Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Technologické postupy při zakládání extenzívních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Jiří Martínek, Ph.D.

Romana Herkusová Lednice 2008


Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Technologické postupy při zakládání

extenzívních

střešních

zahrad

s použitím

vytrvalých

bylin“

vypracovala samostatně a použila jsem pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům

V Lednici dne 18. 7. 2008 Podpis


Poděkování

V úvodu chci poděkovat především vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Jiřímu Martínkovi, Ph.D. za metodické pokyny, věcné připomínky a odborné vedení v průběhu tvorby celé této bakalářské práce, a všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem pomohli ke splnění zadaného úkolu. Dík patří i mé rodině.


ANOTACE Střešní ozelenění umožňuje vytvářet přirozené, esteticky přijatelné a potřebné přírodní prvky obohacující životní prostředí ve městech, které mají vysokou architektonicky - uměleckou hodnotu. Cílem bakalářské práce je zpracovat historii a současnost používání vytrvalých bylin na extenzívních střešních zahradách, uvést současné technologie zakládání extenzívních střešních zahrad s představením firem, zabývajících se touto tématikou. Zpracovat detailní sortiment vytrvalých bylin při vytváření extenzívních střešních zahrad a zaměřit se na obohacení sortimentu rostlin použitelných pro extenzívní střešní ozelenění. Porovnat ekologické nároky vybraných sortimentů bylin s nároky bylin na přirozených stanovištích v rámci ČR.

Klíčová slova : - střešní zahrada - extenzívní ozelenění - technologie - vegetace


RESUME Roof greening allows you to create a natural, aesthetically acceptable and necessary elements of enriching the natural environment in cities that have high architectural-artistic value. The aim is to process the thesis history and present use of perennial herbs to extenzívních roof gardens, to bring current technology start-up extenzívních roof gardens with the performance of companies on the subject matter. To prepare a detailed assortment of perennial plants in developing extenzívních roof gardens and focus on enrichment assortment of plants used for extensive roof greening. Compare environmental claims selected assortments of herbs with claims of natural habitats for plants in the Czech Republic.

Keywords: - roof garden - extensive greening - technology - vegetation


OBSAH

1. 1.1

2.

ÚVOD.......................................................................................................... 1 Cíl práce ...................................................................................................................................... 2

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY........................................ 3

2.1 Historie a současnost vegetačních střech......................................................................... 3 2.1.1 Starověk .................................................................................................................................. 3 2.1.2 Středověk ................................................................................................................................ 4 2.1.3 Novověk................................................................................................................................... 6 2.2 Související normy a zásady projektování střešních zahrad.......................................... 9 2.2.1 Stavebně – technické normy ................................................................................................ 9 2.2.2 Sadovnické předpisy ........................................................................................................... 10 2.2.3 Zásady projektování a realizace ........................................................................................ 11 2.3 Konstrukce vegetačních ploch ........................................................................................... 12 2.3.1 Extenzívní ozelenění ........................................................................................................... 15 2.3.2 Intenzívní ozelenění............................................................................................................. 17 2.3.3 Drenážní a hydroakumulační vrstva................................................................................. 19 2.3.3.1 Sypané materiály........................................................................................................ 20 2.3.3.2 Měkké materiály.......................................................................................................... 21 2.3.4 Filtrační vrstva ...................................................................................................................... 22 2.3.5 Vegetační nosná vrstva pro extenzívní zeleň .................................................................. 23 2.3.5.1 Materiály pro vegetační nosnou vrstvu.................................................................... 24 2.3.6 Vegetace ............................................................................................................................... 27 2.4 Základní funkce vegetačních střech.................................................................................. 29 2.4.1 Funkce ekologická ............................................................................................................... 29 2.4.2 Funkce estetická .................................................................................................................. 30 2.4.3 Funkce ekonomická............................................................................................................. 30 2.5 Přehled dostupných technologií extenzívních střešních zahrad............................... 31 2.5.1 OPTIGRÜN zelené střechy ................................................................................................ 31 2.5.2 DIADEM®APP Dachgarten GmbH.................................................................................... 33 2.5.3 VEDAG .................................................................................................................................. 34 2.5.4 ICOPAL.................................................................................................................................. 34 2.6 Detailní sortiment vytrvalých bylin pro extenzívní střešní zahrady .......................... 35 2.6.1 Faktory ovlivňující výběr rostlin na extenzívní střešní zahrady..................................... 35 2.6.2 Vlastnosti rostlin použitých při extenzívním ozelenění ................................................... 36 2.6.3 Formy vegetací pro extenzívní ozelenění ........................................................................ 36 2.6.3.1 Mecho-rozchodníková forma .................................................................................... 36 2.6.3.2 Rozchodníko-mecho-bylinná vegetace ................................................................... 38 2.6.3.3 Rozchodníko-trávo-bylinná vegetace ...................................................................... 40 2.6.3.4 Trávo-bylinná vegetace ............................................................................................. 43

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin 3. EKOLOGICKÉ NÁROKY VYBRANÉHO SORTIMENTU BYLIN S NÁROKY BYLIN NA PŘIROZENÝCH STANOVIŠTÍCH V PODMÍNKÁCH ČR 46 3.1

Specifický sortiment rostlin použitých pro extenzívní ozelenění .............................. 46

3.2

Xerotermní vegetace na území ČR..................................................................................... 47

3.3

Rozšířený sortiment rostlin pro extenzívní ozelenění .................................................. 48

4.

ZÁVĚR...................................................................................................... 57

5.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY........................................................... 59

6.

PŘÍLOHA - OBRAZOVÁ ČÁST ............................................................. 64


1. Úvod Již naši předkové stavěli svá obydlí v blízkosti zeleně jako takové. Zakládali si svá políčka, která jim přinášela obživu. Nedaleko se nacházela louka, kde se sušilo seno nebo se pásla hospodářská zvířata. Ale co dnes, v době výstaveb nových ať už bytových či obchodních domů? V okrajových částech měst a sídel se setkáváme se satelitními městečky, kde každý nově postavený dům má zahrádku, relativně s ostatními stejnou. Sousedy dělí převážně živý plot z „tújí“ a nově vytvořená zeleň je bez nápadu a originality. Bývalé řepkové pole se změnilo díky podnikatelskému megalomanství ve spleť rodinných domů či vilek, které vykazují převážně mnohonásobné opakování, což má za následek fádnost a nudu celého projektu. Málokdy se stane, že v okolí je nově vytvořený park nebo dokonce jej lemuje les. Samozřejmě můžeme podotknout, že i Ořechovka v Praze před sto lety vypadala stejně. Nově zasazené stromy nevykazovaly svou současnou majestátnost a celkový pohled na ni nebyl srovnatelný se soudobým. Nesmíme ale opomenout, že prvorepublikové vilky měly s porovnáním s dnešními o mnoho větší zahrady, kde nebyl zas až takový problém si vytvořit alespoň menší parčík. Výsledkem potom byla určitá jedinečnost a vyváženost poměru mezi stavbou a zelení, což u dnešní výstavby chybí. A co teprve ve městech, kde se ruší městská zeleň na úkor administrativních, obchodních nebo ubytovacích budov. Centrální přehuštěné části

trpí

nedostatkem

zeleně,

přitom

právě

zde

by

mohly

svým

mikroklimatickým, estetickým, psychickým, ale i rekreačním působením vyrovnávat

zhoršené

životní

podmínky,

zejména

narůstající

hlučnost,

znečištěné ovzduší, teplotní extrémy, nedostatečná vlhkost vzduchu a výrazný nedostatek ploch pro odpočinek. Když se ale zamyslíme nad tímto problémem, zjišťujeme, že v podstatě jediné plochy, které ještě lze s řadou výhod pro tvorbu zeleně využít, jsou fasády domů a střechy.

1

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Poměr velikosti ozeleněných ploch a ploch zastavěných, nejen ve velkých městech, je ve velkém nepoměru a v současném industriálním světě by měl být více řešený. Stavební projektanti raději navrhnou vytvořit alej stromů někde u silnice, aby vykompenzovali zastavěnou plochu u svého projektu. Přitom často neberou v potaz okolní krajinu. Jsou samozřejmě i jiné možnosti jak do měst navrátit kus přírody.

1.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je nastínit jednu z možností, jak vrátit zastavěnou plochu zpět do zeleně. Jedná se o zakládání extenzívních střešních zahrad s důrazem na současné technologie a možnosti jejich realizace. Specifikovat sortiment vytrvalých bylin používaných na extenzívních zahradách a porovnání jejich ekologických nároků s nároky bylin na přirozených stanovištích v ČR. Najít možnosti obohacení sortimentu použitelných na extenzívních střešních zahradách.

2


2. Současný stav řešené problematiky 2.1 Historie a současnost vegetačních střech 2.1.1 Starověk Vegetační střechy mají tisíciletou tradici. Historie sahá až do roku 800 př.n.l., kdy pravděpodobně král Nabukadnesar II. nechal vybudovat v Babyloně terasovité zahrady, dnes nazývané Visuté zahrady Semiramidiny. Jako jeden ze sedmi divů světa, který je a asi zůstane provždy tím nejzáhadnějším, byl na tu dobu unikát. Zahrada byla vytvořena z klenutých teras vyvýšených jedna nad druhou (Obr.1 Visuté zahrady Semiramidiny). Terasy se budovaly duté, aby se mohly naplnit zeminou. Poprvé v historii se tady setkáváme i s důmyslným zavlažovacím zařízení, které se skládalo ze spirálových čerpadel napojených na řeku Eufrat, kde pohonem byla lidská síla a ta ustavičně čerpala vodu do nejvyšší terasy. Odtud proudy vody vyvěraly a stékaly dolů skloněnými kanály. Vzhledem k tomu, že tato závlaha byla velmi intenzívní nebyl problém udržet nově zasazenou vegetaci při životě. Babylónští stavitelé už v té době dokázali vyřešit problém důležitý i dnes pro budování střešních zahrad, a to dokonalou izolací střešní konstrukce (DANIELA, 2007). Dalším důkazem o existenci vegetačních střech v tomto období svědčí vykopávky ve městě Ninive, hlavním městě tehdejší Asýrie, které pocházejí ještě z doby panování krále Šalamouna (961 – 922 př.n.l.) (KALUSOK, 2004).

Obr.1 Visuté zahrady Semiramidiny v Babyloně, (CARPE DIEM, 2008)

3

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Ve starém Římě se střešní zahrada stala nezbytnou součástí většiny patricijských domů a paláců. Pěstování rostlin v nádobách přispělo ke značnému rozšíření terasovitých zahrad. Významným příkladem řešení byl pravděpodobně římský palác Diomedův a za zmínku stojí i hrobka krále Augusta (28 př.n.l.). Tuto stavbu kruhovitého půdorysu ukončovala terasa osázena cypřiši a květinami v přenosných nádobách (BURIAN, 1992). 2.1.2 Středověk Teprve v období renesance se navázalo na dávné tradice. V Itálii kolem roku 1400 vzniká ve Florencii palác Medicejských „Villa Careggi“ se střešní zahradou a terasami o rozloze přes 1000 m². Počínaje onou dobou pak přibývají střešní a terasovité zahrady v Itálii, ve Francii a v dalších evropských zemích. Budují se především k reprezentaci (HÁJKOVÁ, 2005). V 16. a 17. století je připomínáno dílo architekta Filareteho – visuté zahrady princezny Zagaglie v Římě. V 17. století již vznikají první teoretické práce týkající se střešních zahrad (BURIAN, 1992). Určitě stojí za zmínku budování vegetačních střech v oblastech, kde neměla nic společného s reprezentací a s honosností, ale měla splňovat úplně jiný účel. Zelené střechy se používaly v oblastech, kde vegetační vrstva na střeše sloužila k ochraně domu před nepříznivými klimatickými podmínkami a v neposlední

řadě

byla

zřejmě

nejvhodnějším

dostupným

stavebním

materiálem. Obrovský klimatický význam těchto střešních konstrukcí, nám ukazují rozdílné oblasti, ve kterých se střechy ozeleňují. Nejedná se pouze o studené severské státy, jako je Island, Skandinávie nebo Kanada, ale také v horkých oblastech Tanzanie a východní Afriky. V chladných zeměpisných oblastech akumulují teplo z vnitřních prostor domu, a tím v podstatě „hřejí“. Opačně je tomu v horkém podnebí, kdy vegetační vrstva na střeše chrání interiér před horkem zvenčí. V deštivém vlhkém podnebí Islandu a Faerských ostrovů se například stavěly střechy z rašeliny a trávníkového drnu. Domy byly většinou nevytápěné a teplo v nich vznikalo pouze přítomností a činností jejich obyvatel. Střecha se skládala ze dvou až tří vrstev rašelinových drnů uložených

4

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin na větvích a pokrytých trávními drny. Drn se vždy ukládal ve více vrstvách, a to trávou dolů a kořeny nahoru. Až nejsvrchnější vrstva se kladla trávou nahoru. I když tato konstrukce není nepropustná pro srážkovou vodu, při dostatečném sklonu střechy nedocházelo k promáčení, jelikož suchá rašelina vodu nesaje. Podobně stavěli domy z travních drnů i osadníci na severu USA a Kanady (MINKE, 2001). Ve Skandinávii tuto zkušenost využívali již před více než tisíci lety a tradice ozelenění střech je tu velmi dlouhá. Jak uvádí MINKE (2001) tradiční skandinávská travnatá střecha je vybudována z 20 cm vrstvy travních drnů, uložených na 5-8 vrstvách březové kůry (Obr.2 Zelená střecha prováděná tradičním způsobem). Ta, díky velkému obsahu tříslovin, značně odolává trouchnivění. Střecha se skládala následujícím způsobem: na střešní bednění se ukládala březová kůra, tradičně lepená dřevnatým dehtem. V části nad okapem se použila vyšší vrstva, neboť v těchto místech se hromadí více vody. Je zajímavé, že kůra se ukládala vrchní bílou stranou dolů, a to tak, aby překrývala a lépe chránila základní kryt z prken před humínovými kyselinami vylučovanými drny. Jen na viditelných okrajových částech se březová kůra ukládala bílou stranou nahoru, aby kontrastovala s červenohnědou barvou domu a dodávala mu typický vzhled.

Obr.2 Zelená střecha prováděná tradičním způsobem (ČECHOVÁ, 2006)

Poté se postupně rovnoběžně ukládaly trsy drnu tak, jak je obvyklé při pokrývání střechy. Nespodnější vrstvu tvořily drny otočené travním porostem na 5

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin základ střechy z prken, zatímco poslední vrstva byla naopak z drnů travou vzhůru. Kořeny svrchní vrstvy postupně prorostly níže položenými vrstvami a tím stabilizovaly celý kryt střechy. Aby se zabránilo erozi, kladly se křížem přes hřeben střechy velké kusy drnů, což se dělá dodnes. U delších střech s větším sklonem se používaly latě připevněné na základ z prken jako ochrana proti sesuvu. Proti erozi se také na okraj střechy kladly kameny v jedné či dvou řadách. Vzhledem k použití dřevného dehtu coby impregnace, nelze jeho používání v dnešní době doporučit, protože jde o látku vysoce karcinogenní. Kromě tohoto, i životnost této střešní krytiny je údajně pouze 20 let. Ale i přesto se dnes vychází při úvahách o ozeleňování většinou ze starých typů střech v Norsku. V této zemi najdeme mnoho příkladů, které lze napodobit. Úhel sklonu střechy byl rozhodujícím faktorem pro určení druhu střechy. V oblastech s častějšími srážkami nemohla být střecha příliš plochá, protože by došlo k promáčení a nosná konstrukce by začala hnít. Naopak při prudkém sklonu by zase působily erozní síly a hrozilo by sesutí drnu. Oba tyto problémy se vyskytují i u dnešních metod výstavby, avšak způsoby izolace a drenáže poskytují jiné možnosti řešení. 2.1.3 Novověk Mezníkem dalšího vývoje byl rok 1867. Rok vynálezu železobetonu, který umožnil jednodušší a snadnější řešení střešních plášťů, ale hlavně prodloužil životnost konstrukčních prvků střech i celých staveb. Jednu z prvních střešních zahrad, u níž byl uplatněn železobeton, navrhl a postavil roku 1887 architekt F. Hennebique na střeše nájemního domu v Lombardii. Od 20.století začínají střešní zahrady hrát zásadnější roli, stávají se nedílnou součástí urbanistické koncepce. Mezi průkopníky používání plochých střech se zahradní úpravou v moderní architektuře třicátých let patří významný francouzsko – švýcarský architekt Le Corbusier, který říká: „Končí doba, kdy střešní zahrada je spíše kuriozitou než skutečnou potřebou. V budoucnu by měla mít střešní zahrada a všechny její prvky podstatný vliv na životní prostředí města jako celku i na prostředí samotného obydlí.“ Do čtyřicátých let minulého století vzniká v mnoha městech ve světě poměrně dost střešních zahrad s delší nebo kratší životností. 6

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Ale i přesto zůstává mnoho projektů bez realizace. Objevují se problémy ve stavebním a konstrukčním řešení střech a také stále ještě nejsou vyjasněny otázky vhodných substrátů a výběru rostlin. Připomíná se problém nadměrné hmotnosti substrátu a tím velkého zatížení nosné konstrukce a také stavebních prvků podmiňující budování střešních zahrad (BOTAN et KOUTSKÝ, 1994) . Dalším důležitým prvkem ve vývoji je rozvoj průmyslové chemie a zejména výroba plastových hmot po druhé světové válce, které umožnily uspokojivé řešení dosavadních problémů. Přírodní těsnící prostředky jsou dnes jen zřídkakdy k dostání a proto se od těchto upouští, s výjimkou malých staveb, jako je kůlna nebo krytá parkoviště. Použití plastových fólií má velké výhody, a to, že nejenom chrání proti prorůstání kořenů, z hlediska trvanlivosti jsou spolehlivé, ale v neposlední řadě díky ním lze relativně snadno ozelenit velký počet střech s malým sklonem. Jsou mnohem lehčí a manipulace při pokládce je jednodušší. Po roce 1950 vznikají významné stavby projektované se střešní zelení, příkladem je střecha hlavního nádraží v Bernu (Švýcarsko, 1965) (BURIAN, 1992). V 70. a 80. letech přibývá v západní Evropě realizací střešní zeleně. Střešní zeleň se stala v kulturně a technicky vyspělých zemích významnou, široce propagovanou a podporovanou součástí tzv. ekologizace nebo též humanizace obytného prostředí. Pozoruhodnou oblastí se stalo extenzívní ozeleňování střech, teoreticky rozpracované a v praxi bohatě uplatňované v průběhu osmdesátých let na někdejším území západního Německa. Principem je, že zeleň je zakládaná s poměrně malou únosností (80-300 kg.m⎯²), na nichž se vegetační pokryv zřizuje na velmi malých vrstvách zeminy (40-100 mm). Jde o poměrně úsporné řešení (BURIAN, 1992).

Například

v Berlíně na

čtyřpodlažních domovních blocích jsou budovány střechy, které svažovaly do vnitřního dvora. Jako izolační prvek byly použity vrstvy papíru lepeného dehtem, který vznikl jako odpad při zplynování

a výrobě dřevěného uhlí.

Samozřejmě i v té době již bylo vzato v úvahu, že jde o velmi hořlavý materiál, a proto tato izolace byla pokryta vrstvou štěrkopísku a jílovitou zeminou. Na těchto střechách se pak vyvíjela spontánní vegetace. Dodnes je zachováno několik takto ozeleněných střech, například budova starého pivovaru v Berlíně. 7

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Vezmeme-li v úvahu, že vegetaci se zde bez údržby daří více jak 80 let, nebyly opravovány izolace z dehtových pásů, které již samozřejmě po této době vykazují určité netěsnosti a velké zatížení konstrukce, lze dobu, po kterou je tato střecha stále funkční, považovat za nadstandardní. Velký vliv má určitě větraný prázdný prostor, který se nachází pod střechou (MINKE, 2001). V Čechách se začaly vegetační zahrady v pravém slova smyslu stavět, tak jako v okolních zemích, až od druhé poloviny 19. století, a to převážně na střechách nebo terasách budov majetnějších vrstev obyvatelstva. Doložený pokus (možná první) o zřízení střešní zahrady lze datovat rokem 1863. Šlo o zeleň na střeše zámecké konírny v Lipníku nad Bečvou. Koncem 19. století byla založena střešní zahrada u jižního průčelí zámku Konopiště, která byla zlikvidována a znovu založena v letech 1969 – 1972 (HÁJKOVÁ,2005). Střešní zahrada z roku 1925 arch. Wiesnera na střeše České banky Union v Brně se nezachovala. Nové údobí rozvoje typické střešní nebo terasovité zeleně předznamenávají např. hotel Thermal v Karlových Varech (1976), obchodní dům Prior v Brně (1984), Intercontinental Praha (1991-1992) a mnoho dalších (BURIAN, 1992). Z dnešního pohledu se souvrství vegetační střechy značně změnilo, i když v současné době nacházíme ve Skandinávii mnoho zelených střech, které stále obsahují březovou kůru, ale to už především pouze na venkově. V každém případě je nutno říci, že ze zkušeností dřívějších stavebníků se vychází i dnes (Obr.3 Vegetační střecha prováděná moderním způsobem).

Obr.3 Vegetační střecha prováděná moderním způsobem (ČECHOVÁ,2006)

8


2.2 Související normy a zásady projektování střešních zahrad Pod pojmem vegetační střecha nebo zelená střecha si představujeme střechu porostlou zelení. Klasická střešní konstrukce je v tomto případě nahrazena vegetačním souvrstvím. Na tuto problematiku musíme nahlížet komplexněji. 2.2.1

Stavebně – technické normy

ČSN 73 1901 Navrhování střech – základní usnesení -

norma stanoví požadavky na navrhování střech budov (bytových, občanských, průmyslových, zemědělských apod.) s výjimkou dočasných staveb. Lze ji přiměřeně aplikovat i pro rekonstrukci stávajících budov.

-

v této normě jsou přesně stanovené požadavky na konstrukce střech, jejich statiku, předepsané sklony střech a stavebně – fyzikální požadavky

ČSN 73 1901 dělí vegetační střechy podle typu pěstebního souvrství na dvě skupiny : -

klasická pěstební souvrství s intenzívní zelení

-

úsporná pěstební souvrství s extenzívní zelení

ČSN 73 0035 Zatížení stavebních konstrukcí -

norma vymezuje plošné zatížení střešní konstrukce, také zatížení ve vnitřních částech střechy a po okrajích

-

zatížení větrem, sněhem v závislosti na výšce budovy

ČSN 73 8106 Ochranné a záchytné konstrukce -

z hlediska bezpečnosti práce je nutná instalace ochranných zábradlí nebo ohrazení, které chrání pracovníky v době realizace, tak i při následné údržbě

ČSN EN 13501 Požární klasifikace stavebních strojů a konstrukcí staveb -

klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň a zkoušek požární odolnosti

9

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin -

zelené střechy jsou hodnocené jako tvrdé materiály. Pro intenzívní ozelenění nejsou speciální předpisy, avšak v případě extenzívního ozelenění musí mít, pro splnění podmínky tvrdého materiálu, substrát minimální mocnost 30 mm a obsahovat méně než 20% organické hmoty.

ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace -

instalace zařízení pro odvádění dešťové vody ze střech

ČSN 75 0905 Zkoušky vodotěsnosti -

předpisy pro provádění zátopových zkoušek

2.2.2 Sadovnické předpisy Pojem střešní zahrada nebo vegetační střecha v sadovnických předpisech neexistuje. Přesnou specifikaci určuje: ČSN 83 9001 Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice, ve které se vyskytuje kapitola zabývající se vegetací na konstrukcích. -

15.15 Výsadba na konstrukci V tomto bodě je střešní zahrada specifikována : Rostliny vysazené do vegetační vrstvy půdy oddělené od nižších vrstev terénu stavební konstrukcí (např. výsadby na podzemních objektech, střechách, terasách, v nádobách).

-

15.15.1 Střešní zeleň Zeleň na střechách nadzemních budov, řadí se do zeleně na konstrukcích.

ČSN DIN 18 915 Sadovnictví a krajinářství – Práce s půdou - 5.5 Stavební materiály pro drenážní vrstvu - 5.6 Geotextilie

10

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Používají – li se k oddělení vrstev geotextilie, musí být propustné pro vodu a odolné proti zetlení. -

6.10 Technicko – biologické opatření na plochách bez spojení s rostlou půdou (na konstrukcích) V tomto případě platí „Směrnice pro ozeleňování střech“, pocházející z Německa (FLL, 1995). Česká směrnice nebo norma v tomto směru zatím neexistuje, proto se ve většině případů odkazuje na výše uvedenou.

2.2.3 Zásady projektování a realizace Při projektování střešních zahrad je zapotřebí vzít v úvahu všechny předpisy, jelikož spolu úzce souvisí. To, co je dobré pro stavebníky nemusí vyhovovat zahradníkům a naopak. Proto je důležité najít vhodný kompromis. Tvorba střešních zahrad je nejvíce ovlivněna níže uvedenými faktory: Pro vybudování zelené střechy a volbu vegetace je rozhodujícím činitelem sklon střechy. Od 5° - 20° není nutná samostatná drenážní vrstva a nepoužívají se prvky proti sesuvu substrátu. V případě sklonu střechy od 20° 40°

je nutné oddělení drenážní vrstvy od substrátu a použití stabilizačních

prvků zabraňujících sesouvání výše položených vrstev. Speciální vegetační rohože, ukotvené pevně ve střešní konstrukci, se instalují na střechy, které mají sklon větší jak 40° (MINKE, 2001). Dalším důležitým faktorem, který nelze opomenout při projektování vegetačních střech je únosnost střešní konstrukce. Posudek statika určí kolika kg nebo kN lze střešní konstrukci zatížit. Únosnost v rozmezí 100 – 300 kg.m⎯² je vhodná pouze pro extenzívní ozelenění. V případě většího možného zatížení v rozmezí od 300 - 1000 kg.m⎯² a může být i více, umožňuje použití vyšší vrstvy vegetačního substrátu. V tomto případě lze projektovat intenzívní ozelenění (BOHUSLÁVEK et HORSKÝ, 2003). Čím více bude plocha střechy osázena a v zápoji např. trávami, tím méně bude odtékat dešťové vody. I přesto se musí myslet na odvodnění střechy. 11

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Správně vypočtené množství střešních vpustí na dané střeše (300m² zelené plochy je možné svést za normálních podmínek do jedné vpusti) zabrání zadržování vody v substrátu po přívalových deštích nebo po jarním tání sněhu. Toto je věc stavebníků, ale je dobré zkontrolovat funkčnost střešních vpustí a jejich počet. Musí být na střeše kdykoliv přístupné a chráněné kontrolními šachtami a dle požárních předpisů mají být obsypány anorganickými látkami (štěrk) v minimální šířce 500 mm (NEUFERT, 1997). Za hydroizolační vrstvu zodpovídá také stavba, ale je nutné připomenout, že musí splňovat parametry folie proti prorůstání kořenů. Před realizací vegetačního souvrství je nutná zátopová zkouška, kterou provádí stavba. Nejprve se ucpou veškeré střešní vtoky a naplní se střecha obarvenou vodou do výše cca 150 mm. Poté se nechá stát 48 hodin. Stavebníci se zajímají především o těsnost spojů, ale pro zahradníky je důležité odhalit nerovnosti, kde zůstává voda stát, protože v těchto kritických místech může docházet k úhynu rostlin v důsledku nadměrné vlhkosti. Je nutné všechny tyto nerovnosti vyrovnat (CHALOUPKA et HORSKÝ,2006). Podle požárních předpisů se v

projektu musí myslet na instalaci

štěrkopískových pásů nebo dlažby, které vymezují chodníčky okolo atik nebo vzduchotechniky. Totéž platí i o vybudování zpevněné plochy na střeše před vstupem do objektu (NEUFERT,1997) (CHALOUPKA et HORSKÝ, 2006).

2.3 Konstrukce vegetačních ploch Specifická konstrukce určená pro ozelenění střech se skládá z drenážní vrstvy, dále filtrační a nosné vrstvy pro vegetaci (Obr.4 Schéma vrstev konstrukce pro extenzívní ozelenění). Podle sklonu střechy se určuje, zda je potřeba použití drenážní vrstvy jako takové a nebo aplikovat drenáž s hydroakumulací. Každá realizovaná zelená střecha se bez drenáže neobejde. To samé platí v případě filtrační vrstvy. NEUFERT (1997) uvádí, že celá skladba vrstev musí absorbovat denní srážky v množství nejméně 30 l.m⎯² a obsah vzduchu ve vrstvách nasycených vodou musí být nejméně 20 %.

12


Obr.4 Schéma vrstev konstrukce pro extenzívní ozelenění (Optigrün, 2006)

Podle

složení

funkčních

(konstrukčních)

vrstev

se

konstrukce

dělí

(PEJCHAL, 2006): -

trojvrstevná konstrukce, obsahující od sebe oddělenou drenážní vrstvu, filtrační vrstvu a vegetační nosnou vrstvu

-

dvojvrstevná konstrukce, obsahující drenážní vrstvu a vegetační nosnou vrstvu, která zároveň slouží i jako filtrační vrstva

-

jednovrstevná konstrukce, ta přebírá jak funkci drenážní, tak i filtrační

Vytvořit vegetační souvrství na střešní konstrukci není zas až tak složité, ale je nutné se

znát hmotnost všech materiálů, které se budou na střeše

rozprostírat (Tab.1 Hmotnost materiálů). Při výpočtu se bere v úvahu stav plného nasycení vodou (maximální možná hmotnost) a musí se vzít v úvahu i průměrné zatížení vrstvou sněhu v zimním období. Nesmí se opomenout také výběru rostlinného materiálu, který v případě extenzívního ozelenění plošnými a nízkými bylinami bývá 1 – 10 kg.m⎯². U intenzívního ozelenění je nutné počítat, že vzrůst použitých rostlin se rok od roku zvětšuje, a tím se také zvyšuje hmotnost (BURIAN, 1992). 13

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab.1: Hmotnost materiálů (BURIAN, 1992) 1cm vrstva materiálu plně nasyceného vodou

Průměrná hmotnost [kg.m⎯²]

písek, štěrkopísek

20 – 22

zemina průměrné kvality a složení

16 – 20

drobný štěrk

16 – 18

cihlová drť o zrnitosti 2 - 6 mm

10 – 12

keramzit

5 – 10

rašelina

7–9

geotextilie, příp.minerální plsť

0,1 - 0,6

Mocnost vegetační nosné vrstvy a drenážní vrstvy určují (PEJCHAL, 2006): 1. nároky vegetace 2. druh vegetační nosné vrstvy 3. druh drenážní vrstvy 4. sklon střechy 5. expozice střechy 6. regionální klimatické poměry 7. specifické stanovištní poměry objektu 8. specifickou hmotnost materiálů 9. požadované zachycování vody Při určení předchozích bodů jsou vytvořeny základní a nezbytné předpoklady rozhodující o tom, zda-li půjde o extenzívní či intenzívní ozelenění střešní konstrukce.

14

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin 2.3.1 Extenzívní ozelenění

Obr.5 Příklad extenzívního ozelenění (OPTIGRÜN, 2006)

Němečtí odborníci definují extenzívní ozeleňování plochých střech takto (BURIAN, 1992): „Jsou to plošná ozelenění s vegetačními formami, která se v podstatě udržují sama ve společenstvech blízkých společenstvům rostlin na přirozených stanovištích, a která vytvářejí na malých vrstvách substrátu trvalý a zapojen rostlinný kryt. Zásobování vodou a živinami se děje pouze přirozenými procesy.“ Formulace je spíše totožná s biotopním ozeleněním, které plní především funkci ekologickou. Vzhled střechy je zcela podřízen místním podmínkám pro vegetaci a může se během let měnit. Náklady na běžnou údržbu takovéto střechy jsou srovnatelné s klasickou plochou střechou. Při biotopním ozelenění je vegetace na střeše ponechaná nerušeně sama sobě bez péče a nákladů na údržbu. Jedná se o přirozenou symbiózu rostlinných

společenstev

schopných

samostatného

přežití

a

případné

samoobnovy. Rostlinný pokryv se skládá ze sukulentů, mechů a některých druhů trav a bylin, kterým vyhovují konkrétní stanovištní podmínky. Jsou schopné přežít extrémní sucha nebo občasná přemokření. Biotopní porosty se zakládají na minerálním substrátu se stabilní strukturou odolnou působení všech klimatických činitelů. Optimální tloušťka substrátu je 15

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin 40 – 120 mm. Při vyšší mocnosti substrátu dochází k bujnému růstu rostlin, které mohou zahubit méně odolné rostliny z původní výsadby. U biotopních střech se nepočítá s přihnojováním, zavlažováním, ani s jinými nepřirozenými zásahy do koloběhu života rostlin (GAZDA, 1995) (Obr.6 Biotopní ozelenění).

Obr.5 Biotopní ozelenění (GAZDA, 2005)

V tomto prostředí se daří nenáročným divokým travám, jako jsou Poa bulbosa, Poa compressa, Poa angustifolia nebo Bromus tectorum. Z divokých bylin pak Allium schoenoprasum a v neposlední řadě také rozchodníkům Sedum acre, Sedum sexangulare, Sedum spurium a Sedum reflexum. Všechny uvedené rostliny jsou schopné regenerace a nevyžadují péči. Přechod mezi biotopním a extenzívním ozeleněním v podstatě není tak markantní, jako u extenzívní a intenzívní vegetace. Extenzívní střešní zahrady se v dnešní podobě realizují nejen z ekologického, ale především z estetického hlediska. Proto i při výběru rostlin se používá daleko více druhů, např. Lavandula angustifolia, Sedum telephium, Helianthenum nummularium a mnoho dalších, samozřejmě za předpokladu vyšší mocnosti substrátu (40 – 180 mm). I když tyto rostliny jsou velice adaptabilní a nenáročné, vyžadují alespoň minimální údržbu 1 – 2 x ročně, spočívající v odstraňování odkvetlých květů, seřezávání rostlin, zálivky v období dlouhotrvajících period sucha a občasného přihnojení. V principu se biogenní a extenzívní ozelenění neliší. Statické zatížení nosné konstrukce je malé, a to od 80 – 300 kg.m⎯², ale i přesto je důležité vzít v úvahu celkovou mocnost všech vrstev použitých u extenzívního ozelenění

(Tab.2:

Extenzívní

ozelenění-mocnost

vrstev).

Z hlediska

ekonomického, realizace extenzívní střechy není tak nákladná, jako je založení intenzívní střechy. 16

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab.2: Extenzívní ozelenění – mocnost vrstev (PEJCHAL, 2006)

Extenzívní ozelenění

Mocnost

Celková mocnost prokořenitelné

vegetační

vrstvy v mm

nosné vrstvy v při 20 mm drenážní při 40 mm sypkého mm

rohoží

materiálu

mecho - rozchodníkové

20 – 50

40 – 70

60 - 90

rozchodníko - mecho - bylinné

50 - 80

70 - 100

90 – 120

80 – 120

100 – 140

120 – 160

≥150

≥170

≥190

mecho - rozchodníkové

20 - 50

40 – 70

60 – 90

rozchodníko - mecho - bylinné

50 - 100

70 – 120

90 - 140

rozchodníko - trávo - bylinné

100 - 150

120 - 170

140 – 190

Vegetační prvky na plochých střechách

rozchodníko - trávo - bylinné Trávo - bylinné Vegetační prvky na šikmých střechách

2.3.2 Intenzívní ozelenění

Obr.7 Intenzívní ozelenění (LODYHA, 2007)

U tohoto typu ozelenění (Obr.7 Intenzívní ozelenění) by měla být výška substrátu minimálně 300 mm a může být až do 1 000 mm u plochých střech. 17

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Rozložení vrstev musí být rovnoměrné (Tab.3: Intenzívní ozelenění-mocnost vrstev). Jejich realizace se v podstatě neliší od zásad, podle kterých se zakládají zahrady v přirozených podmínkách, tj. na rostlém terénu. Výběr vegetace je vcelku neomezen, ale bývá zastoupen především trvalkami, pokryvnými dřevinami, ale také stromy. U tohoto druhu zelené střechy je možnost založení trávníkových ploch, a to nejen výsevem, ale také pokládkou travních koberců. V případě intenzívního ozelenění je důležitá následná péče o zeleň a závlahový systém, která je založena na pravidelnosti, jako je tomu u běžných zahrad. U tohoto typu střešní zahrady se dnes již běžně budují komunikace, odpočívadla, dětská hřiště nebo dokonce i golfové hřiště. Funkčně zcela nahrazují odpočinkové zóny, kterých právě ve městech tak ubývá. Tab.3: Intenzívní ozelenění – mocnost vrstev (PEJCHAL, 2006) Mocnost Intenzívní ozelenění

vegetační nosné vrstvy v mm

Mocnost drenážní vrstvy v mm

Celková mocnost prokořenitelné vrstvy v mm

Vegetační prvky jen na plochých střechách trávník

≥100

≥20

≥150

nízké pereny

≥100

≥20

≥150

středně vysoké pereny

≥150

≥20

≥200

vysoké pereny a keře

≥250

≥100

≥350

Velké keře a malé stromy

≥450

≥150

≥600

střední stromy

≥800

≥200

≥1000

Velké stromy

≥1250

≥250

≥1500

Střechy s intenzívní výsadbou jsou většinou realizované na plochých střechách, ale v praxi lze použít jednoduššího intenzívního ozelenění (Tab.4: Jednoduché intenzívní ozelenění-mocnost vrstev).

18

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab.4: Jednoduché intenzívní ozelenění – mocnost vrstev (PEJCHAL, 2006) Mocnost Jednoduché intenzívní ozelenění

vegetační nosné vrstvy v mm

Celková mocnost prokořenitelné vrstvy v mm při 2 mm drenážní rohoži

při 4 mm sypkého materiálu

Vegetační prvky na plochých střechách Trávo - bylinné (travnaté střechy,chudé

≥80

≥100

≥120

≥80

≥100

≥120

dřeviny (keříčky,nízké pokryvné) a pereny

≥100

≥120

≥140

dřeviny (keříčky,nízké pokryvné)

≥150

≥170

≥190

≥150

≥170

≥190

trávníky plané pereny a dřeviny (keříčky, nízké pokryvné)

Vegetační prvky na šikmých střechách Trávo - bylinné (travnaté střechy, chudé trávníky)

2.3.3 Drenážní a hydroakumulační vrstva Drenážní vrstva má za úkol přebytečnou srážkovou vodu odvádět, ale v případě zelené střechy také do jisté míry vodu absorbovat. V suchém období, kdy je nedostatek srážek, je potřeba, aby voda vzlínala a byla k dispozici vegetaci. Tím dochází ke spojení drenážní a zároveň hydroakumulační vrstvy. V praxi se využívá dvou variant. Buď se používá sypaných materiálů, jako je keramzit, expandovaná břidlice, lávový štěrk, drcené cihlové recykláty nebo měkké materiály a to především drenážní prvky z tvrzené polystyrenové pěny, prefabrikáty z plastu (MINKE, 2001). Pro zajištění funkčnosti celé zelené střechy v extenzívním provedení je potřeba zajistit

dostatečné zadržení

požadovaného množství srážek, stejnoměrné rozvedení vody po celé ploše, ale také možnost výparu do substrátu. Pro tyto účely slouží drenážní a hydroakumulační vrstva, která

značně ovlivňuje vodní hospodářství celé

střechy.

19

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Požadavky na vlastnosti (PEJCHAL, 2006): - chemická stálost - nezávadnost pro životní prostředí - snášenlivost pro rostliny - chování při požárech - zrnitost - mrazuvzdornost - stabilita struktury a odolnost vůči sesedání u sypkých - odolnost drenážních desek vůči stlačování - vodopropustnost - schopnost poutat vodu - pH - obsah solí - obsah karbonátů 2.3.3.1 Sypané materiály Výrobky na bázi keramzitu Jedná

se

o

ekologicky

čisté,

keramické

granule,

které

vznikají

z expandovaného jílu. Liaflor je lehký a pevný, v červenohnědé barvě. Jde o substrát neobsahující žádné choroboplodné zárodky – je sterilní. Jednotlivá zrna mají pravidelný, téměř kulovitý tvar a stejnoměrnou pórovitou strukturu. Vyrábí se v několika frakcích, většinou od 8 – 16 mm. Liapor má stejné vlastnosti, jako předchozí, ale v tomto případě se jedná o vyšší stupeň zpracování výchozího materiálu. Vyznačuje se velmi nízkou objemovou hmotností a vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi. Liadrain je drcený Liapor určený do živných substrátů. Základní dodávanou frakcí je 2 – 8 mm a v menší míře frakce 0 – 4 mm, 4 – 6 mm, 0 – 16 mm. Používá se k realizacím jak při intenzívním, tak i extenzívním ozelenění střech a teras. Také je vhodná jako příměs do substrátů pro pěstování rostlin. Průmyslový proces výroby lehkých kameniv z expandovaných jílů a břidlic je různý podle vlastností vstupního materiálu. Záleží na obsahu vody a historii těchto přírodních materiálů. Používá se buď plastický postup – podobný 20

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin přípravě jílu pro výrobu cihel, který je obvyklejší pro plastické jíly, nebo suchý postup drcením nebo mletím a následně granulování, které je obvyklejší pro tvrdé břidlice. Vypalování a expandování probíhá v obou případech v rotačních pecích při teplotě 1 100 – 1 200˚C. Expandovaný granulát prochází chladičem, kde po vychlazení se třídí na třídící lince na jednotlivé frakce (LIAPOR, 2007). Zrnitost sypkých materiálů používaných jako drenážní vrstva je jedním z hlavních parametrů při výběru. Horní hranice velikosti zrna by neměla přesahovat 16 mm. Dále nesmíme opomenout hmotnost daného materiálu, a to ať v suchém stavu, tak ve stavu plného nasycení vodou. Velice důležitou roli hraje celkový objem pórů. Ideální absorpční schopnosti mají materiály, které obsahují alespoň 25 objemových procent převážně otevřených pórů. Proto se velice často keramzit používá ve formě drcené. Hodnota pH by měla být v rozmezí 6,0 – 8,0. Silně alkalické látky, jako je keramzit a pemza, mají tu přednost, že nekompenzují kyselé deště (MINKE, 2001). 2.3.3.2 Měkké materiály V současné době se velmi často používají pevné plastové drenážní prvky – nopové fólie (Technodren, Delta, Platon, Guttabeta, Dekdren aj.). Fólie jsou vyrobeny z polyuretanu, neměkčeného PVC nebo speciálního polyetylenu s vysokou molekulární hustotou a s vytvarovanými nopy. Jsou mechanicky vysoce zatížitelné. Síla membrány je 0,6 mm, výška nopu 6 – 80 mm, váha cca 500 – 700 g.m⎯². Teplotní odolnost je od – 30 do 80°C. Systém nopové fólie vytváří vzduchovou mezeru, která absorbuje vlhkost a zároveň ji vhodným způsobem odvádí. K tomu napomáhají vzduchové kanálky vytvořené nopy, které slouží jako drenážní vrstva a nárazník při mechanickém zatížení. Vzduchová mezera je odvětrávána a dochází zde k pohybu vlhkosti. Rovněž se nopová fólie úspěšně používá v systému protiradonových izolací (IZOLACE STAVEB,2007). Je důležité vzít v úvahu další pozitiva, ke kterým nesporně patří jejich hmotnost, která většinou nepřesahuje 1 kg.m⎯², také velmi snadná pokládka, trvanlivost, odolnost proti prorůstání kořenů a v neposlední řadě akumulační schopnost zadržet ve svých nopech i 5,3 l.m⎯². Při pokládce je důležité, aby nopy do sebe zapadaly, měly přesah alespoň 200 mm a byly 21

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin vytaženy kolem atik až do výše plánované mocnosti substrátu. Jen tak se docílí rovnoměrného rozložení celkového zatížení vegetační vrstvou a spolehlivě dojde k odvodu přebytečné srážkové vody při prudkých deštích. Špatná pokládka může mít za následek lokální a plošné přebytky a to ve formě bažiny nebo kaluže, která bude mít špatný vliv na zdárný růst rostlin. Může dojít k zahnívání kořenů nedostatkem kyslíku (CHALOUPKA et HORSKÝ, 2006). Mezi další vhodný materiál pro vytváření drenážní a hydroakumulační vrstvy patří rohože vyrobené z rozdrcených výrobních zbytků pěnového polyetylénu, z kempinkových matrací (například rohože Garda). Dodatečná ochranná vrstva není nutná, protože v tomto případě jde o sloučení obou vrstev v jednu. Materiál, ze kterého jsou vyrobené odolává hnilobě, mikrobům, ale i kyselině. Kromě dodatečné hodnoty tepelné izolace, je i dobrým izolantem hluku. V neposlední řadě je důležité se zmínit, že po pokládce těchto rohoží je povrch pojízdný pro stavební stroje. Vyrábí se ve dvou různých tloušťkách, 25 – 30 mm a 50 – 55 mm o velikosti 1 500 mm délky a 800 mm šířky. Při výběru tloušťky

rozhoduje skladba vrstev. Další výhodou je vyrábění této rohože

v provedení s nakašírovanou geotextilií nebo bez ní. Vhodný výběr rohože je závislý na požadavcích zpracovatele. Obě dvě varianty skýtají svoje výhody. V případě Gardy s nakašírovanou geotextilií jde především o spojení dvou pracovních operací v jednu a filtrační geotextilie nemůže sklouznout v průběhu realizace (při pojezdech se stavebními stroji). Garda bez geotextilie je levnější, rychleji se pokládá a samozřejmě má méně styků a přesahů. Při pokládce se pokládají volně na hydroizolační vrstvu odolnou proti prorůstání kořenů. Desky lze řezat ostrým nožem a pokládají se bez přesahů (APP Dachgarten GmbH, 2007). 2.3.4 Filtrační vrstva Aby nedocházelo k přenosu substrátu (mísení materiálů) do drenážní vrstvy a poté dál do kanalizace, je třeba oddělit tyto dvě vrstvy od sebe. Proto je třeba filtrační vrstvy, která propustí vodu ze substrátu do drenáže. Ani po čase by nemělo docházet k zanesení filtrační vrstvy jemnými částicemi substrátu, což by mělo za následek vytvoření neprodyšné vrstvy, která by samozřejmě měla 22

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin neblahý vliv na celou střešní konstrukci. Při správném výběru filtru by nás měla zajímat velikost mechanického zatížení. Tzn. použití tvrdých drenážních prvků nebo naopak měkkých rohoží. Ideálním materiálem jsou rohože z minerální (čedičové) plsti, různé typy geotextilií nebo polyesterová tkaná rouna. Pokud drenážní vrstva obsahuje sypký materiál, jako je např. Keramzit, je nutné použití filtru o hmotnosti až 300 g.m⎯² .Na měkké rohože se pokládá rouno o hmotnosti 100 – 200 g.m⎯². S vyšší tloušťkou vrstvy nebo s větším sklonem střechy se dále zvyšuje i plošná hmotnost použitého materiálu (CHALOUPKA et HORSKÝ, 2006). Jak uvádí PEJCHAL (2006) materiál, z kterého je vytvořena filtrační vrstva by měl splňovat pevnost v tahu, roztažitelnost, koeficient tření, odolnost vůči půdním roztokům a mikroorganismům a v neposlední řadě musí být prokořenitelné. Na našem trhu je mnoho výrobků, které se používají jako filtr, vyráběné v různých hmotnostech. Z českých výrobků je to geotextilie Filtek nebo Guttatex. Ze zahraničních výrobků, které jsou u nás běžně dostupné,

se

používají geotextilie pod označením VLF, Isochran nebo jde o filtrační rohože Vedaflor FSV 150. 2.3.5 Vegetační nosná vrstva pro extenzívní zeleň Vegetační nosná vrstva dává rostlinám stabilitu, zachycuje vodu a živiny, umožňuje výměnu látek a plynů a akumulaci vody. Vegetační vrstva musí mít velký objem pórů pro výměnu plynů a hospodaření s vodou. Hodnota pH by neměla v kyselé oblasti překročit 6,0. Vegetační vrstva by měla mít velmi stabilní strukturu, schopnost tlumit a musí být odolná proti hnilobě (NEUFERT, 1997).

23

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin 2.3.5.1 Materiály pro vegetační nosnou vrstvu Tab.5 : Požadavky na substrát pro extenzívní střešní zahrady (PEJCHAL, 2006) ZÁKLADNÍ POŽADAVKY NA SUBSTRÁTY PRO EXTENZÍVNÍ OZELENĚNÍ STŘECH (upraveno dle FLL 1995) skupina materiálů konstrukce minerální látky [%objemová] organické látky [%hmotnostní] složení

d<0,063 mm Zrnitost

[%hmotnost]

směsi sypkých materiálů a sypké materiály jednovrstevná

vícevrstevná

u substrátu s obsahem organických látek 70 - 90 u substrátu s obsahem organických látek ≥ 3 ≤ 8

≤5

≤ 15

max.velikost zrna

na plochých střechách do 100 mm mocnosti vrstvy :

[mm]

100 - 120 jinak 160

objemová hmotnost

suché 0,6 - 1,2 při max.

suché 0,6 - 1,3 při max.

[g.cm⎯³]

vodní kapacitě 0,8 - 1,4

vodní kapacitě 1,0 - 1,8

≥ 60

≥ 0,6

≥ 20

≥ 35

propustnost vody [mm.min¯²] vodní kapacita vlastnosti

[%objemová] obsah soli [g.l¯²]

≤ 3,5 usilovat o ≤ 1,0 u substrátů s obsahem organických látek N ≤ 60

obsah živin [mg/l]

P-2O5 ≤150 K2O ≥ 150 Mg ≤ 120

míra sednutí

≤ 10 % mocnosti vrstvy

24

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin : půda

-

zlepšená ornice nebo podorničí

: sypké materiály

-

minerální s vysokým podílem organické hmoty

-

minerální s nízkým podílem organické hmoty

-

minerální s otevřenými póry ve struktuře zrn bez organické substance

: substrátové desky

-

z modifikovaných pěnových hmot

-

z minerálních vláken

: vegetační rohože

-

s minerálně/organickými směsi sypkých materiálů (PEJCHAL, 2006)

Uměle vytvořené vegetační nosné vrstvy z výše uvedených materiálů se nazývají substráty. V České republice se výrobou substrátů zabývá např. BB Com s.r.o., Rašelina a.s. nebo AGRO CZ. Do svých substrátů přidávají pomalu rozpustná hnojiva a v některých případech se setkáváme s použitím půdních kondicionérů. Jak uvádí BARTOŠ (2006) jde o chemické látky, které jsou schopné na sebe vázat více vody a účinně zabraňovat jejímu vypařování. Tímto je umožněno významně snížit výšku střešního substrátu. Půdní kondicionery byly vyvinuty při zalesňování suchých oblastí Afriky a používaly se i při zatravňování zasolených mořských pláží. Při výrobě substrátů je již počítáno, že extenzívní střešní konstrukce je možné realizovat v jedno, dvoj nebo trojvrstevné stavbě a proto i jejich výroba s tímto počítá. Větší množství požadovaného substrátu se objednává a dodací lhůta je převážně 10 dní. Dle požadavků projektantů lze substráty tzv. „šít na míru“. Jako příklad lze uvést fa. BB Com s.r.o. V jejich výrobním programu jsou specifikovány tři druhy střešního substrátu pro extenzívní ozelenění (BARTOŠ, 2006).

25

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Substrát A: pro jednovrstevnou konstrukci (foukání substrátu) 30 % písek 40 % kompostovaná zemina 30 % cihelná spraš půdní kondicionér Fiba – zorb Substrát B : spodní vrstva 40 % liadrain, frakce 0 – 16 mm 40 % drcená a tříděná cihla včetně spraše 20 % rašelinový substrát Substrát je vyhnojen základním hnojivem PG mix 14 – 16 – 18, včetně stopových prvků, pH upraveno na 5,5 – 7,0. Substrát C : vrchní vrstva 50 % rašelinový substrát 30 % spraš 20 % křemičitý písek, frakce 0 – 3 mm Substrát je vyhnojen základním hnojivem PG mix 14 – 16 – 18, včetně stopových prvků, pH upraveno na 5,5 – 7,0. Další firmou na našem trhu je Rašelina a.s. ze Soběslavi. V nabídce má mimo jiné také zeminu pro zelené střechy. Jedná se o univerzální zeminu určenou (spolu s dalšími prvky) na ozelenění jak intenzívních, tak i extenzívních střešních zahrad. Zemina pro zelené střechy se skládá (RAŠELINA, 1994): - tříděná rašelina přechodová - tříděného kvalitního průmyslového kompostu - proseté škváry ( popř. liadrain ) Zemina

je

vyhnojena

minerálním

kombinovaným

hnojivem

s obsahem

mikroelementů, hodnota pH je od 5,5 – 7,5. Substráty se dodávají jako volně ložené, a poté se dopravují na střechu pomocí badie (koš na beton), zavěšené na jeřábu. Ta se plní substrátem univerzálním nakladačem (UNC a bobcat). Jedná se o zdlouhavé dopravování 26

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin materiálů na střechu, jelikož je závislé nejenom na povětrnostních podmínkách, kapacitě badie (max. ¾ m³). Další možností dodávky substrátu je ve vacích (tzv.big-bag) o obsahu 1m³, popř. 1,8 m³. Pomocí jeřábu jsou vyzdviženy na střechu. Vaky mají ve spodní části výpusť, která vytvoří dostatečný otvor pro vysypání substrátu. Jedinou nevýhodou těchto vaků je, že v případě deštivého počasí, kdy se navlhčí substrát, nelze jej vysypat. Velice výhodné je možnost uskladnění substrátu na střeše v případě, že vlastní realizace se bude dělat později po ukončení všech stavebních prací, Pomocí big-bagů se na střechy také dopravuje keramzit, popř. kačírek nebo mulčovací kůra. Jeho nosnost je 1 tuna. Nejmodernější způsob dopravy substrátu na střechy je pomocí tlakových cisteren. Je nutné upozornit, že tato možnost vyvstává pouze u jednovrstevné konstrukce. Vzhledem k tomu, že substrát je vytlačován pod tlakem je nutné, aby substrát obsahoval nejméně 95% materiálů o zrnitosti až 12 mm (cihelná spraš, keramzit, láva nebo písek), protože v případě, že by požadované množství neobsahoval, ucpávaly by se přívodní hadice. Průtok substrátu je nejrychlejší pokud cisterna může stát přímo u objektu a dopravní hadice jsou vedeny kolmo podél fasády. Kapacita cisterny je 25 m³ a její vyprázdnění trvá cca 1 hod. 30 min.Tato doba je pouze orientační a je závislá především na stavebních podmínkách (BARTOŠ, 2006). 2.3.6 Vegetace Po dopravení substrátu na střechu nastává poslední pracovní operace, která je spojena s ozeleněním střechy a spočívá v osetí, výsadbě nebo v pokládce vegetačních rohoží. Suchý výsev Osivo, popř. s řízky rozchodníků se ručně rozmístí po celé požadované ploše a poté se zavlaží. Ač jde o jednu z nejlevnějších variant je nutné, aby po dobu než osivo vyklíčí se pravidelně celá osetá plocha zavlažovala. Používá se

27

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin na menších plochách a v případě vysévání do vzorů podle návrhu projektanta, často dochází ke smísení různých druhů osiva vlivem větrné polohy střech. U suchého výsevu se počítá s 3 – 8 g.m⎯² (MINKE, 2001). Hydroosev Výsev pomocí cisteren, které pod tlakem vytlačují tekutou směs

osiva

s adhezívním lepidlem, jako pojivem. Norma DIN 18918 říká: Pojiva – materiály ke zpevňování povrchu a nebo ke spojení nanesených materiálů. Nesmí obsahovat žádné rozpustné látky škodlivé pro rostliny nebo je vyvíjet při přeměně. Dále nesmí při přiměřeně stanoveném množství působit proti klíčení rostlin. Jako pojiva se používají živice ve formě emulze, popř. metyl-celuloza. Výhodou hydroosevu je rovnoměrné rozmístění osiva, dobrá počáteční ochrana proti erozi a cenová dostupnost. Používá se převážně na větších plochách, které se ozeleňují jako celek – souvislý porost (louka). Množství osiva při tomto druhu osetí činí 2 g.m⎯² (MINKE, 2001). Výsadba Předpěstované rostliny s kořenovým balem se vysazují rovnou do substrátu. Jde poměrně o nákladnou pracovní operaci, protože je nutné připočítat k ceně rostlin i samotnou výsadbu a dopravení na střechu. Po výsadbě je okamžitý efekt, což je bezesporu pro investory velké pozitivum. Velkou výhodou je i to, že rostlinný materiál se ihned vysazuje do vzorů podle návrhu projektanta. Vegetační rohože Předpěstované extenzívní vegetační rohože se používají většinou u šikmých střech nebo pro okamžitý efekt. Pokládají se na substrát a poté se ihned zavlaží. Bývají vyztuženy rounem, sítí nebo pletivem. Tloušťka substrátu činí 15 – 35 mm a rozměry rohože jsou většinou 1 x 1m. Obsahují různé směsi mechů, sukulentů, trav, bylin a cibulovin (MINKE, 2001).

28

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Podle sklonu střechy se dělí jejich nosné médium. V případě, že střecha má sklon do 15° používá se jako nosič vytlívající tkanina. PEJCHAL (2006) uvádí, že tato vytlívající tkanina musí vydržet stabilní alespoň jednu vegetaci. Při sklonu střechy nad 15 se používá netlející nosič. U velmi příkrých střech nad 20° je nutná instalace systému ochrany před sesuvem. Jedná se o různé hroty uchycené ke střešní konstrukci nebo o skládací plastové rošty z recyklovatelných materiálů. Některé vegetační rohože již obsahují vyztuženou spodní vrstvu (MINKE, 2001). Z ekonomického hlediska jde o velmi nákladnou záležitost.

2.4 Základní funkce vegetačních střech 2.4.1 Funkce ekologická Ozeleněné střechy přispívají ke zmírnění nepříznivého vývoje životního prostředí. Zeleň, která je vysazena, přispívá ke zlepšení kvality ovzduší svou transpirací. Jak uvádí MINKE (2001) je dokázané, že 1 m² celistvé zelené plochy vyprodukuje za hodinu 40 – 200 g odpařené vody. Filtruje ve vzduchu částečky prachu a nečistot, dále pak absorbuje velké množství škodlivých plynných částeček a aerosoly. Tyto jsou zachytávány listovou plochou, z nichž je smyje déšť. Z tohoto vyplývá, že dochází ke snížení prašnosti. Další důležitou ekologickou funkcí ve vegetačním souvrství zelené střechy je nezanedbatelné zadržování přirozených vodních srážek – třetina až polovina. Pomalým odpařováním se zvlhčuje ovzduší v okolí zelených střech a zlepšuje se mikroklima. Při použití klasické střešní krytiny bez užitku tyto vodní srážky odtékají do kanalizace. Celistvé zelené plochy na střechách snižují hlučnost prostředí. Při procesu zvaném fotosyntéza vysazená vegetace váže na sebe oxid uhličitý ze vzduchu a produkuje kyslík. Můžeme namítat, že v případě respirace, což je dýchání rostlin, se produkuje oxid uhličitý a spotřebovává kyslík, ale při tomto procesu se opětovně spotřebovává pouze pětina až třetina látek získaných fotosyntézou (MINKE, 2001). Z tohoto je patrné, že vegetační střechy obohacují okolní vzduch kyslíkem. 29

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Do jisté míry se stává přirozeným prostředím pro život drobných živočichů, nejenom hmyzu, ale i ptáků, kterým skýtá úkryt i obživu a je tedy žádoucím prvkem ekologizace obytného prostředí. Může být záměrně zřízenou lokalitou či uměle vytvořenou rezervací (biotopem) ohrožených a chráněných druhů rostlin, které z naší krajiny postupnou devastací přírodního prostředí mizí (BURIAN, 1992). 2.4.2 Funkce estetická Střešní ozelenění umožňuje vytvářet přirozené, esteticky přijatelné a potřebné přírodní prvky, které ve městech obohacují životní prostředí, a které mají svou vysokou estetickou hodnotu. Použitím vhodného výběru rostlin snadno dosáhneme i velmi příjemné aromatické vůně. Šíření vůně do okolí má pozitivní vliv na psychiku člověka. 2.4.3 Funkce ekonomická Ačkoliv pořizovací cena realizace střešní zahrady není zrovna malá, je potřeba se zamyslet nad ekonomickou výhodností vlastností tohoto ozelenění. Podstřešní prostory, zejména byty nebo kanceláře, jsou v létě chráněny před nadměrným ohříváním a naopak ochlazováním v zimě. Stálejší teplota umožňuje snížit ekonomickou náročnost udržování teploty vnitřního prostředí. S tímto faktem je spojen význam listové plochy u použité vegetace. Čím větší zaujímá hustota výsadby a tloušťka porostu, a tím i velikost povrchu listové plochy, tím je lepší tepelně izolační účinek. Kdo plánuje střešní zahradu s tímto efektem, měl by při výběru vhodných taxonů vybírat z nabídky trav a bylin. Naproti tomu střechy osazené rostlinami z čeledi Crassulaceae, zejména pak Sedum, mají tento účinek minimální. Dále je důležité připomenout, že ozeleněné střechy chrání střešní plášť, prodlužuje jeho životnost a snižuje náklady na jeho údržbu (IZOLACE STAVEB, 1997).

30


2.5 Přehled dostupných technologií extenzívních střešních zahrad Vzhledem k zahraničním investorům ( převážně německých ) velkých staveb je nutné, aby technické parametry splňovaly normy daných zemí. Se vstupem ČR do Evropské unie se začínají prolínat tyto normy do našich předpisů. Zahraniční firmy, které se zabývají realizacemi vegetačních střech, mají už i v ČR své zastoupení. Jedná se o Optigrün international AG, ISODOM, a.s. – použití prvků firmy ZinCo, DIADEM®APP Dachgarten GmbH a další. Všechny výše zmíněné firmy vycházejí ze zkušeností, které nabyly ve své domovské zemi. Používají své výrobky v celé skladbě vegetačního souvrství. Předností jsou balíky ozelenění, ve kterých nabízejí kompletní sestavy pro menší střechy, jako jsou garáže nebo různá systémová řešení podle finančních kriterií a zátěže střešní konstrukce. Součástí nabízených produktů bývají zpravidla i kontrolní šachty - vpustě na odtok přebytečné dešťové vody, žlaby, rošty, obrubníky, ale také předměty zabezpečující ochranu pracovníků při realizaci nebo údržbě. Jde o různá kotvení a zábradlí. 2.5.1 OPTIGRÜN zelené střechy Tato firma pochází z Německa a dnes má již své zastoupení i v České republice. Byla jedna z prvních, která nabídla zelené střechy na trhu a v tomto oboru má již více jak 30-letou tradici. Firma nabízí 6 základních skladeb systémového řešení Optigrün, z toho jsou dvě pro intenzívní ozelenění ( Tab.6: Základní nabídka extenzívních střešních zahrad - OPTIGRÜN). Všechny použité materiály jsou výrobky této firmy (Tab.7: Produkty k vegetačnímu souvrství - OPTIGRÜN). Pro širokou veřejnost je možné zakoupení produktu Paket „Zelená garáž“, jehož součástí je také podrobný návod k pokládce. Jako jedna z mála firem se zabývá i ozeleněním šikmých střech až do sklonu 45° při použití speciálního protiskluzového systému Optigrün, který brání sesouvání vrstev. Dalším nezanedbatelným produktem v jejich výrobním programu jsou vegetační rohože Optigrün, které jsou vyrobeny z vytlívajícího materiálu. Předpěstovaná rohož s rostlinami z rodu Sedum se používá pro rychlé ozelenění střech a to nejen šikmých, ale i zakulacených střech 2006). 31

(OPTIGRÜN,


Tab.6: Základní nabídka extenzívních střešních zahrad - Optigrün Střecha

Hmotnost [kg.m⎯²]

Výška

Sklon

vrstvy střechy Druh vegetace [mm]

[°]

Úsporná

80 - 110

70

0-5

Lehká

40 - 50

50

0-5

Přírodní

Šikmá

100 - 230 100 - 200

100 - 180

0-5

80

5 - 45

100

5 - 45

150

5 - 45

sedum – byliny

Retence Odtokový Akumulace vody [%] koeficient vody [l.m⎯²]

50 - 60

0,5 - 0,4

25

mechy - sedum 40 - 50

0,6 - 0,5

18

60 - 70

0,4 - 0,3

30 - 60

50 - 70

0,5 - 0,3

35 - 60

50 - 70

0,5 - 0,3

35 - 60

50 - 70

0,5 - 0,3

35 - 60

- trávy

byliny – trávy sedum sedum - byliny 8cm sedum – byliny - trávy 10cm trávy - byliny 15cm

32

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab. 7: Produkty k vegetačnímu souvrství - Optigrün Typ

Separační

Drenážní

střechy

vrstva

vrstva

Úsporná rohož RMS 500

střecha Lehká

panel FKD 25

rohož RMS

rohož RMS 500 Přírodní střecha

rohož RMS 500

vrstva

jednovrstvý typ M 70 mm

Poznámka

hydroosev

jednovrstvý typ L - 30 veget.rohož typ

900

střecha

Vegetační

Substrát

mm

SM/G

panel FKD 40

substrát pro

směs osiva typ

+ filtrační

vícevrstevné skladby,

E a řízky

rohož typ 150 typ E - 50 - 150 mm Perl 2/10 - 50

substrát pro

Sedum směs osiva typ

mm + filtrační vícevrstevné skladby,

E a řízky

rohož typ 150 typ E - 50 - 150 mm

Sedum

konstrukce FKD 40

řešení sypaný Perl 2/10 sklon 15 - 45°

Šikmá

rohož RMS

drenážní

500

rohož typ 800

střecha

typ E - 80 -150 mm

veget.rohož typ protiskluzový SM/G

systém typ T/N/WD

2.5.2 DIADEM®APP Dachgarten GmbH Tato firma vznikla v roce 1995 ve městě Györ v Maďarsku. Dnes má pobočky v celé západní Evropě. Hlavním cílem je produkce stavebních prvků pro extenzívní a intenzívní střešní zahrady. Svoje know how postavili na ekologizaci

stavebnictví.

Budovat

vegetační

střechy

z recyklovatelných

materiálů si získalo během krátké doby mnoho přívrženců a tímto se velmi rychle firma dostala do popředí zájmu. I když nevykazují takové množství výrobků, jako je tomu u předchozí prezentace firmy Optigreen, perfektní ekologické ozelenění střechy je v dnešní době velmi žádané. Firma DIADEM®APP Dachgarten GmbH nabízí ve své produktové řadě balík ozelenění střech pod názvem Extenzívní ozelenění Diadém 150 se složením: - VLU 300, ochranná geotextilie - DE 25, drenážní a hydroakumulační prvek - VLF 150, filtrační geotextilie 33

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin - MES 12, vícevrstvý extenzívní substrát - vegetace SKG, sedum – byliny – tráva Skladební výška celého produktu je 120 mm a hmotnost po nasycení vodou činí 150 kg.m⎯². Při dopravě substrátů na střechu používá tlakových cisteren. 2.5.3 VEDAG Kompletní nabídku pěstebních souvrství může nahradit i továrně připravený systém Vedaflor od firmy VEDAG. Složení: - drenážní rohože Vedaflor - zásobníkové a drenážní desky Vedaflor - substrát Vedaflor, rozdělený dále na : rozchodníky : suchá louka : koberec z rostlin Sadba se přímo aplikuje, jako hydroosev, na substrát pomocí cistererny (HORSKÝ, 2005). V České republice používá tuto technologii firma TUKAN, Ing. Vladimíra Horského. 2.5.4 ICOPAL Další se zahraničních technologií, které používá při realizacích střešních zahrad Ing. Vladimír Horský z firmy TUKAN, je profi skladba firmy ICOPAL. Složení: - vegetační deska Icoflor, vyrobená z polyuretanu se živinami, o tloušťce 30 mm, která plní funkci ochrannou, filtrační, akumulační i drenážní. - zemní substrát Icoflor, pokládka vrstvy pouze 30 – 60 mm - sadba Icoflor, která obsahuje rostliny typu Sedum a Serpervivum Pomocí cisternových automobilů se přímo roztřikuje směs substrátu a rostlin. Realizuje se na větších střechách (HORSKÝ, 2005). Na trhu je více firem, zabývající se realizacemi střešních zahrad. Produkty jsou hodně podobné a kvalitní. Na trhu jsou už i čeští výrobci (DEKTRADE), kteří mají ve své nabídce kompletní vegetační souvrství. 34


2.6 Detailní sortiment vytrvalých bylin pro extenzívní střešní zahrady Dříve než se začne plánovat výběr rostlin na extenzívní střešní zahradu je důležité vzít v úvahu několik zásadních faktorů, které následný výběr rostlin ovlivňují. 2.6.1 Faktory ovlivňující výběr rostlin na extenzívní střešní zahrady Podle PEJCHALA (2006) mezi nejdůležitější faktory ovlivňující stanovištní podmínky pro vegetaci na střeše patří : 1. Klimatické a povětrnostní faktory (PEJCHAL, 2006) -

regionální klima

-

místní mikroklima

-

množství a rozložení srážek během roku

-

výskyt suchých period

-

délka slunečního svitu

-

výskyt mrazových period se sněhem a bez sněhu

-

převládající směr větru Při výběru rostli na extenzívní střechu je potřeba vzít v úvahu:

-

mocnost substrátu

-

polohu střechy – světovou stranu, polohy otevřené nebo chráněné

2. Faktory ovlivněné stavbou (PEJCHAL, 2006) -

expozice střechy

-

sklon střechy

-

tepelná izolace střechy

-

odraz světla od okolních budov

-

variabilita oslunění

-

negativní působení vzduchu z větracích zařízení (klimatizace)

-

maximální nosnost střechy určuje mocnost substrátu

-

modifikace proudění vzduchu

-

ovlivnění srážek stavbou

-

přívod vody ze sousedních částí střechy 35

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin 2.6.2 Vlastnosti rostlin použitých při extenzívním ozelenění Ne všechny rostlinné druhy snášejí extrémní podmínky stanoviště. Odolnost proti těmto nepříznivým vlivům vede k omezenému výběru rostlin. Při výběru vegetace je žádoucí značná flexibilita, adaptabilita, plošné rozrůstání, konkurenceschopnost a schopnost regenerace (PEJCHAL, 1996). 2.6.3 Formy vegetací pro extenzívní ozelenění Určení formy vegetace je závislé na výšce mocnosti, poloze střechy, oslunění a stanovišti. Podle těchto kriterií byly stanoveny čtyři hlavní formy extenzívního ozelenění:

-

mecho-rozchodníková vegetace

-

rozchodníko-mecho-bylinná vegetace

-

rozchodníko-trávo-bylinná vegetace

-

trávo-bylinná vegetace

Každá uvedená forma vegetace obsahuje hlavní druhy a častěji se vyskytující doprovodné druhy (PEJCHAL, 1996). 2.6.3.1 Mecho-rozchodníková forma Mecho-rozchodníková forma vegetace se hlavně používá při mocnosti prokořenitelných vrstev 20 – 60 mm. Při vyšší mocnosti až do 150 mm se využívá v omezené míře. Pro nenáročnost lze mecho-rozchodníkovou formu použít na slunné, polostinné i stinné stanoviště s otevřenou nebo chráněnou polohou a na ploché i šikmé střechy. Do mecho-rozchodníkové formy vegetace patří mechy, lišejníky, sukulenty, trávy, byliny a některé vybrané cibuloviny (PEJCHAL, 2006) Mnoho druhů se pěstuje a množí ve školkách, ale co se týče mechů a lišejníků, tak ty se zatím v sortimentu našich školek nevyskytují. Zato je nalezneme ve volné přírodě. Základní druhy rostlin mecho-rozchodníkové formy pro slunné a suché stanoviště (Tab.8: Mecho-rozchodníková vegetace na slunném a suchém stanovišti) a pro stinnější a vlhčí stanoviště (Tab.9: Mecho-rozchodníková vegetace na stinném a vlhčím stanovišti) uvádějí hlavní použité druhy rostlin a 36

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin druhy doprovodné (PEJCHAL, 1996). Žlutě označené druhy se vyskytují omezeně nebo sporadicky. Tab.8: Mecho-rozchodníková vegetace na slunném a suchém stanovišti Druh rostlin

Mechy

Slunné a suché stanoviště Hlavní druhy

Doprovodné druhy

Bryum spec.

Barbula convulata

Ceratodon purpureus

B.hornschuchiana Brachythecium rutabulum Homalothecium sericeum Polytrichum piliferum Schistidium apocarpum

Lišejníky

Cladonia spec. a jiné zemní lišejníky

Sukulenty

Sedum album

Sedum acre

Sedum sexangulare

Sedum dasyphyllum Sedum ewersii Sedum hispanicum Sedum lydium Sedum reflexum Sedum spurium Sempervivum tectorum Sempervivim arachnoideum

Trávy

Poa bulbosa Poa compressa Poa annua

Byliny a

Allium schoenoprasum

cibuloviny

Cardamine hirsuta Erodium cicutarium Erophila verna

37

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab.9: Mecho-rozchodníková vegetace na stinném a vlhčím stanovišti Druh rostlin

Mechy

Stinnější stanoviště s vlhčím vzduchem a substrátem Hlavní druhy

Doprovodné druhy

Brachythecium rutabulum

Homalothecium sericeum

Bryum spec. Ceratodon purpureus Sukulenty

Sedum spurium

Sedum ewersii Sedum acre Sedum reflexum Sempervivum tectorum

Trávy

Poa annua Poa compressa

Byliny a

Cardamina hirsuta

cibuloviny

Sagina spec. Allium schoenoprasum

2.6.3.2 Rozchodníko-mecho-bylinná vegetace Již název tohoto druhu vegetace přesně vystihuje co je základem: rozchodníky, mechy a byliny (Tab.10: Rozchodníko-mecho-bylinná vegetace na plochých střechách). Hlavním použitím této vegetace je při mocnosti prokořenitelných vrstev 60 – 100 mm. Omezeně ji lze využít i při nižší mocnosti do 60 mm a při větších vrstvách pouze maloplošné použití jako dodatečně vznikající. Rozchodníko-mecho-bylinná

vegetace

nejlépe

prospívá

na

slunných

expozicích s otevřenou, ale i chráněnou polohou. Částečné je možné její využití i v polostínu (Tab.11: Rozchodníko-mecho-bylinná vegetace na šikmé střeše) (PEJCHAL, 1996). Žlutě označené druhy se vyskytují omezeně nebo sporadicky.

38

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab.10: Rozchodníko-mecho-bylinná vegetace na plochých střechách Druh rostlin Mechy

Ploché střechy v otevřené poloze Hlavní druhy

Doprovodné druhy

Ceratodon purpureus

Brachythecium rutabulum Bryum spec. Schistidium apocarpum

Sukulenty

Sedum album

Sedum acre

Sedum reflexum

Sedum dasyphyllum

Sedum sexangulare

Sedum ewersii

Sedum spurium

S.hybridum ´ Weihenstephaner Gold' Sedum hispanicum Sedum lydium Sempervivum tectorum

Trávy

Poa compressa

Festuca spec. Poa annua Poa bulbosa

Byliny


Allium flavum

Petrorhagia saxifraga

Arenaria serpyllifolia Calamintha acinos Cardamine hirsuta Dianthus deltoides Iris pumila

39

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab.11: Rozchodníko-mecho-bylinná vegetace na šikmé střeše Šikmé střechy na slunném stanovišti

Druh rostlin Mechy Sukulenty

Hlavní druhy

Doprovodné druhy

Bryum spec.

Schistidium apocarpum

Ceratodon purpureus

Brachythecium rutabulum

Sedum album

Sedum ewersii

Sedum sexangulare

Sedum hispanicum Sedum lydium Sedum reflexum Sedum spurium Sempervivum tectorum Sedum acre Sedum dasyphyllum S.hybridum ´'Weihenstephaner Gold'

Trávy

Poa bulbosa Poa compressa Festuca spec. Poa annua

Byliny

Cardamine hirsuta Allium schoenoprasum Allium flavum Arenaria serpyllifolia Calamintha acinos Dianthus deltoides Petrorhagia saxifraga

2.6.3.3 Rozchodníko-trávo-bylinná vegetace Hlavní

použití

rozchodníko-trávo-bylinné

vegetace

je

při

mocnosti

prokořenitelných vrstev 60 – 100 mm a 100 – 150 mm. Při menší mocnosti do 60 mm a naopak při větší mocnosti nad 150 mm se využívá pouze maloplošně dodatečně vznikající.

40

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Používá se na ploché a šikmé střechy, s chráněnou nebo otevřenou polohou, se slunnou, stinnou i polostinnou expozicí. Šikmé, převážně polostinné střechy s chráněnou polohou a malým prouděním vzduchu je pro rozchodníkotrávo-bylinnou vegetaci částečně také možné. Nepoužívá se šikmé stinné střechy s chráněnou polohou a s malým pohybem vzduchu. Mezi rozchodníko-trávo-bylinné formy vegetace patří: mechy, sukulenty, trávy, byliny a některé vybrané druhy cibulovin. Tab.12: Rozchodníko-trávo-bylinná vegetace na ploché střeše a Tab.13: Rozchodníko-trávo-bylinná vegetace na šikmé střeše, uvádějí hlavní použité druhy rostlin a druhy doprovodné (PEJCHAL, 1996). Žlutě označené druhy se vyskytují omezeně nebo sporadicky. Tab.12: Rozchodníko-trávo-bylinná vegetace na ploché střeše Druh rostlin


Doprovodné druhy

Mechy

Brachythecium rutabulum Bryum spec. Ceratodon purpureus

Sukulenty

Sedum album

Sedum acre

Sedum reflexum

Sedum lydium

Sedum sexangulare

S.hybridum 'Weihenstephaner Gold'

Sedum spurium Trávy

Festuca spec.

Bromus tectorum

Poa compressa

Poa annua

Poa pratensis ssp.angustifolia Byliny a


Allium flavum Arenaria serpyllifolia

cibuloviny

Calamintha acinos Campanula rotundifolia Dianthus carthusianorum Dianthu deltoides Hieracium pilosella

41

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Iris germanica Iris tectorum Thymus serpyllum Petrorhagia saxifraga

Tab.13: Rozchodníko-trávo-bylinná vegetace na šikmé střeše Druh rostlin

Šikmé střechy na slunném stanovišti Hlavní druhy

Doprovodné druhy

Mechy

Bryum spec Brachithecium rutabulum Ceratodon purpureus

Sukulenty

Sedum album

Sedum spurium

Sedum reflexum

Sedum acre

Sedum sexangulare

Sedum ewersii Sedum hispanicum S.hybridum 'Weihenstephaner Gold'

Trávy

Bromus tectorum

Poa compressa

Poa pratensis ssp.angustifolia Festuca spec. Poa annua Poa bulbosa Byliny


Hieracium pilosella Iris germanica Iris tectorum Allium flavum Arenaria serpyllifolia Calamintha acinos Campnula rotundifolia Dianthus deltoides Petrorhagiasaxifraga Thymus serpyllum

42

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin 2.6.3.4 Trávo-bylinná vegetace Trávo-bylinná vegetace se hlavně používá při mocnosti prokořenitelných vrstev 100 –150 mm, 150 – 250 mm a 250 – 600 mm. Při menší vrstvě substrátu je použitelná jen částečně. Tento druh vegetace je vhodný na chráněné i otevřené polohy na šikmé a ploché střechy. Při nižší mocnosti substrátu je možné částečné využití na slunném a polostinném stanovišti se silným prouděním vzduchu. Trávo-bylinná forma vegetace obsahuje trávy, nízké byliny a sukulenty, vyšší byliny, vybrané druhy cibulovin a sukulenty. Základní a doprovodné druhy rostlin trávo-bylinné formy pro ploché střechy v otevřené poloze uvádí Tab.14: Trávo-bylinná vegetace na plochých střechách a pro šikmé střechy na slunném stanovišti Tab.15: Trávo-bylinná vegetace na šikmých střechách (PEJCHAL, 1996). Žlutě označené druhy se vyskytují omezeně nebo sporadicky.

Tab.14: Trávo-bylinná vegetace na plochých střechách Druh rostlin Trávy


Doprovodné druhy

Brachypodium pinnatum

Agropyron intermedium

Festuca cinerea

Briza medea

Festuca ovina agg.

Bromus erectus

Festuca rubra ssp.rubra

Bromus inermis

Poa pratensis ssp.

Calamagrostis epigejos

Angustifolia

Carex flacca Carex ornithopoda Festuca rubra Festuca rubra trichophylla Festuca tenuifolia Koeleria pyramidata Melica ciliata Poa compressa Bromus tectorum

43

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Nízké byliny

Campanula rotundifolia

a sukulenty

Dianthus deltoides Hieracium pilosella Prunella vulgaris Sedum acre Sedum sexangulare Thymus serpyllum Sedum reflexum

Vyšší byliny,

Anthemis tinctoria

Achillea millefolium

cibuloviny,

Allium carinatum

sukulenty

Allium sphaerocephalon Centaurea scabiosa Chrysanthemum leucanthemum Dianthus carthusianorum Iris variagata Potentilla argentea Sanquisorba minor Sedum telephium Silene nutans

44

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab.15: Trávo-bylinná vegetace na šikmé střeše Druh rostlin

Šikmé střechy na slunném stanovišti Hlavní druhy

Doprovodné druhy

Trávy

Bromus tectorum Festuca rubra trichophylla Festuca tenuifolia Agropyron intermedium Brachypodium pinnatum Festuca rubra ssp.rubra Koeleria pyramidata Poa pratensis ssp. angustifolia

Nízké byliny

Hieracium pilosella

a sukulenty

Sedum acre Sedum reflexum Sedum sexangulare Thymus serpyllum Campanula rotundifolia Dianthus deltoides Prunella vulgaris

Vyšší byliny,

Allium carinatum

cibuloviny,

Potentilla argentea

sukulenty

Sedum telephium Allium sphaerocephalon Chrysanthemum leucanthemum Dianthus carthusianorum Iris variagata Sanquisorba minor Silene nutans

45


3. Ekologické nároky vybraného sortimentu bylin s nároky bylin na přirozených stanovištích v podmínkách ČR 3.1 Specifický sortiment rostlin použitých pro extenzívní ozelenění Rostliny, které velmi dobře odolávají nepříznivým extrémním podmínkám stanoviště řadíme mezi xerotermofyty. Slovo xerotermní vzniklo ze dvou řeckých slov xeros – suchý a thermé – teplo. Mezi xerotermní rostliny (xerotermofyty) patří ty druhy, které jsou přizpůsobeny k životu v suchém teplém prostředí. Pocházejí ze suchých (aridních) oblastí, kde množství vypařené vody převyšuje množství srážek. Roční úhrn srážek bývá malý, srážky často spadnou v krátkém časovém období a poté nastává dlouhotrvající období sucha. Aridní oblasti se vyskytují v tropickém, subtropickém, ale i v mírném pásmu v různých nadmořských výškách. Zabírají ⅓ pevniny na naší planetě v podobě pouští, polopouští, suchých stepí, prérií, pamp a savan. Na našem území se vyskytují také tyto oblasti. Jde o nejsušší a nejteplejší lokality (jižní Morava), kde jsou poměrně příznivé podmínky pro život rostlin. Roční úhrn srážek se pohybuje okolo 500 mm a průměrná roční teplota okolo 9°C. Rostliny pro svůj růst a kvetení využívají hlavně jarní období, kdy je vlhkost půdy nejvyšší, potom přichází teplé suché léto, vlhký podzim a mrazivá zima bez sněhové pokrývky nebo jen s krátkodobou sněhovou pokrývkou. Bylinná společenstva se zachovala na mělkých nevyvinutých půdách s malou dostupností vody (svahy vápencových skal) (KŘESADLOVÁ, 2005). Do této skupiny patří mechy, lišejníky, trávy, byliny a cibuloviny. Mezi xerotermní rostliny patří také velká skupina sukulentních rostlin se zdužnatělými listy, stonky nebo kořeny. V jejich zásobních orgánech se zadržuje velké množství vody, kterou využívají v období sucha. Jde o rostliny menšího vzrůstu a většinou plošně se rozrůstající. Vytváří hustý souvislý porost. Mezi sukulentní rostliny patří druhy rodu Sedum a Sempervivum.

46


3.2 Xerotermní vegetace na území ČR Česká republika, podle základního fytogeografického členění, se dělí na tři hlavní fytochoriony. Každý druh, rod, čeleď zabírá určitou oblast, areál, ve kterém je rozšířen. Souborně se tyto jednotky ve fytogeografii označují jako fytochoriony. - Termofytikum, charakterizováno extrazonální teplomilnou květenou a zaujímá nížinu (planární stupeň do 200 m n. m) a pahorkatinu (kolinní stupeň od 200 – 400 m n. m) - Mezofytikum. Je fytochorionem středních výškových poloh (submontánní stupeň 400 – 800 m n. m) s převládající květenou temperátního pásma a zonální vegetací. - Oreofytikum, vyznačuje se extrazonální horskou květenou s téměř úplnou absencí teplomilných druhů. Zaujímá montánní a alpinský vegetační stupeň (ROSYPAL, 2003). Na našem území se vyskytují oblasti, kde roční úhrn srážek se pohybuje okolo 500 mm a průměrná roční teplota okolo 9°C. Jde o nejsušší a nejteplejší lokality, v kterých jsou poměrně příznivé podmínky pro život rostlin. Rostliny pro svůj růst a kvetení využívají hlavně jarní období, kdy je vlhkost půdy nejvyšší, potom přichází teplé suché léto, vlhký podzim a mrazivá zima bez sněhové pokrývky nebo jen s krátkodobou sněhovou pokrývkou. Bylinná společenstva se zachovala na mělkých nevyvinutých půdách s malou dostupností vody (svahy vápencových skal) (KŘESADLOVÁ, 2005). Popsané oblasti odpovídají podle biogeografické regionalizaci fytochorionu termofytikum, které v našich podmínkách dělíme na panonské a české termofytikum. Je specifické bylinným společenstvem xerotermních rostlin. V České republice se tyto oblasti vyskytují na Pálavě, v Českém Krasu, v Jihomoravské pahorkatině, v okolí Křivoklátu nebo v Divoké Šárce v Praze (KUČERA, 2005). Podle podmínek výskytu rostlinných druhů ve vymezených lokalitách byly stanoveny formy vegetace pro extenzívní ozelenění střech uvedené v kapitole 2.6.3.

47


3.3 Rozšířený sortiment rostlin pro extenzívní ozelenění Výběr rostlinných druhů použitých na extenzívních střešních zahradách se neomezuje pouze na xerotermní rostliny vyskytujících se běžně ve volné přírodě, ale i s řadou výhod lze použít některé zahradní rostliny. Řadí se mezi ně alpinky, které se běžně používají na skalky, do spár na sucho postavené kamenné zídky nebo jako lemování dlážděných chodníčků. Mimo alpinky se používají i některé trvalky, které velmi dobře odolávají suchému a teplému prostředí.

V literatuře

se

uvádí

i

možnost

využívání

letniček

(KŘESADLOVÁ,VILÍM,2005). Konkrétní možnosti rozšíření sortimentu rostlin pro extenzívní ozelenění střech je uvedeno v následujících tabulkách, ve kterých jsou specifikované údaje o vlastních realizacích v rámci firmy TOMPEX,a.s. V obrazové příloze jsou uvedeny fotografie všech realizací.

48

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Vlastní realizace – NOVO PLAZA, Praha 4 Tab.16: Extenzívní ozelenění NOVO PLAZA Název projektu

NOVO PLAZA - Praha 4

Lokalizace

Praha 4 Modřany, ul. Novodvorská Ing.arch.J. Zídka, Ing.Dana Zídková 2 515 m² Společenské a obchodní centrum

Projektant Rozloha střechy Popis objektu Skladba vegetačního souvrství 1. Suchomilné rostliny 20ks/m² 2. Hygromix M - tl.100mm 3. FILTEK 200 4. Tvarovaná PE folie 20/0,8mm 5. FILTEK 200 Seznam rostlin a jeho % zastoupení Střecha A: Sedum floriferum Sedum hybridum Sedum reflexum ´Trip Madam´ Sedum sexangulare Střecha B: Sedum spurium ´Fuldaglut´

30% 30% 20% 20% 60%

Sedum spurium ´Rose´ Sempervivum hybridum Střecha C: Sedum album Sedum spurium Álbum superbum´ Střecha D: Dianthus carthusianorum Dianthus deltoides Koeleria glauca

20% 20% 50% 50% 50% 30% 20%

Extenzívní ozelenění střechy nad 1. podlažím na objektu NOVO PLAZA bylo realizováno v létě roku 2006. Zelená střecha kromě ekologického hlediska slouží i jako estetický prvek vnímaný z ptačí perspektivy. Je zde vytvořen abstraktní

motiv

–

kontrast

štěrkových

cest

s kvetoucím

kobercem

suchomilných rostlin. Rostliny pokvetou celé letní období – od června do srpna. Extenzívní střecha je navržena s ohledem na minimální náročnost a údržbu (Obr.8 Extenzívní ozelenění na střeše NOVO PLAZA). 49


Obr.8 Extenzívní ozelenění na střeše NOVO PLAZA

50

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Vlastní realizace – LUXEMBOURG PLAZA Tab.17: Extenzívní ozelenění LUXEMBOURG PLAZA Název projektu Lokalizace Projektant Rozloha střechy Popis objektu

LUXEMBOURG PLAZA Praha 3 Ing.Radka Šimková 2 040 m² Hotel Mariot a administrativa

Skladba vegetačního souvrství 1. Suchomilné rostliny 25ks/m² 2. Substrát pro extenzívní ozelenění, vrstva 100 mm 3. FILTEK 200 - dodávala stavba 4. Tvarovaná PE folie 20/0,8mm - dodávala stavba 5. FILTEK 200 - dodávala stavba Pozn.Mulč 20 – 30 mm - štěrk frakce 0 – 5 (10)mm Seznam rostlin a jeho množství v kusech Střecha hotelu: Festuca ovina Poa compressa Sedum album Sedum ewersii Sedum lydium Sedum reflexum Sedum sexangulare Sedum spurium Střecha administrativy: Festuca ovina Poa compressa Saxifraga granulata Sedum album Sedum ewersii Sedum lydium Sedum reflexum Sedum sexangulare Sedum spurium Sempervivum arachnoides

288 234 1788 1500 1751 1307 875 300 972 414 100 11595 8260 4939 10292 1488 4716 200

Extenzívní střešní zahrada na objektu LUXEMBOURG PLAZA byla realizována na jaře roku 2006. Ve 100 mm vrstvě substrátu byla založena rozchodníko-mecho-bylinná vegetace, která se zamulčovala 20 mm vrstvou drobného kačírku frakce 0 – 5 mm. Střecha je veřejnosti nepřístupná a zřejmě proto také minimálně udržována (Obr.9 Extenzívní ozelenění LUXEMBOURG PLAZA).

51


Obr.9 Extenzívní ozelenění na střeše LUXEMBOURG PLAZA

52

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Vlastní realizace – NOVÁ HARFA I.etapa Tab.18: Extenzívní ozelenění NOVÁ HARFA Název projektu Lokalizace Projektant Rozloha střechy Popis objektu

NOVÁ HARFA bytový komplex Praha 9 Vysočany,Poděbradská ul. Ing.Věra Vokálová 600 m² 3 bytové domy,střecha ve 2.NP

Skladba vegetačního souvrství 1. Suchomilné trvalky 2. Střešní extenzívní substrát - tl.150mm, foukání substrátu 3. FILTEK 200 - dodávala stavba 4. Tvarovaná PE folie 20/0,8mm - dodávala stavba 5. FILTEK 200 - dodávala stavba Seznam rostlin a jeho množství v kusech Střecha E3: (200m²) Yucca filamentosa (záhon) Achillea filipendulina (záhon) Campanula glomerata (záhon) Pennisetum orientale (záhon) Sedum spectabile (záhon) Sedum album (na plochu) Sedum kamtschaticum (na plochu) Střecha E4: (200m²) Coreopsis verticillata (záhon) Carex humilis (záhon) Koeleria glauca (na plochu) Ajuga reptans (na plochu) Sedum hybridum (na plochu) Střecha E5: (200m²) Alyssum saxatile (záhon) Campanula glomerata (záhon) Achillea filipendulina (záhon) Iberis sempervirens (záhon) Yucca filamentosa (záhon) Sedum album (na plochu) Sedum kamtschaticum (na plochu)

5 60 40 10 30 3300 720 60 60 500 2000 1900 240 150 180 320 5 1200 1680

Realizace těchto extenzívních střech byla na jaře loňského roku. Extenzívní zeleň na střechách dvoupatrových domů ve vnitrobloku byla navržena s plošně vysazených půdokryvných druhů (Sedum) s ostrůvky, kde byly použity trvalky. Nejsou přístupné veřejnosti. Při pohledech shora třípatrových domů plní funkci estetickou (Obr.10 Extenzívní ozelenění NOVÁ HARFA).

53


Obr.10 Extenzívní ozelenění NOVÁ HARFA

Některé použité trvalky po roce od výsadby nevykazují zdárný růst. Slunné a suché

stanoviště

nevyhovuje

Ajuga

reptans

a

150

mm

mocnost

prokořenitelných vrstev nestačí pro Yucca filamentosa. Naopak Achillea filipendula nebo Pennisetum orientale vykazují poměrně zdárný růst.

54

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Vlastní realizace – Obytný komplex Dobříš Tab.19: Extenzívní ozelenění Dobříš Název projektu Lokalizace Projektant Rozloha střechy Popis objektu

Obytný komplex Dobříš Dobříš,Za pivovarem 3 Ing.K. Slánský, M.Hampejs,DiS. 300 m Rekonstruovaný starý pivovar

Skladba vegetačního souvrství 1. Trvalky a keře 2. Střešní extenzívní substrát - tl.300mm 3. FILTEK 200 4. Optigreen drenážní panel FKD 60 5. FILTEK 300 - dodává stavba Seznam rostlin a jeho množství v kusech Střecha nad garážemi: (224m) Hypericum calycinum Sedum telephium´Herbsfreude´ Cotoneaster dammeriÉichholz´ Spirea japonica´Golden Princess´ Lavandula angustifolia Deschampsia caespitosa Helicotrichon sempervirens Cotoneaster salicifoliusĆoral Beauty´ Narcissus pseudonarcissus Střecha ve vnitrobloku: (76m) Pachysandra terminalis Matteuccia struthiopteris Prunus laurocerassusÓtto Luycken´ Narcissus pseudonarcissus

120 150 280 280 180 70 50 80 210 55 70 50 200

Od původního záměru intenzívního ozelenění se upustilo z důvodu nezajištění přívodu vody k AZS, ale rostlinný materiál zůstal nezměněn. Došlo ke změně skladby vegetačního souvrství, a to odstraněním drenážní vrstvy v tloušťce 100 mm, nahrazením nopové folie a větší mocností substrátu. Střecha nad garážemi je orientovaná na východ, jih a západ. Na sever je orientovaná

střecha

ve

vnitrobloku.

Navržené

rostliny

nevyhovovali

stanovištním podmínkám. I přes připomínky projektantů realizační firmy, stavba a investor trvali na původním seznamu rostlin. V tomto případě se jedná spíše o pokus, zda-li výše uvedené rostliny jsou schopné zdárně růst a ne přežívat v daných podmínkách (Obr. 11 Extenzívní ozelenění Dobříš), (Obr.12 Střecha nad garážemi – Dobříš). 55


Obr. 11 Extenzívní ozelenění Dobříš

Obr.12 Střecha nad garážemi – Dobříš

56


4. Závěr Se vzrůstajícími nároky obyvatelstva na životní standard se snižují plochy volné zeleně ve městech na úkor parkovacích stání a jiných zpevněných ploch bez vegetace. Střešní zahrady dávají možnost zvýšit množství zeleně v centrech velkoměst v podobě zelených střešních plášťů podzemních garáží na úrovni terénu a intenzivních a extenzivních střech nad úrovní terénu. Literárních pramenů pojednávajících o střešních zahradách je mnoho a jsou velmi podobné. Liší se převážně v detailech. Pro některé je nemožné ozelenit střechu se sklonem větším než 20º, jiný ozeleňuje střechy se 50º sklonem. Technologie se stále vyvíjejí a zdokonalují. Základní složení vrstev se, ale nemění. Hledají se nové ekologické recyklovatelné materiály, které jsou lehčí a nezatěžují tak střešní konstrukci. Navíc jsou velmi variabilní, což umožňuje ozelenění i střech se složitější stavební konstrukci. Na trhu je mnoho firem zabývajících se kompletní výrobou a následnou dodávkou celkové skladby štřešních zahrad včetně vegetace (například Optigrün,

DIADEM®APP Dachgarten GmbH nebo Vedag). Některé české

společnosti se zabývají výrobou jednotlivých vrstev (Dektrade – nopové folie a geotextilie, BB com s.r.o. – substráty), které lze různě kombinovat při realizaci zelených střech. Je vhodné zdůraznit, že většinou takto zkombinované vrstvy jsou ekonomicky výhodnější než kompletní skladba střešních zahrad od jednoho dodavatele. Z hlediska stavebních vlastností konstrukcí střech, není možné vytvořit na vegetačních střechách takové typy rostlinných společenstev, které jsou náročné na mocnost půdní vrstvy, stín, vyšší půdní vlhkost a nacházejí se běžně v přírodě. Je ale možné je nahradit rostlinstvem žijícím v extrémních podmínkách, jako například na svazích vápencových skal, a tím umožnění jejich rozšíření i do míst zdánlivě nevhodných. Při výběru rostlin je nutné respektovat podmínky budoucího stanoviště. Ne vždy a všude se dají použít doporučené druhy. Mezi nejvhodnější a nejodolnější rostliny patří druhy rodu Sedum a Sempervivum.

57

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Při vlastních realizacích bylo použito několik druhů rostlin, které nejsou vhodné pro výsadbu na extenzívní střešní zahrady (Ajuga reptans, Yucca filamentosa,

Prunus

laurocerassus,

Matteuccia

struthiopteris

a

další).

Posledním příkladem z vlastní realizace jsem chtěla upozornit, na občasné absurdní rozhodnutí investora nebo stavby, které může z velké části ovlivnit výsledek vaší práce. K ekologické funkci, která v minulosti převládala, se dnes přiřadila funkce estetická a sociální. Extenzívní střechy nad úrovni terénu

jsou již většinou

přístupné pro lidi, kteří v daném objektu pracují nebo bydlí. Jedná se tedy o soukromí prostor, který nabízí další plochy pro komunikaci a scházení se, čím se zvyšuje jejich sociální funkce. Extenzívní vegetace není bezúdržbová, jak se často uvádí. Minimálně dvakrát ročně je nutná udržovací péče většinou ve formě vypletí, sestříhání trav a odstranění odkvetlých částí rostlin. Údržba je závislá na výběru rostlin, ale také bychom měli znát k jakému účelu má střecha sloužit. Sebelepší návrh a realizace střešní zahrady bez následné udržovací péče nebude splňovat očekávání a záměr, s kterým byla vybudována.

58


5. Seznam použité literatury 1. BURIAN, Samuel, ONDŘEJ, Jan. Oživená architektura : Ozeleňování budov. Ing.Miroslav Pinc. 1. vyd. Praha : FAJMA, 1992. 58 s. ISBN 80-85374-500-2. 2. ČSN 73 1901: 1999. Navrhování střech – základní usnesení. Praha: Český normalizační institut, 1997, 38 s. 3. ČSN 73 0035: 1986. Zatížení stavebních konstrukcí. Praha: Český normalizační institut, 1986. 4. ČSN 73 8106: 1981. Ochranné a záchytné konstrukce. Praha: Český normalizační institut, 1981. 5. ČSN EN 13501: Požární klasifikace stavebních strojů a konstrukcí staveb. Praha: Český normalizační institut, 2007. 6. ČSN 75 6760: Vnitřní kanalizace. Praha: Český normalizační institut, 2003, 27 s. 7. ČSN 75 0905: Zkoušky vodotěsnosti. Praha : Český normalizační institut, 2006, 14 s. 8. ČSN 83 9001: Sadovnictví a krajinářství, Terminologie, Základní odborné termíny a definice. Praha: Český normalizační institut, 1999, 24 s. 9. ČSN DIN 18 915:

Sadovnictví a krajinářství, Práce s půdou. Praha: Český

normalizační institut, 18s. 10.

FLL:

Richtlinien

für

die

Planung,

Ausführung

und

Pflege

von

Dachbegrünungen, Bonn, Výzkumná společnost pro rozvoj krajiny, 1995. 11. FRKAL, Luděk. Domy chráněné zemí. 1. vyd. Brno : ERA, 2007. 94 s. 21.století. ISBN 978-80-7366-095-6. 12. HACKSTEIN, Hermann, WEHMEYER, Wota. Lexikon skalničky : Založení skalky.Skalničky od A do Z. Andrea Bláhová,Hana Havlíčková,Pavla Kučerová; Hana Válková; odborná spolupráce RNDr.Václav Větvička. 2. vyd. Dobřejovice : REBO Production CZ, 2006. 299 s. ISBN 80-7234-575-3. 13. HÁJKOVÁ, Martina. Inspirace pro rozkvetlou terasu a střechu. Ladislav Hoskovec; Martina Hájková,Veronika Kopečková. 1. vyd. Brno : CP Books, 2005. 80 s. Abeceda české zahrady, sv.0102 Dostupný z WWW: . ISBN 80251-0247-5. 14. KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. Marie Tejkalová. 2004. vyd. Brno : Computer press, 2004. 192 s. ISBN 80-251-0287-4.

59

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin 15. KŘESADLOVÁ, Lenka, VILÍM, Stanislav. Xerotermní rostliny v zahradě. Ladislav Hoskovec. 1. vyd. Brno : CP Books,a.s., 2005. 96 s. Abeceda české zahrady, sv. 0070. Dostupný z WWW: . ISBN 80-251-0260-2. 16. MINKE, Gernot. Zelené střechy. Marie Šedivá; grafické zpracování Viktor Navrátil; redigoval Miroslav Hrdina. 1. Auflage. Ostrava-Plesná : HEL, 2001. 92 s. Poprvé vydáno v češtině. ISBN 80-86167-17-8. 17.

NEUFERT,

Dům.byt.zahrada.

Peter,

NEFF,

Odpovědná

Ludwig.

redaktorka

Dobrý Alexandra

projekt-správná Hríbiková;

stavba :

PhDr.Markéta

Teuchnerová; Grafická úprava Tibor Jantoška. 2. rozš. vyd. Bratislava : Jaga Group,s.r.o., 1997. 235 s. ISBN 80-8076-022-5. 18. Planungsunterlage 2006/2007. [s.l.] : [s.n.], 2006. 99 s. Firemní produktový katalog. Dostupný z WWW: . 19. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura pro střední a vysoké školy. Kateřina Dubská. 1. vyd. Brno : ERA, 2002. 357 s. ISBN 80-86517-13-6. 20. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – konstrukce vegetačních ploch. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 9 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). 21. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“). 22. ROSYPAL, Stanislav, et al. Nový přehled biologie : Organizmy ve vztahu k přírodě. Stanislav Rosypal; Regina Králová, Eva Kovaříková. 1. vyd. Praha : Scientia,spol.s.r.o., pedagogické nakladatelství, 2003. 797 s. ISBN 80-7183-268-5.

Seznam internetových zdrojů 1. BOHUSLÁVEK, Petr, HORSKÝ, Vladimír. KUTNAR-vegetační střechy a střešní zahrady : Skladby a detaily - leden 2003. Martin Jelínek, Tomáš Rozsíval. 1. vyd. Praha : DEKTRADE,a.s., 2003. 64 s. Neprodejné. Dostupný z WWW: . 2. BOTAN, Antonín, KOUTSKÝ, Bohumil. Zelené střechy I. Stavební obzor. 1994, č. 2, s. 34-38. Dostupný z WWW: . 3. DANIELA. Visuté zahrady Semiramidiny : Dějiny starověk [online]. 2007 [cit. 2008-06-20].

Dostupný

z

WWW:

Semiramidiny>.

60

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin 4. GAZDA, Lumír. Http://gazda.webpark.cz/gr/theory.htm [online]. [2005] [cit. 200805-13]. Dostupný z WWW: . 5. CHALOUPKA, Karel, HORSKÝ, Vladimír. Střešní zahrady I. : Návrh a údržba. Objekt [online]. 2006, č. 1/2006 s. 34-37. Dostupný z WWW: <strechaspecial.cz >. 6. CHALOUPKA, Karel, HORSKÝ, Vladimír. Zelené střechy II : Vegetační souvrství střešní zahrady. Souvrství vlastního střešního pláště střešní zahrady. Objekt [online]. 2006, roč. 5, 2/2006 2 Dostupný z WWW: <strechaspecial.cz >. 7. CHALOUPKA, Karel, HORSKÝ, Vladimír. Zelené střechy IV : Praktické zkušenosti z realizací střešních zahrad. Objekt [online]. 2006, roč. 5, č. 4/2006 Dostupný z WWW: <strechaspecial.cz >. 8. TŮMA, Radek. Visuté zahrady Semiramidiny [online]. 2004 [cit. 2008-06-12]. Dostupný z WWW: .

Seznam použitých obrázků a tabulek Obr.1 Visuté zahrady Semiramidiny. Carpe Diem [online]. 2008 [cit. 2008-06-28]. Dostupný z WWW: . Obr.2 Zelená střecha prováděná klasickým způsobem. ČECHOVÁ, Miroslava. Zelené střechy roubených domů ve Skandinávii [online]. 2006 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . Obr. 3 Vegetační střecha prováděná moderním způsobem. ČECHOVÁ, Miroslava. Zelené střechy roubených domů ve Skandinávii [online]. 2006 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . Obr.4 Schéma vrstev konstrukce pro extenzívní ozelenění. Planungsunterlage 2006/2007. [s.l.] : [s.n.], 2006. 99 s. Firemní produktový katalog. Dostupný z WWW: . Obr.5 Příklad extenzívního ozelenění. Planungsunterlage 2006/2007. [s.l.] : [s.n.], 2006. 99 s. Firemní produktový katalog. Dostupný z WWW: . Obr.6 [online].

Biotopní ozelenění. GAZDA, Lumír. Http://gazda.webpark.cz/gr/theory.htm [2005]

[cit.

2008-05-13].

Dostupný

z

WWW:

. Obr.7 Intenzívní ozelenění. LODYHA, Zdeněk. Zelené střechy se vrací na výsluní [online].

2007

[cit.

2008-07-12].

Dostupný

z

.

61

WWW:

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Obr.8 Extenzívní ozelenění na střeše NOVO PLAZA. Foto autor 30.6.2008 Obr.9 Extenzívní ozelenění na střeše LUXEMBOURG PLAZA. Foto autor 30.6.2008 Obr.10 Extenzívní ozelenění NOVÁ HARFA. Foto autor 30.6.2008 Obr.11 Extenzívní ozelenění Dobříš. Foto autor 30.6.2008 Obr.12 Střecha nad garážemi – Dobříš. Foto autor 30.6.2008

Tab.1: Hmotnost materiálů. BURIAN, Samuel, ONDŘEJ, Jan. Oživená architektura : Ozeleňování budov. Ing.Miroslav Pinc. 1. vyd. Praha : FAJMA, 1992. 42 s. ISBN 8085374-500-2. Tab.2: Extenzívní ozelenění – mocnost vrstev. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – konstrukce vegetačních ploch. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 9 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.3: Intenzívní ozelenění – mocnost vrstev. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – konstrukce vegetačních ploch. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 9 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.4: Jednoduché intenzívní ozelenění – mocnost vrstev. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – konstrukce vegetačních ploch. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 9 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.5: Požadavky na substrát pro extenzívní střešní zahrady. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – konstrukce vegetačních ploch. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 4 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.6: Základní nabídka extenzívních střešních zahrad. Planungsunterlage 2006/2007. [s.l.] : [s.n.], 2006. 99 s. Firemní produktový katalog. Dostupný z WWW: . Tab.7: Produkty k vegetačnímu souvrství. Planungsunterlage 2006/2007. [s.l.] : [s.n.], 2006. 99 s. Firemní produktový katalog. Dostupný z WWW: . Tab. 8: Mecho-rozchodníková vegetace na slunném a suchém stanovišti. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav otechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. 9: Mecho-rozchodníková vegetace na stinném a vlhčím stanovišti. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“).

62

Technologie zakládání extenzivních střešních zahrad s použitím vytrvalých bylin Tab. 10: Rozchodníko-mecho-bylinná vegetace na ploché střeše. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.11: Rozchodníko-mecho-bylinná vegetace na šikmé střeše. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.12: Rozchodníko-trávo-bylinná vegetace na plochých střechách. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.13: Rozchodníko-trávo-bylinná vegetace na šikmé střeše. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.14: Trávo-bylinná vegetace na plochých střechách. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.15: Trávo-bylinná vegetace na šikmé střeše. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2006. 59 s. (Výukový materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab.16: Extenzívní ozelenění NOVO PLAZA. ZÍDKA,J., ZÍDKOVÁ, D. Projektová dokumentace. Archiv TOMPEX, a.s. Tab.17: Extenzívní ozelenění LUXEMBOURG PLAZA. ŠIMKOVÁ, R. Projektová dokumentace. Archiv TOMPEX, a.s. Tab. 18: Extenzívní ozelenění – NOVÁ HARFA I. etapa. VOKÁLOVÁ V. Projektová dokumentace. Archiv TOMPEX, a.s. Tab. 19: Extenzívní ozelenění - Dobříš. SLÁNSKÝ, K., HAMPEJS, M. Projektová dokumentace. Archiv TOMPEX, a.s.

63


6. Příloha - Obrazová část Obr. 12 Kontrast štěrkových cest s výsadbou – NOVO PLAZA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 13 Střecha A – Sedum – NOVO PLAZA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 14 Střecha D – NOVO PLAZA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 15 Detail Festuca ovina – LUXEMBOURG PLAZA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 16 Střecha administrativy – LUXEMBOURG PLAZA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 17 Střecha E 3 – NOVÁ HARFA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 18 Achillea filipendula – NOVÁ HARFA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 19 Střecha E 4 – NOVÁ HARFA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 20 Ajuga reptans v extenzívní výsadbě. Foto autor 30.6.2008 Obr. 21 Střecha E 5 – NOVÁ HARFA. Foto autor 30.6.2008 Obr. 22 Střecha nad garáží – Dobříš. Foto autor 30.6.2008 Obr. 23 Zanedbaná údržba střechy – Dobříš. Foto autor 30.6.2008 Obr. 24 Cotoneaster dammeri v extenzívní výsadbě – Dobříš. Foto autor 30.6.2008

64

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Recommend Documents