Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Zhodnocení chovu tetřeva hlušce v oboře Bahenec Bakalářská práce

Brno 2012

Radek Przybyla

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zhodnocení chovu tetřeva hlušce v oboře Bahenec zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................

Radek Przybyla

Za pomoc při zpracování mé bakalářské a její odborné vedení děkuji Ing. Martinu Ernstovi, Ph.D. z Ústavu ochrany lesů a myslivosti, Lesnické a dřevařské fakulty, Mendelovy univerzity v Brně, Ing. Petru jirkovskému z LZ Boubín a panu Stanislavu Martynkovi, majiteli odchovny v oboře Bahenec. Dále bych chtěl poděkovat nejmenovaným pracovníkům MZe, Lesů České republiky, s.p., ČIŽP, KRNAP a VÚLHM Jíloviště-Strnady. Radek Przybyla

ABSTRAKT Zhodnocení chovu tetřeva hlušce v oboře Bahenec Radek Przybyla Bakalářská práce zahrnuje především biologii a etologii tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), vývoj jeho početních stavů v České republice a konkrétně počty v oblasti Beskyd. Dále obsahuje problematiku jeho chovu tetřeva v zajetí a informace o dotacích pro tohoto kriticky ohroženého ptáka. Jsou zde shrnuty informace z většiny, v současné době funkčních chovů tetřeva u nás a z jednoho chovu, který byl již zrušen. Ty jsou společně s údaji o dotacích statisticky zpracovány a vytvářejí tak přehled o současném chovu. Závěrem je porovnán chov v oboře Bahenec s ostatními chovy v ČR. Klíčová slova: chov, tetřev hlušec, Beskydy, dotace,

ABSTRACT Evaluation of breeding capercaillie in game park Bahenec Radek Przybyla The bachelor thesis mainly consist biology and ethology capercaillie (Tetrao urogallus), development of numbers in the Czech Republic and in particularly the nubers iin Beskydy. It also includes the issues of breeding capercaillie in captivy and informations on subsidies for this critically endangered bird. It summarizes information from the majority these days functional grouse breeding in Czech Republic and from one of the breeding, which was caceled. They are, together with data on subsidies statistically processed and form overview of the current breed. Finally, is breeding in game park Behenec compared to other breeds in the Czech Republic. Key word: breeding, capercaillie, Beskydy, subsidy

Obsah 1

ÚVOD........................................................................................................................ 9

2

CÍL PRÁCE ............................................................................................................. 11

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 12 3.1

Taxonomie........................................................................................................ 12

3.2

Rozšíření .......................................................................................................... 12

3.2.1

Rozšíření v České republice ..................................................................... 13

3.2.2

Výskyt v Těšínských Beskydech .............................................................. 13

3.3

Morfologie a etologie ....................................................................................... 14

3.4

Rozmnožování.................................................................................................. 15

3.5

Potrava.............................................................................................................. 16

3.6

Chov ................................................................................................................. 18

3.6.1

Voliéry ...................................................................................................... 18

3.6.2

Krmení ...................................................................................................... 20

3.6.3

Líhnutí v zajetí .......................................................................................... 21

3.6.4

Odchov v zajetí ......................................................................................... 22

3.7

Záchranný program a dotační systém .............................................................. 24

3.7.1

Záchranný program ................................................................................... 24

3.7.2

Reintrodukce z pohledu ZP....................................................................... 26

3.7.3

Dotační systém v současnosti ................................................................... 27

4

METODIKA ............................................................................................................ 29

5

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ............................... 30 5.1

Chov tetřeva v ČR ............................................................................................ 30

5.2

Širší územní vztahy obory Bahenec ................................................................. 30

5.2.1

Chov v oboře Bahenec .............................................................................. 31

5.2.2

Chovná zařízení ........................................................................................ 31

5.3

6

Informace z dalších chovů v ČR ...................................................................... 34

5.3.1

Odchovna Mlynářovice............................................................................. 34

5.3.2

Městské lesy Jindřichův Hradec ............................................................... 36

5.3.3

Odchovna Vidly ........................................................................................ 36

VÝSLEDKY............................................................................................................ 38 6.1

Obora Bahenec ................................................................................................. 38

6.2

Odchovna Mlynářovice .................................................................................... 39

6.3

Odchovna Vidly ............................................................................................... 41

7

DISKUZE ................................................................................................................ 45

8

ZÁVĚR .................................................................................................................... 47

9

SUMMARY ............................................................................................................ 49

10

LITERATURA .................................................................................................... 50

11

SEZNAM PŘÍLOH: ............................................................................................ 53

1

ÚVOD Tetřev hlušec patří mezi nejstarší obyvatele našich lesů. Celá řada autorů uvádí,

že se do Evropy dostal přibližně před 4 miliony let. Je největším lesním kurem, který je vázán na velké lesní komplexy. První písemná zmínka z našeho území je ve zprávě Ibrahíma Ibn Jakúba, který navštívil české kraje v letech 965 - 966. Z historických pramenů lze vyčíst, že stavy tetřeva byly ve středověku poměrně vysoké. Tetřeví zvěř měla značný hospodářský význam, kdy byla lovena do zámeckých a panských kuchyní. V této době byl tetřev oblíbeným Velikonočním pokrmem. (Andreska a Andresková, 1993) V 17. století a první polovině 18. století se tetřevi vyskytovali ve všech horských lesích a ve většině vnitrozemských lesních komplexů (v Brdech, na Křivoklátsku, na Mimoňsku, v Tepelské vrchovině). Jejich počet nebyl v té době až tak vysoký, proto vlivem třicetileté války došlo k ještě výraznějšímu snížení početních stavů. Příčinou nebyl ani tak intenzivní lov, jako spíš způsob hospodaření v lesích. Často se v lese pásl dobytek, mnohdy se kvůli dřevu kácely rozsáhlé lesní porosty. K tomu přispíval zejména nedostatečný odstřel škodné zvěře spolu s pytláctvím (Baldrian, 1999). Na přelomu 18. a 19. století zájem o lov tetřeva vzrostl zejména s rozvojem výroby střelných zbraní a to v době, když se objevily kulovnice s poměrně přesnými perličkovými mířidly. Naštěstí se lov omezil na odstřel kohoutů v době toku. Individuální lov tokajícího tetřeva vyžadoval kus loveckého umění a poskytoval vrcholný lovecký zážitek. Zmínky o hostech pozvaných na lov tetřeva se od druhé poloviny 18. století objevují na Křivoklátsku a postupně i na panstvích jihočeských (v Bechyni a Nových Hradech) a severočeských (v České Kamenici a Doksech). Tetřevům byla věnována pozornost celoročně. Hubila se zvěř škodná, tokaniště se chránila a v místech hnízdění či vyvádění mladých kuřat byla zakázána lesní činnost i vstup do lesa (Baldrian, 1999). Pokles početnosti následoval dále po první a po druhé světové válce. Byl způsoben především likvidací vhodného biotopu, velkoplošným mýcením lesa, nárůstem početnosti černé zvěře a predátorů a zvyšováním turistického ruchu. Populace tetřeví zvěře zůstaly zachovány pouze v hraničních oblastech, které byly pro veřejnost uzavřeny (Andreska a Andresková, 1993). Početnost tetřeva hlušce i plocha jím obývaná v České republice ve 20. století vytrvale klesaly, přičemž prudký zvrat nastal zejména ve 40. letech minulého století. 9

Nejdříve vymizel z nížinných lokalit ve vnitrozemí, stejný trend později následoval i v horských oblastech v pohraničí. V 80. Letech, byl výskyt tetřeva hlušce omezen pouze na nejvyšší polohy horských oblastí se zachovalými horskými smrkovými porosty. Většina zbytkových populací byla s výjimkou Šumavy početně velmi omezených. Odhad početnosti populace v České republice na začátku 90. let činil 100150 samců (Hudec, Šťastný a kol., 1995). Lov tetřeva hlušce byl u nás možný do roku 1978. Od roku 1979 až do teď je tetřev podle zákona o myslivosti druhem celoročně hájeným. (Zabloudil, Vala, Ernst, 2008) Poslední léta lidské společnosti jsou poznamenána ústupem některých druhů fauny a flóry, což bohužel platí i o tetřevovi. Dochází totiž k dramatickým poklesům jeho výskytu a jeho biotopu, který i nyní musí stále ustupovat jednotlivým zájmům „lidstva“. Zřejmě v důsledku antropických, ale i jiných vlivů místy zcela zmizel a jeho areál se stal silně disjunktivním, kdy jednotlivé populace nabývají reliktního charakteru. O ústupu tetřeva máme zprávy téměř ze všech evropských zemí, kde se dosud vyskytuje. V Evropě se souvisle vyskytuje pouze ve Skandinávii, kam zasahuje bez přerušení z Asie. Jinde se jeho areál rozpadá na výběžky a ostrovy, což téměř jistě ukazuje, že jde o zbytky někdejšího většího a souvislejšího rozšíření. V současné době již nelze hovořit o hospodářském nebo trofejovém významu a přesto

je

tomuto

lesnímu

kurovi

věnována

značná

pozornost

především

zainteresovanou mysliveckou veřejností, což bohužel mnohdy nestačí. Jsou sice pokusy o umělý odchov a následné vysazení do volné přírody, dále zařazení tetřeva mezi celoročně hájené druhy zvěře, ale bylo by žádoucí, aby se tato lesní zvěř, jako přírodní a kulturní hodnota, stala zájmem celé společnosti. Právě tato skutečnost by byla šancí ke znovuobnovení jeho biotopu, který je základním předpokladem k existenci. (Ernst 2000) V ČR fungují k dnešnímu dni dva chovy tetřeva hlušce, které vykazují úspěchy. Chov Městských lesů Jindřichův Hradec potřebné informace neposkytl. Existují velké chovy, které spadají do kompetence Lesy ČR, s.p., a také malé v rukou soukromých osob. Právě jedním z těchto pokusů o záchranu našeho největšího lesního kura je soukromý chov v oboře Bahenec. Ač není chov tohoto velice náchylného a silně ohroženého druhu nic jednoduchého, ať už z pohledu finanční či časové náročnosti, i v dnešní uspěchané době se najdou organizace nebo lidé, kterým není budoucnost tetřeva lhostejná. 10

2

CÍL PRÁCE V prvé řadě je cílem této bakalářské práce shrnutí obecných informací, týkajících se

tetřeva hlušce (Tetrao urogallus). Ty zahrnují taxonomii, informace o rozšíření jednotlivých poddruhů ve světě a rozšíření tetřeva v ČR. Dále morfologii a biologii tohoto kurovitého ptáka. Jsou zde zahrnuty kritéria pro úspěšný chov v zajetí a podmínky pro umělý odchov tetřevů. Je zde také obsažen vývoj početních stavů tetřevů v České republice a v oblasti Beskyd. Dále tato práce porovnává umělý chov tetřeva v oboře Bahenec s dalšími chovy v ČR. Jde především o vyhodnocení počtu snesených vajec, vylíhnutých kuřat a jedinců, které se podařilo odchovat do dospělosti. Jelikož každý chov používá vlastní metodu evidence, jsou tato data pro přehlednost uspořádána do jednotného systému. Z porovnání získaných dat by mělo být možné odvodit trend, kterým se bude chov nadále ubírat. Dále práce zahrnuje zhodnocení dotačního systému pro tetřeva hlušce (Tetrao urogallus urogallus). Zhodnocení spočívá ve zjištění, jaké dotace je možné pro tetřeva využívat a jaká jsou kritéria pro jejich získání. Po získání těchto údajů bude pro každý dotační titul vyhodnocen počet žadatelů a výše částky, kterou jsou tetřevi podporováni.

11

3 3.1

LITERÁRNÍ PŘEHLED Taxonomie Ze zoologického hlediska řadíme tetřeva hlušce do říše živočichové (Animalia),

podříše mnohobuněční (Metazoa), kmene strunatci (Chordata), nadtřídy obratlovci (Vertebrata), třídy ptáci (Aves), řádu hrabaví (Galliformes), čeledi tetřevovití (Tetraonidae), podčeledi tetřevové (Tetraoninae) a rodu tetřev (Tetrao). Tetřev hlušec má několik geografických poddruhů. V celém areálu je možné rozeznat tyto poddruhy, lišící se různými odchylkami zbarvení a také velikostí jedinců (Šťastný a kol., 2006, Ernst, 2000): 1. Tetrao urogallus absoletus Singirewskij, 1937, který má těžiště výskytu v severní části Ruska a Sibiře. 2. Tetrao urogallus aquitanicus Ingram, 1915 (tetřev hlušec pyrenejský) 3. Tetrao urogallus cantabricus Castroviejo, 1967 s výskytem v Kantabrijských horách. 4. Tetrao urogallus Karelicus Lonnberg, 1824, který je rozšířen v Karelii. 5. Tetrao urogallus lonnbergii Singirewskij, 1957, výskyt na poloostrově Kola. 6. Tetrao urogallus major Brehm, 1831 (tetřev hlušec středoevropský) 7. Tetrao urogallus pleskei Stegman, 1926 rozšířený v západní i centrální části Ruska, dále v Litvě, Bělorusku, Ukrajině a Lotyšsku. 8. Tetrao urogallus rudolfi Dombrowski, 1912 (tetřev hlušec karpatský) 9. Tetrao urogallus uralensis Monzbier, 1887 (tetřev hlušec uralský) 10. Tetrao urogallus urogallus Linné, 1758 (tetřev hlušec evropský) 11. Tetrao urogallus volgensis Baturin, 1907 obývající střední a severní části Uralu pásmem lesostepí až do Ostrovských hor. 12. Tetrao urogallus taczanowskii Steineger, 1885 (tetřev hlušec sibiřský) 3.2

Rozšíření Tetřev se vyskytuje v celé Evropě s výjimkou Pyrenejského poloostrova

a východních a jižních Karpat, na východ do severozápadní Sibiře. Především vlivem ničení vhodného prostředí a přímého pronásledování člověkem vymizel v Evropě z řady níže položených oblastí, areál se celkově zmenšil, stal se silně disjunktivním a jednotlivé populace nabývají reliktního charakteru. Zcela vyhuben byl v Irsku (1770), Anglii (v XVII. stol.), Skotsku 1770/85), Belgii (1820) a Dánsku (1897). Ve Skotsku byl však v r. 1837 znovu útěšně vysazen. V Rakousku a Švýcarsku byl v druhé polovině 12

XIX. stol. Zaznamenán krátkodobý nárůst početnosti, který vedl až k dočasnému osídlení Maďarska (1880-ca1950). V současné době je všude ve střední Evropě na silném ústupu. Hnízdní populace v sousedních státech: Německo 750-1500 „párů“, Polsko 300-500p. (podle Snowa a Perrinse 1998 ne více než 600ex.), Slovensko 500700p., Rakousko 7000-10 000p. (Hudec a kol., 2005) 3.2.1 Rozšíření v České republice V České republice jde o stálého ptáka, rozšířeného v současnosti jen v několika horských oblastech. V období 1985-89 nebyl tetřev ve vnitrozemí již zaznamenán a jeho výskyt byl omezen pouze na některá hraniční horstva – Šumavu, Český les, Slavkovský les, nejzápadnější Krušné hory, Krkonoše, Hrubý Jeseník, Moravskoslezské Beskydy a jih Českomoravské vrchoviny při hranicích s Rakouskem (Šťastný a kol., 1997). V současné době je těžištěm výskytu Šumava, kde žije 90% všech našich tetřevů (Bufka a kol, 2000). K roku 2007 populace tetřevů v ČR čítala asi 250 kusů. (Hora a kol., 2010.)

Zbytkové populace se vyskytují ve Slavkovském lese, Beskydech,

Jeseníkách mezi 900-1260m (Flousek a Gramsz, 1999), na Šumavě v rozmezí 8201370m (Smrčková, 2000), V Jeseníkách mezi 900-1257m (Barošová, 2000). V několika oblastech proběhly v rámci Záchranného programu MŽP ČR reintrodukční pokusy, v Krkonoších, Brdech na Šumavě, v Jeseníkách a Českém lese (Hudec a kol., 2005). V současné době tetřevy vypouští pouze Lesy ČR s.p., Městské lesy Domažlice a Město Domažlice. Tyto subjekty jsou jediné, kteřé žádají o dotace z dotačního titulu ministerstva zemědělství Podpora ohrožených druhů zvěře. 3.2.2 Výskyt v Těšínských Beskydech Ještě kolem roku 1960 v honitbě Tyra a jejím okolí (Babí, Kalužný, Ostrý, Slavíč a Smrčina) se vyskytovali tetřevi běžně a nebylo vzácností pozorovat nebo slyšet tokat několik kohoutů najednou. V lokalitě Smrčina bylo pozorováno 6 mladých kohoutů, kteří v rozsáhlém borůvkovišti zobali borůvky. Ještě v roce 1960, ale i později, byli tetřevi loveni, poslední tetřev byl zde uloven v r. 1969 (Krop, 1997). V povodí Lomné bylo v 50. Letech 20. Stol. Známo 10 tokanišť. Stavy tetřevů v letech 1936-38 (kohouti, slepice): 1936-48, 116, 1937-40, 110, 1938-41, 115.

13

V pozdějších letech se stavy prudce snížily: 1958-3, 5, 1962-1, 3, 1963,-4, 6. (Hudec, a kol., 1966) Monitoring tetřevovitých v Beskydech je prováděn znovu od roku 2005. Metodika tohoto monitoringu je následující: Jarní sčítání tokajících samců od poloviny března do poloviny května (PO Šumava) nebo sčítání a registrace pobytových stop na liniích (PO Beskydy). Doplňkově celoroční registrace všech záznamů pobytových známek (stopy, peří, trus, oštipky, skořápky, zbytky hnízda). (Hora a kol., 2010) Výsledky tohoto monitoringu v Beskydech jsou: V PO Beskydy byla potvrzena přítomnost tetřeva každoročně. V letech 2005 a 2007 po jednom záznamu na liniích v území Kněhyně-Čertův mlýn, v roce 2006 na liniích v oblasti Smrku byla zaznamenána 3 místa s pobytovými stopami tetřeva. Mimo monitoring bylo v roce 2005 hlášeno 47 pozorování (9 kohoutů, 38 slepic), v roce 2006 pak 18 pozorování (9 kohoutů, 9 slepic) a v roce 2007 pouze 11 pozorování (3 kohouti, 8 slepic), přičemž ve všech letech byly pozorovány slepice s kuřaty. V roce 2008 byla odhadnuta početnost tetřeva hlušce v mapované oblasti Beskyd na 0-1kohout a 2-3 slepice. V rámci monitoringu nebyla jeho přítomnost zjištěna. Nicméně tetřeví kohout byl pozorován 10.4.2008 revírníkem na J svahu Ostrého vrchu (okolí PR Čerňavina) (Jůzová a Krupa, 2006). Autoři dále uvádí, že v roce 2009 byl jejich monitoringem zaznamenán trus tetřeví slepice na jižním svahu Malého Travného a dále byli pozorováni pracovníky AOPK dva kohouti poblíž PR Travný potok. Mimo období výzkumu byl dne 5.3.2009 nalezen účastníky Vlčích hlídek (Hnutí Duha) poblíž NPR Mazák trus tetřeví slípky. (Krupa, 2009) V roce 2010 nalezl Krupa (2010) tetřeví trus na JV svahu Smrku a více pozorování v tomto roce neuvádí. V roce 2011 již Krupa(2011) neuvádí žádná pozorování tetřeva v Beskydech. 3.3

Morfologie a etologie Náš největší hrabavý pták. Samec téměř velikosti krocana vážící od 3450 do

5100 g (Hudec a kol., 2005). Vyvinula se u něj výrazná pohlavní dvojtvárnost, samec a samice se nápadně odlišují. Samec je černohnědý, na hrudníku kovově modrozelený. Nad očima má vyvinuté výrazné kožní zduřeniny – poušky. Ocas, myslivecky zvaný tatrč, je poměrně dlouhý a zaoblený; tetřev jej v toku roztahuje do širokého vějíře (Málková a kol., 2012). Vějíř tatrče je černý s drobnými bílými skvrnami v polovině až horní třetině délky, obvykle osmnácti rýdovacích per (Roháček, 2007). Na břiše a ocase 14

se vyskytují různě velké bílé skvrny, které na ocase vytvářejí nepravidelný bílý pruh (Málková, a kol. 2012). Tento pruh je u mladých kohoutů méně patrný, tvořený spíše skvrnami. S narůstajícím věkem splývajícími v bílý pás (Hromas a kol., 2000). Silné hrabavé nohy jsou celé opeřené s výraznými třásněmi na prstech (Málková a kol., 2012). Samice je menší s hmotností průměrně 2140 g (Hudec a kol., 2005). Oproti samci je méně nápadně zbarvená. Základní barva je kaštanově hnědá s černohnědým příčným proužkováním, které je nejvýraznější na zádech. Na hrudi má výraznou rezavou skvrnu. Poušky jsou mnohem menší než u samce, často špatně patrné (Málková a kol., 2012). Společným znakem obojího pohlaví je ozobí opeřené krátkými pírky a opeřené běháky. Ty jsou na zimu porostlé rohovitými třásničkami, které slouží k snadnější chůzi po sněhu a k lepší stabilitě na zledovatělých větvích stromů (Roháček, 2007). Mláďata jsou zbarvená podobně jako samice, ale skvrnění zvláště na spodině těla není tak kontrastní. Prachový šat je z vrchní strany okrově hnědý, temeno mírně skvrněné, spodina nažloutlá. Zobák je světle nažloutle rohový, drápy šedohnědé, duhovka hnědá. (Hudec a kol., 2006). Tetřev působí celkově těžkopádným dojmem, ale pohybuje se dobře jak na pevném povrchu, tak i ve vzduchu. Pomalá chůze po půdním povrchu je typická kývavým pohybem těla ze strany na stranu, krk je nepatrně natažen dopředu a vějíř ocasu není rozevřený, ale volně spuštěný. Během rychlého běhu se krk výrazně prodlužuje vpřed. Při vzlétávání vydávají letky tetřeva značný hluk. V letu tvoří celé tělo jednu linii a let je typický svoji těžkopádností a střídáním fází prudkého mávání křídly a klouzavého letu (Ernst, 2000). 3.4

Rozmnožování Významným obdobím života tetřeva je doba páření. Svatební projevy se

nazývají tokem (Roháček, 2007). Samci a samice žijí celý rok odděleně a ke společným setkáním dochází pouze v období rozmnožování. Faktorem, který určuje začátek toku, je především délka dne (Málková a kol., 2012). Tok začíná v nižších polohách již v březnu, výjimečně dříve, vrcholí v dubnu a končí v horách v květnu. Zpočátku toká více samců blízko sebe, později se rozmístí dále od sebe. Samec toká zpravidla na silných větvích okrajového stromu nebo v řídkém 15

porostu. Zapadne na zvolený strom již na večer, a nezjistí-li nic podezřelého, vydává zvláštní říhavé zvuky, zvané myslivecké mluvě „vrzání“. Tok začíná velmi brzy na rozednívání. Na začátku je to tzv. „pukání“ nebo „klepání“, je-li druhý zvuk měkčí, je nazýván“zvonkováním“. Následuje „trylek“, což je jen značně zrychlené, 7-8x opakované dvojité pukání. „Trylek bývá zpravidla ukončen značně silnějším zvukem, zvaným „vylousknutí“ (zní jako mlasknutí jazykem nebo vylétnutím zátky z láhve). Poslední část je „broušení“, které je podobné rychlému přejíždění brousku po kose a trvá 3-5 sekund (Hudec a kol., 2006). Právě „broušení“ dalo tetřevovi jméno hlušec. Po dobu dvou až tří vteřin tetřev neslyší, což je snad zčásti způsobeno mechanicky a zčásti jeho „roztoužením“ (Baldrian, 1999). Při „trylku“ je krk více zdvižen. Při „vylousknutí“ zavře zobák. Při „broušení“ je natažen krk kolmo vzhůru a zobák je široce rozevřen, což budí dojem, jako by rychle a těžko polykal velké sousto (Hudec a kol., 2006). Lov tetřeva v toku využívá právě krátkou frázi „broušení“, během níž tetřev neslyší, ale vidí. Opakovanými delšími skoky se lovec dostane na dostřel a může kohouta ulovit, pokud ovšem není „zrazen“ slepicemi, které slyší i vidí v průběhu celého toku. Lov je obtížný sportovní i taktický výkon. Přestože na tokaništi bývá i několik kohoutů, obvykle se podaří ulovit pouze jednoho. Úspěšnost lovu závisí také na obeznání kohoutu, tedy na znalosti, kde jsou jejich tokaniště a na určení, zda kohout toká dobře, tj. pravidelně (Baldrian, 1999). Vzdálenost tokanišť v neporušeném lese je okolo 2 kilometrů. Slepice a mladší kohouti navštěvují vždy několik tokanišť, přičemž slepice se vždy páří s dominantním kohoutem (Málková a kol., 2012). Tokající tetřev mívá tatrč rozevřený do vějíře a zvednutý, klovec a krk vztyčený, křídla spuštěná a při broušení obrací oči v sloup. Mezitím se na tokaništi shromažďují tetřeví slepice a tichým kvokáním, které zní jako gok nebo bak, vábí kohouta. Ten k nim slétne na zem a po nezbytné milostné předehře během rána obšťastní postupně několik slepic. Ty samy kohouta k milostným hrám vydatně povzbuzují tím, že si před ním v roztoužení lehají na zem (Roháček, 2007). 3.5

Potrava Málková a kol., (2012) uváději, že tetřevi jsou z větší části býložraví. Od podzimu do časného jara se živí převážně jehličím borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice kleče (Pinus mugo), borovice vejmutovky (Pinus strobus), jedle bělokoré (Abies alba), smrku ztepilého (Picea abies) a méně pak modřínu 16

opadavého (Larix decidua). Denně dokáže jeden jedinec v tomto období zkonzumovat 110–160 g. Sekundární složkou potravy v tomto období jsou pak jehnědy olší (Alnus spp.) a osik (Populus tremula), listy a pupeny stromů. Pokud není velká sněhová pokrývka, hledá si tetřeví zvěř plody brusinek (Vaccinium vitis idaea) a klikvy (Oxyccocus palustris) (Ernst, 2000). Seiskari (1962) ve Finsku zjistil, že samci žrali borové jehličí těsně pod vrcholky stromů, samice v nižších částech koruny nebo přímo na sněhu v mladých kulturách (Hudec, a kol. 2006). Počátkem jara přidávají pupeny jehličnatých a i listnatých stromů, které oštipují v korunách svým silným zobákem, myslivecky nazývaným klovec (Málková a kol, 2012). Pokud je dostatek jiné potravy, jedí spíše drobné listy, bobule bukvice nebo výhonky rostlin. Kromě toho jsou významnou složkou potravy i larvy nebo kukly mravenců. Jídelníček tetřevů zpestřuje ale i jiný hmyz, který tetřevi hledají zejména na zemi v půdě. Vápník si doplňuje polykáním drobných kamínků. (Kadlíková, 2005). Živočišná potrava tvoří 6 – 10%. Jde převážně o hmyz, který tetřev sbírá na povrchu nebo odkrývá hrabáním. Největším pozřeným živočichem byla ještěrka (Hudec a kol., 2006). Mláďata vyhledávají v doprovodu matky převážně živočišnou potravu, bohatou na bílkoviny. (Málková a kol., 2012). Z hlediska počátečního vývoje kuřete tetřeva hlušce je z druhu potravy nejvýznamnější hmyz. Jedná se především o konzumaci jedinců z nadčeledi mravenci (Formicaceae) a to mravence lesního (Formica rufa) (Šmídová, 2008). Z toho je patrné, že pro zdárnou reintrodukci, je potřeba vybírat stanoviště s dostatečným výskytem mravenců. Letní období nabízí tetřevům potravu jako je brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), brusnice brusinka (Vaccinium vitis idaea), maliny (Rubus idaeus) a ostružiny (Rubus caesius). Z borůvčího a brusinek ponechávají pouze nejdřevnatější části (Hjorth, 1994). Na podzim se živí bukvicemi (Fagus sylvatica) a žaludy (Quercus spp.) (Storch, 1993), nedřevnatými letorosty borůvek a pochutnají si i na listech osiky. Potrava je v tomto období doplňována zejména plody jeřabin (Sorbus aucuparius), jalovce (Juniperus communis), bezu černého (Sambucus nigra) a bezu hroznatého (Sambucus racemosa). V říjnu převládá v potravě především klikva a brusinky. Částečně je konzumováno i jehličí (Ernst, 2000).

17

3.6

Chov

3.6.1 Voliéry K chovu tetřevů jsou využívány kovové i dřevěné voliéry o velikosti 4x8m a výšce minimálně 2m. Při větších velikostech voliér stoupá nebezpečí úrazů ptáků nárazem na pletivo. Tetřevovití se rádi vystavují dešti, proto zastřešujeme pouze 1/3 plochy voliéry. Základy jsou vhodné betonové, široké 20-30cm, hluboké minimálně 75cm. Na stěny je nejvhodnější použít pletivo, ovšem do výšky 1m musí být stěny plné a neprůhledné, aby na sebe ptáci neviděli. Na podlahu je nutno dát 20cm vrstvu štěrku nebo štěrkopísku, kvůli rychlému vysychání a čištění. (Posík, 2000). V Polské odchovně Brzóza Królewska v Nadlesnictví Ležajsk se pro chov tetřevů používají tři voliéry o vnitřních rozměrech 15 x 18 m, výšce 2 m a dále jedna o rozměrech 15 x 30 m a výšce 2 m, které zaujímaly plochu 1260 m2. Ohrazeny jsou pletivem o velikosti ok 2 x 2 cm, které je nataženo na dubové kůly a zakopáno 1 m hluboko do půdy, aby došlo k maximální eliminaci škodné. Na pletivo je napnuta ještě plastiková síťovina o velikosti oček 8 x 8 mm, čímž se zamezí možnému poranění tetřevů o kovové pletivo. Uvnitř voliér o rozměrech 15 x 18 m a 18 x 18 m jsou vybudovány dva boxy 3 x 6 m veliké a jeden menší, který je průchozí a rozděluje dva větší boxy. Zároveň se zde nachází pozorovací kazatelna. Jeden z větších boxů je určen pro mladého kohouta, který má povzbuzovat v toku dominantního kohouta. Ten je umístěn ve výběhu voliér. Druhý větší box je neobsazený a slepice zde může v klidu hnízdit, aniž by byla rušena kohoutem. Všechny části voliérového komplexu, tzv. tetřevince, jsou propojeny kulatými otvory o průměru 18 cm, kterými proleze pouze slepice a může si tak vybrat partnera ke kopulaci. Do voliér 15 x 11 m jsou umístěni pohlavně nedospělí jedinci, kteří se toku ještě nezúčastňují. U každého výběhu jsou umístěny dřevěné pozorovatelny, které umožňují biologicko - etologickou observaci. Zastřešení voliér bylo dříve z pletiva, zde však vznikl v březnu 1996 problém se sněhem. Ten nepropadával a tím neumožňoval dostatečný průnik slunečního záření. Z těchto důvodů bylo pletivo nahrazeno sítí. Několik málo hřadů je chráněno před nadměrnými srážkami eternitovými střechami o rozměrech 1 x 2 m. Jinak byli jedinci vystaveni přírodním atmosférickým vlivům. Celý obvod tetřevince je ohrazen neprůhlednou pevnou fólií o výšce 1,5 m, která eliminuje rozhled jedince z voliéry, a drátem, který je napájen střídavým elektrickým proudem. Oba tetřevince jsou pak ohraničeny plotem, který je od 18

nich vzdálen v rozmezí 20-30 m a je rovněž napájen střídavým elektrickým proudem (Ernst, 2000). 3.6.1.1 Vybavení Základní podmínkou veškerého vybavení je snadná čistitelnost. Na krmivo používáme misky z keramiky, porcelánu nebo plastických hmot bez špatně čistitelných hran, na vodu automatické napáječky. Misky klademe na drátěný rošt, aby ptáci nemohli sbírat z misky vypadlou a znečištěnou potravu. Pro popelení připravíme plochou bedničku velikosti 0,5-1m2 naplněnou směsí prosáté rašeliny, zeminy a písku. Připravíme též bedničku s drobnými oblázky. Ve voliéře také rozmístíme větší kameny, pařízky, latě jako hřady a větve či vrcholky jehličnanů jako doplňkový zdroj potravy, úkryt i případný kryt pro hnízdění. Tyto větve občas vyměňujeme (Posík, 2000). V polském odchovu všechny voliéry působí přírodním dojmem. Většina výběhového prostoru je hustě osazena smrkem s příměsí břízy, osiky, jalovce nebo arónie, či rybízu černého a červeného. Půda je porostlá travou a dalšími bylinami, např. kopřivou. Součástí jsou také vývraty, které jsou využívány především v období hnízdění. V aktuálních měsících jsou předkládány vykopané trsy borůvek, které jsou cca 1 x 1 m veliké. Celoročně jsou ve velkém množství předkládány čerstvé borové, smrkové a jedlové větve. V letním období pak osika, dub a větvičky bezu hroznatého, bezu černého a jeřábu ptačího i s plody. Rostlinstvo tedy poskytuje přirozenou ochranu před pernatou a srstnatou škodnou a tvoří též stálou potravní nabídku. Interiér voliér se v případě potřeb také osévá směsí trav a bylin. V období velkého sucha a tepla se spouští umělé zavlažování. Potrava a voda se podávají vždy na stejném místě v plastových miskách, které jsou chráněny pod eternitovou stříškou (1 x 1 m) na čtyřech kůlech. Do vybavení patří také lampy, pod kterými stojí v miskách voda. V noci se lampy na nějaký čas rozsvěcují a do světla přilétá hmyz, který padá do vody. Ráno jej pak tetřevi konzumují a získávají potřebnou dávku živočišné potravy. Popeliště jsou tvořena říčním pískem, z kterého si ptáci vybírají gastrolity a také pískem s příměsí rašeliny pro dobré popelení. V horní třetině korun stromků je připevněna, suků zbavená, borová tyčkovina jako hřady, které jsou vodorovné, ale i šikmé dosahující až k zemi. Hřady neslouží pouze tetřevům pro nocování, ale také chovatelům pro kontrolu chovného hejna. Nemocní ptáci totiž v noci nehřadují a zůstávají na zemi.

19

Pro zajištění dostatečné hygieny jsou každý den posbírány exkrementy a umyty plastové misky, na kterých se podává potrava. (Ernst, 2000). 3.6.2 Krmení Krmení je nutno přizpůsobit způsobu života tetřevovitých. V zimě mají v přírodě za potravu jehličí a pupeny jehličnanů. V létě sbírají různou potravu: květy, různé bobule, listy, hmyz. Toto musíme respektovat, abychom vychovávali ptáky schopné se samostatně uživit po vypuštění do volné přírody. V zimě můžeme doplňkově krmit také zrním, např. ovsem, pšenicí, pohankou, jáhly v množství 40-50g na kus a den. Výběr přirozené potravy pro chov ve voliérách: V lednu a únoru podáváme větve jehličnanů a listnáčů (smrk, jedle, líska, bříza a jiné), karotku, jablka, cibuli, sušené borůvky a jeřabiny, V období březen až duben přidáváme větve s pupeny (osiku, buk a vrbu). Květen a červen zpestříme borůvkovými keříky, pampeliškami, jestřábníkem, podbělem, devětsilem, maliníkem, ostružiníkem, osikovými a vrbovými výhony i s lístky. Červenec a srpen nám dává možnost předkládat i lesní plody jako například maliny, ostružiny, jahody či rybíz. Přidáváme také různé trávy, salát či řeřichu. Pro období září a října je vhodné krmit ptáky borůvčím, osikovými výhony, jeřabinami, slunečnicí, jablky, modřínovými větévkami, bukvicemi, salátem či řeřichou a brusinkami. Počátek zimy musíme opět přizpůsobit přirozené potravě volně žijících tetřevů a předkládat větve jehličnanů (smrk, borovice, jedle), sušené jeřabiny, lískové oříšky, karotku, jablka, bukvice a borůvkové keříčky. U zeleného krmení a dužnatých krmiv se musíme mít na paměti následující: Vyvarovat se zkrmování jedovatých rostlin (zlatý déšť, ptačí zob, břečťan) nesbírat rostliny u okrajů silnic(prach a výfukové plyny) vyvarovat se rostlinám z výběhů pro drůbež a z ploch hnojeným drůbežím trusem plochy pro sběr neošetřovat pesticidy zelené krmení podávat pouze čerstvé a suché zelená krmiva předkládat v malých kouscích nebo zavěšená v trsech asi 40cm nad zemí dužnatá krmiva podávat z počátku v malém množství a toto postupně zvyšovat V době toku, výchovy kuřat a během pelichání je důležité živočišné krmivo pro vysoký obsah bílkovin. Zkrmujeme moučné červy, cvrčky, tvaroh a na tvrdo vařená vejce.

20

Tetřevovití potřebují také malé kamínky (gastrolity) ve svalovém žaludku k rozmělňování potravy. Vhodná velikost zrn písku pro kuřata je 1,0-2,0 mm, pro dospělé samice 3,6-4,0 mm a pro kohouty 4,1-5,0 mm. Předkládáme směs oblázků na misce a ptáci si sami vybírají vhodné. Mají oblíbené světlé oblázky o tvrdosti min. 4 až 5 (Posík, 2000). 3.6.3 Líhnutí v zajetí Chov kuřat lez v zásadě provádět třemi způsoby: 1. Přirozeným způsobem, kdy slepice snáší vejce do hnízda. Snůška trvá déle než 14 dní. Během sedění nesmí být slepice rušena a má mít vlastní voliéru. Slepice musí však být neustále sledována, zda nepřeruší sedění. Když zjistíme, že předčasně sedění přerušila, uložíme vejce do umělé líhně, nebo je svěříme kvočně domácí slepice, která má veterinární prohlídku (Posík, 2000). Ernst (2000) uvádí, že v Polsku se odebírají vejce z hnízda a jsou nahrazována označenými slepičími vajíčky. Odebraná tetřeví vejce se uchovávají ve sběrné místnosti, která je dobře větraná a jinak odpovídá hnízdním podmínkám. Dvakrát denně se zde vejce obracejí a nenechávají se zde déle než 7-14 dní. Jakmile začínají slepice pevně sedět, vrací se všem jejich vajíčka. 2. Líhnutí s kvočnou přináší dobré výsledky pouze tehdy, když máme k dispozici hejno spolehlivých kvočen, nejlépe hedvábíček, které prošly veterinární kontrolou. Asi 5 dnů před klubáním kuřat je nutné přenést vejce do umělé líhně. Výchova kuřat kvočnou není úspěšná, poněvadž si kuřata s kvočnou dobře „nerozumí“ a kvočna je pro kuřata možným zdrojem infekce. 3. Intensivní způsob s umělou líhní, ve které jsou stejné teplotní a vlhkostní podmínky jako v hnízdě tetřeví slepice je také možný. Vejce se odebírají čtyřikrát denně a ukládají se do nových kartonů špičkou dolů. Skladují se při teplotě 12-18 °C a relativní vlhkosti vzduchu 75-85 % nejdéle jeden týden. S vejci je nutné zacházet jemně. Sbírání vajec je zvláště důležité, když je počasí velmi teplé, studené nebo deštivé. Bakterie a viry mohou proniknout póry skořápky a během tří hodin infikovat vejce. Mokrý, nebo znečištěný povrch vajec zvyšuje podstatně nebezpečí infekce. Znečištěné vejce nesmí přijít do styku s čistými vejci a proto je nutno vejce co nejrychleji očistit: nejdříve se očistí hrubé nečistoty a pak se vloží vejce na tři minuty do vody teplé 40 °C. V teplé vodě se opatrně vejci pohybuje, aby se očistila. Pak se vejce osuší vzduchem na roštu. S vejci je nutno manipulovat v rukavicích. Na mechanické očištění se doporučuje používat buničinu. 21

Právě tak důležitá jako včasné očištění vajec je i nutná co nejčastější plynová desinfekce, aby byly zničeny všechny zárodky, pokud se ještě nacházejí na povrchu skořápky. Vejce vložíme na do uzavíratelného zásobníku, ve kterém je roztok: na jeden litr vnitřního prostoru 3,5 ml formalinu (35 %) s 1,75 ml vody a 2,5 mg manganistanu draselného. Při pokojové teplotě je doba plynové desinfekce 30 minut. Pak se vejce uloží na čistý vzduch. Pokud ukládáme vejce do umělé líhně až po několika dnech, znovu je vystavíme plynové desinfekci. Před osazením vajec do líhně je nutno ji pečlivě vyčistit a desinfikovat. V umělé líhni udržujeme teplotu 36,5 ± 0,5 °C při vzdušné vlhkosti 70 ± 5 %. Běhěm prvého překládáme vejce 3 až 4 krát a větráme málo. Ve druhém týdnu již vejce nepřekládáme. Hmotnost vajec během líhnutí se sníží asi o 13 % (Posík, 2000) 3.6.4 Odchov v zajetí Při přirozeném odchovu lze výchovu kuřat svěřit tetřeví kvokající slepici, která je vyseděla. Krmivo pro kuřata i kvočnu dáváme do společné misky. Předpokladem je, že kvočna s kuřaty má samostatnou voliéru, kterou čistíme 4x denně. Kuřata jsou velmi citlivá na nízké teploty a proto je nutné v kryté části voliéry umístit tepelný zářič, instalovaný tak, aby v úrovni kuřat nebyla teplota vyšší než 40 °C. Ztráty při tomto způsobu bývají 50 %. Do loňského roku byl tento způsob odchovu využíván i v oboře Bahenec. V současné době se již tetřevi odchovávají pomocí umělého odchovu. Ten provádíme v postupných etapách ve stále větších odchovných bednách nebo voliérách. Potřeba tepla je u tohoto způsobu pokryta umělým zdrojem, který má stejná kritéria, jako při jeho použití u přirozeného odchovu. Nejvýhodnější je odporový tepelný zdroj, který se používá při odchovu selat. Odchov je prováděn ve skupinách kuřat stejného stáří. Rozdíl ve stáří nemá být větší než 3 dny. V každé skupině je 5 až 6 kuřat. Od třetího dne můžeme kuřata při příznivém počasí vynést přechodně i s odchovnou bednou do venkovního prostoru. Zároveň jim nabízíme také větvičky a trsy trávy. Od desátého dne mohou již být ve venkovních odchovných bednách. U tohoto způsobu odchovu pečlivě dodržujeme hygienu a stále sledujeme všechna kuřata, především zda přijímají potravu a nedostávají průjem. Úspěšnost umělého odchovu bývá 90 %.

22

3.6.4.1 Krmení kuřat při odchovu Den

Hlavní potrava

Doplněk

1.

na tvrdo vařený žloutek (10 minut) mravenčí kukly

2.-8.

žloutek, jemnozrné krmivo pro

krmivo pro bažanty, mravenčí

krůty, pažitka

kukly, tráva, moučný červ (potemník moučný)

pažitka, řebřiček, krmivo pro krůty krmivo pro bažanty, moučný

9.-20.

červ, cvrček, nastrouhaná karotka, tvaroh, hmyz, bobule 21.-40.

pažitka, řebřiček, pampeliška,

krmivo pro bažanty, mouní

šťovík, ptačinec, jestřábník

červi, cvček, nastrouhaná

chlupáček, drn s mravenci, krmivo karotka, tvaroh, hmyz, bobule pro krůty od 40. dne

lesní a měsíční jahody, ostružiny, maliny s listím, borůvky s keříky, rybíz, brusinky, modřínové větvičky, jeřabiny, černý bez, větvičky vrb, vřes

Hmyzí potravu získáváme smýkáním a předkládáme ji ve vhodném množství. Krmivo zbytečně neměníme, aby nedocházelo k poruchám zažívání. Při zkrmování hmyzu jsme opatrní, abychom nezavlekli infekce, zvláště při zkrmování moučných červů. (Posík, 2000)

23

3.7

Záchranný program a dotační systém Záchranný program kriticky ohroženého druhu živočicha tetřeva hlušce v České

republice, byl vypracován na období 1998 – 2007. V současné době je záchranný program MŽP ČR pro tetřeva ukončen, ovšem dotace na vypouštění lze získat podle zákona č. 455/2011 Sb. Konkrétně se jedná o přílohu 9. Závazná pravidla poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích v roce 2012 a způsobu jejich využití. Písmeno G: Příspěvky na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření zahrnuje titul „Podpora ohrožených druhů zvěře“, který se týká i vypouštění tetřeva hlušce. 3.7.1 Záchranný program Ministerstvo životního prostředí vyhláškou č.395/1992 Sb. vyhlásilo tetřeva hlušce za druh živočicha zvláště chráněného a zařadilo ho dle stupně ohrožení do kategorie kriticky ohrožených druhů. Podle § 52 a 79 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zajišťuje MŽP k ochraně kriticky ohrožených druhů živočichů záchranné programy, spočívající ve vypracování návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje s cílem vytvořit podmínky, umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení. Zabezpečení tohoto cíle je předmětem materiálu, zpracovaného z tříletých poznatků pracovní skupiny MŽP pro záchranu tetřeva hlušce u nás a ze závěrů studie Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o., divize ekologie zvěře ”Návrh záchranného programu tetřeva hlušce v ČR", vypracovaného na základě objednávky MŽP. Po dobu působnosti tohoto záchranného programu, byla výše dotace na jednoho vypuštěného tetřeva 14000kč. Po ukončení záchranného programu se tato částka snížila na 7000kč. 3.7.1.1 Areál záchrany tetřeva hlušce Pro existenci tetřeva je rozhodující stav biotopu. Na základě vyhodnocení vývoje a početnosti jednotlivých našich populací byly vybrány oblasti, které byly posouzeny pomocí GIS (hlavní kritéria: výškové a srážkové poměry, doba trvání sněhové pokrývky, velikost lesních komplexů, typ a věk lesních porostů, stupeň ohrožení kalamitami, pásma ohrožení imisemi, délka linií mezi lesní a nelesní půdou, silniční síť atd.) a podle vhodnosti pro naplnění cíle programu tj. přežití a stabilizace populace, byly zařazeny do čtyř skupin: 24

I. oblasti s nejlepšími podmínkami 1. Šumava a Český les 2. Beskydy II. oblasti s dobrými podmínkami 3. Jeseníky 4. Krkonoše 5. Brdy III. oblasti s horšími podmínkami 6. Žďárské vrchy 7. Křivoklátsko IV. oblasti s nepříznivými podmínkami 8. Krušné hory V časovém horizontu 20- 30 let je racionální rozvíjet záchranné aktivity pouze v prvních dvou skupinách (I., II.) s preferencí Šumavy, kde je naše jediná přežívající stabilizovaná populace. V těchto oblastech resp. v jejich jádrech, je třeba přednostně vytvořit síť stabilizovaných center. Jedná se o plochy s optimálním biotopem pro život tetřeva o minimální výměře 20 ha, navzájem vzdálené okolo 5 km. Při výběru těchto center budou podle konkrétních podmínek preferována zvláště chráněná území, především pak území národních parků a chráněných krajinných oblastí. Zároveň bude prověřována možnost vhodného využití nadregionálních, případně regionálních biocenter územních systémů ekologické stability krajiny. Zde bude třeba důsledně prosadit např. prostřednictvím lesních hospodářských plánů realizaci specifických zásad lesnického hospodaření, spočívající především v preferenci maloplošných pasečných a podrostních forem hospodaření, včasných a silných probírkových zásahů snižujících hustotu (zakmenění) porostů, preferování listnatých dřevin ve smrkových porostech, borovice a jedle před smrkem, v ponechání drobných mýtinek a volných ekotonů (o šířce cca 5 m) mezi různověkými porosty, ochraně borůvkových podrostů, v prodloužení obmytí a ve vyloučení používání biocidnich 1átek a umělých hnojiv. Zároveň však bude nutné také omezit tlak predátorů a především rekreační a hospodářské aktivity. V nejpříhodnějších lokalitách je možno umístit vypouštěcí zařízení (adaptační voliéra se zajištující oplocenkou). Tyto zásady se musí promítnout v konkrétních záchranných programech jednotlivých prioritních oblastí. Jejich zpracování v letech 1998 – 1999 zabezpečí MŽP.

25

Dlouhodobé a systematické monitorování těchto center poskytne tak potřebné konkrétní údaje o vývoji tetřevích populací a o efektivnosti realizováno záchranného programu (MŽP, 1998) 3.7.2 Reintrodukce z pohledu ZP V rámci záchranného programu bude u nás preferovaná středoevropská subspecie tetřeva Tetrao urogallus major. Pouze v KRNAP je zcela výjimečně samostatně ověřován chov subspecie Tetrao urogallus urogallus se kterou byly dosaženy slušné výsledky v 80. letech.. Zdrojem ptáků pro reintrodukci budou především naše tři záchranné chovy (Lesy ČR, s.p. – LZ Prachatice a LS Karlovice;, KRNAP) a dovoz ze zahraničí. Ve zcela výjimečných případech při zabezpečení všech předem stanovených podmínek možno uvažovat i o dalších, avšak pouze efektivních záchranných chovech případně i o realizaci dalších vypouštěcích zařízení a to pouze v preferovaných oblastech. Jako minimální se jeví roční potřeba vypouštění 115 ptáků (při obnově populace 25 jedinců v oblasti, při posilování populace na Šumavě min. 15 jedinců). V současné době je tato potřeba pokryta z necelé poloviny, a to především dovozem. Cílem voliérových chovů je doplnění chovných hejnek na optimální stav a postupné dosažení inkubace a odchovu kuřat vlastními nebo adoptivními matkami v podmínkách blízkých přírodě až ve výši do 50 jedinců na jednoho chovatele. Při naplňování tohoto cíle je třeba pro udržení diverzity genofondu chovných hejnek provádět řízenou výměnu chovných jedinců. V případě možnosti ověření kvality a původu lze k tomuto účelu využít i zahraničních chovů. Nejproblematičtějším bodem celého procesu je způsob převodu mladých ptáků do přírodního prostředí a jejich adaptace na toto prostředí. Jako nejvhodnější se u nás ukazuje metoda vypouštění ptáků po 1 – 2 týdnech pobytu v adaptační voliéře přes zajišťovací oplocenku a metoda vypouštění přímo z odchovny. Vlastní reintrodukci zabezpečí uživatelé dotčených honiteb, konkrétně správy NP a CHKO Šumava a KRNAP, Lesy ČR, s.p., Vojenské lesy a statky , s.p. a Foresta ,a.s. Velké Karlovice . Důkazem úspěšnosti reintrodukce v oblasti je stav, kdy po desetiletém každoročním vypouštění minimálně 25 ptáků se tato populace aktivně rozmnožuje nejméně následujících 5 let.

26

Finanční náklady na zabezpečení záchranného programu v minimální variantě na období deseti let (1998 - 2007) dosahují cca 12 mil. Kč (při současných hrubých nákladech na odchování jednoho ptáka u nás ve výši minimálně 10tis. Kč a obdobných nákladech na dovezení ptáků z Německa – kuře za 400 - 500 DM/ks). Na jejich zabezpečení se budou podílet částkou cca. 4 mil. Kč MŽP (vyplývá z § 52 zákona č. 114/1992 Sb. a z § 19 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, za využití Státního fondu ŽP a rozpočtu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR), zhruba stejnou částkou MZe (vyplývá z § 19 odst. 3 zákona o myslivosti např. v rámci Závazných pravidel poskytováni finančních příspěvků na hospodařeni v lesích); Lesy ČR, s.p., VLS, s.p. a správy NP a CHKO Šumava a KRNAP částkami po cca. 1 mil. Kč.. Při rozhodování o výjimkách ze základních ochranných podmínek tetřeva hlušce a při usměrňování celé činnosti bude odboru ochrany přírody MZP poradním a iniciativním orgánem Poradní sbor pro záchranu tetřeva hlušce v ČR, složený z našich předních odborníků a praktiků. Ten pracoval sice již od roku 1994, ale oficiálně byl ustanoven při odboru ochrany lesa a odboru ochrany přírody MŽP v lednu minulého roku (MŽP, 1998). 3.7.3 Dotační systém v současnosti V současné době lze pro tetřeva hlušce získat dotaze z programu Příspěvky na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření, které poskytuje ministerstvo zemědělství, dle zákonu o státním rozpočtu na určitý rok. V letošním roce se jedná o zákon č. 455/2011 Sb. Zde se konkrétní informace nacházejí v příloze č. 9, Závazná pravidla poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích v roce 2012 a způsobu kontroly jejich využití, písmeno G, vybrané činnosti mysliveckého hospodaření. Jedná se o předmět příspěvku Podpora ohrožených druhů zvěře, dotace na jednoho vypuštěného tetřeva činí 7000kč a pro získání dotace je mimo obecné podmínky vyplývající z tohoto zákona, potřeba splnit následující podmínky: zvěř, na kterou je poskytnut příspěvek, nesmí být předmětem komerční činnosti (např. prodej, poplatkový odstřel) chov a vypouštění zvěře musí splňovat podmínky zvláštního právního předpisu, všichni jedinci budou trvale označeni značkami, které budou evidovány po dobu pěti let

27

vypouštění jedinců bude provedeno za účasti zástupce podacího místa a o provedeném vypouštění bude vypracován zápis při vypouštění tetřeva hlušce dodržet minimální poměr pohlaví 1:1 O poskytnutí dotací na vypouštění tetřevů za období 2006 – 2010 žádaly pouze tři instituce. Konkrétně šlo o Lesy České republiky, s.p., Městské lesy Domažlice a město Domažlice. Tyto informace společně s výši dotací byly poskytnuty Ministerstvem zemědělství, ovšem z důvodu ochrany soukromých dat, nebyly částky provázány s žadateli. Výše poskytnutých dotací za toto období je uvedena v následující tabulce. Tabulka 1 Dotace na vypouštění tetřevů v letech 2006 - 2010

Rok

Požadovaná dotace v Kč

2006 2007 2008 2009 2010

1120000 1190000 420000 420000 420000

Počet žádaných jedinců 80 85 60 60 60

Počet Dotace Přiznaná Čerpaná vypuštěných na dotace dotace jedinců jedince

Počet žadatelů 2 3 2 2 2

28

37 46 48 33 20

518000 644000 336000 231000 140000

0 420000 161000 231000 140000

14000 14000 7000 7000 7000

4

METODIKA Prvním úkolem bylo shromáždění dat ze všech chovů tetřeva hlušce (Tetrao

urogallus), které v současné době fungují na území České republiky. Povolení k chovu tetřeva hlušce, jakožto zvláště chráněného živočicha udělují krajské úřady, případně správy velkoplošných chráněných území, pokud chov spadá do území jejich působností. Shánění informací z těchto organizací bylo značně náročné, proto byly informace o chovech získány z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Jelikož neexistuje jednotný systém evidence chovu tetřeva bylo potřeba tyto data po shromáždění zpracovat jednotným způsobem tak, aby byly jasně zřetelné všechny sledované parametry v jednotlivých chovech. Sledovanými údaji z chovů byly počty získaných jedinců, počty jedinců v chovném hejnu, především počty slepic a poměr pohlaví v jednotlivých letech, celková snůška vajec na chov a průměr na jednu slepici, počet vylíhnutých kuřat a jejich líhnivost, a dále počet kuřat odchovaných do dospělosti. Mezi vedlejší evidované znaky patřily počty uhynulých jedinců a počty jedinců použitých pro reintrodukci. Tyto sledované údaje byly porovnány mezi jednotlivými chovy a bylo vyhodnoceno, na jaké úrovni je chov v oboře Bahenec, oproti ostatním českým chovům. U hodnocení dotačního systému bylo nutno získat informace o výši požadovaných a poskytnutých dotací v jednotlivých letech a také počet žadatelů a o dotace na vypouštění tetřeva hlušce. Bylo vyhodnoceno, Jakou částkou je vypouštění tetřevů dotováno. Dalším faktorem ovlivňujícím hodnocení vypouštění tetřeva jsou požadavky na přiznání dotací. U těchto bylo zjišťováno, zda dostatečně zaručují úspěšnost reintrodukce.

29

5 5.1

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Chov tetřeva v ČR V minulosti existovalo v ČR několik chovů teřeva. Dva spadly pod správu Lesů

České republiky, konkrétně LS Karlovice, odchovna ve Vidlích a LZ Boubín, odchovna v Mlynářovicích. Dále fungoval chov v Rýchorách, který spadal pod správu Krkonošského národního parku a dva soukromé chovy Ing. Macháčka a Ing. Havránka, které již neexistují. V současné době je tetřev hlušec (Tetrao urogallus) chován pouze třemi subjekty. Jsou jimi Lesy České republiky s.p., Správa městských a obecních lesů Jindřichův Hradec, Vodňany,Temešvár, Opařany v zastoupení p. Vlastimilem Novákem a p. Stanislav Martynek, který vlastní odchovnu v oboře Bahenec. Dne 16.3.2012 byla na správě CHKO Beskydy přijata žádost o výjimku k chovu tetřeva hlušce, podaná p. Jiřím Milatou. Momentálně je žádost v řešení. Obora i chov je v soukromém držení p. Stanislava Martynka, který jej financuje a spravuje ve vlastní režii. Název obora, je oficiální, i když se dle zákona o myslivost 449/2001 sb. nejedná o uznanou oboru, ale o farmový chov zvěře. Dále v této práci bude označován oficiálním názvem obora Bahenec. Plocha obory je v současnosti 8 ha a do budoucna je plánováno její rozšíření. V oboře je kromě tetřevů chována i zvěř dančí, jelení a mufloní. Jelikož je majitel sokolníkem nachází se v oboře i voliéry s dravými ptáky. Konkrétně jeden výr velký (Bubo bubo), jedna sovice sněžná (Bubo scandiacus) a dvě káně Harrisovy (Parabuteo inicintus). 5.2

Širší územní vztahy obory Bahenec Obora Bahenec se nachází v přírodní lesní oblasti 40 Moravskoslezské Beskydy,

konkrétně v celku Slezské Beskydy. Chov je umístěn pod vrcholem hory Bahenec v nadmořské výšce 830m.n.m. v katastru obce Písek u Jablunkova, nedaleko hranic s Polskem, jak znázorňuje orientační mapka v příloze č. 5. Celá obora se nachází ve svahu s jižní až jihozápadní expozicí. Z hydrologického hlediska se obora nachází v úmoří Baltického moře, do kterého je voda odváděna z povodí Odry, a do této se vlévá řeka Olše, která odvádí vodu ze zájmové oblasti. Klima je dle atlasu podnebí ČSSR (1958) označováno za chladné, čemuž napovídá i průměrná roční teplota 5,5°C. Roční srážkový úhrn se pohybuje v rozmezí 800-1200 mm (ÚHÚL, 2003).

30

Z hlediska lesnické typologie se v oboře nachází převážně lesní typ 5S1svěží jedlová bučina. V nejbližším okolí obory se dále nachází lesní typy 5F1 svahová jedlová bučina a 5N1 kyselá kamenitá jedlová bučina (ÚHÚL, 2003). 5.2.1 Chov v oboře Bahenec Obora Bahenec se nachází pod vrcholem hory Bahenec 830 m.n.m. v katastru obce Písek u Jablunkova, nedaleko hranic s Polskem. Obora i chov je v soukromém držení p. Stanislava Martynka, který jej také financuje a spravuje. Plocha obory je v současnosti 8ha a do budoucna je plánováno její rozšíření. V oboře je kromě tetřevů chována i zvěř dančí, jelení a mufloní. Jelikož je majitel sokolníkem nachází se v oboře i voliéry s dravými ptáky. Konkrétně jeden výr velký (Bubo bubo), jedna sovice sněžná (Bubo scandiacus) a dvě káně Harrisovy (Parabuteo inicintus). 5.2.2 Chovná zařízení Odchovna se skládá ze tří částí. Nejdůležitějšími jsou: voliéra o rozměrech, tvořena betonovými základy zapuštěnými 50cm do země. Na této je postavena z poloviny zastřešená dřevěná voliéra, jejíž stěny jsou do výšky 1m tvořeny dřevěnými zídkami, které omezují pohled do voliéry. Průhledné stěny voliéry jsou tvořeny pletivem, do kterého jsou z vnitřní strany vpleteny větve smrku či jedle pro snížení průhlednosti a pro omezení možnosti zranění chovaných ptáků. V této je umístěno chovné hejno tetřevů. Voliéra je rozdělena na 3 části, které spojují otvory o rozměrech XY ve spodní části dřevěných zídek, aby měli chovaní ptáci po většinu roku možnost volného pohybu. Tento otvor je možné v období toku zmenšit, a tím umožnit průchod pouze menším slepicím aby si samy mohly zvolit vhodného partnera. Vnitřní vybavení voliér tvoří substrát složený ze smrkové hrabanky a hrubšího písku, ze kterého si tetřevi mohou vybírat kamínky (gastrolity), které jim napomáhají k trávení potravy. Zeleň ve voliéře se skládá z mladých smrků, borovic, či jedlí, které jsou pravidelně vyměňovány. Ty slouží tetřevům především jako úkryt a potrava. Pro hřadování ptáků jsou ve voliéře instalovány v různých výškách větve či latě. Potrava a voda jsou tetřevům předkládány v nerezových miskách umístěných na kovových roštech, aby bylo omezeno sbírání potravy, která vypadla z misky ven. Každá část voliéry je monitorována kamerovým systémem, díky kterému je majitel schopen sledovat dění ve voliérách sledovat prakticky 24h denně. V roce 2010 byla vybudována odchovna s umělou líhní na 14 vajec, ve které se využívá možnosti odchovu stejně starých kuřat v oddělených boxech. Jedná se o velice sterilní prostředí, ve kterém jsou kuřata chráněna před patogeny a nepříznivým počasím. 31

V prvních dnech života jsou tetřeví kuřata v této odchovně umístěna pod umělou kvočnu, která jim zajišťuje potřebné teplo. V pozdějším období jsou umístěna do boxů a pod umělou kvočnu jsou nasazena nově vylíhnutá kuřata. Podlaha jednotlivých boxů je již pokryta pískem, ze kterého si kuřata mohou vybírat kamínky potřebné k trávení. Voda je kuřatům podávána v mělkých nerezových miskách, u kterých je sníženo riziko utopení. Potrava je předkládána do nerezových misek, či v případě borůvkových keříků přímo na podlahu oddělení. Konkrétní výsledky během jednotlivých let, jsou znázorněny v tabulce č. 2.

32

Tabulka 2 Počty jedinců v oboře Bahenec

ROK

Získaní jedinci K 1 1

S 2

Aktuální stav

K 1 2005 2 2006 2 2007 2 2008 2 2 2009 4 2 1 2010 3 2 2011 Pozn: K – kohout, S - slepice

S 2 2 2 2 3 4 5

Úhyn K

1

Počet snesených vajec

Počet Počet vylíhnutých odchovaných kuřat kuřat

S

Suma

Suma

Suma

1

27 12 19 14 39

8 0 0 4 12

0 0 0 3 11

1

33

Vypuštění jedinci K S

Suma

%

Počet vajec na slepici ks

29,6 0,0 0,0 28,6 30,8

13,5 6,0 6,3 0,0 7,8

% líhnutí

Úhyn kuřat ks

8 0 0 1 1

5.3

Informace z dalších chovů v ČR

5.3.1 Odchovna Mlynářovice Odchovna v Mlynářovicích se nachází v CHKO Šumava nedaleko Volar. Vlastníkem odchovny jsou Lesy České republiky s.p., LZ Boubín (dříve LZ Prachatice). Umělý odchov tetřeva hlušce v této oblasti byl zřízen v roce 1988. V témže roce došlo k výstavbě odchovny a potřebného dalšího zařízení. Objekty byly umístěny do prostoru bývalé lesní školky. Zařízení tvoří odchovna o 13 boxech pro chovné hejno a dospívající kuřata a objekt pro umístění líhně, malých přenosných odchoven pro kuřata, včetně skladiště krmiv, mrazáku a sociálního zařízení. Ještě téhož roku v pozdním podzimu bylo dovezeno základní chovné hejno tetřevů v počtu 4 kohoutů a 4 slepic ze SRN, což byl začátek snahy o umělý chov. Rok 1989 byl bez výsledků, a to z toho důvodu, že šlo o mladé jedince ve stáří jednoho roku. V této situaci bylo naléhavě nutné, rozšířit chovné hejno, které bylo neúnosně nízké. Proto byly opět ze SRN dovezeny 4 slepice, z nichž 2 uhynuly z důvodu nárazu na pletivo odchovny. Rok 1990 nevykazoval prakticky žádné výsledky- snůška 1 vejce, a to ještě nevylíhnuté. Až do roku 1995 se chov dařil se střídavými úspěchy. Za celé toto období bylo do volné přírody na polesí Zátoň, tedy v lokalitě, kde se nacházela poměrně malá populace volně žijících tetřevů, vypuštěno 9 dospělých přepeřených kuřat. Prvních dobrých výsledků bylo dosaženo v roce 1995, kdy snůška od 3 slepic (zbývající byly ještě mladé) činila 30ks vajec, ze kterých se vylíhlo 20 kuřat, a z těchto bylo odchováno 18 tetřevů. Z tohoto množství bylo 12 kusů (5 kohoutů a 7 slepic) vypuštěno v již známé lokalitě, 2 slepice byly prodány Lesům České republiky, LS Velké Karlovice, 1 slepice do ZOO Hluboká nad Vltavou a 2 ponechány na obměnu. Dále došlo k výměně jednoho kohouta s Tierparkem Lohberg ze SRN. V roce 1996 požádaly Lesy České republiky s.p., LZ Prachatice, Ministerstvo životního prostředí o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek ohroženého druhu tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), stanovených v §56 zákona č. 114/1992sb. O ochraně přírody a krajiny.Tato výjimka se konkrétně týká chovu v zajetí tohoto druhu za účelem rozmnožování a vypouštění do volné přírody. V letech 1998-2007 byl záchranný chov tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) na LZ Boubín součástí schváleného „Záchranného programu kriticky ohroženého druhu živočicha tetřeva hlušce v České republice“, a vycházel z jeho koncepce (Jirkovský, 2011). Konkrétní výsledky během jednotlivých let, jsou znázorněny v tabulce č. 3. 34

Tabulka 3 Počty jedinců v odchovně Mlynářovice

ROK

Získaní jedinci K 3

S 8 1 3 4 3 2 1 3 1 1

Aktuální stav

K S 3 10 1995 3 10 1996 1 3 11 1997 2 3 14 1998 1 3 14 1999 2 15 2000 2 13 2001 2 10 2002 3 5 9 2003 3 7 2004 2 7 2005 2 7 2006 1 2 8 2007 2 6 4 12 2008 3 11 2009 5 9 2010 2 2 2 1 5 8 2011 Pozn: K – kohout, S - slepice

Úhyn K

1 2 1 1

2 1

1 2

S 1 2 1 3 1 3 3 2 3

1 2 2

Počet snesených vajec Suma 30 35 41 46 24 48 49 74 55 34 44 91 67 76 94 73 59

Počet Počet vylíhnutých odchovaných kuřat kuřat Suma 20 27 25 38 15 37 33 31 5 8 33 34 23 20 34 6 8

35

Suma 12 24 24 27 12 32 24 21 4 6 23 26 20 15 16 4 1

Vypuštění jedinci K

S

19 13 6

11 10 12

Suma 12 23 20 27 12 30 23 18

3 7 12 9 7 8

2 16 14 10 8 8

5 23 26 19 15 16

% líhnutí % 66,7 77,1 61,0 82,6 62,5 77,1 67,3 41,9 9,1 23,5 75,0 37,4 34,3 26,3 36,2 8,2 13,6

Počet vajec na slepici ks 3,0 3,5 3,7 3,3 1,7 3,2 3,8 7,4 6,1 4,9 6,3 13,0 8,4 6,3 8,5 8,1 7,4

Úhyn kuřat ks 8 3 1 11 3 5 9 10 1 2 10 8 3 5 18 2 7

5.3.2 Městské lesy Jindřichův Hradec Další současný chov existuje pod Správou městských a obecních lesů Jindřichův Hradec, Vodňany,Temešvár, Opařany. Tento chov obhospodařuje p. Vlastimil Novák, který se k žádosti o poskytnutí údajů vyjádřil následovně: „Dobrý večer, omlouvám se, ale takovéto přesné informace Vám nepodám a to z prostého důvodu. V nejbližší době bych rád vydal knihu chov tetřevovitých a kniha bude tyto informace obsahovat, asi pochopíte, že by bylo velmi nevhodné, aby byly zveřejněny dříve než vyjde kniha. S pozdravem Novák“ (Novák, 24.4.2012)

5.3.3 Odchovna Vidly V roce 1993 vznikl chov tetřevů v Jeseníkách provozovaný Lesy České republiky s.p., který byl situován v osadě Vidly. Jak píše Ing. Liška v hlášení rozsahu naplňování rozhodnutí Správy CHKO Jeseníky čj.:2771/05 ze dne 20.2.2009, odchovna ve Vidlích byla zrušena z důvodů vysoké četnosti úhynů chovaných jedinců, majícím původ v promořeném prostředí voliér. Opatření, která by tuto situaci mohla zvrátit, by se neobešla bez profylaxe antibakteriálními a podpůrnými prostředky. Bylo tedy zřejmé, že doplnění a oživení chovu nemá smyslu, bez předchozí zásadní rekonstrukce odchovny, která by vedla ke zlepšení hygienických podmínek. Zde ovšem vyvstala nepřekonatelná překážka: část zařízení odchovny je umístěna na a v nemovitostech ve vlastnictví soukromých osob – manželů Schmidtových a další vkládání finančních prostředků státního podniku nebylo možno doporučit. Provoz odchovny ve vlastní režii s případným pronájmem příslušných pozemků od LČR, s.p. manželé Schmidtovi odmítli. Dále bylo s příslušným referátem ředitelství LČR, s.p. započato hledání náhradního řešení pro umístění odchovny. Úhyn ptáků ovšem stále pokračoval: z 11 dospělých jedinců k datu 1.1.2008 (3 kohouti, 8 slepic), uhynuli v prvním pololetí 2008 další 3 dospělí jedinci (2 slepice a 1 kohout) a jako nouzové řešení k záchraně zbývajících jedinců po vyčerpání možností medikace bylo podnikem umožněno umístění zbývajících jedinců tetřeva hlušce do jiného zařízení LČR, s.p. na lesním závodě Boubín – odchovna Mlynářovice. Konkrétní výsledky chovu během jeho fungování jsou znázorněny v tabulce č 4.

36

Tabulka 4 Počty jedinců v ochovně Vidly

ROK

Získaní jedinci K 2 4

S

Aktuální stav

K S 1 0 1993 2 5 1 1994 5 5 6 1995 2 1 4 5 1996 2 1 5 6 1997 4 8 8 13 1998 2 2 9 13 1999 2 6 10 17 2000 4 6 19 2001 4 6 9 22 2002 5 7 26 2003 4 14 2004 10 12 14 20 2005 5 13 2006 3 8 2007 Pozn: K – kohout, S - slepice

Úhyn K

S

Počet snesených vajec

Počet Počet vylíhnutých odchovaných kuřat kuřat

Suma

Suma

Suma

15 18 67 40 23 68 168 108 81 94 104 67 182

4 13 29 10 15 22 44 66 54 38 47 29 36

4 1 6 8 13 9 22 40 33 24 22 6 11

Vypuštění jedinci K 1

S

Suma 1

%

Počet vajec na slepici ks

26,7 72,2 43,3 25,0 65,2 32,4 26,2 61,1 66,7 40,4 45,2 43,3 19,8

2,5 3,6 11,2 3,1 1,8 4,0 8,8 4,9 3,1 6,7 5,2 5,2 22,8

% líhnutí

Úhyn kuřat ks

1 3 1 1 1 1 4 1 2 4 2

2 1 2 2 2 3 1 3 6 7 5

37

7 1 7 16 18 15

3 13 14 12 20

10 1 20 30 30 35

7 6

4 5

11 11

12 23 2 2 13 22 26 21 14 25 23 25

6

VÝSLEDKY

Výsledky této práce jsou shromážděné informace o chovu tetřevů z odchoven v ČR a statistické vyhodnocení jejich dat. Jde především o vyhodnocení počtu snesených vajec, vylíhnutých kuřat a jedinců, které se podařilo odchovat do dospělosti a počty jedinců, využitých pro repatriaci do volné přírody. 6.1

Obora Bahenec V oboře Bahenec byl chov za ložen v roce 2005. V té době nebyla ještě v oboře

vybudována speciální sterilní odchovna, která v oboře stojí od roku 2010, a značně zvýšila úspěšnost tohoto chovu. Z níže uvedeného grafu je patrná většina sledovaných údajů. V roce 2005, kdy chov započal, byly do chovu

dovezeny 2 slepice a jeden kohout z chovu v Německém

Falkensteinnu. Poměr pohlaví byl tedy 2:1 ve prospěch slepic. V tomto roce nebylo sneseno žádné vejce. V roce 2006 byl do chovu dovezen další kohout z Polské Kielcze, tudíž chovné hejno čítalo 2 kohouty a 2 slepice, ovšem ani tento rok se snůška vajec nepodařila. Až rok 2007 přinesl první snůšku vajec. Při velikosti chovného hejna 2 kohoutů a 2 slepic čítala 27 vajec, ze kterých se následně vylíhlo 8 kuřat, která se bohužel nedožila dospělosti. I přes nedostatečné vybavení se podařilo dosáhnout značného procenta líhnivosti kuřat, která byla 29,6%. Průměrný počet vajec na jednu slepici byl v tomto roce 13,5 vajec. Tato skutečnost byla způsobena tím, že se vejce z pod slepic sbírala a umísťovala do umělé líhně. Poměr pohlaví v chovném hejnu byl 1:1. V letech 2008 a 2009 byly počty snesených vajec 12 a 19, ovšem počet kuřat vylíhnutých z těchto vajec byl v obou letech nulový. V roce 2008 byly počty ptáků v chovném hejnu stejné, jako v předchozím roce.jako v předchozím roce, a počet vajec na jednu slepici byl 6. V roce 2009 byly do chovu dovezeny další 2 slepice z Polské Wisly, ovšem jedna z původních slepic uhynula. Chovné hejno tudíž čítalo 2 kohouty a 3 slepice. Na jednoho kohouta tudíž připadala průměrně 1,5 slepice. Průměrná snůška na jednu slepici byla 6,3 vajec. V roce 2010, kdy již byla vybudována odchovna, činila celková snůška z chovu 14 vajec. Na každou ze čtyř slepic, které se v té době v chovu nacházely, tedy připadalo 3,5 vejce. Z celé této snůšky se vylíhly 4 kuřata, ze kterých se podařilo odchovat 3 kusy. Konkrétně 1 kohout a 2 slepice. Procento líhnutí bylo 28,6%. V chovném hejnu byli ještě 4 kohouti a na každého připadala jedna slepice.

38

V roce 2011 se v chovu již nacházeli první tři tetřevi z vlastního odchovu a byly dovezeny další dvě slepice z Německého chovu ve Falkenstejnnu a jedna z původních slepic uhynula. Celkový stav tedy činil 3 kohouty a 5 slepic. Snůška vajec těchto jedinců byla 39ks, přičemž na jednu slepici připadalo 7,8 vejce, ze kterých se vylíhlo 12 kuřat. Procento líhnivosti činilo 30,8%. Z této snůšky se podařilo odchovat 11ks tetřevů. Na jednoho kohouta v tomto roce připadala 1,6 slepice. Do vybudování sterilní odchovny byly výsledky tohoto chovu nulové. Pokud se uskutečnila snůška vajec a kuřata se vylíhla v umělé líhni, ani jedno z nich se nedožilo dospělosti. Až s vybudováním sterilní odchovny se podařilo dosáhnout uspokojivých výsledků chovu. Procento líhnutí vajec se pohybuje na přibližně stejné úrovni okolo 29%. 50 Počty v ks

40 30

Snůška vajec

20

Počet slepic

10

Vylíhnutá kuřata Úhyn kuřat 2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

0

Roky

Graf 1 obora Bahenec 6.2

Odchovna Mlynářovice Odchovna v Mlynářovicích funguje již od roku 1988, ovšem až do roku 1995 chov

nevykazoval prakticky žádné výsledky, a tudíž jsou obsažena data až od tohoto roku. Dle získaných informací bylo v tomto období sneseno pouze jedno vejce, ze kterého se nic nevylíhlo. V roce 1995, kdy početní stav čítal 3 kohouty a 10 slepic bylo sneseno 30 vajec, což jsou v průměru 3 vejce na slepici. Procento líhnivosti bylo vysoké, 66,7%, což je 20 vylíhnutých vajec. Z těchto se podařilo odchovat 18 tetřevů. Většina z nich byla vypuštěna. Konkrétně šlo o 5 kohoutů a 7 slepic. Další 2 slepice putovaly do odchovny ve Vidlích, jedna do Zoo Hluboká nad Vltavou a dvě byly ponechány ve vlastním chovu. Na jednoho kohouta zde připadaly 3,3 slepice. V roce 1996 jedna slepice uhynula a jedna byla dovezena. Chovné hejno čítalo 3 kohouty a 10 slepic a počet slepic 39

na kohouta byl znovu 3,3ks. Bylo sneseno 35 vajec, ze kterých se vylíhlo 27 kuřat. Průměrně jedna slepice snesla 3,5 vejce a líhnivost byla 77,1%. Odchovat se toho roku podařilo 24 kuřat. Vypuštěno bylo v tomto roce 23 tetřevů. V roce 1997 bylo v chovu 11 slepic a 3 kohouti. Na každého kohouta tedy připadaly 3,7 slepice, které snesly 41 vajec, ze kterých se vylíhlo 25 kuřat a 24 z nich bylo odchováno. Procento líhnutí bylo 61% a průměrná snůška na slepici činila 3,7 vajec. Vypuštěno bylo 20 tetřevů. Rok 1998 přinesl snůšku čítající 46 vajec od 14 slepic a 3 kohoutů, tudíž průměr na jednu slepici činil 3,3 vejce a počet slepic na jednoho kohouta byl 4,7 ks. Z tohoto počtu se vylíhlo 38 kuřat a 27 z nich bylo úspěšně odchováno. Procento líhnivosti bylo 82,6%. Všichni odchovaní jedinci byli vypuštěni. V roce 1999 činila snůška 24 vajec od 14 slepic a 3 kohoutů, a průměr na jednu slepici byl 1,7 vejce. Na jednoho kohouta připadaly 4,7 slepice. Z těchto vajec se vylíhlo 15 kuřat a z nich bylo 12 odchováno. Líhnivost byla v roce 1999 62,5% a všichni odchovaní jedinci byli vypuštěni. V roce 2000 se chovné hejno změnilo na počet 2 kohoutů a 15 slepic, které snesly 48 vajec. Na každého kohouta připadalo 7,5 slepice. Z vajec se vylíhlo 37 kuřat a odchováno bylo 32 z nich. Líhnivost byla 77,1% a počet vajec na slepici 3,2ks. Z odchovu bylo v tomto roce vypuštěno 30 ptáků. V roce 2001 chovné hejno čítalo 2 kohouty a 13 slepic. Ty snesly celkem 49 vajec a vylíhlo se 33 kuřat, ze kterých bylo 24 odchováno a 23 z nich bylo vypuštěno. Líhnivost byla 67,3% a jedna slepice snesla v průměru 3,8 vejce. Na každého kohouta připadalo 6,5 slepic. V roce 2002 sneslo 10 slepic za účasti dvou kohoutů celkem 74 vajec, ze kterých se vylíhlo 31 kuřat a bylo odchováno 21 tetřevů. Líhnivost dosáhla nižší hodnoty než v minulých letech, a to pouze 41,9%. Každá slepice ovšem v tomto roce snesla průměrně 7,4 vajec. Na jednoho kohouta připadlo průměrně 5 slepic. Vypuštěno bylo 18 ptáků. Rok 2003 nebyl pro chov příznivý. Na 9 slepic a 5 kohoutů sice připadalo průměrně 6,1 vajec a celková snůška činila 55ks. Ovšem vylíhlo se pouze 5 kuřat, ze kterých byli odchováni 4 dospělci. Procento líhnutí bylo tedy značně nízké 9,1%. A nebyl vypuštěn žáden jedinec. Na kohouta připadala pouze 1,2 slepice.

Roku 2004 sneslo 7 slepic za účasti 3 kohoutů 34 vajec, ze kterých se

vyklubalo 8 kuřat a odchovat se podařilo 6 z nich. Na jednu slepici připadalo 4,9 vejce a líhnivost byla 23,5%. Na každého kohouta připadaly 2,1 slepice. Vypuštěno bylo 5 jedinců. Úspěchy chovu v roce 2005 byly vyšší než v předchozích dvou letech. Na 7 slepic a 2 kohouty připadlo průměrně 6,3 vajec, tudíž celková snůška činila 44ks. A na kohouta připady 3,5 slepice. Z těchto se vylíhlo 33 kuřat a 23 z nich bylo odchováno. Všichni odchováni jedinci byli v tomto roce vypuštěni. Líhnivost dosáhla 75%. V roce 40

2006 činila snůška 91 vajec na 7 slepic a dva kohouty, tudíž průměrně 13 vajec na slepici. A průměr slepic na kohouta byl 3,5 ks. Líhnivost ovšem byla pouze 37,4% a vylíhlo se 34 kuřat. 26 z nich bylo odchováno a použito k reintrodukci. V roce 2007 bylo sneseno 67 vajec od 8 slepic a dvou kohoutů, tudíž 8,4 vejce na slepici a vylíhlo se z nich 23 kuřat. Na každého kohouta připadaly 4 slepice. Líhnivost činila 34,3% a odchováno bylo 20 jedinců. Vypuštěno bylo v tomto roce 19 tetřevů. Snůška roku 2008 činila 76 vajec od 12 slepic a 4 kohoutů, odchov byl 15 dospělců ze 20 vylíhlých kuřat. Líhnivost byla 26,3% a slepice snášely průměrně 6,3 vejce. Na každého kohouta v tomto roce připadaly 3 slepice. Vypuštěno bylo toho roku 15 jedinců. V roce 2010 čítalo chovné hejno v Mlynářovicích 5 kohoutů a 11 slepic, které snesly 73 vajec. Na kohouta připadaly průměrně 2,2 slepice. Průměrná snůška byla tedy 6,6ks, ovšem líhnivost byla pouze 8,2%, tudíž 8 kuřat. Z těch se podařilo odchovat pouze 4. V roce 2011 byla situace obdobná, kdy 8 slepic, při pěti kohoutech, sneslo 59 vajec a odchov byl pouze 1 z 8 vylíhnutých kuřat. Průměrná snůška byla 7,4 vejce a líhnivost 13,6%. V posledních dvou letech nebyli tetřevi z odchovny v Mlynářovicích vypouštěni. 100

Počty v ks

80 60

Snůška vajec

40

počet slepic Odchovaná kuřata

20

Úhyn kuřat

0 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 Roky Graf 2 odchovna Mlynářovice 6.3

Odchovna Vidly Odchovna ve Vidlích, která je v provozu od roku 1993 v tomto roce byl vypuštěn

jeden ze dvou chovaných kohoutů. V roce 1994 se chovné hejno již rozrostlo na 5 kohoutů a 1 slepici, ovšem ta uhynula a snůška byla znovu nulová. Prvních kladných výsledků bylo dosaženo až v roce 1995, kdy chovné hejno činilo 5 kohoutů a 6 slepic. Na každého kohouta připadala 1,2 slepice, které snesly průměrně 2,5 vejce, tudíž celkem 15 vajec. Z těchto se vylíhla a následně byla odchována 4 kuřata. Líhnivost byla 26,7%. Ale žádný jedinec nebyl toho roku vypuštěn. V roce 1996 41

byli v chovu 4 kohouti a 5 slepic, které snesly 18 vajec, průměrně tedy 3,6 vejce na slepici. Na kohouta tehdy připadala 1,3 slepice. Při líhnivosti 72,2% se vylíhlo 13 kuřat, ze kterých přežilo pouze jedno. Roku 1997 bylo sneseno 67 vajec od 6 slepic a 5 kohoutů. Na jednu slepici připadalo 11,2 vejce a na kohouta 1,2 slepice. Z těchto vajec se vylíhlo 29 kuřat a odchováno bylo 6 z nich. Líhnivost byla tedy 43,3%, ovšem k vypuštění prozatím nedošlo. V roce 1998 sneslo 13 slepic za přičinění 8 kohoutů průměrně 3,1 vejce, což bylo celkem 40 vajec. Z těchto se vylíhlo 10 kuřat při líhnivosti 25% a 8 z nich bylo úspěšně odchováno. Na každého kohouta připadala 1,6 slepice. Ani tento rok nedošlo k vypouštění tetřevů odchovaných ve Vidlích. V roce 1999 sneslo 13 slepic celkem 23 vajec, tudíž každá 1,8 vejce. V chovu se také nacházelo 9 kohoutů a na každého připadala 1,4 slepice. Při líhnivosti 65,2% se vylíhlo 15 kuřat a z nich bylo odchováno 13 tetřevů. V tomto roce bylo vypuštěno 10 jedinců. Rok 2000 nebyl tak příznivý, jako minulý, i když snůška činila 68 vajec od 17 slepic a 10 kohoutů. Ovšem z tohoto počtu se vylíhlo pouze 22 kuřat a odchovat se podařilo 9 tetřevů. Na jednoho kohouta připadala 1,7 slepice. Vypuštěn byl toho roku pouze jeden. Slepice snesly průměrně 4 vejce a líhnivost byla 32,4%. Roku 2001 čítalo chovné hojno ve Vidlích 6 kohoutů a 19 slepic, tudíž na každého kohouta 3,7 slepice. Snůška byla 168 vajec, tudíž 8,8 vejce na slepici. Vylíhlo se 44 kuřat a odchovat se jich podařilo 22. Procento líhnutí bylo tedy pouze 26,2%. A vypuštěno bylo 20 jedinců. V roce 2002 byly výsledky velice dobré.V hovném hejnu bylo 9 kohoutů a 22 slepic, které snesly v průměru 4,9 vejce, tudíž 108 vajec a z nich se vylíhlo 66 kuřat, líhnivost byla tedy 61,1%. Na každého kohouta připadaly 2,4 slepice. Odchovat se toho roku podařilo 40 kuřat a vypuštěno bylo 30 jedinců. I rok 2003 měl dobré výsledky. Od 26 slepic a 7 kohoutů bylo sesbíráno 81 vajec, tudíž 3,1 vejce na slepici. Na kohouta připadaly 3,7 slepice. Ochovat se podařilo 33 z 54 vylíhnutých kuřat. Procento líhnutí vylo 66,7%. Vypuštěno do volnosti bylo dalších 30 tetřevů. Roku 2004 sneslo 14 slepic za přítomnosti 4 kohoutů celkem 94 vajec, ze kterých se vylíhlo 38 kuřat. Líhnivost byla 40,4% a každá slepice snesla v průměru 6,7 vejce. Na kohouta připadaly 3,5 slepice. Vypuštěno bylo 35 jedinců, což je nejvíce za celou dobu provozu chovu. V roce 2005 nebyli z Vidlí vypuštění žádní ptáci, i když snůška činila 104 vajec od 20 slepic a 14 kohoutů, tudíž 5,2 vejce na slepici a odchováno bylo 22 jedinců ze 47 kuřat, která se vylíhla při líhnivosti 45,2%. Na kohouta tehdy připadala 1,4 slepice. V roce 2006 bylo znovu vypouštěno, a to 11 tetřevů. Chovné hejno 5 kohoutů a 13 slepic tehdy sneslo 67 vajec, ze kterých se vylíhlo 29 kuřat. Na každého kohouta připadaly 2,6 slepice. 42

Líhnivost byla 43,3% a počet vajec na slepici 5,2ks. A odchováno bylo 6 jedinců. Rok 2007 byl posledním, ve kterém chov ve Vidlích fungoval.Při chovném hejnu 3 kohoutů a 8 slepic činila snůška 182 vajec, ze kterých se vylíhlo 36 kuřat. Na kohouta připadaly 2,7 slepice. Počet vajec na slepici, 22,8ks, byl největší v celé historii tohoto chovu. Odchovat se podařilo pouze 11 jedinců, kteří byli všichni vypuštěni.

Počty v ks

200 150 100

Snůška vajec

50

Počet slepic Odchovaná kuřata 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

0

Úhyn kuřat

Roky Graf 3 odchovna Vidly

6.4 Dotace pro tetřeva V období 2006 až 2010 byly dotace na vypouštění tetřevů požadovány pouze třemi institucemi. Konkrétně Lesy ČR, s.p., Městské lesy Domažlice a Město Domažlice. V roce 2006 žádaly o poskytnutí dotací dvě instituce. Celkem požadovaly o dotace na vypuštění 80 ptáků, z čehož přiznány byly finance pouze na 37 tetřevů. Dotace na jedince v tomto roce činila 14000 kč a celková přiznaná dotace byla 518000 kč, ovšem vyplaceny nebyly žádné finanční prostředky. V roce 2007 již žádaly o poskytnutí dotací všechny tři instituce, které žádaly o finance na vypuštění 85 tetřevů. Z tohoto počtu byla dotace přiznána na 46 ptáků a výše přiznaného příspěvku byla 644000 kč. I v tomto roce byla dotace na jedince 14000 kč. Nakonec bylo čerpáno celkem 420000 kč, které čerpaly dvě instituce. V dalším období již byla výše dotace na jedince snížena na 7000 kč. V roce 2008 požadovaly dvě instituce o příspěvek na vypouštění celkem 60 ptáků. Přiznáno jim byla částka ve výši 336000 kč, kterou mělo být financováno 48 ptáků. Výše čerpaných prostředků byla v tomto roce 161000 kč.I v dalších dvou letech žádaly o dotace pouze dvě instituce. Každý rok požadovaly celkem 420000kč na vypouštění 60 tetřevů. V roce 2009 jim byla přiznaná částka 43

231000 kč, ze které mělo být financováno 33 tetřevů. Stejná částka byla i čerpána. V roce 2010 byo přiznáno 140000 kč na vypuštění 20 ptáků, a přiznaná částka byla bezezbytku čerpána.

44

7

DISKUZE Chov tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) a jeho vypouštění jsou v současné době

velice důležité činnosti. Jelikož stavy tetřevů v posledních letech drasticky klesají, je ochrana a podpora zbytkových populací tohoto druhu nezbytná. Částky na nákup a následné vypouštění ptáků odchovaných v zahraničí, jsou značně vysoké a snížení těchto nákladů je možné pouze vlastním chovem. Ovšem i chov tohoto náročného druhu je vysoce nákladný a dotovaná částka 7000kč na vypuštěného jedince pokryje pouze část nákladů spojených s jeho chovem. Největší podíl na finanční náročnosti chovu má vybudování a nákup všech potřebných objektů či zařízení, bez kterých je chov prakticky nemožný. Průměrná snůška vajec v oboře Bahenec, za období, kdy tetřeví slepice vejce snášely je 7,4 vejce na slepici. Ernst (2000) uvádí, že průměrná snůška se pohybuje v rozmezí 4 – 12 ks na slepici. Přičemž dále uvádí, že při odebírání přesahuje i 20vajec na slepici. Zde je patrné, že i při odebírání vajec, a jejich umisťování do umělé líhne se počty z chovu na Bahenci nedokáží srovnat s polským chovem. Tato skutečnost může být způsobena větším počtem faktorů. Autor se domnívá, že nejzávažnějšími z nich, jsou stáří slepic a pohlavní struktura chovného hejna. O vlivu příbuzenského křížení se v tomto chovu nedá dle autora hovořit, jelikož v chovu zůstala za celou dobu pouze jedna slepice a dva kohouti. Veškerý ostatní chovný materiál byl dovážen ze dvou polských (Wisla a Kielcza) a jednoho německého chovu (Falkensteinn). Co se týče líhnivosti tetřevích kuřat, Ernst (2000) uvádí, že nejlepších výsledků je dosahováno při přirozené inkubaci pod tetřeví slepicí. V oboře Bahenec se z pěti snůšek kuřata líhla třikrát, a to s úspěšností 29,6 %, 28,6% a 30,8 %. Rzońca (2007) uvádí úspěšnost líhnivosti v polské odchovně ve Wisle následovně: pod tetřeví slepicí líhnivost 52,6%, při nasazení vajec pod domácí slepici na 22 dní a následnému použití líhně 33,9% a při použití umělé líhně pouze 18,7%. Dvě snůšky nevylíhlých kuřat mohou být způsobeny špatným způsobem inkubace, nebo stářím slepic. Jelikož obě nevylíhlé snůšky (2008 a 2009) byly od prvních slepic, které se v chovu nacházely od r. 2005 a úspěšná snůška v roce 2010 byla po importu dvou nových slepic z polské Wisly. Jelikož se v současné době záchranným chovem tohoto kriticky ohroženého druhu zabývají pouze tři instituce, není možné zajistit ani počty, které byly stanoveny záchranným programem jako minimální, tj. vypuštění 115 ptáků ročně, pro trvalé udržení životaschopné populace tetřeva v České republice. Bylo by potřeba zvýšit podíl 45

státu na chovu tetřevů. Lesy České republiky, s.p., sice obhospodařují největší chov u nás, ovšem instituce, jako jsou například Vojenské lesy a statky, s.p., správy národních parků či chráněných krajinných oblastí nevlastní ani jeden chov. Záchranu tetřeva nelze zaručit pouze posilováním těchto populací vypouštěním uměle odchovaných jedinců. Prvořadým cílem úspěšné reitrodukce by mělo být obnovení a rozšíření vhodných biotopů a snížení všech rušivých činitelů, kteří negativně ovlivňují výskyt tetřeva ve volné přírodě. Jedná se především o vysoký prefační tlak ze strany predátorů, jako jsou liška obecná (Vulpes vulpes), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina) a jezevec lesní (Meles meles). Ovšem značnou část populace tetřevů dokáží zdecimovat například i divoká prasata (Sus strofa) či sojka obecná (Garrulus glandarius), jakožto konzumenti vajec. Za značný rušivý element je označován i turismus. Volný pohyb lidí po lese i mimo vyznačené cesty znamená silné rušení tetřevů například během toku, či v období hnízdění, kdy jsou tito ptáci nejcitlivější na jakýkoliv vzruch.

46

8

ZÁVĚR Chov tetřevů v oboře Bahenec z počátku nevykazoval prakticky žádné úspěchy, což

se zlepšilo po vybudování kvalitní odchovny kuřat. Ta svým sterilním prostředím a dostatečným technickým vybavením dopomohla k prvním úspěchům v tomto chovu. Průměrná líhnivost je v tomto chovu za celou dobu jeho fungování 17,8%, což je v porovnání s ostatními chovy velice podprůměrná hodnota. Ovšem pokud pomineme prvních pět let, než byla ukončena výstavba všech nezbytných zařízení, je tato hodnota 24,8%. V odchovně v Mlynářovicích je dlouhodobý průměr líhnivosti 47% a ve Vidlích byl po dobu působnosti chovu 43,6%. Toto poukazuje na fakt, že chov v oboře Bahenec prozatím nedosahuje takových kvalit, jakých zaběhnuté chovy ve správě Lesů České republiky, s.p. Obora Bahenec je ovšem nadprůměrná co se týče snůšky vajec na jednu slepici. Je zde

totiž

dosaženo dlouhodobého

průměru

7,4

vejce

na

slepici,

zatímco

v Mlynářovicích slepice snáší průměrně 5,7 vejce a ve Vidlích se tato hodnota rovnala 6,4 vejce. Tato skutečnost může být způsobena různými faktory, jako jsou např. stáří slepic, správný poměr pohlaví či nízká úroveň inbreedingu. Maximální snůška na jednu slepici činí v oboře Bahenec 13,5 vejce a minimální 6 vajec. Odchovna Mlynářovice má maximální snůšku podobnou, 13 vajec na slepici, ovšem minimální snůška činila v roce 1999 1,7 vejce na slepici. Ve Vidlích byla maximální snůška těsně před uzavřením chovu v roce 2007 22,8 vejce na slepici a minimální snůška se vyskytla v roce 1999 a byla 1,8 vejce na slepici. Při porovnání těchto skutečností je patrné že i přes vysoké snůšky vajec v oboře Bahenec je značný problém nízká líhnivost vajec. Konkrétní poměr odchovaných kuřat je v oboře Bahenec průměrně 9,9% odchovaných jedinců z celé snůšky vajec, zatímco v ostatních dvou zahrnutých chovech jsou tato čísla značně vyšší. Mlynářovice dlouhodobě vykazují 36,4% odchova ve Vidlích se podařilo odchovávat průměrně 21,8% jedinců ze snůšky. Nízký odchov je nejspíše způsoben nevhodnými podmínkami pro odchov tetřevích kuřat, které byly v oboře Bahnec až do roku 2010, kdy byla vybudována odchovna po vzoru úspěšných polských chovů. Z tohoto důvodu je chov hodnocen v rámci České republiky jako podprůměrný a prozatím nedostačující. Jelikož pro oblast Beskyd byl minimální počet vypouštěných jedinců stanoven záchranným programem na 25 ks, není tento chov schopen vyprodukovat dostatečné množství tetřevů pro reintrodukci. Pro doplnění těchto počtů a

47

udržení trvalosti vypouštěné populace by bylo nutné nakupovat ptáky z jiných chovů. V Mlynářovicích se v posledních dvou letech potýkají se stejným problémem, kdy se nedaří odchovat ani potřebných 15 ptáků pro reintrodukci na Šumavu. A tetřevi z tohoto chovu nebyli v letech 2010 a 2011 vypouštěni. Dotační systém využívaly v období 2006 – 2010 pouze tři instituce. Konkrétně Lesy ČR, s.p., Městské lesy Domažlice a Město Domažlice. Celkem za toto období získaly ze státního rozpočtu 952000kč na vypouštění tetřevů do volné přírody. Za tuto dobu vypustily celkem 184 tetřevů. To znamená, že průměrně bylo ročně vypuštěno 37 tetřevů pouze v oblasti Jihočeského kraje. Chybí zde snaha o posilování populací tetřevů v ostatních areálech jejich přirozeného výskytu, kterými jsou například právě Beskydy, Jeseníky, či Krkonoše.

48

9

SUMMARY Breeding in game park Bahenec is in the Czech Republic ranked as below

average in most of the data. The average hatching rate in this breed is 17.8%. Breeding in Mlynářovice in Šumava has long-term average of this value 47% and breed inVidly in Jeseniky 43.6%. The success of rearing in game park Bahenec is only 9.9% of clutch. While the average breeding in Mlynářovice show 36.4% and in Vidly 21.8% bred individuals. The only above-average value is the average clutch, which is the park Bahenec 7.4 eggs per capercaillie hen, while in the Mlynářovice the hen lays average 5.7 eggs and in the Vidly was this value 6,4 eggs. For an insufficient number of weaned individuals capercaillie is not breeding in game park Bahenec able to cover the minimum number of birds who are necessary to maintain a permanent population in the Beskydy. The subsidy system used in the period 2006 - 2010, only three institutions, of which one state and two under the administrativ of Domazlice. Total for this period received from the state budget 952000kč for feintroduction capercallie into the wild. During that time, launched a total of 184 capercaillie in South Bohemia. Missing discharge capercaillie in other areas of thein natural occurrence, such as the right Beskydy or Krkonose.

49

10 LITERATURA ANDRESKA J., ANDRESKOVÁ, P., 1993, Naše lovné ptactvo neboli zvěř pernatá, Tina Vimperk ANDRESKA J., ANDRESKOVÁ, P., 1993, Tisíc let myslivosti, Tina Vimperk, ISBN 80-85618-12-5 BALDRIAN P., 1999: Tetřev hlušec. Druh, který vymizel z našich lesů [online] citováno 29. Března 2011. Dostupné na World Wide Webu: http://signaly.vesmir.cz/clanek/tetrev-hlusec BUFKA L., a kol., 2000: Vývoj početnosti tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) na Šumavě, 52–57, In sborník z konference Tetřevovití – Tetraonidae na přelomu tisíciletí. Praha, KORŠACH. 147 ERNST M., 2000: Chov tetřeva hlušce. Diplomová práce LDF MZLU Brno. 101 + přílohy HJORTH I., 1994: Storfugl-tiur og roy, Naturforlaget, 181 s. HORA J., BRINKE T., VOJTĚCHOVSKÁ E., HANZAL V., KUČERA Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s. HUDEC K., KONDĚLKA D., NOVOTNÝ I., 1966, Ptactvo Slezska, Slezské muzeum Opava HUDEC K., ŠŤASTNÝ K.,, a kol., 1995, Ptáci 1 a 2, Academia Praha HUDEC K., ŠŤASTNÝ K.,, a kol., 2005, Ptáci 1 a 2, Academia Praha, ISBN 80-2001114-5 JIRKOVSKÝ P., 2011, Zkušenosti s chovem tetřevů a jejich reintrodukcí do volné přírody na LZ Boubín, [prezentace na CD] KADLÍKOVÁ L., 2005: Tetřev hlušec - Tetrao urogallus [online] citováno 28. února 2012, Dostupné na World Wide Webu: http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=369 KROP V., 1997, Lovy na hřebenech Beskyd, Český Těšín

50

KRUPA M., JŮZOVÁ B. 2007: Závěrečná zpráva z monitoringu tetřeva hlušce v Beskydech v roce 2007. Dep. AOPK ČR, Praha. KRUPA M., JŮZOVÁ B. 2008: Závěrečná zpráva z monitoringu tetřeva hlušce v Beskydech v roce 2008. Dep. AOPK ČR, Praha. KRUPA M. 2009: Závěrečná zpráva z monitoringu tetřeva hlušce v Beskydech v roce 2009. Dep. AOPK ČR, Praha. KRUPA M. 2010: Závěrečná zpráva z monitoringu tetřeva hlušce v Beskydech v roce 2010. Dep. AOPK ČR, Praha. KRUPA M. 2011: Závěrečná zpráva z monitoringu tetřeva hlušce v Beskydech v roce 2011. Dep. AOPK ČR, Praha. LIŠKA Z.: Záchranný chov tetřeva hlušce, 20.2.2009, MÁLKOVÁ P. 2000: Sborník příspěvků z mezinárodní konference Tetřevovití – Tetraonidae na přelomu tisíciletí. České Budějovice 24.-26. března 2000, ISBN: 8029604-0 MÁLKOVÁ P., MARHOUL P., MIKOLÁŠ M., VERMOUZEK Z., 2012, Tetřev hlušec – Pták roku 2012, Česká společnost ornitologická, ISBN: 978-80-903554-5-3 MARHOUL P., VOLF O. 2005, Hodnocení realizace prvních pěti let záchranného programu tetřeva hlušce v České republice, AOPK ČR. 29. MŽP 1998: Sdělení odboru ochrany lesa a odboru ochrany přírody MŽP o schválení Záchranného programu kriticky ohroženého druhu živočicha tetřeva hlušce v České republice, Věstník MŽP, částka 4 POSÍK R. 2000, Zásady chovu tetřevovitých, In sborník z konference Tetřevovití – Tetraonidae na přelomu tisíciletí. 66-71. Praha,KORŠACH. 147 ROHÁČEK A., 2007: Návrat velkého ptáka na Velký Tok [online] citováno 28. února 2012. Dostupné na World Wide Webu: http://www.silvarium.cz/index2.php?option=com_content&do_pdf=1&id=8394

51

RZOŃCA Z. 2007: Wolierowa hodlala głuszca w Nadleśnictwie Wisła, [prezentace na CD] ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., a HUDEC K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Praha, Aventinum. 114–115, ISBN 80-86858-19-7 ÚHÚL, 2003, Oblastní plán rozvoje lesů Přírodní lesní oblast 40 Moravskoslezské Beskydy, Brandýs nad Labem, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek - Místek ZABLOUDIL, F., VALA, Z., ERNST, M., 2008, Tetřev, tetřívek a jeřábek a jejich životní potřeby v současnosti, Myslivost, 9:41

52

11 SEZNAM PŘÍLOH: Příloha 1 Celosvětový areál výskytu populace tetřeva hlušce (Ernst, 2000). ................. 54 Příloha 2 Rozšíření tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v ČR (Hudec, 2005) .................. 55 Příloha 3 Procentické vyjádření objemu a druhové rozmanitosti potravy v jednotlivých měsících během roku (Hjorth, 1994).. ............................................................................ 56 Příloha 4 Procentické vyjádření objemu a druhové rozmanitosti potravy kuřat (Hjorth,1994). ................................................................................................................. 57 Příloha 5 Orientační mapka ............................................................................................ 58 Příloha 6 Kohout se slepicí v ukázkové voliéře (Martynek, 2011) ................................ 59 Příloha 7 Chovné voliéry (Martynek, 2011) ................................................................... 60 Příloha 8 Odchovna (Martynek, 2011) ........................................................................... 61 Příloha 9 Umělá líheň (Martynek, 2011) ........................................................................ 62 Příloha 10 Tetřeví kuřata v odchovně (Martynek 2011)................................................. 63

53

Příloha 1 Celosvětový areál výskytu populace tetřeva hlušce (Ernst, 2000).

54

Příloha 2 Rozšíření tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v ČR (Hudec, 2005)

55

Příloha 3 Procentické vyjádření objemu a druhové rozmanitosti potravy v jednotlivých měsících během roku (Hjorth, 1994). 1 jehličí, 2 a 3 trávy, 4 dřevitá část keříků borůvky, 5 listy a nezralé plody borůvky, 6 rostliny, 7 hmyz, 8 plody borůvek, 9 a 10 květenství a listy osiky, 11 plody brusinek, 12 pavouci.

56

Příloha 4 Procentické vyjádření objemu a druhové rozmanitosti potravy kuřat (Hjorth,1994). 1 larvy hmyzu, 2 pavouci a mravenci, 3 listy a nezralé plody borůvky, 4 plody borůvky, 5 semena trav, 6 jehličí.

57

Příloha 5 Orientační mapka

BAHENEC

S M 1 : 95 000

58

Příloha 6 Kohout se slepicí v ukázkové voliéře (Martynek, 2011)

59

Příloha 7 Chovné voliéry (Martynek, 2011)

60

Příloha 8 Odchovna (Martynek, 2011)

61

Příloha 9 Umělá líheň (Martynek, 2011)

62

Příloha 10 Tetřeví kuřata v odchovně (Martynek, 2011)

63