Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Rostlinné „objekty“ s architektonickým charakterem a jejich uplatnění v exteriéru

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jiří Martínek, Ph.D.

Vypracovala: Pavlína Franková

Lednice 2006

Bakalářská práce – Rostlinné objekty

Pavlína Franková

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav biotechniky zeleně

Zahradnická fakulta 2004/2005

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Řešitelka Bakalářský studijní program Obor Název tématu:

Pavlína Franková Zahradní a krajinářská architektura Management zahradních a krajinářských úprav

Rostlinné "objekty" s architektonickým charakterem a jejich uplatnění v exteriéru.

Zásady pro vypracování: 1. Shromážděte a prostudujte literaturu zabývající se tématem rostlinných objektů a jejich uplatnění v zahradní tvorbě. 2. Vytvořte literární rešerši na dané téma a soustřeďte se především na historická východiska tvorby těchto objektů a soudobé trendy. Vytvořte kategorizaci objektů, dokumentujte jednotlivé kategorie příklady (fotodokumetace, vlastní kresba případně obrázky převzaté z prostudovaných publikací). 3. Vypracujte vlastní návrh rostlinného objektu.

2


Pavlína Franková

Rozsah práce: 50 -- 60 stran textu. Rozsah obrazové přílohy a vlastní návrh vyplyne z konzultací v průběhu zpracovávání bakalářské práce.

Seznam odborné literatury: KALBERER, Marcel -- REMANN, Micky. Das Weidnbaubuch. 2.vyd. Arau: AT Verlag, 2000. 128 s. ISBN 3--85502--649--1 MEYER, Franz -- RIES, Friedrich. Die Gartenkunst in Wort und Bild. Reprint. Leipzig: Carl Scholtze, 2. 1904. 484 s. ISBN 3--8262--0701--7 1.

Datum zadání bakalářské práce:

listopad 2003

Datum odevzdání bakalářské práce:

červenec 2005

Pavlína Franková řešitelka bakalářské práce

Ing. Jiří Martínek, Ph.D. vedoucí bakalářské práce

doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc. vedoucí ústavu

doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. děkan ZF MZLU v Brně

3


Pavlína Franková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Rostlinné „objekty“ s architektonickým charakterem a jejich uplatnění v exteriéru vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, 24. 7. 2006

…………………………. Pavlína Franková

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěla především poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Jiřímu Martínkovi, Ph.D. za ochotnou pomoc, přínosné podněty a jeho vždy vstřícný přístup při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat za poskytnutí důležitých podkladů a rad Pavlu Sukovi z firmy Kejha – Suk v Praze, Ing. Přemyslu Krejčiříkovi Ph.D., Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D. Zároveň děkuji Všem, kteří mi po celý čas ochotně pomáhali.

4


Pavlína Franková

OBSAH ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE..............................................................................2 1 ÚVOD............................................................................................................................6 2 CÍL PRÁCE..................................................................................................................8 3 SOUČASNÝ STAV......................................................................................................9 3.1 Historie stříhaných objektů..................................................................................................................9 3.1.1 Starověká zahrada............................................................................................................................9 3.1.2 Středověká zahrada..........................................................................................................................9 3.1.3 Renesanční zahrada.......................................................................................................................10 3.1.4 Barokní zahrada.............................................................................................................................11 3.1.5 Přírodně krajinářský park...............................................................................................................12 3.2 Rostlinné objekty – vývoj, použití a příklady ..................................................................................12 3.2.1 Arthur Wiechula.............................................................................................................................14 3.2.2 Friedrich Herr.................................................................................................................................15 3.2.3 Marcel Kalberer.............................................................................................................................15 3.3 Sortiment používaný pro výsadbu dlouhodobých objektů .............................................................16 3.4 Sortiment používaný ke stavbám objektů z prutů............................................................................18 3.4.1 Rod Salix sp...................................................................................................................................18 3.4.1.1 Stromy.........................................................................................................................................19 3.4.1.2 Keře.............................................................................................................................................20 3.4.2 Rod Coryllus sp..............................................................................................................................21 3.4.2.1 Stromy.........................................................................................................................................21 3.4.2.2 Keře.............................................................................................................................................22 3.5 Vrbové stavby.......................................................................................................................................22 3.5.1 Fakta mluvící pro i proti................................................................................................................23 3.5.2 Nároky na pěstování......................................................................................................................23 3.5.3 Doba přípravy a výsadby...............................................................................................................24 3.5.4 Stavební postup a technika vázání................................................................................................25 3.5.5 Následná péče................................................................................................................................26 3.5.6 Technické vybavení........................................................................................................................26 3.5.7 Realizace a její úskalí.....................................................................................................................27 3.5.8 Příklady .........................................................................................................................................28 3.6 Ekologické souvislosti..........................................................................................................................29 3.6.1 Biologické souvislosti....................................................................................................................31 3.7 Význam vrby v lidské společnosti.......................................................................................................31

4 SOUHRN SOUČASNÉHO STAVU.........................................................................33 5 ZÁVĚR ......................................................................................................................34 6 SOUHRN, RESUME.................................................................................................35 5


Pavlína Franková

7 POUŽITÉ ZDROJE..................................................................................................36 7.1 Literatura..............................................................................................................................................36 7.2 Osoby.....................................................................................................................................................38 7.3 Navštívená místa..................................................................................................................................38

8 SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................39

1 ÚVOD V posledních letech se stále více hovoří o globálním oteplování a rostoucím znečištění planety. Lidé si uvědomují nutnost změny hospodaření a začíná se ve velké míře uplatňovat ekologické myšlení. S tímto názorovým posunem došlo ke změně vnímání stavebních materiálů. Příroda poskytuje jednoduchý a ověřený způsob koloběhu látek a jeho následného využití. S rozvojem kultury bydlení přichází příroda stále blíže k sídlům, ať se jedná o prostředí přírodní, nebo záměrně vytvořené člověkem. Dnešní doba svázaná železem, betonem a sklem vyžaduje „přírodu za oknem“, neboť právě ta umožňuje plné využívání funkčních stylů.

Lidé často vyhledávají „zelené koutky“ ve výškových

budovách, veřejné parky ve velkoměstech a pokud nejsou, vyžadují je. Nejvíce pozornosti věnují vlastním domovům. Zahrada je vnímána jako nezbytná součást. Často bývá centrem rodinného života, místem odpočinku, ale i zdrojem potravy. Proto není divu, že mnozí dávají přednost přírodním stavbám, před chladným betonem nebo železem. Materiálem používaným na stavby nemusí být pouze kámen nebo dřevo z mrtvých stromů. Stavba může být zcela živá, ekologická a esteticky přínosná. Mluvíme o stavbách z živých rostlých stromů. Tyto stavby však vyžadují zkušenosti a notnou dávku trpělivosti. Výsadba je náročná, zdlouhavá a první výsledky se dostaví po mnoha letech. Je také potřeba o takovou výsadbu neustále pečovat a usměrňovat její růst. Jednodušší variantou je stavění z uřezaných prutů. Podle záměru založení se dají použít dřeviny, které nejsou náročné na pěstování a tolerantní vůči různým zátěžím. Nejlépe se pro tento způsob pěstování hodí druhy z rodu Salix sp. (vrba). Vrba je velmi vitální a jako stavební materiál použitelný mnohými způsoby. Takto může esteticky působit nejenom v soukromých zahradách, ale výrazně zapůsobí také v urbanizovaných městech a na velkých sídlištích, kde do jisté míry plní funkci zahrady. Je proto žádoucí, aby se o tomto tématu často hovořilo. Pokud bude naší snahou prosazovat vrbové stavbičky do veřejných prostor, lidé je začnou chápat jako součást 6


Pavlína Franková

prostředí. Přestanou být avantgardou. Veřejnost si uvědomí jejich krásu, užitečnost a dávnou minulost. V takovém případě se nikdo nebude ostýchat postavit si svoji vrbovou garáž nebo altán. Společně tak můžeme přispět ke zlepšení životního prostředí a okolí lidských obydlí. Velkým kladem stavění z vrb zůstává, že pro jejich realizaci nepotřebujete složité plány a stavební architekty. V podstatě si vystačíte sami a můžete zapojit celou rodinu. Ani investice do stavby nejsou velké, což by mohlo také sehrát významnou roli.

7


Pavlína Franková

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je přiblížit pojem „rostlinný objekt“, respektive rostlinné stavby. Zavést diskusi na toto téma do akademických kruhů, ale prioritou práce je seznámit zejména širokou veřejnost s rostlinnými stavbami, které se v západní Evropě stávají běžnou součástí krajiny. Zamyslet se nad historickým vývojem stříhané zeleně všeobecně a navázat na vzestup vrbových staveb. Práce sama se zaměřuje hlavně na objekty stavěné z řezaných prutů, což je relativně jednoduchý a rozšířený způsob stavění. V souvislosti s vrbovými stavbami prozkoumat zkušenosti ze zahraničí a aplikovat na podmínky České republiky. Rozebrat technické náležitosti samotného stavění, stejně tak fyziologické vlastnosti vrbových prutů. Objasnit problémy s následnou péčí a teoreticky stanovit potenciální využití. Pokusit se stanovit kvalitu staveb a jejich životnost. Dále se zamyslet nad ekologickými vlastnostmi vrbových staveb a jejich kladným přínosem pro moderní bydlení.

8


Pavlína Franková

3 SOUČASNÝ STAV 3.1 HISTORIE STŘÍHANÝCH OBJEKTŮ Již od počátku tvorby lidských obydlí, pociťovali jejich obyvatelé jistou estetickou nedokonalost. Tvořily si kolem svého domova „krásno“. Zpočátku byly tyto formy nestejnocenné a divoké. Lidé zpočátku používali spíše botanické formy a jejich intenzivní šlechtění začalo v 17.století (KUŤKOVÁ, 2005).

3.1.1 STAROVĚKÁ ZAHRADA KŘESADLOVÁ (2003) se zmiňuje o stříhaných dřevinách doprovázející lidská obydlí. Tyto byly upravovány řezem zřejmě od počátku jejich vědomého pěstování. Pravděpodobně první tvarované dřeviny jsou doloženy na vyobrazení jednoduchých pergol ze starého Egypta. KALBERER et. STEINER (2000) se domnívá, že v bájném městě Atlantis vypadalo sídliště jako zahrada, kde byly dřeviny drženy v přísně geometricky stříhaných formách. Stříhané dřeviny dokládá i JELLICOE (2002), když hovoří o malých i stříhaných stromech patrných na plánech zahrady v Thébách, založené za vlády XVIII. Dynastie (Tabule 1, obr.1). Dřeviny se řezaly zvláště z důvodu větší úrodnosti. Estetické možnosti řezu dřevin začali plně využívat Řekové a Římané (KŘESADLOVÁ, 2003). Krajina v Řecku je plná kopců, hor a ostrovů, takže osamocené pláně mají vlastní „genius loci“ (JELLICOE, 2002). PETRŮ (2003) poukazuje, že s termínem „ars topiaria“ se setkáváme již ve starém Římě, kde se řez topiarů rozvinul doslova v umělecké zahradnictví.

Patrné je to na zahradě Villy

Laurentianovy (Tabule 1, obr.2), kde jsou aleje obklopené stříhanými ploty a uprostřed zahrady se rozkládá ornamentální zahrada (JELLICOE, 2002).

3.1.2 STŘEDOVĚKÁ ZAHRADA Zahrady se daly pozorovat ve dvou případech. Jednak klášterní zahrady a potom malé uzavřené hradní zahrady. V obou případech byly zakládány na relativně omezených plochách (JELLICOE, 2002). Měla-li se v takovém prostoru uplatnit dřevina nebo bylina, musel být její růst soustavně omezován (KŘESADLOVÁ, 2003). Solitérní stromy (zpravidla ovocné) měly jednotlivá patra vplétána do konstrukcí, hojně se vysazovaly nádoby se dřevinami nebo doplňovaly loubí. PETRŮ (2003) uvádí, že styl práce se dřevinami „ars topiaria“ se v období románského a gotického slohu příliš 9


Pavlína Franková

neužíval, ale zcela zřejmě také nevymizel. Začal se prosazovat v Anglii po uvolnění křesťanských dogmat, kdy se pro domácí zahrady stala stříhaná zeleň znovu objeveným prvkem (Tabule 2, obr.3, 4) (JELLICOE, 2002). Nezbytnou součástí zahrad se stala loubí s popínavými růžemi a vinnou révou (KŘESADLOVÁ, 2003). Skot James Hall se na základě svých výzkumů snažil dokázat, že gotické kamenné katedrály měly svůj původ v živých konstrukcí ze svazků prutů a kamenné stavby je následovaly (KALBERER et.REMANN, 2000).

3.1.3

RENESANČNÍ ZAHRADA

Nové názory a vnímání světa přinesly nové využití rostlin. Renesance hledala inspiraci v antice. Praktické důvody tvarování dřevin byly doplněny ideálem harmonie krásy a užitku. Později se začaly více zohledňovat estetické důvody řezu (KŘESADLOVÁ, 2003). Italské zahrady jako základ používaly stálezelené dřeviny, kameny

a

vodu,

materiály

spíše

trvalého

charakteru

(JELLICOE,

2002).

V dramatických zahradách, často zakládaných ve svahu, bylo „ars topiaria“ podřizováno vkusu doby a rozměru zahrad. Doplňovaly stavební prvky, jež tvořily kostru zahrad. Tvarované živé ploty rozdělovaly zahradu na pravidelná pole, sloužily jako clona neatraktivních partií a vymezovaly samotné záhony (KŘESADLOVÁ, 2003). PETRŮ (2003) odvozuje základní použití plůtků mezi záhony, stěny vymezující parter, loubí a tichá zákoutí s lavičkami nebo zcela tajné „giardino segreto“ pro meditaci s kamenným stolkem a sedátkem. Zahrady také zahrnovaly čtvercové partery, stříhané keře, tmavé cypřiše a lesklé vavříny, voda tryskala z fontán. Vegetace plní funkci dekorativní, jako stříhané

labyrinty, buxusové a tisové vzory, ale i funkci

prostorotvornou, pomocí koridorů u cest (DOKOUPIL, 1957). JELLICOE (2002) zároveň hovoří o přesných detailech, modelacích uvnitř zahrad a úzkém propojení zahrady s okolní krajinou, jež dokládá na vrcholném díle italské renesance Villy d’Este v Tivoli autora Pirra Ligoria (Tabule 3, obr.5), kde jsou dobře patrná stříhaná bludiště, čtvercové partery nebo proutěné loubí v centrální části zahrady. Ve Francii vznikaly větší zahradní komplexy až při přestavbě královských zámků. Zahrada byla bez přímého vztahu k obydlí a bez jasného architektonického spojení s domem, to je dobře patrné na sídle Ludvíka XII. v Blois (Tabule 3, obr.6) (DOKOUPIL, 1957). V mnohých francouzských zahradách jsou vidět rozličnosti tvarované ze dřeva jako „stoličky, lavice, přístřešky, pyramidy, sloupy, lidské postavy a dokonce různá zvířata“ (PETRŮ et. SERRES, 2003). KŘESADLOVÁ (2003) doplňuje, že v blízkosti budovy byl vysazován zajímavý ornament. V Anglii to byl oblíbený uzlový záhon (z ang. 10


Pavlína Franková

Knotenbeet). Byl vysazován z různých dřevin do složitě spletených plůtků. Takto byl efektní i v zimních měsících. Objevují se přízemní arkády po obvodu zahrad tvarované z dřevin

nebo

z dřevěných

konstrukcí

porostlých

popínavými

rostlinami

(KŘESADLOVÁ, 2003). Různé použití tvarovaných dřevin nacházíme také v dalších evropských zahradách. V rakouském Hellbrunnu je zahrada s rozsáhlými partery a bludišti (Tabule 4, obr.7) , německý Heidelberg potom přináší krom jiného splétaná proutěná loubí

(Tabule 4, obr.8) (JELLICOE, 2002). Podpůrné konstrukce byly

svazovány z prutů vrb, lísek nebo ze slabých dřevěných latí. Toto umění si nejlépe osvojili Holanďané v době manýrismu. Solitérní dřeviny, sloupovitých, kuželovitých a kulovitých tvarů, měly své využití jako akcent rohů a obvodů záhonů, středy parterů a bludišť, které nedosahovaly nad lidskou výšku (KŘESADLOVÁ, 2003).

3.1.4 BAROKNÍ ZAHRADA PETRŮ (2003) se zmiňuje, že móda figurálně tvarovaných dřevin trvala celé 17. století. KŘESADLOVÁ (2003) popisuje další rozvoj italského dynamického směru v období baroka. Zahrady se staly teatrální, dramatické, často až nevkusné (JELLICOE, 2002). Voda nabývá úlohy dynamického pohybu i akustického vjemu (DOKOUPIL, 1957).

Funkce tvarované zeleně zůstává, jen jsou vytvářeny nové rozličné až

fantastické tvary odpovídající módě (PETRŮ, 2003). Ne zřídka se zeleň prezentuje ve formě stavebních tvarů. Principy budování zahrad jsou silně zažité, a proto zahrady z období vyspělého baroka mají stejnou formu jako z období vrcholného baroka (Tabule 5, obr.9) (DOKOUPIL, 1957). Ve Francii se začíná prosazovat nový styl. Klasicismus vychází z antických ideálů harmonie, čistoty a vyváženosti. Panovník vytváří dokonalou kulisu absolutní moci jednotlivce (KŘESADLOVÁ, 2003). Revoluci zahradní tvorby začíná André Le Nôtre, jehož inspiruje organizovanost vesmíru (JELLICOE, 2002). Umístění budovy na vyvýšeném místě umožňuje rozhled po celé kompozici. Perspektiva hlavní osy je umocněna přísným ohraničením, protíná celou kompozici a končí v nekonečnu. Tvarovaná zeleň doslova vytváří zelené masy, jež se uplatňují v horizontále i vertikále. Používání „ars topiaria“ se uplatnilo jako jedna ze složek zahradního umění, hlavně v podání André Le Nôtrea (PETRŮ, 2003). V zahradách paláce Versailles se skulptury stříhaly z habrů, často se udržovaly vysoké stříhané stěny nebo jiné ploty a bludiště, jak je vidět na sídle Ludvíka XIII. (Tabule 6,orb.11). Z původního otcova sídla vybudoval Ludvík XIV. rozsáhlé zahrady (Tabule 6,obr.12) (JELLICOE, 2002). V ploše francouzských zahrad vytváří tvarovaná zeleň jednotlivé typy parterů: Parterre de broderie – nízké buxusové plůtky na podkladu 11


Pavlína Franková

různobarevných písků, Parterre de piéces pour des fleures – květinové záhony lemované buxusovými plůtky a pískovými cestami a Parterre d‘ orangerie – místo letnění palem nebo Tapis vert – travnatá plocha, doplněná solitérními stříhanými dřevinami. Dlouhé aleje měly tvarované koruny do kubických tvarů, případně větve splétány do loubí. Také se používají palisade – živé ploty a stěny. Živé ploty byly tvarovány do podob rozmanitých kolonád, arkád, loubí, zahradních chodeb, okenních galerií a altánů. Stěny potom tvořily zahradní divadla a labyrinty stříhané nad výšku člověka (KŘESADLOVÁ, 2003). Také Anglické klasicistní zahrady nezůstaly pozadu. Vyznačovaly se množstvím tvarovaných dřevin i topiarů, často bizardních podob (KŘESADLOVÁ, 2003). Reprezentativní zahradou působící obdobně jako Versailles, měl být Hampton Court (Tabule 5,obr.10), zahrada se šarmantními detaily a parkem ležícím za Londýnem (JELLICOE, 2002).

Pozoruhodné je využití

barevnosti,

působení temných barev tisů přes svěží zelenou až po jasně žlutou (PETRŮ, 2003).

3.1.5 PŘÍRODNĚ KRAJINÁŘSKÝ PARK Anglický trend začal odmítat pravidelnou kompozici zahrad a dal vzniknout přírodně krajinářským parkům. Tvarovaná zeleň nejprve ustoupila za zdi kuchyňských zahrad. Později se na parter v blízkosti budov vrátily brodérie, až nakonec v 19. století se do zahrad vrací tvarovaná zeleň (KŘESADLOVÁ, 2003). Podobným vývojem prošly mnohé pravidelné evropské zahrady. Mnohé přírodně krajinářské úpravy neovlivnily blízkosti budov. Zde zůstaly zachovány stříhané brodérie (KŘESADLOVÁ, 2003). V našich zemích se běžně „ars topiaria“ nevyskytuje, ale na konci baroka bylo zřejmě oblíbené (PETRŮ, 2003).

3.2 ROSTLINNÉ OBJEKTY – VÝVOJ, POUŽITÍ A PŘÍKLADY Prví známou živou stavbu v novověku uskutečnil Skot James Hall (Tabule 7,obr.13). V roce 1786 vypěstoval kostel z vrb. Ve Francii prosazoval zelenou katedrálu utopista Grandville. Jeho návrh z roku 1844 zůstal pouze ve formě kreslené studie . V Bruselu tvořil Victor Hortas díla ze dřeva a popínavých rostlin, americký umělec John Krubsak se roku 1906 proslavil rostoucím nábytkem (Tabule 7,obr.14). Vysazené pruty tvaroval do požadované formy a vypěstoval živé nohy třeba u židlí a stolů. Další Američan Axel Erlandson začal v Turlacku, Kalifornie, od roku 1919 experimentovat se srůstáním stromů (Tabule 8, obr.15). Tyto bizardní stromové skulptury tvoří od roku 1947 Tree Circus (Tabule 8,obr.16, 17 a 18) oblíbené turistické místo (KALBERER 12


Pavlína Franková

et.REMANN, 2000). Dnes zde rostou staletí velikáni (KIRSCH, 2003). V současnosti působí v USA Richard Reames. V roce 1982 zřídil ve Williams (Oregon) arboristické studio Arborsculpture Garden Tour Starst (Tabule 9, obr 19, 20, 21, 22) a nadále propaguje živé stavby na různých konferencích a přednáší na univerzitách. Nechává vyrůstat stromy v nábytek a povyšuje jejich architekturu v umění (ARBORSMITH STUDIOS, 2006). S nástupem moderny se architektura od přírody odchýlila. Německý proud v čele s Adolfem Loosem a Wassilm Luckhardem diktoval architekturu skleněných paláců, krystalickou horskou architekturu a

organické až fantastické

architektonizující prvky. Smíření architektury s přírodou a stmelení jejich forem ještě nenastalo. Oživit biologické umění stromu se pokusil ve dvacátých letech Artur Wiechula ve své knize „Wachsende Häuser aus lebenden Bäumen entstehend“. Jeho kniha je plná precizních kreseb (Tabule 10, obr.23, 24) od obytných domů, přes školy až po továrny, ovšem jeho ideje se nesetkaly s velkým ohlasem (KALBERER et.REMANN, 2000). Od roku 1925 začal po celém Německu stavět vrbové stavby. Umožnila to hlavně zakázka od Říšských drah na větrolamy a sněhové zábrany. Ale díky velkému počtu staveb na různých místech nebyl schopen zajistit dostatečnou péči a proto se žádné nezachovaly (KIRSCH, 2003). Roku 1958 vídeňský malíř Friedensreich Hundertwasser

demonstroval

ve

svém

„shnilém

manifestu“

(z

něm.

Verschimmelungsmanifest) potřebu živé architektury. V sedmdesátých letech zakládá Rudolf Doernach projekt Biotekt zabývající se přírodní architekturou. Později založil ve Schwarzwaldu modelový park Bioversity, ze kterého vzešly cenné podněty a zkušenosti pro biologickou budoucnost stavění. Rozhodující krok v konstrukcích náročnějších staveb nastal osvojením způsobu stavění rákosových staveb v Mezopotámii. Přenesením svazkové techniky (z něm. Mudhif–Technik) na vrbové stavby vzniká roku 1998 velkolepé dílo Auerworld Palast, jehož postavení odstartovalo Rock n‘ Roll architekturu. Díky stále častější debatě o ekologii a čistotě životního prostředí se podařilo rozšířit vrbové stavby z experimentálních polí „Spinner“ do privátních a veřejných zahrad, na dětská hřiště a školní dvory (Tabule 11, obr 25, 26) (KALBERER et.REMANN, 2000). KIRSCH (2003) se dlouhodobě zabývá mapováním vývoje rostlinných staveb. Sleduje techniky stavění, ale i rostlinné druhy a charakter jejich růstu při vytváření rostlinných staveb. Dokládá, že pokud zamýšlíme stavbu trvalou a dlouhodobě sloužící, je třeba používat k tomuto účelu vhodné dřeviny. Ty by měly být zároveň dlouhověké a zároveň odolné vůči různým zásahům nejen člověka, ale i nepředvídatelným okolnostem. Jako vyhovující se potom ukazují dřeviny jako je Acer saccharinum L., Aacer platanoides L., Corylus colurna L., Fraxinus excelsior L., Tilia 13


cordata

MILL.,

Ulmus minor

Pavlína Franková

Carpinus betulus L., Fagus sylvatica L., Alnus glutinosa(L.) MILL.

GAERTN.,

, Quercus rubra L. Tyto se potom musí sázet s dobře vyvinutými

kořeny a kmínky. Takové stavění je velmi náročné na přípravu materiálu i na péči v průběhu růstu. Stavba sama zabere nejméně 6 – 10 let než dostane základní tvar a v následujících letech se musí stále formovat, než je docíleno požadované formy. Je ale veliká pravděpodobnost, že bude sloužit mnoha dalším generacím, pokud je zajištěna správná péče. V opačném případě vznikne mnohokmenný jedinec. SUK (2006) prosazuje snadnější variantu stavění z nařezaných prutů. Podle záměru používání se dají použít různé materiály, ale pokud je podstatou, aby

vrbová stavba byla esteticky

přínosná po několik let, je nutné používat pouze pruty z vrby. Vrba má schopnost obrazit a jako jediná bude vzhledově atraktivní po několik let. Pokud není stavební záměr dlouhodobý, postačí jako stavební materiál líska, popřípadě jakýkoliv jiný rostlinný materiál. KALBERER et.REMANN (2000) dodává, že již v roce 1972 vznikla systematika, která postupným rozšiřováním dnes vykazuje přes 100 variant živých staveb. Těmito kroky byl nastartován architektonický „boom“ vrbových staveb a dnes podle posledních odhadů roste přes 10 000 živých vrbových staveb nejen v Německu a Švýcarsku, ale i ve zbytku světa. V České republice se trend vrbových staveb začíná prosazovat až v posledních letech. Jsou to jednak poměrně rozsáhlé realizace prováděné při obnově veřejné zeleně (Tabule 12, obr. 27, 28 a Tabule 13, obr. 29, 30), ale i skromnější stavby na dětských hřištích (Tabule 14, obr. 31, 32, 33), v městském parku (Tabule, obr. Stromovka) nebo základní využití známé z doby osídlení Kelty (Tabule 16, obr 36, 37, 38). VÝVOJ SVAZOVÁNÍ PRUTŮ A STROMŮ

3.2.1 ARTHUR WIECHULA Arthur Wiechula využíval při stavbách pouze růst a schopnost srůstu dřeva jednotlivých větví či kmenů u příbuzných druhů. Jako pomocný prvek dále prosazoval řízky a jejich schopnost aktivního růstu na podnoži. Větve do sebe vzájemně proplétal v oka a umožnil tak srůst (KIRSCH, 2003). Teoretické poznatky začal praktikovat na živých zábranách kolem železnice (Tabule 17, obr.39) a své zkušenosti aplikoval na rostoucí domy. Časem vznikla kniha plná nákresů živých domů i s přesnými detaily. Zabýval se stavbami nejen obytných domů a užitkových budov, ale i různých altánů, mostů, loubí a zdí. Jelikož si byl vědom potřebného času pro rostlinnou stavbu, přišel s originální myšlenkou školky s předpěstovanými díly (Tabule 17, obr.40, 41 pro budoucí dům. Nabídka školky zahrnovala střešní pilíře, schodištní rohy, nosné pilíře, 14


Pavlína Franková

odtokové okapy, mostní pilíře, ale i dveře a okna v různých slohových provedeních. Díky volné jízdence od Říšských drah rozestavěl po celém Německu mnoho staveb, ale nedostatek času a financí mu nedovolily vzniklé práce dostatečně zabezpečit a řada plánovaných děl ani nevznikla. Konečnou pohromou pro zbývající stavby byla silná zima 1928/29, která poničila mnohé dřeviny. Proto je velmi těžké zmapovat díla patřící k práci Arthura Wiechuly (KIRSCH, 2003).

3.2.2 FRIEDRICH HERR Rostlinnými stavbami se zabýval také Friedrich Herr současník Wiechuly. Zpočátku měl i stejnou zakázku od Říšských drah, na ochranu tratí. Spíše se zabýval tvorbou ovocných stěn, popřípadě tvořil z Sorbus aucuparia L, Sorbus torminalis (L) CRANTZ,

Cornus mas L, Prunus padus L, Betula subsp. nebo Salix subsp. Používal

techniku mřížování prutů (Tabule 18 , obr. 42). Při srůstání větví se nespoléhal pouze na přirozené procesy, ale pomáhal si dvouhlavými šrouby. Kmínky jimi zpevňoval v bodě křížení. Přesný rastr docílil pomocí železných X – forem (Tabule18, obr. 43, 44), které měly uprostřed otvor pro aplikaci šroubu. Kmínky se vysadily a začaly formovat v dubnu. Často se stávalo, že v bodě spojení se kmínky lámaly, zvláště za silného větru. V červnu bylo možno pozorovat počátek srůstu, kdy se obnovila činnost cévních svazků a stěna se stala odolnější i vůči klimatickým projevům. Pro budování živých staveb používal stejný princip. Je potřeba zdůraznit, že taková stavba potřebuje 3x více času. Nejprve se musí vysadit nosné pilíře, které jsou teprve po 6 – 10 letech dostatečně pevné. Mezitím se vysázené stěny stále splétají, aby vytvořily jednotnou plochu. Zhruba po třech letech nastává problém, jak bezpečně zaplést výhony ve výšce kolem dvou metrů. Popsané kroky jsou ovšem v mnohých směrech nepřesné, takže stavba se podle návodu nedá zdárně uskutečnit. Také místa originálních výsadeb od Friedricha Herra nejsou zdokumentovány. Je známo pouze jedno místo v Bringhausenu, kde se zachovalo asi 100 m železničního plotu. Jeho stav je velmi špatný, většina jedinců je dávno odumřelých a zbývající živé dřeviny vytvořily nepřehledné houští. Běžný pozorovatel proto netuší, že jde o živou stavbu (KIRSCH, 2003).

3.2.3 MARCEL KALBERER Významným krokem, který umožnil jednodušší stavění přírodních staveb, bylo osvojení techniky stavění domů v Mezopotámii. Jde vlastně o svazování rákosových stébel do silnějších svazků. Dodnes se tímto způsobem staví domy, například v Iráku (Tabule 19, obr.45 V roce 1977 si této techniky stavění všiml Marcel Kalberer při 15


Pavlína Franková

svých zahraničních cestách. V roce 1988 pak svazkovou techniku (z něm. MudhifTechnik) použil při stavbě kryté haly. Stejně jako v Iráku jde o svazování. V tomto případě jsou svazovány vrbové pruty. Pruty jsou svazovány do silných sloupů, které jsou vždy po jednom proti sobě zasazeny do země tak, aby se nevyvrátily. Délka sloupu se odvíjí od zamýšlené šířky a výšky stavby. Každá dvojice sloupů je zasazena ve stejné vzdálenosti. Jejich počet se naopak odvíjí od zamýšlené délky. Protistojné sloupy se ohnou tak, aby se zhruba z 1/3 až 1/ 4 překrývaly a navzájem jsou svázány (Tabule 19, obr 46). Takto vzniklý oblouk se ještě uprostřed a na bocích (vždy o 45° níže) fixuje horizontálně položeným svazkem prutů. Vzniklá kostra stavby se začne vyplétat vrbovými pruty tak, aby vznikla plná stěna (Tabule 19, obr 47). Postupuje se podobně jako při tkaní látek. Na vnitřní stěny dokončené stavby se může připevnit fólie zabraňující vnikání vnějších faktorů jako sluneční záření, voda, vítr, popřípadě i dalších. Takto zřízená vrbová stavba bude brzo obrostlá novými výhony, pokud jsou ovšem použity čerstvě řezané pruty, které v zemi snadno zakoření. Po roce už bude stavba z dálky patrná jako vrbový háj. S dalšími stavbami se svazování prutů zdokonalovalo a Mudhif – technika umožnila výstavbu vrbových staveb nových forem a tvarů. Staví se stavby, které mají v půdorysu tvar kruhu, hvězdy nebo geometricky neurčený tvar. Horizontálně nabývají podob kupolí a jehlanů v různých formách, ale i rozevřených sloupů a v neposlední řadě volné improvizace. Všechny tyto stavby mají stále stejný princip. Základním stavebním prvkem je vytvoření oblouku, který se může dále rozvíjet v nekonečných variacích (KALBERER et.REMANN, 2000).

3.3 SORTIMENT POUŽÍVANÝ PRO VÝSADBU DLOUHODOBÝCH OBJEKTŮ Hlavním tématem práce jsou přírodní stavby tvořené svazováním prutů z vrby, popřípadě z lísky. Pro inspiraci jsou uvedené druhy, které je možno použít pro výsadbu domů a jsou myšleny na delší dobu. Mnohdy je myšlena doba ve stovkách let. Nadále se ovšem tímto způsobem stavení přírodních staveb nebude práce zabývat. Pro

zpracování následujících údajů byly použity zdroje HEJNÝ et. Slavík

(1988), HEJNÝ et. Slavík (1990), HEJNÝ et. Slavík (1992), HEJNÝ et. Slavík (1997), HURYCH (2003) a KREJČIŘÍK (2003). 

Acer platanoides L. – (ACERACEAE

JUSS.)

– domácí. Výška: strom 20 – 30 m.

Koruna: hustá, široce vejcovitá až kulovitá. Borka: mělce podélně brázditá. Letorosty: červenohnědé, lesklé; pupeny elipsoidní až vejcovité. Listy: 5 – 16


Pavlína Franková

7laločné, protažené do nitky. Květy: v koncových chocholících, kvete před rašením. Plod: plochá nažka, křidélka svírají tupý úhel. Využití: lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina – solitér, alejový strom. 

Acer saccharinum L. – (Aceraceae JUSS.) – Severní Amerika. Výška: strom 30 m. Koruna: rozkladitá. Borka: mělce podélně brázditá. Letorosty: červenohnědé; pupeny vejcovité. Listy: 5-ti laločné, vykrojené do

2

/3 čepele. Květy:

jednopohlavné, ve svazečcích, kvete před rašením. Plod: plochá nažka, křidélka svírají úhel 90°. Využití: sadovnicky pěstovaná dřevina – solitér, alejový strom. 

Alnus glutinosa (L.)

GAERTN.

– (Betulaceae S. F.

GRAY)

– domácí. Výška: strom

nebo keř 25 – 30 m. Koruna: řídká, podlouhle vejcovitá až jehlancovitá. Borka: brázditá, šupinatá nebo destičkovitá. Letorosty: lysé nebo roztroušeně pýřité, lepkavé. Listy: okrouhle vejčité, oboustranně zelené, v mládí lepkavé. Květy: dvoupohlavné jehnědy, ve svazečcích. Plod: plochá nažka. Využití: zalesňování degradovaných půd. 

Carpinus betulus L. – (Carpinaceae (SPACH) KUPRIAN) – domácí. Výška: strom 6 20 m. Koruna: kulovitá. Borka: hladká, šedobílá. Letorosty: pýřité, olysávající; pupeny kuželovité, špičaté. Listy: podlouhle vejčité, dvojitě pilovité. Květy: jednodomé jehnědy. Plod: malý oříšek. Využití: běžná lesní dřevina, zpevňování břehů a svahů, stříhané ploty a stěny.



Fagus sylvatica L. – (Fagaceae

DUMORT.)

– domácí. Výška: strom 30 – 40 m.

Koruna: kulovitá. Borka: hladká, stříbrnošedá. Letorosty: pýřité, olysávající; pupeny štíhle vřetenovité. Listy: eliptické až vejčité. Květy: jednodomé, samčí v paždí listů, samičí po 2 v číšce. Plod: trojboké nažky (bukvice). Využití: běžná lesní dřevina, solitér, stříhané ploty a stěny. 

Fraxinus excelsior L. – (Oleaceae HOFFMANNS et. LINK) – domácí. Výška: strom 30 – 40 m. Koruna: podlouhle vejcovitá. Borka: hladká, šedá. Letorosty: hladké, šedavé; pupeny vejcovité, černé, terminální výrazně velký. Listy: 3 – 7jařmé, podlouhlé až podlouhle vejčité. Květy: oboupohlavné laty. Plod: elipčitá nažka s křidélkem. Využití: lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina, solitér.



Quercus rubra L. - (Fagaceae DUMORT.) – Severní Amerika. Výška: strom 25 – 30 m. Koruna: kulovitá. Borka: hladká, šedozelená, později rozpukaná. Letorosty: 17


Pavlína Franková

lysé, hranaté, červenohnědé; pupeny zašpičatělé, červenohnědé. Listy: 4 – 5 párů laloků do ½ čepele, na podzim výrazně červeně barví. Květy: samčí jehnědy, samičí krátce stopkaté. Plod: vejcovité žaludy s hnědou číškou. Využití:v lesnictví jako meliorační dřevina, doplňková a výplňová dřevina. 

Tilia cordata

MILL

(Tiliaceae

JUSS.)

– domácí. Výška: strom 20– 30 m. Koruna:

vejcovitá až kulovitá. Borka: hladká, později rozpukaná. Letorosty: lysé, svrchu červené, na spodu zelené; pupeny vejcovité. Listy: okrouhle srdčité, v úhlech žilek rezavě chloupkaté. Květy: ve vrcholících. Plod: jednopouzdrý oříšek. Využití: lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina, solitér, alejový strom. 

Ulmus minor

MILL

(Ulmaceae

MIRBEL)

– domácí. Výška: strom nebo nízký keř

0,5– 30 m. Koruna: široce vejčitá. Borka: v mládí ± hladká, později rozpukaná. Letorosty: lysé nebo roztroušeně chlupaté; pupeny vejcovitě kuželovité. Listy: eliptické až téměř obvejčité. Květy: stažená vrcholičnatá květenství. Plod: křídlatá nažka. Využití: lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina, solitér, alejový strom.

3.4 SORTIMENT POUŽÍVANÝ KE STAVBÁM OBJEKTŮ Z PRUTŮ 3.4.1 ROD SALIX SP. Pro


(1990), HURYCH (2003) a KREJČIŘÍK (2003). Rod Salix sp. – Salicaceae

MIRBEL

patří k nejrozšířenějším na Zemi. Nejvíce vrb

je sice na severní polokouli, kde s výjimkou oblastí za polární hranicí dřevin obsadily všechny tři kontinenty, ale rostou i v Jižní Americe a v Africe (VĚTVIČKA, 2003). Habitus: dvoudomé opadavé keříky, keře i stromy, rychle rostoucí. Kořenový systém: mohutný, se zachovalým kůlovým kořenem. Pupeny: kryté 1 - (2) šupinami. Listy: střídavé, celistvé, většinou kopinaté nebo elipčité. Květy: dvoudomé, vzpřímené jehnědy v paždí listů. Plod: tobolka s ochmýřenými semeny, způsobující alergii. VĚTVIČKA (2003) zmiňuje, že jejich vzájemné rozlišení je často velmi obtížné, protože nejsou k dispozici všechny diakritické znaky (když vrby kvetou, tedy některé bez listů, a když jsou olistěné, jsou bez květů); navíc existuje mnoho skutečných i předpokládaných kříženců. Dřevo: měkké a lehké, větvě křehké. Odrůdy: tzv. smuteční 18


Pavlína Franková

vrby - Salix alba ´Tristis´ a Salix x sepulcralis , barevné odrůdy - žlutá Salix alba ´Vittelina‘, oranžovočervená Salix alba ‘Chemesina‘ nebo purpurověčervená Salix daphnoides ‘Reifweide‘, tyto kultivary je nutné každoročně stříhat, protože výrazně barevné jsou pouze roční výhony. Význam: krajinotvorný prvek, pionýrské dřeviny, medonosné. Použití: osazování vlhkých míst, zpevňování břehů vodních toků, nádrží a svahů, košíkářské využití. KALBERER et.REMANN (2000) uvádí vrbu jako ohebný, do každého směru bující, enormně plodný strom, nijak se nevzpírající zaplétání.

3.4.1.1 STROMY HURYCH (2003) zahrnuje mezi listnaté stromy tyto druhy: 

Salix alba L. – domácí. Výška: strom, 25 m. Koruna: protáhle vejčitá. Borka: zpočátku hladká, později podélně brázditá. Letorosty: hnědozelené až hnědočervené, jemně přitiskle chlupaté; pupeny vejcovité, 3 – 5 mm. Listy: úzce kopinaté, krátce řapíkaté, rub bělavý až stříbřitě lesklý. Květy: válcovité jehnědy, samčí žluté, samičí zelenožluté, zároveň s listy. Plod: lysá tobolka. Odrůdy: Salix alba cv.´Tristis‘ ( syn. Salix alba var. vitellina pendula

REHD

–

žloutkově žluté výhony, jen samčí klon, listy brzy opadají.VĚTVIČKA (2003) poukazuje, že tato tzv. smuteční vrba byla objevena okolo r.1815 ve Francii. Další odrůdy: Salix alba Ćhermesina‘

– výhony jsou oranžové, koruna

zaoblená, větve vystoupavé, husté; Salix alba ‘Vitelina‘ – jasně žluté výhony. 

Salix matsudana KOIDZ. ´Tortuosa‘ (syn. Salix babylonica (KREJČIŘÍK, 2003) – nejasný původ. Výška: strom, 10 – 12 m. Koruna: vejčitě kulovitá. Borka: zpočátku hladká, později podélně brázditá. Letorosty: dlouze převislé, zelené, jemně chlupaté; pupeny vejcovité, 3 – 4 mm. Listy: čárkovitě kopinaté, krátce řapíkaté. Květy: válcovité jehnědy, samčí zelenožluté, zároveň s listy. Plod: lysá tobolka. Použití: solitéra, vazačské účely .



Salix x erythroflexuosa

RAG..

– kříženec Salix alba L. x Salix matsudana

KOIDZ.,

vyšlechtěný v Argentině. Výška: strom, 7 – 8 m. Koruna: kulovitá. Borka: hladká. Letorosty: překroucené, silně převisající, žlutooranžové; pupeny vejcovité 3 – 4 mm. Listy: čárkovitě kopinaté. Květy: válcovité jehnědy, samčí zelenožluté. Plod: lysá tobolka. Použití: solitéra. 

Salix fragilis L.. – domácí. Výška: strom, 15 m. Koruna: řídká, rozkladitá, nízko zavětvená. Borka: hrubá, šedá, později podélně brázditá. Letorosty: lysé, 19


Pavlína Franková

šedozelené, v uzlinách lámavé; pupeny lysé, černé, 4 – 6mm. Listy: kopinaté, na bázi široce klínovitý až zaoblený, žláznatý. Květy: válcovité jehnědy, samičí zelenožluté, před rašením. Plod: lysá tobolka. Použití: solitéra, doplňková dřevina, upevňování břehů.. 

Salix pentandra

L.

– domácí. Výška: strom, 10 – 15 m. Koruna: řídká,

vzpřímená. Borka: hladká, hnědošedá, podélně brázditá. Letorosty: lysé, lesklé, červenohnědé; pupeny 4 – 6 mm dlouhé. Listy: eliptické až podlouhlé, široké, zašpičatělé. Květy: válcovité jehnědy, vonící po medu, plném olistění. Plod: lysá tobolka, vytrvává přes zimu. 

Salix daphnoides

VILL.

– domácí. Výška: strom, 10 – 12 m. Koruna: řídká.

Borka: hladká, podélně rozpukaná. Letorosty: načervenalé, ojíněné; pupeny 3 - 4 mm dlouhé, špičaté. Listy: podlouhlé až podlouhle obkopinaté. Květy: elipsoidní jehnědy, vonící po medu, před rašením. Plod: lysá tobolka. KREJČIŘÍK (2003) dále uvádí: 

Salix elaeagnos

SCOP.

– domácí. Výška: strom, 6 – 10 m. Borka: šedá, hladká.

Letorosty: červenohnědé, chlupaté; pupeny 2 – 3 mm dlouhé. Listy: čárkovité, obkopinatý, rub modrobílý, okraje čepele podvinuté. Květy: úzce válcovité, zároveň s olistěním. Odrůdy: Ángustifolia‘ – list 10 cm, výška jen 5 m. Použití: vlhká stanoviště. 

Salix rosmarinifolia L. – domácí. Výška: keř až stromek, 0,5 – 1,0 m. Borka: šedá, hladká. Letorosty: tenké, chlupaté; pupeny 2,0 – 2,5 mm dlouhé. Listy: úzce kopinaté, hedvábně chlupaté. Květy: téměř kulovité, před rašením.

3.4.1.2 KEŘE Mezi keře řadí HURYCH (2003) tyto druhy: 

Salix caprea L. – domácí. Výška: keř až stromek, 10 – 12 m. Koruna: košatá, hustá, nepravidelná. Borka: hladká, světle šedá, později podélně brázditá. Letorosty: řídce chlupaté, hnědozelené; pupeny vejcovité, lysé, 3 – 4 mm. Listy: eliptické, zašpičatělé, nepravidelně pilovité. Květy: elipsoidní, prodlužují se, kvete před rašením. Plod: lysá tobolka. Odrůdy: Salix caprea mas – samčí rostlina Salix caprea ´Pendula´. 20




Pavlína Franková

Salix viminalis L. – domácí. Výška: keř až stromek, 5 – 6 m. Koruna: košatá, hustá, nepravidelná. Borka: hladká, šedozelená, později podélně rozpukaná. Letorosty: špinavě světle zelené, jemně chlupaté; pupeny vejcovité, lysé, 3 – 4 mm. Listy: čárkovitě kopinaté, podvinuté, chlupaté podél žilek. Květy: podlouhle až válcovité, před rašením. Plod: lysá tobolka.



Salix purpurea L. – domácí. Výška: keř až stromek, 5 m. Koruna: košatá, hustá, nepravidelná. Borka: hladká, šedá. Letorosty: lysé, tenké, načervenalé; pupeny lysé, načervenalé 2 – 3 mm. Listy: obkopinaté, horní polovina pilovitá. Květy: jehnědy válcovité, před rašením. Plod: lysá tobolka. Odrůdy: Salix purpurea ´Gracilis -´zakrslý, jemné větvičky a úzké listy; Salix purpurea ´Pendula´plazivý a jako stromek převislý.



Salix cinerea L.– domácí. Výška: keř, 4 m. Koruna: ploše kulovitá. Borka: hladká, šedá. Letorosty: šedé, krátce chlupaté; pupeny 3 – 4 mm. Listy: podlouhle obvejčité až obkopinaté. Květy: jehnědy elipsoidní, před rašením. Plod: lysá tobolka .

3.4.2 ROD CORYLLUS SP. Pro


(1990), HURYCH (2003) a KREJČIŘÍK (2003). Rod Corylus sp. – Corylaceae

MIRBEL.

Habitus: keře, vzácněji stromy. Pupeny:

vejcovité, tupé. Listy: dvouřadé, jednoduché, palisty opadavé. Květy: jednopohlavné jehnědy, samčí se zakládají na podzim, samičí jsou v době květu uzavřené, vyčnívají pouze blizny. Plod: oříšek se zvonkovitým nebo trubkovitým obalem, ze tří listenců.

3.4.2.1 STROMY Mezi listnaté stromy řadí HURYCH (2003) tento druh: 

Corylus colurna L. – domácí. Výška: strom, 20 m. Koruna: široce kuželovitá. Borka: tmavošedá, později šupinovitá. Letorosty: žláznatě chlupaté; pupeny vejcovité, špičaté. Listy: vejčitě okrouhlé, dvakrát pilované, dlouze řapíkaté. Květy: samčí jehnědy za květu až 0,12m dlouhé. Plod: oříšek, obaly široce zvonkovité, otevřené, k bázi laločnaté. Použití: vysazována v parcích a stromořadích.

21


Pavlína Franková

3.4.2.2 KEŘE Mezi listnaté keře řadí HURYCH (2003) tyto druhy: 

Corylus avellana L. – domácí. Výška: keř, 5 m. Koruna: kuželovitá. Borka: hnědošedá, hladká, s hnědými lenticelami. Letorosty: žláznatě chlupaté, později lysé; pupeny tupě vejcovité s brvitými šupinami. Listy: okrouhle obvejčité až obvejčité, nesouměrné. Květy: samčí jehnědy úzce válcovité. Plod: kulatý až vejčitý oříšek, po 1 – 5 ks, obal zvonkovitý, otevřený, nepravidelně rozdřípený v široké úkrojky. Odrůdy: Corylus avellana Ćontorta´ – pokroucené větvičky; Corylus avellana ´Pendula´ – převislá, štěpuje se na Corylus colurna

L.;

Corylus avellana Áurea´- žlutolistá. 

Corylus maxima MILL. – domácí. Výška: keř, 3 – 5 m. Koruna: kuželovitá. Borka: tmavošedá, později šupinovitá. Letorosty: žláznatě chlupaté; pupeny vejcovité, špičaté. Listy: okrouhlé až špičatě vejčité, dvakrát pilované. Květy: samčí jehnědy za květu až 0,9 m dlouhé. Plod: oříšek po1 – 6 ks, podlouhle vejcovité, obaly válcovité, v horní části zúžený, úkrojky celokrajné Odrůdy:

Corylus

maxima ´Purpurea´- červenolistá.

3.5 VRBOVÉ STAVBY S nadsázkou by se dalo říci, že kolébkou vrbových staveb bylo Německo a jejich duchovním otcem se stal Marcel Kalberer.

Faktem ale zůstává, že vrbové stavby

v podobě s jakými se dnes celkem běžně setkáváme i v České republice, byly poprvé stavěny právě v Německu. Iniciátorem byl Marcel Kalberer, když v roce 1988 postavil se svou skupinou lidí první náročnou vrbovou stavbu. Byla to krytá hala, přesněji řečeno kryté stání pro auta. Neobvyklá stavba přitáhla patřičnou pozornost. Debaty vyústily ve zjištění, že podobnou stavbu z vrbových, potažmo z libovolných prutů, si může postavit každý. Nemusí to být podobně velké dílo jako je venkovní krytá hala, ale může to být docela malá zahradní stavba, sloužící třeba dětem na hraní (KALBERER et.REMANN, 2000). Marcel Kalberer apeluje na posluchače: „Využijte svobodu sázení, co a jak se vám líbí. Pracujte s dětmi dohromady. Stavění z prutů by měl být svátek nebo hra, která dělá radost. Pozvěte přátele a spolužáky vašich dětí a udělejte si „vrbovou party“. Nachystejte pěkně prostřený stůl, nápoje dle libosti a hudbu pro dobrou zábavu. Udělejte si vrbový víkend a proměňte svou zahradu v kreativní stavební místo.“ 22


Pavlína Franková

3.5.1 FAKTA MLUVÍCÍ PRO I PROTI KALBERER et.REMANN (2000) přináší několik pravdivých argumentů proč přemýšlet o vrbové stavbě a zároveň podává vysvětlení, proč zatím nedošlo ke všeobecnému uznání jejich předností a následnému rozvoji. 

Přírodní stavby jsou relativně laciné. Financování těchto staveb by nespadalo do finančních schémat bankovních institucí.



Přírodní stavby se dají poměrně snadno postavit. Složité plány, které zpracovává odborná firma nejsou bezprostředně důležité. Práci statiků a architektů dokáže provést středně znalý laik.



Přírodní stavby jsou

nevyzpytatelné. Zřídka se chovají jako narýsovaný

podklad, což by vedlo k pozdějším reklamacím skutečného stavu. 

Přírodní stavby jsou praktické. Jsou 100% biologicky recyklovatelné, mají průměrnou životnost 100 let, opotřebení je minimální a působí zároveň jako humus.



Přírodní stavby jsou esteticky přínosné a v porovnání s architekturou železa, betonu a skla působí pozitivně na lidskou psychiku.



Ekologické tendence jsou v poslední době hodně diskutovaným tématem a ekologie se dostává do popředí zájmu celého světa.

3.5.2 NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ KALBERER et.REMANN (2000) zkráceně říká, že je důležité vědět, že pro dobrý růst je zapotřebí hodně světla. Pod stromy neroste ani ta nejmenší vrbová chaloupka. Vysazování vrbové stavby v blízkosti jiných dřevin není příliš vhodné, protože rychle rostoucí vrba by jim mohla brzo konkurovat. Proto je důležité zvolit volné, otevřené místo. Stejně tak je důležité dobré odplevelení pozemku od trav a vytrvalých plevelů. To platí zejména pro menší dětské domky. Při ujímání prutů může počáteční konkurence způsobit špatné zakořenění nebo je znemožnit (SUK, 2006). Nezbytně důležitá je závlaha, hlavně po provedené výsadbě. Během prvních dvou týdnů je dobré zavlažovat každý den. V následném období je nutné závlahu přizpůsobit klimatickým podmínkám. Pokud není výrazné sucho, postačí během prvního léta zavlažovat každý týden, při horkých dnech i častěji. Nejběžnější chybou je 23


Pavlína Franková

nedostatečné zavlažování v průběhu prvního léta. Ve druhém roce jsou kořeny dostatečně rozrostlé a až na extrémní sucho není závlaha potřeba. Půda by neměla být suchá a písčitá. Nejvhodnější jsou jílovité, vlhké půdy. Při dobrém zavlažování v prvních letech se může vrbám dařit i v sypkých, kamenitých a nejílovitých půdách (KALBERER et.REMANN, 2000). Pavel SUK (2006) přikládá několik názorných ukázek, kde bylo porušeno několik zásad. Jako hlavní problém vidí špatnou dobu řezu, opomenutí závlahy a očividný problém způsobují trávy a plevele (Tabule 20, obr. 48, 49).

3.5.3 DOBA PŘÍPRAVY A VÝSADBY Nejvhodnější dobou pro řezání prutů je leden nebo únor. Dřeviny jsou v dormaci a nehrozí předčasné vyrašení. Nařezané pruty se skladují v suché a tmavé dílně nebo garáži. Díky světlu a vlhku by předčasně vyrašily. Místnost musí být chladná, aby nevysychaly. Je možnost pruty skladovat ve venkovní vodě. Pruty se poté musí sázet velmi opatrně, protože kořeny zapuštěné ve vodě jsou křehké. Pruty se dají uskladnit také venku, přikryté plachtou a bez přístupu světla i vody. (KALBERER et.REMANN, 2000). Pruty takto připravené v zimě mají větší naději na ujmutí. Je to hlavně díky opoždění nástupu do vegetace, takže nově vysázené pruty mají více času na zakořenění (SUK, 2006). Mladé vrbové proty se dají vysazovat hned v listopadu nebo v prosinci, do doby něž zamrzne půda. Ráno uříznutý prut se co nejdříve zasadí na místo (KALBERER et.REMANN, 2000). Pavel SUK (2006) říká, že čerstvě uříznuté pruty by se měly zasadit okamžitě, jinak hrozí zaschnutí a prut se nemusí ujmout. Taky dočasné založení ve vodě nemusí zabránit zaschnutí. KALBERER et.REMANN (2000) dále uvádí, že jaro je optimální doba pro vysazování vrb, ale pokud to není časově možné, je možnost

pruty

vysazovat

i

v létě,

je-li

zajištěna

dobrá

zálivka.

Největší

pravděpodobnost dobrého ujmutí je, když jsou pruty vysazovány ještě před rašením (SUK, 2006). Při vlastním vybírání prutů je dobré vědět, že 10 až 20 mm tlusté a 1 – 2 m dlouhé výhony nejsou příliš vhodné nejsnadněji vyraší 30 – 70 mm tlusté a až 6 m dlouhé výhony, přesto jsou i tenké výhony vhodné k vyplétání třeba stěn. Pro stavbu malého zahradního domku o průměru 3 nebo 4 m postačí 5 m dlouhé pruty (BEŇOVÁ, 2005). Pavel SUK (2006) dodává, že nejvíce je vhodné 3 až 4-leté dřevo. Je dostatečně vyzrálé a současně stále pružné. Více vhodné pro používání při stavění jsou pruty z častěji řezaných vrb. Pruty jsou krásně rovné a velmi dobře se s nimi pracuje. Salix Caprea L. není příliš vhodná, protože je křehká a často se láme. Obecně se dá říct, že více vhodné jsou úzkolisté druhy oproti širokolistým druhům vrb. Jako stavební 24


Pavlína Franková

materiál pro vrbové stavbičky ve Stromovce byla použita Salix viminalis L. a tak vznikly u Malé říčky dvě velká iglú, malé tepee a 7 m dlouhý tunel s malou křižovatkou (BEŇOVÁ, 2005). Množství potřebných prutů se liší podle velikosti stavby a jak potvrzuje KALBERER et.REMANN (2000) někdy může nastat problém. Pruty se dají sehnat ve vlastní zahradě, nebo v blízkém okolí. Nejdůležitějším zdrojem potom jsou staré vrbové háje. V Německu se o tyto vrby stará ochranný spolek. V České republice jsou tyto háje zpravidla soukromým majetkem nebo jsou součástí biokoridorů v USES, potažmo jsou zahrnuty do lesního fondu. Nicméně není žádný spolek, který by tyto vrbové

háje zaštiťoval. Získání prutů z těchto hájů je na individuální domluvě

s majitelem a pokud háj není záměr jeho podnikání, získání prutů by neměl být problém.

3.5.4 STAVEBNÍ POSTUP A TECHNIKA VÁZÁNÍ Před vlastním zahájením stavby je důležité celou prováděnou práci důkladně promyslet a stanovit si priority.

Pro zdárný začátek je výhodné postavit model

v měřítku 1: 20, který je názornější něž malba na papíře. Nejjednodušším a zároveň nejvíce ověřeným způsobem stavění vrbových staveb je použití svazkové techniky (Mudhif-Technik). Stavba se začíná velkým obloukem. Každý oblouk je zpravidla tvořen dvěma navzájem svázanými sloupy. Podle předpokládané zátěže se dají sloupy tvořené svázanými pruty zpevnit silnějšími klacky (KALBERER et.REMANN, 2000). Podle velikosti stavby se liší počet prutů ve svazku. Obecně se dá říci, že na průměrnou stavbu se svazuje 6 až 8 prutů. Pruty se musí dostatečně utáhnout a zpevnit. Toho je nejlépe dosaženo, pokud pruty položené na pracovních kozách jsou utaženy ve svorkách a následně zavázány lany (SUK, 2006). Pro stahování silnějších svazků se hodí moderní napínací řemeny (Tabule 21, obr 50). Přitom jsou v podélném směru dovazovány stále nové pruty tak, aby později nezapustily kořeny, ale vytvořily pevnou kostru a oporu pro kořenící pruty. Tímto způsobem se dá uvázat libovolně dlouhý svazek. Síla svazku závisí na rozpětí oblouku. U paty oblouku by měl být svazek 1/20 , na vrcholu pak 1/50 rozpětí oblouku. Kvůli bezpečnosti provozu se dá u konstrukčně složitých staveb použít jistá obměna svazkové techniky. Základní kostra stavby je provedena ze železa nebo jiného kovu s antikorozním povrchem. Na tuto kostru jsou následně přivazovány menší svazky prutů vedle sebe tak, aby zakryly celou kostru (KALBERER et.REMANN, 2000). U základních staveb, typu iglú nebo tepee, postačí vysazování jednotlivých prutů do země. Tyto pruty tvoří základní kostru a ta je vypletena dalšími pruty. Vznikne plná, živá stěna (SUK, 2006). Nejlepším způsobem pro vyplétání prutů je, jsou –li 25


Pavlína Franková

pruty zasazeny šikmo do země ve tvaru písmene X. Vzdálenost jednotlivých prutů je mezi 0,1 – 0,15 m. Dále se pruty stejným způsobem kříží, aby vznikla pravidelná oka. (KALBERER et.REMANN, 2000). Ukotvení stavby do země není nijak náročné. Jako stabilizace postačí, je-li část prutového svazku zakopána do země. Hloubka výkopu pro ukotvení se mění podle výšky a šířky stavby. U jednoduchých staveb postačí zasunutí prutů do země, vyšší tepee se zakopávají 0,6 – 0,8 m hluboko (BEŇOVÁ, 2005). Pokud jde o složitější stavbu může být vrbový sloup zakopán do země 1,5 m nebo i daleko víc (Tabule 21, obr 51). Toto ovšem není doktrína, tudíž výše uvedené rady nejsou závazné a pokud jsou v rozporu se stavebním záměrem, je možno je libovolně upravit podle potřeby (SUK, 2006). Velkou výhodou je, že nepotřebujete žádné stavební povolení, jelikož stavba není stavební dílo a jako taková nespadá do dikce stavebních úřadů. Pokud z nějakého důvodu bude vyžadováno povolení stavby, k jeho vydání je spíše oprávněna Lesní správa, Úřad životního prostředí nebo Správa městské zeleně (KALBERER et.REMANN, 2000).

3.5.5 NÁSLEDNÁ PÉČE KALBERER (2000) dále dodává, že po předešlých faktech je nepravděpodobné dopustit se větších chyb při vysazování. Mladé pruty budou mít v prvním létě listy, druhým rokem budou mít 1 – 3 m dlouhé výhony mnoho výmladků a nové přírodní dílo bude pomalu získávat tvar. Ovšem vrby jsou velmi vitální a bez základní péče by byl pěstitelský záměr zmařen. Kdyby se nechaly volně růst za pět let bude z vrbové stavby velký strom s více kmeny. Pokud toto ovšem není pěstitelský záměr, dá se růst regulovat řezem a vyplétáním nových výhonů vést dílo do požadované podoby. Je vhodné řezat vždy na stejném místě, nejlépe nad hlavou, kam ještě dosáhnou nůžky. Vytvořením dobré vrbové hlavy vzniká zároveň životní prostor pro mnohá zvířata i hmyz a zamezí se tím rozrůstání díla. Následnou péči by měla zajišťovat jedna osoba, která je odpovědná za celoroční ošetřování. Že se při tomto nejedná jen o zahradnickou, ale i tvůrčí práci, zvyšuje půvab této činnosti a dělá ze zahradníka umělce, potažmo tvůrce přírodních staveb (KALBERER et.REMANN, 2000).

3.5.6 TECHNICKÉ VYBAVENÍ Pro zdárný průběh stavby je důležité řádné vybavení, bez kterého by se stavba nepříjemně protahovala. Před zahájením stavby je vhodné si vše nachystat a připravit v blízkosti prováděné práce (SUK, 2006). Na svázání prutů je z mnoha důvodů nejlepší 26


Pavlína Franková

motouz z kokosových vláken. Dnes ale bohužel není běžně dostupný. Kokosový provaz je odolnější proti počasí a proto má delší životnost než provazy ze lnu nebo sisalu a jeho barevnost pěkně kontrastuje se zelenou kůrou vrb. Hrubě soukaná a vláknitá povaha kokosu skvěle odpovídá charakteru použití – stačí dvojitý uzel. Pokud je potřebný drát, zásadně používejte pozinkovaný drát, 1,4 až 2,8 mm silný. Pro zajištění bezpečnosti, u dětských hřiští, jsou vhodné ocelové trubky (½ – ¾) (KALBERER et.REMANN, 2000). Pro větší stavbu jsou rovněž vhodné i silnější trubky (SUK, 2006). Pro hladký průběh stavby je zapotřebí nářadí jako klacky, lano, držák, pracovní kozy, pilka na stromy, obloukovitá pilka, mačeta, kapesní nůž, nůžky na stromy, nůžky na větve, sekyra, lopata a krompáč (KALBERER et.REMANN, 2000).

3.5.7 REALIZACE A JEJÍ ÚSKALÍ V roce 1999 se obyvatelé německé Apoldy (Weimar) rozhodli v blízkosti svého městečka postavit kryté pódium jako víceúčelové místo konání kulturních a společenských akcí (Tabule). Původní návrh, zakoupit cirkusový stan, který by sloužil přes léto a na zimu byl stržen, se neuskutečnil, hlavně z důvodu nezájmu ze strany investorů. Marcel Kalberer představil projekt výsadby slavnostního stanu z vrbových prutů (z něm.Auerworld) (Tabule ). Investory a radu města zaujal, protože rozpočet byl několikanásobně nižší a životnost díla až sto let. Eko-architekta (z něm. Grünarchitekten) Marcela Kelberera fascinovala myšlenka postavit veliké dílo obsahující maximum možností stavění z vrb. Při realizaci vrbové stavby se postupuje od modelu, přes stavební plán a na konec se řeší finance. Opačný postup by mohl zmařit formu záměru. Tak tomu bylo i v tomto případě. Weimar jako hlavní investor nedisponoval velkými finančními prostředky, z toho důvodu byla oslovena nadace IKEA a jelikož byly finanční prostředky vydány, neexistovala pro tento projekt cesta zpět. Mimoto křesťanská mládežnická organizace Lázně SULZA a agrární společnost Rannstedt nařezali již osm vozů vrbových prutů z okolí. Organizátoři projektu nechali proto kolovat následující dopis: „Auerworld – palác hledá patrony. Co nevidět, to začne. Největší a nejkrásnější stavební dílo svého druhu vznikne ve výmarské zemi, živý vrbový festivalový dům pro stovky osob. Již v Auershedtu vystavený model fascinoval mnoho lidí, v polovině dubna je filigránská stavba hotova a v největší nádheře přístupná. Ale než Auerworld – palác poroste do nebe, musí se vrbové pruty vysadit. Architekt Marcel Kalberer řídí společné dílo, k němuž se přihlásilo již přes 100 pomocníků z Weimaru, Leipziga, Düsseldorfu, Brüsselu, Stockholmu a Sausamm. Celý měsíc bude Auerstadt dějištěm mezinárodní stavební akce. V tomto bodě se obracím na 27


Pavlína Franková

Vás s důležitou prosbou. Stavitelé paláce přijíždí na vlastní náklady a pracují zadarmo. V zámku Auerstadt dostanou zdarma jídlo, a nocleh. Toto financovat přesahuje finanční možnosti pořádajících spolků Auerstadtu. Potřebujeme podporu přátel, abychom mohli nabídnout tři pořádná jídla denně pomocníkům z celé Evropy. Náklady na čtyřicet pomocníků jsou 1000 DM denně. Proto Vás tímto prosíme o převzetí patronátu nad stavbou. Již 25 DM umožní jedné osobě jeden den stavět Auerworld – palác.“ Tak se stalo a Auerworld – palác byl postaven. Tisk zároveň stavbu komentoval: „Nezvyklá stavba Německa“, „Jen 28 dní stavby pro fantastický palác“, „Akt krásy ze zdejších vrb“ nebo následující zpráva z Thüringer Allgemeine: „U Auerstadtu roste palác z vrbových prutů“ (KALBERER et.REMANN, 2000).

3.5.8 PŘÍKLADY

Festivalové pódium Po prví větší stavbě z vrbových prutů, kterou byla venkovní krytá hala, postavil Marcel Kalberer ve stejném roce (1988) v Německém Landegenthalu kryté pódium, pro konání různých festivalů. Samotné pódium má čtvercový půdorys o rozměrech 10 x 7 x 1 metrů (Tabule 22, obr 52). Nad dřevěným pódiem je 6 vrbových oblouků. První tvoří průčelí, druhý je od prvního vzdálen 2,2 m a ve středu je k němu navázán. Tyto dva oblouky zároveň jistí třetí, který je zakotven ve středu zadní části a táhne se nad předními oblouky se kterými je svázán. Všechny tři oblouky jsou 7 metrů vysoké. Zbylé tři oblouky tvoří pomyslné boční a zadní stěny. Tyto jsou vysoké 3 metry (Tabule 22, obr.53). Jednodušší variantou je pódium, kde je vztyčeno pouze průčelí. V zadní části je potom umístěna dřevěná roznožka, nebo ocelová konstrukce. Na tuto konstrukci jsou připevněny kulatiny, které zároveň jistí průčelí a tvoří oporu pro střešní krytinu (Tabule 22, obr.54).

Vrbová kavárna Dalším zajímavým projektem bylo postavení letní kavárny. Celá stavba je koncipována jako velký stan. Je tvořena čtyřmi částmi. Vrbové sloupy jsou umístěny po obvodu obdélníkového půdorysu (Tabule 23, obr.55) a vždy po čtyřech svázány ve středu, kde tvoří stříšku. Pouze poslední je tvořen z pěti oblouků a tím uzavírá stavbu půlkruhem. Stavba je zhruba 15 metrů dlouhá, 8 metrů široká a 7 metrů vysoká. Zajímavým prvkem je umístění světel nad oblouky(Tabule 23, obr. 56). Stavba vznikla v kulturním centru v Gemsu (Hemut Bürgel) v roce 1990. 28


Pavlína Franková

Auerworld palast V roce 1998 začal Marcel Kalberer se skupinou Sanfte Strukture Gruppe stavět mezi Německými

městy Apolda

a Weimar ojedinělou stavbu z vrbových prutů.

Weimarské zastupitelstvo se rozhodlo postavit krytou halu, která měla sloužit jako kulturní centrum. K Marcelovi Kalbererovi se po zveřejnění záměru postavit halu z vrbových prutů přidalo přes 300 lidí z celé Evropy. Palác má kruhový půdorys o poloměru 12,5 m. V něm jsou umístěny dva soustředné kruhy s poloměry 8 a 10 m. Ve středu zbývá místo na věž, která ční do výšky 8-mi metrů. V jejím nitru je umístěno železné točité schodiště, které je zároveň kostrou a základním stavebním prvkem stavby. V prvním patře je místnost pro zajištění hudební produkce nebo úschovu nářadí. Radiálně z věže jde 24 oblouků vrbových svazků, které tvoří kostru pro dvě vnější kopule. Kopule blíže k věži je vysoká 5 m a zároveň zastřešuje druhou, 3 m vysokou kopuli. Kolem středové věže a kolem všech sloupů v místě zapuštění do země je kamenná, asi 0,4 m vysoká zídka (Tabule, 234, obr. 57). Slouží zároveň jako kotvení pevnění a jako lavičky. Středová zídka je ještě obehnána 2 metrovým dřevěným pódiem, které je asi 1 m vysoké. Celá konstrukce není kromě vrbových oblouků nijak zastřešená, proto může déšť způsobit jisté problémy (Tabule 24, obr. 58). Do roku 2007 by měly být vrby dostatečně rozrostlé a v roce 2010 by měly tvořit plnou střechu (Tabule 24, obr.59). Do vrbového paláce se vejde 1000 lidí a je často využíván pro různé kulturní akce. Je taky častým výletním cílem pro návštěvníky nedalekých lázní.

3.6 EKOLOGICKÉ SOUVISLOSTI KALBERER et.REMANN (2000) říká, že většina zemědělských kultur pochází z ekosystémů stepi a polopouště. Zpočátku byly kulturní rostliny přizpůsobeny krajině, v 60.letech se ale krajina přizpůsobila požadavkům lidí. Lidé násilně přetvořili krajinu k obrazu svému, neohlíželi se na přírodní ani své vlastní zákony, což se později ukázalo, jako osudově špatný krok. Vznik „kulturních“ stepí a pouští se nezastavil ani před vlhkými oblastmi našich potočních a říčních niv. Drenážemi, příkopy, říčními potočními regulacemi, stavbami hrází, kácení lesů atd. byla voda z krajiny odstraněna Následky jsou:

29




Pavlína Franková

Narušené vodní hospodářství, hladina spodní vody se snižuje, počet a délka dálkového zásobování vodou rapidně roste.



Kvalita spodní vody neodpovídá požadavkům na pitnou vodu.



Úhrn ročních srážek je nerovnoměrně rozložen, letní srážky jsou nárazové, prudké a často tragické.



Hrozí zvýšené nebezpečí záplav, také díky prudkým přívalovým srážkám.



Vysychání vlhkých oblastí způsobilo proměnu mikroklimatu a následnou změnu ekosystému.



Dochází k devastaci půdy způsobené špatným obhospodařováním. Výše uvedené skutečnosti jsou celosvětovým problémem. Rozdílné přístupy ve

vnímání životního prostředí neumožňují komplexní řešení. Snaha o zlepšení je omezena na individuální přístup. Malé kroky ovšem podnítí vznik hnutí, které má sílu nepříznivou bilanci změnit. Každá vysázená vrbová stavbička pomůže zlepšit koloběh látek a zamezit nákladným opatřením: 

Zvedne se hladina podzemní vody.



Drenážní systémy nejsou potřebné a může se od nich upustit.



Každoroční změna zeleně není nutná, protože vysázené vrby fungují celá desetiletí. Eroze je silně redukována a záplavy nepředstavují problém.



Vrbové stavby jsou pro mnohá zvířata důležitým biotopem.



Vrby nepotřebují chemické ošetření, což je hlavně v chráněných oblastech a v místech s vysokou návštěvností vítané.



Vrbové stavby představují na vhodných stanovištích optimální využívání půdy. Tyto premisy platí jak na plochách ve volné krajině, tak i v menším měřítku na

stavební díla v soukromé zahradě. Vrba může mnohé špatné kroky napravit nebo alespoň zmírnit jejich dopad. Vysázení vrb, jako i jiných dřevin a rostlin všeobecně, zlepší tok energie a obnoví funkčnost ekosystému.

30


Pavlína Franková

3.6.1 BIOLOGICKÉ SOUVISLOSTI M. KALBERER (2000) doporučuje používání Salix caprea L., ačkoli pro stavění z prutů nejsou tyto vrby příliš vhodné. Poměrně běžně jsou využívány pro pletení košů a díky častému stříhání rostou ve formě

hlavatých vrb (v něm.

Kopfweide). V přírodě proto vytváří fantastické objekty a ty se mohou stát inspirací. Vrbové stavby se jim v mnohém podobají. Čím jsou hlavaté vrby starší a sukovitější, tím více budou poskytovat životního prostoru a úkrytů pro živočišnou říši, kterou můžeme z blízka pozorovat. V dutinách starých stromů žije dudek chocholatý (Upupa epops)1, někteří dravci, jako sokol stěhovavý (Falco peregrinus), nebo menší ptactvo např. sýkora koňadra (Parus major) a vrabec domácí (Passer domesticus). V kmenech si staví nory savci, jako liška obecná (Vulpes vulpes2), kuna skalní (Martes foina), tchoř (Putorius putorius), lasice hranostaj (Mustella crminea), ježek západní (Erinaceus auropaecus) a myš domácí (Mus musculus). Stejně důležité jsou vrby pro hmyz, když časně dávají první potravu a jsou také místem pro vývoj larev hmyzu a motýlů, místem pro brouky, pavouky, mravence, vosy a lesní včely.

S hlavatými vrbami mohou

v symbióze žít rostliny jako bez černý (Sambucus nigra L.), maliník obecný (Rubus idaeus L.), jeřáb muk (Sorbus aria

CRANTZ.),

mnoho druhů hub, mechů a lišejníků, také

paraziti, jako jmelí bílé (Viscum album L.). Významným faktem je hospodaření s dešťovou vodou, která je z části zadržena kořeny a z části se vypaří, místo aby byla bez dalšího upotřebení odvedena do kanalizace. Dalším příkladem je obohacování půdního horizontu a zlepšování fyzikálních vlastností. Široké možnosti ekologického využití platící současně pro hlavaté vrby i vrbové stavby, které jsou potom botanicky šťastným případem pro oživení okolního prostředí.

3.7 VÝZNAM VRBY V LIDSKÉ SPOLEČNOSTI Od starých národů v Číně, Babylonu a Keltů se zachovaly tradice uctívání stromů. Strom byl považován za symbol života, poznání a přirozeného pořádku (KALBERER et.REMANN, 2000). Strom v podobě vrby se objevuje i ve významných křesťanských dnech a etapách. Vrba jako symbol zelené ratolesti květné neděle, poslední neděle čtyřicetidenního půstu, ohlásila začátek Velikonoc a doby hojnosti. Květná neděle (Květnica) nese jméno právě pučících prutů nebo svazků. Pruty vrby, známé svou neobyčejnou životaschopností (ani bleskem neshoří prý vrba docela a vždy 1 2

Latinské názvy: Atlas ptáků světa Latinské názvy: Encyklopedie zvířat od A do Z

31


Pavlína Franková

znovu vyraší), jsou u nás o Květné neděli spolu s ostatními zelenými větvemi přinášeny do kostela v obřadech přinášení „nového léta“ a jako svěcenina. V dalších pašijových dnech, v koledách pastýřů nebo dětí, se objevuje vrba na Velikonočním pondělí jako velikonoční pomlázka. Vedle vrstvy lidových obyčejů, které charakterizují vzájemné vztahy zelené ratolesti, Květné neděle, velikonoční pomlázky a letnicových obřadů mládeže, má svoji dlouhou historii katolický obřad svěcení ratolestí o Květné neděli spojený s procesím nebo průvodem kolem kostela. Koná se na památku Kristova vjezdu do Jeruzaléma; je obrazem Krista Krále, který cestu na svůj trůn – „trůn kříže“ – zahajuje průvodem (FROLCOVÁ, 2001). Měsíční strom, vrba bílá (Salix alba L.), je jeden ze sedmi irských posvátných stromů zasvěcený Bílé Paní. Magickou moc ve vrbových hájích čerpali kněží, druidové, kněžky a mnozí umělci, kteří hledali inspiraci, poznání a tajemství budoucnosti. Vrba provázela mnoho keltských svátků, nejvíce je známý Beltine – očistný oheň, zapálený dřevem ze sedmi druhů stromů. Jeho evropská obdoba, noc pálení čarodějnic, vyhání zapáleným ohněm po zimě všechno zlé. Lidé také věřili, že vrba může plnit přání. Stačilo na větvi uvázat uzlík a zároveň vyslovit přání. Pokud se přání vyplnilo, měl se uzlík rozvázat a vrbě poděkovat dárkem. V lidovém léčitelství je vrba běžně užívaným léčivem. ČESKÝ LÉKOPIS (2005) uvádí z rodu Slaix druhy Salix alba L., Salix purpurea L., Salix daphnoides

VILL,

Salix fragilis

L.,

a

FYTOTERAPIA PRE LEKÁROV (1991) doplňuje ještě druhy Salix pentandra L. a Salix viminalis L. Využívanou částí je kůra vrby, která obsahuje drogu Salicis cortex. Droga je zřetelně hořká a obsahuje salicylové deriváty, především salicin (ČESKÝ LÉKOPIS, 2005). Používá se jako pomocný lék na snížení horečky (antipyretikum), tišení bolesti (analgetikum), proti revma (antirevmatikum), pročištění krve a má tlumící (sedativum) a stahující (adstringens) účinky. Dále rozšiřuje obličejové tepny a vlásečnice, uvolňuje hladké svalstvo močových cest a má antiseptické účinky (antiflogistikum) při chronických hnisavých

kožních onemocnění. Je také součástí

komerčně vyráběných směsí čajů a tablet na hubnutí (FYTOTERAPIA PRE LEKÁROV, 1991). Kůra se sbírá v dubnu, když mají vrby hodně mízy, z mladých, 2 – 3-letých větví. Suší se rychle při teplotách 40 – 60 °C (ATLAS LIEČIVÝCH RASTLÍN A LESNÝCH PLODOV, 1977). Dávkování pro přípravu odvaru je 1 kávová lžička drogy na šálek vody. Denní dávka se pohybuje v rozmezí 5 – 10 g drogy (FYTOTERAPIA PRE LEKÁROV, 1991).

32


Pavlína Franková

4 SOUHRN SOUČASNÉHO STAVU Evropa stále více začíná prosazovat ekologické hospodaření a myšlení. Děje se tak i díky potřebě tvořit z nových, zajímavých materiálů. Moderní společnost je dostatečně nasycená funkčností skla a betonu. Proto velmi lehce přijala možnost pracovat s živým materiálem. Velmi dobrým příkladem je Německo. Není výjimkou, že na dětském hřišti, v parku nebo na vesnici bude pravděpodobně růst vrbové dílo. Obzvláště na mnohých vesnicích je stavba vrbového díla spojována s aktivitou, které se zúčastní celá vesnice. Z vrb se dá téměř neomezeně tvořit a záleží pouze na inspiraci tvůrce projektu. Tak se stalo, že potřeba ku příkladu venkovního podia spojila širokou veřejnost a společná práce dala vzniknout vrbové stavbě. Vyvrcholením zahradní slavnosti, s množstvím jídla, pití, hudby a zábavy, bylo kryté pódium. Dalším plusem bylo, že náklady byly minimální a každý se mohl pochlubit: „Tenhle sloup jsem stavěl já.“ Pokud se jedná o Českou Republiku trend stavění z vrb se začíná pomalu prosazovat. Je tomu tak hlavně ze zájmu větších realizačních firem. Právě tyto pomocí státních zakázek a investic velkých, většinou nadnárodních společností mohou přiblížit běžnému pozorovateli netradiční stavby. Pravdou zůstává, že se zatím realizují spíše ojediněle, ale pokud se trendy v České republice budou vyvíjet podle západní Evropy, dá se očekávat mohutný rozmach živých staveb do 10 let. Velmi by pomohlo, kdyby se o tomto tématu více mluvilo a začalo se publikovat. I co se německé literatury týče, není moc velký výběr, a už vůbec překlady do češtiny. S přístupněním informací by si každý mohl na své zahradě vytvořit vrbové dílko třeba malý dětský domek. Při stavbě může pomáhat každý, i malé dítě bude mít jistě spoustu práce. Pokud bude den zpříjemněný venkovním piknikem a návštěvou rodiny, bude stavba pouhým zlomkem dne. Stavba sama navíc nemusí zabrat víc jak jednu hodinu a každý zúčastněný bude mít pocit z dobře odvedené práce. Pokud se sázení povede a stavba se zazelená, stane se netradiční součástí zahrady. Děti si mohou bezstarostně hrát, aniž by hrozilo nebezpečí zranění nebo úpalu. Pokud stavba nezakoření, může být dočasnou dekorací a po létě se dřevo použije na jiné účely. V dalším roce může být stavba zopakována a jistě se nebudou opakovat předešlé chyby, stavba se zazelená a bude příjemným společníkem po mnoho let.

33


Pavlína Franková

5 ZÁVĚR Rostlinné objekty vzbuzují v dnešní společnosti stále údiv. Jejich tvorba je přitom velmi stará a má hluboké tradice. Nejsou to pouze stavby ze svazků prutů, ale i různé objekty z vysazovaných stromů. Tyto rostlinné „kuriozity“ se nachází po celém světě a mnoho generací pozorovatelů je jimi ohromeno. Díky jednoduchému postupu stavění, malým investicím a téměř okamžitému výsledku jsou nejvíce prosazovány stavby z vrbových svazků. V posledních letech se začaly opět prosazovat do běžného života a to hlavně díky několika zdařilým stavbám. Tento trend odstartoval v Německu, odkud se šíří po celé Evropě, ale i na jiné kontinenty. Stavba základní vrbové stavby je zcela jednoduchá, nenáročná a také následná péče není nijak obtížná. Pokud se jedná o větší vrbové stavby, jejich realizace je složitější. Nezbytnou součástí je zhotovení plánů, zajištění materiálu a sjednání dostatečné pracovní síly. Manipulace s vrbovými pruty, které jsou často delší jak 3 metry, začíná být komplikovaná a pokud jsou pruty svázány do sloupů, manipulace s nimi může způsobit různé obtíže. Začlenění vrbových staveb do městského prostředí se ukázalo jako správný krok a pokud je zajištěna závlaha, dobře vegetují i v extrémních podmínkách. V České republice se vrbové stavby začínají prosazovat v několika posledních letech. Pomalé začátky jsou způsobeny také nedostatečnou medializací těchto staveb. Cílem pro další roky, by mělo být oživení tohoto tématu a zaujmutí investorů. Toto je docela reálné, neboť investiční vklady nejsou příliš vysoké a zároveň jsou stavby kladně přijímány různými zastupitelstvy, úřady, ochrannými spolky i občany.

34


Pavlína Franková

6 SOUHRN, RESUME Vrbové stavby mají velký potenciál. Jsou možným řešením hledání nových přístupů v tvorbě ZAKA. V první řadě je vrba jako stavební materiál pro živé stavby snadno dostupná, levná a

100 % ekologicky recyklovaná, což jsou velmi silné

argumenty pro stavění z vrb. Za druhé si je každý může navrhnout sám a nepotřebuje k tomu žádné povolení od úřadů, pokud stavbu provádí na vlastním pozemku. Za třetí si každý může podle fantazie postavit jakékoliv dílo, protože vrba je velmi flexibilní a přizpůsobivý materiál a dá se využít pro mnohé formy stavění. V neposlední řadě je vrba stále živý organismus a proto je člověku blízká a působí ne něj přirozeně. V blízkosti vrbové stavby se cítí bezpečně a uvolněně. Přináší i další pozitiva. V létě poskytuje příjemný stín, oživí blízké okolí i příjemným ptačím zpěvem a jistě odkrývá i další faktory, které budou mluvit ve prospěch vrbových staveb. Stavění samo není nijak náročné a každý si vystačí se základním vybavením. Příjemné je, že pomoci může každý a zároveň je to ideální příležitost pro setkání a navázaní nových kontaktů. Také údržba stavby není náročná a každý si ji může zajistit sám. Jedná se vlastně jen o závlahu a regulaci růstu nových prutů, pokud chcete udržovat zamýšlenou formu. Vrbové stavby podle všech informací vycházejí jako ideální způsob zastřešení venkovního posezení, dětského hřiště nebo auta. Proč se tady více nestaví, když je vrba používána po mnohé generace a vrbové stavby jsou dokládány již před naším letopočtem? Snad příští generace se přiblíží filosofii vrbových staveb a začnou více akceptovat přírodu. The willow´s structure has a large potencial in future. They are a good manner how to look for and use a new things for horticulture and landscape architecture. Firstly the willow is a good material for growing structure. It´s cheap and it is an ecologist which is very strong argument. The next benefit is that everybody can create this structure alone whitout permit which is need if you are doing “normal” structure. Everybody can build arbitrary shapes because willow´s sticks are flexible and they grow in variety forms. It is live material which change its form during the year. The willow´s structure assist man in approximation the nature. They offer live place for birds which is serious argument for building the structure, too. Implementation of the structure is not complicated. Everybody can help because the formation is easy and enjoyably. Resulting care is not complicated, you need only to water and to cut. The willow´s structures are ideal like a roof for sitting on the garden, a children´s place or for parking cars. So why willow´s structure are not building more? 35


Pavlína Franková

7 POUŽITÉ ZDROJE 7.1 LITERATURA 1. Arborsmith Studios. Arborsculpture Garden [online]. NY. 2001 , 2006 [cit. 2006-07-18]. Dostupný z WWW: www.arborsmith.com. 2. BEŇOVÁ, Ivana. Něco málo o"zapěstovaných" kokosových rohoží, ale nejen o nich. In Zahrada, park, krajina : voda ve městě. 3. autoriz. vyd. Praha : Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005. s. 17-19. 3. Czech Edition copyright. Atlas ptáků světa. Mária Laurincová. 2. vyd. Bratislava : PŘÍRODA a.s., 1994. 394 s. ISBN 80-07-00830-6. 4. DOKOUPIL, Zdeněk. Zahrada a park v historickém vývoji : učební texty vysokého učení technického v Praze. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1957. 119 s. 5. Elsevier Trading & Copyrights S. A. Neuchâtel. Encyklopedie : zvířata od A do Z. Jaroslav Ašmer. 1. vyd. Ostrava : Vydavatelství a nakladatelství BLESK, 1993. 560 s. ISBN 80-85606-22-4. 6. FROLCOVÁ, V. Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. 280 s. ISBN 80-7021-503-8. 7. HEJNÝ, Slavomil, SLAVÍK, Bohumil. Květena České socialistické republiky 1. 1. vyd. Praha : Academia nakladatelství Československé akademie věd, 1988. 560 s. 8. HEJNÝ, Slavomil, SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 2. 1. vyd. Praha : Academia nakladatelství Československé akademie věd, 1990. 544 s. 9. HEJNÝ, Slavomil, SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 3. 1. vyd. Praha : Academia nakladatelství Československé akademie věd, 1992. 544 s. ISBN 80-200-0256-1. 10. HEJNÝ, Slavomil, SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 5. 1. vyd. Praha : Academia nakladatelství Československé akademie věd, 1997. 573 s. ISBN 80-200-0590-0.

36


Pavlína Franková

11. HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Praha : Květ nakladatelství ČZS, 2003. 204 s. ISBN 80-85362-46-5. 12. JELLICOE, Geoffrey, JELLICOE, Susan. Landcape of man. [s.l.] : [s.n.], 2002. 408 s. ISBN 0-500-27819. 13. KALBERER, Marcel, REMANN, Micky. Das Weidenbaubuch. 2000. Auflage. [s.l.] : [s.n.], 2000. 128 s. ISBN 3-85502-649-1. 14. KIRSCH, Konstantin. Naturbauten aus lebenden Geholzen. 3. Auflage. Deutsche : Organischer Landbau Verlag, 2003. 128 s. ISBN 3-922201-17-2. 15. KREJČIŘÍK, Přemysl. Dendrologie I, II, III : cvičební texty. Lednice na Moravě, 2005. 60 s. 16. KRESÁNEK, Jaroslav, KREJČA, Jindřich. Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. 1. vyd. Martin : Vydavateľstvo Osveta, 1977. 768 s. 17. KŘESADLOVÁ, Lenka. Tvarované dřeviny v dějinách zahradního umění. In Strom pro život, život pro strom IV. : řez dřevin z pohledu nového tisíciletí. 1. autoriz. vyd. Praha : Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003. s. 913. ISBN 80-902910-4-X. 18. KUŤKOVÁ, Tatiana. Květinářství pro Zaka I. a II. : přednášená témata. Lednice na Moravě, 2005. 40 s. 19. MIKA, Karol. Fytoterapia pre lekárov. 2. dopl. vyd. Martin : Vydavateľstvo Osveta, 1991. 465 s. Reedice. ISBN 80-217-0349-0. 20. Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Český lékopis 2005 : 3.díl, Evropská část, Národní část. Ministerstvo zdravotnictví České republiky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2005. 1228 s. ISBN 80-247-1535-5. 21. PETRŮ, Jaroslav. Umění řezu - ars topiaria v zahradním umění. In Strom pro život, život pro strom IV. : řez dřevin z pohledu nového tisíciletí. 1. autoriz. vyd. Praha : Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003. s. 7-8. ISBN 80902910-4-X.

37


Pavlína Franková

22. VĚTVIČKA, Václav. Stromy. Praha: Aventinum nakladatelství, 2003. 116 s. ISBN 80-7151-225-7.

7.2 OSOBY Pavel Suk- společník firmy Kejha – zahradnické služby, dostupné z www.volny.cz/zahradnici

7.3 NAVŠTÍVENÁ MÍSTA Botanicus, Ostrá – historické centrum a historické zahrady, dostupné z www.botanicus.cz Obnova zeleně, Frýdek místek – vrbový altán (ateliér FLORART Šimek) Sidlo firmy Kejha – Suk, Praha 4 – dětský altán Soukromá zahrada, Oleško u Prahy – dětský domek Soukromá zahrada, Černošice – dětský domek Dětské hřiště, Černošice – vrbový altán

Seznam použitých zkratek: obr.: obrázek z ang.: z anglického originálu z něm.: z německého originálu

38


Pavlína Franková

8 SEZNAM PŘÍLOH TABULE 1 obr1: zdroj - The Landscape of Man (obr.164) obr 2: zdroj - The Landscape of Man ( obr.199) TABULE 2 obr 3: zdroj - The Landscape of Man (obr.226) obr 4: zdroj - The Landscape of Man (obr.229) TABULE 3 obr 5: zdroj - The Landscape of Man (obr.257) obr 6: zdroj - The Landscape of Man (obr.259) TABULE 4 obr 7: zdroj - The Landscape of Man (obr.333) obr 8: zdroj - The Landscape of Man (obr.337) TABULE 5 obr 9: zdroj - The Landscape of Man (obr.286, 287) obr 10: zdroj - The Landscape of Man (obr.339) TABULE 6 obr 11: zdroj - The Landscape of Man (obr.311, 312) obr 12: zdroj – www.richnord.ede TABULE 7 obr 13: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen obr14:z droj - Naturbauten www.arborsmith.com TABULE 8

aus

lebenden

obr 15, 16: zdroj - www.arborsmith.com. obr 17, 18: zdroj - www.arborsmith.com

TABULE 9

obr 19, 20: zdroj - www.arborsmith.com obr 21, 22: zdroj - www.arborsmith.com

TABULE 10 obr 23: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen obr 24: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen TABULE 11 obr 25: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 26: zdroj - Das Weidenbaubuch TABULE 12 obr 27: zdroj – foto autor obr 28: zdroj – foto autor 39

Geholzen,


Pavlína Franková

TABULE 13 obr 29: zdroj – foto autor obr 30: zdroj – foto autor TABULE 14 obr 31: zdroj – foto autor obr 32 zdroj – foto autor obr 33: zdroj – foto autor TABULE 15 obr 34: zdroj – Něco málo o"zapěstovaných" kokosových rohoží, ale nejen o nich, Zahrada, park, krajina obr 35: zdroj – Něco málo o"zapěstovaných" kokosových rohoží, ale nejen o nich, Zahrada, park, krajina TABULE 16 obr 36: zdroj – foto autor obr 37: zdroj – foto autor obr 38: zdroj – foto autor TABULE 17 obr 39: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen obr 40: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen obr 41: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen TABULE 18 obr 42: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen obr 43: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen obr 44: zdroj - Naturbauten aus lebenden Geholzen TABULE 19 obr 45: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 46: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 47: zdroj – Das Weidenbaubuch TABULE 20 obr 48: zdroj – foto autor obr 49: zdroj – foto autor TABULE 21 obr 50: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 51: zdroj – Das Weidenbaubuch TABULE 22 obr 52: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 53: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 54: zdroj – Das Weidenbaubuch 40


Pavlína Franková

TABULE 23 obr 55: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 56: zdroj – Das Weidenbaubuch TABULE 24 obr 57: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 58: zdroj – Das Weidenbaubuch obr 59: zdroj – Das Weidenbaubuch

41

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Recommend Documents