Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

2

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

ČIŠTĚNÍ A SANITACE V PRVOVÝROBĚ MLÉKA Bakalářská práce Brno 2006

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Dr. Ing. Zdeněk Havlíček

Ondřej Klouda

3

Poděkování:

Chtěl bych poděkovat panu Dr. Ing. Z. Havlíčkovi za odborné vedení bakalářské práce a cenné rady při vypracovávání této bakalářské práce a dále panu Ing. J. Sýkorovi ze SZEŠ v Třebíči za vypůjčení materiálů potřebných k vypracování této práce a dále svým rodičům za podporu a umožnění studia.

4

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma čistění a sanitace v prvovýrobě mléka vypracoval samostatně a použil jen parametrů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne……………………………….. Podpis diplomanta…………………………

5 Abstract

The processes of purification, sanitisation and desinfection of milk are very important factors in the basic industry, namely from the perspective of quality requirements and noxiousness of milk and its secondary products. After the admission of the Czech Republic to the EU, the demands for quality and hygiene of milk and dairy products become more and more challenging. This concerns mainly the total number of micro-organisms, coliform bacteria, psychotrophic and termo-resistant organisms and sporulating aerobian bacteria. In my bachelor thesis, I concentrate mainly on the sources of contamination of milk in its basic industry and on the methods of desinfection and purification of its components in dairy industry. Further, there are microbiological norms required for milk and different possibilities of meeting the hygienic norms in cattle keeping.

6

obsah: 1. ÚVOD 2. ZOOTECHNICKÉ ASPEKTY DOJENÍ KRAV 2.1. Počet denního dojení krav 2.2. Dojení krav ve stáji a v dojírně 2.3. Pracovní postup při dojení krav 2.3.1. Posloupnost dojení 2.3.2. Oddojení prvních střiků mléka 2.3.3. Očista vemene a struků 2.3.4. Nasazení dojícího zařízení 2.3.5. Vydojování 2.3.6. Dezinfekce struků po dojení 2.4. Možnosti mechanizace a automatizace dojení 2.5. Vývojové trendy techniky dojení krav 2.6. Ekonomické aspekty dojení krav

8 9 9 9 12 12 12 13 13 13 13 14 15 18

3. ZDROJE KONTAMINACE MLÉKA 3.1. Primární kontaminace mléka 3.2. Sekundární kontaminace mléka 3.3. Mechanické nečistoty

20 20 21 23

4. ČIŠTĚNÍ A DEZINFEKCE 4.1. Způsoby čištění a dezinfekce

24 27

4.1.1. Cirkulační čištění 4.1.2. Průtokové čištění

28 28

5. ČIŠTÍCÍ A DEZINFEKČNÍ PROSTŘEDKY 5.1. Obecné požadavky na čistící a dezinfekční prostředky

30 31

5.1.1. Obecné požadavky na čistící prostředky 5.1.2. Obecné požadavky na dezinfekční prostředky

31 32

5.2. Rozdělení čistících a dezinfekčních prostředků

32

7 5.3. Schválené dezinfekční prostředky 5.4. Kontrola čistících a dezinfekčních prostředků

33 34

6. PRACOVNÍ POVRCHY U DOJÍCÍCH ZAŘÍZENÍ

35

7. MIKROBIOLOGICKÉ POŽADAVKY NA MLÉKO

36

8. HYGIENA A DEZINFEKCE V CHOVU SKOTU

37

8.1. Plošná dezinfekce 8.2. Dezinfekce mléčné žlázy a dojícího zařízení 8.3. Dezinfekce před dojením 8.4. Dezinfekce po dojení 8.5. Sanitace dojících zařízení 8.6. Dezinfekce vody

37 40 41 42 43 44

9. ZÁVĚR

45

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

46

8 1. ÚVOD

V živočišné výrobě stále dochází k různým změnám, které se projevují zvláště na zvýšené požadavky na kvalitu a hygienu zemědělských výrobků. Pro všechny chovatele mléčně užitkových zvířat, kteří chtějí konkurovat na trhu po vstupu do EU, musí obstát v obrovské konkurenci nabízených produktů a produkovat mléko v co možno té nejvyšší kvalitě a s co nejmenšími vynaloženými náklady.

Zvláště obrovské požadavky jsou kladeny na mikrobiologickou kvalitu mléka, tedy věnování maximální pozornosti na hygienu a sanitaci na všech krocích ve zpracování mléka, od dojení, přes ošetření, chlazení, skladování, dopravu až po konečné zpracování mléka.

Mléko před dojením osahuje minimální počet mikroorganizmů a k jeho kontaminaci dochází až při dojení a následně při další manipulaci mlékem. Hlavním, tudíž největším zdrojem kontaminace mléka jsou hlavně nedostatečně vyčištěné a vydezinfikované dojící zařízení. Látky znečišťující dojící zařízení jsou různorodé povahy a proto je nutné používání kombinovaných chemických prostředků, které mají jak dobrou schopnost čistící, tak i výrazný antimikrobiální účinek. Volba čistícího prostředku má výrazný vliv na technický stav dojícího zařízení, především na kvalitu jeho pryžových částí. Degradovaný pracovní povrch pryžových částí se stává porézním a hůře čistitelným, a proto se zvyšuje riziko tvorby usazenin.

Dalším velmi důležitým faktorem je pozornost na kvalitu sanitačního procesu. Proto se firmy snaží dodávat na trh prostředky s vysokou účinností a omezenou agresivitou na pracovní povrchy dojícího zařízení. Současným trendem je snižování koncentrace dezinfekčních přípravků a zároveň zachování jejich vysoké účinnosti, která bude zaručovat nejvyšší kvalitu mléka.

9 2. ZOOTECHNICKÉ ASPEKTY U DOJENÍ KRAV 2.1. Počet denního dojení krav

Zájem o vliv četnosti dojení na mléčnou užitkovost a složení mléka se zvýšil v důsledku snahy zredukovat pracovní náklady nebo v důsledku úsilí vyvinout plně automatizované systémy dojení s možností vícečetného dojení. Vícečetné dojení se stalo běžnou praxí, protože prokazatelně zvyšuje mléčnou užitkovost. Dojení 3x denně je v praxi rozšířeno zejména v Severní Americe a Izraeli. Průměrně byla u těchto dojnic zjištěna o 14% vyšší mléčná užitkovost v porovnání s dojnicemi dojenými 2x denně ( Seydlová, 2004 ).

Z experimentů uskutečněných v domácích podmínkách vyplynuly následující poznatky:

- chovatelský efekt třikrát denního dojení je výrazný teprve u stád s vyšší užitkovostí - zvyšuje se mléčná užitkovost - zvyšuje se celková produkce tuku a bílkovin - snižuje se počet somatických buněk - zkracuje se doba léčení mastitid - vrchol laktace je pozdější - pokles živé hmotnosti ve 3 měsících laktace byl větší - prodloužila se servis perioda i délka mezidobí - zvýšila se četnost výskytu onemocnění končetin a paznehtů - zvyšuje se požadavek na průchodnost dojírny tak, aby se skupina dojnic přesunutých do dojírny se vrátila na své stanoviště do 45 minut ( Doležal, 2000 ).

2.2. Dojení krav ve stáji a v dojírně

Linky dojení lze rozdělit podle místa dojení na linky pro dojení přímo na stáních ve vazných stájích a na dojení v dojírnách. Ve vazných stájích byl jedním z prvních způsobů dojení tzv. dojení do konví.

10 Způsob dojení do konví je nejnáročnější na lidskou práci i nejnamáhavější z hlediska práce dojičů. Při dojení potrubním dojícím zařízením ve stájích je přibližně o 30 %, v dojírně o 50 % i více menší potřeba lidské práce než při dojení do konví. V dojírně je nesrovnatelně lepší prostředí než při dojení ve stájích. Nejvíce rozšířené dojící zařízení s konvemi bylo DZ – 9 K vyráběné Agrozetem Pelhřimov. Činnost dojícího stroje je odvozena od činnosti pulsátorů, při čemž vlastní práci vykonává podtlak. Dojící stroj pracoval synchronně, takže jednotlivé takty probíhají ve všech čtyřech strukových násadcích shodně. Počet pulsů byl stanoven 50 + 4 pulsy za minutu a poměr taktů byl 66 : 34. Vývěva byla konstruována na provozní podtlak 50,7 – 55,9 kPa. ( Groda, 1991 ).

Dojení do potrubí nahradilo dojení do konví, ale bude se i nadále používat, pokud budou ustájovací objekty pro dojnice řešeny formou vazného ustájení. V tomto typu dojení se používá dojící automat DZ – 100. Mléko je odsáváno ze struků dojnic pomocí podtlaku přes sběrač mléka, mléčnou hadici, mléčný kohout a skleněné mléčné potrubí do zásobníku přerušovače. Odtud je mléko odčerpáváno do mléčného filtru chladiče. Hodinová výkonnost jednoho dojiče je 26 dojnic. Zdrojem podtlaku je rotační vývěva SVL – 40, včetně samočinného mazání, pulsátory jsou synchronní, počet dojících strojů činí až osm. Provozní podtlak je 55 kPa + 2 % ( Lobotka, 1987 ).

Dojení v dojírnách je uplatňováno v systémech volného ustájení (Žižlavský, 2005). Soustředěné dojení do relativně malého prostoru mimo stáj umožňuje lépe mechanizovat práce spojené s dojením. Krátké cesty přesunů mléka vytváří také dobré předpoklady pro jeho dobrou kvalitu. Podle směru, kterým dojnice stojí při dojení je rozdělujeme na: - tandemové ( stojí za sebou ) - rybinové

( stojí šikmo vedle sebe )

- paralelní

( stojí vedle sebe )

Dojírny, v nichž se dojnice dojí jednotlivě, jsou charakteristické individuálním příchodem a odchodem dojnic. Dále umožňují dojit dojnice po různou dobu danou jejich dojitelností. Čas pobytu dojnic v dojírně odpovídá jejich fyziologickým potřebám a zvláštnostem. Do této skupiny náleží dojírny s dojícím stáním za sebou - tandemové.

11 Tandemová dojírna má nepohyblivá stání za sebou. Dojnice stojí podél pracovní chodby dojiče, která je zapuštěna o 0,70 m. Nejběžnější uspořádání je ve dvou řadách s pracovní chodbou uprostřed s počtem stání 2 x 3, 2 x 4, 2 x 5, 2 x 6. Příchod a odchod dojnic se uskutečňuje postranními chodbami vedle dojících stání, takže zajišťuje plynulý bezstresový provoz. Maximální výkon tandemové dojírny je 100 ks dojnic za hodinu ( Kamír, 2000 ).

Dojírny s mobilními dojícími stáními tvoří samostatnou skupinu. Dojnice do nich vstupují a vystupují sice jednotlivě, odchod z dojírny však záleží nikoli na ukončení dojení, ale na době oběhu mobilního dojícího stání. Do této skupiny patří kruhové dojírny rototandemové a rotolaktorové.

Dojící stání u rotolaktorové dojírny jsou uspořádány na otočné plošině tvaru mezikruží. Dojnice v nich stojí bud´ radiálně ( side by side ), mírně šikmo hlavami ke středu kruhu a nebo mírně šikmo ( rotorybina ). Dojnice vstupují do dojícího stání na jednom místě a na druhém vystupují. Rotolaktorová side by side dojírna, kdy dojnice stojí bok po boku v kruhu, je prostorově úsporná a pojme o 1/3 více dojnic než rototandemová dojírna. Nejběžnější počet stání u rotorybiny je 16 – 48 ks. Výkonnost jednoho dojiče je podle velikost dojírny cca 100 ks dojnic za hodinu (Christensen, 2000).

Rototandemová dojírna je dalším typem kruhové dojírny, která má mobilní dojící stání uspořádané za sebou do kruhu na otočné plošině mezikruží. Prostor pro dojiče je uvnitř mezikruží a je zapuštěn oproti úrovni podlahy o 0,8 m. Otočná plošina je z ocelové konstrukce a přejíždí přes kladky po kolejnicích, takže se dojící stání otáčí spolu s dojnicemi a za jednu frekvenci otočení musí být dojnice podojeny. Počet stání u těchto dojíren je 6, 9, 12, 15 a 16. Výkonnost na jednoho dojiče je v rozmezí 52 - 60 dojnic za hodinu ( Kamír, 2000 ).

Kruhové dojírny doporučuje WestfaliaSurge CZ pro větší stáda. Nejmenší kruhové dojírny v Česku jsou pro 400 krav. Kruhová dojírna Matným 40 má 36 dojících stání, která jsou natočena pod úhlem 40°. To umožňuje kvalitní výhled na zvíře a současně dobrý přístup k vemenu. Výkon dojírny je 180 krav za hodinu. Dojnice nastupují plynule bez vstupních branek, fixace probíhá bez stresu ( Adamová, 2005 ).

12

2.3. Pracovní postup při dojení krav

Příprava dojnic k dojení je základním předpokladem pro rychlé a důkladné vydojení dojnice a zároveň jednou z podmínek zajištujících dobrou jakost mléka. Podráždění struků vemene u dojnice podmiňují vylučování oxytocinu, který podporuje uvolňování mléka. Účinek oxytocinu se projevuje za 0,5 – 1 minutu od podráždění a to je také doba za kterou máme dojnici nasadit dojící soupravu. Doba působení oxytocinu je pak 6 – 8 minut a za tuto dobu by se měla vydojit ( Kadlec, Švarcberk, 1977 ).

Podmínky pro získávání syrového mléka stanovuje ČSN 46 6103 – Strojní dojení krav.

2.3.1. Posloupnost dojení - nejprve dojíme mladé krávy a krávy se zdravou mléčnou žlázou - potom dojíme krávy s poruchami zdravotního stavu mléčné žlázy - nakonec dojíme krávy ( nejlépe vyčleněným dojícím strojem ) se smyslově změněným mlékem, ošetřené antibiotiky atd., které nemůžeme dodávat do mlékárny

2.3.2. Oddojení prvních střiků mléka - oddojíme nejméně 2- 3 střiky mléka z každého struku mléčné žlázy do oddojovací nádobky - v žádném případě neoddojujeme první střiky mléka na zem, ruku atd. ( zvyšuje se tím riziko vzniku infekce ) - při barevných změnách mléka, změně jeho konzistence, tvorbě vloček je třeba provést kontrolu mléčné žlázy milktestem. - změněné mléko vylučte z dodávky do mlékárny a nechte provést vyšetření vzorků mléka na stanovení infekčního původce

13 2.3.3. Očista vemene a struků - k očištění vemene a struků používáme jednorázové papírové utěrky nebo vyprané a vydezinfikované textilní utěrky - u čistých vemen je možno provádět suchou toaletu vemene - ve stádech s vyšším rizikem mastitis je nutno zabránit přenosu infekčních zárodků, proto používáme výhradně jednorázové utěrky navlhčené v dezinfekčním prostředku Omytí vemene je přímou přípravou dojnice k dojení a zároveň jedním z nejdůležitějších hygienickým opatřením při získávání mléka. Nejúčinnější je omývat vemeno vodou o teplotě 45-50°C. Omývání vemene teplou vodou je účinné skoro u všech dojnic, takže není nutná přípravná masáž.

2.3.4. Nasazení dojícího stroje - dojící stroj je nutno nasadit na struky bezprostředně po nutné toaletě vemene a vyvolání ejekčního reflexu a spuštění mléka, pozor na přisávání atmosférického vzduchu správnou technikou nasazení dojící soupravy

2.3.5. Vydojování - před sejmutím dojícího stroje zkontrolujeme, zda je vemeno vydojené - když je to nutné, provedeme dodojení strojem - když je dojnice dodojena, uzavřeme podtlak a sundáme dojící násadce

Vzhledem k omezení doby účinnosti oxytocinů musí být doba dojení dojícím strojem co nejkratší.

2.3.6. Dezinfekce struků po dojení - po sejmutí dojícího stroje provedeme ihned dezinfekci struků namáčením nebo postřikem v dezinfekčním prostředku, který musí být schválen a registrován - opožděná dezinfekce struků je méně účinná - úspěch přináší jen pravidelné namáčení struků po dojení ( Kadlec, 1994 ).

14 2.4. Možnosti mechanizace a automatizace dojení

Základním požadavkem na linky dojení je zajistit šetrné získávání mléka a udržení jeho původní jakosti až do odvozu mlékáren. Vysoká náročnost procesu dojení a ošetřování mléka na pracovní síly však na druhé straně dává možnost zavedení výkonné mechanizace a účelné organizace práce, i dosažení výrazného ekonomického efektu. Činnost dojících zařízení, která jsou základními stroji linek dojení, musí vyhovovat jak z hlediska fyziologického, tak z hlediska výkonnosti strojů při dojení a také z hlediska obsluhy ( Gajdůšek, 2002 ).

Rozvoj a rychlé zavádění výpočetní techniky a počítačově orientovaných technických systémů v živočišné výrobě vytvořily dobré podmínky pro automatický sběr a zpracování dat a základních údajů pro řízení chovu a farmy. V chovu dojnic patří mezi nejdůležitější údaje množství nadojeného mléka a parametry zdravotního stavu a reprodukce. S využitím těchto údajů je potom dále řízena výživa zvířat. Tyto údaje je nutné zjišťovat u každého zvířete individuálně. Funkčnost systému automatického sběru dat je tím podmíněna existencí systému automatické identifikace zvířat, který umožní automatické přiřazení automaticky zjištěných údajů konkrétní dojnici ( Kadlec, 1994 ).

S postupem doby bylo stále zřejmější, že do systému automatické identifikace bude nutné zahrnout prakticky celou populaci hospodářských zvířat nejen v rámci jedné farmy nebo státu, ale v podstatě v celosvětovém měřítku. Proto mezinárodní tým odborníků vytvořil mezinárodní normu ISO11784 Radio-freqency identification of animals-code structure ( Radio-frekvenční identifikace zvířat – struktura identifikačního kódu ).

Je zřejmé, že označování zvířat podle ISO 11784 se stane základem celosvětového identifikačního systému, a proto se česká republika přihlásila k užívání této normy.

V současné době již existují velmi rozsáhlé

možnosti monitorování chování

a fyziologických reakcí dojnic založené na využití různých čidel v počítačově orientovaných systémech. Určitým problémem je vyhodnocování naměřených hodnot. Vyhodnocování je často nejednoznačné a je nutno je podepřít hodnocením celé řady

15 pomocných kritérií. S ohledem na ohromné množství získaných hodnot je nemyslitelné, aby toto vyhodnocení prováděl sám uživatel. Multifaktoriální charakter tohoto problému a ne zcela známé algoritmy pro hodnocení vedou k použití systémů umělé inteligence, které po získání dostatečného množství dat a informací dokáží tento problém zvládnout. Výstupy musí být zcela jednoduché a jednoznačné - číslo dojnice, pravděpodobná příčina ( říje, mastitida, nemoc, chyba ve výživě, nesprávný vývoj plodu, aj. ) s návrhem nutných opatření. Systém automatického sběru dat musí pracovat spolehlivě a zcela automaticky tak, aby nezhoršoval provozní spolehlivost technického sytému. Na druhé straně tyto systémy předpokládají, že jejich výstupy budou využívány při řízení chovu, což předpokládá zájem a připravenost uživatele využívat všech možností, které systém nabízí ( Fryč, 2005 ).

2.5. Vývojové trendy techniky dojení krav

Před několika lety bylo plně automatizovaného dojení sience fiction. Dnes se Galaxy robot od SAC stal realitou. Není třeba specialistů a krávy jsou dojeny 24 hodin denně 365 dní v roce.

Když krávy vstupují na stání v dojícím robotu, aby byli podojeny, tak jsou identifikovány pomocí respondéru na obojku. Krávy dostanou dávku krmiva, zatímco robot skenuje pozici struků. Robot je také schopen dojit krávu na 3 struky, rozpoznat mastitidní mléko a oddojit ho do speciálního tanku. Robot podojí 110 -140 krav. Při poruše robot upozorní servisní organizaci nebo zodpovědnou osobu pomocí sms zprávy na mobilní telefon nebo na email ( Vegricht, 2005 ).

Využití dojících robotů bývá spojeno s vyššími pořizovacími náklady. Na druhou stranu se eliminuje velká část provozních nákladů. Dojící roboti byli úspěšně vyzkoušeni v provozu. Uspořádání pro dvě stání je flexibilní, mohou být situována paralelně nebo v doporučeném úhlu. Je možné také tandemové uspořádání. Správné nasazení návlečky na struk je zajištěno senzorem. Speciální jednotka garantuje optimální dezinfekci všech čtvrtí a dochází k oddělení technologické vody a kolostra od získávaného mléka.

16 O bezchybný provoz celého zařízení pečuje softwarový program, který je speciálně vyvinutý pro automatické dojící systém a zaručuje chovateli naprostou kontrolu nad procesem. Data jsou zobrazována na obrazovku ve formě textu a grafů ( Doktorová, 2005 ).

AMS ( Automatic Milking Systém, Robotic Milking Systém ). První představy o plné automatizaci dojícího procesu se zrodily v polovině sedmdesátých let minulého století. Trvalo téměř deset let než byl vyvinut plně automatizovaný systém dojení s integrovanou technikou pro lokaci struků. První automatický dojící systém byl instalován v roce 1992 v Nizozemsku.

AM - Systémy můžeme rozdělit na jednoboxové a multiboxové. Jednoboxové stání má integrovaný robotický a dojící systém, zatímco multiboxové stání má přemísťující se robotické zařízení a dojící jednotka je oddělena. Automatické dojící zařízení je založeno na motivaci dojnice navštívit AM-systém víceméně dobrovolně ( Pařilová, 2006 ). Prostřednictvím (Astronautu A3) dojícího robotu může jeden pracovník nadojit 1 200 000 litrů mléka za rok. K tomu jsou průběžně registrovány a vyhodnocovány aktuální informace o řadě fyziologicko- produkčních parametrů každé dojnice v připojeném manažerském programu. Na jejich základě může vedoucí pracovník vyvodit správná a efektivní rozhodnutí. Automatické dojení by mělo prvovýrobci mléka umožnit využít čas dříve věnovaný dojení pro vyhodnocování získaných dat a řízení farmy. Velkým podnikům pak zvýšit produktivitu práce, snížit náklady na pracovních silách. Nejnovější AMS mají prostornější dojící boxy. Na podlaze je měkká pryž. Dojnice se v něm necítí oddělena od stáda ( stálý vizuální kontakt ), může se hýbat nebo stát, jak se jí zrovna líbí, není omezována žádnými zábranami nebo zatěžována jakýmkoliv jiným zařízením. Pohyb ramene je řízen pomocí senzorů umístěných v podlaze, které snímají aktuální těžiště dojící se krávy. Každá dojnice je při každém dojení zvážena, pokud některé zvíře v určitém období ztratí na váze, signalizuje systém nutnost prověřit jeho aktuální tělesnou kondici. Nejnovější modely mají laserový 3D systém zaměření struku pro přesné a rychlé nasazení strukových násadců, navádění strukových kartáčků pro čištění a stimulaci struků a jejich sprejování dezinfekcí. Po skončení dojení se strukové násadce zaklopí do klidové polohy, kde jsou chráněny před znečištěním. Mléčné hadice jsou zároveň vtaženy dovnitř ramene a tím chráněny

17 před vytržením kopající krávou. Kontrola měření kvality mléka je řešena senzorem, který měří barvu, konduktivitu, čas rozdojení, rychlost dojení, průtok mléka, čtvrťový a celkový nádoj a další parametry vypovídající o kvalitě získávaného mléka. Novinkou je rozpoznání během dojení PSB a systém pulsace pro každou čtvrt´ vemene zvlášt´. Tyto systémy umožňují nastavit pulsaci dle fyziologické potřeby jednotlivých čtvrtí a docílit optimálního průběhu a rychlosti dojení. To vylučuje jakoukoliv traumatizaci čtvrtě a vemene při dojení. Jakoukoliv abnormalitu v procesu dojení hlásí alarm robota nebo upozorní na zvláštní hodnoty určité dojnice, aby mohl zootechnik včas zakročit ( Váňová, 2006 ).

Mezi novinky v dojícím zařízení patří dojící rameno Posi Care od firmy WestfaliaSurge CZ, které je výsledkem nového konstrukčního řešení a výrazného zlepšení komfortu práce na dojícím zařízení. Přístroj umožňuje ve spojení s programem Dairyplan C 21 automatické dodojování a nadlehčuje dojící soupravu ve fázi nasazování, které výrazně snižuje zátěž dojičů. Dojící rameno si nachází uplatnění ve velkých dojírnách, u nichž se nejvíce projeví vliv na zvýšení průchodnosti a snížení zátěže personálu ( Látal, 2005 ).

Na výstavě EuroTier 2004 představila firma Systém Happel, který snižuje negativní působení dojícího stroje na mléčnou žlázu o 30%. Při normální pulsaci je struková návlečka nedostatečně uzavřena a podtlak ze sběrače mléka stále působí na struk. U VEMilksystému od firmy Happel je v době stisku do pulsační komory přiváděn přetlak ( součástí soustavy je kompresor a zvláštní rozdělovač ). V důsledku toho je rozdíl tlaků v podstrukové komoře daleko větší, stupeň uzavření strukové návlečky je také vyšší a struk je lépe izolován od podtlaku ve sběrači. Tím se docílí lepšího masážního účinku, většího prokrvení struku a šetrnějšího dojení.

Firma Boventis

představila

řešení strukové návlečky s přisávacím otvorem.

Do hlavice strukové návlečky je přisáván vzduch, který urychluje odtok mléka z podstrukové komory a současně vytváří takový spád, který zabraňuje zpětnému toku mléka. To by mělo přinést snížení přenosu infekce mezi čtvrtěmi, umožňuje snížení hodnoty jmenovitého podtlaku až na hranici 30 kPa a přispívá ke snížení kolísání podtlaku během dojení ( Vegricht, 2005 ).

18

2.6. Ekonomické aspekty dojení krav

Po roce 1989 došlo ke změnám ve vlastnictví půdy, v současné době je asi 85% půdy privátní, státní půda je v procesu privatizace. 98% půdy v ČR je obhospodařováno privátními subjekty. Ze zemědělských družstev a státních farem se v procesu transformace vytvořily nové formy vlastnictví, a to obchodní společnosti (40%), družstva (34%), soukromí farmáři (24%), zbytek činí státní podniky (2%). V letech 1989-1998 se snížil počet pracovníků v zemědělství na 39%, v současné době dosahuje kolem 200 000 ( Suková, 2003 ).

Jak vyplývá ze statických přehledů, v České republice bylo v uplynulých letech pravidelně dosahováno každoročního zřetelného nárůstu v mléčné užitkovosti. V přímé závislosti s úrovní užitkovosti se současně zvyšují i nároky organismu dojnice na kvalitu i kvantitu ošetřovatelské práce. Její efektivita má kromě jiných faktorů také velký význam pro ekonomiku chovu skotu. Jsou výrazem působení celé řady faktorů. Jednotlivé vlivy nepůsobí v praktických podmínkách izolovaně, ale komplexně a propojeně.

Vyšší produkce mléka lze v budoucnu dosáhnout bud´ opětovným zvýšením početních stavů krav, nebo vyšší úrovní mléčné užitkovosti. Druhá cesta se jeví ekonomicky výhodnější a je třeba pro ni vytvořit odpovídající podmínky. Na zvyšování mléčné užitkovosti dojnic má podíl celá řada zootechnických opatření, od zlepšování podmínek chovu, intenzity, šlechtění, kvality výživy a krmení až po zařazení nových technologií do systému chovu. Jedním z těchto novějších postupů je zvýšená frekvence dojení v průběhu 24 hodin. Dojení je důležitým procesem v chovu mléčných krav. Technologické nedostatky se ihned projevují náhlým snížením užitkovosti i kvality mléka, které jsou limitujícím ekonomickým faktorem. Zdraví mléčné žlázy, vysoká dojivost a dlouhověkost jsou základem rentability a budoucí jistoty při chovu dojnic. Předpokladem pro odpovídající dojení a vysokou produktivitu práce v dojírnách jsou adekvátní ustájovací podmínky, klidné zacházení se zvířaty, optimální dojící technika, klidný vstup a výstup krav do dojírny a z dojírny, šetrné a nepřerušované dojení, kontrola vemene. Při dojení třikrát denně se prokazatelně zvyšuje dojivost o 10 až 15% s maximálním efektem u krav na první laktaci. Dochází k zvýšení produktivity práce

19 a zlepšení zdraví mléčné žlázy četnějším dojením. K negativním jevům ovšem patří prodloužení servis periody, období návratu na původní hmotnost i zvýšení nároků na výživu. Současné výsledky výzkumu jednoznačně hovoří o vhodnosti vyšší než 9 500 kg mléka. Obecně platí, že pozitivní vliv zvýšené četnosti dojení se výrazně projevuje u krav s vyšší užitkovostí, které zintenzivňují proces tvorby mléka proti kravám dojeným pouze 2x denně.

Efektivnost vícečetného dojení nezávisí pouze na výši dosažené mléčné užitkovosti, ale na celkovém vyhodnocení přínosu a nákladů, resp. výhod a nevýhod této techniky se zápočtem pracovních a energetických nákladů (Stádník, 2005 ).

Snižující ceny mléka, vysoké ceny mléčných kvót, vysoká cena pracovní síly, rostoucí nároky na ochranu zvířat a životního prostředí, potřeba stále rozsáhlejší a přesnější dokumentace a další vlivy nutí zemědělskou praxi k užívání nových technologických systémů dojení a jejich výrobce k odpovídajícímu vývoji, výrobě a dodávkám dojících zařízení splňujících tyto požadavky.

Mezi základní cíle současného vývoje dojících zařízení patří :

- další snížení negativního působení dojícího stroje na zdravotní stav mléčné žlázy - zrychlení procesu dojení a zlepšení stupně vydojení dojnice dojícím strojem - minimalizace škodlivých vlivů procesu dojení na kvalitu mléka - průběžné sledování a dokumentování procesu dojení pro účely řízení stáda, ekonomiky, dokumentace průběhu dojení z hlediska průkaznosti dodržení stanoveného postupu a zvýšení standardu kvality a bezpečnosti vyráběné potraviny - snížení namáhavosti práce dojiče a zvýšení jeho výkonnosti i výkonnosti dojírny - zvýšení welfare dojnic během dojení - snížení spotřeby elektrické energie - snížení spotřeby chemikálií a zatížení životního prostředí - snížení poruchovosti v důsledku použití kvalitních materiálů pro konstrukci a výrobu dojících zařízení ( Vegricht, 1999 ).

20 Ekonomická situace farmářů se nevyvíjela v posledních letech příznivě. Téměř 50% farem není dlouhodobě ziskových, je patrná značná zadluženost zvláště u právnických osob a nízká finanční likvidita.

Tyto skutečnosti způsobují, že kolem 70% farem je ve vážné finanční situaci.

Příčiny lze spatřovat ve stagnaci nebo jen velmi nízkém nárůstu příjmů ze zemědělské výroby, velkým podílem mezi spotřebami na konečné výrobě (nižší efektivnost vstupů při stávající technologii), relativně vysokými pracovními náklady provázenými snížením čisté přidané hodnoty na pracovníka (zvyšování investic nepřináší zároveň odpovídající snížení lidské práce) a v neposlední řadě i nízkou úrovní dotací.

Stručně shrnuto

čistá přidaná

hodnota

vytvořena

zemědělským

sektorem

nedostatečně pokrývá náklady a neumožňuje generovat operační přebytky na další přiměřený vývoj farem ( Kvapilík , 2005 ).

3. ZDROJE KONTAMINACE MLÉKA Podle původu mikroorganizmů dělíme kontaminaci mléka dvěma způsoby: a)

Primární kontaminace – kontaminace pocházející z mléčné žlázy

b)

Sekundární kontaminace – kontaminace způsobení mikroorganizmy kontaminující mléko z vnějšího prostředí

3.1. Primární kontaminace mléka Mléko přítomné v parenchymu mléčné žlázy je u zdravých dojnic prakticky sterilní. Přítomná mikroflóra pochází z průniku mikroorganizmů ze zevního prostředí strukovým kanálkem do mléčné cisterny (primární kontaminace). Zabrání-li se kontaminaci mléka, je možno ze dravých vemen získat i pomocí dojícího stroje s velmi malými počty mikroorganizmů. Strukový kanálek je vždy porostlý mikroorganizmy, kromě Straphylococcus aureus a Corynebacterium bovis, jsou to Streptococcus uberis, Streptococcus dysgalactie, Streptococcus agalactie, Bacilus cereus, Actinomyces

21 pyogenes, Pseudomonas spp., Proteus spp. a Colibakterie. V asepticky nadojeném mléce se

nejčastěji

vyskytují

Micrococcus

caseolyticus,

Micrococcus

freudenreichii

a Streptococcus fecalis, subsp.Liquefaciens, koliformní bakterie většinou u zdravých dojnic nebyly prokázány. Velmi důležitou roli hraje primární kontaminace při onemocnění mléčné žlázy. Lze předpokládat, že normálně je příspěvek infikovaných vemen do celkového počtu mikroorganizmů nižší než 10 000. U dojnic s mastitidou jsou mlékem vylučovány i patogenní mikroorganizmy. Mastitidní dojnice může vylučovat v mléce až 100000000 mikroorganizmů v 1 ml, v subklinických případech bylo pozorováno 10000 až 100000 mikroorganizmů v 1 ml mléka. Kontaminaci mléka strukovým kanálkem potvrzuje i to, že v prvních podílech mléka jsou zjišťovány obvykle nejvyšší počty mikroorganizmů a v posledních podílech nejnižší počty mikroorganizmů.

3.2. Sekundární kontaminace mléka

Mirkroorganizmy, dostávající se do mléka z ostatních zdrojů, představují sekundární nebo postsekretorickou kontaminaci, která je daleko častější a rozsáhlejší než kontaminace mléčnou žlázou a má hlavní podíl. Např. (Gajdůšek 2003) a další uvádějí zdroje sekundární kontaminace, které pocházejí z povrchu zvířat, pracovního personálu, stájového vzduchu, používané vody, krmiva, steliva a především z dojícího zařízení.

Mezi hlavní předpoklady v oblasti hygieny dojení je čistota ustájených dojnic, zejména vemen těchto dojnic. Kůže mléčné žlázy skotu, hlavně pak struky jsou velmi hojně obsazeny mikroorganizmy, protože přicházejí do styku s podlahou, podestýlkou a výkaly. Znečištěné struky jsou hlavním zdrojem vnějších nečistot a sedimentu. Zvláště vyústění strukového kanálku je velice silně bakteriálně osídleno. U jeho vyústění a v jeho okolí je možno zjistit kruhovité nahlučení bakterií, které hrají významnou roli při získávání mléka. Zde je hygiena vemene velmi nutnou podmínkou pro získávání kvalitního mléka. Zastoupení mikroflóry na povrchu vemene se výrazně mění v závislosti na výživě a podmínkách ustájení. Dle Citterbergové (1987) se jeví jako nejvhodnější technologie ustájení stlané fixační boxy se sníženou hnojnou chodbou. Přijatelné výsledky byly zjištěny u volného boxového ustájení, kde záleží především na

22 délce boxu. Z tohoto hlediska se nejméně vhodný jeví systém ustájení v bezstelivových fixačních boxech s odklízením tekutého hnoje šípovým shrnovačem.

Také jedním z hlavních předpokladů v hygieně je čistota stájového prostředí. Není-li prostředí čištěno, tak jeho negativní účinek může být ještě znásoben, provádí-li se ve stáji během dojení další pracovní operace, při nichž dochází k prašnosti a ovzduší se kontaminuje bakteriemi. V hlavním případě se jedná o čistotu stání, výměnu podestýlky, zametání, zakládání krmiva apod. Dojírny, oproti vázaným stájím, poskytují mnohem příznivější podmínky z hlediska hygieny získávání mléka. Nejzávažnějším zdrojem kontaminace mléka jsou dojící zařízení. Sebemenší zbytky mléka jsou výbornou výživnou hodnotou pro mikroorganizmy. Zdrojem kontaminace mléka jsou především špatně čistitelné části dojícího zařízení. Nevhodná konstrukce dojícího zařízení může být po určité době příčinou silné kontaminace mléka.

Dle Cousinse, McKinnona (1977) a Seidlové (1995) 90% bakteriální kontaminace čerstvě nadojeného mléka pochází ze špatně vyčištěného dojícího zařízení, s nímž přichází mléko do styku. Již zde je mléko kontaminováno tak, že osahuje 100000 až 100000000 mikroorganizmů.

Vyloučit či omezit několik zdrojů sekundární kontaminace může strojní dojení, ale za předpokladu správného postupu a zařízení se udržuje v dokonalé mikrobiální čistotě. Dobrý technický stav dojícího zařízení je základním předpokladem pro minimalizaci rizika vzniku zánětů mléčné žlázy, vytváření bez stresového stavu dojnic při dojení a pro získávání kvalitního mléka ( Machálek, 1994).

Voda, používaní při prvovýrobě mléka, musí u nás odpovídat požadavkům kladených na pitnou vodu (ČSN 83 0611). Při nesprávné ochraně zdroje zásob vody na farmách, mohou být kontaminovány širokým spektrem mikroorganizmů včetně koliformních bakterií, psychotropních pseudomonád, ale i lidských patogenů. Při použití takovéto vody při umývání vemen a k vyplachování očištěného zařízení může vést ke kontaminaci mléka.

23 Mléko, díky svému složení, poskytuje vynikající podmínky jako živná půda. Jeho teplota po nadojení je vhodná pro růst některých druhů kvasinek a plísní, ale těm nevyhovuje reakce čerstvě nadojeného mléka. Ochlazením mléka můžeme zabránit rozvoji mikroorganizmů. U velkého počtu druhů je to možné při teplotách nižších než 8 °C. Některé druhy bakterií, např. psychofilní a psychotolerantní, se však při teplotách blížících se 0 °C ještě množí. V tomto důsledku mohou nastat i v hluboce vychlazeném mléce a při nízkých teplotách nepříznivé změny postihující mléčnou bílkovinu a tuk. Dynamika růstu mikroorganismů v hlavním případě na vlastnostech jednotlivých druhů mikroorganismů. Při optimálních růstových podmínkách se streptokoky mléčné fermentace mohou zdvojnásobit během 10 – 20 minut, laktobacily během 30 – 40 minut a koliformní bakterie za 20 – 30 minut ( Kadlec, 2003).

3.3. Mechanické nečistoty

Jak organické, tak i anorganické nečistoty se vyskytují ve stájích i dojírnách. Jsou to většinou nečistoty stájového původu, prach a jednotlivé složky mléka, které při každém použití ulpívají na strojích pro ošetřování a získávání mléka. Nečistoty, které kontaminují povrchy zařízení, vždy obsahují mikroorganismy a jsou vhodným živým prostředím. Kromě toho chrání mikroorganismy před působením dezinfekčních prostředků. Tyto zbytky na povrchových plochách musí být odstraněny pomocí prostředků, což ochraňuje mikrobiální a senzorickou kvalitu příštího čerstvě nadojeného mléka. Dle Semana (1987) jsou nečistoty, kontaminující dojící zařízení, jednak zbytky nečistot na strucích, zbytky mléka jako např. (bílkoviny, laktóza, tuky minerální látky, kyselina mléčná), vodní kámen, případné nečistoty mikrobiální povahy. Dle Gajdůška (1995) jsou nečistoty i minerální látky z vody.

Velkou pozornost je třeba věnovat znečištění, jenž označujeme jako mléčný kámen. Ten vytváří vhodné podmínky pro rozmnožení zachycené mikroflóry a v průběhu sanitace ji chrání před účinkem dezinfekčních prostředků. Dle Kratochvíla (1988) a Semjana (1987) tyto nečistoty zvané mléčný kámen, jsou způsobovány zejména používáním tvrdé vody. Míra znečištění může být ovlivněna nevhodnými postupy při čištění a dezinfekci.

24 V místě, kde dochází ke značnému pěnění mléka, se tvoří usazeniny bohaté na mléčný tuk. Jsou-li použity koncentrované alkalické prostředky bez chlóru nebo kyselé prostředky ve vyšší koncentraci, vznikají usazeniny bohaté na bílkoviny. Používá-li se na čištění tvrdá voda. Při použití tvrdé vody na čištění s vysokým podílem železa, vznikají usazeniny s vysokým podílem minerálních látek.

Při denním používání alkalických čistících a dezinfekčních roztoků při vyšších koncentracích

způsobuje

vznik

usazenin,

resp.

sraženin

mléčného

kamene.

K rozpouštění mléčného kamene v prvovýrobě mléka je vhodná kyselina fosforečná, dusičná, sulfamová nebo organické kyseliny ve 2 – 4% koncentraci.

Mikrobiologická čistota všech mléčných kontaktních a dopravních a kontaktních cest je důležitým faktorem pro dosažení požadované mikrobiologické kvality mléka a jeho optimální zpeněžení. Působí zde koncentrace acidogenních a alkaligenních prostředků, teplota roztoků a doba expozice. Intenzita germicidních schopností závisí závisí na koncentraci vodíkových iontů, přítomnosti bílkovin je jejich účinek inhibován.

4. ČIŠTĚNÍ A DEZINFEKCE

Dle Šulce a Černé (1995) je čištění pracovní postup, při kterém se odstraňují z předmětu nečistoty, což jsou nejrůznější látky organického a anorganického původu. V mlékárenském průmyslu jsou to zbytky mléka, mléčných výrobků, pomocných látek a dalších surovin, které se čistí chemicky jen čištěním, nebo jen dezinfekcí, nebo kombinací obou způsobů.

Dle Seydlové (2004) je dezinfekce soubor opatření, které likvidují choroboplodné zárodky a přerušují cestu přenosu infekce od zdroje k vnímavému jedinci.

Čištění a desinfekce dojícího zařízení je složitý a náročný proces. Ten má zajistit odstranění všech zbytků mléka a jeho složek ze všech míst a povrchů přicházejících do styku s mlékem, také odstranění všech organických a anorganických látek, které by mohli ovlivňovat kvalitu mléka nebo by mohli být zdrojem mikrobiálního znečištění. Sanitace musí vedle čistícího účinku zajistit i dezinfekci všechny částí dojícího zařízení

25 přicházejících do styku s mlékem a v tomto stavu uchovávat dojící zařízení až do dalšího dojení. Je požadováno, aby použité čistící a dezinfekční prostředky byly zdravotně nezávadné a jejich zbytky neměli vliv na kvalitu mléka. Pro čištění a dezinfekci jsou dojícího Zařízení (dojíren a dojících automatů) jsou předepsány závazné čistící a dezinfekční postupy platné ČSN.

Mechanické čištění prováděné u konvového dojícího zařízení pomocí kartáče, kdy po ukončení dojení se zařízení rozložilo na jednotlivé díly, je nyní nahrazeno složitějšími dojícími systémy. Ty jsou uzpůsobeny velkokapacitním podnikům a bývají složeny ze soustavy potrubí, ohybů, čerpadel a nádob, které není možné po každém dojení rozmontovat a mechanicky vyčistit. Odstranění nečistot je možno ulehčit chemickým

působením

čistících

roztoků,

připravených

rozpuštěním

účinných

chemických prostředků. Při tomto způsobu čištění vznikají chemicko-fyzikální reakce, které převádějí složky nerozpustné ve vodě do roztoku a tím zbavují povrch nečistot. Mezi hlavní požadované vlastnosti účinného čistícího roztoku patří rozpuštění zbytků organických i anorganických nečistot, peptonizační tlumící a suspenzační schopnost, oplachovatelnost a emulgovatelnost. Jelikož neexistuje základní chemická sloučenina, jejímž rozpuštěním by se získal roztok požadovaných vlastností, přidávají se s ní přísady, zlepšující alespoň některou ze žádaných vlastností roztoku.

Shrnutí mechanismu odstraňování nečistot do čtyřech základních kroků dle Černé (1984):

1.Úzký kontakt aktivní složky s nečistotou, kdy čistící roztok má mít penetrační a smáčecí vlastnosti. 2.Odstranění nečistot táním tuků, emulgací, smáčením a peptonizačním účinkem na bílkoviny a rozpuštěním minerálních solí. 3.Disperze nečistot deflokulací, popřípadě emulgací. 4.Zabránění opětovnému usazení odstraněných nečistot tím, že se zajistí disperzní a emulgační schopnost roztoku a jeho oplachovatelnost.

Voda je nevhodná jako čistící prostředek, protože má vyšší povrchové napětí než mají organické látky tvořící nečistoty. Minerální součástí čistících prostředků sice

26 snižují povrchové napětí roztoků, ale jen v malé míře. Je tedy zřejmé, že roztok může očistit znečištěnou plochu jen pokud ji dokonale ovlhčí a vnikne do drobných trhlinek na povlaku nečistot. Tím se povlak poruší a umožní tak čistícímu prostředku rozpustit bílkoviny a emulgovat tuk.

Odstraňovat látky rozpustných ve vodě jako je mléčný cukr, minerální látky apod., nezpůsobuje žádné problémy, protože se na povrchu odstraní již při prvním oplachu vlažnou vodou. Látky nerozpustné ve vodě, jako bílkoviny a tuky, představují při čištění hlavní problém.

Působením alkalických čistících Prostředků při teplotě 40 – 70 °C

se kasein

a albuminum rozpouštějí a přecházejí do čistícího roztoku jako sodné soli nebo se peptonizují. Mléčný tuk se působením teplých alkalických roztoků nejdříve rozpustí a potom účinkem alkálií a tenzidů emulguje, respektive se tu štěpí na mýdlo a glycerin. Vzniklé mýdlo ulehčuje další průběh čištění. Současně nastává i neutralizace kyselých složek nečistot (kyseliny mléčné). Další látky, které je při čištění nutno odstranit jsou mléčný kámen a usazeniny z tvrdé vody. Účinkem kyselin se nerozpustné vápenaté soli, které do sebe uzavírají bílkoviny a tuk, přeměňují na rozpustné soli. Ty pak přecházejí do roztoku.

Kromě nečistot chemické povahy existují i nečistoty bakteriologické, tj. přítomnost škodlivé mikroflóry na povrchu čištěných předmětů. Mechanickým a chemickým čištěním

zbavíme sice plochy od zbytků mléka a odstraníme z nich i většinu

mikroorganizmů, ale v čistícím prostředku a na očištěných plochách zůstává ještě větší množství mikroorganizmů, které musíme odstranit působením účinného dezinfekčního prostředku.

Provozní dezinfekcí dle Šulce a Černé (1965) rozumíme pracovní postup, při kterém se ničí provozně výrobně škodlivá nacházející se na předmětech. Jde především o skupiny bakterií Escherichia coli a sporotvorné bakterie máselné fermentace.

Dezinfekci rozdělujeme dle Černé (1984) na chemickou, fyzikální a smíšenou. Fyzikální postupy (provozní sterilizace) využívají účinků tepla a záření. Jsou-li bakterie

27 vystaveny jakémukoliv ionizujícímu záření nebo ultrafialovým paprskům poškozují se geny někdy také enzymy v buňkách.

Dělení dezinfekcí dle Gajdůška (2002):

1.Tepelná dezinfekce: - dezinfekce horkou vodou o teplotě 100 °C ničí vegetativní formy mikroorganizmů, ale spóry mohou odolávat i několik hodin - dezinfekce parou (vlhkým teplem) - dezinfekce horkým vzduchem (suché teplo) 2.Chemická dezinfekce 3.Kombinovaná dezinfekce

Můžeme obecně říci, že nejodolnější jsou mikroorganizmy s optimem růstu při vyšších teplotách.

Při použití chlorovaných prostředků působí kromě kyslíku přímo i chlór rychlou a pevnou vazbou na bílkoviny protoplazmy. Podobný mechanizmus účinku mají i jodové preparáty, které se ale nedoporučují pro sanitaci dojících zařízení z důvodu špatné oplachovatelnosti a senzorických změn vlastností mléka.

Na účinnosti chemické dezinfekce má vliv počet a druh mikroorganizmů na povrchu, typ dezinfekčního prostředku, obsah aktivní složky v pracovním roztoku, doba působení, PH roztoku, teplota dezinfekčního roztoku, množství a druh nečistot a stabilita aktivní složky dezinfekčního roztoku.

4.1. Způsoby čištění a dezinfekce

Velkým zlepšením na úseku sanitace dojící techniky je přechod od ručního mytí a

dezinfekce

k mechanizovaným,

popřípadě

automatizovaným

postupům.

Mechanizované sanitační postupy přitom pracují obvykle za použití podtlaku. To znamená, že čistí a dezinfikují dojící zařízení v okruhu pomocí podtlaku a čerpadla.

28 Špičková dojící technika, obvyklá u dojíren, je pak vybavována automatickým ovládáním sanitace s předem zvoleným programem.

Nejrozšířenější způsoby sanitace dojícího zařízení jsou označovány jako Clearing in place (CIP). V podstatě se jedná o čištění po dojení na místě a bez demontáže dojícího zařízení.

Zahrnuje dva systémy:

1.cirkulační čištění 2. průtokové čištění

4.1.1. Cirkulační čištění

Cirkulační čištění je založeno na cirkulaci sanitačních prostředků nebo poplachové vody všemi částmi dojícího zařízení přicházejícího do styku s mlékem v uzavřeném okruhu. Proplachová voda nebo sanitační roztok protéká jedním místem několikrát. Doba působení je podstatně delší, než u průtokového způsobu.

4.1.2. Průtokové čištění

Průtokové čištění je též jedním z nejrozšířenějších způsobů. Tato metoda je označována jako acid boilling water (ABW). Jde o proplach vodou při vstupní teplotě mezi 95 – 100 °C V počátku proplachu se voda okyseluje buď kyselinou citronovou nebo amidosulfonovou, což zabraňuje usazování mléčného kamene. Voda necirkuluje a pro průtoku potrubím okamžitě odtéká. Je požadováno, aby teplota dojícího zařízení při proplachu měla teplotu 70 °C a tuto teplotu si udržela nejméně po dobu dlouhou 2 minuty, dle Griegera a Holce (1990). Řada autorů se shoduje v tom, že se dosahuje vyšší bakteriologické čistoty mléka i dojícího zařízení.

29 Dle Vegrichta (1991) je střídavé alkalické a kyselé čištění sestávající z proplachu studenou vodou, alkalického čištění při teplotě 70 °C a konečného proplachu horkou okyselenou vodou o teplotě 85 °C je výhodnější než systém ABW.

Podmínky pro správný průběh čištění a dezinfekce:

Chceme-li dosáhnout úplné čistoty chladících nádrží a dojícího zařízení je jedinou cestou správný výběr vhodného čistícího a dezinfekční prostředku. Tento prostředek však musí mít odpovídající teplotu. Čím bude jeho teplota stoupat, tím se zvýší jeho čistící efekt, jako výsledek zlepšení rozpustnosti, zrychlené difůze a rychlejší hydrolýzy. Příliš vysoká teplota však může způsobit poškození zařízení (koroze). Svojí reakcí také ovlivňují proteiny na usazeninách, takže se může rušit průběh čištění. Bílkoviny též při vyšších teplotách denaturují a zatvrdnou na povrchu zařízení. K emulgaci tuků je zapotřebí co nejvyšší teplota. Optimální teplota je mezi 40 – 50 °C ( Gajdůšek, 1995). Je li stáj v teplotách pod 15 °C dochází k velkému poklesu teploty sanitačního prostředku. Pro dosažení požadované teploty je nutno sanitační prostředek přihřívat, zvláště pak v zimním období, kdy jsou stájové teploty velmi nízké a pokles teploty sanitačního prostředku je o to vyšší. Teplota po ukončení čištění by se měla pohybovat mezi 40 – 45°C. Jako nedostatečná teplota je považována teplota nižší jak 40 °C studené čištění není vhodné, protože se touto metodou se nedá odstranit usazený tuk ve volné formě za úsporných podmínek. Dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje výsledek čištění, je doba cirkulace použitého sanitačního prostředku. Dle Gajdůška (1994) se při krátké době působení dochází k nedokonalému odstraňování nečistot. V čistícím procesu je mechanická energie potřebná pro uvolnění nečistot a zabránění opětovnému ulpívání již uvolněných nečistot. Při použití nedostatečných koncentrací dezinfekčního a čistícího prostředku není zajištěno dokonalé vyčištění a část mikroflóry přežívá a postupně se adaptuje natolik, že ani předepsaná koncentrace ji nezničí. Proto je nutné používat jen roztoky ve

30 stanovených koncentracích, dodržovat dobu působení důkladně a včas čistit a dezinfekční účinek kontrolovat.

Vysoká koncentrace způsobuje korozi použitých materiálů a způsobuje potíže při výplachu a tím může zvyšovat riziko přechodu reziduálních látek z čistících prostředků do mléka. Nezbytné je taky střídání kyselých čistících a dezinfekčních prostředků. Dle Černé (1984) kyselé prostředky odstraňují především minerální nánosy a usazeniny z tvrdé vody, kdežto alkalické prostředky dobře rozpouštějí bílkoviny a emulgují tuky.

Při sanitaci by se měli používat čistící a dezinfekční prostředky doporučené a schválené výrobcem dojícího zařízení. Dle Maškové (2004) je pro dokonalé vyčištění všech částí dojícího zařízení, které přijdou do styku s mlékem je třeba dodržet doporučenou koncentraci a teplotu kyselých alkalických roztoků. Nedodržením těchto podmínek dochází k neúčinnosti čištění, plýtváním čistícími prostředky, nebo v nejhorším případě poškozením mechanizmu dojícího zařízení.

5. ČISTÍCÍ A DEZINFEKČNÍ PROSTŘEDKY

V roce 1987 definoval Semjan čistící prostředky jako látky se schopností ve vhodné koncentraci uvolňovat a odstraňovat nečistoty. Nesmí se přichytávat na čištěný předmět a poškozovat čištěné plochy. Nečistoty je nutno odstranit čistícími prostředky, které obsahují alkalickou nebo kyselou složku. Složkou čistících prostředků jsou fosfáty, které změkčují vodu, zvyšují snášivost povrchů, udržují PH roztoků a jejich emulgační účinnost. Mezi další složky patří deriváty organických aminů, kyselina vinná, citronová, glukonová atd. Důležité jsou rovněž i povrchově aktivní látky (tenzidy), které dle Gajdůška (1995)snižují povrchové napětí, absorbují se na fázovém rozhraní, podporují tvorbu micel a zlepšují smáčecí účinnost.

31 Dle Gajdůška (2002) mohou čistící a dezinfekční prostředky, které jsou vyráběny průmyslově, kromě těchto hlavních složek obsahovat i další složky, jako jsou dispergátory, odpěňovače, ochranné koloidy. Dle Semjana (1987) se pouhé očištění ploch, které přichází do styku s mlékem, není dostačující na zajištění dobré jakosti mléka. Ta se získává připojením dezinfekce, kterou se zneškodňují patogenní a technologicky nežádoucí mikroorganizmy na povrchu předmětů a zařízení.

5.1. Obecné požadavky na čistící a dezinfekční prostředky

5.1.1. Obecné požadavky na čistící prostředky: -

Snadné a časově nenáročné rozpuštění ve vodě

-

Dobré schopnosti rozkladu a bobtnání vůči organickému znečištění

-

Dobré smáčení povrch

-

Dobré emulgační vlastnosti vůči tuku

-

Výborné schopnosti vyvazovat tvrdost vody

-

Dobré dispergační a suspenzační vlastnosti vůči pevným částem znečištění

-

Dobrý nepěnivý účinek při cirkulačním čištění

-

Nesmí vyvolávat korozi dojícího zařízení

-

Musí zajistit rychlé a dokonalé odplavení z povrchu

-

Nesmí mít negativní vliv na životní prostředí

-

Musí mít nízkou toxicitu

32 5.1.2. Obecné požadavky na dezinfekční prostředky:

-

Schopnost rychle likvidovat mikroorganizmy a to v celém spektru vegetativních forem bakterií, kvasinek a plísní

-

Dostatečná odolnost při použití

-

Musí mít vhodné čistící schopnosti

-

Nesmí výt dráždivé a toxické

-

Musí být rozpustné ve vodě a ve všech poměrech stabilní jak v koncentrovaných a zředěných pracovních roztocích

-

Nesmí vykazovat žádný nebo jen vyjímečně velmi malý zápach

-

Musí být snadno aplikovatelné a analyticky stanovitelné

5.2. Rozdělení čistících a dezinfekčních prostředků

Dle Černé (1984) dělíme čistící prostředky na jednoduché a složené. Z jednoduchých čistících kyselých prostředků se používají anorganické kyseliny, a to kyselina fosforečná, chlorovodíková a dusičná. Z organických kyselin se používá kyselina amidosulfonová, citronová, glukonová, glykolová, octová a mléčná. Z jednoduchých alkalických čistících prostředků se používá hydroxid sodný, draselný, uhličitan sodný, křemičitany a fosfáty. Kyselina fosforečná slouží k rozpuštění tvrdých nánosů z vody a mléčného kamene. Má také baktericidní účinky a je méně korosivní. Na nerezavějící ocel působí korozivně kyselina chlorovodíková a sírová, a tak se používá jen ve vyjímečných případech k nárazovému odstranění inkrustací z tvrdé vody. Dle Gajdůška (2002) se k čištění nerezavějící oceli používá hydroxid sodný, i když je silnou žiravinou. Má dobré zmýdelňovací vlastnosti, dobře rozpouští bílkoviny, ale má nízkou smáčivost, dispergační a emulgační schopnost. Stejné vlastnosti vykazují i hydroxid draselný a uhličitan sodný. Naopak velmi dobré emulgační, dispergační, smáčecí a mikrobicidní vlastnosti mají křemičitany a fosfáty a nemají korozivní účinek na kovy kromě ortokřemičitanu, který napadá hliník, cín a jejich slitiny.

33 Nejběžnější používané dezinfekční prostředky jsou chlorové preparáty a prostředky na bázi peroxidu vodíku a kyseliny fosforečné a peroctové. Ve velkém zastoupení se využívají chlorované čistící prostředky, a to pro jejich efektivní likvidaci bakterií. V poslední době se však začíná přihlížet na likvidaci bakterií. V posledních letech se však začíná zohledňovat chování těchto prostředků na životní prostředí, a to především ze zdravotního rizika a tvorby karcinogenních látek

Dle Griegera a Holce (1990) se jako velmi účinný dezinfekční prostředek osvědčila kyselina peroctová. Má málo ovlivňující efekt na životní prostředí a rozkládá se enzymem katalázou na kyslík a vodu. Její účinnost je rychlá v teplé i studené vodě. V mlékařství jsou používány jako dezinfekční prostředky kvartérní aniontové soli. K jejich výhodám patří vysoká stálost a nižší škodlivost, než je tomu u chlorovaných prostředků. Mezi jejich nevýhodu však patří vysoká pěnivost. Na KAS vznikají reverzibilní rezistence mikrobů, proto se u nás moc nepoužívají, nebo se používají na pracovištích s menším epidemiologickým rizikem a to tak, že je střídáme s přípravky založenými na bázi aktivního chlóru nebo kyseliny peroctové. Čistící prostředky složené mají většinou charakter žiravin, jsou škodlivé zdraví a při práci s nimi je nutno používat předepsané ochranné pomůcky a dodržovat předpisy bezpečnosti práce dle ČSN 46 6109.

5.3. Schválené dezinfekční prostředky

Nyní se vyskytuje na trhu široký sortiment sanitačních prostředků a stále se zvyšuje počet žádostí o povolení používání čistících a dezinfekčních prostředků pro sanitaci dojícího zařízení a dezinfekci mléčné žlázy. Od 1.července 2002 platí zákon č. 120/2002 Sb., ze dne 8. března 2002 vydaný Ministerstvem zdravotnictví České republiky o podmínkách uvádění biocidních prostředků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů.

34 Hromadně vyráběné herbicidy typu 3, 4, 5, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20 a 23 (dle přílohy zákona č. 120/2002 Sb.) se také používají k veterinární asanaci jsou to dezinfekční, dezinfekční, deratizační a repelentní prostředky přicházející do styku s prostředím kde se zvířata chovají, shromažďují a transportují a dále dezinfekční, deratizační a repelentní prostředky přicházející do styku s potravinami živočišného původu, krmivy a prostředím, kde se zpracovávají. Před vydáním rozhodnutí o povolení k uvedení biocidního prostředku na trh si Ministerstvo zdravotnictví vyžádá závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí z hlediska ochrany životního prostředí a stanovisko Ministerstva zemědělství z hlediska účinnosti pro veterinární účely, ochrany hospodářských zvířat a rostlin a zdravotní nezávadnosti krmiv, živočišných a rostlinných produktů, dle zákona 120/2002 Sb., povolování biocidního prostředku, bod 5.

5.4. Kontrola čistících a dezinfekčních prostředků

Dle Counise a McKinnona (1977) kontaminaci dojícího zařízení bakteriologické povahy nemůžeme hodnotit vizuálně, dobrým předpokladem však je dokonalá vizuální čistota. Vizuálně patrné nečistoty a usazeniny se nacházejí na predispozičních místech, jako jsou rozhraní dvou materiálů a ohyby. Dále pak autoři hovoří o poplachové a stěrové metodě, jako o nejúčinnější a nejcitlivější. Tito autoři odebírají stěry na šesti místech dojícího zařízení po skončení čištění a dezinfekce. Geometrickým průměrem hodností účinnost vyšetřovaného postupu. Považují účinnost kontaminace bakteriální povahy mléka za vhodný ukazatel kvality. Samotná bakteriologická kontrola nemůže být měřítkem pro kontrolu čištění, protože i nízký počet bakterií může také indikovat přítomnost baktericidních nebo bakteriostatických složek. K učení sanitačního opatření je zapotřebí stanovit podíl přežívajících bakterií na povrchu zařízení. Pro stanovení se používají vymývací techniky nebo otírání povrchu sterilní vatou. Vymývací technika je přesnější, protože otírání povrchu udává menší počet bakterií, neboť pryžové povrchy jsou porézní povahy.

35 6. PRACOVNÍ POVRCHY U DOJÍCÍCH ZAŘÍZENÍ

Dle Kratochvíla (1988) jsou dojící zařízení, resp. jejich povrchy obvykle z pryže, buď přirozené, nebo syntetické, nerezová a pocínovaná ocel, slitina niklu s cínem, aluminium, sklo a umělá hmota. Dle Maškové (2001) mají pryžové materiály omezenou dobu použitelnosti kvůli absorpčnímu povrchu, z tohoto důvodu se dává přednost syntetické pryži před pryží přírodní, protože absorbuje méně tuky. Vlivem sanitačních prostředků se jejich povrch znehodnocuje. Korodující povrch strukových návleček a hadic snižuje čistitelnost uvolňují se plniva a saze, které se dostávají do mléka spolu s mikrobiologickou kontaminací. Mašková (2004) též poukazuje, že vulkanizovaná pryž není zcela nepropustná pro vodu. Působením vody na kvalitu pryže a velikost snížení kvality je závislá na složení pryže a době, po kterou voda na pryž působí. Při teplotách vyšších jak 70 °C dochází u syntetických pryží k deformaci tvaru a to trvale. Proto je zcela nevhodné ponechání strukových návleček mezi dojením ve vodě obsahující ještě aktivní chlór pro zvětšení účinnosti. Poškození a jeho rychlost je ovlivnitelná především materiálem, složením sanitačního roztoku, koncentrací, vlivem teploty, časem působení a dalšími různými činiteli. Póry a trhliny na strukových návlečkách se zvětšují úměrně s dobou používání a jsou rezervoáry mikroorganizmů. Dle Černé (1986) závisí rychlost znehodnocení na použitém materiálu. Degradaci urychluje nedodržení předepsaných koncentrací udávaných výrobcem. Dle Černé (1965) při čištění usnadňuje práci správně opracovaná nerezová ocel. Musí se však s rozvahou volit roztoky při čištění a dezinfekci, obzvláště pokud se jedná o kyseliny a chlorové roztoky. Silné alkalické a kyselé roztoky jsou výraznými korozivními činiteli, nenarušují však nerezavějící ocel, avšak roztok kyseliny dusičné působí korozivně na nerezavějící ocel pouze v přítomnosti iontů chloridu.

36 Dle Kratochvíla (1988) je velmi vhodným a tepelně odolným materiálem borosilikátové sklo s hladkým povrchem. Hladký povrch skla a jeho průhlednost nejsou ovlivňovány čistícími roztoky ani teplem.

Dle Seydlové (1995) hliník ani plasty nevyhovují hygienickým požadavkům, protože mléko se chová jako kyselina, vyleptává povrch a ve vznikajících trhlinách ulpívá mléko stávající se živnou půdou pro mikroorganizmy.

7. MIKROBIOLOGICKÉ POŽADAVKY NA MLÉKO

Mezi základní potraviny patří právě mléko, má vyváženou skladbu živin vysoký obsah vody, a proto je velmi dobrým živným prostředím pro obrovské množství mikroorganizmů. Dle Gajdůška (2003) je jakost a trvanlivost mléka a také mlékárenských výrobků závislá především na mikrobiální čistotě syrového mléka. Mezi největší cíle výrobce mléka a mléčných výrobků je získat mléko té nejvyšší kvality při co nejnižších vynaložených nákladech. Požadavky na mléko však stále rostou, hlavně po vstupu České republiky do Evropské unie. Dle Kadlece (2000) jsou nežádoucí mikroflórou v mléce patogenní mikroorganizmy, jež jsou původci různých onemocnění, potom původce antropozoonóz, mikroorganizmy tvořící toxiny a saprofytické mikroorganizmy, kteří jsou původci kažení potravin, zejména lipolýzy a proteolýzy. V ČSN 57 0529 ze zpracovatelského hlediska jsou stanoveny také požadavky na maximální přípustné počty tzv. technicky škodlivých mikroorganizmů, které svojí přítomností a hlavně metabolickou činností mohou zhoršit, respektive zcela znehodnotit mlékárenské výrobky. Jde hlavně o koliformní bakterie, jejichž celkový počet smí být maximálně 1000 cfu v 1 ml, psychotropní mikroorganizmy, jejichž celkový počet nesmí být větší než 50 000 v 1 ml mléka, termorezistentní mikroorganizmy, jež nesmějí překročit limit 2000 v 1 ml mléka. Dle Gajdůška (2003) jsou požadavky na některou z těchto skupin uplatňovány podle výrobního zaměření zpracovatelského závodu.

37 Hygienický limit celkového počtu mikroorganizmů činí dle směrnice EU č.46/92 hodnota do 100 000 v 1 ml mléka, stanovuje se geometrickým průměrem za poslední dva měsíce, při prověřování minimálně dvakrát za měsíc v každém z těchto měsíců. Pro hodnocení jakosti nakupovaného mléka existují centrální laboratoře (Praha, České Budějovice, Pardubice), které zpracovávají údaje o jakosti od roku 1997. Za pětileté období od roku 1997 do roku 2002 došlo v prvním případě k vysokému snížení celkového počtu mikroorganizmů a v posledním roce ke snížení podílu pozitivních vzorků s rezidui inhibičních látek z 0,35% na 0,24% a vzorků se spirálujícími aerobními mikroorganizmy z 10,6% na 6,3%. V české republice je však podíl pozitivních vzorků stále vysoký s porovnáním s jinými vyspělými zeměmi. Je to především v závislosti s vysokým počtem somatických buněk ( v roce 2002 259000 v 1 ml mléka). Tato hodnota odpovídá předpisům platným v České republice i směrnicím daných Evropskou unií (č.92/46) kde mezní hodnota počtu somatických buněk je 400000 v 1 ml mléka, ale neodpovídá však současnému požadavku na zdravé stádo, kde je mezní hodnota do 200000 somatických buněk v 1 ml mléka, a to je ještě tato hodnota dvounásobně větší, než ve vyspělých zemích Evropské unie.

8. HYGIENA A DEZINFEKCE V CHOVU SKOTU

8.1. Plošná dezinfekce

Cílem snahy každého chovatele mléčného skotu je vyrábět potraviny v nejlepší kvalitě a zabezpečit co nejlepší hygienické podmínky zejména pro dojnice. Velkou pozornost je třeba věnovat stájovému prostředí, ve kterém dojnice chováme. Abychom zajistily optimální stájové prostředí pro chovaná zvířata, musíme dodržovat základní zásady hygieny.

Asanace prostředí je soubor opatření zahrnující v sobě zneškodňování, ničení mikroorganismů nebo dalších přenašečů z různých potencionálních zdrojů.

¨

38 Postupy při asanaci prostředí :

1. Mechanická očista – cílem této etapy je odstranit nečistoty organického původu. Neodstraněné nečistoty slouží jako živná půda pro velké množství mikroorganismů a jiné původce nákaz a výrazně snižuje účinnost dezinfekčních prostředků. V současné době se ke zvýšení efektivity mechanické očisty používají vysokotlaká zařízení na teplou vodu. Ke zlepšení účinnosti se používají různé druhy přípravků, které obsahují povrchově aktivní látky nebo sodu.

Dezinfekce – předmětem zájmu, jsou všechna místa, kde se zvířata zdržují ( dojírny, čekárny, přípravny, atd.). Množství a druh

dezinfekčního prostředku závisí na čistotě,

hladkosti a poloze dezinfikovaného materiálu. K dezinfekci ploch dojíren, čekáren a mléčnic by měla být spotřeba dezinfekčního roztoku 0,5 l na 1m2. Při dezinfekcí výběhů a pastvin se na 1m2 aplikuje 5-10 l roztoku. K plošné dezinfekci se používají chemické přípravky, které jsou bázi halogenů, hydroxidů, aldehydů, sloučenin kovů, organických kyselin a povrchově aktivních látek.

Hydroxidy Jsou antimikrobiálně velmi účinné látky, rozrušující buněčnou strukturu a tkáně, ale současně mohou poškozovat i dezinfikovaný materiál. Tj. zařízení stájí, mechanizaci apod. Mají leptavý účinek, silně poškozují kovy i textilie. V praxi se k dezinfekci používá především louh sodný, louh draselný a louh vápenatý. NaOH a KOH mají dobré baktericidní, virocidní i sporocidní vlastnosti. Louh vápenatý ( Ca(OH)2 ) má rovněž dobré baktericidní a virocidní vlastnosti, je potřeba jej smísit s vodou a připravit vždy čerstvý.

Halogeny V dezinfekční praxi je z halogenových prvků nejdůležitější chlora jod.

Chlor Je to žlutozelený plyn, jež se používá k dezinfekci pitné vody a odpadních vod. Ve studené vodě se dobře rozpouští, rychle působí, má dobré dezinfekční účinky. Větší

39 význam pro praxi mají chlorové sloučeniny. Chlorové preparáty patří do skupiny okysličovadel. Chlorové preparáty obsahují soli kyseliny chlorné, která se ve vodě – vlhkém prostředí – rozkládá za vzniku kyseliny chlorovodíkové a kyslíku. Chemická aktivita těchto preparátů spočívá v množství uvolněné skupiny –OCl-. Množství uvolňujícího se kyslíku odpovídá množství regulujícího chloru, který nazýváme aktivním chlorem. Pro praxi je důležité si zapamatovat, že chlorové preparáty jsou účinné za přítomnosti vody.

Jod Krystalický jod má velmi dobré dezinfekční účinky, ve vodě se však velmi těžko rozpouští. V praxi se využívá v medicíně, rozpouští se v čistém lihu ve formě lihového roztoku jodu – jodová tinktura, jež má vynikající dezinfekční vlastnosti, zejména při použití ve veterinárním lékařství. V poslední době byly syntetizovány špičkové jodové syntetické preparáty – j o d o f o r y – jež jsou rozpustné ve vodě a mají vynikající dezinfekční účinky.

Aldehydy Z aldehydů se v dezinfekční praxi používá zejména

f o r m a l d e h y d

a glutaraldehyd. Formaldehyd je bezbarvý, ostře štiplavý plyn. Do distribuce přichází jako 40 % vodný roztok formalínu. Formalín je chemicky velmi nestálý, poškozuje kovy a textilie. Má vynikající dezinfekční účinky – baktericidní, virocidní, sporocidní i fungicidní. Glutaraldehyd je velice účinný proti bakteriím a jejich spórám, houbám a různým virům. Používá se především k hrubé plošné dezinfekci v prvovýrobě mléka a v humánní medicíně. Aldehydy jsou špatně biologicky odbouratelné a zatěžují životní prostředí.

Sloučeniny kovů Sem patří těžké kovy, které mají tzv. oligodynamický účinek, tzn., že ionty těchto kovů přechází do roztoků a mechanismus jejich působení je v koagulaci bílkovin mikroorganismů nebo inaktivaci enzymatické činnosti mikroorganismů.

40 Kyseliny Z organických kyselin se používá kyselina peroctová. Je to bezbarvá, nestálá tekutina ostrého zápachu, její páry jsou hořlavé, výbušné a má korozívní účinky. Při styku s pokožkou pálí a leptá.

Tenzidy Jsou to povrchově aktivní látky. Nejrozšířenější jsou tzv. kvarterní amoniové báze. Jsou nejedovaté, bez zápachu, nedráždí kůži a nevyvolávají korozi, chemicky jsou stálé.

2. Dezinsekce – je komplex opatření, jímž hubíme škodlivý hmyz, popřípadě jiné členovce. Je třeba ji provádět ve všech prostorách, protože je významným přenašečem řady nakažlivých onemocnění (malárie,tularémie,mastitidy, atd.) a rovněž zvířata zneklidňuje a podílí se na znehodnocování potravin.

3. Deratizace - je komplex opatření k ničení škodlivých hlodavců, kteří působí hospodářské škody a ohrožují zdraví zvířat a lidí přenášením nákaz. Deratizace je nedílnou součástí asanačních opatření. Úspěšnost deratizace závisí na systematickém provádění této činnosti nejenom v jednom objektu, ale v celém komplexu. Boj proti hlodavcům je veden jak z důvodů ekonomicko-hospodářských, tak i zdravotně epidemiologických

a

epizootologických.

Hlodavci

působí

velké

škody

národohospodářské (ztráty až 20 % sklizených plodin, poškození staveb, inženýrských sítí).

8.2. Dezinfekce mléčné žlázy a dojícího zařízení

Nedílnou součástí sanace v chovu dojného skotu je dezinfekce a čištění dojících zařízení a hygiena mléčné žlázy.

Mléko přítomné v parenchymu mléčné žlázy je u zdravých dojnic prakticky sterilní. Přítomná mikroflóra pochází z průniku mikroorganismů ze vnějšího prostředí strukovým kanálkem do mléčné cisterny, tj. primární kontaminace.

41 Mikroorganismy, které se dostávají do mléka z ostatních zdrojů, představují sekundární kontaminaci, jenž pochází z povrchu zvířat, rukou obsluhujícího personálu,stájového vzduchu, používané vody, krmiva, steliva a především z dojícího zařízení. Dobrý technický stav dojícího zařízení je základním předpokladem pro minimalizaci rizika vzniku zánětů mléčné žlázy. Velký vliv na zabránění vzniku zánětů mléčné žlázy má správné vydojování, pulzační poměr a podtlak dojícího zařízení. Za nejdůležitější původce zánětu mléčné žlázy jsou považovány Streptokoky, Stafylokoky, koliformní bakterie, klostridie a další. Důležitým krokem je minimalizovat a zamezit přenos těchto patogenů.

8.3. Dezinfekce před dojením

Je nezbytné před každým dojením důkladně odstranit všechny organické nečistoty z povrchu struku a otřít jeho povrch čistou utěrkou namočenou v dezinfekčním roztoku. Dezinfekční roztoky jsou většinou na bázi alkoholů, peroxidu vodíku, tenzidů. Alkoholy všeobecně mají baktericidní účinky, ale nepůsobí proti spórám. Například Isopropanol má lepší baktericidní účinek, než ethanol a současně působí i virocidně. Benzylalkohol působí proti Gram-pozitivním a Gram-negativním bakteriím a působí jako slabé lokální anestetikum. Přípravky na bázi peroxidu vodíku, popř.kyseliny peroctové vykazují výborný antibakteriální účinek, tak jako alkoholy se rychle při styku s organickým materiálem rozkládají enzymem katalázou. Kyslík, který touto reakcí vzniká je hlavním dezinfekčním agens, proniká do bakterií a inhibuje enzymatickou reakci proteinů. Utěrky je třeba po použití vyměnit a na další dojnici použít vždy novou, aby se zabránilo přenosu patogenů. Přenos patogenů probíhá také dojící soupravou, proto se doporučuje před každým dalším nasazením strukových násadců dezinfekce kyselinou peroctovou nebo peroxidem vodíku.

42 8.4. Dezinfekce po dojení

Dezinfekce struku po dojení je nutností. Je to důležitý prvek hygienického režimu pro tlumení infekcí. Eliminuje se až 85 % bakterií na povrchu struku. Po skončení dojení se strukový kanálek uzavírá desítky minut, proto je vhodné, aby dojnice po dojení byly u žlabu a neuléhaly bezprostředně na znečištěné lože. Z 80-85% všech zánětů vemene vzniká průnikem bakterií přes strukový kanálek. Prostředky, které se používají k dezinfekci po dojení mají většinou dobrý dezinfekční účinek, ale na povrchu struku do doby dalšího dojení nevydrží, protože ani po určité době nevytváří zasychající film, který by bránil průniku patogenů skrz strukový kanálek.

Tento problém je patrný zejména v letním období u dojnic s velmi vysokou užitkovostí, u kterých většinou vlivem extrémní zátěže na imunitu, chybí přirozená ochranná clona v podobě keratinu, laktoferrinu a strukový kanálek zůstává dlouhou dobu otevřený. Doporučuje se používat takové prostředky, které obsahují polymery a vytvoří na povrchu struku prodyšný film a zamezí tak průniku bakterií, protože sama dezinfekce je jen jednorázové opatření, které má dobu působení jen do té doby než se dojnice dostane do styku s kontaminovaným materiálem. Jako hlavní dezinfekčně účinné látky se používá organicky vázaný jód, jehož nosičem je polyvinylpyrrolidon (PVP-jod) nebo anorganicky vázaný, kde je hlavním nosičem kyselina fosforečná. Jód byl poprvé použit ve zdravotnictví před 140 lety, kde se ukázalo, že má smrtící vliv na bakterie a jejich spóry, kvasinky a viry. Dalšími používanými dezinfekčními agens jsou kyselina mléčná, glykolová, alkoholy a chlorhexidinglukonát. Hydroxykyseliny (kyselina mléčná, glykolová) velmi dobře účinkují proti aerobním bakteriím. Chlorhexidinglukonát má široké spektrum antibakteriální aktivity proti Grampozitivním a Gram-negativním bakteriím. Některé kmeny bakterií, například Proteus a Providencia spp., se mohou stát vůči němu rezistentní. Tyto účinné látky v používaných koncentracích jsou netoxické.

43

8.5. Sanitace dojících zařízení

Sanitace dojících zařízení je dalším nezbytným krokem k tomu, abychom dosáhly co nejlepší kvality mléka. Po skončení procesu dojení zůstávají na vnitřním povrchu všech částí dojícího zařízení zbytky mléka. Vzniká zde tenká vrstva usazenin laktózy, tuku, bílkovin a minerálních látek, které je nutno odstranit. Tyto organické usazeniny jsou porézní a vytvářejí výborné prostředí pro množení mikroorganismů. Sanitace musí zajistit, jak výborné vyčištění tak dezinfekci. K odstranění organických nečistot se používají alkalické prostředky, které se kombinují s kyselými prostředky, které slouží k odstranění anorganických usazenin.

Alkalické prostředky jsou většinou kombinací chlornanu sodného a hydroxidu sodného nebo hydroxidu draselného. Hydroxidy výborně odmašťují, rozpouští tuky a působí baktericidně. Chlornan je dezinfekční agens, který působí baktericidně a virucidně.

Kyselé prostředky jsou z velké části na bázi anorganických kyselin ( kyselina dusičná, fosforečná, sírová, atd.). Kyselina dusičná je silná kyselina, která má oxidační vlastnosti, má výborné baktericidní, virucidní a sporocidní vlastnosti, ale je zároveň velmi agresivní k pracovním povrchům dojícího zařízení. Kyselina fosforečná, která je nejčastěji používaná nemá oxidující vlastnosti, je to slabá kyselina a nenarušuje povrchy dojícího zařízení.

Teplota roztoku je důležitá pro zvýšení dezinfekční účinnosti prostředků. Teplota roztoků by měla být vyšší než 40°C, kdy dochází k zmýdelňování tuků a neměla by přesáhnout 75°C, kdy dochází v ireverzibilním změnám na nitrilových součástech dojícího zařízení, které se stávají nečistitelnými.

Důležitým faktorem je používaná voda k sanitaci, která musí odpovídat normě pitné vody. Účinnost sanitačních prostředků záleží na chemických a mikrobiologických parametrech používané vody. Čím je používaná tvrdší, tím se účinnost sanitačních prostředků

snižuje

v důsledku

vyvazování

vápenatých

a

hořečnatých

iontů.

44 Kontaminace vody způsobuje znečištění celého dojícího zařízení, proto se musí dezinfikovat, zejména pokud pochází z vlastních vrtů.

8.6.Dezinfekce vody

Pitná voda (ČSN 75 7111) zdravotně nezávadná, která ani při dlouhodobém používání nevyvolává onemocnění ani poruchy zdraví.

Vodou se nejčastěji šíří viry ( enteroviry , picornaviry), bakterie (Salmonela typhimurium,

Escheroschia

coli,

Mycobacteria

tuberculosis),

prvoci

( měňavky,bičíkovci, améby), červi ( vajíčka škrkavek,tasemnic). U vlastních studní se doporučuje vždy 1x za rok vodu vyčerpat

a odstranit usazeniny, omýt stěny 1%

hydroxidem sodným a naplnit vodou. Voda by se měla průběžně dezinfikovat, aby se zabránilo zamoření a pomnožení infekčních zárodků. V praxi se používá nejčastěji chlornan sodný nebo peroxid vodíku, které mají výborné dezinfekční vlastnosti a rychle se odbourávají.

Nesmíme zapomenut si nechat alespoň 2x za rok udělat rozbor používané vody, abychom předešli zdravotním problémům zvířat a znehodnocování potravin.

45

9. ZÁVĚR

Ve své bakalářské práci na téma Čištění a sanitace v prvovýrobě mléka jsem se zaměřil na aspekty, které vedou ke kontaminaci a znečištění mléka v jeho prvovýrobě, čili při dojení a hned po nadojení. V této práci je obsaženo, jaké zdroje jsou příčinou kontaminace a jakým způsobem, resp. jakými prostředky a způsoby čištění této kontaminaci zabránit.

Se vstupem do Evropské unie se i v České republice preferuje mléko té nejvyšší kvality a výrobci se snaží vyrábět mléko a mléčné výrobky v té nejvyšší kvalitě za co nejnižší vynaložené náklady na jeho výrobu a zpracování, protože bohužel u většiny kupujících v našem státě stále převažuje výhodnost ceny nad kvalitou výrobku, což se projevuje bohužel v kvalitě některých mléčných výrobků a to především v prodejnách velkých potravinových obchodních řetězců, které se specializují na výrobu nejen mléčných ale i ostatních výrobků v co nejnižší cenové relaci, tedy i s horší kvalitou. V této bakalářské práci jsem se snažil zjednodušeně popsat z níže uvedené literatury možnosti a metody čištění složek, které se účastní dojení a tedy prvovýroby mléka.

V závěru

práce

jsou

rovněž

uvedeny

údaje,

které

by

měli

odpovídat

mikrobiologickým normám na mléko a také jsou zde uvedeny metody hygieny, dezinfekce a sanitace v chovu skotu.

46

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ADAMOVÁ, V. : Největší kruhová dojírna v Česku, Náš Chov 10/2005, s. 8 CITTERBERGOVÁ, A. : Uplatnění zoohygieny při zvyšování biologické kvality mléka. Disertační práce, VŠV Brno, 1987, s. 92 COUSINS, C., McKINNON, C. H. : Cleaning and desinfection in Milk Productions, In Machina milking. Shinfield, 1977, s. 51 – 63 ČERNÁ, E. , MERGL, M. : Sanitace při výrobě mléka a mléčných výrobků. SNTL Praha, 1984, s. 21 - 37 ČERNÁ, E., ŠULC, K. : Čištění a dezinfekce v mlékárenském průmyslu, SNTL Praha, 1965, s. 27 - 42 DOKTOROVÁ, J. : Automatizace v chovu skotu, Farmář 5/2005 s. 35,36 DOLEŽAL, O. : Mléko, dojení, dojírny, Agrospoj, 2000, s. 166, 172 ERIKSEN, L., RASSMUSSEN, MD. : Automatik backflusing of teatcup linete by the Airwash system. Forkningsrapport-Statens-Husdyrburgsforsog, 1994, No. 25, s.31 FRYČ J. : Sanace v chovu dojeného skotu, Zemědělec 8/2005, s .3 GAJDŮŠEK, S. : Laktologie. MZLU Brno, 2003, s.58, 62 GAJDŮŠEK, S. : Mlékařství II. MZLU Brno, 2002, s. 112 – 123 GAJDŮŠEK, S. : Základní princip čištění a dezinfekce. In : Sborník referátů čištění a dezinfekce v prvovýrobě mléka, MZLU Brno, 1995, s. 12 -16 GRODA, B. : Technika a mechanizace živočišné výroby, MZLU Brno, 1991, s. 28 HOLEC, J., GRIEGER, C. : Hygiena mlieka a mliečnych výrobkov. Príroda, Bratislava, 1990, s. 215 CHRISTENSEN, S. : Parlours, 2000, http://www.sac.dk/showpage.php KADLEC, I. : Čištění a dezinfekce v prvovýrobě mléka. Milcom servis a.s. Praha, 1994, s. 52,53 KADLEC, I : Problematika prvovýroby mléka. Náš chov, 2003, č. 2, s.16 KADLEC V,., ŠVARCBERK, J. : Příručka pro dojiče, SNZ, Praha 1977, s. 15 KAMÍR J. : Dojící technika, 2000, http://www.kamir.cz/default.asp?ID=dojici_technika LÁTAL, A. : Novinky firmy WestfaliaSurge, Náš chov 9/2005, str.14-15 LOBOTKA, J. : Zariadenia na dojeni, chladenie a ošetrovanie mlieka,1987, s.63,64

47 MACHÁLEK, A. : Čištění a dezinfekce dojících strojů a zařízení k získávání a úchově mléka. In : Čištění a dezinfekce v prvovýrobě mléka. Milcom servis a.s. Praha, 1994, s. 56 - 63 MAŠKOVÁ, A. : Čistící a dezinfekční prostředky. Náš chov 2004, č. 7, s. 15 PAŘILOVÁ, M. : Od ručního dojení k robotům, Náš Chov 2/2006, str.26-29 SEMJAN, Š. : Hygiena získávání mléka. In : Výroba kvalitního mlieka. Príroda Bratislava, 1987, s. 150 – 188 SEYDLOVÁ, R. : Dezinfekce dojících zařízení, Náš chov, 2004, č. 2, s.22, 23 SEYDLOVÁ, R. : Sanitační prostředky. Náš chov, 1995, č. 4, s. 26 STÁDNÍK, L. : Efektivita dojení třikrát denně, Náš Chov 7/2005 str.P1-P6 SUKOVÁ, I. : Výsledky hodnocení jakosti mléka v ČR. Mlékařské listy – zpravodaj, 2003, č. 20077, s. 15 - 18 VÁŇOVÁ, E. : Dojící robot Astronaut A3, Farmář 1/2006, str. 50,51 VEGRICHT, J. : Vývojové tendence v oblasti dojení na výstavě EuroTier 2004. Náš chov, 2005, č.1, s.12 VEGRICHT, J. : Dojící zařízení, VÚZT Praha, 1999, s. 85 VEGRICHT, J. : Vývojové trendy dojící techniky. Náš chov 2003, č. 1, s. 1 - 10 ŽIŽLAVSKÝ, J. : Chov hospodářských zvířat, MZLU Brno, 2000, s. 116 Propagační materiály firem S.A.Christensen & CO.., Wesfalia Surge