultur apod. - Sumarizační výkazy – Výsledkem sumarizace byly seznamy a rozbory, jež podávaly obraz o stavu půdního fondu, sektorové přehledy o plochách půdních kultur, úhrnné hodnoty druhů pozemků či přehledy velikostních skupin JZD.

8. SOUČASNÝ STAV PO ROCE 1989 8.1 Katastr nemovitostí – KN (1992 – současnost) Dle zákona o katastru nemovitostí České republiky č. 344/1992 Sb. je katastr soubor údajů o nemovitostech v České republice, zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Jde tedy o ucelený, průběžně aktualizovaný informační systém o pozemcích a vybraných stavbách (Matějík, Vitásková, 2002). Součást katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem probíhající na základě zákona č. 265/1992 Sb. Tento zákon se opírá o zavedení zásady konstitutivnosti, zásady materiální publicity, zásady formální publicity a zásady priority: - Zásady konstitutivní (právotvorná) – Tato zásada říká, že právní účinky jakékoliv smlouvy o převodu nemovitostí nastanou teprve vkladem do KN. Jedná se např. o smlouvy kupní nebo darovací. - zásady materiální publicity (veřejné víry) – Ten, kdo vychází ze zápisu v KN po dni účinnosti zákona a je v dobré víře, že stav v KN odpovídá skutečnosti, je chráněn i kdyby uvedený zápis nebyl v souladu se skutečným stavem.

33

- zásady formální publicity (veřejnosti) – Znamená, že každý je oprávněn za přítomnosti pracovníka katastrálního úřadu nahlédnout do KN, příp. si pořizovat opisy či výpisy o právních vztazích k nemovitostem, aniž by prokazoval tzv. oprávněný zájem. - zásady priority – Vklad do KN musí být proveden u téže nemovitosti podle listiny, která byla doručena první. U každého návrhu do KN se vyznačí den, měsíc a rok doručení. Každý má nárok do evidence doručených návrhů nahlédnout. V katastru nemovitostí jsou nemovitosti evidovány jako parcely podle katastrálních území u příslušných katastrálních úřadů. Hlavními úkoly katastrálního úřadu jsou např.: - rozhoduje o povolení vkladu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem - rozhoduje o změně hranice katastrálního území - schvaluje změny pomístního názvosloví - rozhoduje o udělení pokuty za porušení pořádku na úseku KN Ústředním orgánem státní správy zeměměřictví a KN je Český úřad zeměměřický a katastrální. Předmět KN V katastru nemovitostí se eviduje: - katastrální území - pozemky, rozčleněné dále na půdu zemědělskou (orná půda, vinice, chmelnice, ovocné sady, zahrady, louky a pastviny) a nezemědělskou půdu (vodní plochy, lesní pozemky, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy) - stavby spojené se zemí pevným základem - byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob - právní vztahy k nemovitostem - nájmy a výpůjčky zemědělských a lesních pozemků, jestliže trvají nebo budou trvat déle než pět let Obsah KN Katastr obsahuje: - geometrické a polohové určení nemovitostí a katastrálního území - parcelní čísla, druhy a výměry pozemků, popisná a evidenční čísla staveb, dále údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, údaje určené k daňovým účelům a v neposlední řadě údaje sloužící k propojení s jinými informačními systémy - údaje o právních vztazích - údaje o podrobných polohových polích 34

- místní a pomístní názvosloví Katastrální operát tvoří: - Soubor geodetických informací – Tvoří jej především katastrální mapa a ve stanovených katastrálních územích i její číselné vyjádření. - Soubor popisných informací – Obsahuje údaje o katastrálním území, parcelách, stavbách, o vlastnících a jiných oprávněných osobách a o právních vztazích. - Souhrnné přehledy o půdním fondu - Dokumentace výsledků šetření a měření v terénu – Zahrnuje výsledky činnosti v katastru nemovitostí. Jsou určené pro vedení a obnovu souboru geodetických informací, včetně seznamu místního a pomístního názvosloví. - Sbírka listin – Její součástí je rozhodování státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru (Toman, 1995). Zápis údajů o právních vztazích a jiných údajů do katastru: Do KN se zapisují vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem, jako je: - vlastnické právo - zástavní právo - právo odpovídající věcnému břemenu - předkupní právo, jestliže má účinky práva věcného - jiná práva zřízená jako věcná - nájmy a výpůjčky zemědělských a lesních pozemků, pokud trvají nebo mají trvat déle než pět let - správa nemovitosti ve vlastnictví státu prováděná pozemkovým fondem ČR - právo hospodaření s majetkem státu - právo trvalého užívání nemovitosti pozemkovým fondem ČR - právo hospodaření s majetkem státu - právo trvalého užívání nemovitosti (Toman, 1995) Zápisem do katastru se rozumí vklad, záznam, poznámka a jejich výmaz. Zápisy mají účinky buď konstitutivní nebo jen evidenční. - Vklad – Vklad do katastru má právotvorný účinek a jeho následkem je vznik, změna nebo zánik práva k nemovitosti. O povolení vkladu rozhodují katastrální úřady u smluv a převodů nemovitostí. Lhůty pro vyřízení vkladu se řídí zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení.

35

- Záznam – Má povahu evidenční, jelikož nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti. Zapisují se jím práva k nemovitostem vzniklá např. na základě rozhodnutí soudu, stavebního či pozemkového úřadu, ze zákona apod. - Poznámka – Tento úkon nemá opět vliv na vznik, změnu či zánik práv a k nemovitosti. Má pouze informační charakter. Slouží k zápisu oznámení soudu nebo jiného státního orgánu do příslušného listu vlastnictví o zahájení řízení týkající se prodeje nemovitosti v soudní dražbě či vyhlášení konkursu proti vlastníku nemovitosti. Zákon č. 120/2000 Sb. stanovil, že katastr je veden jako informační systém o území ČR převážně počítačovými prostředky a od roku 2001 byl do KN umožněn i dálkový přístup pomocí počítačové sítě za úplatu a za podmínek stanovených právními předpisy.

36

9. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ U VYBRANÝCH POZEMKŮ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ ŠAKVICE Vybrané pozemky se nachází v části obce Šakvice, zvané Loštinky.

↑S

Obr. 5 Vybrané pozemky v území Loštinky

Tab. 1 Pozemky Pozemkového katastru Pozemek parc. číslo

Druh pozemku

Výměra (m2)

718

Role

2165

720/1

Zahrada

2173

721/1

Zahrada

1363

724/1

Role

983

724/2

Vinice

697

724/3

Zahrada

1073

725/1

Vinice

2095

726

Vinice

2086

727

Vinice

Nedochovalo se

729/1

Vinice

1953

730/1

Vinice

1639

730/2

577

37

732/1

Vinice

674

732/2

Role

748

732/3

Zahrada

Nedochovalo se

733/1

Role

882

733/2

Zahrada

902

733/5

Zahrada

Výměra chybí, zapsáno později – dodatek v parcelním protokolu však chybí

Tab. 2 Pozemky Katastru nemovitostí Druh pozemku

Výměra (m2)

Současný vlastník

718/1

Orná půda

1874

Cahová Jana

718/2

Vinice

278

Cahová Jana

Orná půda

1407

½ Pittermannová Marta

Pozemek

LV

p.č.

720/1

276

½ Šopf Jiří 720/2

276

Orná půda

185

½ Pittermannová Marta ½ Šopf Jiří

720/3

276

Vinice

581

½ Pittermannová Marta ½ Šopf Jiří

721/1

539

Orná půda

1363

Hlávka Stanislav

724/1

1415

Vinice

1441

Jedlička Lumír

724/2

1415

Vinice

642

Jedlička Lumír

724/3

1415

Vinice

660

Jedlička Lumír

Orná půda

600

725/1 725/2

1415

Orná půda

882

Jedlička Lumír

725/4

1415

Orná půda

698

Jedlička Lumír

726/1

1176

Orná půda

515

Jakubčík Zdeněk Ing.

726/2

1176

Orná půda

958

Jakubčík Zdeněk Ing.

726/3

1176

Orná půda

542

Jakubčík Zdeněk Ing.

38

727/1

Vinice

369

727/2

1293

Vinice

415

Hutter Josef

727/3

1293

Orná půda

300

Hutter Josef

727/4

1293

Orná půda

568

Hutter Josef

727/5

1293

Orná půda

443

Hutter Josef

729/1

1199

Orná půda

696

Bílková Eva

729/2

1199

Zahrada

794

Bílková Eva

729/3

1199

Orná půda

463

Bílková Eva

730/1

186

Orná půda

1459

Tomanová Marie

730/2

186

Vinice

557

Tomanová Marie

730/3

186

Orná půda

200

Tomanová Marie

732/1

976

Orná půda

863

SJM Papež Štěpán a Papežová Marie

732/2

976

Orná půda

748

SJM Papež Štěpán a Papežová Marie

732/3

976

Vinice

592

SJM Papež Štěpán a Papežová Marie

733/1

11 182

Orná půda

882

Brzobohatá Vladimíra

733/2

11 182

Orná půda

868

Brzobohatá Vladimíra

733/5

11 182

vinice

319

Brzobohatá Vladimíra

Vývoj parcely č. 718/1, 718/2 : 1. Pozemek p.č 718, byl veden v Knihovní vložce 450 s výměrou 2165 m2 role. Na základě odstupní listiny ze dne 4.4. 1899 je vložen vklad práva vlastnického ve prospěch paní Terezie Albrechtové. 2. Podle přídělové listiny Ministerstva zemědělství – Národního pozemkového fondu - v Praze ze dne 15.11. 1950 se vkládá vlastnické právo, jehož nabyl pan František Novák . 3. Poslední vlastník v pozemkové knize byl Josef Novák v Břeclavi na základě usnesení ze dne 31.12. 1953. Zapsáno v č.d. 719/1954. 4. Do evidence nemovitostí zapsán při komplexním zakládání evidence nemovitostí v katastrálním území Šakvice v roce 1985 na LV 790 v položce

39

395/85 již byly uvedeny pozemky p.č. 718/1 výměry 1874 m2 → (díl I.: 200 m2 vinice, díl II.: 1674 m2 orná půda) a pozemek p.č. 718/2 výměry 278 m2 vinice. Zároveň bylo zapsáno (na LV 790) do části "C" omezení vlastnického práva. Toto omezení bylo vymazáno z LV 790 na základě sdělení okresního úřadu ze dne 15.4. 2002 a na základě žádosti Ministerstva zemědělství ČR ze dne 22.4. 2002. 5. Na základě darovací smlouvy z roku 2006 převádí Josef Novák vlastnictví pozemků KN p.č. 718/1 výměry 1674 m2 orná půda a p.č. 718/2 výměry 278 m2 vinice na vlastníka Cahová Jana.

Vývoj parcely č. 720/1, 720/2, 720/3: 1. Původně byla parcela 720/1 vedena jako zahrada s výměrou 2173 m2 v pozemkové knize v knihovní vložce 451. Na základě kupní smlouvy ze dne 18./19. 7. 1906, se vkládá vlastnické právo ve prospěch manželů Martina Schopfa (k jedné polovici) a Vilemíny Schopfové (k druhé polovici). 2.

Roku 1923 se poznamenává, že paní Vilemína Šopfová byla zbavena svéprávnosti pro duševní chorobu a byl ustanoven prozatímním podpůrcem její manžel pan Martin Šopf.

3. Poslední vlastník v pozemkové knize byl František Šopf na základě usnesení okresního soudu v Hustopečích ze dne 27.10. 1926 a na základě odstupní smlouvy ze dne 14.10. 1940. 4. Po smrti Františka Šopfa přešel pozemek p.č. 720/1 výměra 2173 m2 na základě rozhodnutí státního

notářství Brno-město ze dne 21.11. 1974 na vlastníky

Pittermannová Marta a Šopf Jiří, každému náleží právě ½. Následně byl pozemek zapsán jako pozemek zjednodušené evidence do části "D" LV. 5. V roce 1988 v položce 95/88 byl pozemek na LV 276 zapsán jako pozemky KN p.č. 720/1 výměry1407 m2 orná půda, p.č. 720/2 výměry 185 m2 orná půda a p.č. 720/3 výměry 581 m2 zahrada. (Takto se pozemky užívají od roku 1968, kdy byly zapsány do užívání Františka Šopfa).

40

Vývoj parcely č. 721/1: 1. V knihovní vložce 1477 pozemkové knihy byla vedena parcela p.č. 721/1, dle parcelního protokolu 1363 m2 jako zahrada. Na základě odevzdací listiny ze dne 9.4. 1949 se stala vlastníkem nezletilá Marie Albrechtová. 2. Při komplexním zakládání evidence nemovitostí byl pozemek zapsán do části "B" LV 539 jako orná půda pro Albrechtovou Marii – provdanou Hlávkovou. 3. V roce 1995 převádí Marie Hlávková darovací smlouvou pozemek na pana Stanislava Hlávku, pozemek je veden jako p.č. 721/1 s výměrou 1363 m2 orná půda.

Vývoj parcely č. 724/1, 724/2, 724/3: 1. Původně v pozemkové knize, v knihovní vložce 453 byly pozemky vedeny jako p.č. 724/1, 724/2, 724/3. Roku 1873 byly vlastníky pan Andreas Trněny a paní Barbora Trněny. 2. Roku 1885 nabývá právo vlastnické pan Wilhelm Göbel. 3. V roce 1902 vlastní pozemky Bohumila Göbel. 4.

Na základě kupní smlouvy ze dne 10.7. 1906 se vkládá právo vlastnické ve prospěch manželů Františka Pospíchala (k jedné polovici) a Marie Pospíchalové k druhé polovici).

5. Podle odevzdací listiny ze dne 18.7. 1920 vkládá se právo vlastnické pro Františka Pospíchala (k polovici). 6. V pozemkové knize na základě odstupní smlouvy ze dne 5.2. 1931 posledním vlastníkem paní Marie Pecinová – provdaná Hradilová. 7. Po smrti Marie Hradilové přechází pozemky na základě rozhodnutí státního notářství ze dne 23.3. 1988 na paní Marii Francovou (LV 492). 8. Na základě kupní smlouvy uzavřené dně 31.7. 2000 se stává vlastníkem parcel 724/1, 724/2, 724/3 pan Lumír Jedlička.Zápis proveden na LV 1415.

Vývoj parcely č. 725/1, 725/2, 725/4: 1. Roku 1870 je vlastníkem Maria Ernest. 2. Na základě odevzdací listiny ze dne 22.9. 1898 vkládá se práva vlastnického ve prospěch pana Václava Ernesta.

41

3. Odevzdací listinou se roku 1903 vkládá vlastnické právo ve prospěch paní Josefy Jedličkové. 4. Podle odstupní smlouvy ze dne 21.8. 1929 vkládá se právo vlastnické pro Františka Jedličky. 5.

Posledním vlastníkem v pozemkové knize dle knihovní vložky 454 dle odevzdací listiny ze dne 18.7. 1942, se uvádí paní Františka Jedličková.

6. Na základě darovací smlouvy ze dne 13.7. 1990 paní Františka Francová (změna příjmení provdáním) daruje, mimo jiné, Lumíru Jedličkovi a Romanu Jedličkovi, každému ideálně ½ p.č. 725/1. Zápis byl proveden na LV 1049. 7. Roku 1995 byl u pozemků KN p.č. 725/2 a 725/4 doplněn LV 1049 a původní PK p.č. 725/1 byl touto položkou zrušen, s původní výměrou 2095 m2. Následně se však zjistilo, že byl proveden špatně zápis a parcela nemohla být zrušena celá, proto bylo nově na LV doplněn zbytek z původní parcely PK, pod označením 725/1 s výměrou 515 m2 (2095-882-698 = 515 m2). 8. Dne 19.7. 2006 byla sepsána kupní smlouva, jež nabyla právních účinků dne 25.7. 2006 a na jejichž základě pan Roman Jedlička prodává svoji ½ panu Lumíru Jedličkovi. (Zápis později na LV 1415 m kdy Lumír Jedlička vlastnil jiné nemovitosti).

Vývoj parcely č. 726/1, 726/2, 726/3: 1. V pozemkové knize vedena p.č. 726 jako vinice, tehdy dle parcelního protokolu s výměrou 2086 m2 . Na základě odstupní smlouvy ze dne 20.4. 1921 vkládá se právo vlastnické pro Marii Mikovou. 2. Podle ohlašovacího listu je roku 1943 zaznamenáno, že paní Marie Miková je provdaná Bílková. 3.

Posledním vlastníkem v pozemkové knize byl na základě odstupní smlouvy ze dne 18.2. 1948 pan Josef Mík.

4. V roce 1963 dědí po Josefu Míkovi na základě rozhodnutí státního notářství v Břeclavi paní Marie Míková. Dědí pozemek pozemkového katastru p.č. 726 vinici, zapsanou na LV 136. 5. V roce 1991 na základě darovací smlouvy ze dne 22.1. 1990 získává pozemek pozemkového katastru p.č. 726 od paní Marie Míkové, pan Jan Míka.

42

6. V roce 1997 na LV 396 ve vlastnictví pana Jana Míka došlo k převodu pozemku pozemkového katastru p.č. 726 výměra 2086 m2 na pozemky katastru nemovitostí – p.č. 726/1 výměry 515 m2 orná půda, p.č. 726/2 výměry 958 m2 orná půda a p.č. 726/3 výměry 542 m2 orná půda. Takto byly již dříve pozemky užívány a zaměřeny (byly však bez LV). Mezi užívacím stavem a stavem pozemkového katastru byl ovšem rozdíl 71 m2. Tento zbytek byl ponechán jako pozemek zjednodušené evidence. 7. Kupní smlouvou z roku 2004 převádí pozemky p.č. 726/1, 726/2, 726/3 na pana Zdeňka Jakubčíka (zapsáno na LV 1176). Zbytek pozemku PK p.č. 726 zůstává vedeno na pana Jana Míka. 8. Po smrti Jana Míka byl zbytek pozemku p.č. 726 výměry 71 m2 na základě usnesení okresního soudu v Břeclavi převeden na pana Libora Míka (zapsáno na LV 396).

Vývoj parcely č. 727/1, 727/2, 727/3, 727/4, 727/5: 1. Roku 1877 byl vlastníkem pan Johanin Lebloch. 2. Na základě odstupní smlouvy ze dne 11.1. 1984 se vklad práva vlastnického vkládá ve prospěch Marie Leblochové. 3. Kupní smlouvou ze dne 15.4. 1909 vkládá se právo vlastnické pro paní Barboru Nevidovou. 4. Posledním vlastníkem v pozemkové knize, knihovní vložka 456 byl pan Jan Nevida na základě odstupní smlouvy ze dne 9.8. 1928. 5. Dne 10.12. 1968 Jan Nevida starší odstupuje Janu Nevidovi mladšímu mimo jiné i pozemky z vložky 456 PK 727, dle EN p.č. 727/1, 727/2, 727/3, 727/4, 727/5. Zápis do tehdejší evidence nemovitostí na LV 113. 6. Na základě rozhodnutí okresního soudu v Břeclavi ve věci dědictví po Janu Nevidovi, narozeném roku 1928, po nabytí právní moci dne 12.2. 1994 se stala vlastníkem pozemku paní Marie Hutterová, mimo jiné i PK 727. (Zápis na LV 113 zrušen a převeden na LV 116). 7. Na základě darovací smlouvy ze dne 30.11. 1994 přechází vlastnictví na pana Josefa Huttera. V KN zůstává parcela 727/1 bez LV.

43

Vývoj parcely č. 729/1, 729/2, 729/3: 1. V pozemkové knize, v knihovní vložce 457 pro k.ú. vedena p.č. 729/1 jako vinice (729/2, 729/3 sloučeny do 729/1) . Roku 1874 byli vlastníky Jakub a Mariana Polomini. 2. V roce 1885 se stal vlastníkem pan Johann Polomini. 3. Na základě odstupní smlouvy ze dne 3.3. 1916 vkládá se vlastnické právo pro Marii Polomini. 4. Odevzdací listinou ze dne 9.4. 1919 se stává vlastníkem pan František Votava. 5. Na základě odevzdací listiny ze dne 9.12. 1947 je poslední vlastník v pozemkové knize je paní Františka Votavová. 6. Následuje dědictví po Františce Votavové, kdy dědí na základě rozhodnutí státního notářství v Břeclavi pan Josef Votava, právní moci rozhodnutí nabylo dne 1.2. 1973.Mimo jiné pozemek 729/1 vinice 1953 m2. Zde je však již uveden užívací stav v EN (729/1, 729/2, 729/3). 7. V roce 1979 následuje převod pozemku pozemkového katastru p.č. 729/1 výměry 1953 m2 dle zákona 122/1975 Sb. na pozemky EN, a dále vedeno na LV 240 jako p.č. 729/1 výměry 696 m2 orná půda, 729/2 výměry 794 m2 zahrada a 729/3 výměry 463 m2 vinice. 8. V roce 1994 následuje převod z Josefa Votavy, na základě rozhodnutí soudu v Břeclavi na paní Evu Bílkovou. Pozemky jsou zapsané na LV 1199. Převádí se pozemky p.č. 729/1 výměry 696 m2 orná půda, dále 729/2 výměry 794 m2 zahrada a 729/3 výměry 463 m2 , už jako orná půda (došlo ke změně využití pozemku, na základě rozhodnutí ze dne 16.6.1988).

Vývoj parcely č. 730/1, 730/2, 730/3: 1. V pozemkové knize, knihovní vložka 458 pozemek pozemkového katastru veden jako vinice o výměře 2216 m2. Roku 1875 je vlastníkem pan Jakub Polomini. 2. V roce 1885 má vlastnické právo pan Johann Polomini. 3. Na základě odstupní a darovací smlouvy ze dne 3.3. 1916 je posledním vlastníkem v pozemkové knize vedena paní Josefa Francová. 4. Po smrti paní Josefy Francové přechází vlastnictví na paní Marii Tomanovou, na základě rozhodnutí státního notářství ze dne 17.5. 1971. Pozemek pozemkového katastru p.č. 730 již v identifikaci je však veden užívací stav, tzn., že p.č. 730 je 44

užívána jako p.č. 730/1 výměry 1459 m2 role, 730/2 výměry 557 m2 vinice a 730/3 výměry 200 m2 role. Zapsáno na LV 186 jako pozemky katastru nemovitostí p.č. 730/1 role a p.č. 730/2 vinice. Další část pozemku p.č. 730/3 je dále vedena jako pozemek pozemkového katastru p.č. 730/3 výměry 200 m2. Až v roce 1979 byl tento pozemek zapsán do katastru nemovitostí jako p.č. 730/3 výměry 200 m2 role (nyní orná půda).

Vývoj parcely č. 732/1, 732/2, 732/3: 1. V pozemkové knize, knihovní vložce 459 uvedeny pozemky pozemkového katastru p.č. 732/1 výměry 674 m2 vinice a p.č. 732/3 zahrada. Část s dodatky v parcelním protokolu nebyla bohužel dochována. Pouze v posledním zápise části "A" knihovní vložky 459 se píše, že p.č. 732/2 byla sloučena s p.č. 732/1. Roku 1878 měli vlastnické právo pan Franz Kalivoda a paní Josefa Kalivodová. 2. Odevzdací listinou ze dne 8.10. 1903 se vkládá vlastnické právo pro paní Marii Papežovou. 3. Na základě odevzdací listiny ze dne 23.9. 1937 je posledním vlastníkem v pozemkové knize veden pan Josef Papež. 4. Kupní smlouvou ze dne 25.11. 1986 se majiteli pozemku stávají manželé Štěpán a Marie Papežovi. Zapsáno na LV 976 jako pozemky KN 732/1 orná půda, 732/2 orná půda a pozemek pozemkového katastru 732/3. Tento pozemek byl převeden jako pozemek pozemkového katastru 732/3 o výměře 592 m2 jako pozemek KN p.č. 732/3 vinice o výměře 592 m2.

Vývoj parcely č. 733/1, 733/2, 733/5: 1. V knihovní vložce 460 pozemkové knihy – uvedeny pozemkového katastru p.č. 733/1 role, 733/2 role a 733/5 zahrada. Parcelním protokolu chybí výměra p.č. 733/5.(K dispozici není ani dodatek) Roku 1817 měl vlastnické právo pan Franz Kalivoda. 2. Na základě odevzdací listiny ze dne 8.10. 1903 se vkládá právo vlastnické pro Paní Františku Kalivodovou (provdanou Feigerlová). 3. Na základě odstupní smlouvy ze dne 30.6. 1939 je posledním vlastníkem pozemkové knihy paní Marie Feigerlová. 4. Dne 26.10. 1990 paní Marie Feigerlová – již provdaná Karasová předává na

45

základě darovací smlouvy vlastnictví pozemků p.č. 733/1, 733/2 a 733/5 paní Anně Špačkové. 5. V roce 2008 převádí paní Anna Špačková pozemky katastru nemovitostí p.č 733/1 orná půda o výměře 882 m2 , 733/2 orná půda o výměře 868 m2 (změna kultury) a p.č. 733/3 vinice o výměře 319 m2 . Zapsáno na LV 11 182. 6. Darovací smlouvou, jež nabyla právní moci dne 10.11. 2008 se stává vlastníkem paní Vladimíra Brzobohatá.

Tab. 3 Srovnávací tabulka PK a KN PK Parc. číslo

718

720/1

KN

Druh

Výměra

pozemku

(m2)

Role

2165

Zahrada

Parc. číslo

2173

Druh

Výměra

pozemku

(m2)

718/1

Orná půda

1874

718/2

Vinice

278

720/1

Orná půda

1407

720/2

Orná půda

185

720/3

Vinice

581

721/1

Zahrada

1363

721/1

Orná půda

1363

724/1

Role

983

724/1

Vinice

1441

724/2

Vinice

697

724/2

Vinice

642

724/3

Zahrada

1073

724/3

Vinice

660

725/1

Vinice

2095

725/1

Orná půda

600

725/2

Orná půda

882

725/4

Orná půda

698

726/1

Orná půda

515

726/2

Orná půda

958

726/3

Orná půda

542

727/1

Vinice

369

727/2

Vinice

415

727/3

Orná půda

300

727/4

Orná půda

568

727/5

Orná půda

443

729/1

Orná půda

696

726

727

729/1

Vinice

2086

Vinice

Vinice

1953

46

730/1

Vinice

729/2

Zahrada

794

729/3

Orná půda

463

Část 730/1

Orná půda

882

730/2

Vinice

557

730/3

Orná půda

200

577

Část 730/1

Orná půda

577

1639

730/2 732/1

Vinice

674

732/1

Orná půda

863

732/2

Role

748

732/2

Orná půda

748

732/3

Zahrada

732/3

Vinice

592

733/1

Role

882

733/1

Orná půda

882

733/2

Zahrada

902

733/2

Orná půda

868

733/5

Zahrada

733/5

Vinice

319

Tab. 4 Celkové výměry PK a KN Celkem v PK

Celkem v KN

Druh pozemku

Výměra (m2)

Druh pozemku

Výměra (m2)

Role

4778

Orná půda

16 514

Vinice

9144

Vinice

5854

Zahrada

5511

Zahrada

794

Pozemkový katastr (m²)

4778; 25%

5511; 28%

Role Vinice Zahrada

9144; 47%

Obr. 6 Grafické znázornění výměr jednotlivých druhů pozemků v PK

47

Katastr nemovitostí (m²)

794; 3% Orná půda

5854; 25%

Vinice Zahrada

16514; 72%

Obr. 7 Grafické znázornění výměr jednotlivých druhů pozemků v KN

Tab.5 Výměry jednotlivých druhů pozemků v katastrálním území Šakvice (rok 1994) Druh pozemku

Výměra (ha)

Orná půda

805

Vinice

21

Zahrady

10

Ovocné sady

3

Pastviny

4

Lesní plochy

166

Zastavěné plochy

29

Ostatní plochy

142

48

Katastr nemovitostí 1994 (ha)

Orná půda

142; 12%

Vinice

29; 2%

Zahrady Ovocné sady

166; 14%

Pastviny Lesní plochy

4; 0%

Zastavěné plochy

805; 69%

3; 0%

Ostatní plochy

10; 1% 21; 2%

Obr. 8 Grafické znázornění výměr jednotlivých druhů pozemků v k.ú. Šakvice (rok 1994)

Tab.6 Výměry jednotlivých druhů pozemků v katastrálním území Šakvice (rok 2009) Druh pozemku

Výměra (ha)

Orná půda

813,8

Vinice

19,7

Zahrady

10,5

Ovocné sady

1,5

Travní porost

6,6

Lesní plochy

3,6

Vodní plochy

192

Zastavěné plochy

29,9

Ostatní plochy

112,3

Informace o jednotlivých druzích pozemků v katastrálním území Šakvice, které by sahaly hlouběji do historie se mi bohužel nepodařilo sehnat.

49

Katastr nemovitostí 2009 (ha)

Orná půda

112,3; 9%

Vinice Zahrady

29,9; 3%

Ovocné sady

192; 16%

Travní porost Lesní pozemky

3,6; 0%

Vodní plochy

813,8; 68%

6,6; 1%

Zastavěné plochy Ostatní plochy

1,5; 0% 10,5; 1% 19,7; 2%

Obr. 9 Grafické znázornění výměr jednotlivých druhů pozemků v k.ú. Šakvice (rok 2009)

50

10. ZÁVĚR V této práci jsem s zabývala vývojem vlastnických vztahů k půdě. Pro zpracování tohoto tématu jsem si vybrala mně blízkou obec Šakvice, jež leží na jižní Moravě, v blízkosti města Hustopeče u Brna. Pro podrobný vývoj vlastnictví jsme si zvolila území využívané k zemědělským účelům, nazývané Loštinky. Vývojem vlastnických vztahů jsme se zabývala od Pozemkové knihy, kde jsem získávala potřebné údaje z knihovních vložek, listů vlastnictví a dále mohla vybrané parcely sledovat na mapě pozemkového katastru. Při zpracování tématu jsem také čerpala z různých smluv, na jejichž základě docházelo ke změně vlastnictví (např. smlouvy kupní, darovací, popřípadě rozhodnutí státního notářství, pokud se jednalo o převod vlastnického práva vlivem dědického řízení). Pro zjištění výměr a druhu pozemků jednotlivých parcel v době pozemkového katastru jsem využívala parcelní protokoly. Dále jsem zkoumala vlastnické vztahy z období evidence nemovitostí až po současný katastr nemovitostí, jež platí od roku 1992. Při porovnávání map pozemkového katastru a katastru nemovitostí jsem pozorovala, jak se jednotlivé parcely vyvíjely, zda došlo ke změně číslování, zda se měnila výměra, popř. druh pozemku (pokud byl v mapě označen). Ze srovnávání lze uvést, že u některých parcel byla výměra změněna, což jsem zobrazila v tabulkách a grafech ke konci práce. Rozdíl výměr jednotlivých druhů pozemků za doby Pozemkového katastru lze vidět v grafickém znázornění na obr. 6 a výměry katastru nemovitostí najdeme v obr. 7. Při jejich porovnání jsem došla k závěru, že v území Loštinky v době PK převládaly především vinice a dále, skoro ve srovnatelném poměru, byly role a zahrady. Později, v době KN (po roce 1992), se však do popředí dostala orná půda, které bylo ve srovnání s jinými druhy pozemků v území Loštinky až skoro třikrát více. Bylo to hlavně z toho důvodu, že došlo ke změně kultur pozemku, kdy z vinic se postupem času stala orná půda . Při porovnání celkových výměr v katastrálním území Šakvice jsem sledovala dvě možná období v rozmezí patnácti let, jelikož dřívější bohužel nebyly k dispozici. Za tuto dobu se příliš výměry jednotlivých druhů pozemků nezměnily, snad jen o desítky hektarů. Je však nutné podotknout, že výměra zemědělské půdy v tomto katastru neklesá, spíše se snaží držet na stejné úrovni. Je to především z toho důvodu, že se zde příliš nerozvíjí nová zástavba, která by byla na úkor zemědělské půdy. Pokud se zamyslíme nad výměrou vodních ploch, je jistě zřejmé, že rozloha se zvětšila především po výstavbě vodního díla Nové Mlýny. Na vybrané parcely jsem měla možnost

51

nahlédnout také na ortofotomapě, kterou poskytuje funkce nahlížení do katastru nemovitostí (www.cuzk.cz). Veškeré neveřejné informace jsem sbírala a byly mi poskytnuty katastrálním úřadem v Hustopečích u Brna, kam katastrální území Šakvice spadá. Na závěr musím podotknout, že tato práce pro mne byla určitě velkým přínosem. Mohla jsem se seznámit s prostředím katastrálního úřadu a získat informace o pozemcích v obci, jež je mi blízká.

52

11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BUMBA, J.: České katastry od 11.do 12. století, Praha: Grada Publishing, 2007. 192 str. ISBN 978–80–247-2318-1 2. CHLOUPEK, O.,PROCHÁZKOVÁ, B., HRUDOVÁ, E., Pěstování a kvalita rostlin, Brno: MZLU, 2005. 178 str. ISBN 80-7157-897-5 3. MAŠEK, F.: Pozemkový katastr, Praha: Ministerstvo financí, 1948. 223 str. 4. MATĚJÍK, M., VITÁSKOVÁ, J.: Geodézie - katastr nemovitostí, Brno: MZLU, 2002. 99 str. ISBN 80-7157-568-2 5. TOMAN, F., Pozemkové úpravy, Brno: MZLU, 1995. 142 str. ISBN 80-7157-148-8 6. VITÁSKOVÁ, J., MATĚJÍK, M., Geodézie pozemková evidence, Brno: MZLU, 1996. 68 str. ISBN 80-7157-191-1

Internetové zdroje: 1. www.sakvice.cz 2. www.totalita.cz/sektor/zem_jzd.php 3. http://ekologie.xf.cz/temata/vlivyzemedelstvi/vlivyzemedelstvi.htm 4. www.cuzk.cz 5. http://www.krovak.webpark.cz/ 6. http://intranet/ZKI/historie/hist003.htm (Nedvídek, 2001) 7. www.geoportal.cenia.cz 8. http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ 9. http://oldmaps.geolab.cz 10. http://archivnimapy.cuzk.cz/ 11. http://www.geoservice.army.cz/htm/geosl.htm/ 12. www.wikipedie.cz

53

12. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Historická fotografie obce Šakvice (dnešní ulice Hlavní) Obr. 2 Současný letecký snímek obce Šakvice Obr. 3 Mapa Šakvic z období Františkova mapování (1836-52) Obr. 4 Mapa Šakvic z období Františkova – josefského mapování (1876-1878) Obr. 5 Vybrané pozemky v území Loštinky Obr. 6 Grafické znázornění výměr jednotlivých druhů pozemků v PK Obr. 7 Grafické znázornění výměr jednotlivých druhů pozemků v KN Obr. 8 Grafické znázornění výměr jednotlivých druhů pozemků v k.ú. Šakvice (rok 1994) Obr. 9 Grafické znázornění výměr jednotlivých druhů pozemků v k.ú. Šakvice (rok 2009)

13. SEZNAM TABULEK Tab. 1 Pozemky Pozemkového katastru Tab. 2 Pozemky Katastru nemovitostí Tab. 3 Srovnávací tabulka PK a KN Tab. 4 Celkové výměry PK a KN Tab. 5 Výměry jednotlivých druhů pozemků v katastrálním území Šakvice (rok 1994) Tab. 6 Výměry jednotlivých druhů pozemků v katastrálním území Šakvice (rok 2009)

54