MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA

KLAMAVÉ PRAKTIKY V NEKALÉ SOUTĚŽI Bakalářská práce

BRNO 2007

Mgr. Šárka LÍZALOVÁ

Martina JÁNKOVÁ

Vedoucí bakalářské práce

Zpracovatel

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Šárky Lízalové a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

Ve Valašském Meziříčí dne 18. 5. 2007

.…………………………. Martina Jánková

Poděkování Na tomto místě děkuji Mgr. Šárce Lízalové za odbornou pomoc, věcné připomínky a cenné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

Abstract Jánková, M. Misleading forms of the unfair competition. Bachelor thesis. Brno, 2007. This thesis deals with the unfair competition on the side of sellers and consists of two parts. The first part describes development and history of the unfair competition and defines conceptions of the economic competition, the unfair competition, subjects of the unfair competition and the general clause. Then there is a specification of particular facts of the cases of the unfair competition. The first part also analyses possibilities of protection against the unfair competition. The second part is focused on the practical examples of the unfair competition. These examples arose in the Czech Republic last few years ago.

Abstrakt Jánková, M. Klamavé praktiky v nekalé soutěži. Bakalářská práce. Brno, 2007. Práce pojednává o nekalé soutěži na straně prodávajících a skládá se ze dvou částí. První z nich popisuje vývoj a historii právní úpravy nekalé soutěže a vymezuje pojmy, jako je hospodářská soutěž, nekalá soutěž, subjekty nekalé soutěže a generální klauzule. Následuje výčet jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže. První část také analyzuje možnosti ochrany proti nekalé soutěži. Druhá část je zaměřena na praktické případy nekalé soutěže, ke kterým došlo v České republice v posledních letech.

OBSAH 1 ÚVOD.................................................................................................................................7 2 CÍL PRÁCE A METODA ZPRACOVÁNÍ....................................................................8 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE...................................................................................................9 3.1 Hospodářská soutěž .....................................................................................................9 3.2 Nekalá soutěž ...............................................................................................................9 3.3 Subjekty působící v nekalé soutěži............................................................................10 3.3.1 Soutěžitelé...........................................................................................................10 3.3.2 Spotřebitelé .........................................................................................................11 3.3.3 Ostatní osoby dotčené nekalou soutěží ...............................................................11 4 GENERÁLNÍ KLAUZULE NEKALÉ SOUTĚŽE .....................................................13 5 SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE .......................................................14 5.1 Klamavá reklama .......................................................................................................14 5.2 Klamavé označování zboží a služeb ..........................................................................15 5.3 Vyvolání nebezpečí záměny ......................................................................................15 5.4 Parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele ....................16 5.5 Podplácení..................................................................................................................16 5.6 Zlehčování .................................................................................................................17 5.7 Srovnávací reklama....................................................................................................17 5.8 Porušování obchodního tajemství..............................................................................18 5.9 Ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí................................................19 6 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI ......................20 6.1 Soudní prostředky ochrany proti nekalé soutěži........................................................20 6.1.1 Zdržení se nekalosoutěžního chování .................................................................20 6.1.2 Odstranění závadného stavu ...............................................................................20 6.1.3 Přiměřené zadostiučinění ....................................................................................21 6.1.4 Náhrada škody ....................................................................................................21 6.1.5 Vydání bezdůvodného obohacení .......................................................................21 6.1.6 Uveřejnění rozsudku na náklady účastníka sporu, jenž neuspěl.........................22 6.2 Mimosoudní prostředky ochrany proti nekalé soutěži...............................................22 6.2.1 Ochrana podle § 5 ObčZ.....................................................................................22 6.2.2 Svépomoc podle § 6 ObčZ..................................................................................22 6.2.3 Nutná obrana a oprávněná obrana ......................................................................22 7 PŘÍKLADY NEKALÉ SOUTĚŽE V ČR.....................................................................24 8 ZÁVĚR ............................................................................................................................34 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ ..............................35

1 ÚVOD Tématem mé bakalářské práce jsou klamavé praktiky v nekalé soutěži. Soutěžní jednání je přirozenou součástí lidského chování a nevynechává ani oblast hospodářskou. V naší společnosti však tomu vždy tak nebylo. V období socialismu v naší republice se o soutěžním chování v hospodářské oblasti téměř nedalo hovořit. Centrálně plánovaná ekonomika s direktivním určením toho, co který podnik a v jakém množství bude vyrábět, nedávala prakticky možnost k vytvoření podmínek pro soutěžní chování jednotlivých subjektů a s tím souvisel i mnohem menší prostor pro nekalou soutěž a její klamavé praktiky. Po roce 1990, v souvislosti s přechodem na tržní principy v hospodářství, se obnovila i možnost soutěžního chování jednotlivců a podniků působících v ekonomické sféře. A samozřejmě s tím se stalo aktuální i řešení klamavých praktik v nekalé soutěži. V oblasti právní bylo nutné definovat jednotlivé aspekty nekalé soutěže, následně je a způsob jejich řešení zapracovat do příslušných zákonů a jiných právních předpisů. Hospodářská soutěž může efektivně fungovat jen tehdy, pokud probíhá podle předem stanovených pravidel a zákonných úprav omezujících nekalé soutěžní jednání. Úkolem státu je pak i stanovení pravomocí soudního systému a zajištění vymahatelnosti práva. Z důvodu velmi úzkého propojení problematiky ekonomie a práva je na tomto místě vhodné citovat výrok Karla Engliše, právníka, ekonoma, který svou činností ovlivnil národní hospodářství a který se k problematice nekalé soutěže vyjadřuje následovně: „Na trhu vystupuje mnoho individuí souběžně, žádajících neb nabízejících totéž a mezi sebou závodících o ceny a statky. Tomuto závodění říkáme soutěž. Každý kupec se při tom musí ohlížeti nejen na všechny spolusoutěžící kupce, nýbrž i na všechny naprotistojící a spolusoutěžící prodavače.“1

1

Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 44

7

2 CÍL PRÁCE A METODA ZPRACOVÁNÍ Pomocí studia odborné literatury a příslušných materiálů dostupných na internetu nekalou soutěž nejen definuji, ale také popisuji možnosti ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání a nalézám východiska řešení. Při své práci postupuji tak, abych pochopila, jak se právní úprava nekalé soutěže jeví nyní a jak se vyvíjí napříč českým právním řádem. Bakalářská práce se člení na dvě části. Část teoretickou a praktickou. V teoretické části nahlížím do historie úpravy ochrany před nekalou soutěží, vysvětluji nejdůležitější pojmy z oblasti nekalé soutěže, jako je hospodářská soutěž, nekalá soutěž, generální klauzule nekalé soutěže a subjekty působící v nekalé soutěži. V jádru práce se věnuji jednotlivým skutkovým podstatám nekalé soutěže a možnostem ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání. V rozboru nekalých praktik pokračuji v praktické části své práce, kde zdůrazňuji příklady nekalosoutěžního jednání, ke kterým došlo v České republice v posledních letech. Za pomoci materiálů dostupných na internetu charakterizuji průběh těchto jednání a na základě vlastního názoru se snažím poukázat na východiska řešení případů z oblasti nekalosoutěžního jednání.

8

3 LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1 Hospodářská soutěž Je namístě zmínit, že právo a ekonomie jsou vědní disciplíny, které spolu bezesporu souvisejí a navzájem se doplňují. Hospodářská soutěž sehrává v tržní ekonomice důležitou roli. Systém tržního hospodářství představuje velmi rozmanitý a rozvíjející se soubor kompromisů a východisek. „Tržní subjekty jsou schopny určit hybné směry vývoje ekonomiky, resp. celé společnosti.“2 Neplatí zásada „laissez faire, laissez passer“, vyjadřující požadavek, aby se stát nevměšoval do hospodářského života a nechal hospodářství volné, bez omezování hry ekonomických sil, trhu a konkurence. Zde nastupuje právo jako ochranný prostředek. V dnešní době plné soutěžení se lidé snaží vyhrát vždy, všude a mnohdy i za cenu nekalého jednání. Žene je vpřed snaha získat pro sebe co největší hospodářský prospěch. Základem systému tržního hospodářství je hospodářská soutěž. Je takřka nemožné datovat vznik hospodářské soutěže a velmi obtížné tento pojem definovat. Ustanovení § 41 obchodního zákoníku uvádí následující: „Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen soutěžitelé), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat.“3 Účastnit hospodářské soutěže se tedy může každý subjekt bez ohledu na to, zda je, či není podnikatelem. „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“4 Za zneužití účasti v hospodářské soutěži se označuje nekalá soutěž, kterou se zabývám v další části mé práce. Druhou formu zneužití představuje omezování hospodářské soutěže. Mezi další formy patří také porušování práv spotřebitelů, střet zájmů, tvorba negativních externalit5 a praní špinavých peněz.

3.2 Nekalá soutěž Nejprve je třeba nastínit vývoj ochrany před nekalou soutěží v České republice, její hlavní znaky a úpravu. Již první náznaky nekalosoutěžního jednání můžeme hledat ve středověku. Tehdy docházelo k ochraně výroby i obchodu převážně „dohlídkou vylučující (více či méně

2

Pelc, V. Hospodářská soutěž. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 1995, s. 24 § 41 zákona č. 513/1991 Sb. Obchodního zákoníku (ve znění pozdějších předpisů) 4 Čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod 5 Příkladem těchto externalit je např. dopad ekonomického rozvoje na zdraví obyvatel prostřednictvím znečištěného životního prostředí. 3

9

úspěšně) z obchodních vztahů šizení, podvádění, padělání apod.“6 Výhoda úpravy nekalé soutěže ve středověku spočívala v existenci přísných trestních sankcí i za mírný projev nekalosoutěžního jednání. Mnozí soutěžitelé si tak své jednání raději odpustili. Pro mezinárodní vývoj ochrany nekalé soutěže byla důležitým dokumentem tzv. „Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví“ z r.1883. Tato mezinárodní úprava zavazovala členské státy k zajištění ochrany proti nekalé soutěži a to řadu členských států motivovalo k přijetí speciálních protisoutěžních předpisů.“7 Československo přistoupilo k Pařížské úmluvě v roce 1919. Nynější právní úprava vychází z prvorepublikového zákona č.111/1927 z. a n., proti nekalé soutěži. Pro zajímavost můžeme zmínit nálezy Nejvyššího soudu v Brně z oblasti nekalé soutěže. Ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu Československa ve věcech cizích se za období leden 1928 až duben 1938 uveřejnilo téměř 150 nálezů. Zákon proti nekalé soutěži z r.1927 byl na našem území platný až do r.1950, kdy byl výslovně zrušen zákonem č.141/1950 Sb., občanským zákoníkem. V té době nekalou soutěž upravovalo jediné ustanovení, § 352 ObčZ, které mělo povahu generální klauzule. Platnost tohoto ustanovení trvala 41 let a koncem roku 1991 byl přijat obchodní zákoník. Rok 1964 představoval další změnu, a to přijetí hospodářského zákoníku, jehož ustanovení § 119 upravovalo vztah mezi organizacemi v hospodářské soutěži. Spolu s občanským zákoníkem se podílel na podvojné úpravě soutěžní problematiky – občanskoprávní a hospodářskoprávní, která byla zrušena již zmiňovaným obchodním zákoníkem č.513 z roku 1991. Dodejme rozdíly mezi prvorepublikovou a současnou úpravou nekalé soutěže. V současné době má nekalá soutěž objektivní povahu, zákon oproti prvorepublikové úpravě nevyžaduje zavinění. V prvorepublikové úpravě poskytoval ObchZ ochranu pouze soutěžitelům. Nyní také samotným spotřebitelům. Právo nekalé soutěže má i odpovědnostní povahu, což znamená, že jejím cílem není chránit soutěž jako takovou, ale zaměřit se na ochranu jednotlivých subjektů.

3.3 Subjekty působící v nekalé soutěži 3.3.1 Soutěžitelé Jako soutěžitele označujeme všechny osoby, fyzické i právnické, účastnící se hospodářské soutěže. Nemusí se jednat o podnikatele. Je potřeba zmínit, že pojem hospodářský soutěžitel je širší pojem než pojem podnikatel. Hospodářským soutěžitelem může být osoba vykonávající znaleckou činnost, svobodně tvořící umělec, ale i nadace, kulturní 6

Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 281 7 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 282, 283

10

instituce a dokonce i správní orgány. Za hospodářské soutěžitele můžeme označit všechny subjekty společenského života, které ve svých činnostech obsahují některé hospodářské, podnikatelské prvky. Existuje možnost, že o soutěžitele se jedná i v případě, kdy se na trhu vzájemně nesetkají v přímém konkurenčním boji. Z důvodu nekalosti počínání jednoho ze subjektů musíme chápat i tyto subjekty jako soutěžitele, i když nikdy nedojde k přímému konkurenčnímu střetu. Jistou zavádějící formulací je termín „přivodit újmu jiným soutěžitelům“, představující jednu z nutných podmínek, aby bylo jednání považováno za nekalosoutěžní. Může totiž svádět k myšlence, že o nekalou soutěž jde právě tehdy, je-li jednání způsobilé přivodit újmu více soutěžitelům, ne jednomu. Jednoho jediného soutěžitele se např. týká skutková podstata zlehčování soutěžitele. Jak uvádí § 41 ObchZ, skutečnost, že nejčastější je nekalosoutěžní jednání podnikatele, které je způsobilé přivodit újmu jinému přímo soupeřícímu podnikateli, který poskytuje plnění téhož druhu nebo plnění zastupitelné, nemůže vést k restriktivnímu výkladu úpravy. Nekalosoutěžního jednání se může dopustit i ten, kdo neposkytuje plnění téhož druhu, případně i obchodní společnosti, i nepodnikatel. 3.3.2 Spotřebitelé Při definici pojmu spotřebitel se můžeme setkat hned s několika různými názory. Nejčastěji za spotřebitele považujeme tzv. konečného spotřebitele, čili konzumenta. Předmětem jeho zájmu jsou výrobky a služby. I když bývá spotřebitel často chápán jako jednotlivec, v praktickém životě v této roli vystupují jak jednotlivci, tak skupiny jednotlivců a instituce. „Spotřebitelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami.“8 Spotřebitelem je tedy ten, kdo si prostřednictvím kupní smlouvy nebo jinou formou zaopatří spotřební předměty a služby uspokojující jeho potřeby nebo výkon své činnosti. Konečným uživatelem může být i podnikatel, který nakupuje věci pro svou osobní spotřebu, ale nepoužívá je k jeho podnikatelské činnosti. Není důležité, jestli později spotřebitel prodá věc dál, rozhodující skutečností je účelové určení výrobku (služby) k vlastní spotřebě v době pořízení. 3.3.3 Ostatní osoby dotčené nekalou soutěží Ostatními osobami dotčenými nekalou soutěží jsou míněny osoby odlišné od soutěžitelů a spotřebitelů. Podle § 53 ObchZ se vymezení týká jakékoliv osoby, fyzické i právnické, 8

§ 2, odst. 1, písm. a) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ve znění pozdějších předpisů)

11

jejíž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. Starší ustanovení ObchZ se zaměřovalo na ochranu výhradně soutěžitele dotčeného nekalou soutěží. Obsahem novějšího ustanovení je nejen ochrana soutěžitele, ale už i spotřebitele a dalších dotčených osob. Zde je potřeba podotknout, že „jiné osoby dotčené nekalou soutěží“ nejsou v zákoně uvedeny. „V teorii se mluví zejména o těch, jejichž osobnostní atributy (např. podoba, jméno apod.) byly neoprávněně užity k soutěžním účelům (např. v soutěžitelově reklamě).“9 Může se jednat o osoby dotčené určitou formou zabraňovací soutěže, např. náhodný účastník fyzických aktivit, ke kterým dochází v souvislosti s konkurenčním bojem.

9

Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 68

12

4 GENERÁLNÍ KLAUZULE NEKALÉ SOUTĚŽE Struktura právních úprav nekalé soutěže spočívá často v kombinaci velmi obecného ustanovení, které bývá v teorii označováno jako „generální klauzule proti nekalé soutěži“ a určitého počtu konkrétnějších skutkových podstat, v nichž jsou vyjádřena opakovatelná nežádoucí soutěžní jednání. Právní úprava generální klauzule je v českém právním řádu obsažena v § 44 ods. 1 ObchZ. Nekalá soutěž je dle generální klauzule definována jako jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. Třemi základními znaky nekalé soutěže tedy jsou: 1. jednání v rámci hospodářské soutěže 2. jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže 3. jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.

Má-li být některé z vyjmenovaných jednání v § 44 odst. 2 ObchZ kvalifikováno jako nekalá soutěž, musí být současně splněny všechny uvedené obecné podmínky, obsažené v generální klauzuli. Oblast nekalé soutěže upravuje nejen obchodní zákoník (§ 44 a násl. ObchZ), ale také spoustu dalších právních předpisů, kterými jsou např.: zákon č.143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, zákon č.441/2003 Sb., o ochranných známkách, zákon č.452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení, zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č.121/2000 Sb., autorský zákon, zákon č.46/2000 Sb., tiskový zákon, zákon č.40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zákon č.231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon.

13

5 SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE Nekalou soutěží podle odstavce 1 § 44 ObchZ je zejména:10
klamavá reklama
klamavé označování zboží a služeb
vyvolávání nebezpečí záměny
parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele
podplácení
zlehčování
srovnávací reklama
porušování obchodního tajemství
ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí

5.1 Klamavá reklama Často se setkáváme s názorem, že klamat je lidské. Člověk má naštěstí schopnost klamání odhalovat a trestat jej. Klamavá reklama, jako jeden z nejčastějších případů nekalé soutěže, je v současné době předmětem mnoha diskuzí. Tato skutková podstata nekalé soutěže se označuje jako čistá klamavá praktika. „Jedná se o praktiky, jež mají objektivně za cíl těžit z údajů způsobilých oklamat veřejnost.“11 Definice klamavé reklamy je zakotvena v § 45 obchodního zákoníku. “Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které jsou způsobilé vyvolat klamavou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.“12 Stejně jako v případě generální klauzule platí, že nemusí nastat újma ani prospěch. K tomu, aby byla reklama definována jako klamavá, postačí, že je způsobilá oklamat. Běžné 10

Munková, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. Praha: C. H. Beck, 1996, s. 2 Eliáš K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 311 12 Munková, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. Praha: C. H. Beck, 1996, s. 44 11

14

reklamní přehánění je z právního hlediska povoleno, měli bychom se však vyvarovat používání superlativů.

5.2 Klamavé označování zboží a služeb V dnešní uspěchané době, kdy se životní tempo stále zrychluje, dochází ke stále častějšímu používání nejrůznějších značek, pojmenování a symbolů. Čím více takovýchto prostředků přibývá, tím větší je šance, že přibude prostředků klamavých. Klamavé označování zboží a služeb upravuje § 46 ObchZ. „Pro aplikaci toho zákona není rozhodné, zda klamavý efekt vznikl náhodně, z úmyslu jinak chvályhodného, z nedbalosti či záměrně.“13 Nezáleží na tom, co chtěl označením vyjádřit autor, rozhodující je, jak to chápe spotřebitel. Často tak dochází k nedorozumění. „Klamavé označení je takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku.“14 U klamavého označení nemusí být dána způsobilost ke zjednání prospěchu. „Klamavým označením zboží a služeb je každé označení, které vyvolává představu o zvláštních vlastnostech výrobku nebo služby, např. o zemi původu, o oblasti, o výrobci, charakteristických znacích nebo o zvláštní jakosti. Nerozhoduje, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo, či nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.“15 Za klamavé považujeme i takové označení, ke kterému je připojen dodatek odlišující pravý původ, přesto však je označení způsobilé vyvolat o původu či povaze zboží nebo služeb mylnou domněnku. Jedná se o následující výrazy: druh, typ, způsob a verze. Dle 3. odst. § 46 se za klamavé označování nepovažuje uvedení názvu, který se v hospodářském styku vžil jako údaj k označování druhu nebo jakosti zboží. Bude-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat o původu, bude se jednat o klamavé označení.

5.3 Vyvolání nebezpečí záměny Vyvolání nebezpečí záměny je upraveno v § 47 ObchZ a obsahuje široký záběr nekalosoutěžního jednání. Často se setkáváme s jednáním klamavým i s projevy parazitování. Úpravu zde nachází různorodé případy.

13

Hajn, P. Jak jednat v boji s konkurencí. (O právní úpravě nekalé soutěže). Praha: Linde Praha, 1995, s. 52 Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, s. 162 15 § 46 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ve znění pozdějších předpisů) 14

15

K vyvolání nebezpečí záměny patří: a) užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku, které po právu užívá jiný podnikatel; b) užití zvláštních označení podniku nebo také zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů nebo obchodních materiálů podniku, které v kruzích zákazníků platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (může být i označení tiskopisů, katalogů, obalů, reklamních prostředků); c) „napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele.“16

5.4 Parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele Parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele je jednáním, které má za cíl získat prospěch pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání, a to takový prospěch, jehož by soutěžitel za jiných podmínek nedosáhl. K naplnění skutkové podstaty stačí podmínka, že prospěch je pouze zamýšlen. Ke skutečnému dosažení prospěchu nemusí dojít. Soutěžitel, jež se dopouští parazitování, nemusí působit ve stejném nebo podobném oboru jako ten, na jehož pověsti je parazitováno. Pod pojmem hospodářské parazitování chápeme snahu „přiživovat se“ na podnikatelském výsledku někoho jiného, ušetřit své vlastní náklady na úkor jiného a tímto jednáním dosáhnout více, než bychom byli schopni dosáhnout vlastním úsilím, schopnostmi a vynaloženými náklady. „Výstižně se hovoří o těch, kdo sklízejí, aniž zaseli.“17 Jedná se o velmi rozšířený způsob, jak dosáhnout příznivějšího poměru mezi vstupy a výstupy v hospodářské činnosti. Typickým případem parazitování na pověsti je parazitování formou reklamy, kdy soutěžitel porovnává své výrobky s výrobky jiné firmy. Často se jedná o firmu s velmi dobrou pověstí. Pojem „parazitní soutěž“ je širší pojem než „parazitování na pověsti“ a vztahuje se na jednání, které řadíme pod generální klauzuli upravenou dle § 44 odst. 1 ObchZ.

5.5 Podplácení Aby došlo k naplnění skutkové podstaty podplácení, vyžaduje se, aby byl podplácené osobě, ať přímo či nepřímo, nabídnut, slíben či poskytnut „jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil soutěžitel na úkor jiných soutěžitelů pro sebe

16 17

Hajn, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha, 1995, s. 61 Hajn, P. Právo nekalé soutěže (systematický výklad). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1992, s. 80

16

nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži.“18 Podplácející tak nemusí činit sám, ale prostřednictvím jiného subjektu (např. právního zástupce). Nabídnutý, slíbený či poskytnutý prospěch nemusí mít peněžitou formu, může jít o poskytnutí protislužby, zařazení do seznamu vyznamenaných, příslib výhodného zaměstnání aj. O podplácení se nejedná v případě obvyklé obchodní pozornosti. Za obvyklou obchodní pozornost se považují poskytnuté kalendáře, diáře a jiné reklamní předměty. Zvláštní formou podplácení je přetahování pracovníků konkurence. Jako příslib slouží především vyšší mzda a lepší pracovní podmínky. Základní podmínkou skutkové podstaty podplácení je nutnost dokázat rozhodné skutečnosti. Kromě obchodního zákoníku je upraveno podplácení i v § 161 trestního zákona. Zde se vyžaduje skutečnost, že k podplácení došlo v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu.

5.6 Zlehčování Současná právní úprava rozlišuje dvě formy zlehčování, a to zlehčování prostřednictvím pravdivých a nepravdivých údajů. Pro obě formy je společné, že k naplnění skutkové podstaty dojde tehdy, uvádí-li (rozšiřuje) soutěžitel údaje o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele a musí jít o údaje19 způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Jsou-li i pravdivé údaje rozšiřované o soutěžiteli způsobilé přivodit újmu, jedná se o zlehčování. Jedná se o jakési hanění konkurence za účelem dosažení soutěžní výhody. Není nutné, aby bylo zlehčování urážlivé povahy a bylo namířeno proti výslovně označenému soutěžiteli, o zlehčování se jedná i v případě, že totožnost haněného soutěžitele je pro průměrného zákazníka z daných okolností rozpoznatelná. Aby bylo možno konkrétního soutěžitele identifikovat, nestačí údaje všeobecné či neurčité.

5.7 Srovnávací reklama „Srovnávací reklama je podle § 50 ObchZ jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem.“20 Obecně je srovnávací reklama zakázána, od roku 2001 se stala po splnění určitých podmínek přípustnou. Srovnávací reklama se pokládá za přípustnou při dodržení následujících podmínek, že:
srovnávací reklama není klamavá
srovnává jen zboží nebo služby, které buď slouží ke stejnému účelu nebo k uspokojení stejné potřeby 18

Hajn, P. Právo nekalé soutěže (systematický výklad). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1992, s. 90 určitý druh informace, která se nemusí uskutečňovat pouze ve slovní či písemné podobě 20 § 50a, odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zák. (ve znění pozdějších předpisů) 19

17













se srovnávají pouze znaky zboží nebo služby, které jsou podstatné, relevantní, ověřitelné a reprezentativní; většinou probíhá srovnávání ve více znacích, znakem může být i cena; srovnání v jediném znaku se považuje za výjimku mezi tím, jehož výrobky nebo služby reklama podporuje, a soutěžitelem nesmí na trhu dojít k vyvolání nebezpečí záměny, taktéž nesmí dojít k vyvolání nebezpečí záměny mezi jejich podniky, zbožím nebo službami, ochrannými známkami, firmami nebo jinými zvláštními označeními, příznačnými pro jednoho nebo druhého z nich lživými údaji se nesmí dopustit zlehčení podniku, zboží, služby, ochranné známky, firmy nebo jiného zvláštního označení příznačného pro jednoho nebo druhého z nich má-li soutěžitel oprávnění užívat chráněné označení původu, vztahuje se u výrobků srovnávací reklama na výrobky se stejným označením původu nedochází k nepoctivému těžení z dobré pověsti, s kterou je spjata ochranná známka, firma nebo jiné zvláštní označení příznačné pro soutěžitele, anebo nedochází k nepoctivému těžení z dobré pověsti spjaté s označením původu konkurenčního zboží na trhu nenabízí reprodukci zboží nebo služeb, jakož i jejich napodobení, označených ochrannou známkou, obchodním jménem nebo firmou

Z ustanovení vyplývá, že se musí jednat o srovnání dvou různých soutěžitelů, nikoliv o srovnání např. dvou různých výrobků. Za srovnávací reklamu se např. nepovažuje reklama na prací prostředek, kdy se srovnává vlastní výrobek s tzv. běžným výrobkem. Toto srovnání je pouze abstraktní a nedochází k přesné identifikaci jiného soutěžitele.

5.8 Porušování obchodního tajemství Pokud jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dozvěděl následujícím způsobem:
tajemství mu bylo svěřeno nebo se stalo přístupným jiným způsobem (z návodů, technických předloh, výkresů, modelů, vzorů, na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu nebo také v rámci výkonu funkce, ke které byl povolán soudem nebo jiným orgánem
jednal sám nebo prostřednictvím někoho cizího a jednání se příčilo zákonu (např. vyzvídání, špehování), jedná se o porušení obchodního tajemství. Při zjištění skutečností jinými způsoby nemůže být jednání označeno jako porušení obchodního tajemství. Definice obchodního tajemství je soustředěna v § 17 ObchZ. Dle tohoto ustanovení se za obchodní tajemství považují skutečnosti mající obchodní, výrobní nebo technickou

18

povahu, které souvisejí s podnikem a mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální hodnotu. V příslušných kruzích nebývají běžně dostupné, dle vůle podnikatele mají být utajeny, sám podnikatel utajení zajišťuje. Samo záměrné soustřeďováni informací vytvářející předmět obchodního tajemství, se nepovažuje za nekalou soutěž, pokud takové informace nebyly někomu jinému sděleny, zpřístupněny nebo pro sebe či jiného využity.

5.9 Ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí Aby bylo jednání označeno jako ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí, musí dle § 52 ObchZ splňovat nejednu podmínku. Zákon tak označuje jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže.21 Ke zkreslování hospodářské soutěže dochází provozováním výroby, uváděním výrobků na trh nebo prováděním výkonů, ohrožujících zájmy ochrany zdraví anebo životního prostředí chráněného zákonem, aby tak soutěžitel získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Typickým příkladem je výroba, při níž nejsou dodržovány právní normy o ochraně ovzduší a vod a tím dojde ke snížení výrobních nákladů. Snížení výrobních nákladů vede ke snížení ceny prodávaného výrobku. Soutěžitel často porušuje předepsané technologické postupy, hygienické normy, úmyslně využívá zastaralých, zato levnějších postupů. Následkem pak je ohrožení životního prostředí nebo lidského zdraví. Z ustanovení vyplývá, že postačí ohrožení spotřebitele či životního prostředí, k onemocnění spotřebitele nebo porušení životního prostředí nemusí dojít. Je na místě dodat, že termínem „uvádění výrobků a výkonů ohrožující zájmy ochrany zdraví a životního prostředí“ neznamená striktní zákaz výrobků nebo výkonů, jejichž vliv na lidské zdraví či životní prostředí je škodlivý. Jedním z mnoha případů může být výroba cigaret a jejich uvedení na trh.

21

snaží se získat soutěžní výhody, prospěch či porušit principy výkonové soutěže

19

6 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI K ochraně proti nekalé soutěži slouží prostředky jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní. Tyto zákonné prostředky lze rozdělit do třech skupin. První skupinu tvoří sankce civilní povahy, ve druhé skupině jsou obsaženy sankce trestní a poslední skupina je zastoupena sankcemi administrativními. V některých případech existuje možnost použití samoregulačních mechanismů, které však nepovažujeme za právní prostředky ochrany.

6.1 Soudní prostředky ochrany proti nekalé soutěži K právním prostředkům ochrany proti nekalé soutěži patří:
zdržení se nekalosoutěžního chování
odstranění závadného stavu
přiměřené zadostiučinění
náhrada škody
vydání bezdůvodného obohacení
uveřejnění rozsudku na náklady účastníka sporu, jenž neuspěl Vyjmenované prostředky mohou být uplatněny buď jednotlivě nebo kumulativně.

6.1.1 Zdržení se nekalosoutěžního chování Představuje jednu z nejčastěji používaných žalobních nároků. Podle Hajna se vztahuje jen k takovému jednání, u kterého existuje nebezpečí, že by v budoucnu mohlo být opakováno. „Pokud se například někdo dopustil klamavé reklamy novinovým inzerátem, lze požadovat, aby se zdržel uveřejnění této reklamy i v jiných marketingových médiích“.22 Typický případ uložení zdržení se nekalosoutěžního jednání se vyskytuje v reklamě, zamlčuje-li soutěžitel určité údaje a tím dochází ke klamání spotřebitele. 6.1.2 Odstranění závadného stavu Žalobce se domáhá obnovení stavu, který existoval před vznikem protiprávního jednání. Podle názoru některých právníků odstraňovací nárok na rozdíl od nároku zdržovacího vždy podmiňuje splnění dvou hmotněprávních podmínek – existence protiprávního stavu a přetrvání zdroje účinků nekalosoutěžního jednání. Někteří autoři zastávají názor, že 22

Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, s. 242

20

žalobní nárok by měl být formulován tak, aby došlo k co největšímu uspokojení žalobce při co nejmenším možném zásahu do sféry žalovaného. Srovnáme-li ochranný prostředek nárok na zdržení se a odstranění závadného stavu, vyplývá jasný rozdíl, že zde musí dojít k odstranění závadného stavu vyvolaného nekalým jednáním. 6.1.3 Přiměřené zadostiučinění Nástroj k odstranění újem imateriálního charakteru, jež může mít charakter peněžní i nepeněžní. K rozhodnutí, zda-li může jít o poskytnutí peněžních prostředků, slouží určení intenzity a charakteru újmy. „Přiměřené zadostiučinění v peněžité formě navíc pomáhá uplatnit zásady procesní ekonomie a také překonávat důkazní nouzi, v níž se snadno octne žalobce domáhající se náhrady za škodu způsobenou mu nekalou soutěží.“23 Dostatečně volný prostor ke zvážení se dává soudům, které určí odčinění imateriální újmy v peněžní a zároveň v nepeněžní formě. Zde je nutné uvědomit si rozdíl mezi pojmy přiměřené zadostiučinění a náhrada škody. Náhrada škody slouží pouze k odstranění újmy materiální.

6.1.4 Náhrada škody Jak již bylo zmíněno výše, slouží k odstranění materiální újmy, která vznikla v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním. Za všeobecný požadavek rozhodný pro náhradu škody se považuje důkaz zavinění nebo úmyslu nebo alespoň požadavek nedbalosti nebo lehkovážnosti na straně žalovaného. Náhrada škody se neřídí občanským zákoníkem, nýbrž obchodním. A to ustanoveními § 757 ve spojitosti s § 373. Ustanovení ObchZ jasně říká, že se náhrada škody vztahuje na všechny případy, kdy byla škoda způsobena porušením povinností podle ObchZ. Při odpovědnosti za škodu způsobenou nekalou soutěží se uplatní princip objektivní odpovědnosti. Aby mohlo dojít k uložení náhrady škody, je nutná existence několika předpokladů. Jsou jimi: protiprávnost, existence škody, a tzv. kauzální nexus (příčinná souvislost mezi protiprávností a škodou). Zavinění se nevyžaduje. Základní pravidlo, které zde platí, podtrhuje existenci náhrady škody za jakousi kompenzaci, která vyjadřuje navrácení žalobce do původního postavení. Žalobce se má opět nacházet v takovém postavení, které by měl, kdyby k nepoctivému jednání nedošlo. Výše náhrady je mnohdy těžko stanovitelná. 6.1.5 Vydání bezdůvodného obohacení Úpravu nacházíme v občanském zákoníku, blíže upraveno v § 451, kde jsou uvedeny případy bezdůvodného obohacení. Jedná se o: majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, plněním z právního důvodu, který 23

Hajn, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha, 1995, s. 147

21

odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Pojmu „nepoctivé zdroje“ však nepřikládejme morální obsah, chápejme jej jako synonymum výrazu „právem nedovolené zdroje“.

6.1.6 Uveřejnění rozsudku na náklady účastníka sporu, jenž neuspěl „Účelem uveřejnění rozsudku není jen dát vítězné straně morální satisfakci a neúspěšné výstrahu a potrestat ji finanční újmou. Uveřejnění je na místě i v zájmu veřejnosti, tj. dát zákazníkům vysvětlení a poučení, a má se jím také preventivně působit na soutěžitelské kruhy.“24 Mnozí autoři označují tento právní prostředek jako přiměřené zadostiučinění poskytnuté v nepeněžní formě.

6.2 Mimosoudní prostředky ochrany proti nekalé soutěži 6.2.1 Ochrana podle § 5 ObčZ Ochrana podle § 5 ObčZ se označuje jako ochrana proti zásahu do pokojného stavu. Setkáváme se zde s nejrůznějšími formami zabraňovací soutěže, ať už jde o umísťování billboardů na majetku někoho jiného, využívání konkurentových zařízení k výkonu vlastní činnosti nebo např. přelepování konkurentových plakátů. 6.2.2 Svépomoc podle § 6 ObčZ Praktičtější formu mimosoudních prostředků představuje svépomoc. K možnosti využití svépomoci je důležité, aby byly splněny podmínky § 6 ObčZ. Musí se jednat o neoprávněný zásah hrozící bezprostředně. Neoprávněný zásah může odvrátit nejen sama ohrožená osoba, ale také jeho zákonný zástupce nebo zmocněnec. Odvrácení zásahu musí probíhat přiměřeným způsobem. Došlo-li by k porušení podmínek uvedených v § 6 ObčZ, zejména podmínky přiměřenosti, jednalo by se o nedovolenou svépomoc, čili exces. 6.2.3 Nutná obrana a oprávněná obrana Ptáme-li se, zda-li je osoba, která využila svépomoci, odpovědná za způsobenou škodu, odpověď nalezneme v ustanovení § 418 občanského zákoníku o nutné obraně. V § 418 odst. 2 ObčZ se uvádí, že za škodu neodpovídá mj. ten, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu nebo trvajícímu útoku. Zároveň se zde podává negativní vymezení nutné obrany tak, že o nutnou obranu nejde, je-li zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti 24

Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, s. 246

22

útoku. Uvádím příklad. „Jestliže se podnikatel brání přelepování svých reklamních plakátů a zničí přitom konkurentův plakát k takovému neoprávněnému přelepování sloužící, nevznikne mu povinnost k náhradě škody. Nebude však zřejmě oprávněn zlomit ruku tomu, kdo takto plakáty přelepoval. Tu by se nepochybně jednalo o překročení mezní nutné obrany a bylo by možné požadovat náhradu za způsobenou škodu na zdraví.“25

25

Hajn, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha, 1995, s. 135

23

7 PŘÍKLADY NEKALÉ SOUTĚŽE V ČR Klamavá reklama Karlovarské minerální vody, a. s. x Karlovarská Korunní, s.r.o. Karlovarské minerální vody, a.s. jsou největším výrobcem minerálních a stolních vod v České republice. Ovládají osmdesát procent tuzemského trhu a vlastní většinu důležitých značek v tomto odvětví. V současné době stáčejí a exportují přírodní minerální vody Mattoni a Magnesia, pramenitou vodu Aquila a několik druhů ochucených limonád. Největším konkurentem firmy Karlovarské minerální vody, a. s. je firma Karlovarská Korunní s.r.o., jejíž historie sahá až do roku 1878. Tak jako Karlovarské minerální vody, a. s. získala mnoho ocenění a vybudovala si v povědomí českých spotřebitelů dobré jméno. V České republice se ve srovnání s jinými evropskými zeměmi pije mnohem více vod s vysokým obsahem minerálů. Obsah minerálů může působit na organismus léčivými účinky, při dlouhodobém pití však může i uškodit. Podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č.241/1998 Sb., o balených vodách by měly být vody s obsahem rozpuštěných pevných látek nad 1,5 gramu na litr označeny jako „bohaté na minerální soli“. Právě obsah minerálů a jejich vliv na lidské zdraví se stal předmětem sporu mezi dvěma tuzemskými výrobci minerálních vod, Karlovarskými minerálními vodami, a. s. (KMV) a Karlovarskou korunní, s.r.o. (KK). Karlovarská korunní ve svých reklamních spotech uvedla, že některé minerálky mají mnoho magnesia a aby nedošlo v lidském těle k necitlivosti, musíme je střídat. Důraz kladli na vyvážený poměr minerálů Optimineral, které jejich minerální voda Korunní obsahuje. Toto tvrzení považovala společnost KMV jako tvrzení útočící na jejich minerální vodu Magnesia, tím, že se klamavou a zavádějící reklamou snaží přetáhnout spotřebitele k minerální vodě Korunní. Na podnět KMV se sešli zástupci Svazu minerálních vod, kteří rozhodli ve prospěch KMV. Svaz minerálních vod vyjádřil nesouhlas s reklamní kampaní společnosti KK, která je nepřijatelná a poškozuje všechny výrobce minerálních vod a vyzval společnost, aby tuto nečestnou reklamní kampaň ukončila. Na základě návrhu KMV Krajský soud v Plzni v červnu 2004 rozhodl, aby šíření této reklamy společnost KK zastavila. Spor největších konkurentů na českém trhu minerálních vod definitivně neskončil. V roce 2006 byl znovu nastolen problém. Tentokrát se situace obrátila a v roli žalované společnosti vystupují Karlovarské minerální vody, a. s. Středem pozornosti je opět minerální voda Magnesia. Karlovarská korunní, s.r.o. považuje reklamu „Více magnesia, více hořčíku, více zdraví“ za lživou. Reklamní rada a Svaz minerálních vod skutečně označil reklamu za klamavou. Vrchní soud v listopadu 2006 však rozhodl, že i přesto se zástupce KK, společnost Alphaduct, musí akciové společnosti KMV omluvit.

24

Vlastní řešení kauzy: Domnívám se, že požadavek společnosti KMV na ukončení reklamní kampaně KK byl oprávněný a že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z června 2004 bylo správné. Reklama byla skrytě namířena proti konkrétnímu výrobku konkurenčního podniku a měla za cíl přetáhnout část spotřebitelů na svou stranu. Klamavá reklama představuje jednu ze skutkových podstat, které jsou v poslední době v České republice naplňovány velmi často. Dle mého názoru právě reklama poskytuje obrovský prostor pro nekalosoutěžní jednání a myslím si, že na rozdíl od ostatních skutkových podstat je mnohem lépe rozpoznatelná a dá se snadněji definovat. V již zmíněném příkladě klamavé reklamy na trhu minerálních vod jsem si na základě zjištěných údajů povšimla, že společnosti hlídají vskutku „každý detail“ uvedený o daném produktu konkurenční firmy. Je pochopitelné, že každý se snaží přetáhnout zákazníky na svou stranu a že je tomu tak potvrzují i zmínění výrobci minerálních vod, kteří se mohou ocitnout jednou v roli žalovaných, podruhé v roli žalujících. Z uvedeného případu jsem pochopila, že rozhodnout o správnosti řešení případu není vůbec jednoduché a jedná se o individuální názor. Na rozdílnost názorů poukazuji v případě druhém (KK žalovala KVM), kdy Reklamní rada a Svaz minerálních vod mělo na případ jiný názor jako Vrchní soud. Já osobně omluvu žalované straně nepovažuji za správné rozhodnutí, myslím si, že ke klamavé reklamě skutečně došlo. Souhlasím s vyjádřením Reklamní rady a Svazu minerálních vod.

Klamavé označení zboží a služeb „Čerstvé máslo“ z Belgie Namátkové kontroly zaměstnanců Státní zemědělské a potravinářské komory a Českomoravského svazu mlékárenského prokázaly, že na pultech řetězce Tesco se prodává výrobek, který klame svým označením. V únoru tohoto roku proběhla v pražských obchodech Tesco kontrola a byla pořízena fotodokumentace dokazující porušení skutkové podstaty nekalé soutěže. Jedná se o klamavé označení zboží a služeb. Na pultech se vyskytoval mléčný výrobek z Belgie, Les 3 sapins a Belle de Herve, označovaný jako čerstvé máslo. Prodej jmenovaného výrobku zakázala Státní zemědělská a potravinářská inspekce již v lednu tohoto roku a zahájila s Tesco správní řízení. Přesto je v řetězcích Tesco výrobek nadále nabízen. Poprvé se na pultech v řetězci objevil v prosinci roku 2006. Výrobek prodávaný jako „čerstvé máslo“ nesplňuje požadavky na označení čerstvého másla. Za čerstvé máslo se považuje pouze výrobek, který má spotřebu do dvaceti dnů od data výroby. Zaměstnanci Tesco přelepili hlavní stranu výrobku nápisem „máslo“, na zadní straně a po stranách výrobku však označení „čerstvé máslo“ zůstalo. Ředitel mlékárenského svazu prohlásil, že i takto označený a přelepený výrobek spotřebitele neustále klame. Mlékárenský svaz dále informoval inspekci. Zástupce Tesco špatné označení výrobku potvrdil. Tiskový mluvčí Tesco uvedl jako hlavní příčinu selhání

25

lidského faktoru. Prodejny, které takto označený výrobek nadále prodávaly, jej musely z prodeje okamžitě stáhnout a označit správně. Podle Státní zemědělské a potravinářské komory šlo o nekalou konkurenci poškozující poctivé domácí producenty. Navíc „čerstvé máslo“ lákalo svou nízkou cenou. I když se belgické výrobky dle provedených rozborů nejevily jako závadné, kvalitativně neodpovídají požadovaným standardům. Obr 1: Přelepená přední strana másla

Zdroj: http://www.qmagazin.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=4778&Ite mid=46 Obr 2: Nepřelepená boční strana másla

Zdroj: http://www.qmagazin.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=4778&Ite mid=46 Vlastní řešení kauzy: Uvedením zmiňovaného belgického výrobku na trh pod označením „čerstvé máslo“ došlo dle mého mínění k naplnění skutkové podstaty klamavé označení zboží a služeb. Neplněním požadovaných standardů bylo umožněno získání konkurenční výhody nízké ceny. Spotřebitel byl uveden v omyl a dodavatel belgických výrobků dosáhl neoprávněného zisku na úkor jiných soutěžitelů. Skutečnost, že produkt se začal v Tesco prodávat již v prosinci 2006, v lednu proběhlo správní řízení a v únoru roku 2007 byla pořízena fotodokumentace, že produkt se na pultech Tesco stále objevuje, považuji za hrubý přestupek. Jako neetické se jeví dále i chování zodpovědných pracovníků řetězce Tesco, kteří i po zahájení správního řízení a zákazu prodeje takto označovaných výrobků nezjednali patřičnou nápravu. I přes skutečnost, že měli své chování napravit a přelepit klamavě označené zboží, přelepili pouze některá označení. Zaměstnanci Tesco by měli ke svým úkolům přistupovat zodpovědněji, na zjištěné skutečnosti reagovat rychleji a snažit se, aby nepřišli o důvěru zákazníků.

26

Vyvolání nebezpečí záměny Fernet Stock x Fernet Branco Firma Stock Plzeň – Božkov je nejvýznamnějším výrobcem lihovin v České republice a řadí se mezi nejúspěšnější firmy české ekonomiky. Pravidelně vykazuje velmi dobré hospodářské výsledky. Je úspěšným exportérem svých produktů, značka Fernet jako jediná v České republice figuruje v žebříčku TOP 100 největších světových značek lihovin. Mezi nejznámější produkty patří alkoholický nápoj, bylinný likér Fernet Stock. Společnost Stock Plzeň podala v roce 2005 u Městského soudu v Praze návrh na předběžné opatření vztahující se na firmu Class Food spol. s r. o., která se podle Stocku dopouští nekalé soutěže. Firma Class Food dodává na český trh italský bylinný likér Fernet Branca. Příčinou dopouštění se nekalé soutěže je podle plzeňské společnosti grafické znázornění etikety, která je uvedena na zadní straně likéru. Dle Stocku etiketa Fernetu Branco napodobuje tradiční a typický tvar etiket Fernetů ze Stocku. Tradičním a typickým tvarem se myslí černě orámované obdélníky se zkosenými rohy. Toto značení používá Stock již od roku 1927. Plzeňský Stock rázně zakročil a u Městského soudu v Praze se dočkal vydání předběžného opatření, které zakázalo firmě Class food dovážet jmenovaný produkt na český trh. Výrobek Fernet Stock má ochrannou známku nejen na svůj název, ale také na tvar a barevnost etikety. Tento případ není jediný, firma Stock Plzeň - Božkov už podobné případy řešila. Mezi ně patří např. vyhraný soudní spor z roku 1996 s podnikatelem Zdeňkem Plockem, který se pokoušel prodávat lihovinu pod názvem Fernet Grizzly s etiketou podobnou lihovině Fernet Stock. Dalším příkladem byla slovenská napodobenina Fernet Stock Orange. Tento výrobek opět neuspěl, tentokrát skončil zákazem krajského soudu v Banské Bystrici. Obr 3: Fernet Stock a etiketa na zadní straně produktu Fernet Branco

Zdroj: http://bleskove.centrum.cz/~spjak~/udalosti/clanek.phtml?id=5653

Vlastní řešení kauzy: Tento případ je typickým příkladem naplnění skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny. Firma Stock Plzeň má již po mnoho let v České republice image výrobce kvalitních lihovin, zvláště pak jedné z nejznámějších, kterou je Fernet Stock. Jednání

27

italské firmy je podle mě výrazně viditelným kopírováním grafických prvků z etikety českého Fernetu. Takové jednání na mě působí vysoce neetickým dojmem. Myslím si, že existuje mnoho jiných podob etiket, které by mohl italský výrobce zvolit. Nějakou originální, nápadnou, dobře zapamatovatelnou, která upoutá a pokud bude i chuť výrobku výtečná, tak se jistě zapíše v očích zákazníků jako kvalitní produkt. Možná, že italský výrobce nabyl dojmu, že vyrobí-li designově podobný výrobek, bude neméně oblíbený jako originální Fernet Stock. Tímto jednání však způsobuje újmu českému Fernetu, který by mohl být lehce zaměnitelný s velmi podobným italským produktem. Navíc může u spotřebitelů vyvolat mylnou domněnku, že italský výrobce vyrábí tento produkt na základě licence firmy Fernet Stock. Proto považuji vydání předběžného opatření za správné, protože zavčas zabránilo pokračování v nekalém jednání a předešlo možným způsobeným škodám firmě Fernet Stock.

Parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele CzechTrade x CzechTrade Internet s. r. o. V nedávné době byla zaregistrována komerční značka CzechTrade Internet s. r. o. Tato soukromá společnost nabízí tuzemským firmám možnost zařazení do mezinárodního webového katalogu. Prezentace této firmy se však velmi podobá již zavedené značce státní agentury CzechTrade. Státní agentura CzechTrade byla založena v roce 1997 Ministerstvem průmyslu a obchodu za účelem podpory obchodu. Agentura CzechTrade považovala chování soukromé firmy za nesprávné a podala na ni žalobu. CzechTrade Internet s. r. o. nabízí potencionálním zájemcům propojení jejich činnosti včetně webových stránek s portály Czechtrade v 29 zemích světa s ostatními vyhledávači v sedmi jazycích. Součástí služby je jakési „objevení se“ ve světových vyhledávačích Yahoo a Google nebo tuzemských portálů Centrum či Volný. CzechTrade Internet s. r. o. upozorňuje na skutečnost, že mají klienti možnost ušetřit za reklamu na lokálních vyhledávačích, protože je propojí se světovými internetovými portály. Soukromá firma CzechTrade Internet s. r. o. má kromě velmi podobného názvu se státní agenturou registrovanou doménu www.czechtrade.net, velmi se podobající doméně státní agentury www.czechtrade.cz. Podobnost lze spatřit nejen ve webové adrese, ale také v logotypu, který je matoucí a lehce zaměnitelný. I když je soukromá firma zaregistrována jako CzechTrade Internet s. r. o., velmi často používá označení CzechTrade bez dovětku Internet či Internet s. r. o. Státní agentura je v obchodním rejstříku zaregistrována jako Česká agentura na podporu obchodu, nikoliv jako CzechTrade. To používá jako dodatek. K názvu své firmy ředitel podotýká, že úplný název zní CzechTrade Internet s. r. o. a logo společnosti uvádí jeho převážnou část. Slovo CzechTrade pokládá za obecné a vyjadřující „český obchod“. Obhajuje se faktem, že v obchodním rejstříku je pod názvem CzechTrade uvedeno víc než deset tuzemských firem.

28

Podle názoru některých právníků je sousloví CzechTrade skutečně obecné a nemůže být zabráno pouze pro státní agenturu. Činnost firmy CzechTrade Internet s. r. o. včetně využití podobnosti loga nasvědčuje o záměrném jednání. Například použití velkého písmena T uprostřed slova. Koncepce loga není podobná jen zmíněné státní agentuře, ale i státní agentuře CzechTourism, zaměřené na podporu cestovního ruchu. Jak firma CzechTrade Internet s. r. o., tak CzechTourism mají součástí loga českou vlajku. Z právního hlediska je rozhodující hlavně předmět podnikání, není však rozhodující, co má firma formálně zapsáno v obchodním rejstříku, důležitá je skutečná činnost. CzechTrade Internet s. r. o. se brání, že podnikají v jiném oboru, na trhu si nekonkurují, ale spíše se vzájemně doplňují. Jediné, co je údajně se státní agenturou spojuje, je poslání, spokojenost a úspěch českých podnikatelů a exportérů. Skutečná činnost CzechTrade Internet s. r. o. je prezentována samotnou firmou jako pomoc při obchodování se zahraničím. A to je shodné se státní agenturou CzechTrade. Na opakované upozornění a neoprávněnost svého jednání soukromá společnost CzechTrade Internet s. r. o. nereagovala. Státní agentura CzechTrade podala žalobu ohledně nekalé soutěže a porušování práv k ochranné známce. Soudní řízení je zahájeno a první jednání by se mělo uskutečnit během léta 2007. Žalovaná strana se dosud používání podobných prvků nevzdala, dokonce ve svém jednání ještě více přitvrdila. Během několika měsíců by měl soud rozhodnout a učinit následná opatření. Obr 4: Logo firmy CzechTrade Internet s. r. o.

Zdroj: http://www.czechtrade.net/ Obr 5: Logo firmy CzechTrade

Zdroj: http://www.czechtrade.cz/Global Vlastní řešení kauzy: Ve zmíněném případu označeném jako parazitování na pověsti mě udivilo vyjádření ředitele, že slovo CzechTrade používá více než deset tuzemských firem. Po vyhledání zadaného slova v obchodním rejstříku jsem skutečně zjistila, že pod tímto názvem vystupuje na českém trhu 13 firem. Podle mého názoru všechny tyto společnosti parazitují na označení CzechTrade. Většinou se jedná o akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, které ve svém názvu využívají označení „český obchod“. Na rozdíl od těchto

29

firem je CzechTrade vládní agentura a myslím si, že by jen ona jediná měla toto označení používat. Vládní agenturu a soukromou společnost spojuje poslání. Nesouhlasím s vyjádřením soukromé firmy CzechTrade Internet, s. r. o., že si s vládní agenturou nekonkurují, pouze se vzájemně doplňují. Dle mého mínění jde o jasný důkaz, že se jedná o konkurující a parazitující jednání. Případ „českého obchodu“ má být vyřešen v létě 2007.

Srovnávací reklama T-Mobile x Telecom Mobilní operátor T-Mobile koncem dubna 2006 zahájil obrovskou reklamní kampaň se sloganem „Pevnou už nepotřebujete“. V reklamě došlo k porovnání základního tarifu Telecomu „Standard“ a nadstavbové služby T-Mobile pro volání z mobilního telefonu pod názvem „Pevná mimo špičku“. Tu však nelze použít bez běžného tarifu k mobilnímu telefonu. Pointa reklamní kampaně v televizi byla postavena na vyhazování telefonů (pevnolinkových) z okna nebo do popelnice. To mělo zdůraznit, že už nejsou potřebné. V rozhlasovém vysílání probíhala reklama nepatrně odlišně. Děti házely kvůli patřičnému zvukovému efektu telefony do vody. Firma T-Mobile se nám snažila oznámit, že voláme-li na pevnou linku, bude pro nás výhodnější zavolat z mobilního telefonu než z pevné linky. Jen „ti chytří“ budou volat z mobilů. Reklama však vyzněla jinak, než měla. Zdůrazňovala, že pevné linky už nejsou zapotřebí. Dle Českého Telecomu je tarif Standard určen pro zákazníky, kteří volají méně a žádné volné minuty neobsahuje. V očích veřejnosti byla firma Telecom silně poškozena a mnoho zákazníků vyměnilo pevnou linku za síť T-Mobile. Městský soud v Praze přijal návrh Telecomu na předběžném opatření. Podle soudu mohla zmíněná skutečnost vést k odlivu zákazníků Českého Telecomu. Firma T-Mobile opatření respektovala a kampaň ukončila. T-Mobile tak musel ukončit reklamu v tisku, televizi i v rozhlasovém vysílání. Vlastní řešení kauzy: V poslední době jsou případy mobilních operátorů v oblasti nekalé soutěže zaznamenávány častěji. Operátoři přicházejí stále s novými nabídkami, které jsou podle nich mnohem výhodnější, než nabídky konkurenčních firem a jen prostřednictvím jejich sítě můžeme ušetřit. Dnešní moderní doba naskýtá spoustu možností, trh je přesycen nabídkou a poskytovatelé telefonních služeb se snaží dosáhnout vítězné pozice, mnohdy ne však poctivým jednáním. Obrovské reklamní kampaně, které nás obklopují všude kolem, jsou typickým příkladem toho, jak přilákat zákazníky na svou stranu. Příkladem takové reklamní kampaně je firma T-Mobile, která dle mého názoru srovnávala dvě zcela nesrovnatelné služby a napadala Telecom (v současné době již Telefonica O2) reklamou „Pevnou už nepotřebujete“. Myslím si, že takový výrok by neměl být vůbec vyřčen, protože přímo útočí na poskytovatele pevných linek. Reklamy, které byly zveřejněny,

30

považuji za nevhodné a urážející společnost Telecom. Jediným možným východiskem je okamžitě kampaň ukončit. Myslím si, že díky nevhodně uspořádané kampaně přišel Telecom o nejednoho zákazníka a naopak, T-Mobile se prostřednictvím nekalé soutěže obohatil a získal na svou stranu nové zákazníky.

Ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí BIO Bifidus Aktiv Společnost Danone, a.s. je dceřinnou společností největšího výrobce mléčných výrobků na světě. V roce 1997 došlo k zapsání ochranné známky ve prospěch mateřského koncernu COMPAGNIE GERVAISE DANONE. Jednalo se o ochrannou známku „Bio au bifidus aktif“. Česká dceřinná společnost začala ve stejném roce uvádět na český trh výrobek pod názvem „BIO bifidus aktiv“. Nevyužila ochrannou známku a místo toho použila její upravené verze, když vypustila slovo AU, které v češtině odpovídá předložce „z“. Vznikla tedy česká verze, která se nápadně podobala verzi ekologických zemědělců, kteří tak značili bioprodukty. Název „BIO“, firmy Danone, a.s., byl vyobrazen bílým nápisem na tmavozeleném podkladě. Nad písmenem i měl zvětšenou tečku se zelenožlutými pruhy vedoucí horizontálně. Název byl podtržen žlutou linkou a pod ním se nacházel nápis „bifidus aktiv“. Toto vyobrazení se až příliš nápadně podobalo logu Ekologického zemědělství. Označení „BIO“ je vyhrazeno pouze pro výrobky pocházející z produkce ekologického zemědělství. Obr 6: Klamavé označení jogurtů od firmy Danone, a.s.

Zdroj: http://www.biopotraviny.info/problemkauzy.html Společnost Danone, a.s. zahájila obrovskou reklamní kampaň zaměřující se na zdravotní prospěšnost tohoto produktu. Na tuto skutečnost okamžitě zareagovali konkurenti, kteří na svých výrobcích začali používat název „BIO“ také. Mezi tyto soutěžitelé patří např. společnost Olma, a.s., která na trh uvedla výrobek „Dr. BIO“. I když si spotřebitelé představovali pod jogurtem označeným výrazem Bio bifidus aktiv zvýšenou jakost jako výsledek ekologického zpracování, mýlili se, protože zmíněný příklad je typickým příkladem klamání.

31

Občanské sdružení Ekologický právní servis bylo jednáním Danone, a.s. pobouřeno, a tak jej vyzvalo, aby od označení výrobků „BIO“ upustilo. Danone výzvu neakceptovalo. V roce 1999 byla na společnost Danone, a.s. podána u Krajského soudu v Praze žaloba. Na straně žalujících vystoupilo sdružení Ekologický právní servis, producent výrobků ekologického zemědělství společnost PRO-BIO, s.r.o., společnost Kontrola ekologického zemědělství o.p.s. a spřátelené občanské sdružení Ars Aequi et Boni. Podle žalujících se společnost Danone, a.s. dopouští klamavým a zavádějícím označováním jogurtů obchodním názvem „BIO bifidus aktiv“. Požadují, aby se tohoto počínání zdržela. Žalující nařkli Danone, a.s. z využívání nedokonalosti české úpravy. Vyhláška ministerstva zemědělství č.324/1997 Sb. o označování potravin a tabákových výrobků zakazovala používat značku „bio“ a „eko“ jako předponu na produktech nepocházejících z ekologického zemědělství. Protože společnost Danone, a.s. značku „BIO“ používala jako samostatně stojící slovo, vznikla jí soutěžní výhoda a zároveň obešla právní normu. Rozhodující událostí se stalo nabytí účinnosti zákona o ekologickém zemědělství č.42/2000 Sb. Dříve než soud stačil zahájit jednání, změnila se právní úprava a nový zákon zakázal používání značky „bio“ pro produkty nepocházející ze systému ekologického zemědělství. Na základě nového zákonu všechny firmy prodávající výrobky pod názvem „BIO“ musely tyto produkty z prodeje stáhnout. Danone, a.s. ještě v roce 1999 přejmenovala produkt „Bio bifidus aktiv“ na „Aktivia“. Přesto žádala společnost Pro-Bio od Danone, a.s. za své chování veřejnou omluvu. U Městského soudu v Praze nejprve společnost Danone, a.s. uspěla, u Vrchního soudu v Praze pak prohrála. Proti verdiktu se společnost odvolala a následně navrhla smírné řešení spočívající ve změně omluvy, a to spotřebitelské veřejnosti, nikoliv společnosti Pro-Bio. Na internetových stránkách je zveřejněna omluva za to, že akciová společnost Danone až do roku 2006 neoprávněně užívala značku „bio“. Vlastní řešení kauzy: Dle mého názoru se jedná o využití nedokonalosti zákona v daném období. Společnost Danone, a.s. sice neporušila ustanovení tehdy platné Vyhlášky ministerstva zemědělství o zákazu předpon „bio“ a „eko“, ale došlo ke klamání spotřebitelů, protože v obecném povědomí společnosti je značka „BIO“ spojována s výrobky ekologického zemědělství. Spotřebitelé nakupovali takto označené výrobky v domnění, že mají příznivý vliv na jejich zdraví. V dnešní době je na trhu velká nabídka výrobků pocházejících z ekologického zemědělství. Na výrobky pocházející z této produkce musejí být vynaloženy značné náklady, producenti musejí splnit přísné požadavky, aby získali oprávnění užívat označení „BIO“. Proto zmiňuji i dopad na systém ekologického zemědělství. Na tomto případu je vidět, jak chování jednoho soutěžitele začnou okamžitě napodobovat jiní soutěžitelé. Firma Danone, a.s. využila pro kampaň na propagaci produktu psychologických aspektů, které mají na zákazníky velký vliv. Do reklamního spotu obsadila moderátorku známou z pořadů zaměřených na životní styl žen. Myslím si, že tímto způsobem se spotřebitelé dají skutečně hodně ovlivnit a nalákat. Aby vliv na zákazníky Danone, a.s. ještě prohloubilo, použilo do reklam obrázek dítěte. Spor o značku BIO je jasným příkladem toho, že nemusí dojít

32

k porušení pouze jedné skutkové podstaty. Jednáním společnosti Danone, a.s. došlo k naplnění skutkových podstat klamavé reklamy, parazitování na pověsti, vyvolání nebezpečí záměny, klamavého označení zboží a služeb a ohrožování zdraví spotřebitele.

33

8 ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce bylo postihnout hlavní znaky a projevy nekalosoutěžního jednání tak, jak je definuje náš právní řád a jak se s nimi můžeme setkat v praktickém životě. Základní oporu v boji proti projevům nekalé soutěže poskytuje především obchodní zákoník se svým ustanovením generální klauzule nekalé soutěže. V bakalářské práci jsem se proto věnovala nejen vysvětlení pojmů týkajících se nekalosoutěžního jednání, ale i právním prostředkům poskytujícím možnost ochrany proti takovému jednání. V praktické části jsem uvedla několik příkladů nekalosoutěžního jednání, se kterými jsme se setkali v České republice v posledních letech. Myslím si, že současná úprava nekalé soutěže obsažená v našem právním řádu je dostatečná. Problémem spíše bude samotné posouzení tohoto jednání ze strany příslušných orgánů. Mnohdy může být obtížné posoudit, jestli už byla překročena mez povolené reklamy. Domnívám se, že mnohé firmy a reklamní agentury jsou si tohoto faktu velmi dobře vědomy a využívají a možná i někdy zneužívají stávající situaci. Právní úprava proto nemůže být strnulým nástrojem ochrany soutěžitelů, ale musí co nejpružněji reagovat na měnící se ekonomické a sociální podmínky společnosti. Věřím tomu, že se situace bude zlepšovat i v této oblasti, že dojde ke zkrácení soudních jednání a tím k lepší vymahatelnosti právní ochrany jednotlivých soutěžitelů. Celý tento okruh problémů má však kromě stránky právní i stránku etickou, morální. Morálně čisté ekonomické prostředí s dokonalým právním zabezpečením je v současném světě a v dnešní době jen nesplnitelným snem. Všude ve světě působí na trhu řada firem snažících se maximalizovat svůj zisk za každou cenu, někdy i nekalými praktikami na úkor své konkurence. Především velké mezinárodní společnosti vynakládají obrovské prostředky na reklamu, která představuje hlavní prostředek jejich propagace. Dobře vymyšlená a správně zacílená reklamní kampaň je účinným přesvědčovacím nástrojem vedoucím k přilákání potencionálních zákazníků a tím i ke zvýšení zisku podniku. Proto se právě v této oblasti firmy uchylují k různým nečistým metodám poškozujícím dobré jméno jiného soutěžitele. Jsem však přesvědčena o tom, že s dalším rozvojem společnosti dojde ke kladnému posunu i v myslích lidí s tím, že samotní soutěžitelé si budou lépe uvědomovat, které praktiky jsou nebo nejsou v hospodářské soutěži přípustné. Vzhledem k rozsahu mé bakalářské práce jsem nemohla postihnout v plné šíři všechny aspekty řešené problematiky. Toto téma mi umožnilo detailně se seznámit s problematikou nekalé soutěže, pochopit vymezení jednotlivých praktik a možnosti právní ochrany proti nim. Domnívám se, že cíl, který jsem si při zahájení práce vytyčila, jsem splnila. Věřím, že nabyté znalosti mi budou přínosem jak v průběhu dalšího studia, tak i v praktickém životě.

34

9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ MONOGRAFIE ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŽEK, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 587 s. ISBN 80-717-9357-4. HAJN, P.: Jak jednat v boji s konkurencí (O právní úpravě nekalé soutěže). 1. vyd. Praha: Linde Praha a. s., 1995. 239 s. ISBN 80-85647-93-1. HAJN, P.: Právo nekalé soutěže (systematický výklad). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994. 146 s. ISBN 80-210-0923-3. HAJN, P.: Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000. 329 s. ISBN 80-210-2282-5. KUNÁŠEK, J., TESAŘ, V.: Nekalá soutěž a podnikání, I. díl. 1. vyd. Praha: Sekurkon, 1994. 88 s. MUNKOVÁ, J.: Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1996. 271 s. ISBN 80-7179-064-8. PACK, O.: 25 špinavých triků konkurence a jak se jim ubráníte. 1. vyd. Brno: Jiří Alman, 1998. 207 s. ISBN 80-86135-00-4. PAVLÍK, J.: Bráníme se nekalé soutěži? (záznam z diskusního fóra). 1. vyd. Praha: Liberální institut, 1998, 24 s. ISBN 80-902270-3-1. PELC, V.: Hospodářská soutěž. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1995. 168 s. ISBN 807169-124-0. Ochrana proti nekalé soutěži. Úřad průmyslového vlastnictví.1. vyd. 1995. 82 s. ISBN 8085100-51-7. VEČERKOVÁ, E.: Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. 330 s. ISBN 80-210-3607-9. WINTER, F. A KOL.: Právo a reklama. 1. vyd. Praha: Linde Praha a. s., 1996. 103 s. ISBN 80-7201-001-8.

35

PRÁVNÍ PŘEDPISY 1 2 3 4

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/92 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod

INTERNETOVÉ ZDROJE ČTK, eko. T-Mobile nesmí vybízet k rušení pevné. Aktuálně.cz [online]. c1999-2007, 9.6. 2006 [cit. 10. dubna 2007]. Dostupné z WWW: . POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA. Případ špatně označeného „čerstvého másla“ stále pokračuje. AGRIS [online]. c AGRIS 2000-2007, 1. 3. 2007 [cit. 1. března 2007]. Dostupné z WWW: . STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÁ A POTRAVINÁŘSKÁ INSPEKCE. Potravinářská inspekce zakázala Tescu prodej klamavě označeného másla z Belgie. PROMAMINKY.CZ [online]. c2007, 11. 2. 2007 [cit. 5. dubna 2007]. Dostupné z WWW: . HAVEL, P., JUNEK, A. Tesco dál nabízí zle označené máslo. Aktuálně.cz [online]. c19992007, 2. 2. 2007 [cit. 2. dubna 2007]. Dostupné z WWW: . POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA. Kauza „čerstvého másla“ pokračuje [online]. c20052006, 28. 2. 2007 [cit. 20. dubna 2007]. Dostupné z WWW: . ČANÍK, P. CzechTrade.net, Disneyland.com a další parazitování na doménách [online]. 5. 1. 2007 [cit. 3. května 2007]. Dostupné z WWW: . KUČERA, P. „Falešný“ CzechTrade mate podnikatele. Česká televize [online]. c19962007 [cit. 2. března 2007]. Dostupné z WWW: .

36

MAFRA, iDNES. Korunní musí stáhnout reklamu, prý klame. iDnes.cz [online]. c19982007, 16. 6. 2004 [cit. 30. března 2007]. Dostupné z WWW: . MODERNÍ OBCHOD. Svaz minerálních vod – nesouhlas s reklamou Korunní [online]. c Moderní obchod, 30. 7. 2004 [cit. 12. dubna 2007]. Dostupné z WWW: . FRÁNEK, T. Magnesia versus Korunní? Boj trvá. Aktuálně.cz [online]. c1999-2007, 11. 1. 2007 [cit. 8. března 2007]. Dostupné z WWW: . CARNEY, S. Žralok v moři minerálky. Profit [online]. 27. 6. 2005 [cit. 10. března 2007]. Dostupné z WWW: . OLDŘICHOVÁ, T. Češi proti jiným zemím pijí více minerálek s vysokým obsahem solí [online]. c2006, 24. 6. 2004 [cit. 10. března 2007]. Dostupné z WWW: . MACH, M. Danone: Litujeme toho, jestli jsme oklamali spotřebitele nápisem BIO. EkoWeb [online]. 9. 2. 2006 [cit. 8. března 2007]. Dostupné z WWW: . DANONE. Bio Bifidus Aktiv [online]. c Danone 2003-07, poslední aktualizace 17. 4. 2007 [cit. 10. března 2007]. Dostupné z WWW: . RED-KK. Omluva Danone za neoprávněné používání značky BIO. Q magazín [online]. c2000-2004, 14. února 2006 [cit. 8. března 2007]. Dostupné z WWW: . MODERNÍ OBCHOD. Stock Plzeň – Božkov – Italové kopírují Fernet Stock [online]. c Moderní obchod, 25. 2. 2005 [cit. 12. února 2007]. Dostupné z WWW: . ČTK. Italský fernet byl soudem zakázán. Bleskově.cz [online]. c1999-2007, 14. 2. 2005 [cit. 13. února 2007]. Dostupné z WWW: . LANDA, P. O nekalé soutěži [online]. [cit. 23. dubna 2007]. Dostupné z WWW: .

37

KOCIÁNOVÁ, L. Nekalá soutěž. [online]. Praha: Česká agentura na podporu obchodu (CzechTrade). c1997-2007, 13. 1. 2006 [cit. 13. dubna 2007]. Dostupné z WWW: .

38