Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Výskyt a možné vlivy velkých šelem v Beskydech

Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.

Brno 2008

Vypracoval: Michaela Holubová

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Výskyt a možné vlivy velkých šelem v Beskydech“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne……………………………………….

podpis studenta ....……………………….

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce panu prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za cenné rady a všestrannou pomoc při zpracování této práce. Zvláštní poděkování taky patří RNDr. Daně Bartošové a Mgr. Miroslavu Kutalovi za poskytnuté materiály k práci.

Abstrakt V bakalářské práci jsou stručně a přehledně charakterizovány druhy velkých šelem v Beskydech (popis, ekologické nároky, zjištění, biologie, potrava, historické a současné rozšíření), předběžně zhodnoceny negativní a pozitivní vlivy a podchyceny nepublikované informace o výskytu. Velké šelmy, rys ostrovid (Lynx lynx), vlk obecný (Canis lupus) a medvěd hnědý (Ursus arctos), v současné době začaly migrovat do Beskyd ze slovenských Karpat a vytvářejí zde malé populace. Nejpočetnější je rys ostrovid (10 – 15 ks), pak následuje medvěd hnědý (2 – 5 ks) a vlk obecný (5 – 10 ks). Tyto šelmy patří mezi nejohroženější skupinu živočichů a jsou chráněny zákonem. Klíčová slova: velké šelmy, CHKO Beskydy, pobytové znaky, stopní dráhy, výskyt, vlivy

Abstract

Big carnivores occurring in the Beskydy Mts. are shortly and digestedly characterized (description, ecological requirements, location, biology, feed, historical and curent occurrence) to evaluate negative and positive influences in advance and to catch up unpublished information about appearance. Big carnivores, lynx (Lynx lynx), common wolf (Canis lupus) and brown bear (Ursus arctos), have started currently to migrate from the Slovak Carpathians to the Beskydy Mts. where they form small populations. The most numerous is lynx (10 – 15 ex.), then brown bear (2 – 5 ex.) and common wolf (5 – 10 ex.). These carnivores belong to the most threatened species and they are protected by law. Key words: big beasts of prey, Protected Landscape Area Beskydy, traces of residence, animal tracks, occurrence, density, effects

OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 7 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 8 3 VELKÉ ŠELMY – LITERÁRNÍ PŘEHLED................................................................ 9 3.1 Rys ostrovid (Lynx lynx Linnaeus, 1758)................................................................ 9 3.1.1 Popis ................................................................................................................. 9 3.1.2 Ekologické nároky............................................................................................ 9 3.1.3 Zjištění............................................................................................................ 10 3.1.4 Biologie .......................................................................................................... 10 3.1.5 Potrava............................................................................................................ 10 3.1.6 Rys ostrovid v Evropě .................................................................................... 11 3.2 Vlk obecný (Canis lupus Linnaeus, 1758)............................................................ 13 3.2.1 Popis ............................................................................................................... 14 3.2.2 Ekologické nároky.......................................................................................... 14 3.2.3 Zjištění............................................................................................................ 14 3.2.4 Biologie .......................................................................................................... 15 3.2.5 Potrava............................................................................................................ 15 3.2.6 Vlk obecný v Evropě ...................................................................................... 15 3.3 Medvěd hnědý (Ursus arctos Linnaeus, 1758) ..................................................... 16 3.3.1 Popis ............................................................................................................... 16 3.3.2 Ekologické nároky.......................................................................................... 17 3.3.3 Zjištění............................................................................................................ 17 3.3.4 Biologie .......................................................................................................... 17 3.3.5 Potrava............................................................................................................ 18 3.3.6 Medvěd hnědý v Evropě................................................................................. 18 4 VÝSKYT VELKÝCH ŠELEM V ČR – BESKYDECH............................................. 22 4.1 Charakteristika území............................................................................................ 22 4.1.1 Geologie ......................................................................................................... 23 4.1.2 Vodstvo........................................................................................................... 24 4.1.3 Podnebí ........................................................................................................... 25 4.2 Historie a současnost výskytu velkých šelem ....................................................... 26 4.2.1 Rys ostrovid.................................................................................................... 27 4.2.2 Vlk obecný...................................................................................................... 29 4.3.3 Medvěd hnědý ................................................................................................ 30 5 VLIVY VELKÝCH ŠELEM....................................................................................... 32 5.1 Přírodní rovnováha................................................................................................ 32 5.2 Kvalita populací kořisti ......................................................................................... 33 5.3 Nebezpečnost velkých šelem pro člověka............................................................. 33 5.4 Škody na hospodářských zvířatech ....................................................................... 34 5.4.1 Náhrady škod způsobených vlky, medvědy a rysy na hospodářských zvířatech ................................................................................................................................. 34 5.4.2 Postup při ohlášení škody............................................................................... 35 6 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 36 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 37 8 PŘÍLOHY .................................................................................................................... 40

1 ÚVOD Před několika desítkami let sotva kdo předpokládal, že se do Beskyd ještě vrátí všechny tři naše velké šelmy – rys ostrovid (Lynx lynx), vlk obecný (Canis lupus) a medvěd hnědý (Ursus arctos). Nepochybně na tom má zásluhu především poloha Beskyd, tedy to, že sousedí se Slovenskem, ale i skutečnost, že na Slovensku nikdy nežilo např. medvědů tolik jako dnes. Moravskoslezské Beskydy, které jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Beskydy (CHKO) v České republice, jsou tradiční oblastí výskytu velkých šelem, navazující na souvislý areál západokarpatské populace (GREGOR et. al 2001). Návrat našich velkých šelem do naší přírody není vůbec jednoduchý a nese s sebou velkou řadu problémů. Šelmy se nedokážou omezovat jen na svůj přirozený biotop, ale zasahují i do krajiny, kde žije člověk. Stávají se tak jeho soupeřem a někdy svou přítomností mohou omezit jeho činnost, např. škodami na hospodářských zvířatech. Moravskoslezské Beskydy jsou trvalým místem výskytu našich velkých šelem, ale víme o jejich životě stále málo. Od roku 1985 Správa CHKO Beskydy (dnes i HNUTÍ DUHA) organizuje sčítání šelem. Získané údaje z 1 – 2 sčítacích denních akcí byly doplněny poznatky z průběhu celého roku. Tak byl získán částečný přehled o rozšíření těchto šelem. Pokud budou naše velké šelmy chráněny, je určitá perspektiva, že i v Beskydech se mohou rozrůst populace vlků a medvědů, podobně jako je tomu u rysů ostrovidů. Měli bychom se tedy naučit žít s těmito šelmami a tolerovat jejich vlivy. Velké šelmy jsou v našem státě celoročně chráněny podle zákona č. 114/1992 Sb., „O ochraně přírody a krajiny“. Rys ostrovid je zařazen mezi silně ohrožené druhy, medvěd hnědý a vlk mezi kriticky ohrožené druhy živočichů. Podle zákona č. 449/2001 Sb., „O myslivosti“, jsou zvěří, kterou nelze lovit.

7

2 CÍL PRÁCE V rámci bakalářské práce byly stanoveny následující cíle: Shromáždit dostupné poznatky o velkých druzích šelem na našem území i v celé Evropě (biologie, ekologické nároky, historické a současné rozšíření). Podchytit nepublikované informace o výskytu a působení (Správa CHKO, obecní úřady, zemědělci a lesníci). Zpracovat přehlednou informaci o situaci na území ČR a zejména v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Předběžně zhodnotit pozitivní i negativní působení velkých šelem ve studovaném území.

8

3 VELKÉ ŠELMY – LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Rys ostrovid (Lynx lynx Linnaeus, 1758)

Obr.1. Rys ostrovid (web 12)

3.1.1 Popis Rys je největší evropská kočkovitá šelma. Má poměrně krátké tělo, vysoké nohy, mimořádně krátký ocas a velkou kulatou hlavu. Na konci ušních boltců jsou tmavé štětičky prodloužených chlupů (chvostky), které zřejmě slouží k lepšímu rozpoznávání směru přicházejícího zvuku. Délka těla dosahuje až 120 cm, délka ocasu 25 cm a výška v kohoutku kolem 70 cm. Hmotnost samců může být až 35 kg, samice jsou menší. Hustá srst je šedožlutá až rezavohnědá s více či méně nápadnými hnědočervenými skvrnami. Středem hřbetu se táhne tmavý pás a také krátký ocas je na konci černý. Břicho je světlejší až bílé (ČERVENÝ et al. 2004). Samice mají tři páry mléčných bradavek (ANDĚRA, HORÁČEK 2005). 3.1.2 Ekologické nároky Nejčastěji se rys drží v rozsáhlejších horských, smíšených a jehličnatých lesích, kde mu skalnaté terény a hustý porost poskytují dostatek úkrytů. Dává přednost především lesům ve středních a vyšších polohách. Při zvyšování početnosti proniká i do listnatých 9

lesů v nižších polohách. Ukrývá se především v houštinách, skalních rozsedlinách. Méně pak v doupatech po liškách a jezevcích. Žije a loví jednotlivě, sdružuje se jen v době páření a samice skoro rok vodí mláďata a učí je lovit. Tam, kde je dostatek potravy, vede usedlý, tichý samotářský život. Rys osidluje poměrně velké teritorium větší než 300 km2. Teritorium samce překrývá teritoria několika samic. Rys za noc urazí až 15 km, a tak se na jednom místě objevuje až po delší době. 3.1.3 Zjištění Přítomnost rysa určíme podle jeho velkých kulatých stop bez otisků drápů a stržené zvěře. Při chůzi zanechává dvojotisky uspořádané do dvojité čáry, protože klade zadní tlapy do otisku předních končetin (DUNGEL, GAISLER, 2002). Otisk zadní tlapy je o poznání větší než otisk tlapy přední. Trus rysa v přírodě lze nalézt jen ojediněle. Neboť rys své exkrementy ukrývá na skrytých místech, nebo je zahrabává do země. V trusu lze nalézt zbytky kořisti, zvláště chlupů a peří. 3.1.4 Biologie Říje probíhá od února až do března. Samice je březí 70 - 74 dnů a v houštině, pod vývratem stromů nebo ve skalní dutině porodí nejčastěji v květnu 2 až 4 koťata, která 2 až 3 měsíce kojí. Koťata se brzy pokryjí světlou skvrnitou srstí. Prohlédnou po více než dvou týdnech. Na matce jsou závislá až do dalšího páření, kdy je samice odežene. Pohlavní dospělost dosahují samice po 21 měsících a samci po 33 měsících věku. Nejvyšší věk je 20 let. 3.1.5 Potrava Potrava je závislá na místní nabídce. Nejdůležitější složkou potravy je srnec, muflon a kamzík, méně jelen nebo divoké prase. Pronásleduje a zabíjí také lišky a kočky. Zbytek potravy tvoří menší savci, ptáci, obojživelníci, hmyz i sladké plody. Na kořist číhá rys obvykle na vyvýšeném místě, jako na větvi nebo skále. Na vyhlédnutou oběť se vrhá skokem (FELIX 1977). Menší kořist zabije kousnutím do hlavy a sežere ji celou. Větší kořist začíná požírat od kýt, vzácněji na plecích. Nespotřebovanou kořist si rys zahrabává pod listím travinami nebo sněhem. K nasycení potřebuje rys 1,5 – 2,5 kg masa. Lo10

vecký revír má rozlohu 10 – 25 km2. Rys loví především v podvečer a v noci. Ve dne obvykle odpočívá. 3.1.6 Rys ostrovid v Evropě V dobách minulých byl výskyt rysů v celé Evropě. Zmizení velkého počtu rysa ostrovida je přikládáno k aktivitám člověka. Nejprve na jižní části a později na části severní. Nejmenšího počtu rys dosáhl kolem roku 1950, kdy došlo k obrovskému snížení početnosti i severské populace. K zlepšení stavu populace napomohla právní ochrana a repatriace rysa v druhé polovině 20. století. Jeho početnost se zvýšila v severských státech, ve střední Evropě i na západě Evropy. V dnešní době je druh rozšířen v severských státech a Rusku, ale rozdroben do malých roztroušených populací ve střední a západní Evropě. V západní, jižní a střední části Evropy se také vyskytují rysí populace nejasného původu. Severská populace: Norsko, Švédsko, Finsko. Populace zasahuje do Karélie a přes území Ruska je spojena s baltskou populací. Stav severské populace je největší od roku 1850, je stejný, nebo se mírně zvětšuje. Všechny severské státy umožňují určitý počet rysů lovit. Baltská populace: Estonsko, Litva, Lotyšsko, Bělorusko, Polsko, Ukrajina. Rozlohu výskytu a počet jedinců je těžké odhadovat, protože rozšíření je velmi roztroušené a odhady jsou těžko srovnatelné. Početní stavy jsou stabilní nebo mírně klesající. Rys je loven v Lotyšsku a Estonsku a celoročně chráněn v ostatních státech s baltskou populací. Karpatská populace: Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Ukrajina, Rumunsko, Srbsko. Karpatský rys je do značné míry odlišný od severských rysů a je popisován jako vlastní subspecie. Stav rysa v ukrajinských karpatských pohořích je neznámý. V Rumunsku je rys loven, v ostatních státech celoročně chráněn. Česko-bavorská populace: Česká republika, Německo, Rakousko. Tato populace byla na území navrácená vysazením. Osídlené území je omezené a izolované od ostatních výskytů. Balkánská populace: Srbsko, Černá Hora, Albánie, Makedonie, Řecko. Stav populace rozšířený, počet je nejasný, ale je velmi nepravděpodobné, že je velmi ohrožená a vyžaduje naléhavě ochranářská opatření. 11

Dinárská populace: Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina. Populace byla obnovena v roce 1973 a byla nejdynamičtěji se rozvíjející vysazenou populací. Jejich dnešní stav je nejasný. Alpská populace: Francie, Švýcarsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Německo, Rakousko, Slovinsko. Alpská populace je fragmentována do několika izolovaných výskytů (všechny vysazené). Velký nesoulad mezi obývaným územím a malým množstvím odhadovaných jedinců ukazuje obtíže s interpretováním rozptýlených pozorovaných výskytů. Žádné ze současných center výskytů nelze považovat za životaschopné. Jurská populace: Francie, Švýcarsko. Populace vysazená v roce 1973 může mít dnes přes 100 jedinců. Stanoviště a potravní nabídka jsou dokonalé, ale celkové území je omezené a spojení na jiná střediska populací jsou nejistá. Populace v pohoří Vosgésy: Francie. Rys zde byl vysazen v 70. letech na omezené území. Dnešní stav populace je neznámý. Mohla by existovat spojení do pohoří Jura a na výskyt severněji v Palatinianském lese. Pyrenejská populace: Francie – aspoň francouzská část pohoří byla obývaná rysem ostrovidem ještě v nedávné době. (web 9) Tab. 1. Rozloha území obývaného jednotlivými populacemi a počty jedinců

Populace

(km2)

(ks)

Severská populace

87 300

2 500

Baltská populace

60 000

2 000

Karpatská populace

104 000

2 200

Česko-bavorská populace

6 000

100

Balkánská populace

1 600

50

Dinárská populace

10 000

200

Alpská populace

40 000

150

Jurská populace

11 000

30

Populace v pohoří Vosgésy

2 800

?

12

Obr. 2. Výskyt rysa ostrovida v Evropě (ČERVENÝet. al 2004)

3.2 Vlk obecný (Canis lupus Linnaeus, 1758)

Obr. 3. Vlk obecný (web 11)

13

3.2.1 Popis Vlk je největší evropská psovitá šelma. Délka těla dosahuje až 160 cm, délka ocasu 60 cm a výška v kohoutku 90 cm. Hmotnost vlka je až 70 kg. Postavou se podobá německému ovčáckému psu, má však širší, zašpičatělou hlavu a kratší trojúhelníkovité uši. Srst vlka je rezavohnědá až šedočerná, pouze spodní část těla a vnitřní strany končetin jsou bělavé (ČERVENÝ et al. 2004). Pruh tmavší srsti se někdy táhne i středem hřbetu (ANDĚRA, HORÁČEK 1982). Vlci mají v prodloužených čelistech početný chrup s dobře vyvinutými špičáky a trháky, většinou dlouhé štíhlé nohy, došlapují na prsty a palce předních končetin jsou více nebo méně redukované (GAISLER, ZEJDA 1997). 3.2.2 Ekologické nároky Nejčastěji se vlk drží v hlubokých, zpravidla horských lesích, ale může lovit i v bezlesé krajině. V horách se s ním setkáme ještě ve výši 2 500 m. Teritorium je značeno močí a výkaly na strategických místech a podél hranic. Malé množství vlků neobývá žádné teritorium. Teritoria omezují množství smeček. Vlk žije většinou ve smečkách, které tvoří rodičovský pár a příbuzní jedinci, které mají 5–15 členů. Letní smečky jsou tvořeny jednou rodinou, ale na zimu se spojuje více rodin dohromady a vznikají smečky větší. Smečka má hierarchické uspořádání. Rozmnožuje se jen hlavní pár, ale při lovu spolupracují všichni. Smečky se pohybují na území o rozsahu několika desítek až tisíce km2. Aktivní je v noci. 3.2.3 Zjištění Zjištění vlka podle otisku stop je velice obtížné pro možnou záměnu se zdivočelými psy. Stopa vlka tvoří čáru. Členové smečky našlapují přesně do šlépějí vedoucího vlka, takže celá smečka zanechává jen jedinou stopu (KRATOCHVÍL 1973). Trus vlka se podobá trusu většího psa, ale jsou v něm chomáče srsti, peří nebo úlomky kostí. Barva trusu je proměnlivá většinou od černé až po světle šedou, což záleží na podílu pozřeného masa, krve a kostí a na stáří trusu. Tvar trusu je válcovitý a vlk jej ukládá v hromádkách.

14

3.2.4 Biologie Říje vlků probíhá od prosince až do února. Samice po 62 až 65 dnech pod vývraty stromů nebo ve skrytém brlohu mezi skálami nejčastěji vrhne 4 až 8, zřídka až 12 mláďat, s kratičkou srstí. Vlčata prohlédnou po 10 až 13 dnech a mateřské mléko sají po dobu 6 týdnů. Až do osamostatnění se drží jeden z rodičů vždy při mláďatech, druhý loví potravu. Ve stáří 2 až 3 měsíců přecházejí na masitou potravu a k podzimu již loví s rodiči (KRATOCHVÍL 1973). Pohlavní dospělost nastává ve 2. až 3. roce. Průměrně se vlci dožívají 12 až 16 let. 3.2.5 Potrava Hlavní potravu vlka tvoří větší druhy kopytníků, např. divoké prase, srnec nebo jelen, ale vlk nepohrdá ani různými menšími obratlovci, větším hmyzem nebo lesními plody. Vlci loví přednostně malá, poraněná, nebo přestárlá zvířata. Větší zvířata pronásledují štvaním ve smečkách. Snaží se je povalit na zem a zakousnout. Vlci otevírají často břišní dutinu a sežerou nejdříve vnitřnosti a pak až svalovinu. Většinou vlci zahánějí zvěř do soutěsek, odkud nemůže tak snadno uniknout. Někdy se smečka rozdělí na dvě části. Jedna polovina zvěř nahání a druha polovina číhá. Samotný vlk a ani smečka za normálních okolností nenapadne člověka, nebezpeční jsou však vlci nakažení vzteklinou. Za kořistí podnikají vlci cesty až 70 km daleko. Vlci označují své loviště páchnoucí močí na stromech nebo kamenech. Dospělý vlk potřebuje denně zkonzumovat až 2,5 kg masa. 3.2.6 Vlk obecný v Evropě V historické době vlk obýval celou severní polokouli severně od 20° severní šířky, kam patří Eurasie, Japonsko a celý severoamerický kontinent. V 18. století se ještě vlk vyskytoval ve všech evropských zemích s výjimkou Irska a Velké Británie. Během 19. století byl vlk vytlačen ze všech evropských zemí. Největší populace jsou dnes ve východních státech, v Rumunsku a balkánských státech, v Polsku a na Slovensku. Tři menší populace jsou na Iberském poloostrově, Skandinávii, Itálii s přesahem do Francie. Malé množství vlků je v několika zemích: ve Francii, Německu, Portugalsku a Česku. Vlk se nevyskytuje v Rakousku, Belgii a Nizozemsku. 15

Obr. 4. Výskyt vlka obecného v Evropě (ČERVENÝ et. al 2004)

3.3 Medvěd hnědý (Ursus arctos Linnaeus, 1758)

Obr. 5. Medvěd hnědý (web 13) 3.3.1 Popis Medvěd hnědý je naše největší šelma. Mezi savci se vyznačuje mimořádnou variabilitou tělesné velikosti. Celková délka u samců může dosahovat až přes 200 cm. Výška v kohoutku 135 cm a hmotnost 350 kg (ČERVENÝ et al. 2004). Délka ocasu je 6–14 cm, zadní tlapka 20–29 cm, boltec 13–17 cm a lebka 25,5–40 cm. Samice jsou menší a mají tři 16

páry mléčných bradavek. Medvěd má hustou srst, dlouhou až 12 cm, zbarvenou v různých odstínech hnědi po plavou černohnědou až stříbrně hnědou. Mladí jedinci do dvou let mají často na hrdle a kolem krku bílou skvrnu, která s přibývajícím věkem mizí. Medvěd má výborný čich a poměrně dobrý zrak a sluch. Dobře šplhá na stromy a dobře plave. 3.3.2 Ekologické nároky Medvěd se zdržuje v lesnaté krajině, zvláště v jehličnatých a smíšených porostech. Obývá rozsáhlé horské lesy, step a severskou a alpínskou tundru. Na kvalitu biotopů mají vliv tři hlavní faktory: potrava, možnost úkrytů a dostupnost brlohů (SWENSON et al. 2001). Medvěd hnědý je samotář. Každý jedinec žije na území několika tisíc hektarů (od 1500 do 3000 km2), které má označováno močí, trusem, strženou kůrou ze stromů. Výškou zahryzu medvědi ostatním signalizují svou výšku. Toto teritorium hájí a má v něm své lože. Svému teritoriu je věrný po léta. K prolomení hranic dochází pouze v době páření. Denně urazí pomalou chůzí několik kilometrů. 3.3.3 Zjištění I když je medvěd aktivní v noci, někdy ho lze spatřit i za dne (DUNGEL, GAISLER 2002). Stopy jsou velmi charakteristické. Přední je širší, zadní se podobá šlépěji lidské nohy, ale s otiskem dlouhých drápů. Obě končetiny jsou pětiprsté. Menší přední stopa je dlouhá 10 – 12 cm (bez paty) a široká 10 – 20 cm, větší zadní stopa je dlouhá 17 - 30 cm a široká 10 – 17 cm. Medvědí stopy mají vždy patrných všech pět prstů se silnými drápy. Medvěd má trus proměnlivý podle druhu potravy. Z jara bývá trus řídký a podobá se výkalům hovězího dobytka, koncem léta se v něm objevují zbytky plodů a při masité potravě má válcovitý tvar tmavé barvy (ČERVENÝ et al. 2004). 3.3.4 Biologie Medvědi se páří od konce jara do začátku léta. Doba od páření až do narození mláďat tedy trvá 6–9 měsíců a zahrnuje utajenou březost, kdy se časné zárodečné stadium nevyvíjí. Vlastní vývoj zárodku trvá jen 8–10 týdnů a mláďata se rodí nezvykle malá, váží jen 0,5 kg a měří 20–25 cm. Ve vrhu bývají 1–4 mláďata. Rodí se velmi nevyvinutá a také jejich vývoj je pomalý. Prohlédnou v jednom měsíci věku, matka je kojí půl roku a zůstávají u ní až do třetího roku svého života. Pohlavně dospívají během 3. – 4. roku a dožívají se asi 35 – 40 let (FELIX, 1977). 17

3.3.5 Potrava Medvěd je všežravec. Konzumuje plody, zelené i podzemní části rostlin. Dále se živí velmi rozmanitou živočišnou potravou. Požírá například drobné obratlovce, bezobratlé živočichy a vejce. Díky svému výbornému čichu nachází a konzumuje i mršiny. Kromě toho loví domácí a divoké savce a vybírá med divokých i domácích včel a rád loví ryby. Někdy mohou medvědi škodit i na zemědělských plodinách, zvláště pak ovsu. Jejich potrava je z 60– 90 % rostlinného původu a větší část živočišné složky tvoří různé larvy brouků, kukly mravenců a jiný hmyz. Složení potravy se během roku značně mění: na jaře se medvěd rád popásá na čerstvé trávě a pupenech rostlin, na podzim konzumuje především různé lesní bobule a semena. Důležitým energetickým zdrojem jsou i bukvice. Na podzim přibírá asi o jednu čtvrtinu normální hmotnosti. Najednou spotřebuje až 12 kg potravy. Medvěd většinou aktivně neloví, jen v době hladu napadá větší zvíře. Člověku se vyhýbá a bojí se ho, ale medvědice vodící mladé je útočná. Medvědi nezabíjejí lovnou zvěř příliš často, ale napadají spíše hovězí dobytek a nejčastěji ovce. Medvěd svou kořist usmrtí několika údery tlap do hlavy. Pokud medvěd při útoků kousne, tak téměř vždy do plecí a šíje. Při konzumaci nejdříve načíná hrudní koš a sežere vnitřnosti. U samic většinou sežere vemeno. 3.3.6 Medvěd hnědý v Evropě Medvěd se původně vyskytoval v celé Evropě. Později z většiny území vymizel, jak rostla lidská populace, zmenšovala se rozloha lesů a rozšiřovala se zemědělská půda a byl loven. Dnes je celková početnost medvěda hnědého v Evropě asi 50 000 medvědů (asi 14 000 vně území Ruska), na rozloze větší než 2,5 mil km2 (800 000 km2 mimo Rusko). Tito medvědi žijí ve dvou velkých, třech středních, jedné malé a šesti velmi malých populacích. Hustota populací je rozmanitá a zdá se, že závisí na dostupnosti potravy, velikosti odstřelu a období expanze. Severovýchodní Evropa: je to největší Evropská populace medvěda hnědého. Oblast jejího výskytu se rozkládá od Uralu východně k západnímu pobřeží Finska. Blíže jde zde uváděna jen finsko-norská a baltická část populace zahrnující 1200 až 1600 jedinců. Tato populace získává stálý příliv medvědů z Ruska. Ve Finsku se medvěd vyskytuje v celé zemi. Hustota je celkově nízká. Medvědů na norské straně hranice je asi 8

18

až 21. Estonsko má velké množství medvědů (440–600) a relativně velkou hustotu, zatímco v Lotyšsku je pouze malý výskyt medvědů na východě země. Karpatská populace: tato populace zahrnuje medvědy na Slovensku, Ukrajině v Polsku a Rumunsku. Je to druhá největší populace v Evropě. Rychle vzrůstala v druhé polovině tohoto století a v současné době je polská a slovenská populace opět spojena s ukrajinskou. Karpatská populace se pravděpodobně skládá ze tří subpopulací. Nepředpokládá se další rozšiřovaní jejího území, protože ve všech čtyřech státech dosáhla optimálního rozšíření a je téměř ve všech vhodných stanovištích. Dinárská-východoalpská populace: tato populace obývá zalesněné území rozkládající se od východních Alp v Rakousku a severovýchodní Itálie na severu k pohoří Pindos v Řecku na jihu. Zahrnuje státy: Rakousko, Slovinsko, Itálie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, bývalá Makedonie, Albánie a Řecko. Zalesněná území této oblasti jsou méně spojitá než v karpatské oblasti. Populace v Bosně a Hercegovině a zvláště v Albánii je nejistého stavu, vliv války a politické nestability v této oblasti na medvědy není zatím znám, ale může být vážný aspoň místně. Skandinávie: po pronásledování v obou zemích byla dřívější populace medvěda hnědého redukována asi na 130 jedinců ve čtyřech územích, kde přežívala od roku 1930. Populace pak dále narostla na asi 1000 jedinců. Více než 95 % medvědů připadá na Švédsko a pravděpodobně představuje zbytkovou populaci po silném pronásledování. Medvěd obývá až 50 % země. V Norsku se medvědi vyskytují většinou podél hranice se Švédskem. Jde o nejproduktivnější dokumentovanou populaci na světě, která roste o 10 až 15 % ročně. Rila-Rodopy: populace obývá jihozápad Bulharska a severovýchod Řecka. Zahrnuje tři místní, ale propojené populace v bulharských pohořích: Rila, Rodopy, Pirin a v západní části pohoří Rodopy na obou stranách státní hranice. Z celé populace žije v Řecku asi jen 15 až 20 jedinců. Neočekává se žádný nárůst ani v rozsahu obývaného území ani v počtu jedinců kvůli pytláctví, které v Bulharsku vzrostlo po politickém uvolnění v roce 1989. Malé izolované populace: v jižní a západní části Evropy se nachází pět velmi malých izolovaných populací, které představují zbytky dřívějšího rozsáhlého rozšíření medvěda hnědého. 19

1. západní část pohoří Cantabria: medvěd je ve dvou pohořích tohoto území. Populace je zřejmě oddělena od začátku století a nyní vykazuje genetické diference. Dnes jsou odděleny horským terénem o šíři 30 až 50 km a výměna mezi populacemi je nepravděpodobná hlavně pro nevhodné stanoviště a vysokorychlostní silnice a železnice. Nejnovější odhady uvádějí 50 až 65 medvědů na rozloze 2 600 km2. 2. pohoří Apeniny: populace se nachází v národním parku Abruzzo a jeho okolí. Odhad z roku 1985 udává 70 až 80 jedinců. Od té doby však populace medvěda poklesla a realističtější odhad je 40 až 50 medvědů. Někteří experti očekávají, že populace poroste, protože pytláctví bylo omezeno a oblasti v okolí NP začaly být chráněny k zajištění vhodného stanoviště. Nicméně populace existuje v hustě zalidněné oblasti a jsou zde tedy potenciální konflikty mezi ochranou medvěda a rozvojem rekreačních aktivit. 3. východní část pohoří Cantabria: tato populace je oddělena od západokantabrijské populace 30 až 50 km širokým pásem horského terénu. Je malá a přitom ohrožovaná vysokou mortalitou působenou člověkem. Pokud nebudou přijata rozhodná opatření, je odsouzena k brzkému zániku. 4. západní Pyreneje: je situovaná na rozloze asi 1000 km2 na obou stranách hranice mezi Francii a Španělskem. Jen polovina tohoto území je však obývaná pravidelně. 5. jižní Alpy: nachází se v provincii Trentino v severovýchodní části pohoří Brenta v Itálii. Potenciální stanoviště medvěda má rozlohu 1 500 km2, z které je pravidelně využíváno jen 240 km2 (web 9).

20

Tab. 2. Počet medvědů v Evropě Populace

Počet (ks)

Severovýchodní Evropa

37 500

Karpaty

8 100

Dinárská-východoalpská populace

2 800

Skandinávie

1 000

Rila-Rodopy

520

západní část pohoří Cantabria

50 až 65

Apeniny

40 až 50

východní část pohoří Cantabria

?

západní Pyreneje

6

jižní Alpy

4

Obr. 6. Výskyt medvěda hnědého v Evropě (ČERVENÝ et. al 2004)

21

4 VÝSKYT VELKÝCH ŠELEM V ČR – BESKYDECH 4.1 Charakteristika území Základní údaje Rozloha: 1160 km2 Geografické vymezení: 49°11´– 49°40´ N, 17°59´–18°45´ E Nadmořská výška: 350–1324 m Vyhlášení: výnosem MK ČSR č.j. 5373/1973 5.března 1973 Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO: - 7 národních přírodních rezervací (NPR) - 20 přírodních rezervací (PR) - 23 přírodních památek (PP)

Beskydy – krajina horských hřebenů, hlubokých údolí, zurčících potoků a říček, rozlehlých lesů, rozkvetlých strání a starobylých dřevěnic. Krajina, která u nás nemá obdoby, neboť zde končí a zároveň dosahuje nejvyšších nadmořských výšek na našem území karpatský horský oblouk – zelená páteř střední Evropy. Mezi nejvýznamnější přírodní hodnoty CHKO patří zejména původní pralesovité porosty s výskytem vzácných karpatských druhů živočichů a rostlin. Dosud zde najdeme druhově pestré a esteticky mimořádně působivé louky a pastviny. Unikátní jsou povrchové i podzemní pseudokrasové jevy. Mimořádná je i estetická hodnota a pestrost krajiny vzniklé historickým soužitím člověka s přírodou v tomto území. Přírodní hodnoty chráněné krajinné oblasti Beskydy zdůrazňuje 50 maloplošných chráněných území, vyhlášení dvou ptačích oblastí, územní překrytí CHKO s mezinárodně významným ptačím územím (IBA) a navržení celé oblasti CHKO za evropsky významnou lokalitu. Původní a dochované prostředí území CHKO Beskydy je v současnosti ovlivňováno mnoha faktory, z nichž některé lze označit jako zásadní. K nim se řadí zejména: lesní

22

hospodářství, zemědělství, turistika a cestovní ruch, výstavba a urbanizace území a myslivost. Tyto faktory se v území CHKO vzájemně prostorově prolínají, a proto mají i různý efekt. K výše uvedeným základním faktorům se řadí i další vlivy, které se v území CHKO projevovaly buď v minulosti a nyní jsou méně významné (imisní zatížení porostů), anebo se omezují pouze na jednotlivé dílčí lokality (sportovní areály, povodně), či se významně projevují pouze v určitých časových obdobích (např. liniové stavby jako bariéra migrace živočichů) (web 1). 4.1.1 Geologie Geologicky jsou Karpaty součástí rozsáhlé soustavy mladých pásemných pohoří, vznikajících koncem druhohor, a ve třetihorách působením několika fází alpínského vrásnění. Jelikož od těchto pohybů neuplynula z geologického hlediska dlouhá doba, jeví se jako soustava mohutných hřbetů, oddělených hlubokými údolími či kotlinami. Karpatská soustava se člení na několik pásem, z nichž na popisované území zasahuje pouze pásmo flyšové, též vnější. Pod pojmem flyš se v geologii rozumí mnohonásobně rytmické střídání vrstev, v tomto případě jílovců a pískovců. Pro karpatský flyš je rovněž charakteristická příkrovová stavba. V popisované oblasti vystupují souvrství příkrovů slezského, magurského a podslezského. Souvrství příkrovu slezského budují severní polovinu popisované oblasti. V jeho dílčím bašském vývoji, s jehož horninami se setkáváme mezi Štramberkem a Frýdkem-Místkem, se v terénu nejvýrazněji projevují pískovcové vrstvy palkovické, budující vrchovinu Palkovických hůrek a na zkameněliny bohaté druhohorní štramberské vápence, které vystupují výrazně nad terén jako bradla Kotouč a Bílá hora v okolí Štramberka. Na mnohem rozsáhlejším území vystupují souvrství dílčího vývoje godulského. Z celé řady vrstev se výrazněji uplatňují nejstarší uloženiny křídového stáří, známé dnes jako těšínsko-hradišťské souvrství, obsahující vložky pelosideritu. Tyto chudé podbeskydské železné rudy byly dříve těženy a daly základ zdejšímu železářství. Navíc bylo toto souvrství proraženo těšinitovými vyvřelinami, které vystupují jako drobné izolované žíly a výlevy v pásu mezi Valašským Meziříčím a Českým Těšínem.

23

Nejvýraznějším reprezentantem slezského příkrovu jsou vrstvy godulské, pocházející ze střední křídy. Místy až 2 000 m mocné souvrství odolných pískovců buduje centrální část Moravskoslezských Beskyd, Beskydy Slezské a skupinu Ondřejníka. Charakteristické nazelenalé pískovce se dosud těží v lomech v Ráztoce, v Trojanovicích, v Komorní Lhotce a zvláště pak v Řece na úbočí vrchu Godula, který jim dal jméno. Vrstevní sled křídových usazenin ukončují vrstvy istebňanské, v nichž se střídají polohy pískovců a méně odolných jílovců. Lemují z jihu oblast godulských pískovců a budují celé zadní pásmo hornatiny Moravskoslezských Beskyd. Souvrství příkrovu podslezského, který je jinak převážně vyvinut na pravém břehu řeky Moravy, jsou většinou méně odolné usazeniny, takže dnes jsou na ně vázány sníženiny a mělké tvary. Jižní polovina oblasti, to jsou všechny hornatiny jižně od Moravskoslezských Beskyd, je budována souvrstvími příkrovu magurského. S odolnými pískovci a slepenci soláňských vrstev se setkáme ve Slovenských Beskydech, na hlavním hřebeni Vsetínských vrchů a v pásmu Makyty v Javorníkách. Jižní svahy Vsetínských vrchů a masív Javorníků je složen z vrstev zlínských, charakteristických střídáním jílovců a pískovců (web 2). 4.1.2 Vodstvo Region leží na hlavním evropském rozvodí. Rozvodnice jde od západu po hřebeni Veřovických vrchů, sedlem Pindula přechází na hřeben Radhoště, po němž přes Pustevny jde na Čertův mlýn. Zde se stáčí směrem k jihu a přes Martiňák, Kladnatou a Třeštík směřuje na Bumbálku. Odtud pokračuje východním směrem po hraničním hřebenu přes Bobek, Bílý Kříž, Malý a Velký Polom na Jablunkovský průsmyk a po hřbetu Slovenských Beskyd přechází na území Slovenska. Zajímavostí je, že tato linie neprochází největšími beskydskými vrcholy. Území severně od ní náleží do úmoří Baltského moře, jižně od ní do úmoří moře Černého. Řeky oblasti patří středoevropskému (oderskému) typu řek. Pravidelné povodně se dostavují na jaře a jejich zdrojem je hlavně tání. Podporujícími faktory jsou dále jarní srážky, rychlý povrchový odtok po zmrzlém terénu a též malý výpar a spotřeba vody rostlinami. Poslední dva jsou naopak významné v létě, neboť eliminují letní srážkové maximum, i když na některých tocích, například obou

24

zdrojnicích Bečvy a na Olši, se objevují i velké letní vody. Jejich příčinou jsou hlavně vydatné srážky v horních částech povodí (web 3). 4.1.3 Podnebí Podnebí Beskyd ovlivňuje jejich poloha v centrální části Evropy. Střetávají se zde vlivy oceánického a kontinentálního klimatu. Oceánické vzdušné masy přinášejí počasí s mírnou zimou, chladnějším létem, velkou oblačností a velkým množstvím srážek. Kontinentální vzduch je charakteristický denními i ročními výkyvy teplot, menším množstvím srážek a oblačností. Velký vliv na klima má i členitost reliéfu. Se stoupající nadmořskou výškou klesá teplota i atmosférický tlak a jsou ovlivňovány i další klimatické faktory. Oblast Beskyd podle klimatického členění České republiky patří do kategorie oblastí chladných. Pouze malá oblast v jižní části Valašska náleží do kategorie mírně teplé oblasti. Mezi nejdůležitější faktory patří teplota, ta závisí především na nadmořské výšce daného místa. S vzestupem výšky o 100 m klesá teplota zhruba o půl až 1 °C. Nejnižší hodnoty teplot má proto Lysá hora, průměrně 2,6 °C, zatímco nejníže položené oblasti mají průměr okolo 7 °C. Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším je červenec. Podobně jako teplota je na nadmořské výšce závislý další klimatický faktor a tím jsou srážky. Lysá hora, jako nejvyšší vrchol Beskyd, patří s průměrem 1390,8 mm/rok k srážkově nejbohatším lokalitám na území celé České republiky. Nejvíce srážek spadne v červnu až srpnu, nejméně v únoru a březnu. Významnou formou srážek je sníh, průměrná délka souvislé sněhové pokrývky je na hřebenech 150 až 180 dní. Beskydy patří k oblastem s nejbohatší sněhovou pokrývkou v rámci celé ČR. Vítr má vliv na další klimatické faktory, především oblačnost, srážky a teplotu. Projevuje se i přímo na vegetaci, např. vlajkové formy stromů v exponovaných polohách. Ve volné atmosféře převládá západní směr větru, v přízemní vrstvě je ovlivňován morfologií terénu, převážně členěním horských pásem. Z těchto důvodů v severní části území převládá podíl větrů sever – jih, na Valašsku směr východ – západ. V horách je větší oblačnost v zimě a v nižších polohách naopak v létě. S oblačností přímo souvisí délka slunečního svitu, která v oblasti Beskyd činí průměrně 1600 hodin za rok.

25

Častým jevem, vítaným návštěvníky zotavoven a středisek ve vyšších polohách, jsou zimní teplotní inverze, vznikající akumulací těžšího chladného vzduchu v údolích a kotlinách. Na hřebenech hor svítí slunce, zatímco v údolích je doslova “pod mrakem“. Nepříznivé změny klimatických faktorů mohou způsobit i některé velké zásahy člověka do přírody, např. vodní nádrže či velkoplošné odlesnění (web 4).

Obr. 7. Biotop velkých šelem

4.2 Historie a současnost výskytu velkých šelem Medvědi, vlci a rysi měli u nás i v Karpatech relativní klid až do 15. – 16. století, až po valašské kolonizaci začal člověk se svými stády ovcí obsazovat území těchto šelem a začalo jejich hubení. V polovině 18. století byla vydáním tereziánských lesních řádů zahájena přeměna původních přirozených lesů a pralesů na monokulturní porosty. Lovecký řád císaře Josefa II. povoloval hubení velkých šelem při každé příležitosti. Oslovení „šelma“ bylo považováno za nejtěžší nadávku. 26

Rys pronikl do Moravskoslezských Beskyd už začátkem padesátých let, medvěd začátkem sedmdesátých let jen v malém počtu a vlk začíná toto území obsazovat od r. 1994 (GREGOR et al. 2001). Velké šelmy jsou v našem státě celoročně chráněny podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Rys ostrovid je zařazen mezi silně ohrožené druhy, medvěd hnědý a vlk mezi kriticky ohrožené druhy živočichů. Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jsou zvěří, kterou nelze lovit. 4.2.1 Rys ostrovid Rysí populace na území ČR zanikla v první polovině 19. století. Poslední rys byl zastřelen v roce 1835. Návrat rysů na území ČR byl registrován během 2. světové války. Koncem 50. let se v Beskydech vyskytovalo odhadem přes 25 jedinců, ale v roce 1962 z důvodu úbytku srnčí zvěře, byl povolen jejich odstřel. Přestože později byla uzákoněna jejich celoroční ochrana, rysí populaci do dvou let zlikvidoval člověk. Díky sousedství se Slovenskem rys opět pronikl do Beskyd. V 80. letech, kdy došlo k dalším početnějším migracím rysů ze slovenských Karpat do Beskyd, se zároveň začala tvořit silná populace na jihu a západě Čech v důsledku úspěšných reintrodukčních projektů v Bavorském lese (1970–1972) a na Šumavě (1982 až 1989), kdy bylo v Bavorském lese vypuštěno 7 jedinců a na Šumavě 17 jedinců karpatského původu dodané Ostravskou ZOO. Ve stejné době byly vytvořeny i základy stálých populací v Labských pískovcích a na Českomoravské vrchovině, kde však populace ještě v průběhu 80. let zanikla (TELNAROVÁ 2004). V současné době existují 3 oblasti izolovaného stálého výskytu: severovýchodní Morava (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy) a Jeseníky, patřící k autochtonní karpatské populaci a jihozápadní Čechy (Český les, Šumava, Blanský les, Novohradské hory, Plánický hřeben a nejnověji i Brdy, Slavkovský les a Doupovské hory) spadající do Česko-bavorsko-rakouské populace. Existuje i množství pozorování rysů mimo výše uvedená centra výskytu (např. Jihlavské vrchy, Javořická vrchovina, Křemešnická vrchovina, Žďárské vrchy, Jindřichohradecko, Třeboňsko, Moravský kras či Podyjí). Výskyt v těchto oblastech má pouze přechodný charakter (TELNAROVÁ 2006).

27

V současnosti (2008) na základě údajů z monitoringu vlčích hlídek a Správy CHKO Beskydy odhadujeme, že se na území CHKO Beskydy a navazujícím území na Slovensku (CHKO Kysuce, Javorníky) pohybuje kolem 13 jedinců. Dlouholetá pozorování potvrdila, že se rysové na území CHKO Beskydy zdržují především v oblasti nejvyšších hor (Smrk, Kněhyně, Čertův mlýn, Lysá hora, Travný a pohraniční hřeben od Velkého polomu po Bumbálku) (KUNC, BARTOŠOVÁ 2005).

◊nepravidelný a občasný výskyt ▪pravidelný výskyt

Obr. 8. Výskyt rysa ostrovida v ČR (Web. 8)

Tab. 3. Počty rysa ostrovida v ČR oblast Beskydy Jeseníky Jižní a západní Čechy Brdy Labské pískovce

početnost populace 10 až 15 3 až 5 50 až 75 2 až3 0 až 2

28

vývoj populace stabilní klesá klesá stabilní klesá

4.2.2 Vlk obecný Do konce 17. století byl vlk běžným zvířetem. Intenzivně se začal lovit až od druhé poloviny 17. Století, kdy jeho početnost výrazně klesla. Jeho populace byla zcela vyhubena. Poslední vlk v Beskydech byl zastřelen 5. března 1914. Dnes tomuto vlku v nejvýchodnější části ČR stojí pomník. Díky zvětšující se populaci na Slovensku se vlk znovu vrátil do Beskyd. První záznam o výskytu vlka od roku 1914 byl zveřejněn v roce 1994. Od té doby jsou vlci v tomto pohoří zaznamenávaní každoročně. Příchod vlků do Beskyd byl pro všechny velkým překvapením. Mnoho lidí tento příchod neakceptovalo. Tito lidé viděli vlka jako krvelačnou šelmu a začali vyvolávat vlnu strachu. V té době navíc neexistoval zákon na úhradu škod na hospodářském zvířectvu způsobených velkými šelmami, proto se obzvláště dotčeni cítili chovatelé ovcí. Tohoto využili myslivci, kteří se chtěli stát místními hrdiny a začali vlka lovit. Koncem roku 1997 a začátkem roku 1998 byl zaznamenaný počet pozorování vlků nejnižší, hovořilo se o tom, že vlci jsou znovu kompletně vybiti (web 5). Nejlepší oblast výskytu je klidné pohraniční pásmo kolem moravsko-slovenské hranice a dále jsou to potom nejvyšší vrcholy Beskyd. Výskyt v jiných částech ČR je problematický. Od druhé poloviny 90. let se vlci vyskytli ojediněle v Rychlebských horách, na Šumavě a v Jeseníkách. Zjištění na těchto územích ukázalo výskyt jednoho zvířete a rozmnožování zde prokázané nebylo. Na Šumavě je výskyt vlků registrován (TELNAROVÁ 2004). V současnosti (2008) na základě údajů z monitoringu vlčích hlídek a Správy CHKO Beskydy odhadujeme, že se na území CHKO Beskydy a navazujícím území na Slovensku (CHKO Kysuce, Javorníky) pohybují 2 – 3 smečky vlků (5 – 10 jedinců). Vlci se s oblibou pohybují po táhlých hřbetech, kde jim terén zvláště v zimě usnadňuje pohyb. Takovým hřbetem je lokalita vedoucí od Jablunkova přes Velký a Malý Polom, Konečnou, Bumbálku, Vysokou, Soláň až k Vsackému Cábu. Dnes vlci pročesávají celé Beskydy a často sbíhají hluboko do podhůří, kde byli chovatelé ovcí málo ostražití. Vlci si troufají i do oblastí hustě osídlených, jako je Ostravice, ležící na úpatí nejvyšších beskydských hor Lysé hory a Smrku (KUNC, BARTOŠOVÁ, 2005).

29

◊nepravidelný a občasný výskyt ▪pravidelný výskyt

Obr. 9. Výskyt vlka obecného v ČR (Web. 8)

Tab. 4. Počty vlka obecného v ČR (ursus.cz) oblast Beskydy Šumava

početnost populace 5 až 10 0 až 2

vývoj populace roste ?

4.3.3 Medvěd hnědý U nás byl medvěd hnědý vyhuben již během 18. a 19. století (ČERVENÝ et al. 2004). V Čechách žili medvědi do roku 1856, kdy byl poslední medvěd zastřelen na Šumavě, zatímco zástřely původních beskydských medvědů jsou známy z let 1822, 1860, 1876, 1885, 1886, 1887, 1890 (TELNAROVÁ 2004). V minulých desetiletích nebylo zcela jasné, zda jsou Beskydy pro medvědy vhodným prostředím. Pozorování těchto šelem však přibývalo a získané údaje nasvědčují tomu, že někteří z beskydských medvědů zde mají už trvalý pobyt. 30

Dnes medvěd trvale žije v Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách. V současnosti (2008) na základě údajů z monitoringu vlčích hlídek a Správy CHKO Beskydy odhadujeme, že se na území pohybuje 2 – 5 medvědů. Medvědi si vyhledávají klidnější oblasti, nejlepší podmínky, klid a potravu. Pohybují se např. v rezervaci Mionší, Travný, Mazák, Smrk, Kněhyně, Čertův mlýn, Salajka a Razula.

◊nepravidelný a občasný výskyt ▪pravidelný výskyt

Obr. 10. Výskyt medvěda hnědého v ČR (Web. 8)

Tab. 5. Počet medvěda hnědého v ČR oblast Beskydy

početnost populace 2 až 5

31

vývoj populace Roste

5 VLIVY VELKÝCH ŠELEM 5.1 Přírodní rovnováha Vlk, rys a medvěd jsou v Evropě původními druhy šelem, které stojí na vrcholu pomyslné potravní pyramidy. Význam velkých šelem jako řídící složka lesních ekosystémů byl prokázán v řadě studií především v Severní Americe, kde nenarušené přírodní oblasti poskytují vynikající příležitosti pro studium. Je nezpochybnitelné, že šelmy jako masožravci zasahují do populací divokých kopytníků, redukují jejich počet (MECH, BOITANI 2005, OKARAA 1995, OKARMA et al. 1997), a tím – podobně jako myslivci – přispívají k rovnováze mezi býložravci a lesní vegetací. Debaty o samotné regulaci – tedy zda mohou šelmy dlouhodobě udržovat početnost své kořisti pod úrovní nosné kapacity prostředí – nebo zda stavy šelem jsou spíše ovlivňovány početností kořisti, nejsou stále uzavřené. Současné poznatky z nám nejbližšího Bialowiezského pralesa (severovýchodní Polsko) naznačují, že mohou probíhat oba dva procesy současně. Polští vědci na základě dlouhých časových řad od roku 1890 zjistili, že predace velkých šelem má největší dopad na populace spárkaté zvěře v chladných, méně produktivních obdobích, kdy je hustota kopytníků nejnižší. Naopak za teplých a produktivních období s nejvyšší početnostmi kopytníků je celkový prefační efekt malý a regulace nemůže fungovat (JEDRZEJEWSKA, JEDRZEJEWSKI 2005). Přeneseno na situaci v České republice s příznivějšími klimatickými podmínkami a výrazně vyššími stavy zvěře, velké šelmy nemohou v současnosti hrát významnější úlohu při regulaci spárkaté zvěře a nevylučují aktivní provozování myslivosti. Vyhubením vlků a rysů ztratili srnci a jeleni přirozené nepřátele. Přemnožená zvěř doslova spásá mladé stromky a okusuje sazeničky a brání tak obnově lesa. Ten potom potřebuje umělou pomoc a ochranu lesníků. Roční náklady na umělou ochranu sazeniček (pletivo, chemické repelenty) dosahují jen ve státních lesích 350 milionů korun. Celkové škody ale ministerstvo zemědělství odhaduje na miliardu korun ročně. Důvodem přemnožení srnců a jelenů je kromě absence velkých predátorů i hospodaření myslivců, kteří udržují neúměrně vysoké počty kopytníků jejich zimním přikrmováním (web 6).

32

5.2 Kvalita populací kořisti Zvyk zvěře na šelmy způsobuje, že je plachá a stává se pro šelmy těžko ulovitelná. Proto se slabé a nemocné kusy často stávají jejich pravidelnou potravou. Šelmy tedy zlepšují zdravotní stav své kořisti a brání šíření mnohých chorob. Zkušenosti ze Slovenska například ukázaly, že pokud v horách trvale žije vlk, divoká prasata prakticky netrpí morem. Naopak v oblastech, kde vlk trvale nežije, se vyskytuje 93 % případů tohoto onemocnění. Nemocná mladá prasata (zvířata do 1,5 roku jsou v 95 % případů nositeli onemocnění moru divokých prasat), vlci sežerou a likvidují tak ohniska nákazy (web 6).

5.3 Nebezpečnost velkých šelem pro člověka Velké šelmy nepředstavují za normálních okolností nebezpečí. Jsou velmi plaché, člověka se bojí a za všech okolností se mu snaží vyhnout. Vzácnou výjimkou mohou být jedinci napadení vzteklinou – v oblasti Beskyd však dosud takové případy nebyly zaznamenány. Výjimečně může být nebezpečný medvěd. Týká se to jedinců, kteří z různých důvodů ztratili svou přirozenou plachost a chodí se k lidským sídlům přiživovat na odpadcích, nebo těch, kteří byli neočekávaně člověkem překvapeni (zvláště samice s mláďaty). Mohou to být i medvědi vyrušení ze zimního spánku, např. myslivci při společných lovech. Napadnout v sebeobraně může člověka také medvěd, jestliže byl postřelen pytlákem nebo myslivcem, který zpanikařil při nenadálém střetnutí. V případech, které se občas stávají, však napadený člověk většinou nepřizná svůj podíl viny a vylíčí situaci v neprospěch medvěda. V létě může dojít k setkání medvěda s člověkem při sběru lesních plodů, turistice apod. K takovým setkáním dochází i v Beskydech – kromě úleku obou stran se zatím obešla bez konfliktů (BARTOŠOVÁ 2008). O útocích vlků na lidi se traduje spousta historek (hlavně z Ruska a severní Evropy), neexistuje z Evropy za několik posledních století hodnověrný důkaz (kromě pokousání vlky nemocnými vzteklinou). Fatální případy se v poslední době odehrály pouze v Indii, kde vlci každoročně zabili, nebo zranili několik dětí. Rys je v tomto ohledu ze všech tří druhů nejméně problémový. Zdravý na člověka téměř nikdy neútočí a útoky jedinců nemocných vzteklinou jsou neobyčejně vzácné. V Evropě doposud neexistuje případ, že by rys usmrtil, nebo vážně zranil člověka. V České republice není známo žádné napadení, ze Slovenska víme o třech případech, které však skončily pouhým poškrábáním (web 10). 33

5.4 Škody na hospodářských zvířatech Velké šelmy u nás nežijí jen v územně omezených přirozených nebo přírodě blízkých lesních ekosystémech, ale i v krajině, kterou člověk dost pozměnil a využívá ji. Stávají se tak určitým potravním konkurentem člověka a mohou omezovat některé činnosti (chov hospodářských zvířat, myslivost atd.). Přežití velkých šelem v naší přírodě závisí na pozitivním postoji veřejnosti k nim, především však na účelné náhradě škod. Škody, které v České republice velké šelmy způsobily, se podle zákona proplácejí od roku 2000. Celkový podíl hospodářských zvířat zabitých velkými šelmami v Evropě zpravidla nepřesahuje jedno procento stavů, ale např. v Alpách jsou přirozené ztráty u pastevně chovaných ovcí 3 – 5 % (web 10). Tab. 6. Škody způsobené za rok 2000 - 2007

rys vlk medvěd

ovce 3 163 4

kozy 3 -

telata 4 -

včelstvo 5

Škody za rok 2007 působili jen vlci v CHKO i mimo ní. Usmrtili 9 ovcí a 2 telata. Ve skutečnosti jsou však škody vyšší, protože ne všichni škody nahlásí. 5.4.1 Náhrady škod způsobených vlky, medvědy a rysy na hospodářských zvířatech Česká republika usiluje o zachování výše uvedených druhů v naší přírodě. V případě, že tito živočichové způsobí škodu, poškozený má právo žádat o její náhradu. Zákon č.115/2000 Sb., o poskytování škod. Dle tohoto zákona se nahrazuje škoda způsobena vybraným živočichem na: a) životě nebo zdraví fyzické osoby, b) vymezených domestikovaných zvířatech (skot, prasata, ovce, kozy, hrabavá a vodní drůbež, koně, osli a jejich kříženci, králíci a kožešinová zvířata), c) psech sloužících k hlídání vybraných domestikovaných zvířat (např. slovenský čuvač, německý ovčák, kavkazský ovčák, kuvazs, pyrenejský pastevecký pes), d) rybách (ryby chované k hospodářských účelům v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách) a rovněž ryby v rybářských revírech, 34

e) včelstvech a včelařském zařízení, f) nesklizených polních plodinách, g) trvalých porostech h) uzavřených objektech (budova, ohrada, dvůr, oplocený pozemek) nebo i) movitých věcech v uzavřených objektech za předpokladu splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Náhradu škod u domestikovaných zvířat lze poskytnout jen při splnění těchto podmínek: -

umístění v době vzniku škody v zavřeném objektu nebo elektrickém ohradníku nebo při jejich umístění v době vzniku škody mimo uzavřený objekt nebo el. ohradník byl-li pod přímým dohledem fyzické osoby nebo pasteveckého psa,

-

hrabavá drůbež a vodní drůbež byla umístěna v době vzniku škody v uzavřeném objektu,

-

králíci a kožešinová zvířata byli umístění v době vzniku škody v uzavřeném objektu.

Náhrada škody na polních plodinách se neposkytne, pokud nebyly sklizeny v agrotechnických lhůtách obvyklých pro dané území. Náhrada se poskytne, pokud nebyly polní plodiny sklizeny z důvodu vhodného zvláštního zřetele (např. z důvodu ochrany přírody). Náhradu škody lze poskytnout na uzavřených objektech, a to v případech, že škoda nebyla způsobena přímo vybraným zvláště chráněným živočichem, ale způsobila ji vymezená domestikovaná zvířata z důvodu napadení zvláště chráněným živočichem. 5.4.2 Postup při ohlášení škody Na území Chráněné krajinné oblasti Beskydy je poškozený povinen do 48 hodin ohlásit vzniklou škodu Správě CHKO Beskydy, která provede místní šetření a vystaví protokol, který zašle příslušnému krajskému úřadu jako podklad pro vyhodnocení této události. Mimo území CHKO Beskydy se škoda hlásí na příslušném městském úřadě – odboru životního prostředí. Poškozený pošle krajskému úřadu písemnou žádost o náhradu škody, k níž přiloží posudek veterináře (potvrzení škody na hospodářských zvířatech), doklad o vlastnickém vztahu k hospodářským zvířatům (je možné i čestné prohlášení), doklady o výši úhrady za veterinární vyšetření, za léky pro zraněná zvířata, za odvoz do kafilerie (ŠULGAN et al. 2007). 35

6 ZÁVĚR Tato bakalářská práce podává ucelené informace o velkých šelmách (rys ostrovid, medvěd hnědý, vlk obecný) a je rozdělena na dvě části. V první části se na základě níže uvedené prostudované literatury snažím charakterizovat nejohroženější druhy velkých šelem, vyskytujících se v Evropě (popis, ekologické nároky, zjištění, biologie, potrava, historické a současné rozšíření). V druhé části se snažím definovat pozitivní a negativní vlivy výskytu a samotný výskyt velkých šelem v ČR (Beskydech). Dospěla jsem k těmto závěrům. Nejpočetnější skupinu šelem v Beskydech tvoří silně ohrožený rys ostrovid (10 – 15 ks, vývoj populace – stabilní), pak následují dva kriticky ohrožené druhy – medvěd hnědý (2 – 5 ks, vývoj populace – rostoucí ) a vlk obecný (5 – 10 ks, vývoj populace – rostoucí). Získané údaje z 1 – 2 sčítacích denních akcí byly doplněny poznatky z průběhu celého roku. Tak byl získán částečný přehled o rozšíření těchto šelem. Místy výskytu šelem jsou nejvyšší a nejodlehlejší horské masivy – Smrk, Trojačka, Kněhyně, Čertův mlýn, Lysá hora, Travný, Ostrý, Ropice, hřebenová část Vsetínských vrchů a hory na moravskoslovenském pomezí – Velký Polom, Malý Polom, Bílý kříž a Javorníky. Velké šelmy se dokážou přizpůsobit podmínkám v beskydských lesích. CHKO se snaží poskytovat dobré životní podmínky, ale i tak nedojde v Beskydech k přemnožení, protože každé zvíře má své teritorium, které si bude vždy hájit. Význam velkých šelem v přírodě je důležitý. Ovlivňují přírodní rovnováhu a kvalitu populací kořisti. V některých případech mohou omezit i člověka (chov hospodářských zvířat, myslivost atd.). Jestli velké šelmy v naší přírodě přežijí, závisí jen na pozitivním postoji veřejnosti. Příčinou úmrtí nejsou jen nemoci, útoky jiných živočichů, střety s motorovými vozidly, ale i pytláctví. Pokud se nenaučí lidé žít s těmito šelmami, je přirozený návrat velkých šelem obtížný nebo prakticky nemožný.

36

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ANDĚRA M., HANZAL V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice. Předběžná verze II. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha, 85 s. ANDĚRA M., HORÁČEK I., 2005: Poznáváme naše savce. Sobotáles, Praha, 327 s. BARTOŠOVÁ D., 2008: CHKO Beskydy – evropský významná lokalita velkých šelem. Veronica, 22(1): 12–15 s. ČERVENÝ J. et. al, 2004: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, Praha, 591 s. DUNGEL J., GAISLER J., 2002: Atlas savců České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 150 s. FELIX J., 1977: Evropská fauna. Artia, Praha, 305 s. GAISLER J., ZEJDA J.,1997: Savci. Aventinum, Praha, 496 s. GREGOR J. et. al, 2001: Ochrana ovcí před velkými šelmami. Český svaz ochrany přírody, Valašské Meziříčí, 31 s. HELL, P., SLAMEČKA, J., 1999. Medveď v slovenských Karpatoch a vo svete. PaRPRESS Bratislava: 148 s. HELL, P., SLAMEČKA, J., GAŠPARÍK, J., 2001. Vlk v slovenských Karpatoch a vo svete. PaRPRESS Bratislava: 183 s. JEDRZEJEWSKI W., JEDRZEJEWSKA B., 2005: Large carnivores and ungulates in European temperate forest ecosystems: bottom u pand top down kontrol, s. 246. In: RAY C., REDFORD K. H., STENECK R. S., BERGER J., Large carnivores and the conservation of biodiverzity. Island Press, Washington D.C., 526 s. KRATOCHVÍL J., 1973: Použitá zoologie. Obratlovci 2. SZN, Praha, 320 s. KUNC L., BARTOŠOVÁ D., 2005: Patří velké šelmy do Beskyd? Živa, 2005, 40s. roč. 53, č. 1, s. 37 – 40. KUNC, L., et. al, 2002. Velké šelmy v Beskydech. ČSOP Valašské Meziříčí a LČR, 24s.

37

MECH D., BOITIANI L., 2003: Wolves: Behavoiur, Ecology and Conservation. The University of Chicago Press, Chicago, 448 s. OKARMA H., 1995: The trophic ecology of wolves and thein predaroyrole in ungulate coumunities of forest in Europe. Acta Theriologica 40, s. 335 – 3886 OKARMA H., et. al, 1997: Predation of Eurasian lynč on roe deer and red deer in Bialowieza Primevaela forest, Poland. Acta Theriologica 42, s. 203 - 204 SWENSON E. J., GERSTL N., DAHLE B., ZEDROSSER A., 2001: Akčné plány preochranu medveďa hnedého v Európe (Ursus arctos). MŽP SR, Zvolen, 38 s. ŠTĚPÁNEK O., 1972: Atlas obratlovců. SPN, Praha, 17 s. ŠULGAN F. et al, 2007: Medvěd hnědý. ZO ČSOP Radhošt, Rožnov pod Radhoštěm, 1s. ŠULGAN F. et. al, 2007: Poskytování náhrad škod. ZO ČSOP Radhošt, Rožnov pod Radhoštěm, 1 s. TELNAROVÁ B., 2004: Výskyt velkých šelem v prostoru horského masivu Smrk. Ostravská univerzita v Ostravě, 53 s. TELNAROVÁ B., 2006: Etoekologie rysa ostrovida (Lynx lynx) v centrální části Moravskoslezských Beskyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 70 s.

Internetové zdroje web1: Charakteristika oblasti Beskyd. Příspěvek online [cit. 2008-03-27], dostupné na: http://www.beskydy.ochranaprirody.cz/ web 2: Geologie Beskyd. Příspěvek online [cit. 2008-03 26], dostupné nahttp://informace.beskydy.cz/Content/clanek.aspx?clanekid=18312&lid=1 web 3: Vodstvo Beskyd. Příspěvek online [cit. 2008-03-28], dostupné na: http://informace.beskydy.cz./Content/clanek.aspx?clanekid=18309&lid=1 web 4: Podnebí Beskyd. Příspěvek online [cit. 2008-03-28], dostupné na: http://www.beskydy.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=122 38

web 5: Výskyt šelem. Příspěvek online [cit. 2008-04-2], dostupné na: http://www.selmy.cz/vyskyt-selem/cr/ web 6: Význam velkých šelem. Příspěvek online [cit. 2008-04-6], dostupné na: http://www.selmy.cz/vyznam-v-prirode/ web 7: Terénní příručka, Terénní pomůcka. Příspěvek online [cit. 2008-02-22], dostupné na: http://www.ursus.cz/velke_selmy/kestazeni/kestazeni.html web 8: Výskyt velkých šelem. Příspěvek online [cit. 2008-02-20], dostupné na: http://www.ursus.cz/velke_selmy/Vyskyt_v_CR/Vyskyt_selem_v_CR.html web 9: výskyt šelem v Evropě. Příspěvek online [cit. 2008-02-24], dostupné na: http://www.ursus.cz/velke_selmy/kestazeni/selmy_seminarka.pdf web 10: Ohrožují šelmy člověka? Škody na hospodářských zvířatech. Příspěvek online [cit. 2008-02-20], dostupné na: http://www.valasskakrajina.cz/strana/selmy/#c570 web 11: Vlk obecný. Příspěvek online [cit. 2008-02-02], dostupné na:

http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id2574/?taxonid=1857 web 12: Rys ostrovid. Příspěvek online [cit. 2008-02-02], dostupné na:

http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id2574/?taxonid=1857 web 13: Medvěd hnědý . Příspěvek online [cit. 2008-02-02], dostupné na:

http://www.naturfoto.cz/medved-hnedy-fotografie-7640.html

39

8 PŘÍLOHY

40