Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Diplomová práce Larix decidua a další zajímavé dřeviny Brdů Přílohy na CD
2009
Zuzana Bílková
1
Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat p. doktorce Tiché za odborné vedené a rady a vedoucímu lesní správy Roželov Ing. Čabrádkovi za poskytnuté informace a pomoc. V neposlední řadě pak svým prarodičům za podporu a laskavost.
2
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Larix decidua a další zajímavé dřeviny Brdů zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne: .......................... Zuzana Bílková
3
Abstrakt Modřín opadavý je na území naší republiky dřevina původní pouze v pohoří Jeseníků (Nízký Jeseník)– tzv. Slezský modřín, pro svůj rychlý růst a kvalitní dřevo je však vysazován na celém území české republiky (snad s vyjímkou lužních lesů). Cílem této práce je zhodnotit stav modřínu v přírodním parku Třemšín, konkrétně pak na polesí Roželov. Sledovány byly i další dřeviny, které se v porostech s modřínem vyskytovaly, zejména pak ty s nevýrazným současným a výrazným potenciálně-přirozeným zastoupením.
Klíčová slova: dřevina, sinusie, druh, porost, poškození, modřín opadavý
Abstract The Europaen larch is, on the teritory of Czech republic, indigenous species only in the Jeseníky mountains (Nízký Jeseník) – so-called Silesian larch. Larch has quick growth and good quality timber and that is why it is planted in every possible site in Czech republic. The goal of this thesis is to evaluate the condition of larch in locality of nature park Třemšín, concretely the forest ditrict of Roželov. Other tree species occured in the forest stands with larch were also measured. Especially those species which have indistinctive present distribution and distinctive potencially-natural distibution.
Key words: wooden plant, sinusie, species, forest stand, demage, Europaen larch
4
Obsah: Titulní strana Zadání diplomové práce Poděkování Prohlášení Abstrakt 1. Úvod..........................................................................................................................…...3 2. Cíl práce...........................................................................................................................4 3. Lokalizace a hranice území..............................................................................................5 4. Popis prací v terénu a metodika ......................................................................................6 5. Charakteristika území ....................................................................................................10 5.1. Charakteristika bioregionu ..............................................................................10 5.2. Regionální členění reliéfu .................................................................................10 5.3. Geobotanické členění .......................................................................................10 5.4. Podnebí ...........................................................................................................10 5.5. Horniny a reliéf.................................................................................................14 5.6. Půda ..................................................................................................................16 5.7. Potencionální přirozená vegetace .....................................................................16 5.8. Přírodní stav geobiocenóz.................................................................................16 5.9. Typologický systém ÚHÚL..............................................................................17 5.10. Charakteristika cílových hospodářských souborů ..........................................18 5.11. Současný stav krajiny a ochrany přírody........................................................21 5.12. Hydrologie ......................................................................................................22 5.13. Znečištění ovzduší ..........................................................................................23 6 .Zvláště chráněná území .................................................................................................27
5
7. Charakteristika zájmových dřevin .................................................................................29 7.1. MODŘÍN OPADAVÝ (Larix decidua Mill.).................................................29 7.2. JEDLE BĚLOKORÁ (Abies alba Mill.) ........................................................34 7.3. BUK LESNÍ (Fagus silvatica L.) ...................................................................35 7.4. DUB LETNÍ (Quercus robur L.)....................................................................36 7.5. DUB ČERVENÝ (Quercus rubra L.) ............................................................37 7.6. JASAN ZTEPILÝ (Fraxinus excelsior L.)....................................................37 7.7. JILM HORSKÝ (Ulmus glabra Huds.)..........................................................38 7.8. JAVOR HORSKÝ, KLEN (Acer pseudoplatanus L.)....................................39 7.9. LÍPA VELKOLISTÁ (Tilia platyphyllos Scop.)............................................40 7.10. BŘÍZA BĚLOKORÁ (Betula pendula Roth)...............................................41 7.10. SMRK ZTEPILÝ (Picea abies (L.)Krast) ....................................................42 7.11. BOROVICE HEDVÁBNÁ, VEJMUTOVKA (Pinus strobus L.) ...............43 7.12. ZERAV ZÁPADNÍ (Thuja occidentalis L.).................................................43 8. Charakteristika 5. LVS ..................................................................................................44 9. Výsledky ........................................................................................................................46 9.1. Popis porostů........................................................................................................46 9.2. Dřeviny zájmového území ...................................................................................55 10. Diskuse.........................................................................................................................63 11. Management území......................................................................................................65 12. Závěr ............................................................................................................................66 13. Summary......................................................................................................................67 14. Seznam použitých pramenů ........................................................................................68 15. Přílohy..........................................................................................................................69
6
1.ÚVOD Motto:
„Ten vůkol kraj, kam oči spočinou, ten šumný háj zde voní smrčinou, to hvozdy Brdské jsou, mou touhou jedinou. Ráj tichý v klínu hor, skal – lesů dlouhý val, i stíny bříz jsou opodál.“
Josef Mašek, Olešná
Brdy z Třemšínského vrchu směrem na západ
7
2.CÍL PRÁCE Cílem této práce je na základě terénního šetření zhodnotit stav vybraných dřevin v přírodním parku Třemšín, konkrétně pak na polesí Roželov. Zjistit jejich charakteristiku (výšku, průměr ve výčetní výšce, náležitosti růstu), zdravotní stav, přirozenost (původnost) výskytu. Dále pak je cílem navrhnout management území. Území bylo vybráno pro svůj zachovalý krajinný ráz s rozsáhlými lesními komplexy – třebaže jejich současná dřevinná skladba neodpovídá potenciální přirozené skladbě.
8
3. LOKALIZACE A HRANICE ÚZEMÍ
PP Třemšín se nachází v oblasti Brdské vrchoviny, přibližně 50 km východně od Plzně. Patří pod správu Středočeského kraje, okresu Příbram, katastrálních úřadů Roželov a Vacíkov. LHC Roželov se zájmovými porosty leží v jižní části přírodního parku. Hranice konkrétních porostů jsou v terénu poměrně snadno zjistitelné podle předělů tvořených vyklizovacími linkami a přechody mezi porostními skupinami různého věku a dřevinné skladby.
Přírodní lesní oblast č. 7: Brdská vrchovina Katastrální výměra PLO (ha): 98 287 Lesnatost v PLO (%): 65,8
9
4. POPIS PRACÍ V TERÉNU A METODIKA Práce v terénu se skládaly z vyhledání cílových porostů podle obrysové mapy LHC, určení hranic pochůzkou, vybráním míst pro fytocenologické snímky a samotným měřením určených druhů stromů v porostu. Porosty jsem volila ze seznamu porostů se zastoupením modřínu získaných z hospodářské knihy. Princip byl zvolen tak aby měřené porosty reprezentovaly co nejširší škálu vyskytujících se SLT a zastoupení modřínu. Věková struktura byla zvolena tak, že reprezentuje porosty nejmladší a nejstarší, aby se daly výsledky srovnávat. Po příchodu do porostu jsem obešla jeho hranice a předběžně určila polohu fytocenologického snímku. Snímky jsou umístěny v porostech tak, aby co nejlépe charakterizovaly vegetaci daného porostu. Tam, kde to pro velkou rozrůzněnost porostu bylo nutné je snímků umístěno více – opět reprezentují změny ve vegetaci. Snímky jsou 20 * 20 m velké. Postupovala jsem tak, že jsem pro jednotlivé plochy určila celkovou pokryvnost dřevinné a bylinné složky, dále jsem určila jednotlivé druhy a u nich opět pokryvnost podle Braun-Blanquetovy stupnice. Ve fytocenologických snímcích v synusii dřevin je pro kategorii V1a a nižší rovněž použito hodnocení abundance dle Braun-Blanquetovy stupnice. U dřevin je dále hodnoceno sociální postavení stromů dle Krafta, defoliace, prosychání koruny, tlakové vidlice, dutiny, naklonění stromu, přítomnost vlků a přítomnost dalších stromů a keřů v okolí dvou metrů. Průměry dřevin ve výčetní výšce byly měřeny obvodovým měřítkem, výšky výškoměrem. Obvody pásmem. Stromy, které byly změřeny jsem si v porostu označovala křídou ve výšce očí, ve směru pohybu a z protilehlé strany. Mlaziny jsou hodnoceny podle mnou vytvořené stupnice (viz. níže). Tabulková kolonka: Ostatní stromy (2 m okolí) je zpracována tak, že jsem si nejdříve, odhadem, určila kružnici kolem zájmového stromu o poloměru 2 m a v ní jsem pak počítala jednotlivé další vyskytující se stromy různého stáří a fáze vývoje. Jejich počet je vyjádřen vždy za zkratkou názvu latinskou číslicí.
10
Tab. 1: Použitá klasifikace pro sestavení fytocenologických snímků (podle Zlatníka) OZNAČENÍ + 1 -2 +2 -3 +3 -4 +4 -5 +5
KLASIFIKACE VZÁCNÝ ŘÍDKÝ ČETNÝ HOJNÝ VELMI HOJNÝ PŘEVLÁDAJÍCÍ DOMINANTNÍ
ČETNOST 1-3ks Do1% 1-5% 6-15% 15-25% 26-37% 38-50% 51-62% 63-75% 76-87% 88-100%
Tab. 2: Použitá klasifikace pro sestavení fytocenologických snímků (podle Zlatníka) OZNAČENÍ I II III IV V1a V1b V2
PATROVITOST NADÚROVEŇ HLAVNÍ ÚROVEŇ NAD 1 / 2 II POD 1 / 2 II, NAD 1,3m POD 1,3m, NAD 20cm POD 20cm SEMENÁČKY
Tab. 3: Kraftova klasifikace stromů Číselný Stromová Popis stromových tříd kód třída 1 Předrůstavý Strom s mohutně vyvinutou korunou. Zřetelně ční nad hlavní vrstvou 2 3
4
5
úrovňových stromů. Úrovňový Stromy této třídy se plně podílejí na horním korunovém zápoji porostu; jejich koruny jsou pravidelné (symetrické) a dobře vyvinuté. Stromy této třídy se rovněž podílejí na horním korunovém zápoji, ale Zčásti úrovňový v porovnání s hlavními úrovňovými stromy mají už zřetelně méně dobře vyvinutou (zpravidla jednostrannou) korunu. Podúrovňový Stromy této třídy se již nepodílejí na utváření horního korunového zápoje nebo je jejich podíl na tomto zápoji jen malý. Vrcholky stromů podúrovňových, ustupujících, jsou však stále ještě volné a nejsou zastíněny větví, či větvemi okolních stromů. Vrcholky ustupujících stromů zasahují hlavně do korunového prostoru, tvořeného spodními částmi korun úrovňových stromů. Potlačený Vršek potlačených stromů už není v dotyku s hlavní částí porostu. Vrcholky stromů této třídy jsou zcela zastíněné četnými větvemi sousedních stromů.
11
Defoliace Rozumí se jí ztráta asimilačního aparátu (v procentech) v porovnání s pomyslnou
představou
relativně
zdravého
jedince,
rostoucího
ve
stejných
stanovištních podmínkách (UHLÍŘOVÁ et al., 1996). Do hodnocení se nezahrnuje ztráta způsobená mechanickým způsobem, podmíněným např. odlomením větví, větrem, námrazou apod. Jedná se o nespecifický symptom poškození dřevin, které je způsobeno zpravidla více škodlivými faktory. Projevuje se zde vliv znečištění ovzduší, vodního stresu, kontaminace půdy, ale i řada biotických faktorů (listožravý hmyz, houbová či bakteriální onemocnění apod.)
Tab. 4: Prosychání koruny 0 Prosychání nezjištěno 1 Prosychání jedno- až dvouletých výhonů bez patrné dynamické tendence rozšiřování proschlých částí. 2 Prosychání silnějších větví, především v prostoru vrcholové partie koruny; patrná tendence dynamického ústupu koruny 3 Více než 40 % objemu koruny prosychá, pokračující tendence 4 Koruna z převážné části proschlá
Defektní větvení, tzv. tlaková vidlice Jedná se o úzké větvení v němž není prostor pro vytváření pevného propojení větví. Kůra, která je v normálním případě vytlačována mimo větvení a vytváří typický hřebínek, v případě tlakové vidlice zarůstá mezi větvemi, resp. větví a kmenem. Obě části vidlice jsou od sebe odděleny a nedochází k vytváření společného letokruhu. Plocha, která zajišťuje spojení obou částí vidlice je tak zmenšena.
Dutiny Dutiny vznikají jako následek rozkladu dřeva v důsledku činnosti dřevokazných hub. Vliv dutiny na mechanické chování stromu se liší podle jejího rozsahu a lokalizace. Důležité je, zda se jedná o dutinu otevřenou nebo uzavřenou. Otevřené dutiny jsou vždy větší problém pro provozní bezpečnost stromu než dutiny uzavřené.
12
Náklon kmene Postupné vyvracení stromu může indikovat i náklon kmene. U tohoto parametru je nutné brát v potaz skutečnost, že náklon kmene nemusí být způsoben výhradně v důsledku vyvracení stromu, ale že je – především u světlomilných dřevin - často vyvolán fototropně pozitivním růstem.
Tab. 5: Stupnice pro hodnocení stromů v mlazinách 1
vynikající
Do budoucna pravděpodobně zůstane v prostu jako cílový strom.
2
dobrý
Mírně poškozený, potlačený okolím. Při uvolnění šance na vytrvání v porostu.
3
špatný
Silné poškození, pravděpodobně bude při výchovném zásahu odstraněn.
4
uhynulý
souše
Pojmy Nálet: První růstová fáze lesa, která vznikla přírodním nasemeněním. Je vymezen biologicky nezabezpečenými semenáčky až po jedince o střední porostní výšce do 0,5 m. Nárost: Je růstovou fází lesa, která vznikla přirozenou obnovou – nasemeněním, výmladností, popř. i hřížením. Je vymezen již růstově zabezpečenými jedinci o střední porostní výšce od 0,6 do 1,3 m. Mlazina: je růstovou fází lesního porostu následující po nárostu nebo odrostlé kultuře. Je vymezená střední porostní výškou větší než 1,3 m a výčetní tloušťkou do 5 cm. Většinou jde o velmi dobře zapojený porost, vytvářející souvislou korunovou vrstvu. U jedinců se diferencuje kmenová a korunová část a obvykle vrcholí výškový přírůst. Dochází k vzájemné růstové předrůstavosti jedinců a porost se začíná rozčleňovat ve výškové vrstvy, kterými jsou vrstva spodní (podúroveň), střední (úroveň) a horní (nadúrpveň). Stromy spodní vrstvy mají pod zapojenou úrovní ekologicky obtížné podmínky, a proto dochází k intenzivnímu přirozenému prořeďování, a to zejména v přirozeně vzniklých mlazinách.
13
5. CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 5.1.CHARAKTERISTIKA BIOREGIONU Podle Biogeografického členění České republiky (CULEK, 1996) patří PP Brdy do Brdského bioregionu, podprovincie hercynské.
5.2.REGIONÁLNÍ ČLENĚNÍ RELIÉFU 1. Poberounská soustava 1. Brdská vrchovina (VA-5) 1. Brdy (VA-5A) 1. Třemšínská vrchovina (VA-5A-b) (VOŽENÍLEK, 2000)
5.3.GEOBOTANICKÉ ČLENĚNÍ V bioregionu se vyskytují : 2. F-květnaté bučiny (Eu fagion) 3. LF-bikové bučiny (Luzulo-fagion) 4. AU-luhy a olšiny (Alno-Padion, Alnetea glutinosae, Saliceta purpurea) (MIKYŠKA a kol., 1969) 5.4.PODNEBÍ Řešené území spadá do oblasti mírně teplé, okrsku mírně teplého, vlhkého až vlhkého vrchovinného, převážně s mírnou zimou (MT 5 a MT 3). Pouze lokalita „Nad Maráskem“ je součástí oblasti CH 7. Pro bližší charakteristiku byly použity údaje z pozorovacích stanic v Chyníně a Nepomuku. Roční úhrn srážek:
707 mm
Úhrn srážek za vegetační období:
443 mm
Srážkově nejbohatší je červenec, nejchudší únor. Průměrná roční teplota je.:
6-7,5ºC
Průměrná teplota za vegetační období:
13ºC
Proudění vzduchu není výrazné, převládají jihozápadní a západní větry. (MAREK, 1994)
14
Pro sestavení klimadiagramů jsem použila údaje z meteorologické stanice v Rožmitále pod Třemšínem. (Rožmitál pod Třemšínem 525 m n.m. 49 st. 36 min, s.š., 13 st. 52 min. v.d.) Tab. 6 :Hodnoty za období 1901-1950 průměr z denních minim nejchladnějšího měsíce
-7,1°C
absolutní minimum
-29,4°C
průměr denních maxim nejteplejšího měsíce
+23,8°C
absolutní maximum
+38,5°C
počet dní s průměrnou denní teplotou 0+°C
283dní
průměrná denní amplituda teploty vzduchu / rok
10,8°C
(Podnebí ČSSR – tabulky, kolektiv autorů, HMÚ Praha 1961)
Tab. 7 :Hodnoty za období 1982-2005 Průměr z denních minim nejchladnějšího měsíce
-5,4°C
Absolutní minimum
-29,3°C (12.2.1985)
Průměr denních maxim nejteplejšího měsíce
+23,4°C
Absolutní maximum
+38,7°C
Počet dní s průměrnou denní teplotou 0°C a víc
295 dní
Průměrná denní amplituda teploty vzduchu
9,3°C
(ČHMÚ pobočka České Budějovice, 2006)
Tab. 8: Průměrná měsíční teplota vzduchu (°C) a průměrné měsíční úhrny srážek (mm) na stanici Rožmitál pod Třemšínem za období 1901-1950: Měsíc
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Teplota
-2,6
-1,3
2,6
6,9
12,3
15,4
17,1
16,4
12,8
7,4
2,2
-1,3
Srážky
44
38
41
50
63
67
81
73
51
50
43
46
Tab. 9: Průměrná měsíční teplota vzduchu (°C) a průměrné měsíční úhrny srážek (mm) na stanici Rožmitál pod Třemšínem za období 1982-2005: Měsíc
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Teplota
-2,0
-1,6
2,4
6,9
12,4
15,1
17,0
16,7
12,2
7,4
2,0
-0,9
Srážky
40
37
41
50
71
80
83
85
54
41
45
47
15
Tab. 10: Gradienty teplot (GT) a gradienty srážek (GS): Měsíc
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Teplota
0,46 0,51 0,65 0,71 0,72 0,73 0,69 0,68 0,61 0,55 0,50
0,46
Srážky
4,8
4,8
4,6
4,5
4,5
5,2
8,1
8,2
7,6
4
3,3
4,6
Graf 1: Klimadiagram přepočtených
Graf 2: Klimadiagram přepočtených
hodnot pro přírodní park Brdy za
hodnot pro přírodní park Brdy za
období 1901-1950.
období 1982-2005.
Z klimadiagramů vyplývá, že se na řešeném území nevyskytuje období sucha. Průběh křivek je přibližně stejný, není tedy patrná výrazná změna ani teplotách ani v úhrnu srážek.
16
Změny v úhrnu srážek 100
mm
80 60
1901-1950
40
1982-2005
20 0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
měsíce
Graf 3: Srovnání průběhu změny úhrnu srážek v obdobích 1901-1950 a 1982-2005.
Z grafu lze vyčíst, že průměrné měsíční srážkové úhrny za obě porovnávaná období se příliš nezměnily. Mají pouze nepatrnou vzestupnou tendenci v jarním, letním a podzimním období a naopak klesající tendenci v období zimním.
Tplotní změny 20 15 10 °C
1982-2005 1901-1950
5 0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
-5 měsíce
Graf 4: Srovnání průběhu teplotních změn v obdobích 1901-1950 a 1982-2005.
Rozdíly mezi průměrnými měsíčními teplotami vzduchu obou hodnocených období jsou velmi nevýrazné. V jednotlivých měsících jsou pak nevyrovnané a proto se nedá usuzovat ani na pokles či vzrůst teplot. Jediná méně patrná změna je v podzimním období, kdy dochází k ochlazování oproti rokům 1901 – 1950.
17
Tab. 11: Údaje pro jednotlivé oblasti dle Quitta E., 1971: CH 7
MT 3
MT 5
Počet letních dnů
10-30
20 - 30
30 - 40
Počet dnů s průměrnou teplotou 10 a více °C
120-140
120 - 140
140 - 160
Počet mrazových dnů
140-160
130 - 160
130 - 140
Počet ledových dnů
50-60
40 - 50
40 - 50
Průměrná teplota v lednu
-3 - -4
-3 - -4
-4 - -5
Průměrná teplota v červenci
15 - 16
16 - 17
16 - 17
Průměrná teplota v dubnu
4-6
6-7
6-7
Průměrná teplota v říjnu
6-7
6-7
6-7
Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více
120 - 130
110 - 120
100 - 120
Srážkový úhrn ve vegetačním období
500 - 600
350 -450
350 - 450
Srážkový úhrn v zimním období
350 - 400
250 - 300
250 - 300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
100 - 120
60 - 100
60 - 100
Počet dnů zamračených
150 - 160
120 - 150
120 - 150
Počet dnů jasných
40 - 60
40 - 50
50 - 60
(QUITT, 1971)
Celý Brdský bioregion leží ve srážkovém stínu a sám vytváří mírný srážkový stín na JV okraji. Srážky dosahují v okrajových částech jen 550 – 600 mm (Dobříš 534 mm, Zbiroh 596 mm, Hořovice 557 mm) při poměrně vysokých teplotách (Hostomice 8 °C, Rožmitál 7,3 °C, Jince 7,5°C, Březové Hory 7,2 °C), takže jde o území poměrně suché, což indikují i dosti četné xerotermní elementy. (CULEK, 1996.)
5.5.HORNINY A RELIÉF Území je budováno převážně proterozoickými břidlicemi a drobami vzniklými zpevněním jílovitých sedimentů, majícími rozmanitý průběh zvětrávání a povahu zvětralin jílovitých břidlic s vložkami buližníků a spilitů Buližníky vytvářejí charakteristické skalní útvary s balvanitými sutěmi např. Třemšín. Na několika místech vystupují spility charakteristické pestřejší květenou. Z pokryvných útvarů mají význam především mohutné blokové sutě, které zastírají většinu svahů pod výchozy tvrdých hornin, tvořených převážně křemenem (buližníky, slepence, křemence), takže břidlice nebo kambrické neutrální vulkanity (andezity) se na povrchu uplatňují velmi omezeně. Jde o největší území českých zemí tvořené takto chudými horninami. Reliéf má 18
většinou charakter členité vrchoviny s výškovou členitostí 200 – 300 m, s rozmanitou svažitostí, místy až 16° (značně až příkře skloněné svahy), což způsobuje značné erozní ohrožení povrchovou vodou. (CULEK, 1996). Nejvyšší je vrch Třemšín – 826,7 m n.m.
Nákres č. 1: Hřebeny Jižních Brd: Plnou
černou
jsou
značeny
nejvýraznější
hřebeny
čarou
Jižních
Brd,
přerušovanou pak sedla, která
je
spojují.
Jednotlivé vrcholy jsou značeny bodově. Tenká obvodová
linie
představuje hranici
vnější jednolitého
lesního porostu Jižních Brd. Jižní Brdy jsou tvořeny třemi hlavními hřebenovitými
útvary,
orientovanými od severu k jihu. Na západní straně je to souvrší Marásku a Fajmanových skal, v samém nitru pohoří pak výrazný hřeben Henšť - Holý vrch Křemel - Třemšín a na východní straně pak vrch Štěrbina, na ní navazující Hradecký hřeben a vrch Altán. Tyto útvary leží rovnoběžně jeden vedle druhého a ve směru západ - východ jsou propojeny sedlovitými výběžky. Se středními Brdy je pak spojuje další sedlovitý výběžek táhnoucí se severovýchodním směrem z Marásku na vrch Na skalách, Jahodovou horu, Prahu a další. Vedle těchto hlavních masívů je na Jižních Brdech ještě několik menších kopců, které stojí tak trochu bokem. Především v jihovýchodní části to jsou např. Vrchy, Velká hora a Na skalách (pozor: nezaměňovat se stejnojmenným kopcem v severní části). Úplně mimo uzavřený jihobrdský les se nachází hora Kokšín, kterou naleznete západně od Marásku. Není vyznačena ani na náčrtku, ale k Brdům určitě patří. (www.brdy.unas.cz)
19
5.6. PŮDA Vyvinuty jsou převážně nenasycené, kyselé hnědé půdy, jen v menší míře minerálně bohatší nenasycené hnědé půdy, v lokálních pokleslinách pak pseudogleje. Na kamenitých vrcholech a balvanitých proudech se nacházejí neobvykle velké plochy rankerů a litozemí, ovšem značně kyselých. (CULEK, 1996) 5.7. POTENCIONÁLNÍ PŘIROZENÁ VEGETACE Potencionální přirozenou vegetací bioregionu jsou v nižších partiích acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion), místy s autochtonní BO, na něž navazují bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), které ve vyšších částech přecházejí do květnatých bučin (Dentario enneaphylli-Fagetum). Na sutích se objevuje vegetace svazu TilioAcerion (Mercuriali-Fraxinetum). Nivy jsou reprezentovány vegetací Stallario-Alnetum glutinosae, Carici remotae-Fraxinetum a Piceo-Alnetum. V nejvyšších polohách jsou přítomny i podmáčené smrčiny (Mastigobryo-Piceetum a Sphagno-Piceetum). Na skalnatých stanovištích se vzácně vyskytují reliktní bory (Betulo carpaticae-Pinetum) Primární nelesní vegetace je velmi vzácná, reprezentuje ji rašelinná vegetace svazu Sphagnio medii. (CULEK, 1996)
5.8. PŘÍRODNÍ GEOBIOCENÓZY 5. jedlovo-bukový vegetační stupeň : A – smrková jedlobučina nižšího stupně AB – buková jedlina nižšího stupně B – jedlová bučina nižšího stupně V údolních nivách: olšina olše lepkavé olšina olše šedé jilmina habrojilmová jasenina (NEUHÄUSLOVÁ, MORAVEC, 1997)
20
5.9. TYPOLOGICKÝ SYSTÉM ÚHÚL Soubory lesních typů zastoupené v řešených porostech:
5J – suťová javořina – rozšířená z vrchovin do hor na suťových svazích, v úžlabinách i roklích na bohatších (jasanová JV) i chudších (jilmová JV) horninách.Půda vlhkostně příznivá, obohacená morem, kamenitá, většinou dosti hluboká, silně prohumózněná.
5K – kyselá jedlová bučina – nejrozšířenější soubor lesních typů v hercynské oblasti se vyskytuje na zvlněných plošinách, svazích a hřebenech, ve vrchovinách a nižších polohách kyselých oblastí (450 – 650 m n.m.) . Půda středně hluboká , čerstvě vlhká, často štěrkovitá.
5N – kamenitá kyselá smrková bučina – ve vrchovinách na balvanitých svazích vrcholech i kamenitých terasách, na různém podloží. Půda středně hluboká, čerstvě vlhká, propustná. 6O – svěží smrková jedlina – ve vrchovinách (v inverzních polohách i níže) na bázích svahů a plošinách, s překryvy hlín na různém podloží. Půda hluboká, vespod jílnatá, střídavě vlhká (vyrovnanější).
6P - kyselá smrková jedlina – převážně ve vrchovinách (Českomoravská, Brdská…) na zvlněných plošinách a mírných svazích i na terasách; většinou chudší podloží a překryvy hlín. Půda střídavě zamokřovaná, ale vlhkostně vyrovnanější, hlinitá, výjimečně i kamenitá.
(viz. typologické mapy ÚHÚL Brandýs nad Labem v příloze mapy)
21
5.10 CHARAKTERISTIKA HOSPODÁŘSKÝCH SOUBORŮ
HS 01 – lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.) extrémní řada Obecná charakteristika: Do extrémní řady patří kategorie X, Y, Z. Lesy mají především půdoochranný charakter a význam (ohrožení erozí) a jsou ovlivňovány klimatickými extrémy(sucho-mráz). Převažují značné obtíže při zalesňování. Ohrožení: Eroze, klimatické extrémy (sucho, mráz). Obnova: Snaha o přirozený vývoj. Jednotlivý i skupinový výběr s postupným uvolňováním nárostů. Obnovní doba: Porosty s nepřetržitou obnovní dobou, ponechat přirozenému vývoji. Těžbu, s vyjímkou asanačních těžeb při výskytu škůdců a chorob, neprovádět. Ochranné lesy s převažující půdoochranou a protierozní funkcí.
HS 51 – hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh Obecná charakteristika:
Porosty na kamenitých, svažitých stanovištích náchylných
k erozi. Půdy jsou středně odolné až odolné k degradaci. Porosty plní protierozní funkci.
Ohrožení:
větrem
- průměrné
sněhem
- průměrné
erozí
- významné
buření
- významné
Obnova: Převážně násečně s ohledem na svah a vítr. Případně i clonná pruhová (okrajová) seč. BK, JD v předsunutých prvcích včas uvolněných
22
HS 53 -(smrkové) hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh Obecná charakteristika: Druhý nejrozšířenější HS v ČR (316 000 ha). Hlavní dřevina smrk. Optimální podmínky pro přirozenou obnovu a současně i vhodné podmínky pro racionální technologie umožňující podrostní, násečný i holosečný způsob obnovy. Půdy náchylné ke zhoršení fyzikálních i chemických vlastností.
Ohrožení:
větrem
- průměrné
sněhem
- průměrné
erozí
- zanedbatelné
buření
- zanedbatelné / průměrné
suchem
- zanedbatelné
Poměrně stabilní porosty s hlavním hosp. cílem produkovat maximum relativně kvalitní dřevní hmoty.
Nejvýznamnější ekologická funkce: vodohospodářská - infiltrační Hlavní soubory lesních typů HS: 5K, 6K, 5I, 6I, 6M Průměrný bonitní stupeň smrku: 4 – 6
Přirozená obnova Obnova přirozenou cestou není v HS 53 zpravidla obtížná (ohrožení buření není velké). Přirozená obnova se uplatní při N (okrajová seč) a P (clonná seč) hosp. způsobu. V kompaktních smrkových porostech se silnou vrstvou humusu je nutná přípravná seč 4-5 let před sečí semennou. Rozpor: relativně snadná realizace přirozené obnovy - kvalita porostů (velmi často alochtonní porosty fenotypové kategorie C).
23
HS 55 - (smrkové) hospodářství živných stanovišť vyšších poloh
Obecná charakteristika: Třetí nejrozšířenější HS v ČR (311 000 ha). Charakteristickým znakem je vysoká produkce, ale i značné ohrožení abiotickými činiteli. Převládá smrk, nejkvalitnější porosty smíšené smbk (jd). Půdy jsou odolné vůči zhoršení fyzikálních a chemických vlastností. Vitální buřeň omezuje možnost přirozené obnovy. Příznivý terén umožňuje použití mechanizace. Ohrožení:
větrem
- významné/průměrné
sněhem
- významné/průměrné
erozí
- zanedbatelné/průměrné
buření
- významné
Málo stabilní porosty s cílem produkovat maximum kvalitní dřevní hmoty při nutném zaměření na bezpečnost produkce. Nejvýznamnější ekologická funkce: vodohospodářská - infiltrační Hlavní soubory lesních typů HS: 5S, 6S, 5B, 6B, 5H, 6H, 5D, 6D Průměrný bonitní stupeň smrku: 2. - 4. Přirozená obnova Obnova smrku přirozenou cestou je zde s ohledem na výrazné zabuřenění zpravidla velmi obtížná. Proto musí být sníženo zakmenění u přípravné fáze clonných sečí obvykle jen na ± 0,9. Často je nutná mechanická, resp. chemická příprava půdy. V porostech se zastoupením buku je nutné zajistit přirozenou obnovu této dřeviny i na těchto stanovištích přirozenou cestou.
HS 57 - (smrkové) hospodářství oglejených stanovišť vyšších poloh Obecná charakteristika: HS s významným rozšířením (231 000 ha = 10 % lesní půdy ČR). Půdní podmínky (vysoký obsah vody) jsou zde příčinou mimořádně významného ohrožení větrem. Důležité je proto vnitřní i vnější zpevnění porostů. Pro tato stanoviště jsou nutné geneticky vhodné formy smrku a příměs dřevin zpevňujících (jd, bk, md). Půdy jsou ke zhoršení svých fyzikálních a chemických vlastností středně odolné.
24
Ohrožení:
větrem
- významné
sněhem
- významné/průměrné
buření
- průměrné/významné
zamokřením - průměrné/významné
Výrazně nestabilní porosty s prvořadým posláním bezpečnosti produkce.
Nejvýznamnější ekologická funkce: vodohospodářská - desukční Hlavní soubory lesních typů: 3-6 O, 3-6 P, 3-6 V, 5-6 Q Průměrný bonitní stupeň smrku: 2-3 (4-6) Přirozená obnova Vzhledem ke stanovištním podmínkám by měl převládat podrostní hospodářský způsob s přirozenou obnovou. Na bohatších typech ztěžuje tento způsob obnovy významné ohrožení buření, proto je zpravidla nutné tak, jako na stanovištích bohatých, použít mechanickou resp. chemickou přípravu půdy.
5.11. SOUČASNÝ STAV KRAJINY A OCHRANA PŘÍRODY Téměř souvisle zalesněné území bioregionu s převahou smrkové monokultury zpravidla velmi dobrého vzrůstu. Zbytky přirozených společenstev s převahou buku a s příměsí jedle a javoru klenu jsou zachovány v chráněných územích. Pouze okrajová část je odlesněna a převládá zde orná půda. Zbytky přirozených porostů v rezervacích mají regionální význam. Kostra ekologické stability je spíše nedostačující a je třeba ji zanést do LHP. (MAREK, 1994)
25
Krajinářské hodnocení
22% C (+) B (+) 13%
B(0) 65%
Graf 5: Posouzení přírodního parku z hlediska krajinářského hodnocení Použitá stupnice
Krajinné typy :
A – krajina přeměněná – plně antropogenizovaná B – krajina kulturní – harmonická C – krajina relativně přírodní – s převahou přírodních prvků
Krajinářská hodnota :
(+) – vysoká krajinářská hodnota (0) – základní – průměrná – krajinářská hodnota (-) – nízká krajinářská hodnota
(SKLENIČKA, 2004)
5.12. HYDROLOGIE Zájmové území leží v horní části povodí říčky Lomnice. Lze jej charakterizovat jako území s nadbytkem povrchové vody. Odvodňování zajišťuje celý systém potoků, erozních rýh a několika na sebe napojených rybníků – jedná se o pramennou oblast. Hlavními vodními toky řešeného území jsou Hvožďanský a Závišínský potok, oba tyto potoky se vlévají do Smoliveckého potoka, který pak ústí do samotné Lomnice. V oblasti se nachází řada menších či středně velkých vodních ploch. Vodní toky tvoří vesměs důležitou součást kostry ekologické stability. Řada rybníků plní funkci významných biocenter. (MAREK, 1994)
26
5.13. ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ
Veličina
Metoda
SO2 (oxid siřičitý)
Jednotka Interval
WGAE (spektrofotometrie s TCM
Datum zahájení
ug/m^3
24 h
30-03-2000
NOx (oxidy dusíku) Jakobs-Hochheiserova) metoda - ug/m^3
24 h
30-03-2000
a fuchsinem (West-Gaekova)) GUAJA
(guajakolová
(modif.
spektrofotometrie)
Tab. 12: Hodnoty znečištění Měřící stanice ČHMÚ – Brčálník: 49° 11' 30" s. š., 13° 13' 30" v. d., 887 m n.m., okr. Klatovy SO2 2000- 2003
Znečištění SO2 v letech 2000-2003 2000
2001
2 2002
2003
1,5 1 0,5 0
Graf 6: Hodnoty znečištění oxidem siřičitým v letech 2000-2003. Stanice Brčálník. Hodnoty znečištění mají klesající tendenci a splňují limity pro ochranu zdraví lidí i ochranu ekosystémů. Výsledky měření z posledních let nejsou zařazeny, protože na stránkách ČHMÚ nejsou doposud dostupné.
27
Znečištění SO2-průměrné měsíční hodnoty Klatovy, Brčálník 4 ug/m^3
3
2000 2001
2
2002
1
2003
0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
měsíce
Graf 7: Průběh hodnot znečištění SO2 v jednotlivých měsících roků 2000-2003. Stanice Brčálník. Nejvyšší hodnoty znečištění ovzduší bývají pravidelně v zimním až jarním období. Výjimkou je rok 2000, kdy hodnoty dosahují maxima na podzim. Tab. 13: Imisní limity a meze tolerance pro oxid siřičitý (SO2) (nařízení vlády 350/2002 )
Hodnoty naměřené stanicí Brčálník nepřekračují povolené imisní limity pro ochranu ekosystémů.
28
Hodnoty znečištění NOx 2000-2003
Hodnoty znečištění NOx v letech 2000-2003
2001
2000
14,00 12,00 10,00 8,00 ug/m^3 6,00 4,00 2,00
2003
2002
0,00
Graf 8: Hodnoty znečištění oxidy dusíku v letech 2000-2003. Stanice Brčálník. Hodnoty znečištění mají klesající tendenci a splňují limity pro ochranu zdraví lidí i ochranu ekosystémů. Výsledky měření z posledních let nejsou zařazeny, protože na stránkách ČHMÚ nejsou doposud dostupné. Znečištění NOx-průměrné měsíční hodnoty Klatovy,Brčálník 30,00 ug/m^3
25,00
2000
20,00
2001
15,00
2002
10,00
2004
5,00 0,00 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
měsíce
Graf 9: Průběh hodnot znečištění NOx v jednotlivých měsících roků 2000-2003. Stanice Brčálník. (ČHMÚ,2000-2003)
Nejvyšší hodnoty znečištění se vyskytují v podzimních až jarních měsících (konec zimy). Hodnoty postupně klesají a nevykazují velké výkyvy v průběhu.
29
Tab. 14: Imisní limity a meze tolerance pro oxidy dusíku (NOx) (nařízení vlády 350/2002)
Hodnoty NOx naměřené stanicí Brčálník nepřekračují povolené limity pro ochranu ekosystémů.
Ohrožení lesních porostů imisemi PP Brdy spadá do pásem ohrožení D a C. Data zpracována k 31.12.1984. (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Mapa pásem ohrožení lesních porostů imisemi), což je pravděpodobně způsobeno převládajícími západními větry, které přináší průmyslové exhalace z nepříliš vzdálené Plzně.
30
6. ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ Na ochranu dosud zachovalých přírodě blízkých porostů bylo vyhlášeno 5 maloplošných zvláště chráněných území – přírodní rezervace Na skalách, Getsemanka I. a II. a přírodní památky Hřebenec a Třemešný vrch.
Přírodní park Třemšín Okresní úřad Příbram jako orgán ochrany přírody v roce 1997 zřídil Přírodní park Třemšín. Rozloha přírodního parku je 112 km2 a obvod 85,014 km po hranici. V celém území parku jednotlivá katastrální území spravují obecní úřady Bezděkov, Věšín, Sedlice, Volenice, Rožmitál p. Tř., Hvožďany, Nepomuk a Vševily. Termín "přírodní park" je termínem ze zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nahrazující původní název "klidová oblast". §12 zákona o ochraně přírody a krajiny jej charakterizuje jako území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, které nejsou chráněny zákonem o ochraně přírody jako zvláště chráněné území, ale obecně závazným předpisem okresního úřadu. Význam
ochrany
tohoto
druhu
území
spočívá
především
v
nadstandardní
informovanosti a spolupráci s občany v území přírodního parku, v odlišném přístupu vlastníků a uživatelů nemovitostí k přírodnímu bohatství této krajiny. Toto území, které není ve svém využívání omezeno nad rámec zákonů a není tedy zvláště chráněno omezujícími podmínkami vyhlášky (nařízení), je vzorovou oblastí okresu pro ostatní obce ve vztahu ke krajině, ochraně přírody a ve způsobu spolupráce s orgány ochrany přírody. (KNÍŽEK, 2002) Vrch Třemšín (827 m n.m.) je nejvyšším vrcholem jižní části Brd a nachází se tedy v té části Brd, která je veřejnosti přístupná. Najdeme jej asi 8 km vzdušnou čarou jihozápadně od Rožmitálu pod Třemšínem. Název vrchu Třemšína pochází údajně od tří zlatých prutů neboli "šínů", potopených v hradní studni. Vrch nazýván Jaroslavem Vrchlickým "král brdských lesů".
31
Původní hrad, který zde stával, byl zpustošen za husitských válek kolem r. 1420. Úvahy o předslovanském osídlení se zatím nepotvrdily. Takže se má za to, že hrad založil až patrně jeden z příslušníků rodu Buziců, snad na rozhraní 12. a 13. stol. Na hradě vládli páni z Třemšína, jejichž znak byl původně stejný jako znak pánů z Rožmitála. Listinami doložen jako první Beneš z Třemšína z r. 1349. V 16. stol. se hrad již nazývá "opuštěný". Arcibiskup kníže Salm (+1810) si Třemšín zamiloval a dal jej upravit tak, aby byl zpřístupněn. Od těch dob se sem konávaly poutě a to v neděli po Proměnění Páně. Od 60-tých let 19. stol. zde bývaly národní slavnosti za účasti lidu z okolí. R. 1869 byl zde chystaný tábor lidu zakázán. R. 1888 zde dal arcibiskup hrabě Schönborn vystavět dřevěnou rozhlednu asi 18 m vysokou a z ní býval krásný výhled do širokého okolí. Výlety na Třemšín byly konány při sjezdech rožmitálských rodáků v l. 1905 a 1922. Za 2. svět. války bylo mnohokrát bezvýsledně jednáno o výstavbě nové rozhledny. Národní pouť na Třemšín byla také konána v r. 1946. V současné době je rozhledna na Třemšíně upravena z trigonometrické věže. O zřízení nové rozhledny se jedná. (KNÍŽEK, 2002)
32
7. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÝCH DŘEVIN 7.1. MODŘÍN OPADAVÝ (Larix decidua Mill.) (Syn. : Larix europaea DC.) čeleď: borovicovité - Pinaceae V řešeném území nepůvodní dřevina.
Popis a vlastnosti Strom velkých rozměrů, s přímým kmenem, na bázi někdy šavlovitě prohnutým, s vysoko nasazenou, kuželovitou korunou. Dosahuje výšky až 50 m a průměru kmene přes 1 m. Dožívá se až 500 let. Větvení je v mládí nepravidelně přeslenité a koruna štíhlá, kuželovitá. Ve stáří převažuje sklon k tvorbě silných větví, což vede k široké koruně. Větve odstávají od kmene v pravém úhlu a mívají konce nahoru srpovitě prohnuté. Větvení nižšího řádu bývá splývavé. Horské modříny mají koruny nepravidelné, s bočními vrcholy a silnými větvemi. Jehlice na dlouhých prýtech jsou rozmístěny jednotlivě ve spirále, na krátkých výhoncích jsou směstnány do svazečků ve větším počtu. Opadávají každoročně a zbarvují se na podzim pastelově žlutými odstíny. Modřín začíná plodit už v nízkém věku; v porostu to bývá mezi 20. a 30. rokem, v horských polohách později. Semenná léta se opakují po 3 až 5 letech, na extrémních stanovištích po 6 až 10 letech. Dozrávající šišky jsou zelené nebo červeně naběhlé. Velikost šišek podle ekotypů dosti kolísá. Podpůrné šupiny vyčnívají jen vespod šišky nebo je není vidět vůbec. Modřín bohatě kvete a šišek bývá na stromě velké množství, neboť šišky po dozrání několik let vytrvávají. Někdy se stává, že dlouhé prýty prorůstají šiškou. Semena se po dozrání uvolňují a vylétají i následující léta. Semena mají dosti nízkou klíčivost a podržují ji 2 až 4 roky. Semenáček modřínu má 6 útlých děloh a ještě v prvém roce vyhání dlouhý prýt se spirálně umístěnými jehlicemi a bočními pupeny. V druhém roce se s bočních pupenů vyvinou brachyblasty se svazečky jehlic. Růst v mládí je rychlý a vyrovná se smrku, ale již po 20. roce se zpomaluje. V 60 letech růst do výšky výrazně ochabuje a končí asi ve 100 letech. Tloušťkový přírůst však trvá skoro neomezeně, takže staré modříny mohou dosahovat neobyčejných rozměrů na bázi kmene. Kořenový systém modřínu je zpočátku kůlovitý. Později se hlavní kořen silně větví a vzniká všestranně rozvinutý, srdčitý kořenový systém dobře zakotvený v půdě
33
a schopný čerpat živiny ve velkém obvodu. Modřín proto dobře vzdoruje větru a nepodléhá vývratům. Po vichřicích to bývají právě jednotlivé modříny, které zůstanou stát z celého porostu. Na stanovištích při lesní hranici v horách zakořeňují někdy spodní poléhající větve modřínu. Staré modříny mají často široko rozpřažené kořenové náběhy. Modřín si uchovává spící pupeny i na silnějším kmeni, takže je zde možnost tvorby výmladků. Po vyvětvení obráží kmen jemnými výhonky, jak se také stává po ulámání větví sněhovými závěsy. Modřín trpí od zvěře jen v mládí a poškozování se dosti špatně hojí. Poněvadž brzy narůstá hrubá kůra, není pak již nebezpečí loupání tak velké. V lesích, kde je mnoho zvěře, může modřín postupně získat převahu nad smrkem, který zvěř loupe do vyššího věku. Poměrně křehké větve se lámou pod tíhou námrazy a sněhu, zvlášť tehdy, když se zima dostaví dříve, než opadne jehličí. Modřín nekořenuje z řízků a dosti špatně se roubuje. Rozšíření Modřín má výrazně disjunktní areál ve střední Evropě, omezený především na alpskou a karpatskou oblast s dalšími menšími arellami v pahorkatině jižního Polska a v Nízkém Jeseníku. Jinde v Evropě není modřín opadavý původní dřevinou. Alpský, karpatský, polský a jesenický modřín se od sebe liší morfologicky i ekologicky a představují samostatné geografické rasy. Alpský modřín je rozšířen v celém horském systému Alp od Přímořských Alp na západě až po Julské Alpy na východě. Zasahuje i do jižních poloh Vídeňského lesa na východním okraji svého rozšíření. Do předhoří Alp však jinak nikde neproniká. V tomto dosti velkém areálu je modřín rozšířen nepravidelně. Větší zastoupení má v těch částech, kde se projevují kontinentální rysy klimatu, především tuhé zimy. Vertikální rozšíření kolísá v širokých mezích. Na východním okraji rozšíření sestupuje až na 300 m, v údolí Rýna na 500m, ale jinak je to dřevina s těžištěm rozšíření kolem horní hranice lesa ve výškách 1 500 – 1 900 m. V Přímořských Alpách vystupuje až na 2 400 – 2 500 m. V celém rozpětí alpského rozšíření je možné rozlišit řadu ekotypů, všude však převažují typy s velkými šiškami. Karpatský modřín má nesouvislé ostrůvkovité rozšíření. Jádrem je oblast tatranská a transylvánská, které jsou ostrůvkovitě propojeny řadou drobných ostrůvků menších lokalit v celém karpatském oblouku. Výškové rozpětí výskytu modřínu je v této oblasti značné. V inverzních klimatických podmínkách skalních roklí a soutěsek sestupuje až na několik set metrů. Do pahorkatin sestupuje také na severním úpatí Karpat, kde 34
přechází v polský modřín. Jinak je jeho výskyt soustředěn na horní hranici lesa. V Tatrách nejčastěji mezi 1 200 – 1 500 m, v Transylvánských Alpách roste od 600 do 1 850 m. Polský modřín navazuje na areál karpatského modřínu na severních předhořích Karpat (zejména Slovenských Beskyd) a rozprostírá svůj areál k severu přes nevysoké pahorkatiny až k Varšavě. V této oblasti jsou dnes pouze menší ostrůvkovité lokality, jejichž původnost je někdy sporná. Jádrem rozšíření polského modřínu je oblast Lysé Gory a hor Svatokřížských, zejména v okolí hory Chelm. Polský modřín roste v rozpětí nadmořských výšek od 200 do 600 m. Jde tedy o ekotyp nižších poloh, schopný snášet mírné zastínění ve směsi s jinými dřevinami, zejména s bukem, jedlí, borovicí a výjimečně i s dubem. Slezský modřín (jesenický, sudetský) se vyskytuje přirozeně na nepatrné rozloze v západní části Nízkého Jeseníku. Těžištěm jeho rozšíření je okolí Bruntálu, kde roste na skalnatém a suťovém čedičovém podkladu osamělých sopečných kup. Celý areál jesenického modřínu je tedy na našem území. Lokality v širším okolí, na sever po Zlaté hory, na jih po Moravský Beroun, na západ k Libavě a na východ po Opavu, nejsou co do původnosti zcela jisté. Výškové rozpětí se pohybuje v rozmezí 350 – 750 m. Tak jako u polského modřínu, lze i zde pozorovat větší snášenlivost k zastínění ve směsi s jinými dřevinami. Slezský modřín byl již před mnoha lety lesnicky využit v širším okolí přirozených lokalit. Zdařilé porosty z těch dob se dnes považují za autochtonní zdroj osiva jesenického modřínu. V celém areálu je modřín zastoupen velmi mezernatě. Hojněji se vyskytuje jedině ve vyšších polohách, až při horní hranici lesa, kde konkurence ostatních dřevin, zvláště smrku, je oslabena. Podobně se nalézají rozsáhlé porosty sibiřského modřínu – L. sibirica v tajze. U modřínu jsou dobře vyhraněny různé ekotypy, souhlasné vesměs s jeho izolovanými lokalitami. Provenienčními pokusy se lesníci záhy přesvědčili o významu těchto ekotypů, lišících se rychlostí růstu, začátkem vegetační doby a ukončením ročního vývoje. Kombinace těchto činitelů má za následek různou odolnost proti škůdcům. Růstovými vlastnostmi se slezský modřín poněkud podobá modřínu ze severovýchodního okraje alpského rozšíření, tj. z Vídeňského lesa. Alpský modřín má však pomalejší růst, horší kvalitu kmene, větší větevnatost a širší běl. Dovoz alpského semene k nám byl často příčinou pěstebních neúspěchů s modřínem. Nevhodné sorty nebo špatně volená stanoviště vedou k tomu, že modřín velmi trpí škůdci, na prvém místě houbovou rakovinou (Dasyscypa) nebo ztrátou jehličí žírem mola (Coleophora). 35
Dnešní rozšíření modřínu je silně závislé na antropických vlivech. Lidské zásahy do přirozených lesů přispívají nepřímo k šíření modřínu, takže dnes je modřín zastoupen zvláště v horách daleko hojněji, než tomu bylo v přirozených lesích. V oblastech přirozeného rozšíření je účast modřínu podporována zejména pastvou a požáry vysoko nad spontánní výskyt. A tak občas převládne modřín na bývalých spáleništích, kde se uchovaly jen staré exempláře jako záruka náletu na obnaženou minerální půdu. Charakteristické jsou v některých pohořích vypásané modřínové řediny nebo i pasené louky s modřínovými výstavky. Modřín je už dávno pěstován mimo oblast svého původního rozšíření a snahy o jeho zavedení do lesních kultur v Evropě jsou starého data. První výsadby v Čechách se datují již v roce 1683 na Třeboňsku. Vskutku tato dřevina roste i daleko mimo svůj areál a zdařilé kultury v takových oblastech daly vznik úspěšným kulturním sortám. Na našem území byl podkladem takových kulturních sort zejména slezský modřín. Jinde vznikaly výborné kulturní sorty, např. ve Skotsku, pravděpodobně jako hybridizace různých zavlečených odrůd. Kulturní sorty se na rozdíl od původních ekotypů vyznačují značnou přizpůsobivostí. Ekologie Modřín je dřevina vyloženě světlomilná, značně trpící zastíněním. Porosty modřínu jsou vždy řídké, s velkým rozestupem stromů, což platí pro evropský modřín v Alpách stejně tak jako pro sibiřský modřín v tajze. To má za následek, že stromové patro má sotva znatelný vliv na podrost. Modřín svou řídkou korunou podmiňuje dobrý růst travnatého krytu, a tak umožňuje výhodné spojení lesa a pastvy v horách. Modřín potřebuje mnoho světla nemá-li krnět. V porostech je proto třeba vždy pečovat o jeho přirůstavost, aby měl volnou korunu. Slezský modřín roste častěji ve směsi s jinými dřevinami, neboť přece jen snáší slabé zastínění. Snad ještě větší schopnost snášet zastínění má polský modřín. Druh má střední nároky na vláhu jak v půdě, tak v ovzduší. Nevyhovují mu vysýchavé půdy a vyhýbá se oblastem s nižšími srážkami. V horách, kde je srážkové vláhy dostatek nebo i nadbytek však často roste na skalách a obsazuje místa v deštném stínu s kontrastním klimatem. Schopnost snášet i silně podmáčené půdy, jak je tomu např. u sibiřského modřínu v tajze, modřín opadavý nemá. Zdá se, že poněkud odolnější k suchu je modřín polský. Modřín roste nejčastěji na čerstvých, hlubokých zvětralých půdách, ale také na mělčích půdách suťových svahů s dostatkem vláhy. Vyskytuje se na různých horninách. 36
Často však lze pozorovat, že dává přednost živnějším půdám, jaké představují vápence, dolomity nebo čediče. Je to nápadné zvláště v nižších polohách, neboť na těchto horninách vznikají často rozervané terény s příhodnými stanoviště pro modřín. Proto také roste modřín na vápencových a dolomitických skalách spolu s borovicí. Skály a sutě jsou ostatně stálým útočištěm modřínu, přirozená konkurence jiných dřevin je tam silně omezena. Pokusy ukázaly, že modříny z vápencových oblastí je třeba pro jejich některé zvláštnosti odlišovat jako samostatnou rasu. Ve srovnání s ostatními ekotypy je polský modřín lépe uzpůsoben k růstu na kyselých, chudých podkladech, čímž se přibližuje poněkud modřínu sibiřskému. Oblasti bohaté na modřín mají chladnější zimy a vůbec kontinentálnější klima. Modřín vzdoruje drsnému klimatu s velkými teplotními výkyvy. Vydrží na volném prostranství bez ochrany mateřského porostu. Vyžaduje pohyblivý vzduch, nesnáší stagnující ovzduší. Naproti tomu bývá v hřebenových polohách hojný na závětrné straně, zatímco na návětrné straně chybí. Modřín je středně citlivý na znečištěné ovzduší. Ve smíšených porostech vydrží déle než smrk, např. v Krušných horách. Ztrácí se postupně i z parků velkých měst. Odolnější je modřín japonský, dobré výsledky dali také kříženci obou druhů. Vcelku je možno říci, že modřín v našich lesích představuje odolnou dřevinu, dobře snášející především drsné klima, avšak se značnými nároky na výživnost a vlhkost půdy. Je to průkopnická dřevina, zvláště v horských polohách. Zmlazuje se snadno na minerální půdě, která v horách stále vzniká přirozeně působením lavin a erozní činností vod. Nálet modřínu je podporován lidskou činností obnažováním půdy při spásání a vypalování. Upotřebení Modřínové dřevo je vysoce ceněno, protože je pevné, pružné, trvanlivé a přitom poměrně lehké, s pěknou barvou a leskem. Je cenným dřevem stavebním a nábytkářským, pěkný fládr se využívá zvláště na obklady. Modřínové dřevo má velkou trvanlivost pod vodou. V Alpách se dříve z modřínu těžila pryskyřice (benátský terpentýn). V sadovnictví a při ozeleňování nachází modřín menší uplatnění, ač je to pěkný solitér s přitažlivým podzimním zabarvením jehličí. V naší zahradnické praxi se zřídka vysazují některé z několika známých kultivarů. Dříve se vysazoval modřín jako alejový strom v podhorských a horských oblastech na exponovaných úsecích silnic.
37
Modřín opadavý je cenná lesní dřevina nejen jako zdroj kvalitního lesního dřeva s typickou červenou kresbou, ale i jako zdroj tzv. benátského terpentýnu a jako významná dřevina krajinotvorná. Pěstuje se po staletí i mimo oblast svého rozšíření, například do Anglie byl přivezen před rokem 1629. (ÚRADNÍČEK, 2003)
7.2. JEDLE BĚLOKORÁ (Abies alba Mill.) čeleď: borovicovité – Pinaceae Na řešeném území historicky původní dřevina (5. LVS – jedlobukový), převládající jedlové porosty s různým zastoupením buku, smrku, klenu a dalších listnáčů. Rozšíření Jedle bělokorá je evropská dřevina s poměrně malým rozšířením. Její areál je soustředěn v horských skupinách střední a jižnější Evropy podobně jako je tomu u středoevropského areálu smrku. Těžištěm jejího rozšíření je hercynsko-karpatská a alpská oblast. Intenzivní hospodaření ve středoevropských lesích mělo na rozšíření jedle většinou decimující účinek. I u nás na velkých rozlohách jedle z porostů vymizela nebo byl její výskyt silně oslaben. Ekologie Jedle je dřevina snášející zástin. V rozpětí celého areálu lze pozorovat, že západní a jižní rasy jedle mají o něco vyšší požadavky na světlo. Jedle má značné nároky na vláhu a její rozložení během roku. Neroste na suchých stanovištích a vyhýbá se také lokalitám příliš podmáčeným a zabahnělým. Vyžaduje stejnoměrnou, přiměřenou půdní vlhkost po celou vegetační dobu. Rovněž vyžaduje vysokou půdní vlhkost. Jedle roste na půdách vzniklých z rozmanitých hornin, na prahorách, pískovcích, břidlicích, andezitech, vápencích a dolomitech. Všeobecně má vyšší nároky na obsah živin v půdě než smrk a vyžaduje také půdy hlubší. Přirozené rozšíření jedle ukazuje, že je to dřevina oceánického klimatu s mírnými zimami. V oblastech s teplejším klimatem je vázána na hory. V oblastech oceánického klimatu nesestupuje nikde do nížin. Jedle se vyhýbá územím pod vlivem kontinentálního klimatu; špatně snáší horká a suchá léta. Vcelku je možné konstatovat, že jedle je velmi citlivá dřevina. (ÚRADNÍČEK, 2003)
38
7.3. BUK LESNÍ (Fagus silvatica L.) čeleď: bukovité - Fagaceae Stejně jako předchozí dřevina je i tato historicky původní. V porostech se vyskytuje převážně v místech se značně svažitým terénem.
Rozšíření Buk je dřevina evropského areálu s těžištěm rozšíření v západní, střední a jihovýchodní části kontinentu. Chybí úplně ve východní Evropě. Celé naše území leží uvnitř areálu buku a tak je tato dřevina doma ve všech středohořích a horských oblastech hercynské i karpatské části státu. Ekologie Buk je dřevina snášející i mírný zástin a málokterá z našich stromových dřevin se jí v tomto ohledu vyrovná. Vlivem hustého olistění je rozdíl mezi přístupem světla na jaře a v létě maximální. Před vyrašením listů se půda pro dobrý přístup světla rychle zahřívá a podporuje rozvoj jarní květeny. V létě je půda pod bučinami tak silně zastíněná, že v podrostu vydrží jen vyslovené sciofyty. Buk má střední nároky na vláhu v půdě. Vyhýbá se oběma extrémům a chybí jak na půdách vysýchavých, tak na půdách zamokřených. Buk nasnáší stoupnutí hladiny spodní vody k povrchu půdy. Buk roste skoro na všech druzích hornin; vynechává jen suché písky, těžké nepropustné jíly, půdy bažinaté a rašelinné. Nejlepší bučiny jsou ovšem na dobrých humózních půdách. Buk má také značné nároky na provzdušněnost půdy a ideálně zakořeňuje na dostatečně kyprých půdách. Na vápnitých půdách špatně proniká do hloubky a bývá přece jen ohrožován vývraty. Z celkového rozšíření je zřejmé, že buku vyhovuje mírné oceánické klima. Nedaří se mu v mrazových kotlinách a v místech s nebezpečím pozdních mrazů. Vítr a sníh působí v bučinách jen malé škody; bukové porosty se proto považují za dobře zajištěné proti abiotickým škodám. Buk je středně citlivý na znečištěné ovzduší a málo se hodí k výsadbám kolem průmyslových aglomerací. (ÚRADNÍČEK, 2003)
39
7.4. DUB LETNÍ (Quercus robur L.) (Syn. Qu. Pedunculata Ehrh.) čeleď: bukovité - Fagaceae
Dřevina původní v xerotermních společenstvech na sutích a suchých místech – reliktní bory.
Rozšíření Dub letní je dřevina s Evropským areálem, rozšířená téměř po celém kontinentu s výjimkou chladného severu a severovýchodu. Na našem území roste dub letní v nižších polohách. Přirozeně byl zastoupen v lužních lesích úvalů větších řek. Ekologie Dub letní je dřevina světlomilná. V požadavcích na vláhu musíme u dubu letního rozlišovat dva ekotypy. Méně rozšířený a hospodářsky nevýznamný ekotyp se vyznačuje schopností na mělkých, v létě silně vysýchavých půdách s hladinou spodní vody mimo dosah kořenů. Takové podmínky mají lesostepní lokality. Běžně rozšířený ekotyp, který je předmětem lesního hospodaření, zejména v lužních lesích, má značné nároky na vláhu. Nesmí nás mýlit, že se mu dobře daří např. i na spraších, v létě docela suchých. Dobré prokořenění do hloubky a mohutný kůlový kořen vysvětlují, proč je tento druh zdánlivě odolný vůči suchu; dovede se vodou zásobit z několikametrové hloubky. Spodní voda teda musí být v dosahu kořenů. Dub letní snáší jarní záplavy před dobou rašení v trvání asi 14 dnů. Je to dřevina náročná na půdu a roste nejlépe na hlubokých hlinitých půdách, jaké nacházíme v lužních lesích nebo na spraších. Z klimatických činitelů ohrožují dub letní nejvíce pozdní mrazy, které poškozují čerstvě vyrašené prýty. Tlak sněhu, námraza a silné mrazy nepředstavují pro dub letní nebezpečí. Dub letní je dosti odolný proti nečistotám v ovzduší a daří se mu obstojně v podmínkách velkých měst. (ÚRADNÍČEK, 2003)
40
7.5. DUB ČERVENÝ (Quercus rubra L.) (Syn. Qu. borealis Mich.) čeleď: bukovité - Fagaceae Dřevina nepůvodní, není zastoupena ve velké míře, jedná se spíše o okrajový výskyt několika jedinců v porostech.
Rozšíření Dub červený je severoamerická dřevina, rozšířená ve východní části kontinentu. Introdukce tohoto druhu do Evropy se uskutečnila již počátkem 18. století a později byl také zaváděn do lesních kultur. Ekologie Je to dřevina světlomilná, v mládí snese jenom slabé přistínění. Nejlepší výsledky dává na březích toků nebo na morénách s hladinou spodní vody blízko povrchu. Stagnující vodu však nesnáší. Na půdu je nenáročný. Roste i na suchých skeletových půdách s nedostatkem živin, jen jsou-li dostatečně vlhké. Ani těžké jílovité půdy nevadí. Je zcela odolný vůči mrazu. Raší později než naše druhy a nebývá proto poškozován pozdními mrazy. Snáší obstojně znečištěné ovzduší. (ÚRADNÍČEK, 2003) 7.6. JASAN ZTEPILÝ (Fraxinus excelsior L.) čeleď: olivovníkovité - Oleaceae Tento druh je také původní dřevinou lesních komplexů v Brdech. V porostech na sutích se vyskytuje hojně. Rozšíření Jasan ztepilý má evropský areál, zabírající skoro celý kontinent kromě nejzašího severu a severovýchodu. Na našem území jsou zastoupeny všechny tři ekotypy jasanu ztepilého. Pro mnou řešené území je důležitý ekotyp horského jasanu: Horský jasan je zastoupen jak v hercynské, tak v karpatské části v oblasti buku všude tam, kde jsou příznivé vlhkostní a půdní poměry, tj. zejména podél potoků a na suťových prameništních stráních, často spolu s klenem a jilmem horským. Stanoviště horského jasanu jsou relativně nejlépe zachována a odpovídají zhruba přirozenému stavu.
41
Ekologie V dospělosti je jasan světlomilná dřevina. Do jistého však snáší slabé zastínění a v mládí zastínění vyžaduje. Nároky na vláhu se u jednotlivých ekotypů podstatně různí. Lužní a horský jasan vyžadují dostatek vláhy po celý rok, ať už je to z vysoké hladiny spodní vody a ze záplav v lužním lese nebo z potoků a pramenišť v horách. Stagnující vodu jasan ztepilý nesnáší. Horský jasan roste v oblastech s vyššími srážkami; lužní a vápencový jasan mají rozšíření v srážkově chudých oblastech. Požadavky na
výživnost
půdy jsou
značné.
Jasan
ztepilý počítáme
k tzv. náročným listnáčům; vyžaduje hlubší, humózní a svěží půdy. Roste na nejrůznějších geologických podkladech, jen jsou-li dostatečně živné. Přirozený výskyt jasanu bývá indikátorem nejlepších půd. Jasan ztepilý je citlivý na klimatické výkyvy. Ač je rozšířen i v kontinentální Evropě, škodí mu silné mrazy a bývá těžce poškozován pozdními mrazy. Jasan ztepilý je středně citlivý na kouřové plyny a nehodí se proto příliš do průmyslového prostředí. (ÚRADNÍČEK, 2003)
7.7. JILM HORSKÝ (Ulmus glabra Huds.) (Syn. U. scabra Mill, U. montana Stok.) čeleď: jilmovité - Ulmaceae Jilm také představuje dřevinu kterou lze najít v potenciální vegetaci pro dané území. Bohužel jeho výskyt zde není tak hojný jak by měl být.
Rozšíření Jilm horský je euroasijská dřevina. U nás jilm horský najdeme v lesích od nejnižších pahorkatin až do horských poloh, nejčastěji na vlhkostně příznivých suťových stráních a prameništích v pásmu dubovém a bukovém, obyčejně ve společnosti javorů, jasanu a v nižších polohách také lípy. Jilm horský je stejně citlivý na onemocnění grafiózou jako jilm habrolistý a postupně hyne. Ve vlhkých horských polohách nicméně nemá onemocnění tak razantní průběh, a tak jilmy v horách na našem území stále ještě odolávají.
42
Ekologie Jako ostatní druhy jilmů je to strom snášející silný zástin, zejména v mládí. V dospělém věku nároky na světlo stoupají. Má značné nároky na vláhu. Typická stanoviště jsou na prameništích, podmáčených suťových stráních a na půdách s blízkou hladinou spodní vody. V nižších polohách roste na vlhkostně příznivějších stinných svazích a v údolích. Je velmi náročný na výživnost půdy. Nejvíc mu vyhovují minerálně silné, hluboké, svěží až vlhké půdy, obohacené dusíkatými látkami z organického opadu. Snese značnou příměs skeletu v půdním profilu. Netrpí pozdními mrazy a snese silné mrazy za předpokladu dostatečné vlhkosti. Suchá vedra v létě a holomrazy v zimě mu však nesvědčí. Je citlivý na znečištěné ovzduší. (ÚRADNÍČEK, 2003)
7.8. JAVOR HORSKÝ, KLEN (Acer pseudoplatanus L.) čeleď: javorovité - Aceraceae Charakteristický druh suťových lesů – původní přirozená dřevina.
Rozšíření Klen je dřevina s evropským areálem, rozprostřeným zejména ve střední a jižní Evropě a vynechávajícím severní a východní Evropu. Na našem území roste klen roztroušeně, nejčastěji ve skupinkách ve všech pahorkatinách, středohořích a pohořích, nejčastěji s bukem a jasanem a jilmem horským. Druhotné rozšíření klenu následkem hospodaření doznalo velkých změn a jeho zastoupení v porostech bylo silně oslabeno zejména holosečným hospodářstvím. Nepříznivě se projevil také vliv pastvy dobytka a škody zvěří. Porosty s větším zastoupením klenu jsou dnes vzácné; nejčastěji jde o zbytky přirozených pralesových lesů a chráněné lesy. Ekologie Klen je dřevina snášející zástin ve střední míře. Mladé rostliny se dobře vyvíjejí ve spodní etáži. Nároky na půdní a vzdušnou vlhkost jsou značné. V terénu bývá klen vázán na vlhká stanoviště, jaká představují prameniště a náplavy říček; nesnáší však stagnující
43
vodu a nevydrží záplavy. Typická horská stanoviště klenu jsou charakterizována vysokými srážkami nebo vysokou vzdušnou vlhkostí z jiných příčin (hluboká údolí, severní svahy). Pokud jde o požadavky na výživnost půdy, patří klen mezi náročné listnáče. Roste nejčastěji na hlubokých, humózních čerstvých půdách s vysokým obsahem skeletu. Jsou to obvykle balvanité i drobnější sutě a droliny s půdou obohacenou dusíkatými látkami s výrazným zastoupením nitrofilní květeny. Ve vápencových oblastech roste na úpatí skal na sutích, bohatých na splavený humus a zároveň dostatečně vlhkých. Klen je dřevinou vlhkého horského klimatu oceanického charakteru. Jeho omezené na severu souvisí s jeho citlivostí na mráz. (ÚRADNÍČEK, 2003)
7.9. LÍPA VELKOLISTÁ (Tilia platyphyllos Scop.) (Syn. Tilia grandifolia Ehrh.) čeleď: lipovité - Tiliaceae Lípa je přirozenou součástí suťových lesů – na území polesí Roželov původní druh.
Rozšíření Naše území leží celé uvnitř areálu lípy velkolisté, a tak tento druh nacházíme roztroušeně po celé oblasti. Přirozené porosty s lípou velkolistou jsou vzácné; na druhé straně byl druh s velkou oblibou vysazován a je nutné počítat se zplaněním. Zdá se, že původní rozšíření lípy velkolisté se týká dvou typů stanovišť: 1. Sutě v teplých pahorkatinách, zejména na živných podkladech, nejčastěji ve směsy s jinými listnáči, jako např. s javory, jasanem a jilmy. 2. Na lesostepních lokalitách spolu s náročnými, hlavně křovitými listnáči jako dřín, mahalebka, dub pýřitý aj. Ekologie Lípa velkolistá dobře snáší zastínění a patří v tomto ohledu mezi naše nejodolnější dřeviny. Co do potřeby vláhy snese mělké a vysýchavé půdy s krajním nedostatkem vláhy v létě. Pokud jde o množství srážek, nacházíme stanoviště druhu převážně v oblastech s nižšími úhrny. Lípa velkolistá je středně náročná na půdu. Nejlépe se jí daří na splaveninách bází svahů menších údolí a úžlabin pahorkatin. Vyrovná se s nedostatkem vláhy, ale jen tehdy, jde-li o živné horniny jako vápenec, čedič nebo andezit. Rovněž lokality na
44
sutích a v okolí skal se týkají převážně živných geologických podkladů. Druh zde navazuje na stanoviště bohatá dusíkem z organického opadu v suti a puklinách skal, typická pro javory, jilmy a jasan ztepilý. Zasolené půdy nesnáší. Lípa velkolistá je druh teplejších klimatických oblastí Evropy, snáší horká a suchá léta. Vydrží v městském prostředí a odolává dosti dobře průmyslovým exhalacím. (ÚRADNÍČEK, 2003)
7.10. BŘÍZA BĚLOKORÁ (Betula pendula Roth) (Syn. Betula verrucosa Ehrh. (bradavičnatá), B. alba L. p. p. – bříza bílá) čeleď: břízovité - Betulaceae Druh původní, obnova lesa po polomech požárech apod. Rozšíření Bříza bělokorá má rozsáhlý euroasijský areál. U nás je bříza bělokorá běžnou dřevinou na území celého státu od nejnižších poloh různě vysoko do hor, max. k hranici lesa. Většinou jsou to ovšem druhotná stanoviště; přirozeně je poměrně slabě zastoupena. Ekologie Bříza bělokorá je silně světlomilná dřevina, nesnášející zástin, vyžadující k dobrému vývoji holou plochu. Patří v tomto ohledu mezi naše nejnáročnější listnáče. Z hlediska spotřeby vláhy se přirozeně vyskytuje jen na výstředních stanovištích, kde ji jiné dřeviny nemohou ohrozit. Jsou to místa s krajním nedostatkem půdní vláhy a naproti tomu v menší míře také místa s nadbytečnou vlhkostí. Je nenáročná na půdu a přizpůsobí se nejrůznějším podkladům. Převažuje na kyselých horninách, ale extrémně kyselá stanoviště, jako např. rašeliny, nesnáší. Roste často na půdách písčitých, s vysokým obsahem skeletu a na skále. Na vápencích a některých jiných živných horninách často chybí nejspíš proto, že nenachází vhodné plochy k uchycení a vyklíčení semene. Vysazena na takových místech roste dobře. Může se jí dařit i na půdách zasolených. Charakteristickou vlastností je schopnost osidlovat surové a nevyvinuté půdy, v čemž se projevuje její pionýrský charakter. Druh je k projevům klimatu lhostejný. Těžiště rozšíření je nicméně v krajích s kratší růstovou sezónou a kontrastním klimatem. Odolává jak pozdním tak jarním mrazům. Snáší exponovaná stanoviště. Je středně citlivá na znečištěné ovzduší; tolerantní k některým typům znečištění. (ÚRADNÍČEK, 2003)
45
7.10. SMRK ZTEPILÝ (Picea abies (L.)Krast) (syn.: Picea excelsa (Lam.) Link) čeleď: Borovcovité – Pinaceae Dřevina původní, nicméně její zastoupení v porostech silně převyšuje zastoupení v přirozené skladbě daného území. Hlavní hospodářská dřevina.
Rozšíření Smrk ztepilý má rozlehlý euroasijský areál. Vlastní evropský areál se dělí na dvě části: Severská oblast a Středomořsko-balkánská oblast. Vlivem hospodaření byl smrk v posledních 200 letech druhotně silně rozšířen všude ve střední Evropě. Ekologie Smrk je světlomilná dřevina, snášející v mládí zástin, což je jedna z příčin, proč snadno vniká do porostů jiných dřevin a sám zaujímá jejich místo. Smrk je značně náročný na půdní vlhkost. Příznivá stanoviště se vyznačují rovnoměrnou vlhkostí. Smrkové mlaziny mají velkou spotřebu vody. Smrk snese dobře nadbytečnou vlhkost a vydrží i stagnující vodu bažin a rašelinišť. Nedostatek vláhy se však stává limitujícím faktorem dobrého růstu smrku. Na půdu a geologické podloží nemá smrk velké nároky; tvoří porosty na prahorách, na vápencích i na naplavených půdách nejrůznějšího druhu, jen když nejsou příliš suché nebo extrémně chudé. Není náročný na klima. Ve schopnosti snášet nízké teploty zaujímá smrk přední místo mezi dřevinami. Mnohem citlivější je k vysokým teplotám a nesnáší nízkou relativní vlhkost vzduchu. Smrk je přizpůsoben spíš krátké vegetační době. Nejlépe mu vyhovuje krátké a chladné léto. Pěstování v podmínkách s dlouhou růstovou sezónou má za následek příliš časné rašení a snadné podlehnutí houbovým škůdcům, působícím hnilobu. Smrk je citlivý na znečištění. (ÚRADNÍČEK, 2003)
46
7.11. BOROVICE HEDVÁBNÁ, VEJMUTOVKA (Pinus strobus L.) čeleď: borovicovité – Pinaceae Dřevina v řešeném území nepůvodní. Příměs pouze v porostu 664A8. 1
Rozšíření Severoamerická dřevina s areálem na východě kontinentu. Ekologie Je to světlomilná dřevina. Roste v oblastech se značnou vlhkostí vzduchu. Vyžaduje také dostatečnou vlhkost půdy. Daří se jí na propustných a písčitých podkladech. Preferuje chladné podnebí s kratší vegetační dobou. Poměrně dobře snáší exhalace. (ÚRADNÍČEK, 2003)
7.12. ZERAV ZÁPADNÍ (Thuja occidentalis L.) čeleď: Cypřišovité – Cupressaceae Dřevina v řešeném území nepůvodní. Příměs pouze v porostu 664A8.
Rozšíření Druh je rozšířen ve východní části Severní Ameriky. Ekologie Je to stín snášející dřevina. Nejlépe se jí daří na dostatečně vlhkých, živných a hlinitých půdách. Vyžaduje čerstvé až vlhké půdy. Není poškozována mrazy. (ÚRADNÍČEK, 2003)
47
8. CHAKTERISTIKA 5. LVS
Jedlobukový vegetační stupeň Biogeografický charakter a rozšíření
Jedlobukový stupeň lze označit také jako první horský, neboť se v něm pravidelně vyskytuje celá řada submontaních a montaních druhů. Podíl druhů boreálního
a
subboreálního
geoelementu
zde
převyšuje
zastoupení
druhů
středoevropského listnatého lesa. Jedlobukový stupeň zaujímá celkem 22 % území ČR, je tedy druhým nejrozšířenějším vegetačním stupněm.
Charakteristické rysy ekotopu Zaujímá vyšší polohy vrchovin a střední polohy hornatin převážně v rozmezí nadm. výšek (500) 600 – 800 (900) m. Na různých horninách krystalinika a karpatského flyše převládají kambizemě, v nejvyšších polohách se již začínají vyskytovat rezivé hnědé půdy podzolované, označované jako kryptopodzoly. Typicky vysoký podíl v hercynské části ČR mají oglejené kambizemě, pseudogleje, gleje a rašelinné půdy. Jedlobukový stupeň je prvním stupněm, který má těžiště rozšíření v chladné klimatické oblasti, především v oblasti CH 7, zasahuje též do chladnějších a srážkově vydatnějších částí mírně teplé oblasti MT 3. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 6°C, průměrný roční úhrn srážek vykazuje rozmezí 700 – 1000 mm, nejčastěji se pohybuje kolem 750 – 800 mm. Z hlediska hydrického režimu je významná skutečnost, že horizontální srážky zde začínají již převyšovat intercepci. Vyznamně delší oproti nižším vegetačním stupňům je doba trvání sněhové pokrývky 100 až 120 dnů, mrazových dnů je 140 až 160. Délka vegetační doby nepřesahuje 140 dní.
Přírodní stav biocenóz Hlavními porostotvornými dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba), alespoň jako příměs se pravidelně vyskytuje smrk (Picea abies), jehož podíl stoupá na plochách s přídatnou vodou, kde může být i hlavní dřevinou. V suťových lesích bývá hlavní dřevinou javor klen (Acer pseudoplatanus), vyznívá zde směrem od nižších vegetačních stupňů lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a jilm horský (Ulmus glabra). Na skalních ostrožinách se vyskytují společenstva reliktních borů, kde společně s borovicí lesní (Pinus sylvestris) roste bříza bělokorá (Betula pendula), jeřáb 48
ptačí (Sorbus aucuparia), smrk (Picea abies), místy (např. v Brdech) i dub letní (Quercus robur). V potočních nivách a na prameništích se významně uplatňuje olše šedá (Alnus incana), na rašeliništích a zrašelinělých půdách se hojně vyskytuje vrba pětimužná (Salix pentandra). Keřové patro lesů je druhově chudé, v tomto vegetačním stupni se začíná vyskytovat zimolez černý (Lonicera nigra), k běžným druhům patří bez hroznatý (Sambucus racemusa), místy i růže převislá (Rosa pendulina). Synusie podrostu se od 4. bukového stupně liší především vyšším podílem submontanních a montanních druhů. K typickým druhům patří ostružiník srstnatý (Rubus hirtus), kostřavanejvyšší (Festuca altissima), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), věšenka
nachová
(Prenanthes
purpurea),
kokořík
přeslenitý
(Polygonatum
verticillatum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), starček Fuchsův (Senecio fuchsii) aj. I na nepodmáčených půdách zde bývá dominantní třtina chloupkatá (Calamagrostis vollisa). Z vyšších vegetačních stupňů sem sestupují např. žebrovice různolistá (Blechnum spicant), plavuň pučivá (Lycopodium annotium), mléčivec alpský (Cicerbitia alpina), čarovník alpský (Circaea alpina), kýchavice zelenokvětá (Veratrum lobelianum), lipnice Chaixova (Poa chaixii).
Současný stav krajiny Lesní porosty tohoto vegetačního stupně jsou silně změněny lesním hospodářstvím. Naprosto převažují rozsáhlé plochy smrkových porostů, postihovaných větrnými a sněhovými kalamitami. I uměle založené smrkové porosty se v 5. vegetačním stupni velmi dobře přirozeně zmlazují. Běžnou příměs hospodářských lesů tvoří na celém území ČR modřín, zvláště v tzv. selských lesích je častá příměs borovice. Podíl jedle je v současnosti velmi nízký, na rozsáhlých plochách se tato dříve hlavní dřevina přirozených lesů nevyskytuje. Vyšší podíl je dosud v karpatské části ČR, kde v slezských lesích je místy i hlavní dřevinou a dobře se zmlazuje. V hercynské části ČR se jen vzácně zachovaly zbytky porostů s převahou buku, které jsou vesměs zařazeny do sítě zvláště chráněných území. Rozsáhlejší bukové porosty, často i s příměsí jedle jsou zachovány na severovýchodní Moravě. Relativně přirozenější dřevinou skladbu mají suťové lesy, v nichž se kromě buku uplatňují javory, zvláště klen, jasan ztepilý, vzácně dosud i jilm horský. (BUČEK, LACINA, 2002)
49
9. VÝSLEDKY 9.1. POPIS POROSTŮ Porost: 562C15 Porost rozdělen na dvě části. Severovýchodní část má větší sklon než jihozápadní, je také od jihu více otevřena slunečnímu záření. Celková plocha porostu je 0,57 ha. Povrch půdy má místy balvanitý charakter. Rozmezí nadmořských výšek 660 – 685 m n.m. V synusii podrostu jsou dominantní trávy s borůvkou. Porost je velmi výrazně prosluněný, což pokládám za důvod hojného růstu modřínových výmladků. Potenciální vegetace tvořená stromy a bylinami 5. vegetačního stupně, zde konkrétně (pravděpodobně) pak jedlovými bučinami je změněna lidskou činností v hospodářský les s převažujícím smrkem ztepilým. Modříny opadavé zde velmi dobře odrůstají a tvoří v porostu nadúroveň. K zmlazování dochází hlavně na kontaktu se sousedními porosty první věkové třídy. Mezi náletem převažuje smrk ztepilý, dále modřín opadavý následován bukem lesním, rozšiřovaným nejspíš drobnými hlodavci a veverkami ze sousedních starších porostů, kde tvoří tento strom příměs. Keřové patro se v porostu nevyskytuje. Synusie podrostu je velmi chudá, převažují trávy a mechorosty. Mnoho jedinců modřínu má zbytnělou bázi a charakteristický prohnutý růst. Zjištěno bylo několik „dvojáků“ a stromů s bajonetovým růstem (způsobeným pravděpodobně těžkým sněhem), dále výron pryskyřice a uhnutý vrcholek. Defoliace je nízká, většinou do 20 % (Graf 12: Defoliace, porost 562C15). Prosychání korun většinou nevýrazné. Stromy nejsou viditelně napadeny dřevokaznými houbami ani hmyzem. Pouzdrovníček nezjištěn. Průměrná výška měřených stromů je 29,2 m, průměr pak 39,3 cm (viz Graf 15: Výšky – modřín opadavý, porost 562C15 a Graf 16: Průměry – modřín opadavý, porost 562C15). Největší modřín opadavý má výšku 33 m a průměr 45 cm. Nejmenší 8 m a 18 cm (viz Tab. 12: Měřené stromy v porostu 562C15). Porost: 563A7 Vlhčí porost sousedící s cestou na okraji - vliv na synusii podrostu. Porost má velmi bohaté bylinné patro. Výměra porostu je 0,47 ha. Porost má rovinatý charakter. Nadmořská výška 640 – 645 m n.m. V porostu převažuje modřín opadavý, dále je přítomen buk lesní, javor klen a smrk ztepilý, sporadicky se vyskytuje nepříliš kvalitní borovice lesní a douglaska tisolistá. Nejlépe se zmlazuje smrk ztepilý. Modřín opadavý má průměrný vzrůst, tvoří součást hlavní úrovně a podúrovně (hlavně s javorem klenem).
Defoliace
není
významná,
pohybuje
se
převážně
do
25
% 50
(viz Graf 19: Defoliace, porost 563A7). Stromy jsou většinou zdravé, jen několik je poškozeno odřením kůry. Ty, které rostou u cesty mají jednostranně vyvinutou korunu – „porostní plášť“. Přirozené vegetace tvořena dřevinami 5. vegetačního stupně, jedlovými bučinami. Soubor lesních typů 6O (svěží smrková jedlina) – v přirozené vegetaci se vyskytuje kromě buku lesního a smrku ztepilý i jedle bělokorá, která v tomto porostu zcela chybí. Průměrná výška měřených stromů je 19,7 m, průměrná výčetní tloušťka je 27,8 cm (Graf 22: Výšky – modřín opadavý, prost 563A7 a Graf 23: Průměry – modřín opadavý, porost 563A7). Největší jedinec má rozměry 26 m výška a 34 cm průměr. Nejmenší pak 1 3m výška a 18 cm průměr (viz Tab. 13: Měřené stromy v porostu 563A7).
Porost: 563D1b Mlazina v sousedství prameniště. Plocha porostu 0,11 ha. Modřín opadavý, spolu s douglaskou tisolistou, tvoří příměs smrku ztepilého, který je zde výrazně poškozen loupáním. Kostra porostu byla chráněna přivazováním větví ke kmeni (neodstraněno – provazy zarůstají). Porost se nachází na rovině s nadmořskou výškou kolem 645 m n.m. Synusie bylinného patra je velmi chudá, omezena na sporadický výskyt mechorostů a hub. Potenciální přirozená vegetace 5. vegetačního stupně, zde možná javorových bučin s jasanem ztepilým (prameniště), změněna na převážně smrkový porost. Soubor lesních typů 6P (kyselá smrková jedlina) – opět chybí jedle bělokorá, která má být hlavní dřevinou porostu. V porostu jsou přítomny tři modřínové výstavky, takže by bylo možno usuzovat na přirozené zmlazení. Domnívám se ovšem, že k němu nedochází v dostatečné míře kvůli buřeni, která se po skácení mýtného porostu určitě vyskytuje v hojné míře (třtina roste všude kolem nedaleké vyklizovací linky). Dva z výstavků jsou ve špatném zdravotním stavu – výrazná defoliace (nad 75 %) a prosychání koruny. Novému porostu se naopak daří velmi dobře, hlavně tedy modřínům opadavým, které netrpí loupáním tak jako smrky ztepilé. Uhynulý byl nalezen jen jeden. Většina spadá do třídy I (80 %) (viz Graf 24: Zastoupení tříd v mlazině, porost 563D1b), ve které jsou jedinci nadějní a vhodní pro další pěstování. Zmlazení pozorováno jen na okraji porostu, převážně je to nálet smrku ztepilého. Průměrná výška je do 7 m, výčetní tloušťka 6 cm.
51
Porost: 562F4 Porost na mírném svahu v nadmořské výšce 690 – 705 m n.m s výměrou 0,61 ha. Modřín opadavý tvoří příměs smrku ztepilého, který je opět loupán. Porost je jím silně poškozen, zvěř loupe dokonce už i modříny opadavé. V porostu se dále vyskytuje několik jedinců douglasky tisolisté. Synusie bylinného patra je tvořena hlavně houbami a mechorosty. Pouze na okraji porostu roste borůvka. Potenciální přirozená vegetace 5. vegetačního stupně, pravděpodobně jedlových bučin přeměněna na téměř výhradně smrkový porost nevalné kvality. Soubor lesních typů 5K (kyselá jedlová bučina) – po buku lesním dominujícím v přirozené skladbě není ani památky, to samé platí o jedli bělokoré. Oboje by, bez oplocenky, bylo stejně zlikvidováno zvěří. Modříny opadavé byly v mládí ošetřeny odříznutím „dvojáků“ po kterých zůstaly na bázích kmenů pahýly. Vyskytuje se bajonetový růst, souše a jednostranně vyvinuté koruny na okraji porostu (zapláštění). Modřín opadavý tvoří převážně hlavní úroveň se smrkem ztepilým, někteří jedinci předrůstají do nadúrovně. Defoliace je v souhrnu výraznější než u předchozích porostů, to ovšem nemusí nutně znamenat nevhodné podmínky pro růst. Průměrná výška je 16,5 m, průměrná tloušťka 17 cm (viz Graf 28: Výšky – modřín opadavý, porost 562F4 a Graf 29: Obvody – modřín opadavý, porost 562F4). Největší strom má výšku 26 m a průměr 24 cm, nejmenší pak 10 m a 8 cm (viz Tab. 14: Měřené stromy v porostu 562F4). Defoliace poměrně nízká 61 % stromů je defoliováno maximálně ze 30 %, většina stromů tvoří hlavní úroveň, do nadúrovně předrůstá 29 % jedinců (Graf 22: Kraftova stupnice, porost 562F4). Prosychání koruny převážně ve stupni jedna a dva. Porost: 555C1b Mlazina s modřínem opadavým jako hlavní dřevinou. Plocha porostu 0,85 ha. Příměs tvoří smrk ztepilý, buk lesní, bříza bělokorá a jasan ztepilý. Porost se nachází téměř na rovině v nadmořské výšce kolem 705 m n.m. Na počátku vývoje byl porost patrně umístěn v oplocence. Okousané „bonsajovité“ buky ve vedlejším porostu dokazují, že to byl dobrý tah. Jasan ztepilý dosázen až nedávno, je u něj zajištěna individuální ochrana pomocí plastových tub. Okrajoví jedinci tvoří porostní plášť. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, jedlových bučin a konkrétně souboru lesních typů 6O (svěží smrková jedlina) – v přirozené vegetaci se vyskytuje kromě buku lesního a smrku ztepilého i jedle bělokorá, která v tomto porostu zcela chybí, přičemž se nedá říci, že by zbylých dvou
52
dřevin bylo nějak výrazně mnoho. Na druhou stranu je třeba říct, že je to právě modřín opadavý, který odrůstá nejlépe. Ze všech uhynulých stromů byla většina smrků ztepilých, stejně jako u velmi špatně rostoucí III. a střední II. třídy. Na některých jedincích modřínu se vyskytují nádory neznámého původu a pouzdrovníček modřínový. Většina stromů (59 %) patří do první třídy v hodnocení mlazin – je tedy vhodná pro další pěstování (viz Graf 24: Zastoupení tříd v mlazině, porost 555C1b). Průměrná výška je 10 m a výčetní tloušťka 9 cm. Porost: 663B14 Starý porost se smrkem ztepilým jako hlavní dřevinou. Výměra 0,93 ha. Příměs tvoří modřín opadavý, jedle bělokorá a javor klen. Na suťovém poli, označeném v mapě jako bezlesí, se kromě výše zmíněných druhů vyskytuje také lípa srdčitá, jeřáb ptačí a bříza bělokorá. Od severovýchodu k jihu skloněný svah s rovinou začínající na úpatí suťového pole. Nadmořská výška 690 – 710 m n.m. Modřín opadavý tvoří hlavní úroveň porostu spolu se smrkem ztepilým a několika jedlemi bělokorými. Několik jedinců předrůstá do nadúrovně. Javor klen se vyskytuje v podúrovni. Na suťovém poli zaznamenán jeden jedinec modřínu s plazivým charakterem růstu. Synusii podrostu tvoří převážně borůvka, mechorosty, trávy a houby. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, jedlových bučin, pravděpodobně s přechodem k bukovým javořinám nižšího stupně (svah s výskytem kamenů) a s reliktním borem v místě sutě. Soubor lesních typů 5K (kyselá jedlová bučina) – v přirozené skladbě porostu by měl dominovat buk lesní s příměsí jedle bělokoré. Obě zmíněné dřeviny se v porostu vyskytují, jedle bělokorá je však zastoupena jen třemi jedinci, kteří nejsou v nejlepším zdravotním stavu a buk není přítomen vůbec. Modřín opadavý ale opět dorůstá úctyhodných rozměrů. Opět se nejlépe zmlazuje smrk ztepilý (60 % náletu, 46 % nárostu – Graf 31: Nálet, porost 663B14 a Graf 32: Nárost, porost 663B14) a to hlavně v rovinaté části porostu. Zde se daří také náletu modřínu opadavý, protože má dostatek světla k vývoji díky sousednímu nízkému porostu první věkové třídy. Modříny opadavé mají často prohnutý růst, někteří jedinci na kontaktu se sousedním porostem první věkové třídy mají odřenou kůru od přibližování. Průměrná výška 27,8 m, průměrný obvod 134 cm. Největší modřín má rozměry 33 m výška a 182 cm obvod (viz Tab. 15: Měřené stromy v porostu 663B14). Defoliace převážně do 25 % (Graf 12: Defiloace, prost 663B14), do nadúrovně předrůstá 22 % měřených stromů, podúrovňových je 17 % (Graf 13: Kraftova stupnice, porost 663B14).
53
Porost: 663D14 Částečně vytěžený porost. Výměra 1,76 ha. Svah od severovýchodu k jihovýchodu končící zhruba na úrovni nejdelší úhlopříčky – rovina pod ní vytěžena a znovu zalesněna smrkem ztepilým + nálet modřínu opadavého, smrku ztepilého a břízy bělokoré. V severozápadním rohu oplocenka s javorem klenem. Nadmořská výška 700 – 720 m n.m. Modřín opadavý tvoří hlavní úroveň spolu se smrkem ztepilým, někteří jedinci předrůstají do nadúrovně. V porostu je malá skalka obklopené velmi příkrým svahem na kterém roste javor klen, jeřáb ptačí a dub letní, tito jedinci tvoří, s pohledu celého porostu, podúroveň. Synusii podrostu tvoří převážně borůvka a mechorosty, na skalce jsou to pak lišejníky. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, jedlových bučin. Pro soubor lesních typů 5N (kamenitá kyselá jedlová bučina) je v přirozené skladbě kromě smrku ztepilého, javoru klenu a buku lesního (ten by měl tvořit hlavní část synusie dřevin), které se v porostu vyskytují také jedle bělokorá, která zde chybí. Nejlépe se zmlazuje smrk ztepilý (69 % náletu, 52 % nárostu), následován modřínem opadavým (20 % náletu, 21 % nárostu), jeřábem ptačím a bukem lesním, který velmi trpí okusem (viz Graf 30: Nálet, porost 663D14 a Graf 31: Nárost, porost 663D14). Modříny opadavé mají prohnutý růst a na bázi se některým jedincům odlupuje kůra. Někteří jedinci mají sedřenou kůru od přibližování. Většina javorů klenů se rozdvojuje v malé výšce a kmen se i dále dělí. Průměrná výška měřených stromů je 27,3 m a průměrný obvod 173,9 cm (viz Graf 35: Výšky – modřín opadavý, porost 663D14 a Graf 36: Obvody – modřín opadavý, porost 663D14). Největší modřín má rozměry 37 m výšky a 224 cm obvodu (viz Tab. 16: Měřené stromy v porostu 663D14). Porost: 663B1 Mlazina na mírném svahu. Výměra 0,52 ha. Smrk ztepilý jako hlavní dřevina, modřín opadavý tvoří příměs, nálet břízy bělokoré. Porost založen umělou obnovou přesto však stromy rostou ve skupinách. Obnova nepříliš povedená. Nadmořská výška kolem 690 m n.m. Modřín opadavý spolu s břízou bělokorou tvoří nadúroveň smrku ztepilého. Porost je výrazně výškově diferencován. Někteří jedinci ještě nedosahují jednoho metru, zatímco jiní se blíží sedmi – pravděpodobně spontánní přirozená obnova z okolních porostů. V podrostu dominuje třtina křovištní. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, jedlových bučin. V souboru lesních typů 5K (kyselá jedlová bučina) dominuje v přirozené skladbě buk spolu s jedlí.
54
Oba tyto druhy zde chybí. Modřín opadavý odrůstá dobře. Většina přítomných stromů patří do I. – nejlepší třídy (viz Graf 37: Zastoupení tříd v mlazině, porost 663B1). Uhynulý byl nalezen jen jeden jedinec. Průměrná výška je 5 m a průměrná výčetní tloušťka 4. Porost: 556C13 + „bezlesí 501“ Téměř vytěžený porost s výraznou obnovou modřínu opadavého. Výměra 1,32 ha. Plocha označená v mapě jako bezlesí je kamenné moře se sporadickou stromovou vegetací zakrslého růstu. Nadmořská výška 730 – 745 m n.m. Modřín opadavý tvoří hlavní úroveň spolu se smrkem ztepilým, kterého už zde ale moc nezůstalo. Někteří jedinci modřínu předrůstají do nadúrovně. Na suťovém poli je pak hlavní dřevinou smrk ztepilý – většina jedinců je napadena kůrovcem a tvoří dvojáky po vrcholových zlomech. Zakrslé smrky ztepilé pak mají plazivé větve, které ale nezakořeňují.V synusii podrostu převládá borůvka. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, jedlových bučin. V souboru lesních typů 5N (kamenitá kyselá jedlová bučina) by měl převládat buk lesní s jedlí bělokorou, s přimíšeným smrkem ztepilým a javorem klenem. Suťové pole je místem výskytu reliktních borů s dubem letním. Vzniklá holina je zalesněna smrkem ztepilým. Bohatá přirozená obnova modřínu opadavého. Ve východní části oplocenka s javorem klenem. Modříny opadavé mají ve většině případů defoliaci nad 20 % (viz Graf 40: Defoliace, porost 556C13). Báze kmenů jsou zduřelé, stromy mají typický prohnutý růst a často bývají nakloněné. Některé pak jsou odřené od přibližování. Na suťovém poli se nejhůře daří „běžně“ rostoucím smrkům ztepilým, které nepřizpůsobily svůj růst panujícím podmínkám. Zakrslé tvary ostatních dřevin i smrku ztepilého naopak prosperují dobře. Až na jednoho jedince buku lesního, který je napaden troudnatcem a dřevokaznými mravenci. Průměrná výška modřínu opadavého je 31,8 m, průměrný obvod 124,9 cm (viz Graf 41: Výšky – modřín opadavý, porost 556C13 a Graf 42: Obvody – modřín opadavý, porost 556C13). Největší jedinec měří 36 m a jeho obvod je 162 cm (viz Tab. 17: Měřené stromy v porostu 556C13).
55
Porost: 666C14 Výměra porostu je 4,21 ha. Značně nehomogenní porost v nadmořské výšce 615 – 655 m n.m. Terén stoupá od jihozápadu k severovýchodu a po přechodu vrcholu opět klesá opačným směrem. Porost by se dal rozdělit na několik samostatných (zcela odlišných) částí podle dominujících dřevin. Na jihozápadě je hlavní dřevinou smrk ztepilý, který doprovází buk lesní, jedle bělokorá a bříza bělokorá, v podrostu se vyskytuje růže šípková, jeřáb ptačí a bez hroznatý; tato část porostu je velmi řídká, daří se zde modřínu opadavému, který tvoří malou mlazinu při jižním okraji porostu. Ve střední části dominuje smrk ztepilý na úpatí kopce a modřín opadavý v nejvyšší části svahu. Východní část tvoří společenstva osidlující suťové svahy –javory kleny a buk lesní, jasan ztepilý zde chybí; spolu s nimi se zde vyskytuje poměrně velké množství dubu letního. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, jedlových bučin. V souboru lesních typů 5N (kamenitá kyselá jedlová bučina). Převažovat v hlavní úrovni by měl buk lesní spolu s jedlí bělokorou. Oba druhy se v prostu vyskytují, ale jedle bělokorá jen sporadicky a buk lesní rozhodně není hlavní dřevinou. Nejzachovalejší je východní část, kde se nalézá společenstvo suťových svahů. Většina jedinců modřínu opadavého není v nejlepší kondici, ti co jsou nepoškození, předrůstají do nadúrovně. Zmlazení nalezeno pouze v podobě nárostů, nálet semenáčků znemožňuje buřeň v podobě třtiny křovištní a ostružiníků. Situace je lepší pouze ve východní části, kde zmlazování nic nebrání – nejvíce početné zmlazení má javor klen. Zajímavostí porostu je dub letní, který ve východní části celkem dobře odrůstá, někteří jedinci však mají silně košaté koruny. Ve východní části změřeny jen reprezentativní a největší stromy. Průměrná výška měřených stromů je 28,8 m, průměrný obvod 144,5 cm. Největší modřín opadavý je 35 m vysoký s obvodem 178 cm. Nejmenší 24 m vysoký s obvodem 54 cm. Největší jedle bělokorá má výšku 32 m a obvod 170 cm. Největší dub letní je vysoký 28 m a má obvod 126 cm. Největší javor klen měří 29 m a obvod má 131 cm (viz Tab. 18: Měřené stromy v porostu 666C14). Porost: 556G14 Porost na nepříznivém stanovišti s kritickým sklonem svahu – kopec s vrcholovou rovinkou od které do všech světových stran klesá různě strmý svah. Výměra 5,04 ha. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 720 – 750 m n.m. V porostu dominuje vegetace typická pro suťové lesy a svahová stanoviště: v dřevinné skladbě dominuje buk lesní, který doplňují javor klen a jasan ztepilý. Na severozápadním svahu
56
nalezeno několik jedinců jilmu horského, v jihozápadní části pak několik lip srdčitých. Modřín opadavý se vyskytuje na vrcholové rovince. V synusii podrostu převládají nitrofilní druhy spolu s hojným zmlazením javoru klenu. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, bukových javořin nižšího stupně. V souboru lesních typů 5J (suťová javořina) dominuje v přirozené skladbě buk lesní spolu s jedlí bělokorou. Jedle bělokorá zde bohužel chybí, ale společenstvo vykazuje velkou míru zachovalosti a nijak zvlášť se neliší od přírodního stavu biocenóz popsaného ve skriptech Geobiocenologie II. Dřeviny jsou v dobrém stavu, což neplatí pro modřínovou skupinku nalezenou ve vrcholové části, která zřejmě trpí bořivými západními větry a většina stromů je velmi výrazně nakloněna východním směrem. Jeden jedinec je zlomený, dva odumřelí, několik jedinců má nepravidelně vyvinutou korunu kvůli omezením vzniklým okolními listnáči. Modřín opadavý nemá ani šanci zmlazovat, protože veškerý volný prostor už zaujímá zmlazení javoru klenu, to je však značně poškozeno okusem. V dobrém stavu nejsou ani jilmy horské, které žloutnou pravděpodobně v důsledku napadení grafiozou. Průměrná výška měřených stromů je 22,9 m, průměrný obvod 153,4 cm. Největší buk lesní má rozměry 28 m výška, 206 cm obvod. Nejmenší buk lesní 15 m výška a 139 cm obvod. Největší javor klen má 28 m výšku a 154 cm obvod. Nejmenší pak 15 m výšku a 201 cm obvod. Největší jasan ztepilý je vysoký 30 m a jeho obvod je 229 cm. Nejmenší pak 19 m, 196 cm (viz Tab. 19: Měřené stromy v porostu 556G14).
Porost: 665B1 Jedlová mlazina zařazená do porostů protože mě zaujala tím jak porost vypadá. Výměra 0,23 ha. Nadmořská výška kolem 695 m n.m. Hlavní dřevinou je jedle bělokorá, do porostu nalétává bříza bělokorá a smrk ztepilý ze sousedního porostu. Jedli bělokoré by se dařilo velmi dobře nebýt nenechavých jedinců toužících po vánočním stromku zadarmo. Porost už tímto způsobem přišel o 22 stromků po kterých zbyly jen pařezy. K tomu nutno dodat, že jedle zde tak dobře roste pouze proto, že je celý porost oplocen proti škodám zvěří. V synusii podrostu převládají trávy a borůvka. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, jedlových bučin. V souboru lesních typů 5K (kyselá jedlová bučina) – v přirozené skladbě porostu by měl dominovat buk lesní s příměsí jedle bělokoré. Buk lesní zde sice není, ale pokus o zavádění jedle bělokoré na polesí je chvályhodný. Jedle bělokorá dobře odrůstá, ale
57
stejně mám dojem, že pokud místní hajný nezasáhne (vyvětvováním nebo podobnou akcí) proti nájezdům zlodějů podlehne porost podmíněné přirozené přeměně v prost smrkový s přimíšenou břízou bělokorou. Porost: 664A8 Zajímavý porost kolem kterého jsem jeden den procházela, nejsou v něm sice žádné modříny opadavé, ale dřevinná skladba je opravdu kuriózní. Výměra 1,67 ha. Nadmořská výška kolem 680 m n.m. Hlavní dřevinou v porostu je borovice vejmutovka. Spolu s ní se zde vyskytuje dub červený a zerav západní. Z méně raritních dřevin je to buk lesní, jasan ztepilý a jilm horský. Borovicím vejmutovkám se daří pouze v okolí vyvěrajícího potůčku, ostatní jedinci usychají. Mnoho stromů má po vyklizování (pravděpodobně nahodilá těžba právě špatně prospívajících borovic vejmutovek) odřenou kůru. Zeravy východní vysázeny podél cesty vedoucí od JZ k SV. Synusie podrostu je chudá, rostliny se vyskytují hlavně v okolí potůčku. Dominuje ploník ztenčelí. V okolí cesty se vyskytuje netýkavka malokvětá. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří společenstva 5. lesního vegetačního stupně, jedlových bučin. V souboru lesních typů 6O (svěží smrková jedlina) – v přirozené vegetaci se vyskytuje kromě buku lesního i smrku ztepilý a jedle bělokorá. Jedle bělokorá zde zcela chybí, buku lesního a smrku ztepilého je poskrovnu. Porost nicméně prosperuje celkem dobře, s vyjímkou již zmíněných borovic vejmutovek, které dle pozorovaného fenoménu nemají rády suchá místa na kterých trpí nedostatkem vody, následným prosycháním koruny a odumírají. Nejlépe zmlazuje buk lesní, ten však trpí okusem, smrk ztepilý a jeřáb ptačí. Nalezeno bylo i zmlazení topolu osiky a jasanu ztepilého. Průměrná výška měřených stromů je 22,7 m, průměrný obvod 119,8 cm. Největší zerav západní měří 19 m na výšku a jeho obvod je 95 cm, naopak nejmenší je vysoký 11 m a jeho obvod je 54 cm. Největší borovice vejmutovka měří 27 m a její obvod je 132 cm. Nejmenší měří 20 m a obvod má 80 cm. Největší dub červený měří 22 m a má obvod 154 cm. Nejmenší má 20 m výšku a obvod 123 cm (viz Tab. 20: Měřené stromy v porostu 664A8).
58
9.2. DŘEVINY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Modřín opadavý Modřín opadavý je stěžejní dřevinou mojí práce, proto se také vyskytuje ve všech výše popsaných porostech (až na porost 665B1, který je jedlovou mlazinou a porost 664A8, ve kterém rostou převážně introdukované dřeviny). V porostu 562C15 má modřín opadavý zastoupení 29 %, zakmenění je zde 9. Stáří.147 let. Modříny tvoří v porostu hlavní úroveň až nadúroveň. Zjištěno bylo několik „dvojáků“ a stromů s bajonetovým růstem (způsobeným pravděpodobně těžkým sněhem), dále výron pryskyřice a uhnutý vrcholek. Porost je velmi výrazně prosluněný, což pokládám za důvod hojného růstu modřínových výmladků. Defoliace je nízká, většinou do 20 %. Prosychání korun většinou nevýrazné. Stromy nejsou viditelně napadeny dřevokaznými houbami ani hmyzem. Pouzdrovníček nezjištěn. Průměrná výška měřených stromů je 29,2 m, výčetní tloušťka pak 39,3 cm. Největší modřín opadavý má výšku 33 m a výčetní tlouštka 45 cm. Nejmenší 8 m a 18 cm. Porost 563A7 má zastoupení modřínu opadavého 55 %, zakmenění 9. Stáří 67 let. Modřín opadavý má průměrný vzrůst, tvoří součást hlavní úrovně a podúrovně. Defoliace není významná, pohybuje se převážně do 25 %. Stromy jsou většinou zdravé, jen několik je poškozeno odřením kůry. Ty, které rostou u cesty mají jednostranně vyvinutou korunu – „porostní plášť“. Průměrná výška měřených stromů je 19,7 m, průměrná výčetní tloušťka je 27,8 cm. Největší jedinec má rozměry 26 m výška a 34 cm Výčetní tloušťka. Nejmenší pak 13 m výška a 18 cm. V porostu 563D1b je zastoupení modřínu opadavého 10 %, zakmenění je zde 9. Stáří 8 let. Modříny opadavé v tomto porostu dobře odrůstají a tvoří hlavní úroveň až nadúroveň, spadají do kategorie mlazin I – jedinci nadějní a vhodní pro další pěstování. Modříny opadavé také nejsou loupány jako smrk ztepilý, který zde tvoří hlavní dřevinu. Kosterní stromy jsou poškozeny zarůstáním provazů po ochraně neodstraněné proti loupání. Průměrná výška je do 7 m, výčetní tloušťka 6 cm. Porost 562F4, zastoupení modřínu opadavého 10 %, zakmenění 10. Stáří 34 let. Modříny opadavé byly v mládí ošetřeny odříznutím „dvojáků“ po kterých zůstaly na bázích kmenů pahýly. Vyskytuje se bajonetový růst, souše a jednostranně vyvinuté koruny na okraji porostu (zapláštění). Modřín opadavý tvoří převážně hlavní úroveň se smrkem ztepilým, někteří jedinci předrůstají do nadúrovně. Defoliace je v souhrnu výraznější než u předchozích porostů, to ovšem nemusí nutně znamenat nevhodné
59
podmínky pro růst. Průměrná výška je 16,5 m, průměrná tloušťka 17 cm. Největší strom má výšku 26 m a průměr 24 cm, nejmenší pak 10 m a 8 cm. Pro porost 555C1b je zastoupení modřínu opadavého 85 % a zakmenění 9. Stáří 9 let Průměrná výška je 10 m a výčetní tloušťka 9 cm. Modřín opadavý zde odrůstá lépe než smrk ztepilý, ačkoli ten zde není loupán. Ze všech uhynulých stromů byla většina smrků ztepilých, stejně jako u velmi špatně rostoucí III. a střední II. třídy v kategorii mlazin. Na některých jedincích modřínu se vyskytují nádory neznámého původu a pouzdrovníček modřínový. Většina stromů (59 %) patří do první třídy v hodnocení mlazin – je tedy vhodná pro další pěstování. V porostu 663B14 je zastoupení modřínu 20 % a zakmenění 9. Stáří 136 let. Modřín opadavý tvoří hlavní úroveň porostu spolu se smrkem ztepilým a několika jedlemi bělokorými. Několik jedinců předrůstá do nadúrovně. Na suťovém poli (označeném v mapě jako bezlesí) zaznamenán jeden jedinec modřínu s plazivým charakterem růstu. Modřín opadavý opět dorůstá úctyhodných rozměrů. Náletu modřínu opadavého se daří hlavně na okraji porostu, protože má dostatek světla k vývoji díky sousednímu nízkému porostu první věkové třídy. Modříny opadavé mají často prohnutý růst, někteří jedinci na kontaktu se sousedním porostem první věkové třídy mají odřenou kůru od přibližování. Průměrná výška 27,8 m, průměrný obvod 134 cm. Největší modřín má rozměry 33 m výška a 182 cm obvod. Defoliace převážně do 25 %, do nadúrovně předrůstá 22 % měřených stromů, podúrovňových je 17 %. Porost 663D14, zastoupení modřínu opadavého je 20 %, zakmenění 9. Stáří 137 let. Modřín opadavý tvoří hlavní úroveň spolu se smrkem ztepilým, někteří jedinci předrůstají do nadúrovně. Modříny opadavé zde mají prohnutý růst a na bázi se některým jedincům odlupuje kůra. Některé stromy mají sedřenou kůru od přibližování. Průměrná výška je 34 m, průměrný obvod 201 cm. Největší modřín má rozměry 37 m výšky a 224 cm obvodu. V porostu 663B1 je zastoupení modřínu opadavého 20 % a zakmenění je zde 5. Stáří 9 let. Průměrná výška je 9 m a průměrná výčetní tloušťka 7. Porost založen umělou obnovou přesto však stromy rostou ve skupinách. Modřín opadavý tvoří v porostu nadúroveň. Porost je výrazně výškově diferencován. Někteří jedinci ještě nedosahují jednoho metru, zatímco jiní se blíží sedmi – pravděpodobně spontánní přirozená obnova z okolních porostů. Modřín opadavý odrůstá dobře. Většina přítomných stromů patří do I. – nejlepší třídy. Uhynulý byl nalezen jen jeden jedinec. Průměrná výška je 5 m a průměrná výčetní tloušťka 4 cm. 60
Pro porost 556C13 je zastoupení modřínu opadavého 27 % , zakmenění je zde 6. Stáří 124 let. Porost je téměř vytěžen – světlostní požitek podporuje zmlazení modřínu. Modřín opadavý tvoří hlavní úroveň, někteří jedinci předrůstají do nadúrovně. Modříny opadavé mají ve většině případů defoliaci nad 20 %. Báze kmenů jsou zduřelé, stromy mají typický prohnutý růst a často bývají nakloněné. Některé pak jsou odřené od přibližování. Průměrná výška modřínu opadavého je 31,8 m, průměrný obvod 124,9 cm. Největší jedinec měří 36 m a jeho obvod je 162 cm. Porost 666C14, zastoupení modřínu opadavého je zde 10, zakmenění 7. Stáří 138 let. Modřín opadavý dominuje ve střední části porostu, v nejvyšší části svahu. Většina jedinců modřínu opadavého není v nejlepší kondici, ti co jsou nepoškození (sloupaná kůra, křivý kmen, prosychání koruny), předrůstají do nadúrovně. Zmlazení nalezeno pouze v podobě nárostů, nálet semenáčků znemožňuje buřeň v podobě třtiny křovištní a ostružiníků. Průměrná výška je 34 m, obvod 141 cm. Největší modřín opadavý je 35 m vysoký s obvodem 178 cm. Nejmenší 24 m vysoký s obvodem 54 cm. V porostu 556G14 je zastoupení modřínu opadavého 5 %, zakmenění je zde 9. Stáří 140 let. Modřín opadavý se vyskytuje pouze na vrcholové rovince. Modřín zde není v dobrém stavu, patrně trpí bořivými západními větry a většina stromů je velmi výrazně nakloněna východním směrem. Jeden jedinec je zlomený, dva odumřelí, několik jedinců má nepravidelně vyvinutou korunu kvůli omezením vzniklým okolními listnáči. Modřín opadavý nemá ani šanci zmlazovat, protože veškerý volný prostor už zaujímá zmlazení javoru klenu. Průměrná výška stromů je 24 m, průměrný obvod 132 cm. Největší strom má rozměry 28 m výška, 152 cm obvod. Nejmenší pak 14 m výška, 99 cm obvod.
Jedle bělokorá Jedle bělokorá se vyskytuje jako hlavní dřevina v porostu 665B1 a dále jako jednotlivě vtroušená dřevina v porostech 663B14 a 666C14. Pro porost 665B1 je zastoupení jedle 100 %, zakmenění 9. Stáří 9 let. Jedle bělokorá zde dobře odrůstá (díky oplocence), ale stejně mám dojem, že pokud místní hajný nezasáhne (vyvětvováním nebo podobnou akcí) proti nájezdům zlodějů podlehne porost podmíněné přirozené přeměně v prost smrkový s přimíšenou břízou bělokorou. Průměrná výška je 4 m, výčetní tloušťka 5 cm. Největší jedle měří 7 m, výčetní tloušťka 6 cm. Nejmenší má 2 m výšku a 3 cm výčetní tloušťku.
61
Porost 663B14, zastoupení neudáno, jedle jednotlivě vtroušena – označení +, zakmenění je zde 9. Stáří 136 let. Nalezen jeden strom – výška 30 m, obvod 120 cm. Jedinec ve špatném zdravotním stavu, celý vrcholek uschlý, na bázi sedřená kůra, defoliace 50 %. Na kmeni se objevují výmladky. Pro porost 666C14 zastoupení neudáno, jedle jednotlivě vtroušena – označení +, zakmenění je zde 7. Stáří 138 let. Nalezeni 3 jedinci, největší má rozměry 32 m výška, 170 cm obvod. Nejmenší pak 29 m výška, 163 cm obvod. Stromy mají dobrý zdravotní stav, defoliace je 15 %. Jsou však napadeni korovnicí jedlovou (Dreyfusia piceae).
Buk lesní Vyskytuje se jako hlavní dřevina v porostu 556G14, jako přimíšená dřevina v porostu 666C14 a jako dřevina jednotlivě vtroušená v porostu 663D14. Pro porost 556G14 je zastoupení 55 %, zakmenění je zde 9. Stáří 140 let. Buk lesní v dřevinné skladbě dominuje. Nejčastějším nedostatkem jsou tlakové vidlice, některé stromy prosychají, jsou vykotlané, napadené troudnatcem, většina stromů je však vitálních a v dobrém zdravotním stavu. Největší buk lesní má rozměry 28 m výška, 206 cm obvod. Nejmenší měřený buk lesní 15 m výška a 139 cm obvod. V porostu 666C14 je zastoupení buku 25 % , zakmenění je zde 7. Stáří 138 let. Buk lesní se vyskytuje převážně ve východní části porostu. Tato část je také nejzachovalejší, co se týče potenciální přirozené vegetace. Průměrná výška buku lesního v porostu je 26 m, průměrný obvod je 231 cm. Největší jedinec zde měří 28 m a jeho obvod je 241 cm. Nejmenší měřený má výšku 24 m a obvod 224 cm. Stromy jsou v dobrém zdravotním stavu, defoliace kolem 20 %. Několik jedinců napadeno červci. Některé stromy mají dutiny a lehce proschlo korunu. 663D14, v tomto porostu zastoupení neudáno, buk lesní jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění 9. Stáří 137 let. Buky lesní zde mají košatý růst, již od několika metrů nad zemí se začínají větvit, objevují se tlakové vidlice. Defoliace 20 %, většinou se jedná o stromy zčásti úrovňové. Průměrná výška je 22 m, obvod 210 cm. Největší buk má rozměry 24 m výška, 200 cm obvod, nejmenší měřený pak 17 m výšku a 159 cm obvod.
62
Dub letní Vyskytuje se jako příměs v porostu 666C14, jako jednotlivě vtroušená dřevina pak v porostech 663B14 a 663D14. V porostu 666C14 je zastoupení dubu letního 10 %, zakmenění, je zde 7. Stáří 138 let. Dub letní se vyskytuje ve východní části porostu spolu s bukem lesním a javorem klenem. Druh zde dobře odrůstá, někteří jedinci však mají silně košaté koruny. Stromy jsou většinou zdravé, někdy se vyskytuje tlaková vidlice a prosychání koruny. Nalezeno bylo také padlí dubové. Průměrná výška dubu letního je zde 26 m a obvod 135 cm. Největší dub letní je vysoký 28 a má obvod 126 cm, nejmenší pak 24 m výšku a 118 cm obvod. Porost 663B14, v tomto porostu zastoupení neudáno, dub letní jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění je zde 9. Stáří 136 let. Nalezeni dva jedinci, 21 a 26 m výška, obvod 59 cm a větší z obou stromů je pařezový výmladek se čtyřmi kmeny – obvody 119, 66, 122 a 109 cm. Stromy jsou zdravé, tvoří v porostu podúroveň. Porost 663D14, v tomto porostu zastoupení neudáno, dub letní jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění 9. Stáří 137 let. Nalezen jeden jedinec, výška 26 m, obvod 153 cm. Strom má defoliaci 30 %, roste v podúrovni a v 1,5 se kmen rozdvojuje.
Dub červený Roste pouze v porostu 664A8. Porost 663A8, v tomto porostu zastoupení neudáno, dub červený jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění 9. Stáří 76 let. Nalezeno 5 jedinců. Největší má výšku 22 m a obvod 154 cm, nejmenší pak výšku 20 m a obvod 123 cm. Stromy rostou v hlavní úrovni. Dva mají na bázi odřenou kůru po přibližování, jeden uschlý vrcholek. Jasan ztepilý Tvoří příměs v porostu 556G14 a je jednotlivě vtroušen v porostu 664A8. V porostu 556G14 je zastoupení jasanu ztepilého 5 %, zakmenění je zde 9. Stáří 140 let. Stromy tvoří převáženě hlavní úroveň. Tvoří se tlakové vidlice a dutiny. Nalezena jedna souš, jinak jsou jedinci v dobrém zdravotní stavu, bez viditelného napadení hmyzem či dřevokaznými houbami. Průměrná výška stromů jasanu ztepilého
63
v porostu je 24,5 m, průměrný obvod 175 cm. Největší jedinec má výšku 30 m a 229 cm obvod. Nejmenší měřený pak 19 m výšku a 196 cm obvod. Porost 663A8, v tomto porostu zastoupení neudáno, jasan ztepilý jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění 9. Stáří 76 let. Nalezen jeden jedinec – výška 23 m, obvod 103 cm. Roste v hlavní úrovni, defoliace 20 %. Zdravotní stav je dobrý, jediné viditelné poškození je na bázi odřená kůra od přibližování. Jilm horský Vyskytuje se jako jednotlivě vtroušená dřevina v porostech 556G14 a 663A8. Porost 556G14, v tomto porostu zastoupení neudáno, jilm horský jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění 9. Stáří 140 let. Skoro všichni jedinci napadeni grafiózou – koruny prosychají, listí předčasně žloutne a opadává. Druh roste v podúrovni, jejich koruny a kořenové systémy často ovlivněny okolními stromy. Objevují se tlakové vidlice. Zmalzení se vyskytuje jen sporadicky. Průměrná výška je 13 m, průměrný obvod 81 cm. Největší jedinec má výšku 20 m a obvod 156 cm. Nejmenší pak 7 m výšku a 30 cm obvod. Porost 663A8, v tomto porostu zastoupení neudáno, jilm horský jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění 9. Stáří 76 let. Strom je v dobrém zdravotním stavu, ačkoli je defoliace 40 %. Roste v hlavní úrovni. Nalezen jeden jedinec vysoký 24 m a s obvodem 104 cm. Javor klen Měřen v porostech 556G14 a 666C14, kde tvoří hlavní dřevinu a dále v porostech 663B14 a 663D14, kde je zaznamenán jako dřevina jednotlivě vtroušená. Porost 556G14, zastoupení javoru klenu 30 %, zakmenění je zde 9. Stáří 140 let. Stromy rostou převážně v hlavní úrovni. Javor klen výborně zmlazuje, nálet však trpí okusem. Na některých kmenech se tvoří výmladky. Tvoří se tlakové vidlice, zaznamenána točitost kmene, některé stromy mají proschlé koruny a odlomené větve. Tvoří se dutiny v kmenech. Stromy však nejsou viditelně vážně poškozeny tak, aby to bránilo v jejich dalším růstu. Průměrná výška je 25 m, průměrný obvod 184 cm. Největší javor klen má výšku 28 m a obvod 154 cm. Nejmenší měřený pak 15 m a obvod 201 cm. Porost 666C14, zastoupení javoru klenu je 25 % , zakmenění je zde 7. Stáří 138 let. Stromy rostou v hlavní úrovni. Defoliace je kolem 25 %. Druh dobře prospívá,
64
vyskytují se tlakové vidlice a výmladky na kmenech – v prosvětlenějších částech porostu. Několik jedinců má částečně proschlou korunu. Zdravotní stav je dobrý. Průměrná výška 24 m průměrný obvod 140 cm. Největší jedinec má výšku 29 m a obvod 194 cm, naopak nejmenší měřený má výšku 24 m a obvod 114 cm. Porost 663B14, v tomto porostu zastoupení neudáno, javor klen jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění je zde 9. Stáří 136 let. Nalezeni 3 jedinci. Největší strom je patrně pařezového původu, protože se již ve 20 cm nad zemí větví do 4 samostatných kmenů ty mají výšku 25 m a obvod: 154, 63, 108 a 127 cm. Vyskytují se tlakové vidlice a dutina. Stromy jsou silně rozvětevné a tím pádem působí košatým dojmem. Rostou v podúrovni. Porost 663D14, v tomto porostu zastoupení neudáno, javor klen jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění 9. Stáří 137 let. Objevují se výmladky a tlakové vidlice. Jeden strom má ulomený vrchol. Druh zde roste v podúrovni. Zdravotní stav dobrý. Průměrná výška 18 m, průměrný obvod 155 cm. Největší jedinec ze čtyř nalezených měří 18 m na výšku a má obvod 194 cm.
Lípa velkolistá Jednotlivě vtroušená dřevina v porostu 556G14. Porost 556G14, v tomto porostu zastoupení neudáno, lípa velkolistá jednotlivě vtroušen a– označení +, zakmenění 9. Stáří 140 let. Nalezeni tři jedinci. Druh je v sociální skupině stromů vrůstavých. Na kmenech se tvoří výmladky, objevila se tlaková vidlice. Stromy žloutnou, patrně z nedostatku vláhy – rostou na skále. Jeden strom má zdeformovanou korunu díky růstu sousedního buku lesního. Defoliace kolem 20 %. Průměrná výška je 18 m, průměrný obvod 113 cm. Největší jedinec měří 19 m na výšku a má obvod 110 cm.
Bříza bělokorá Měřena v porostu 666C14, zde je dřevinou jednotlivě vtroušenou Porost 666C14 v tomto porostu zastoupení neudáno, bříza bělokorá jednotlivě vtroušena – označení +, zakmenění je zde 7. Stáří 138 let. Stromy v dobrém zdravotním stavu v hlavní úrovni a vrůstavé. Největší jedinec měří 23 m a má obvod 113 cm.
65
Smrk ztepilý Smrk ztepilý je hlavní dřevinou ve většině porostů, kromě porostů 556G14, 666C14, 664A8 a 665B1. Měřen pouze v porostu 556G14 kde se vyskytuje jako jednotlivě vtroušená dřevina. Porost 556G14 v tomto porostu zastoupení neudáno, smrk ztepilý jednotlivě vtroušen – označení +, zakmenění je zde 9. Stáří 140 let. Nalezeni tři jedinci. Největší z nich má výšku 31 m a obvod 180 cm. Druh tvoří v porostu nadúroveň. Stromy napadeny václavkou a lýkožroutem smrkovým – výrazná defoliace kolem 50 %. V ostatních porostech smrk dobře odrůstá, problém je pouze jeho ochrana proti loupání zvěří.
Borovice vejmutovka Vyskytuje se pouze v porostu 663A8 a to jako hlavní dřevina. Porost 663A8, v tomto porostu je zastoupení borovice vejmutovky 75 %, zakmenění je zde 9. Stáří 76 let. Druh tvoří hlavní úroveň a nadúroveň. Stromům nerostoucím v blízkosti pramenícího potůčku prosychají koruny – vysoká defoliace. Několik stromů má odřené kořenové náběhy od přibližování. Tvoří se tlakové vidlice. Průměrná výška 24 m, průměrný obvod 127 cm. Největší strom má výšku 27 m a obvod 132 cm. Nemenší pak má výšku 20 m a obvod 80 cm. Zerav západní Vyskytuje se jako vtroušená dřevina v porostu 663A8 Porost 663A8, v tomto porostu je zastoupení zeravu západního 3 %, zakmenění je zde 9. Stáří 76 let. Zeravy západní vysazeny podél cesty ve směru jih - sever. Druh tvoří převážně podúroveň, a nebo patří do skupiny stromů vrůstavých. Defoliace je nízká od 5 do 15 %. Jeden strom má ulomený vršek. Největší zerav západní měří 19 m na výšku a jeho obvod je 95 cm, naopak nejmenší je vysoký 11 m a jeho obvod je 54 cm.
66
10. DISKUSE Na celém řešeném území došlo k přeměně původních společenstev na hospodářské lesy se smrkem jako hlavní dřevinou. Ten sice v přirozené potenciální vegetaci 5. LVS zastoupen je, avšak ne v takové výši. Tento stav snižuje ekologickou stabilitu převážné většiny porostů. Vyjímku tvoří porosty na nepříznivých stanovištích s charakterem ochranných lesů, porosty tvořící doprovod vodních toků, a vyhlášená ZCHÚ. Zde je zachována a nadále podporována přirozená skladba lesů. Tyto původní porosty jsou také z velké části součástí ÚSES. Smrkové porosty mají, i přes svůj nízký ekologický potenciál, vysokou hodnotu krajinotvornou. Rozsáhlé lesní komplexy utváří charakteristický krajinný ráz celého brdského regionu. Sklenička (2004) vyhodnotil krajinu ze 65 % jako relativně přírodní– s převahou přírodních prvků (viz kapitola 5.11 Současný stav krajiny a ochrana přírody), což je v rozporu s tvrzením Marka, J. (uvedeného v územním generelu), který považuje krajinu z velké části za ovlivněnou člověkem. Autoři mají jiné měřítko pro hodnocení. Zatímco dříve citovaný pokládá smrkové monokultury za narušení přírody, druhý je pokládá za dostatečně přírodní a pozitivně ovlivňující vzhled krajiny. S čímž lze vlastně jen souhlasit, protože je lepší nějaký les než vůbec žádný. Z původních dřevin je nejvíce na ústupu jedle bělokorá (Abies alba). Porosty s různým zastoupením jedle se samozřejmě na území vyskytují, stromy jsou však velmi často napadány korovnicí jedlovou (Dreyfusia piceae) a jmelím bílým (Viscum album). Přirozené zmlazení je likvidováno zvěří, odrostlejší kultury pak nájezdy zlodějů vánočních stromků. O moc lépe na tom není ani buk lesní (Fagus sylvatica) jehož zmlazení a mladé kultury trpí okusem a bez cílené ochrany nemají šanci na přežití. Stávající situaci ústupu buku navíc podporuje fakt, že bukové dřevo není výhodným obchodním artiklem kvůli v poslední době velmi diskutovanému nepravému jádru. Zbytkům bukových porostů se daří na prudších svazích, kde stromy dorůstají značných rozměrů a jsou často vykotlané a osidlované nejrůznějšími živočichy a lišejníky. Jilm horský (Ulmus glabra), pokud je s velkou dávkou štěstí nalezen, zde představuje nepatrné zbytky původního nevýrazného zastoupení. Vyskytuje se, tak jako buk, hlavně ve svahových porostech, jeho zastoupení je ovšem i zde mizivé. Stromy navíc trpí grafiózou jilmů (Ophiostoma ulmi) – žloutnou a prosychají. Zmlazení zjištěno, je však velmi sporadické. Dobře se daří javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a jasanu ztepilému (Fraxinus excelsior), kteří osidlují své přirozené ekotypy suťových lesů a jsou také
67
vysazováni kolem hlavních cest (1L) na okrajích porostů a v případě klenu i jako hlavní dřevina na nově vzniklých pasekách. Jejich zastoupení na území se od přirozené skladby příliš neliší. Problematické je jejich zmlazování kvůli zvěři. Bříza bělokorá (Betula pendula) jako dřevina pionýrská osidlující v přirozených lesích paseky vzniklé po požárech, polomech apod., našla své uplatnění jako nálet na čerstvě zalesněných holinách. Její výskyt je v průběhu dospívání porostu redukován, avšak přirozené zastoupení jako takové by patrně v dospělých porostech nebylo výrazně vyšší nežli je v případě intenzivního lesnického hospodaření, jen proces samotný by byl patrně pomalejší. Modřín opadavý (Larix decidua), ač dřevina v oblasti nepůvodní, má skvělé předpoklady pro svůj růst a vývoj. Modřínové porosty jsou zdravé, zvěř je neloupe – dává přednost smrku. Stromy dobře zmlazují na místech s dostatečným přístupem světla (především okraje porostů) a bez buřeně.
68
11. MANAGEMENT ÚZEMÍ Dosavadní management území je vzhledem k panující situaci na trhu s dřívím a stavu zvěře neměnitelný. Z hlediska ochrany přírody by ovšem bylo vhodné aby revírník zaváděl do porostů více listnatých dřevin a jedli bělokorou. Bylo by též vhodné ošetřovat stromy poškozené těžbou a přibližováním. Dále by se měla provádět aktivní kontrola ochranných prvků, zda ještě slouží svému účelu a jestli spíše nevadí dřevinám v růstu (zarostlé provazy po ochraně porostní kostry proti loupání). Výborně zvládnutá je preventivní ochrana proti kůrovcům – počty nepřekračují základní stav. Pro řešené území navrhuji vyhlášení prostu 556G14 jako přírodní památky, pro zachovalé společenstvo suťového lesa jen mírně člověkem ovlivněného výsadbou modřínu na vrcholové plošince, který navíc pravděpodobně v brzké době odumře. Dále pak navrhuji podporu listnatých dřevin v porostech (zde hlavně buku lesního, na místech k tomu vhodných lze vysazovat javor klen, případně jasan. Na okrajích cest je pak možné vysazovat duby letní jako jejich doprovod) zde však s nutnou ochranou proti zvěři – mechanická celoplošná = oplocenky, individuální mechanická – plastové tuby pro vtroušené dřeviny, dále pak je nutný zimní nátěr repelenty (chemická ochrana). S tím souvisí návrh na důsledné dohlížení na dodržování normovaných stavů zvěře. Tam, kde je to vhodné, navrhuji výsadbu jedle bělokoré, opět je ovšem nutná ochrana proti škodám zvěří. Dobře odrůstající smrkové porosty ponechat beze změn, provádět pravidelné kontroly výskytu dřevokazného hmyzu a včas asanovat napadené stromy. Porosty s nepřetržitou obnovní dobou, ochranné lesy s půdoochranným charakterem, ponechat přirozenému vývoji. Těžbu, s vyjímkou asanačních těžeb při výskytu škůdců a chorob, zde neprovádět.
69
12. ZÁVĚR Polesí Roželov reprezentuje jev typický pro celou ČR – původní přirozené porosty byly přeměny na hospodářské lesy se dřevinnou skladbou vyhovující požadavkům dřevozpracujícího průmyslu. Poměrně velká nadmořská výška zaručuje dobré odrůstání převážně smrkových lesů s vysokou produkcí kvalitního dřeva. Jediný problém je zde vysoký stav zvěře, která likviduje mladé porosty jak smrku ztepilého – loupání, tak i ostatních dřevin – okus buku lesního, jedle bělokoré, javoru klenu a dalších listnáčů – čímž prakticky znemožňuje přirozenou obnovu, pokud tato není chráněna plošně (oplocenkami) či individuálně (plastové tuby). Porosty nejsou poškozeny imisemi. Kůrovec se vyskytuje v základním stavu. Modřín opadavý tvoří příznivou alternativu smrku ztepilého ve zvěří zvlášť poškozených porostech, protože jí není poškozován, nebo alespoň ne tolik. Modřínové monokultury však neodrůstají dobře a nemají dobrý vliv ani na půdní kryt, neboť ve starším věku propouští příliš mnoho světla a tím přispívají k zabuřenění lokalit. Prosvětlování porostů také přispívá k tvorbě výmladků na kmeni. Na druhou stranu však má prosvětlování pozitivní vliv na přirozenou obnovu, zvláště na stanovištích, kde se nedaří bylinné vegetaci. Zvláštní pozornost patří porostu 556G14, který reprezentuje přirozené společenstvo suťových svahů. Nalezneme zde všechny teoreticky předpokládané dřeviny. Porost je zařazen do kategorie ochranných lesů – 01 = lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích – to je také důvod pro nezměněnou dřevinnou skladbu. Porost navrhuji jako ZCHÚ. V měřených porostech nalezeno 12 druhů dřevin. Z toho 3 druhy jsou nepůvodní v celé České republice (zerav východní, dub červený, borovice vejmutovka) a modřín opadavý pouze v řešeném území. Největší modřín opadavý má výšku 37 m a obvod 224 cm. Největší buk lesní je vysoký 28 m a má obvod 206 cm. Největší javor klen dosahuje výšky 28 m a má obvod 154 cm.
70
13. SUMMARY A forest district Roželov represents phenomenon tipical for the Czech Republic – indigenous natural growths were changed to production forests. Tree spicies composition here coresponds with needs of wood-processing industry. High altitude is perfect for good growth of mainly spruce forests, where the production of good quality timber is high. The only one problem is abnormal condition of a game, which leads to liquidation young growths of spruce – bark stripping, and also other species – browsing of beech, fir, maple and other broadleaved trees. This is a reason why natural reproduction is almost impossible, if small trees are not protected by square or individual protection. Growths are not damaged by pollutants. The number of bark beatle is normal condition. In forest growths very damaged by game a larch is good alternative because it is not damaged as much as a spruce. But monocultures of larch do not growing well and od not have good influence on ground cover – through adult trees too much light is coming to the ground and that is why there is a lot of forest weed. Opening up of forest stand also promotes growth of sprout shoots on the tree trunk. On the other hand opening of forest stand promotes also natural regeneration, especially on sites, where aren´t good conditions for the forest weed´s growth. Special attention belongs to the stand number 556G14 which represents natural association of stony slope forests. It is possible to find there all species which should be theoretically presented. The forest growth belongs to category of protection woods – 01 = forests on exceedingly unfavourable sites – this is also the reason why a tree species composition is unchanged. At measured stands was found 12 species of trees. From which 3 specias are nonindigenous at whole Czech republic (Thuja occidentalis, red oak (Quercus rubra) and Pinus strobus) and one of them - Europaen Larch – just at special-interest teritory. The biggest European larch is 37 m high and has perimeter 224 cm. The biggest Europaean beech is 28 m high and has perimeter 206 cm. He biggest sycamore is 28 m high and has perimeter 154 cm.
71
14. SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ BUČEK A., LACINA J., Geobiocenologie, II, MZLU v Brně, 2002, 249 str. CULEK M., [ed.], 1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. ČECH L., ŠUMPICH J., ZABLOUDIL V. a kol., 2002: Příbramsko. In: MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. (eds.): Chráněná území ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, Český hydrometeorologický ústav, pobočka České Budějovice, A. Staška 32, 370 07 České Budějovice FUSÁN O., KODYM O., MATĚJKA A.., URBÁNEK L., 1967: Geologická mapa ČSSR, 1 : 500 000. Ústřední ústav geologický v Praze. Kolařík J. a kol: Péče o dřeviny rostoucí mimo les – II., ČSOP Vlašim, 2005 MAREK J., 1994. Generel místního systému ekologické stability MIKYŠKA R. a kol., 1969: Geobotanická mapa ČSSR, 1 : 200 000, M-33-XXVIII Jindřichův Hradec. Academia, Praha. NEUHÄSLOVÁ Z., MORAVEC J., 1997: Mapa potenciální přirozené vegetace ČR, 1 : 500 000 QUITT E., 1975: Klimatické oblasti ČSR, 1 : 500 000. Geografický ústav ČSAV Brno. Sbírka zákonů č. 350/2002 nařízení vlády 350 ze dne 3. 7. 2002 (Imisní limity a meze tolerance pro SO2 a NOx) RANDUŠKA,D., VOREL, J., PLÍVA, K. – Fytocenológia a lesnícka typológia SKLENIČKA P., LARECO, 2004 TESAŘ V., [ed.], 1996: Pěstování lesa v heslech (studijní příručka), MZLU Brno ÚRADNÍČEK L., Lesnická dendrologie I. (Gymnospermae) , MZLU v Brně, 2003, 102str. ÚRADNÍČEK L., Lesnická dendrologie II. (Angyospermae) , MZLU v Brně, 2003 ÚHÚL Brandýs nad Labem, Mapa pásem ohrožení lesních porostů imisemi (Vyhl. MZE č. 78/1996) Usnesení vlády ČSR č. 287/73 (obecně závazné nařízení, jímž stanovuje oblast klidu „Brdy“) VOŽENÍLEK V., 2000: Regionální členění reliéfu ČR. Katedra geografie UP Olomouc. ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online]. Available from www: http://geoportal2.uhul.cz/index.php
72
15. PŘÍLOHY
•
Přílohy v textu
Nákresy Nákres č. 1: Hřebeny Jižních Brd: Grafy Graf 1: Klimadiagram přepočtených hodnot pro přírodní park Brdy za období 1901-1950. Graf 2: Klimadiagram přepočtených hodnot pro přírodní park Brdy za období 1982-2005. Graf 3: Srovnání průběhu změny úhrnu srážek v obdobích 1901-1950 a 1982-2005. Graf 4: Srovnání průběhu teplotních změn v obdobích 1901-1950 a 1982-2005. Graf 5: Posouzení přírodního parku z hlediska krajinářského hodnocení Graf 6: Hodnoty znečištění oxidem siřičitým v letech 2000-2003. Stanice Brčálník. Graf 7: Průběh hodnot znečištění SO2 v jednotlivých měsících roků 2000-2003. Stanice Brčálník. Graf 8: Hodnoty znečištění oxidy dusíku v letech 2000-2003. Stanice Brčálník. Graf 9: Průběh hodnot znečištění NOx v jednotlivých měsících roků 2000-2003. Stanice Brčálník. (ČHMÚ,2000-2003)
Tabulky Tab. 1 a 2: Použité klasifikace pro sestavení fytocenologických snímků (Zlatník) Tab. 3: Kraftova klasifikace stromů Tab. 4: Prosychání koruny Tab. 5: Stupnice pro hodnocení stromů v mlazinách Tab. 6 :Hodnoty za období 1901-1950 Tab. 7 :Hodnoty za období 1982-2005 Tab. 8: Průměrná měsíční teplota vzduchu (°C) a průměrné měsíční úhrny srážek (mm) na stanici Rožmitál pod Třemšínem za období 1901-1950 Tab. 9: Průměrná měsíční teplota vzduchu (°C) a průměrné měsíční úhrny srážek (mm) na stanici Rožmitál pod Třemšínem za období 1982-2005
73
Tab. 10: Gradienty teplot (GT) a gradienty srážek (GS) Tab. 11: Údaje pro jednotlivé oblasti dle Quitta E., 1971 Tab. 12: Hodnoty znečištění Měřící stanice ČHMÚ – Brčálník: 49° 11' 30" s. š., 13° 13' 30" v. d., 887 m n.m., okr. Klatovy SO2 2000- 2003 Tab. 13: Imisní limity a meze tolerance pro oxid siřičitý (SO2) Tab. 14: Imisní limity a meze tolerance pro oxidy dusíku (NOx) (nařízení vlády 350/2002)
Přílohy na konci DP Mapy Mapa 1: Vrchovina Brdy a lokalizace přírodní parku Třemšín (www.brdy.unas.cz /on line) Mapa 2: Ortofoto snímek porostu 666C14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 3: Plochy lesů s kritickým sklonem svahu – půdoochranný potenciál, porost 666C14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online]) Mapa 4: Ortofoto snímek porostu 556G14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 5: Plochy lesů s kritickým sklonem svahu – půdoochranný potenciál, porost 556G14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online])
Obrázky Obr. 1: Defoliace modřínu 25% Obr 2: Defoliace modřínu 50% Obr 3: Defoliace modřínu 60% Obr 4: Defoliace modřínu 70% Obr 5: Defoliace modřínu 85% Obr 6: Plazivý modřín, porost 663B14
74
Grafy Graf 10: Nálet, porost 562C15 Graf 11: Nárost, porost 562C15 Graf 12: Defoliace, porost 562C15 Graf 13: Kraftova stupnice, porost 562C15 Graf 14: Prosychání koruny, porost 562C15 Graf 15: Výšky – modřín opadavý, porost 562C15 Graf 16: Průměry – modřín opadavý, porost 562C15 Graf 17: Nálet, porost 563A7 Graf 18: Nárost, porost 563A7 Graf 19: Defoliace, porost 563A7 Graf 20: Kraftova stupnice, porost 563A7 Graf 21: Prosychání koruny, porost 563A7 Graf 22: Výšky – modřín opadavý, prost 563A7 Graf 23: Průměry – modřín opadavý, porost 563A7 Graf 24: Zastoupení tříd v mlazině, porost 563D1b Graf 25: Defoliace, porost 562F4 Graf 26: Kraftova stupnice, porost 562F4 Graf 27: Prosychání koruny, porost 562F4 Graf 28: Výšky – modřín opadavý, porost 562F4 Graf 29: Průměry – modřín opadavý, porost 562F4 Graf 30: Zastoupení tříd v mlazině, porost 555C1b Graf 31: Nálet, porost 663B14 Graf 32: Nárost, porost 663B14 Graf 33: Defoliace, porost 663B14 Graf 34: Kraftova stupnice, porost 663B14 Graf 35: Prosychání koruny, porost 663B14 Graf 36: Výšky – modřín opadavý, porost 663B14 Graf 37: Obvody – modřín opadavý, porost 663B14 Graf 38: Nálet, porost 663D14 Graf 39: Nárost, porost 663D14 Graf 40: Defoliace, porost 663D14 Graf 41: Kraftova stupnice, porost 663D14 Graf 42: Prosychání koruny, porost 663D14 75
Graf 43: Výšky – modřín opadavý, porost 663D14 Graf 44: Obvody – modřín opadavý, porost 663D14 Graf 45: Zastoupení tříd v mlazině, porost 663B1 Graf 46: Nálet, porost 556C13 Graf 47: Nárost, porost 556C13 Graf 48: Defoliace, porost 556C13 Graf 49: Kraftova stupnice, porost 556C13 Graf 50: Prosychání koruny, porost 556C13 Graf 51: Výšky – modřín opadavý, porost 556C13 Graf 52: Obvody – modřín opadavý, porost 556C13 Graf 53: Nálet, porost 666C14 Graf 54: Nárost, porost 666C14 Graf 55: Defoliace, porost 666C14 Graf 56: Kraftova stupnice, porost 666C14 Graf 57: Prosychání koruny, porost 666C14 Graf 58: Výšky – modřín opadavý, porost 666C14 Graf 59: Obvody – modřín opadavý, porost 666C14 Graf 60: Nálet, porost 556G14 Graf 61: Nárost, porost 556G14 Graf 62: Defoliace, porost 556G14 Graf 63: Kraftova stupnice, porost 556G14 Graf 64: Prosychání koruny, porost 556G14 Graf 65: Zastoupení tříd v mlazině, porost 665B1 Graf 66: Nálet, porost 664A8 Graf 67: Nárost, porost 664A8 Graf 68: Defoliace, porost 664A8 Graf 69: Kraftova stupnice, porost 664A8 Graf 70: Prosychání koruny, porost 664A8
76
Tabulky Tab. 15: Měřené stromy v porostu 562 C 15 Tab. 16: Měřené stromy v porostu 563 A 7 Tab. 17: Měřené stromy v porostu 562 F 4 Tab. 18: Měřené stromy v porostu 663 B 14 Tab. 19: Měřené stromy v porostu 663D14 Tab. 20: Měřené stromy v porostu 556 C 13 Tab. 21: Měřené stromy v porostu 666 C 14 Tab. 22: Měřené stromy v porostu 556 G 14 Tab. 23: Měřené stromy v porostu 664 A 8
Přílohy jen na CD Mapy Mapa 6: Ortofoto snímek porostu 562C15 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 7: Ortofoto snímek porostu 563A7 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 8: Ortofoto snímek porostu 563D1b (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 9: Ortofoto snímek porostu 562F4 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 10: Ortofoto snímek porostu 555C1b (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 11: Ortofoto snímek porostu 663B14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 12: Ortofoto snímek porostu 663D14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 13: Ortofoto snímek porostu 663B1 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 14: Ortofoto snímek porostu 556C13 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 15: Ortofoto snímek porostu 666C14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 16: Ortofoto snímek porostu 556G14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán 77
rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 17: Ortofoto snímek porostu 665B1b (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 18: Ortofoto snímek porostu 664A8 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online] – zdroj dat ČÚZK) Mapa 19: Umístění fytocenologických snímků, porost 556G14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online]) Mapa 20: Umístění fytocenologických snímků, porost 666C14 (ÚHÚL Brandýs nad Labem, Oblastní plán rozvoje lesa (2004) [online])
Grafy Graf 71: Výšky – modřín opadavý, porost 556G14 Graf 73: Obvody – modřín opadavý, porost 556G14 Graf 74: Výšky – javor klen, porost 556G14 Graf 75: Obvody – javor klen, porost 556G14 Graf 76: Výšky – buk lesní, porost 556G14 Graf 77: Obvody – buk lesní, porost 556G14 Graf 78: Výšky – jasan ztepilý, porost 556G14 Graf 79: Obvody – jasan ztepilý, porost 556G14 Graf 80: Výšky – jilm horský, porost 556G14 Graf 81: Obvody – jilm horský, porost 556G14 Graf 82: Výšky – lípa velkolistá, porost 556G14 Graf 83: Obvody – lípa velkolistá, porost 556G14 Graf 84: Výšky – celý porost, porost 664A8 Graf 85: Obvody – celý porost, porost 664A8 Graf 86: Výšky – zerav západní, porost 664A8 Graf 87: Obvody – zerav západní, porost 664A8 Graf 88: Výšky – borovice vejmutovka, porost 664A8 Graf 89: Obvody – borovice vejmutovka, porost 664A8
78
Tabulky Tab. 24 Fytocenologický snímek č. 1, porost 562C15 Tab. 25 Fytocenologický snímek č. 2, porost 563A7 Tab. 26 Fytocenologický snímek č. 3, porost 563D1b Tab. 27 Fytocenologický snímek č. 4, porost 562F4 Tab. 28 Fytocenologický snímek č. 5, porost 555C1b Tab. 29 Fytocenologický snímek č. 6, porost 663B14 Tab. 30 Fytocenologický snímek č. 7, porost 663B14 Tab. 31 Fytocenologický snímek č. 8, porost 663D14 Tab. 32 Fytocenologický snímek č. 9, porost 663D14 Tab. 33 Fytocenologický snímek č. 10, porost 663B1 Tab. 34 Fytocenologický snímek č. 11, porost 556C13 Tab. 35 Fytocenologický snímek č. 12, porost 556C13 Tab. 36 Fytocenologický snímek č. 13, porost 556G14 Tab. 37 Fytocenologický snímek č. 14, porost 556G14 Tab. 38 Fytocenologický snímek č. 15, porost 556G14 Tab. 39 Fytocenologický snímek č. 16, porost 556G14 Tab. 40 Fytocenologický snímek č. 17, porost 556G14 Tab. 41 Fytocenologický snímek č. 18, porost 665B1 Tab. 42 Fytocenologický snímek č. 19, porost 666C14 Tab. 43 Fytocenologický snímek č. 20, porost 666C14 Tab. 44 Fytocenologický snímek č. 21, porost 666C14 Tab. 45 Fytocenologický snímek č. 22, porost 666C14
79
