Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Zdravotní stav porostů smrku ztepilého (Picea abies (L.)Karst.) ve vztahu k působícím biotickým, abiotickým a antropogenním stresorům na vybraných lokalitách KRNAP.

Diplomová práce

2007

Bc. Slavomír Lenčeš

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Zdravotní stav porostů smrku ztepilého (Picea abies (L.)Karst.) ve vztahu k působícím biotickým, abiotickým a antropogenním stresorům na vybraných lokalitách KRNAP zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko university o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:………………….

Podpis………………………………..

2

Poděkování: V první řadě poděkování za odborné vedení, poskytnutí podkladů a podporu při vzniku této diplomové práce patří panu Ing. Petru Čermákovi, Ph.D. Dále bych chtěl poděkovat za podklady z KRNAPu pánům Ing. Otakaru Schwarzovi Ph.D. a Ing. Karlu Ježkovi Ph.D. a za klimatologické údaje panu Ing. Zdeňku Mrkvicovi.

Autor

3

Abstrakt: Autor: Bc. Slavomír Lenčeš Název práce: Zdravotní stav porostů smrku ztepilého (Picea abies (L.)Karst.) ve vztahu k působícím biotickým, abiotickým a antropogenním stresorům na vybraných lokalitách KRNAP. Name of the thesis: Health Status of Norway spruce Vegetation (Picea abies (L.) Karst.) in Relation to Biotic, Abiotic and Athropogenic stress in Selected Localities of KRNAP.

Tato diplomová práce se zabývá aktuálním zdravotním stavem vybraných porostů smrku ztepilého (Pice abies (L.)Karst) a tento zdravotní stav dává do souvislostí se současným i minulým působením stresorů, zejména antropogenními imisemi a vývojem klimatu. Údaje o působících stresorech byly získány od ČHMÚ, který má nedaleko hodnocených ploch klimatologickou stanici. Jedná se o data reprezentující jednotlivé roky po měsících a jsou z období let 1996 – 2006. Díky spojení uvedených dat se zdravotním stavem porostů , se mohly specifikovat rizika dalšího vývoje porostů a navrhnout případná opatření pro ochranu těchto porostů. Hodnocení bylo provedeno dle metodiky Forest Focus (ICP-Forest) v kombinaci s metodikou CUDLÍNA et al. (2001, 2003). Metodika dále rozpracovává principy klasifikace zdravotního stavu lesa autorů LESINSKÉHO a LADMANA (1998). Klíčová slova: zdravotní stav, defoliace, klimatický faktor, porost, smrk ztepilý This diploma paper deals with the current health status of selected Norway spruce vegetation (Picea abies (L.) Karst.). This status is considered from the point of view of former and contemporary stres and, in particular, from the point of view of anthropogenic immissions and development of the climate. ČHMÚ, which operates a climatological station positioned near observed areas, granted the data about influencing stres. This data cover the period from 1996 to 2006. The data from individual years are shown by months. Due to the connection of presented data to the health status of vegetation, the risk of further development of vegetation and proposals of relevant measures for its protection could be specified. The assessment was carried out according to Forest Focus methodology (ICP – Forest) with combination of methodology developed by CUDLIN et al. (2001, 2003). Furthermore, the methodology develops principles for classification of forest health status written by LESINSKY AND LADMAN (1998). Key words: health status, defoliation, climatic factor, stand, Norway spruce

4

Obsah: 1. Úvod…………………………………………………………………………………7 2. Cíl práce…………………………………………………………………………….8 3. Součastný stav řešené problematiky………………………………………............9 3.1 Princip problematiky (dle CUDLÍNA, 2002)…………………………………...9 3.2 Výskyt škodlivých činitelů působících na chřadnutí smrkových porostů v PLO 22 Krkonoše (dle PRŮŠI, 2001)…………………………………………………...10 3.3 Imisní situace…………………………………………………………………...12 3.4 Roční hlášení z Lesní správy Horní Maršov o výskytu lesních škodlivých činitelů z let 2004, 2005 a 2006…………………………………………………….12 3.5 Lesnická činnost ve III. zóně a ochranném pásmu národního parku (dle http://WWW.KRNAP.CZ)...........................................................................................14 3.5.1 Dlouhodobý cíl…………………………………………………………14 3.5.2 Podmínky pro péči o les………………………………………………..14 4. Charakteristika zájmového území...........................................................................16 4.1 Poloha a základní údaje………………………………………………………...16 4.2 Horniny a reliéf…………………………………………………………………16 4.3 Podnebí…………………………………………………………………………17 4.4 Půdy…………………………………………………………………………….17 4.5 Biota…………………………………………………………………………….18 4.6 Vegetační stupňovitost……………………………………………………………...18 4.7 Porovnání Krkonošského bioregionu s ostatními bioregionu v ČR (dle CULKA, 1995)………………………………………………………………………………..18 4.8 Součastný stav krajiny a ochrana přírody………………………………………19 4.9 Historie osídlení a vývoj lesů (dle PRŮŠI, 2001)………………………………20 5. Materiál a metody zpracování……………………………………………………..22 5.1 Popis hodnocených lokalit a terénní práce……………………………………..22 5.2 Metodika habituálního monitoringu……………………………………………24 5.3 Postupy zpracování výsledků…………………………………………………..30 5.3.1 Postup vyhodnocení charakteristik zdravotního stavu porostů………...30 5.3.2 Postup vyhodnocení klimatických charakteristik………………………31 6. Výsledky a diskuze…………………………………………………………………32 6.1 Výsledky získané vlastním pozorováním na zkoumaných plochách…………..32 6.1.1 Vyhodnocení základních charakteristik stavu korun smrku ztepilého na zkoumaných plochách………………………………………………………..32 6.1.2 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska průměrných hodnot základních charakteristik stavu koruny…………………40 6.1.3 Vyhodnocení fází stresové reakcí smrku ztepilého na zkoumaných plochách…………………………………………………………………........41 6.1.4 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska fáze stresové reakce smrku ztepilého……………………………………………...46 6.1.5 Vyhodnocení kategorií stresových reakcí smrku ztepilého na zkoumaných plochách………………………………………………………..47

5

6.1.6 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska kategorie stresové reakce smrku ztepilého…………………………………...51 6.1.7 Vyhodnocení barevných změn asimilačního aparátu…………………..52 6.1.8 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska barevných změn asimilačního aparátu smrku ztepilého……………………...55 6.1.9 Vyhodnocení poškození kmene a zlomy smrku ztepilého na zkoumaných plochách……………………………………………………………………....56 6.1.10 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska poškození kmene a zlomů smrku ztepilého………………………………….60 6.2 Vyhodnocení klimatických charakteristik……………………………...............61 6.2.1 Vyhodnocení průměrných ročních hodnot klimatických charakteristik..61 6.2.2 Vyhodnocení úhrnu srážek a průměrné teploty vzduchu za jednotlivá vegetační období z let 1996 – 2006…………………………………………..62 6.2.3 Vyhodnocení poměrů srážkových úhrnů a průměrných teplot za jednotlivá vegetační období z let 1996 – 2006……………………………….63 6.2.4 Vyhodnocení počtu dnů bez srážek ve vegetačním období z let 1996 – 2006..................................................................................................................64 6.3 Shrnutí a výsledné porovnání zjištěných výsledků…………………………….64 7. Závěr………………………………………………………………………………...68 8. Summary……………………………………………………………………………75 9. Seznam použité literatury………………………………………………………….77 10. Přílohy……………………………………………………………………………...79

6

1. Úvod Tato diplomová práce zkoumá zdravotní stav porostů smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.), které se nachází ve třetí zóně a ochranném pásmu Krkonošského národního parku, na lokalitách Černé a Světlé hory ve východních Krkonoších. Organizačně porosty spadají pod LS Svoboda nad Úpou a LS Horní Maršov. Jedná se konkrétně o lokality, nacházející se především na strmých jihozápadních, jižních, jihovýchodních a východních svazích v rozmezí nadmořských výšek 700– 1200 m n. m.. Jedná se o porosty, které jsou vystavené nepříznivým hlavně abiotickým vlivům (vítr, sníh…), jsou to zejména ty plochy, nacházející se ve vyšších polohách. Tyto zkusné plochy se porovnávají s plochami v nižších nadmořských výškách, které jsou v údolí a jsou vystaveny menšímu vlivu hlavně abiotických stresorů. Dále jsou tyto plochy mezi sebou porovnávány i z několika jiných hledisek jako je např. expozice svahu, věk porostu, … Cílem práce bylo tedy zjištění celkového zdravotního stavu, specifikace rizik dalšího vývoje a navržení případných opatření pro ochranu porostů smrku ztepilého na těchto lokalitách. Dále na základě porovnání zdravotního stavu porostů, nacházejících se na rozdílných stanovištích, zmapovat rozdíly vlivu abiotických, biotických a antropogeních stresorů na sledovaném zájmovém území. Na vybraných plochách byl proveden průzkum zdravotního stavu jednotlivých smrků a na základě těchto stromů se usuzovalo, v jakém zdravotní stavu se porost nachází. Počet hodnocených stromů pro porost byl konstantní u všech zkusných ploch a výběr těchto stromů byl proveden dle drobně pozměněné níže zmíněné metodiky. Hodnocení zdravotního stavu bylo provedeno dle metodiky Forest Focus (ICP Forest) v kombinaci s metodikou CUDLÍNA et al. (2001, 2003). Metodika rozpracovává principy klasifikace zdravotního stavu lesa autorů LESINSKÉHO a LADMANA (1988). Působící stresory byly hodnoceny na základě dostupných dat z klimatologické stanice umístěné na Rýchorách, vzdálené od jednotlivých zkusných ploch 4 až 8 km vzdušnou čarou.

7

2. Cíl práce Cílem práce je zjistit aktuální zdravotní stav vybraných porostů smrku ztepilého (Picea abies(L.)Karst.) – defoliaci, presenci příznaků chřadnutí, presenci biotických škodlivých činitelů atd. Současný zdravotní stav dát do souvislostí se současným i minulým působením stresorů, zejména antropogenními imisemi a vývojem klimatu. Specifikovat rizika dalšího vývoje porostů a navrhnout případná opatření pro ochranu těchto porostů.

8

3. Součastný stav řešené problematiky Na území Krkonoš bylo a je stále zpracovávána řada odborných studií z různých oborů. Dokonce zde byly v uplynulých letech vyhotoveny podobné práce, zabývající se stejnou problematikou. Bylo využito stejné metodiky při sběru a zpracování dat, jako v této diplomové práci např. (CUDLÍN A KOL., 2001). Podobné studie využívající stejné metodiky, jako je ta v této práci, byly vypracovány nejen v ČR, ale i v zahraničí. V ČR se jedná o práce popisující zdravotní stav smrkových porostů na Drahanské vrchovině (ČERMÁK A KOL., 2003, JANOVSKÝ A KOL., 2004, ČERMÁK A KOL., 2005), v Krušných horách (ČERMÁK A KOL., 2006) a Orlických horách (ŽID A ČERMÁK, 2007).

3.1 Princip problematiky (dle CUDLÍNA, 2002) Synergické působení extrémních klimatických výkyvů, dlouhodobé přirozené acidifikace půdy a antropogenních vlivů, především imisní zátěže, má na téměř celém území střední Evropy za následek postupné chřadnutí lesních porostů. Mechanismus poškozování lesních dřevin probíhá jak přímým působením polutantů na asimilační orgány a kořeny rostlin, tak i nepřímým působením, především vlivem kyselé depozice na komplex půdních vlastností. Proces poškozování se liší podle typu, intenzity a délky stresového působení a jeho interakce s půdními, klimatickými a dalšími biotickými faktory. Poškození asimilačních orgánů dřevin má za následek snížení schopnosti rostliny k vlastní reprodukci. Rostlina oslabená chronickým, byť slabým působením stresových faktorů, není již po delší době schopna udržet rovnováhu mezi produkčními a degradačními procesy a zajistit tak obnovu všech svých orgánů a musí přistoupit k jejich redukci. Přednost je přitom dávána mladším orgánům, a proto dochází u jehličnanů k předčasné ztrátě starších ročníků jehlic (CUDLÍN A ŠIFFEL, 1992). Stres můžeme definovat jako stav, ve kterém nepříznivé vlivy vnějšího prostředí (stresové faktory neboli stresory) způsobují destabilizaci fyziologických funkcí rostliny. První fází stresové reakce je tzv. signální fáze, kdy rostlina reaguje na první narušení buněčných struktur a funkcí. Během následující aklimatizační fáze jsou v rámci fenotypové plasticity určitého genotypu indukovány do značné míry nespecifické restituční procesy (MCLAUGHLIN A PERCY, 1999). K nejčastějším patří tvorba stresových proteinů (např. proteáz), tvorba a odstraňování aktivních forem kyslíku v buňkách, tvorba stesových fytohormonů (např. etylenu, kyseliny abscisové, jasmonové a polyamidů) a osmoregulačních sloučenin (např. cukrů a polyalkoholů). Pokud se pomocí těchto procesů rostlině podaří obnovit vnitřní homeostázy, případně též zvýšit resistenci vůči určité skupině stresových faktorů, mluvíme o eu-stresu. Jestliže je vlivem délky či intenzity stresového působení překročena adaptační a aklimační kapacita rostliny, dochází k fázi poškození rostlinných orgánů, která může skončit i odumřením, tzv. dis-stres (LICHTENTHALER, 1997). Velmi často je poškození orgánů a jejich fyziologických funkcí následně kompenzováno regeneračními procesy, vedoucími ke vzniku náhradních orgánů (regenerační fáze). 9

Při dlouhodobém chronickém působení stresových faktorů dochází často po mnohokrát opakované tvorbě náhradních orgánů k fázi vyčerpání, která končí odumřením rostliny (CUDLÍN A TŘÍSKA, 1997; obr.1). Vliv jednotlivých složek dlouhodobé acidifikace prostředí na lesní dřeviny lze stanovit jen velmi obtížně. Všechny stresové faktory působí totiž na rostliny současně mají často synergické, občas i protikladné účinky (SCHÄFER et al. 1988). Ve formě chronického působení, se většina stresových faktorů, jako jsou nepříznivé klimatické podmínky a znečištění ovzduší s důrazem na kyselou depozici, může podílet na chřadnutí lesních ekosystémů jako predispoziční i iniciační (spouštěcí) faktory, při akutním působení i jako mortalitní stresové faktory (MANION 1981, MRKVA 1993).

3.2 Výskyt škodlivých činitelů působících na chřadnutí smrkových porostů v PLO 22 Krkonoše (dle PRŮŠI, 2001) Krkonoše patří do PLO 22 – Krkonoše. Lesnatost v Krkonoších činí 83 % plochy. Těžba dříví se i nadále naplňuje převážně kalamitními těžbami, které způsobují vichřice a přepadavé větry, hmyzí škůdci a nověji imise, zvláště v jednou již postižených (narušených) porostech. Občas značnou škodu způsobí na některých lokalitách sněhové laviny (např. v 1956 lavina v Labském dole zničila 9 Ha lesa s hmotou 5.000 m3 dříví). Úmyslná těžba se provádí holosečně po svahu dolů, značně se rozšířila síť přibližovacích a odvozních cest i na příkrých svazích, které vedou po vrstevnici. Převážně jsou měkké, vybudované buldozerem a silně narušují půdní poměry v okolí a vodní režim svahů. Lesní hospodářství nemá svou činnost v hospodářských lesích ničím omezenou. Všeobecné směry lesního hospodářství podložené lesním hospodářským plánem se uplatňují v plném rozsahu jako v jiných oblastech. Je třeba prosadit odlišné poslání lesů parku od ostatních výnosových lesů a tomu přizpůsobit hospodářské způsoby, diferencované podle souborů lesních typů. Na příkrých svazích by měla být přípustná jen úzká okrajová seč holá, v mnohem větší míře by měli být použity lanovky pro šetrné přibližování dříví. Porosty na horní hranici smrčin a jeřábové smrčiny je třeba obhospodařovat výběrně. U smrku by se měl používat jen ekotypicky vhodný sadební materiál. Při obnově porostů v jedlobukovém až bukosmrkovém LVS by se mělo docílit s ohledem na dlouhodobé ohrožení imisemi podstatně větší zastoupení buku než dosud. Genové základny jsou pouze ve smrkobukovém LVS, a to porosty smrku a buku o rozloze jen 456 ha (býv. LZ Vrchlabí 320 ha, Harrachov 136 ha).

10

počátek stresového působení

stresové působení NESTRESOVANÝ SYSTÉM

(systém v homeostázi se svým prostředím) pokračování stresového působení

SIGNÁLNÍ FÁZE (odlišné fyziologické procesy)

dlouhodobé stresové působení

AKLIMATIZAČNÍ FÁZE (vnitřní restituční procesy)

dlouhodobé stresové působení

FÁZE POŠKOZENÍ (překročení adaptační a aklimatizační kapacity)

konec stresového působení

REGENERAČNÍ FÁZE (částečná nebo úplná regenerace struktury funkce)

FÁZE VYČERPÁNÍ

ODUMŘENÍ ROSTLINY

Obr.1 reakce rostliny na chronické a akutní stresové působení (CUDLÍN A TŘÍSKA, 1997).

11

3.3 Imisní situace Od roku 1980 jsou v Krkonoších měřeny průměrné denní koncentrace sloučenin síry v ovzduší. Koncentrace oxidu síry (SO2) poklesly v posledních letech pod kritickou mez, při které jsou poškozovány smrkové porosty na extrémních stanovištích (podle MATERNY letní 10, zimní 30, průměrné roční 20 µg SO2 v 1 m3 vzduchu). Zcela zásadně poklesly i koncentrace SO42- v ovzduší v důsledku poklesu emisí z tepelných elektráren v oblasti černého trojúhlelníku (ČR, Polsko, býv. NDR). Velice rychlý průběh destrukce krkonošských lesních ekosystémů se nemůže objasnit pouze naměřenými koncentracemi sloučenin síry a jejich přímým vlivem na vegetaci. Pokud bude chtít provádět rekonstrukci lesních ekosystémů úspěšně a ekonomicky efektivně, musí se identifikovat i ostatní chemické látky podílející se na stavu lesních ekosystémů. Proto Správa KRNAP přistoupila ke zjišťování atmosférické depozice ekologicky rizikových látek včetně živin (nevhodná proporce živin může působit na rostliny negativně). Měření atmosférické depozice dává informaci o množství a spektru látek do lesního ekosystému vstupujících a je nezbytné pro určení půdních změn i příčin změn zdravotního stavu lesního porostu. Je základem především pro úpravu dřevinné skladby ve prospěch melioračních dřevin. Na acidifikaci půdy a následné vyplavování živin má v Krkonoších největší vliv atmosférická depozice SO42- a NO3-. Výsledky měření depozice SO42- ukazují na kombinovaný vliv zdrojů na západě i na jihu od Krkonoš a v případě NO3- na dominantní vliv zdrojů v České republice. V místech s nejvyšší kyselou atmosférickou depozicí počítá správa KRNAP s vyšším podílem listnatých dřevin, které jednak atmosférickou depozici snižují, jednak kvalitou listnatého opadu příznivě ovlivňují půdní procesy (http://WWW.KRNAP.CZ).

3.4 Roční hlášení z Lesní správy Horní Maršov o výskytu lesních škodlivých činitelů z let 2004, 2005 a 2006 Tab.1: Abiotické vlivy Rok Výměra Les. porostů 3 223,49 větrové Polomy sněhové námrazou exhalace Ostatní sucho mráz požáry jiné Celkem

2004 Objem (m3) 1210,00 1000,00 100,00

2005 Objem (m3) 6050,00 757,00 300,00

2006 Objem (m3) 1469,24 350,00 100,00

2310,00

7107,00

1919,24

12

Tab. 2: Podkorní hmyz

Rok

(ks)

(m3)

Odkorněno (m3) na lokalitě P

28,00

47,00

652,00

31,00

10,00

920,00

1222,00

26,00

5,30

1378,25

295,21

Objem Lapače (m3)

lýkožrout smrkový, l. 2004 334,00 menší a l. lesklý lýkožrout 2005 187,00 smrkový, l. menší a l. lesklý lýkožrout 2006 2208,31 smrkový, l. menší a l. lesklý

Lapáky

Chemicky asanováno (m3) na lokalitě P

Pozn. Objemy včetně lapáků Tab. 3: Listožravý a ostatní hmyz

ploskohřbetky na smrku klikoroh borový ploskohřbetky na smrku ploskohřbetky na smrku

Rok Slabý výskyt

Silný výskyt

Letecky Pozemně Kontrola

( ha )

( ha )

ošetřeno ošetřeno (ha) (ha)

2004

50

(ha) 200

3,02

2004

prevence při zalesnění

2005

40

200

2006

40

300

Tab. 4: Ostatní činitelé

drobní hlodavci

Rok

Plocha (ha )

2004

9,35

žloutnutí smrku drobní hlodavci

drobní hlodavci Žžloutnutí smrku

Poznámka

50 2005

žloutnutí smrku

2

poškození Bk v ind.ochranách a oplocenkách

60 2006

Poznámka

3

poškození Bk v ind. ochranách a oplocenkách

80

13

3.5 Lesnická činnost ve III. zóně a ochranném pásmu národního parku (dle http://WWW.KRNAP.CZ) 3.5.1 Dlouhodobý cíl Jednoznačná deklarace snahy hospodaření dle principů trvalé udržitelnosti lesních ekosystémů v sobě obsahuje na jedné straně snahu o skloubení činnosti člověka, jako subjektu využívajícího přírodní prostředí. Na druhé straně se v této oblasti jedná o snahu maximální podpory přírodních procesů, jako záruky požadované struktury obnovovaných lesních porostů. Vhodnou formou hospodaření lze vytvořit přínosnou a atraktivní konkurenci oblastí I. a II. zóny a ulehčit obrovské turistické zatížení nejcennějších území národního parku. Ekonomický efekt z obhospodařování lesních porostů III. zóny a ochranného pásma není nadřazen zájmům ochrany území jako celku.

3.5.2 Podmínky pro péči o les Území jako celek musí být obhospodařováno dle principů trvalé udržitelnosti lesních ekosystémů. Podstata spočívá v důsledné podpoře přírodních procesů, podpoře kvality genetické i ostatní, podpoře druhové diverzity, zachování dosavadních původních a klimaxových společenstev. Prostřednictvím zásahů posilovat stabilitu, vitalitu a regenerační schopnosti lesních dřevin. Základní formou obnovy porostů bude přirozená obnova s důslednou individuální, skupinovitou i plošnou podporou jedle a listnatých dřevin. Zalesňování bude prováděno geneticky odpovídajícím materiálem, dle schválených dřevinných skladeb. Zajištěná kultura nebude pojímána jako plocha s rovnoměrně rozmístěnými dřevinami (viz.schválená definice zajištěné kultury pro KRNAP). Při obnově porostů bude vhodně kombinována přirozená obnova s umělou. Modřínu bude možno používat ve smyslu platnosti výjimky vydané MŽP ČR pro použití ve směsích do 10% celkového zastoupení. Vzhledem k horským podmínkám bude náležitá péče věnována mladým porostům. Zejména u smrku je nutno formovat hluboce nasazené koruny. Ve smrkových porostech s jednotlivou příměsí je nutné se zaměřit na podporu druhové diverzity ve prospěch listnatých dřevin. Uvolnění korun je vhodné i v případě např. buku, javoru atd. U listnatých dřevin rostoucích ve skupinách bude výchova lesních porostů podporovat fyziologické parametry jednotlivých dřevin. Pěstební zásahy budou směřovány do úrovně vychovávaných porostů. Životaschopná podúroveň nebude likvidována! Doporučená forma je např. probírka založená na vyznačení tzv.cílových stromů. Tvorba vhodného druhového složení je odvislá od daných stanovištních podmínek. Při obnově porostů budou důsledně podporovány zejména různé formy výběrných a podrostních způsobů obhospodařování. Možné formy hospodářských způsobů:

Podrostní – okrajová seč clonná Podrostní – pruhová seč clonná Podrostní – skupinovitá seč clonná Podrostní – pomístná seč clonná 14

Výběrný - jednotlivě výběrná seč Výběrný – skupinovitě výběrná seč Různě kombinované způsoby Metoda cílových stromů

Maloplošná holá seč - v rozsahu stanoveném platným LHP, pro konkrétní případy budou zpracovány projekty definující technologické postupy a jiná omezení. Geograficky nepůvodní dřeviny a porosty budou v rámci již založených porostů redukovány postupně. Plošná redukce nebude realizována. Geneticky nepůvodní porosty (D) s nevhodnou strukturou jak druhovou, tak i prostorovou je možno obnovovat maloplošnou holou sečí. Přirozená obnova jako prostředek obnovy těchto porostů nebude podporována. Klest bude uklízen do hromad, řad nebo bude štěpkován. V odůvodněných případech bude přistoupeno k pálení nezbytné části klestu a těžebních zbytků. (zejména z důvodu ochrany lesa). Cestní síť bude udržována ve funkčním stavu, vzhledem k předpokládaným jemným zásahům umožnit tvorbu dočasných i trvalých zpřístupňovacích cestních těles.

15

4. Charakteristika zájmového území Dle biogeografického členění (CULEK, 1995), se daná oblast zařazuje do: Oblast: palearktická Podoblast: eurosibiřská Provincie: středoevropských listnatých lesů Podprovincie: hercynská Bioregion: krkonošský

1.68 Krkonošský bioregion

4.1 Poloha a základní údaje Bioregion leží na severu Východních Čech (Královehradeckého kraje), při hranici s Polskem. Zabírá geomorfologický celek Krkonoše a severní výběžek Krkonošského podhůří. Plocha bioregionu v ČR je 477 km2. Bioregion zabírá nejvyšší pohoří celé hercynské podprovincie, jako jediný v ČR (i v celé podprovincii) dostatečně vystupuje nad horní hranici lesa a má dokonale vyvinutý subalpínský stupeň s autochtonní kosodřevinou. Je tvořen žulami a krystalickými břidlicemi. Z tvarů reliéfu jsou významné vysoké hřbety a pláně s dobře vyvinutým ledovcovými kary. Biota má převážně horský hercynský ráz, jsou zde zastoupena společenstva 5. jedlo – bukového až 8. subalpínského, klečového vegetačního stupně a dokonce i ostrůvky přirozeného alpínského bezlesí. Potenciální vegetace je tvořena květnatými, klenovými a acidofilními horskými bučinami, přirozenými smrčinami, subalpínskými společenstvy a vrchovišti. Biota je obohacena mnoha relativně teplomilnými prvky v ledovcových karech, arkto-alpinskými reliktními druhy i řadou neoendemitů, např. jestřábníky a jeřábem sudetským. Na zvyšování biodiversity se podílejí tzv. anemoorografické systémy. Netypickými částmi jsou nižší okrajové horské skupiny a okraje pohoří, zpravidla pouze s květnatými bučinami, nanejvýše s ostrovy acidofilních bučin. V současnosti převažující kulturní smrčiny jsou těžce poškozeny imisemi, ale alpínské trávníky, kosodřevinné porosty, malé zbytky bučin a některé louky jsou stále velmi hodnotné (CULEK A KOL., 1995).

4.2 Horniny a reliéf Bioregion má poměrně pestrou geologickou stavbu, uspořádanou v pruzích směru západ-východ. V pohraničním hřbetu vystupují žuly až granodiority, většinou hrubózrné. Silněji metamorfované horniny – svorové ruly až svory – budují Sněžku a obecně převažují na výchově. Na jihu jsou lemovány ortorulami a kvarcity, a to v oblasti Zadní Žalý – Černá hora; kvarcity budují též Kozí hřbety. Na západě jsou nižší jižní rozsohy tvořeny horninami slaběji metamorfovanými: fylity i diabasy s polohami vápenců. Tyto horniny potom lemují celé pohoří z jihu a zasahují až do oblasti Rýchor, kde se uplatňují zvláště vápence. V oblasti ledovcových karů a

16

údolí se zásadním způsobem uplatňují žíly vyvřelin, především porfyrity Čertovy rokle a Čertovy zahrádky a proslulá žíla čediče v Malé Sněžné jámě na Slezské straně. Z pokryvů, kromě kamenitých svahovin, hrají významnou roli sedimenty ledovcové – balvanité morény a glacifluviální štěrky. Na náhorních plošinách jsou značně rozšířená ombrogenní vrchoviště (CULEK, 1995). Krkonoše mají charakteristický reliéf kerné hornatiny se zbytky zarovnaného povrchu na temenech pohoří. Svahy jsou rozčleněny hlubokými erozními údolími. Na řadě míst na severovýchodních, východních a jihovýchodních svazích, jsou vytvořeny ledovcové kotle – kary se strmými, asi 300 m vysokými skalnatými stěnami, tzv. jámy. Tyto kary přecházejí do ledovcových údolí – trogů, hlubokých až 600m (Obří důl). Na jejich opačném konci se nacházejí zpravidla nápadné čelní morény. Na náhorní plošině vystupují místy drobné skalní útvary a balvanová moře z odolných hornin. Zvětraliny na plošinách nesou stopy mrazového třídění (polygonální půdy). Významný je ostrý skalnatý kvarcovitý hřeben Kozích hřbetů, odlišný od ostatních plochých hřbetů. Reliéf má charakter členité hornatiny s výškovou členitostí 500 – 600m, v oblasti hlavních hřbetů a Černé hory má dokonce ráz velehornatiny, s výškovou členitostí 600 – 810 m.To je po Beskydách a Hrubém Jeseníku největší členitost v České republice. Severní svahy do Polska mají členitost téměř 1000 m, což je u pohoří zasahující do ČR maximum. Nejnižším bodem je údolí Jizery - asi 470 m n. m., nejvyšším Sněžka - 1602 m n m..Typická výška bioregionu je 650 – 1500 m n. m. (CULEK A KOL., 1995).

4.3 Podnebí Dle Quitta, leží okraje bioregionu v chladné oblasti CH 7, polohy nad 1000 m v oblasti CH 6, polohy nad 1200 m v CH 4, která je v ČR nejchladnější. Na náhorní plošině má podnebí vzhledem k velké nadmořské výšce a exponované poloze velmi chladný ráz – Sněžka 0,2 ºC / rok, 1227 mm / rok. Nižší chráněné polohy jsou podstatně příznivější: N.Svět 4,9 ºC/ rok , 1200 mm / rok; Benecko 4,7 ºC / rok, 984 mm / rok; Špindlerův mlýn 4,7 ºC / rok. Srážky rychle stoupají do nitra pohoří – Vrchlabí má pouze 960mm srážek za rok, ale Pec již 1405 mm. Na východním úpatí se projevuje mírný srážkový stín, srážky v Žacléři dosahují asi 850 mm za rok. Typickým jevem jsou anemoorografické systémy (monograficky popsané J. Jelínkem), určující současné procesy v ledovcových karech (sněhové poměry, laviny, přenos prachu a diaspor) (CULEK A KOL., 1995).

4.4 Půdy Geologické podloží a strmé svahy podnítily, že většina půd je silně kamenitá, hlinitopísčitá (Průša, 2001). Na pohraničním hřbetu a vyšších svazích převládají kambizemní podzoly, na jižnějších (českých) hřbetech humuso–železité podzoly, často zrašelinělé. Na obou hřbetech přecházejí podzoly do podzolových rankerů a litozemí. Na plošinách a ve

17

sníženinách jsou vyvinuty značné plochy organozemí typu vrchovišť. V nižších částech po obvodu pohoří bystrické kambizemě (CULEK A KOL., 1995).

4.5 Biota Bioregion leží v oreofytiku a je téměř totožný z fytogeografickým okresem 93. Krkonoše. Vegetační stupně (Skalický): submontánní a subalpínský (- alpinský). V nižších polohách bioregionu jsou potenciálně horské smíšené lesy, zejména květnaté a klenové bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum a Aceri Fagetum), na minerálně chudých substrátech se střídají s horskými acidofilními bučinami ( Calamagrostio villosae – Fagetum), na vápencích jsou okrajově snad i fragmenty podsvazu Cephalanthero – Fagenion. Výše se rozkládají přirozené smrčiny svazů Piceion excesae (Calamagrostio villosae – Piceetum, Anastrepto – Piceetum a Sphagno – Piceetum) a Athyrio – Piceion (Athyrio alpestris – Piceetum). Podél vodních toků jsou nivní cenózy podvazu Alenion glutinóza – incanae (Alnetum incanae a Piceo – Alnetum). Nad horní hranicí lesa se nachází pásmo kosodřeviny, náležející svazům Piniom mughi (asociace Myrtillo – Pinetum mughi) a Sphagnion medii (Chamaemoro – pinetum mughi) (CULEK A KOL., 1995).

4.6 Vegetační stupňovitost Procentuální zastoupení vegetačních stupňů, je uvedeno v Tab. 5 (CULEK, 1995) Tab. 5: Zastoupení vegetačních stupňů v % (CULEK A KOL., 1995) Vegetační stupně 1. 2. 3.

4. +

5. 39

6. 36

7. 19

8. 6

Rozdělení vegetačních stupňů (dle http://WWW.KRNAP.CZ): - submontánní (podhorský) - 480 - 800 m n. m. - listnaté a smíšené lesy - montánní (horský) - 800 - 1200 m n. m. - smrkové lesy, horské louky - subalpinský - 1200 - 1450 m n. m. - klečové porosty, rašeliniště, ledovcové kary - alpinský - 1450 - 1602 m n. m. - lišejníková, travnatá a kamenitá tundra

4.7 Porovnání Krkonošského bioregionu s ostatními bioregionu v ČR (dle CULKA, 1995) Hranice jsou výrazné s většinou okolních bioregionu. Vůči Broumovskému (1.38) a Podkrkonošskému (1.37) bioregionu (které bezprostředně sousedí z jihovýchodu a jihu), je tvoří podstatně vyšší, členitější reliéf a odlišná biota.

18

Hranice vůči Železnobrodskému bioregionu (1.36) (nacházející se v sousedství z jihozápadní strany) jsou geomorfologicky méně výrazné (gradientové) a také biota přechází plynule. Hranice vůči Jizerskohorskému bioregionu (1.67) (nacházející se v sousedství ze západní až severozápadní strany), je nevýrazná, respektuje geomorfologickou hranici vyššího členitějšího reliéfu. Krkonoše jsou jediné hercynské pohoří, s úplně vyvinutou vegetační stupňovitostí od montánního až do alpinského stupně. Od sousedních bioregionů se odlišují především bohatým rozvojem horské flóry a vegetace. Ze sousedních vyšších hercynských pohoří vytvářejí primární bezlesí pouze Jizerské hory (bioregionu 1.67), ale jen v podobě vrchovišť. Srovnání snesou pouze pohoří, která dosahují horní hranici lesa – Králický Sněžník a zejména Hrubý Jeseník. Zde však chybí klečový stupeň. Dále je možné Krkonoše ještě srovnávat se Šumavou (Velký Javor). Mimo území ČR, lze Krkonoše srovnávat s pohořím Harz, Schwarzwald a Vogézy, kde je však primární bezlesí oproti Vysokým Sudetům pouze fragmentární. Ve srovnání s Jesenickým bioregionem (1.70) je zřejmé i mnohem rozmanitější a z části vikariantní zastoupení druhů alpidských a arktoalpidských.

4.8 Součastný stav krajiny a ochrana přírody Místy je patrný značný vliv nadměrného rekreačního využívání, které se projevuje eutrofizací a devastací při budování cest, budov a sportovních zařízení (CULEK A KOL., 1995). Krkonošský bioregion je součástí Krkonošského národního parku, který je nejstarší v České republice. 16. 1. 1959 došlo nejprve ke zřízení Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně hor a 17. 5. 1963 byla i česká strana Krkonoš prohlášena národním parkem. Celková výměra parku činí 54.969 ha. Většina území národního parku spadá do geomorfologického celku Krkonoše (podcelky Krkonošské hřbety, Krkonošské rozsochy a Vrchlabská vrchovina), část ochranného pásma patří již o celku Krkonošské podhůří (s podcelky Železnobrodská vrchovina a Podkrkonošská pahorkatina). Oba horopisné celky náleží do Krkonošsko-jesenické (Sudetské) soustavy v rámci České vysočiny (http://WWW.KRNAP.CZ). Krkonoše jsou dnes jak národním parkem, tak i biosférickou reservací. V současné době je statut národního parku stanoven zákonem České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná, lze podle tohoto zákona vyhlásit za zvláště chráněná (ZCHÚ), národní park je u nás jednou ze 6 kategorií ZCHÚ a požívá vrcholné ochrany. Tento zákon také stanovuje základní ochranné podmínky všech kategorií CHÚ, jednotlivé národní parky. Jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zvláštními zákony. Území NP je členěno do 3 zón, z nichž první je nejpřísněji chráněná. Ochranné pásmo není součástí území NP. Činnost člověka v NP je dále řízena plánem péče o NP a návštěvním řádem NP (http://WWW.KRNAP.CZ). Jak již bylo zmíněno výše, Krkonoše jsou zároveň i biosférickou reservací. Biosférické rezervace (BR) jsou vyhlašovány Organizací spojených národů pro vzdělání a vědu (UNESCO) v rámci programu Člověk a biosféra (MAB - Man and the Biosphere). Základní směrnice týkající se biosférických rezervací, byly stanoveny v roce 1974. V BR se provádí ochrana genofondu, vědecký výzkum sledující využívání

19

a zneužívání přírodních zdrojů, výměna informací v mezinárodním měřítku a výchova odborníků i veřejnosti pro cíle ochrany přírody. Světová síť BR je rozprostřena tak, aby zahrnovala všechny základní biomy Země a postihovala různorodost jejich civilizačního zatížení (http://WWW.KRNAP.CZ). Činnost zprávy KRNAPu je neobyčejně složitá, protože zájem o Krkonoše, jako o jediné vysoké pohoří v ČR ve všech směrech stále stoupá, a to na úkor přírody. Přestože v posledním desetiletích byla jeho biota značně poškozena imisemi, jeho 1. zóna má nesmírný význam pro ochranu přírody. Hlavním motivem ochrany jsou společenstva subalpinského stupně s četnými rašeliništi a společenstva ledovcových karů. Významným objektem ochrany jsou i horské smíšené lesy a horské louky na krystalických vápencích v oblasti Rýchor. Zastoupení hlavních typů využití území je uvedeno v tab. 6 (CULEK A KOL.,1995).

Tab. 6: Plošná struktura využití území bioregionu v % (CULEK A KOL., 1995) plocha bioregionu 477 km2

Orná půda

Travní porosty

lesy

Vodní plochy

2

15

73

0,7

Činnost zprávy KRNAPu je neobyčejně složitá, protože zájem o Krkonoše, jako o jediné vysoké pohoří v ČR ve všech směrech stále stoupá, a to na úkor přírody. Stále přibývá objem turistiky, sportovních a rekreačních zařízení, takže únosná kapacita přírodních ekosystémů je dávno překročena. Tuto situaci v poslední době zhoršují škody imisemi, které ničí na dlouhou dobu velké plochy lesů. V rámci národního parku je třeba vyhledat další reservace a porosty blízké přírodě a rozšířit nedostatečnou síť lesních rezervací např. Medvědín, Koule, okolí Kotle, Harrachovsko. Krkonoše mají příznivé sněhové podmínky, proto mají i rozsáhlou spádovou oblast pro zimní sporty (hlavně Praha, střední a východní Čechy a bližší oblasti). Rekreace je zajištěna s maximálním komfortem. Pěší turistika je stále více opomíjena. V oblasti lesů zůstaly zachovány enklávy s boudami, které ztratili původní funkce a změnili se na rekreační zařízení s mnoha nepříznivými důsledky (PRŮŠA, 2001).

4.9 Historie osídlení a vývoj lesů (dle PRŮŠI, 2001) Do 13. století byly Krkonoše pokryty převážně pralesy smrku, jedle a buku. Nad horní hranicí lesa, probíhající průměrně 1240 m n. m., přecházel smrkový les v porosty kleče. Od této doby nastala kolonizace, vznikaly rozsáhlé enklávy sídlišť, které vytlačovaly les na méně místa. Současně s osidlováním počalo krajiny využívat i k hornictví. Největšího rozvoje dosáhlo dolování kolem roku 1660 hlavně v Obřím dole. Hornictví spotřebovalo v blízkém okolí značné množství dříví. Koncem 15. století začalo pro nedostatek lesů v okolí kutnohorských stříbrných dolů rozsáhlá těžba lesů v Krkonoších, odkud se dříví plavilo až ke Kutné hoře. Značnou spotřebu paliva mělo i sklářství, takže počátkem 16. století byly krkonošské lesy téměř zcela vytěženy a zdevastovány. Zachovaly se zcela nepřístupné pralesy. 20

Ve třicetileté válce došlo ke vzniku tzv. „bud“ (osamělá hospodářství s chovem dobytka) ve vyšších polohách (např. Fučíkovy boudy, Martinova bouda, Stará Slezká bouda). Počet bud ve vyšších polohách stále rostl, počátkem 19. století jich bylo 1.621. Plochy potřebné k dobytkářství se získaly kácením, klučením a vypalováním lesa, takže se ocitly převážně nad druhotně sníženou hranicí lesa. Provozovala se pastva v lese i v klečových porostech, která po zákazu pastvy v lese byla ještě intenzivnější. Po úplném zničení pásma kosodřeviny se na hřebenech objevily rozsáhlé pastviny a louky; na nich selektivním vypásáním kvalitnějších rostlin a intenzivním sešlapáváním půdy vznikly druhotné smilkové hole. V některých polohách byla horní hranice lesa značně snížena. Obyvatelé hor též sbírali různé léčivé rostliny, často s kořeny, někteří z nich i pro komerční účely. V roce 1563 navštívil oblast u pramenů Labe dvorní lékař císaře Rudolfa II., P. A. Mathioli, který odtud ve svém herbáři uvádí česnek hadí, šíchu a kuklici horskou. Stav lesů i hospodaření byly na jednotlivých velkostatcích sice na rozdílné úrovni (nejhorší Maršov, střední Vrchlabí, nejlepší Harrachov), ale koncem roku 1800 se začalo se systematickou obnovou lesů i usměrněnou těžbou, na které se stále značnou mírou podílely různé kalamity. Krkonoše leží na rozvodí mnoha řek a jsou proto důležitou pramennou oblastí. Důsledkem špatného hospodaření v lesích byly katastrofální povodně v roce 1882, 1883, 1897 a 1900 – 1903, které napáchaly značné škody. Vznikly zemní laviny a skalní proudy (mury) na svazích Plání, Stohu, Luční hory, Kozích hřbetů a jinde. Proto se přistoupilo od roku 1897 k rozsáhlému hrazení bystřin a zalesňování v pramenných oblastech, hlavně klečí. Dodnes tvoří dominantní kryt krajiny hlavně les. Během doby však došlo ke značné změně dřevin v LVS smrkobukovém a bukosmrkovém;byl téměř zcela zlikvidován buk a jedle a na jejich místě vznikly rozsáhlé smrkové monokultury. Ve smrkovém pásmu se výrazně zhoršil genofond smrku, který dnes svým habitem a větvením většinou neodpovídá drsnému horskému klimatu, je během vývoje porostu silně poškozován a snadno podléhá přírodním kalamitám (sníh, vítr). Druhová skladba dřevin je uvedena v tabulce 7. Tab. 7: Zastoupení dřevin v % (PRŮŠA, 2001)

Přirozená skladba Cílová skladba Současná skladba

SM

JD

54,9 74,5 874

12,4 0,3

BO

0,1

MD

KOS

Jehl.

BK

JV

BR

OL

JR

List.

74,9 87,0 94,7

22,5 11,9 3,6

0.3 1,1 0,5

0,5

0,1

1,7

3,2 0,8

7,6 9,3 6,1

0,8

0,4

25,1 13,0 5,3

Vývoj lesa do značné míry závisí i na půdních podmínkách, tj. na půdním druhu a na půdním typu. Podle rekonstrukce přirozených lesních společenstev (typů) zaujímají v zonálním uspořádání od úpatí hor malou plochu jedlové bučiny (4 %), největší zastoupení mají smrkové bučiny – do 900m n. m. (41 %) a menší bukové smrčiny (25 %). Tedy téměř polovinu plochy mají společenstva s původně značným zastoupením buku, méně jedle, kde jsou dnes smrkové monokultury. Klimaxové smrčiny zaujímají značnou plochu (25 %) z toho rozvolněné a zakrslé porosty jeřábových smrčin 15 %. Klečový LVS, který zahrnuje i dnešní smilkové hole, má 10 % plochy.

21

5. Materiál a metody zpracování 5.1 Popis hodnocených lokalit a terénní práce Zkusné plochy, kterých je celkem 30, se nachází na jihozápadním (JZ), jižním (J), jihovýchodním (JV) svahu Černé hory (1299 m n. m.) a jihozápadním (JZ), jihovýchodním (JV) a východním (V) svahu Světlé hory (1244 m n. m.) nebo jsou na ,,rovině“ (R), což jsou plochy, které nemají žádnou převládající expozici, či jsou mírně nakloněny k severu (S). Zkoumané plochy se nacházejí v rozmezí nadmořských výšek 700 – 1200 m n. m.. Jedná se o plochy, které se nachází na návětrné a z části i závětrné straně těchto dvou hor a nachází se jak na jejich strmých svazích skoro na vrcholcích, tak i na strmých svazích jejich úpatí či v zářezech údolí. Porosty byly vybírány dle věku a to nad 70 let a dále pro jejich vzájemné porovnání, i dle stejných edafických kategorií. Terénní práce probíhaly od poloviny měsíce července do poloviny měsíce srpna. Na každé ploše bylo hodnoceno 20 stromů, u kterých byly hodnoceny pomocí dalekohledu základní charakteristiky podle CUDLÍNA A KOL. (2003). Základní informace popisující jednotlivé plochy dle LHP 2003 jsou uvedeny v tabulce 8. Výběr stromů v porostu byl proveden tak, že byl vybrán středový strom a od něhož se postupovalo ve tvaru spirály, plocha má výsledně tedy víceméně kruhový tvar. Hodnocené stromy (dle hodnotících znaků uvedených níže), byly vybírány v přibližně stejných délkových intervalech, cca od 10 m do 25 m, dle možností pro pozorování korun. Hodnocené stromy jsou, pokud to bylo možné, charakteristické pro daný porost. Jednotlivé stromy byly označeny pořadové číslem dřevařskou křídou, středový strom navíc ještě číslem monitorovací plochy. Při hodnocení stavu koruny jsem použil dalekohled 7 x 50. Zjištěné údaje jsem zapisoval do předtištěných tabulek (viz příloha 1), dle níže uvedených kritérií určených pro zápis do těchto tabulek.

22

SM 100 SM 95, MD 5 SM 100 SM 100 SM 100 SM 100 SM 97, BK 3 SM 100 SM 100 SM 100 SM 100 SM 100 SM 100 SM 100 SM 100

16

114A9

970

89

SM 100

17

114B10

970

95

SM 100

18

114A12/1

890

116

19 20 21

805 730 715

102 132 114

22 23 24 25

116F10 116C13/1c 116A12/2b/ 1 119A8 120C8 121A7 121C10/1b

1030 1030 900 730

79 74 65 98

26 27 28 29 30

123C9 123B8a 412E9 432D8a 116C11/1b

800 950 1200 920 700

90 77 92 74 108

SM 97, BK 2, MD 1 SM 97, MD 3 SM 96, BK 4 SM 80, MD 20 SM 99, MD 1 SM 100 SM 99, BK 1 SM 80, BK 16,MD 3, BR 1 SM 100 SM 100 SM 100 SM 98, Br 2 SM 96, JD 1, BK 3

7K2 6S1 7S1 7K3 7K1 6N1 6K9 7K3 7K3 7K9 7K9 7K9 7K9 8K9 (8G3) 8K2 (6F1) 6V9 (6F1) 6V2 (6V9) 6S4 6K4 6A3 (6V9) 6S1 7K3 7K3 6K1 6K1

8 8 8 8 3 10 9 8 8 8 8 9 6 8 7

22 26 26 20 20 28 24 22 18 18 26 20 22 14 16

0,51 0,66 1,02 0,52 0,53 0,75 0,42 0,55 0,59 0,61 0,43 0,82 0,20 0,43

V-ČH V-SH V-SH V-SH V-SH JZ-SH JZ-SH JV-ČH J-ČH JZ-ČH J-ČH JZ-ČH JZ-ČH JZ-ČH J-ČH

7

24

0,86

J-ČH

9

24

1,00

JZ-ČH

8

26

1,25

J-ČH

8 8 8

26 28 30

1,14 1,49 2,07

R-ČH R-ČH J-ČH

7 8 9 7

18 20 24 28

0,38 0,43 0,45 1,13

J-ČH J-ČH JV-ČH J-ČH

6K1 6K4 8T3 6K1 6S4

8 8 9 9 7

26 24 16 22 28

0,85 0,49 0,24 0,33 1,57

JV-SH V-SH R-ČH V-SH (S)-ČH

Lesní typ Pozn.1

Expozice plochy Pozn.2

88 83 116 85 93 67 93 73 102 111 71 81 133 90 95

Objem středního kmene smrku (m3)

Věk

1070 975 990 980 1010 900 850 1020 1115 1020 1000 1010 1100 1180 1170

AVB smrku

Nadmořská výška (m n. m.)

104D9 108C8/2b 108D12/1b 108F9/1b 108F11/1a 110C7 110A9 111F7 112E10 113B11 113A7 113B8 113B13/1b 113B9 113C10

Zakmenění

Porost

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Dřevinná skladba porostu v [%]

Číslo plochy

Tab. 8: Popis jednotlivých ploch dle LHP 2003

23

Pozn.1: V kolonce lesních typů jsou u některých porostů napsány dva lesní typy lesní typ napsaný v závorce je lesní typ uvedený v LHP a lesní typ napsaný bez závorky je ten, který sice není uveden v LHP, ale daná plocha se v něm dle mapy lesních typů nachází. Pozn. 2: ČH – Černá hora, SH – Světlá hora, jihozápadní - JZ, jižní - J, jihovýchodní - JV, jihozápadním - JZ, východní - V svah, R - (plocha kde nelze stanovit převládající sklon), (S) na jižním straně Černé hory plocha mírně nakloněna na S - sever.

5.2 Metodika habituálního monitoringu Ve vybraných porostech nad 70 let byly založeny trvalé kruhové výzkumné plochy s parametry ploch ICP-Forests reprezentující zkoumané porosty. U reprezentativního počtu stromů, v našem případě 20 na každé ploše, byly pomocí dalekohledu hodnoceny základní charakteristiky podle ICP-Forests a stupeň transformace struktury koruny (CUDLÍN et al, 2001). Nejprve bylo hodnoceno sociální postavení stromu a typ větvení. Koruna byla rozdělena vizuálně na tři části: horní juvenilní část, střední – produkční část a spodní – saturační část. U horní části koruny byl hodnocen její tvar a typ vrcholu. U produkční části byla hodnocena především celková defoliace, defoliace primární struktury, procento sekundárních výhonů a typy poškození, podle nichž byly potom stromy na ploše zařazeny do pěti stupňů transformace koruny. U stromu byl sledován výskyt žloutnutí, reznutí, poškození na kmeni a také případné kvetení či výskyt šišek. Popis všech hodnocených znaků a jejich označení v zápisech z jednotlivých porostů (viz Příloha 1) je uveden v tabulce 9. Tab. 9: Metodika hodnocení stromů Sociální postavení 1. nadúrovňový 2. úrovňový 3. vrůstavý 4. podúrovňový 5. podúrovňový potlačený Typ větvení 1. hřebenovitý 2. kartáčovitý 3. deskovitý přechody např: 1 - (2) 1→(2)

genetický přechod mezi hřebenovitým typem a kartáčovitým (převládá hřebenovitý) transformační přechod mezi hřebenovitým typem a kartáčovitým (převládá hřebenovitý) 24

Vícerák 1. vrcholový 2. korunový 3. kmenový 1 1/3 1/3, 2 1/3, 2/3

vrcholový dvoják vrcholový troják vrcholový troják, korunový dvoják vrcholový troják, korunový troják

Části koruny V procentech výšky stromu měřeno od vrcholu k dolnímu okraji sekce koruny. Tvar horní části koruny 1. normální 2. široká 3. úzká 4. nepravidelná - zlom 5. se suchým vrcholem 6. náhradní 7. jednostranná - vlajková možné přechody např: 1-(2) - normální až široká, převládá normální Typ vrcholu 1. normální 2. zkrácený 3. suchý 4. ohnutý 5. zlomený možno uvézt více symbolů např: 1,4 - normální ohnutý možné přechody např: 1-(2) - vrchol normální až zkrácený, převládá normální 1 - 2 - normální až zkrácený, žádný typ není převládající Celková defoliace Uvádí se v procentech s krokem 5% Defoliace primární struktury Uvádí se v procentech s krokem 5% Typy poškození 1. vrcholové 2. periferní 3. okno 4. odkmenové 5. mozaikové 6. rovnoměrné

25

vrcholové poškození - suchá horní část koruny (nazahrnuje vrcholové zlomy) periferní poškození - jehlice chybějí na koncích větví, bez jehlic jsou všechny primární výhony a veškeré zelené jehlice vyrůstají již na výhonech sekundárních podvrcholové poškození - jehlice chybí na větvích těsně pod horní částí koruny odkmenové poškození - chybí jehlice na výhonech ve střední části koruny (jehlice na polovině větve blíže ke kmeni) mozaikové poškození - nestejnoměrná defoliace v rámci produktivní části koruny rovnoměrné poškození - stejnoměrná defoliace v produktivní části koruny Stupeň transformace hodnotí se produkční část koruny 0 - koruna netransformovaná až velmi slabě transformovaná 1 - koruna mírně transformovaná 2 - koruna středně transformovaná 3 - koruna silně transformovaná 4 - koruna úplně transformovaná 0 = procento sekundárních výhonů <20 %; u větví II. řádu menší odkmenové nebo mozaikovité poškození 1 = procento sekundárních výhonů 20-50 %; zřetelně patrné odkmenové nebo mozaikovité poškození 2 = procento sekundárních výhonů 51-80 %; začínající periferní poškození, často podvrcholové poškození, většinou v kombinaci s odkmenovým nebo mozaikovitým 3 = procento sekundárních výhonů 81-99 %; převládající periferní poškození, někdy vrcholové poškození, často v kombinaci s výše zmíněnými typy poškození 4 = procento sekundárních výhonů 100 %; periferní poškození u všech větví produkční části koruny, často v kombinaci s výše zmíněnými typy poškození Zlomy 1. vrcholový 2. korunový 3. kmenový Zaznamenávají se i zlomy staré. 1 vrcholový zlom 1/2, 3 dva vrcholové a jeden kmenový zlom 1/2, 2/3 dva vrcholové a tři korunové zlomy Žloutnutí Barevné změny v koruně projevující se žlutým zbarvením, udává se v procentech z celkového objemu asimilačního aparátu 0 - žádné barevné změny dále po 5 %, tj. 5 % = 5, 10 %=10 atd.

26

Hnědnutí – reznutí Barevné změny v koruně projevující se světle hnědým, hnědým, červeným až rezavým zbarvením zbarvením, udává se v procentech z celkového objemu asimilačního aparátu 0 - žádné barevné změny dále po 5 %, tj. 5 % = 5, 10 %=10 atd. Šišky Zaznamenávají se zralé šišky v celé koruně 0.5 do 5-ti šišek 1. šišky jen ve vrcholu (do 20) 2. šišky i pod vrcholem (nad 20) 3. velké množství šišek v celé koruně Kvetení Zaznamenávají se květní šištice, nezralé šišky v celé koruně 0.5 do 5-ti šišek 1. šišky jen ve vrcholu (do 20) 2. šišky i pod vrcholem (nad 20) 3. velké množství šišek v celé koruně Poškození kmene V procentech obvodu kmene na jeho bázi. 0 – strom bez známek poškození 1 – strom slabě (mírně) poškozený 2 – strom středně poškozený 3 – strom silně poškozený 4 – strom suchý nebo hynoucí

Na základě indikátorů fází reakce stromů na komplexní působení stresových faktorů (CUDLÍN et al, 2003) je možno zjistit, zda již došlo k překročení vnitřní tolerance stromů, k významnému poškození asimilačního aparátu, jak dlouho přibližně probíhá průběžná regenerace poškozovaných výhonů a zda převažují stromy s převládajícím vývojovým trendem degradačních či regeneračních procesů. Následným krokem je umístění hodnocených stromů do stresového schématu (obr. 2), což nám umožní si udělat názornou představu o dosavadní reakci porostu na komplexní působení stresových faktorů v uplynulém období.

27

Obr. 2: Stresové schéma – průběh reakcí stromů dle různých scénářů (CUDLÍN et al, 2001) Hraniční hodnoty celkové defoliace, defoliace primární struktury a procenta zastoupení sekundárních výhonů, podle kterých byly jednotlivé stromy zařazeny do stresových fází, jsou uvedeny v tabulce 10.

28

Tab. 10: Indikátory kritických fází reakce smrku ztepilého na komplexní působení stresových faktorů na úrovni stromu (CUDLÍN et al, 2003)

Průběh reakce na synergické působení stresových faktorů

Celková defoliace

Defoliace primární struktury

Procento sekundárních výhonů

Překročení stresové tolerance

-

> 50%

-

Významné poškození asimilačního aparátu

-

≥ 80%

-

Uschlé terminály většiny větví prvního řádu v produkční části koruny

C

≤ 40%

Překročena stresová tolerance stromu

AI

≤ 50%


BI

Strom s významným poškozením asimilačního aparátu

CI

Indikátory na úrovni stromu

Období překročení vnitřní tolerance stromu (převažují defoliační procesy)

Období cyklické regenerace výhonů (kontinuální nahrazování defoliovaných primárních výhonů výhony sekundárními)

Regenerace (převládnutí regeneračních procesů nad degradačními)

Vyčerpání (ztráta schopnosti nahrazovat defoliované výhony)

-

≥ 50% a≤ 65% > 65% a< 80%

Doplňující charakteristika

Stresové fáze

A, B, C

-

≥ 80%

≤ 60%

≥ 40%

≤ 65% ≤ 65%

> 40% > 50%

≥ 40%

> 65% a< 80% > 65% a< 80%

> 50% > 65%

≥ 40%

≥ 80% ≥ 80%

> 60% ≥ 80%


≤ 35%

≤ 65%

> 50%


A III

≤ 35%

> 65% a< 80%

> 65%


B III

≤ 35%

≥ 80%

≥ 80%


C III+

≥ 40%

100%

≥ 95%

Strom s nulovým adaptačním potenciálem

C III-

29


A II


B II

C II

Hodnocené stromy lze také zařadit do jedné ze čtyř kategorií stresové reakce: strom rezistentní, rezilientní, poškozený strom málo transformovaný a poškozený strom silně transformovaný (CUDLÍN et al, 2003). Hodnoty těchto indikátorů odvozených z hlavních charakteristik koruny jsou uvedeny v tabulce 11. Tab. 11:Kategorie stresové reakce smrku ztepilého podle hlavních charakteristik koruny (celkové defoliace a procenta sekundárních výhonů).

Kategorie

Celková defoliace [%]

stresové reakce Rezistentní strom

výhonů [%] ≤ 35% - slabě poškozený strom

Rezilientní strom

transformovaný Poškozený strom silně transformovaný

≤ 50% - slabě transformovaný strom

≤ 35% - slabě poškozený strom

Poškozený strom málo

Procento sekundárních

> 50% - silně transformovaný strom

>35% - středně až silně škozený strom >35% - středně až silně škozený strom

≤ 50% - slabě transformovaný strom > 50% - silně transformovaný strom

5.3 Postup zpracovávání výsledků Abychom si mohli udělat představu, v jakém stavu se na zkusné ploše daný porost jako celek nachází a mohly ho tak i porovnávat s ostatními zkoumanými porosty, bylo nutno zvolit vypovídající statistické ukazatele aritmetický průměr a směrodatnou odchylku. Aritmetickým průměrem charakterizujeme hodnotu, okolo níž kolísají jednotlivé prvky souboru. Fyzikálně odpovídá aritmetický průměr těžišti N stejně hmotných bodů umístěných na přímce se souřadnicemi xi (to jsou jednotlivé hodnoty souboru). Směrodatná odchylka je nejlepší a nejpoužívanější charakteristikou variability. Splňuje všechny požadavky na dobrou charakteristiku variability. Rozměr směrodatné odchylky je stejný jako rozměr veličiny, což je její hlavní výhodou oproti rozptylu pro účely popisné statistiky. Jedná se vlastně o jakýsi interval výkyvů hodnot (DRÁPELA A ZACH, 1999).

5.3.1 Postup vyhodnocení charakteristik zdravotního stavu porostů Defoliace primární struktury (DPS) byla vypočítána pomocí této vzorové úvahy: Nejdříve je třeba zjistit celkovou defoliaci (30 %) a procento sekundárních výhonů (60 %). Je - li tedy defoliace 30 %, znamená to že v koruně zbývá 70 % jehličí. Je – li v těchto 70 % 60 % sekundárních výhonů, znamená to, že z původního ojehličení zbylo pouze 70 % krát 40 % (40 % je doplněk 60 % do 100 %) tj. 28 % (0,7 * 0,4 = 0,28 * 100 = 28 %). Defoliace primární struktury je tedy doplněk 28 % do 100 % a to je 72 %. DPS = 72 %. Výsledek se ještě zaokrouhlí na nejbližší násobek 5, což je v našem případě 70 % a to je vypočítaná defoliace primární struktury.

30

Při vyhodnocování základních charakteristik stavu korun smrku ztepilého na zkusných plochách se postupovalo tak, že z jednotlivých dat těchto charakteristik, vztahujících se na určitou plochu, byl proveden aritmetický průměr a směrodatná odchylka. Tímto byly zajištěny vypovídající hodnoty základních charakteristik pro jednotlivé porosty. Takto zjištěné hodnoty jsou pro jednotlivé plochy uvedeny v kapitole Výsledky v tabulce 8. Další vzájemnou kombinací údajů základních charakteristik jednotlivých ploch se porovnával stav těchto porostů dle expozice svahu, věku, edafické kategorie, zkamenění, AVB a objemu středního kmene. Při posuzování fáze a kategorie stresové reakce smrku, dále výskyt barevných změn asimilačního aparátu, zlomů a poškození kmene se jako hlavní ukazatel stavu zkoumaných porostů stal počet stromů..

5.3.2 Postup vyhodnocení klimatických charakteristik Mezi vyhodnocované charakteristiky patří průměrná roční vlhkost vzduchu, průměrná roční výška sněhové pokrývky, průměrné roční teploty vzduchu, jak již názvů plyne jedná se o průměrné měsíční. U ročního úhrnu srážek se bral součet měsíčních hodnot a u ročních teplotních extrémů maxima a minima z jednotlivých měsíců. Dále se hodnotil počet dnů a maximální intervaly bez srážek, kde se hodnotilo z denních úhrnů. Veškeré charakteristiky se vztahují k období let 1996 – 2006. Veškerá klimatická data byla získána z klimatologické stanice na Rýchorách, která je od hodnocené oblasti vzdálena v průměru okolo 5 km vzdušnou čarou. Tato stanice je umístěna 20 m od Rýchorské boudy, v nadmořské výšce 1000 m n. m. a měření se na ní provádí od roku 1995.

31

6. Výsledky a diskuze V této kapitole jsou zároveň s vlastními výsledky porovnány výsledky prací, zabývající se stejnou problematikou a používající totožnou metodiku. Jedná se o práce, které byly zhotoveny v uplynulých letech a to v Krkonoších (CUDLÍN A KOL., 2001), NA Drahanské vrchovině (ČERMÁK A KOL., 2003, JANOVSKÝ A KOL., 2004, ČERMÁK A KOL.,2005), v Krušných horách (ČERMÁK A KOL., 2006) a v Orlických horách (ŽID, 2006). Výsledky jsou porovnávány z hlediska průměrných hodnot základních charakteristik, procenta celkového počtu poškozených stromů u fáze a kategorie stresové reakce smrku ztepilého, barevných změn asimilačního aparátu smrku ztepilého, poškozených kmenů a zlomů. Při porovnávání výsledků fáze a kategorie stresové reakce smrku ztepilého, existují údaje pouze z Drahanské vrchoviny (ČERMÁK A KOL., 2003, ČERMÁK A KOL., 2005), Krušných hor (ČERMÁK A KOL., 2006) a Orlických hor (ŽID, 2006). Při porovnávání údajů o barevných změnách asimilačního aparátu a výskytu poškození kmene a zlomů, existují pouze údaje z Drahanské vrchoviny (ČERMÁK A KOL., 2003, ČERMÁK A KOL., 2005) a Orlických hor (ŽID, 2006). U porovnávání údajů o barevných změnách a výskytu poškození kmene a zlomů, bylo použito průměrných hodnot a to tedy u barevných změn průměrný počet takto poškozených stromů a průměrné procento koruny stromů s presencí, u poškození kmene a zlomů průměrný počet stromů.

6.1 Výsledky získané vlastním pozorováním na zkoumaných plochách 6.1.1 Vyhodnocení základních charakteristik stavu korun smrku ztepilého na zkoumaných plochách Pojmem základní charakteristiky stavu koruny rozumíme její celkovou defoliaci, defoliaci primární struktury, % sekundárních výhonů a stupeň transformace struktury koruny. Zjištěné hodnoty jsou pro jednotlivé plochy uvedeny v tabulce 12. Je z ní patrné, že největší celkovou defoliaci má porost 412E9 (plocha č. 28) a nejmenší celková defoliace byla zjištěna v porostu 110C7 (6), největší defoliaci primární struktury má porost 412E9 (28), naopak nejmenší defoliaci primární struktury je v porostu 110C7 (6), nejvyšší procento sekundárních výhonů má porost 412E9 (28), nejnižší procento sekundárních výhonů je v porosru 113A7 (11), nejvyšší stupeň transformace struktury koruny byl zjištěn v porostu 113B13/1b (13), nejnižší stupeň transformace struktury koruny má 113A7(11). Dále si můžeme povšimnout rozdílů hodnot hlavních sledovaných parametrů mezi jednotlivými výzkumnými plochami, které byly poměrně velké. Nejmenší rozdíly byly zaznamenány u defoliace primární struktury, jejíž průměrné defoliace z jednotlivých ploch se pohybují v rozpětí 52,50 % až 89 %, rozdíl minimální a maximální defoliace primární struktury tedy činí 36,5 %. Nejvýrazněji kolísá procento sekundárních výhonů a to od minima 28 % k maximu 78,5 %. Další dosti výrazný rozdíl je patrný i ve stupni transformace koruny, zde se interval pohybuje od 0,85 do 2,35. Stupeň transformace koruny 4 (plně

32

transformovaná koruna) byl zjištěn u 2 stromů. Jeden je z porostu 123C9, je to strom č. 19 a ten druhý je z porostu 113B13/1b a je to strom č. 17. Dále z celkového počtu 600 stromů je ve stupni transformace koruny: 0 (koruna netransformovaná až velmi slabě transformovaná) 10 stromů, 1 (koruna mírně transformovaná) 171 stromů, 2 (koruna středně transformovaná) 344 stromů, 3 (koruna silně transformovaná) 71 stromů. Při celkovém součtu dostaneme hodnotu 598 stromů. Je to způsobeno tím, že dva hodnocené stromy (stromy č. 12 z porostu 114 A 12/1 a č. 4 z porostu 432 D 8a) jsou souše, z čehož plyne, že nebyly hodnoceny. Z vyhodnocení počtu stromů zařazených do určitého stupně transformace koruny vyplývá, že nejvíce stromů je zařazeno ve stupni 2, tedy nejvíce hodnocených stromů má korunu středně transformovanou. Uvedené základní charakteristiky stavu koruny jsou dále posuzovány a porovnávány mezi sebou vzhledem k působícím porostním a stanovištním faktorům. Šlo o expozici svahu, lokalizaci polohy, nadmořskou výšku, věk, edafické kategorie, AVB a objemu středního kmene smrku. Tab. 12: Základní charakteristiku stavu korun v %

Číslo plochy

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

Porost

104D9 108C8/2b 108D12/1b 108F9/1b 108F11/1a 110C7 110A9 111F7 112E10 113B11 113A7 113B8 113B13/1b 113B9 113C10 114A9 114B10 114A12/1 116F10 116C13/1c 116A12/2b/1 119A8

Celková defoliace


% sekundárních výhonů

Stupeň transformace

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

54,25 34,25 41,75 34,50 35,00 16,25 36,25 46,50 44,25 56,00 38,00 47,25 52,50 51,25 56,50 52,00 42,00 32,25 51,00 43,25 31,00 42,00

18,14 13,99 15,27 8,58 9,35 7,73 10,35 15,17 18,18 14,01 15,54 13,37 12,89 15,40 17,35 19,20 11,52 8,67 12,70 7,29 12,52 19,65

86,75 74,75 77,75 71,75 67,00 52,50 72,25 76,50 74,25 86,25 55,75 70,25 88,25 82,00 85,50 84,00 65,75 70,00 87,00 83,50 69,75 76,50

11,10 11,01 14,70 10,99 11,77 16,39 15,37 10,97 12,97 8,35 18,12 17,06 8,55 9,92 10,94 14,11 14,08 12,44 5,57 5,94 13,65 14,06

73,25 51,00 61,50 57,25 47,75 45,25 60,50 59,50 55,25 71,00 28,00 45,25 77,00 65,00 69,75 70,00 40,25 57,50 73,75 72,25 55,50 62,00

15,83 16,35 21,28 12,38 14,43 20,83 11,55 17,24 17,43 14,02 15,20 20,22 12,59 12,65 13,55 19,69 16,54 17,08 9,20 8,87 14,99 15,36

2,10 1,65 2,00 1,65 1,35 1,40 1,85 1,70 1,70 2,25 0,85 1,30 2,35 1,85 2,15 2,25 1,15 1,60 2,10 2,20 1,65 1,85

0,65 0,48 0,45 0,48 0,48 0,58 0,57 0,64 0,64 0,54 0,57 0,71 0,65 0,38 0,48 0,70 0,57 0,65 0,30 0,40 0,65 0,65

33

Číslo plochy

23 24 25 26 27 28 29 30 prům.

Celková defoliace Porost

120C8 121A7 121C10/1b 123C9 123B8a 412E9 432D8a 116C11/1b


% sekundárních výhonů


průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

44,50 50,25 48,25 46,00 40,50 60,75 43,75 35,25

14,05 11,67 14,52 12,71 11,50 14,34 11,54 7,66

74,75 83,00 79,25 85,25 75,50 89,00 75,75 71,50

11,23 7,65 11,65 9,15 9,21 13,84 12,72 7,26

51,00 62,50 59,00 74,00 55,25 78,50 60,50 56,00

19,05 14,79 16,58 13,00 13,18 12,66 16,85 11,14

1,70 1,85 1,85 2,15 1,60 2,25 1,70 1,60

0,56 0,51 0,57 0,65 0,49 0,62 0,52 0,48

43,58

13,16

76,40

11,69

59,84

15,15

1,79

0,55

Pozn.: Maximální a minimální hodnoty jsou zvýrazněny tučně V tabulce 13 jsou porovnány hodnoty základních charakteristik, dle expozice svahu a lokalizace. Plochy byly dle polohy a expozice svahu zařazeny do 9 skupin. Do skupin: JZ – ČH patří 5 ploch (jedná se o plochy číslo 10,12-14, 17), J – ČH patří 9 ploch (9,11,15,16,18,21-23,25), JV – ČH patří 2 plochy (8,24), V – ČH patří 1 plocha (1), JZ – SH patří 2 plochy (6,7), JV – SH patří 1 plocha (26), V – SH patří 6 ploch (2 -5,27,29), (S) – ČH patří 1 plocha (30) a R – ČH patří 3 plochy (19,20,28). Z celkových průměrů základních charakteristik pro jednotlivé skupiny vyplývá, že nejnižší celkovou defoliaci má skupina nacházející se v JZ – SH, naopak nejvyšší má skupina V – ČH. Z tabulky 9 je dále patrné, že: nejnižší defoliaci primární struktury má skupina JZ – SH a nejvyšší má skupina V – ČH, nejnižší % sekundárních výhonů má skupina JZ – SH a nejvyšší má skupina R – ČH, nejnižšího stupně transformace struktury koruny má skupina JZ – SH a nejvyššího stupně dosáhla skupina R – ČH. Z uvedeného výpisu tedy vyplývá, že plochy nacházející se ve skupině JZ – SH (tedy nacházející se na jihozápadním svahu Světlé hory), jsou v nejlepším stavu a to z hlediska všech základních charakteristik. Naopak z hlediska celkové defoliace a defoliace primární struktury jsou na tom nejhůře plochy ve skupině V – ČH (nacházející se na východním svahu Černé hory) a z hlediska % sekundárních výhonů a stupně transformace struktury koruny mají nejhorší charakteristiky plochy ve skupině R - ČH (porosty nacházející se na Černé hoře a leží na ploše nenakloněné k nějaké světové straně – jsou na rovině). Největší rozdíl ze všech základních charakteristik, porovnávající se z hlediska lokalizace a expozice svahu, je u celkové defoliace, činí 28 % a je mezi plochami nacházejícími se ve skupině JZ – SH a V – ČH. Nejmenší rozdíl ze všech základních charakteristik je u % sekundárních výhonů, činí 21,95% a je mezi skupinami JZ –SH a R – ČH. Z hlediska základních charakteristik jsou plochy nejméně poškozené na jihozápadních svazích Světlé hory a naopak nejvíce poškozené jsou plochy na východních svazích a „rovinách“ Černé hory. Tato skutečnost může být vysvětlena tím, že se porosty jihozápadních svahů Světlé hory, nachází na svazích, které jsou součástí úzkého údolí, které je vtěsnáno mezi Černou a Světlou horou (Klausovo údolí).

34

Toto údolí je orientované severozápadním směrem a tvoří vůči převládajícímu severozápadnímu větru jakési závětří, neboť větrnou bariérou je zde Černá hora. Na rozdíl od ploch východního svahu Černé hory, které by také měli být vůči proudům vzduchu ze západu v závětří, krytým Černou horou, nejsou plochy na jihozápadním svahu Světlé hory ovlivňovány vlivy proudění ze severu, přicházející sedlinou mezi těmito horami. Tyto porosty nejsou tedy ovlivňovány ani bořivými větry a ani imisním spadem (který přímo ovlivňoval asimilační aparát smrkových porostů, zejména SO2 , a v dnešní době tyto látky uložené v půdě mohou porosty nepřímo ovlivňovat nedostatkem živin) a tím pádem nejsou ani dnes výrazně ohrožováni sekundárními škůdci, jako je tomu v případě porostů na „rovinách“ Černé hory (pojem rovina je v našem pojetí vysvětlena v poznámkách pod tabulkou 13). Vysvětlení, proč jsou nejvíce poškozeny stromy na východním svahu Černé hory, které se také nachází v Klausově údolí, by mohlo být založené na vlivu proudění vzduchu, jako faktoru ovlivňující porosty imisemi. Toto proudění vzduchu, jako zdroj imisí hlavně v předchozích desetiletí, proniká do těchto porostů sedlinou mezi Černou a Světlou horou ze severu a to již zpomaleno, vlivem reliéfu terénu, Vysvětlení tedy přináší BRIDGMAN (2002), který uvádí, že pomalé vzdušné proudy „obohacené“ imisemi vedou ke zvýšení koncentrace škodlivin, které se usazují v porostech. Podrobněji je tato hypotéza o proudění vzduchu rozvinuta v části 5.1.5 Vyhodnocení poškození kmene a zlomů smrku ztepilého na zkoumaných plochách. Tab. 13: Základní charakteristiky dle lokalizace a expozice svahu porostu (%)

Lokalizace ploch a expozice svahu

JZ – ČH J – ČH JV – ČH V – ČH JZ – SH JV – SH V – SH (S) – ČH R – ČH Celk. průměr

Celková Počet

defoliace

ploch

Defoliace

%

primární

sekundárních

sruktury

výhonů


průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

5

49,80

4,80

78,50

8,92

59,70

14,44

1,78

2,25

9

43,19

8,03

74,42

8,38

56,44

11,74

1,73

0,38

2

48,38

1,88

79,75

3,25

61,00

1,50

1,78

0,08

1

54,25

-

86,75

-

73,25

-

2,10

-

2

26,25

10,00

62,38

9,88

52,88

7,63

1,63

0,23

1

46,00

-

85,25

-

74,00

-

2,15

-

6

38,29

3,83

73,75

3,50

55,54

4,91

1,66

0,19

1

35,25

-

71,50

-

56,00

-

1,60

-

3

51,57

7,16

86,50

2,27

74,83

2,66

2,18

0,06

43,72

5,95

76,67

6,03

61,01

7,15

1,80

0,53

Pozn.: ČH – Černá hora, SH – Světlá hora, jihozápadní - JZ, jižní - J, jihovýchodní - JV, jihozápadním - JZ, východní - V svah, R - (plocha kde nelze stanovit převládající sklon), (S) na jižním straně Černé hory plocha mírně nakloněna na S – sever V tabulce 14 je porovnání základních charakteristik dle nadmořské výšky, ve které se plochy nacházejí. Plochy byly dle nadmořské výšky zařazeny do 3 skupin, kde do první skupiny patří plochy nacházející se v nadmořské výšce 700 – 900 m n. m.

35

a je jich dohromady 10 (jedná se o plochy č. 6,7,18-21,24-26,30), do druhé skupiny patří plochy s nadmořskou výškou 901 – 1100 m n. m. a těch je dohromady 16 (15,8,10-13,16,17,22,23,27,29), do třetí skupiny patří plochy s nadmořskou výškou 1101 – 1200 m n. m. a ty jsou dohromady 4 (9,14,15,28). Tabulka č. 10 ukazuje, že: z hlediska celkové defoliace jsou na tom nejlépe porosty nacházející se v první skupině, tedy s nadmořskou výškou 700 – 900 m n. m. a největší celkovou průměrnou defoliaci mají ty porosty, nacházející se ve třetí skupině, tedy s nadmořskou výškou 1101 - 1200 m n. m., nejmenší defoliaci primární struktury mají porosty z první skupiny (700 – 900 m n. m.) a naopak největší ji mají porosty ze třetí skupiny (1101 – 1200 m n. m.), nejmenší % sekundárních výhonů mají porosty ze druhé skupiny (901 – 1100 m n. m.) a největší ze třetí skupiny (1101 – 1200 m n.m.), nejnižší stupeň transformace mají porosty z druhé skupiny (901 – 1100 m n. m.) a nejvyššího stupně dosáhly porosty ze třetí skupiny (1101 – 1200). Z výše uvedeného vyplývá, že celková defoliace a defoliace primární struktury se stoupající nadmořskou výškou roste. Je to způsobeno tím, že na plochách ve vyšších nadmořských výškách se uplatňuje vrcholový fenomén – vyšší je ovlivnění abiotickými faktory (vítr, výška sněhové pokrývky, mráz, ledovka, atd.), biotickými (primární patogenní organizmy, sekundární patogenní organizmy kolonizující odumřelá pletiva, houby, atd.) a antropogenními faktory (především imisní zátěž NOx, SO2 - v poslední době sice snížený, ale trvale působící), než plochy v nižších nadmořských výškách. Dále je z tabulky 10 vidět, že porosty na zkusných plochách ve středních nadmořských výškách tj. 901 – 1100 m n. m., mají nižší % sekundárních výhonů a nižší stupeň transformace než porosty zbývajících skupin. Z toho vyplývá, že porosty v těchto nadmořských výškách ještě nedosáhly takové úrovně nahrazení původních primárních (proleptických) výhonů výhony sekundárními, jako u porostů v nižších a vyšších nadmořských výškách. Je tedy patrné, že tyto porosty byly oslabeny z uvedených nadmořských výšek nejpozději. Dále porosty v prvním a druhém výškovém stupni mají nižší rozdíl uvedených základních charakteristik, než s porosty ve třetím, nejvyšším výškovém stupni. Tab. 14:Základní charakteristiky dle nadmořské výšky porostu (%) Celková

Nadmořská výška (m n. m)

700 – 900 901 – 1100 1101 - 1200 Celk. průměr

Počet

defoliace

ploch

Defoliace

%

primární

sekundárních

sruktury

výhonů


průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

10

38,98

10,58

75,40

10,51

61,63

13,80

1,83

0,53

16

44,05

13,99

75,45

12,38

56,91

16,26

1,72

0,57

4

53,19

16,32

82,69

11,92

67,13

14,10

1,99

0,53

45,41

13,63

77,85

11,60

61,89

14,71

1,85

0,54

V tabulce 11 je porovnání základních charakteristik dle věku porostů na zkusných plochách. Plochy byly rozděleny dle věku do 4 skupin, kde bylo do první skupiny (porosty v rozmezí 70 – 90 let) zařazeno 15 ploch (1,2,4,6,8,11,12,14,16,22-

36

24,26,27,29), do druhé skupiny (91-110let) zařazeno 9 ploch (5,7,9,15,17,19,25,28,30), do třetí skupiny byly zařazeny 4 plochy (3,11,18,21) a do třetí skupiny byly zařazeny 2 plochy (13,20). Z tabulky 15 je patrné, že nejvyšší průměrný stupeň celkové defoliace dosahují nejstarší porosty, tedy ty, které patří do věkové skupiny 131-150 let. Tyto nejstarší porosty dosáhly nejvyšších hodnot také v ostatních základních charakteristikách stavu koruny. V nejlepším stavu, z hlediska uvedených základních charakteristik, jsou naopak porosty nejmladší, (kromě celkové defoliace a defoliace primární struktury, kde lépe dopadly porosty ve věkovém rozmezí 111 – 130 let) tedy ty, nacházející se ve věkovém rozmezí 71 – 90 let. Tato skutečnost nám poukazuje na všeobecně známý fakt - čím jsou stromy starší, tím hůře se dokáží přizpůsobovat stresovým faktorům. Tab. 15:Základní charakteristiky dle věku porostu (%) Celková

Věkové rozpětí (v letech)

70 – 90 91 – 110 111 – 130 131 – 150 Celk. průměr

Počet

defoliace

ploch

Defoliace

%

primární

sekundárních

sruktury

výhonů


průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

15

42,75

13,88

75,00

12,25

57,32

16,17

1,71

0,57

9

45,47

12,89

76,83

11,50

60,01

13,68

1,79

0,52

4

40,25

12,62

75,94

12,29

61,38

16,84

1,88

0,57

2

47,88

10,09

85,88

7,25

74,63

10,73

2,28

0,53

44,09

12,37

78,41

10,82

63,35

14,36

1,91

0,55

V tabulce 16 je porovnání hodnot základních charakteristik z hlediska rozdílných edafických kategorií, na kterých se plochy nachází. Plochy se tedy z tohoto hlediska rozdělily na 6 skupin, jedná se o skupiny edafických kategorií: K – kyselá (20 ploch – č. 1,4,5,7-15,19,22-27,29), S – středně bohatá (5 ploch – č. 2,3,18,21,30), N – kyselá kamenitá (1 plocha – č. 6), V – vlhká (2 plochy – č.16,17) A – kamenitá (1 plocha – č. 20), T- chudá podmáčená(1 plocha - 28). Z tabulky je patrné, že ze všech základních charakteristik stavu koruny nejlépe dopadl porost nacházející se v edafické kategorii N – kyselá kamenitá a naopak nejhorších hodnot dosáhly porosty nacházející se v kategorii T – chudá podmáčená. Výsledky ovšem, vzhledem k nerovnoměrnému zastoupení porostů, nelze interpretovat.

37

Tab. 16:Základní charakteristiky dle edafických kategorií porostů (%) Celková

Edafické kategorie

K S N V A T

Počet

defoliace

ploch

Defoliace

%

primární

sekundárních

sruktury

výhonů


průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

20 5

45,93

13,83

77,68

11,37

60,38

14,76

1,80

0,56

34,90

11,62

72,75

11,81

56,30

16,17

1,70

0,54

1

16,25

7,73

52,50

16,39

45,25

20,83

1,40,

0,58

2 1 1

47,00

15,36

74,88

14,10

55,13

18,12

1,70

0,64

43,25

7,29

83,50

5,94

72,25

8,87

2,20

0,40

60,75

14,34

89,00

13,84

78,50

12,66

2,25

0,62

41,35

11,70

75,05

12,24

61,30

15,23

1,84

0,55

Celk. průměr

V tabulce 17 jsou porovnávány hodnoty základních charakteristik stavu koruny smrkových porostů z hlediska AVB (absolutní výškové bonity). Zkoumané porosty byly dle AVB rozděleny do 9 skupin. Konkrétní porosty zařazené do určité skupiny AVB jsou následující: AVB 14 – plocha č.14; AVB 16 – plocha č. 15,18; AVB 18 – plocha č. 9,10,22; AVB 20 – plocha č. 4,5,12,23; AVB 22 – plocha č. 1,8,13,29; AVB 24 – plocha č. 7,16,17,24,27; AVB 26 – plocha č. 2,3,11,18,19,26; AVB 28 – plocha č. 6,20,25,30; AVB 30 - plocha č. 21. Nejnižší hodnoty u všech základních charakteristik dosáhla skupina s AVB 30 – tuto skupinu charakterizuje jediný porost (což není dostačující počet pro interpretaci a porovnání s ostatními AVB), proto je tedy brána skupina ploch s AVB 28 za skupinu s nejnižšími hodnotami základních charakteristik. Naopak nejvyšších hodnot a to také u všech základních charakteristik dosáhla skupina s AVB 16. Z tabulky 17 vyplývá, (i přes určité rozkolísání hodnot základních charakteristik v závislosti na AVB), že s rostoucí AVB mají hodnoty základních charakteristik klesající tendenci (rozkolísanost této závislosti vyplývá např. z toho, že hodnoty základních charakteristik AVB 14 jsou nižší než hodnoty AVB 16, ale i přes tuto skutečnost platí trend uvedený výše). To že porosty s rostoucí AVB jsou v lepším zdravotním stavu, poukazuje na skutečnost, že stromy s vyšší AVB mají lepší růstové podmínky a tudíž jsou vitálnější. Tab. 17:Základní charakteristiky dle AVB (%) Celková

AVB

Počet

defoliace

ploch

Defoliace

%

primární

sekundárních

sruktury

výhonů


průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

14

1

51,25

15,40

82,00

9,92

65,00

12,65

1,85

0,38

16

2

58,63

15,85

87,25

12,39

74,13

13,11

2,20

0,55

38

Celková

AVB

Počet

defoliace

ploch

Defoliace

%

primární

sekundárních

sruktury

výhonů


průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

3

47,42

17,28

79,00

11,79

62,75

15,60

1,93

0,61

20

4

40,31

11,34

70,94

12,76

50,31

16,52

1,50

0,56

22

4

49,25

14,44

81,81

10,84

67,56

15,63

1,96

0,62

24

5

44,20

12,85

76,10

12,08

57,70

15,15

1,74

0,57

26

6

40,54

13,15

75,08

11,83

57,63

15,35

1,73

0,52

28

4

35,75

9,30

71,69

10,31

58,13

14,36

1,76

0,51

30

1

31,00

12,52

69,75

13,65

55,50

14,99

1,65

0,65

44,26

13,57

77,07

11,73

60,97

14,82

1,81

0,55

18

Celk. průměr

V tabulce 18 jsou porovnávány hodnoty základních charakteristik stavu koruny z hlediska objemu středního kmene smrku. Zkusné plochy byly dle středního kmene rozděleny do 5 skupin. V první skupině s objemem středního kmene (OSK) v rozmezí 0,01 – 0,40 se nachází 5 porostů (14,22,26,28,29), ve druhé skupině s OSK 0,41 – 0,80 se nachází 14 porostů (1,2,4,6-12,15,23,24,27), ve třetí s OSK 0,81 – 1,20 se nachází 7 porostů (3,13,16,17,19,25,26), ve čtvrté skupině s OSK 1,21 – 1,60 jsou 3 porosty (18,20,30) a v páté skupině s OSK 1,61 – 2,1 je 1 porost (21). Z tabulky plyne že hodnoty všech základních charakteristik stavu koruny mají s rostoucím objemem středního kmene klesající charakter, což může být vysvětleno tím, že zkoumané porosty se nachází na stanovištích s odlišnou bonitou a v rozlišných nadmořských výškách. Po vyhodnocení rozmístění jednotlivých porostů ve skupinách objemů středního kmene vyplývá že: první skupina s nejmenším objemem středního kmene se nachází v nejvyšších nadmořských výškách (průměrná výška je zde 1046 m n. m.) a nejnižší AVB (19,2) - tato skupina dosahuje nejvyšších hodnot základních charakteristik. Dalším skupinám s rostoucím objemem středního kmene, obsaženým porostům klesají nadmořské výšky a stoupá AVB: druhá skupina (1004 m n. m., AVB = 21,9), třetí skupina (909 m n. m., AVB = 25,1), čtvrtá skupina (773 m n. m., AVB = 27,3), pátá skupina (715 m n. m., AVB = 30). Toto vyhodnocení potvrzuje skutečnost, že s rostoucí bonitou stanoviště a klesající nadmořskou výškou stoupá objem středního kmene a se stoupajícím objemem středního kmene klesají hodnoty základních charakteristik stavu koruny, neboť stromy mají příznivější podmínky prosvůj růst.

39

Tab. 18:Základní charakteristiky dle Objemu středního kmene smrku (%)

Objem středního kmene smrku (m3)

Celková defoliace

Počet ploch

Defoliace

%

primární

sekundárních

sruktury

výhonů


průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

průměr

směr. odch.

0,01 – 0,40

5

56,50

17,35

85,50

10,94

69,75

13,55

2,15

0,48

0,41 – 0,80

14

43,98

13,27

75,32

12,30

57,71

15,49

1,74

0,56

0,81 – 1,20

7

47,64

14,12

81,04

11,12

65,07

15,55

1,99

0,56

1,21 – 1,60

3

36,92

7,87

75,00

8,55

61,92

12,36

1,80

0,51

1,61 – 2,1

1

31,00

12,52

69,75

13,65

55,50

14,99

1,65

0,65

43,21

13,03

77,32

11,31

61,99

14,39

1,86

0,56

Celk. průměr

6.1.2 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska průměrných hodnot základních charakteristik stavu koruny Tabulka 19 porovnává průměrné hodnoty základních charakteristik mezi jednotlivými lokalitami a uvádí zde, že hodnoty průměrné celkové defoliace jsou kromě jiné lokality z Krkonoš nejvyšší. Stejně je tomu i v případě průměrů defoliace primární struktury, % sekundárních výhonů a stupně transformace. Hodnota průměrného stupně transformace koruny naznačuje, že se koruny stromů blíží ke středně transformovaným korunám. Dále tabulka poukazuje na skutečnost, že ze všech porovnávaných lokalit na Krkonoše nejdéle (či největší intenzitou) působí faktor (faktory), jenž vyvolává změnu struktury koruny, tedy nahrazování primárních výhonů výhony sekundárními. Tyto výsledky tedy ukazují, že z porovnávaných ploch patří Krkonoše z hlediska základních charakteristik stavu koruny k nejvíce postiženým lokalitám. Tab. 19: Srovnání vlastních výsledků s výsledky z lokalit monitorovaných obdobnou metodikou (%) Defoliace

%

primární

sekundárních

struktury

výhonů

průměr

průměr

průměr

průměr

43,58

76,40

59,84

1,79

45,00

84,33

76,33

2,88

31,87

66,02

51,42

1,57

23,30

56,41

43,77

1,29

34,75

70,26

54,10

1,60

Celková Porovnávané lokality

Vlastní výsledky Krkonoše (CUDLÍN A KOL., 2001) Drahanská vrchovina (ČERMÁK A KOL., 2003) Drahanská vrchovina (JANOVSKÝ A KOL., 2004) Drahanská vrchovina (ČERMÁK A KOL., 2005)

defoliace

40


Defoliace

%

primární

sekundárních

struktury

výhonů

průměr

průměr

průměr

průměr

31,25

59,25

29,50

0,88

38,86

65,84

44,39

1,27

Celková Porovnávané lokality

Krušné hory (ČERMÁK A KOL., 2006) Orlické hory (ŽID, 2006)

defoliace


6.1.3 Vyhodnocení fází stresové reakcí smrku ztepilého na zkoumaných plochách Jednotlivé stromy na zkoumaných plochách se dále dle působení stresových faktorů zařazují do stresové fáze reakce smrků. Pouze u jedné plochy (plocha č. 5) převládá fáze reakce smrků, u které nedošlo k překročení stresové tolerance stromů. U zbylých ploch převládají fáze reakce smrků, kde stresová tolerance byla překročena. Jednotlivé plochy dále posuzujeme z hlediska průběhů stresových fází a to u stromů, které překročily stresovou toleranci. Průběh můžeme charakterizovat třemi základními tvary stresové stresové křivky (viz Metodika). Důsledkem kratšího působení stresu, kdy dochází k rychlému nahrazování poškozených asimilačních orgánů, je stresová fáze označená písmenem A. Stromy které patří do těchto stresových fází, převládají na 3 plochách (5,11,17). Písmenem B jsou označeny stresové fáze, které jsou důsledkem aparátu, s kratším či delším obdobím cyklické regenerace výhonů. Stromy zařazené do těchto stresových fází dominují na 4 plochách (4,21,23,30). Písmenem C jsou označené stresové fáze, které jsou důsledkem působení chronického stresu s relativně dlouhým obdobím cyklické regenerace výhonů a se silným nebezpečím významného poškození stromu či ztráty schopnosti regenerace při úplném vyčerpání stromu. Stromy zařazené do těchto stresových fází dominují na 20 plochách (1-3,7,10,12-16,1820,22,24-29). Na 3 plochách je vyrovnaný poměr stresových fází a to na ploše: 8 – stresové fáze B = C a 9 – stresové fáze A = C. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že na většině ploch převládají stromy ve fázích stresové reakce C a to 313 stromů z celkového počtu 600. Vše je podrobně uvedeno v tabulce 20. Dále lze z tabulky 20 zjistit, že u 3 ploch dominují stromy v období překročení vnitřní tolerance stromu vůči stresovému působení, jedná se o plochy číslo 11,12,17. U 25 ploch (1-5,7-10,13-16,19-30) převládají stromy, které jsou v období cyklické regenerace výhonů, což je období, kdy procesy poškození jsou v rovnováze s regeneračními. To je, že jsou postupně poškozené primární výhony nahrazovány výhony sekundárními. U 1 plochy (18) převládají stromy, které jsou v období kdy převažují regenerační procesy, anebo dochází k úplnému vyčerpání a odumření stromu. Z celkového počtu stromů (600) je nejvyšší počet stromů ve fázi CII, kterých je 242. Ve fázi CII je tedy 40,33 % stromů. Stromy s výrazným poškozením asimilačního aparátu (tj. ty stromy kdy defoliace primární struktury jejich korun byla ≥ 80 %) byly obsaženy na všech plochách. Nejvíce takto poškozených stromů (19 z 20) bylo na ploše č. 19 a na 16 plochách jejich počet převažuje ostatní stromy.

41

Stromy s významným poškozením asimilačního aparátu

porost

U

AI

BI

CI

AII

BII

CII

AIII

BIII

CIII+

CIII -

Def. prim. strukt. ≥80%

1

104D9 108C8/ 2b 108D12 /1b 108F9/ 1b 108F11 /1a 110C7 110A9 111F7 112E10 113B11 113A7 113B8 113B13 /1b 113B9 113C10 114A9 114B10 114A12 /1 116F10 116C13 /1c 116A12 /2b/1 119A8 120C8 121A7 121C10 /1b 123C9 123B8a

-

-

1

1

1

3

11

-

-

-

3

15

-

3

2

1

2

2

9

-

1

-

-

10

2

-

-

1

-

6

10

-

-

1

-

12

1

1

5

-

-

9

4

-

-

-

-

4

1

6

1

-

5

1

4

-

2

-

-

4

8

3

2

-

2

2

-

1

2

-

-

1

1

2

-

3

2

6

5

-

-

1

-

9

-

2

2

-

4

4

6

-

1

-

1

7

-

5

1

1

2

5

6

-

-

-

-

7

-

-

1

3

1

2

12

-

-

-

2

16

6

10

2

1

-

-

1

-

-

-

-

2

3

3

4

4

1

1

4

-

-

-

-

8

-

1

-

-

-

2

15

-

-

-

2

17

-

1

-

2

1

4

12

-

-

-

-

14

-

1

-

2

-

4

13

-

-

-

-

15

-

2

1

1

-

1

10

1

2

-

2

14

2

8

4

2

1

1

2

-

-

-

-

4

-

3

2

1

2

2

2

1

1

5

1

8

-

-

-

1

-

1

17

-

-

-

1

19

-

-

-

-

-

6

13

-

-

1

-

15

2

-

2

1

1

5

3

2

3

1

-

5

-

2

-

4

2

3

5

1

-

1

1

10

-

3

4

1

-

6

5

-

-

1

-

8

-

-

2

4

1

1

10

1

-

1

-

15

-

3

2

2

-

3

8

-

-

1

1

12

-

1

1

1

-

1

15

-

-

-

1

17

-

2

3

4

2

2

7

-

-

-

-

11

2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27

Období cyklické regenerace výhonů

Regenerace

číslo

Plocha

Vyčerpání

Nepřekročená stresová tolerance Období překročení vnitřní tolerance stromu

Tab. 20: Počet stromů v jednotlivých fázích stresové reakce smrku na zkusných plochách, počet stromů s významným poškozením asimilačního aparátu

42


U

AI

BI

CI

AII

BII

CII

AIII

BIII

CIII+

CIII -

Def. prim. strukt. ≥80%

28 29

412E9 432D8a 116C11 /1b

1

-

1

-

-

-

17

-

-

-

1

18

-

4

1

1

-

2

11

-

-

-

1

12

-

2

2

-

4

7

5

-

-

-

-

5

27

68

46

42

34

92

242

7

12

13

17

314

30

Suma


Regenerace

Vyčerpání

Nepřekročená stresová tolerance Období překročení vnitřní tolerance stromu

porost

Plocha číslo

Pozn. 1: Tučně zvýrazněné hodnoty jsou počty stromů, které na jednotlivých plochách zvýrazňují převládající fáze reakce smrku. Pozn. 2: U plochy č. 12 není převládající fáze zvýrazněna, neboť je rozložena ve 3 fázích. Tabulka 21 ukazuje počty stromů v jednotlivých fázích stresové reakce smrku z hlediska lokalizace ploch a expozice svahu. Nejvíce stromů je v období cyklické regenerace výhonů, to je období kdy procesy poškození jsou v rovnováze s regeneračními a to hlavně na jižním svahu Černé hory – 89 stromů, pak následují porosty na východním svahu Světlé hory – 73 stromů (pozn. Při takovémto srovnávání musíme brát v úvahu počet ploch na jednotlivých lokalitách). Nejvíce stromů s nepřekročenou stresovou tolerancí se nachází na jihozápadním svahu Světlé hory – 9 stromů (v místě nazývaném Klausovo údolí). Naopak nejvíce vyčerpaných stromů, se nachází na jižním svahu Černé hory. Přihlédnutím k počtu ploch: se nejvíce stromů nachází také v období cyklické regenerace výhonů, avšak na lokalitě R – Černá hora. Dále v období nepřekročení stresové tolerance stromu je nejvíce stromů na jihozápadním svahu Světlé hory (Klausovo údolí), v období překročení vnitřní tolerance stromu je nejvíce stromů na jihozápadním svahu Černé hory), nejvíce stromů již v období regenerace, je na jižním svahu Černé hory a nejvíce vyčerpaných stromů je na východním svahu Černé hory. Stromů s významným poškozením asimilačního aparátu (defoliace primární struktury ≥ 80 %) bylo nejvíce na lokalitě R- Černá hora). Počty stromů ve fázích nepřekročení stresové tolerance, regenerace a vyčerpání je vzhledem k ostatním fázím opravdu zanedbatelný počet. Z tabulky 21 tedy vyplývá, že poloha zkusných ploch má významný vliv na zdravotní stav těchto porostů. Tyto charakteristiky ukazují, že směrem od západní expozice k východní se postupně snižuje počet stromů v období překročení vnitřní tolerance stromu a roste počet stromů v období cyklické regenerace výhonů, z čehož vyplývá, že u ploch směrem od jihozápadních expozic k východním, klesá reakce stromů na krátkodobý stres či na stresor akutně působící. Naopak u porostů směrem od jihozápadnách expozic k východním, narůstá počet stromů reagujících na dlouhodobější chronické působení stresorů. Nutno dodat, že převládající směr větru je severozápadní. Jak na Černé tak i na Světlé hoře převládají stromy reagující na dlouhodobější působení stresorů. Všechny charakteristiky jsou na obou horách

43

přibližně stejné, jen za zmínku stojí to, že přihlédnutím k počtu ploch je na Světlé hoře více stromů s nepřekročenou stresovou tolerancí.

368

9

JV – ČH

2

0

V – ČH

1

0

JZ – SH

2

9 (4,50)

JV – SH

1

0

V – SH

6

4 (0,67)

(S) – ČH

1

0

R – ČH

3

Suma

30

Nepřekročená stresová tolerance

J – ČH

5 (1) 8 (0,89)

4 (0,67)

1 (1,00) 1 (0,16)

0

0

1 (0,34)

2 (0,67)

59 (11,80) 81 (9,00) 22 (11,00) 15 (15,00) 10 (5,00) 17 (17,00) 53 (8,84) 5 (5,00) 52 (17,33)

32

17

314

0 20 (2,22) 3 (1,50) 0 4 (2,00) 0

4 (0,80) 5 (0,55) 1 (0,50) 3 (3,00)


156

5

Vyčerpání

27

JZ – ČH

Regenerace

Období cyklické regenerace výhonů 59 (11,80) 89 (9,80) 26 (13,00) 15 (15,00) 17 (8,5) 16 (16,00) 76 (12,67) 16 (16,00) 54 (18,00)

Počet ploch

1 (0,33)

33 (6,60) 57 (6,30) 10 (5,00) 2 (2,00) 10 (5,00) 3 (3,00) 35 (5,83) 4 (4,00) 2 (0,66)


Období překročení vnitřní tolerance stromu

Tab. 21: Fáze stresové reakce smrku dle lokalizace a expozice svahu porostu (počet stromů)

0

Pozn.1: ČH – Černá hora, SH – Světlá hora, jihozápadní - JZ, jižní - J, jihovýchodní JV, jihozápadním - JZ, východní - V svah, R - (plocha kde nelze stanovit převládající sklon), (S) na jižním straně Černé hory plocha mírně nakloněna na S – sever Pozn.2: Hodnoty uvedené v závorce jsou počty stromů s přihlédnutím na počty zkusných ploch. V tabulce 22 porovnáváme jednotlivé fáze stresové reakce smrku z hlediska rozdílných nadmořských výšek. Přihlédnutím počtu stromů k počtu ploch je nejvíce stromů, které překročily vnitřní toleranci stromu v rozmezí 901 – 1100 m n. m.. Největší počet stromů v období cyklické regenerace je v rozmezí 1101 - 1200 m n. m.. Počty stromů které nepřekročily stresovou toleranci, jsou v období regenerace nebo jsou vyčerpané, jsou pro malý počet stromů vzhledem k ostatním charakteristikám statisticky bezvýznamné, proto je nebudu popisovat. Stromů s významným poškozením asimilačního aparátu (defoliace primární struktury ≥ 80%) bylo nejvíce v rozmezí nadmořských výšek 1101 - 1200 m. Z tabulky 22 je tedy patrné, že se stoupající nadmořskou výškou stoupá i počet stromů v období cyklické regenerace výhonků (opět drobné zakolísání tohoto pravidla mezi nadmořskými výškami 901 -1100 m n. m a 1101 – 1200 m n. m.), z čehož plyne,

44

že ve vyšších nadmořských výškách na stromy více působí dlouhodobější chronické stresory. Toto potvrzuje i skutečnost, že se stoupající nadmořskou výškou nepatrně klesá i počet stromů s nepřekročenou stresovou tolerancí a v období překročení vnitřní tolerance stromu.

30

27

156

368

32


Suma

124 (12,40) 180 (11,25) 64 (16)

Vyčerpání

1101 - 1200

40 (4,00) 102 (3,38) 14 (3,50)

Regenerace

901 – 1100

11 (1,10) 15 16 (0,94) 1 4 (0,25)


10


Počet ploch

700 – 900



Tab. 22: Fáze stresové reakce smrku dle nadmořské výšky porostu (počet stromů)

21 (2,10) 11 (0,69)

4 (0,40) 12 (0,75) 1 (0,25)

106 (10,60) 154 (9,63) 54 (13,50)

17

314

0

Pozn.: Hodnoty uvedené v závorce jsou počty stromů s přihlédnutím na počty zkusných ploch V tabulce 23 porovnáváme jednotlivé fáze stresové reakce smrku z hlediska rozdílného věku stromů. Přihlédnutím počtu stromů k počtu ploch je nejvíce stromů, které překročily vnitřní toleranci, ve věkovém rozmezí 70 – 90 let, tedy nejmladší zkoumané porosty. Největší počet stromů v období cyklické regenerace, je ve věkovém rozmezí 131 – 150 let, tedy nejstarší porosty. Ostatní charakteristiky jsou pro malý počet stromů vzhledem k ostatním charakteristikám statisticky bezvýznamné, proto se dále nepopisují. Stromů s významným poškozením asimilačního aparátu (defoliace primární struktury ≥ 80 %) bylo nejvíce ve věkovém intervalu 131 – 150 let, tedy se jedná opět o nejstarší porosty. Uvedená skutečnost se dá interpretovat tak, že porosty ve vyšším věku již prošly určitou selekcí, tj. že stromy které již nebyly schopny cyklicky nahrazovat poškozený asimilační aparát uhynuly a zůstaly jen ty odolnější, jejichž regenerační schopnost zůstala zachována. V mladších porostech tato selekce teprve začíná, což vysvětluje nejvyšší počet stromů s překročením vnitřní tolerance. Tuto interpretaci potvrzuje i skutečnost, že se stoupajícím věkem, stoupá počet vyčerpaných stromů.

45



Regenerace

Vyčerpání


92 (6,13) 49 (5,44) 14 (3,50) 1 (0,50)

167 (11,13) 119 (13,22) 46 (11,50) 36 (18,00)

13 (0,86) 4 (0,44) 14 (3,50) 1 (0,50)

9 (0,60) 3 (0,33) 3 (0,75) 2 (1,00)

148 (9,87) 93 (10,33) 41 (10,25) 32 (16,00)

156

368

32

17

314

Počet ploch

18 (1,20) 5 (0,56) 4 (1,00)

Věkové rozpětí (v letech)


Tab. 23: Fáze stresové reakce smrku dle věku porostu (počet stromů)

70 – 90

15

91 – 110

9

111 – 130

4

131 – 150

2

0

Suma

30

27

Pozn.: Hodnoty uvedené v závorce jsou počty stromů s přihlédnutím na počty zkusných ploch

6.1.4 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska fáze stresové reakce smrku ztepilého Srovnání vlastních výsledků s výsledky na ostatních uvedených lokalitách z hlediska fáze stresové reakce smrku, ukazuje tabulka 24. Vlastní výsledky zobrazující počet stromů v jednotlivých fázích stresové reakce, je v porovnání s výsledky ostatních lokalit nejvyšší u fáze vyčerpaných stromů, s druhým největším počtem stromů v této fázi následuje lokalita z Krušných hor. Dále vlastní výsledky ostatní lokality převyšují počtem stromů ve fázi cyklické regenerace výhonů, zde následují porosty z lokality Orlických hor. Stromy ve fázi s nepřekročenou stresovou tolerancí se vyskytovaly podprůměrně a počty stromů spadající do fází překročení vnitřní tolerance stromu a regenerace stromu se vyskytovaly ve srovnání s ostatními lokalitami průměrně. Tabulka tedy naznačuje svým vysokým počtem stromů v pokročilejších fázích cyklické regenerace, že stromy na zkoumané lokalitě vykazují reakci na dlouhodobé chronické působení stresových faktorů a ještě nezačali výrazně regenerovat či hynout. To se ukáže v letech následujících.

46

Vyčerpání

Regenerace




Porovnávané lokality

Tab. 24: Srovnání vlastních výsledků s výsledky z lokalit monitorovaných obdobnou metodikou (v % celkového počtu stromů)

U

AI

BI

CI

AII

BII

CII

AIII

BIII

CIII+

CIII -

4,50

11,33

7,67

7,00

5,67

15,33

40,33

1,17

2,00

2,17

2,83

14,23

25,00

6,54

0,00

8,08

11,15

13,08

2,69

6,54

12,69

0,00

0,45

9,09

5,91

0,00

23,64

48,18

11,14

0,91

0,45

0,23

0,00

Krušné hory (Čermák a kol., 2006)

30,25

32,75

20,75

6,50

7,00

0,00

1,25

0,00

0,00

0,00

1,50

Orlické hory (Žid, 2006)

9,00

27,29

13,57

3,86

13,86

21,00

10,43

0,14

0,29

0,29

0,29

Vlastní výsledky Drahanská vrchovina (Čermák a kol., 2003) Drahanská vrchovina (Čermák a kol., 2005)

6.1.5 Vyhodnocení kategorií stresových reakcí smrku ztepilého na zkoumaných plochách Kromě určení stresové fáze, je možné další zařazení stromů do kategorie stresové reakce a to dle celkové defoliace a procenta sekundárních výhonů (viz. tabulka 7). Počty stromů zařazených do stresových kategorií ukazuje tabulka 25. Na 2 plochách (5,6) dominují rezistentní stromy (slabě poškozené, slabě transformované), na 6 plochách (2,4,7,18,21,30) je většina stromů v kategorii rezilientních stromů (slabě poškozené, silně transformované stromy), dále na 2 plochách (12,17) je většina stromů poškozených málo transformovaných (středně až silně poškozené, slabě transformované) a na 18 plochách (1,3,8-10,13-16,19,20,23-29) je většina stromů poškozených, silně transformovaných. Na 2 plochách byly zaznamenány stejné počty stromů, z toho na ploše č. 11 byl stejný počet rezistentních a poškozených, málo transformovaných stromů a na ploše č. 22 byl zaznamenán stejný počet rezilientních a poškozených, silně transformovaných stromů. Z celkového počtu (600) stromů je jich nejvíce zařazeno v kategorii poškozených stromů, silně transformovaných (291) což je 48,5%. Dále z tabulky vyplývá, že počty stromů z kategorie poškozených, silně transformovaných jsou mnohem vyšší než počty zbývajících kategorií stresové reakce smrku.

47

Tab. 25: Počty stromů zařazených do jednotlivé kategorie stresové reakce smrku na zkoumaných plochách Plocha číslo

porost

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30

104D9 108C8/2b 108D12/1b 108F9/1b 108F11/1a 110C7 110A9 111F7 112E10 113B11 113A7 113B8 113B13/1b 113B9 113C10 114A9 114B10 114A12/1 116F10 116C13/1c 116A12/2b/1 119A8 120C8 121A7 121C10/1b 123C9 123B8a 412E9 432D8a 116C11/1b

Poškozené Poškozené stromy silně stromy málo transformované transformované

Rezistentní stromy

Rezilientní stromy

-

4

2

14

4

8

3

5

2

8

1

9

3

11

4

2

10

4

3

3

11

8

-

1

4

8

2

6

3

3

5

9

3

4

5

8

1

-

-

19

9

-

9

2

5

-

8

7

-

2

1

17

1

5

1

13

1

2

-

17

2

3

2

13

6

1

9

4

5

9

2

4

-

-

-

20

-

4

-

16

6

7

3

4

5

7

1

7

2

6

4

8

-

3

4

13

2

3

3

12

2

5

-

13

5

4

3

8

-

-

2

18

3

2

-

15

3

9

4

4

98 130 81 291 Suma Pozn.: Tučně zvýrazněné hodnoty jsou počty stromů, které na jednotlivých plochách zvýrazňují převládající kategorii stresové reakce smrku.

V následujícím případě jsou počty stromů v jednotlivých kategoriích stresové reakce smrku posuzovány z hlediska lokalizace ploch a expozice svahu. Přihlédnutím počtu stromů v jednotlivých kategoriích k počtu zkusných ploch zjistíme, že nejvíce poškozené porosty, které tedy obsahují nejvíce poškozených stromů silně transformovaných, se nachází na ploše bez výraznějšího převládajícího sklonu na Černé

48

hoře. Jedná se o 9 % z celkového počtu stromů a dále následují porosty na východním svahu Černé hory . Naopak porosty v nejlepším zdravotním stavu, tedy takové, které obsahují nejvíce rezistentních stromů se nachází na jihozápadním svahu Světlé hory. Jedná se o pouhá 2,5 % z celkového množství zkoumaných stromů, což je velmi málo. Další konkrétní počty stromů jsou uvedeny v tabulce 26. Dále z tabulky vyplývá, že počet rezistentních stromů na zkusných plochách směrem od jihozápadní expozice svahu Černé hory po jižní mírně stoupá, dále na východ klesá (nejméně jich je na jihovýchodním svahu Černé hory). Od jihozápadního svahu Světlé hory (kde je nejvíce resistentních stromů) jejich počet směrem k východnímu svahu Světlé hory mírně klesá. U rezilientních stromů jejich počty mají naopak mírně rostoucí tendenci a to od jihozápadních expozic až po expozice východní. Počet stromů poškozených málo transformovaných má směrem od jihozápadní expozice svahu po jižní expozice Černé hory mírně klesající charakter, avšak jejich počet dále směrem k východní expozici Černé hory roste a od jihozápadní expozice Světlé hory má také rostoucí charakter. Počet poškozených stromů silně transformovaných má od jihozápadní expozice svahu Černé hory po jižní expozice Černé hory mírně klesající charakter, avšak jejich počet dále směrem k východnímu svahu Černé hory roste (na východním svahu Černé hory je počet stromů v této kategorii stresové reakce nejvyšší). Na Světlé hoře od jihozápadního svahu po svah jihovýchodní počet stromů v této kategorii roste a dále k východnímu svahu klesá. K interpretaci výše uvedeného lze opět tento stav přisuzovat vlivu imisní zátěže, hlavně v posledních desetiletí, závislé na rychlosti a intenzitě vzdušných proudů. Tato skutečnost již byla zmíněna v předchozím případě v části 5.1.1 a dále rozvinuta v části 5.1.9, kde zmíněné výsledky korespondují s výsledky zjištěnými v tomto případě. Tedy, že stromy na plochách od jihozápadních expozic k expozicím v jihovýchodní a východní části Černé hory vlivem snižování rychlosti vzdušných proudů, jsou více postiženy špatným zdravotním stavem a to zvyšováním koncentrací škodlivých látek. Toto potvrzují i výsledky zastoupení barevných změn asimilačního aparátu, uvedené v části 5.1.7. Tab. 26: Kategorie stresové reakce smrku dle nadmořské výšky porostu (počet stromů) Lokalizace ploch a expozice svahu

Počet ploch

JZ – ČH

5

J – ČH

9

JV – ČH

Rezistentní stromy

Rezilientní stromy

2

13 (2,60) 35 (3,80) 3 (1,50)

V – ČH

1

-

JZ – SH

2

JV – SH

1

8 (1,60) 41 (4,56) 6 (3,00) 4 (4,00) 16 (8,00) 5 (5,00)

15 (7,50) 2 (2,00)

49

Poškozené stromy málo transformované

Poškozené stromy silně transformované

19 (3,80) 29 (3,22) 9 (4,50) 2 (2,00) 2 (1,00)

60 (12,00) 75 (8,33) 22 (11,00) 14 (14,00) 7 (3,50) 13 (13,00)

-


Počet ploch

V – SH

6

(S) – ČH

Poškozené stromy Poškozené stromy málo silně transformované transformované

Rezistentní stromy

Rezilientní stromy

1

27 (4,50) 3 (3,00)

R – ČH

3

-

37 (6,17) 9 (9,00) 4 (1,33)

14 (2,33) 4 (4,00) 2 (0,66)

42 (7,00) 4 (4,00) 54 (18,00)

Suma

30

98

130

81

291

Pozn.1: ČH – Černá hora, SH – Světlá hora, jihozápadní - JZ, jižní - J, jihovýchodní JV, jihozápadním - JZ, východní - V svah, R - (plocha kde nelze stanovit převládající sklon), (S) na jižním straně Černé hory plocha mírně nakloněna na S – sever Pozn.2: Hodnoty uvedené v závorce jsou počty stromů s přihlédnutím na počty zkusných ploch. V tabulce 27 jsou porovnány jednotlivé kategorie stresové reakce smrku z hlediska rozdílných nadmořských výšek. Přihlédnutím počtu stromů v jednotlivých kategoriích k počtu zkusných ploch zjistíme, že nejvíce poškozené porosty, které tedy obsahují nejvíce poškozených stromů silně transformovaných, se nachází v nejvyšších nadmořských výškách (tedy v našem případě v rozmezí 1101 – 1200 m n. m.). Jedná se o 9,3 % z celkového počtu zkoumaných stromů. Naopak nejvíce resistentních stromů je na plochách v rozmezí 901 – 1100 m n. m., což je 10 % z celkového počtu zkoumaných stromů. Průběh závislosti počtu poškozených stromů silně transformovaných je takový, že počet těchto stromů s nadmořskou výškou roste a to i přes mírný pokles mezi nejnižšími polohami (tj. v rozmezí 700 – 900 m n. m.) a středně položenými plochami (tj. v rozmezí 901 – 1100 m n. m.). Z toho vyplývá skutečnost, kterou potvrzuje i úbytek resistentních a rezilientních stromů v těchto polohách, že stromy v rozmezí 1101 – 1200 m n. m., jsou více ovlivňovány dlouhodobým chronickým působením stresorů a porosty níže položené jsou ovlivňovány spíše krátkodobými stresy . Tato interpretace se shoduje i předešlými charakteristikami. Tab. 27: Kategorie stresové reakce smrku dle nadmořské výšky porostu (počet stromů)


Počet ploch

700 – 900

10

901 – 1100

16

1101 - 1200

4

Suma

30

Rezistentní stromy

Rezilientní stromy



33 (3,30) 60 (3,75) 5 (1,25)

56 (5,60) 63 (3,94) 11 (2,75)

18 (1,80) 55 (3,45) 8 (2,00)

93 (9,30) 142 (8,88) 56 (14,00)

98

130

81

291


50

V tabulce 28 porovnáváme jednotlivé fáze stresové reakce smrku z hlediska rozdílného věku stromů. Přihlédnutím počtu stromů v jednotlivých kategoriích k počtu zkusných ploch zjistíme, že poškozených silně transformovaných stromů je nejvíce v nejstarších porostech, tedy ve věkovém rozpětí 131 – 150 let. Naopak nejvíce resistentních a resilientních stromů je v nejmladších porostech tedy ve věkovém rozmezí 70 – 90 let. Z uvedeného tedy platí to, co již bylo zmíněno v předchozích částech, adaptační kapacity u starších porostů je vyčerpanější a díky věku mají nižší vitalitu. Tab. 28: Kategorie stresové reakce smrku dle věku porostu (počet stromů) Věkové rozpětí (v letech)

Počet ploch

70 – 90

15

91 – 110

9

111 – 130 131 – 150

Rezistentní stromy

Rezilientní stromy



4

55 (3,60) 29 (3,22) 14 (3,50)

2

0

69 (4,60) 31 (3,44) 24 (6,00) 6 (21,67)

46 (3,10) 28 (3,11) 6 (1,50) 1 (0,50)

130 (8,67) 92 (10,22) 36 (9,00) 33 (16,50)

30 98 130 81 291 Suma Pozn.: Hodnoty uvedené v závorce jsou počty stromů s přihlédnutím na počty zkusných ploch

6.1.6 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska kategorie stresové reakce smrku ztepilého Tabulka 29 porovnává procentické podíly jednotlivých kategorií stresové reakce smrku ostatních lokalit s vlastními výsledky. Na zkoumaných plochách je v porovnání s ostatními lokalitami nejvíce stromů poškozených silně transformovaných. Dá se říci, že jejich počet zařazených v této kategorii je velmi nadprůměrný. Nejméně stromů vzhledem k ostatním lokalitám bylo naopak zařazeno v kategorii resistentních stromů. U ostatních kategorií se počty stromů držely v průměru.

Tab. 29: Srovnání vlastních výsledků s výsledky z lokalit monitorovaných obdobnou metodikou (v % celkového počtu stromů)


Rezistentní stromy

Rezilientní stromy



Vlastní výsledky

16,41

21,66

13,50

48,50

41,92

37,31

12,69

8,08

27,05

48,86

12,05

12,05

Drahanská vrchovina (Čermák a kol., 2003) Drahanská vrchovina (Čermák a kol., 2005)

51

Porovnávané lokality Krušné hory (Čermák a kol., 2006) Orlické hory (Žid, 2006)

Rezistentní stromy

Rezilientní stromy



70,00

1,25

27,25

1,50

27,43

15,43

36,71

20,43

6.1.7 Vyhodnocení barevných změn asimilačního aparátu Z barevných změn bylo hodnoceno žloutnutí a hnědnutí – reznutí. Výskyt žloutnutí se dá popsat jako ohniskový a byla většinou rozmístěna po celé koruně. Jak u žloutnutí tak u hnědnutí se barevné změny vyskytovaly zejména na starších ročnících jehličí. Dá se říci, že i hnědnutí bylo v koruně rozptýleno, avšak většinou na spodních částech koruny. Žloutnutí bylo zaznamenáno celkem u 312 (což je 52 %) a hnědnutí u 252 (42 %) stromů z celkového počtu zkoumaných 600 stromů. Dále bylo žloutnutí zaznamenáno na všech zkoumaných plochách kromě 3 ploch (2,4,17) a hnědnutí kromě 1 plochy (30). Na 21 (1,3,7-10,12-16,18,20,22-29) plochách minimálně jeden strom žloutnutím přesáhl 10 % objemu koruny a u 6 ploch (1,3,8,14,25,29) minimálně jeden strom žloutnutím přesáhl 50 % objemu koruny. U hnědnutí přesáhly 10 % objemu koruny 9 ploch (1,8,10,16,18,24-26,29) a 50 % objemu koruny přesáhla 1 plocha (16). Stromů se žlutě zbarveným asimilačním aparátem bylo více než stromů bez barevných změn na 16 plochách (1,7-10,13-15,18,22-26,28,29) a stromů s hnědě zbarveným asimilačním aparátem bylo více než stromů bez barevných změn na 12 plochách (1,10,13-15,18,22-26,29). U žloutnutí dosáhly maximální hodnoty 3 stromy a to z ploch č. 8,14,25 a jedná se o 65 % z objemu koruny a u hnědnutí dosáhl maximální hodnotu strom a to z plochy č. 16 a jedná se o 80 % z objemu koruny. Podrobné údaje dále ukazuje tabulka 30. Tab. 30: Barevné změny asimilačního aparátu smrku ztepilého na zkoumaných plochách Plocha

Žloutnutí

Hnědnutí - reznutí

prům. % koruny stromů s presencí

prům. % koruny všech stromů

Max. hodnota (%)

počet stromů



Max. hodnota (%)

č.

porost

počet stromů

1 2 3 4 5 6 7 8 9

104D9

20

19,25

19,25

55

17

6,47

6,25

15

108C8/2b

0

0

0

0

6

5

1,5

5

108D12/1b

7

19,29

6,75

60

6

5,83

1,75

10

108F9/1b

0

0

0

0

5

5,00

1,25

5

108F11/1a

3

5,00

0,75

5

3

5,00

0,75

5

110C7

3

5,00

0,75

5

6

6,67

2,00

10

110A9

11

7,27

4,00

15

2

5,00

0,50

5

111F7

19

20,52

19,50

65

10

7,00

3,50

20

112E10

13

7,31

4,75

15

7

6,43

2,75

10

52

Plocha

Žloutnutí


č.

porost

počet stromů


10 11 12 13 14 15

113B11

17

16,76

14,50

40

12

5,83

3,50

15

113A7

5

6,00

1,50

10

4

5,00

1,00

5

113B8

7

10,72

3,75

20

6

5,00

1,50

5

113B13/1b

16

11,25

9,00

25

12

7,50

4,50

10

113B9

19

15,52

14,5

65

12

5,45

2,75

10

113C10

16

16,88

10,00

40

12

7,10

4,25

10

114A9

7

15,71

5,50

20

8

15,63

6,25

80

114B10

0

0

0

0

7

5,71

2,00

10

114A12/1

17

10,59

9,00

30

11

7,27

4,00

20

116F10

7

5,71

2,00

10

4

5

1,00

5

116C13/1c

4

13,75

2,75

25

6

5,83

1,75

10

1

5,00

0,25

5

1

5,00

0,25

5

119A8

19

19,74

18,75

45

12

6,25

3,75

10

120C8

19

15,52

14,75

40

11

6,88

3,75

10

121A7

15

11,67

8,75

40

14

10,00

7,00

35

121C10/1b

20

26,50

26,50

65

14

7,50

5,25

15

123C9

17

12,05

10,25

40

18

10,55

9,50

20

123B8a

3

8,33

1,25

15

6

5,83

1,75

10

412E9

12

8,18

4,50

15

2

5,00

0,50

5

432D8a

12

12,1

7,25

60

18

11,94

10,75

35

116C11/1b

3

5

0,75

5

0

0

0

0

6,56

3,175

13,67

16 17 18 19 20 21

116A12/2b/


Max. hodnota (%)

počet stromů



Max. hodnota (%)

1

22 23 24 25 26 27 28 29 30

Suma

312

Průměr

10,4

252 11,02

7,38

27,83

8,4

V tabulce 31 je uveden výskyt barevných změn korun stromů dle lokalizace a expozice svahu porostů. Z tabulky je patrné, že počet žloutnoucích a hnědnoucích – reznoucích stromů směrem od západních expozic k východním stoupá. Uvedený trend platí i přes to, že u žloutnutí je na východní expozici Světlé hory méně žloutnoucích stromů než na ostatních západnějších expozicích a u hnědnutí je pokles počtu těchto stromů na jižním svahu Černé a východním svahu Světlé hory. Toto pravidlo v té samé míře potvrzují také hodnoty průměrného procenta žloutnutí a hnědnutí stromů vzhledem ke stromům s presencí příznaků i vzhledem k ostatním bez presence příznaků. Dále z tabulky vyplývá, že jak Černá tak Světlá hora mají přibližně stejné zastoupení žloutnutí a hnědnutí korun stromů. Přihlédnutím počtu posuzovaných stromů k počtu ploch zjistíme, že nejvíce žloutnoucích stromů se nacházelo na východním svahu Černé hory a hnědnoucích stromů na jihovýchodním svahu Světlé hory a naopak velmi málo

53

stromů s výskytem barevných změn asimilačního aparátu je na jihozápadním svahu světlé hory. Z uvedeného plyne, že porosty směrem k východním expozicím jsou více ovlivňovány stresovými faktory. V porovnání této skutečnosti s trendem popsaným v předchozích podkapitolách, zejména při porovnání s hodnotami základních charakteristik a počtu stromů ve fázích a kategoriích stresové reakce smrku dle expozice svahu, jsou skutečně porosty na východní straně Černé a Světlé hory více ovlivňovány působícími stresory. Tab. 31: Rozdělení barevných změn asimilačního aparátu dle lokalizace a expozice svahu porostu

V – ČH

1

JZ – SH

2

JV – SH

1

V – SH

6

(S) – ČH

1

R – ČH

3

Suma

30

13,69

10,11

65

16,10

14,13

65

19,25

19,25

55

6,14

2,38

15

12,05

10,25

10

7,45

2,67

60

5,00

0,75

5

9,21

3,08

25

49 (9,80) 80 (8,90) 24 (12,00) 17 (17,00) 8 (4,00) 18 (18,00) 44 (7,30) 0 12 (4,00) 252

maximální hodnota (%)

2

65


JV – ČH

8,35


9

10,85

počet stromů

J – ČH

59 (11,80) 117 (13,00) 34 (17,00) 20 (20,00) 14 (7,00) 17 (17,00) 25 (4,10) 3 (3,00) 23 (7,67) 312


počet stromů

5


Počet ploch

JZ – ČH




Žloutnutí

5,90

2,85

15

7,45

3,47

80

8,50

5,25

35

6,47

6,25

15

5,84

1,25

10

10,55

9,5

20

6,43

2,96

35

0

0

0

5,28

1,08

10

Pozn.1: ČH – Černá hora, SH – Světlá hora, jihozápadní - JZ, jižní - J, jihovýchodní JV, jihozápadním - JZ, východní - V svah, R - (plocha kde nelze stanovit převládající sklon), (S) na jižním straně Černé hory plocha mírně nakloněna na S – sever Pozn.2: Hodnoty uvedené v závorce jsou počty stromů s přihlédnutím na počty zkusných ploch Rozdělení ploch dle nadmořské výšky zachycuje tabulka 32. I zde byly plochy rozděleny do třech skupin, jako v předchozích případech. Je zde patrné, že vzhledem k přihlédnutím počtu posuzovaných stromů k počtu ploch, je nejvíce žloutnoucích stromů v nejvyšších polohách (v rozmezí 1101 - 1200 m n. m. – ve vrcholových partiích Světlé a Černé hory) a nejméně ve středních polohách (v rozmezí 901 – 1100 m 54

n. m. – většinou se jedná o prudké svahy). V nejnižších polohách (plochy v rozmezí 700 – 900 m n. m. – zde se jedná o úpatí hor a zářezy v údolí mezi oběma horami (Klausovo údolí)) dochází k mírnému nárůstu počtu žloutnoucích stromů oproti plochám ve středních polohách. U hodnot průměrného procenta žloutnutí stromů vzhledem ke stromům s presencí příznaků i vzhledem k ostatním bez presence příznaků platí, že s nadmořskou výškou procento výskytu žloutnutí roste. Maximální hodnota procenta žloutnutí byla ve všech třech polohách stejná 65 %. Porosty tak stejnou měrou reagují na působící stresové faktory. U hnědnutí bylo naopak nejvíce hnědnoucích stromů ve středních polohách (v rozmezí 901 – 1100 m n. m.) a ve vyšších výškách (1101 – 1200 m n. m.) bylo hnědnutím poznamenaných stromů více než v polohách nejnižších (700 – 900 m n. m.). Stejný trend naznačují i hodnoty průměrného procenta hnědnutí stromů vzhledem ke stromům s presencí příznaků i vzhledem k ostatním bez presence příznaků. Průměrné procento hnědnutí korun stromů bylo však vyšší u ploch nejníže položených, oproti porostům nejvýše položeným, jako je tomu v případě žloutnutí. Maximální hodnota procenta hnědnutí byla nejvyšší ve středních polohách 80 %. Při srovnání této skutečnosti, se skutečností, že stromy nacházející se vyšších nadmořských výškách rostou na stanovištích nižších bonit a dlouhodobě na ně chronicky působící stresory (navíc jsou oslabovány cyklickou regenerací výhon), proto tedy ve vyšších polohách vykazují vyšší zastoupení stromů s barevnými změnami. Tab. 32: Rozdělení barevných změn asimilačního aparátu dle nadmořské výšky

30

65

11,16

7,66

65

11,97

8,44

65

76 (7,60) 143 (8,94) 33 (8,25) 252


Suma

6,50


4

10,25

počet stromů

1101 - 1200


16


901 – 1100

98 (9,80) 154 (9,26) 60 (15,00) 312


Počet ploch 10

počet stromů

Nadmořská výška (m n. m.) 700 – 900



Žloutnutí

6,28

3,13

35

6,87

3,36

80

5,10

2,56

10


6.1.8 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska barevných změn asimilačního aparátu smrku ztepilého Při porovnávání výsledků výskytu barevných změn korun smrku, z hlediska počtu stromů na plochu a průměrného % barevných změn korun stromů s prezencí

55

příznaků, bylo zjištěno, že jak počet stromů, tak i průměrné % barevných změn v koruně dosáhly ve vlastních výsledcích nejvyšších hodnot. Uvedené hodnoty vlastních výsledcích několikanásobně převyšují hodnoty z ostatních lokalit. Vše podrobně ukazuje tabulka 33. Tab. 33: Srovnání vlastních výsledků s výsledky z lokalit monitorovaných obdobnou metodikou Žloutnutí



počet stromů


počet stromů


Vlastní výsledky

10,04

11,02

8,40

13,64

2,46

4,41

6,38

4,74

0,18

0,00

1,82

0,45

3,69

6,23

4,43

6,03

Drahanská vrchovina (Čermák a kol., 2003) Drahanská vrchovina (Čermák a kol., 2005) Orlické hory (Žid, 2006)

Pozn. V kolonce počet stromu, se jedná o průměrné počty stromů na zkusnou plochu

6.1.9 Vyhodnocení poškození kmene a zlomy smrku ztepilého na zkoumaných plochách Tabulka 34 ukazuje, v jakém stavu jsou stromy na zkoumaných plochách, z hlediska poškození kmene a zlomů. Co se poškození kmene týče, tak stromů s poškozeným kmenem převládá nad nepoškozenými u 2 ploch (7,16) a v obou případech je stromů s poškozeným kmenem 13 (u ploch 7,16). Celkem stromů s poškozením kmene je 115 z celkového množství 600 stromů, což je 19,6 %. Ve dvou případech dosáhlo poškození kmene nejvyššího stupně 4 a to u 2 ploch (18,29), stupeň 3 byl zaznamenán v 1 jednom (7) a dále stupeň poškození 1 převažuje nad stupněm poškození kmene 2. Maximální hodnoty průměrného poškození všech kmenů na ploše č. 7 a to 1,20. Více než stromů s poškozením kmene, dosáhly stromy se zlomy, kterých bylo z 600 hodnocených 268, což je 44,7 %. Počet stromů se zlomy převládá nad nepoškozenými u 10 ploch (9-15,18,22,23) a nejvíce jich je 18 (23). Maximální hodnoty průměrného počtu zlomů na 1 strom bylo na ploše č. 9 a to 1,80.

56

Tab. 34: Poškození kmene a zlomy smku ztepilého na zkoumaných plochách Plocha č.

porost

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30

104D9 108C8/2b 108D12/1b 108F9/1b 108F11/1a 110C7 110A9 111F7 112E10 113B11 113A7 113B8 113B13/1b 113B9 113C10 114A9 114B10 114A12/1 116F10 116C13/1c 116A12/2b/1 119A8 120C8 121A7 121C10/1b 123C9 123B8a 412E9 432D8a 116C11/1b

Poškození kmene

Zlomy

2

prům. poškození kmene s prezencí 1,00

prům. poškození všech kmenů 0,10

9

prům. počet zlomů na 1 strom s prezencí 1,00

2

2,00

0,20

7

1,14

0,40

4

1,50

0,30

10

1,40

0,70

1

1,00

0,05

7

1,00

0,35

1

1,00

0,05

9

1,22

0,55

7

1,14

0,40

2

1,00

0,10

počet stromů

počet stromů

prům. počet zlomů na 1 strom 0,45

13

1,84

1,20

5

1,20

0,30

4

1,25

0,25

9

1,11

0,50

2

1,50

0,15

16

2,25

1,80

10

1,60

0,80

15

1,67

0,75

9

1,11

0,50

13

1,15

0,75

9

1,22

0,55

12

1,33

0,80

4

1,25

0,25

12

1,42

0,85

1

1,00

0,05

13

2,00

1,30

3

1,33

0,15

15

1,47

1,10

13

1,2

0,45

10

1,7

0,85

5

1,4

0,35

10

1,60

0,80

2

2,50

0,25

12

1,33

0,60

0

0

0

8

1,13

0,45

1

1,00

0,05

3

1,00

0,15

2

1,00

0,10

2

1,00

0,10

4

1,00

0,20

17

1,59

1,35

1

1,00

0,05

18

1,67

1,50

2

1,50

0,15

4

1,25

0,25

5

1,40

0,35

5

1,00

0,25

2

1,00

0,10

4

1,00

0,25

4

1,25

0,25

4

1,50

0,30

1

2,00

0,10

6

1,16

0,35

1

4,00

0,20

8

1,50

0,50

0

0

0

3

1,30

0,20

1,34

0,62

Suma

115

Průměr

3,83

268 1,33

0,25

8,93

Jak ukazuje tabulka 35, přihlédnutím k počtu ploch od západních expozic stromů s poškozením kmene ubývá a to jak na Černé tak Světlé hoře. Na Černé hoře je více stromů s poškozením kmene než na Světlé hoře, bráno opět s přihlédnutím k počtu ploch. 57

U zlomů je tomu tak, že od jihozápadního, přes jižní až k jihovýchodnímu svahu Černé hory počet stromů poškozených zlomy klesá a dále k východnímu svahu Černé hory roste. Na Světlé hoře od jihozápadního svahu, přes svahy jihovýchodní počet zlomů roste. Tato skutečnost může být dána vlivem změny rychlosti větru, který kolísá díky reliéfu terénu, na němž se plochy nachází a na směru převládajícího větru. Převládající severozápadní směr proudění vzduchu ovlivňuje porosty na jihozápadě, obtáčí se kolem Černé hory a dále proniká k východu. Tato skutečnost je potvrzena klesáním počtu zlomů směrem na východ, neboť rychlost proudění vzduchu se vlivem působení porostu snižuje. Dále následuje rozhraní mezi Černou a Světlou horou, které je tvořeno úzkým a hlubokým údolím nazývaným Klausovo údolí. Na tomto rozhraní se dále tyto vzdušné proudy spojí se vzdušnými proudy proudícími ze severu sedlinou mezi Černou a Světlou horou, nabírá na rychlosti a dále pokračuje podél Světlé hory k východu (opět potvrzeno zvýšením počtu zlomů). Zmíněné severní proudění potvrzuje nárůst počtu zlomů na východním svahu Černé hory, kde by měly být jinak plochy vůči proudění vzduchu ze severu v závětří. Je zajímavé, že toto severní proudění přicházející sedlinou mezi Černou a Světlou horou neovlivňuje porosty na protilehlém jihozápadním svahu Světlé hory, které dohromady tvoří Klausovo údolí. Další nárůst počtu stromů zlomů na východním svahu Světlé hory je přisuzovánu vlivu větru, který proudí Úpským údolím od severozápadu. Hypotéza o poškození porostů, vlivem proudění vzduchu, jako faktoru. Tento trend potvrzuje i kolísání počtu stromů s poškozeným kmenem. Podrobně tabulka 35. Tab. 35: Rozdělení výskytu poškození kmene a zlomů dle lokalizace a expozice svahu zkoumaných ploch Poškození kmene


Počet ploch

JZ – ČH

5

J – ČH

9

JV – ČH

2

V – ČH

1

JZ – SH

2

JV – SH

1

V – SH

6

(S) – ČH

1

R – ČH

3

0

Suma

30

115

počet stromů

zastoupení stromů na ploše

29 (5,80) 41 (4,56) 6 (3,00) 2 (2,00) 20 (10,00) 2 (2,00) 13 (2,10) 2 (2,00)

29% 23% 15% 10% 50% 10% 11% 3% 0%

Zlomy počet stromů 62 (12,40) 108 (12,00) 13 (2,16) 9 (9,00) 7 (3,50) 4 (4,00) 45 (7,50) 17 (17,00) 3 (1,00)

zastoupení stromů na ploše 62% 60% 32% 45% 17% 20% 38% 28% 15%

268

Pozn.: Hodnoty uvedené v závorce jsou počty stromů s přihlédnutím na počty zkusných ploch 58

Dále byla pozorována závislost mezi počtem stromů s poškozeným kmenem a se zlomy, což podrobně ukazuje tabulka 36. Přihlédnutím počtu stromů k počtu ploch vyplývá, že s rostoucí nadmořskou výškou roste také počet stromů s poškozeným kmenem (u těch však pouze do výšky 901 – 1100 m n. m., kde jejich počet kulminuje a dále klesá) a poškozeny zlomy. Stejný trend má také zastoupení poškozených stromů na ploše. Tato skutečnost potvrzuje předpoklad, že výše rostoucí stromy jsou vystaveny vyšší sněhové pokrývce a jsou více exponovány vůči bořivým větrům (hlavní příčinou zlomů). Tab. 36: Rozdělení výskytu poškození kmene a zlomů dle nadmořské výšky Poškození kmene


Počet ploch

700 – 900

10

901 – 1100

16

1101 - 1200

4

Suma

30

počet stromů


34 (3,40) 74 (4,63) 7 (1,75)

17% 23% 9%

Zlomy počet stromů 48 (4,80) 170 (10,63) 50 (12,50)

115

zastoupení stromů na ploše 24% 53% 63%

268

Pozn.: Hodnoty uvedené v závorce jsou počty stromů s přihlédnutím na počty zkusných ploch Dle tabulky 37, zjišťujeme jaký vliv má AVB na poškození kmene a na zlomy stromu. Přihlédnutím počtu stromů k počtu ploch z ní vyplývá, že u stromů s poškozeným kmenem i poškozených zlomy v závislosti na rostoucí AVB jejich počet klesá (to i přes různé výkyvy počtu, je trend spíše klesající. Ukazuje se tak, že porosty s vyšší AVB má stromy mohutnější, tedy vyšší a s větším průměrem, proto tedy příčina poškození stromů zlomy může mít čistě mechanické vysvětlení. Tuto skutečnost lze také vysvětlit tím, že vyšší bonity jsou na chráněných a ne na exponovaných místech, proto je zde méně zlomů. Závislost poškození kmene s AVB již tak lehce vysvětlit nelze, je to způsobeno nedostatečnou výpovědní hodnotou zjištěné skutečnosti. Tab. 37: Rozdělení výskytu poškození kmene a zlomů dle AVB Poškození kmene AVB

Počet ploch

14

1

16

2

18

3

počet stromů


1 (1,00) 4 (2,00) 16 (5,33)

5% 10% 27%

59

Zlomy počet stromů 13 (13,00) 21 (10,50) 48 (16,00)

zastoupení stromů na ploše 65% 53% 80%

AVB

Počet ploch

Poškození kmene počet stromů

20

4

22

4

24

5

26

6

28

4

30

1

12 (3,00) 11 (2,75) 37 (7,40) 19 (3,17) 13 (3,25) 2 (2,00)

Suma

30

115

Zlomy

AVB

Počet ploch


počet stromů


15% 14% 37% 16% 3% 10%

46 (11,50) 38 (9,50) 33 (6,60) 54 (9.00) 13 (3,25) 2 (2,00)

57% 48% 33% 45% 3% 10%

268


6.1.10 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska poškození kmene a zlomů smrku ztepilého Tabulka 38 vypovídá o tom, jak velké je na Černé a Světlé hoře ve srovnání s ostatními lokalitami poškození kmene a jaký je rozsah poškození porostů. Stromů s poškozením kmene je ve srovnání s ostatními lokalitami nejmenší. Počet zlomů je naopak druhý nejvyšší a to až za Orlickými horami, kde jejich počet je více než dvojnásobný. Ostatní lokality na Drahanské vrchovině mají výskyt zlomů mnohem nižší. Tab. 38: Srovnání vlastních výsledků s výsledky z lokalit monitorovaných obdobnou metodikou Porovnávané lokality Vlastní výsledky Drahanská vrchovina (Čermák a kol., 2003) Drahanská vrchovina (Čermák a kol., 2005) Orlické hory (Žid, 2006)

Poškození kmene

Zlomy

průměrný počet stromů

průměrný počet stromů

3,83

8,93

9,54

0,23

15,18

1,00

10,71

19,97

60

6.2 Vyhodnocení klimatických charakteristik 6.2.1 Vyhodnocení průměrných ročních hodnot klimatických charakteristik Pro účely této práce byly získány charakteristiky: průměrná měsíční vlhkost vzduchu, průměrná měsíční výška sněhové pokrývky, průměrné měsíční úhrny srážek, průměrné měsíční teploty, teplotní extrémy (podrobně viz. příloha 2,3,4) a úhrny srážek z jednotlivých dnů a to vše v rozmezí let 1996 – 2006. Tabulka 39 ukazuje vývoj výše uvedených průměrných ročních klimatický charakteristik ve zmíněném období. Nejnižší průměrná vlhkost vzduchu byla v roce 2003 (77,42 %) a nejvyšší v roce 2001 (57,9 %). Vlhkost vzduchu se i přes mírné kolísání zvyšovala až do roku 2001 a poté se až do roku 2006 snižovala. Jestli tento trend bude pokračovat i nadále, pak letošní i příští roky budou mít menší vlhkost vzduchu, než tomu bylo doposud. Další klimatickou charakteristikou je průměrná roční výška sněhu. Výška sněhu má velký vliv hlavně na počty zlomů na stromech a jejich vážnost. Nejvyšší průměrná výška sněhové pokrývky byla v roce 2005 a to 58,67 cm a naopak nejnižší byla v roce 1997, kdy činila 7,9 cm. Vývojový trend je takový, že od roku 1996 výška sněhu klesala i přes navýšení od roku 1999, kdy po překročení tohoto období, opět začala klesat. Přes mírný nárůst v roce 2004 až po rok 2005, kdy bylo dosaženo již zmíněného maxima a následující rok opět dosáhla nízké výšky sněhové pokrývky. Zda li se v klesání bude pokračovat, tak bude na zkoumaných plochách v příštích letech méně sněhu a tím pádem také méně stromů poškozených zlomy. Roční úhrn srážek, je důležitou klimatickou veličinou, která spolu s teplotou vzduchu je určující veličinou růstu, (špatnou kombinací těchto dvou veličin, tedy nízký úhrnu srážek a vysoká teplota vzduchu, může lehce dojít k přísuškům či jinému oslabení smrkových porostů a následnému napadení sekundárními škůdci). Vývojový trend této veličiny je dosti variabilní, ale dá se říci, že přes kolísání, kdy hodnota ročního úhrnu srážek dosáhla v roce 2002 svého maxima (1308 mm) a následující rok naopak minima (756 mm) jsou hodnoty za poslední roky nižší než tomu bylo před rokem 2003. Trend snižování průměrného ročního úhrnu srážek pokračuje a nedá se vyloučit, že bude pokračovat i v letech následujících. Průměrné roční teploty vzduchu, mají přes počáteční růstovou tendenci, kdy v roce 1997 bylo dosaženo maxima a to 6,3 °C a následného pozvolného klesání až k minimální hodnotě 4,32 °C v roce 2004, opět mají za poslední tři roky stoupající charakter. Dá se proto říci, že v následujících letech může tato rostoucí tendence průměrných ročních teplot pokračovat. Podobně lze, dle trendu vývoje ročních maximálních a minimálních teplot usuzovat, že v následujících letech budou extremnější teplotní maxima a minima. Roční teplotní maximum bylo naměřeno v roce 2005, jehož hodnota činila 23,9 °C a roční teplotní minimum dosáhlo v roce 2006 hodnoty -18,30 °C. Vše podrobně ukazuje tabulka 39. Z uvedených hypotéz vyplývá, že se podmínky pro zdárný růst nejen smrkových porostů zhoršují. Nutno ale podotknout, že se jedná o pouhé hypotézy. K určení

61

přesnějších hypotéz, by bylo potřeba stanovit vývojový trend z mnohem delšího časového úseku. Tab. 39: Roční hodnoty klimatických charakteristik z klimatologické stanice Rýchory

Rok

Průměrná roční vlhkost vzduchu (%)

Průměrná roční výška sněhové pokrývky (cm)

Roční úhrn srážek (mm)

Průměrné roční teploty vzduchu (°C)

Roční teplotní maxima (°C)

Roční teplotní minima (°C)

81,71 29,10 4,46 20,20 1996 79,78 7,90 6,30 20,90 1997 83,42 17,25 1296 4,42 22,20 1998 83,92 35,92 932 4,73 21,70 1999 85,34 34,33 1075 5,52 22,60 2000 87,90 30,92 1216 4,82 20,50 2001 83,25 30,58 1308 5,28 22,20 2002 77,42 23,50 756 5,01 23,60 2003 83,58 37,25 950 4,32 20,80 2004 80,83 58,67 1023 4,38 23,90 2005 79,17 40,83 806 5,37 23,20 2006 Pozn. Červeně jsou vyznačeny maximální hodnoty a modře hodnoty minimální

-17,40 -14,70 -14,70 -13,20 -11,30 -17,20 14,30 -15,70 -13,40 -13,70 -18,30

6.2.2 Vyhodnocení úhrnu srážek a průměrné teploty vzduchu za jednotlivá vegetační období z let 1996 – 2006 V tabulce 40 je zaznamenán úhrn srážek za vegetační období (květen až říjen) a dále za měsíce květen, červen, květen + červen. Nejnižší úhrn srážek za vegetační období 392 mm byl zaznamenán v roce 2003 a zároveň v tom samém vegetačním období byla zaznamenána nejvyšší průměrná teplota vzduchu 11,4 °C, což činí tento rok spolu s roky 1999, 2004 2005 za nejméně příznivé pro zdárný růst. (GRABAŘOVÁ, 2002) uvádí, že smrk je výrazně limitován měsíčním úhrnem srážek pod 40 mm. Pod touto hranicí se nachází za měsíc květen roky 1998, 1999, 2002, 2006 a za měsíc červen rok 2003. Tab. 40: Klimatické charakteristiky z klimatologické stanice Rýchory

Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Vegetační období srážky teplota (mm) (°C) 690,1 662,2 750,6 415,7 443,9 668,0

9,7 10,1 10,0 10,9 11,1 10,6

Květen srážky teplota (mm) (°C)

Červen srážky teplota (mm) (°C)

Květen + Červen srážky teplota (mm) (°C)

134,9 55,0 35,0 39,3 89,7 40,1

172,1 119,1 99,0 95,9 58,9 121,9

307,0 174,1 134,0 135,2 148,6 162,0

9,2 8,9 9,4 9,1 11,1 10,6

62

12,1 12,0 12,6 11,4 13,1 10,2

10,7 10,5 11,0 11,3 12,1 10,4

Rok 2002 2003 2004 2005 2006

Vegetační období srážky teplota (mm) (°C) 691,4 392,0 409,1 530,0 408,4

11,2 11,4 10,25 11,05 12,02

Květen srážky teplota (mm) (°C) 35,6 96,1 60,4 80,0 39,7

11,8 11,3 7,2 9,3 8,8

Červen srážky teplota (mm) (°C))

Květen + Červen srážky teplota (mm) (°C)

122,4 27,8 78,4 49,9 76,4

158,0 123,9 138,8 129,9 116,1

13,2 15,2 11,4 11,9 13,1

12,5 13,3 9,3 10,6 11,0

Pozn.: Modře jsou vyznačeny nejnižší srážkové úhrny a červeně nejvyšší průměrné teploty

6.2.3 Vyhodnocení poměrů srážkových úhrnů a průměrných teplot za jednotlivá vegetační období z let 1996 – 2006 Koincidenci srážek a teploty vzduchu nejlépe vystihují hodnoty poměrů srážkových úhrnů a průměrných teplot za rok (P/T rok) a za vegetační období (P/T veg. období) v jednotlivých letech. Klimaticky nejméně příznivé roky z pohledu poměru srážkových úhrnů (P/T rok) jsou 2006 (150), 2003 (151,2), 2000 (195,1) a 1999 (197,1). Nejnižších hodnot z pohledu poměru srážkových úhrnů za vegetační období (květen až říjen) bylo dosaženo v letech 2006 (34) a 2003 (34,4) 1999 (38,2). (JANOUŠ A KOL., 2000) uvádí, že pro smrk ztepilý jsou optimální hodnoty poměru srážkových úhrnů a průměrných teplot za rok (P/T rok) nad 120. Z tohoto pohledu vyhovují všechny hodnocené roky. Podrobně viz. tabulka 41. Tab. 41: Hodnoty poměrů srážkových úhrnů a průměrných teplot za rok (P/T rok) a za vegetační období období (P/T veg. období) Rok

P/T rok

P/T veg. období

1996 71,1 1997 65,4 1998 293,3 74,8 1999 197,1 38,2 2000 195,1 40,0 2001 252,3 62,7 2002 247,8 61,6 2003 151,2 34,4 2004 220,0 39,9 2005 211,9 48,0 2006 150,0 34,0 Pozn.: Červeně jsou vyznačeny nejnižší hodnoty (P/T rok) a modře nejnižší hodnoty (P/T veg. období)

63

6.2.4 Vyhodnocení počtu dnů bez srážek ve vegetačním období z let 1996 - 2006 Nejvyšší počet dnů bez srážek byl v roce 2006 (119) a dále roky 2005 (118), 2003 (117). Nejvyšší intervaly mezi dny s alespoň minimálními srážkami ve vegetačním období, byly na přelomu měsíců srpen a září (15) v roce 2005 a v říjnu (15) v roce 2006. Mezi další patří srpen (13) 1997 a září (13) 1999. Podrobně vše ukazuje tabulka 42. Tab. 42: Počty dnů a max. intervaly mezi dny bez srážek za vegetační období

Rok

Vegetační období

Květen

Červen

Květen + Červen

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

97 104 85 103 91 88 104 117 98 118 119

13 12 21 19 17 23 23 18 19 16 21

16 17 15 14 18 10 15 22 14 20 19

29 29 36 33 25 33 38 40 33 36 40

Max. interval bez srážek měsíc počet říjen srpen květen září srpen říjen červen srpen září srpen/září říjen

7 13 8 13 7 12 8 10 11 15 15

Pozn.: Červeně jsou označeny maximální počty dnů. Z výše uvedených tabulek vyplývá, že z období let 1996 – 2006 byly pro růst smrkových porostů z hlediska klimatických charakteristik nejméně příznivé roky 2003 a 2006.

6.3 Shrnutí a výsledné porovnání zjištěných výsledků V této části jsou shrnuty podstatné poznatky z vlastních výsledků a výsledků zjištěných z klimatologické stanice na Rýchorách. Jednotlivé zjištěné charakteristiky, jsou zde dále vzájemně porovnány a to z několika základních hledisek. Jedná se především o porovnání zkusných ploch dle expozice svahu a lokalizace, nadmořské výšky a věku porostu. Vzhledem k lokalizaci a expozici svahu zkusných ploch, bylo zjištěno, v jaké míře a intenzitě na porosty působí stresové faktory. Bylo zjištěno, že na porosty od jihozápadního svahu Černé hory po jižní svah Černé hory mírně stoupá vliv akutně působících stresorů, či stres krátkodobého charakteru a dále jsou porosty směrem k východnímu svahu Černé hory více ovlivňovány stresory chronicky působícími, které mají dlouhodobý charakter. Situace na Světlé hoře je taková, že od jihozápadního svahu (zde se nachází porosty nejméně poškozené – nejnižší hodnoty základních charakteristik, nejvíce stromů ve fázi nepřekročené stresové reakce a v kategorii resistentních stromů) po svah jihovýchodní, se opět výrazně zvyšuje dlouhodobé chronické působení stresorů, 64

které dále směrem k východnímu svahu klesá (porosty na V – SH se nachází na západním svahu Úpského údolí, mezi Dolním a Horním Maršovem). Tato skutečnost vychází z míry poškození stromů z hlediska základních charakteristik stavu koruny, kdy hodnoty základních charakteristik od jihozápadního svahu přes jižní svah Černé hory mírně klesají a od jihovýchodního svahu Černé hory ke svahu východnímu naopak stoupají. Hodnoty od jihozápadního svahu Světlé hory (minimální hodnoty všech základních charakteristik) po jihovýchodní svah Světlé hory rostou a dále směrem k východu klesají. Uvedené ovlivňování porostů stresovými faktory, potvrzuje i zařazení stromů do fází stresové reakce (směrem od jihozápadní expozice k expozici východní se postupně snižuje počet stromů v období překročení vnitřní tolerance stromu a roste počet stromů v období cyklické regenerace výhonů). Dále je tato skutečnost potvrzena zařazením stromů do kategorie stresové reakce. Počet rezistentních stromů na zkusných plochách směrem od jihozápadní expozice svahu Černé hory po jižní mírně stoupá, dále na východ klesá. Od jihozápadního svahu Světlé hory (kde je nejvíce resistentních stromů) jejich počet směrem k východnímu svahu Světlé hory mírně klesá. Rozsah zastoupení stromů s barevnými změnami (žloutnutí a hnědnutí – reznutí) vzhledem k lokalizaci a expozici svahu taktéž potvrzují zmíněnou skutečnost. Vysvětlení proč jsou porosty právě takto poškozeny, přináší hypotéza, vzniklá z výskytu počtu zlomů, a z reliéfu terénu vůči převládajícímu směru větru. Níže zmíněná hypotéza tedy vychází z proudění vzduchu, jako určujícího faktoru rozsahu imisní zátěže. Převládající severozápadní směr proudění vzduchu ovlivňuje porosty na jihozápadním svahu Černé hory, obtáčí se kolem Černé hory a dále proniká k východu. Tato skutečnost je potvrzena klesáním počtu zlomů směrem na východ, neboť rychlost proudění vzduchu se vlivem působení porostu snižuje. Dále následuje rozhraní mezi Černou a Světlou horou, které je tvořeno úzkým a hlubokým údolím nazývaným Klausovo údolí. Na tomto rozhraní se dále tyto vzdušné proudy spojí se vzdušnými proudy proudícími ze severu sedlinou mezi Černou a Světlou horou, nabírá na rychlosti a dále pokračuje podél Světlé hory k východu (opět potvrzeno zvýšením počtu zlomů). Zmíněné severní proudění potvrzuje nárůst počtu zlomů na východním svahu Černé hory, kde by měly být jinak plochy vůči proudění vzduchu ze severu v závětří. Je zajímavé, že toto severní proudění přicházející sedlinou mezi Černou a Světlou horou neovlivňuje porosty na protilehlém jihozápadním svahu Světlé hory, které dohromady tvoří Klausovo údolí. Další nárůst počtu zlomů na východním svahu Světlé hory je přisuzovánu vlivu větru, který proudí Úpským údolím od severozápadu. Hypotéza o poškození porostů, vlivem proudění vzduchu, jako faktoru ovlivňující porosty imisemi, vychází z teorie, kterou uvádí BRIDGMAN (2002). Ten poukazuje na to, že pomalé vzdušné proudy „obohacené“ imisemi vedou ke zvýšení koncentrace škodlivin, které se usazují v porostech. Díky této hypotéze by mohlo být vysvětleno, proč se nejvíce poškozené porosty, nachází se na východním svahu Černé hory, tedy vůči převládajícímu severozápadnímu proudní vzduchu v jakémsi závětří, a to tedy proto, že severní proudění přicházející sedlinou mezi zmíněnými horami, je vlivem reliéfu terénu ze severu zpomaleno. Zjištěné výsledky dále poukazují na skutečnost, jaký vliv má na zdravotní stav smrkových porostů nadmořská výška. Bylo zjištěno, že z hlediska základních charakteristik stavu koruny, s rostoucí nadmořskou výškou stoupá poškození stromů. Dále s výškou stoupá počet stromů které cyklicky nahrazují poškozený asimilační

65

aparát, tudíž na ně dlouhodobě chronicky působí stresory, zapříčiňující jejich chřadnutí. Tento fakt je také potvrzen zvyšujícím se počtem poškozených silně transformovaných stromů s nadmořskou výškou (na nejvýše položených plochách, je počet stromů v této kategorii nejvyšší. Tato uvedená skutečnost je zapříčiněna tím, že se ve vyšších nadmořských výškách uplatňuje vrcholový fenomén, projevující se vyšším ovlivněním porostů abiotickými faktory (vítr, výška sněhové pokrývky, mráz, ledovka, atd.), biotickými (primární patogenní organizmy, sekundární patogenní organizmy kolonizující odumřelá pletiva, houby, atd.) a antropogenními faktory (především imisní zátěž NOx, SO2 - v poslední době sice snížený, ale trvale působící), než plochy v nižších nadmořských výškách. Vyhodnocením výsledků zdravotního stavu smrkových porostů bylo zjištěno, že s rostoucím věkem stoupá poškození porostů z hlediska základních charakteristik stavu koruny a zvyšuje se stupeň transformace koruny. S věkem dále stoupá počet stromů které cyklicky nahrazují poškozený asimilační aparát, tudíž na ně dlouhodobě chronicky působí stresory, zapříčiňující jejich chřadnutí. Tento fakt je také potvrzen zvyšujícím se počtem poškozených silně transformovaných stromů. Ve výsledcích byla dále potvrzena skutečnost, že s rostoucí AVB, klesá poškození porostů a stromy na těchto plochách se projevují vyšší odolností vůči stresovým faktorům. Plochy s vyšší AVB, nacházející se v nižších polohách, roste průměr středního kmene. Dále byl u hodnocených stromů zjištěn poměrně vysoký počet šišek. Zastoupení šišek u jednotlivých stromů je zaznamenán v příloze 1. Dá se říci, že se šišky mohly do jisté míry podílet na stavu, který může přispět vyčerpávání stromu. Na druhou stranu je vytvořen předpoklad založení nové generace, otázkou ale zůstává, kolik semen z celkového množství šišek, je v takovém stavu, aby bylo schopno vyklíčit. Další otázkou zůstává, zda klimatické podmínky budou pro vývoj následující generace příznivé. Z tohoto důvodu, ale také z důvodů vymezení nepříznivých let pro růst smrkových porostů, byly zpracovány výsledky z klimatologické stanice na Rýchorách z let 1996 – 2006.. Ze zpracovaných klimatických údajů plyne, že rok s nejnižším úhrnem srážek ve vegetačním období (392 mm) byl zaznamenán v roce 2003 a zároveň v tom samém vegetačním období byla zaznamenána nejvyšší průměrná teplota vzduchu 11,4 °C, což činí tento rok spolu s roky 1999, 2004 a 2005 za nejméně příznivé pro zdárný růst. GRABAŘOVÁ (2002) uvádí, že smrk je výrazně limitován měsíčním úhrnem srážek pod 40 mm. Pod touto hranicí se nachází za měsíc květen roky 1998, 1999, 2002, 2006 a za měsíc červen rok 2003. Rok 2003 patřil také dále svým celkovým ročním úhrnem srážek (756 mm) k nejsušším rokům za zkoumané období. Další důležitou sledovanou charakteristikou, která nejlépe vystihuje koincidenci srážek a teploty vzduchu, byl poměr srážkových úhrnů a průměrných teplot za rok (P/T rok) a za vegetační období (P/T veg. období) v jednotlivých letech. Nejnižších hodnot z pohledu poměru srážkových úhrnů za vegetační období (květen až říjen) bylo dosaženo v letech 2006 (34), 2003 (34,4) a 1999 (38,2). JANOUŠ A KOL. (2000) uvádí, že pro smrk ztepilý jsou optimální hodnoty poměru srážkových úhrnů a průměrných teplot za rok (P/T rok) nad 120. Z tohoto pohledu vyhovují všechny hodnocené roky. Z ročních hodnot zkoumaných klimatických charakteristik (z období let 1996 – 2006) byla zhotovena hypotéza, která má dle trendu vývoje nastínit další vývoj těchto charakteristik v letech následujících. Jejich interpretace zní: snížení průměrné vlhkosti vzduchu, snížení

66

průměrné roční výšky sněhové pokrývky, snížení průměrného ročního úhrnu srážek, růst ročních průměrných teplot vzduchu a vyšší teplotní maxima a minima. I přes veškeré uvedené pro smrkové porosty hrozivě vyznívající předpovědi klimatu, je nutno brát s jistou rezervou. K určení přesnějších hypotéz, by bylo potřeba stanovit vývojový trend z mnohem delšího časového úseku. Všeobecně bylo zjištěno že většina stromů (40,33 %) je ve fázi C II. Jedná se o reakci stromu na chronické stresové působení, které způsobilo významné poškození stromu; delší dobu trvající období cyklické regenerace výhonů může skončit úplným vyčerpáním a odumřením stromu, anebo postupnou regenerací asimilačních orgánů. Z uvedené klimatické předpovědi však vyplývá, že většina stromů, nacházejících se ve fázi C II uhyne. Vyklíčení semen a další vývoj nové generace také dle klimatického výhledu nevypadá příliš nadějně. Je však potřeba znovu upozornit na nepříliš dostatečnou vypovídající schopnost uvedené klimatické předpovědi.

67

7. Závěr V předkládané práci, byl ve III. zóně a ochranném pásmu Krkonošského národního parku hodnocen zdravotní stav porostů smrku ztepilého ((Picea abies (L.) Karst.) a dále jsou zde navržena případná opatření, dle trendu vývoje působení hlavně klimatických charakteristik, která by měla přispět ke zdárnému vývoji těchto porostů. Ještě než začneme se samotným závěrečným hodnocením zjištěných výsledků a interpretací případných opatření, je třeba si připomenout nejen metodiku, díky níž bylo daných výsledků dosaženo, ale i zopakovat souvislosti, které jsou pro tyto porosty charakteristické. Zkoumaná oblast, Černá a Světlá hora, tedy východní Krkonoše, se nachází v severní časti Královehradeckého kraje. Zkusné plochy, na kterých bylo provedeno samotné hodnocení zdravotního stavu smrkových porostů se nachází v rozmezí nadmořských výšek 700 – 1200 m n. m.. Zkoumané porosty se (dle PRŮŠI, 2001) nachází v 6. smrkobukovém, 7. bukosmrkovém a 8. smrkovém lesním vegetačním stupni. Z hlediska členění, (dle http://WWW.KRNAP.CZ), 5 zkoumaných porostů patří do submontánního (podhorského) vegetačního stupně – stupeň listnatých a smíšených lesů, a zbytek zkoumaných porostů patří do montánního (horského) vegetačního stupně - stupeň smrkových lesů a horských luk. Zkusné plochy se dále nachází většinou v edafické kategorii K (kyselá), těchto ploch je 20, dále 5 ploch v kategorii S (středně bohatá), 2 plochy v kategorii V (vlhká), 1 plocha v kategorii N (kyselá kamenitá), 1 plocha v kategorii A (kamenitá) a 1 plocha v kategorii T (chudá podmáčená). Do 13. století byly Krkonoše pokryty převážně pralesy smrku, jedle a buku. Nad horní hranicí lesa, probíhající průměrně 1240 m n. m., přecházel smrkový les v porosty kleče. Od této doby nastala kolonizace, vznikaly rozsáhlé enklávy sídlišť, které vytlačovaly les na méně místa. S rozvojem hornictví a dalších oborů, jako je např. i sklářství, nastala vysoká poptávka po dříví, což přispělo k tomu, že byly Krkonoše počátkem 16. stol. téměř zcela vytěženy a zdevastovány. Zachovaly se jen zcela nepřístupné pralesy. Od počátku 17. stol. se rozvojem tzv. Budního hospodářství v nejvyšších polohách přispěly k dalšímu podstatnému úbytku lesů, jelikož bylo třeba získat plochy pro pastvu dobytka. Počet bud stále rostl a provozovala se pastva v lese i v klečových porostech, která po zákazu pastvy v lese byla ještě intenzivnější. Koncem roku 1800 se začalo se systematickou obnovou lesů i usměrněnou těžbou, na které se stále značnou mírou podílely různé kalamity. Krkonoše leží na rozvodí mnoha řek a jsou proto důležitou pramennou oblastí. Důsledkem špatného hospodaření v lesích byly katastrofální povodně v roce 1882, 1883, 1897 a 1900 – 1903, které napáchaly značné škody. Dodnes tvoří dominantní kryt krajiny hlavně les. Během doby však došlo ke značné změně dřevin v LVS smrkobukovém a bukosmrkovém; byl téměř zcela zlikvidován buk a jedle a na jejich místě vznikly rozsáhlé smrkové monokultury. Ve smrkovém pásmu se výrazně zhoršil genofond smrku, který dnes svým habitem a větvením většinou neodpovídá drsnému horskému klimatu, je během vývoje porostu silně poškozován a snadno podléhá přírodním kalamitám (sníh, vítr). Tyto porosty byly nadále od 70. let 20. stol výrazně ohrožovány imisemi. Krkonoše jsou totiž ovlivňovány nejen z České republiky, ale také z Německa a Polska. V dnešní době se u některých látek koncentrace sice snížila, ale i tak mají porosty následky z dob nejvyššího působení (PRŮŠA, 2001).

68

Porosty jsou tedy ohrožovány nejen působením abiotických (vítr, sucho) a antropogenních (imise) stresorů, byly a místy jsou ohrožovány i stresem biotickým (napadání porostů lýkožroutem smrkovým, l. meším, l. lesklým a ploskohřbetkou smrkovou), který souvisí s působením předešlých negativních faktorů. Dle Quitta, leží okraje bioregionu v chladné oblasti CH 7, polohy nad 1000 m v oblasti CH 6, polohy nad 1200 m v CH 4, která je v ČR nejchladnější. Na náhorní plošině má podnebí vzhledem k velké nadmořské výšce a exponované poloze velmi chladný ráz – Sněžka 0,2 ºC / rok, 1227 mm / rok. Nižší chráněné polohy jsou podstatně příznivější: N.Svět 4,9 ºC/ rok , 1200 mm / rok; Benecko 4,7 ºC / rok, 984 mm / rok; Špindlerův mlýn 4,7 ºC / rok. Srážky rychle stoupají do nitra pohoří – Vrchlabí má pouze 960mm srážek za rok, ale Pec již 1405 mm. Na východním úpatí se projevuje mírný srážkový stín, srážky v Žacléři dosahují asi 850 mm za rok (CULEK A KOL., 1995). Metodickým postupem bylo terénní šetření na zkusných plochách. Ve vybraných porostech nad 70 let byly založeny trvalé kruhové výzkumné plochy s parametry ploch ICP-Forests reprezentující zkoumané porosty. U reprezentativního počtu stromů, v našem případě 20 na každé ploše, byly pomocí dalekohledu hodnoceny základní charakteristiky podle ICP-Forests a stupeň transformace struktury koruny (CUDLÍN et al, 2001). Nejprve bylo hodnoceno sociální postavení stromu a typ větvení. Koruna byla rozdělena vizuálně na tři části: horní - juvenilní část, střední – produkční část a spodní – saturační část. U horní části koruny byl hodnocen její tvar a typ vrcholu. U produkční části byla hodnocena především celková defoliace, defoliace primární struktury, procento sekundárních výhonů a typy poškození, podle nichž byly potom stromy na ploše zařazeny do pěti stupňů transformace koruny. U stromu byl sledován výskyt žloutnutí, reznutí, poškození na kmeni a také případné kvetení či výskyt šišek. Nejprve tedy byly hodnoceny základní charakteristiky stavu koruny (celková defoliace, defoliace primární struktury, % sekundárních výhonů a stupeň transformace koruny). Nejmenší rozdíly byly zaznamenány u defoliace primární struktury, jejíž průměrné defoliace z jednotlivých ploch se pohybují v rozpětí 52,50 % až 89 %, rozdíl minimální a maximální defoliace primární struktury tedy činí 36,5 %. Nejvýrazněji kolísá procento sekundárních výhonů a to od minima 28 % k maximu 78,5 %. Další dosti výrazný rozdíl je patrný i ve stupni transformace koruny, zde se interval pohybuje od 0,85 do 2,35. Stupeň transformace koruny 4 (plně transformovaná koruna) byl zjištěn u 2 stromů. Výsledky byly dále porovnány s jinými lokalitami, kde byl také proveden výzkum totožnou metodikou. Jedná se o lokality: Krkonoše, Orlické hory, Krušné hory, Drahanská vrchovina a bylo zjištěno, že hodnoty průměrné celkové defoliace, jsou kromě jiné lokality z Krkonoš nejvyšší. Stejně je tomu i v případě průměrů defoliace primární struktury, % sekundárních výhonů a stupně transformace. Hodnota průměrného stupně transformace koruny naznačuje, že se koruny stromů blíží ke středně transformovaným korunám. Z výše uvedeného jinými slovy vyplývá, že ze všech porovnávaných lokalit na Krkonoše nejdéle (či s největší intenzitou) působí faktor (faktory), jenž vyvolává změnu struktury koruny, tedy nahrazování primárních výhonů výhony sekundárními, tudíž Krkonoše patří z hlediska základních charakteristik stavu koruny k nejvíce postiženým lokalitám. Tato skutečnost je potvrzena porovnáním vlastních výsledků fáze a kategorie stresové reakce s výsledky lokalit Orlické hory,

69

Krušné hory, Drahanská vrchovina (výsledky z Krkonoš nejsou k dispozici). Z posuzovaných lokalit, je totiž v Krkonoších nejvíce stromů ve fázi CII, stromy v období cyklické regenerace výhonů s významným poškozením asimilačního aparátu a v kategorii poškozených stromů silně transformovaných. Tento trend platí i na vlastních zkoumaných plochách, kdy nevíce stromů (z celkového počtu 600) je zařazeno rovněž ve fázi CII (242 stromů) a v kategorii poškozených stromů silně transformovaných (291). Důsledkem kratšího působení stresu, kdy dochází k rychlému nahrazování poškozených asimilačních orgánů, je stresová fáze označená písmenem A. Stromy které patří do těchto stresových fází, převládají na 3 plochách. Písmenem B jsou označeny stresové fáze, které jsou důsledkem aparátu, s kratším či delším obdobím cyklické regenerace výhonů. Stromy zařazené do těchto stresových fází dominují na 4 plochách. Písmenem C jsou označené stresové fáze, které jsou důsledkem působení chronického stresu s relativně dlouhým obdobím cyklické regenerace výhonů a se silným nebezpečím významného poškození stromu či ztráty schopnosti regenerace při úplném vyčerpání stromu. Stromy zařazené do těchto stresových fází dominují na 20 plochách. Na 3 plochách je vyrovnaný poměr stresových fází a to na ploše: 8 – stresové fáze B = C a 9 – stresové fáze A = C. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že na většině ploch převládají stromy ve fázích stresové reakce C a to 313 stromů z celkového počtu 600. Stromy s výrazným poškozením asimilačního aparátu (tj. ty stromy kdy defoliace primární struktury jejich korun byla ≥ 80 %) byly obsaženy na všech plochách. Z hlediska kategorie stresové rekce smrku podle hlavních charakteristik koruny, bylo zjištěno, že na 2 plochách, dominují rezistentní stromy (slabě poškozené, slabě transformované), na 6 plochách je většina stromů v kategorii rezilientních stromů (slabě poškozené, silně transformované stromy), dále na 2 plochách je většina stromů poškozených málo transformovaných (středně až silně poškozené, slabě transformované) a na 18 plochách je většina stromů poškozených, silně transformovaných. Dále byl zkoumán výskyt barevných změn asimilačního aparátu v korunách smrku (žloutnutí a hnědnutí – reznutí). Z tohoto hlediska byly vlastní výsledky porovnávány s výsledky lokalit v Orlických horách a na Drahanské vrchovině. Vlastní výsledky vykazují největší počet žloutnoucích a hnědnoucích - reznoucích stromů (vzhledem k počtu ploch) a nejvyšší průměrné % poškození koruny stromů s presencí, a to také u žloutnutí i hnědnutí – reznutí. Výskyt žloutnutí se dá popsat jako ohniskový a byla většinou rozmístěna po celé koruně. Jak u žloutnutí tak u hnědnutí se barevné změny vyskytovaly zejména na starších ročnících jehličí. Dá se říci, že i hnědnutí bylo v koruně rozptýleno, avšak většinou na spodních částech koruny. Žloutnutí bylo zaznamenáno celkem u 312 (což je 52 %) a hnědnutí u 252 (42 %) stromů z celkového počtu zkoumaných 600 stromů. Dále bylo žloutnutí zaznamenáno na všech zkoumaných plochách kromě 3 ploch a hnědnutí kromě 1 plochy. Na 21 plochách minimálně jeden strom žloutnutím přesáhl 10 % objemu koruny a u 6 ploch minimálně jeden strom žloutnutím přesáhl 50 % objemu koruny. U hnědnutí přesáhly 10 % objemu koruny 9 ploch a 50 % objemu koruny přesáhla 1 plocha. U porovnání výskytu poškození kmene a zlomů s lokalitami v Orlických horách a na Drahanské vrchovině, byl zjištěn u vlastních výsledků nejnižší počet stromů s poškozením kmene a po lokalitách z Orlických hor bylo zjištěno nejvíce zlomů. Při porovnávání pouze vlastních výsledků bylo zjištěno, že stromů s poškozeným kmenem převládá nad nepoškozenými u 2 ploch a u 2 ploch nebylo poškození kmene

70

zaznamenáno vůbec. Celkem stromů s poškozením kmene je 115 z celkového množství 600 stromů, což je 19,6 %. Ve dvou případech dosáhlo poškození kmene nejvyššího stupně 4 a to u 2 ploch (18,29), stupeň 3 byl zaznamenán v 1 jednom případě (7) a dále stupeň poškození 1 převažuje nad stupněm poškození kmene 2. Více než stromů s poškozením kmene, dosáhly stromy se zlomy, kterých bylo z 600 hodnocených 268, což je 44,7 %. Počet stromů se zlomy převládá nad nepoškozenými u 10 ploch. Výše uvedené charakteristiky stavu koruny jsou dále posuzovány a porovnávány mezi sebou vzhledem k působícím porostním a stanovištním faktorům. Šlo o expozici svahu, lokalizaci polohy, nadmořskou výšku, věk, edafické kategorie, AVB a objemu středního kmene smrku. Vzhledem k lokalizaci a expozici svahu zkusných ploch, bylo zjištěno, v jaké míře a intenzitě na porosty působí stresové faktory. Bylo zjištěno, že na porosty od jihozápadního svahu Černé hory po jižní svah Černé hory mírně stoupá vliv akutně působících stresorů, či stres krátkodobého charakteru a dále jsou porosty směrem k východnímu svahu Černé hory více ovlivňovány stresory chronicky působícími, které mají dlouhodobý charakter. Situace na Světlé hoře je taková, že od jihozápadního svahu (zde se nachází porosty nejméně poškozené – nejnižší hodnoty základních charakteristik, nejvíce stromů ve fázi nepřekročené stresové reakce a v kategorii resistentních stromů) po svah jihovýchodní, se opět výrazně zvyšuje dlouhodobé chronické působení stresorů, které dále směrem k východnímu svahu klesá (porosty na V – SH se nachází na západním svahu Úpského údolí, mezi Dolním a Horním Maršovem). Tato skutečnost vychází z míry poškození stromů z hlediska základních charakteristik stavu koruny, kdy hodnoty základních charakteristik od jihozápadního svahu přes jižní svah Černé hory mírně klesají a od jihovýchodního svahu Černé hory ke svahu východnímu naopak stoupají. Hodnoty od jihozápadního svahu Světlé hory (minimální hodnoty všech základních charakteristik) po jihovýchodní svah Světlé hory rostou a dále směrem k východu klesají. Uvedené ovlivňování porostů stresovými faktory, potvrzuje i zařazení stromů do fází stresové reakce (směrem od jihozápadní expozice k expozici východní se postupně snižuje počet stromů v období překročení vnitřní tolerance stromu a roste počet stromů v období cyklické regenerace výhonů). Dále je tato skutečnost potvrzena zařazením stromů do kategorie stresové reakce. Počet rezistentních stromů na zkusných plochách směrem od jihozápadní expozice svahu Černé hory po jižní mírně stoupá, dále na východ klesá. Od jihozápadního svahu Světlé hory (kde je nejvíce resistentních stromů) jejich počet směrem k východnímu svahu Světlé hory mírně klesá. Rozsah zastoupení stromů s barevnými změnami (žloutnutí a hnědnutí – reznutí) vzhledem k lokalizaci a expozici svahu taktéž potvrzují zmíněnou skutečnost. Vysvětlení proč jsou porosty právě takto poškozeny, přináší hypotéza, vzniklá z výskytu počtu zlomů, a z reliéfu terénu vůči převládajícímu směru větru. Níže zmíněná hypotéza tedy vychází z proudění vzduchu, jako určujícího faktoru rozsahu imisní zátěže. Převládající severozápadní směr proudění vzduchu ovlivňuje porosty na jihozápadním svahu Černé hory, obtáčí se kolem Černé hory a dále proniká k východu. Tato skutečnost je potvrzena klesáním počtu zlomů směrem na východ, neboť rychlost proudění vzduchu se vlivem působení porostu snižuje. Dále následuje rozhraní mezi Černou a Světlou horou, které je tvořeno úzkým a hlubokým údolím nazývaným Klausovo údolí. Na tomto rozhraní se dále tyto vzdušné proudy spojí se vzdušnými proudy proudícími ze severu sedlinou mezi Černou a Světlou horou,

71

nabírá na rychlosti a dále pokračuje podél Světlé hory k východu (opět potvrzeno zvýšením počtu zlomů). Zmíněné severní proudění potvrzuje nárůst počtu zlomů na východním svahu Černé hory, kde by měly být jinak plochy vůči proudění vzduchu ze severu v závětří. Je zajímavé, že toto severní proudění přicházející sedlinou mezi Černou a Světlou horou neovlivňuje porosty na protilehlém jihozápadním svahu Světlé hory, které dohromady tvoří Klausovo údolí. Další nárůst počtu stromů zlomů na východním svahu Světlé hory je přisuzovánu vlivu větru, který proudí Úpským údolím od severozápadu. Hypotéza o poškození porostů, vlivem proudění vzduchu, jako faktoru ovlivňující porosty imisemi, vychází z teorie, kterou uvádí BRIDGMAN (2002). Ten poukazuje na to, že pomalé vzdušné proudy „obohacené“ imisemi vedou ke zvýšení koncentrace škodlivin, které se usazují v porostech. Díky této hypotéze by mohlo být vysvětleno, proč se nejvíce poškozené porosty, nachází se na východním svahu Černé hory, tedy vůči převládajícímu severozápadnímu proudní vzduchu v jakémsi závětří, a to tedy proto, že severní proudění přicházející sedlinou mezi zmíněnými horami, je vlivem reliéfu terénu ze severu zpomaleno. Zjištěné výsledky dále poukazují na skutečnost, jaký vliv má na zdravotní stav smrkových porostů nadmořská výška. Bylo zjištěno, že z hlediska základních charakteristik stavu koruny, s rostoucí nadmořskou výškou stoupá poškození stromů. Dále s výškou stoupá počet stromů které cyklicky nahrazují poškozený asimilační aparát, tudíž na ně dlouhodobě chronicky působí stresory, zapříčiňující jejich chřadnutí. Tento fakt je také potvrzen zvyšujícím se počtem poškozených silně transformovaných stromů s nadmořskou výškou (na nejvýše položených plochách, je počet stromů v této kategorii nejvyšší). Tato uvedená skutečnost je zapříčiněna tím, že se ve vyšších nadmořských výškách uplatňuje vrcholový fenomén, projevující se vyšším ovlivněním porostů abiotickými faktory (vítr, výška sněhové pokrývky, mráz, ledovka, atd.), biotickými (primární patogenní organizmy, sekundární patogenní organizmy kolonizující odumřelá pletiva, houby, atd.) a antropogenními faktory (především imisní zátěž NOx, SO2 - v poslední době sice snížený, ale trvale působící), než plochy v nižších nadmořských výškách. Vyhodnocením výsledků zdravotního stavu smrkových porostů bylo zjištěno, že s rostoucím věkem stoupá poškození porostů z hlediska základních charakteristik stavu koruny a zvyšuje se stupeň transformace koruny. S věkem dále stoupá počet stromů které cyklicky nahrazují poškozený asimilační aparát, tudíž na ně dlouhodobě chronicky působí stresory, zapříčiňující jejich chřadnutí. Tento fakt je také potvrzen zvyšujícím se počtem poškozených silně transformovaných stromů. Ve výsledcích byla dále potvrzena skutečnost, že s rostoucí AVB, klesá poškození porostů a stromy na těchto plochách se projevují vyšší odolností vůči stresovým faktorům. Plochy s vyšší AVB, nacházející se v nižších polohách, roste průměr středního kmene. Dále byl u hodnocených stromů zjištěn poměrně vysoký počet šišek. Zastoupení šišek u jednotlivých stromů je zaznamenán v příloze 1. Dá se říci, že se šišky mohly do jisté míry podílet na stavu, který může přispět vyčerpávání stromu. Na druhou stranu je vytvořen předpoklad založení nové generace, otázkou ale zůstává, kolik semen z celkového množství šišek, je v takovém stavu, aby bylo schopno vyklíčit. Další otázkou zůstává, zda klimatické podmínky budou pro vývoj následující generace příznivé. Z tohoto důvodu, ale také z důvodů vymezení nepříznivých let pro růst

72

smrkových porostů, byly zpracovány výsledky z klimatologické stanice na Rýchorách z let 1996 – 2006.. Ze zpracovaných klimatických údajů plyne, že rok s nejnižším úhrnem srážek ve vegetačním období (392 mm) byl zaznamenán v roce 2003 a zároveň v tom samém vegetačním období byla zaznamenána nejvyšší průměrná teplota vzduchu 11,4 °C, což činí tento rok spolu s roky 1999, 2004 a 2005 za nejméně příznivé pro zdárný růst. GRABAŘOVÁ (2002) uvádí, že smrk je výrazně limitován měsíčním úhrnem srážek pod 40 mm. Pod touto hranicí se nachází za měsíc květen roky 1998, 1999, 2002, 2006 a za měsíc červen rok 2003. Rok 2003 patřil také dále svým celkovým ročním úhrnem srážek (756 mm) k nejsušším rokům za zkoumané období. Další důležitou sledovanou charakteristikou, která nejlépe vystihuje koincidenci srážek a teploty vzduchu, byl poměr srážkových úhrnů a průměrných teplot za rok (P/T rok) a za vegetační období (P/T veg. období) v jednotlivých letech. Nejnižších hodnot z pohledu poměru srážkových úhrnů za vegetační období (květen až říjen) bylo dosaženo v letech 2006 (34), 2003 (34,4) a 1999 (38,2). JANOUŠ A KOL. (2000) uvádí, že pro smrk ztepilý jsou optimální hodnoty poměru srážkových úhrnů a průměrných teplot za rok (P/T rok) nad 120. Z tohoto pohledu vyhovují všechny hodnocené roky. Z ročních hodnot zkoumaných klimatických charakteristik (z období let 1996 – 2006) byla zhotovena hypotéza, která má dle trendu vývoje nastínit další vývoj těchto charakteristik v letech následujících. Jejich interpretace zní: snížení průměrné vlhkosti vzduchu, snížení průměrné roční výšky sněhové pokrývky, snížení průměrného ročního úhrnu srážek, růst ročních průměrných teplot vzduchu a vyšší teplotní maxima a minima. I přes veškeré uvedené pro smrkové porosty hrozivě vyznívající předpovědi klimatu, je nutno brát s jistou rezervou. K určení přesnějších hypotéz, by bylo potřeba stanovit vývojový trend z mnohem delšího časového úseku. Všeobecně bylo zjištěno že většina stromů (40,33 %) je ve fázi C II. Jedná se o reakci stromu na chronické stresové působení, které způsobilo významné poškození stromu; delší dobu trvající období cyklické regenerace výhonů může skončit úplným vyčerpáním a odumřením stromu, anebo postupnou regenerací asimilačních orgánů. Z uvedené klimatické předpovědi však vyplývá, že většina stromů, nacházejících se ve fázi C II uhyne. Vyklíčení semen a další vývoj nové generace také dle klimatického výhledu nevypadá příliš nadějně. Je však potřeba znovu upozornit na nepříliš dostatečnou vypovídající schopnost uvedené klimatické předpovědi. Z hlediska součastného zdravotního stavu jednotlivých porostů v závislosti hlavně na klimatickém vývoji, vyplývá řada opatření vedoucí k zlepšení tohoto stavu. Jelikož ekonomický efekt z obhospodařování lesních porostů III. zóny a ochranného pásma není nadřazen zájmům ochrany území jako celku, je v první řadě nutné brát v úvahu vůči přírodnímu prostředí šetrné způsoby obhospodařování. V závislosti výskytu velkého množství plodících stromů, by bylo vhodné provést v porostech (s výjimkou geneticky nepůvodních porostů (D)) přípravu pro přirozenou obnovu. Jedná se zejména o snížení zkamenění u porostů s vysokým zkameněním (semena a posléze semenáčky by měli více světla, vláhy…). Pro lepší odrůstání zmlazovaného porostu, ve vyšších polohách ponechání odumřelých stromů jako mechanické bariéry proti působení větru (ponechávat jakási žebra z těchto porostů lokalizována kolmo vůči převládajícímu severozápadnímu proudění vzduchu). Dále v závislosti ochrany porostů proti bořivému větru, upravit spádové okraje porostů. Obnovované porosty doplňovat, vylepšovat

73

či provozovat podsíje geneticky vhodným sadebním materiálem a vhodné dřevinné skladby (zejména smrk, jedle a buk). Dále nově vznikajícím porostům zajistit ochranu před poškozením zvěří (vytloukání, okus), nejlépe individuálními mechanickými chrániči. Z hlediska zvyšujícího se poškození porostu s věkem, uvážit možnost snížení doby obmýtí. Pro zvýšení množství humusu v půdě, je vhodné klest štěpkovat a ponechávat v porostu. Ovšem jak již bylo naznačeno výše, veškerý další vývoj zdravotního stavu těchto porostů je závislý na působení hlavně klimatických vlivů a výší antropogenní zátěže v této oblasti.

74

8. Summary This diploma paper researched health status of vegetation of Norway spruce (Picea abies (L)Karst.) in selected areas of eastern Giant Mountains. The health status was researched in relation to occuring stress factors. The research was carried out in area of Černá and Světlá mountains. The health status was evaluated according to the methodology of Forest Focus (ICP – Forest) in combination with the methodology of CUDLÍN et. al. (2001, 2003). This paper evaluates 30 areas each containing 20 trees. It equals 600 trees in 700 – 1200 atlitute range. Individual trees were assessed from the point of view of basic characteristics of the treetop status. The treetop status comprised overall, defoliation, of primary structure, percentage of secondary shoots and the degree of treetop transformation. Furthermore, the trees were classified according to the specific stage of the reaction to the occuring stress factors. Then, the researched trees were arranged into one of four categories of spruce´s stress reaction describing the particular tree status. This paper also described the appearance of colour changes of assimilation apparatus. This colour changes displayed themselves as yellowing and browning – rusting. In the end, the number and range of the tree damage together with representation of fractures in sample plots were established. The spruce´s health status was further compared to the spruce vegetation localities in Giant Mountains, Krušné Mountains, Orlické Mountains and Drahanská Highlands. The comparing localities were researched using the same methodology. The research of the basic characteristics provided the following results. The highest numbers were reached by the oldest spruce vegetations (131 – 150 years old) and also the ones situated in the highest altitude (altitude of 1101 – 1200 m.). The highest numbers were also reached by the comparing localities in Giant Mountains. The highest percentage of trees with damaged assimilation apparatus (40,33 %) were in the state of cyclical regeneration of their shoots. In relation to the stress reaction, the most damaged trees were heavily transformed (48,5 %). The selected areas reached the highest number of trees when compared to the other localities from the point of view of the stress reaction phases and categories of the tree. In this case, the Giant Mountains area was not considered. The percentage of ill-conditioned trees from the point of view of different damage was following: the yellowing trees reached 52 % while the percentage of browning – rusting trees was 42 %, percentage of trees with damaged trunk was 19,6 % and the number of slightly damaged trees and trees with different fractures was 44,7 %. The research of selected localities showed the highest number of yellowing and browning – rusting trees, but, on the contrary, the number of trees with damaged trunk was below the average. The percentage of trees with different fractures was average. This results were not compared to the results from localities in Krkonoše and Krušné Mountains. Entire amount of trees was related to the amount of sample plots The data mentioned above showed that the vegetation in Krkonoše was the most influenced by the stress factors. Climatic characteristics also showed that the most crucial years of the period between 1996 and 2006 for the growth of the vegetation were the year 2003 because of its low sum of rainfall (756 mm) and the year 1997 with its highest average air temperature (6,3 °C). From the anticipated tendency of climate development, it is possible to assume that due to gradual decrease of the rainfall and

75

increase of the air temperature the spruce vegetations will face up unfavorable conditions. Since the enormous number of cones, which development consumes a great amount of energy, was discovered it is possible that the spruce vegetations will soon naturaly recover. For the most effective natural renewal, the gentle open canopy was suggested for the vegetations with the high number of cones.

76

9. Seznam použité literatury BRIDGMAN, H.A., DAVIES, T.D., JICKELLS, T., HUNOVA, I., TOVEY, K., BRIDGES, K., SURAPIPITH, V., 2002. Air pollution in the Krusne Hory region, Czech Republic dutiny the 1990s. Atmospheric Environment, 36 (21). 3375-3389. CUDLÍN, P., NOVOTNÝ, R., MORAVEC , I., CHMELÍKOVÁ, E., 2001. Retrospective evaluation of the response of montane forest ecosystems to multiple stress. Ekológia (Bratislava), 20. 108-124. CUDLÍN, P., 2002. Vliv dlouhodobé acidifikace na stav a strukturu asimilačních orgánů smrku ztepilého. Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor součastného lesnictví. České Budějovice, Ústav ekologie krajiny AV ČR. 121 – 125. CULEK, M. et al., 1995. Biogeografické členění ČR. Praha, Enigma, 347 s. ČERMÁK, P., PLAŠIL, P., 2003. Sledování zdravotního stavu smrku na ICP plochách – LÚ Proklest, Závěrečná zpráva. Brno, ÚOLM, 13 s. ČERMÁK, P., PLAŠIL, P., PETLACH, R., 2005. Hodnocení reakce smrku ztepilého Picea abies (L.) Karst. Na synergické působení přírodních a antropogenních stresových faktorů na dvou lokalitách Drahanské vrchoviny. Brno, MZLU, 12 s. ČERMÁK, P., CUDLÍN, P., SOUKUPOVÁ, B., JANOVSKÝ, L., 2006. Environmentální rizika vývoje horských smrkových porostů v Krušných horách v souvislosti s očekávanou klimatickou změnou. Brno, 12 s. DRÁPELA, K., ZACH, J., 1999. Statistické metody I (pro obory lesního, dřevařského a krajinného inženýrství). Brno, Skriptum LDF MZLU, 135 s. GRABAŘOVÁ, S., 2002. Růstové odezvy smrku na stresové podmínky. Brno, Disertační práce FLD MZLU. JANKOVSKÝ, L., CUDLÍN, P., ČERMÁK, P., MORAVEC, I., 2004. The prediction of development of secondary Norway spruce stands under the impact of climatic change in the Drahany Highlands (the Czech Republic). Ekológia ) Bratislava, Vol. 23. Suplement 2:101– 112. JANOUŠ A KOL., 2000. Výzkum dopadů klimatické změny vyvolané zesílením skleníkového efektu na sektor lesního hospodářství. Národní klimatický program ČR. Praha, Dílčí závěrečná zpráva PRŮŠA, E., 2001. Pěstování lesů na typologických základech 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, 593 s.

77

ŽID, T., ČERMÁK, P., 2007. Health condition of spruce stands in the Orlické hory Mts. In relation to climatic, anthropogenic and stand factors. Journal of Forest Science, 53 (1). 1-12. Strategie péče o lesní ekosystémy [online] citováno 8. dubna 2007. Dostupné na: . Imisní situace [online] citováno 13. dubna 2007. Dostupné na:< http://www.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid=25&id =81&Itemid=101> Základní fakta o KRNAPu [online] citováno 15. dubna 2007. dostupné na: < http://www.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=101&Itemid= 60 >

78

10. Přílohy Příloha 1 – Digitalizované terénní zápisníky Příloha 2 - Průměrná měsíční vlhkost vzduchu a průměrná měsíční výška sněhové pokrývky z klimatologické stanice na Rýchorách (1996 – 2006) Příloha 3 - Měsíční úhrny srážek a průměrné měsíční teploty z klimatologické stanice na Rýchorách (1996 – 2006) Příloha 4 - Měsíční teplotní extrémy z klimatologické stanice na Rýchorách (1996 – 2006) Příloha 5 – Fotodokumentace Příloha 6 – Mapové podklady

79

80

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Recommend Documents