MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Odchov ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v podmínkách intenzivního chovu a možnost jeho kombinace s rybničním odchovem.

Diplomová práce

Brno 2009

Vedoucí diplomové práce:

doc. Dr. Ing. Jan Mareš

Vypracoval:

Jaromír Dvořák

-2-

Abstrakt Předmětem této diplomové práce je provedení a vyhodnocení experimentů týkajících se odchovu ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách a možnost kombinace s rybničním chovem. Na základě našich zjištěných výsledků můžeme označit intenzivní chov ročka candáta v české akvakultuře za proveditelný. Pro úspěšnost odchovu však doporučujeme splnit následující faktory, které výrazně ovlivňují úspěšnost převodu plůdku a následného intenzivního chovu candáta. Jedná se o využití rychleného plůdku o počáteční hmotnosti min. 0,4 g, hustota obsádky 3-4 ks/l, aplikace krmiva po dobu nejméně 10 hodin denně, pomocí co největšího množství krmítek, výraznější barva krmiva, jestliže přítoková voda je zakalená. Při dodržení těchto parametrů lze počítat s množstvím převedených ryb na úrovni 30 % a více. Následný odchov do kategorie ročka je bezproblémový s minimálními ztrátami, z nutričního hlediska je optimální složení krmné směsi 40-50 % NL s obsahem lipidů do 15 %. Při aplikaci krmiva těchto parametrů candát vykazuje velmi dobrý růst, s hodnotou konverze krmiva okolo 1, což je příznivé i pro ekonomiku chovu. Při dodržení zásad techniky krmení a zoohygieny jsme na konci druhé dekády srpna dosáhli velikosti ročka candáta o TL 110,2 ± 11,54 a W 10,2 ± 3,29 g. Kanibalismus při chovu ročka nepřesáhl 10 %. Při našich experimentech jsme dosáhli přežití ryb (odchovaných v intenzivním chovu) po přesazení do rybničních podmínek 32,9 - 74,8 %. Tedy kombinace intenzivního a rybničního chovu je možná. Avšak tyto hodnoty prozatím nejsou plně uspokojivé a naznačují, že ne zcela všechny otázky potravního chování candáta jsou vysvětleny. Téma zpětné piscifágní adaptace by tak mělo být i nadále zkoumáno v dalších studiích.

Klíčová slova candát obecný, roček, plůdek, suchá dieta, rybniční chov Abstract The aim of this diploma thesis is the evaluation of feeding experiment concerning the conversion of pikeperch yearling (Sander lucioperca) from artificial diet to pond culture. According to obtained data it seems feasible to carry out the intensive rearing of pikeperch yearling under the conditions of the Czech aquaculture. We recommend using the summer fry of the initial weight 0.4g; 3-4 individuals per litre and feed application for 10 hours during the day using as many feeders as possible. In case

of water turbidity it is recommended to use the coloured fish diet. If all above mentioned parameters are fulfilled the conversion rate will reach 30% and more. Subsequent rearing up to the yearling level is accompanied with minimal losses. From the point of nutritional needs it is optimal to use 40-50% of proteins and 15% of total lipids in fish diet. Using these diets, satisfactory growth and food conversion ratio (FCR) equal one were achieved, that is favourable for the economics of pikeperch rearing. Using this methodology we obtained the pikeperch fish of total length (TL) 110.2 ± 11.54 mm and weight (w) 10.2 ± 3.29 g. Cannibalism did not exceed 10%. Combination of intensive and pond rearing is feasible. During our experiment we reached the survival rate of fish fed by artificial diet 32.9 – 74.8% in the pond. Obtained values reflect the unclear questions of dietary behaviour of pikeperch. The item of reverse piscifagous adaptation is still unclear and it needs to be study more in details.

Keywords pikeperch, yearling, summer fry, artificial diet, pond culture

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Odchov ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v podmínkách intenzivního chovu a možnost jeho kombinace s rybničním odchovem.“ zpracoval sám a uvedl jsem veškeré použité prameny a zdroje informací. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47 B Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor diplomové práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně dne 15. 5. 2009

vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mě přivedli k tomuto krásnému šupinatému povolání. Dále bych chtěl poděkovat rodičům za finanční a veškerou pomoc při studiích. Doc. Janu Marešovi za umožnění zpracování daného tématu, za jeho rady a připomínky. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mi umožnili pravidelné vyučování některých odborných předmětů na SRŠ a VOŠ VHE ve Vodňanech při denním studium rybářské specializace na MZLU v Brně, i když situace mnohdy nebyla jednoduchá snažili se mi vždy vyhovět. Konkrétně bych chtěl v tomto ohledu poděkovat Doc. Marešovi za brněnskou stranu a Ing. Dubskému za SRŠ a VOŠ VHE Vodňany, který mi byl velkou oporou a dobrým rádcem, zejména v období, kdy jsem začal učit. Díky jeho obrovské obětavosti, která je mu vlastní, jsem vždy věděl, že mi správně poradí a pomůže. Také bych chtěl poděkovat Kalimu, který je mým výborným kamarádem za obětavou aktivní pomoc při realizaci některých experimentů. A také za to, že je mým věrným kolegou přitom našem společném rybářském životním putování. Velký dík také patří pracovišti, kde bylo umožněno provádět velkou část experimentů, konkrétně se jedná o vedoucí pracovníky ve Velkém Dvoře- Rybníkářství Pohořelice a.s. Ing. Šutovskému a Ing. Němcovi a všem zaměstnancům líhně, kteří mi ochotně pomáhali a vytvářeli výbornou atmosféru na pracovišti. Dále bych chtěl poděkovat všem studentům, zaměstnancům a spolupracovníkům na Oddělení rybářství a hydrobiologie, kteří mi poskytli cenné podklady a jakoukoliv pomoc nejen při vypracování této diplomové práce. Velký dík patří Ing. Vítu Baránkovi, PhD., který mi pomohl při vypracování této diplomové práce, při našich konzultacích mi vždy věnoval svůj volný čas. Dík mu patří také za to, že mi byl dobrým rádcem a kamarádem v období, kdy jsem to potřeboval. Věděl jsem, že se na něj mohu vždy obrátit o pomoc, dodal mi vždy ten správný impuls, který mě povzbudil do dalších činností. Díky Víťo!! Poděkování patří také rybářské společnosti Jan Kolowrat Krakovský a MO MRS Náměšť nad Oslavou. Tato diplomová práce vznikla za finanční podpory projektu MZe ČR, NAZV QH 71305 „Vývoj nových metod chovu vybraných perspektivních akvakulturních druhů s využitím netradičních technologií

(2007-2011,

MZE/QH)“

a

s podporou

Výzkumného

záměru

č.

MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Obsah 1

ÚVOD.......................................................................................................... 9

2

CÍL PRÁCE............................................................................................... 11

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED............................................................................. 12

3.1

Systematické zařazení candáta obecného ................................................................................12

3.2 Geografické rozšíření ................................................................................................................12 3.2.1 Rozšíření v ČR........................................................................................................................ 12 3.3

Popis candáta obecného ............................................................................................................12

3.4

Biologie candáta ve vztahu k intenzivnímu chovu ..................................................................13

3.5

Rozmnožování............................................................................................................................17

3.6

Chov candáta obecného v rybnících ........................................................................................18

3.7 Intenzivní chov candáta ............................................................................................................19 3.7.1 Odchov larev candáta obecného v technické akvakultuře ...................................................... 20 3.7.2 Převod rychleného plůdku candáta na suchou dietu ............................................................... 21 3.7.3 Odchov ročka a následný odchov v intenzivním chovu.......................................................... 28 3.7.4 Výživa candáta obecného v intenzivních chovech.................................................................. 34 3.7.5 Srovnání candáta z klasického a intenzivního chovu.............................................................. 39 3.7.6 Možné kombinace intenzivního a rybničního chovu .............................................................. 41

4 4.1

MATERIÁL A METODY............................................................................ 42 Posouzení vlivu zbarvení diety na úspěšnost převodu Car .....................................................44

4.2 Následný odchov úspěšně převedených ryb rok 2008, experimentální odchovné zařízení MZLU v Brně...........................................................................................................................................45 4.3 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním chovem Pohořelice 2007 ..........................................................................................................................45 4.4 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním odchovem Pohořelice 2008 ......................................................................................................................46 4.5

Zpětná adaptace na piscifágní způsob života, rok 2007/2008, rybník Čahoun ....................48

4.6

Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2008, sádky Rozkoš.................................49

4.7

Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2007, rybník Práchovna .........................50

5

VÝSLEDKY A DISKUSE .......................................................................... 51

5.1

Posouzení vlivu zbarvení diety na úspěšnost převodu Car .....................................................51

5.2

Následný odchov úspěšně převedených ryb rok 2008, na MZLU v Brně .............................53

5.3 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním chovem Pohořelice 2007 ..........................................................................................................................54 5.4 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním odchovem Pohořelice 2008 ......................................................................................................................56 5.5

Zpětná adaptace na piscifágní způsob života, rok 2007/2008, rybník Čahoun ....................66

5.6

Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2008, sádky Rozkoš.................................66

5.7

Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2007, rybník Práchovna .........................68

6

ZÁVĚR...................................................................................................... 71

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY........................................................... 73

8

PŘILOŽENÉ GRAFY K VÝSLEDKŮM ..................................................... 80

9

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ........................................................... 81

10 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ............................................................... 82 11 PŘÍLOHY .................................................................................................. 84 11.1

Příspěvek na České ichtyologické konferenci s mezinárodní účastí 3.- 4.12. 2008 ..............84

11.2

Doporučená metodika pro intenzivní chov ročka candáta obecného v ČR ..........................90

1 Úvod Candát obecný (Sander lucioperca) je sladkovodním rybím druhem, běžně se vyskytujícím v tekoucích a stojatých vodách Evropy a Asie. Jedná se o rybu dravou, která se řadí k našim hospodářsky nejvýznamnějším a velmi ceněným rybím druhům. Candát je rybou na trhu velmi žádanou, nabízí dobré odbytové možnosti, jak v podobě tržních konzumních ryb, tak v produkci násadového materiálu pro dostatečné zarybnění volných vod za ekonomicky výhodnou cenu. Jeho poptávka na trhu je trvale neuspokojena. Realizační cena candáta na trhu obvykle překračuje hranici 200 Kč za 1 kilogram živé hmotnosti (u tržních ryb). Vysoká poptávka po candátovi je díky mimořádné kvalitě masa a chutnosti. Svalovina je pevná, obsahující malé množství tuku (obsah do 1,5% v čerstvé hmotě svalu) s významným zastoupením zdraví prospěšných, vysoce nenasycených mastných kyselin (HUFA) řady n-3 (eikosapentaenová kyselina – EPA a dokosahexaenová kyselina – DHA). Obsah nenasycených mastných kyselin ve svalovině v intenzivním chovu candáta nabývá ještě většího významu, protože můžeme složením podávané suché diety významně ovlivnit kvalitu finálního produktu, konečnému spotřebiteli můžeme nabídnout výrobek vysoké nutriční kvality s vyšším zastoupením zdraví prospěšných HUFA. Candát obecný je také velice atraktivní a vyhledávanou rybou pro sportovní rybáře. Jeho celkový roční výlovek v ČR se pohybuje v rozmezí 160-190 tun, z čehož přibližně 47 tun zaujímá výroba z produkčního rybářství, zbývajících 120-150 tun je vyloveno sportovními rybáři ve volných vodách. Výroba z produkčního rybářství ani výlovek z volných vod neprodělává výrazné meziroční výkyvy a je dlouhodobě ustálená (ŽENÍŠKOVÁ et GALL, 2007). V České republice je candát obecný převážně chován klasickou technologií v rybničním chovu, k reprodukci je využívána Šustova metoda poloumělého výtěru. Jako potravu v rybnících candát využívá převážně zooplankton, starší ročníky pak menší kaprovité ryby, produkce je tak plně závislá na biomase zooplanktonu a dostatečném množství velikostně odpovídajících potravních ryb, což značně omezuje výrazný nárůst produkce candáta v rybnících. V době posledních dvaceti let dochází v chovu ryb k určitým změnám, zejména ve využívání technických akvakultur (výrazný nárůst produkce ryb v tomto sektoru), kde jsou využívány řízené a kontrolované podmínky. Již v roce 1995 zařadila Evropská komise pro akvakulturu Percidae (EWAP) mezi výzkumné priority potřebu nabytí poznatků a informací o výživě, krmení a specifických požadavcích ryb čeledi Percidae

-9-

vztahujících se k technickým akvakulturám. V rámci provedených experimentů s candátem obecným (Sander lucioperca) bylo zjištěno, že se jedná o druh vysoce perspektivní pro intenzivní chovy, neboť je schopen se adaptovat na podmínky intenzivního chovu, výborně využívá předkládané granulované krmivo (hodnota krmného koeficientu (FCR) do 1,5), má vysoké tempo růstu, výbornou kvalitu masa, dobré odbytové podmínky. Je tedy snahou candáta stabilně začlenit do intenzivních chovů v technických akvakulturách, které by výrazně přispěly ke zvýšení produkce této ryby a celkově ke zlepšení ekonomiky chovu ryb. Využívání technických akvakultur v ČR není tak rozšířené jako například v některých zemích západní Evropy, avšak v posledních letech, kdy dochází k velkým klimatickým a environmentálním změnám (zvyšování teploty vody, zvýšená eutrofizace, nerovnoměrnost srážek, silná predace rybožravých predátorů - v případě candáta se zejména jedná o kormorána velkého) intenzivní chovy ryb v technických akvakulturách (modifikované na podmínky v ČR) nacházejí stále širší uplatnění. Rozšiřování intenzivních chovů ryb a modernizace odchovných zařízení v ČR také významnou měrou napomáhá Operační program rybářství 2007-2013, který schopnému chovateli ryb umožňuje financovat modernizaci vybavení. V této diplomové práci jsou popsány základní informace, které jsou využitelné v intenzivním chovu candáta a vyhodnoceny provedené experimenty, zabývající se intenzivním chovem candáta. Experimenty byly převážně koncipovány tak, aby byly uplatnitelné pro běžné provozy rybářských firem v České republice.

- 10 -

2 Cíl práce Hlavním cílem této diplomové práce je, na základě zpracovaného literárního přehledu, navržení metodiky a experimentální a poloprovozní ověření možnosti „Odchovu ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v podmínkách intenzivního chovu a možnost jeho kombinace s rybničním odchovem“. Jedním z výstupů této práce je doporučená metodika k provoznímu převodu rychleného plůdku candáta obecného na suchou dietu. Dílčí cíle této diplomové práce jsou následující: -

Převod rychleného plůdku candáta z rybničního chovu do podmínek intenzivního chovu s ověřením faktorů ovlivňujících úspěšnost převodu (velikost plůdku, barva krmiva, použití zooplanktonu, počet krmítek)

-

Následný odchov tohoto plůdku v kontrolovaných podmínkách

-

Ověření zpětného převodu intenzivně odchovaného candáta na piscifágní způsob výživy (vysazení do rybničních podmínek, odchov v sádce s potravní rybou).

- 11 -

3 Literární přehled 3.1 Systematické zařazení candáta obecného Candát obecný (Sander lucioperca) patří mezi sladkovodní dravé ryby. Zařazení dle BARUŠ et OLIVA (1995): třída ryby (Osteichthyes), nadřád kostnatí (Teleostei), řád ostnoploutví (Perciformes), čeleď okounovití (Percidae). Řád ostnoploutví (Perciformes) je velmi početný, má zastoupení ve sladkých i slaných vodách, kde zpravidla mívá významné postavení.

3.2 Geografické rozšíření 3.2.1 Rozšíření v ČR Candát obecný je v našich vodách běžně rozšířeným druhem. U nás se vyskytuje v tekoucích vodách v pásmu parmovém a cejnovém, v různých typech stojatých vod a nádrží, odstavných ramenech, jezerech, pískovištích a zejména v mnoha údolních nádržích jako je např. Lipno, Orlík, Želivka, Mušov, Věstonická, Slapy, Seč, Švihov, Mostiště (BARUŠ et OLIVA, 1995).

3.3 Popis candáta obecného Hřbetní část těla je zbarvena tmavozelenou až šedozelenou barvou, boky jsou světlejší. Břicho je žlutobílé až bílé. Na skřelovém víčku se zpravidla nachází namodralá lesklá skvrna. Na hřbetě a bocích bývá 8-12 tmavých pruhů, které pod postranní čárou směrem k břichu světlají a postupně se ztrácí. Základní zbarvení ploutví je šedé až šedozelené, prsní ploutve jsou břidlicově šedé. Břišní a řitní ploutve mají nádech do žluta nebo oranžova. Na hřbetní a ocasní ploutvi jsou tmavé skvrny uspořádány v podélné řady. Pohlavní dimorfismus není v období mimo výtěrovém nikterak zřetelný. V době tření samci (mlíčáci) mají tmavý nádech zbarvení, zvláště patrný na břiše. U samic (jikernaček) je znatelně zvětšená dutina tělní, břicho je světlé. Candát obecný běžně dorůstá velikosti 50-80 cm a hmotnosti 1-5 kg. Maximálně může dosáhnout 100-130 cm délky a hmotnosti 15-20 kg (DUBSKÝ et al. 2003). Délka hlavy dosahuje v procentech délky těla 29-34%, výška těla 16-22%, délka ocasního násadce 23-27 % (BARUŠ et OLIVA, 1995)

- 12 -

3.4 Biologie candáta ve vztahu k intenzivnímu chovu Candát obecný se vyskytuje ve vodách, splňujících jeho požadavky na kvalitu vody a nároky na prostředí. Zejména mu vyhovují větší, hlubší, nezabahněné, členité vody s nerovným tvrdším dnem a překážkami v podobě kamenů, pařezů a podobně. Obývá otevřené vody dále od břehu, někdy je nazýván tzv. „dravcem volné vody“, svá stanoviště vyhledává v hlubší vodě (4-15 m). Na stanovišti tráví většinu denního období klidu (TEROFAL, 1997). S tímto tvrzením nesouhlasí KESKINEN et MARJOÄMAKI (2003), kteří sledovali vliv parametrů jezera na růst candáta. Studii provedli na 41 jezerech v centrálním Finsku. Růst candáta byl hodnocen dle celkové délky těla (TL) ve 3. roce, hodnotícími parametry byl celkový obsah fosforu ve vodě, barva vody, velikost jezera a hloubka jezera. Pozitivní závislost na růst byla zjištěna u celkového obsahu fosforu a barvy krmiva, naopak negativní závislost byla zjištěna u velikosti a hloubce jezera. Candát žije v menších hejnech, která jsou tvořena jedinci přibližně stejné velikosti. Počet kusů s velikostí klesá, největší ryby bývají obvykle samotáři. Candát obecný je typickým dravcem, v dospělosti se živí téměř výhradně rybami. Za potravou vyráží zpravidla do mělčích vod, zejména ve večerních a nočních hodinách, kdy jeho potravní aktivita vzrůstá. Tato skutečnost se výrazně promítá i do chování candáta obecného v intenzivním chovu. Z vlastních provedených experimentů mohu potvrdit, že candát i v intenzivním chovu nejvíce přijímá krmivo od 20:00-23:00 a také časně ráno, kdy je intenzita osvětlení nižší. Vysoká intenzita osvětlení v odchovnách může mít za následek snížení příjmu potravy u ryb nebo jejich ztížený převod na suchou dietu u rychleného plůdku. Vliv intenzity osvětlení na chování candáta potvrdila také LUCHYARI et al. (2006), která ve své studii prokázala, že candát preferuje nízkou intenzitu světla v prostředí, kde se odchovává. Byly provedeny dva pokusy s různou intenzitou osvětlení a v obou se prokázalo, že pokusní candáti vyhledávají prostor s nejnižší intenzitou světla. V experimentu bylo použito šest candátů 0+ (SL 8,75 ± 0,41cm; W 6,68 ± 1,26 g) a šest 1+ (SL 14,95 ± 1,59 cm; W 36,90 ± 10,89 g). Toto zjištění však neplatí pro všechny věkové skupiny. BASTL (1978) uvádí, že larvy jsou v období přechodu na vnější výživu velmi krátkozraké a není u nich vyvinuta schopnost akomodovat na různou vzdálenost. Tento špatně vyvinutý zrak způsobuje, že larvy jsou schopné lovit pouze za světla. BASTL (1978) zjistil u larev nejintenzivnější příjem potravy v období od 10 do 22 hodiny, a také to, že v noci neloví vůbec. Během noci se trávicí trakt vyprazdňuje a kolem 6 hodiny ráno vykazuje nejnižší index naplnění. - 13 -

S nižší intenzitou osvětlení se také ztotožňují polští autoři SZKUDLAREK et ZAKĘŚ (2007), kteří v experimentu po celý den (24 hodin) odchovávali larvy candáta při nízké intenzitě osvětlení 16-70 lx. Candát svá stanoviště opouští v období rozmnožování, kdy vyhledává hloubku vody do 2 metrů s vhodným výtěrovým substrátem - písčité, tvrdé dno s kořínky stromů, větve. Dle výtěrového substrátu je candát obecný zařazován mezi psamofilní druhy ryb. V průběhu roku vyhledává místa s dostatečným množstvím kyslíku. Hodnoty obsahu kyslíku ve vodě, při nichž dochází k pocitu nedostatku a masovému hynutí candáta (viz. Tab. č. 1). Mezní teplotní hodnotou, která se u candáta vyznačuje nástupem neklidného chování, je teplota vody nad 25°C, letální hodnotou vyznačující se masovým úhynem plůdku candáta, je pak teplota nad 30°C (BERKA et HAMÁČKOVÁ 1980). Na podzim a na zimu se přesouvá do větších hloubek. Zimní období překonává v relativně klidovém stavu, kdy přijímá jen velmi malé množství potravy.

Tab. č. 1 Kritické hodnoty obsahu kyslíku ve vodě pro různé věkové kategorie candáta (BERKA et HAMÁČKOVÁ 1980) Hodnoty, při nichž dochází k pocitu nedostatku kyslíku Stadium

Obsah O2 (mg.l-1)

Teplota vody (°C)

Larvy Letní plůdek Podzimní plůdek Candáti starší než rok

6,0-5,3 5,4-5,2 4,5-3,1 3,3-2,5

18-21 20-23 10-12 13-15

Hodnoty částečného úhynu obsádky Larvy Letní plůdek Podzimní plůdek Candáti starší než rok

4,7-3,0 2,9-2,0 2,4-1,5 1,7-1,0

20-21 21-24 4-9 12-15

Hodnoty masového úhynu obsádky Larvy Letní plůdek Podzimní plůdek Candáti starší než rok

3,0-2,6 2,0-1,5 1,3-0,9 1,0-0,5

Vylíhlé larvy candáta jsou 5-6 mm velké, na aktivní způsob výživy přechází ve věku 6-7 dní po vykulení, jako první zdroj exogenní výživy slouží drobné planktonní organismy. Po dlouhou dobu se uváděli jako optimální zdroj potravy zástupci rodu vířníků (COUSSEMENT, 1978), tuto skutečnost vyvrací několik studií. Již POLTAVČUK (1965) uvádí, že v začátku využívá candát larvy a juvenilní jedince

- 14 -

Copepoda, a pokud nejsou přítomny v nádrži, využívá vířníky. Ke stejným výsledkům došli také MUSIL et PETERKA (2005): nejmenší larvy (< 9.5 mm SL) konzumovaly především nauplia a kopepoditová stádia klanonožců (Calanoida, Cyclopoida). Vířníci nepatřili mezi významnou potravní skupinu, zvláště se zřetelem k jejich dostupné biomase, ale ve velmi malém podílu se vyskytovali i u jedinců candáta větších než 20 mm SL. Naupliová a kopepoditová stádia klanonožců v rané potravě candáta označuje jako esenciální složku potravní složku VERRETH (1984). LJUNGGREN (2002) později demonstroval studiem potravní výběrovosti okouna a candáta na příkladě švédských jezer, že vířníci se v potravě obou druhů vyskytují pouze při snížené nabídce hlavní složky potravy a to jsou podle něj nauplia a kopepoditová stádia klanonožců, v případě candáta i menší perloočky. Candátí plůdek o velikosti nad 10 mm konzumuje již větší korýšový plankton. MUSIL et PETERKA (2005) uvádí, že perloočky - Daphnia galeata a Diaphosoma brachyurum se vyskytovaly v potravě již u nejmenšího sledovaného plůdku, ale jejich významnost se zvyšoval a teprve po dosáhnutí délky těla nad 15 mm. Od této délky tvořili nejvýznamnější složku potravy zástupci rodu Daphnia spp. Ostatní druhy jako Leptodora kindtii a Bosmina longirostris byly v potravě monitorovány, ale nepatřily mezi významnější složky. Výskyt pakomárů v potravě byl registrován pouze od délky 15 mm, ale jejich podíl i frekvence výskytu i přes stoupající tendenci neukazovala na jejich přílišnou významnost. Ryby nebyly v potravě Ca0+ zaznamenány ani u největšího plůdku, to potvrzuje, že na piscivorní způsob získávání potravy přechází pouze část 20-50 % jedinců Ca 0+. Přechodem na piscivorní způsob výživy u Ca 0+ pouze u části populace, doprovázeným výrazným velikostním rozlišením piscivorních a nepiscivorních jedinců - bimodalitou, se zabývali také VAN DENSEN et al. (1996) a BUIJSE et HOUTHUIJZENA (1992). Tito autoři shodně uvádějí za počátek piscivorie nejprve pozitivně šikmé rozdělení s nastupující bimodalitou a konečně výrazné negativní rozdělení, tedy přechod většiny jedinců na dravý způsob života. MICHEJEV et MEJSNER (1966) ve své metodice popisují spektrum potravy se vzrůstající velikostí ryb takto: candáti o velikosti 10-12 mm konzumovali již větší plankton, v potravě candátů o délce 10-20 mm převládaly zástupci rodů Cyclops, Daphnia. Candáti délky 30-40 mm konzumují Leptodora, při velikosti 30-35 mm ochotně konzumují i larvy hmyzu, pakomárů, jepic, chrostíků. Čím více je larev hmyzu nebo korýšovitých organismů, tím později dochází na piscivorní způsob výživy. Při intenzivním odchovu v rybníce i při dostatku jiné potravy začínají larvy candáta v délce 25-30 mm, někdy i - 15 -

v délce 15 mm konzumovat larvy plevelných ryb. Při nedostatku potravy přecházejí larvy candáta na kanibalismus, a to již při své délce 12-13 mm a hmotnosti 20-22 mg. Rovněž BARUŠ et OLIVA (1995) potvrzují kanibalismus již od 12 mm. Kanibalismus se u candáta projevuje především při nedostatku plevelných ryb jako potravy. V nádržích, kde plevelná ryby chybí a kde se hejno skládá z jedinců téměř shodné velikosti, se kanibalismus příliš neprojevuje, v takovém případě využívá bezobratlé organismy. Nejintenzivněji přijímá candát potravu při teplotě vody 15-22 °C. Tehdy se stupeň naplnění trávicího traktu v průměru pohybuje mezi 1,0-8,2 % jeho hmotnosti. Efektivita využití potravy závisí na její jakosti. Obvyklá hodnota krmného koeficientu při konzumaci plevelných ryb je 3,5, při konzumaci bezobratlých pak 14,1 (POLTAVČUK, 1965). Na dravý způsob života přechází candát při délce těla 25-30 mm. Délkové rozměry a hmotnost konzumovaných ryb je tím větší, čím větší je candát: v průměru jejich délka těla nepřesahuje 18,6-36% délky těla candáta, výjimečně však candát konzumuje i ryby měřící dvě třetiny jeho délky (POLTAVČUK, 1965). Objem konzumované potravy ve formě plevelných ryb vyhodnotily též POPOVA et SYTINA (1977). Denní dávka potravy u candáta během nejintenzivnějšího období příjmu potravy představuje 4,5-5,5% hmotnosti těla a klesá na 0,5% v období malé intenzity příjmu potravy. Roční dávka činí 200-250% tělesné hmotnosti. Kolem 60% roční dávky je zkonzumováno na jaře, 15% v létě, 22% na podzim a 3% v zimě. Rovněž BARUŠ et OLIVA (1995) uvádějí roční příjem potravy 200-250% hmotnosti jeho těla, na jeden kilogram přírůstku musí zkonzumovat 3,5-6 kg jiných ryb. Dospělí jedinci se živí téměř výhradně rybami. Candát obecný přijímá živé i uhynulé ryby. Svoji kořist polyká obvykle ocasem napřed. Nejvíce loví ryby ve velikosti 30-200 mm, které jsou nejvíce rozšířené v daném prostředí, zejména se jedná o plotici obecnou, perlína ostrobřichého, slunku obecnou, ouklej obecnou, hrouzka obecného a další. Studie na preferenci potravních druhů u candáta obecného provedli ADÁMEK et OPAČAK (2005). Do 100 litrových akvárií bez jakýchkoliv možností úkrytů nasadili několik kusů candáta (TL 244 ± 13 mm). Adaptace proběhla po dobu 10 dnů, po tuto dobu byli candáti krmeni akvarijní rybou Poecilia reticulata, aby nemohlo docházet předem k určitému potravnímu návyku na danou potravní rybu. Jako potravní druhy ryb byly použity: plotice obecná (Rutilus rutilus), jelec tloušť (Leuciscus cephalus), okoun říční (Perca fluviatis), bolen dravý (Aspius aspius) a také invazní druh střevlička východní (Pseudorasbora parva). Velikost potravních ryb se pohybovala v rozmezí 2437% TL ročka candáta. Potravní ryby byly přisazovány po 30-50 ks. Preference byla - 16 -

pozorována u plůdku tlouště a plotice, ostatní ryby, střevlička, bolen, okoun byly spíše odmítány, okoun poměrně výrazně. Avšak téměř v přírodních podmínkách (kanály Jaroslavické a Pohořelické rybniční soustavy) byla střevlička kořistí vysoce preferovanou. S tímto závěrem souhlasí i BARÁNEK (2006). Do rybníku na Českomoravské

vrchovině,

kde

byla

invazně

rozšířena

střevlička

východní

(Pseudorasbora parva) bylo nasazeno cca. 100 ks rychleného plůdku candáta obecného velikosti přibližně 4,5 cm. Za dva roky byl rybník sloven, bylo dosaženo přežití přes 90%, candáti byli ve výborné kondici a dosahovali hmotnosti 400-500 gramů. Hodnoty specifické rychlosti růstu (SGR) u candáta krmeného v experimentálních podmínkách činily 1,67 ± 0,44% den-1, koeficient konverze potravy (FCR) byl poměrně příznivý 3,41 ± 0,49 g. Znamená to, že candát v těchto umělých podmínkách potřeboval na 1 kg své biomasy v průměru 3,5 kg potravních ryb (ADÁMEK et OPAČAK, 2005). Candát obecný je středněvěká ryba, dožívá se 10-15 let. Jeho růst ovlivňuje několik faktorů zejména však dostatek vhodné potravy, zvláště v prvním roce života. Jeho velikost v jednotlivých letech je v našich podmínkách uváděna následovně: v prvním roce 10-20 cm, ve výjimečných případech i více. MAREŠ (ústní sdělení, 2005) uvádí, že roček candáta v Zámeckém rybníku v Lednici dosahoval průměrné velikosti 24-27 cm. Růstové možnosti candáta potvrzují, že je to druh vhodný do intenzivních chovů, neboť ryby dorůstajících větších rozměrů jsou pro technické akvakultury vhodnější.

3.5 Rozmnožování Candát obecný se vytírá při teplotě vody 10-15 °C, kdy i tato teplota příliš neklesá i v noci. V praxi se uvádí, že candát se vytírá v období, kdy dochází ke kvetení třešní. Mlíčáci candáta dosahují pohlavní dospělosti ve 3-4 letech, jikernačka ve stáří 4-5 let. Dosažení pohlavní dospělosti může být také ovlivněno množstvím přijaté potravy. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný. Mlíčák má šedě zbarvenou břišní část, jikernačka je v těchto partiích plnější a světlejší. Průměrná relativní plodnost jikernaček činí 160 tisíc jiker/na kg hmotnosti jikernačky (BASTL, 1978). Candát se tře v párech, vytírá se na očištěné kořínky vodních rostlin. Mlíčák výtěrové hnízdo vybírá a pohyby ploutví jej očistí od sedimentu. Mlíčák jikernačku na hnízdo láká pohyby hlavy. Výtěr trvá 30-100 minut. Po výtěru mlíčák hnízdo hlídá proti kaprovitým rybám a pohyby prsních ploutví k jikrám přivádí čistou kyslíkatou vodu. K vykulení jiker dochází za 110

- 17 -

denních stupňů. Vykulené larvy jsou průhledné, 5-6 mm dlouhé a plavou či se potápějí za přispění aktivního vertikálního pohybu.

3.6 Chov candáta obecného v rybnících Chov candáta v České republice je realizován převážně klasickou technologií v rybnících. K reprodukci je ve velké míře využívána tzv. Šustova metoda poloumělého výtěru (výtěr na ostřicové očištěné desky, či různé umělé imitace), případně přirozený výtěr, kdy se generační ryby do vhodných rybníků. Výsledky přirozeného výtěru jsou však značně proměnlivé a nejisté. Celý rybniční chov candáta je založen výhradně na přirozené potravě v počátcích na dostatečném množství velikostně odpovídajícího zooplanktonu později na množství velikostně dostupných potravních ryb. Množství přirozené potravy a povětrnostní podmínky tak zásadně ovlivňují celkovou úspěšnost chovu. Chov candáta můžeme rozdělit do několika základních etap: výtěr, odchov plůdku (rychleného, ročka), odchov násad a tržních ryb. K získání plůdku se nejčastěji používá nejproduktivnější metoda odchovu rychleného plůdku v monokultuře využívající optimální potravní nabídky pro raná stádia. Délka odchovu v průměru trvá 30-40 dní. Z jednoho vysazeného hnízda se v průměru získá 7 300 ks (ze sledování 27 odchovů, rozpětí 500-21000 ks) rychleného plůdku o TL 40 mm (KOUŘIL et KLIMEŠ, 2003). Odchov ročka je možné provádět několika základními technologickými postupy. Při nasazování rychleného plůdku k odchovu ročka lze vylovit až 50 % nasazovaného množství rychleného plůdku (DUBSKÝ, 1998). Při přirozeném výtěru se při nasazení jednoho páru generačních ryb na 1 ha počítá s produkcí 5000 ks candátího plůdku (ČÍTEK et al. 1998). Při nasazování již hnízd s jikrami se úspěšnost odchovu z Caj na Ca1 může pohybovat v rozmezí 1-10%, zcela v závislosti na podmínkách (potrava, kvalita vody, škůdci). Úspěšnost odchovu Ca1 se hodnotí nejen podle množství vyloveného Ca1, ale také podle jeho kvality (velikosti). Čím větší Ca1, tím lepší výsledek lze očekávat při dalším chovu. Velikost Ca1 se pohybuje kolem 7-10 cm, popřípadě i více. Zvlášť žádaný je ve velikosti ve velikosti 10-12 cm (DUBSKÝ, 1998). Odchov násad a tržních candátů je realizován ve vytipovaných rybnících s dostatkem velikostně odpovídajících potravních ryb. Candátí plůdek se nasazuje zpravidla v množství 50-150 ks na 1 ha, dle množství potravy zejména ryb ve velikosti 3-5cm. Hmotnost násady činí 200-500 g. Přežití Ca1 – Ca2 bývá 40-60 % i vyšší. Tržní

- 18 -

ryby nad 1 kg hmotnosti jsou chovány ve čtyřletém chovném cyklu. Lehčí Cat (nad 0,7 kg) lze získat také v tříletém cyklu za předpokladu vyšší kusové hmotnosti Ca2, popřípadě vysazením těžšího Ca1 na dva roky. Zde se nabízí uplatnění intenzivních chovů v technických akvakulturách, neboť tato technologie umožňuje v kontrolovaných podmínkách dosáhnout velikosti Ca1 nad 20 cm délky, a tím zkrátit produkční cyklus o jeden až dva roky. Ovšem za předpokladu, že ryby z intenzivních chovů se zpět vrátí k piscifágnímu způsobu života a zpětný přechod nebudou doprovázet velké ztráty!! Obsádka Ca2 se pohybuje 5-20 ks na ha, při dostatečném množství potravních ryb i více. Přežití Ca2 činí obvykle 50-80 % (DUBSKÝ, 1998). Z těchto všech údajů o klasickém rybničním chovu je patrné, že intenzita výroby candáta je velmi nízká a s nestálými výsledky, které jsou silně závislé na povětrnostních podmínkách. Z uvedených důvodů se hledají nové intenzivní technologie chovu, které pomohou produkci candáta stabilizovat.

3.7 Intenzivní chov candáta Candát obecný patří mezi vysoce vyhledávané dravé druhy ryb, zejména v evropském regionu. Jeho poptávka, dlouhodobě převyšuje nabídku. Je to dáno zejména tím, že převážně je candát chován převážně klasickou technologií v rybničním chovu, která je technologie založena výhradně na přirozené potravě (zooplankton, larvy hmyzu, pro starší věkové kategorie velikostně odpovídající potravní druhy ryb). Množství přirozené potravy, však je vysoce závislé na povětrnostních podmínkách (teplota vody, množství srážek atd.), které nemůže chovatel plně ovlivnit. Výsledku chovu candáta klasickou technologií jsou tak značně proměnlivé. Další nevýhodou klasického rybničního chovu je dostupnost candáta na trhu. Ta se omezuje pouze na období výlovů rybníků (podzim a jaro), což výrazně brání pravidelné distribuci candáta na prodejní místa. Spotřebitel si tak nemůže navyknout zařazovat pravidelně do svého jídelníčku právě candáta. Intenzivní chovy tyto nedostatky dobře eliminují, zajišťují tak stabilitu technologie chovu a umožňují lepší realizaci prodeje a marketing candáta. Candát je schopný se v intenzivních chovech adaptovat a velice dobře zužitkovává předkládané krmivo, což vytváří předpoklady pro příznivou ekonomiku chovu (BARÁNEK, 2008). Další nespornou výhodou intenzivních chovů je účinné zamezení škod, způsobených rybožravými predátory, zejména kormorána velkého. Na základě těchto výše uvedených argumentů se hledají nové technologie intenzivního chovu

- 19 -

candáta obecného, které by zvýšili a ustálili produkci této ryby. Uplatnění candáta obecného z intenzivních chovů, krmeného komerčními směsmi, je možné v podobě lehčí tržní ryby nebo také pro zajištění dostatečného množství silné násady do volných vod a rybníků, která vykazuje lepší procento přežití. Zejména ve srovnání s vysazováním slabého podzimního plůdku, který neměl v druhé polovině vegetačního období v rybníce dostatek vhodné potravy (KIRJASNIEMI et VALTONEN, 1997)

3.7.1 Odchov larev candáta obecného v technické akvakultuře Odchov larev candáta v kontrolovaných podmínkách je v posledních letech předmětem zájmu rybářského výzkumu i praxe. Jeho hlavním cílem je již od prvopočátku odchovu larvy co nejdříve naučit na suchou dietu, která by plně uspokojovala veškeré fyziologické a potravní požadavky larev. Tak zkrátit období krmení živou potravou, realizované nejčastěji žábronožkou solnou (Artemia salina), která ekonomicky zatěžuje odchov larev a provozně je její aplikace složitější než podávání suché diety. Pokud jsou larvy odchovávány v dobrých potravních podmínkách, v dalších fázích odchovu v intenzivních chovech mnohem lépe přijímají komerční krmiva a nevznikají tak vysoké ztráty, jako při převodu rychleného či podzimního plůdku na suchou dietu. Tyto ztráty se pak pochopitelně odrážejí v ekonomice chovu. V německých podmínkách ZIENERT et HEIDRICH (2005) stanovili při produkci násadového materiálu (rychleného plůdku) o hmotnosti 5 g, ziskovější metodu odchovu larev (oproti převodu rychleného plůdku) o 1500 € při množství 13 000 ks. Odchov larev v kontrolovaných podmínkách je velice problematický a to z několika důvodů. Největšími problémy při odchovu larev jsou malá velikost larev (4,5-5,5 mm) a nízká hmotnost (0,3-0,5 mg), malý ústní otvor (velikost 200 µm), což vyžaduje potravu menší než 150 µm a neukončený vývoj trávicího traktu, kdy jednotlivé jeho části nejsou plně spojeny a neobsahují veškeré trávicí enzymy jako u starších jedinců. Dalším problémem při odchovu larev candáta je naplnění plynového měchýře, ke kterému dochází při teplotě 22 °C mezi 7-11 dnem po vylíhnutí. Candát patří do skupiny Physoclisti (BARUŠ, OLIVA, 1995). Mezi 7-11 dnem po vykulení při teplotě 22 °C se spojení mezi jícnem a plynovým měchýřem (ductus pneumaticus) uzavírá a dochází k zarůstání kanálku spojujícího jícen a plynový měchýř vazivem a naplnění plynového měchýře již není později možné. Takto mohou vznikat velmi vysoké ztráty, a to až 95 % (BARÁNEK et al., 2005). Vhodným obdobím pro převod candátích larev na suchou dietu při 20 °C je podle XU et al. (2004) 19 dní - 20 -

po vykulení. Tento autor také doporučuje nauplia Artemia salina obohacovat o vitamín C a vysoce nenasycenými mastnými kyselinami HUFA, tyto suplementy k živému krmivu mají přispět ke snížení malformací a ke zvýšené rezistenci vůči stresu. Ekonomicky a chovatelsky velice výhodnou metodou může být kombinace intenzivního odchovu larev s mimosezónním výtěrem. Možnost mimosezónního výtěru u candáta již s úspěchem ověřili DEMSKA- ZAKĘŚ et ZAKĘŚ (2002) a ZAKĘŚ et SZCZEPKOWSKI (2004). Touto metodou lze dosáhnout většího velikosti a hmotnosti plůdku oproti přirozeným podmínkám a při pokračování intenzivního odchovu získáme větší násadový materiál k vysazení do tekoucích vod a rybníků, který bude vykazovat lepší přežití než násady produkované klasickým chovem v rybnících. Díky mimosezónnímu výtěru, lze zkrátit výrobní cyklus až o jeden rok. ZAKĘŚ et SZCZEPKOWSKI (2004). Technologie odchovu larev je poměrně komplikovaná a náročná na technické zázemí a kvalifikovanou obsluhu. Největší zkušenosti s odchovem larválních stádií Percidae mají v USA, konkrétně s druhem Sander vitreum (walley). Ze souhrnné rozsáhlé práce MALISON et HELD (1995) lze pro chov doporučit velké nádrže (spíše kruhové) 800 l s rozstřikem, zároveň však by měla být v nádrži zachována klidová zóna, kde údajně dochází k naplňování plynového měchýře. Jako nejvhodnější krmnou strategii autoři doporučují z počátku krmení živou potravou zejména žábronožkou solnou (Artemia salina) a přibližně po týdnu pozvolný přechod na suché krmivo. Průměrně dosahují přežití 50-60 % při naplnění plynového měchýře 70-100 % do 21 dne po vykulení. Tyto výsledky lze považovat za velmi dobré a jsou určitým příslibem pro úspěšné provedení v praxi.

3.7.2 Převod rychleného plůdku candáta na suchou dietu Převod rychleného plůdku z rybničních podmínek na suchou dietu je nejpoužívanější metodou získání materiálu k intenzivnímu odchovu plůdku candáta obecného. Základní používané modifikace této metody jsou: Přímý převod na suchou dietu, kdy je plůdku předkládána pouze suchá dieta. Metoda „co-feeding“, kdy je rybám se suchou dietou po počáteční období předkládána přirozená potrava (zooplankton, larvy pakomárů - Chiromonus sp., nitěnky - Tubifex sp.). Poslední z často používaných metod je aplikace polovlhké směsi pastovité konzistence na bázi rybího masa. Srovnání různých metod převodu se zabývala řada autorů. BARÁNEK (2008) porovnal úspěšnost při použití metody přímého převodu (skupina A) a metody „co-feeding“ (skupina B).

- 21 -

U této metody byly rybám předkládány larvy Chironomus sp. jako přídavek přirozené potravy během převodní periody. Rychlený plůdek candáta obecného byl získán z rybničního odchovu (Rybníkářství Pohořelice a.s.). Po výlovu byly ryby transportovány v PE pytlích s kyslíkovou atmosférou na experimentální recirkulační zařízení. Průměrná počáteční celková délka ryb (TL) činila 38,61 ± 2,40 mm, hmotnost (W) 0,45 ± 0,08 g. Průměrný koeficient kondice (K = W (g) x 100 x [SL (cm)]-3) byl 1,34 ± 0,13 (n = 100, průměr ± směrodatná odchylka). Experimentální odchov sledující ověření úspěšnosti převodu trval 21 dní. Do pokusu byly nasazeny ryby po jednodenním hladovění (výlov, převoz, nasazení) bez předchozí kondiční periody (zvýšení kondice ryb aplikací přirozené potravy). První den pokusu (ráno) byly dosazeny ryby, které uhynuly v důsledku manipulace při nasazování. Celkový počet 6 000 ks rychleného plůdku byl nasazen do 6 plastových nádrží bílé barvy o objemu 250 l (výška vodního sloupce 42,5 cm) napojených na recirkulační systém. Každá pokusná skupina byla nasazena ve třech opakováních. Počáteční hustota obsádky byla 4 ks.l-1. V odchovné místnosti byla nízká intenzita osvětlení (40-60 lux) ve světelném režimu 16 hodin umělé osvětlení 8 hodin bez osvětlení (úplná tma). V obou variantách byla od počátku do konce použita suchá komerční dieta DAN-EX 1352 (fa. DANAFEED (dnes fa. Biomar), Dánsko) velikosti částic 0,6 mm, krmivo bylo předkládáno pásovým krmítkem 16 hodin denně v nadbytku DFR (daily feed ration - denní krmná dávka) 4 % z hmotnosti obsádky ve variantě A, DFR 2 % ve variantě B. Larvy pakomárů aplikované ve var. B, byly zkrmovány ručně dvakrát denně (v 8 a 16 hodin) v celkovém množství 10 % z hmotnosti obsádky (na počátku experimentu) s postupným snižováním krmné dávky (0 % v D19). Zmražené larvy pakomárů se nechaly pozvolna rozmrazit při teplotě prostředí. Ke vzniklé směsi vody a larev pakomárů se přidávalo malé množství suché diety pro zlepšení návyku plůdku candáta obecného na předkládané inertní krmivo. Zbytky krmení a výkaly byly odsávány dvakrát denně. Na základě dosažených výsledků byly stanoveny následující závěry: Mezi oběma metodami nebyl shledán statisticky průkazný rozdíl v důležitých ukazatelích hodnotících úspěšnost převodu (podíl převedených ryb, výše úrovně kanibalismu). Statisticky průkazný rozdíl byl shledán pouze v ukazateli TL, metoda A 62,85 mm oproti 65,03 mm metoda B. Autor na základě tohoto experimentu uvádí velice zajímavou skutečnost, u varianty B se vyskytly ryby, které pouze přijímaly larvy pakomárů a nikoli suchou dietu. Autor tyto ryby označuje termínem „patentková ryba“, tyto ryby později zaostávají v růstu a

- 22 -

ostatních hodnocených parametrech. Výsledky tohoto experimentu jsou uvedeny v tabulce č. 2.

Tabulka č. 2 Výsledky převodu rychleného plůdku v roce 2007 (BARÁNEK, 2008). Ukazatel

Pokusná skupina B "Patentkové ryby" z B

A a

65,03 ± 2,93

b

48,23 ± 3,03

a

55,37 ± 2,42

c

a

41,13 ± 2,75

Konečná TL (mm)

62,85 ± 0,51

Konečná SL (mm)

54,19 ± 0,23

Konečná W (g)

2,28 ± 0,09

a

2,47 ± 0,27

a

0,76 ± 0,17

b

Koeficient kondice (K)

1,40 ± 0,05

a

1,40 ± 0,02

a

1,08 ± 0,11

b

SGR (%.d )

7,70 ± 0,19

a

8,07 ± 0,54

a

2,50 ± 0,11

b

Přežití (%) Převedené ryby (%) Kanibalismus (%)

27,87 ± 2,00 27,87 ± 2,00 57,00 ± 5,89

a

58,37 ± 27,86 25,13 ± 5,13 36,47 ± 12,99

Přirozená mortalita (%)

15,13 ± 4,91

a

5,16 ± 3,58

-1

b

b

b

nehodnoceno nehodnoceno nehodnoceno nehodnoceno

Na základě těchto výsledků autor doporučuje přímou metodu převodu v případě, kdy je k dispozici rychlený plůdek candáta v dobré kondici a lze částečně regulovat teplotu vody, nižší teplota vody zpomalí sice metabolismus ryb, ale umožní nám delší převodní období na příjem suché diety (NAGEL, 1976). Preferenci přímé metody převodu, také autor zdůvodňuje nižšími náklady a nižší pracností při odchovu. Další z metod převodu publikoval MOLNÁR et al. (2004a), který uvádí, že rychlený plůdek odchovaný v rybníce je dobré nejprve krmit v akváriích živou potravou zooplankton a nitěnkami (Tubifex), aby bylo dosaženo dobrého kondičního stavu a poté teprve aplikovat převod na suchou dietu. Délku kondiční periody autor doporučuje až 14 dní. Stanovením nejoptimálnějšího přídavku živé potravy při „co-feedingové“ metodě převodu se zabýval BÓDIS et al. (2007). Během 12 denní odchovné periody u 4 variant použil jiný druh živé potravy (varianta C – larvy pakomárů - Chironomus, varianta T – nitěnky Tubifex, varianta D zooplankton - Daphnia u varianty P – bez přídavku jakékoliv živé potravy). Množství dodávané přirozené potravy snižoval vždy o 25 % v třídenních intervalech. Nejlepších výsledků téměř ve všech parametrech (přežití, kondice, ztráty způsobené kanibalismem) bylo dosaženo ve variantě C, kdy byly podávány se suchou dietou larvy Chironomus. Na základě těchto výsledků autor doporučuje metodu převodu s využitím aplikace přirozené složky potravy. Metodami převodu se zabýval také LJUNGGREN et al. (2003), který zkoušel různé techniky převodu candáta a okouna s využitím různých přídavků potravy k suché dietě. Použili varianty: 1. suchá dieta s jednodenním hladověním, kdy první den odchovu byly ryby krmeny zooplanktonem,

- 23 -

druhý den proběhlo hladovění, 2. zooplankton + suchá dieta, 3. zooplankton + žloutek. Nejlepších výsledků bylo dosaženo u varianty 1 s jednodenním hladovění, v této práci se autor také zabýval použitím vhodné suché diety, porovnával výsledky při použití krmných směsí: krmivo pro pstruhy 55 % proteinu, 14 % lipidů, 12 % sacharidů, krmivo pro larvy mořského cejna 55 % proteinu, 9 % lipidů, 2 % sacharidů, krmivo pro larvy mořských ryb 59 % proteinů, 20 % lipidů, 5 % sacharidů a polovlhkou směs pro okouna s obsahem 63 % proteinů, 16 % lipidů, 15 % sacharidů. Nejlepších výsledků (hmotnost a koeficient kondice) bylo dosaženo při použití krmné směsi pro larvy mořských ryb. WEDEKIND (2003) uvádí jako nejvhodnější zdroj přídavku přirozené potravy při převodu larvy Chironomus, také díky dobré výživové hodnotě, snadné manipulaci a skladování a získávání. Při převodu přídavek larev Chironomus s úspěchem použili i ZIENERT et WEDEKIND (2001) a ZIENERT et STEINL 2004). Převod rychleného plůdku je také možný pomocí využití polovlhké směsi na bázi rybího masa. Využitím této metody se u nás zabýval BARÁNEK et al. (2004), kdy porovnával úspěšnost převodu při použití přímé metody převodu a metody využívající polovlhkou směs. Ve svém experimentu použil tři varianty. Varianta A-aplikace pouze suché diety, varianta B- první tři dny aplikace PVS ručně v intervalu 2 hodin, aplikace PVS od 7:00-19:00 od 4. dne odchovu aplikace pouze suché diety. U varianty C- první 3 dny odchovu aplikace PVS jako u varianty B, 4-6 den odchovu byla PVS podávána již se suchou dietou. Od 7. dne byla ve všech variantách podávána pouze suchá dieta. Polovlhká směs byla sestavena na bázi čerstvého rybího masa z tolstolobika bílého složení: (50% rybí maso, 35% rybí moučka, 5% sušená syrovátka, 5% sojová odtučněná mouka, 5% doplněk biofaktorů – Aminovitan). PVS byla připravena na mlýnku na maso, zamrazena, přechovávána v mrazicím boxu a byla aplikována rybám nastrouháním na ručním struhadle (velikost částic cca. 1,5-3,5 mm). Nejlepších výsledků bylo dosaženo ve variantě A- přímý převod, mortalita 20.75 ± 0.82 oproti 26.25 ± 4.36 ve variantě B a 27.75 ± 1.06 ve variantě C. BARÁNEK (2008) publikuje i další experiment se zaměřením na využití PVS směsí při převodu. PVS aplikoval první tři dny a poté byla rybám již předkládána pouze suchá dieta, ve druhé variantě byla rybám předkládána pouze suchá dieta od začátku odchovu. U pokusné varianty krmené polovlhkou krmnou směsí (B) na bázi rybího masa bylo dosaženo vyššího přežití (37%) a vyšší průměrné hmotnosti (1,51 g) na konci experimentu oproti druhé variantě, převáděné přímo na suchou dietu (24% a 1,26 g). V období dalšího odchovu však vykazovala lepší parametry růstu varianta krmená od počátku suchou směsí. Ryby - 24 -

přijímající polovlhkou směs následně obtížně přecházely na suchou dietu a zaostávaly v růstu za rybami z přímého převodu. Využitím polovlhkých směsi se při převodu zabýval také ALTUN et al. (2008). Tento autor použil převodní metodu „co-feeding“. Během 28 denního experimentu srovnával vliv a úspěšnost dvou druhů přirozené potravy živou: první živé organismy Gambusia affinis a polovlhké směsi (které byly vyrobeny ze živých organismů). Polovlhkých směsí byly dva druhy: 1) na bázi sekaného masa krevet (Parapenaeus longirostris-složení sušina 56%, protein 33 %, lipidy 8 %) a suché diety (parametry suché diety sušina 91 %, protein 44,5 %, lipidy 10 %) obě složky byly smíchány v poměru 1:1 (varianta G), 2) na bázi sekaného rybího masa z tilapie nilské (Orechromis niloticus-složení 23 % sušina, protein 19 %, lipidy 1,70 %) a suché diety stejného složení jako v předchozí PVS (varianta H), obě složky byly opět smíchány v poměru 1:1. Po vyhodnocení experimentů použití těchto polovlhkých směsí bylo dosažení přežití 56 % u obou druhů polovlhkých směsí. V porovnání s ostatními variantami, které byly v experimentu provedeny, byla shledána tato hodnota přežití výrazně nižší u jiných variant, přežití se pohybovalo v rozpětí 84-96 %. U variant, kde byly aplikovány polovlhké směsi, byl rovněž shledán nižší obsah dusíkatých látek oproti variantám, kdy byla během převodu aplikována živá potrava Gambusia affinis. Rozhodujícím obdobím při převodu rychleného plůdku na suchou dietu je počáteční příjem a postupný návyk na suchou dietu. Optimální teplota pro převod plůdku, a dobré využití komerční směsi se pohybuje v rozmezí 22-24 °C. Při této teplotě však rychleji probíhají u plůdku metabolické procesy, a pokud plůdek brzy nezačne přijímat suchou dietu, velice rychle vyhladoví a je velmi náchylný k různým onemocněním, zvláště bakteriálním, kterým tato teplota pro vzplanutí onemocnění plně vyhovuje. NAGEL (1976) uvádí, že největším problémem intenzivního odchovu candáta je překlenutí období aklimatizace a návyku na příjem krmiva. Optimálně by zřejmě toto období nemělo trvat déle než 10 dní. Teplota 22-23 °C je optimální pro aklimatizaci a růst ryb, nicméně jsou také optimální pro vznik mnoha onemocnění. Snížení teploty vody na 16-18 °C redukuje mnoho problémů s nemocemi, ale také redukuje o 33 % růstovou rychlost ryb. Určením vhodné teploty pro převod plůdku na suchou dietu se zabýval také ZAKĘŚ (1997), jako krmivo použil dvě varianty, živý zooplankton (Daphnia magna nebo Moina branchiata) a suchou dietu v podobě pstružího krmení s obsahem proteinu 52-54 %, tuku 12-14 % a metabolizovatelné energie 17,0-17,5 MJ, při čtyřech teplotách 18, 20, 22, 24°C. Krmivo bylo o velikosti - 25 -

částic 0,5-1,2 mm se zvyšující se velikostí během odchovu. Ryby byly krmeny 16 hodin denně od 5:00-21:00. Odchovné období trvalo 28 dní, počáteční velikost ryb 32,9 mm, W 0,25 g, hloubka vodního sloupce 20 cm, koncentrace 6 ks/l-1, denní krmná dávka byla z počátku 12 % hmotnosti biomasy, poslední týden 8 % hmotnosti biomasy. Nejlepších výsledků, růstu a přežití bylo dosaženo při teplotě 22 °C u suché směsi i zooplanktonu. Při této teplotě procento přežití na suché dietě dosahovalo téměř 80 %, na zooplanktonu 97,5 %. Důležitým parametrem pro převod rychleného plůdku na suchou dietu je dobrá kondice a zdravotní stav plůdku. Jelikož candát přirozeně nepřijímá granulovanou krmnou směs v počátcích odchovu, hladoví a snižuje se jeho tělesná hmotnost, v tuto dobu je také velice náchylný na různá onemocnění. Při převodu slabého plůdku na suchou dietu dochází k vysoké mortalitě, která se může blížit až k 100% (BARÁNEK et al., 2006). To potvrzuje také ZAKĘŚ (1999), který srovnával vliv počáteční velikosti těla (dvě velikostní skupiny ryb W 0,25 ±0,06 g, TL 32,9±2,7 mm a W 0,53± 0,06 g, TL 39,4± 1,6 mm) při teplotě vody 22 a 24 °C a druhu potravy (zooplankton a umělá dieta), na výsledky odchovu rychleného plůdku candáta v kontrolovaných podmínkách. U ryb krmených zooplanktonem nebyl zjištěn zásadní vliv teploty vody a počáteční velikost těla na přežití a ztráty způsobené kanibalismem. U ryb krmených umělou dietou byl zjištěn výrazný vliv na počáteční velikost těla i teploty vody. Při teplotě vody 22°C ryby krmené suchou dietou dosáhly větší délky i hmotnosti než ryby, které byly krmeny zooplanktonem. Vlivem hustoty obsádky na přežití plůdku a počáteční velikostí plůdku se zabývali CHESHIRE et STEELE (1972). Maximálního přežití 40 % bylo dosaženo v případě, kdy byl plůdek do TL 55 mm odchováván v rybničním prostředí a poté přesazen do žlabů v hustotě 12 g.l-1. SZKUDLAREK et ZAKĘŚ (2002) se zabývali efektivitou odchovu plůdku candáta v kontrolovaných podmínkách se zaměřením na hustotu obsádky. Prověřili tři varianty hustoty obsádky (A 0,99 g.l-1, B 1,65 g.l-1, C 2,31 g.l-1). Mezi jednotlivými variantami nebyl shledán žádný statisticky průkazný rozdíl na zvýšené efektivitě odchovu. Hustotou obsádky se zabýval MOLNÁR et al. (2004b), který použil v experimentu trvající 4 týdny 3 varianty hustoty obsádky A 1,25 g.l-1, B 1,66 g.l-1, C 2,08 g.l-1 . Nejvyššího přežití 49,67 ± 5,32 a kondice 1,45 ± 0,22 bylo dosaženo při hustotě 2,08 g.l-1oproti variantě A 1,25 g.l-1 , kdy bylo dosaženo přežití 46,21 ± 6,11. Statisticky průkazný rozdíl byl v této práci shledán v přirozené mortalitě ve variantě C 8,63 % oproti 14,23 % B a 12,27 % A. Hustotou obsádky se zabývali

- 26 -

MOLNÁR et al. (2004a), z jejich výsledků je patrný trend, kdy se zvyšující hustotou obsádky se snižuje procento přežití. Celková denní dávka krmiva je doporučována 5 % hmotnosti biomasy ryb (SCHULZ et al., 2006). ZAKĘŚ (1997) doporučuje denní krmnou dávku na začátku odchovu na úrovni 12 % hmotnosti obsádky rychleného plůdku. BÓDIS et al. (2007) doporučuje krmnou dávku při převodu pomocí „co feedingové" metody 10 % hmotnosti obsádky. SCHULZ et al. (2007) při převodu rychleného plůdku, který trval 56 dní použil průměrnou denní dávku 7,5 % hmotnosti biomasy s tím, že množství podávaného krmiva upravil dle délky odchovu takto: prvních 14 dní odchovu 10 % hmotnosti obsádky, 15-28 den 8 % hmotnosti obsádky, 29-56 den 6 % hmotnosti obsádky denně. Velikost částic krmiva ZAKĘŚ (1997) doporučuje v počátcích odchovu 0,5-0,8 mm, později 1,2 mm, s tím souhlasí DVOŘÁK (2007), který použil počáteční velikost částic 0,6 mm. Rovněž MOLNÁR et al.(2004b) použil počáteční velikost částic 0,5-0,8 mm. ZEINERT et STEINL (2004) doporučují co největší možnou velikost částic. SCHULZ et al. (2006) použil při převodu rychleného plůdku (W 1,05 g) velikost částic 1 mm. BÓDIS et al. (2007) použil pro rychlený plůdek (W 1,13 g) velikost částic 0,71,1 mm. Zajímavým problémem při převodu na suchou dietu je intenzita osvětlení odchovných nádrží. NAGEL (1976) uvádí, že žlaby je nutno kompletně zakrýt s výjimkou krmných míst a zamezit světelným reflexům. Také doporučuje zamezit jakémukoliv vyrušování ryb, neboť je příčinou několika hodinové pauzy v přijímání potravy. Zajímavou informací je v této práci doporučený čas krmení, jako nejvhodnější čas pro ruční krmení uvádí čas mezi 7-8 hodinou a 19-21 hodinou, vždy při poklesu barometrického tlaku. Tento fakt koresponduje i s přírodními podmínkami, kdy candáti více přijímají potravu za poklesu tlaku, při oblačném a mírně deštivém počasí. ZAKĘŚ (1999) doporučuje vhodné osvětlení nad odchovnými nádržemi po celý den o intenzitě 30 luxů. ZIENERT et STEINL (2004) nad odchovnými nádržemi doporučují nepřímé osvětlení a nádrž částečně zakrytou. BARÁNEK et al. (2004) doporučuje při odchovu v akváriích použít zelený nátěr na stěny akvárií, stejně jako MOLNÁR et al. (2004b), který rovněž doporučuje nátěr přední strany akvária zelenou barvou, světelný režim v této studii byl stanoven na 18 hodin světla s nízkou intenzitou (10-50 lux) a 6 hodin úplné tmy. MOLNÁR et al. (2004a) praktikoval stejný světelný režim, ale ještě s nižší intenzitou osvětlení (7-10 lux). LJUNGGREN (2003) s úspěchem použil při převodu candáta a okouna kruhové nádrže o průměru 1m se vnitřní stěnou žluté barvy, také - 27 -

v odchovném zařízení udržoval stálý zákal vody, odpovídající 2-5 jednotkám turbidity (NTU). ALTUN et al. (2008) při převodu žlaby typu raceways udržoval zakryté. ZAKĘŚ et. al. (2008) použil při výkrmu ryb o počáteční hmotnosti 110 g následující světelný režim 24 hodin světla:0 hodin tmy. Intenzita osvětlení činila 20-30 luxů. Problémem v intenzivních chovech candáta je kanibalismus, který je důsledkem různé růstové rychlosti. Po určité době odchovu se v nádrži začnou vyskytovat jedinci rozdílných velikostí, větší kusy mohou konzumovat menší candáty nebo mohou candáty poranit, což může vést až k úhynu. Předejít vysokým ztrátám kanibalismem lze pomocí nasazování velikostně vyrovnaných ryb a odlovením velkých ryb z odchovných nádrží. ZAKĘŚ (1997) studoval efekt hustoty obsádky na přežití, kanibalismus a růst rychleného plůdku krmeného suchou dietou a odchovávaného v kontrolovaných podmínkách. Při variantách hustoty obsádek A-0,6 g.l-1, B-1,2 g.l-1, C-1,8 g.l-1 dosáhl ve všech skupinách téměř stejného přežití (59,16±4,76, 57,10±1,02, 57,22±0,45 %) a specifické rychlosti růstu - SGR (7,78±0,02, 7,58±0,08, 7,65±0,10 %.d-1). Ztráty způsobené kanibalismem se v jednotlivých skupinách lišily. Skupina: A 19,17, B 14,18± 1,36, C 7,50±3,48 %. Ztráty kanibalismem byly zaregistrovány pouze v prvních dvou týdnech odchovu. ZIENERT et STEINL (2004) popisují, že pokud candáti v odchovných nádržích dosáhli délky 8-10 cm, ztráty způsobené kanibalismem nebyly nikterak významné. Úroveň kanibalismu ve své práci popisují BÓDIS et al. (2007), během 12 denního experimentu použil několik „co-feedingových“ metod s rozdílným přídavkem živé potravy (Chironomus, Tubifex, Daphnia magna) a dále použili jednu variantu přímého převodu s absencí živé potravy. Nejvyšší úrovně kanibalismu bylo právě dosaženo ve variantě krmené pouze suchou dietou 13,67 ± 1,52 oproti použití larev pakomárů rodu Chironomus 6,66 ± 1,15, nitěnek rodu Tubifex 6,33 ± 3,05 a zooplanktonu druhu Daphnia magna 7,5 ± 0,85 %. Vysoká úroveň kanibalismu je zaznamenána v práci MOLNÁR et al. (2004b), který vyhodnocoval vliv hustoty obsádky na růst a přežití v kontrolovaných podmínkách při čtyřtýdenním odchovu. U tří variant hustoty obsádky A 1,25 g.l-1, B 1,66 g.l-1, C 2,08 g.l-1 byly zjištěny ztráty způsobené kanibalismem, A 41,52 ± 5,69 %, B 41,54 ± 12,52 %, C 41,70 ± 1,51 %.

3.7.3 Odchov ročka a následný odchov v intenzivním chovu Možností převodu ročka candáta na suchou dietu se zabýval BARÁNEK (2008), který provedl celkem 3 experimenty zabývající se převodem ročka na suchou dietu. V prvním pokusu použil velikosti ročka TL 119,16 ± 3,79 mm a W 10,15 ± 0,91 g.

- 28 -

Rybám předkládal polovlhkou směs i suchou dietu během 1 měsíce však ryby nezačaly přijímat žádnou dietu. Proto byl experiment ukončen. Negativní výsledek tohoto experimentu autor přisuzuje velkému rozdílu teplot v přírodním a v intenzivním odchovném prostředí. Rozdíl teplot činil přes 10 °C. V dalších experimentech autor vliv počáteční velikosti na úspěšnosti převodu. Použil ročka candáta o velikosti TL 72,67 ± 3,62 mm, W 2,51 ± 0,35 g a FWC 1,20 ± 0,09 a výrazně většího ročka TL 123,22 ± 8,57 mm, W 13,70 ± 2,90 g a FWC 1,31 ± 0,09. U menšího ročka se opět nepodařilo dosáhnout uspokojivého výsledku, žádné ryby se nenaučily přijímat suchou dietu. Z důvodu hromadného úhynu vlivem vyhladovění byl experiment ukončen. Jako zajímavost u tohoto experimentu autor uvádí, že takto slabý roček, vydržel poměrně dlouho hladovět při vysoké teplotě vody (přes 20°C) v kontrolovaných podmínkách, kdy musela být intenzita metabolismu značně vyšší než při zimování v přírodních podmínkách, což může být povzbuzující pro management rybářských revírů. U většího ročka opět autor předkládal polovlhkou směs s postupným přechodem na suchou dietu v první variantě (A). Ve druhé variantě (B) rybám byly podávány larvy pakomárů a suchá dieta. Během 43 denního odchovu bylo dosaženo přežití ve variantě A 27,4 % a 34,6 % ve variantě B. Tento výsledek autor nehodnotí pozitivně, neboť byl použit nadstandardně silný roček candáta, který při nasazování do volných vod či rybníků vykazuje vysokou adaptabilitu a nízkou mortalitu v novém prostředí. Zkušenosti s převodem ročka mají také ZIENERT et HEIDRICH (2005). Tito autoři ve své komplexní práci, zabývající se chovem candáta v akvakultuře také popisují experiment se zaměřením na převod ročka. V popsaném experimentu bylo celkem 200 ks ročka o průměrné hmotnosti W 28,5 g nasazeno do dvou kruhových nádrží o objemu 1,2 m3. V nádrži 2 byla rybám od počátku předkládaná směs pro pstruha duhového (Pd) o velikosti 2 mm prostřednictvím pásového samokrmítka. V nádrži 1 byly první týden krmeny pouze mražené larvy pakomárů. Od druhého týdne bylo v této nádrži aplikováno kombinované krmení larev pakomárů a krmiva pro Pd (identické s krmivem předkládaným v druhé nádrži). Čtyři týdny od počátku experimentu přijímalo krmivo pro Pd v nádrži 1 přibližně 80% jedinců, v nádrži 2 asi 20%. Po deseti týdnech bylo sledování ukončeno. Ryby v nádrži 1, kde byly použity larvy pakomárů jako převodní krmivo, dosáhly průměrné W 54,1 g, candáti ve druhé nádrži bez aplikace živé potravy dosáhli průměrné W pouze 25,5 g. Během počáteční fáze nebyly zaznamenány ztráty, tyto se objevily až po osmém týdnu odchovu. V nádrži 2 uhynulo (krmivo pro Pd) 30

- 29 -

ks, v nádrži 1 pouze 4 ks, kvůli nedostatku energie způsobené dlouhodobým hladověním. Pro převod 100 ks Ca1 (o průměrné W 30 g) je třeba počítat se spotřebou 1-1,5 kg mražených larev pakomárů (ZIENERT et HEIDRICH, 2005). Doporučená hustota obsádky je 500-700 ks.m3. Tito autoři zmiňují použití ročka k převodu jako vedlejší alternativu k převodu rychleného plůdku candáta obecného v případě jeho přebytků na trhu v podzimním období (kdy je vlivem zvýšené nabídky nižší cena na trhu). Tento jev je však v podmínkách ČR velmi neobvyklý, neboť po násadovém materiálu candáta je trvale zvýšená poptávka. Vzhledem k ceně ročka a úspěšnosti převodu nelze očekávat, že by tato metoda si našla širší uplatnění v České republice. S chovem „silného plůdku“ candáta na suché dietě má také zkušenosti WEDEKIND (2003). Plůdek, který byl adaptovaný na příjem suché diety o počáteční hmotnosti 10-12 g byl nasazen do kruhových nádrží (1,1 m³) při hustotě až 30 kg/m-³. Za období 4-5 měsíců ryby dosáhly průměrné hmotnosti 200 g (SGR 1,17 %/d -1), tuto velikost autor uvádí jako ideální pro nasazení. Velice důležitou otázkou pro chovatele v chovu ročka a následném výkrmu candáta je optimální teplota vody a management krmení ryb. Tyto dva faktory mohou zásadním způsobem ovlivnit ekonomiku chovu. Optimalizací teploty a frekvence krmení se zabýval WANG et al. (2009). Do experimentu použili ryby, které byly navyklé na příjem suché diety, pocházející z komerční farmy z Nizozemí. Ryby o počáteční hmotnosti W 6,4 ± 0,4 g byly po individuální zvážení nasazeny do 18 obdélníkových nádrží o objemu 120 l. Byly testovány 3 teploty 20, 24 a 28 °C vždy v trojím opakování a 3 frekvence krmení: jedenkrát, třikrát a šestkrát denně, vždy v dvojím opakování. Fotoperioda byla stanovena na 12 hodin světla a 12 hodin tmy. Krmivo bylo použito CATCO Grower-12 EX, 1,2 mm od firmy Coppens. Použité krmivo je prvotně určené pro sumce, autoři jej zvolili z důvodu optimálního zastoupení živin pro candáta (45 % protein, 12 % lipidů). Krmivo bylo rybám předkládáno ručně do zjevného nasycení. Experiment trval 56 dní. Autor došel k závěrům, že teplota a frekvence krmení má spolupůsobící efekt na konečnou hmotnost ryb. Ovlivňuje rovněž na hodnoty SGR, FI (Feed Intake, příjem krmiva), SGR a FE. Nejvyšší příjem krmiva byl zaznamenán při teplotě 28 °C 13,1 ±0,16 g, srovnatelně při frekvenci krmení šestkrát denně. Jako nejlepší frekvenci krmení na základě výsledků autor doporučuje krmit třikrát denně, neboť při této frekvenci bylo dosaženo nejpříznivějších parametrů při všech hodnotách. Nejlepších výsledků dosaženo při teplotě 28 °C při frekvenci - 30 -

krmení třikrát denně. Při krmení ryb třikrát denně při jednotlivých teplotách autor doporučuje tuto denní krmnou dávku: 1,5 % při 20°C, 1,8 % při 24 °C, 2 % při 28 °C. Retence proteinu a tuku je uvedena v tabulce, nejhorších výsledků bylo dosaženo při krmení šestkrát denně. Teplota vody měla statisticky průkazný vliv na obsah proteinu v těle ryb. Rozdíl obsahu proteinu byl shledán u ryb odchovávaných ve vodě s teplotou 28 °C -13,6 ± 0,3 g oproti 24 °C -15,9 ± 0,3 g a 20 °C -16,3 ± 0,3 g. V obsahu lipidů v těle ryb nebyl shledán statisticky průkazný rozdíl mezi variantami.

Tabulka č. 3 Růst, retence proteinů a lipidů v tělech ryb WANG et al. (2009) Frekvence krmení SGR (%/den) FI (g/ryba) FE 1x 1,5 ± 0,04 8,9 ± 0,16 0,91 ± 0,03 3x 1,7 ± 0,04 10,7 ± 0,16 0,95 ± 0,03 6x 1,6 ± 0,04 13,5 v 0,16 0,70 ± 0,03 Pozn.: SGR - specifická rychlost růstu, FI (feed intake) - příjem krmiva -

PRE (%) LRE (%) 33,6 ± 1,4 62,0 ± 5,5 35,0 ± 1,4 63,3 ± 5,5 25,7 ± 1,4 42,7 ± 5,5 (za celou dobu odchovu), FE

(feed efficiency) - účinnost krmiva (g přírůstku/g přijatého krmiva), PRE - retence proteinu v tělech ryb, LRE - retence lipidů v tělech ryb

Tab. č. 4 Souhrnné výsledky experimentu (WANG et al. 2009). Teplota Frekvence (°C) krmení Kusový přírůstek (g) SGR (%/den) 20 1 5,6 ± 0,4 1,1 ± 0,07 20 3 6,6 ± 0,4 1,3 ± 0,07 20 6 6,9 ± 0,4 1,3 ± 0,07 24 1 7,9 ± 0,4 1,5 ± 0,07 24 3 10,5 ± 0,4 1,8 ± 0,07 24 6 9,9 ± 0,4 1,6 ± 0,07 28 1 11,2 ± 0,4 2,0 ± 0,07 28 3 14,4 ± 0,4 2,1 ± 0,07 28 6 11,7 ± 0,4 1,8 ± 0,07 Pozn.: SGR - specifická rychlost růstu, FI (feed intake) - příjem krmiva -

FI (g) FE 7,0 ± 0,3 0,81 ± 0,05 8,8 ± 0,3 0,75 ± 0,05 11,0 ± 0,3 0,63 ± 0,05 8,6 ± 0,3 0,92 ± 0,05 10,8 ± 0,3 0,97 ± 0,05 13,7 ± 0,3 0,72 ± 0,05 11,1 ± 0,3 1,02 ± 0,05 12,6 ± 0,3 1,14 ± 0,05 15,8 ± 0,3 0,74 ± 0,05 (za celou dobu odchovu), FE

(feed efficiency) - účinnost krmiva (g přírůstku/g přijatého krmiva)

Autoři tohoto příspěvku dále zdůrazňují potřebu provést obdobnou studii při výkrmu těžších ryb (100-2000 g), rovněž připouštějí, že může být dalších několik faktorů, které mohou výrazným způsobem ovlivnit růst ryb. Největší význam přisuzují fotoperiodě. Vlivem množství denní krmné dávky na růst, kondici, přežití a konverzi krmiva se zabývali také BÓDIS et BERCSÉNYI (2009). Adaptovaný plůdek candáta (W 3,5 ± 0,5 g) na suchou dietu byl vysazen do síťových klecí, kde probíhal osmi týdenní

- 31 -

odchov. Velikost klecí byla 0,5 x 1,5 x 0,9 m s užitným objemem vody 675 l. Parametry sítěné klece: velikost ok 5 mm, dno sítě bylo umístěno 15 cm nade dnem, průtok vody sítěmi byl velmi pomalý méně než 2 cm za minutu. Hustota obsádky 60 ryb do jedné klece tj. 0,3 g.l. Tito autoři použily tři varianty krmné dávky- 2, 4 a 6 %. Ve výsledcích autoři uvádějí: Při vyšších denních krmných dávkách 4 a 6 % aktuální hmotnosti biomasy bylo dosaženo statisticky průkazného v rozdílu v konečné hmotnosti ryb, avšak nebyl shledán rozdíl mezi jednotlivými variantami v konečné kondici ryb a přežití. Nejnižší hodnota krmného koeficientu (FCR) byla dosažena při použití 2 % denní krmné dávky, nejhorší u varianty s 6 % krmnou dávkou. Obdobnou tématikou jako WANG et al. (2009) se zabývali také RÓNAYAI et CSENGERI (2008). Ve své studovali vliv výše krmné dávky a teploty vody na růst, využití krmiva a velikostní různorodost násady candáta. Do experimentu použili ryby o průměrné hmotnosti 84 ± 19 g, které byly od vykulení odchovány v intenzivním chovu. Ryby byly krmeny 18 týdnů krmivem pro pstruha duhového při dvou různých teplotách vody 20 °C a 25 °C. Pro obě teploty byly použity 4 odlišné denní krmné dávky 1,0 %, 1,25 %, 1,50 % a 2,0 % hmotnosti obsádky ryb pro prvních 9 týdnů odchovu a 0,8 %, 1,0 %, 1,2 %, 1,4 % % hmotnosti obsádky ryb pro 10. - 18. týden odchovu. Krmná dávka byla aktualizována dle hmotnosti ryb každé tři týdny viz tabulka č. 5. Během experimentu použili 2 krmiva. Dle fáze odchovu pro prvních 9 týdnů krmivo K 1 o parametrech 46 % protein, 22 % lipidů, 10 % popel, 1,2 % vlákniny, stravitelná energie 19,8 kJ g, velikost částic 2,5 mm. Pro druhou fázi (10-18 týden) použili krmivo K 2 o obsahu 44 % proteinů, 24 % lipidů, 9,3 % popele, 1,5 % vlákniny, stravitelné energie 20,2 kJ g a velikost částic 4 mm. Na konci experimentu ryby dosáhly průměrné hmotnosti 273 ± 82 g. Candáti vykazovali vyšší konečnou hmotnost, lepší rychlost růstu (SGR) a zdánlivý konverzní poměr (AFCR) při vyšší teplotě vody 25 °C. Jako nejvyšší denní krmnou dávku autoři doporučují pro candáty o hmotnosti 150-180 g 1,25 % při teplotě 25 °C a 1,15 % při 20 °C. Velikostní různorodost nebyla ovlivněna množství krmné dávky ani teplotou vody.

- 32 -

Tab. č. 5 Denní krmné dávky (v % hmotnosti ryb) s korekcí dle jednotlivých týdnů odchovu, počáteční hmotnost ryb 84 ± 19 g, (RÓNYAI et CSENGERI 2008). Krmivo K1 K1 K1

Týdny 1-3 4-6 7-9

1-9 týden 20 °C 1 1 1

1,25 1,25 1,25

K2 K2 K2

10-12 13-15 16-18

0,8 0,8 0,75

1 1 0,9

1,5 1,5 1,5

1-9 týden 25 °C 2 1 1,75 1 1,75 1

1,25 1,25 1,25

1,5 1,5 1,5

2 2 1,75

1,2 1,2 1,05

1,4 1,4 1,2

1 1 0,9

1,2 1,2 1,05

1,4 1,4 1,2

0,8 0,8 0,75

Určením vlivu počtu krmných dávek na růst a velikostní variabilitu candáta se zabýval ZAKĘŚ et al. (2006). Ve své práci srovnávají různé frekvence krmení: jedenkrát, třikrát denně a kontinuální krmení. Tyto varianty použil u dvou velikostně rozdílných kategorií candátů. U ryb o počáteční hmotnosti 5 g, kdy předkládal krmivo v nadbytku (5-3,5 %) a ryb o počáteční hmotnosti 21 g, kdy rybám předkládal restringovanou krmnou dávku (1-0,8 %). Ryby byly krmeny vždy 6 týdnů, teplota v odchovném prostředí činila 22,2 ± 0,04 °C, světelný režim byl stanoven na 24 hodin světla a 0 hodin tmy. Intenzita osvětlení byla udržována nízká a to 40-80 luxů. Krmivo NUTRA (Trouvit), které bylo rybám předkládáno mělo tyto parametry: protein 58 %, lipidy 18 %, sacharidy 8 %, stravitelná energie 19,5 MJ/kg. Ve výsledcích autor uvádí, že frekvence krmení neměla průkazný vliv na sledované ukazatele. Specifikem intenzivního chovu candáta je výkrm tržních ryb, stejně jako u nižších velikostních kategorií je růst candáta nejvíce ovlivněn teplotou vody. Možností chovu tržního candáta za přirozených teplotních podmínek se zabýval WEDEKIND (2003). Tento autor porovnával rychlost růstu za přirozených podmínek a v recirkulačním systému se stabilní teplotou 22-25 °C. Do obou odchovných prostředí byly nasazovány ryby o počáteční hmotnosti 200 g. Krmení bylo postaveno na komerčních pstružích krmivech o velikosti granulí 3-12 mm. Krmivo bylo distribuováno během dne pomocí pásových samokrmítek. V přirozených podmínkách byly ryby nasazeny do sítěných klecí jezera Lake Sacrow na přelomu dubna a května. Candáti přijímali umělá krmiva při teplotách nad 13-15 °C. V závislosti na teplotě byla úroveň krmení v rozpětí od 0,5 do 1,5 % tělesné hmotnosti. Během první letní sezóny od května do října candát dosáhl průměrné hmotnosti 690 g (SGR 0,64 %/den). V následných zimních měsících příjem krmiva skončil a růst nebyl pozorován. Ve druhém roce výkrmu pokračoval růst během letní sezóny (květen-říjen) a při výlovu

- 33 -

ryby dosáhly konečné hmotnosti 1560g. Specifická rychlost růstu ve druhé sezoně činila 0,43 %/den. V necirkulačních systémech candát rostl nepřetržitě po celé odchovné období. V optimálních podmínkách (t 22-25 °C) byl 200 g candát schopen dosáhnout během 10 měsíců průměrnou hmotnost 1 kg (SGR 0,6 %/den). Pro dosažení vyšší tělesné hmotnosti tržních ryb nad 1,5 kg hmotnosti, bylo by potřeba růstové období nejméně 12 měsíců. Koeficient konverze krmiva (FCR) byl během prvních měsíců v rozpětí 0,8-1,0 a na konci odchovu 1,3-1,5. Souhrnná specifická rychlost růstu (z 200 na 1500g) byla 0,53 %/den. Z výsledků je patrné, že rychlejší růst je dosažen v recirkulačním chovu, v přirozených podmínkách je příjem krmiva nepravidelný a rychlost růstu je zásadně ovlivněna teplotou vody, proto je v přirozených podmínkách zvláště dbát management krmení. Hodnoty krmného koeficientu jsou pro chovatele příznivé a dávají příslib rentabilitě intenzivního chovu candáta. Autor také uvádí poznámku, že jakmile došlo adaptaci ryb, ztráty způsobené onemocněním a parazity nezpůsobovaly již závažné problémy v chovu.

3.7.4 Výživa candáta obecného v intenzivních chovech V přírodních podmínkách je častým problémem v chovu candáta, zvláště v raných stádiích, nedostatek vhodné přirozené potravy. Proto jsou výsledky odchovu proměnlivé, s nízkou provozní spolehlivostí. Intenzivní odchov plůdku candáta v technických akvakulturách by měl tento problém plně odstranit. Optimální parametry vody a dobře sestavená umělá dieta dovolují candátovi rychlý růst, při dobré konverzi krmiv. WEDEKIND (2003) za 4,5 měsíce získal ročka o hmotnosti 200 g. Dříve většina autorů k převodu candáta na suchou dietu používala komerční krmiva pro pstruha, která však hlavně v pozdějších fázích candátovi ne zcela vyhovují, zvláště pro vysoký obsah tuku a energie. Nevhodné složení krmné směsi se může projevit vysokým ukládáním tuku ve svalovině a vnitřních orgánech a přítomností většího množství viscerálního tuku. Celá problematika je také hodně ovlivňována ekonomikou chovu, neboť hradit energii pomocí tuku je levnější než pomocí proteinů, proto je snahou výrobců krmiv a výzkumných pracovišť zjistit jaký podíl tuku v krmné směsi pro candáta je ještě přijatelný. ZAKĘŚ et al. (2001) uvádí, že při krmení juvenilních Percidae krmivy určenými pro juvenilní lososovité ryby s obsahem tuku nad 16 %, dochází u plůdku okouna a candáta k nadměrné biosyntéze a akumulaci viscerálního tuku a jaterního tuku. GÜNTHER et al. (2004) uvádí, že u ryb krmených pstružím krmivem s obsahem tuku 15 a 22 % pozoroval zvětšená játra světlé žluto-hnědé barvy. Nadměrné ukládání

- 34 -

tuku v játrech může zhoršovat fyziologickou funkci jater, dále mohou nastat problémy s reprodukcí a větší náchylnost k chorobám a onemocněním. Jako příčinu silného ztučnění plůdku candáta při krmení pstružím krmivem uvádí nesprávný obsah tuku nebo nevhodné složení tuku (složení esenciálních mastných kyselin). KESTEMONT et al. (2004) uvádí, že vyšší obsah lipidů v krmivu u candáta způsobuje rychlý růst, avšak u candáta tak dochází k poškození funkce jater. Důvodem je nahromadění velkého množství tuku uvnitř hepatocytu. Tuto skutečnost také potvrzuje analýzou tuku v přirozené potravě candáta. Zatímco krmivo pro pstruha duhového obsahuje většinou 15 a více % tuku, v přirozené potravě zaujímá tuk v sušině tyto hodnoty: zooplankton 3,7 %, larvy pakomárů 7,2 %, plůdek kaprovitých ryb 5 %. Se zvyšováním obsahu sušiny v těle ryb, stoupá i obsah brutto energie, jako kritéria kondičního stavu ryb. Vysoký obsah brutto energie v těle charakterizuje lepší kondici, což by mohlo umožnit lepší přezimování ročka vysazovaného do volných vod. Pro dobré přezimování candátího ročka se za dolní hranici obsahu tělního tuku na podzim lze považovat 5 % v celém těle (RENNERT et al., 2004). ZAKĘŚ et al. (2004) provedli studii, kde zkoumal vliv různého množství lipidů v krmné směsi (6 %, 10 %, 14 %), při stejné hladině proteinů - 45 %. Obsah brutto energie v jednotlivých směsích dosahoval hodnot L6 18,5 MJ.kg-1, L10 19,4 MJ.kg-1, L14 20,4 MJ.kg-1. Autoři použili ryby o počáteční kusové hmotnosti 210 g a TL 255 mm. Ryby byly nasazeny do hranatých nádrží o hustotě obsádky 30 ks na nádrž, tj. 7,27-7,43 kg.m-3, při teplotě vody 20°C koncentrace kyslíku neklesla pod 6,0 mg.l-1, tj. 65 % nasycení. Denní krmná dávka odpovídala 1 % hmotnosti biomasy. Použité krmivo nemělo významný vliv na konečnou průměrnou tělesnou hmotnost. Průměrný denní přírůstek (g.d-1), ukazatel specifické rychlosti růstu (SGR - 0,34 %.d-1) a koeficient kondice u ryb, které dostávaly krmivo s 10 % lipidů, byly významně vyšší než odpovídající hodnoty ve dvou zbývajících skupinách (se 6 a 14 % lipidů). Ve skupině s 10 % lipidů byly i nejpříznivější hodnoty krmného koeficientu (FCR - 2,93) a indexu účinnosti bílkovin (PER - 0,80). Použití pokusného krmiva významným způsobem ovlivnilo hodnoty lipidů v těle a ve vnitřnostech ryb (P < 0,05), ačkoliv nebyl zaznamenán žádný vztah mezi obsahem lipidů v krmivu obsahem lipidů ve svalovině ryb. Ve všech pokusných skupinách byl obsah lipidů v těle ryb přibližně 7,7 % a rozdíly mezi skupinami byly statisticky nevýznamné (P > 0,05). Vlivem množství lipidů v krmivu pro evropské zástupce Percidae na růst a složení těla ryb se také zabýval KESTEMONT et al. (2001). Hodnocen byl vliv - 35 -

aplikace krmiva s antioxidanty (Ethoxyquin) a bez antioxidantů. Na základě těchto studií autor uvádí velmi vysokou citlivost Percidae na zoxidované tuky, proto považuje použití antioxidantů v krmivu pro Percidae jako velmi nutné. V této práci je také popsán experiment zabývající se vlivem množství lipidů v krmivu na příjem, růst a složení rybího těla, byly použity 3 úrovně lipidů 6, 12, 18 % zastoupení v krmné směsi. Mezi krmivy se zastoupením 12 a 18 % nebyl shledán průkazný rozdíl v příjmu krmiva a růstu, ovšem u krmiva s 18 % zastoupením lipidů autoři popisují silné ukládání tuku v játrech v podobě velkých kapek (zhoršená činnost jater). Z mikroskopických nálezů autor popisuje významnou redukci a zdrsnění endoplazmatického retikula a mitochondrií v hepatocytech. Produkční výsledky získané při intenzivním odchovu juvenilních Percidae v kontrolovaných podmínkách svědčí o potřebě proteinů jako u jiných druhů čeledi Percidae. Rozsáhlou studii týkající se výživy candáta v kontrolovaných podmínkách provedla NYINA-WAMWIZA et al. (2005), kteří se zabývali vlivem složení suché diety, zastoupení lipidů, proteinů a sacharidů a různými poměry těchto složek krmiva na růst, efektivitu využití krmiva a složení těla candátího plůdku. Použila devět krmných směsí s různými poměry proteinů, lipidů, sacharidů (P/L/C), vše bylo provedeno v trojím opakování. Jednalo se o následující směsi (hodnoty jsou uvedeny v %) 34/10/20, 34/16/15, 34/22/10, 43/10/15, 43/16/10, 43/22/20, 50/10/10, 50/16/20, 50/22/15. Obsah brutto energie se pohyboval v rozmezí 15,5-23,1 MJ kg. Ryby byly již navyklé přijímat suchou dietu – komerční pstruhové krmivo, průměrná počáteční hmotnost ryb byla 51,1 ± 2,4 g, doba odchovu trvala 10 týdnů, při stabilní teplotě vody 23°C. Ryby byly nasazeny do 120 litrových hranatých nádrží v počtu 20 kusů na nádrž. Z hlediska množství proteinů z těchto experimentů vyplývá, že množství 34 % ve všech variantách nesplňuje požadavky pro normální růst candátího plůdku, ryby krmené těmito směsmi značně zaostávali v růstu a efektivita využití krmiva byla nízká. WILSON (1991) uvádí u candáta vysoké nároky na obsah proteinu v krmivu jako u jiných karnivorních druhů ryb. Nebyl zjištěn žádný statisticky průkazný rozdíl v přírůstku a účinnosti krmiva (FE) mezi rybami, které byly krmeny směsmi s obsahem proteinu 43 a 50 %. Největší konečné hmotnosti dosáhly ryby, které byly krmeny směsí P50/L16/C20. Také mnoho dalších autorů, například KESTEMONT et MÉLARD (2000) uvádějí, že při maximální specifické rychlosti (SGR) 1 % rybám postačuje krmivo s obsahem proteinu 43 – 50 %, jako u jiných okounovitých ryb.

- 36 -

Stanovením optimálního množství sacharidů pro ročka candáta se zabývali NYINA-WAMWIZA et al. (2005). V této studii ryby, které byly krmeny dietami s poměrně vysokým obsahem sacharidů 15-20 % vykazovaly lepší růst a účinnost krmiva než ryby, krmené dietou s 10 % uhlohydrátů při stejné úrovni proteinů. Nejlepšího růstu a účinnosti krmiva (FE) bylo dosaženo při dietách P43/L22/C20 a P50/L16/C20, které obsahovaly 20 % uhlohydrátů. Bylo zjištěno, že rovnováha mezi lipidy a uhlohydráty, ovlivňuje zadržování proteinu v těle, nejlepší tempo růstu je dosaženo při rovnováze množství kalorií lipidů a uhlohydrátů (BUHLER et HALVER, 1961). Toto zjištění může pomoci vysvětlit rozdíly v růstové schopnosti candáta, kdy při stejné úrovni proteinu v krmné směsi při vyšším obsahu uhlohydrátů, může dosáhnout vyššího přírůstku. Ryby, které byly krmeny směsmi P43/L10/C15, P43/L22/C20, P50/L16/C20 nejrychleji rostly a dosáhly nejlepšího využití krmiva oproti ostatním směsím s jinými poměry P/L/C. Mezi těmito třemi směsmi však nebyl zjištěn žádný statisticky průkazný rozdíl v růstu a využití krmiva. Jelikož zastoupení 43 % proteinů v krmivu považují NYINA-WAMWIZA et al. (2005) za dostatečné, tak z hlediska rychlosti růstu i využití krmiva a ekonomiky chovu doporučují krmivo s poměrem P43/L10/C15. Při analýze složení těla ryb bylo zjištěno prokazatelně vyšší zastoupení tuků u ryb, které byly krmeny směsmi s 22 % tuku. Mezi ostatními skupinami v zastoupení jednotlivých živin byly jen mírné rozdíly. Poměr základních živin P43/L10/C15 doporučují rovněž KESTEMONT et al. (2004), kteří taktéž uvádí nejvhodnější aplikaci tohoto krmiva tři krát denně při teplotě v odchovném zařízení 28 °C. Výživě candáta v intenzivním chovu se v rozsáhlé práci zabýval SCHULZ et al. (2007). Autoři se zabývají optimálním určením optimálního množství proteinu při osmitýdenním odchovu rychleného plůdku candáta. Během experimentu otestovali 6 experimentálních krmných diet s různým množstvím proteinu 263-619 g.kg-1 směsi, byly tak vytvořeny úrovně proteinu 26, 33, 40, 47, 54, 61 %. Jako zdroj proteinu v krmivu byla použitá rybí moučka s obsahem 720 g proteinu na kg rybí moučky. Obsah lipidů a energie byl stejný u všech směsích a doznal jen nepatrných výkyvů 101107 g lipidů na kg krmiva a 19,9-20,6 MJ energie na 1 kg směsi. Krmivo bylo rybám předkládáno čtyřikrát denně ručně, množství krmiva činilo v průměru 7,5 % hmotnosti obsádky (rozpětí 6-10 %, krmná dávka se upravovala vždy po 2 týdnech). Ukázalo se, že různý podíl proteinu v krmivu neměl vliv na úroveň přežití, které se pohybovalo v intervalu 89,7-93,9 %. Nejlepších růstových parametrů, vzhledem i k ekonomice - 37 -

chovu (SGR, FCR, PER) bylo dosaženo u směsi s úrovní 263-549 g proteinu v kg sušiny krmiva. Se zvyšujícím se obsahem proteinu v krmivu se lineárně snižovala hodnota využití proteinu (PER). Autoři na základě svých poznatků stanovili pomocí funkce regresního polynomu nutriční proteinové požadavky plůdku candáta v rozmezí 529-577 g proteinu na kg krmiva, při této úrovni jsou respektovány i chovatelské požadavky (dobrá rychlost růstu, příznivá konverze krmiva). Z výsledků analýz v této práci je patrný trend, kdy se zvyšujícím se obsahu proteinu v krmivu se snižoval obsah sušiny. Nejnižšího obsahu lipidů v tělech candátů bylo dosaženo u experimentálních směsí P54 18 ± 5,2 % a P61 13 ± 0,4 %. Vlivu zastoupení lipidů v krmivu na růst a složení těla ryb se intenzivně věnoval MOLNÁR et al. (2006). Použili 4 varianty krmných izoproteinových směsí (44 %) s rozdílným zastoupením tuku, obsah tuku zvyšoval přídavkem rybího oleje. Základem experimentálních diet byla krmná směs obsahu 62 g lipidů na kg směsi. Vlastní varianty F0- bez přídavku rybího oleje (62 g lipidů na kg směsi), F1 přídavek 60 g rybího oleje na kg směsi, F2 přídavek 120 g rybího oleje na kg směsi. Jako kontrola bylo použito komerční krmivo Trouvit s obsahem lipidů 240 g na kg směsi. Experiment byl proveden na 120 ks candátů o počáteční hmotnosti 22,1 g a trval 42 dní. Nejlepších růstových parametrů dosáhly ryby, které byly krmeny kontrolní variantou- komerčním krmivem Trouvit- hodnota FCR 0,8 ± 0,1, SGR 13,4 ± 1,4 oproti variantám F0 FCR 1,2 ± 0,1, SGR 10,6 ± 1,1, F1 FCR 1,3 ± 0,3, SGR 9,8 ± 2,6, F2 FCR 1,1 ± 0,1, SGR 11,6 ± 1,4. Nejvyšší obsah tuku v tělech ryb byl rovněž analyzován v kontrolní skupině a to 116,7 ± 1,9 g. V ostatních variantách byl zjištěn obsah lipidů v těle v rozpětí 74,1-85,1 g. Tito autoři v této práci rovněž popisují skladbu mastných kyselin v těle candátů na základě rozdílného přidaného oleje do krmné směsi, konkrétně se jednalo o rybí a lněný olej. Mezi jednotlivými variantami nebyl shledán statisticky průkazný rozdíl v růstových parametrech (FCR, SGR). Při analýze chemického složení celého těla ryb, rovněž nebyl shledán statistický průkazný rozdíl mezi krmivy s přídavkem rybího či lněného oleje. Použití lněného oleje však mělo průkazný vliv na snižující efekt na množství nasycených mastných kyselin a také zvýšení zastoupení olejové a α-linolenové kyseliny ve spektru mastných kyselin ve svalovině, ačkoliv celkové množství polynenasycených mastných kyselin (PUFA) zůstalo stejné. Přídavky různých olejů do krmiv a jejich vliv na růstové parametry a složení těla se také zabýval SCHULZ et al. (2005). Sledoval vliv různého zdroje tuku (rybího, lněného a sojového oleje) na růst, chemické složení těla a tkání a obsah mastných kyselin u juvenilního candáta obecného (počáteční hmotnost - 38 -

okolo 15 g). Přídavek rostlinných olejů do směsi neovlivnil průkazně ukazatele růstu. Ve spektru mastných kyselin triglyceridové (triacylglycerolové) frakce svalu byl zjištěn průkazně vyšší obsah EPA a DHA u ryb krmených směsí s přídatkem rybího oleje. V případě přídavku sojového oleje bylo zjištěno průkazně vyšší zastoupení kyseliny linolové (18:2n-6) a u lněného oleje pak kyseliny α-linolenové (18:3n-3). Produkci monosexních obsádek studovali ZAKĘŚ et DEMSKA-.ZAKĘŚ (1999). Candátům, kteří byli odchováni v intenzivním chovu o počáteční TL 5,91 ± 0,46 cm a W 2,17 ± 0,51 g, bylo po dobu 21 dní podáváno krmivo s různým přídavkem hormonu 11 βhydroxyandrostenedion, dávkování 0, 30, 60 a 90 mg kg krmiva. Nejvýraznější výsledků bylo dosaženo při podávání 21 dní s 60 mg/kg 11 β-hydroxyandrostenedion, kdy bylo získáno 93 % samců a 7 % ryb, které měli vyvinuté obě pohlaví. U těchto ryb nebyly zpozorovány žádné negativní změny na hepatocytech, tyto ryby rovněž vykazovaly standardní rychlost růstu.

3.7.5 Srovnání candáta z klasického a intenzivního chovu S rozvojem intenzivního chovu candáta se stále do popředí dostává otázka, do jaké míry ovlivňuje podávaná suchá dieta složení těla ryby a kvalitu svaloviny. Jelikož candát je vysoce ceněn pro svoji kvalitní svalovinu s nízkým obsahem tuku, je snahou i v intenzivních chovech vyvinout krmnou směs, která by měla splňovat všechny fyziologické, ekonomické, chovatelské i senzorické požadavky. SCHULZ et al. (2006) srovnávali vliv dvou komerčních směsí (CD, CD+7) s přirozenou potravou (mražené patentky), zároveň také provedli analýzu ryb odchycených v různých přírodních podmínkách (řeka, jezero, rybník). Suchá dieta, jednalo se o krmivo Trouvit Pro Aqua, z čehož krmivo CD+7 směs obohacená o 7 % rybího oleje. Složení směsí v suché hmotě CD: protein 59,73 %, tuk 14,65 %, brutto energie 22,51 MJ.kg-1 suché hmoty, CD+7: protein 56,56 %, tuk 21,94 %, brutto energie 24,04 MJ.kg-1 suché hmoty, patentky protein 65,93 %, tuk 7,20 %, brutto energie 21,49 MJ.kg-1 suché hmoty. Denní krmná dávka činila 5 % hmotnosti biomasy ryb v přepočtu na sušinu. U ryb krmených směsmi s 15 % a 22 % tuku bylo prokazatelně dosaženo lepšího růstu a konverze krmiva, FCR (15 % tuku) 1,02, konečná hmotnost 28,12 g, FCR (22 % tuku) 0,93, konečná hmotnost 30,91 g, oproti variantě krmené pakomářími larvami, tyto ryby rostly pomaleji a dosáhly konečné hmotnosti 12,77 g, FCR 2,37. Tento rozdíl v růstu nesouvisel s obsahem energie ani obsahem proteinu, který byl v larvách pakomárů dokonce o 6 % vyšší. Rozdíly zřejmě souvisely s odlišným obsahem tuku a složením mastných kyselin

- 39 -

v rybím oleji a pakomářích larvách. Při analýze ryb z jednotlivých skupin nebyl shledán žádný průkazný rozdíl mezi zastoupením proteinů. Průkazný rozdíl však byl shledán u zastoupení lipidů, kdy nejvyšší obsah 9 % v živém stavu byl u skupiny krmené směsí s 22 % tuku, 6,25 % lipidů v živém stavu byl u skupiny krmené směsí s 15 % tuku, u skupiny krmené larvami pakomárů byl zjištěn obsah lipidů 4,05 %. Stoupající množství lipidů v těle ryb bylo v negativní korelaci s obsahem proteinů. Při srovnání s rybami, které byly odchyceny z volných vod, byl zjištěn nejpodstatnější rozdíl v obsahu lipidů, který v žádném případě nepřekročil hranici 2 %, také obsah sušiny byl asi o 7 % nižší. Této analýze však nemůže být přikládán zásadní význam, neboť ryby použité pro analýzu, nedosahovaly ani třetinové hmotnosti ryb v experimentu a nejsou zde uvedeny bližší charakteristiky jednotlivých biotopů (řeka Odra, jezero Müggelsee, jezero Langer See, rybník Lausitz). U ryb použitých v experimentu se dále sledovalo následné přežití po komorování ryb. Ryby byly komorovány s přídavkem potravních ryb. U ryb krmených směsmi CD, CD+7 bylo dosaženo přežití 83,3 %, u ryb krmených larvami pakomárů bylo dosaženo přežití 33,3 %. U ročka (krmeného larvami pakomárů) se během komorování snížil obsah tuku ze 4,5 % na 1,5 %. Na energetickém metabolismu se zřejmě podílel i tělní protein, pokles z 18,1 % na 16,1 % na jaře. Za dolní hranici obsahu tělního tuku lze považovat 5 % v celém těle (RENNERT et al., 2004). Vliv kondice a obsahu tuku v těle na úspěšnost přezimování sledovali také KIRJASNIEMI a VALTONEN (1997). V podzimním období od září do listopadu, jedné polovině ryb bylo předkládáno umělé krmivo (Vextra), druhá polovina byla krmena přírodní potravou, planktonem z řeky Rutajoki. Candáti, kterým byla předkládána suchá dieta, ji nepřijímali příliš dobře, což se odrazilo na menší velikosti, horší kondici a nižším obsahu tuku v celém těle. Ryby, krmené přirozenou potravou byly v dobré kondici, což se výrazně projevilo na mortalitě při zimování. Mortalita 81 % byla zjištěna u ryb krmených suchou dietou, naopak u ryb krmených přirozenou potravou byla zjištěna mortalita 19 %. SCHULZ et al. (2007) ve své práci srovnával vliv různého zastoupení proteinu v krmivu (26, 33, 40, 47, 54, 61 % proteinu) na složení těla ryb, nebyl však shledán významný vliv různého množství proteinu v krmivu na obsah proteinu v tělech ryb. V poslední době se s konzumací ryb stále častěji hovoří o otázce zastoupení zdraví prospěšných nenasycených mastných kyselin. Je známo, že studenomilné ryby mají dostatečné množství nenasycených mastných kyselin a i jejich správný poměr - 40 -

KLADROBA (2003). Pro chovatele je tak důležité, zda i candáti, kteří jsou odchováváni v intenzivním chovu mají dostatečné množství nenasycených kyselin a i jejich správný poměr. Touto problematikou se zabývali JANKOWSKA et al. (2003). Tato autorka porovnávala obsah mastných kyselin ve svalovině candáta obecného o hmotnosti okolo 1 kg z přirozených podmínek (jezero) a intenzivního chovu. Neshledala průkazný rozdíl v celkovém množství polynenasycených mastných kyselin ani v poměru kyselin n-3/n-6. V důsledku vyššího obsahu tuku ve svalovině u intenzivně chovaného candáta obecného byl obsah eikosapentaenové (EPA, 20:5n-3) a dokosahexaenové (DHA, 22:6n-3) kyseliny ve 100 g svaloviny průkazně vyšší než u candáta obecného z jezera. Složení těl candátů a spektrum mastných kyselin ve svalovině candáta ze dvou jezer z různých klimatických regionů (teplejší oblast- Egirdir Lake a chladnější oblast- Seyhan Dam Lake) porovnával ÇELIK et al. (2005). Zjistil průkazně vyšší obsah sušiny, proteinu a tuku ve svalovině candáta z jezera v teplejší oblasti. Analýza spektra mastných kyselin však odhalila průkazně vyšší % obsah n-3 PUFA kyselin ve svalovině candáta z jezera v chladnější oblasti. Pro zdraví člověka by tak bylo prospěšnější konzumovat candáty z chladnějšího jezera Seyhan Dam Lake.

3.7.6 Možné kombinace intenzivního a rybničního chovu Kombinace rybničního a intenzivního chovu je prozatím používána tím způsobem, že raná stádia candáta jsou odchovávána v rybníku a poté jsou tyto ryby následně odchovávány různými způsoby v intenzivním chovu. Tato kombinace byla s úspěchem již několikráte ověřena (BARÁNEK, 2008, ZAKĘŚ et SZKUDLAREK, 2002). O možnosti kombinace, kdy ryby jsou nejprve odchovávány v intenzivním chovu a poté nasazeny do rybničního chovu, je literatuře velice málo publikovaných údajů. To je zřejmě dáno tím, že intenzivní chov je poměrně ekonomicky a organizačně náročný, proto není příliš hospodárné ryby, které jsme pracně převedli na suché krmivo (se ztrátami i 50 % a více), opět vysazovat do rybničního prostředí, kde nemůže ve velké míře eliminovat nepříznivé vlivy. Na druhé straně je potřeba zmínit, že pokud chovatel nedisponuje patřičným technickým vybavením, kombinace s rybničním chovem je pro něj nejsnadnější možností řešení vzniklé situace, neboť je třeba neustále počítat se skutečností, že candát při teplotě pod 13 °C velice omezeně přijímá suchou dietu WEDEKIND (2003) rovněž dochází ke zhoršené konverzi krmiv a tudíž i k zhoršené ekonomice chovu. Efekt počátečního odchovu, kdy je rybám předkládáno kvalitní krmivo v kontrolovaných podmínkách a ryby tak vykazují rychlý růst a dobrou kondici

- 41 -

potvrzuje RUUHIJÄRVI (2004). Ve své práci porovnává efektivitu vysazování ročka candáta do jezera v obvyklé velikosti (TL 71-73 mm, W 2,3-2,9 g) s ročkem o větší velikosti (TL 88-96 mm, W 4,1-6,2 g). Větší roček na základě zpětných odlovů vykazoval statisticky průkazně vyšší přežití než roček v obvykle vysazované velikosti. Autor konstatuje, že větší velikost ročka na konci prvního vegetačního období zlepšuje jeho přežití. Skutečnost, že intenzivním chovem candáta lze dosáhnout rychlejšího růstu a vyšší konečné hmotnosti oproti chovu klasickou technologií, kde se ryby živí přirozenou potravou potvrzují ZAKĘŚ et SZCERBOWSKI (1995) a také ZAKĘŚ et DEMSKA-ZAKĘŚ (1998). Možná kombinace intenzivního a rybničního chovu využitelná pro podmínky v ČR je způsob, kdy po převodním období zpět do rybníků nasazujeme ryby, které si nenavykly přijímat suchou dietu („slabé“), snižujeme tak ztráty při převodu a efektivněji využíváme vyprodukovaný rychlený plůdek.

4 Materiál a metody V rámci řešení diplomové bylo provedeno několik experimentů týkající se daného tématu. Převažovaly zejména experimenty, které jsou přímo využitelné v rybářské praxi. Zaměření experimentů bylo orientováno na techniku převodu a na možnosti následného využití převedených ryb v klasickém rybničním chovu.

Metody použité pro získávání a zpracování výsledků: Délkové a hmotnostní ukazatele: TL - celková délka těla (mm) s přesností 1 mm - měří se od okraje rypce po konec ocasní ploutve SL - délka těla (mm) s přesností 1 mm - měří se od okraje rypce po konec ocasního násadce BD - výška těla (mm) s přesností 1 mm - měří se v místě, kde je rybí tělo nejvyšší BW - šířka těla (mm) - měří se v místě kde je rybí tělo nejširší W- hmotnost (g) s přesností 0,01 g Délkové údaje byly zjišťovány na měrné desce a jsou udávány v milimetrech. Hmotnostní údaje byly zjišťovány pomocí digitálních vah.

- 42 -

Exteriér a kondice ryb byl zjišťován pomocí ukazatele vysokohřbetosti (UV), při hodnocení kondice byl použit Fultonův koeficient vyživenosti (FWC). FWC - Fultonův ukazatel kondice, výpočet - FWC = W (g) .100.SL-3 (SL v cm) UV- ukazatel vysokohřbetosti, výpočet- UV = SL.BW-1

Ukazatele růstu, konverze krmiva, intenzity metabolismu a přežití.: SGR - specifická rychlost růstu (%.d-1), výpočet – SGR = [(lnwt – lnw0).t-1.100] RGR - relativní rychlost růstu (%), výpočet RGR = [(Wt – W0).W0-1].100 FCR - konverze krmiva, výpočet - FCR = W aplikovaného krmiva / W přírůstku FCE - velikost přírůstku z 1 kg krmiva, výpočet FCE = 1 / FCR PER - hodnota přírůstku z množství přijatého proteinu, výpočet - PER = 100 / (FCR . % NL) (% NL- v přijatém krmivu) přežití- v %, výpočet = (počet přežitých ryb / počet nasazených ryb) . 100 převedené ryby - v %, výpočet = (počet převedených ryb / počet nasazených ryb) . 100

Chemické analýzy Na začátku a po ukončení některých experimentů bylo několik ryb z každé varianty usmrceno. Z jejich těl a tkání byly odebrány vzorky pro složení jejich chemického složení. Ze vzorků homogenizovaných tkání byl stanoven procentuální podíl sušiny, proteinu a tuku. Stanovení sušiny- bylo provedeno vysušením čerstvého vzorku při teplotě 105 °C do konstantní hmotnosti.

Stanovením proteinu- byl zjišťován metodou dle Kjehdala. Principem této metody je stanovení obsahu dusíku ve vzorku. Ten je následně vynásoben koeficientem pro živočišné tkáně 6,25.

Stanovením tuku- bylo provedeno metodou dle Soxhleta, jejímž principem je extrakce diethyléterem podobu 10 hodin.

Statistické zpracování výsledků Při statistickém vyhodnocení výsledků experimentů byl zjišťován průměr a směrodatná odchylka, sledovaných parametrů a ukazatelů. Pro testování průkaznosti rozdílů byl

- 43 -

použit program MS Excel (t-test) a Scheffeho metoda mnohonásobného porovnávání v programu Unistat (v experimentu se zaměřením na vliv barvy krmiva při převodu).

4.1 Posouzení vlivu zbarvení diety na úspěšnost převodu Car Cílem tohoto experimentu bylo ověřit vliv barvy krmiva na úspěšnost převodu. Použili jsme dvě barvy krmiva hnědé a oranžové krmivo. Byla ověřována hypotéza, že u pronikavější oranžové barvy bude dosaženo lepších produkčních výsledků, z důvodu větší optické atraktivnosti sousta. Rychlený plůdek candáta odchovaný na podniku Rybníkářství Pohořelice a.s. byl 19. 6. 2008 nasazen po 650 ks na 6 žlabů bílé barvy o objemu 250 l o výšce vodního sloupce 41,4 cm, které jsou součástí experimentálního recirkulačního zařízení Oddělení rybářství a hydrobiologie Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Průměrná počáteční celková délka ryb (TL) činila 54,84 ± 3,20 mm, hmotnost (W) 1,42 ± 0,25 g (pro n = 25 ks), Fultonův koeficient hmotnostní kondice FWC 1,51 ± 0,15. Dne 20. 6. 2008 byly doplněny ztráty způsobené manipulací a stresem a byl zahájen vlastní experiment. Počáteční hustota obsádky činila 2,6 ks.l-1 (3,69 g.l-1). Úkolem našeho experimentu bylo objasnit možný vliv barvy krmiva na úspěšnost převodu rychleného plůdku na suchou dietu. Použili jsme 2 varianty ve třech opakováních. Varianta A krmivo Dana Feed 1352 - hnědé barvy. Varianta B krmivo Coppens Troco Crumble HE 1556 - oranžové barvy. Složení krmiva Dana Feed 135213 % lipidů, 52 % dusíkatých látek, krmivo Coppens Troco Crumble HE 1556- 15 % lipidů, 56 % dusíkatých látek. Obě krmiva měla stejnou velikost částic - 1 mm. Krmivo bylo podáváno pomocí pásového samokrmítka od 8:00 - 20:00. Světelný režim byl upraven pomocí umělého osvětlení na 16 hodin světla (od 6:00 do 22:00) a 8 hodin tmy. Nasycení vody kyslíkem nekleslo pod 70 % na odtoku, pH se pohybovalo v rozmezí 7,5 - 8, teplota kolísala v rozpětí 19,5 - 21,5 °C. Experiment trval 19 dní. Sledovány a vyhodnoceny byly následující parametry: délko-hmotnostní charakteristika (30 ks ryb z každé varianty), přežití, Fultonův koeficient hmotnostní kondice (FWC), specifická rychlost růstu – SGR, ztráty způsobené kanibalismem (v % z celkového počtu nasazených ryb, do těchto ztrát byli započítáni odlovení kanibalové, včetně ryb evidentně poškozených kanibalismem, zejména na ocasní ploutvi a ocasním násadci).

- 44 -

4.2 Následný odchov úspěšně převedených ryb rok 2008, experimentální odchovné zařízení MZLU v Brně Cílem tohoto experimentu bylo zjištění růstového potenciálu a produkčních ukazatelů candáta obecného odchovávaného na suché dietě, dílčím cílem bylo ověření produkční účinnosti různých krmiv. Z důvodu výpadku elektrického proudu, který způsobil hromadný úhyn ryb, nebyly všechny cíle experimentu naplněny. Podařilo se však provést přípravnou část experimentu. Do pokusu byly nasazeny 2 varianty, každá v trojím opakování. Varianta A krmivo Dana Feed 1352, velikost částic 1 mm, Varianta B krmivo Coppens Troco Crumble 1556, velikost částic 1 mm. Úspěšně převedené ryby, pocházející z odchovu v recirkulačním odchovném zařízení v Brně (byly použity ryby z předchozího experimentu, část 4.1.). Do varianty A byly ryby nasazeny po 322 ks, do varianty B po 350 ks. Ryby byly nasazeny do 6 plastových žlabů s objemem vody 250 l, výška vodního sloupce 41,4 cm. Aplikace krmiva pomocí pásového samokrmítka s hodinovým strojkem v množství 5 % hmotnosti obsádky, doba aplikace krmiva po dobu 12 hodin. Světelný režim 2 fázový 8 hodin tma 16 hodin světlo. Ráno a večer byly odsávány exkrementy, také v tuto dobu byl kontrolován obsah kyslíku (nasycení nekleslo pod 80 %), zaznamenána teplota vody (průměrná teplota během odchovu 20,9 °C) a evidovány také ztráty. Délka odchovu 13 dní.

4.3 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním chovem Pohořelice 2007 Cílem tohoto experimentu bylo ověření možnosti, zda lze úspěšně převést rychlený plůdek candáta na suchou dietu v provozních podmínkách rybářské praxe. V případě úspěšného převodu budou ryby nadále krmeny a použity do experimentů, zabývajících se využitím odchovaných candátů na suché dietě v klasickém rybničním chovu. Pro převod ryb na suché krmivo byla použita metoda převodu „co-feeding“ z důvodu vyšší teploty v odchovném prostředí. K suché dietě byl přidáván čerstvě nalovený zooplankton, převážně se jednalo o hrotnatku rybniční (Daphnia pulicaria), hrotnatku velkou (Daphnia magna) a nosatičku obecnou (Bosmina longirostris). V provozních podmínkách byla testována pouze jedna krmná varianta a z provozních důvodů bez opakování. - 45 -

Charakteristika odchovného prostředí: Pro test byl použit 1 odchovný žlab o objemu 2500 l. Žlab měl vnitřní stěnu potaženou pogumovanou tkaninou, byl opatřen spodním odtokem vody. Voda, která napájela odchovný žlab, byla vedena přes vedlejší žlab, který sloužil jako usazovací, poté byla voda desinfikována UV lampou. V odchovné nádrži byla zajištěna trvalá oxygenace. Čištění žlabu probíhalo jedenkrát denně od 14:00, kdy byly evidovány i ztráty. Jako preventivní koupel proti onemocnění byla aplikována koupel chloraminu B (20 g na 1000 l po dobu 20 minut). Třikrát denně byl kontrolován obsah kyslíku a byla zaznamenávána teplota vody. Průběžně byly evidovány také ztráty. Dne 12. 6. 2007 byl rychlený plůdek sloven z rybníku Mírový o průměrné TL 46 mm, průměrná W 0,765 g. Na žlab bylo nasazeno 7500 ks tj. 3 ks/l, počítání bylo provedeno ručně. Množství podávaného krmiva činilo 5 % hmotnosti obsádky, doba aplikace 6:00 - 22:00. Krmivo bylo aplikováno pomocí 2 pásových samokrmítek s hodinovým strojkem. Bylo použito krmivo Dana Feed 1352 o velikosti 0,6 mm, později bylo podáváno krmivo o velikosti částic 1 mm. Nasycení vody kyslíkem se pohybovalo na úrovni 100 a více %. Experiment byl po 17 dnech ukončen a vyhodnocen.

4.4 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním odchovem Pohořelice 2008 Cílem tohoto experimentu bylo ověření možnosti převodu rychleného plůdku na suchou dietu v provozních podmínkách rybářské praxe a nalézt správnou metodu převodu. K experimentu již bylo použito takové množství rychleného plůdku, které je pro praxi využitelné i v další fázi chovu (úspěšnost převodu asi 30 %) a je výhodné, aniž by se výrazně prodražovala péče o tyto ryby a byla zachována vysoká efektivita práce. Samozřejmou snahou tedy bylo odchovat, co nejvíce candátů na suché dietě, kteří budou nadále použiti v experimentech se zaměřením možnosti využití v klasickém rybničním chovu.

Byla použita metoda převodu „co-feeding“ z důvodu vyšší teploty v odchovném prostředí. K suché dietě byl přidáván čerstvě nalovený zooplankton, převážně se jednalo o hrotnatku rybniční (Daphnia pulicaria), hrotnatku velkou (Daphnia magna) a nosatičku obecnou (Bosmina longirostris).

- 46 -

Byly testovány 2 varianty převodu v každá v jednom opakování. Varianta A- Vliv dostupnosti krmiva - kratší doba převodu 10 dní, použité krmivo Dana Feed 1352 0,8mm - na každém žlabu byla zároveň zajištěna různá dostupnost krmiva pomocí pásového samokrmítka s hodinovým strojkem, jeden žlab se 2 samokrmítky, druhý žlab se 4 samokrmítky

Varianta B- Vliv zbarvení diety - delší doba převodu - 14 dní, - 2 použitá krmiva Dana Feed 1352 0,8 mm a Troco Crumble Excellent 1556 0,8 na každém žlabu byla zajištěna stejná dostupnost krmiva pomocí 2 pásových samokrmítek s hodinovým strojkem

Specifikem tohoto experimentu, bylo také to, že ryby, které si nenavykly na suchou dietu, byly nasazeny zpět do rybníka Mírový s přirozenou potravou (zooplakton).

Charakteristika odchovného prostředí: Byly použity 4 žlaby o objemu 2500 l, žlaby mají vnitřní stěny potaženy pogumovanou tkaninou, žlaby byly opatřeny spodním odtokem vody. Přítok vody byl veden, přes menší usazovací nádrž vyplněnou filtračním materiálem aquacit, molitan, po hrubém vyčištění byla voda ještě do žlabu vedena přes UV lampu. V odchovné nádrži byla zajištěna trvalá oxygenace.

Nasazovaný rychlený plůdek byl dne 19. 6. 2008 sloven v rybníce Mírový. Průměrná TL činila 54.84 ± 3,20 mm průměrná W 1,42 ± 0,23 g. Ryby byly nasazeny bezprostředně po vylovení rybníka. Na jeden žlab bylo nasazeno 7700 ks tj. 3 ks/l, počítání bylo provedeno odměrnou metodou. Krmení bylo zahájeno v odpoledních hodinách v den nasazení (v tento den bylo krmivo podáváno v dávce 2,5 % hmotnosti obsádky). Množství podávaného krmiva činilo 5 % hmotnosti obsádky, doba aplikace 6:00 – 22:00. Nasycení vody kyslíkem se pohybovalo na úrovni 100 a více %. Čištění žlabů probíhalo jedenkrát denně od 12:00, kdy byly evidovány i ztráty. Jako preventivní koupel proti onemocnění byla aplikována koupel chloraminu B (20 g/ 1000l po dobu 20 minut). Třikrát denně byl kontrolován obsah kyslíku a byla zaznamenávána teplota vody. Průběžně byly evidovány také ztráty. - 47 -

Po přepočítání ryb, varianta A 30. 6. 2008 (10 dní odchovu), varianta B 4. 7. 2008 (14 dní odchovu), vyhodnocení experimentů, pokračoval odchov v původních odchovných žlabech. V průběhu týdenní adaptace po ukončení první fáze experimentu, byly ryby navykány na krmivo určené pro jeho pokračování ve venkovním žlabu (Skretting F-1A Pro aqua Brut 57/15- velikost částic 1,5 mm. V průběhu tohoto týdne byla provedena kontrola zdravotního stavu. Candáti byli přesazeni v počtu 11844 ks do venkovní manipulační sádky objemu 25 m3 výškou vodního sloupce 140 cm, v sádce byla zajištěna trvalá oxygenace pro eliminaci kyslíkového deficitu. Aplikace krmiva byla zajištěna denně pomocí 4 pásových samokrmítek s hodinovým strojkem. Počáteční množství krmiva 5 % hmotnosti obsádky - 2100g. Krmivo Skretting F-1A Pro aqua Brut 57/15 - velikost částic 1,5 mm. Při venkovním odchovu byl zachován přirozený světelný režim, teplota vody - nikterak upravovaná, měnila se dle povětrnostních podmínek. Období odchovu trvalo od 12. 7. 2008-20. 8. 2008, tedy 40 dní. Specifikem tohoto experimentu bylo, že candáti nepřijímající („slabé ryby“) suchou dietu byli po ukončení první fáze experimentu vytříděni a vysazeni do rybníka Mírový, kde měli k dispozici přirozenou potravu. Ke dni 5. 7. 2008 (15 dní od zahájení experimentu) bylo vysazeno celkem 12 195 ks rychleného plůdku candáta, délko-hmotností ukazatele jsou uvedeny v tabulce č. 6.

Tab. č. 6 Délko-hmotnostní ukazatele ryb nepřijímajících suchou dietu nasazených do rybníku Mírový Ukazatel

TL (mm)

SL (mm)

BD (mm)

Vysazení 55,25±2,17 45,92±1,86 7,62±0,34 candáti

BW(mm) 4,87±0,10

4.5 Zpětná adaptace na piscifágní 2007/2008, rybník Čahoun

W (g) 0,93±0,14

FWC

UV

0,94±0,1 5,82±0,4

způsob

života,

rok

Cílem tohoto experimentu bylo zjistit, zda candáti, kteří byli odchováni na suché dietě, jsou schopni se vrátit k piscifágnímu potravnímu chování. Sledovány byly délkohmotnostní ukazatele a procento přežití.

- 48 -

Pro experiment byly použity ryby, které byly odchovány na suché dietě na podniku Rybníkářství Pohořelice a. s. viz Kapitola 4.3. Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním chovem Pohořelice 2007. Candáti o průměrné TL 127,00 ± 11,28 mm a hmotnosti 11,8 ± 3,2 g byli vysazeni v počtu 700 ks do rybníka Čahoun (Rybníkářství Pohořelice a. s.) s obsádkou Ab0, Tp0 a střevličky východní. Do rybníka nebyly vysazeny jiné dravé druhy ryb. Dne 18. 4. 2008 byl rybník sloven, candáti byli spočteni a byly zaznamenány délko-hmotnostní ukazatele a přežití.

4.6 Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2008, sádky Rozkoš Cílem tohoto experimentu bylo zjistit, zda candáti, kteří byli odchováni na suché dietě, jsou schopni se vrátit k piscifágnímu potravnímu chování. Sledovány byly délkohmotnostní ukazatele, přežití ryba, počet ryb, u nichž byla zachována značka. Do experimentu byli nasazeni candáti, kteří byli odchováni od stádia rychleného plůdku pouze na suché dietě v recirkulačním zařízení Oddělení rybářství a hydrobiologie v Brně. Kategorie ryb Ca1+, průměrná TL 195,86 ± 23,19 mm, SL 164,61 ± 20,24 mm, BD 33,74 ± 5,04 mm, BW 23,03 ± 3,89 mm, W 58,47 ± 22,44 g, FWC 1,25 ± 0,15, UV 4,91 ± 0,39. Dne 17.6 2008 byly ryby individuálně označeny speciálními značkami, které se umísťují pod kůži na skřelové víčko (individuální plastové značky VI Alpha Tags, Northwest Marine Technology, Inc), u každé ryby byly zaznamenány délko-hmotnostní charakteristiky. Po aplikaci značky byli candáti pozorováni ve žlabu, zda nedochází ke ztrátám v důsledku poranění, preventivně byla provedena preventivní léčebná koupel v roztoku manganistanu draselném. Dne 26. 6. 2008 byli candáti odvezeni a nasazeni do sádky pod vodní dílo Rozkoš, areál firmy Rybářství Jan Kolowrat Krakovský. Celkem bylo nasazeno 178 ks candátů, celková hmotnost nasazených ryb 10408 g. Jako potravní ryby byla do sádky přisazena střevlička východní (Pseudorasbora parva).Do sádky v průběhu experimentu nebyly přisazovány žádné jiné ryby s výjimkou ryb potravních v odpovídající velikosti. Dne 6. 9. 2008 byla sádka slovena a experiment vyhodnocen.

- 49 -

4.7 Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2007, rybník Práchovna Cílem tohoto experimentu bylo zjistit, zda candáti odchováni na suché dietě jsou schopni se vrátit k piscifágnímu potravnímu chování, sledovány byly délko-hmotnostní ukazatele a přežití. Do experimentu byli nasazeni candáti, kteří byli odkrmeni od stádia rychleného plůdku pouze na suché dietě v recirkulačním zařízení Oddělení Rybářství a Hydrobiologie v Brně, kategorie ryb Car, průměrná TL 98,30 ± 4,9 mm, SL 84,10 ± 4,64 mm, mm, W 7,96 ± 1,10 g, FWC 1,33 ± 0,09. Dne 17. 7. 2007 byli candáti vysazeni do rybníku Práchovna o rozloze 1,8 ha (Kralice nad Oslavou) v počtu 270 ks, rybník je obhospodařován MO MRS Náměšť nad Oslavou. Charakteristika obsádky: 14 q K2 0,4 kg průměrná hmotnost, 6 ks Ca gen, 2400 ks Ca1 -přirozený výtěr, podoustev 25-27 cm (pouze kusově), střevlička východní. Dne 14. 4. 2008 byl rybník sloven, candáti byli vytříděni a byly zaznamenány délko-hmotnostní ukazatele.

- 50 -

5

Výsledky a diskuse 5.1 Posouzení vlivu zbarvení diety na úspěšnost převodu Car Výsledky experimentu provedeného v délce v 19 dní jsou shrnuty v Tab. č. 7 Provedený experiment nepotvrdil naši hypotézu o větší preferenci oranžové barvy plůdkem candáta. V porovnání výsledků z obou variant nebyl shledán statisticky průkazný rozdíl ani v jednom ze sledovaných parametrů. Největšího rozdílu bylo dosaženo v ukazateli celkového přežití, kdy bylo ve variantě B dosaženo hodnoty 76,56 % oproti 70,98 % ve variantě A, rovněž v procentuálním podílu úspěšně převedených ryb bylo ve variantě B dosaženo o 4 % lepšího výsledku než ve variantě A.

Tab. č. 7 Výsledky převodu Car s různou barvou krmiva (dosažené hodnoty). Ukazatel/varianta

A (DAN-EX 1352)

B (COPPENS 1556)

TL (mm)

67,55 ± 7,84

66,68 ± 7,47

SL (mm)

56,53 ± 6,60

56,23 ± 6,53

W (g)

2,68 ± 0,95

2,63 ± 0,98

1,41 ± 0,15

1,42 ± 0,15

SGR (%.d )

2,95 ± 2,17

2,89 ± 2,01

FWC -1

Přežití (%)

70,98 ± 4,64

76,56 ± 1,20

Převedené ryby (%)

49,54 ± 6,62

53,85 ± 4,74

Kanibalismus (%)

10,67 ± 2,37

9,59 ± 1,54

V tomto experimentu bylo dosaženo poměrně dobrých výsledků, zejména počet převedených ryb na suché krmivo, je to dáno také tím, že jsme, jako výchozí materiál, použili velký rychlený plůdek candáta v dobré kondici. Cílem tohoto experimentu bylo ověřit, jaký vliv může sehrávat barva krmiva na úspěšnost převodu. V odborné literatuře doposud nejsou dostupné informace týkající se vlivu zbarvení diety na úspěšnost převodu rychleného plůdku candáta obecného. Z našich zjištěných výsledků se neprokázal statisticky průkazný rozdíl mezi oběma variantami v žádném sledovaném ukazateli (přežití, podíl převedených ryb, ztráty způsobené kanibalismem, SGR, délko-hmotnostní ukazatele). Při porovnání dosažených výsledků s pracemi ostatních autorů s obdobným tématem, jsme došli k závěrům, že jsme dosáhli uspokojivých výsledků v rámci této problematiky. Klíčovým ukazatelem pro hodnocení úspěšnosti převodu je dosažená úroveň přežití (ZAKĘŚ, 1997a,b), neboť hodnota rychleného plůdku candáta obecného může totiž podle ZIENERT et HEIDRICH (2005) tvořit téměř polovinu celkových nákladů při převodu a odchovu

- 51 -

candáta obecného do hmotnosti 5 g při úrovni přežití 60 %. při převodu BARÁNEK (2004) dosáhl při použití metody přímého převodu (délka převodu 14 dní) úrovně přežití 24 % a v roce 2005 50 %, tentýž autor v roce 2008 dosáhl při 21 denním převodu (přímá metoda převodu) výrazně nižšího podílu převedených ryb a to 27,87 % oproti námi zjištěných 49,54 %, obdobně také nižšího celkového přežití 27,87 % oproti 70,98 %. Ještě vyšší hodnoty přežití publikovali LJUNGGREN et al. (2003) 96 % (zřejmě výrazně ovlivněno krátkou dobou trvání experimentu 9 dní) a ALTUN et al. (2008) 56-96 %. V hodnotě parametru charakterizující kondiční stav ryb (FWC) BARÁNEK (2008) dosáhl téměř stejných výsledků 1,40 jako v našem experimentu 1,41. Autor však dosáhl výrazně lepší hodnoty SGR 7,7 % d-1 oproti námi dosažené hodnotě 2,95 % d-1. Naši vyšší % hodnotu převedených ryb a přežití, potvrzují práce, v nichž je poukazováno na vliv počáteční velikosti rychleného plůdku. Větší velikost plůdku výrazně zvyšuje úspěšnost převodu (ZAKĘŚ, 1999, CHESHIRE et STEELE, 1972). V našem experimentu ztráty, které byly způsobené kanibalismem, činily 10,67 %. BARÁNEK (2008) uvádí ztráty kanibalismem 38,61 %, ZAKĘŚ (1997) 7,5-19 %, MOLNÁR et al. (2004b) od 44,23% do 49,67%!! Podobných hodnot ztrát způsobených kanibalismem, jako v našem experimentu zaznamenal BÓDIS et al. (2007) 6.3 - 13.7%. U této studie jsou nízké ztráty způsobené kanibalismem dány zřejmě velice krátkou dobou trvání experimentu 12 dní.

- 52 -

5.2 Následný odchov úspěšně převedených ryb rok 2008, na MZLU v Brně Cílem tohoto experimentu bylo zjištění růstového potenciálu a produkčních ukazatelů candáta obecného odchovávaného na suché dietě, dílčím cílem bylo ověření produkční účinnosti různých krmiv. Pro převod byly použity ryby navyklé na příjem suché diety, počáteční hmotnost ryb 2,65 ± 0,97 g. Plán experimentu 2 varianty (2 druhy krmiv), odchov v recirkulačním zařízení, délka odchovu 13 dní (červenec 2008) Dne 22. 7. 2008 byly ryby sloveny, spočítány, z odebraných vzorků byly zjišťovány délko- hmotnostní parametry a další ukazatele.

Tab. č. 8 Výsledky následného odchovu převedených ryb. Ukazatel/varianta Přežití (%) Ztráty evidované (ks) Ztráty kanibalismus (ks) Přírůstek (g) FCR FCE PER (%) -1 SGR (%.d ) RGR (%) TL (mm) SL (mm) W (g) FWC UV

Varianta A Dana Feed 87,9 4 113 1265 1,33 0,75 1,44 3,06 48,76 79,86 ± 7,50 67,4 ± 6,39 4,64 ± 1,42 1,47 ± 0,08 4,73 ± 0,24

Varianta B Coppens 91,4 6 84 1812 1,08 0,93 1,66 3,61 60 82,20 ± 7,74 69,9 ± 6,89 5,17 ± 1,48 1,48 ± 0,12 4,76 ± 0,21

Tabulka A Srovnání složení těla a tkání dle různého krmiva (%)- kapitola 5.2. Analýza Dana Feed 1352 Coppens 1556

sušina

tuk v těle

tuk v sušině

sušina vnitřnosti

tuk vnitř. suš.

NL v sušině

25,24 ± 0,68

6,75 ± 0,47 26,79 ± 2,56

50,48

74,8

61,46 ± 0,54

26,46 ± 1,74

7,76 ± 0,58 29,44 ± 3,29

52,37

68,37

61,29 ± 2,48

Z výsledků v tabulce B se potvrzuje již v intenzivních chovech mnohokrát ověřená skutečnost, že skladbou krmiv lze zcela zásadním způsobem ovlivnit složení těl a tkání ryb. Krmivo Coppens Troco Crumble HE 1556 obsahuje více NL a lipidů. U ryb, které byly krmivem Coppens, byl zjištěný vyšší obsah tuku v těle i v sušině. Rovněž hodnota sušiny a sušiny vnitřnosti byla vyšší, než u ryb, které byly krmeny krmivem Dana Feed 1352.

- 53 -

Cílem tohoto experimentu bylo stanovit růstový potenciál a produkční předpoklady candáta chovaného v intenzivních podmínkách s využitím kompletních krmných směsí. V našem experimentu bylo dosaženo těchto hodnot. Varianta A (krmivo Dana Feed 1352) - SGR 3,06 %.d-1, FCR 1,33 ± 0,10, PER 1,44, FCE 0,75, varianta B- (krmivo Coppens 1556) SGR 3,60 % d-1, FCR 1,08 ± 0,06, PER 1,66, FCE 0,93. V obdobné práci SCHULZ et. al. (2007) publikuje hodnotu SGR (u krmiva s obsahem 10 % tuků a 54 % proteinů) 3,11 % den., FCR 1,88 ± 0,18, PER 1,12 ± 0,12. WANG et. al. (2009) dosáhli hodnoty specifické rychlosti růstu (SGR) 2,1 ± 0,07, při ručním krmení třikrát denně při teplotě vody 28 °C. Na základě výsledků z krátkého období intenzivního odchovu lze potvrdit informace z odborné literatury o vhodnosti candáta pro chov v technické akvakultuře.

5.3 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním chovem Pohořelice 2007 Cílem tohoto experimentu bylo úspěšné převedení rychleného plůdku na suchou dietu v provozních podmínkách rybářského podniku v České republice. Bylo nasazeno 7700 ks ryb na jeden žlab (jedna varianta v jednom opakování). Metoda převodu „cofeeding“, použité krmivo Dana Feed 1352, délka odchovu 17 dní (12. 6. – 30. 6. 2007). Graf 1 Teplota vody při převodu na suchou dietu - Pohořelice 2007.

Teplota vody v °C 25 20 15 10 5

Obsah kyslíku na odtoku nepoklesl pod 80 %.

- 54 -

3.7.

2.7.

1.7.

30.6.

29.6.

28.6.

27.6.

26.6.

25.6.

24.6.

23.6.

22.6.

21.6.

20.6.

19.6.

18.6.

17.6.

16.6.

15.6.

14.6.

13.6.

0

Graf 2 Vývoj ztrát v ks při převodu - Pohořelice 2007.

Vývoj ztrát v ks 400 350 300 250 200 150 100 50 0 13.6.

15.6.

17.6.

19.6.

21.6.

23.6.

25.6.

27.6.

29.6.

1.7.

3.7.

Ryby byly nasazeny 12. 6. 2007, od dne 16.6 2007 již bylo možné spatřit ryby, jak přijímají suchou dietu, avšak pouze ojediněle. Počínaje dnem 18. 6. 2007 již část ryb přijímá poměrně dobře suché krmivo. Z důvodu zvyšujících se ztrát ryb, které si nenavykly na suchou dietu, bylo dne 26. 6. provedeno odlovení ryb nepřijímajících suchou dietu (tyto ryby byly typické tmavým zbarvením, měly slabý ocasní násadec, ve žlabu nepřijímaly suchou dietu a zdržovaly se v okrajích žlabu), ryby byly převezeny do rybníka Nohavice na přirozenou potravu. Po 17 dnech experimentu proběhlo krátké vyhodnocení. Ryby byly ručně roztříděny a spočítány. Ryby přijímající suchou dietu byly vráceny zpět do odchovného žlabu. Úspěšně převedeno bylo 1560 ks tj. z nasazených 7500 ks 20,8 %. Průměrná hmotnost činila 2,42 g. V průběhu dalšího odchovu docházelo zde k minimálním ztrátám. Dne 8. 8. 07 proběhlo kontrolní přepočítání, kdy bylo ve žlabu zjištěno 1520 ks o průměrné hmotnosti 8 g. Dne 10. 9. 2007 bylo provedeno vyskladnění, z důvodu navazujících experimentů s těmito rybami a také v důsledku teploty vody pod 15 °C, kdy se omezil příjem podávaného krmiva. Sloveno bylo 1464 ks candátů, průměrné TL 127 mm a W 11,8 g.

Tab. č. 9 Výsledky převodu - Pohořelice 2007.

Žlab

Převedeno ks

Převedeno %

Nepřevedeno ks

Evidované ztráty ks

Neevidovatelné ztráty ks

1560

20,80

4149

1651

140

- 55 -

Graf 3 Vyhodnocení výsledků převodu -Pohořelice 2007 pomocí % vyjádření. Výsledky převodu na suchou dietu Pohořelice 2007 2% 21% 22% Převedeno ks (silné ryby) Nepřevedené ryby (slabé ryby) Evidované ztráty Nekontrolovatelné ztráty

55%

5.4 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním odchovem Pohořelice 2008 Cílem tohoto experimentu bylo najít optimální metodu převodu rychleného plůdku na suchou dietu v provozních podmínkách rybářského podniku v České republice. Byly nasazeny celkem 4 žlaby, každý po 7700 ks (2 varianty: A - vliv dostupnosti krmiva a B - vliv zbarvení diety). Metoda převodu „co-feeding“, použitá krmiva Dana Feed 1352 a Coppens Troco Crumble HE 1556. Délka odchovu varianta A 10 dní, varianta B 14 dní. Vyhodnocení varianty A - kratší doba převodu 10 dní, stejná barva krmiva, různý počet samokrmítek (2 a 4): Dne 30. 6. bylo provedeno roztřídění a počítání ryb. Třídění bylo prováděno ručně pomocí speciálních sítěk, které se používají k třídění okrasných ryb. Ryby, které přijímaly suchou dietu, byly v lepší kondici, světlejší barvy a měly silný ocasní násadec. Ryby, které nepřijímaly suchou dietu, byly tmavší, vyhublé se slabým ocasním násadcem. Candáti, kteří nepřijímali suchou dietu, byli šetrným způsobem spočítáni a vysazeni zpět do rybníka Mírový, kde měli k dispozici přirozenou potravu. Převedené ryby byly po přepočítání zpět vráceny do původních odchovných žlabů.

- 56 -

Varianta A žlab 1 (4 samokrmítka) Zaevidované ztráty ke dni 30. 6. 2008 dosáhly 560 ks, tyto ztráty vznikají z následků výlovu, odření, drobných poranění, hemoragie, stresu a dalších negativních faktorů, kterým jsou ryby při výlovu vystavovány. Z předchozích zkušeností je patrné, že těmto ztrátám nelze zabránit a tedy mortalita způsobená výlovem u rychleného plůdku candáta činí 8-10 %. Je pochopitelné, že při odchovu takto vysokého počtu ryb nelze ztráty zcela přesně zaevidovat, vznikají tak „neevidovatelné ztráty“ způsobené například kanibalismem, únikem ryb ze žlabu, rozkladem ryb atd.

„Silné ryby“ (přijímající suchou dietu) 3250 ks tj. z nasazených 7700 ks 42,2 %!!! Průměrná TL 60,84 ± 6,80 mm, SL 50,63 ± 5,70 mm, BD 11,00 ± 1,62 mm, BW 7,47 ± 1,27 mm, W 1,92 ± 0,69 g, FWC 1,42 ± 0,10, UV 4,63 ± 0,33

„Slabé ryby“ (nepřijímající suchou dietu) 3173 ks Průměrná TL 55,00 ± 4,13 mm, SL 45,76 ± 3,37 mm, BD 8,62 ± 0,95 mm, BW 4,94 ± 0,61mm, W 0,99 ± 0,22 g, FWC 1,02 ± 0,09, UV 5,35 ± 0,52

Varianta A žlab 2 (2 samokrmítka) Zaevidované ztráty ke dni 30. 6. 2008 715 ks „Silné ryby“ (přijímající suchou dietu) 2585 ks tj. z nasazených 7700 ks 33,57 %. Průměrná TL 62,26 ± 4,70 mm, SL 51,61 ± 3,90 mm, BD 11,23 ± 1,16 mm, BW 6,61 ± 0,84 mm, W 1,96 ± 0,47 g, FWC 1,4 ± 0,12, UV 4,62 ± 0,29

„Slabé ryby“ (nepřijímající suchou dietu) 3729 ks. Průměrná TL činila 55,00 ± 4,13 mm, SL 45,76 ± 3,37 mm, BD 8,62 ± 0,95 mm, BW 4,94 ± 0,61mm, W 0,99 ± 0,22 g, FWC 1,02 ± 0,09, UV 5,35 ± 0,52

- 57 -

Graf 4 Teplota při převodu, varianta A - Pohořelice 2008.

Teplota vody °C

19 .6 . 20 .6 . 21 .6 . 22 .6 . 23 .6 . 24 .6 . 25 .6 . 26 .6 . 27 .6 . 28 .6 . 29 .6 . 30 .6 .

24,5 24 23,5 23 22,5 22 21,5 21 20,5 20 19,5 19

Obsah kyslíku na odtoku nepoklesl pod 80 % nasycení. Graf 5 Výsledky převodu, varianta A, žlab 1- Pohořelice 2008. viz kapitola 8 Graf 6 Výsledky převodu, varianta A, žlab 2- Pohořelice 2008. viz kapitola 8 Tab. č. 10 Výsledky převodu varianta A-Pohořelice 2008.

Žlab 1

3250

Převedeno % 42,20

Žlab 2

2585

33,57

Převedeno ks

Nepřevedeno ks 3173

Evidované ztráty ks 560

Neevidovatelné ztráty ks 717

3729

715

671

Graf 7 Porovnání vlivu dostupnosti krmiva na úspěšnost převodu rychleného plůdku candáta na suchou dietu, varianta A- Pohořelice 2008. Vliv dostupnosti krmiva na převod Car na suchou dietu 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0

Převedeno ks (silné ryby)

Nepřevedené ks (slabé ryby)

Evidované ztráty ks

Neevidovatelné ztráty ks

Žlab 1

3250

3173

560

717

Žlab 2

2585

3729

715

671

Pozn.: Žlab 1 - 4 samokrmítka, Žlab 2 - 2 samokrmítka.

- 58 -

Vyhodnocení varianty B- delší doba převodu14 dní různá barva krmiva, stejný počet samokrmítek (2): Dne 4. 7. 2008. bylo provedeno roztřídění a počítání ryb. Třídění bylo prováděno ručně pomocí speciálních sítěk, které se používají k třídění okrasných ryb. Ryby, které přijímaly suchou dietu, byly v lepší kondici, světlejší barvy a měly silný ocasní násadec. Ryby, kterým bylo podáváno krmivo Coppens, měly v zažívacím traktu zbytky krmiva a exkrementy oranžové barvy, které prosvítaly přes břišní stěnu, tato skutečnost částečně usnadnila lepší třídění ryb. Ryby, které nepřijímaly suchou dietu, byly tmavší, vyhublé se slabým ocasním násadcem. Candáti, kteří nepřijímali suchou dietu, byli šetrným způsobem spočítáni a vysazeni zpět do rybníka Mírový, kde měli k dispozici přirozenou potravu. Úspěšně převedené ryby byly po přepočítání zpět nasazeny do původních odchovných žlabů.

Graf 8 Teplota při převodu, varianta B- Pohořelice 2008.

Teplota vody v °C

4.7.

3.7.

2.7.

1.7.

30.6.

29.6.

28.6.

27.6.

26.6.

25.6.

24.6.

23.6.

22.6.

21.6.

20.6.

19.6.

24,5 24 23,5 23 22,5 22 21,5 21 20,5 20 19,5 19

Obsah kyslíku na odtoku nepoklesl pod 80 % nasycení.

Tab. č. 11 Výsledky převodu varianta B - Pohořelice 2008.

4364

Převedeno % 56,70

Nepřevedeno ks 1834

Evidované ztráty ks 636

Neevidovatelné ztráty ks 866

2577

33,46

3459

816

848

Převedeno ks

Žlab 3 Žlab 4

Varianta B žlab 3, oranžové krmivo Coppens. Zaevidované ztráty ke dni 4. 7. 2008 činili 636 ks, „Silné ryby“ (přijímající suchou dietu) 4364 ks tj. z nasazených 7700 ks 56,7 %!!!

- 59 -

Průměrná TL činila 61,20 ± 5,84 mm, SL 51,23 ± 4,87 mm, BD 9,73 ± 1,37 mm, BW 6,33 ± 0,94 mm, W 1,88 ± 0,67 g, FWC 1,34 ± 0,19, UV 5,30 ± 0,38

„Slabé ryby“ (ryby nepřijímají suchou dietu) 1834 ks Průměrná TL 57,50 ± 6,08 mm, SL 47,86 ± 4,60 mm, BD 7,86 ± 0,86 mm, BW 4,91 ± 0,55 mm, W 1,03 ± 0,30 g, FWC 0,92 ± 0,11, UV 6,11 ± 0,36 Varianta B žlab 4, hnědé krmivo Dana Feed. Zaevidované ztráty ke dni 4. 7. 2008 816 ks. „Silné ryby“ (ryby přijímající suchou dietu) 2577 ks tj. z nasazených 7700 ks 33,46 %. Průměrná TL byla 58,17 ± 5,95 mm, SL 48,57 ± 4,91 mm, BD 10,35 ± 1,56 mm, BW 6,33 ± 0,90 mm, W 1,59 ± 0,60 g, FWC 1,35 ± 0,28, UV 4,76 ± 0,63 „Slabé ryby“ (ryby nepřijímající suchou dietu) 3459 ks Průměrná TL činila 53,18 ± 4,22 mm, SL 44,14 ± 3,38 mm, BD 7,37 ± 0,58 mm, BW 4,75 ± 0,47 mm, W 0,77 ± 0,17 g, FWC 0,88 ± 0,05, UV 6,00 ± 0,35

Graf 9 Výsledky převodu varianta B, žlab 3 - Pohořelice 2008 viz kapitola 8. Graf 10 Výsledky převodu, varianta B, žlab 4 - Pohořelice 2008 viz kapitola 8.

Graf 11 Porovnání vlivu barvy krmiva na úspěšnost převodu rychleného plůdku candáta na suchou dietu, varianta B-Pohořelice 2008.

Vliv barvy krmiva na úspěšnost převodu Car na suchou dietu 5000 4000 3000 2000 1000 0

Převedené ks (silné ryby)

Nepřevedené ks (slabé ryby)

Evidované ztráty ks

Neevidovatelné ztráty ks

Žlab 3

4364

1834

636

866

Žlab 4

2577

3459

816

848

Pozn.: Žlab 3 - oranžové krmivo Coppens, Žlab 4 - hnědé krmivo Dana Feed.

- 60 -

Tabulka B Srovnání složení těla a tkání ryb převedených („silní“) a nepřevedených („slabí“) na suchou dietu při převodu (%) - kapitola 5.4 - varianta B. sušina NL v sušině vnitřnosti DF převedené. 20,37 4,58 22,47 30,96 65,33 DF nepřevedené 18,95 2,62 13,81 20,63 69,44 C převedené 22,16 5,32 24,02 32,97 72,05 Cnepřevedené 19,24 2,34 12,15 18,94 64,93 Pozn.: DF přev.- převedené ryby „silné“, krmivo Dana Feed 1352, DF nepřev.- nepřevedené ryby „slabé“, krmivo Dana Feed 1352, C přev.- převedené ryby „silné“, krmivo Coppens 1556, C nepřev.- nepřevedené ryby „slabé“ krmivo Coppens 1556. Analýza

sušina

tuk v těle

tuk v sušině

V tabulce B jsou výsledky analýz složení těl a tkání, z výsledků je velice dobře patrný trend, kdy u nepřevedených ryb je nižší obsah tuku jak v těle i v sušině. Nižší obsah tuku je způsoben hladověním ryb, ryby využívaly tuk k pokrytí svých energetických potřeb, naopak převedené ryby přijímající suchou dietu měly v tomto krmivu dostatek tuku a energie.

Následný odchov převedených ryb ve venkovní manipulační nádrži Pohořelice 2008 Převedení candáti v počtu 11844 ks byli vysazeni do venkovní manipulační sádky objemu 25 m3 výškou vodního sloupce 140 cm, Aplikace krmiva byla zajištěna denně pomocí 4 pásových samokrmítek s hodinovým strojkem. Počáteční množství krmiva 5 % hmotnosti obsádky- 2100g. Krmivo Skretting F-1A Pro aqua Brut 57/15- velikost částic 1,5 mm. Období odchovu trvalo od 12. 7. 2008-20.8. 2008, tedy 40 dní.

Výsledky odchovu ve venkovní manipulační nádrži: Dne 21. 8. 2008 byla nádrž vylovena, u ryb byly zjištěny délko-hmotnostní parametry a byly odebrány vzorky na analýzy složení těla a tkání ryb. Poté ryby byly odměřeny (hmotnostní metodou) a převezeny do rybníků s dostatkem potravních ryb zejména se střevličkou východní (Pseudorasbora parva). Jednalo se o tyto rybníky: rybník Zarostlý a rybník Pařezný, do obou bylo nasazeno 5310 ks candátů.

- 61 -

Tab. č. 12 Délko-hmotnostní ukazatele ryb ve venkovní manipulační nádrži - Pohořelice 2008. Ukazatel

TL (mm)

SL (mm)

BD (mm)

BW (mm)

W (g)

FWC

UV

Vylovení 110,2 ± 11,54 95 ± 9,75 18,5 ± 2,20 11,3 ± 1,13 10,2 ± 3,29 1,15 ± 0,12 5,16 ± 0,22 candáti

Zbylí candáti byli ponecháni na venkovním žlabu a dále krmeni suchou dietou. Z těchto ryb poté (17. 9. 2008) bylo vybráno 500 ks, kteří byli odchováváni přes zimní období na teplé vodě (přes 20 °C). Zbylé ryby byly vysazeny do rybníků. Během odchovu se v rybníku Mírový objevilo velké množství vláknité řasy, což mohlo způsobit zvýšené ztráty, jednak při vlastním odchovu a zejména při lovení. Dne 21. 8. 2008 proběhl výlov. Celkem bylo sloveno 3800 ks plůdku candáta tj. z nasazených 31,2 %.

Tab. č. 13 Délko-hmotnostní údaje ryb vylovených z rybníka Mírový - Pohořelice 2008. Ukazatel Slovení candáti

TL (mm)

SL (mm)

BD (mm)

99,5 ± 8,75 82,7 ± 7,43 15,8 ± 1,78

BW (mm) 9,8 ± 1,13

W (g)

FWC

UV

7,25 ± 1,94 1,25 ± 0,06 5,27 ± 0,27

Tyto ryby byly vysazeny do rybníku Moravské Prusy.

V tomto experimentu se také naskytla výborná možnost porovnání mezi candátem stejného původu, který byl odchován v podobných podmínkách (teplota vody, klima, lokalita) jak v klasickém rybničním chovu, tak v poloprovozních podmínkách blízkých intenzivnímu chovu v technické akvakultuře na suché dietě.

Tab. č. 14 Srovnání candátího plůdku stejného stáří a původu na základě odlišné technologie chovu - Pohořelice 2008. Technolog. /ukazatel Rybniční chov

TL (mm)

SL (mm)

BD (mm)

99,5 ± 8,75 82,7 ± 7,43 15,8±1,78

Intenzivní 110,2±11,5 chov

95 ± 9,75

BW (mm)

W (g)

FWC

UV

9,8 ± 1,13 7,25 ± 1,94 1,25 ± 0,06 5,27 ± 0,27

18,5±2,20 11,3 ± 1,13 10,2 ± 3,29 1,15 ± 0,12 5,16 ± 0,22

- 62 -

Graf 12 Srovnání candátího plůdku, dle délko-hmotnostních ukazatelů na základě různé technologie chovu-Pohořelice 2008.

Srovnání candátího plůdku dle různé technologie chovu 120 100 80 Rybniční chov

60

Intenzivní chov

40 20 0 TL (mm) SL (mm) VT (mm) ŠT (mm)

w (g)

FWC

UV

Pozn.: hodnota FWC je v grafu vynásobena 10 z důvodu lepší viditelnosti (přesný údaj v tab. č. 14).

Tabulka C Srovnání složení těla a tkání dle různé technologie chovu (%) - kapitola 5.4. Analýza

sušina

tuk v těle

tuk v sušina

sušina vnitřnosti

tuk vnitř. suš.

NL v sušině

Ca1 rybník Ca1 intenz.chov

23,14 ± 0,30

3,84 ± 0,40

16,56 ± 1,54

30,71

49,2

69,88 ± 7,49

27,16 ± 1,72 10,16 ± 2,20

37,84 ± 6,55

70,84

93,54

56,03 ± 3,43

Ve výsledcích v tabulce C se výrazně projevil vliv krmiva a technologie na složení těl a tkání ryb. V intenzivním chovu, kde rybám byla předkládána pouze suchá dieta s vyšším obsahem tuku (15%), byl z analýz ryb zjištěn výrazně vyšší obsah tuku v tělech i tkáních. V rybničním chovu byl u ryb zjištěn výrazně nižší obsah tuku v tělech a tkáních, neboť candáti v rybničním chovu se živili převážně zooplanktonem a vodními bezobratlými, kteří obsahují méně než 15 % tuku v sušině. Snahou Oddělení rybářství a hydrobiologie, sídlící na MZLU v Brně není pouhé uplatňování experimentů na vědecké a laboratorní bázi, ale je snahou poznatky takto získané aplikovat co nejrychleji v praxi. Proto se poznatky získané při experimentech týkající se odchovu candáta na suché dietě snažíme v rybářské praxi, co nejefektivněji zužitkovat. Potřebu ověřovat publikované výsledky v praxi zdůrazňuje i BARÁNEK (2008). V tomto hledisku Oddělení rybářství a hydrobiologie velice úzce spolupracuje s Rybníkářstvím Pohořelice a.s., zde byly také prováděny některé experimenty po dobu 3 let. Experimenty byly v počátečních fázích prvotně zaměřeny na praktickou

- 63 -

proveditelnost převodu rychleného plůdku v provozních či poloprovozních podmínkách. V dalších letech byly částečně sledovány růstové parametry a zpětná adaptace odchovaných candátů na suché dietě na rybniční prostředí a jejich potravní chování. První experiment byl uskutečněn v roce 2006, avšak v důsledku nevyhovujících podmínek rybochovného prostředí došlo k masivnímu úhynu ryb a experiment byl ukončen, bližší informace o experimentu jsou uvedeny v bakalářské práci „Porovnání produkční účinnosti krmiv s diferenciovanou úrovní živin a energie v chovu ročka candáta obecného (Sander lucioperca)“ (DVOŘÁK, 2007). Druhý experiment byl proveden v roce 2007, byly odstraněny faktory, které významným způsobem zhoršovaly parametry rybochovného prostředí. Provedená nápravná opatření se velmi osvědčila a experimentu bylo dosaženo uspokojivých výsledků. Třetí experiment byl uskutečněn v roce 2008, zde již bylo hlavním cílem po zkušenostech z předešlého roku (2007), vyzkoušet různé metody a varianty převodu a získat co největší množství ryb převedených na suché krmivo, které budou dále sledovány a využity k dalším pokusům. Bližší specifikace dále v textu. V tomto experimentu bylo snahou ověřit, zda je možné převod na suchou dietu proveditelný i v běžných podmínkách rybářské praxe v ČR. Proto jsme pro experiment použili i takové množství ryb, které je již zajímavé i pro rybářskou praxi- 7700 ks na žlab o objemu 2500 l tj. 3 ks.l. Experimenty byly prováděny nejvýše se 4 žlaby. Nastává problém při srovnávání našich výsledků s ostatními publikovanými pracemi, zejména se jedná o množství ryb použitých do experimentu. V publikovaných studiích většina autorů prováděla převod na suchou dietu téměř výhradně v kontrolovaných laboratorních podmínkách na malém počtu ryb. LJUNGGREN et al. (2003) použil celkem 300 ks candáta, ALTUN et al. (2008) nasadil k převodu celkový počet 600 ks v 8 variantách. MOLNÁR et al. (2004a) použil 270 ks ve 4 variantách. BÓDIS et al. (2007) nasadil 1200 ryb ve 4 variantách v trojím opakování, tento autor využil 100 l nádrží. MOLNÁR et al. (2004b) ve svých experimentech využil 1534 ks ve třech variantách s dvojím opakováním. Nejvhodnější pro srovnání je tak práce BARÁNKA (2008), tento autor při 21 denním převodu rychleného plůdku v roce 2007 nasadil celkem 6000 ks do 6 žlabů, každý o objemu 250 l. Dosáhl podílu převedených ryb 27,87 ± 2,00 %, v našich provozních podmínkách jsme dosáhli podílu převedených ryb 20,8 % v roce 2007. Tato hodnota je také nižší než u výše zmiňovaných autorů, kteří dosáhli vyššího podílu převedených ryb LJUNGGREN et al. (2003) 96 %, ALTUN et - 64 -

al. (2008) dosáhl úrovně převedených ryb od 56 ± 2,31 – 96± 2,70 %. MOLNÁR et al. (2004b) ve své studii zjistili přežití 52,8-83,3 %. SZKUDLAREK et ZAKĘŚ (2002) popsali přežití během šestitýdenního odchovu od 43,4 - 47,5 %. Zajímavou problematikou při převodu je vývoj mortality během převodního období, bohužel v publikovaných pracích tuto skutečnost autoři opomíjejí nebo pouze uvádějí mortalitu celkovou. Na základě vlastních zkušeností mohu říci, že pouze následky výlovu a následné změny prostředí mortalita dosahuje úrovně 8-10 %. Mortalita při převodním období má charakteristický vývoj (nejvíce patrný je při využití metody„co-feeding). Trend vývoje mortality během převodního období je například velice dobře patrný v grafu 2 -vývoj ztrát v ks při převodu-Pohořelice 2007. Během prvních 3 dní dochází k postupnému navyšování ztrát, s kulminací 3. den. Tyto ztráty jsou způsobeny následky výlovu (odřeniny, otlaky, drobné hemoragie, hypoxie, stresem z nového prostředí. Od 4. dne je vždy zaznamenám prudký pokles ztrát při vysokých obsádkách až o stovky kusů, je to z důvodu adaptace rychleného plůdku na nové prostředí (a při použití „co-feedingové“ přijímá plůdek přirozenou potravu a dochází ke zlepšení kondičního stavu). Přirozená potrava se aplikuje se suchým krmivem přibližně 1 týden. Po ukončení aplikace živé potravy opět začínají narůstat ztráty, které kulminují 3-4 den, v této době mohou uhynout všechny ryby, které si nenavykly na příjem suché diety. V dalších dnech se ztráty pozvolna snižují, neboť v odchovné nádrži máme téměř pouze ty ryby, které se naučily přijímat suchou dietu. V roce 2008 bylo již cílem experimentu v provozních podmínkách převést na suchou dietu co největší množství plůdku, neboť v předcházejícím roce (2007) se ověřilo, že převod je možný i v podmínkách české rybářské praxe. Jelikož bylo snahou převést co nejvíce rychleného plůdku na suchou dietu, byly použity 2 varianty („cofeedingové“-jako zdroj přirozené potravy byl použit čerstvě nalovený zooplankton), aby byla zjištěna nejoptimálnější technologie převodu pro následující roky. Ve variantě A- vliv dostupnosti krmiva (různý počet samokrmítek) byl zjištěn podíl převedených ryb ve žlabu se 4 krmítky 42,2 %, přežití 83,4 % a ve žlabu se 2 krmítky 33,6 %, přežití 82 %. Ve variantě B- vliv zbarvení krmiva na úspěšnost převodu byl zjištěn podíl převedených ryb, oranžové krmivo 56,7 %, přežití 80,5 %, hnědé krmivo 33,5 %, přežití 78,4 %. V porovnání s ostatními autory, kteří rovněž použili „cofeedingovou metodu“ např. BÓDIS et al. (2007), kteří porovnávali vliv různého přídavku přirozené potravy při dvanáctidenním experimentu. Nejlepších výsledků dosáhl při použití larev Chironomus sp. (přežití 86,7 %), zatímco při použití - 65 -

zooplanktonu dosáhl přežití 52 %, s nitěnkami přežití činilo 78 % a při přímém převodu 41 %. MOLNÁR et al. (2004a) při 28 denním experimentu, kdy jako zdroj přídavku přirozené potravy použili nitěnky, dosáhl přežití 44,2-49,7 %. ALTUN et al. (2008) ve své studii, kdy používal také „co-feedingovou“ metodu dosáhl během 4 týdenního experimentu přežití 56-96 %.

5.5 Zpětná adaptace na piscifágní způsob života, rok 2007/2008, rybník Čahoun Cílem tohoto experimentu bylo zjistit, zda candáti, kteří byli odchováni na suché dietě o průměrné TL 127,00 ± 11,28 mm a W 11,8 ± 3,2 g, jsou schopni se vrátit k piscifágnímu potravnímu chování. Datum odchovu v rybníce Čahoun 10. 9. 2007 – 18. 4. 2008. Z nasazených 700 ks bylo sloveno 230 ks tj. 32,9 % Vysoké ztráty zřejmě zapříčinilo komorování ryb a rybožraví predátoři. Průměrná TL činila 142,63 ± 16,20 mm, SL 122,35 ± 14,67 mm, BD 24,82 ± 3,34 mm, BW 16,18 ± 2,50 mm, W 24,06 ±10,51 g, FWC 1,25 ± 0,10, UV 4,94 ± 0,26.

Analýza těla ryb: sušina 25,43 ± 1,06 % tuk v sušině 23,48 ± 0,80 % tuk v těle 5,97 ± 0,37 %.

5.6 Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2008, sádky Rozkoš Cílem tohoto experimentu bylo zjistit, zda candáti, kteří byli odchováni na suché dietě kategorie ryb Ca1+, o průměrné TL 195,86 ± 23,19 mm a W 58,47 ± 22,44 g jsou schopni se vrátit k piscifágnímu potravnímu chování. Datum odchovu v sádce 26. 6. – 6. 9. 2008 tedy 71 dní. Sádka s candáty byla slovena 6. 9. 2008, tento termín byl zvolen již z důvodu nedostatku velikostně odpovídajících potravních ryb a také z provozních potřeb společnosti. Při vylovení sádky v sádce již nebyly žádné velikostně odpovídající potravní ryby. Sloveno celkem 115 ks candátů tj. z nasazených 178 ks 64,6 %, ztráty 35,4 %, celková hmotnost vylovených ryb 18237,5 g. Průměrná TL 262,25 ± 28,78 mm, SL 222,63 ±

- 66 -

25,37 mm, BD 47,80 ± 5,93 mm, BW 33,06 ± 4,04 mm, W 157,22 ± 51,26 g, FWC 1,38 ± 0,11, UV 4,66 ± 0,16.

SGR (celé obsádky) 0,79 % den, Počet ryb bez značky 44 ks tj. 38,2 % z vylovených Počet ryb se značkou 71 ks (tj. 61,7 % z vylovených).

Tabulka D Srovnání složení těla a tkání dle při zpětné adaptaci na piscifágní způsob života (%)- kapitola 5.6. Analýza

sušina

tuk v těle

tuk v sušina

sušina vnitřnosti

Vysazení

28,23

6,71

23,77

64,39

Vylovení

24,22 ± 1,28

4,68 ± 0,42

19,44 ± 2,79

70,76

tuk vnitř. suš.

NL v sušině 57,09

83,69

61,26 ± 5,31

Ve výsledcích v tabulce D se opět projevil významný vliv složení krmiva na celkové složení těl a tkání ryb. Vysazené ryby byly krmeny pouze suchou dietou s vyšším obsahem tuku, poté co byly vysazeny do sádky, kde měly jako zdroj potravu pouze drobné potravní druhy ryb. Potravní ryby obsahují méně tuku než podávaná suchá dieta před vysazením, proto u vylovených ryb byl zjištěn nižší obsah tuku v těle i v sušině, rovněž hodnota celkové sušiny je u vysazovaných ryb vyšší.

Graf 13 Specifická rychlost růstu při zpětné adaptaci na piscifágní způsob života-sádky Rozkoš 2008. SGR dle počáteční hmotnosti nasazených ryb 250

Hodnota SGR*100

200

y = 350,93x-0,2312 R2 = 0,127

150

100

50

0 0

20

40

60

80

100

120

140

Hmotnost nasazovaných ryb v g

Pozn. Hodnota SGR je násobena 100 pouze z důvodu lepší viditelnosti a zaznamenání trendu vývoje.

Vyšší hodnota SGR byla zjištěna u nasazovaných ryb s nižší hmotností.

- 67 -

Graf 14 Dosažený přírůstek při zpětné adaptaci na piscifágní způsob života-sádky Rozkoš 2008. Dosažený přírůstek dle počáteční hmotnosti 280

Přírůstek v g

210

y = 7,3162x0,637 R2 = 0,348

140

70

0 0

20

40

60

80

100

120

140

Hmotnost nasazovaných ryb v g

Ve většině případů bylo vyššího přírůstku dosaženo u ryb s vyšší hmotností při nasazení. Vylovení candáti byli nasazeni do chovného rybníka, kde budou dále sledováni, popřípadě mohou být později využiti jako generační ryby.

5.7 Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2007, rybník Práchovna Cílem tohoto experimentu bylo, zjistit zda candáti odchováni na suché dietě o průměrné TL 98,30 ± 4,9 mm a W 7,96 ± 1,10 g jsou schopni se vrátit k piscifágnímu potravnímu chování. Délka odchovu 17. 7. 2007- 14. 4. 2008. Candáti byli vysazeni do rybníku Práchovna o rozloze 1,8 ha (Kralice nad Oslavou) v počtu 270 ks. V tomto experimentu došlo k zajímavé konfrontaci, v rybníce došlo k přirozenému výtěru candáta, avšak výsledek experimentu to neovlivnilo. Částečně odkrmení candáti byli výrazně větší, v lepší kondici. Tudíž nemohlo dojít k záměně mezi jednotlivými skupinami ryb. Z ryb odkrmených na suché dietě, bylo sloveno celkem 202 ks- tj. přežití 74,8 %. Průměrná TL činila 181,12 ± 28, 63 mm, SL 150,40 ± 24,44 mm, BD 30,63 ± 6,14 mm, BW 18,40 ± 4,09 mm, W 47,95 ± 30,50 g, FWC 1,25 ± 0,13, UV 4,94 ± 0,30.

Ryby z přirozeného výtěru dosáhly průměrné TL 128,50 ± 7,08 mm, SL 105,25 ± 6,49 mm, BD 20,75 ± 1,78 mm, BW 12,25 ± 1,09 mm, W 13,25 ± 2,05 g, FWC 1,13 ± 0,03, UV 5,08 ± 0,13 - 68 -

Tab. č. 15 Srovnání mezi počátečně odkrmeným Ca1 na suché dietě a Ca1 z přirozeného výtěru, rybník Práchovna 2007. TL (mm)

SL (mm)

BD (mm)

BW(mm)

W (g)

FWC

Odkrmeni suchou d.

181,12 ± 28, 63

150,40 ± 24,44

30,63 ± 6,14

18,40 ± 4,09

47,95 ±30,50 1,25 ± 0,13

4,94 ± 0,30

Přirozený výtěr

128,50 ± 7,08

105,25 ± 6,49

20,75 ± 1,78

12,25 ± 1,09

13,25 ± 2,05

5,08 ± 0,13

1,13 ± 0,03

UV

Graf 15 Srovnání mezi počátečně odkrmeným Ca1 na suché dietě a Ca1 z přirozeného výtěru, rybník Práchovna 2007.

Srovnání mezi odkrmeným Ca1 na suché dietě a candátem z přirozeného výtěru 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

Odkrmeni suchou dietou Přirozený výtěr

TL (mm) SL (mm) BD (mm) BW (mm)

w (g)

FWC

UV

Pozn.: hodnota FWC je v grafu vynásobena 10 z důvodu lepší viditelnosti (přesný údaj v tab. č. 15).

Informace o zpětné adaptaci na piscifágní způsob života je v odborné literatuře velmi málo. Je to dáno tím, že převod na suchou dietu je realizován se záměrem následného odchovu ryb v kontrolovaných podmínkách z důvodu poměrně vysokých převodních ztrát a personální náročnosti odchovu. Obecným předpokladem je, že v kontrolovaných podmínkách dosáhneme vyšší konečné hmotnosti a celkové délky těla (TL) oproti klasickému rybničnímu chovu, takto odchované ryby by měly vykazovat vyšší přežití a rychlejší růst, neboť mají určitý časový předstih oproti přirozeným podmínkám, kde se živí přirozenou potravou (ZAKĘŚ et DEMSKA-ZAKĘŚ, 1998; SCHULZ et al., 2006; STEFFENS et al., 1996; ZAKĘŚ et SZCERBOWSKI, 1995). Pozitivní korelaci mezi velikostí a kondicí zjistili KIRJASNIEMI et VARTONEN (1997). U plůdku candáta, který byl v dobré kondici, zjistili mortalitu při zimování 19 %, u plůdku ve špatné kondici uvádějí mortalitu až 81 %. Výhoda intenzivního chovu je spatřována také v dobré kondici ryb, jelikož suchá dieta obsahuje větší množství tuku než přirozená potrava, candáti si tak mohou vytvořit dostatečné zásoby na zimní období. Na tuto skutečnost poukazují také SCHULZ et al. (2006)

- 69 -

a RENNERT et al., (2004), kteří považují za dolní hranici obsahu tělního tuku minimálně 5 %. Údaje o zpětné adaptaci na piscifágní způsob života publikuje BARÁNEK (2008), tento autor převáděl ročka na suchou dietu, tyto ryby nadále odchovával i přes zimní období. Dne 15. 6. 2007 byly ryby individuálně označkovány a získány délko-hmotnostní údaje. Celkem 42 ks candátů bylo nasazeno do rybníku o výměře 1 ha s násadou kapra a lína a střevličky východní nadmořská výška 550 m n. m. Dne 20. 10. 2007 byl rybník vyloven, celkem bylo sloveno pouze 6 ks ryb tj. přežití 14,3%. Tato hodnota je výrazně nižší než námi zjištěné přežití v rybníce Čahoun, kde jsme dosáhli přežití 32,9 %, na sádkách na Rozkoši bylo zjištěno přežití 64,6 % a v rybníku Práchovna jsme zjistili přežití 74,8 %. V porovnání s údaji KIRJASNIEMI et VARTONENA (1997) lze říci, že kondice candátů při nasazení byla vyhovující. Opodstatněnost počátečního odkrmení na suché dietě demonstruje právě jev v rybníku Práchovna, kde se naskytlo srovnání s přirozeným výtěrem, odkrmení candáti rychleji rostli, dosáhli vyšší konečné velikosti a vyvíjeli vyšší biomeliorační tlak na střevličku východní. To potvrzuje i RUUHIJÄRVI (2004), který doporučuje vysazovat, pokud je to možné, co nejtěžšího ročka candáta, který pak dosahuje pak lepšího přežití. Také ovšem musíme vzít v úvahu, že v žádném našem experimentu, který byl zaměřen na zpětnou piscifágní adaptaci, nedošlo k úplné zpětné adaptaci a ztráty se pohybovaly v rozmezí 25,2 – 77,1 %. Tato fakta naznačují, že zpětná adaptace skrývá ještě mnoho nevyřešených otázek, které je třeba objasnit dalším výzkumem.

- 70 -

6 Závěr Významnou součástí mé diplomové práce je literární přehled. V tomto shrnutí současné úrovně poznání v oblasti produkce ročka candáta obecného (Sander lucioperca) je největší pozornost věnována technice převodu rychleného plůdku a následného odchovu až do kategorie ročka i starších ryb, patřičná pozornost je pochopitelně věnována rovněž výživě v intenzivních chovech a možné kombinaci rybničního a intenzivního chovu. Převod rychleného plůdku na suchou dietu je již plně ověřená metoda okamžitě uplatnitelná v české rybářské praxi, toto tvrzení potvrzujeme našimi provedenými experimenty a můžeme ji doporučit pro rybářskou praxi. Celkem jsme provedli 3 experimenty se 4 variantami převodu, z čehož 3 byly provedeny v provozních podmínkách rybářských podniků a 1 v recirkulačním zařízení. V provozních podmínkách jsme dosáhli úrovně převedených ryb od 20,8 – 56,7 % a v recirkulačním zařízení 49,5 – 53,9 %. Z našich výsledků můžeme pro rybářskou praxi v ČR doporučit metodu převodu tzv. „co-feeding“, kdy se k suché dietě, po dobu než se vytvoří návyk na příjem suchého krmiva, přidává živý hrubší zooplankton (velikost nejlépe 1 mm a větší). Přídavek zooplanktonu umožňuje zlepšit kondici rychleného plůdku, zejména v počátečních fázích odchovu, kdy například rychlený plůdek již hladověl v odchovném rybníku či z důvodu vysokých teplot a intenzivního metabolismu. Dále lze rozhodně doporučit použití většího počtu krmítek, neboť větší počet krmítek zvyšuje úspěšnost převodu. Zajímavou otázkou při převodu candáta na suchou dietu je vliv zbarvení diety a význam zrakové detekce candáta při prvotním příjmu inertní diety. Tuto otázku jsme se snažili objasnit v kontrolovaných (recirkulačních) podmínkách a také v provozních podmínkách rybářských podniků. Obecně jsme předpokládali, že aplikace krmiva oranžového zbarvení v porovnání s klasickým hnědým zbarvením povede k výrazně lepšímu výsledku při převodu. V kontrolovaných podmínkách se předpokládaná hypotéza nepotvrdila. Použití oranžového krmiva přineslo mírně lepší výsledky a to asi o 4 % převedených ryb. Toto zjištění lze objasnit zřejmě tím, že experiment byl prováděn v prostředí, kde odchovná zařízení napájela voda prostá anorganického a organického zákalu. V provozních podmínkách napájecí přítoková voda byla již pochopitelně s určitým zákalem (organického i anorganického) původu, zde byl již rozdíl v porovnání použití různých barev krmiva 21 %. Tento velký rozdíl napovídá, že

- 71 -

zbarvení krmiva může mít až zásadní vliv na úspěšnost převodu, zejména v podmínkách, kdy voda je do určité míry zakalená. Následný odchov

intenzivní

technologií

do

kategorie ročka byl

již

bezproblémový a nebyl doprovázen velkými ztrátami. Ztráty způsobené kanibalismem činily do 10 %. V klimatických podmínkách Pohořelicka jsme dosáhli na konci druhé dekády v srpnu ročka o parametrech: TL 110,2 ± 11,54 a W 10,2 ± 3,29 g, FWC 1,15 ± 0,12, UV 5,16 ± 0,22. Velice pozitivně lze vyhodnotit dosažený krmný koeficient (FCR) kdy byla dosažena hodnota okolo 1 (1,1). Nízká hodnota krmného koeficientu příznivě ovlivňuje ekonomiku chovu. Využití candátů, kteří byli odchováni na suché dietě, v rybničním chovu je možné. Doposud se velmi rozšířeně používá model, kdy ryby jsou odchovávány do stádia rychleného plůdku v rybničním prostředí a poté jsou nadále odchovávány v intenzivním chovu. Další možnost, že by candáti byli odchováváni v intenzivním chovu a poté vysazeni zpět do volných vod a rybníků se sice uvádí, ale prozatím nějaká komplexnější studie s touto problematikou chybí. Na základě našich výsledků můžeme uvést, že kombinace intenzivního a rybničního chovu je možná. Během našich 3 experimentů zaměřených na tuto problematiku jsme dosáhli přežití 32,9 - 74,8 %, tudíž candáti z intenzivního chovu jsou schopni se zpětně vrátit k piscifágnímu způsobu života a mohou být použiti jako biomeliorátoři drobných kaprovitých ryba - zejména střevličky východní - Pseudorasbora parva). S výše uvedenými hodnotami přežití však nejsme zcela spokojeni, naše hypotéza očekávala, jak vyšší přežití, tak i rychlejší růst ryb. Je zřejmé, že prozatím nejsou zodpovězeny všechny otázky potravního chování ročka candáta, proto by bylo dobré se této problematice dále věnovat.

- 72 -

7 Seznam použité literatury ADÁMEK Z., OPAČAK A. (2006): Výběrovost kořisti štikou obecnou (Esox lucius), candátem obecným (Sander lucioperca) a okounem říčním (Perca fluviatilis) v experimentálních podmínkách. (Rozšířený abstrakt práce publikované v Biológia, Bratislava, s. 60(5) : 567-570.). BULLETIN VÚRH Vodňany, sv. 42, č. 3, s. 45-47.

ALTUN T., HUNT A. Ö., GÜNGÖR E., CELIK F. and POLAT A. (2008): Transition of Wild-Caught Juvenile Pikeperch, Sander lucioperca (Bogustkaya and Naseka, 1996) to Dry Feed Using Different Types of Food. Journal of Animal and Veteinary Advances 7, s. 5-8.

BARÁNEK V., MAREŠ J., PROKEŠ M., JIRÁSEK J., SPURNÝ P. (2005): Odchov larev candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách- krátké sdělení. In Spurný, P. VIII. Česká ichtyologická konference. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Oddělení rybářství a hydrobiologie, 2005, s. 226-227. ISBN: 80-7157-885-1. BARÁNEK V.(2008): Možnosti intenzivního odchovu plůdku a násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca). Doktorská disertační práce, MZLU Brno. BARÁNEK V.(2006): Candát trochu jinak. Rybářství. 2006. č. 9, s. 32-35. BARUŠ V., OLIVA O. (1995): Mihulovci a ryby (1 a 2.díl). Academia Praha, 624 a 698 s.

BASTL I. (1978): Raný vývoj zubáča obyčejného-Stizostedion lucioperca (Linnaeus, 1758) v podmienkach Oravském údolnej nádrže. Biol. Práce SAV, 24 (3): s.99-181.

BERKA R., HAMÁČKOVÁ J. (1980): Chov štiky a candáta. Stud. Inform., ÚVTIZ, Ř. Živočiš. Výr., č. 2, 80 s.

BÓDIS M., KUCSKA B., BERCSÉNYI M. (2007): The effect of different diets on the growth and mortality of juvenile pikeperch (Sander lucioperca) in the transition from live food to formulated feed. Aquaculture International 15,s. 83-90.

- 73 -

BÓDIS M., BERCSÉNYI M (2009): The effect of different feed rations on the growth, condition, surfoval and feed conversion of juvenilie pikeperch (Sander lucioperca) reared with dry feed in net cages. Aquaculture International (2009), 17: 1-6.

ÇELIK, M., DILER, A. KŐÇŐKGŐLMEZ, A. (2005): A comparison of the proximate compositions and fatty acid profiles of zander (Sander lucioperca) from two different regions and climatic conditions. Food Chemistry 92 (2005): 637–641.

ČÍTEK J., KRUPAUER V., KUBŮ F. (1998): Rybnikářství. Nakladatelství INFORMATORIUM, Praha, 1998 s.123-127.

DEMSKA- ZAKĘŚ K, ZAKĘŚ Z. (2002): Controlled spawning of pikeperch, Stizostedion lucioperca (L.),in lake cages. Czech J. Animal Science 47, s. 230-238.

DUBSKÝ K. (1998): Základy chovu vedlejších druhů ryb. Institut výchovy a vzdělání Ministerstva České republiky, Praha 1998, s. 9-12.

DVOŘÁK J. (2007): Porovnání produkční účinnosti krmiv s diferenciovanou úrovní živin a energie v chovu ročka candáta obecného (Sander lucioperca). Bakalářská práce, MZLU Brno.

HARDER T., SUMMERFELT RC. (1996): Training Halleye to formulated feed in cages.In: SUMMERFELT (ed) Walley culture manual. NCARC culture series #101. NCARC Publications Office, Iowa States University, s. 267-271.

CHESHIRE W. F., STEELE K. L. (1972):

Hatchery rearing of walleyes using

artificial food. Progr. Fish.-Culture, 34, č. 2, s. 96-99.

JANKOWSKA, B., ZAKĘŚ, Z, śMIJEWSKI, T., SZCEPKOWSKI, M. (2003): A comparison of selected quality features of the tissue and slaughter yield of wild and cultivated pikeperch Sander lucioperca (L.). Eur. Food Res. Technol. (2003) 217: 401405.

- 74 -

KESTEMONT P., XU X., BLANCHAARD G., MÉLARD CH., BRUN-BELLUT J. and FONTAINE P. (2004): Feeding and nutrition in european percid fishes- a review.

KESTEMONT P., VANDELOISE E., MÉLARD C., FONTAINE P. and BROWN P. B. (2001): Growth and nutritional status of Euroasian perch Perca fluviatilis fed graded levels of dietary lipids with or without addend ethoxyquin, Aquaculture 203, s. 85-99.

KESKINEN T., MARJOMÄKI T. J. (2003): Growth on pikeperch in relation lake characteristics: total phosporus, water colour, area lake and depth. Journal of Fish Biology 63, s. 1274-1282.

KIRJASNIEMI M., VALTONEN T. (1997): Winter mortality of young-of the year pikeperch (Stizostedion lucioperca). Ecology of Freshwater Fish 6, s. 155-160.

KLADROBA D. (2003): Faktory ovlivňující zastoupení mastných kyselin v mase ryb. Doktorská disertační práce, MZLU Brno.

KLIMEŠ J., KOUŘIL J. (2003): Odchov rychleného plůdku a ročka candáta obecného v rybnících. BULLETIN VÚRH JU Vodňany, 39 (1-2): s.153-158.

LJUNGGREN L., STAFFAN F., LINDÉN B. & MENDES J. (2003): Weaning of juvenile pikeperch, Stizostedion lucioperca L., and perch, Perca fluviatilis L., to formulated feed. Aquaculture Research 34, s. 281-287.

LUCHYARI, A., de MORAIS FREIRE, A. F., KOSKELA, J., PIRHONEN, J. (2006): Light intensity preference of juvenile pikeperch Sander lucioperca (L.). Aquaculture Research, 2006, 37, 1572-1577.

MALISON J. A., HELD J. A. (1995): Habituating pond-reared fingerlings to formulated feed. Pages 199-204 in R. C. Summerfelt editor. Walleye culture manual. NCRAC Culture Series 101. North Regional Aquaculture Center Publication Office, Iowa State University, Ames.

- 75 -

MOLNÁR T., HANCZ Cs., BÓDIS M., MÜLLER T., BERCSÉNYI M. and HORN P. (2004a): The effect of initial stocking density on growth and survival of pike-perch fingerlings reared under intensive conditions. Aquaculture International 12, s. 181-189.

MOLNÁR T., HANCZ Cs., MOLNÁR M. and HORN P. (2004b): The effects of diet and stocking density on the growth and behaviour of pond pre-reared pikeperch under intensive conditions. J. Appl. Ichthyol. 20, s. 105-109.

MOLNÁR T., SZABÓ A., SZABÓ G., SZABÓ C. & HANCZ Cs. (2006): Effect of different dietary fat content and fat type on the gowth and body composition of intensively reared pikeperch Sander lucioperca (L.). Aquaculture Nutrition 12, s. 173182.

MUSIL J. (2006): Metody odchovu násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca L.) v rybničních podmínkách České republiky- krátký souhrn. Bulletin VÚRH Vodňany 42, s. 38-44.

RENNERT, B., WIRTH, M., GÜNTHER, S., SCHULZ, C. (2004): Einsömmerjährige Satzzander (Sander lucioperca) aus einer geschlossenen Warmwasseranlage als Herbstbesatz. Fischer und Teichwirt, 55, 2004 s.688-690.

RÓNYAI A. & CSENGERI I. (2008): Effect of feeding regime and temperature on ongrowing results of pikeperch (Sander lucioperca L.). Aquaculture Research 39, s. 820-827.

RUUHIJÄRVI, J. (2004): The effect of stocking size on survival of fingerling pikeperch (Sander lucioperca). In: BARRY et MALISON (eds.), Proceedings of PERCIS III, the Third International Percid Fish Symposium, University of Wisconsin, Madison, Wisconsin, U.S.A., July 20-24, 2003, Madison, Wisconsin: University of Wisconsin Sea Grant Institute, 2004, pp. 55-56.

- 76 -

SEDLÁR J., ŽITŇAN R. (1974): Zubáč obyčajný. Nakladatelství Obzor n. p., Bratislava.

SCHULZ C., GÜNTHER S., WIRTH M., RENNERT B. (2006): Growth performance and body composition of pikeperch (Sander lucioperca) fed varying formulated and natural diets. Aquaculture international, 2006 14:577-586. SCHULZ C., BÖHM M., WIRTH M & RENNERT B. (2007): Effect of dietary protein on growth, feed conversion, body composition and survival of pike perch fingerlings (Sander lucioperca). Aquaculture Nutrition 13, s. 373-380.

STEFFENS W., GELDHAUSER F., GERSTNER P. & HILGE V. (1996): German experiences in the propagation and rearing of fingerling pikeperch (Stizostedion lucioperca). Ann. Zool. Fennici 33, s. 627-634.

SZKUDLAREK, M., ZAKĘŚ, Z. (2007): Effect of stocking density on survival and growth performance of pikeperch, Sander lucioperca (L.), larvae under controlled conditions. Aquacult. Int. 15: 67-81.

TEROFAL F. (1997): Sladkovodní ryby v evropských vodách. Nakladatelství Ikar, Praha, vydání první, 1997, s. 164-165.

TURESSON H., PERSSON A., BRÖNMARK C. (2002): Prey size selection in piscivours pikeperch (Stizostedion lucioperca) includes active prey choice. Ecology of Freshwater Fish 11, s. 223-233.

WANG N., XU X., KESTEMONT P. (2009): Effect of temperature and feeding frequency on growth performances, feed efficiency and body composition of pikeperch juveniles (Sander lucioperca). Aquaculture 289 s. 70-73.

YIN G., JENEY G., RACZ T., XU P., JUN X. & JENEY Z. (2006): Effect of two Chinese herbs (Astragalus radix and Scutelaria radix) on non-specific imine response of tilapia, Oreochromis niloticus. Aquaculture 253, s. 39-47.

- 77 -

XU X., et al. (2004): Larval study on pikeperch Stizostedion lucioperca: effects of weaning age and diets (live and formulated) on survival, growth, cannibalism, deformity and stress rezistence. In: BARRY et MALISON (eds.), Proceedings of PERCIS III, The third international percid Fish Symposium, University of Wisconsin, Madison, Wisconsin Sea Grant Institute, 2004, s. 55-56.

ZAKĘŚ, Z. (1997a): Converting pond-reared pikeperch fingerlings, Stizostedion lucioperca (L.) to artificial food- effect of water temperature. Archives of Polish Fisheries 5, 313-324.

ZAKĘŚ, Z. (1997b): The effect of stock density on the survival, cannibalism and growth of summer fry of European pikeperch (Stizostedion lucioperca L.) fed artificial diet in controlled conditions. Archives of Polish Fisheries 5, 305-311.

ZAKĘŚ, Z. (1999): The effect of body size and water temperature on the results of intensive rearing of pike-perch, Stizostedion lucioperca (L.) fry under controlled conditions. Archives of Polish Fisheries 7, 187-199.

ZAKĘŚ Z., KOWALSKA A., CZERNIAK S (2004): Effect of sorting on selected rearing factors pikeperch Sander lucioperca (L.). Arch Pol Fish 12, s. 71-79.

ZAKĘŚ Z., KOWALSKA A., CZERNIAK S., DEMSKA- ZAKĘŚ K. (2006): Effect of feeding frequency on growth and size variation in juvenile pikeperch, Sander lucioperca (L.).Czech J. Animal Science 51, s. 85-91.

ZAKĘŚ Z., KOWALSKA A., DEMSKA- ZAKĘŚ K.,JENEY G. & JENEY Z. (2008): Effect of two medicinal herbs (Astragalus radix and Lonicera japonica) on the growth performance and body composition of juvenile pikeperch (Sander lucioperca (L.)).Aquaculture Research 39, str. 1149-1160.

ZAKĘŚ Z., DEMSKA-ZAKĘŚ K. (1998): Intensive rearing of juvenile Stizostedion lucioperca (Percidae) fed natural and artificial diets. Ital. J. Zool., 65, Suppl.: 507-509.

- 78 -

ZAKĘŚ Z., DEMSKA- ZAKĘŚ K. (1999): The effect of 11 β-hydroxyandostenedione on pikeperch Stizostedion lucioperca (L.). Aquaculture Research 30, s. 731-735.

ZAKĘŚ Z., DEMSKA-ZAKĘŚ K. (2002): Controlled spawning of pikeperch, Stizostedion lucioperca (L), in lake cages. Czech J Animal Science 47, 2002 (6) s. 230238

ZAKĘŚ, Z., SZCERBOWSKI, A. (1995): Characteristics of autumn fry of pikeperch (Stizostedion lucioperca L.) reared in a traditional way in a pond and in controlled conditions. Archives of Polish Fisheries 3, 159-168.

ZAKĘŚ, Z., SZCZEPKOWSKI, M. (2004): Induction of out-of-season spawning of pikeperch Sander lucioperca (L.). Aquaculture International 12:11-18.

ZAKĘŚ, Z., SZKUDLAREK, M. (2002): The effect of stock density on the effectiveness of rearing pikeperch Sander lucioperca (L.) summer fry. Archive sof Polish Fisheries, Vol. 10, Fasc. 1, s. 115-119.

ZIENERT, S. & HEIDRICH, S. (2005): Aufzucht von Zandern in der Aquakultur. Schriften des Instituts für Binnenfischerei e.V. Potsdam-Sacrow, Bd. 18. Hrsg.: Institut für Binnenfischerei e.V. Potsdam-Sacrow. 60 S.

ZEINERT S., STEINL K. H. (2004): Erfahrungen bei der Auzucht von Zandern mit Trockenmischfutter. Fischer und Teichwirt,7, 2004, s. 744.

ŽENÍŠKOVÁ H., GALL V.(2007): Situační a výhledová zpráva Ryby 2007, Odbor rybářství, myslivosti a včelařství MZe, str.16-17 Elektronické zdroje: WEDEKIND H. Feeding Pikeperch fingerlings dry diet. Aquaflow.org [online] (2003). [cit. 19. 4. 2007]. <www.aquaflow.org/home/showtl.asp?aunid=2314&1g=cz&now >.

- 79 -

8 Přiložené grafy k výsledkům Graf 5 Výsledky převodu, varianta A, žlab 1- Pohořelice 2008.

Graf 6 Výsledky převodu, varianta A, žlab 2- Pohořelice 2008.

Graf 9 Výsledky převodu varianta B, žlab 3-Pohořelice 2008.

- 80 -

Graf 10 Výsledky převodu, varianta B, žlab 4-Pohořelice 2008.

9 Seznam použitých zkratek TL - celková délka těla (mm) SL - délka těla (mm) BD (body depth) - výška těla (mm) BW (body wide) - šířka těla (mm) W - hmotnost (g) FWC - hmotnostní koeficient kondice dle Fultona UV - ukazatel vysoko hřbetosti SGR - specifická rychlost růstu (% d-1) FCR - hodnota krmného koeficientu PER - hodnota přírůstku z přijatého proteinu FI (feed intake) - příjem krmiva (g) FCE - hodnota produkční účinnosti krmiva, kolik získáme přírůstku z 1 kg krmiva PRE - retence proteinu v tělech ryb (%) LRE - retence lipidů v tělech ryb (%) DFR - (daily feed ratio) denní krmná dávka (%)

- 81 -

10 Seznam tabulek a grafů Tabulky s chemickými analýzami složením těl a tkání: Tabulka A Srovnání složení těla a tkání dle různého krmiva (%)- kapitola 5.2.

str. 53

Tab. B Srovnání složení těla a tkání ryb převedených („silní“) a nepřevedených („slabí“) suchou dietu při převodu (%)- kapitola 5.4- varianta B.

str. 61

Tabulka C Srovnání složení těla a tkání dle různé technologie chovu (%)- kapitola 5.4. str. 63 Tabulka D Srovnání složení těla a tkání dle při zpětné adaptaci na piscifágní způsob života (%)- kapitola 5.6.

str. 67

Tabulky: Tab. č. 1 Kritické hodnoty obsahu kyslíku ve vodě pro různé věkové kategorie candáta při různé teplotě.

str. 14

Tab. č. 2 Výsledky převodu rychleného plůdku v roce 2007 (BARÁNEK 2008). str. 23 Tab. č. 3 Retence proteinů a lipidů v tělech ryb WANG et. al. (2009).

str. 31

Tab. č. 4 Souhrnné výsledky experimentu (WANG et. al. 2009).

str. 31

Tab. č. 5 Denní krmné dávky v (% hmotnosti ryb/den) s korekcí dle jednotlivých týdnů odchovu, počáteční hmotnost ryb 84 ± 19 g, (RÓNAYAI et CSENGERI 2008).

str. 33

Tab. č. 6 Délko-hmotnostní ukazatele ryb nepřijímajících suchou dietu nasazených do rybníku Mírový.

str. 48

Tab. č. 7 Výsledky převodu Car s různou barvou krmiva.

str. 51

Tab. č. 8 Výsledky následného odchovu převedených ryb.

str. 53

Tab. č. 9 Výsledky převodu - Pohořelice 2007.

str. 55

Tab. č. 10 Výsledky převodu varianta A-Pohořelice 2008.

str. 58

Tab. č. 11 Výsledky převodu varianta B- Pohořelice 2008.

str. 59

Tab. č. 12 Délko-hmotnostní ukazatele ryb ve venkovní manipulační nádrži- Pohořelice 2008

str. 62

Tab. č. 13 Délko-hmotnostní ukazatele ryb slovených z rybníka Mírový- Pohořelice 2008. str. 62 - 82 -

Tab. č. 14 Srovnání candátího plůdku stejného stáří a původu na základě odlišné technologie chovu- Pohořelice 2008.

str. 62

Tab. č. 15 Srovnání mezi počátečně odkrmeným Ca1 na suché dietě a Ca1 z přirozeného výtěru, rybník Práchovna 2007.

str. 69

Grafy: Graf č. 1 Teplota vody při převodu na suchou dietu-Pohořelice 2007.

str. 54

Graf č. 2 Vývoj ztrát v ks při převodu-Pohořelice 2007.

str. 55

Graf č. 3 Vyhodnocení výsledků převodu -Pohořelice 2007 pomocí % vyjádření. str. 56 Graf č. 4 Teplota při převodu, varianta A- Pohořelice 2008.

str. 58

Graf č. 5 Výsledky převodu, varianta A, žlab 1- Pohořelice 2008.

str. 80

Graf č. 6 Výsledky převodu, varianta A, žlab 2- Pohořelice 2008.

str. 80

Graf č. 7 Porovnání vlivu dostupnosti krmiva na úspěšnost převodu rychleného plůdku candáta na suchou dietu, varianta A- Pohořelice 2008. str. 58 Graf č. 8 Teplota při převodu, varianta B- Pohořelice 2008.

str. 59

Graf č. 9 Výsledky převodu varianta B, žlab 3-Pohořelice 2008.

str. 80

Graf č. 10 Výsledky převodu, varianta B, žlab 4-Pohořelice 2008.

str. 81

Graf č. 11 Porovnání vlivu barvy krmiva na úspěšnost převodu rychleného plůdku candáta na suchou dietu, varianta B-Pohořelice 2008.

str. 60

Graf č. 12 Srovnání candátího plůdku, dle délko-hmotnostních ukazatelů na základě různé technologie chovu-Pohořelice 2008.

str. 63

Graf č. 13 Specifická rychlost růstu při zpětné adaptaci na piscifágní způsob životasádky Rozkoš 2008.

str. 67

Graf č. 14 Dosažený přírůstek při zpětné adaptaci na piscifágní způsob života-sádky Rozkoš 2008.

str. 68

Graf č. 15 Srovnání mezi počátečně odkrmeným Ca1 na suché dietě a Ca1 z přirozeného výtěru, rybník Práchovna 2007.

- 83 -

str. 69

11 Přílohy 11.1 Příspěvek na České ichtyologické s mezinárodní účastí 3. - 4. 12. 2008

konferenci

VLIV ZBARVENÍ DIETY NA ÚSPĚŠNOST PŘEVODU RYCHLENÉHO PLŮDKU CANDÁTA OBECNÉHO (SANDER LUCIOPERCA) The effect of artificial diet coloration on successful converting juvenile pikeperch (Sander lucioperca) J. DVOŘÁK, V. KALENDA, J. MAREŠ, V. BARÁNEK Summary: The aim of our experiment was comparison of two diets with different colour at weaning of juvenile pikeperch: variant A (DAN-EX 1352, brown colour) and variant B (COPPENS TROCO 1556, orange colour). 3 900 individuals of juvenile pikeperch with mean initial total length (TL) 54.84 ± 3.20 mm, weight (W) 1.42 ± 0.23 g and condition factor of Fulton (FWC) 1.51 ± 0.15 (n = 25, average ± SD) from pond were randomly distributed into six white plastic tanks in the recirculation system. After 19-day rearing period, the weaning success was evaluated. In the variant B there was achieved insignificantly higher survival (76.56%) in comparison with the variant A (70.98%). By comparison of successfully converted fish there was not found any significant difference between variants (A – 49.54% and B – 53.85%). In values of specific growth rate (SGR), weight (W) and condition coefficient (FWC) there was not found any significant difference too (A – 2.95%.d-1, 2.68 g and 1.41 respectively, B – 2.89%.d-1, 2.63 g and 1.42 respectively). On the basis of achieved results diet coloration had not influence on successful of weaning juvenile pikeperch. Úvod: Candát obecný Sander lucioperca (Linnaeus, 1758) je hospodářsky významným druhem chovaným v České republice. Má rovněž nezastupitelné místo ve volných vodách. Roční produkce candáta chovaného klasickou technologií v rybničním chovu je dlouhodobě ustálená na úrovni 40 t tržních ryb. Roční výlovek v rybářských revírech se pohybuje mezi 125 – 150 tunami. Na toto množství úlovků je nutné zajistit patřičné množství násad, které se získávají v akvakultuře. Candát obecný je rybou s dobrou realizační cenou na trhu a jeho poptávka je trvale neuspokojena. Zejména díky mimořádné kvalitě masa a chutnosti. Svalovina je pevná, obsahuje malé množství tuku (obsah do 1,5% v čerstvé hmotě svalu) s významným zastoupením zdraví prospěšných, vysoce nenasycených mastných kyselin (HUFA) řady n-3 (eikosapentaenová kyselina – EPA a dokosahexaenová kyselina – DHA). V souvislosti s rozvojem technických akvakultur je snahou i candáta trvale začlenit do intenzivních chovů, které by výrazně - 84 -

přispěly ke zvýšení produkce této ryby a celkově ke zlepšení ekonomiky chovu ryb. S danou problematikou proběhlo mnoho experimentů s různým zaměřením v několika evropských zemích (zejména Polsko, Německo, Belgie, Maďarsko, Česká republika). Jako nejlepší varianta pro produkci násad candáta obecného v kontrolovaných podmínkách se jeví využití rychleného plůdku odchovaného v rybničních podmínkách. Tento rychlený plůdek je převáděn v kontrolovaných podmínkách na umělou dietu. Největším úskalím odchovu je období návyku candátů na předkládanou umělou dietu. Po této fázi odchovu již nenastávají další větší obtíže. Množství převedených ryb tak výrazně ovlivňuje ekonomiku chovu, zpravidla se úspěšnost odchovu násad pohybuje kolem 30 až 50% (BARÁNEK et al., 2004; MOLNÁR et al., 2004). Při převodu se nejvíce osvědčily následující metody: metoda přímého převodu na suchou dietu (SZKUDLAREK a ZAKĘŚ, 2002; BARÁNEK et al., 2004), metoda co-feeding, kdy se k suché dietě přidává určité množství živé potravy - zooplanktonu, nitěnek, larev pakomárů (ZIENERT et STEINL, 2004). Byla provedena celá řada experimentů zabývající se například vlivem počáteční velikosti rychleného plůdku (ZAKĘŚ, 1999), hustotou obsádky (SZKUDLAREK et ZAKĘŚ, 2002), složením krmiva (NYINAWAMWIZA et al., 2005; GÜNTHER et al., 2004). Doposud však v pracích zabývajících se převodem candáta do intenzivního chovu nebyl nikdy posuzován faktor barvy krmiva. Není tak experimentálně zjištěno, do jaké míry může ovlivnit úspěšnost převodu candáta na suchou dietu barva krmiva. Cílem tohoto příspěvku bylo ověřit vliv barvy krmiva na úspěšnost převodu.

Materiál a metody: Rychlený plůdek candáta odchovaný na podniku Rybníkářství Pohořelice a.s. byl 19.6. 2008 nasazen po 650 ks na 6 žlabů bílé barvy o objemu 250 l o výšce vodního sloupce 41,4 cm, které jsou součástí experimentálního recirkulačního zařízení Oddělení rybářství a hydrobiologie Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Průměrná počáteční celková délka ryb (TL) činila 54,84 ± 3,20 mm, hmotnost (W) 1,42 ± 0,25 g (pro n = 25 ks), Fultonův koeficient hmotnostní kondice FWC [FWC = W (g) .100.SL-3 (cm)] 1,51 ± 0,15. Dne 20.6.2008 byly doplněny ztráty způsobené manipulací a stresem a byl zahájen vlastní experiment. Počáteční hustota obsádky činila 2,6 ks.l-1 (3,69 g.l-1). Úkolem našeho experimentu bylo objasnit možný vliv barvy krmiva na úspěšnost převodu rychleného plůdku na suchou dietu. Použili jsme 2 varianty ve třech - 85 -

opakováních. Varianta A krmivo Dana Feed 1352 - hnědé barvy. Varianta B krmivo Coppens Troco Crumble HE 1556 - oranžové barvy. Obě krmiva měla stejnou velikost částic - 1 mm. Krmivo bylo podáváno pomocí pásového samokrmítka od 8:00 - 20:00. Světelný režim byl upraven pomocí umělého osvětlení na 16 hodin světla od (6:00 do 22:00) a 8 hodin tmy. Nasycení vody kyslíkem nekleslo pod 70 % na odtoku, pH se pohybovalo v rozmezí 7,5 - 8, teplota kolísala v rozpětí 19,5 - 21,5 °C. Experiment trval 19 dní. Sledovány a vyhodnoceny byly následující parametry: délko-hmotnostní charakteristika (30 ks ryb z každé varianty), přežití, Fultonův koeficient hmotnostní kondice (FWC), specifická rychlost růstu – SGR [(lnwt – lnw0).t-1.100], ztráty způsobené kanibalismem (v % z celkového počtu nasazených ryb, do těchto ztrát byli započítáni odlovení kanibalové, včetně ryb evidentně poškozených kanibalismem, zejména na ocasní ploutvi a ocasním násadci). Dosažené výsledky byly statisticky vyhodnoceny v programu MS Excel (t-test).

Výsledky a diskuse: Výsledky provedeného experimentu jsou shrnuty v Tab. 1. Provedený experiment nepotvrdil naši hypotézu o větší preferenci oranžové barvy plůdkem candáta. V porovnání výsledků z obou variant nebyl shledán statisticky průkazný rozdíl ani v jednom ze sledovaných parametrů. Největšího rozdílu bylo dosaženo v ukazateli celkového přežití, kdy bylo ve variantě B dosaženo hodnoty 76,56 % oproti 70,98 % ve variantě A, rovněž v procentickém podílu úspěšně převedených ryb bylo ve variantě B dosaženo o 4 % lepšího výsledku než ve variantě A. Stejná krmiva byla testována také v provozním experimentu uskutečněném na rybí líhní ve Velkém Dvoře (Rybníkářství Pohořelice a.s.). Zde bylo dosaženo výrazně lepších výsledků převodu s při použití krmiva Coppens oranžové barvy (dosud nepublikované údaje). V provozním experimentu mohl mít vliv mírný zákal vody, který přispěl k lepší viditelnosti tohoto krmiva pro plůdek candáta.

- 86 -

Tab. 1. Výsledky převodu Car s různou barvou krmiva Ukazatel/varianta TL (mm) SL (mm) W (g) FWC -1 SGR (%.d ) Přežití (%) Převedené ryby (%) Kanibalismus (%)

A (DAN-EX 1352) 67,55 ± 7,84 56,53 ± 6,60 2,68 ± 0,95 1,41 ± 0,15 2,95 ± 2,17 70,98 ± 4,64 49,54 ± 6,62 10,67 ± 2,37

B (COPPENS 1556) 66,68 ± 7,47 56,23 ± 6,53 2,63 ± 0,98 1,42 ± 0,15 2,89 ± 2,01 76,56 ± 1,20 53,85 ± 4,74 9,59 ± 1,54

Klíčovým ukazatelem pro hodnocení úspěšnosti převodu je dosažená úroveň přežití (ZAKĘŚ, 1997a,b; 1999; SZKUDLAREK a ZAKĘŚ, 2002; MOLNÁR et al., 2004). Hodnota rychleného plůdku candáta obecného může totiž podle ZIENERT a HEIDRICH (2005) tvořit téměř polovinu celkových nákladů při převodu a odchovu candáta obecného do hmotnosti 5 g při úrovni přežití 60 %. Použitím metody přímého převodu (délka převodu 14 dní) dosáhl BARÁNEK v roce 2004 úrovně přežití 24 % a v roce 2005 50 % (BARÁNEK 2008). Tyto hodnoty jsou srovnatelné s dvanáctidenním převodním experimentem provedeným BÓDIS et al. (2007), kteří při použití stejné metody zjistili přežití na úrovni 41 %. Námi zjištěný procentuální podíl úspěšně převedených ryb (49,54 a 53,85 %) odpovídá hodnotám mezi 44 – 59 %, které zjistili ZAKĘŚ (1997b) a SZKUDLAREK a ZAKĘŚ (2002).

Závěr: Předpokládaná hypotéza, že aplikace krmiva oranžového zbarvení povede k výrazně lepšímu výsledku při převodu rychleného plůdku candáta na suchou dietu se nepotvrdila. Použití oranžového krmiva přineslo mírně lepší výsledky a to asi o 4 % převedených ryb. Toto zjištění lze objasnit zřejmě tím, že experiment byl prováděn v prostředí, kde odchovná zařízení napájela voda prostá anorganického a organického zákalu. V podmínkách blízkých rybářské praxi, kde je přítoková voda téměř vždy s určitým zákalem, barva krmiva může sehrávat výrazně větší vliv, z důvodu lepší zrakové detekce krmiva. V tomto experimentu bylo dosaženo poměrně dobrých výsledků, zejména počet převedených ryb na suché krmivo, je to dáno také tím, že jsme jako výchozí materiál použili velký rychlený plůdek candáta v dobré kondici.

Poděkování: Tato práce vznikla za finanční podpory projektu Ministerstva zemědělství ČR, NAZV QF 4118 „Rozvoj produkce ryb s využitím technických akvakultur a jejich kombinace

- 87 -

s rybničními chovy“, Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, NAZV QF 4118 „Vývoj nových metod chovu vybraných perspektivních akvakulturních druhů s využitím netradičních technologií“.

Literatura: BARÁNEK, V., MAREŠ, J., SPURNÝ, P., PROKEŠ, M., BARUŠ, V., NĚMEC, R., (2004): Chov násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách (předběžné výsledky). In: Spurný, P. (ed.), „55 let výuky rybářské specializace na MZLU v Brně“, Sb. referátů z konference s mezinárodní účastí (Brno 30. listopadu a 1. prosince 2004). ÚRH MZLU v Brně, Brno 2004, s. 99-104. BARÁNEK, V. (2008): Možnosti intenzivního odchovu plůdku a násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca). Disertační práce. MZLU v Brně. 107 s. BÓDIS, M., KUCSKA, B., BERCSÉNYI, M. (2007): The effect of different diets on the growth and mortality of juvenile pikeperch (Sander lucioperca) in the transition from live food to formulated feed. Aquaculture international 15: 83-90. GÜNTHER, S., RENNERT, B., WIRTH, M. (2004). Der Einfluss der Ernährung auf das Wachstum und die Körperzusammensetzung beim Europäischen Zander (Sander lucioperca) unter kontrollierten Haltungsbedingungen. Fischer und Teichwirt, 55, s. 650-654. MOLNÁR, T., HANCZ, Cs., BÓDIS, M., MÜLLER, T., BERCSÉNYI, HORN. P. (2004): The effect of initial stocking density on growth and survival of pike-perch fingerlings reared under intensive conditions. Aquaculture International 12: 181189. NYINA-WAMWIZA, L., XUELIANG, L XU, BLANCHARD, G.& KESTEMONT, P. (2005). Effect of dietary protein, lipid and carbohydrate ratio on growth, feed efficiency and body composition of pikeperch Sander lucioperca fingerlings. Aquaculture Research, 36, 2005, s. 486-492. SZKUDLAREK, M., ZAKĘŚ, Z. (2002): The effect of stock density on the effectiveness of rearing pikeperch, Sander lucioperca (L.) summer fry. Archives of Polish Fisheries 10: 115-119. ZAKĘŚ, Z. (1997a): Converting pond-reared pikeperch fingerlings, Stizostedion lucioperca (L.) to artificial food – effect of water temperature. Archives of Polish Fisheries 5, 313-324. ZAKĘŚ, Z. (1997b): The effect of stock density on the survival, cannibalism and growth of summer fry of European pikeperch (Stizostedion lucioperca L.) fed artificial diet in controlled conditions. Archives of Polish Fisheries 5, 305-311. ZAKĘŚ, Z. (1999): The effect of body size and water temperature on the results of intensive rearing of pike-perch, Stizostedion lucioperca (L.) fry under controlled conditions. Archives of Polish Fisheries 7, 187-199. ZIENERT, S., HEIDRICH, S. (2005): Aufzucht von Zandern in der Aquakultur. Schriften des Instituts főr Binnenfischerei e.V. Postdam-Sacrow, Bd. 18. Hrsg.: Institut főr Binnenfischerei e.V. Postdam-Sacrow. 60 p.

- 88 -

ZIENERT, S., STEINL, K.H. (2004): Erfahrungen bei der Aufzucht von Zandern mit Trockenmischfutter. Fischer und Teichwirt, 7: 744. Adresy autorů: Bc. Jaromír Dvořák, Bc. Václav Kalenda, Dr. Ing. Jan Mareš, Ústav rybářství a hydrobiologie, MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected], [email protected], [email protected], Ing. Vít Baránek, Ph.D., Zemědělská vodohospodářská správa, Hlinky 60, 603 00, Brno, email: [email protected]

- 89 -

11.2 Doporučená metodika pro intenzivní chov ročka candáta obecného v ČR

Mendelova lesnická a zemědělská univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Návrh metodiky

J. Dvořák

Intenzivní chov candáta obecného v podmínkách ČR

Brno 2009

- 90 -

Obsah: 1

ÚVOD........................................................................................................ 92

2

HOSPODÁŘSKÝ A SPORTOVNÍ VÝZNAM CANDÁTA.......................... 93

2.1

Hospodářský význam ................................................................................................................93

2.2

Význam pro sportovní rybolov.................................................................................................93

3

BIOLOGIE CANDÁTA.............................................................................. 94

4

REPRODUKCE CANDÁTA...................................................................... 96

5

CHOV CANDÁTA KLASICKÝM ZPŮSOBEM V RYBNÍCÍCH ................. 96

6

ZÁKLADNÍ INFORMACE O INTENZIVNÍM CHOVU CANDÁTA............. 98

6.1

Převod rychleného plůdku na suchou dietu ............................................................................99

6.2

Odchovné zařízení a vybavení ................................................................................................101

6.3

Krmivo a jeho aplikace ...........................................................................................................102

6.4

Zoohygiena chovu....................................................................................................................105

6.5

Využití odchovaných ryb ........................................................................................................106

7

ZÁVĚR.................................................................................................... 107

8

LITERATURA ......................................................................................... 107

9

POUŽITÉ ZKRATKY .............................................................................. 108

- 91 -

1 Úvod Candát obecný (Sander lucioperca) je sladkovodním rybím druhem, běžně se vyskytujícím v tekoucích a stojatých vodách Evropy a Asie. Jedná se o rybu dravou, která se řadí k našim hospodářsky nejvýznamnějším a velmi ceněným rybím druhům. Candát je rybou na trhu velmi žádanou, nabízí dobré odbytové možnosti, jak v podobě tržních konzumních ryb, tak v produkci násadového materiálu pro dostatečné zarybnění volných vod za ekonomicky výhodnou cenu. Jeho poptávka na trhu je trvale neuspokojena. Jeho realizační cena na trhu obvykle překračuje hranici 200 Kč za 1 kilogram živé hmotnosti tržní ryby. Vysoká poptávka po candátovi je také díky mimořádné kvalitě masa a chutnosti. Svalovina je pevná, obsahující malé množství tuku (obsah do 1,5% v čerstvé hmotě svalu) s významným zastoupením zdraví prospěšných,

vysoce

nenasycených

mastných

kyselin

(HUFA)

řady

n-3

(eikosapentaenová kyselina – EPA a dokosahexaenová kyselina – DHA). Obsah nenasycených mastných kyselin ve svalovině v intenzivním chovu candáta nabývá ještě většího významu, kdy můžeme složení podávané suché diety významně ovlivnit kvalitu finálního produktu, konečnému spotřebiteli tak nabízíme výrobek vysoké nutriční kvality. Candát obecný je také velice atraktivní a vyhledávanou rybou pro sportovní rybáře. Jeho roční výlovek se pohybuje v rozmezí 160-190 tun, z čehož přibližně 47 tun zaujímá výroba z produkčního rybářství, zbývajících 120-150 tun je vyloveno sportovními rybáři ve volných vodách. Výroba z produkčního rybářství ani výlovek z volných vod neprodělává výrazné meziroční výkyvy a je dlouhodobě ustálená (ŽENÍŠKOVÁ a GALL, 2007). V České republice je candát obecný převážně chován klasickou technologií v rybničním chovu, k reprodukci je využívána Šustova metoda poloumělého výtěru. Jako potravu v rybnících candát využívá převážně zooplankton, starší ročníky pak menší kaprovité ryby, produkce je tak plně závislá na biomase zooplanktonu a dostatečném množství velikostně odpovídajících potravních ryb, což značně omezuje výrazný nárůst produkce candáta v rybnících. V době posledních dvaceti let dochází v chovu ryb k určitým změnám, zejména ve využívání technických akvakultur (výrazný nárůst produkce ryb v tomto sektoru), kde jsou využívány řízené a kontrolované podmínky. Již v roce 1995 zařadila Evropská komise pro akvakulturu Percidae (EWAP) mezi výzkumné priority potřebu nabytí poznatků a informací o výživě, krmení a specifických požadavcích ryb čeledi Percidae vztahujících se k technickým akvakulturám. V rámci provedených experimentů candátem obecným (Sander lucioperca) bylo zjištěno, že se jedná o druh vysoce - 92 -

perspektivní pro intenzivní chovy, neboť je schopen se adaptovat na podmínky intenzivního chovu, výborně využívá předkládané granulované krmivo (hodnota krmného koeficientu (FCR) do 1,5, vysoké tempo růstu, výborná kvalita masa, dobré odbytové podmínky. Je tedy snahou candáta stabilně začlenit do intenzivních chovů v technických akvakulturách, které by výrazně přispěly ke zvýšení produkce této ryby a celkově ke zlepšení ekonomiky chovu ryb. Využívání technických akvakultur v ČR není tak rozšířené jako například v některých zemích západní Evropy, avšak v posledních letech, kdy dochází k velkým klimatickým a environmentálním změnám (zvyšování teploty vody, zvýšená eutrofizace, nerovnoměrnost srážek, silná predace rybožravých predátorů, v případě candáta se zejména jedná o kormorána velkého) si intenzivní chovy v technických akvakulturách (modifikované na podmínky v ČR) nacházejí stále širšího uplatnění. Rozšiřování intenzivních chovů a modernizaci odchovného zařízení v ČR také významnou měrou napomáhá Operační program rybářství 2007-2013, který schopnému chovateli ryb umožňuje financovat modernizaci vybavení. V této metodice jsou popsány základní informace, které jsou využitelné v intenzivním chovu candáta a vyhodnoceny provedené experimenty zabývající se intenzivním chovem candáta. Experimenty byly převážně koncipovány tak, aby byly uplatnitelné pro běžné provozy rybářských firem v České republice.

2 Hospodářský a sportovní význam candáta 2.1 Hospodářský význam Candát obecný je v rybnících chován jako doplňkový druh ryb, chov má převážně extenzivní charakter. Candát je využíván k potlačování drobných kaprovitých ryb, které by v rybnících potravně konkurovaly hlavním chovaným druhům ryb zejména kaprovi. V poslední době je candát úspěšně využíván k potlačování invazních druhů ryb, zejména střevličky východní (Pseudorasbora parva) Tržní hmotnosti zpravidla dosahuje za 4 roky.

2.2 Význam pro sportovní rybolov Candát je rybou pro sportovního rybáře vysoce atraktivní. Ačkoliv není vyhlášeným bojovníkem na udici. Je vyhledáván kvůli vynikajícímu masu, které je po vhodném gastronomickém zpracování učiněnou delikatesou. V rybářských revírech také candát plní důležitou funkci biomeliátora přemnožených kaprovitých ryb. v tomto

- 93 -

hledisku je candát mnohem účinnější při ovlivňování rybí obsádky než například štika obecná.

3 Biologie candáta Candát obecný žije v menších hejnech, která jsou tvořena jedinci přibližně stejné velikosti. Počet kusů s velikostí klesá, největší ryby bývají obvykle samotáři. Candát obecný je typickým dravcem, v dospělosti se živí téměř výhradně rybami. Za potravou vyráží zpravidla do mělčích vod, zejména ve večerních a nočních hodinách, kdy jeho potravní aktivita vzrůstá. V průběhu roku vyhledává místa s dostatečným množstvím kyslíku. Hodnoty obsahu kyslíku ve vodě, při nichž dochází k pocitu nedostatku a masovému hynutí candáta jsou uvedeny v Tab. č. 1. Mezní teplotní hodnotou, která se u candáta vyznačuje nástupem neklidného chování, je teplota vody nad 25°C, letální hodnotou vyznačující se masovým úhynem plůdku candáta, je pak teplota nad 30 °C (BERKA a HAMÁČKOVÁ, 1980). Na podzim a na zimu se přesouvá do větších hloubek. Zimní období překonává v relativně klidovém stavu, kdy přijímá jen velmi malé množství potravy.

- 94 -

Tab.1. Kritické hodnoty obsahu kyslíku ve vodě pro různé věkové kategorie candáta Hodnoty, při nichž dochází k pocitu nedostatku kyslíku Stadium

Obsah O2 (mg.l-1)

Teplota vody (°C)

Larvy Letní plůdek Podzimní plůdek Candáti starší než rok

6,0-5,3 5,4-5,2 4,5-3,1 3,3-2,5

18-21 20-23 10-12 13-15

Hodnoty částečného úhynu obsádky Larvy Letní plůdek Podzimní plůdek Candáti starší než rok

4,7-3,0 2,9-2,0 2,4-1,5 1,7-1,0

20-21 21-24 4-9 12-15

Hodnoty masového úhynu obsádky Larvy Letní plůdek Podzimní plůdek Candáti starší než rok

3,0-2,6 2,0-1,5 1,3-0,9 1,0-0,5

Vylíhlé larvy jsou 5-6 mm velké, na aktivní způsob výživy přechází ve stáří 6-7 dní po vykulení, jako první zdroj exogenní výživy slouží drobné planktonní organismy. MUSIL a PETERKA (2005) uvádějí, že nejmenší larvy (< 9.5 mm SL) konzumují především nauplia a kopepoditová stádia klanonožců (Calanoida, Cyclopoida). Vířníci nepatří mezi významnou potravní skupinu, zvláště se zřetelem k jejich dostupné biomase, ale ve velmi malém podílu se vyskytují u jedinců candáta větších než 20 mm SL. Candátí plůdek o velikosti nad 10 mm konzumuje již větší korýšový plankton. Od 15 mm TL tvoří nejvýznamnější složku potravy zástupci rodu Daphnia spp. (MUSIL a PETERKA, 2005). Zajímavostí u candátího plůdku (věková kategorie Ca 0+) je přechod na piscifágní (dravý) způsob života. Kdy na piscifágní způsob života v prním roce věku přechází 20-50 % populace candátího plůdku MUSIL a PETERKA (2005), VAN DENSEN et al. (1996), BUIJSE a HOUTHUIJZENA (1992). Tato skutečnost, může být jedním z hlavních důvodů, proč při převodu rychleného plůdku na suchou dietu si na suché krmivo navykne vždy pouze část ryb!!! Kanibalismus se u candáta projevuje především při nedostatku potravních ryb. V nádržích, kde potravní ryby chybí a kde se hejno skládá z jedinců téměř shodné velikosti, se kanibalismus příliš neprojevuje, v takovém případě využívá bezobratlé organismy. Nejintenzivněji přijímá candát potravu při teplotě vody 15-22 °C. Tehdy se stupeň naplnění trávicího traktu v průměru pohybuje mezi 1,0-8,2 % jeho hmotnosti. Efektivita využití potravy závisí na její jakosti. Obvyklá hodnota krmného koeficientu při konzumaci plevelných ryb je

- 95 -

3,5, při konzumaci bezobratlých pak 14,1. Z těchto údajů lze usuzovat, že candát má velmi dobrý růstový potenciál a splňuje předpoklady pro intenzivní chovy. Na dravý způsob života přechází candát při délce těla 25-30 mm. Roční dávka činí 200-250 % tělesné hmotnosti. Kolem 60 % roční dávky je zkonzumováno na jaře, 15 % v létě, 22 % na podzim a 3 % v zimě. V potravní preferenci candát upřednosťnuje drobné kaprovité ryby. Candát obecný je středněvěká ryba, dožívá se 10-15 let. Jeho růst ovlivňuje několik faktorů zejména však dostatek vhodné potravy, zvláště v prvním roce života. Jeho velikost v jednotlivých letech je v našich podmínkách uváděna následovně: v první roce 10-20 cm, ve výjimečných případech i více, druhý rok 15-30 cm, ve třetím roce 25-35 cm, v dalších letech zvyšuje svoji hmotnost přibližně vždy o 0,5 kg, v dobrých rybničních podmínkách může přirůstat i více.

4 Reprodukce candáta Candát obecný se vytírá při teplotě vody 10-15 °C, kdy i tato teplota příliš neklesá i v noci. V praxi se uvádí, že candát se vytírá v období, kdy dochází ke kvetení třešní. Mlíčáci candáta dosahují pohlavní dospělosti ve 2-3 letech, jikernačka ve stáří 3-4 let. Dosažení pohlavní dospělosti může být také ovlivněno množstvím přijaté potravy. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný. Mlíčák má šedě zbarvenou břišní část, jikernačka je v těchto partiích plnější a světlejší. Průměrná relativní plodnost jikernaček činí 160 tisíc jiker/ kg jikernačky (BASTL, 1978). Candát se tře v párech, vytírá se na očištění kořínky vodních rostlin. Mlíčák výtěrové hnízdo vybírá a pohyby ploutví jej očistí od sedimentu. Mlíčák jikernačku na hnízdo láká pohyby hlavy. Výtěr trvá 30-100 minut. Po výtěru mlíčák hnízdo hlídá proti kaprovitým rybám pohyby prsních ploutví k nim přivádí čistou kyslíkatou vodu. K vykulení jiker dochází za 110 denních stupňů. Vykulené larvy jsou průhledné, 5-6 mm dlouhé a plavou či se potápějí za přispění aktivního vertikálního pohybu.

5 Chov candáta klasickým způsobem v rybnících V České republice je candát obecný chován převážně klasickou technologií rybničního chovu. K získání plůdku se používá Šustova metoda poloumělého výtěru, případně přirozený výtěr, kdy se generační ryby nasadí do vhodných rybníků, výsledky

- 96 -

jsou však značně nejisté. Nově se zavádí umělý výtěr, od kterého se očekává zvýšení provozní spolehlivosti a zvýšení počtu odchovaného plůdku. Produkce v rybnících je výhradně založena na přirozené potravě a jejím množství, respektive pro raná stadia se jedná o biomasu zooplanktonu, starší věkové kategorie vyžadují dostatečné množství velikostně odpovídajících ryb, candát preferuje potravní ryby ve velikosti 24-37 % své TL (ADÁMEK a OPAČAK, 2006). Jelikož v našich rybnících je hlavní chovanou rybou kapr, který přijímá zooplankton a potlačuje drobné kaprovité ryby, je zřejmé, že v našich rybnících není prostor pro výrazné zvýšení produkce candáta. Další nevýhodou rybničního chovu je, že nelze plně optimalizovat podmínky rybničního prostředí, zejména obsah rozpuštěného kyslíku, na jehož pokles je candát velice citlivý a má mnohem vyšší nároky než kapr. Určité omezení klasického rybničního chovu spočívá také v dostupnosti candáta na trh. V rybničním chovu je candát dostupný pouze v období výlovů, raná stadia na začátku vegetačního období. Candáta na plné vodě lze odlovit obtížně a také s nízkou produktivitou práce. V tomtu hledisku má intenzivní chov nespornou výhodu. Výhodná je však kombinace klasického rybničního a intenzivního chovu: doposud se jako nejvhodnější jeví odchov candáta do stadia rychleného plůdku v rybničním prostředí a poté jeho převod na suchou dietu a dále následuje odchov v intenzivním chovu. Získání rychleného plůdku v rybničním prostředí: Reprodukce candáta je doposud zajištěna pomocí poloumělého výtěru (Šustova metoda), kdy se generační ryby vytírají na ostřicová hnízda či různé modifikace (kořínky rostlin, různé syntetické materiály). Výtěr se zpravidla provádí v sádkách, hnízda se rozmístí po dně sádky 2-3 m od sebe. Nejprve se vysadí mlíčáci, kteří očistí hnízda, poté se vysadí jikernačky ve stejném poměru nebo s mírnou převahou jikernaček. Urychlení výtěru a lepší organizace práce můžeme dosáhnout pomocí aplikace kapří hypofýzy či jiných syntetických analogů (například preparát Supergestran, s účinnou látkou Lecirelinem). V opačném případě (bez hormonální stimulace) je výtěr klidný a rozvleklý. Hnízda je nutné pravidelně kontrolovat a evidovat jednotlivé výtěry. Hnízda s oplozenými jikrami je nejvhodnější odebírat z výtěrových sádek a vysazovat do rybníků pro odchov rychleného plůdku po dosažení dvou třetin délky inkubační doby ve stadiu očních bodů (délka inkubační doby candátích jiker je 100-110 d°) (KOUŘIL a KLIMEŠ, 2003). Hnízda vysazujeme do dobře připravených rybníků (do 1 ha) s dostatečnou biomasou velikostně odpovídajícího zooplanktonu (velikost pod 0,2mm). V monokultuře - 97 -

nasazujeme 1 hnízdo na 100 m². Délka odchovu 30 dní a více. Pokud máme v plánu tento rychlený plůdek dále převést na suchou dietu (a pokračovat na suché dietě) dbáme, aby v rybníce bylo vždy dostatečné množství zooplanktonu a plůdek candáta nehladověl a nehrozilo zde riziko vypuknutí kanibalismu (kanibalismus a velikostně nerovměrná obsádka, zhoršují výsledky převodu na suchou dietu). Naším cílem by měl být velikostně vyrovnaný rychlený plůdek ve velikosti 4-5 cm (min. 0,4 g) ve velmi dobré kondici. Počáteční velikost plůdku a jeho kondice významně ovlivňuje úspěšnost převodu na suchou dietu!! Pokud podnik produkuje rychlený plůdek na více rybnících a hodlá také odchovávat candáta na suché dietě, měl by k převodu na suché krmivo využít vždy nejlepší rychlený plůdek! Výlov se provádí zpravidla pod hrází přežití se v pohybuje v rozmezí 5-10 % z Caj – Car.

6 Základní informace o intenzivním chovu candáta Pro uplatnění nových druhů ryb v intenzivní akvakultuře je rozhodující adaptační schopnost na specifické podmínky prostředí, rychlý růst při účinné konverzi komerčních krmiv a dobré odbytové možnosti. Candát všechny tyto předpoklady splňuje, proto je snahou najít vhodné technologie modifikované na podmínky ČR, které by umožnily zvýšit produkci této ryby. Intenzivní chov candáta, kdy jsou ryby krmeny suchým krmivem vyžaduje: - teplotu vody nad 20 °C - dobrý kondiční stav ryb - kvalitní vodu - odpovídající krmivo - patřičné technologické zázemí (nádrže, krmítka, osvětlení, klid) - kvalifikovanou obsluhu

Základní možnosti intenzivního chovu candáta: 1) Odchov již od vykulení (larvální stadium) a postupný převod na suché krmivo. V odchovu larev, však prozatím není vyřešena problematika naplňování plynového měchýře, která způsobuje značnou mortatalitu larev (až 100 %), proto není tato variant doposud vhodná pro tuzemské podmínky.

- 98 -

2) Odchov ryb do velikosti rychleného plůdku 4-5 cm v rybničním prostředí a poté převod na suchou dietu. Tato varianta je vhodná pro podmínky ČR, při správném provedení lze získat přibližně 30 % převedených ryb z množství nasazeného rychleného plůdku. Při dobré kondici rychleného půdku a dodržení všech zásad technologie intenzivního chovu candáta lze získat až 50 % podíl převedenených ryb na suchou dietu z nasazených. Ryby, které se nenaučí suchou dietu přijímat, lze vytřídit a nasadit zpět do rybničního prostředí.

6.1 Převod rychleného plůdku na suchou dietu Převedením rychleného plůdku candáta nebo na suchou dietu se zabývalo již mnoho autorů v různých zemích zejména v Polsku, Belgii, USA, Německu a dalších. Základní metody převodu jsou však pouze tři.

Požadavky na rychlený plůdek candáta, který má být použit k převodu na suchou dietu, jsou následující: Minimální celková délka těla plůdku by měla činit 4 cm a více (ideálně 4,5 cm), hmotnost 0,4 g a více, ryby by měly být v dobré kondici (slovení rychleného plůdku před úplným vymizením zooplanktonu, pokud je potřeba, je vhodné dodávat do rybníka zooplankton). Rychlený plůdek v dobré kondici- dobře osvalený, nepropadlé břicho, silný ocasní násadec. Kondiční stav ryb je nesmírně důležitý, protože v počátečních fázích odchovu plůdek pochopitelně ihned nezačne přijímat suchou dietu a je stresovaný ze změny prostředí. Pokud je plůdek vyhublý a zesláblý, není vhodné jej pro převod použít a raději jej nasadit do rybníků ke klasickému chovu a od intenzivního chovu raději upustit. Další důležitou podmínkou je velikostní vyrovnanost převáděného plůdku, která je prevencí před následným výskytem projevů kanibalismu.

Pozornost musí být rovněž věnována lovení rychleného plůdku. Plůdek se zpravidla loví pod hrází do odlovní bedny. Šetrná manipulace a používání bezuzlíkové sakoviny je nutností. Z pozorování z intenzivních chovů, můžeme říci, že 7-12 % obsádky uhyne pouze následky výlovu (poraněnění, otlaky). Pokud se při výlovu dojde k hypoxii (přidušení ryb) ztráty bývají ještě mnohem vyšší. Proto se výlov snažíme provádět opravdu rychle a šetrně, abychom zamezili nadměrným ztrátám.

- 99 -

Metody převodu 1) přímý přechod na suchou dietu 2) „co-feeding“ v počátku odchovu 3) aplikace polovlhké směsi s přechodem na suchou dietu

Přímý převod na suchou dietu Metoda přímého převodu spočívá v podávání pouze suchého krmiva bez přídavku přirozené potravy, například živého či mraženého zooplanktonu, mražených larev pakomárů a nitěnek. Z hlediska péče je nejméně náročná a lehce proveditelná (nevyžaduje získávání přirozené potravy). Použití této metody je vhodné, pokud máme odchovný systém s kvalitní vodou s možností její úpravy (zejména regulace teploty) v počátečních fázích- nižší teplota (pod 20 °C), po vytvoření návyku na suchou dietu teplotu zvýšit nad 20°C). Ryby pro tuto metodu musí být ve velmi dobré kondici!! Pro provozní podmínky tato metoda není příliš vhodná. „Co-feeding“ v počátku odchovu Metoda „co-feedingu“ spočívá v podávání suchého krmiva s přídavkem přirozené potravy (živý, mražený zooplankton, mražené larvy pakomárů) v podmínkách ČR z hlediska získávání a ekonomiky připadá v úvahu pouze hrubší zooplankton (Daphnia galeata, pulicaria, magna) po dobu prvního týdne převodu. Použití této metody je vhodné, pokud máme odchovný systém, kde není možné regulovat teplotu vody a teplota vody je příliš vysoká (nad 20 °C - při této teplotě ryba potřebuje alespoň z části pokrýt svoji energetickou potřebu přirozenou potravou). Teplota vody nad 20 °C v našich klimatických podmínkách dost často bývá v období lovení rychleného plůdku candáta. Tato metoda klade vyšší nároky na obsluhu (získávání a podávání přirozené potravy, důslednější čištění nádrží, častější kontrola zdravotního stavu). Přísun přirozené potravy se postupně snižuje a po určité době se zastaví. Velkým rizikem této metody je nebezpečí zavlečení onemocnění přirozenou potravou!! Uvážlivě vybírat lokalitu, ze které je získáván nalovený zooplankton! Ryby pro tuto metodu musí být v dobré kondici, avšak mírně horší kondice ryb se dá eliminovat přídavkem zooplanktonu. Tato metoda je pro provozní podmínky v ČR nejvhodnější.

Aplikace polovlhké směsi s přechodem na suchou dietu

- 100 -

Metoda krmení polovlhkou krmnou směsí spočívá ve vytvoření měkčího těsta (s přídavkem či bez přídavku čerstvého rybího masa), ze kterého se vyrobí přiměřeně velká sousta, která se poté zkrmují, po vytvoření návyku na vlhké krmivo se přejde na suchou dietu. Tato metoda je vhodná pro odchovné systémy s kvalitní vodou s možností její úpravy, neboť zvlhčené krmivo rychle zhoršuje kvalitu vody. Z hlediska péče je to metoda nejvíce náročná (vyžaduje přípravu krmiva, důsledné čištění nádrží). Negativem této metody je, že i přes počáteční hojný příjem vlhkého krmiva, ryby nadále neochotně přecházejí na suchou dietu, tímto jevem pak vznikají velké ztráty. Z tohoto důvodu se tato metoda příliš nepoužívá. Z hlediska pracnosti, efektivity (časová náročnost přípravy polovlhké směsi a jednotlivých soust) a k technickému vybavenímu našich rybářských podniků tato metoda není příliš vhodná.

Kritickým kritériem odchovu je překlenutí období adaptace a návyku na příjem krmiva. Optimálně by toto období nemělo trvat déle než 10 dní (v ideálním případě asi týden). V tomto období hrozí největší riziko onemocnění a masového úhynu, proto je třeba v této odchovné etapě důsledně dbát na čistotu nádrží, kvalitu vody a zdravotní nezávadnost naloveného zooplanktonu.

Z pozorování chování ryb během několika převodů rychleného plůdku na suchou dietu, můžeme uvést tyto poznatky: - přibližně první dva dny nasazený plůdek candáta na suché krmivo téměř nereaguje, nejvýše k němu přijíždí, ale před vlastním soustem se zastaví. - další dny nastává období, kdy ojedinělé ryby krmivo přijmou, v zápětí je však „vyplivnou“, přibližně za další dva dny někteří candáti již krmivo začínají poměrně dobře přijímat. - přibližně po týdnu odchovu jsou již poměrně dobře patrné ryby, které přešly na suchou dietu (zpravidla stojí trvale pod krmítkem a jsou v dobré kondici, mají světlejší barvu těla, silný ocasní násadec, tělní dutina naplněná krmivem), ostatní ryby jsou tmavé, vyhublé, jezdí po nádrži a vyhledávají potravu.

6.2 Odchovné zařízení a vybavení Při výběru odchovné nádrže se dle našich zkušeností jeví jako nejlepší varianta použití nádrží klasického žlabového typu, s minimální výškou vodního sloupce 40 cm

- 101 -

(vyšší vodní sloupec je lepší), ideální je 75-80 cm. Barvu nádrží, pokud máme k dispozici více žlabů různé barvy volíme spíše tmavší (šedá, modrá, zelená). Důležitou podmínkou je, aby žlaby měly uzpůsobený spodní odtok vody (je tak zajištěna lepší výměna vody a snadné odkalení a čištění vody). Přítoková voda by měla být alespoň částečně mechanicky čištěna, aby se omezil zákal vody. Například pomocí jednoduchých molitanových filtrů, jednoduchých usazovacích nádrží (dle místních podmínek). Desinfekce přítokové vody UV lampou je samozřejmě jedno ze zlepšujících opatření, které snižuje riziko vzplanutí onemocnění. K aplikaci suchého krmiva se nejvíce osvědčila pásová samokrmítka s hodinovým strojkem. Hustota obsádky 3-4 ks/l vody v nádrži. V okolí odchovných nádrží by se měla udržovat spíše nižší intenzita osvětlení, přibližně 200 luxů a nižší a pokud možno klid a omezení pohybu.

6.3 Krmivo a jeho aplikace Krmivo je jedním z nejdůležitějších faktorů, který může zcela zásadním způsobem ovlivnit úspěšnost převodu ryb na suchou dietu. Této skutečnosti by měl být dán patřičný zřetel při výběru krmiva a jeho aplikaci!

Typické vlastnosti a zásady krmiva pro candáta jsou: - používat vždy co nejčerstvější krmivo - vyšší obsah antioxidantů v krmivu (zabraňují oxidaci tuků)- krmivo se zoxidovanými tuky může být příčinou sníženého příjmu krmiva a nechutenství - používat krmivo s obsahem tuku do 15 %!! - používat extrudované krmivo s obsahem NL 45-55 % a 15-20 % sacharidů - krmivo kompaktní, s nízkým podílem odrolu, odrol může zhoršovat kvalitu vody a také může být podmiňujícím faktorem vzplanutí některých onemocnění, zejména flavobakteriózy - krmivo skladovat v temnu, chladnu a suchu

Candát jako karnivorní druh ryb vyžaduje vysoký obsah proteinu v krmivu, jako tomu je i u jiných okounovitých ryb (WILSON, 1991). Obsah lipidů v krmivu pro candáta je zásadním kritériem podle lipidů je nutné vybírat krmivo. Krmiva s obsahem lipidů nad 16 % či tuky s nevyhovujícím složením

- 102 -

mastných kyselin způsobují u candáta nadměrnou biosyntézu a akumulaci viscerálního a jaterního tuku (ZAKĘŚ et al., 2001). Játra jsou pak zvětšená, světlé žluté až hnědé barvy. Nadměrné ukládání tuku zhoršuje fyziologickou činnost jater, zvyšuje náchylnost k chorobám a při onemocnění u generačních ryb se mohou vyskytovat problémy s reprodukcí. Příčinou problémů s lipidy u krmiv candátů, je zřejmě z důvodu nižšího obsah tuku v přirozené potravě, candát si tak s větším přísunem tuku neumí poradit a efektivněji jej strávit a využít. Přirozená potrava obsahuje tuku v čerstvé hmotě: zooplankton 3,2 %, larvy pakomárů 7,2 %, drobné kaprovité ryby 5 %. Obsah tuku v krmivu také ovlivňuje množství viscerálního a somatického tuku, což zhoršuje výtěžnost ryb při zpracování. Vyšší podíl tuku ve svalovině může měnit senzorické vlastnosti masa, neboť spotřebitel (zejména český) považuje za standart u candáta rybu, která byla odchována v rybničním prostředí, a tudíž obsahuje 1-2 % tuku ve svalovině.

Barva krmiva Barva krmiva je jedním z prvotních impulsů, které mohou přimět rychlený plůdek candáta přijmout suché a neznámé krmivo. Z dosavadních výsledků během experimentů, které byly provedeny v ČR, můžeme doporučit volbu barvy krmiva dle těchto kritérií: - zákal vody (anorganický a vegetační) v odchovném prostředí - barva nádrží (žlabů) v němž jsou ryby odchovávány

Pokud je voda v odchovném zařízení prostá jakéhokoliv zákalu, barva krmiva nemá na úspěšnost převodu, zásadní význam. Jestliže voda v odchovném zařízení je se zákalem, je vhodnější použít krmivo s reflexnější barvou (oranžová, červená), které candát může lépe detekovat zrakem. V těchto případech barva krmiva může sehrávat zásadní význam na úspěšnost převodu, rozdíl tak může činit i desítky procent v počtu úspěšně převedených ryb na suchou dietu při použití oranžového či červeného krmiva oproti klasické hnědé barvě.

Volba krmiva dle barvy nádrží (žlabů), čím tmavší je barva odchovné nádrže, tím bychom měli volit reflexnější barvu krmiva a naopak. Velikost krmiva Pro počáteční fázi odchovu je vhodné použít krmivo o velikosti 0,6-0,8 mm dle velikosti plůdku. Jakmile si ryby na suché krmivo navyknou, podáváme krmivo s - 103 -

velikostí částic 1 mm, během 1 měsíce bychom měli rybám podávat krmivo o velikosti 1,5-2 mm. Úspěšného převodu jsme opakovaně dosáhli s krmivy Dana Feed 1352 a Coppens Troco Crumble 1556.

Aplikace krmiva Nejvhodnější je krmivo candátům aplikovat pomocí pásového samokrmítka s hodinovým strojkem. Bylo zjištěno, že dostupnost krmiva (větší počet samokrmítek) má pozitivní vliv na úspěšnost převodu (poměrně výrazně se zvyšuje procento převedených ryb). Na základě výsledků experimentů provedených v rybářském podniku v ČR, můžeme říci, že na žlab 4 m délky šířky 0,8 m a výšky vodního sloupce 0,75 m s obsádkou 7500 ks rychleného plůdku, jsou 4 samokrmítka dostačující a poskytují velice dobré výsledky. Krmivo rybám podáváme po dobu minimálně 10-12 hodin (na celou tuto dobu je třeba rozložit krmivo), v přirozených podmínkách po dobu denního svitu. Množství podávaného krmiva 5 % hmotnosti obsádky. V počátečních fázích krmivo na pás samokrmítka sypeme do úzkého pruhu, jakmile si již ryby plně navyknou krmivo přijímat, je vhodné krmivo rozprostřít po co největší ploše pásu. Candát podávané krmivo velice dobře zužitkuje Hodnota krmného koeficientu (FCR) se pohybuje v hodnotách okolo jedné, při zajištění optimálních podmínek (odpovídající teplota vody, dostatečné nasycení vody kyslíkem a klid), hodnoty 0,9 a nižší nejsou nikterak výjimečné. Při aplikaci krmiva můžeme z osobních zkušeností doporučit pod samokrmítka umístit na dno odchovné nádrže bílé misky s velký průměrem. Použití misek je vhodné pro odchovná zařízení s většími nádržemi a zákalem vody. Tato miska má hned několik výhod, které chovatel může účelně využít. Candáti se této misky nebojí, slouží nám k zachycování nezkonzumovaného krmiva, což nám pomáhá zejména v počátečních fázích k rychlejšímu čištění nádrží a zlepšují se tak podmínky zoohygieny chovu. Další výhodou použití bílé misky je zlepšení zrakové detekce krmiva pro candáta. Bílá miska prosvětluje vodu pod samokrmítkem, tím také umožňuje chovateli lépe pozorovat chování ryb, příjem krmiva a zdravotní stav.

- 104 -

6.4 Zoohygiena chovu Vysoká koncentrace ryb, vysoká teplota vody a nedostatek přirozené potravy, jsou faktory, které zásadním způsobem ovlivňují zdravotní stav ryb a zoohygienické podmínky v odchovné nádrži. Při převodu rychleného plůdku candáta na suchou dietu je dodržování správné zoohygieny prostředí poměrně obtížné, neboť candát vyžaduje vysoké nároky na kvalitu vody a čistotu odchovného prostředí, ale také je velice citlivý na stres a vyrušení, což u něj může způsobit zastavení příjmu potravy. Z onemocnění nám u převodu candáta na suchou dietu hrozí zejména flavobakterióza a branchiomykóza.

Při odchovu bychom se měli vyvarovat: - výraznému kolísání teploty vody a obsahu kyslíku (stálá oxygenace či vzduchování v nádrži) - nadměrnému zákalu vody, vstupu nežádoucích organismům (filtrační zařízení, síta proti vniknutí nežádoucích ryb) - nestálostí světelných podmínek (prudká změna intenzity světla u candátů vyvolává stres) - hluku a neklidu blízko odchovných nádrží (candát při převodu na suché krmivo vyžaduje klid!!)

Při čištění nádrží by měly být dodrženy tyto zásady: - nádrže čistit mezi 12. -16. odpolední hodinou, neboť v této době candát vykazuje v intenzivním chovu nejnižší příjem potravy, rozhodně by se nádrže neměly čistit brzy ráno a večer, kdy candát vykazuje nejvyšší potravní aktivitu!! - čištění nádrže provádět rychle (avšak kvalitně) - důkladné odkalení nádrže, očištění stěn nádrže (popřípadě umytí bílých mísek) - odstranění uhynulých ryb z nádrže

Čištění nádrží jde velice dobře využít k provedení preventivních koupelí, s úspěchem byla použita koupel v chloraminu B (20g/1m³ po dobu 20 minut).

Při aplikaci krmiva je potřeba dbát na správné skladování krmiva a také na čistotu pásových samokrmítek. Krmný pás musí být vždy čistý a důkladně osušený!!

- 105 -

Při použití “co-feedingu”, kdy část potřebné energie dotujeme pomocí živého zooplanktonu. Za zdroj zooplanktonu volíme vždy takovou nádrž, kde je minimálním množstvím ryb, abychom zamezili vnesení možného onemocnění. Při zkrmování zooplaktonu se snažíme podávat zooplankton živý s malým poškozením, mrtvý zooplankton rychle klesá ke dnu, kde jej candát konzumuje omezeně. Následný rozklad zooplanktonu nám tak opět zhoršuje kvalitu vody v odchovné nádrži.

Při odchovu je samozřejmá každodenní kontrola chování ryb a zdravotního stavu!!

6.5 Využití odchovaných ryb Existuje využití odchovaných ryb na suché dietě, ovšem využití v ČR má svá specifika. V zahraničí, pokud je plůdek candáta odchováván v intenzivním chovu na suchém krmivu se zpravidla dále pokračuje v jeho chovu až do tržní velikosti (Polsko, Dánsko, Holandsko). Upozorňujeme, že produkce candáta v intenzivním chovu za pomocí suchého krmiva vyžaduje stálou teplotu vody při výkrmu 22-23 °C a dobrou kvalitu vody. Tato skutečnost prozatím brání většímu rozšíření produkce candáta z intenzivních chovů, neboť naše rybářské podniky doposud takovým technologickým zařízením nedisponují.

Možné využití ryb odchovaných na suché dietě v ČR: - umožňuje v rybnících v klimaticky teplých oblastech překlenout dobu kyslíkových deficitů a ryby nasazovat, když se riziko kyslíkových deficitů výrazně sníží

- umožňuje ryby účinně ochránit, před predací rybožravých predátorů (zejména kormorána velkého)

- umožňuje dosáhnutí větší velikosti ročka candáta, který má výraznější biomeliorační efekt na přemnožené kaprovité ryby (zejména střevlička východní)

- candáti v intenzivním chovu jsou chovateli kdykoliv k dispozici za účelem potlačení plůdku nežádoucích ryb či za účelem prodeje!!

- 106 -

7 Závěr Intenzivní chov candáta v České republice je v počátcích. Po candátovi je však na trhu trvale neuspokojená poptávka na českém i zahraničním trhu s velice dobrou realizační cenou. Díky intenzivnímu chovu lze získat z malé jednotky vodní plochy vysokou produkci candáta za příznivých nákladů. Dalšími podněty, které vybízejí k rozšíření intenzivního chovu candáta je vývoj klimatu v ČR (nerovnoměrné srážky, zvyšující se teplota vody) a také silná predace rybožravých predátorů. V intenzivním chovu lze těmto dvěma zásadním faktorů velice účinně čelit. Většímu rozšíření také může napomoci Operační program rybářství, který chovatelům může financovat značnou část potřebného technologického vybavení.

8 Literatura ADÁMEK Z., OPAČAK A. (2006). Výběrovost kořisti štikou obecnou (Esox lucius), candátem obecným (Sander lucioperca) a okounem říčním (Perca fluviatilis) v experimentálních podmínkách. (Rozšířený abstrakt práce publikované v Biológia, Bratislava, s. 60(5) : 567-570.). BULLETIN VÚRH Vodňany, sv. 42, č. 3, s. 45-47. BASTL I. (1978). Raný vývoj zubáča obyčejného-Stizostedion lucioperca (Linnaeus, 1758) v podmienkach Oravském údolnej nádrže. Biol. Práce SAV, 24 (3): s.99-181. BERKA R., HAMÁČKOVÁ J. (1980). Chov štiky a candáta. Stud. Inform., ÚVTIZ, Ř. Živočiš. Výr., č. 2, 80 s.

BUIJSE A. D., HOUTHUIJZEN R. P. (1992). Piscivory, growth, and size-selective mortality of age 0 pikeperch (Stizostedion lucioperca). Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Science 49, 1992, s. 894-902.

KLIMEŠ J., KOUŘIL J. (2003). Odchov rychleného plůdku a ročka candáta obecného v rybnících. BULLETIN VÚRH JU Vodňany, 39 (1-2): s.153-158.

MUSIL J., PETERKA J. (2005). Potrava 0+ okouna a candáta – některé aspekty přechodu od planktivorie k piscivorii, in BULLETIN VÚRH Vodňany 41, 3/2005, s. 99-106.

- 107 -

VAN DENSEN, W. L. T., LIGVOET W. & ROOZEN, R. W. M. (1996). Intra-cohort variation in the individual size of juvenile pikeperch, Stizostedion lucioperca, and perch, Perca fluviatilis, in relation to the size spektrum of their food items. Annales Zoologici Fennici 33, 1996, s. 495-506.

WILSON R. P. (Ed.) (1991). Handbook of Nutrient Requirement of Finfish. CRC Press, London, UK, 1991, s. 196.

ZAKĘŚ Z., SZKUDLAREK M., WOZNIAK M., KARJIŇSKI A., DEMSKA-ZAKĘŚ K. (2001). Effect of dietary protein: fat ratio on metabolism, body composition and growth of juvenile pike-perch, Sander lucioperca (Percidae). Czech Journal of Animal Science, 2001, 46 (1):s. 27-33. ŽENÍŠKOVÁ H., GALL V. (2007). Situační a výhledová zpráva Ryby 2007, Odbor rybářství, myslivosti a včelařství MZe, str. 16-17

9 Použité zkratky FCR-hodnota krmného koeficientu Ca0-váčkový plůdek candáta obecného Caj-jikra candáta obecného Car-rychlený plůdek candáta obecného TL- celková délka těla (mm) SL- délka těla (mm) Autor: Jaromír Dvořák, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství, Oddělení Rybářství a hydrobiologie, Zemědělská 1, Brno 613 00

- 108 -