Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství
Nutriční hodnota odrůd ječmene jarního v pokusech na rostoucích laboratorních potkanech Diplomová práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
Eva Pucharová
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Nutriční hodnota odrůd ječmene jarního v pokusech na rostoucích laboratorních potkanech vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne………………………….. Podpis diplomanta……………………
3
Tímto bych chtěla poděkovat své bývalé vedoucí diplomové práce Ing. Jiřině Procházkové, CSc. a svému vedoucímu Prof. Ing. Ladislavu Zemanovi, CSc. za příkladné vedení při práci na této diplomové práci. Chtěla bych také poděkovat svým rodičům, kteří mi umožnili studium na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně.
4 ANNOTATION
The aim of a growth model experiment in laboratory rats was to check the nutritive value of set of newly bred springs barley lines with different grain characteristics. The followed set contained feed type hulless line KM 1057 (1), food type hulless line KM 2062 (2) and lines formed on the basis of crossing with food donors of a waxy endosperm type – hulless line Wabet * Washonubet (3), hulled line Wabet * Krona (4) and Wabet * Kompakt (5). The malting line Kompakt * Krona (6) was used as a control. Laboratory rat males, strain Wistar, were used as an experimental model for the growth experiment. Duration of the experiment was 28 days. The best results of an average daily gain and feed conversion ratio – FCR (9,19 g, 2,29 g/g) were achieved by feeding the line KM 1057 (1), conversely, the worst by feeding food barley of the waxy type (average daily gain in animals of experimental group 3 was only 7,89 g and FCR 2,54 g/g). This material also had the highest bata-glucan content (7,1 %) out of the followed set. The lowest beta-glucan content was detected in the sample 1 (3,52 %). The highest values of digestibility coefficients were measured in animals in a group 1.Differences in digestibility of all followed nutrients after the 14th day and at the end (28th day) of the experiment were observed. It was confirmed that tested waxy lines exhibited hypocholesterolemic effect, but I do not recommend them for feeding of monogastric animals due to high beta-glucan content, reduced intake of mixture and impaired feed conversion. For feeding animals I recommend feed type hulless line KM 1057 – group 1.
5
Obsah
strana
1. ÚVOD ……………………………………………………………………….. 8 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED ……………………………………………………. 9 2.1. Obiloviny………………………………………………………………... 9 2.1.1. Anatomická stavba obilného zrna………………………………... 10 2.1.2. Chemické složení obilného zrna……………………………….… 11 2.2. Přehled obilovin používaných ke krmení……………………………….. 13 2.2.1. Pšenice…………………………………………………………… 13 2.2.2. Žito……………………………………………………………….. 14 2.2.3. Oves…………………………………………………………….... 14 2.2.4. Ovesná rýže…………………………………………………….… 15 2.2.5. Kukuřice……………………………………………………….…. 16 2.2.6. Tritikale…………………………………………………………... 16 2.2.7. Proso……………………………………………………………... 16 2.2.8. Čirok……………………………………………………………... 17 2.2.9. Mohár a Čumíza………………………………………………….. 17 2.3. Ječmen…………………………………………………………………....19 2.3.1. Botanické rozdělení ječmene…………………………………….. 19 2.3.2. Užitkové směry…………………………………………………... 20 2.3.3. Ječmen sladovnický…………………………………………….... 21 2.3.4. Ječmen potravinářský……………………………………………..23 2.3.5. Ječmen krmný………………………………………………….… 24 2.3.6. Ječná krmiva……………………………………………………... 26 2.3.7. Agrotechnika……………………………………………………... 30 2.3.8. Odrůdová skladba………………………………………………... 33 2.3.9. Výroba ječmene………………………………………………….. 37 2.3.10. Vývoj cen ječmene……………………………………………….. 37 3. MATERIÁL A METODIKA………………………………………………… 39 4. VÝSLEDKY A DISKUSE…………………………………………………... 42 5. ZÁVĚR………………………………………………………………………. 44 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………….. 45 7. PŘÍLOHY……………………………………………………………………. 49
6
Seznam tabulek : Tab. 1: Průměrné živinové obsahy jednotlivých částí pšeničného zrna v % Tab. 2: Obsah základních látek krmných obilovin - g v 1 kg při sušině 86% Tab. 3: Obsah živin v 1 kg krmiv Tab. 4: Maximální dávky obilních šrotů na kus a den - kg Tab. 5: Jakostní znaky sladovnického ječmene Tab. 6: Chemické složení bezpluchých ječmenů Tab. 7: Obsahy živin Tab. 8: Krmná hodnota ozimého ječmene a ostatních ozimých obilovin Tab. 9: Chemické složení ječmene - %, průměrné hodnoty Tab. 10: Rozdíly v technologii pěstování jarního ječmene pro sladovnické a krmné účely Tab. 11: Významné hospodářské vlastnosti odrůd (ÚKZUZ, 2005) Tab. 12: Ceny ječmene 2003 – 2005 Tab. 13: Složení krmných směsí Tab. 14: Složení MVK (minerálně vitamínového koncentrátu pro laboratorní potkany) Tab. 15: Pokusné linie a směsi Tab. 16: Obsahy organických živin, brutto energie (BE), beta-glukanů Tab. 17: Koeficienty stravitelnosti (%) Tab. 18: Příjem krmiva potkany (g) Tab. 19: Průběh růstu potkanů (g)
7
Seznam grafů a obrázků : Graf 1: Průměrné měsíční CZV ječmene krmného v roce 2003 – 2005 (MZE, září 2005) Graf 2: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 1 (g) Graf 3: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 2 (g) Graf 4: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 3 (g) Graf 5: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 4 (g) Graf 6: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 5 (g) Graf 7: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 6 (g) Graf 8: Přírůstky hmotnosti 1. týden (g) Graf 9: Přírůstky hmotnosti 2. týden (g) Graf 10: Přírůstky hmotnosti 3. týden (g) Graf 11: Přírůstky hmotnosti 4. týden (g) Graf 12: Konverze krmiva (g/g) Graf 13: Průměrný denní přírůstek za sledované období (g) Graf 14: Obsah beta-glukanů (%)
Obrázek 1: Krmná směs pro laboratorní potkany Obrázek 2: Plastové klece pro laboratorní potkany Obrázek 3: Samice laboratorního potkana kmene Wistar s mláďaty
8 1. ÚVOD
Ječmen je druhou nejstarší obilninou a již od počátku uvědomělého zemědělství provází spolu s pšenicí člověka. Historicky je ječmen bezpečně dokázán již od 5. století před n. l., ale v literatuře najdeme názory o daleko starším výskytu např. v Iráku ze 7. století př. n. l., v Egyptě z 8. století př. n. l. V oblastech původu se ječmen používal převážně k lidské výživě. Ječmen byl i léčivou rostlinou pro své protizánětlivé a antiseptické účinky, a jako posilující nápoj se z něho připravoval odvar. Asi od 17. století se rozšiřuje sladování ječmene. Jarní dvouřadý a v některých zemích i ozimý dvouřadý ječmen se tedy využívá k výrobě sladu, dále k výrobě whisky a zatím jen menší část k potravinářským účelům. U nás je jeho využití v podobě krup a krupek malé a přizpůsobuje se hlavně rozsahu domácích zabijaček. V celém světě nyní dochází k výrazné renesanci využití ječmene k lidské výživě (souvisí to s obsahem betaglukanů, které snižují cholesterol v krvi). Rychle se rozšiřují různé farmaceutické výrobky připravené jako výtažky z ječného sladu nebo přímo z ječmene. Speciální využití může být i ve škrobárenství při získávání škrobu s drobnými škrobovými zrny. Přestože se většina pěstitelů snaží dosáhnout sladovnické kvality ječmene, končí většina produkce jako krmná. Ječmen ve výživě hospodářských zvířat hraje významnou úlohu, nejen jako jadrné krmivo, ale také jako složka krmných směsí v podobě produktů z potravinářského průmyslu a sladařského.
9
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Obiloviny Zrno obilnin může být používáno ke krmení přímo jako samostatné krmivo nebo v krmných směsích (KUDRNA a kol., 1998). Podíl obilovin v krmných směsích se pohybuje obvykle od 30 do 70 % (ZEMAN a kol., 2006). Zrno obilnin je hlavním zdrojem energie v krmných dávkách zvířat (KUDRNA a kol., 1998). Nutriční a dietetické vlastnosti, ale také i technologické vlastnosti obilnin, zpracovávaných do krmných směsí, závisí především na druhu, dále na odrůdě, na obsahu hlavních živin a jejich vzájemném poměru, na obsahu minerálních látek a obsahu účinných látek zastoupených v zrnu obilnin (KUDRNA a kol., 1998). Z hlediska doby sklizně platí zásada, že by se jadrná statková krmiva měla sklízet v době dokonalé zralosti a to z toho důvodu, že nedozrálá zrna obilnin vykazují oproti vyzrálým zrnům mnohem nižší výživnou hodnotu (TYLEČEK a kol., 1992). Nutriční hodnota obilnin je dána jak obsahem živin, tak také stravitelností, ale i chutností a ochotou dobrovolného příjmu této suroviny zvířaty, ale i obsahem látek antinutričního charakteru, které zhoršují nejen příjem, ale především využívání živin obsažených v zrnu. Dietetická hodnota obilnin je dána jejich účinkem na činnost trávícího traktu, v podstatě však účinkem na celkovou fyziologii látkového metabolismu. Obilniny, zvláště některé, případně mechanicky upravované mohou působit laxativně, ale i zcela opačně mohou vyvolávat zácpy, příznivě ovlivňují vylučování trávících šťáv apod. Technologickými vlastnostmi označujeme zpracovatelnost obilnin – úpravu pro zpracování do směsí, šrotování, mačkání, loupání, schopnost jejich míchání s jinými komponenty. Dále jejich hydroskopičnost nebo naopak vysýchavost. Důležitá je i jejich viskozita při průchodu technologickými zařízeními celé výrobny krmných směsí apod. (KUDRNA a kol., 1998).
10
2.1.1. Anatomická stavba obilného zrna Anatomická stavba obilného zrna má význam nejen při jeho hodnocení, ale také při skladování a následném zpracování. Každá obilka se skládá z endospermu, klíčku a obalových vrstev. Hmotnostní podíl jednotlivých částí zrna je rozdílný u jednotlivých proměnlivý
obilovin vlivem
a
vnitřních
je a
zejména vnějších faktorů, jako je odrůda, půdní a klimatické poměry, hnojení, agrotechnika aj. Jednotlivé složky zrna mají různé strukturní, mechanické a fyzikálně-chemické vlastnosti a plní v životě obilky i při následném využití a zpracování své specifické funkce (PELIKÁN, 2001).
Endosperm zaujímá 84 – 86 % hmotnosti zrna, je tvořen velkými hranolovitými buňkami s poměrně jemnou buněčnou blánou a obsahuje hlavně škrob a bílkoviny. Od obalových vrstev je oddělen vrstvou aleuronových buněk, obsahující bílkoviny, minerální látky, tuky a vitamíny. Obilky ječmene mají až tři tyto vrstvy. Endosperm zajišťuje výživu zárodku, při zpracování tvoří podstatnou složku finálního výrobku a při výživě a krmení je hlavním zdrojem energie a bílkovin.
Klíček tvoří nejmenší, avšak nejvíce kolísající podíl zrna. Je stále živý a obsahuje mnoho účinných látek jako tuků, cukrů, bílkovin, enzymů a vitamínů. Významný je štítek, obsahující až 33 % bílkovin. Kromě krmných účelů mají obilné klíčky uplatnění v potravinářském a farmaceutickém průmyslu.
Obaly zaujímají 8 – 14 % hmotnosti zrna. Jsou tvořeny několika vrstvami buněk, jež chrání klíček a endosperm před vysycháním a mechanickým poškozením. Podíl obalů stoupá s pluchatostí zrna. Obaly mají dvě hlavní části, oplodí a osemení. Oplodí tvoří
11 pokožka, buňky podélné, buňky příčné a hadicové. Osemení je tvořeno vrstvou barevnou a hyalinní (PELIKÁN, 2001).
Tab 1: Průměrné živinové obsahy jednotlivých částí pšeničného zrna v % (KUDRNA a kol., 1998)
Škrobový
Aleuronová vrstva
Obalové vrstvy
Zárodek
endosperm Voda
13,4
11,8
11,1
N-látky
10,2
25,0
9,4
Vláknina
0,3
48,8
76,6
Minerální látky
0,5
5,3
2,9
Tuky
0,9
9,1
Škrob
74,7
do 40,0
5,6 12,3 23,0
2.1.2. Chemické složení obilného zrna Obiloviny jsou ve výživě zvířat, zejména prasat, nositelem velké části dusíkatých látek rostlinného původu a zejména hlavním zdrojem energie ve formě škrobu. Všeobecně je řadíme mezi glycidová krmiva (ZEMAN a kol., 2006).
Voda je důležitou složkou obilného zrna, protože všechny biochemické a fyziologické procesy jsou spojeny s vodou. Podle obsahu vody mluvíme z technologického hlediska o zrnu mokrém (nad 17 %), vlhkém (nad 15,5 %), středně suchém (nad 14 %) a suchém (do 14 %). Voda přítomná v zrnu se nachází ve formě vody volné a vázané na hydrofilní koloidy.
Sacharidy představují nejdůležitější skupinu zásobních látek. Nacházejí se v obilce ve formě cukrů, dextrinů, škrobu, hemicelulosy a celulosy. Cukry se vyskytují ve formě pentosanů a hexosanů. Pentosany se nacházejí hlavně v obalových vrstvách a buněčných stěnách endospermu. Z hexos má největší význam
12 glukosa, jako základní stavební kámen pro tvorbu škrobu a celulosy. Z disacharidů má z fyziologického hlediska největší význam sacharóza, cukr který má k dispozici klíčící zrno (PELIKÁN, 2001). Neškrobové polysachyridy (= NSP, z anglického non-starch-polysaccharides) jsou stavební polysacharidy, které jsou při hodnocení krmiv součástí komplexu vlákniny. Část NSP je rozpustná ve vodě. NSP jsou jen omezeně stravitelné nebo nestravitelné (ZEMAN a kol., 2006.)
Škrob je nejdůležitější složka obilného zrna. Obsah v ječmeni je 56 – 66 % v sušině zrna.
Hemicelulosy jsou zastoupeny hlavně v buněčných stěnách, kde fungují jako opěrné pletivo i zásobní látka, která se při klíčení rozkládá na jednodušší cukry.
Celulosa (buničina) je hlavní součástí obalů a buněčných stěn. Ječmen jí obsahuje asi 4 %.
Pentosany se dělí na rozpustné a nerozpustné a jsou silně hydrofilní.
Dusíkaté látky lze rozdělit na organické dusíkaté látky, kam patří proteidy (bílkoviny složené - glykoproteidy, fosfoproteidy, nukleoproteidy), proteiny (bílkoviny jednoduché albuminy, globuliny, prolaminy a gluteliny) a nebílkovinné dusíkaté látky (aminokyseliny, aminy, amidy), soustředěné hlavně v aleuronové vrstvě a klíčku. Jednoduché bílkoviny se dělí podle funkčních vlastností na bílkoviny protoplazmatické a bílkoviny zásobní. Protoplazmatické bílkoviny (albuminy, globuliny) jsou tvořeny bílkovinami katalytickými, enzymaticky aktivními a bílkovinami stavebními. Zásobní bílkoviny (prolaminy, gluteliny) tvoří podstatnou část obilních bílkovin a určují technologickou, nutriční, krmnou a biologickou hodnotu zrna. Jednotlivé obiloviny hromadí rozdílné množství prolaminů a glutelinů. Ječmen má prolaminy a gluteliny zhruba ve vyrovnaném poměru.
Tuky v zrně tvoří z převážné části oleje. Obilky patří k semenům s nejnižším obsahem tuků (1,5-2,5 %). Nejvíce tuků obsahuje klíček a aleuronová vrstva. Podstatný podíl tuků tvoří nenasycené mastné kyseliny.
13 Minerální látky se nacházejí v obilném zrně v rozmezí 1,5-3 % (PELIKÁN, 2001). Zrna obilovin patří mezi krmivy ke krmivům nejchudším na minerální látky. Zvlášť nízký je obsah vápníku. Fosfor je zase vázaný ve formě kyseliny fytové (ZEMAN a kol., 2006). U pluchatých obilek (oves, ječmen) je obsah popelovin vyšší než u bezpluchých.
Enzymy jako biokatalyzátory živé buňky regulují výměnu látek během klíčení, růstu, v průběhu skladování a technologického zpracování.
Barviva obilovin jsou dosud málo prozkoumána, největší význam mají karotenoidy.
Vitaminy katalyzují četné životně důležité biochemické procesy. Jsou obvykle nestálé, ale biologicky neobyčejně účinné. Vysoký obsah vitaminů je v klíčku, zejména ve štítku a v aleuronové vrstvě. Význam mají hlavně vitaminy skupiny B, v ječmeni je obsaženo větší množství kyseliny nikotinové (PELIKÁN, 2001).
2.2. Přehled obilovin využívaných ke krmení
2.2.1. Pšenice Pšenice je naší nejvýznamnější obilninou. Systémy jejího pěstování jsou dokonale zvládnuty a pšenice dává velmi dobré a spolehlivé výnosy (KUDRNA a kol., 1998). V rozšířené EU s 25 členskými státy se jí vyrábí přes 125 milionů tun za rok a z toho je více než 45 % používáno do krmiv pro zvířata (ANONYM, 2004). Pšenice se z krmných obilovin zkrmuje nejvíce ve velkovýrobě. Lze ji využít pro všechny druhy hospodářských zvířat. Pro její vysokou energetickou hodnotu ji zkrmujeme také ve výkrmu zvířat, popř. dojnicím s vysokou dojivostí. Patří mezi druhy s nízkým obsahem vlákniny (2,4 %) a je tedy vhodná pro drůbež (JAMBOR a VESELÝ, 1992). Pšenice představuje až 70 % receptury ve finišerové směsi pro brojlery (ANONYM, 2004). Při jejím zkrmování musíme pamatovat také na výrazný tukotvorný účinek, který má za následek nežádoucí tučnění , např. plemenných zvířat, nosnic apod. (JAMBOR a VESELÝ, 1992). Pro další využití pšenice ke krmným účelům je však ještě hodně práce pro šlechtitele, protože doma se pšenice šlechtila především na obsah prolinů a gluteninů a jejich vlastnosti vyhovující technologickým požadavkům na zpracování pro potravinářské využití. Takže byla
14 vyšlechtěna pšenice s vysokým obsahem lepku, který dává předpoklady výborné pekárenské kvality, ale nutriční hodnota takovéto pšenice je nízká. Zvyšování obsahu bílkovin agrotechnickými zásahy působí negativně na nutriční hodnotu bílkovin. Zvyšuje se především obsah zásobních bílkovin a biologická hodnota těchto bílkovin (zvláště prolaminů) je nízká. Obecně se dá konstatovat, že čím vyšší obsah proteinů po agrotechnických zásazích, tím menší biologická hodnota tohoto proteinu. Škrob, který je v obilkách zastoupen od 50 do 70 % je lehce stravitelný, je tedy pohotovým zdrojem energie. Vláknina pšenice je tvořena celulózou, hemicelulózou a pektinem. Je především v obalech obilky a protože se pro potřeby lidské výživy využívá v menší míře, zůstává v otrubách, které jsou v plné míře využívány ve výživě zvířat (KUDRNA a kol., 1998).
2.2.2. Žito Žito se zkrmuje jen omezeně. Pokud se zkrmuje, nesmějí ho být vyšší dávky, protože nepříznivě ovlivňuje přírůstky. Nejlépe se uplatní v dávkách výkrmového skotu a výkrmových prasat. Jatečná kvalita prasat po zkrmování žita je celkem dobrá, sádlo je tuhé. V kompletních krmných směsích pro prasata nad 50 kg živé hmotnosti může žito činit až 20 % z podílu zrnin, nosnicím maximálně 15 %. Podle některých autorů vyšší dávky žita mají vliv na pohlavní činnost - povzbuzují říji (KOVÁČ a kol., 1989). Čerstvé žito ve větších dávkách může působit zažívací potíže. Není vhodné pro mladá nebo březí zvířata (ZEMAN a kol. 2006). Zkrmování čerstvého žita koním se dává do souvislosti se zánětem kopytní škáry - zchvácení kopyt (JAMBOR a VESELÝ, 1992). Námelové žito se ke krmným účelům nesmí používat. Stravitelnost organické hmoty je nejnižší ze všech obilovin. Hlavní příčinou nižší krmné hodnoty jsou rozpustné NSP, především arabinoxylany. Žito obsahuje také inhibitor trypsinu, jeho množství je však řádově nižší než u sóje (ZEMAN a kol., 2006).
2.2.3. Oves Oves má střední obsah dusíkatých látek a nižší energetickou hodnotu. Má vyšší obsah vlákniny a ve srovnání s pšenicí, ječmenem a žitem vyšší podíl tuku (ZEMAN a kol.,2006). Tuku obsahuje oves okolo 5 %, což je minimálně 2-krát tolik
15 jako v ostatních obilninách. Obsahuje převážně nenasycené mastné kyseliny, proto dosti rychle oxiduje a obilnina se znehodnocuje (KUDRNA a kol., 1998). Vláknina působí mírně dráždivým účinkem na stěnu střeva a podporuje tím trávení (ZEMAN a kol., 2006). Oves je považován za obilninu s vysokými dietetickými účinky, které jsou připisovány obsahu
zvláštního
ve vodě
rozpustného
mucinu
obsaženého
v plevách
(KUDRNA a kol., 1998). Je velmi dobrým krmivem zejména pro chovná zvířata, tradičním krmivem pro koně, loupaný oves je výborný pro výživu mláďat. Zkrmuje se plemenným králíků a při přípravě zvířat do výstavní kondice (JAMBOR a VESELÝ, 1992). Při pěstování ovsa není takové nebezpečí jako u jiných obilnin, že zvýšené dávky dusíkatého hnojení ovlivní nutriční hodnotu. U ovsa je poměrně malé zastoupení prolamínové frakce bílkovin a intenzivní dusíkaté hnojení zvyšuje tuto prolamínovou frakci stejně jako ostatní frakce bílkovin, které obsahují lyzin. Biologická hodnota ovsa je dusíkatým hnojením ovlivněna víceméně pozitivně (KUDRNA a kol., 1998). Nutriční hodnota ovsa souvisí s kvalitou zrna. Občas se vyskytuje tzv. hluchý oves, u kterého převládá podíl pluch nad zrnem (JAMBOR a VESELÝ, 1992). Pěstuje se také oves nahý, který má oproti ovsu setému snížený obsah vlákniny (ZEMAN a kol., 2006).
2.2.4. Ovesná rýže Ovesná rýže se získává loupáním ovsa. Barva bývá žlutá až nahnědlá. Ve srovnání s ovsem má vyšší obsah dusíkatých látek (v průměru 14 %), má nízký obsah vlákniny a velmi dobré dietetické a specifické vlastnosti. Vzhledem k vyšší ceně se používá pro mláďata (např. selata) a pro nemocná zvířata (ZEMAN a kol., 2006).
Tab 2: Obsah základních látek krmných obilovin - g v 1 kg při sušině 86 % (PETR, HÚSKA a kol., 1997)
Druh
Dusíkaté látky
Veškeré straitelné
Lyzin (g / 16 g N)
živiny Pšenice
125,0
708,0
2,7
Ječmen
102,0
714,0
3,7
Kukuřice
88,0
808,0
3,0
Tritikale
114,0
760,0
3,1
16
2.2.5. Kukuřice Kukuřice je nejlepším energetickým zdrojem ze všech obilnin. Má vysoký obsah BNLV s vysokým zastoupením škrobu – více než 75 %. Mimo to obsahuje podobně jako oves až 5 % tuku. Tuk kukuřice je tvořen převážně z nenasycených mastných kyselin, proto je zvláště při našrotování snadno oxidovatelný, žlukne, zhoršuje se chutnost kukuřičného šrotu a energetická úroveň kukuřice se snižuje (KUDRNA a kol., 1998). Podíl kukuřice nemá v krmných dávkách prasat činit více než 50 % z celkového množství obilnin (KOVÁČ a kol., 1989). Pokud je zařazena ve větším množství do krmných směsí pro prasata, má sádlo měkčí konzistenci (ZEMAN a kol., 2006). Kromě toho nežádoucí nažloutlé zbarvení zhoršuje i kvalitu masa a sádla (KOVÁČ a kol., 1989). Měsíc před poražením je vhodné kukuřici úplně nahradit ječmenem (JAMBOR a VESELÝ, 1992). O dietetických účincích kukuřice lze říci, že zvláště pro skot a drůbež jsou velmi příznivé (KUDRNA a kol., 1998). Obsahuje karotenoidy, které mohou zlepšovat barvu žloutku (ZEMAN a kol., 2006). Na tvorbu mléka působí velmi dobře a dojnice ji rády přijímají. Svým vyšším zastoupením karotenu působí i na kvalitu a to především másla (KUDRNA a kol., 1998).
2.2.6. Tritikale Tritikale je mezidruhovým křížencem pšenice a žita. Vzájemným křížením chtěli šlechtitelé pro křížence zachovat výnosy a kvalitu sklizně pšenice a agrotechnické výhody (silný kořenový systém a odolnost proti mrazům) u žita (KUDRNA a kol., 1998). Tritikale se obvykle používá k výrobě krmných směsí pro starší kategorie zvířat. Obsahuje 11-13 % dusíkatých látek. Tritikale může být ekonomickou náhradou za pšenici, pokud jeho cena nepřesahuje 95 % ceny pšenice. Obsahuje rovněž inhibitor trypsinu, je ho však méně než v žitu (ZEMAN a kol., 2006).
2.2.7. Proso Proso je obilninou s poměrně vyšší energetickou hodnotou a nižším obsahem dusíkatých látek (v průměru 10,5 %). Obsah vlákniny je vyšší než u pšenice (ZEMAN a kol., 2006). Obilky prosa se třídí podle velikosti a podle barvy. Pro obchod musí být dobře vyzrálé, zdravé, suché, čisté a bez snětivých zrn. Jsou těsně uzavřeny pluchami, které činí
17 asi 17 % z celkové váhy zrna. Pluchy jsou i pro zvířata naprosto nestravitelné, proto se obilky loupou ve mlýnech, obrušují se, leští a přicházejí do obchodu jako jáhly. Při obrušování jáhel vzniká hrubá, zelenavě nažloutlá prosná mouka, která se upotřebuje jako krmivo (ČERNÝ, 1951).Ve světě se používá běžně ke krmení prasat, u nás se používá velmi málo (ZEMAN a kol., 2006).
2.2.8. Čirok Čirok má vzhledem k velkému obsahu škrobu poměrně vysokou energetickou hodnotu. Je však méně chutný, a proto se zkrmuje společně s jinými obilovinami (ZEMAN a kol., 2006). Čirok slouží také jako zelené krmivo a pro silážování ke krmení dobytka (ČERNÝ, 1951). Jsou odrůdy červené, černé, hnědé,bílé i dvojbarevné (ZEMAN a kol., 2006).
2.2.9. Mohár a čumiza Jsou to obilniny s vyšším obsahem energie. V našich podmínkách se vyskytují ojediněle (ZEMAN a kol., 2006). Tab. 3: Obsah živin v 1 kg krmiv (HOMOLKA a kol., 1996) Krmivo
Sušina
OH
NL
(g)
(g)
(g)
Vláknina Deg Dsi PDIN PDIE (g)
(%) (%)
(g)
(g)
Pšenice, šrot
1000
937,7 143,3
32,8
82,0 86,0
90,7
98,4
Otruby pšeničné
1000
945,0 171,2
99,0
79,0 72,0 104,4
87,7
Mouka pšeničná
1000
965,1 153,1
60,3
78,0 87,0
99,2
104,9
Tritikale,šrot
1000
939,3 121,2
38,2
80,0 86,0
77,5
90,3
Oves, šrot
1000
961,5 115,6
140,1
72,0 72,0
71,8
85,0
Žito, šrot
1000
979,5 110,6
28,3
82,0 94,0
71,7
96,2
Ječmen, šrot, 9 % NL
1000
976,2
98,1
56,4
79,0 86,0
63,0
92,2
Ječmen, šrot, 13 % NL
1000
970,0 146,2
61,5
80,0 89,0
94,4
99,7
Kukuřice, šrot, 9 % NL
1000
983,3
98,5
34,3
62,0 94,0
71,9
110,9
Kukuřice,šrot, 10 % NL
1000
977,4 116,5
55,6
52,0 92,0
88,5
128,3
Kukuřice, šrot,12 % NL*
1000
984,0 132,1
28,7
73,0 97,0
91,7
111,4
* Ošetřeno teplem a čpavkem
18 Tab. 4: Maximální dávky (kg) obilních šrotů na kus a den (KOVÁČ a kol., 1989) Skot Šrot
dojnice
tele
mladý
výkrmový
chovný
plemenný býk
Ovesný
1,0
0,1 – 0,5
0,5 – 1,0
0,25
3,0
Ječný
2,0
0,2 – 0,5
0,5 – 0,8
1,0 – 1,5
2,0
Kukuřičnopšeničný
1,0
-
0,5 – 0,8
0,5 – 1,0
1,0
Žitný
0,5
-
-
0,5 – 1,0
-
výkrmová
plemenný
Ovce bahnice
jehně
mladá chovná
beran
Ovesný
0,1 – 0,5
0,15
0,1 – 0,5
0,1 – 0,5
0,2 – 0,5
Ječný
0,1 – 0,5
0,15
0,1 – 0,5
0,1 – 0,5
0,3
Kukuřičný,
0,1 – 0,2
-
-
0,1 – 0,3
-
výkrmové
plemenný
Pšeničný Prasata prasnice
běhoun
mladé chovné
kanec
Ovesný
0,5 – 2,0
0,3 – 1,0
0,5 – 1,5
0,5
1,0 – 2,0
Ječný
0,5 – 1,0
0,2 – 1,0
0,5 – 1,0
0,5 – 1,5
1,0 – 2,0
Kukuřičný,
0,5 – 1,0
-
0,1 – 0,3
0,5 – 1,0
-
Pšeničný Koně klisna
hříbě
tažný
plemenný hřebec
Ovesný
2,0 – 3,0
2,0 – 3,0
3,0 – 6,0
2,0 – 4,0
Ječný
1,0 – 2,0
1,0 – 3,0
2,0 – 4,0
1,2 – 2,0
Pšeničný
0,5 – 1,0
0,2 – 0,5
1,0 – 2,0
0,5 – 1,0
19
2.3. Ječmen Ječmen je v našich podmínkách druhou nejvýznamnější obilninou. Pěstitelé se sice více zaměřují na sladovnický ječmen – jarní, přesto i pěstování ozimého ječmene, pro jeho dobrou nutriční hodnotu, je významné (KUDRNA a kol., 1998).
2.3.1 Botanické rozdělení ječmene Kulturní druh ječmene patří do botanické třídy jednoděložných a do čeledi lipnicovitých (STRIEGL, ŽÍDKOVÁ, 1993). Rod Hordeum L. se podle počtu chromozómů (n=7) rozděluje jako pšenice na diploidní, tetraploidní a hexaploidní, ale i v rámci druhu se mohou vyskytovat různé stupně ploidity. Všechny kulturní ječmeny představují jeden kulturní (n=14) druh Hordeum vulgare L., ječmen setý dále členěný na convariety:
Hordeum vulgare convarieta vulgare – ječmen setý, víceřadý Rozlišují se u něj dva typy: Typ šestiřadý: má všechny tři klásky plodné, klasy se 6 podélnými řadami obilek, stejnoměrně rozdělenými kolem vřetene v podobě šestičlenného přeslenu. Typ čtyřřadý: má rovněž všechny tři klásky plodné, klas je řidší se šesti řadami obilek, ale se střední řadou obilek těsně přilehlou k vřetenu klasu a postranní obilky se částečně překrývají, takže na vřetenu jsou zdánlivě jen čtyři řady obilek. Patří sem většina kultivarů krmného ječmene. U nás se tyto typy pěstují jako ozim.
Hordeum vulgare convarieta intermedium – ječmen setý, přechodný Střední klásky plodné, postranní částečně nebo úplně neplodné. Zahrnuje ječmeny východoasijské a tibetské, některé skotské a švédské.
Hordeum vulgare convarieta distichon – ječmen setý, dvouřadý Má sice 3 klásky ve skupině, ale jen střední je plodný (často osinatý), okrajové klásky jsou někdy s prašníky nebo jalové (bezosinné), vždy s pluchou a pluškou. Zralé zploštělé klasy mají jen dvě podélné řady obilek na plodných lícních stranách článků vřetene, mezi
20 nimi je z každé strany dvojitá řada bezosinných, drobných, jalových klásků. Člení se do několika variet: •
var. nutans (j. nící) – kals 50 až 130 mm dlouhý, při zrání háčkuje, osiny dlouhé souběžně přiléhající, obilky pluchaté, zahrnuje nejdůležitější sladovnické odrůdy
•
var. erectum (j. vzpřímený) – klas krátký, hustý, do plné zralosti vzpřímený, osiny poněkud od vřetene odstávající
•
var. zeocrithon, syn. var. breve (j. paví) – klas krátký, velmi hustý, u báze široký, k vrcholu se zužující, obilky odstávající od vřetene, osiny vějířovitě rozestálé
•
var. nudum (j. nahý) – obilka nesrůstá s pluchou a pluškou, podobně jako předcházející varieta se vyznačuje nízkým obsahem vlákniny. Je hodnotným krmivem, pěstuje se však poměrně málo. Po výmlatu zůstáva okolo 20 % obilek obaleno pluchami, tyto však s obilkou nesrůstají
Hordeum vulgare convarieta labile – ječmen setý, labilní, různotvarý Na článku klasového vřetene se vyvíjí nestejný počet (3, 2, 1) plodných klásků. Právě ječmen labilní prokazuje, že dvouřadost a víceřadost klasu ječmene může být ovlivněna klimatickými podmínkami (PETR, HÚSKA a kol., 1997).
2.3.2. Užitkové směry Přehled užitkových směrů: Ječmen krmný – víceřadé i dvouřadé formy, ozimé i jarní, pluchaté i bezpluché s vysokým obsahem bílkovin cca 15 % a esenciálních aminokyselin, zejména lyzinu (3,8 % a více), s nižším obsahem beta-glukanů (1,5 – 2 %).
Ječmen sladovnický – u nás převážně jarní forma, ale jinde i dvouřadý ozimý ječmen. Na jeho kvalitu je kladena řada požadavků, které jsou ze dvou třetin ovlivněny vnějšími podmínkami a jednou třetinou geneticky – odrůdou.
Ječmen průmyslový – slouží k výrobě lihu (etanolu), zvláště whisky, detergentů, kosmetických a farmakologických přípravků (ZIMOLKA a kol., 2000). Speciální využití
21 ječmene se nabízí ve škrobárenství, kde ječmen poskytuje škrob s drobnějšími zrny (ZIMOLKA a kol., 2006).
Ječmen potravinářský – je určen k výrobě dietních potravin. Takové potraviny mají význam v prevenci a léčbě kardiovaskulárních civilizačních onemocnění. Vhodné jsou odrůdy s vysokým obsahem beta-glukanů (více jak 5 %) a vyšším obsahem stravitelné vlákniny, k nim patří zejména ječmen bezpluchý.
Ječmen pícninářský – využívají se odrůdy vhodné pro založení porostů víceletých pícnin (jetelotravin) s nižší intenzitou odnožování a rovněž odrůdy vhodné pro sklizeň celých rostlin (systém GPS) v mléčné voskové zralosti, na senáž, sušení, granulování (ZIMOLKA a kol., 2000).
2.3.3. Ječmen sladovnický Za sladovnický ječmen se považují odrůdy ječmene setého dvouřadého, z domácí produkce, zapsané do Listiny povolených odrůd, označené jako vhodné pro výrobu pivovarského sladu, nebo z dovozu, pokud svojí jakostí odpovídají odrůdám domácím, zapsaným do Listiny povolených odrůd. Při dodávkách sladovnického ječmene musí být v dokladech deklarována odrůda sladovnického ječmene a umělé sušení ječmene. Nemůželi být při dodávce ječmene deklarována odrůda, smí být dodáván jen se souhlasem kupujícího (PELIKÁN, 2001). Sladovnická kvalita odrůd ječmenů se hodnotí ze zkoušek a ze získaných výsledků za 3 roky se odrůdy zařazují do třech skupin kvality: 1. skupina – nejvyšší kvalita (bodově 9 – 7) 2. skupina – standardní kvalita (bodově 6 – 4) 3. skupina – nesladovnické odrůdy (bodově 3 – 1)
V Listině povolených odrůd jsou tyto kategorie označené jako: A (9 – 7 bodů) B (6 – 4 bodů) C
(3 – 1 bod)
22 Tento systém hodnocení se uplatňuje od roku 1995 a je výsledkem spolupráce zpracovatelského průmyslu ČR, SR, šlechtitelů ÚKSÚP-u a ÚKZÚZ-u a VÚPSS. Do bodového vyjádření odrůdy jsou zahrnuty tyto znaky: a) Bílkoviny v sušině zrna b) Extrakt v sušině sladu c) Relativní extrakt při 45 stupních Celsia d) Kolbachovo číslo e) Diastatická mohutnost f) Dosahnutelný stupeň prokvašení g) Friabilita h) Beta-glukany v sladu Jednotlivým technologickým znakům jsou podle významu přiděleny váhy. Dále jsou jednotlivým znakům stanoveny krajní hodnoty, které odpovídají bodovému hodnocení 9-1 bod (KUBINEC, KOVÁČ a kol., 1998).
Tab. 5: Jakostní znaky sladovnického ječmene (PELIKÁN, 2001)
Jakostní znaky Barva zrna
Max
Plucha zrna
Jakost obchodovatelná
Jakost základní
Žlutá i méně vyrovnaná
Světle žlutá
Méně jemná
Jemná, jemně vrásčitá
Vlhkost
Max
16,0 %
15,0 %
Podíl zrna nad sítem 2,5 mm
Max
70,0 %
90,0 %
Zrna poškozená
Max
5,0 %
2,0 %
Zrna se zahnědlými špičkami
Max
6,0 %
2,0 %
Zrna porostlá
Max
0,5 %
0,0 %
Celkový odpad
Max
7,0 %
3,0 %
Z toho: neodstranitel. příměsi
Max
1,0 %
0,5 %
Zrna zelená
Max
1,0 %
0,5 %
Klíčivost
Max
92,0 %
98,0 %
N látky v sušině
Max
12,5 %
11,0 %
Sladovnický ječmen není vhodné pěstovat na pozemcích s vysokým stupněm utužení ornice a nevyrovnaným vláhovým režimem půdy, na lokalitách s častým výskytem
23 mlhy a rosy (možnost výskytu zahnědlých špiček obilek) a na pozemcích s vysokým stupněm zaplevelení - pýr plazivý, oves hluchý, pcháč oset, chundelka metlice (BENADA a kol., 2001).
2.3.4. Ječmen potravinářský Současná spotřeba ječmene k přímé lidské výživě je u nás malá, ale lze předpokládat její zvýšení s ohledem na příznivé dietní účinky. U potravinářského ječmene se rovněž preferuje vysoký obsah esenciálních aminokyselin – zejména lyzinu (PETR, HÚSKA a kol., 1997). Z nutričně cenných látek je pro lidskou výživu v posledních letech v zahraničí zdůrazňován obsah beta-glukanů, jímž je připisován hypocholesterolemický účinek (EHRENBERGEROVÁ a kol., 1999). Beta-glukany mají i další příznivé dietetické účinky, které byly dokázány ve vědeckých pokusech (KUBINEC, KOVÁČ a kol., 1998). Odrůdy ječmene označované jako „waxy“ (voskovité, sklovité) vynikají vysokým obsahem beta-glukanů (2,62 – 6,60 % oproti 1,59 – 4.93 % u sladovnických odrůd), což souvisí s neobyčejně vysokým obsahem amylopektinu (96 – 100 % oproti 73 – 77 % u sladovnického ječmene). Rovněž obsah rozpuštěné dietetické vlákniny je u nich průkazně vyšší. Kladná korelace mezi obsahem beta-glukanů a viskozitou extraktu je příčinou vyšší viskozity (zasahuje do absorpce tuků) a činí tento typ ječmene dieteticky vhodným pro lidskou výživu (PETR, HÚSKA a kol., 1997).
Tab. 6: Chemické složení bezpluchých ječmenů Zrno
Kroupy
Dusíkaté látky v %
13,6
11.0
Škrob % sušiny
60,6
69,7
Tuk v %
4,12
1,86
Vitamin E mg
2,84
0,92
Tokoferoly mg / 100 g
7,28
3,61
Lyzin mg / g sušiny
6,17
5,11
Threonin mg / g sušiny
5,76
4,23
Methionin mg / g sušiny
0,59
0,34
24
2.3.5. Ječmen krmný Ječmen krmný se dobře zpracovává, hodí se do všech druhů krmných směsí. I přes vyšší obsah vlákniny, která snižuje využitelnost živin, jsou jednotlivé živiny ječmene dobře stravitelné (ZELENKA a kol., 1987). Jako krmná plodina obilovina je ceněn velmi vysoko. Ječmen při 80 % zastoupení v krmné směsi může vnést až 71 % dusíkatých látek, 100 % veškerých stravitelných živin a 76 % lyzinu. Deficit dusíkatých látek nemusí být tak závažný, jako deficit v jejich kvalitě, tj. v obsahu lyzinu, který je dán potřebou 5 g lyzinu na 16 g dusíku. Této hodnotě by se měly deklarované krmné odrůdy ječmene blížit. Z toho můžeme odvodit ideotyp krmného ječmene, který by mohl mít 11,5 % dusíkatých látek, ale výše zmíněný obsah lyzinu, nejvýše 4,5 % vlákniny a minimální obsah betaglukanů (PETR, HÚSKA a kol., 1997). Na rozdíl od lidské výživy jsou beta-glukany při výživě monogastrických zvířat nežádoucí, protože snižují celkovou energetickou využitelnost zrna, přestože jejich dietetický účinek je podobný jako v lidské výživě (KUBINEC, KOVÁČ a kol., 1998). Obsah lyzinu je u ječmene vyšší než u pšenice, kukuřice i tritikale, a proto je též vyšší koeficient využití bílkovin PER. Mezi obsahem lyzinu a PER je průkazná závislost (r = 0,81). Ječmen je jako komponent krmných směsí žádanější než pšenice. Dosud tradovaný názor, že u krmného obilí se vyšším dusíkatým hnojením zlepší krmná hodnota prostřednictvím zvýšeného obsahu dusíkatých látek, není zcela
opodstatněný,
protože
(PETR, HÚSKA a kol., 1997).
se
nezlepší
biologická
hodnota
těchto
látek
25
Popel
Met
Lys
NL
Cukry
Škrob
BNLV
Vlák.
hmota Tuk
Org.
NEV
NEL
BE
Suš.
Tab. 7: Obsahy živin (ZEMAN a kol., 1995)
g
MJ
MJ
MJ
g
g
g
g
g
g
g
g
g
g
1000
18,01
7,68
8,12
948
20,4
69,4
724,0
616,2
28,9
134,4
4,4
1,9
52
1000
18,38
8,21
8,77
971
25,0
55,0
770,0
625,2
25,0
121,0
4,0
1,8
29
1000
18,31
8,02
8,53
974
20,2
52,7
779,9
594,9
22,1
120,7
4,2
1,9
27
1000
18,33
8,01
8,51
969
22,5
55,8
763,4
609,4
25,7
127,0
4,3
1,9
31
1000
18,53
8,18
8,72
975
25,0
50,1
765,1
639,6
35,0
135,0
4,8
2,3
25
Ječmen nahý
1000
18,44
8,77
9,51
977
21,5
24,9
794,4
688,1
21,5
136,7
4,4
2,0
23
Ječmen ozimý
1000
18,32
7,85
8,30
972
22,2
57,4
775,2
618,1
28,8
117,2
4,2
1,9
28
Ječmen šestiřadý
1000
18,30
8,07
8,60
975
20,0
65,0
780,0
632,1
33,9
110,0
3,9
1,9
25
Ječmen (vláknina nad 5%) Ječmen jarní – semeno (10,5% NL) Ječmen krmný (10,5% NL) Ječmen (11% NL) Ječmen jarní (12% NL)
(10% NL)
27 Tab.
8:
Krmná
hodnota
ozimého
ječmene
a
ostatních
ozimých
obilovin
(PETR, HÚSKA a kol., 1997) Skot Obilní druh
Energetická krmná jednotka pro skot
Stravitelné
(Efr kg sušiny)
bílkoviny
Ozimá pšenice
640
80
Ozimý ječmen
605
74
Ozimé žito
606
89
Prasata Obilní druh
Energetická krmná jednotka pro skot
Stravitelné
(Efr kg sušiny)
bílkoviny
Ozimá pšenice
679
86
Ozimý ječmen
618
90
Ozimé žito
663
67
2.3.6. Ječná krmiva Krmiva z mlynářského průmyslu Mlynářské vedlejší výrobky z obilovin jsou získávány jednak jako odpadní produkty při zpracování obilovin pro lidskou výživu, případně mohou být získávány i jako samostatné
výrobky
určené
pro
krmení
hospodářských
zvířat.
Některé
z nich se vyskytují běžně ve větším množství, jiné jsou získávány jen v menší míře podle zpracovaných surovin..
Otruby jsou získávány při mlýnském zpracování obilovin pro lidský konzum jako vedlejší výrobky, takže obsahují převážně obalové části zrna. Vlhkost krmiv z mlynářského průmyslu by neměla být větší než 15 %, o čemž se lze jednoduše přesvědčit tak, že při této vlhkosti krmivo když zmáčkneme v ruce, lehce šustí a při otevření ruky se rozpadá. Vlhkost je podobně jako u obilovin a šrotů rozhodující pro skladovatelnost, zvláště dlouhodobou.
28 Otruby ječné mají proti otrubám žitným a pšeničným poměrně nižší výživnou hodnotu, která je dána obsahem v průměru 11,5 % dusíkatých látek a 45 škrobových jednotek (ZELENKA a kol., 1987). Na začátku minulého století se potřeba energie vyjadřovala jako škrobová hodnota, později jako veškeré stravitelné živiny a až koncem 70. let min století se přešlo ve většině zemí na světě na jednotky vyjadřované v kaloriích nebo správněji v joulech (ZEMAN, 2004). Barva otrub bývá žlutá až žlutozelená, podle barvy zpracovaného ječmene, chuť normální nezměněná, což se týká i pachu (vůně). Jsou určeny, zejména pro vyšší obsah vlákniny, jako komponent krmných směsí pro skot, zvláště vykrmovaný, ale jejich výskyt není tak častý.
Krmné
mouky
jsou
typickým
sacharidovým
krmivem,
určené
hlavně
pro vykrmovaná zvířata. Ječná krmná mouka je šedobílé barvy, normální chuti i pachu, má být prosta škůdců. Proti pšeničné krmné mouce má výživnou hodnotu – 12,5 % dusíkatých látek a 72 škrobových jednotek, ale má také vyšší obsah vlákniny, který je dán obsahem ječných slupek (neměl by přesahovat 5 %). Proto je vhodná jako komponent do směsí pro starší zvířata, především vykrmovaný skot.
Ječné omelky (opišky, podkrupí) jsou zbytkem po zpracování ječmene na kroupy.
Krmiva z průmyslu sladařského
Sladařské odpady používané jako krmivo jsou získávány při čištění a třídění ječmene a při technologickém postupu výroby sladu. Pro výživu zvířat mají význam jen některé z nich – především sladový květ, zadní a zlomový ječmen, další z nich mají jen menší význam, neboť i jejich výskyt není tak četný. Počítáme sem mimo již uvedených ještě ječné plevy, hrubé nečistoty, splavky, odpady sladového květu, sladový prach, odpadový slad a sladové plevy.
Sladový květ je tvořen suchými kořínky zeleného sladu získaného při hvozdění a při odkličování odsušeného sladu. Jeho barva bývá žlutohnědá, tmavší barva je důkazem připálení a tím i nižší hodnoty, s níž bývá spojena i nižší stravitelnost. Vůně má být aromatická, je-li připálen, projevuje se to i ve změně vůně. Může obsahovat sladový prach (z leštění sladu), sladové slupky a úlomky sladu do 10 %, avšak neměl by obsahovat látky a předměty, které by mohly ohrozit zdravotní stav zvířat. Ve srovnání s obilovinami má
29 vyšší obsah dusíkatých látek – v průměru 26 % a nižší energetickou hodnotu – 58 škrobových jednotek. Použití nachází zejména při výrobě krmných směsí pro dojnice, prasnice a selata. Z technologického hlediska výroby krmných směsí má však některé nevýhody, a to je hydroskopičnost a poměrně horší mísitelnost s ostatními komponenty vzhledem ke své nízké specifické hmotnosti.
Zadní ječmen dodávaný jako sladařský odpad jsou veškeré odpady vzniklé při čištění zrna pod sítem 2,2 mm, včetně všech zrn ostatních obilovin. Ve srovnání s ječmenem má poněkud nižší energetickou hodnotu. Použití nachází zejména ve směsích pro skot a starší kategorie vykrmovaných prasat.
Zlomkový ječmen (sladařský odpad) jsou v podstatě zlomová a rozdrcená zrna získaná při čištění a třídění ječmene při výrobě sladu. Proti předchozím může obsahovat až 20 % zrn ostatních obilovin, luštěnin a jiných zužitkovatelných odpadů a prachu. Jeho použití ve výživě hospodářských zvířat je shodné s předchozím zadním ječmenem, což se týká i jeho výživné hodnoty.
Krmiva z průmyslu pivovarského
Pivovarské mláto je odpad, který vzniká vyluhováním šrotovaného sladu zbaveného při výrobě piva extraktivních látek (ZELENKA a kol., 1987). Nízký obsah sušiny čerstvého mláta způsobuje nejen rozsáhlé uvolňování a odtok tekutin, ale také rozhoduje do jisté míry i o stabilitě mláta jako krmiva. Pivovarské mláto je mimo jiné charakteristické tím, že se relativně velmi rychle kazí. Zejména vysoký obsah dusíkatých látek je častou příčinou mikrobiálního rozkladu na produkty neslučitelné s bezrizikovým využitím. Čerstvé nekonzervované mláto vydrží ve zkrmitelném stavu zpravidla nejdéle 48 hodin, potom dochází k hlubokým změnám nejen smyslovým, nutričním, ale zejména mikrobiálním (DOLEŽAL a kol., 2005). Proto se velmi často přímo v pivovarech suší odpadním teplem (bez velkých nákladů), čímž se získá poměrně dosti hodnotné krmivo. Vzhledem je podobné hrubšímu ječnému šrotu, jeho barva bývá však poněkud tmavší. Vůni mívá chlebovou, kterou tvoří aromatické složky kvasného pochodu. V čerstvém stavu se uplatňuje v krmných dávkách dojnic a vykrmovaného skotu, sušené pak ve směsích pro skot (ZELENKA a kol., 1987). V roce 2005 proběhl pokus jehož cílem bylo odzkoušení
silážovatelnosti
čerstvého
pivovarského
mláta
a
sladového
květu,
30 konzervovaného chemickým konzervačním přípravkem. Výsledky pokusu a rozborů ukázaly, že fermentační proces a kvalita produktu byly velice dobré. Také sušina, která se v průběhu zkrmování pohybovala na úrovni okolo 34 %, přispěla k vysoké stabilitě siláže. Dokázaly to jak rozbory, tak i krmný pokus. Významným úspěchem bylo, že kvalita siláže i
po
šesti
měsících
skladování
byla
stejná
jako
na
začátku
pokusu
(MIKYSKA a kol., 2006).
Zelená hmota celých rostlin
Sklizeň zelené hmoty, pokud se pro ni rozhodneme, anebo nás k ní okolnosti někdy přinutí (např. při silném polehnutí porostů, při silném zaplevelení, při příliš bujném a vysokém podsevu, při dodatečném odnožení, při obtížném dozrávání), by se měla uskutečnit sklízecí řezačkou asi 4 týdny po vymetání rostlin, tedy v době mléčné voskové zralosti zrna. Tato sklizeň je nejméně ztrátovou sklizní, ekonomicky velice výhodnou, při níž se plně využije veškerá nadzemní hmota. Velmi jemně rozřezanou hmotu celých rostlin (asi na velikost částic 10 – 15 mm) je pak možno různým způsobem konzervovat – silážovat v silážních žlabech, senážovat v hermeticky uzavíratelných věžích, případně i horkovzdušným sušením vytvářet brikety či granule (teplota náhřevu nesmí přesáhnout 40 stupňů Celsia, aby nedošlo ke vznícení této hmoty v sušícím prostoru). Zlepšená kvalita, zvýšený obsah dusíkatých látek i dobrá stravitelnost takového krmiva je předností. Úsušky této hmoty svým obsahem živin, konzistencí a možností dlouhodobějšího skladování, se již velice přibližují jadrnému krmivu. Tímto způsobem můžeme získat běžně 10 – 11 t*ha-1 kvalitní suché hmoty, tj. asi 40 – 45 t*ha-1 čerstvé zelené biomasy.
Sláma
Významným vedlejším produktem při sklizni ječmene je též sláma. Ječnou slámu nezaoráváme, protože je vhodným objemným krmivem pro skot. Její výnos je obvykle o něco málo nižší než výnos zrna. Záleží samozřejmě i na výšce strniště, které po sklizni zůstane na poli (10 cm výšky strniště představuje asi 500 kg slámy z 1 ha). Vlhká sláma musí několik dnů zůstat na poli, aby dostatečně proschla, alespoň na vlhkost 17 %. Sláma se může lisovat nízkotlakými anebo vysokotlakými lisy, popř. se z ní svinovacími lisy vytvářejí obří balíky. Slisovanou slámu je výhodné skladovat ve stodolách. Druhá možnost sklizně slámy je úklid řezem, kde hlavním strojem je samojízdná řezačka, která pak fouká
31 řezanku do velkoobjemových vozů. Sláma se potom stohuje stohovači nebo se na stohy fouká fukary (STRIEGL, ŽÍDKOVÁ, 1993).
Tab. 9: Chemické složení ječmene – %, průměrné hodnoty (STRIEGL, ŽÍDKOVÁ, 1993)
Voda
N-látky
BNLV
Vláknina
Tuky
Popeloviny
13,9
9,5
68,3
3,8
1,9
2,6
13,9
10,4
67,2
4,1
2,0
2,4
Krmná mouka
12,0
12,5
63,0
6,0
3,0
3,5
Otruby
12,0
10,9
51,3
16,5
3,4
5,9
Zelená hmota
77,4
2,7
11,7
5,9
0,5
1,8
Sláma
14,7
4,0
38,9
35,7
1,3
5,4
Mláto pivovarské
79,5
4,8
9,1
3,9
1,6
1,1
Sladový květ
10,1
26,4
43,6
12,2
1,4
6,3
Slad odpadní
10,0
10,8
69,4
5,0
2,3
2,5
Ječmen jarní (sladovnický) Ječmen ozimý (krmný)
(po vymetání)
2.3.7. Agrotechnika Ječmen ozimý je u nás využíván výhradně ke krmným účelům. K jeho oblibě přispěly některé vlastnosti - vysoký výnosový potenciál, tolerantnost k horším předplodinám, k horším půdním podmínkám a k menšímu vláhovému deficitu v průběhu vegetace, schopnost dobře využívat zimní vláhu, zahustit prořídlejší porosty dostatečným počtem plodných odnoží, a tím účinně potlačovat plevele a omezovat vyplavování minerálního dusíku. K určitým nevýhodám patří větší náchylnost k houbovým chorobám, slabší zimovzdornost a větší náchylnost k poléhání, což může vést k větší rizikovosti jeho pěstování a ke kolísání výnosů. Nepříznivě ovlivňuje pěstování ječmene ozimého také nižší realizační cena, daná využitelností ječmene ozimého pouze pro krmné účely. Krmná hodnota zrna ječmene ozimého je v důsledku vyššího obsahu vlákniny (větší podíl pluchy)
32 obecně považována za nižší než krmná hodnota zrna ječmene jarního. U dvouřadých forem ječmene ozimého jsou parametry krmné kvality zrna srovnatelné s ječmenem jarním (KŘEN a kol., 1998). Ječmen jarní, tak jako pšenice, je rostlina dlouhého dne a úspěšně se pěstuje v poměrně velkém rozsahu ekologických podmínek (FECENKO a LOŽEK, 2000). Ječmen jarní je plodinou s nejkratší vegetační dobou (110 – 125 dnů), kdy během tohoto období dokáže vytvořit vysoký biologický i hospodářský výnos. Podstatou této produktivnosti je vysoká rychlost fotosyntézy v období velké periody růstu – období sloupkování. Vzhledem k jeho slabšímu a mělkému kořenovému systému se jedná o přístupné živiny v orničním profilu. Rostliny ječmene jarního mají silnou autoregulační a kompenzační schopnost danou odnožováním, tj. tvorbou vedlejších stébel. Při srovnání se staršími odrůdami, kdy počet klasů na jednotku plochy byl tvořen převážně hlavními stébly, se u novějších odrůd zvýšilo zastoupení 1 – 3 odnoží, jejichž podíl na počtu klasů vzrostl až na 2/3. Jarní ječmen se seje co nejdříve, jakmile to počasí a stav půdy dovolí. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat vlhkosti půdy, protože ječmen je velmi citlivý na zamazání (klíčící obilky trpí nedostatkem kyslíku). Půda by měla být dostatečně vyzrálá (BENADA a kol., 2001). Pro jarní ječmen by mělo být seťové lůžko připraveno pouze do hloubky setí, hlubší kypření znamená vždy větší ztrátu vláhy, a tím následně i možné nepravidelné vzcházení porostů (HRUBÝ a kol., 2006). Zpoždění termínu výsevu, oproti optimálnímu v daném ročníku, přináší ztrátu na výnosu 50 – 100 kg*ha-1 za každý den (BENADA a kol., 2001). Jarní ječmen patří k plodinám, které jsou středně náročné na živiny, jejich čerpání je ale hned od počátku vegetace velmi intenzivní (HŘIVNA, 2006). Při hnojení se na rozdíl od sladovnického ječmene, u něhož se doporučuje dodat celou dávku N již před setím, případně provést dohnojení nižší dávkou ve fázi 3. až 4. listu, je u krmného ječmene vhodnější ve všech výrobních oblastech rozdělit celkovou dávku na dvě části. Polovinu, případně větší část celkové dávky, aplikovat před setím, druhou pak před začátkem sloupkování - produkční dávka (BENADA a kol., 2001).
33 Tab. 10: Rozdíly v technologii pěstování jarního ječmene pro sladovnické a krmné účely (STRIEGL, ŽÍDKOVÁ, 1993)
Agrotechnický zásah
Předplodina
Ječmen jarní
Ječmen jarní
sladovnický
krmný
Okopaniny
Též obilniny, luskoviny
(cukrovka, brambory) Hloubka orby
Max 200 mm
Na zhutněných půdách možnost i podrývání
Příprava půdy
Výsevek Ošetření po zasetí Dávka N
Urovnání povrchu těžšími
Urovnání povrchu klasické
branami+kombinátor, možná je
(smykování, vláčení) +
i minimalizace
kombinátory
normální
Vyšší až o 10 – 15 %
Utužení těžkým lučním válcem
Utužení jen polním válcem
Do 50 kg
Do 90 kg
Celá dávka před setím, nebo
½ před setím a ½ na začátku
v případě přihnojení na list
odnožování
(čisté živiny na 1 ha) Doba aplikace N
menší část dávky max ve fázi 3. – 4. listu Organická hnojiva
0
Možnost zaorání slámy s kejdou, zelené hnojení nebo i menší dávka chlévského hnoje (do 20 t*ha-1)
Zahuštění porostu
0
Možnost použití Retacelu na jaře ve fázi 3. – 4. listu
Sklizeň
V plné zralosti
Možnost sklízet již ve žluté zralosti
34
2.3.8. Odrůdová skladba Ječmen jarní – sladovnické odrůdy Annabell Polopozdní odrůda nízkého typu, zrno má menší, výtěžnost předního zrna je střední. Odrůda je vhodná do všech výrobních oblastí, nejvýnosnější je ve středních až vyšších polohách. Výrazné přednosti nemá, mezi negativa lze zařadit kvalitativní problém, spočívající ve snížené čirosti sladiny.
Biatlon Poloraná až polopozdní odrůda středního vzrůstu. Zrno má středně velké, výtěžnost předního zrna v zemědělské výrobní oblasti kukuřičné, řepařské a obilnářské střední, v zemědělské výrobní oblasti bramborářské a pícninářské vysoká. Odrůda je vhodná do všech poloh, kde se pěstuje ječmen. Předností odrůdy je odolnost proti napadení padlím travním. Výrazná pěstitelská rizika nemá.
Jersey Polopozdní, středně vysoká odrůda. Zrno má středně velké, výtěžnost předního zrna je střední. Odrůda je vhodná do všech poloh, kde se pěstuje ječmen. Přednostmi odrůdy jsou vysoká sladovnická jakost a odolnost proti napadení padlím travním. Pěstitelská rizika představují menší odolnost proti poléháním v intenzivních podmínkách, náchylnost k napadení rzí ječnou a hnědou skvrnitostí.
Kompakt Poloraná odrůda nízkého vzrůstu. Zrno má středně velké, výtěžnost předního zrna je střední až vysoká. Odrůda je vhodná do všech poloh, kde se pěstuje sladovnický ječmen.Výrazné přednosti nemá. Negativa odrůdy představují nízký výnos zrna bez fungicidního ošetření a náchylnost k napadením padlím travním.
Malz Polopozdní odrůda nízkého vzrůstu. Zrno má středně velké, výtěžnost předního zrna je vysoká. Odrůda je vhodná do všech poloh, kde se pěstuje ječmen. Předností odrůda je vysoká sladovnická jakost. Výrazná rizika nemá.
35 Prestige Poloraná odrůda nízkého vzrůstu. Zrno má velké, výtěžnost předního je velmi vysoká. Odrůda je vhodná do všech poloh, kde se pěstuje ječmen. Přednostmi odrůdy jsou odolnost proti napadení padlím travním a velké zrno. Pěstitelské riziko představuje náchylnost k napadení hnědou skvrnitostí.
Tolar Polopozdní, nízká až středně vysoká odrůda. Zrno má středně velké až velké, výtěžnost předního je střední. Odrůda je vhodná do všech poloh, kde se pěstuje ječmen. Výrazné přednosti ani rizika nemá. Odrůda se využívá k výrobě piva českého typu.
Ječmen jarní – nesladovnické odrůdy Heris Polopozdní, nízká až středně vysoká odrůda. Zrno má středně velké až velké, výtěžnost předního zrna je střední až vysoká. Odrůda je vhodná do všech poloh, kde se pěstuje ječmen. Předností odrůdy je velmi dobrý zdravotní stav, je odolná proti napadení padlím travním a středně odolná proti napadení rzí ječnou a listovými skvrnitostmi. Výrazná pěstitelská rizika nemá.
Orthega Polopzdní odrůda nízkého vzrůstu. Zrno má středně velké až velké, výtěžnost předního zrna je nízká. Odrůda není vhodná do oblastí s trvalými přísušky. Předností odrůdy je velmi dobrý zdravotní stav, je středně odolná proti všem prezentovaným chorobám. Pěstitelská rizika představují nízký výnos předního zrna v podmínkách trvalého přísušku a menší odolnost proti poléhání v intenzivních podmínkách (JUREČKA, 2004).
36
Amulet
Kompakt 94 101 93 101 92 104 91 102 1995
Scarlet
96 97 97 97 102 101 101 102 97 96 95 95 102 104 101 101 100 98 95 92 108 109 106 103 97 98 97 89 111 114 109 100 2003 2000 1997 1995
Jersey
Průměr v Intenzita t/ha Výnos zrna (%) v oblasti: Kukuřičná N 6,07 102 102 104 106 100 101 103 102 101 101 100 100 100 99 98 O 6,35 109 107 106 108 105 102 105 109 105 106 104 105 106 105 104 Řepařská N 7,29 106 104 104 103 103 103 102 102 102 102 100 100 99 98 97 O 7,69 112 107 105 109 108 106 107 109 108 107 107 105 104 104 104 Obilnářská N 6,34 104 103 105 104 108 99 105 102 99 104 102 99 98 97 96 O 7,01 113 113 115 115 116 107 115 112 109 115 112 111 108 109 111 Bramborářská N 5,77 102 105 108 105 107 101 106 101 99 107 101 99 97 96 96 O 6,54 118 117 118 119 120 112 120 115 115 120 112 114 111 109 112 Rok registrace 2002 2003 2003 2004 1999 1998 2002 2003 2002 2001 1997 2002 1998 2002 2004 Agronomická data: Metání-rozdíl ve dnech 0 -1 -1 -1 0 0 1 -2 -2 1 70 1 0 1 3 Zralost-rozdíl ve dnech 1 -2 -1 -2 0 -1 1 -1 -2 0 117 0 0 2 0 Délka rostlin (cm) 67 75 71 72 74 74 72 72 73 74 76 74 80 74 70 Odolnost proti poléhání (9-1) 8 5 5 5 5 8 6 6 7 6 6 5 8 8 4 Odolnost proti chorobám (9-1): Padlí travní 9 6 9 5 6 9 9 9 9 5 4 5 9 6 8 Rez ječmene 6 6 6,5 4 7 7 4,5 3,5 5 6 6 5,5 4 4 3 Hnědá skvrnitost 5 5 6 5 6,5 7 6 5 3 5 6 6 5 4 6 Rhynchosporiová skvrnitost 5 5 6 3 6 7 6 5 6 4 7 6 5 4,5 4 Kvalita zrna: Hmotnost tisíce zrn (g) 49 46 44 46 47 48 45 45 49 44 47 45 46 45 46 Sladovnická jakost (9-1) 6 5 34 8 6 4 3 7 7 7 8 Intenzita: N = neošetřeno fungicidy ani morforegulátory (základní intenzita), O = ošetřeno fungicidy (zvýšená intenzita) Bodové hodnocení: 9 = nejjakostnější, 1 = nejméně jakostní
Respekt
Nitran
Diplom
Nordus
Malz
Tolar
Annabell
Prestige
Biatlon
Philadelp hia
Heris
Orthega
Bolina
Calgary
Faustina
Saloon
Tab. 11: Významné hospodářské vlastnosti odrůd (ÚKZUZ, 2005)
-1 -1 74 5,5
0 -1 77 4
1 -1 72 4
-2 -1 70 8
1 -2 69 5
6 4 5 6
9 3 4 5
4 5 6 5
3 4 7 4
4 5 5,5 4
46 5
45 6
45 5
48 3
46 6,5
37
Nově zařazené odrůdy Bojos Polopozdní sladovnická odrůda. Výnos zrna ve všech výrobních oblastech vysoký. Hodnota ukazatele sladovnické kvality 6,7 bodu. Odrůda vhodná pro výrobu českého piva.
Class Poloraná sladovnická odrůda. Výnos zrna v zemědělské výrobní oblasti kukuřičné vysoký, v zemědělských výrobních oblastech řepařské, obilnářské, bramborářské a pícninářské středně vysoký. Hodnota ukazatele sladovnické kvality 6,9 bodu.
Radegast Polopozdní sladovnická odrůda. Výnos zrna ve všech zemědělských výrobních oblastech středně vysoký. Hodnota ukazatele sladovnické kvality 5,0 bodu. Odrůda vhodná pro výrobu českého piva.
Sebastian Polopozdní sladovnická odrůda. Odrůda zrna ve všech zemědělských výrobních oblastech vysoký. Hodnota ukazatele sladovnické kvality 8,2 bodu.
Timori Středně raná sladovnická odrůda. Výnos zrna v zemědělských výrobních oblastech kukuřičné, řepařské, a obilnářské středně vysoký, v zemědělské výrobní oblasti bramborářské a pícninářské. Hodnota ukazatele sladovnické kvality 3,2 bodu. Odrůda s velmi nízkou aktivitou enzymu lipoxygenázy (LOX). LOX se významně podílí na senzorickém stárnutí piva (ÚKZUZ, 2005).
38
2.3.9. Výroba ječmene Ječmen jarní je po pšenici druhou nejvýznamnější pěstovanou obilninou v České republice. Průměrná výměra, na které se pěstuje, činila v letech 1996 – 2000 přibližně 415 tis. ha. Ve stejném období byla průměrná produkce na úrovni zhruba 1,52 mil. t a průměrný výnos činil 3,62 t*ha-1 (BENADA a kol., 2001). Dosavadní stav v nabídce odrůd je takový, že se šlechtitelé, vzhledem k vynikajícím přírodním podmínkám pro pěstování především sladovnických ječmenů v některých oblastech našeho státu, soustředili výhradně na vyšlechtění typických odrůd sladovnického ječmene, avšak v sortimentu povolených odrůd nemáme dosud ani odrůdu dvouřadého ječmene, kterou bychom mohli označit za typicky krmnou. Paradoxem při tom zůstává, že z celkové produkce zrna ječmene se ho ke krmení spotřebovává téměř 70 %, k výrobě sladu jen asi 23 % a k ostatním potravinářským účelům (výroba krup, kávovin) asi 2 % (STRIEGL, ŽÍDKOVÁ, 1993).
2.3.10. Vývoj cen ječmene Vývoj cen krmného ječmene byl ovlivněn oproti předcházející sklizni poklesem cen všech krmných obilovin, především v důsledku nadbytku krmné pšenice a ostatních krmných obilovin. Průměrné CZV se oproti stejnému období roku 2003 mírně zvýšily o 5,4 %. Průměrná hodnota CZV v marketingovém roce 2003/04 činila 2 883 Kč/t. Nejvyšší cena byla dosažena po sklizni v červenci 3 217 Kč/t. Do konce roku 2004 ceny klesaly. Nejnižší cena 2 659 Kč/t byla zaznamenána v prosinci (MZE, září 2005). V průběhu ledna a února 2005 oslabily CZV ječmene krmného z 2 612 Kč/t na 2 600 Kč/t, ječmene sladovnického z 3 663 Kč/t na 3 626 Kč/t. V průběhu dubna a května 2005 CZV ječmene krmného vykazovala stagnaci 2 477 Kč/t -2 471 Kč/t, CZV ječmene sladovnického oslabila z 3 600 Kč/t na 3 423 Kč/t. V průběhu července a srpna 2005 CZV ječmene krmného poklesla z 2 322 Kč/t na 2 150 Kč/t, CZV ječmene sladovnického z 3 076 Kč/t na 2 981 Kč/t.
39
V průběhu října a listopadu 2005 CZV ječmene krmného posílila z 2 256 Kč/t na 2 314 Kč/t. Ostatní CZV sledovaných obilovin mírně poklesly - CZV ječmene sladovnického z 3 127 Kč/t na 3 112 Kč/t (VUZE, 2005).
Tab. 12: Ceny ječmene 2003 – 2005 (MZE, září 2005) 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Řada1 2003 2649 2701 2728 2667 2584 2668 2594 2727 3008 3300 3438 3594 Řada2 2004 3703 3987 4172 4117 4118 4138 4234 3852 3800 3320 2915 2875 Řada3 2005 2790 2820 2831 2826 2682 2747 2782
Graf 1: Průměrné měsíční CZV ječmene krmného v roce 2003 – 2005 (MZE, září 2005)
Průměrné měsíční CZV ječmene krmného v roce 2003 - 2005 (MZE, září 2005) Řada1
Řada2
Řada3
4500 4000 3500 3000 2500 Ceny 2000 1500 1000 500 0 0
2
4
6
8 Měsíce
10
12
14
40
3. MATERIÁL A METODIKA Cílem růstového modelového pokusu na laboratorních potkanech bylo ověřit nutriční hodnotu souboru nově vyšlechtěných odrůd a linií jarních ječmenů. Modelový pokus byl proveden v experimentálních zařízeních Ústavu výživy a krmení hospodářských zvířat AF MZLU v Brně v roce 2003. Podmínky zařízení jsou v souladu s metodikou dle „Zákona na ochranu zvířat proti týrání“ č. 246/1992 Sb. Jako experimentální model pro růstový pokus byli použiti samci laboratorního potkana kmene Wistar. Zvířata byla do pokusu zařazena ve věku 29 dní. Jejich průměrná počáteční hmotnost se pohybovala v rozmezí 82,1 – 87,1 g, což je v souladu s normou požadující
maximální
rozdíly
ve
hmotnosti
mezi
pokusnými
skupinami
5g
(KACEROVSKÝ a kol., 1990). Zvířata byla rozdělena do skupiny kontrolní a pěti skupin pokusných, ve skupině bylo osm potkanů. Testované linie a jim přiřazené označení pokusných skupin uvádí Tab. 16. Zrno bylo vyčištěno od příměsí. Všechny vzorky sledovaných odrůd souboru byly sklizeny v lokalitě Žabčice a pro ošetření porostu bylo použito běžných hnojiv a pesticidů. Krmné směsi byly podávány vlhčené ad libitum. Zvířata byla napájena čistou vodou z kapkových napáječek. Pro snadné sledování růstu, vývinu a zdravotního stavu byla zvířata barevně odlišena kosmetickou barvou. Pokus trval 28 dní a byl rozdělen do čtyř týdenních period. Na konci každého týdne byla zvířata individuálně vážena. Potkani byli ustájeni do plastových klecí s roštovou podlahou při teplotě 23 ± 1stupeň Celsia, vlhkosti vzduchu 60 % a světelném režimu 12 hodin noc a 12 hodin den. Klece byly čištěny každý druhý den. Spotřeba krmiva byla sledována skupinově. Zbytky krmiv a výkalů jednotlivých skupin byly oddělovány, váženy a sušeny k dalším rozborům. Bilanční období u vybraných skupin (dle výsledků předchozího růstového pokusu) trvalo 3 dny přípravné periody – individuální návyk na klícky a 5 dnů vlastní bilanční období s vážením zvířat na počátku a na konci pokusu, krmiva, krmných zbytků a sběr moče a výkalů.
41
Výživa a krmení potkanů Skupiny byly krmeny směsí ječmene, sojového extrahovaného šrotu a minerálními doplňky. Pro kontrolní skupinu byla použita tradiční sladovnická odrůda ječmene, pro pokusné skupiny sledované linie ječmenů. Přesné složení směsí uvádí Tab. č. 13.
Sledované ukazatele
Účinek krmného zásahu byl sledován na základě: •
Přírůstků živé hmotnosti
•
Příjmu a konverze krmiva
Analýzy obsahu živin vzorků pokusných linií ječmenů a z nich připravených experimentálních krmných směsí byly provedeny v souladu s vyhláškami 77/2005 Sb., 497/2004 Sb., 528/2004 Sb., 451/2000 Sb., 124/2001 Sb. a zákonem 68/2001 Sb. V krvi kontrolní skupiny a skupin krmených potravinářskými liniemi ječmenů typu waxy byl sledován vliv zvýšeného obsahu beta-glukanů na snížení hladiny cholesterolu hodnocením celkové hladiny cholesterolu v krvi pokusných zvířat (mmol/l) na začátku a na konci experimentu.
Sušina: Zbytek po odpaření vlhkosti za konstantní teploty (103 ± 2 stupně Celsia) po dobu 4 hodin v sušárně. Popel: Stanoven po zpopelnění vzorku při teplotě 550 ± 20 stupňů Celsia v elektrické muflové peci za předepsaných podmínek vážkově. Dusíkaté látky: Obsah dusíku stanovený metodou podle Kjeldahla vynásobený faktorem 6,25 na přístroji KJELTEC AUTO 1030 ANALYZER. Tuk: Stanoven na extrakčním přístroji podle Twieselmana za předepsaných podmínek vážkově. Vláknina: Stanovena metodou dle Henneberga a Stohmana. BNLV: Stanoveny nepřímo výpočtem z údajů získaných chemickou analýzou jako zbytek sušiny po odečtení obsahu dusíkatých látek, tuku, popela a vlákniny. Brutto energie: Obsah brutto energie byl stanoven přístrojem PARR 1281 Bomb Calorimeter
42
Beta-glukany: Stanovení beta-glukanů v obilkách ječmene bylo provedeno na ÚPŠR MZLU v Brně metodou FIA (Flow Injection Analysis). Cholesterol: Celkový cholesterol byl v krvi měřen spektofotometricky pomocí Bio–LaTestu
KS: Koeficient stravitelnosti:
KS = [(mkrm * žkrm – mvýk * žvýk) / (mkrm * žkrm)] * 100 mkrm…hmotnost krmiva (g) žkrm…živiny krmiva (%) mvýk…hmotnost výkalů (g) žvýk…živiny výkalů (%)
Statistické hodnocení
Výsledky byly vyhodnoceny statistickými metodami (SNEDECOR a COCHRAN, 1967). Byly vypočteny základní statistické údaje – aritmetický průměr a směrodatná odchylka. Aritmetický průměr (x) je definován jako součet všech hodnot kvantitativního znaku, dělený rozsahem souboru. Směrodatná odchylka (sx) je druhou odmocninou rozptylu. Udává se ve stejných měrných jednotkách jako sledovaný znak. Směrodatná odchylka dobře charakterizuje seskupení hodnot znaku okolo aritmetického průměru (platí, že v intervalu x +- sx se nachází přibližně 68 % všech pozorovaných hodnot souboru).
43
4. VÝSLEDKY A DISKUSE
Zvířata byla rozdělena do šesti skupin. Prvních pět skupin bylo pokusných a poslední skupina byla kontrolní. Každá skupina byla krmena směsí, jejíž složení uvádí Tab. 13. Každá směs byla doplněna MVK, jehož složení je uvedeno v Tab. 14. Označení a charakteristika pokusných linií ječmenů jsou vysvětleny v Tab. 15. ZEMAN a kol. (1995) uvádějí, že obsah brutto energie v zrnu ječmene se pohybuje v rozmezí od 18,01 MJ až 18,53 MJ. Nejvyšší obsah dusíkatých látek, vlákniny a brutto energie jsme zjistili u směsi 1 (15,1 %, 2,4 %, 18,46 %). Tuku obsahovala nejvíce směs s označením 3 (4,47 %). Směs 5 měla nejvyšší obsah popela ze sledovaných směsí (2,34 %) a nejvíce BNLV a škrobu bylo zjištěno u kontrolní směsi (79,91 %, 55,14 %). Kompletní obsahy organických živin, brutto energie a beta-glukanů uvádí Tab. 16. Výsledky koeficientů stravitelnosti NL, vlákniny, tuku, popela a BNLV ve druhém a čtvrtém týdnu pokusu sledovaných skupin uvádí Tab. 17. Byly pozorovány diference ve stravitelnosti všech sledovaných živin mezi hodnocením po 14. dni a na konci pokusu. Ve srovnání s druhým týdnem byla stravitelnost všech sledovaných živin na konci pokusu výrazně nižší. Co se týče průběhu stravitelnosti jednotlivých užitkových typů ječmene, nejmenší propady byly pozorovány u skupiny 1, tj. původního krmného typu ječmene (koeficient stravitelnosti NL byl ve srovnání s druhým týdnem snížen pouze o 3,63 %, vlákniny o 4,74 %, tuku o 2,2 % a popela o 9,66 %). Naopak u skupiny kontrolní (6) byl koeficient stravitelnosti NL snížen o 10,40 %, koeficient vlákniny až o 19,7 %, tuku o 7,09 % a popela o 21,51 %. Nejvyšší čistý příjem byl sledován u skupiny 1 a 6, ale skupina 1 měla nejvyšší průměrný denní přírůstek a také nejlepší konverzi krmiva (9,19 g, 2,29 g/g). Naopak nejhorších výsledku průměrného denní přírůstku a konverze krmiva (7,89 g, 2,54 g/g) bylo dosaženo zkrmováním potravinářského ječmene typu waxy (sk. 3). Průměrné denní přírůstky (g) zvířat v experimentu jsou uvedeny v Grafu 13 a konverze v Grafu 12. Příjem krmiva v jednotlivých týdnech, čistý příjem a průměrný přírůstek je znázorněn v Tab. 18 a průběh růstu v jednotlivých týdnech se směrodatnými odchylkami je uveden v Tab. 19. V prvním sledovaném týdnu byly nejvyšší přírůstky zaznamenány u skupiny 1 (65,75 g, krmena KM 1057) a nejnižší u kontrolní skupiny (51,87 g). Všechny přírůstky v prvním týdnu jsou znázorněny v Grafu 8. V druhém sledovaném týdnu měla nejvyšší
44
přírůstky opět skupina číslo 1 (70,13 g) a nejnižší skupina 3 (55,25 g), podrobně znázorněny v Grafu 9. Potkani skupiny číslo 4 přibývali nejvíce ve čtvrtém týdnu (72,62 g, krmeni waxy ječmeny) a nejméně přibírali potkani skupiny 2 (59,25 g, krmeni potravinářskými ječmeny). Všechny hodnoty ze třetího týdne jsou znázorněny v Grafu 10. Poslední sledovaný týden nejvíce přibírala skupina kontrolní (60,5 g) a nejméně opět skupina 2 (38,13 g). Ostatní hodnoty uvedeny v Grafu 11. Podle přírůstků nejlépe obstála skupina 1, protože se vždy její hodnoty držely na předních pozicích. Celkový přírůstek pro skupinu 1 činil 257,5 g. Nejnižší celkový přírůstek měla skupina 3 (221,13 g, Tab. 19). Týdenní přírůstky pro skupinu 1 jsou uvedeny v Grafu 2. Týdenní přírůstky pro skupinu 2 jsou znázorněny v Grafu 3. Graf 4 uvádí týdenní přírůstky pro skupinu 3. Graf 5 uvádí týdenní přírůstky pro skupinu 4. Týdenní přírůstky skupiny 5 jsou podrobně uvedeny v Grafu 6. Graf 7 uvádí týdenní přírůstky skupiny 6. PETR a HÚSKA (1997) uvádějí, že ideotyp krmného ječmene by měl mít 11,5 % NL a minimální obsah beta-glukanů.. Obsah beta-glukanů v absolutní sušině zrna (Tab. 16) byl ze sledovaného souboru ječmenů nejvyšší u bezpluché potravinářské linie Wabet *Washonubet – skupina 3 a celá skupina typů waxy vykázala výrazně vyšší průměrný obsah beta-glukanů (5,8 %) oproti klasickým liniím (3,9 %). Podle KUBINCE a KOVÁČE (1998) jsou beta-glukany na rozdíl od lidské výživy při výživě monogastrických zvířat nežádoucí, protože snižují energetickou využitelnost zrna, přestože jejich dietetický účinek je podobný jako v lidské výživě. Toto tvrzení se prokázalo, protože skupina 3, s nejvyšším obsahem beta.gluaknů, měla nejnižší přírůstky. EHRENBERGEROVÁ a kolektiv (1999) v pokusech s bezpluchými ječmeny uvádějí, že nejnižší obsah betaglukanů byl zjištěn u linie KM 1057 (3,63 %) ze souboru testovaných linií. V našich pokusech byl u stejné linie zjištěn také nejnižší obsah beta-glukanů (3,52 %). Obsahy betaglukanů sledovaných linií jsou znázorněny v Grafu 14. Průměrný obsah celkového cholesterolu v krvi zvířat na počátku růstového pokusu, stanovený spektrofotometricky pomocí Bio- La -Testu, činil 1,99 mmol/l. Tato hodnota byla na konci experimentu snížena u všech linií typu waxy (skupina 3 – 1,837 mmol/l, skupina 4 – 1,981 mmol/l a skupina 5 1,927 mmol/l). Ze statistických údajů byla vyčíslena polynomická závislost mezi příjmem beta-glukanů (x) a obsahem cholesterolu (y): y = 0,0061x2 – 0,419x, R2 = 0,5387. Závislost je vysoce průkazná (P < 0.01). Zjištěný index determinace je ukazatelem síly závislosti, udává jaká část v procentech z celkového rozptylu je vysvětlena regresí a zbylá část
45
je reziduální. Zavedení polynomu druhého stupně (parabola) přinesla průkazné zlepšení vztahu. To znamená, že přímka nebyla dostatečně přesná pro odhad.
46
5. ZÁVĚR V našem pokusu jsme ověřovali vliv zkrmování nových odrůd ječmene na užitkovost. Během celého pokusného období zvířata byla v optimální kondici a jejich zdravotní stav byl dobrý. Z našich výsledků je zřejmé, že pro intenzivní výkrm hospodářských zvířat jsou vhodnější krmné odrůdy (nejlépe s bezpluchým zrnem a se zvýšeným obsahem žádoucích živin a sníženým obsahem látek s antinutričním efektem). A to proto, že skupina krmená krmnou odrůdou zaznamenala nejvyšší celkový přírůstek, který se lišil od skupiny kontrolní o 8,25 g a u skupin krmených potravinářskými odrůdami v průměru o 28,31 g. Zjistili jsme, že zvířata nejlépe přirůstala, když byla do krmné směsi zařazena odrůda KM 1057. Ve skupině 1 (ječmen krmný) jsme dosáhli konečné hmotnosti 344 ± 24,50 g.a například ve skupině 3 (waxy typ) jsme dosáhli hmotnost 306 ± 34.17 g, což je nejmenší konečná hmotnost ze všech sledovaných skupin. Byly také pozorovány diference ve stravitelnosti všech sledovaných živin mezi hodnocením po 14. dni a na konci pokusu. Na konci pokusu se stravitelnost snížila u všech linií, ale nejmenší propady byly zaznamenány u skupiny 1 (koeficient stravitelnosti NL byl ve srovnání s druhým týdnem snížen pouze o 3,63 %, vlákniny o 4,74 %, tuku o 2,2 % a popela o 9,66 %). U kontrolní skupiny byl koeficient stravitelnosti NL snížen o 10,40 %, koeficient vlákniny až o 19,7 %, tuku o 7,09 % a popela o 21,51 %. Během života se s rostoucím věkem zvýšil cholesterol v krvi, ale u skupin, které byly krmeny waxy ječmeny zůstala hladina cholesterolu na stejné úrovni jako na počátku pokusu. Tímto se potvrdilo, že testované waxy linie vykazují hypocholesterolický efekt. Pro vysoký obsah beta-glukanů (5,8 % oproti 3,9 % u klasických linií), snížený příjem směsi a zhoršenou konverzi krmiva (2,49 g/g oproti 2,29 g/g u krmné odrůdy) je však nedoporučuji ke krmení monogastrických zvířat.
47
6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
1. ANONYM : Pšenice pro brojlery - problém variabilní využitelnosti živin, Krmivářství, 2/2005, s. P11, (zkrácený překlad z Feed International, 12/2004) 2. BENADA, J. – FLAŠAROVÁ, M. – HUBÍK, K. – KRYŠTOF, Z. – KROFTA, S. a kol.: Metodika pěstování jarních obilnin, Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž , s.r.o., 2001, s. 9, 13, 23, 53. 3. ČERNÝ, L.: Obiloviny, Úroda, Praha, 1951, s. 37, 41. 4. DOLEŽAL, P. – ZEMAN, L. – ŠIMEK, M. – ŠEDA, J. – MIKYSKA, F. – DOLEŽAL, J. – PYROCHTA, V. – KALHOTKA, L.: Stabilita čerstvého pivovarského mláta, Krmivářství, 1, 2005, s. P5. 5. EHRENBERGEROVÁ, J. – VACULOVÁ, K. – ZIMOLKA, J. – NĚMEJC, R.: Kvalita bezpluchého ječmene, Sborník referátů z konference s mezinárodní účastí, MZLU Brno, 29. – 30. 6. 1999, s. 261, 262. 6. FECENKO, J. – LOŽEK, O.: Výživa a hnojenie poĺných plodín, SPU v Nitre a Duslo, a. s., Šaĺa, 2000, s. 268. 7. HOMOLKA, P. – TOMÁNKOVÁ, O. – KOMPRDA, T. – FRYDRYCH, Z.: Hodnocení dusíkatých látek krmiv pro přežvýkavce podle systému PDI, UZPI, Praha, 1996, s. 24 – 33. 8. HRUBÝ,J. – PROCHÁZKOVÁ, B. – HLEDÍK, P.: Zpracování půdy a setí jarního ječmene, Úroda, 2/ 2006, s. 14. 9. HŘIVNA, L.: Vliv hnojení na výnos a kvalitu jarního ječmene, Úroda, 2, 2006, s. 16. 10. JAMBOR, V., VESELÝ, Z.: Krmíme zdravě a ekonomicky, Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha, 1992, s. 16 – 17. 11. JUREČKA, D.: Aktuální odrůdová skladba jarního ječmene, Úroda, 11, 2004, s. 10 – 12. 12. KACEROVSKÝ, O. – BABIČKA, L. – BÍRO, D. – HEGER, J. – JEDLIČKA, Z. a kol.: O zkoušení a posuzování krmiv, SZN, Praha, 1990, 216 s.. ISBN 80-209-0098-5 13. KOVÁČ, M. a kol.: Výživa a kŕmenie hospodárských zvierat, Príroda, Bratislava, 1989, s. 149 – 151. 14. KRAUSKO, A. – DROBA, O. – MACEK, H.: Jarný jačmeň, Príroda, Bratislava, 1980, s. 98.
48
15. KŘEN, J. – BENADA, J. – FLAŠAROVÁ, M. – HUBÍK, K. – KROFTA, S. a kol.: Metodika pěstování ozimých obilnin, Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. a MZLU v Brně, 1998, s.10. 16. KUBINEC, S. – KOVÁČ, K. – ĎUDÁK, J. – FENCÍK, R. – HALÁS, Ĺ. – GROMOVÁ, A. a kol.: Progresívne technologie pestovania jarného jačmeňa, Výskumný ústav rastlinej výroby, Piešťany, 1998, s.59-61. 17. KUDRNA, V. – ČERMÁK, B. – DOLEŽAL, O. – FRYDRYCH, Z. – HERRMANN, H. a kol.: Produkce krmiv a výživa skotu, Praha, 1998, s. 106 – 111. 18. LEKEŠ, J. – BENADA, J. – BRÜCKNER, F. – KOPECKÝ M. – MINAŘÍK, F. a kol.: Ječmen, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1985, s. 217. 19. MIKYSKA, F. – ŠEDA, J. – DOLEŽAL, P. - ZEMAN, L.: Silážování pivovarského mláta se sladovým květem do vaků, Krmivářství, 2, 2006, s. 31, 32. 20. MZE: Situační a výhledová zpráva, Průmyslová krmiva, září 2005, s.54. 21. PELIKÁN, M.: Zpracování obilovin a olejnin, MZLU, Brno, 2001, 148 s. 22. PETR, J. – HÚSKA, J. a kol.: Speciální produkce rostlinná – I., Česká zemědělská univerzita v Praze, MZLU v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Slovenská poĺnohospodárska univerzita v Nitre, 1997, 193 s. 23. ÚKZUZ: Přehledy odrůd 2005, Obilniny a hrách, Brno, 2005, 214 s., ISBN 80-8654865-1 24. SKLÁDAL, Vl. – BENADA, J. – BEZDĚK, V. – BOBEK, M. – BOUMA, J. a kol.: Sladovnický ječmen, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1967, s. 36. 25. SNEDECOR, G. W., COCHRAN, W. G.: Statistical Methods, 6th ed. Iowa State University Press, Iowa, 579 p. 26. STRIEGL, M. – ŽÍDKOVÁ, D.: Základy pěstování krmného ječmene, Institut výchovy a vzdělávání MZE ČR, 1993, s.4-7, 15, 44-45. 27. TYLEČEK, J. – DOLEŽAL, P. – KOPŘIVA, A. – PROCHÁZKOVÁ, J. - VESELÝ, P. – ZEDNÍK, M. – ZEMAN, L.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, Vysoká škola zemědělská v Brně, 1992, s. 24. 28. VÚZE, dostupné z
, staženo 13.4.2006, 10:30 hod 29. ZELENKA, J. – KOPŘIVA, A. – KRÁČMAR, S. – NAVRÁTIL, M. – PROCHÁZKOVÁ, J. a kol: Výživa a krmení hospodářských zvířat – I., Vysoká škola zemědělská, Brno, 1987, 184 s.
49
30. ZEMAN, L. – ŠIMEČEK, K. – KRÁSA, A. – ŠIMEK, M. – LOSSMANN, J. a kol.: Katalog krmiv (tabulky výživné hodnoty krmiv),VÚVZ Pohořelice, 1995, 465 s. 31. ZEMAN, L. – DOLEŽAL, P. – KOPŘIVA, A. – MRKVICOVÁ, E. – PROCHÁZKOVÁ, J. a kol.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, Profi Press s.r.o., Praha, 2006, s.130 – 133. 32. ZEMAN, L.: Výživa a krmení prasat, MZLU v Brně, 2004, 98 s. 33. ZIMOLKA, J. a kol.: Speciální produkce rostlinná – Rostlinná výroba (Polní a zahradní plodiny, základy pícninářství), MZLU, Brno, 2000, 245 s. 34. ZIMOLKA, J. – CERKAL, R. – DVOŘÁK, J. – EDLER, S – EHREBERGEROVÁ, J. a kol.: Ječmen – formy a užitkové směry v České republice, Profi Press s.r.o., Praha, 2006 (v tisku), s.218.
Vyhlášky a předpisy Vyhláška č. 77/2005 Sb. ze dne 9. února, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů. Ročník 2005. Částka 21. S. 522 – 532.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 497/2004 Sb. ze dne 10. září, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 124/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků. Ročník 2004. Částka 172. S. 9679 – 9740.
Vyhláška č. 528/2004 Sb. ze dne 30. září o požadavcích na národní referenční laboratoře v oblasti činností v působnosti zákona o ÚKZÚZ. Ročník 2004. Částka 181. S.10007 – 10009.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 124/2001 Sb. ze dne 23. března 2001, kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků. Ročník 2001. Částka 50. S. 3091 – 3096.
50
Zákonem 68/2001 Sb. předseda vlády vyhlašuje úplné znění zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 244/2000 Sb. Ročník 2001. Částka 25. S. 2252 – 2264.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 451/2000 Sb. ze dne 11. prosince 2000, kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb. Ročník 2000. Částka 126. S. 6602 – 6616.
51
7. PŘÍLOHY
Tabulky
13- 19
Grafy
2-14
Obrazky
1-3
52
Tab. 13: Složení krmných směsí
Komponenty % 80
Skupina 1
2
3
4
4
6
Ječmen
Ječmen
Ječmen
Ječmen
Ječmen
Ječmen
KM 1057
KM 2062
Wabet*
Wanubet*
Wabet*
Kontrola
Washonubet Krona 16
5
Kompakt
Sójový
Sójový
Sójový
Sójový
Sójový
Sójový
extr. šrot
extr. šrot
extr. šrot
extr. šrot
extr. šrot
extr. šrot
44% NL
44% NL
44% NL
44% NL
44% NL
44% NL
MVK
MVK
MVK
MVK
MVK
MVK
Tab. 14: Složení MVK (minerálně vitamínový koncentrát pro laboratorní potkany)
Zdroj
Navážka zdroje/kg
Zdroj
premixu (g)
Navážka zdroje/kg premixu (g)
CaCO3
275,5103
E
15,00000
Ca(HPO)4
223,4400
K3
0,12457
NaCl
76,5316
B1
0,57245
Cu(SO)4
0,718750
B2
0,75000
Fe(SO)4
1,249875
B6
0,63217
MnO
0,485710
B12
2,50000
ZnO
1,102115
Biotin
1,00000
Ca(IO3)2
0,009109
Cholin chlorid
102,8333
Ca(SO)4
0,061310
Kyselina listová
0,22222
Na2(SeO)3
0,009782
Niacin
3,01508
A
0,28794
Kys. pantotenová
1,63265
D3
1,00000
53
Tab. 15: Pokusné linie a směsi Skupina
Označení
Charakteristika
1
B
KM1057
Linie extenzivního typu, mají nižší obsah škrobu než odrůdy sladovnického typu. Byla šlechtěna pro krmné účely
2
B
KM2062
Linie intenzivního typu, s nižším obsahem škrobu než registrované odrůdy sladovnického typu. Je určena pro potravinářské účely.
3
B
4
P
5
P
Wabet*Washonubet Linie extenzivního typu. Dnes jsou to již vyrovnané genotypy v F5 generaci. Produkují zrna typu WAXY se zvýšeným obsahem beta-glukanů, vitaminu E a jeho izomerů. Je upraven poměr amylopektinu k amylose (výrazně ve Wanubet*Krona prospěch amylopektinu). Tyto odrůdy jsou určeny pro potravinářské účely. Wabet*Kompakt
6
P
Kontrola
Křížená linie Kompakt*Krona, klasická odrůda sladovnického typu, výnosově intenzivní. Obilky s nízkým obsahem proteinů a beta-glukanů – tedy klasický sladovnický ječmen.
Poznámka: označení P – pluchatý, B – bezpluchý ječmen
54
Tab. 16: Obsahy organických živin, brutto energie (BE), beta-glukanů
Beta-
Skupina
NL
Vláknina
Tuk
Popel
BNLV
Škrob
BE
glukany
(%)
(%)
(%)
(%)
(%)
(%)
(MJ)
(%)
zrno směs
zrno
zrno směs zrno směs zrno směs zrno směs zrno
směs
zrno
směs
1
15,10 21,48 2,40
2,09 2,62 3,72 2,06 4,71 77,82 68,00 53,70
46,92 18,46 18,14
3,52
2
14,58 19,41 1,77
1,76 2,51 3,15 1,77 4,50 79,37 71,18 54,76
49,11 18,12 16,25
4,34
3
12,30 19,07 2,08
1,41 4,47 4,80 2,29 5,02 78,86 69,70 54,41
48,09 18,15 16,41
7,10
4
13,12 18,73 1,42
1,71 4,37 4,74 2,18 4,75 78,91 70,07 54,45
48,35 18,23 16,53
5,60
5
13,85 18,79 1,30
1,54 4,17 4,43 2,34 4,85 78,35 70,39 54,06
48,57 18,23 16,28
4,90
6
12,27 18,07 1,69
1,58 3,83 4,56 2,30 4,62 79,91 71,17 55,14
49,11 18,23 16,32
3,88
55
Tab. 17: Koeficienty stravitelnosti (%) NL
Vláknina
Tuk
Popel
BNLV
2. týden
4. týden
2. týden
4. týden
2. týden
4. týden
2. týden
4. týden
2. týden
4. týden
74,00
70,37
48,16
43,42
64,03
61,83
49,48
39,83
90,97
89,62
73,91
70,02
43,73
35,74
65,35
61,66
49,26
41,91
91,66
90,25
Waxy
73,85
69,17
40,09
29,12
65,09
63,03
49,55
42,17
88,91
87,92
Standard
72,79
62,39
36,33
16,62
60,62
53,53
46,12
24,61
88,97
86,49
Nahý, krmný Nahý, potrav.
56
Tab. 18: Příjem krmiva potkany (g)
Příjem
Příjem
Příjem
Příjem
krmiva
krmiva
krmiva
krmiva
Čistý
Průměrný
Konverze
1. týden
2. týden
3. týden
4. týden
příjem
přírůstek
krmiva
Skupina
(g)
(g)
(g)
(g)
g/ks
g/ks
g/g
1
837
1222
1338
1333
591,3
257,50
2,29
2
823
1225
1255
1265
571,0
225,00
2,54
3
810
1166
1294
1232
562,8
221,13
2,54
4
788
1172
1364
1348
584,0
241,37
2,42
5
803
1174
1310
1293
572,5
229,25
2,50
6
785
1160
1358
1442
593,1
249,25
2,38
57
Tab. 19: Průběh růstu potkanů (g)
Průměrný Počáteční
Hmotnost
Hmotnost
Hmotnost
Hmotnost
Celkový
denní
hmotnost
1. týden
2. týden
3. týden
4. týden
přírůstek
přírůstek
Skupina
(g)
(g)
(g)
(g)
(g)
(g)
(g)
1
86,75
152,50
222,63
291,38
344,25
257,50
9,19
sx
12,74
18,85
22,36
23,44
24,50
2
85,63
144,88
213,25
272,50
310,63
225,00
8,03
sx
22,93
37,96
50,52
55,01
50,86
3
85,25
142,25
197,50
266,13
306,38
221,13
7,89
sx
15,40
23,91
25,86
34,81
34,17
4
85,50
143,63
206,63
279,25
326,88
241,37
8,62
sx
21,43
27,32
30,42
30,65
26,90
5
86,00
142,00
205,63
265,75
315,25
229,25
8,18
sx
15,55
24,17
29,73
36,92
32,19
6
85,38
137,25
201,75
274,13
334,63
249,25
8,90
sx
16,98
21,54
27,76
31,84
33,02
58 Graf 2: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 1 (g)
Gramy
Týdenní přírůstky - skupina 1 80 70 60 50 40 30 20 10 0
65,75
70,13
68,75 52,87
Přírůstek 1. týden (g)
Přírůstek 2.týden (g)
Přírůstek 3. týden (g)
Přírůstek 4. týden (g)
Týdny
Graf 3: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 2 (g) Týdenní přírůstky - skupina 2 80 70
Gramy
60
68,37 59,25
59,25
50 38,13
40 30 20 10 0 Přírůstek 1. týden (g)
Přírůstek 2.týden (g)
Přírůstek 3. týden (g) Týdny
Přírůstek 4. týden (g)
59 Graf 4: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 3 (g) Týdenní přírůstky - skupina 3 80
68,63
70
Gramy
60
57,00
55,25
50
40,25
40 30 20 10 0 Přírůstek 1. týden (g)
Přírůstek 2.týden (g)
Přírůstek 3. týden (g)
Přírůstek 4. týden (g)
Týdny
Graf 5: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 4 (g) Týdenní přírůstky - skupina 4 80
72,62
70
Gramy
60
58,13
63,00 47,63
50 40 30 20 10 0 Přírůstek 1. týden (g)
Přírůstek 2.týden (g)
Přírůstek 3. týden (g) Týdny
Přírůstek 4. týden (g)
60 Graf 6: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 5 (g) Týdenní přírůstky - skupina 5 70 60
63,63
60,12
56,00
49,50
Gramy
50 40 30 20 10 0 Přírůstek 1. týden (g)
Přírůstek 2.týden (g)
Přírůstek 3. týden (g)
Přírůstek 4. týden (g)
Týdny
Graf 7: Týdenní přírůstky hmotnosti – skupina 6 (g)
Týdenní přírůstky - skupina 6 80
72,38 64,50
70
Gramy
60
60,50
51,87
50 40 30 20 10 0 Přírůstek 1. týden (g)
Přírůstek 2.týden (g)
Přírůstek 3. týden (g) Týdny
Přírůstek 4. týden (g)
61 Graf 8: Přírůstky hmotnosti 1. týden (g) Přírůstky 1. týden 70
65,75 59,25
60
57,00
58,13
56,00
51,87
Gramy
50 40 30 20 10 0 1
2
3
4
5
6
63,00
63,63
64,50
4
5
6
Skupiny
Graf 9: Přírůstky hmotnosti 2. týden (g) Přírůstky 2. týden 80 70,13 70
68,37 55,25
Gramy
60 50 40 30 20 10 0 1
2
3 Skupiny
62 Graf 10: Přírůstky hmotnosti 3. týden (g) Přírůstky 3. týden 80 70
68,75
72,62
72,38 60,12
59,25
60 Gramy
68,63
50 40 30 20 10 0 1
2
3
4
5
6
Skupiny
Graf 11: Přírůstky hmotnosti 4. týden (g) Přírůstky 4. týden 70 60,50 60
52,87
Gramy
50 40
38,13
40,25
2
3
47,63
49,50
4
5
30 20 10 0 1
Skupiny
6
63 Graf 12: Konverze krmiva (g/g)
Konverze krmiva 2,6 2,54
2,55
2,54 2,50
2,5 2,45
2,42 2,38
g/g
2,4 2,35 2,3
2,29
2,25 2,2 2,15 1
2
3
4
5
6
Skupina
Graf 13: Průměrný denní přírůstek za sledované období (g) Průměrný denní přírůstek (g) 9,5 9,19 8,90
9
Gramy
8,62 8,5 8,18 8,03 8
7,89
7,5 7 1
2
3
4 Skupina
5
6
64 Graf 14: Obsah beta-glukanů v zrnu (%)
Obsah beta-glukanů v zrnu (%) 8
7,10
7 5,60
Procenta
6
4,90
5 4
4,34 3,88
3,52
3 2 1 0 1
2
3
4 Skupiny
Obrázek 1: Krmná směs pro laboratorní potkany
5
6
65 Obrázek 2: Plastové klece pro laboratorní potkany
Obrázek 3: Samice laboratorního potkana kmene Wistar s mláďaty
