Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Permakultura - nový způsob ekologického hospodaření ve venkovské krajině

Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

doc. Ing. Dr. Milada Šťastná

Bc. Jana Kaderková, Dis.

Brno 2011

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Permakultura – nový způsob ekologického hospodaření ve venkovské krajině vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

V Brně dne ........................................................................... Podpis diplomanta................................................................

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce doc. Ing. Dr. Miladě Šťastné za veškerou pomoc, cenné rady a připomínky při zpracování problematiky, dále Bc. Štěpánce Řehořkové a Ing. Štěpánu Langovi za odbornou pomoc, domorodým campesínos za vřelé přijetí do svého světa a v neposlední řadě své rodině a přátelům za psychickou podporu během tvorby diplomové práce.

Žijeme v době, kdy se západní civilizace obrací k přírodním národům a přírodní národy hladově sahají po západní civilizaci. Horáčková (2008)

Práce vznikla za finanční podpory nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“

ABSTRAKT

Tato práce je zaměřena na možnosti využití permakulturních principů při hospodaření ve venkovské krajině. Výzkum probíhal v Peruánské Amazonii, v regionu Ucayali, kde zemědělci praktikují hospodaření známé jako „žďáření“, což zahrnuje vypalování deštných pralesů za účelem vytvoření ploch pro pěstování. Úrodnost půdy a výnosy plodin se snižují a půdní eroze a degradace se zvyšuje. Proto je třeba v dané oblasti hledat nové, alternativní metody udržitelného hospodaření s přírodními zdroji, aby došlo ke zlepšení situace v zemědělství. Cílem bylo analyzovat součastný stav hospodaření s návrhem využití permakulturních principů, které by vedly ke zlepšení hospodaření. V první části bylo důležité seznámení se s danou literaturou, která by měla být vodítkem k praktickému postupu zpracování návrhu. V praktické části jsem se zabývala popisem a mapováním daného stavu, tzn. charakterem a vlastnostmi prostředí, seznámení se s různými venkovskými akvakulturami, inventarizací rostlinné vegetace, zjištění preferovaných druhů rostlin, ryb, dřevin a důvody k jejich upřednostňování. Data byla shromažďována pomocí dotazníků a díky rozhovorům s místními usedlíky. Na základě inventarizace, zjištěných dat a preferencí byl vytvořen plán se součastným stavem komunity a návrh, ve kterém bylo zaznamenáno vytvoření agrolesnického systému, a dále návrh na vybudování rybníka s využitím permakulturních principů, přičemž metodicky čerpá z Mollisonovy metodiky a spolupracuje s domorodými znalostmi.

Klíčová slova: udržitelný rozvoj, permakultura, akvakultura, agrolesnictví

ABSTRACT

This research has been focused on possibilities of using principles in permacultural farming in countryside. The research proceeded in Amazon, Peru, Ucayali region, where farmers usually practices management known as “slash and burn” which include burning of rain forests for the purpose of making more space for planting. Fertility of soil and crop gets lower

and the land erosion and soil degradation gets higher. Therefore it was necessary to look for new, alternative methods of sustainable management with natural resources in this area to make the agriculture situation better. The objective of the research was analyzing present situation of farming and also concept of using permacultural principles, which should improve the farming. In first part, it was important to explore existing literature, which should pursue to practical process of elaborating the project. The practical part dealt with a description and mapping of present situation, it meant character and traits of surroundings, getting familiar with different kinds of aquaculture in countryside, inventorying plant vegetation, finding preferable species of plants, fish, wood and reasons for their preference. The data had been collected using questionnaires and also when talking to native people. Based on the inventory, found data and preferences a plan dealing with contemporary state of communities and propose with registration of agroforestry system was made. The plan was also focused on making a pond using the permacultural principles. The methodic was taken from Mollisons methodics and cooperate with local knowledge.

Key words: sustainable development, permaculture, aquaculture, agroforestry

OBSAH 1 Úvod............................................................................................................................... 1 1. 2 Cíl práce ................................................................................................................. 3 2 Permakultura.................................................................................................................. 4 2.1 Terminologie ........................................................................................................... 4 2.2 Historie Permakultury a její základní principy ....................................................... 5 3 Využití permakulturních principů v peruánské Amazonii............................................. 7 3.1 Akvakultura v Amazonii ......................................................................................... 7 3.1.1 Používané metody akvakultury v Amazonii..................................................... 9 3.1.2 Charakteristika Amazonských druhů ryb používaných v akvakultuře............. 9 3.1.3 Důležitost vzájemných vztahů mezi biologickou rozmanitostí a produktivitou v akvakultuře ........................................................................................................... 10 3.2 Agrolesnictví v Amazonii ..................................................................................... 11 3.2.1 Agrolesnictví a ochrana biodiverzity.............................................................. 12 3.2.2 Pěstební způsoby ............................................................................................ 13 3.3 Tropické zahrady................................................................................................... 15 3.3.1 Horizontální rozvrstvení ................................................................................. 16 3.3.2 Vertikální rozvrstvení ..................................................................................... 16 3.3.3 Polykulturní systémy ...................................................................................... 17 3.4 Zemědělství v Amazonii ....................................................................................... 19 3.4.1 Jednoleté plodiny............................................................................................ 20 3.4.2 Použití luštěnin ............................................................................................... 20 3.5 Ekonomická produkce z biodiverzity v pralese .................................................... 21 3.6 Instituce a rozšířené aktivity v rámci permakultury.............................................. 22 3.6.1 Permacultura America Latina- PAL............................................................... 22 3.6.2 Red Permacultura America Latina - REDPAL .............................................. 22 3.6.3 Centro Fuerte, Rio Momon, Iquitos ............................................................... 23 4 Metodika ...................................................................................................................... 23 4.1 Sběr dat.................................................................................................................. 24 4.2 Zpracování dat....................................................................................................... 24 5 Charakteristika území .................................................................................................. 25 5.1 Pucallpa město Amazonie ..................................................................................... 25 5.2 Popis zkoumané lokality Nuevo Egypto ............................................................... 26 5.3 Přírodní podmínky ................................................................................................ 27

5.3.1 Klima .............................................................................................................. 27 5.3.2 Geologické podmínky .................................................................................... 27 5.3.3 Pedologie ........................................................................................................ 27 5.3.4 Hydrologie...................................................................................................... 28 5.4 Socio-ekonomické podmínky................................................................................ 28 6 Výsledky a diskuse ...................................................................................................... 30 6.1 Analýza akvakultury ............................................................................................. 30 6.1.1 Používané modely rybníků v peruánské Amazonii ........................................ 30 6.1.2 Preferované druhy ryb v Nuevo Egyptě ......................................................... 31 6.1.3 Zdroje krmiv a výroba polotovarů.................................................................. 32 6.1.4 Náklady a trh .................................................................................................. 33 6.2 Analýza tropických zahrad.................................................................................... 34 6.2.1 Horizontální uspořádání ................................................................................. 34 6.2.2 Vertikální uspořádání ..................................................................................... 35 6.2. 3 Preferované rostlinné druhy .......................................................................... 35 6.2.4 Použití rostlinných druhů ............................................................................... 37 6.3 Analýza pěstovaných plodin a využití pozemků................................................... 39 6.3.1 Systém využití pozemku................................................................................. 39 6.3.2 Preferované hospodářské plodiny................................................................... 39 7 Návrh permakulturního systému a jeho realizace........................................................ 40 7.1 Zakládání rybníků ................................................................................................. 41 7.1.1 Navržený model rybníku ................................................................................ 41 7.1.2 Navržené druhy ryb ........................................................................................ 42 7.1.3 Navržené druhy stromů a rostlin kolem rybníka ............................................ 42 7.1.4 Náklady na krmivo a vybudování rybníku ..................................................... 43 7.2 Agrolesnictví ......................................................................................................... 45 7.2.1 Doporučené plodiny a dřeviny k výsadbě ...................................................... 45 8 Diskuse......................................................................................................................... 47 9 Závěr ............................................................................................................................ 48 10 Summary.................................................................................................................... 50 11 Seznam použité literatury .......................................................................................... 52 12 Přílohy........................................................................................................................ 57

Seznam obrázků

Obr. č. 1 Akvakultura v Amazonii spojená s chovem prasat.......................................... 11 Obr. č. 2 Způsob výsadby multiestrato (Abdoellah, 1985)............................................. 14 Obr. č.3 Pěstování v alejích (Abdoellah, 1985).............................................................. 14 Obr. č. 4, 5 Tropická zahrada.......................................................................................... 16 Obr. č. 6 Vertikální rozvrstvení v tropech (Mollison B., Slay R. M., 1999) .................. 17 Obr. č. 7, 8 Polykulturní systém výsadby ....................................................................... 18 Obr.č. 9 Monokulturní systém pěstování kukuřice......................................................... 20 Obr.č. 10 Mapa Peru s Amazonským městem Pucallpa ................................................. 25 Obr. č. 11 Používané a preferované metody v akvakultuře ............................................ 30 Obr. č. 12 Nejrozšířenější vodní nádrže v povodí Amazonky (Alcántara, F. 1991). ..... 31 Obr. č. 13 Smíšený úlovek (zleva doprava) Boquichico, Paco, Carachama a Palometa.32 Seznam tabulek

Tab. č.1 Amazonské ryby běžně používané v akvakultuře............................................... 9 Tab.č. 2 Vliv na produktivitu.......................................................................................... 21 Tab. č. 3 Vliv na zdroje v lesích řízených a neřízených v oblasti Ihla Peru (Anderson, 1990) ............................................................................................................................... 22 Tab. č. 4 Hlavní příjmy místních campesinos dle Andersona, 1990 .............................. 29 Tab. č. 5 Vyhodnocení dotazníku ................................................................................... 31 Tab. č. 6 Krmivo pro ryby .............................................................................................. 33 Tab. č.7 Ceny ryb a potěru.............................................................................................. 34 Tab. č. 8 Preferované ovocné a jiné druhy stormů ......................................................... 36 Tab. č. 9 Využití rostlinných druhů ................................................................................ 37 Tab. č. 10 Kultivované plodiny ...................................................................................... 39 Tab. č. 11 Preferované hospodářské plodiny.................................................................. 40 Tab. č. 12 Množství ryb pro navržený rybník................................................................. 42 Tab. č. 13 Odhadované náklady na výstavbu rybníka a chov ryb .................................. 44

Vysvětlivky:

INPA - Instituto Nacional de Pesquisas de Amazonia INIA - Instituto Nacional de Investigación Agropecuaria IIAP - Instituto de Investigaciones de la Amazonia Peruana FAO - Food and Agriculture Organization Campesinos – Rolníci v Amazonským pralese Shipibo – Etnická skupina žijící v povodí Amazonky PAL – Permacultura America Latina Redpal – Organizace, zabývající se permakulturou v Peru NGO APA - Asociación por la Amazonia Peruana WRM - World Rainforest Movement Briefing USD – Americký dolar SOL – Peruánský sol - měna v Peru

1 ÚVOD Jako odpověď na masový rozvoj tzv. konvenčního zemědělství se začalo od 80 let 19 stol. formovat organické a později biodynamické zemědělství. Takový způsob pěstování rostlin se snaží hospodařit v souladu s přírodou, bez poškození životního prostředí a udržitelným způsobem. Jako další možností dnes stále více lidí začíná prosazovat myšlenku udržitelného rozvoje nejen v zemědělství, ale i v sociální, kulturní, ekonomické a ekologické sféře. Cílem této myšlenky je uspokojovat potřeby obyvatel a zlepšovat jejich životní úroveň, abychom tak zároveň neohrozili potřeby generací budoucích. Jedná se o permakulturní způsob hospodaření. Je založen na myšlence života v souladu s přírodou. Permakultura jako myšlenka však není nijak nová. Využívá moudrosti a umění tradičních kultur, které kombinuje s moderními postupy a technologiemi. Žádná kultura totiž nemůže dlouhodobě přežít bez základu, kterým je udržitelné a etické využívání krajiny. Tato práce se pokouší ukázat užití základních principů permakultury na příkladu z malé komunity v peruánské Amazonii. Nad odlesňováním v povodí Amazonky se vášnivě debatovalo regionálně i celosvětově více než deset let. Mnohé národy podnikají kroky k ochraně tropických deštných pralesů v rámci vytvoření parků a přírodních rezervací. Je jasné, že tento druh akce může ochránit jen zlomek světových deštných pralesů. Od roku 2000 do roku 2005 odlesňování primárních lesů vzrostlo z 0,67% na 0,84% ročně po celém světě (FAO, 2005). Přírodní zdroje jsou důležitý výrobní kapitál pro drobné zemědělce v rozvojových zemích. Degradace těchto zdrojů vrhá zemědělce do chudoby, protože v odlehlých oblastech, kde infrastruktura a pracovní trhy nejsou dobře vyvinuté, zemědělství zůstává jedním z hlavních zdrojů příjmů. Peruánská Amazonie má pozoruhodnou biologickou rozmanitost, ale bohužel v dnešní době je též ovlivněna odlesňováním, které je přičítáno především dnešnímu způsobu farmaření. V 70. letech za podpory peruánské vlády do těchto míst začali přicházet noví osadníci z nejchudších oblastí Peru s vidinou levného nabytí zemědělské půdy a vyřešení jejich chudoby. Příchozí zemědělci postrádají znalosti o tradičním způsobu hospodaření v této oblasti a to vede k trvale neudržitelnému způsobu hospodaření. Zemědělci praktikují hospodaření známé jako „žďáření“, což zahrnuje vypalování deštných pralesů za účelem vytvoření ploch pro pěstování. Úrodnost půdy a výnosy plodin se snižují a půdní eroze a degradace se zvyšuje. V důsledku používaných metod neudržitelného hospodářství 1

zbytek primárních lesů zmizel a byl nahrazen druhotnými porosty. Toto způsobilo velké změny v místní biologické rozmanitosti a ztráty mnoho druhů rostlin. Proto je třeba v dané oblasti hledat nové, alternativní metody udržitelného hospodaření s přírodními zdroji, aby došlo ke zlepšení situace v zemědělství. Je důležité najít způsob, jak lidé mohou žít v souladu s pralesem. Jednou možností je žít na jeho okrajích a zapojit se do činností, které podporují, spíše než poškozují les. Pokud lze prokázat, že dlouhodobý přínos těchto praktik je účinný nejen pro les, ale i pro zdar lidí, kteří žijí v blízkosti lesů pak deštné lesy budou čelit jistější budoucnosti. Ve Střední Evropě je o permakultuře stále velmi malé povědomí. Jednotlivé prvky permakultury se v posledních letech rozšířily převážně v tvorbě zahrad. Příkladem bych uvedla jednoho z evropských permakulturních farmářů Rakušana Seppa Holzera. Obhospodařuje Krameterhof, kde založil jezírka, terasy, zahrady, lesní školku. Je autorem knih, seminářů a účastník permakulturních projektů po celém světě. V České republice je tento způsob hospodaření zatím velmi málo rozšířen. O permakultuře existuje jen minimální, často zkreslené povědomí. Příkladem již fungujícím spolkem zabývající se permakulturou je PermaLot působící v obci Svojanov. PermaLot hospodaří na 18 ha půdy podle principů permakultury a biodynamického zemědělství. Posláním PermaLotu je obnovit místní trvalou udržitelnost v existující tradiční vesnici (Svojanov) podporou ekonomických alternativ v regionu a vytvářet živoucí příklad trvale udržitelného života, přírodního stavění, alternativní energie, nakládání s odpady a ekovesnice. V porovnání se zkoumanou lokalitou v peruánské Amazonii bude možné v PermaLotu nalézt lesní zahradu, která bude mít experimentální a výchovný význam a bude poskytovat velké spektrum produktů (www.permalot.org, 2.12.2010).

2

1. 2 Cíl práce Tato práce je zaměřena na permakulturu - nový způsob ekologického hospodaření ve venkovské krajině. Cílem této práce je návrh projektu využití permakulturního designu pro peruánskou vesnici Nuevo Egypto v oblasti Amazonie. Základem pro vypracování tohoto projektu je analyzování současného stavu lokality, sestávající se ze seznámení s různými venkovskými akvakulturami, inventarizací rostlinné vegetace, zjištěním preferovaných druhů rostlin, ryb, dřevin a důvody k jejich upřednostňování za pomoci dotazníků a rozhovorů s místními usedlíky. Na podkladě zpracování doporučené literatury a dotazníků je vypracován návrh projektu agrolesnického systému a dále vybudování rybníku s využitím permakulturních principů opírající se o Mollisonovu metodiku. V průběhu celé práce je kladen důraz na spojení spolupráce domorodých a vědeckých znalostí, které mohou usnadnit užití permakultury jako nástroje pro rozšíření a budování udržitelných systémů jež je v harmonii s přirozeným ekosystémem.

3

2 PERMAKULTURA 2.1 Terminologie Permakulturu lze nejjednodušeji definovat jako koncept či myšlenkový rámec, který slouží k vytváření a realizaci udržitelného designu. Jedná se o jakýsi návod, jenž poskytuje sadu nástrojů a technik využitelných při navrhování lidských sídel a jejich okolí, zahrad, zemědělských systémů, měst i celých regionů. Permakultura se vyznačuje pragmatickým a racionálním přístupem, který čerpá z poznatků přírodních věd, obzvláště systémové ekologie a využívá principů systémového myšlení. Jejím cílem je vytvoření stabilního, produktivního systému, který zajistí lidem jejich potřeby a zároveň bude harmonickou součástí krajiny (Mollison, 1999). Jedním ze základních předpokladů naplnění těchto vizí je dosažení určité míry potravinové a energetické soběstačnosti. K tomu je třeba vytvořit podmínky prostřednictvím vhodného designu domu a pozemku, na němž dům stojí. Zahrada nemá sloužit jen pro okrasu a pro osázení několika tujemi, ale především jako obnovitelná zásobárna potravy a energie. To je řešeno výsadbou potravinových lesů, zachytáváním solární energie do slunečních pastí, zadržováním dešťové vody, využíváním rozmanitých druhů jedlých plodin a jejich pěstováním v příhodných mikroklimatických podmínkách zahrady, výsadbou původních místních odolných odrůd ovocných stromů či zelenin (Mollison, 1999).

Bill Mollison: „Stabilitu nevytváří množství různorodých věcí v designu, nýbrž počet užitečných vztahů mezi nimi“ (Mollison, 1999). Důležitá je rovněž snaha o uzavřený cyklus materiálních toků. Zatímco většina materiálních toků v průmyslové společnosti má jednosměrný, lineární charakter, kdy na jedné straně stojí stále vzácnější suroviny a na straně druhé se hromadí odpady, permakultura usiluje o jejich zacyklení. K tomu slouží tzv. funkční analýza. Ta se dělá tak, že pro každý důležitý prvek navrhovaného systému vypracujeme seznam vstupů, které vyžaduje a výstupů, které produkuje. Potom se snažíme propojit systém takovým způsobem, aby výstupy jednoho prvku sloužily jako vstupy pro jiný a naopak. Tak lze vytvářet nové funkční spoje a zvyšovat stabilitu systému (Végh, 2000).

4

V centru pozornosti permakultury stojí od počátku zahradničení a udržitelné zemědělství, což je zřejmé již ze samotného jejího názvu. Vychází se zde z toho, že kultura, v jejímž základu nestojí udržitelné zemědělství a která se o tento základ nestará, nemá pevné kořeny a je odsouzena k zániku (Mollison, 1999). Permakulturní krajina Je vytvořena tak, že je umožněno soužití všeho živého. Jen tak může fungovat trvalé a stabilní hospodaření v krajině. Všechny zdroje, které jsou nám k dispozici, ať už jsou to prameny, rybníky, močály, skály, les nebo budovy se zahrnou do plánování a využívají se. Důležité přitom je, že využití odpovídá danému biotopu, což znamená, že přírodní podmínky a zdroje jsou podporovány a posilovány. Takové využití je v souladu s přírodou, a ne proti ní. To přináší žádoucí úspěch a vyžaduje minimum energie. Možnosti utváření krajiny jsou v permakultuře téměř bezbřehé. Při všech tvůrčích zásazích do krajiny musíme postupovat s největší opatrností (Holzer, 2010).

2.2 Historie Permakultury a její základní principy Název je složenina anglických slov permanent a agriculture, kde permanentnost (trvalost) reprezentuje trvalou udržitelnost a agriculture (zemědělství) značí přístup k půdě nebo přírodě obecně. Permakultura vešla do povědomí publikací knihy Permaculture I Billa Mollisona a Davida Holmgrena v Austrálii v roce 1978. Podnětem k jejímu vzniku bylo zhoršující se životní prostředí. Permaculture I definovala stav trvalé udržitelnosti v přirozených ekosystémech, popsala též stav lidské společnosti a znaky její neudržitelnosti z dlouhodobější perspektivy. Oba tyto stavy byly detailně Mollisonem popsány. Holmgrenovi je zase z větší míry připisována analýza trvale udržitelných ekosystémů, tedy tím, čím se projevuje a jaké zákonitosti v nich platí. Tyto zákonitosti a pravidla (částečně překrývající s některými pravidly systémové dynamiky) jsou natolik obecná, že je lze aplikovat i na některé dosud trvale neudržitelné systémy od malých a omezených území jako park až po celou lidskou společnost. Oba se tato pravidla pokoušeli aplikovat a zejména Holmgren se na jejich uvádění do praxe stal uznávaný odborník (http://cs.wikipedia.org, 15.12. 2010). Permakultura však ve své podstatě není úplně nová myšlenka, nýbrž připomenutím, jak lidé v minulých obdobích uměli být soběstační. Dodnes podle tohoto vzoru žijí obyvatelé Kéraly v jižní Indii či Taggové

5

v Tanzánii, kteří mají zahrady uspořádané podle vzoru přirozeného ekosystému lesa a vysokou produktivitu zajišťuje tzv. „vrstvení“ (Whitefield, 1996). Autoři (Bill Mollison,Holmgren,1978) kteří stáli u zrodu celého konceptu, definovali permakulturu takto: „Uvědomělá přeměna krajiny napodobující přirozené vztahy a vzorce, která poskytuje dostatek potravy, vlákna a energie k uspokojení místních potřeb.“ Tuto poměrně širokou definici později Holmgren upřesňuje těmito slovy: „Různé nápady, zručnosti a způsoby života, které musíme objevit a rozvinout, abychom se dokázali změnit ze závislých konzumentů na zodpovědné a produktivní občany (Holmgren, 2006)“. Permakultura má v sobě od všeho trochu, může být vnímána jako architektura, organické farmářství nebo styl života. Je to koncept, který se vrací k harmonickému soužití člověka s přírodou (Heil, 2004).

Principy permakulturního designu podle Davida Holmgrena (2006): • Pozoruj a jednej. • Zachycuj a uchovávej energii. • Získávej výnos. • Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu. • Využívej obnovitelných zdrojů. • Nevytvářej odpad. • Navrhuj od vzoru k detailům. • Dej přednost začleňování před oddělováním. • Využívej malých a pomalých řešení. • Využívej rozmanitosti a važ si jí. • Využívej okrajů a važ si okrajových systémů. • Využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj. V permakultuře nejde jen o design a postupy, které mají zajistit šetrné chování k přírodě. Je založena na dalších principech, které jsou stejně důležité. Mimo design tu jde o etiku a duchovní rozměry (Heil, 2004). Holmgren (2006) ve své knize stanovuje 3 etické principy: • Pečuj o Zemi • Pečuj o lidi 6

• Urči hranici spotřeby a reprodukce a přerozděluj přebytky

3 VYUŽITÍ PERMAKULTURNÍCH PRINCIPŮ V PERUÁNSKÉ AMAZONII 3.1 Akvakultura v Amazonii Pojem akvakultura značí cílevědomé, plánované obhospodařování vodních ploch (moří, jezer, řek atd.) s cílem docílit dlouhodobě stálých výnosů vodní fauny a flory. Odchov vodních živočichů akvakulturou probíhá jak v přirozeném prostředí (v klecích, sítích apod.) tak i v umělých nádržích a podobných zařízeních. Akvakultura je tedy alternativou k tradičnímu rybolovu a možným řešením pro výživu lidstva, zejména vzhledem k extrémnímu vymírání dnes lovených ryb během posledních let či desetiletí (Bailey, Jentoft, Sinclair, 1996). Mnoho lidí vnímá akvakulturu jako nejvíce sociální a environmentální formu produkce kvalitních živočišných bílkovin v Amazonii. Pro mnoho Peruánských komunit je ryba hlavní potravinou – tradiční zdroj proteinů, důležitých minerálů, vitamínů a základní prvek lokální ekonomiky. Populační růst znamenal vzrůst poptávky, což mělo za následek, že rybaření nabralo na intenzitě jak od místních rybářů užívajících tradičních metod tak i vznikem industriálních flotil operujících v deltách a hlavních kanálech řek. Také užívání dynamitu a barbaska (jed vyrobený z rozemletých kořenů Barbaska, které zabíjí ryby včetně těch malých a tak znemožňuje reprodukci) je běžné v mnoha oblastech. Tyto kombinované faktory mají za následek pokles v rybích populacích a ohrožení některých druhů, což vede k nedostatku potravy a růstu cen (Bardach, 1997). Komunity okolo Iquitos a Pucallpy nyní stále víc závisí na potravinách z města, musejí nakupovat rýži, těstoviny a vejce spolu s konzervami ryb z pobřeží. Tyto populace se tak zvýšenou měrou zapojují do hotovostní ekonomiky a tak potřebují finanční příjmy. Obvyklá strava campesino se skládá ze základních karbohydrátů: rýže, banány a maniok. Zvěřina, ryby a zelenina jsou vzácné a na trhu drahé, což vede k podvýživě především u dětí, ačkoli není nedostatek potravy (FAO, 2002). Ostatní prostředky živočišné bílkovinné produkce v oblasti peruánské Amazonie zahrnují drůbež, a malé množství skotu. Katastrofální dopad pastvy dobytka na křehké pralesní půdě je zdokumentován a není vhodný (Jesús, Kohler, 2004). Naproti tomu, leso-pastevní systém u divokých kachen a drůbeže se dobře doplňuje s akvakulturním systémem a zajišťuje hodnotné potravní zdroje pro ryby v rybníce. Mollison popisuje, jak může akvakultura překonat produkci založenou na půdě: 7

„Stabilita a produktivita vodních systémů je lepší pro terestriální systémy a mnohonásobně vyvinutější. Pokud vložíme tu samou energii a živiny do půdy nebo vody, můžeme očekávat 4-20 násobný výnos z vody, než ze sousední půdy. K hodnocení v tomto případě je zapotřebí si uvědomit, že: •

Vodní produkce je stálá pro rostlinný a živočišný růst ve vodním prostředí.

•

Zvláštní rostlinné živiny lze získat v rozpustné a lehce přizpůsobivé formě.

•

Světlo, živiny a rostliny zabírají tří-dimensionální prostředí. Je zde komplex okrajů, povrchů a podmínek vývoje jako výsledek a rozmanitost druhů, které toto prostředí obývají.

•

Častá, těžká překážka farmářů (v poslední době monokultur)není už tak zřejmá ve vodních kulturách, kde jsou výhody polykultur rozeznatelné už od samotného začátku.

•

Energie ztracená kultivací je eliminována a snížena ve vodních systémech, přestože je u managementu potřeba zkušeností, jako je tomu u pozemní sklizně.

•

Voda má velkou rozmanitost produktů jako potravu, poskytuje energii, rekreaci, zavlažovací systém a dopravu“. (Mollison, 1999)

Některé z potenciálních výhod akvakultury pro rolníky v Amazonským pralese (dále jen campesinos) jsou (Bardach, 1997): •

Vysoká kvalita živočišných proteinů poskytnutých k obživě obyvatel.

•

Akvakultura může být začleněna do existujícího systému farem k vytvoření přídavného příjmu z odpadu.

•

Rybí přírůstek a selekce druhů je kontrolovatelná.

•

Rybníky jsou umístěny blízko komunit.

•

Lze využít okrajovou půdu nevhodnou pro zemědělství.

•

Akvakultura není environmentálně degradující, tak jako některé zemědělské systémy. Má kapacitu ke zvýšení agro-biodiversity a mají dokonce schopnost pomáhat regeneraci ekosystémových funkcí a úrodnosti půd v oblastech s velkým poškozením.

•

V zapojení s dalšími udržitelnými produkčními postupy jako je agrolesnictví napomáhá v rozvoji udržitelného agro-ekosystému.

8

•

Proti zhoršování a vzájemným posilujícím cyklům environmentálního poškozování, chudoby a potravní nejistoty, vývoj akvakultury, který přímo podporují campesinos může být základní bod v udržitelném vývoji.

3.1.1 Používané metody akvakultury v Amazonii Podle úrovně využívání přírodní potravy, počtu ryb na m2 a úrovně vedení a aplikované technologie se akvakultura dělí na extenzivní, semi – intenzivní a intenzivní. Akvakultura extenzivní - systémy nemají umělé přídavky krmiv a hnojiv a obvykle probíhají ve velkých otevřených vodních systémech jako jsou ústí řek, vnitrozemské řeky a jezera. Hustota obsazení ryb je nízká (Alcántara, 1991). Akvakultura semi – intenzivní - tyto systémy dodávají krmiva a hnojiva, ale stále do určité míry spoléhají na potravu přirozeně přítomnou v rybníce. Potraviny poskytované v regionu jsou yuca, kukuřice, kuchyňský odpad, termiti, rýžové otruby, banány apod. Hustota ryb se pohybuje 0,5 - 1 ryb m2 s přírůstkem 8 000 12 000 kg / ha / rok (Alcántara, 1991). Akvakultura intenzivní - intenzivní systémy vyžadují výstavbu technicky konstruovaných rybníků. Jsou silně závislé na vnějších vstupech krmiv. Komponenty jsou vyrobeny s 25 % -30 % obsahem bílkovin. Hustota ryb se pohybuje 2-4 ryby / m² (Alcántara, 1991). 3.1.2 Charakteristika Amazonských druhů ryb používaných v akvakultuře Existují tisíce druhů amazonských ryb. Jsou mezi nimi druhy přizpůsobivé různým podmínkám prostředí, ale i druhy s potřebou specifického prostředí. Tab. č.1 Amazonské ryby běžně používané v akvakultuře. Obecný název

Vědecký název

Strava

Růst

Reprodukce

Obchodní hmotnost (kg)

Dospělost (rok)

Připomínky

Gamitana/ Tambaqui

Colossoma macropomum

Omnivor (hl. plankton)

Rychlý

Umělá

1

4 -5

Velmi robustní

Paco

Piaractus brachypomus

Omnivor

Rychlý

Umělá

1

3 -5

Roste méně než Gamitana

Sabalo

Brycon Cephalus

Rychlý

Umělá

0.5-1

2

Může být chycen v řece

Boquichico

Prochilodus nigricans

Středně rychle

Umělá

0.3-0.5

1-2

Velmi hojný druh

Omnivor (hl. drobné ryby) Saprofág (filtruje řasy)

9

Lisas

Leporinus friderici

Herbivor

Středně rychle

Umělá

0.3-0.5

1-2

Redukuje plevel v rybníku

Tucunare

Cichla temensis

Karnivor

Středně rychle

Přirozená v rybníku

0.3-0.5

1-2

Rozsáhlý chov

Shiruy

Dianema longibarbis

Saprofág

Pomalý

Přirozená v rybníku

0.1

1

Velmi robustní

Palometas

Mylossoma duriventre

Omnivor

Pomalý

Umělá

0.1-0.2

1

Velmi malá produkce masa

Carachama

Hypostomus sp.

Saprofág

Středně rychle

Přirozená v rybníku

0.3-0.5

1

Rozsáhlý chov

Turushuqui

Pseudodoras niger

Detritofág

Středně rychle

Umělá

1-2

4

Rozsáhlý chov

Paiche

Arapaima gigas

Karnivor

Pomalý

V nádržích

20-40

5

Rozsáhlý chov

Acarahuazu

Astronotus sp.

Omnivor

Pomalý

Přirozená v rybníku

0.3-0.5

1

Rozsáhlý chov

Převzato z Ministerio de Pesqueria (1994). • Omnivor: Zdroje potravy tvoří ovoce, semena, listy, hmyz, korýši a obecně přijímá vyváženou stravu a vedlejší zemědělské produkty. • Karnivor: Zdroje potravy tvoří malé ryby a někdy hmyz. • Herbivor: Zdroje potravy tvoří převážně vodní rostliny. • Detritofág: Zdroje potravy tvoří hlemýždi, korýši, hmyz, červi a larvy. • Saprofág: Zdroje potravy tvoří převážně živiny z rozkládající se organické hmoty v bahně a vodních organismů přítomných v detritu. 3.1.3 Důležitost vzájemných vztahů mezi biologickou rozmanitostí a produktivitou v akvakultuře Když akvakulturní systém navrhujeme za účelem pěstování nebo chovu určitého hlavního druhu je důležité zkombinovat co nejvíce vzájemně si prospěšných vodních druhů, které zaplní všechny dostupné niky rybníka a pomohou při produkci hlavního druhu (Bailey, Jentoft, 1996).

Patří sem: • Rostliny, od pobřežních keřů až po úplně ponořené druhy a fytoplankton.

10

• Druhy rostlin, které pěstujeme pod vodou, na březích nebo na dně rybníka. Rostliny, které tvoří koberce na hadině. • Bezobratlí, mikroorganismy. • Ryby býložravé, masožravé a všežravé. • Vodní ptáci zejména kachny a husy, ale i holubi, jejichž holubníky jsou umístěné nad rybníkem. Zvířata v rybníku získávají potravu z různé hloubky vody. Některá žerou či filtrují odpad, usazující se na dně, jiná většinou býložravá žerou řasy a rostliny na povrchu vody. Tyto vztahy obvykle vytvářejí oblast nejvyšší biologické produktivity a rozmanitosti, kterou můžeme nalézt kdekoliv v jezeře. To je popsáno Mollisonem jako území „krajních efektů,“ kde se setkávají vodní a pralesní prvky a kde je zároveň nejvyšší produktivita (Holzer, 2010).

Obr. č. 1 Akvakultura v Amazonii spojená s chovem prasat

3.2 Agrolesnictví v Amazonii Agrolesnictví je systém hospodaření na zemědělské půdě, který spojuje pěstování zemědělských plodin a chov domácích zvířat s pěstováním užitkových dřevin. Výsledný systém zvyšuje diverzifikaci zemědělské produkce, přispívá ke zlepšení kvality půdy a vodních zdrojů, snižuje erozi půdy a genetických zdrojů rostlin a celkově zlepšuje kvalitu životního prostředí, zejména v oblastech humidních tropů. Výhody začlenění dřevin do zemědělské krajiny v subtropických a tropických oblastech znali mnozí farmáři již v minulosti. Stromy totiž poskytují stín, dřevo, plody a další služby jak pro člověka tak i pro hospodářská zvířata. V některých tropických oblastech jsou stromy 11

začleněny do krajiny tak intenzivně, že je stěží patrné, kde je v krajině les, opuštěné pole nebo extenzivní plantáž (Peek, 1990). Zemědělsko-lesnický

systém

v Amazonii

následuje

trend,

který

s příjezdem prvních lovecko-sběračských společností v prehistorických

začíná časech,

následuje domestikací rostlin pro zemědělství, rozvojem komplexních společností bohatých na materiální kulturu, rozpad těchto společností díky evropským nemocem, blahobytu, otroctví, zavedením exotických druhů a konečně dnešnímu scénáři široce rozšířeného odlesňování, ve kterém je lesnímu zemědělství předepsána role alternativního užívání půdy (Hiraoka, 1989). Studie antropologické a exobiologické literatury z nedávných desetiletí ukazují, že obrovská různorodost původního lesního zemědělství a jeho praktik stále existuje, od záměrného pěstování stromů v domácích zahradách a na polích až k managementu dobrovolné sadby kultivovaných a divokých druhů. Tyto praktiky ústí v rozdílné konfigurace lesního zemědělství, jako jsou domácí zahrady, pěstování stromů, sadů s rozdílnými ovocnými stromy obohacenými úhory. Tyto vědomosti jsou základem pro principy lesního zemědělství. Praktiky využívané farmáři v dnešní Amazonii mají potenciál, aby přispívaly k rozvoji lesního zemědělství. Tyto systémy zahrnují jeden nebo více následujících technik (Miller a Nair, 2006): •

Ovocné stromy a další užitné rostliny jsou pěstovány v okolí domů.

•

Semena jsou pěstěna v domovních zahradách a pak transplantována na pole.

•

Užitečné lesní druhy jsou ušetřeny, když prales a staré úhory jsou čištěny pro zemědělství.

•

Semena ovocných stromů jsou pěstována se základní úrodou, rozseta nahodile okolo domu nebo pěstována podél stezek ve starých vyčištěných lesech.

3.2.1 Agrolesnictví a ochrana biodiverzity V posledních dvaceti letech se odborníci zajímali hlavně o udržitelné pěstování dřevin poskytující plodiny na jednotlivých plantážích. Teprve v posledních asi deseti letech se pozornost zaměřuje také na jiné ekosystémové služby poskytované agrolesnictvím, včetně ochrany biodiverzity. V souvislosti s tím se pozornost zaměřuje zejména na význam prostorového uspořádání krajiny (rozvržení plošek lesa a plantáží plodin). Mění se tak tradiční měřítko od studia jednotlivých plantáží k měřítku krajinnému (Peterns, 1990).

12

Agrolesnictví má z hlediska ochrany biodiverzity tři základní významy: je to druhotné stanoviště pro druhy tolerující jen určitý stupeň narušení krajiny, redukuje negativní vliv přeměny přirozených stanovišť na umělá a vytváří příznivou a prostupnou matrici krajiny se zbytky původních stanovišť a umělých lesních ploch a tím chrání populace druhu v nich žijící. Agrolesnictví obecně podporuje biologickou rozmanitost na farmách. Hypoteticky může agrolesnictví také podpořit ochranu biodiverzity ve zbytcích přirozených stanovišť. Poznání

vztahu

mezi

přirozenými

lesy,

plochami

obhospodařovanými

agrolesnickými metodami a biodiverzitou by mělo být založeno na lokálních znalostech a aplikaci vědeckých poznatků se zpětnou vazbou na management. Zapojení lokální populace do těchto opatření je samozřejmé (Peek, 1990).

3.2.2 Pěstební způsoby Monokulturní výsadba - jedno druhové stromy jsou vysazeny ve stejnou dobu, s vysokou hustotou vedle sebe. Typická vzdálenost stromů mezi sebou je 3 m. Výhodou je snadná manipulace. Smíšená výsadba stromů – existují tři typy smíšených porostů: • Rychle rostoucí dřeviny v kombinaci s druhy pomalejšího růstu- nejběžnější typ, oba druhy se sází ve stejnou dobu v rozdílných liniích pro snadnější manipulaci. • Postupné vysázení dřevin – nejdříve se sází první druh dřevin a do plantáže už rostoucích dřevin se sází druhá dřevina. Druhý druh není určen pro produkci dřeva, zlepšuje půdu a toleruje stín. • Mnoho druhů stromů vysázených spolu Vícevrstvý systém „multiestrato“ – druhy stromů, které mají různou výšku. Nejvyšší stupeň zastupuje nejčastěji mahagon, tornillo a cedr. Nižší vrstva je zastoupena kávovníkem a druhy co pokryjí půdu z řad leguminóz. Jde o velmi podobný systém přírodního lesu, který produkuje velké množství organické hmoty. Na konci ročního cyklu začne výsadba nízko rostoucích druhů, křovin a jako poslední se sází stromy, které dosahují nejvyšší výšky.

13

pijuayo cedro

avokádo

guaba banán citron

café

luštěnina

Obr. č. 2 Způsob výsadby multiestrato (Abdoellah, 1985) Pěstování v alejích Aleje jsou tvořeny řady stromů a keři v různých vzdálenostech od sebe a situované proti svahu. Stromy jsou podrobeny pravidelné prořezávce a biomasa se používá k obohacení organické hmoty nebo jako krmivo pro zvířata. V Amazonii se používá tento systém na různých místech.

Obr. č.3 Pěstování v alejích (Abdoellah, 1985)

Dvacet řádků leguminóz Leucaena leucocephala ve 4 sekcích mohou produkovat 28 t krmiva ročně na hektar. Leucaena leucocephala s hustotou 2000 rostlin mohou

14

poskytovat mezi 127 až 500 kg N na hektar za rok. Řádky stromů Dahlbergia nigra jsou od sebe vzdálené 15 m a vzdálenost mezi stromy je 3 metry. Mezery mezi stromy v řádku jsou vyplněny rostlinou Cajan cajanus. Prořezávka se provádí jen u Cajan cajanus a stromy Dahlbergia nigra se používají na produkci dřeva. Nevýhodou tohoto systému jsou velké náklady na instalaci stromů a dodatečnou prořezávku (Anderson, 1990). Forma protierozní pásy Eroze v kopcovitých oblastech s vysokým množstvím srážek je hlavním limitujícím faktorem pro udržitelné využívání půdy. Anti–erozní pásy přispěly nejen ke zvýšení ochrany půdy, ale také ke zlepšení domácí ekonomické situaci. Pásy mohou být tvořeny keři, stromy a rostlinným společenstvem transformované do větrolamů. Nejpoužívanější rostlinná společenstva jsou yerba Luisa (Cymbopogon citratus), vertiver (Vertiver), sloní tráva (Pennisetum purle), cukrová třtina (Sacharum officinarum). Jsou vysázeny ve směru vrstevnic obvykle s mezerou mezi řádky 15 – 30 m. Na příkrých svazích se používá vzdálenost 10 metrů mezi řádky. Tyto rostliny poskytují vícenásobné použití. V některých případech jsou tyto rostliny spojeny se stromy a keři, které poskytují multifunční využití (Anderson, 1992).

3.3 Tropické zahrady Zahradní systémy jsou významným příspěvkem k trvale udržitelnému zemědělství z důvodu jejich potenciálu pro splnění několika ekologických, ekonomických a sociálních podmínek pro udržitelnost (Nair, 2001). Velké množství různých rostlin pěstovaných v zahradě, je cenné pro zemědělce, neboť poskytuje vysokou rozmanitost potravin.Vícevrstvé rozvrstvení porostu je dalším důležitým ukazatelem pro udržitelnost (Ceccolini, 2002). Rozvrstvení může účinně chránit půdy proti větrné a vodní erozi. To také zabraňuje nadměrnému odpařování vody z povrchu půdy. Spadané listí tvoří půdní kryt, který tvoří vrstvu humusu, který napomáhá infiltraci vody do půdy a působí jako nádrž živin. Je obecně považováno, že zahrady mají uzavřený koloběh živin jako tropické lesy (Abdoellah,1985). Všechny tropické zahrady jsou podobné ve své struktuře a funkci. Zahrnují spojení různých rostlinných taxonů, které poskytují obrovské množství užitečných produktů převážně pro domácí spotřebu. Velikost, tvar a povaha jsou dynamické a představují strukturální vzorce (Nair, 2001).

15

Obr. č. 4, 5 Tropická zahrada 3.3.1 Horizontální rozvrstvení Hlavní faktory jsou pozice nebo vzdálenosti od domova, které odrážejí velikost, tvar, složení plodin a výstavbu vzorů (Nair, 2001). Zónování se týká vztahu nás samotných k domu a přilehlým pozemkům. Permakultura rozlišuje pět různých zón, kdy dům, který je místem každodenního života, představuje zónu 0 a nejméně navštěvované oblasti patří pod zónu 5. Do zóny 1 náleží ty části pozemku, které využíváme nejčastěji a které vyžadují nejintenzivnější péči. Můžeme zde pěstovat nízké jedlé keře, založit zeleninovou zahrádku, chovat malá zvířata, apod. Zóna 2 také vyžaduje intenzivnější péči a je hustě osázena většími keři, malým smíšeným ovocným sadem s podrostem bylin, apod. Zóna 3 obsahuje nemulčované a neprořezávané ovocné stromy, pastviny, apod. Zóna 4 je napolo řízená a napolo divoká, využívaná pro sběr plodin, pěstování odolných potravin, apod. Zóna 5 jsou neřízené přírodní systémy neboli divočina. 3.3.2 Vertikální rozvrstvení Vertikální stratifikace poskytuje stupeň dostupného světla a relativní vlhkost, která vytváří různé výklenky pro to, aby je různé druhy rostlin využily. Je zřejmé, že plodiny tolerantní vůči stínu tvoří spodní vrstvu, netolerantní vrchní vrstvu a druhy s různým stupněm tolerance jsou ve střední vrstvě (Kumar a Nair, 2004). Rozvrstvení je

16

obvykle omezeno na spodní vrstvu bylin a keřů a vyšší vrstvu stromů. Ve většině případů se zahrady podobají okolnímu lesu (Ceccolini, 2002).

Obr. č. 6 Vertikální rozvrstvení v tropech (Mollison B., Slay R. M., 1999) 3.3.3 Polykulturní systémy Jako obvykle zde nejlépe pracuje diverzita druhů. Je důležité vzít v úvahu mnoho aspektů. Obecně platí, že polykulturní metoda pěstování je dominantní tradiční metoda používaná v tropech. Teoreticky mohou být všechny rostliny pěstované v polykultuře (Hartshorn, 1990). Důležité je, aby základní ekologické nároky rostlin, byly splněny a výnosy daných plodin splňovaly požadavky zemědělce. Roční polykultury mohou být rozptýleny v řadách nebo v pořadí. Obvykle jde o spojení růstu vzpřímený jako je kukuřice nebo yuka s plazivými plodinami jako fazole a sojové boby. Trvalé polykultury jsou v tomto regionu různé druhy ovoce v jedné nebo více vrstvách. Myšlenka polykultur byla upravena ze zkušeností místních lidí, kteří vždy držely zahrady v tomto systému. Polykulturní řízení má tyto výhody: • Snížení eroze půdy. • Hnojení půdy pomocí luštěnin. • Dlouhodobé zastínění půdy. • Vypěstování různých druhů zemědělských produktů. • Výroba palivového dřeva. • Podpora včelařství.

17

Existuje mnoho výsledků, které ukazují ekonomické a ekologické výhody polykulturního systému. Na pozemku, kde se pěstovala kukuřice s caupí byly zjištěny tyto výsledky (Sanchez, 1ardenas, 1978): Výnos kukuřice v monokultuře: 3,865 kg / ha Výnos caupí v monokultuře: 1.910 kg / ha Výnos kukuřice v polykultuře: 3.450 kg / ha Výnos caupí v polykultuře: 1.780 kg / ha Čistý ekonomický výnos kukuřice a caupí v polykultuře byl nižší než kukuřice a caupí pěstovaná v monokultuře. Tyto údaje však neobsahují hodnoty jako je zvýšená produkce medu, zlepšení půdní nitrifikace, udržování půdní struktury apod. (Cárdenas 1978). Pro příklad v Tingo María se zkouší v malém měřítku polykulturní pěstování stromů pan de arbol s podrostem kudzú společně s pastevním chovem prasat. Prasata zde mohou jíst všechna spadlá ovoce a listí kuzdu. Na parcele je vysázeno 100 ks stromů/ha a společně s podrostem kudzú mohou produkovat živiny pro prasata jako jeden hektar kukuřice ve dvou sezónách za rok. Sklizeň kukuřice ve 2 sezónách činila 5.800 kg/ha a sklizeň z polykultury pan de arbor s podrostem kudzu činila 5700 kg/ha. Z toho 4 600 kg činilo ovoce ze stromu a zbytek je přičten sušině kudzu. Tato produkce uživí 17 prasat s produkcí 630 kg masa na ha/rok (Padoch a Jong, 1989).

Obr. č. 7, 8 Polykulturní systém výsadby

18

3.4 Zemědělství v Amazonii Farmáři ve východní Amazonii praktikují tradiční ověřené žďáření k produkci celoročních plodin. Nair definuje žďárové zemědělství jako “farmaření nebo zemědělský systém, ve kterém je půda s přírodní vegetací čištěna a zůrodněna zemědělskými rostlinami. Může být přeměněna na pastvinu, obdělána stálými plodinami, nebo ponechána ladem, aby se obnovila přírodní vegetace za předpokladu budoucí každoroční produkce“ (Hiraoka, 1989). Orná půda je získána kácením zbývajících oblastí primárních lesů nebo provedenou rekultivací dříve neobdělávané půdy. Sekundární les přichází v úvahu jestliže období neobděláváné půdy jsou dostatečně dlouhá tak, aby umožnila obnovení lesní vegtace (Peek, 1990). Farmáři využívají přibližně 2 hektary pro pěstování svých plodin, každý rok s malými oblastmi vyhrazenými pro trvalé plodiny jako například citrusy (Hiraoka, 1989). Někdy používají farmáři rostlinu Pueraria phaseoloides, což je agresivně rostoucí luštěnina, aby během období neobdělávání byl v půdě vázán dusík. Pucallpští kolonisté vymýtili do roku 1996 68 % ze svých 35 hektarů parcel, přičemž vymýcené oblasti tvoří 25 % pastvin, 29 % neobdělávané půdy, 6 % plochy pro každoročně pěstované plodiny a 8 % pro trvalé plodiny (Fujisaka, 1997). Při monitorování polí bylo odhaleno, že mnoho pucallpských farmářů v oblastech odlehlých od silnic, produkují koku pro ilegální obchod s drogami. Pokles poptávky z důvodu kontroly terorismu a návratu státní kontroly znamenal, že někteří z producentů se obrátili na produkci dřevěného uhlí a tím vytěžili určité druhy dřevin (Hiraoka, 1985). Zatímco tradiční žďárové zemědělské metody mohou být udržitelné, zvýšení populace v regionu, která klade větší poptávku na půdu a tím kratší úhorové období činí tyto metody neudržitelné (Fujisaka, 1997).

19

Obr. 9 Monokulturní systém pěstování kukuřice 3.4.1 Jednoleté plodiny Tradiční systém žďáření se realizuje s konečnou výsadbou jednoletých plodin. Po první sklizni je obvykle nainstalována druhá a třetí plodina na stejném pozemku. Tento systém střídání plodin se praktikuje v některých případech až 5 krát nebo do doby až půda vykazuje známky vyčerpání. Ve fázích mezi kulturami nejsou běžně praktikovány systémy ochrany půdy s výjimkou střídání luštěnin, které poutají v půdě vzdušný dusík a ostatních plodin jako kukuřice, maniok a sladké brambory. V selva central v Peru dle (Alegre, 1989) zjistili, že pozemky ročních plodin jsou pouze z 27 % střídány luštěninami, zbytek procentuálního ohodnocení se používá výsadba kukuřice a maioku. 3.4.2 Použití luštěnin Použití luštěnin souvisí se zvyky domorodých obyvatel v Amazonii. Mnoho z nich se používá jako zelené hnojení pro obohacení půdy. INPA (Instituto Nacional de Pesquisas de Amazonia) se zabývá vlivem pokrytí a zlepšení půdní úrodnosti.

20

Tab.č. 2 Vliv na produktivitu Plodina Luštěnina Kukuřice

Efekt

Pueraria

38 % zvýšení produkce ve srovnání s pozemkem bez

phaseoloides

luštěniny 42 % zvýšení produkce ve srovnání s pozemkem bez

Yuca

Tephrosia sp

Hevea

Pueraria

26 % zvýšení produkce latexu ve srovnání

brasiliensis

phaseoloides

s pozemkem bez luštěniny

Pueraria

30 % zvýšení produkce ovoce ve srovnání

phaseoloides

s pozemkem bez luštěniny

Uvilla

luštěniny

INPA Brazil (Instituto Nacional de Pesquisas de Amazonia), 1999 Půdní kryt luštěninových keřů je velmi užitečný prvek pro zachování úrodnosti půdy a především pro regeneraci půdy.

3.5 Ekonomická produkce z biodiverzity v pralese Systém hospodaření tolerantní pro prales je na základě tolerance druhů v oblasti podle jejich hodnot. Tato tolerance zahrnuje podporu požadovaných druhů a odstranění nežádoucích druhů. Odstraněné druhy umožní zvýšení požadovaného druhu v důsledku větší možnosti spontánní regenerace (Denevan, 1976). V Amazonii je velmi efektivní systém řízení lesů s širokou škálou produktů pro místní trh. Jeden z případů nedaleko Iquitos je lesní oblast řízená pro ovoce a latex. Prostřednictvím udržitelné sklizně ovoce a latexu je možné získat 697,7 USD/ha. Kromě toho je v praxi řízena též těžba dřeva a to asi z 30 druhů stromů. Těžba dřeva na hektar bude přibližně produkovat 1000 USD/ rok. Na rozdíl od sklizně ovoce a latexu, kde je trvalý příjem rok co rok, příjem z těžby je prostřednictvím krátkého cyklu jednou za 40 let (Denevan, 1988). Tento systém využívání produktů je stabilní a může být definován jako udržitelný v čase a nákladově efektivní. V tomto případě je roční zisk na hektar vyšší než by byl získán ve stejných podmínkách se zavedením pastvy s chovem hospodářských zvířat.

21

Tab. č. 3 Vliv na zdroje v lesích řízených a neřízených v oblasti Ihla Peru (Anderson, 1990) Položka Lesy řízené Lesy neřízené Potrava

64,0 %

40,1 %

Léčiva

59,2 %

55,1 %

Druhová rozmanitost

84,9 %

96,4 %

Dřevo

36,8 %

52,5 %

Vlákno

29,2 %

47,0 %

Energie

29,3 %

47,0 %

3.6 Instituce a rozšířené aktivity v rámci permakultury 3.6.1 Permacultura America Latina- PAL Permacultura America Latina (PAL) je nezisková organizace, založená v roce 1989 v Santa Fe, v Novém Mexicu. Podporuje místní iniciativy pro udržitelný rozvoj a nízký dopad ekonomické praxe v chudých a domorodých komunitách v celé Latinské Americe. PAL spravuje a poskytuje technickou a finanční podporu, permakulturní školy a demonstrační centra ve střední a Jižní Americe. Dnes tyto projekty představují největší permakulturní program na světě a jsou nápomocné definovat budoucnost trvale udržitelného rozvoje. PAL systémy a design uznává přístup, že jsou nejvhodnější technické, tradiční a původní metody produkce potravin, ochrana biologické rozmanitosti a rehabilitace půdy. PAL je funkční mechanismus mezi sedmi centry, který podporuje udržitelný rozvoj v Brazílii, Ekvádoru, Peru a Guatemale. Společně vyvinuli systém finanční podpory složený ze soukromých dárců a nadací v USA a Evropě. Síť koordinuje a poskytuje technickou pomoc a zastupuje mezinárodní projekty (www.permacultura.org, 2.12.2010). 3.6.2 Red Permacultura America Latina - REDPAL RedPal - Peru byl založen v roce 1999, když mladí Shipibo domorodci hledali způsoby, jak reagovat na kritické nebezpečí odlesňování, degradaci půdy, podvýživu, závažné

akulturace,

sociální

fragmentace

a

ekonomickou

marginalizaci

(www.redpalperu.com, 15.12. 2010). Redpal se snaží zachovat vazbu mezi tradiční znalostí a moudrostí starších lidí jako ústřední moc, aby podpořila domácí životní styl. Snaží se pomoci při vytváření ekonomicky a ekologicky udržitelných společenství k zajištění udržitelného živobytí svých přírodních zdrojů a členů komunity, ochranou 22

biodiverzity a kulturních tradic v peruánské Amazonii. Vzdělávání a školení spojuje s moudrostí starších domorodců a jejich tradičních využití v kombinaci s vědeckými znalosti. Věří, že vzdělávání a odborná příprava v eko-sociální sféře jsou nedílnou a nejlepší zbraní v boji proti všem formám ekologické a ekonomické krize. 3.6.3 Centro Fuerte, Rio Momon, Iquitos Založeno v roce 1970, situováno asi tři hodiny plavby lodí od města Iquitos ve střední části řeky Momon. NGO A.P.A. se věnuje sporným otázkám okolo přírodních zdrojů v Rio Momon už čtyři roky. Poradenství týkající se vlastnictví, cvičné workshopy a projekty spouštějící a podporující udržitelný život. Řada nevládních organizací a dalších institucí zapojených do udržitelného výzkumu a vývoje akvakultury je rozšířena v oblastech kolem Iquitos a Pucallpa. Peruánský výzkumný ústav Instituto de Investigaciones de la Amazonia Peruana (dále jen IIAP) se zabývá technikou umělého rozmnožování pro mnoho druhů amazonských ryb vhodných pro akvakulturu. Jedná se o rozvojový plán pro Peru a Ekvádor, jehož hlavním cílem je pozvednout životní úroveň v příhraničním regionu prostřednictvím (FAO, 2002): • Ekonomické integrace • Produktivním a sociálně udržitelným rozvojem • Uchováním a ochraně biologické rozmanitosti, životního prostředí a kulturní rozmanitosti V rámci tohoto programu a za podpory rady Krajského úřadu Loreto bylo možné provádět práce na řece Mamon v jednom z nejchudších a nejvíce ekologicky znehodnocených částí v regionu. Zde probíhají vzdělávací semináře a aktivity s cílem usnadnit místním lidem problematiku výstavby a správy rybníků. Jsou zde k dostání zjednodušené technické referenční příručky o rybníkářství, výstavbě a správě rybníků, které jsou distribuovány na workshopu. Věří, že tyto informace budou užitečné pro místní campesinos, kteří chtějí začít s akvakulturou a tím zabezpečit potravinovou bezpečnost svých rodin (FAO, 2002).

4 METODIKA Základem je seznámení se s příslušnou literaturou, zejména Mollison, Slay (1999), Holmgren (2006) a analyzování současného stavu lokality vesnice Nuevo Egypto v peruánské Amazonii nedaleko města Pucallpa, sestávající se ze seznámení s různými venkovskými akvakulturami, inventarizací rostlinné vegetace, zjištěním 23

preferovaných druhů rostlin, ryb, dřevin a důvody k jejich upřednostňování za pomoci dotazníků a rozhovorů s místními usedlíky.

4.1 Sběr dat Návrh bude realizován na základě zjištěných údajů v terénu. V terénu budou zjišťovány následující údaje: • Možnosti akvakultury • Dosavadní využití území • Inventarizace dřevin • Zjištění preferovaných druhů ryb, dřevin, plodin

Metody sběru dat: • Pochůzka terénu • Rozhovory s místními lidmi • Dotazníky • Fotodokumentace • Skupinová setkání, workshopy

4.2 Zpracování dat Dotazník byl členěn do tří částí. První část obsahuje základní otázky o možnostech akvakultury a preferovaných druhů ryb, druhá část se týká systému využití pozemků a preferovaných plodin a v třetí části byla prošetřena preference dřevin a možnosti jejich využití. Dotazník byl vyplněn na workshopech, které se týkali agrolesnické a akvakulturní problematiky. Semináře se zúčastnil minimálně jeden zástupce z každé rodiny v Nuevo Egyptě a počet dotazovaných osob činil 25 zástupců. V závěru bude na základě těchto zjištěných podkladů vytvořen návrh, který se bude opírat o Mollisonovu metodiku, ve kterém bude stávající a budoucí stav komunity spolu s navrženým rybníkem a porosty. Dále bude vytvořen seznam preferovaných dřevin se základními údaji.

24

5 CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ Peru se rozkládá na jižní polokouli, kdy se velmi těsně přibližuje svou severní hranicí k rovníku. Táhne se rovnoběžně s pohořím And směrem k jihu, k hranicím s Chile a Bolívií. Západní hranicí je pobřeží Tichého oceánu a na východě je hranice skryta v porostech Amazonské pánve. Rozloha Peru činí 1 285 216 km², počet obyvatel dosahuje 28 mil., hustota zalidnění na km² je 21,8 obyvatel. Přírodní podmínky rozdělují Peru na tři hlavní

části,

pobřeží,

a

to

převážně

se

skládající z pouštních a polopouštních ekosystémů, pásmo

horské

And,

nejvyšším

kde

bodem

je

hora Huascarán 6 768 m n. m. a Amazonská pánev,

která zaujímá

63 % celkové rozlohy, 60 %

se

podílí

na

celkové obhospodařované půdě a z 81 % se podílí na celkové vhodných

rozloze pro

půd trvalé

porosty (Fujisaka, 1997).

Obr.č. 10 Mapa Peru s Amazonským městem Pucallpa

5.1 Pucallpa město Amazonie Pucallpa je hlavním správním městem pro celý region Ucayali. Rozkládá se na pobřeží řeky Ucayali, která je horním tokem Amazonky, což město předurčuje k tomu být důležitým přístavním bodem. V současné době má přibližně 250 000 obyvatel. Hraničí na východě s Brazílií a na východo-západní straně vede k podhůří And (Fujisaka, 1997). Oddělení Ucayali, bylo dříve od ostatních částí Peru velmi izolovaný region, ale dnes je jedním z nejrychleji se rozvíjejících regionů peruánské Amazonie a 25

to především v důsledku rozsáhlé těžby dřeva (Nair, 2001). Pucallpa se nachází 842 km od Limy, spojené hlavní silnicí Huanuco - Tingo María - Pucallpa.

5.2 Popis zkoumané lokality Nuevo Egypto Navštívená komunita se jmenuje Nuevo Egypto. Bylo založeno v roce 1992, když komunita Shipibo přesídlila na dané území po záplavách své vesnice. Tato komunita má v součastné době 120 obyvatel. Komunita je vzdálena 35 km od města Pucallpa směrem na San Francisko. Přístupová cesta není zpevněná a v zimních měsících doprava mezi komunitou a hlavním městem kolabuje díky podmáčení půdy. Nuevo Egypto je komunitou ryze původních obyvatel z kmene Shipibo, který je okolo Pucallpy nejhojněji zastoupen. Původně byli obyvatelé tohoto kmene lovci a sběrači, v současné době se živí výrobou řemeslných výrobků z keramiky a přírodních materiálů, které nabízejí v Pucallpě, těžbou dřeva a rybolovem v nedalekém jezeře Yarinacocha a v malém měřítku pěstováním zemědělských plodin. Životní styl tohoto kmene se stále více přibližuje životnímu stylu mezticů a nároky na životní standard u nich tedy roste. Tento kmen nikdy nebyl ryze zemědělský, zemědělství vždy tvořil jen doplněk obživy. V součastné době se vytrácí lov a sběr a stále více roste podíl plodin určených na trh, tím tedy roste i tlak na pozemky. Lze však očekávat, že s ubývajícími přírodními zdroji bude zemědělství v budoucnu více rozšířeno. Půda v této lokalitě byla odlesněna a následně využita jako pastvina pro dobytek, takže v době příchodu Shipibo byla značně neúrodná a erodovaná. Zkoumané území se dělí na dvě části. Prví částí je tzv. domácí zahrada, která se vyznačuje pěstováním různorodým množstvím víceletých rostlin jako léčivé rostliny, ovocné druhy, apod. určené převážně pro vlastní spotřebu. Některé zahrady připomínají svojí vegetací přírodní les. Nejsou ohraničeny žádným oplocením a svým rozšířením působí do obdélníkového tvaru. V blízkosti domů jsou vysázeny kolony stromů, které mají poskytovat stín v horkých letních dnech a v další části zahrady plní funkci ochranou před větrem a erozí půdy. Zahrady mají neustálý přirozený půdní pokryv tvořený odumřelými částmi rostlin. Rostlinný pokryv chrání půdu před vnějšími vlivy a půda není znehodnocována. Odhadovaná velikost zahrady je 2000 m2. Jednotlivé prvky zahrady tvoří dohromady jeden celek. Druhá část území zahrnuje převážně pěstování jednoletých plodin jako yuka, kukuřice, fazole, apod. Jde o malá políčka o velikosti přibližně 0,5 ha.

26

Ukazatel společenského postavení rodiny je držení zvířat. Chov dobytka v dané lokalitě není ekonomicky životaschopný, pokud úrodnost půdy klesá a zvyšují se požadavky na dobré krmivo. Problém je i ve špatném řízení půdy a vzniku neproduktivní pastviny, která vede k vyčerpání a zhutnění půdy. Mezi hlavní chovaná hospodářská zvířata patří drobná domácí zvířata. Z většiny převažuje kategorie drůbeže a to slepice a kachny. Důležitý je nový zájem zemědělců o akvakulturu. Akvakultura je též slibným zdrojem příjmů, zejména v zimních měsících, kdy ryby z řek a jezer jsou rozptýleny v zaplavených oblastech a jejich cena na trhu se zvyšuje.

5.3 Přírodní podmínky 5.3.1 Klima Lokalita se nachází v oblasti vlhkého tropického klimatu s nadmořskou výškou 150 m n. m. s nižším množství srážek v období květen - září, s převládajícími jihovýchodními až východními větry. Celková průměrná teplota v tomto období se pohybuje okolo 27 °C s výkyvy 20 36°C během roku. Průměrná relativní vlhkost je 83,5 %, lehce klesá v období sucha. Průměrný úhrn srážek je zde 1530 - 2100 mm/rok a jejich měsíční distribuci charakterizují následující údaje: Období dešťů: únor - květen Období sucha: červen - srpen Období polosuché: září - listopad Období polodeštivé: prosinec - leden 5.3.2 Geologické podmínky Činností řek a deště je určena geomorfologická konfigurace celého popisovaného území. Obecná charakteristika ukazuje deprese mezi řekou Ucayali a jejími přítoky. Další zóna relativně formovaná v minulosti v regionu Ucayali, je území inundace, utvářené během krátké doby nebo dlouhé dle daných podmínek. Nicméně je to hlavně déšť a následně řeky, co formuje a přetváří zdejší krajinu. 5.3.3 Pedologie V původním jazyce místních obyvatel slovo Pucallpa znamená barevná země, pojmenovaná podle červeně zbarvené půdy. V podmínkách vysokých teplot a celoročního zavlhčení a při vesměs vysoké aciditě půd probíhají chemické zvětrávací

27

procesy velmi rychle. Mezi půdami převažují entisoly a ultisoly s výrazně okrovou nebo červenou barvou půdního profilu. Entisoly - jsou málo vyvinuty, v kopcovitých územích jsou nutná protierozní opatření, v nížinách ochrana proti záplavám nebo erozi větrným odnosem. Na aluviích a v deltách jsou nejvíce využívány v zemědělství. Akumulace čerstvého jemnozrnného materiálu z erozních poloh přináší i rostlinné živiny, takže při příznivém vlhkostním režimu nevyžadují ani hnojení (Valíček a kol., 2002). Inceptisol - jsou to mladé nevyzrálé půdy, vyskytují se tam, kde substrát velmi těžko zvětrává. Vlhkostní režim není aridní. Potenciál produkce na těchto půdách je rozdílný, níže položené půdy mohou mít vyšší kondici a být používány jako zemědělské půdy (Valíček a kol., 2002). Ultisol - jsou hluboké, zvětralé lesní půdy s kyselou reakcí. V teplejších oblastech tropů jsou červenější. Stupeň sorpčního nasycení je nízký. V zemědělství jsou využívány, avšak nízká zásoba živin vyžaduje silnější hnojení. Na svazích jsou náchylné k erozi. Využívá se jich při produkci dřeva (Valíček a kol., 2002). 5.3.4 Hydrologie Celý region se jmenuje podle hlavní řeky Ucayali, životní tepny celé oblasti, která tvoří jednu z hlavních dopravních cest pro surové kmeny mířící na pily v Pucallpě, z počátku jediné možné přístupové cesty. Řeka Ucayali je tvořena levými přítoky Marňón a pravými přítoky Purus.

5.4 Socio-ekonomické podmínky Pucallpa, hlavní město regionu Ucayali, je jedním z nejprogresivnějších měst peruánské Amazonie. Hustota venkovského obyvatelstva v okolí tohoto města se odhaduje přibližně na 7 lidí na km2. Skládá se převážně z migrujících zemědělců. Již padesát let je okolí Pucallpy svědkem odlesňování ve výši 20 000 ha za rok. Jen velmi málo lesů v blízkosti Pucallpy zůstává nedotčených a dokonce i některé zbývající lesní porosty nesou důkazy narušení, například přítomnost plevelných druhů (Fujisaka, 1999). Součastná politika v Peru nepodporuje ničení lesů, nicméně míra chudoby v degradovaných územích Andské vrchoviny je taková, že migrace nadále pokračuje do tropické nížiny (Rojas, Castillo, 1990). Právě tito lidé neznají a neumějí hospodařit s půdou v nížinách a tak relativní dostatek místa a neomezenost vede k drastickým změnám. S tím jde ruku v ruce ještě nelegální zábor státní půdy, kdy noví lidé proudí stále hlouběji do lesa, kde se usazují na územích, která jim nepatří, budují tam své 28

příbytky a s vypalováním postupují stále dále do lesa. Životní styl a migrační způsob zemědělství, který je pro relativní dostatek místa velmi rozšířen, vede ke změně ekosystému a změně charakteru krajiny. Prostředí a životní podmínky nevytváří téměř žádný tlak na obyvatele, který by je vedl k trvale udržitelnému hospodaření. Na tomto má zásadní podíl také nedostatečné vzdělání, které by mělo být dostupné v plné šíři. Hlavní ekonomické aktivity v Pucallpě se točí kolem těžby dřeva a transformace dřeva a zemědělství. Lidé tu žijí většinou ve skromných malých cihlových domcích nebo v dřevěných chatrčích. Silnice jsou prašné a vzdělávací zařízení jsou těžce omezené (Rios, 1985). Příjmy domácností jsou nejvyšší během ledna a února, kdy se plodiny prodávají na trhu v Pucallpě. Mnoho horských domácností čelí nedostatku potravin v průběhu sucha a to v červenci až září, kdy je období sklizně pryč. Naproti tomu v obcích podél řeky Ucayali, jsou příjmy nejvyšší na konci povodňových sezón a to v dubnu, kdy je dřevo vytěžené z lesa při povodni přepravované na řece do Pucallpy. Nedostatek potravin je největší během povodňových sezón, protože zemědělské půdy jsou ponořeny a ryby rozptýleny do zaplavených lesů, kde je obtížné je chytit (Rojas, Castillo, 1990). Rozšiřování odlesňování má negativní vliv na tropické půdy a přispívá k erozi půdy a znečištění řek. Povodně v letech 1993 a 1994 byly nejvíce destruktivní v regionu, ničily celé úrody a způsobily opuštění vesnic (Rojas, Castillo, 1990). Tab. č. 4 Hlavní příjmy místních campesinos dle Andersona, 1990 Kategorie

Roční průměr v %

Rozsah příjmů v %

Kultivované ovoce

63

0-100

Kultivované plodiny

21

0-5

Uhlí

3

0-37

Zvířata

9

0-86

Řemesla, vlákno

2

0-17

Lesní ovoce

1

0-13

0,5

0-7

Léčivé rostliny

29

6 VÝSLEDKY A DISKUSE 6.1 Analýza akvakultury 6.1.1 Používané modely rybníků v peruánské Amazonii

V oblasti Pucallpa byly mapovány systémy používaných metod rybníků. Ze zjištěných výsledků je zřejmé, že nejrozšířenější způsob výstavby je kanálový rybník. Ve většině případů je vybaven technickou regulací vodní hladiny a hrází, na které jsou všechny stromy a keře vykácené a jejich růst je potlačován sekáním mačetami, které má zabránit zarůstání rybníka. Používaná technologie krmení ryb je semi–intenzivní.

Obr. č. 11 Používané a preferované metody v akvakultuře Z preferovaných metod je upřednostňován rybník v sérii. Podle úrovně využívání potravy má nejvíce preferencí intenzivní způsob, který je silně závislý na vnějších vstupech krmiv. Rybníky mají po stránce biologické, krajinářské a estetické velký význam. V jejich okolí se vyskytuje velké množství obojživelníků, ptáků a mnoho chráněných druhů rostlin.

30

rybník v sérii

kanálový rybník

Obr. č. 12 Nejrozšířenější vodní nádrže v povodí Amazonky (Alcántara, F. 1991). 6.1.2 Preferované druhy ryb v Nuevo Egyptě Na workshopu na téma „produkce a podpora ryb“ byli venkovští rolníci požádáni o vyplnění dotazníku jaké druhy ryb preferují a to z hlediska pro vlastní spotřebu nebo pro tržní prodej. Každý respondent měl vypsat druhy podle jeho znalostí, zkušeností a obecných preferencí pro vlastní spotřebu. Stejným způsobem měli respondenti zaznamenat druhy ryb podle jejich tržních preferencí. Tab. č.5 Vyhodnocení dotazníku Obecný název Vědecký název

Vlastní spotřeba

Prodej na trhu

Carachama

Hypostomus sp.

68% (37)

31% (17)

Gamitana/ Tambaqui

Colossoma

66% (36)

88% (48)

46% (25)

63% (34)

macropomum Paco

Piaractus brachypomus

Lisas

Leporinus friderici

22% (12)

22% (12)

Tucunare

Cichla temensis

20% (11)

16% (9)

Shiruy

Dianema longibarbis

14% (8)

3% (2)

Palometas

Mylossoma duriventre

27% (15)

20% (11)

* Procentní podíl počítá z celkového počtu respondentů (n = 54)

31

Jako nepostradatelný druh a dobrý zdroj příjmů pro prodej na trhu se jeví gamitana (Colossoma

macropomum).

Carachama

(Hypostomus),

gamitana

(Colossoma

macropomum) a paco (Piaractus brachypomus) jsou zhodnoceny jako nejvíce preferované druhy a to jak pro vlastní potřebu tak i pro tržní prodej.

Obr. č. 13 Smíšený úlovek (zleva doprava) Boquichico, Paco, Carachama a Palometa. 6.1.3 Zdroje krmiv a výroba polotovarů Náklady na chov ryb a krmení jsou obecně nejdůležitější v celkových výrobních nákladech. Nejběžnější přísady, které jsou v Amazonii využívány: rybí moučka, soja, kukuřice, rýže, yuca, pšeničná mouka. Tyto ingredience jsou k dostání po celý rok za více či méně stabilní cenu. Náklady na jejich pořízení uvádím v tab. č. 6. V době mého pobytu, APA vedla workshop na téma produkce a podpora ryb, na němž se venkovští rolníci učili jak vypočítat podíl ingrediencí vyvážené krmné dávky a vyrábět krmné kuličky ke krmení ryb. Suché, základní ingredience se naváží a smíchají s vodou, čímž vznikne pasta, která je následně protlačena mlýnkem na maso. Tyto kuličky jsou dále sušeny na slunci a uchovány ke krmení. Cílem je vytvořit kuličky takové konzistence, které dobře drží ve vodě pohromadě, takže je ryby mohou vidět a sníst.

32

Přísady ke krmení a jejich náklady Tab. č. 6 Krmivo pro ryby Komponenta %

Množství kg/rok

Cena sol/kg

Rybí moučka

20

400

3,00

Sojová mouka

30

600

5,00

Pšeničná mouka

10

200

3,00

Kukuřičná mouka

15

300

5,00

Rýže

15

300

3,00

Yuka

10

200

2,00

Celkem

100

2000

Měna v Peru je peruánský Nuevo Sol (PEN). Směnný kurz je tedy 1PEN = 3 USD. Pokud jsou používány potravní přísuny, jejich zdroje jsou klíčovým faktorem v udržitelném systému zemědělství. Cesta ke zlepšení udržitelnosti vstupních zdrojů potravy a umožnění rolníkům použití jejich dostupných zdrojů lze náhradou ingrediencí k doplňkům konvenčního krmení za vhodnější pro danou oblast a lépe se integrující do udržitelného zemědělského systému. Z uvedeného jsou komponenty jako yuca, kukuřičná mouka, sojová mouka a rybí moučka získány z vlastní produkce. Ostatní komponenty jako pšeničná mouka a rýže jsou dokupovány z místního trhu v Pucallpě. 6.1.4 Náklady a trh Venkovská vodní kultura je přiměřená pro farmáře díky menším počátečním nákladům a nižším nákladům na údržbu. Výzkumná stanice IIAP v Iquitos a Pucallpa zásobuje rybníky zdrojem malých rybek. Když vybíráme druhy ryb pro chov, je třeba vzít v úvahu tyto faktory: tržní cenu a poptávku, náklady na krmení, míru růstu a schopnost reprodukovat se v zajetí. Pro prodej se převážně využívá gamitana kdežto pro vlastní užití jde spíše o carachama. Ryby mají průměrnou váhu 1kg a průměrná cena je okolo 8 soles za kilo. V následující tabulce je uveden přehled cen, za které je možno koupit ryby na nedalekém trhu ve městě Pucallpa.

33

Tab. č.7 Ceny ryb a potěru Obecný název

Vědecký název

Paco

Piaractus brachypomus

Gamitana/ Tambaqui

Colossoma macropomum

Tržní cena ryb

Cena potěru

sol/kg

sol/kg

8

1

10

0,5

Carachama

Hypostomus sp.

7-8

0,5

Palometas

Mylossoma duriventre

7-8

1

Tucunare

Cichla temensis

4-5

0,8

Lisas

Leporinus friderici

4

1

Průměrná cena rybího potěru od IIAP je 1 sol, ale snižuje se, protože další lidé je začínají produkovat a obchodovat s nimi, a proto se stává trh více konkurenčním. Komise chce zbavit totální závislost na nákupu rybího potěru jeho získáváním z jezera pomocí jemných sítí a podporou reprodukce v rybníku, se kterými je to možné. Do budoucna existuje možnost, že se místní farmáři mohou naučit techniky umělé plemenitby a mohou vytvářet líhňové rybníčky, stejně jako hlavní růstové rybníky.

6.2 Analýza tropických zahrad 6.2.1 Horizontální uspořádání Horizontální uspořádání není tak organizované je spíše náhodné. Shipibo zemědělci vybrali konkrétní oblasti pro zóny na základě praktických úvah a požadavků rostlin. Podle principů zónování je zóna č. 1 složena ze směsi víceletých rostlin, bylin a okrasných rostlin, které dosahují výšky 1 – 3 metry využívané zejména pro domácí upotřebení. Dále obsahuje stavení pro slepice a kachny, které se volně pohybují v zahradě a mohou konzumovat spadlé ovoce ze stromů, zbytky rostlin nebo co se jim zlíbí. V zóně číslo 2 se nacházejí políčka, kde se pěstují plodiny jako yuca, kukuřice a fazole a je zastoupena ovocnými stromy jako citrusy, banány a mangem. Dále je zde umístěna studna s pitnou vodou, volejbalové hřiště a jižním směrem od komunity ve spodní části malého údolí se nachází přítok vody. V zóně číslo 3 a 4 jsou uskupeny převážně ovocné stromy, které dosahují výšky 3 – 4 metry. Zahrnuje také místo obklopené posvátnými stromy jde tedy o zónu náboženskou. Severním směrem za smíšeným porostem ovocných stromů se nachází pastviny, které jsou pokryty skupinou plevelných trav. Divočina, nebo-li zóna 5, je místo bez zásahu člověka a je zastoupena stromy a palmy, které dosahují výšky 7 metrů 34

a více. Je to místo, kde jsme návštěvníky, nikoli správci. Místo, kde se vyskytuje velká diverzita druhů. 6.2.2 Vertikální uspořádání Nejnižší vrstva, která dosahuje výšky 1-3 m se skládá převážně z léčivých a okrasných bylin a keřů. Z nalezených jsou to: ají dulce (Capsicum), cukrová třtina (Saccharum officinarum), yuca (Manihot esculenta), fazole (Cajanus cajan), rajče (Solanum tuberosum), ananas (Ananas comosus), arašídy (Arachis hypogaea), vodní yam (Dioscorea alata), sladký yam (Dioscorea esculenta), sladké brambory (Ipomoea batatas), skořice (Cinnamomum zeylanicum), kurkuma (Curcuma longa), citrónová tráva (Cymbopogon citratus), kava kava (Piper methysticum), zázvor (Zingiber officinale), kudzu (Pueraria phaseoloides).

Střední vrstva, která dosahuje výšky 3-7 metrů se skládala hlavně z ovocných stromů, jako jsou: guaba (Inga edulis), sangre de grado (Croton lechleri), karambola (Averrhoa karambol), papája (Carica papaya), citron, limetka, pomeranč, mandarinka (Citrus), jedlé fíky (Ficus), mango (Mangifera indica), banány (Musa), avokádo (Persea americana), camu camu (Myrciaria dubia), mučenky (Passiflora edulis), chlebovník (Artocarpus altilis), malajské jablko (Syzigium malacense), tamarid (Tamarindus indica), kvajáva (Psidium guajava), láhevník (Annona), copoazú (Theobroma grandiflorum), anona (annona), caimito (Chrysophyllum cainito), huito (Genipa americana), copaíba (Copaifera). Nejvyšší vrstva, která dosahuje 7 metrů a více, byla tvořena ovocnými stromy a palmy, jako jsou: aguaje (Mauritia flexuosa), kokos (Cocos nucifera), pijuayo (Bactris gasipaes), barbasco (Lonchocarpus nicou), maracuya (Passiflora edulis), kešu ořech (Anacardium occidentale), palma areková (Areca catechu), jackfruit (Artocarpus heterophyllus).

6.2. 3 Preferované rostlinné druhy Z vyplněného dotazníku jaké druhy rostlinné vegetace campesinos preferují a jejich procentuální ohodnocení předkládám v následující tabulce.

35

Tab. č. 8 Preferované ovocné a jiné druhy stromů Prodej na

Vlastní

trhu

spotřeba

domácí

63 % (34)

66 % (36)

Citrus

introdukovaná

94 % (51)

94 % (51)

Avokádo

Persea americana

domácí

45 % (25)

27 % (15)

Camu camu

Myrciaria dubia

domácí

74 % (40)

66 % (36)

Mango

Mangifera indica

introdukovaný

50 % (27)

45 % (25)

Papája

Carica papaya

domácí

66 % (36)

55 % (30)

Aguaje

Mauritia flexuosa

domácí

75 % (40)

68 % (37)

Uńa de gato

Uncaria tomentosa

domácí

73 % (39)

65 % (35)

Kokos

Cocos nucifera

introdukovaná

31 % (17)

20 % (11)

Sangre de grado

Croton lechleri

domácí

54 % (29)

42 % (23)

Karambola

Averrhoa carambola

introdukovaná

30 % (17)

21 % (11)

Maracuya

Passiflora edulis

domácí

22 % (12)

15 % (8)

Pijuayo

Bactris gasipaes

domácí

68 % (37)

65 % (35)

Ananas

Ananas comosus

domácí

74 % (40)

63 % (34)

Banán

Musa

introdukovaná

60 % (32)

73 % (39)

Caoba

Swietenia macrophylla

domácí

66 % (36)

68 % (37)

Cedro

Cedrela odorata

domácí

74% (40)

75 % (41)

domácí

74 % (40)

70 % (38)

Obecný název

Vědecký název

Původ

Guaga

Inga edulis

Citrusy

Copoazú

Theobroma grandiflorum

Anona

Annona

domácí

76 % (41)

72 % (39)

Caimito

Chrysophyllum cainito

domácí

45 % (24)

53% (29)

Huito

Genipa americana

domácí

65 % (35)

53 % (29)

Copaíba

Copaifera

-----

75 % (40)

35 % (17)

* Procentní podíl je vypočítán z 54 celkového počtu respondentů (n = 54) Z ovocných plodin se zdají být nepostradatelné citrusy. Pomeranče, mandarinky a citrony jsou zhodnoceny jako nejvíce preferované druhy a to pro vlastní potřebu tak i pro tržní prodej. Ostatní ovocné druhy s podobným podílem tržních preferencí jsou aguaje, camu camu, ananas, kakao. Zastoupení jednotlivých druhů stromů pro produkci dřeva jako Cedro, Anona je preferovaný jak pro trh tak pro domácí upotřebení. Rostliny zahrnuté v tabulce obsahují směs domácích i exotických druhů. Pět zástupců z dvaceti druhů nepocházejí z Jižní Ameriky. Jsou to skupina citrusů, mango,

36

kokos, karambola a banány. Ostatní jsou původní i když pocházejí z různých částí Peru. Podpora agroekosystémového složení původních druhů s přídavkem exotů představuje posilující ekologické a obchodní výstupy a zdá se být nejslibnější. 6.2.4 Použití rostlinných druhů Rostliny jsou pěstovány v zahradách z různých důvodů. Farmáři byli požádáni o vysvětlení jak dané druhy použít. Slouží pro více účelů jako jsou potraviny, nápoje, pro stavbu svého příbytku, pro domácí upotřebení a v neposlední řadě pro své řemeslné výrobky. Mezi vedlejší účinky rostlin patří ochrana půdy, poskytnutí stínu, estetický a ekologický přínos. Největší část rostlin pěstovaných v zahradách jsou tvořeny ovocnými stromy. Ovoce je pro zemědělce nejdůležitější část zahrady, ostatní části jako kořeny (včetně hlízy, cibule, oddenky a), listy nebo semena mají menší význam. Zeleninové záhony tak jako jsou běžně k vidění v Evropě v této části Amazonie nenajdeme. Je možné nalézt jen pár druhů vyskytujících se v malém množství jako rajče (Solanum tuberosum), ají dulce (Capsicum anuum), okurka (Cucumis sativus). Důvodem by mohly být špatné půdní podmínky. V následující tabulce uvádím možnosti použití daného druhu podle informací, získaných z dotazníku a vlastním vypozorováním v Nuevo Egyptě. Tab. č. 9 Využití rostlinných druhů Obecný název

Habitus

Použitá část

Guaga

Strom

Ovoce, dřevo

Citrusy

Strom

Ovoce

Avokádo

Strom

Ovoce

nutriční potravina, listy zelené hnojení

Camu camu

Keř

Ovoce

ovoce-čerstvé, džus, marmeláda, lékařství-proti kašli, nachlazení, diabetes

Mango

Strom

Ovoce

čerstvé, džusy, příloha, léčivé účinky

Papája

Bylina

Ovoce

Aguaje

Palma

Ovoce, listy

Uńa de gato

Keř, dřevnaté liány

Lékařská rostl.

Kokos

Strom

Plod

Sangre de grado

Strom

Latex 37

Využití rychle produkuje palivové dřevo, roste na neúrodných půdách, džusy džusy, čerstvé, kompoty, ze slupek pektin, esenciální oleje, kosmetika

čerstvé, džus, listy pro vaření, latex, protizánětlivé účinky, kosmetika čerstvá, marmelády, džusy, konstrukce střech, krmivo kůra z kmene, kořenů- záněty, astma, artritida, revma, z mízy posilující nápoj poživatina, džus, sladkosti, konstrukce zastřešení zranění, modřiny, palivové dřevo, dřevěné konstrukce domů

Obecný název

Habitus

Použitá část

Využití

Karambola

Strom

Ovoce

čerstvé,džusy, nadměrná konzumaceotrava

Maracuya

Popínavá bylina

Ovoce

k výrobě džusu, jí se čerstvá, snižuje tlak

Pijuayo

Palma

Ovoce

plody-džusy, čerstvé, olej, krmivo pro zvířata, listy-střešní konstrukce

Caimito

Strom

Ovoce

plody – džusy, čerstvé

Copaíba

Strom

Pryskyřice

balzámy,parfémy, mýdla, laky, fermeže, papír

Anona

Strom, keř

Ovoce

plody – džusy, čerstvé, dřevo, alkaloidy

Huito

Strom

Ovoce

kompoty, nápoje, likéry

Kakaovník

Strom

Kakaové boby

Cukrová třtina

Travina

Cukr

Fazole

Luštěnina

Semena

potravina-příloha, krmivo zvířat

Ananas

Víceletá bylina

Ovoce

čerstvé, džus, krmivo pro zvířata, léčitelství proti zánětům nádorům, z vlákna- příze, z listů- papír

Banány

Bylina

Ovoce

potravina,čerstvé, příloha

Yuca

Keř

Hlíza

hlavní příloha, škrob, mouka, krmivo pro zvířata

Chiclayo

Bylina

Semena

hlavní příloha, krmivo pro zvířata

Ají dulce

Bylina

Koření

saláty, doplněk k vaření

Cedro

Strom

Dřevo

tržní plodina, dřevěné konstrukce, palivo

Caoba

Strom

Dřevo

tržní plodina, dřevěné konstrukce, palivo

Rýže

Obilnina

Semena

hlavní potravina, krmivo pro zvířata

Kukuřice

Jednoděložná rostlina

Semena

potravina, džus, krmivo pro zvířata, stonek- stavební materiál, listy- rohože

nápoje, čokoláda, kakao, farmacie, kosmetika potrava-med, melasa,cukr, alkohol, krmivo pro zvířata

Rostliny pěstované v Nuevo Egyptě splňují hlavní i vedlejší požadavky. Hlavní požadavky na vysázené stromy a rostliny jsou poskytnutí potraviny pro samotné campesinos, ale i možnost prodeje ovoce a jejich produktů na trhu. V závislosti na znalostech místních campesinos jsou rostliny využívané k více účelům, jako jsou potraviny, nápoje, stavebnictví, a různé potřeby pro domácnost. Kategorie ovoce je 38

nejvíce různorodá. Mnoho rostlin má více než jedno použití. Například Ananas comosus je možno použít jako ovoce, nápoj, krmivo pro zvířata, v léčitelství proti zánětům a nádorům, z vlákna je možné vyrobit přízi, z listů papír. Na druhou stranu byly zmíněny též rostliny, které mají pouze jedno použití. Jsou to spíše okrasné a léčivé rostliny. Nedílnou součástí svých zahrad je kategorie stromů pro produkci dřeva. Některé stromy produkují palivové dřevo, slouží ke konstrukci domů, a také listy především z palmy Bactris gasipaes slouží k pokrývání střech. Přísady a koření slouží jako potravinářské přídatné látky k přípravě nápojů.

6.3 Analýza pěstovaných plodin a využití pozemků 6.3.1 Systém využití pozemku Z pozemku určeného k pěstování plodin se v 1 roce vytěží nejcennější druhy stromů a zbytek pozemku se vypálí. V období nejnižších srážek od konce července do začátku října je pozemek osazen plodinami jednoletými jako je kukuřice, fazole, yuka a banány. V následující tabulce uvádím období polní práce. Tab. č. 10 Kultivované plodiny Plodina Období sazby

Období sklizně

Množství sklizně 13 t / ha

Yuca

září – ½ října

březen - květen

Kukuřice

srpen – ½ září

leden – ½ března

Fazole

červenec – ½ srpna leden

2 t / ha 1 t / ha

V následujících letech je opětný výsev jednoletých plodin proložený vysázením ovocných stromů. Sklízí se fazole, yuca a ovocné plody jako papája a banány. Ze zjištěných údajů byla z 80 % kukuřice pěstována polykulturním systémem v komponentu s fazolí, yuca v komponentu s banány a z 20 % byly dané plodiny pěstovány monokulturním systémem. 6.3.2 Preferované hospodářské plodiny Na workshopu věnovaný agroelsnictví byli venkovští rolníci (campesinos) požádáni o vyplnění dotazníku jaké druhy hospodářských plodin preferují a to z hlediska využití pro vlastní spotřebu nebo pro tržní prodej. Hlavní tržní plodiny pěstované na polích jsou yuca (Manihot esculenta) a kukuřice (Zea mays). Yuca je považována za plodinu, která může být pěstována na znehodnocených půdách zamořené 39

též plevelnými travami. Je použita především pro domácí upotřebení, ale je také vhodná pro prodej na nedalekém trhu v Pucallpě. Ostatní hlavní plodiny jako jsou rýže (Oryza sativa), ají dulce (Capsicum), fazole (Cajanus cajan) nejsou pěstovány v tak rozsáhlé míře. V následující tabulce uvádím výsledky preferencí z vyhodnoceného dotazníku. Tab. č. 11 Preferované hospodářské plodiny Prodej na

Vlastní

trhu

spotřeba

Obecný název

Vědecký název

Původ

Kukuřice

Zea mays

domácí

85% (45)

75% (40)

Ají dulce

Capsicum

domácí

29% (16)

20% (11)

Chiclayo

Vigna sp

introdukovaná

35% (19)

27% (15)

Yuca

Manihot esculenta

domácí

90% (49)

90% (49)

Frejol de palo

Cajanus cajan

introdukovaná

15% (8)

17% (9)

introdukovaná

75% (40)

87% (47)

introdukovaná

60 % (32)

73 % (40)

Caña de azúcar

Kudzu

Sacharum officinarum Pueraria phaseoloides

* Procentní podíl je vypočítán z 54 celkového počtu respondentů (n = 54) Yuca je plodina, která má podle provedeného průzkumu velký význam a to jak pro prodej na trhu tak pro domácí upotřebení. Další nepostradatelnou plodinou, která je důležitá pro prodej na trhu je kukuřice, která má podobné preference jako cukrová třtina preferována pro vlastní upotřebení. Čtyři zástupci ze sedmi hospodářských plodin pěstovaných v Nuevo Egyptě jsou uvedeny jako intordukované.

7 NÁVRH PERMAKULTURNÍHO SYSTÉMU A JEHO REALIZACE Na základě zmapovaného území a zjištěných preferencí jsem v dané lokalitě navrhla využití těchto permakulturních systémů (viz.příloha č.2). V zóně č. 2 jižním směrem od komunity ve spodní části malého údolí se nachází přítok. V této části je navržena výstavba rybníku pro polykulturní chov ryb. Rybník bude osázen vhodnými rostliny a v okolí břehu budou vysázeny stromy vhodné pro leso-vodní hospodářství. Zóna č. 4 napolo řízená a napolo divočina je z větší části tvořena skupinou plevelných trav. Tato část je vhodná pro vysázení preferovaných jednoletých i víceletých plodin, dřevin a založení agrolesnického systému. 40

7.1 Zakládání rybníků První zásadní faktor je zdroj vody. V dané lokalitě se nachází v jižní části komunity přítok, který proudí ve spodní části malého údolí. Je to tedy ideální poloha pro rybník, kde můžeme získat a vypustit použité vody pomocí přírodního sklonu pozemku. Reliéf terénu je v mírném svahu 1-3% a půdy obsahují 30-40% jílu. 7.1.1 Navržený model rybníku Vybudování společného rybníka je určeno modelem, který přebírá z přírodního ekosystému blízkého jezera Yarinacocha a zároveň se řídí Mollisonovou metodikou. Rybník bude o velikosti tří hektarů, bude plněn pomocí přítoku a uprostřed bude malý ostrov. Pro zajištění bezpečnosti rybníka i při prudkých srážkách, je navržen nouzový přepad. Tím může být větší množství vody bezpečně odvedeno pryč. Na březích bude obklopen stromy a keři, jejichž listy a plody padají volně do vody, čímž dochází ke krmení ryb stimulaci růstu řas, rostlin a hmyzu, kterými jsou ryby a další zvířata krmeny. Pro každý druh ryb je v rybníku vytvořen vhodný biotop na jeho rozmnožování a další vývoj. V rybníku jsou navrženy zóny: Pobřežní zóny přechodná zóna mezi vodní hladinou a pobřežní vegetací tvořena keři, stromy a jiným porostem. Mělké zóny vytvářejí životní prostor pro mnoho rostlin a živočichů a umožňují přirozené rozmnožování různých druhů ryb. Jsou zde založeny mělké pobřežní zóny s hustším porostem vodních rostlin. Hluboké zóny jsou naproti tomu nutné pro přezimování ryb a zamezují zarůstání plochy vodními rostlinami. Hluboké zóny jsou velice důležité i pro vyrovnání teplot v nádrži. Umožňují rybám dle jejich potřeb střídání teplejší a chladnější vody. Do hluboké vody umístíme pařezy stromů s mnoha jemnými kořeny, kde mohou naklást jikry. Zakomponováním kamenů, kořenů a celých stromů se vytvoří chráněné zóny, které dobře napodobují přírodní podmínky. Břeh je příhodný k rozšiřování území vhodného k růstu vodních a polovodních rostlin, které poskytují přirozené prostředí pro množství organismů. Mnoho z těchto stromů a rostlin je možné získat z břehu jezera Yarinacocha, stejně jako sklizením semen, nebo přesazením během suchého období s nízkou hladinou vody. Stromy okolo rybníka jejichž hlavní funkcí je krmení ryb a stimulování řas, mají také vedlejší funkci poskytnout palivové dřevo, ovoce pro lidi a v neposlední řadě pomáhat regenerovat 41

půdu. Systém je navržen tak, aby produkoval rozmanitou úrodu, než aby byl zaměřen pouze na ryby. Rybník je integrovány s dalšími činnostmi na farmě: živiny v rybníku pocházejí z odpadů kachen a kuřat a rybniční bahno na dně ryb poskytuje hnojivo pro zemědělce. V rybníce jsou umístěny plovoucí prámy k hřadování pro kachny, které se shánějí po semenech a hmyzu na pevnině i na okrajích vody a přinášejí vzácný fosfor do prostoru vody za pomoci jejich trusu. Takový integrovaný systém akvakultury udržuje nízké náklady zemědělců. 7.1.2 Navržené druhy ryb Zásobení ryb bude pomocí rozmanitých polykultur detrivorů, herbivorů a omnivorů, z nichž někteří budou zakoupeni z IIAP, někteří mohou být chyceni v jezeře Yarinacocha. Hlavní rybí druhy byly vybrány dle daných kritérií a to preferencí campesinos, potravy a rychlosti růstu. Rybník tedy bude osázen ryby jako carachama, která je ze skupiny saprofágů, je jednou z preferovaných druhů pro vlastní spotřebu a dosahují středního růstu. Dalšími jsou gamitana a paco, které pocházejí ze skupiny všežravců a jsou preferovány jako dobrý zdroj příjmů pro prodej na trhu a rychlého růstu. V neposlední řadě jsem doplnila rybník o druhy ryb, jako je tucunare ze skupiny karnivorů a lisas ze skupiny herbivorů. Druhy ryb jsou tedy navrženy tak, aby bylo plně využito všech potravinových zdrojů v rybníce. Tab. č. 12 Množství ryb pro navržený rybník Obecný název

Druh

Množství ryb/ha

carachama

saprofág

20 000

gamitana

omnivor

20 000

paco

omnivor

20 000

tucunare

karnivor

5000

lisas

herbivor

15 000

7.1.3 Navržené druhy stromů a rostlin kolem rybníka Starší lidé vědí hodně o tom, jak ryby krmit a ví propojenosti mezi různými druhy. Když žili na řekách, seli podél břehů blízko komunit „potravní“ rostliny, ze kterých padaly semena do vody a tím lákaly ryby, které se jimi živily. Věděli, ve kterém období 42

ryby migrují a které rostliny je přitahují, které rostliny plodí, když se ryby vracejí. Pomocí znalostí Shipibo jsou navrženy následující druhy k osázení rybníka: guava (Inga edulis), aguaje (Mauritia flexuosa), uňa de gato (Uncaria tomentosa), pijuayo (Bactris gasipaes), guayaba (Psidium guayaba), bambus (Bambusa), uvilla (Pouruma cecropiefolia), umarí (Poraqueiba sericea), mocou mocou (Montrichardia arborescens), vodní hyacint (Eichhornia crassipes), modráska srdčitá(Pontederia cordata), babelka řezanovitá (Pistia stratiotes), nepukalka (Salvinia), azola (Azolla), okřehek menší (Lemna minor), drobnička (Wolffia). Přímá a nepřímá podpora leso-vodního hospodářství v produkci 1. Přímá podpora potravních zdrojů: ovoce, semena, ořechy, listy a hmyz ze stromů i volného prostoru (který padá do rybníka z převislých větví) je přímo konzumován produkčními druhy ryb. 2. Nepřímá podpora potravních zdrojů: detrit, který produkuje základ pro následný tropický stupeň jako řasy, zooplankton, rostliny a bezobratlí, žijící ve vodě, všichni tito poskytují potravu pro druhy ryb. Lesy okolo rybníka poskytují také stín, který pomáhá snižovat teplotu vody a zlepšuje podmínky pro růst v rybníku pomocí zvyšující se dostupnosti kyslíku.

Obr. č. 14 Návrh rybníku s leso-vodním hospodářstvím (Mollison B., Slay R. M., 1999) 7.1.4 Náklady na krmivo a vybudování rybníku Principy leso-vodní kultury by měly být užívány ke zvýšení přírodní potravy a jakékoliv náhradní krmivo by mělo být využito z vhodných místních materiálů produkovaných udržitelným způsobem. Tímto způsobem je systém více efektivní a produktivní s menšími náklady tzn. méně práce a poptávky po vstupech. Množství 43

druhů ovocných stromů a palem jako třeba pijuayu a aguaje produkuje plodně a v zemědělsko-lesnickém systému rostou extrémně dobře a poskytují excelentní meziplodinu pro soju, chiclayo nebo další vysoce proteinovou úrodu lusků.

Obr. č. 15 Porovnání cen při leso- vodním hospodářství a tradičním rybníkářstvím

Z daného grafu je zřejmé, že použití leso–vodní kultury se snižuje množství krmiv a to o 50 % v případě rýže, yucy a o 30 % v případě ostatních komponent. Několik studií bylo zaměřeno na dlouhodobou efektivitu užívání alternativních potravinových zdrojů. Výsledek jedné studie zaměřené na druh ryb Piaractus mesopotamicus (paco) byl, že paco roste pomaleji, když byl krmen zemědělským krmivem, nicméně celkové chovné náklady se snížili o 55% v porovnání s rybami krmenými pelletem. Farmáři by měli zvážit snížení jejich nákladových vstupů, když užívají alternativní potravu. Tab. č. 13 Odhadované náklady na výstavbu rybníka a chov ryb Položka Cena v USD Konstrukce + vybavení 2 300 Operace (krmivo, potěr)

25 326

Náklady celkem

27 626

Odhadovaný zisk z prodeje ryb

96 000

Celkové odhadované náklady na vybudování rybníka a chov ryb činní necelých 28 tisíc USD, které se v následných letech sníží o náklady na výstavbu rybníka. 44

Náklady na krmivo jsou tvořeny nákupem pšeničné mouky a rýže. Ostatní komponenty budou vypěstovány v dané lokalitě. Z odhadovaného zisku ryb bylo počítáno 40 % ryb na prodej, 40 % ryb na vlastní upotřebení a zbylých 20 % možné ztráty úhynem. Z daného je tedy zřejmé, že vybudování rybníka je ekonomicky rentabilní.

7.2 Agrolesnictví Mezi vysázené stromy byly zařazeny převážně preferované druhy. Byly brány ohledy jak na vlastní preference tak na stromy upřednostňované pro trh, možnosti využití, původ stromů a v neposlední řadě na zlepšení půdní úrodnosti. Období výsadby stromů z daných informací je od září do listopadu z důvodu nízkého množství srážek. Stromy jsou situovány od sebe v dostatečných vzdálenostech, aby se nižším vegetačním vrstvám dostávalo dost světla. Keře se sázejí rovněž v řídkých shlucích, obvykle ne přímo pod stromy. Vytrvalé a samovýsevné rostliny vyplňují zbývající slunné i více či méně stinné volné plochy. Také vytrvalé rostliny by se měly uspořádat podle vzoru přirozených rostlinných společenstev vždy ve více exemplářích jednoho druhu vedle sebe. Jedlý les bude vysázen v kombinaci jednoletých zemědělských plodin, víceletých plodin a vytrvalých dřevin. Bude založen na degradované a zaplevelené půdě o rozloze přibližně 0,25 ha. Výhodou je, možná pravidelná sklizeň každým rokem a tím tedy i možný zisk z prodeje již od prvního roku. 7.2.1 Doporučené plodiny a dřeviny k výsadbě Plodiny jednoleté a leguminózy Yuca (Manihot esculenta), kukuřice (Zea mays), cukrová třtina (Sacharum officinarum), kudzu (Pueraria phaseoloides).

Ovocné stromy Citrusy (Citrus), camu camu (Myrciaria dubia), guaba (Inga edulis), papája (Carica papaya), aguaje (Mauritia flexuosa), sangre de grado (Croton lechleri), pijuayo (Bactris gasipaes), ananas (Ananas comosus), banán (Musa), copoazú (Theobroma grandiflorum), anona (Annona), copaíba (Copaifera), huito (Genipa americana).

Stromy pro produkci dřeva a byliny Cedro (Cedrela odorata), caoba (Swietenia macrophylla), uňa de gato (Uncaria tomentosa).

45

První rok poskytují produkty pouze jednoleté plodiny jako yuca, kukuřice, kudzu a cukrová třtina, které je možno vysadit i druhý a třetí rok. V následném roce začnou produkovat další plodiny jako ananas, guaba, papaya, banány a další ovocné dřeviny. Mezi 6 – 7 rokem je možné využívat další stromy pro produkci dřeva. Dle Andersona (1992) je možné z pozemků dosáhnout produkce v rozmezí 1000 – 5000 USD/ rok jako příjem pro domácnost. Tyto údaje jsou extrémně vysoké v porovnání s příjmy z jiné zemědělské činnosti jako například monokulturní pěstování rýže, kde není nikdy možné dosáhnout této úrovně zisků. Vysázený jedlý les bude mít vliv na zlepšení degradované půdy, na životní prostředí místních campesinos a na ekologickou stabilitu krajiny. Lze tedy tvrdit, že se jedná o případ, který napomáhá k rozvoji udržitelného, odolného a produktivního agroekosystému, jež je v harmonii s přirozeným ekosystémem.

46

8 DISKUSE Vytvoření návrhu dle permakulturních principů v komunitě Nuevo Egypto proběhlo bez větších problémů. Návrh rybníka byl složitější vzhledem k preferencím místních campesinos. Preferovaný rybník v sérii závislý na vnějších vstupech krmiv by byl velice nákladný jak pro založení tak v dalších letech nákupem potřebných krmiv a v neposlední řadě by se zvýšil tlak na zalesněnou půdu potřebou vyprodukovat větší množství plodin. V tomto případě byl tedy upřednostněn návrh rybníka, který je určen modelem přirozeného jezera Yarinacocha, řídící se Mollisonovou metodikou a po biologické, krajinářské a estetické stránce má velký význam. Venkovská vodní kultura je udržitelná a integrovatelná s dalšími místními a životaschopnými aktivitami a nabízí alternativu těch, které mají negativní dopady. Zdá se, že otázka nestojí „zda–li ano či ne‟, ale „jak‟, bude venkonská vodní kultura praktikována. Permakulturní principy leso-vodní kultury by měly být užívány ke zvýšení přírodní potravy ve venkovských systémech a jakékoliv náhradní krmivo by mělo pocházet z vhodných místních materiálů produkovaných udržitelným způsobem. Tímto způsobem je systém více efektivní a produktivní, vyžaduje nižší náklady. Pokud produktivita hospodaření na rybnících závisí příliš na technikách, které jsou pro venkovany náročné finančně i pro obsluhu, hospodaření nepovede k potřebným výsledkům a způsobí navíc finanční ujmu. Metody fungující na výzkumné stanici, nemusí nezbytně fungovat v pralesních komunitách. Není tedy žádných pochyb, že vodní kultura má potenciál být ekonomickým motorem pro udržitelný rozvoj ve venkovských komunitách, nebo jak to zmínil Shipibo Indian Raul Sinti “je to naše coca, ale bez rizika“. Se zpracováním a výběrem plodin a stromů k vytvoření agrolesnického systému byly vybrány ovocné stromy dle preferencí s vícenásobným využitím a upřednostňovali se domácí druhy. Výhodou agrolesnického systému je možná pravidelná sklizeň každým rokem a tím tedy i možný zisk z prodeje již od prvního roku. Navržený agrolesnický systém by měl napomoci ke zlepšení ekonomické situace rodiny, zlepšení degradované půdy a měl by mít pozitivní vliv na ekologickou stabilitu krajiny.

47

9 ZÁVĚR Tato práce je zaměřena na permakulturu – nový způsob ekologického hospodaření ve venkovské krajině. O permakultuře bylo napsáno mnohé avšak u nás jedinou permakulturně zaměřenou publikací je kniha australana Mollisona, který se snaží myšlenku trvale udržitelného rozvoje aplikovat v dosti odlišných koutech světa a to převážně v tropech. Bill Mollison jako praktik u modelů rolnické usedlosti chce vrátit pěstování potravin do měst a bezprostřední blízkosti lidských obydlí. Kritizuje dnešní konvenční způsoby hospodaření jako neudržitelné, poškozující životní prostředí a ohrožující naše zdraví. Z tohoto důvodu předkládá jako řešení dnešních problémů permakulturní systémy. Principy a fungování takového systému jsou komplexní systémy, kde všechny prvky spolu vzájemně spolupracují. Působí na obnovu degradované půdy a zachování biologické rozmanitosti. Pro správné a dlouhodobé fungování permakulturních systémů je třeba využívat místních zvyků a tradiční kultury. Navrhované praktiky bez ohledu na přírodní podmínky, názory a tradice místních lidí totiž nebudou nikdy fungovat. Cílem této práce byl návrh projektu využití permakulturního designu pro peruánskou vesnici Nuevo Egypto v oblasti Amazonie. Základem pro vypracování tohoto projektu bylo analyzování současného stavu lokality pomocí strukturovaných dotazníků a pochůzkou terénu. Na podkladě zpracování doporučené literatury a dotazníků byl vypracován návrh projektu agrolesnického systému a dále vybudování rybníku s využitím permakulturních principů opírající se o Mollisonovu metodiku. V průběhu celé práce byl kladen důraz na spojení spolupráce domorodých a vědeckých znalostí, které mohou usnadnit užití permakultury jako nástroje pro rozšíření a budování udržitelných systémů jež je v harmonii s přirozeným ekosystémem. Navržený rybník s permakulturními principy leso-vodní kultury by měl být užíván ke zvýšení přírodní potravy ve venkovském systému a jakékoliv náhradní krmivo by mělo pocházet z vhodných místních materiálů produkovaných udržitelným způsobem. Tímto způsobem je systém více efektivní, produktivní a vyžaduje nižší náklady. Z dané studie je zřejmé, že při použití leso – vodní kultury se snižuje množství krmiv a to o 50 % v případě rýže, yucy a o 30 % v případě ostatních plodin.

48

Do agrolesnického systému byly vybrány ovocné stromy dle preferencí s vícenásobným využitím s upřednostněním domácích druhů. Výhodou agrolesnického systému je možná pravidelná sklizeň každým rokem a tím tedy i možný zisk z prodeje již od prvního roku. Z agrolesnických pozemků lze dosáhnout produkce v rozmezí 1000 – 5000 USD/ rok v porovnání s příjmy z jiné zemědělské činnosti jako například monokulturní pěstování rýže není nikdy možné dosáhnout této úrovně zisků. Navržený agrolesnický systém by měl napomoci ke zlepšení ekonomické situace rodiny, zlepšení degradované půdy a měl by mít pozitivní vliv na ekologickou stabilitu krajiny. Na základě tohoto plánu může nezisková organizace Redpal, zabývající se permakulturou vypracovat podklady pro získání finančních prostředků k jeho realizaci.

V České republice je tento způsob hospodaření zatím velmi málo rozšířen. K jejímu rozšíření je potřeba více snadno dostupných informací a zviditelnění již fungujících permakulturních systémů. Jako zatím jediný subjekt zabývající se v ČR intenzivně permakulturou je spolek PermaLot.

49

10 SUMMARY This thesis is focused on permaculture new way of ecological agriculture in rural country. There are a lot of books written about permaculture but there is only one book on this topic which was edited in the Czech Republic. This book was written by Australan Millison who is applying the idea of sustainable development in different parts of the World mostly in the tropical forest. The goal of this thesis is proposal of project of using permaculture design for peruvian village “Neuvo Egypto” in the area of Amazon. The basis for developing this project was to analyze present situation of this area using structured questionnaire and maping the situation by observing the area personally. The proposal of project of agroforest system and pond was developed on the basis of recommended literature and questionnaire research as well as using the principal of Mollison’s methodology. The proposal of project was also made with integration of indigenous and scientific knowledge which may help to make using of permaculture as a tool of developing sustainable system easier and in harmony with natural ecosystem. The pond suggested on permaculture basis of water forested culture should increase natural nutrition in rural system and any supplement nutrition should came from appropriate local materials produced in sustainable way. Such a system is more effective and productive with lower cost. This thesis prove that in case of using water forested culture the amount of nutrition is decreased by 50% in the case of rice, yuca and by more than 30% using others plants. Fruit trees in this project were choosen to agroforest system according the preferences with multilevel using and with preference of local species. The adventage of agroforest system is possible regular annual crop and so than possible profit from sale even from first year of producing. The production from agroforest landscape may be between 1000 and 5000 USD annualy. These level of income is not possible to get from any monoculture for example from monoculture of rice. This agroforest system should help to prove economical situation of family, should help to recover land and to positively influence ecological stability of landscape. This project can be also use by non govermental organisation Redpal, which is focused on using agriculture, to develop theoretical basis for fundraising money for its realisation. 50

This system is still very rarely spread in the Czech Republic. To spread this system in the Czech Republic it is necessary to have more available information and also to promote permaculture project which are already working. In the Czech Republic there is only one intensively working permaculture company called Permalot.

51

11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Abdoellah, O.S. 1985. Homegardens in Java and their future development. In: Landauer K.,Brazil M. (eds.).Tropical Home Gardens.United Nations University Press. 69 – 79 str.

Alcántara, F. 1 991. Situación de la piscicultura en la Amazonia Peruana y estrategia para su desarrollo. Folia Amazon. Vol. 3. IIAP. Iquitos. 80 – 81 str.

Alegre, J.C. et al. 1989. Comparative soil dynamics under different management options. Tropsoils Techn. Report 1986-1987. North Carolina State Univ. 15 – 18 str.

Anderson, A.B. 1990. Extracción y manejo del bosque por los habitantes rurales del estuario del río Amazonas. En: Anderson, A.B. 1990 Alternativas a la deforestación. Abya Yala. Quito. 97-129 str.

Anderson, A.B. 1992. Land-use strategies for successful extractive economies in Amazonia. Advances in Economic Botany 9; 67-77 str.

Anderson, A.B. 1990. Deforestación de la Amazonia. Dinámica, causas y alternativas. En alternativas a la deforestación. Ed. Abya Yala. Quito. 24 – 25 str.

Anderson, A.B. 1992. Land-use strategies for successful extractive economies in Amazonia. Advances in Economic Botany 9; 67-77 str. Ascón, G. 1 988. Trabajos de investigación pesquera en selva alta, Perú.

Anual. Instituto de Investigaciones de la Amazonía Peruana (IIAP). Iquitos, Perú. 78 – 79 str.

Bailey, C. Jentoft, S. & Sinclair, P. (1996) Aquacultural Development: social dimensions of an emerging industry. Oxford: Westview Press. 120 – 125 str.

Bardach, J.E.(ed) (1997) Sustainable Aquaculture. New York: John Wiley and Sons. 52

Ceccolini L (2002) The homegardens of Soqotra islands, Yemen: an example of agroforestry approach to multiple landuse in an isolated location. Agroforest. Syst. 56: 107–115 str.

Cárdenas, M.P. 1978. Estudio de varias variedades de frijol caupí (Vigniasinensis). Tesis de grado Universidad Nacional de la Selva. Tingo María. Perú. 15 str.

Cerón, C.E. 1991. Manejo florístico Shuar-Ashuar (Jíbaro) del ecosistema amazónico en el Ecuador. En: Hombre y Ambiente. Año V. N° 17. Quito. Ecuador. 22 – 25 str.

Denevan, W.M., 1976. The aboriginal population of the Amazonia. En: The antive population of the Americas. Universiy of Wisconsin Press. Wisconsin. USA. 53 -55 str.

Denevan, W.M. 1988. Swidden-fallow agroforestry in the peruvian Amazon. Advances in Economic Botany, N° 5:1-107. Nueva York. 77 – 79 str.

Fujisaka, S., 1997. Land use strategies in Pucallpa, Peru. In: Murray, T., Gallopin.

Integrated Conceptual Framework for Tropical Agroecosytem Research Based on Complex System Theories. CIAT, Cali, Colombia, 57–64 str.

FAO 2005 Conservación y desarrollo sostenible en la Región Amazónica. Roma.

FAO (2002) The state of World Fisheries and Aquaculture. Interactive CD. Rome: Food and Agriculture Organisation of the United Nations.

Hartshorn, G.S. 1990. Manejo del bosque natural por la Cooperativa Forestal Yanesha en la Amazonia peruana. En: Anderson, A.B. 1990. Alternativas a la deforestación. Abya Yala. Quito. 201-216 str.

Heil, A. (2004): Rajská zahrada: pěstujeme jedlé vytrvalé rostliny. HEL, Ostrava. 140 str. Hiraoka, M. 1989. Agricultural systems on the floodplains of the Peruvian Amazon. En: Browder, J.O. 1989. Fragile Lands of Latin America. Westview Press. 53

Hiraoka, M. 1985. Floodplain Farming in the Peruvian Amazon. Geogr. Review Japan, 58 (Ser. B), N° 1: 1-23 str.

Holmgren, D. (2006): Permakultura: principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Permalot, Svojanov. 269 str.

Holzer, S. (2010): Zahrada k nakousnutí - permakultura podle Seppa Holzera. Alman, Brno. 73 – 76 str.

Horáčková, J. (2008): Úděl amazonských stromů. AZYL Publishing. Praha.

Jesús, M. J. and Kohler, C. C. (2004) The commercial Fishery of the Peruvian Amazon. Fisheries. 29 – 31 str.

Kumar BM and Nair PKR (2004) The enigma of tropical homegardens. Agroforest. Syst.,61: 135–152 str.

Labarta, R.A., 1998. Los productores de la cuenca Amazonica del Peru y la dinamica de uso de la tierra: resultados de la caracterizacion de Pucallpa y Yurimaguas. ICRAF, Pucallpa, Peru. 154 – 157 str.

Langill S (2004) Introduction to Indigenous Knowledge. In: Elevitch CR (editor) The Overstory Book. Cultivating Connections with Trees. 2nd Edition. Permanent Agriculture Resources, Hawaii, USA, 548 str.

Miller, R.P. and Nair, P.K.R. 2006. Indigenous agroforestry systems in Amazonia: from prehistory to today. Agroforestry Systems :151–164 str.

Ministerio de Pesqueria: Direccion Nacional de Acuicultura (1994) Cultivo de Peces Amazonicos. Boletin de Informacion Tecnica, Documento No 6. Lima: Ministerio de esqueria.

54

Mollison, B., Slay, R. (1999): Úvod do permakultury. Permakultura (CS), Revúca. 228 str.

Nair PKR (2001) Do tropical homegardens elude science, or is it the other way around Agroforest Systems 53: 239–245 str.

Padoch, C., Chota Inuma, J., De Jong, W. and Unruh, J. 1985. Amazonian agroforestry: a marketoriented system in Peru. Agroforestry Systems 3: 47–58 str.

Padoch, C. y W. de Jong 1989. Production and Profit in Agroforestry: An Example from the Peruvian Amazon. En: Browder, J.O. 1989. Fragile Lands in Latin America. Westview Press. 102-113 str.

Peek, R.B. 1990. La promoción de prácticas agroforestales entre pequeños productores. En: Anderson, A.B. 1990. Alternativas a la deforestación. Abya Yala. Quito. 261 - 282 str.

Peterns, C.M. 1990. Ecología de poblaciones y manejo de frutas forestales en la Amazonia peruana. En: Anderson, A.B. 1990. Alternativas a la deforestación. Abya Yala. Quito. 131-152 str.

Rios, R.R. 1985. El desarrollo de sistemas integrales de producción agrícola, pecuaria y forestal, una necesidad en el trópico húmedo. Universidad Nacional de San Martín, Tarapoto. Perú. 115 str.

Rojas, M. y Castillo, U.C. 1990. Areas protegidas de la Cuenca del Amazonas: diagnóstico de su estado actual y revisión de las políticas formuladas para su manejo. INDERENA, CEMAA-TCA. Bogotá 124 – 126 str.

Valíček a kol., 2002: Užitkové rostliny tropů a subtropů. Academia, Praha.

Végh O., 2000: Permakultúra, praktická cesta k trvalej kultúre. RONO PRESS, Bratislava. Whitefield, P (1996): Permakultura v kostce. Synergie-Praha. 115 str. 55

Internetové odkazy www.permalot.org/cs/poslani-permalotu, 2.12.2010 www.permacultura.org, 2.12.2010 www.redpalperu.com, 15.12. 2010 http://cs.wikipedia.org/wiki/Permakultura. 15.12.2010

56

12 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Fotografie Příloha č. 2 Návrhový plán Příloha č. 3 Encyklopedie užité vegetace

57