2
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství
STRAVITELNOST ŽIVIN Z KRMNÉ DÁVKY PRO KONĚ Diplomová práce
Brno 2006 Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
Jana Chvátalová
3
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Stravitelnost živin z krmné dávky pro koně“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne …………………………………… Podpis diplomanta ……………………………..
4
Poděkování
Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu diplomové práce Prof. Ing. Ladislavu Zemanovi, Csc. za pokyny, cenné rady a připomínky, které mi při vypracování diplomové práce poskytl.
5
ANOTACE
CHVÁTALOVÁ, J.: Digestibility of Nutrients in Daily Rations of Horse. Diploma Thesis, Mendel University of Agriculture and Forestry, 2006, p 78.
The aim of this study was to find out and compare digestibility of nutrients in feed rations containing oat and lupine in balance trials on horses. The experiments were carried out on a group of six sports horses housing at the School farm Žabčice (weight of 488 to 652 kg). Six different mixtures and the meadow hay were fed. Particular mixtures were different on variety of oat – A (black oat variety of Avesta), N (black oat variety of Noire), O (yellow oat); and on content white lupine seeds (WLS) – Lu 0 (0,01 % WLS), Lu 7 (7 % WLS) and Lu 14 (14 % WLS). Indicator method was used to predict dietary nutrients digestibility. Average values of apparent digestibility coefficient of those feed rations were: dry matter 74,51 ± 6,09 %, ash 63,67 ± 7,99 %, calcium 71,95 % ± 4,19 %, phosphorus 52,31 % ± 11,14 %, sodium 56,44 % ± 22,56 %, magnesium 64,67 % ± 11,47 %, potassium 82,18 % ± 5,61 %, copper 60,70 % ± 16,55 %, iron 57,84 % ± 14,80 %, manganese 46,35 % ± 22,28 % and zinc 63,01 % ± 12,86. Constitution of particular mixtures had no influence on digestibility coefficients of nutrients.
6
OBSAH 1. ÚVOD .......................................................................................................................... 9 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 10 2.1 TRÁVICÍ SOUSTAVA ................................................................................................. 10 2.2 BIOLOGICKÝ VÝZNAM ŽIVIN .................................................................................... 14 2.2.1 DUSÍKATÉ LÁTKY ................................................................................................. 15 2.2.2 ORGANICKÉ ŽIVINY NEOBSAHUJÍCÍ DUSÍK ............................................................. 16 2.2.3 VODA .................................................................................................................. 18 2.2.4 MINERÁLNÍ LÁTKY ............................................................................................... 19 2.2.5 VITAMÍNY ............................................................................................................ 36 2.2.7 ENERGIE .............................................................................................................. 37 2.3 STRAVITELNOST ŽIVIN ............................................................................................. 40 3. CÍL PRÁCE............................................................................................................... 44 4. MATERIÁL A METODIKA.................................................................................... 44 5. VÝSLEDKY A DISKUSE......................................................................................... 46 6. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 52 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................... 53 8. PŘÍLOHY.................................................................................................................. 57
7
SEZNAM PŘÍLOH
TABULKY
Tab. 1: Stručná charakteristika skupiny koní zařazených do pokusu OVES Tab. 2: Stručná charakteristika skupiny koní zařazených do pokusu LUPINA Tab. 3: Složení použitých krmných směsí v pokusu OVES Tab. 4: Složení použitých krmných směsí v pokusu LUPINA Tab. 5: Mikros VDK – obsah živin v 1 kg a složení Tab. 6: Obsah živin v jednotlivých komponentách krmných směsí OVES a seně v 1kg původní hmoty Tab. 7: Obsah živin v jednotlivých komponentách krmných směsí LUPINA a seně v 1kg původní hmoty Tab. 8: Složení krmných dávek a jejich denní příjem v sušině a v původní hmotě v pokusu OVES Tab. 9: Složení krmných dávek a jejich denní příjem v sušině a v původní hmotě v pokusu LUPINA Tab. 10: Množství denně přijatých krmiv v původní hmotě a živin v sušině při použití směsí O, A a N (různé odrůdy ovsa) u jednotlivých koní Tab. 11: Množství denně přijatých krmiv v původní hmotě a živin v sušině při použití směsí Lu 0, Lu 7 a Lu 14 (různé mn. lupiny v krmné směsi) Tab. 12: Průměrné koeficienty stravitelnosti živin z krmných dávek podle pokusného zásahu - odrůdy ovsa Tab. 13: Průměrné koeficienty stravitelnosti krmných dávek v pokusu OVES podle pořadí bilance Tab. 14: Stravitelnost živin z krmné dávky obsahující odrůdu ovsa AVESTA u jednotlivých koní Tab. 15: Stravitelnost živin z krmné dávky obsahující odrůdu ovsa NOIRE u jednotlivých koní Tab. 16: Stravitelnost živin z krmné dávky obsahující odrůdu OVES ŽLUTÝ u jednotlivých koní
8
Tab. 17: Průměrné koeficienty stravitelnosti minerálních látek u jednotlivých koní v pokusu OVES v % Tab. 18: Průměrné koeficienty stravitelnosti živin z krmných dávek podle pokusného zásahu – LUPINA Tab. 19: Průměrné koeficienty stravitelnosti krmných dávek v pokusu LUPINA podle pořadí bilance Tab. 20: Stravitelnost živin z krmné dávky Lu 0 u jednotlivých koní Tab. 21: Stravitelnost živin z krmné dávky Lu 7 u jednotlivých koní Tab. 22: Stravitelnost živin z krmné dávky Lu 14 u jednotlivých koní Tab. 23: Průměrné koeficienty stravitelnosti minerálních látek u jednotlivých koní v pokusu LUPINA v % Tab. 24: Průměrné koeficienty stravitelnosti minerálních látek z pokusů OVES a LUPINA
GRAFY
Graf 1: Maximální, minimální a průměrné koeficienty stravitelnosti - průměr z obou pokusů OVES, LUPINA Graf 2: Maximální, minimální a průměrné koeficienty stravitelnosti - pokus OVES Graf 3: Maximální, minimální a průměrné koeficienty stravitelnosti - pokus LUPINA Graf 4: Průměrné koeficienty stravitelnosti živin v pokusu OVES Graf 5: Průměrné koeficienty stravitelnosti živin v pokusu LUPINA
OBRÁZKY
Obr. 1: Trávicí trakt koně Obr. 2: Trávicí trakt koně detail
9
1. ÚVOD
Koně se na naší planetě poprvé objevili zhruba před 60 miliony lety, v hloubi třetihor. Prapředek koně byl nenápadné zvíře veliké asi jako liška. Tento savec jménem Eohippus žil pod hustou klenbou vlhkých tropických pralesů na severu amerického kontinentu. Z dochovaných zbytků chrupu lze usoudit, že se živil hlavně listy, požíral plody a semena rostlin. Asi před 50 miliony lety, koncem eocénu, se změnilo podnebí a na dlouhou dobu zavládla nezvyklá sucha. Bohatý prales ustupoval otevřeným savanám, místo tropických šťavnatých listů tu koníci nacházeli tuhou stepní trávu a nízké keře. Potomci Eohippa se přizpůsobili novému terénu i změněné potravní nabídce. Tvrdá tráva měla vliv na utváření chrupu: prvý třenový zub zakrněl a ostatní se plošně zvětšily, takže lépe rozmělňovaly přijímanou potravu. Zároveň se zvětšilo tlusté střevo, a to v důsledku převážně vláknité potravy trávené pomocí střevních mikroorganismů. Na začátku domestikace koně, ke které došlo zřejmě ve 4. až 3. tisíciletí před naším letopočtem u nomádských pasteveckých kmenů na území dnešního Ruska, se krmení chovaných koní příliš nezměnilo. Koně museli vyjít jen s potravou danou nabídkou přírody v jednotlivých ročních obdobích (tráva, listí atd.). Během 2. tisíciletí před naším letopočtem se koně chovali na celém území dnešního Blízkého východu. Intenzivní chov koní vedl k důkladnějšímu výběru krmiv a technice krmení. Seno, jako hlavní část krmné dávky, se začalo doplňovat obilnými zrny. Běžně se zkrmoval ječmen, pšenice, vikev a hrách. Ve střední a severní Evropě se nové postupy v krmení koní začaly používat až koncem 1. tisíciletí našeho letopočtu. Do té doby se koně většinou extenzivně pásli. Postupně se ve střední Evropě jako hlavní jadrné krmivo, kvůli snadnému pěstování v místním podnebí, prosadil oves. Techniky krmení koní se dále rozvíjely v závislosti na účelu chovu zvířat a dostupnosti jednotlivých krmiv. Teprve koncem 19. století se objevily vědecké práce o fyziologii trávicí soustavy koně, potřebě energie a metabolismu bílkovin. Výzkumy o látkové výměně, potřebě vitamínů a stopových prvků u koní začaly až ve 30. letech 20. století.
10
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Trávicí soustava Kůň je nepřežvýkavý býložravec, jehož trávicí trakt je fylogeneticky přizpůsoben častému příjmu malých dávek potravy. Kapacita trávicího ústrojí je přibližně z 60 % tvořena tlustým a slepým střevem, žaludek zaujímá pouze 9 % objemu trávicí soustavy. Žaludek koně se vzhledem k bezžláznaté sliznici slepého vaku označuje jako složitý jednokomorový žaludek. Vzhledem k jeho malé kapacitě (15 - 18 l) je doba pobytu krmiva omezena jen na několik hodin. Po příjmu krmiva se žaludek vyprazdňuje poměrně rychle, proto kůň již při krmení může přijmout větší množství potravy, než je objem jeho žaludku. Žaludek a tenké střevo jsou úseky trávicího traktu, kde dochází k rozkládání krmiva vlastními enzymy a následnému vstřebávání velké většiny organických živin. Následují dva objemné orgány, slepé a tlusté střevo. Dohromady pojmou 90 až 115 litrů krmiva a tekutin a doba pobytu chymu je zde 18 až 36 hodin. Tady je nestrávená složka krmiva trávena enzymy bilionů bakterií, kvasinek a prvoků, je částečně vstřebána a využita. Trávicí soustava koně zobrazena na obrázku č. 1 a 2.
Dutina ústní Dutina ústní tvoří počátek trávicí trubice. Koně při uchopování potravy používají pysky, jazyk a zuby. Pysky koně jsou mimořádně silné, pohyblivé a citlivé. Horní čelist koně je širší než dolní, což mu umožňuje žvýkat krmivo pouze na jedné straně. U klisen je v dutině ústní 36 zubů, u hřebců 40. Vlčí zuby nejsou zahrnuty, protože se u všech jedinců nevyvíjí. Potravu kůň důkladně rozžvýká a prosliní. Průměrný 500 kg těžký kůň obyčejně žvýká 1 kg sena 40 minut a vykoná při tom 3400 žvýkacích pohybů. Poník ke konzumaci stejného množství potřebuje dvakrát více času. Na druhé straně 500 kg kůň žvýká 1 kg ovsa 10 minut, při tom vykoná 850 žvýkacích pohybů, poníkovi to trvá pětkrát déle (HOWE, 2005). Sliny produkují tři páry slinných žláz - žlázy dolní čelisti, příušní a podjazykové. Sliny obsahují 99 – 99,4% vody a jejich hlavní funkcí je zvlhčení krmiva. Velké množství minerálních látek a bikarbonátu ve slinách slouží k neutralizaci kyselého prostředí v počáteční části žaludku. Ve slinách koně je přítomno i malé množství amylázy, která se účastní trávení sacharidů a v podstatě tak zahajuje proces trávení. pH slin se pohybuje v
11
rozmezí 7,3 – 7,7. Denní produkce slin je asi 20 – 40 l a závisí na konzistenci krmiva (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Dle práce MEYER a COENEN (2003) se na 1 kg objemného krmiva, vlivem delší doby jeho příjmu, vyloučí více slin (3 – 5 kg), než na stejné množství koncentrovaného krmiva (1 – 1,5 kg slin). Rozžvýkáním a prosliněním se z krmiva vytvoří sousta, která kůň polyká ve třicetivteřinových intervalech.
Hltan Sousta z dutiny ústní pokračují hltanem do jícnu. Hltan koně je protáhlý a má jasně vyznačenou nosní a hrtanovou část.
Jícen Jícen spojuje hltan se žaludkem. U koně je úzký a dlouhý až 150 cm. Při polykání soust je stěna jícnu schopna se roztahovat do 6 cm. Dolní úsek jícnu vstupuje do žaludku pod ostrým úhlem, což má za následek nemožnost zpětného posunu potravy při přeplněném žaludku – kůň nemůže zvracet (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Ústí jícnu do žaludku (česlo) je vybaveno podkovovitým svěračem.
Žaludek Složitý jednokomorový žaludek koně je poměrně malý k velikosti těla a zabírá pouze 10 % kapacity celého trávicího traktu (9 - 25 l). Žaludek koně je přizpůsoben častému příjmu menších dávek potravy. Motorická činnost žaludku je pomalá, potrava je zde vrstvena. Krmivo zůstává v žaludku 2 až 6 hodin, ale část natráveného krmiva odchází do tenkého střeva krátce po zahájení krmení (po 15 – 60 minutách). Z tohoto důvodu může kůň přijmout větší množství krmiva, než je objem jeho žaludku. Také vypitou vodu kůň nehromadí v žaludku, ale podle malého zakřivení žaludku mu stéká k vrátníku, který se při pití otevírá a voda proudí přímo do střeva (DOBRORUKA a KHOLOVÁ, 1992). Žaludek koně je charakteristicky fazolovitě zakřiven a dělí se na tři hlavní části: slepý vak, část fundální a pylorickou (vrátníkovou). Každá část je odlišná svou strukturou a funkcí. Slepý vak je bezžláznatý, ústí do něj jícen a od ostatního žaludku je oddělen úzkým pásem kardiálních žláz, které produkují sekret bohatý na mucin.
12
Ve fundu a pyloru je sliznice žláznatá s nepřetržitou produkcí žaludeční šťávy. Denní množství vyloučených šťáv je asi 30 l. Zvláštností u koně je nízký obsah kyseliny solné v žaludeční šťávě (0,14 %), která má spíše zásadité až neutrální pH. Proto jsou v horní části žaludku (pylorické) dobré podmínky pro trávení sacharidů (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Sacharidy se tráví pomocí enzymů rostlinných krmiv, enzymy slin a bakteriální činností (bakterie mléčného kvašení, streptokoky, kvasinky). Nejdůležitějším sacharidem je škrob, který je tráven na glukózu a kyselinu mléčnou. V pylorické a fundální části žaludku probíhá trávení bílkovin enzymem pepsinem od stěny žaludku po hlubší vrstvy krmiva. Pepsin je endopeptidáza štěpící peptidové vazby v místě fenylalaninu a dikarboxylových aminokyselin za vzniku vyšších polypeptidů, které jsou dále štěpeny až v tenkém střevě (DOSKOČIL, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Pepsin vzniká z neaktivního enzymu pepsinogenu produkovaného hlavními buňkami v žaludeční sliznici. K jeho aktivaci na pepsin dojde po styku se žaludeční šťávou obsahující HCl, kterou produkují krycí buňky fundální části. V pylorické části žaludku je proteolytická aktivita je 15 – 20krát intenzivnější než ve fundu. Celulóza se v žaludku koně netráví, vzhledem k nepřítomnosti celulolytické mikroflóry. Před vrátníkem (pylorem) se zaškrcením odděluje vrátníková předsíň, kterou při přechodu do dvanáctníku uzavírá výrazný kruhový svěrač (MARVAN a kol., 1998).
Tenké střevo Trávenina je ze žaludku pasážována do tenkého střeva. Tenké střevo zaujímá přibližně 28 % trávicího traktu koně, je dlouhé 15 – 22 m a má objem 55 – 70 litrů. První část krmiva se ze žaludku do tenkého střeva dostává po 45 minutách od příjmu. Doba pasáže natrávené potravy tenkým střevem se pohybuje v rozmezí 5 – 6 hodin, rychlostí zhruba 20 cm za minutu. Tenké střevo navazuje na vrátník žaludku a skládá se ze tří úseků. Prvním je dvanáctník. Druhým a nejdelším úsekem tenkého střeva je lačník. Poslední úsek tvoří kyčelník, který ústí do slepého střeva. V tenkém střevě se natrávené výživné látky krmiva hydrolyzují účinkem tří trávicích šťáv: pankreatické šťávy, žluče a střevní šťávy. Vývody jater (žlučovod) a pankreatu (slinivkový vývod) ústí do dvanáctníku. Slinivka břišní tvoří neustále pankreatickou šťávu, která u koně obsahuje jen malé množství enzymů. Pankreatické enzymy (trypsin, chymotrypsin, karboxypeptidáza,
13
elastáza,
kolagenáza,
ribonukleáza,
deoxyribonukleáza,
lipáza,
fosfolipáza,
cholesterolesteráza, alfa-amyláza) pomáhají trávit potravu. Kromě enzymů obsahuje pankreatická šťáva také velké množství zásaditých sloučenin. Z anorganických látek to je především hydrogenuhličitan sodný, který tlumí kyselost soust odcházející ze žaludku. Anorganické látky pomáhají udržovat optimální prostředí pro funkci trávicích enzymů. Kůň nemá žlučník, žluč je z jater ve velkém množství vylučována žlučovodem do dvanáctníku. Žluč obsahuje minerální látky včetně hydrogenuhličitanu sodného, který stejně jako v pankreatické šťávě slouží k neutralizaci kyselé tráveniny během jejího průchodu tenkým střevem (MEYER a COENEN, 2003). Žluč je také důležitá při trávení a vstřebávání tuků, zajišťuje jejich emulgaci. Střevní šťáva je produktem Lieberkühnových krypt, které se nacházejí ve sliznici celého tenkého střeva a Brunnerových žláz z podslizničního vaziva dvanáctníku. Střevní šťáva obsahuje NaCl, hydrogenuhličitany a enzymy – enteropeptidázu, peptidázu, nukleotidázu, nukleosidázu, lipázu, lecitinázu, fosfatázu a disacharidázy. Přibližně 30 – 60% sacharidů je tráveno a vstřebáno v tenkém střevě, stejně jako skoro všechny minerály, aminokyseliny, tuky a v tuku rozpustné vitamíny A, D, E, K. Na dvanáctník navozuje lačník, který je dlouhý 17 – 28 metrů a tvoří četné kličky. V lačníku se vstřebává voda, minerální látky, vitamíny a monosacharidy. Posledním a nejkratším úsekem tenkého střeva je kyčelník, na němž se nevytváří kličky. Zde se vstřebává vitamín B12, soli žlučových kyselin, voda a monosacharidy. Kyčelník vyúsťuje kyčelníkovým otvorem do slepého střeva. Vyústění uzavírá kyčelníkový svěrač.
Tlusté střevo Tlusté střevo zaujímá přibližně 60 % celého trávicího traktu, dosahuje délky 8 – 9 metrů a objemu 90 – 115 litrů. V tlustém střevě je pomalejší peristaltika, krmivo se zde zdržuje 18 – 36 hodin. Tlusté střevo se skládá z tvarově a funkčně odlišných částí – slepého střeva, tračníku a konečníku. Slepé střevo je první částí tlustého střeva s charakteristickým slepým zakončením. Je 1,2 m dlouhé a může obsáhnout 28 – 36 litrů krmiva a tekutin. Krmivo zde zůstává asi 7 hodin. Tračník má objem 50 – 70 litrů a člení se podle průběhu na vzestupný, příčný a sestupný.
14
S polotekutou
tráveninou
přecházejí
do
tlustého
střeva
nestravitelné
a
neresorbovatelné látky, stravitelné látky, které nebyly dosud stráveny, složky trávicích šťáv (enzymy, žlučová barviva, žlučové kyseliny), střevní epitelie, leukocyty a bakterie. Sliznice tlustého střeva produkuje především hlen a hydrogenuhličitanové ionty. Hlen plní ochrannou funkci. V tlustém střevě je proces trávení vysoce intenzivní především díky bilionům symbiotických bakterií (Escherichia coli, Bacterium lactis aerogenes, Streptococus lactis a Bacilus lacticus). Tyto bakterie efektivně rozkládají vlákninu a nestravitelné škroby na těkavé mastné kyseliny (kyselinu octovou, propionovou a máselnou), které mohou být vstřebány sliznicí tlustého střeva a využity jako zdroj energie. Nestrávené bílkoviny se v tlustém střevě rozkládají účinkem bakteriálních enzymů na aminokyseliny a amoniak. Kůň takto může v tlustém střevě využít až 40 % bílkovin. Činností mikroorganismů vznikají bílkoviny, kyselina mléčná, plyny a také velké množství ve vodě rozpustných vitamínů skupiny B a vitamín K. Plynné zplodiny fermentace odcházejí konečníkem. Konečník je koncový úsek tlustého střeva, ve kterém se vstřebává voda, hromadí nestrávené zbytky potravy a formují výkaly.
2.2 Biologický význam živin Základem výživy zvířat jsou biologické sloučeniny, které nazýváme živiny. Z hlediska biochemické funkce rozděluje KRÁČMAR (cit. KOVÁČ a kol., 1989) živiny na: 1. energetické živiny – sacharidy, k nimž patří škrob, cukry, celulóza, hemicelulóza, lipidy, bílkoviny, organické kyseliny a alkoholy; 2. stavební živiny –
organické (dusíkaté látky, organické kyseliny)
–
anorganické (minerální látky, voda)
3. biologicky účinné látky –
látky vlastního organismu (enzymy, hormony)
–
látky obsažené v krmivu (vitamíny, mikroelementy)
–
lignin, vosky, silice, barviva, alkaloidy, glykosidy aj.
4. jiné látky
15
Živiny jsou organismem využívány pro výstavbu vlastní tělesné hmoty, k tvorbě potřebné energie a k výkonu.
2.2.1 Dusíkaté látky Skupinu dusíkatých látek krmiva tvoří bílkoviny a dusíkaté látky nebílkovinné povahy. Dusíkaté látky krmiva se stanovují metodou dle Kjeldala. V krmivu je nejprve stanoven obsah dusíku, který se na dusíkaté látky převádí násobením koeficientem 6,25. Dusíkaté látky krmiva zahrnují bílkoviny a látky nebílkovinné (volné aminokyseliny, peptidy, enzymy, dusičnany atd.)
Bílkoviny Bílkoviny jsou hlavní složkou dusíkatých látek. V tkáních vyšších organismů je ze všech organických látek podíl bílkovin vyšší než 80 %. V bílkovinách se vyskytuje běžně 20 základních aminokyselin. Všechny tyto aminokyseliny mají s výjimkou glycinu opticky aktivní atom uhlíku, ke kterému je navázána aminoskupina a karboxylová skupina. Důležitost aminokyselin spočívá v tom, že jejich spojením vznikají bílkoviny, které jsou základní složkou pro tvorbu protoplazmy a jádra každé živé buňky. Z nutričního hlediska se aminokyseliny rozdělují na esenciální (pro organismus nepostradatelné) a neesenciální (organismy si je syntetizují dostatečně). Mezi esenciální aminokyseliny patří lyzin, tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, izoleucin, treonin, methionin, valin a arginin. K neesenciálním aminokyselinám řadíme glycin, alanin, serin, cystein, tyrozin, kyselinu asparágovou, kyselinu glutamovou, prolin, hydroxyprolin a citrulin (KRÁČMAR, cit. KOVÁČ a kol., 1989). Kvalita bílkovin je dána obsahem a vzájemným poměrem esenciálních aminokyselin. Čím více se blíží skladba bílkovin krmiva bílkovinám těla, tím méně se jich spotřebuje pro krytí bílkovinné potřeby organismu a tím vyšší je jejich kvalita (KRÁČMAR, cit. KOVÁČ a kol., 1989).
16
Nebílkovinné dusíkaté látky Dusíkaté látky nebílkovinné povahy se označují jako aminy. Oproti bílkovinám jsou různorodé svým chemickým složením, mají nestejný obsah dusíku. Do této skupiny patří nitráty, volné aminokyseliny, peptidy, nukleové kyseliny, dusíkaté glykosidy, alkaloidy, purinové a pyrimidinové báze, amonné soli, močovina a čpavek. Nebílkovinné dusíkaté látky jsou deriváty organických kyselin, u kterých je hydroxylová skupina nahrazena aminoskupinou. Pro výživu zvířat jsou nejdůležitější nebílkovinné dusíkaté látky odvozené z aminokyselin asparaginu a glutationu. Z těchto nebílkovinných dusíkatých látek jsou zvířata schopna transaminací syntetizovat jednotlivé endogenní aminokyseliny (KRÁČMAR, cit. KOVÁČ a kol., 1989).
2.2.2 Organické živiny neobsahující dusík Organické živiny neobsahující dusík jsou podstatou energetické složky krmiva. Dle chemického rozboru se skládají z bezdusíkatých látek výtažkových (BNLV), z tuku a vlákniny. Jsou zastoupeny v různém poměru ve všech rostlinných či živočišných krmivech (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999).
Bezdusíkaté látky výtažkové Obsah cukru, škrobu a organických kyselin v krmivu se označuje jako bezdusíkaté látky výtažkové. Sacharidy jsou nejrozšířenější přírodní látkou. V zelených rostlinách vznikají fotosyntézou ze vzdušného oxidu uhličitého a vody účinkem slunečního záření. Pro živočišný organismus jsou energetickým zdrojem, potřebná energie se uvolňuje při oxidaci glukózy. Sacharidy jsou rovněž zásobní látky (škrob, glykogen) nejen pro získávání energie, ale i pro syntézu jiných biologicky významných látek, např. karboxylových kyselin a aminokyselin, tím i lipidů a bílkovin. Pokud potrava neobsahuje dostatečné množství sacharidů, získává je organismus látkovou přeměnou aminokyselin nebo glycerolu z lipidů. Sacharidy
se
dělí
na
monosacharidy,
oligosacharidy
a
polysacharidy.
Monosacharidy a oligosacharidy jsou rozpustné ve vodě, sladké a nazývají se cukry. Z polysacharidů je ve výživě zvířat nejvýznamnější škrob.
17
Organické kyseliny se ve vysokých koncentracích vyskytují v rostlinné hmotě. Při zkvašování sacharidů v průběhu silážování se syntetizuje kyselina mléčná, máselná a octová. Při mikrobiálním odbourávání celulózy a hemicelulózy v trávicím ústrojí zvířat vzniká především kyselina octová a propionová (KRÁČMAR, cit. KOVÁČ a kol., 1989). Obsah bezdusíkatých látek výtažkových v krmivu se nestanovuje přímo, ale vypočítává se jako rozdíl, který vyplývá ze zjištění procentického obsahu jednotlivých živin v poměru ke 100 %: BNLV = 100 – (voda + popeloviny + NL + tuk + vláknina)
Tuk Tuky jsou přítomné téměř ve všech živočišných i rostlinných buňkách. Jsou to estery vyšších mastných kyselin a glycerolu. Tuky jsou nejbohatším zdrojem energie, nositeli v tucích rozpustných vitamínů, složkou buněk a jejich membrán a rovněž jsou potřebné pro tepelnou izolaci tkání a orgánů. Význam tuků ve výživě koní vyplývá z jejich vysoké kalorické hodnoty. Při oxidaci 1 g tuku se v organismu zvířat uvolňuje 39,28 J energie (KRÁČMAR, cit. KOVÁČ a kol., 1989). Nenasycené mastné kyseliny, jako složka rostlinných olejů, jsou nezbytnou součástí potravy. Za esenciální se považuje kyselina linolová, linoleová a arachidová. Obsah tuku v krmných surovinách a směsích se stanovuje extrakční metodou s použitím Soxhletova extraktoru. Jako rozpouštědla se užívá etyléteru nebo petroléteru.
Vláknina Vláknina je hlavní podpůrnou složkou buněčných stěn rostlin. Je tvořena komplexem polysacharidů - hemicelulózami, celulózou, ligninem aj. Vláknina ovlivňuje bezprostředně stravitelnost krmiva živin a tím i produkční účinnost krmiva (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Množství vlákniny s vegetačním stářím rostliny roste a tím se snižuje stravitelnost organické hmoty. Vláknina v krmné dávce zintenzivňuje žvýkání, vyvolává pocit nasycenosti a podporuje střevní peristaltiku. Každá kategorie koní vyžaduje určité množství vlákniny v krmné dávce. Vhodný obsah hrubé vlákniny pro koně je dle práce DUŠEK a kol. (1999) 0,4 kg na 100 kg živé hmotnosti, sportovní koně by neměli přijímat více než 0,43 kg vlákniny na 100 kg živé hmotnosti.
18
V krmivu se množství vlákniny stanovuje v laboratoři dvoustupňovou kyselou a zásaditou hydrolýzou dle Hennebergera a Stohmanna (ZEMAN a kol., 1995).
2.2.3 Voda Voda tvoří 2/3 živé hmotnosti zvířete. Asi jedna třetina celkové tělesné vody je extracelulární (20 % tělesné váhy), zbývající dvě třetiny je tekutina intracelulární (40 % tělesné váhy). Voda je rozpouštědlem většiny biologicky důležitých látek, umožňuje ionozaci solí, kyselin a zásad. Je také hlavním regulátorem osmotického tlaku a významně se podílí na termoregulaci organismu. Přítomnost vody je nezbytná k transportu živin, plynů, biologicky účinných látek a katabolitů. Kůň potřebuje přijímat vodu s potravou jako tekuté médium pro trávení a transport zaživatiny trávicím ústrojím, či jako zdroj různých minerálních látek. Kůň získává vodu jednak ze exogenních zdrojů (pitná voda, voda obsažená v krmivu) a jednak ze zdrojů endogenních, která vzniká při metabolických procesech v organismu (ZEMAN, ŠAJDLER, HOMOLKA a KUDRNA, 2005). Při rozkladu 1 g tuku se v organismu vytváří 1,071 g vody, při štěpení 1 g sacharidů vzniká 0,555 g vody a při rozkladu 1 g bílkovin se vytváří 0,413 g vody. Výdej vody se uskutečňuje dýcháním, pocením, výkaly, mlékem a močí. Denní množství vyloučené vody ledvinami u 500 kg koně je přibližně 3 - 10 litrů (KOUDELA, cit. SOVA a kol., 1990) a výdej vody výkaly 14 litrů (KROUPOVÁ a TRÁVNÍČEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Až 20 kg vody denně ztrácí laktující klisna mlékem (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Voda k napájení koní má mít teplotu 8-15˚C, má být čerstvá a zdravotně nezávadná. Potřeba pitné vody se nenormuje, ale odvozuje se ze spotřeby sušiny v krmivu. U koní se pohybuje v rozmezí 2 - 4 kg/kg sušiny krmné dávky a závisí na hmotnosti a věku koně, složení krmné dávky, teplotě a vlhkosti prostředí, pracovním zatížení, u klisen i na laktaci. Pro lehce pracujícího koně o hmotnosti 500 kg lze orientačně počítat s potřebou 20 - 25 l vody na den a 40 - 55 l pro těžce pracujícího koně. Kojící klisna má potřebu vody zvýšenou dle fáze laktace přibližně o 10 kg vody oproti nelaktujícím zvířatům (ZEMAN, ŠAJDLER, HOMOLKA a KUDRNA, 2005).
19
2.2.4 Minerální látky Prvky, které jsou nezbytné pro život organismů, se nazývají prvky biogenní. Biogenní prvky, tvořící základ organických látek, jsou prvky organické (uhlík, vodík, kyslík a dusík). Ostatní biogenní prvky jsou minerální látky. Minerální látky obsažené v organismu živočichů tvoří 4 - 5 % jejich hmotnosti. Na rozdíl od většiny organických látek si organismy nedokáží minerální látky syntetizovat a jsou závislé na jejich příjmu. Úloha minerálních látek v organismu je nezastupitelná, každá porucha metabolismu či změna koncentrace v tělních tkáních a tekutinách ovlivňuje fyziologické i biochemické procesy. Mají-li minerální látky v organismu plnit své funkce, musejí být v krmných dávkách obsaženy nejen v dostatečném množství, ale i v požadovaném poměru. Nedostatečný i nadměrný příjem jednotlivých minerálních látek působí na organismus nepříznivě, stejně jako jejich nesprávný poměr. VESELÝ (cit. DOLEŽAL a kol., 2005) dělí minerální látky z praktického hlediska dle objemu potřeby na makroprvky a mikroprvky (stopové prvky). Makroprvky se v denních dávkách potřeby krmiva udávají zpravidla v gramech, případně v procentech na kilogram. Mikroprvky se udávají z důvodu podstatně nižší denní spotřeby v miligramech, respektive v miligramech na kilogram (= ppm).
Makroprvky Makroprvky jsou přítomny ve větším množství v krmivu a zvířata jich také požadují větší množství v krmných dávkách. Mezi makroprvky se řadí vápník (Ca), fosfor (P), hořčík (Mg), sodík (Na), draslík (K), chlór (Cl) a síra (S).
Vápník - Ca Ze všech minerálních látek je v těle zvířat nejvíce zastoupen vápník, který tvoří 1 až 2 % hmotnosti těla. Největší část se nachází ve skeletu ve formě uhličitanu a fosforečnanu vápenatého, zbývající část je obsažena v extracelulární tekutině, v tkáňovém moku a měkkých tkáních jako součást různých membránových struktur. Vápník se kromě tvorby skeletu a zubů také účastní na procesu srážení krve, nervosvalovém dráždění a kontraktilitě svaloviny. Ovlivňuje permeabilitu buněčných membrán i acidobazickou rovnováhu krve (neutrální pH). Vápník aktivuje nejen fosforylační enzymy k udržení
20
tonusu svalstva, ale také působí na pankreatické lipázy a fosfatázy v procesu trávení. Vápníku se dále připisuje schopnost paralyzovat škodlivý účinek vodíku, draslíku a hořčíku při narušení rovnováhy mezi procesy vzruchu a útlumu v centrální nervové soustavě (PJEŠČAK, cit. SOVA a kol., 1990). Koncentrace vápníku v buňkách je velmi malá (0,1 až 0,01 nmol.l-1), což je dáno trvalým aktivním odčerpáváním vápníku z buněk. V krvi je vápník obsažen v krevní plazmě, kde se vyskytuje ve třech formách: ionizovaný vápník, vápník v komplexní vazbě a vápník vázaný na bílkoviny (zejména albumin). Celková koncentrace vápníku v krevní plazmě u savců činí 2,25 až 3 mmol.l-1 (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Resorpce vápníku probíhá v žaludku a dvanáctníku. V žaludku se působením kyseliny solné mění v lehce stravitelnou formu chloridu vápenatého a vstřebává se do krve. Ve střevě je vstřebávání vápníku obtížnější, je závislé na přebytku nebo nedostatku fosforu a poměru draslíku a sodíku. Mezi vápníkem a fosforem má být poměr přibližně 1,6:1. Vápník se ve dvanáctníku vstřebává aktivně či pasivně dle jeho koncentrace v zažitině. Aktivní resorpci mohou vyvolat zvýšené požadavky na jeho přísun, například při graviditě a laktaci. Resorpce vápníku ve střevě je ovlivňována parathormonem (PTH), 1,25 dixydroxycholekalciferolem (kalcitriolem) a specifickým proteinem vázající vápník (CaBP). Faktorů majících vliv na resorpci vápníku je mnoho, především věk zvířete, růst, gravidita, fáze laktace, stav střevních sliznic, skladba krmné dávky – obsah hrubé vlákniny, vitamínů skupiny D, koncentrace fosforu, hořčíku, sodíku a draslíku. Také obsah vápníku, chemická forma a rozpustnost vápenatých solí hrají důležitou úlohu v jeho využitelnosti z potravy. Kyselina šťavelová v krmivu tvoří s vápníkem nerozpustný šťavelan vápenatý, čímž se jeho resorpce snižuje. Vstřebaný vápník postupuje nejdříve do kostní tkáně, ze které se zpětně mobilizuje do krve a ostatních tkání. Vápník se ukládá v kostech jednak ve formě fixní, ze které se může uvolnit při odbourávání kostí, jednak v tzv. labilní frakci kosti, odkud může být snadno mobilizován (KRÁČMAR, cit. KOVÁČ a kol., 1989). Exkrece vápníku se uskutečňuje především prostřednictvím výkalů, přes ledviny močí, v malém množství také potem. Dlouhodobý nedostatek vápníku vyvolává u mláďat poruchu růstu – křivici. U dospělých zvířat s poruchou metabolismu vápníku a kyseliny fosforečné dochází k osteomalacii a osteoporóze. Deficit vápníku u samic po porodu způsobuje poporodní parézu. V našich podmínkách u koní obvykle nedochází ke zdravotním problémům
21
z důvodu nedostatku vápníku, protože v lučních a pastevních porostech je dostatek jetelovin, které obsahují velké množství tohoto prvku (ZEMAN, DOLEŽAL, ŠAJDLER a SMETANOVÁ, 2002). Přebytek vápníku koně snášejí bez problémů (při překročení normy 2 - 3x), pokud mají dostatek ostatních minerálních prvků (hořčíku, manganu, železa, zinku). MEYER a COENEN (2003) upozorňují na skutečnost, že předávkování vápníkem stimuluje jeho vylučování ledvinami, čímž se zvyšuje riziko tvorby močových kamenů. Vápník je z rostlinných krmiv stravitelný ze 40 - 60 %. Z objemných krmiv je bohatým zdrojem vápníku vojtěška, vičenec a jetel, z jadrných krmiv jsou to luštěniny a krmné kvasnice. Nejčastěji se jako krmné přísady do krmné dávky koní užívá mletý vápenec. Dle práce MEYER a COENEN (2003) činí potřeba vápníku na záchovu u 500 kg koně 25g na den, u klisny v 9. - 11. měsíci březosti 39 g/den.
Fosfor - P Druhým nejvíce zastoupeným minerálním prvkem v těle zvířat je fosfor. Jeho převážná většina (80 - 90 %) je uložena v kostech a zubech jako anorganický hydroxyapatit, fosforečnan vápenatý a fosforečnan sodný. Ve svalech, nervové tkáni a erytrocytech je obsažena zbývající část fosforu. Zde se nachází především v organické formě – fosfolipidech, fosfoproteinech a nukleoproteinech. Z funkčního hlediska je fosfor považován za nejuniverzálnější minerální prvek, protože se účastní všech metabolických reakcí. Zasahuje do metabolismu aminokyselin, bílkovin, sacharidů, tuků, minerálních látek i vitamínů skupiny B a vitamínu K. Jeho značný význam souvisí s procesy fosforylace a přenosu energie ve všech metabolických procesech na celulární i subcelulární úrovni (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Účastní se oxydoredukčních, karboxylačních i dekarboxylačních procesů. Na rozdíl od vápníku je fosfor důležitý pro zachování a rozvoj střevní mikroflóry v tlustém střevě (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Fosfor je nedílnou součástí nukleových kyselin, vitamínů, koenzymu A a koenzymu transaminace. Fosfor se nachází v kyselině deoxyribonukleové a ribonukleové. Přítomen je fosfor i v makroergních sloučeninách, jako jsou adenozintrifosfát, adenozindifosfát, adenozinmonofosfát a kreatinfosfát. Ve všech buňkách organismu jsou tyto sloučeniny zdrojem energie. Resorpce fosforu probíhá intenzivně v žaludku, dvanáctníku, méně pak v dalších částech tenkého a tlustého střeva. Vstřebávání probíhá aktivně i pasivně. Na resorpci má velký vliv chemická forma fosforu obsaženého v potravě. Nadbytek vápníku, hořčíku,
22
hliníku a železa v krmné dávce snižuje využitelnost fosforu. Vylučování fosforu se uskutečňuje formou anorganických sloučenin ledvinami a trávicím ústrojím. Homeostázu fosforu řídí parathormon a vitamín D. Oba umožňují aktivní resorpci fosforu ve dvanáctníku. Při hypofosfatemii je stimulována syntéza kalcitriolu nezávisle na koncentraci vápníku a dochází ke zvýšené aktivní resorpci fosforu v tenkém střevě (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Potřebu fosforu u zvířat ovlivňuje jejich věk, intenzita růstu, užitkovost, u samic gravidita. Rachitida či zpomalený růst zvířat je příkladem nedostatku fosforu, stejně jako osteomalacie, poruchy plodnosti a snížení konverze živin. U mladých zvířat se nedostatek fosforu projevuje zpožděním pohlavního dospívání. Přebytek fosforu přispívá k tvorbě střevních kamenů, omezuje přeměnu vitamínu D na kalcitriol, který je aktivní formou vitamínu D3. Přemíra fosforu v krmné dávce snižuje resorpci vápníku, zinku, mědi i železa. Poměr vápníku a fosforu v krmné dávce pro koně by neměl nikdy klesnout pod 1:1 a přesáhnout 3:1 (MEYER a COENEN, 2003). Optimální pro mladá zvířata je poměr 1,6:1, to znamená v takovém poměru, jako se nachází v mléce klisen (ZEMAN, ŠAJDLER, HOMOLKA a KUDRNA, 2005). Z typické krmné dávky jsou koně schopni využít 35 až 55 % fosforu. Nižší využití fosforu přes jeho dostatečný přísun v krmné dávce je zapříčiněno neschopností koně odbourat fosfor v zrninách vázaný na fytin. Jeho uvolnění je vázáno na enzym fytázu, kterou produkují bakterie ve slepém střevě, a proto je tento fosfor méně dostupný než anorganický (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Kvalitním zdrojem fosforu pro koně jsou semena, zrniny a jeteloviny. V běžné krmné dávce je dostatečný přísun fosforu zajištěn. Pouze na odkvetlých pastvách a při jednostranném krmení slámou obilovin, okopaninami či řepnými řízky je nedostatečný. S přebytkem fosforu v krmné dávce se můžeme setkat u koní nadměrně krmených obilními zbytky, zvláště otrubami. Při nedostatku fosforu v krmné dávce se přidává minerálními krmnými přísadami, např. dikalciumfosfátem, dinatriumfosfátem a fosforečnanem vápenatým. Potřeba fosforu na záchovu u 500 kg koně činí 15g na den, u klisny v 9.-11. měsíci březosti 26 g/den (MEYER a COENEN, 2003).
Hořčík - Mg Oproti vápníku a fosforu je hořčík v těle zvířat obsažen v podstatně menším množství, tvoří 0,05 % hmotnosti těla. Z celkového množství hořčíku obsaženého
23
v organismu je 65 až 70 % uloženo ve skeletu, 1 % hořčíku je obsaženo v extracelulární tekutině, zbytek pak v měkkých tkáních, přičemž relativně vysoká koncentrace hořčíku je ve svalovině, játrech a nervové tkáni (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). V krvi je hořčík obsažen především v erytrocytech. Jako aktivátor enzymů zasahuje do metabolismu aminokyselin, nukleových kyselin, bílkovin, sacharidů, lipidů, minerálních látek a vitamínů. Hořčík působí na propustnost membrán, nervovou činnost, nervosvalovou dráždivost, vstupuje do imunitních reakcí. Hořčík se resorbuje aktivně i pasivně v žaludku, tenkém i tlustém střevě, nejvíce však ve dvanáctníku. Vitamín B6 usnadňuje vstřebávání hořčíku ze zažívacího traktu (KOŘÍNEK, 2005). Resorpce hořčíku je omezena při nadbytku vápníku, draslíku, strukturální vlákniny a dusíkatých látek v krmné dávce. Vylučuje trávicím traktem, jen malé množství močí a potem. Nedostatek hořčíku v krmné dávce způsobuje dekalcifikaci kostry, ztrátu chlupů, zpomalení růstu a zvýšení dráždivosti svalového vlákna. Příznaky nedostatku hořčíku se objevují při spásání mladých, intenzivně hnojených porostů travních monokultur, ve kterých přebytek draslíku způsobuje hypomagnezemické tetanie. Typickými příznaky jsou předráždění, třes svalstva a tonickoklonické křeče. Vysoký příjem hořčíku je ojedinělý, způsobuje urychlení peristaltiky střev bez intoxikace. Dostatečné množství hořčíku je zajištěno ve většině krmných dávek obsahujících seno jetelovin, obilná zrna a zbytky po zpracování obilí (pokrutiny, extrahované šroty, otruby). Zdrojem hořčíku je také zelená píce, kde je důležitým stavebním prvkem chlorofylu. Z anorganických sloučenin lze do krmné dávky přidávat oxid hořečnatý, chlorid hořečnatý a uhličitan hořečnatý. V záchovné dávce dospělého koně o hmotnosti 500 kg je dostatečný denní přísun hořčíku 10g a u klisny v konečné fázi březosti 11 g. Během prvních tří měsíců laktace potřeba hořčíku narůstá na 19 g /den (MEYER a COENEN, 2003).
Sodík - Na Sodík tvoří 0,13 až 0,2 % hmotnosti těla živočichů. Vyskytuje se hlavně v extracelulární tekutině, chrupavkách, játrech, ledvinách a kůži. V krvi nejvíce sodíku obsaženo v krevní plazmě, kde je jeho koncentrace poměrně stabilní. Část vstřebaného sodíku se ukládá do zásoby v podkožním vazivu a kostní tkáni. Metabolismus sodíku je
24
velmi intenzivní, předpokládá se, že mezi kostní tkání a krevní plazmou se denně vymění 30 - 40 % sodíku (PJEŠČAK, cit. SOVA a kol., 1990). Hlavní funkcí sodíku je regulace osmotického tlaku a acidobazické rovnováhy, tvorba elektrického potenciálu na membránách, účast na nervosvalové dráždivosti a přenosu impulsů. Sodík hraje důležitou roli v procesech transportu řady látek a metabolitů přes buněčné membrány. Ovlivňuje transport a distribuci vody v organismu, zasahuje do metabolismu draslíku, hořčíku, chloridů a dalších látek (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). V trávicím ústrojí se soli sodíku snadno rozpouštějí a rychle resorbují aktivním způsobem především v prvních úsecích tenkého střeva. Exkrece probíhá močí, potem, v menší míře výkaly. Homeostázi sodíku ovlivňuje mineralokortikoid aldosteron, který v ledvinách působí na zpětnou resorpci sodíku a exkreci draslíku, vodíku, hořčíku a amoniaku. Významnou funkci má aldosteron také ve slinných žlázách a sliznici střeva, kde se jeho působením snižuje množství sodíku a zvyšuje množství draslíku. Deficit sodíku zhoršuje využití bílkovin a energie z krmné dávky. Dlouhodobý nedostatek sodíku v krmné dávce snižuje apetit, růst, produkci mléka a plodnost. U zvířat dochází k úbytku hmotnosti, hrubnutí srsti, dehydrataci a svalové slabosti. Koně olizují předměty a zeminu. Nadbytek sodíku způsobuje nechutenství, apatii, zarudnutí sliznic, slinění, poruchy trávení (průjem), rychlý pokles produkce mléka u klisen. Dlouhodobý nadbytek může vést k intoxikaci, komatu až úhynu. Vysoká koncentrace draslíku v krmné dávce zvyšuje potřebu sodíku. Je nutné udržovat optimální poměr mezi sodíkem a draslíkem, který má být přibližně 0,5:1. Překročení tohoto poměru vyvolává sníženou činnost střev, srdce, svalové a nervové tkáně (ZEMAN, HODBOĎ a MENDLÍK, 1997). Tradiční krmiva jako jsou seno, obilí a zelené krmení obsahují sodíku jen nepatrné množství. Sodík se v dostatečném množství vyskytuje pouze v nejmladších výhoncích rostlin (NEUMANN a KOŘÍNEK, 2005). Vysoký obsah sodíku je v krmné řepě a melase. Dostatečné zásobení organismu sodíkem a chlórem zajistí solný liz. Pro záchovu stačí koni denní dávka 20 mg Na/kg živé hmotnosti. U pracujících koní potřeba sodíku stoupá kvůli intenzivním ztrátám potem. Za se hodinu v 10 ml potu vyloučí přibližně 30 mg Na (MEYER a COENEN, 2003).
25
Draslík - K Hlavním kationem intracelulární tekutiny je draslík. Tvoří přibližně 0,2 – 0,3 % hmotnosti těla. Nejvíce draslíku obsahuje svalová a jaterní tkáň, v krvi je přítomen hlavně v erytrocytech (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Draslík, podobně jako sodík, ovlivňuje acidobazickou rovnováhu, osmotický tlak, propustnost membrán, kontraktilitu a tonus svalstva. Je aktivátorem řady enzymů podílejících se na glykolýze a oxidativní fosforylaci. Draslík je antagonistou sodíku, vápníku a hořčíku. V tenkém střevě se draslík snadno vstřebává, organismus ho však není schopen ukládat do zásoby. Vylučuje se močí a potem. Obsah draslíku v krmné dávce musí přibližně odpovídat obsahu vápníku, to znamená pohybovat se v rozmezí 4 - 6 g/kg sušiny krmné dávky (MEYER a COENEN, 2003). S jeho nedostatkem se u dospělých koní běžně nesetkáváme. Ovšem hypokalémie může nastat u koní vystavených velké zátěži, protože se draslík z těla vylučuje potem. Příznaky nedostatku jsou nechutenství, svalová slabost a poruchy srdeční činnosti. Naopak zvýšený příjem draslíku za současného nedostatku sodíku omezuje resorpci hořčíku, což podněcuje vznik tetanií. Denní potřeba draslíku pro záchovu se pohybuje okolo hodnoty 50 mg/kg živé hmotnosti zvířete, během březosti se nezvyšuje téměř vůbec, při laktaci a v době růstu se zvyšuje jen mírně. Ke zvýšené potřebě draslíku dochází u pracujících koní (MEYER a COENEN, 2003). Zdrojem draslíku je zelená píce, siláž, seno, sláma, okopaniny a obiloviny.
Chlór - Cl Chlór je obsažen v extracelulární i intracelulární tekutině. Jako iont se podílí na udržení acidobazické rovnováhy, osmotického tlaku a hospodaření organismu s vodou Jako součást kyseliny chlorovodíkové v žaludku zvířat aktivuje α-amylázu slin či enzymy pankreatické šťávy. Kromě žaludeční tekutiny se chlór dále vyskytuje v mozkomíšním moku, krevní plazmě, nervové a jaterní tkáni. Vysoké koncentrace chlóru obsahují ledviny, slezina, plíce, kůže a krev. Chlór se bez obtíží vstřebává v tenkém i tlustém střevě. V těle se ukládá do zásoby v kůži. Jako sodík nebo draslík, se i chlór vylučuje močí, potem, u laktujících klisen mlékem. Za hodinu se v 10 ml potu vyloučí přibližně 55 mg Cl /kg živé hmotnosti (MEYER a COENEN, 2003).
26
Chloridy mají úzký vztah k sodíku, draslíku a bikarbonátu. Nedostatek chlóru v krmné dávce doprovází hypokalemii, běžně se však hypochloremie nevyskytuje. Při vyčerpání tělních zásob chlóru se snižuje vylučování žaludečních šťáv, následně dochází k poruchám trávení. Zvýšený příjem chloridů je z těla snadno vylučován močí. Dle práce MEYER a COENEN (2003) stačí 500 kg koni denní záchovná dávka 40 g Cl/den. Zelené krmení a seno zajišťují koni dostatečný přísun chlóru, u pracujících koní se doporučuje umístit do žlabu solný liz. Pro mladá zvířata lze použít krmný doplněk lyzin hydrochlorid v premixech.
Síra - S Síra ve vyskytuje ve všech buňkách a tělních tekutinách ve formě bílkovin, které obsahují sirné aminokyseliny – cystin, cystein a metionin. Jako chondroitinsulfát je uložena v kostech a chrupavkách. Nejvíce síry obsahuje srst, kopytní rohovina, chrupavky, vaziva, játra, ledviny a skelet. Starší zvířata v těle zadržují více síry než mladá. Sirné sloučeniny jsou snadno oxidovatelné a redukovatelné, schopné vytvářet kompexy s minerálními látkami a působit v rámci složitých struktur a různých biologicky aktivních látek jako jsou hormony, vitamíny, enzymy a dýchací pigmenty. Organicky vázanou síru obsahuje heparin, glutation, inzulin, tiamin, biotin, koenzym A, kyselina lipoová, homocystein a indoxysulfát (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). V krvi se síra nachází v plazmě, erytrocytech a leukocytech. Chondroitinsulfát v chrupavkách je schopný vázat bílkoviny a fixuje některé kationty, čímž plní úlohu v procesu kalcifikace kostí (KRÁČMAR, cit. KOVÁČ a kol., 1989). Síra se také podílí na zneškodňování toxických látek v játrech. Vstřebávání síry probíhá převážně v podobě sirných aminokyselin v tenkém střevě. Anorganické sírany využívá organismus zvířat obtížněji. Vylučování síry formou síranů, glukuronových kyselin a indoxylu se uskutečňuje ledvinami. Neresorbovaná síra a síra obsažená v taurinu žlučových kyselin se vylučuje výkaly. Nedostatek síry, zvláště sirných aminokyselin, omezuje růst, produkci mléka, reprodukci, zhoršuje kvalitu rohoviny kopyt a imunitu mláďat. Nedostatek síry však není častý. Nadbytek anorganické síry způsobuje poruchy trávení, průjmy a acidozu. Zvýšený příjem metioninu vyvolává poruchy jater a ledvin. Potřeba síry u koní není dostatečně známa. Předpokládá se, že zkrmovaná biologicky plnohodnotná bílkovina obsahuje nejméně 0,15 % síry, což by mělo být
27
dostatečné množství. V krmných dávkách se podle těchto norem požaduje koncentrace síry 0,15 % (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Největší zastoupení síry je v řepkových krmivech, luštěninách, obilninách, odpadech mlýnského průmyslu, v okopaninách a seně. V dietě
koňských
atletů
se
používá
přírodní
ergogenická
látka
MSM
(methylsulphonylmethan) obsahující organickou bio-síru. Síra je zde ve formě sirných aminokyselin – metioninu, cysteinu, cystinu a taurinu.
Mikroprvky Mikroprvků (stopových prvků) je v krmivech obsaženo velmi malé množství, jsou však stejně významné jako makroprvky. Zvláštností mikroprvků je, že se na rozdíl od makroprvků v rostlinách i živočišných organismech nacházejí jen ve formě organických sloučenin. Mezi mikroprvky patří železo (Fe), měď (Cu), mangan (Mn), zinek (Zn), kobalt (Co), selen (Se), jód (I), chróm (Cr), molybden (Mo), fluór (F) a mnoho dalších.
Železo - Fe V těle zvířat připadá 0,006 až 0,007 % živé hmotnosti železu. Vyskytuje se v komplexních formách vázaný na bílkoviny – hemové sloučeniny (hemoglobin a myoglobin), hemové enzymy (cytochromy, cytochromoxydáza, kataláza, peroxydáza) a nehemové sloučeniny (transferin, feritin, hemosiderin). Nejvíce železa se nachází v krvi, slezině, svalech, ledvinách, játrech, kostní dřeni a lymfatických uzlinách. Železo je prvkem s variabilním redoxním potenciálem, proto jsou jeho sloučeniny důležité pro přenos elektronů. Sloučeniny obsahující železo umožňují transport kyslíku a oxidu uhličitého, oxidační a oxidoredukční procesy, tvorbu adenosintrifosfátu a vody. Železo je součástí či aktivátorem řady enzymů včetně enzymů Krebsova cyklu. Je důležité pro tvorbu melatoninu a dalších pigmentů (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). V erytrocytárním hemoglobinu je vázáno 60 % celkového železa a v myoglobinu 20%. Železo z rozpadlých erytrocytů se ukládá ve slezině a retikulohistiocytární tkáni ve formě feritinu a hemosiderinu a může být zpětně použito pro tvorbu nových erytrocytů. Resorpce železa probíhá v celém úseku trávicího ústrojí, nejvíce však v žaludku, dvanáctníku a lačníku. Vstřebávání probíhá obtížně, organismus je schopen využít přibližně 10 % z železa přítomného v krmné dávce (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). V krmivu je přítomno železo trojmocné, ale vstřebává se jako dvojmocné či v chelátové formě. Důležitá je redukce trojmocného železa na dvojmocné účinkem
28
kyseliny chlorovodíkové v žaludku, kyseliny askorbové, cysteinu, lyzinu nebo histidinu. Snížené vstřebávání železa z krmné dávky podmiňuje nadbytek fosforu, mědi, manganu, zinku, kadmia, kyseliny fytinové a šťavelové. Vylučování železa probíhá výkaly, u silně se potících koní také potem. Železo má největší význam pro hříbata. Novorozená hříbata mají vzhledem k relativně velkému objemu krve a vyšší hodnotě hematokritu určité omezené zásoby železa v krvi. V krvi hříbat se nachází 80 % celkového množství železa přítomného v organismu, takže nízký příjem železa mlékem může být zpočátku kompenzován těmito rezervami (MEYER a COENEN, 2003). Potřeba železa u dospělých zvířat není velká, protože dochází ke značné reutilizaci železa uvolněného z rozpadlých erytrocytů (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Nedostatek železa způsobuje hypochronickou anémii u mláďat v období mléčné výživy. Příznaky nedostatku jsou namáhavé dýchání, pokles výkonnosti, náchylnost k infekcím. S nedostatkem železa se také můžeme setkat u koní napadených velkým množstvím parazitů. Nadbytečný příjem železa je kompenzován jeho zvýšeným vylučováním výkaly. Nadbytek železa v krmné dávce negativně ovlivňuje vstřebávání mědi, zinku a manganu. Běžně používaná krmiva (jetel, luční tráva, seno luční a vojtěškové, melasa) obsahují více železa, než jsou hodnoty normované potřeby. U některých krmiv (obilí, otruby, olejné pokrutiny) je však železo vázáno fytátem, takže je pro koně těžko dostupné. Do krmné dávky lze přidávat železo ve formě síranu železnatého monohydrátu, uhličitanu železnatého a chelátu železa a aminokyselin n-hydrát. Doporučené denní zásobení dospělých koní železem je dle práce MEYER a COENEN (2003) 70 mg/kg sušiny krmné dávky. Při práci doporučují 100 mgFe/100 kg živé hmotnosti a den, u hříbat až 180 mg/100 kg ž. hm. TLUČHOŘ (cit. DUŠEK a kol., 1999) udává u rychle rostoucích hříbat denní dávku 50 mg/kg krmné dávky.
Měď - Cu S mědí se můžeme setkat ve všech tkáních organismu. Nejvíce je obsažena v játrech, ledvinách, slezině, srdci a mozku. V erytrocytech je vázána na bílkovinu erytrokuprein a hemokuprein. Měď je důležitá při výstavbě kostí, mineralizaci kostry, podílí se také na zabezpečení integrity pojivových tkání v srdci a cévách, na správné funkci pankreatu, tvorbě hemu, ovlivňuje i tvorbu myelinu (SLAVÍK a ILLEK, 2005).
29
Vstřebávání mědi probíhá v žaludku a tenkém střevě. Z celkového množství přijaté krmné dávky se resorbuje 12 - 15 %, což je ovlivněno jak přítomností antagonistických prvků (např. zvýšený obsah železa, zinku i vitamínu C), tak samotnou koncentrací mědi v krmné dávce (SLAVÍK a ILLEK, 2005). Krví je měď transportována do jater, kde se ukládá nebo transformuje na metaloproteiny či metaloenzymy. Měď se vylučuje převážně žlučí a výkaly. Dlouhodobý nedostatek mědi v krmné dávce způsobuje změnu pigmentace srsti, oslabení stěny cév, poruchy plodnosti. U březích klisen může dojít k rané embryonální mortalitě. Hříbata s karencí mědi trpí anemií a poruchami ve vývoji kostry. Nedostatek mědi se může vyskytovat na půdách lehkých a bahnitých. Nadbytek mědi vyvolává dystrofii jater, hemolýzu erytrocytů, hemoglobinurii a ikterus. Vysoká koncentrace mědi v krmné dávce způsobuje vymizení mikroflóry trávicího traktu a koně pak mohou mít problémy při trávení krmiv s vyšším obsahem vlákniny (ZEMAN, DOLEŽAL, ŠAJDLER, SMETANOVÁ, 2002). Obsah mědi v krmné dávce by se měl pohybovat u odstavených hříbat a chovných klisen kolem 15 mg/kg sušiny krmné dávky, u ostatních koní v rozmezí 8 - 10 mg/kg sušiny krmné dávky (MEYER a COENEN, 2003). Dostatečné množství mědi obsahuje oves, ozimý ječmen, řepa, melasa a cukrovka. Z minerálních krmiv se jako doplňku mědi používá síran měďnatý pentahydrát a chelát mědi a aminokyselin n-hydrát.
Mangan - Mn Podobně jako měď, je i mangan uložen ve všech tělních tkáních a tekutinách. Na jeden kilogram živé hmotnosti zvířete připadá 400 až 600 μg manganu. Jeho nejvyšší koncentrace je v játrech, ledvinách, hypofýze, pankreatu a skeletu, naopak nejnižší v kosterní svalovině. V buňkách je mangan obsažen především v mitochondriích. Mangan, jako součást řady enzymů (dekarboxyláz, transferáz, hydroláz, oxidáz), zasahuje do metabolismu bílkovin, sacharidů, tuků a minerálních látek. Hraje důležitou roli ve formování kostní matrix, její mineralizaci a syntéze chondroitinsulfátu. Dále je nezbytný pro tvorbu gonadotropních hormonů (SLAVÍK a ILLEK, 2005). Mangan společně s mědí a kobaltem působí na tvorbu hemoglobinu a dozrávání erytrocytů. Dále se účastní na správné funkci centrálního nervového systému. Jeho přítomnost je nutná pro metabolismus vitamínů B1 a E.
30
Resorpce manganu probíhá ve dvanáctníku. Z trávicího traktu se však vstřebává pouhé jedno procento (SLAVÍK a ILLEK, 2005). Resorpci negativně ovlivňuje nadbytek draslíku, vápníku a fosforu v krmné dávce. Exkrece manganu probíhá žlučí a výkaly. Nedostatek manganu se projevuje bolestivostí kloubů, poruchami koordinace pohybů, sníženou potencí, únavou, nechutenstvím, suchou a rozpraskanou kůží. Projevem dlouhodobého nedostatku je ztráta sluchu a slepota. Zvýšený příjem manganu je dobře tolerován, ale současně snižuje vstřebávání zinku. Potřeba manganu pro dospělého koně se dle pozorování na jiných hospodářských zvířatech odhaduje na 40 mg/kg sušiny krmné dávky denně (MEYER a COENEN, 2003). Na mangan bohatým krmivem je luční tráva, seno a pšeničné otruby. Vhodným zdrojem manganu jsou bioplexy, kde je mangan vázán chelátovou vazbou na aminokyseliny a míra jeho resorpce dosahuje až 35 % (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Naopak ze síranu a uhličitanu manganatého se do těla vstřebává jen zanedbatelné množství.
Zinek -Zn Zinek obsahují všechny buňky organismu. Nejvyšší koncentrace je v cévnatce oka a prostatě. Vysoký podíl je také v kostní a svalová tkáni, kůži a jejích derivátech, pankreatu, játrech, ledvinách a varlatech. Zinek je součástí a aktivátorem řady enzymů. V biologických systémech bylo nalezeno více než 200 Zn-enzymů. Podílí se na syntéze proteinů a nukleových kyselin. Je nezbytný pro růst zvířat, procesy v kůži, tvorbu kožních útvarů. Ovlivňuje metabolismus skeletu a reprodukční funkce. Jako součást molekuly inzulínu zasahuje do energetického metabolismu. Zinek hraje významnou roli v imunitním systému organismu (SLAVÍK a ILLEK, 2005). Je nezbytný pro tvorbu leukocytů a jejich funkce. Zinek má také detoxikační účinky a je antagonistou kadmia a olova. Zinek je vstřebáván převážně v tenkém střevě - dvanáctníku. Jeho využitelnost z krmné dávky snižuje nadbytek vápníku, fosforu, železa, mědi, olova, kadmia, hrubé vlákniny a kyseliny fytinové. Zinek se vylučuje slinami, žlučí, pankreatickou a střevní šťávou, mlékem a výkaly. Potřeba zinku je u koní při běžném způsobu krmení zajištěna. Karence zinku omezuje tvorbu gonadotropních hormonů a působí změny na kůži a sliznici. Narušuje imunitní systém a tím způsobuje i vyšší výskyt průjmových a respiračních onemocnění. Škodlivost nadměrného příjmu zinku se váže na deficit mědi a nevyvolává specifické
31
příznaky. Akutní otrava zinkem působí slabost a nedokrvenost (KOŘÍNEK, 2005). Nadměrný příjem zinku u březích klisen vede k jeho deponaci v játrech plodu. MEYER a COENEN (2003) uvádí potřebu zinku pro koně 35 mg/kg sušiny krmné dávky. Zdrojem zinku jsou extrahované šroty, jetel červený, krmná řepa, melasa a cukrovka. Míra resorpce zinku ze síranové a oxidové formy je nízká – zpravidla do 15 %. Vhodnou dotační formou je organicky vázaný zinek na aminokyseliny, kde míra resorpce dosahuje až 60 % (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Takovým zdrojem je například zinkglycin.
Kobalt -Co Všechny tkáně a orgány živočichů obsahují velmi malé množství kobaltu. Přibližně polovinu představuje vitamín B12 (kobalamin). Významnou zásobárnou kobaltu jsou játra, dále se nachází ve svalech, slezině a plicích. Kobalt jako součást vitamínu B12 ovlivňuje řadu enzymů, účastní se krvetvorby, metabolismu bílkovin, aminokyselin, nukleových kyselin, lipidů a kyseliny propionové. Kobalt potlačuje růst Coli bakterií ve střevech a podporuje využití fosforu mikroorganismy. Ve dvanáctníku se vstřebává kobalt i vitamín B12 . Vstřebávání samotného kobaltu je velice malé (3 - 10 %), ve formě vitamínu B12 je míra resorpce podstaně vyšší. U koní se vitamín B12 také vytváří mikrobiální činností v kolonu. Kobalt ve formě vitamínu B12 se vylučuje žlučí do střeva, malé množství také močí. Nedostatek kobaltu a vitamínu B12 se projevuje u rychle se dělících buněk, např. u buněk krvetvorného systému (KOŘÍNEK, 2005). U zvířat vede výrazný deficit kobaltu k mikrocytární hypochromní anémii, změnám na kůži a pozastavení růstu. Nadbytek narušuje trávicí funkce, způsobuje depresi růstu, anorexii a snižuje využití živin (VESELÝ, cit. DOLEŽAL a kol., 2005). Potřeba kobaltu pro dospělého koně je dostatečně kryta tradičním krmením. Vysoká koncentrace kobaltu je v extrahovaných šrotech a sušených řepných řízcích. Vikvovité rostliny jsou bohatším zdrojem kobaltu, než stébelnaté. Jako minerální doplněk je nejčastěji používán síran kobaltnatý heptahydrát. Denní potřebu kobaltu pro všechny kategorie koní (0,1 mgCo/kg suš. krmné dávky) shodně uvádí TLUČHOŘ (cit. DUŠEK a kol., 1999) i MEYER a COENEN (2003).
32
Selen -Se Selen se stejně jako jód vyskytuje ve všech buňkách, tkáních i tekutinách živočichů. Nejvyšší obsah tohoto prvku je ve svalech, ledvinách, játrech a pankreatu. Účastní se řady biochemických reakcí. Spolu s vitamínem E je přirozeným antioxidantem, který chrání organely a buněčné membrány obsahující lipidy před oxidací reaktivními formami kyslíku (ROS). Selen je součástí enzymových i neenzymových detoxikačních systémů proti ROS. Funkční podobou selenu jsou selenoproteiny. Mezi nejdůležitější patří glutationperoxidáza (GSH-Px), thioredoxinreduktáza (TR), jódthyronin5-deiodináza a selenoprotein P (SLAVÍK a ILLEK, 2005). Selen také ovlivňuje metabolismus prostaglandinů a esenciálních mastných kyselin. Významně se podílí na imunitním systému organismu, zlepšuje baktericidní aktivitu neutrofilních granulocytů a produkci protilátek. Ovlivňuje vývoj a motilitu spermií, tím působí na reprodukci a plodnost. Na rozdíl od vitamínu E prochází selen přes placentární bariéru a je důležitý pro intrauterinní vývoj mláděte (SLAVÍK a ILLEK, 2005). Selen se vstřebává v tenkém i tlustém střevě, nejintenzivněji ve dvanáctníku. Vylučuje se močí, výkaly, dýcháním a mlékem. Projevy nedostatku selenu jsou velmi rozmanité. Zdravotní poruchy způsobené nedostatkem selenu jsou svalové potíže, lámavost kopytní rohoviny, náchylnost k infekcím, poruchy srdeční činnosti a poruchy vidění. Karencí selenu bývají nejvíce postižena hříbata od klisen, které neměly během březosti zajištěn dostatek tohoto prvku v krmné dávce. U hříbat se objevují degenerativní změny na srdeční svalovině a kostře. Vnějším projevem je bolestivost svalů, strnulá chůze, malátnost, potíže při otáčení hlavy při sání a zduřelé mízní uzliny. Nadbytek selenu vyvolává intoxikaci, která se prezentuje kroužkovitým zaškrcením kopyt, odrolováním rohoviny kopyt až jejich vyzouváním, vypadáváním žíní a malátností. Krmiva získána z rostlin pěstovaných na půdách písčitých, slatinných, s podložím ze zvětralé žuly a naplavenin a na půdách intenzivně hnojených, se vyznačují nízkým obsahem selenu. Vysoký obsah selenu má lněné semeno. Selen lze do krmné dávky přidávat
v podobě seleničitanu
sodného,
selenanu
sodného
i
selenomethioninu
(ZELENKA, cit. DOLEŽAL a kol., 2005). Potřeba selenu u dospělého koně se udává v rozmezí 0,1 - 0,12 mg/kg sušiny krmné dávky (MEYER a COENEN, 2003).
33
Jód - I Jód je součástí hormonů štítné žlázy, jejichž prostřednictvím se uplatňuje v metabolismu živočichů. Jód se v různé koncentraci nachází ve všech buňkách, tkáních a tekutinách organismu. Nejvíce je ho obsaženo ve štítné žláze (90 %), kde se podílí na tvorbě hormonu tyroxinu, který zasahuje do celkového metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. Jód také ovlivňuje vývoj srsti. Nadbytek vápníku a fosforu snižuje obsah jódu v krvi. Jód se resorbuje pouze ve formě jodidů. Vstřebávání probíhá v celé délce trávicího traktu, nejintenzivněji v tenkém střevě, ale také kůží a plicními sklípky. Úroveň resorpce jódu je ovlivněna působením řady látek, tzv. strumigenů, ke kterým náleží dusičnany, dusitany, glukosinoláty, kyanogenní glykosidy, huminové látky a izoflavony. Vysoká koncentrace strumigenních látek zvyšuje požadavky na příjem jódu (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Jód se vylučuje ledvinami, méně slinami, žlučí, žaludeční, střevní šťávou, potem a mlékem. Deficit jódu má za následek sníženou tvorbu tyroxinu a stimulaci sekrece tyreotropního hormonu hypofýzou. Následkem je hyperplazie štítné žlázy. U koní způsobuje nedostatek jódu kromě strumy nechutenství, latergii a vypadávání srsti. Deficit jódu v krmné dávce březích klisen může zpomalit růst plodu nebo způsobit potrat. Novorozená hříbata od těchto matek jsou netečná, trpí strumou, vodnatými otoky a deformacemi kostry. Březí klisny by proto neměly mít přístup k řepce, krmivům z ní pocházejícím ani k řepkové slámě, protože obsahují strumigenně působící glykosinoláty. Nadbytek jódu je u březích klisen stejně nebezpečný jako jeho nedostatek a projevuje se stejnými příznaky. Jako doplňku se doporučují jódované soli a moučky z mořských řas. Zvířatům se přidává jód ve formě jodidu draselného, sodného nebo jodičnanu vápenatého. TLUČHOŘ (cit. DUŠEK a kol., 1999) doporučuje denní dávka jódu u dospělého koně 0,1 mg I/kg sušiny krmné dávky, MEYER a COENEN (2003) 0,2 mg I/kg. Vyšší potřebu mají chovní a pracující koně.
Chróm - Cr Koncentrace chrómu v tkáních organismu je velmi malá, relativně nejvyšší je v játrech a ledvinách. Chróm zasahuje do metabolismu sacharidů, lipidů a bílkovin. Je součástí glukózotolerančního faktoru (GTF), který ovlivňuje aktivitu inzulínu. Chróm také
34
snižuje koncentraci cholesterolu
a triacylglycerolů
v krevní plazmě.
U zvířat
suplementovaných chrómem byla zjištěna nižší tvorba podkožního tuku, lepší růst a konverze živin (ILLEK, cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Chróm se účastní na snižování množství kyseliny mléčné při zvýšené fyzické námaze. Vstřebávání probíhá ve dvanáctníku, nejsnáze jako chróm organicky vázaný na aminokyseliny. Vylučuje se výkaly. Potřeba chrómu je nízká, zvyšuje se při stresové a fyzické zátěži. Nedostatek chrómu se v praxi vyskytuje výjimečně.
Molybden - Mo V organismu zvířat je obsah molybdenu velmi nízký. Nejvíce se ho nachází v kostní tkáni, kůži, svalech a játrech. Molybden je součástí enzymu xantioxidáza, který zasahuje do metabolismu purinů a dusíkatých látek. Je obsažen v erytrocytech a krevní plazmě. Resorpce molybdenu ze snadno rozpustných sloučenin probíhá v tenkém střevě. Nerozpustné sloučeniny molybdenu se sírou a mědí resorpci omezují. Přídavek síranů do krmných dávek silně snižuje obsah molybdenu v těle zvířat. Vylučování molybdenu se uskutečňuje ledvinami, méně močí a žlučí. Potřeba molybdenu je pro zvířata malá, většina krmných dávek kryje potřebu tohoto prvku. S nedostatkem či nadbytkem molybdenu se v praxi nesetkáme.
Fluór - F Fluór se vyskytuje ve velmi malém množství ve všech tkáních a orgánech, nejvíce ve sklovině zubů a skeletu. Resorpce je velmi proměnlivá dle množství fluóru v krmné dávce a pitné vodě. Probíhá převážně ve dvanáctníku. Exkrece se uskutečňuje prostřednictvím ledvin. Potřeba fluóru je velmi malá. Pouze výrazný deficit se projeví zpomalením růstu a sníženou kvalitou zubní skloviny. Déletrvající nadbytek vyvolá defekty zubní skloviny, vznik osteofytů na obratlech a kostech končetin. Nadbytek také může nastat při zkrmování nekvalitních fosfátů, např. superfosfátu (ZEMAN, HODBOĎ a MENDLÍK, 1997).
35
Organické formy stopových prvků Stopové prvky (mikroprvky) se koním většinou podávají ve formě oxidů, síranů, chloridů, uhličitanů aj. V rostlinách, tedy i krmivu, jsou však mikroprvky obsaženy ve formě organické ve vazbě na aminokyseliny a peptidy.Aby mohly být mikroprvky zvířecím organismem využity, je nutná jejich resorpce v trávicí traktu. Kritickým momentem při resorpci stopových prvků je jejich rozpustnost. Konvenční anorganické minerální doplňky jsou ionizovány – uvolňovány při velmi nízkém pH v žaludku, které mnohdy způsobuje vytváření nerozpustných komplexů, které jsou pro vstřebávání nedostupné a odcházejí výkaly ven z organismu. Mikroprvky v organické vazbě jsou ale elektricky neutrální, chráněné proti chemickým reakcím během trávení. Tato ochrana udržuje rozpustnost po celou dobu průchodem zažívacím traktem až po jejich absorpci (SLAVÍK a ILLEK, 2005). Proto se v současné době v krmivářském průmyslu a při sestavování krmných dávek jako možných zdrojů stopových prvků používají organické formy stopových prvků. Průmyslově lze organické formy stopových prvků vyrábět několika způsoby. Některé mikroorganismy (kvasinky rodu Saccharomyces) mají schopnost mikroprvky vázat do organických sloučenin, zabudovávat je do svých aminokyselin. Další možností je použití chelátových sloučenin, kde jsou minerály také ve vazbě na aminokyseliny, ale bílkoviny jsou rozštěpeny speciálními enzymy. Na vzniklé bílkovinné zbytky se poté mikroprvky naváží. Úspěšnost tohoto procesu je ale mnohonásobně menší. Nejúčinnější jsou mikroprvky vázané na aminokyseliny těl mikroorganismů - kvasinek (SLAVÍK a ILLEK, 2005). Stopové prvky jsou nejčastěji ve vazbě na aminokyseliny metionin, glycin a cystein. Organické formy stopových prvků jsou dobře využitelné všemi druhy zvířat, mají pozitivní vliv na zlepšení výkonnosti, vzhledu (chlupů, žíní, kůže), reprodukce (zabřezávání), zdravotního stavu aj. (ZEMAN, HODBOĎ a MENDLÍK, 1997). K výhodám organicky vázaných mikroprvků patří jejich vyšší stravitelnost a tím jejich nižší dávkování v porovnání s adekvátním dávkováním těchto prvků v anorganické formě. Vyšší stravitelnost působí na snižováním obsahu stopových prvků ve výkalech a přispívá ke zlepšování životního prostředí a k eliminaci reziduální zátěže potravinového řetězce (VESELÝ, cit. DOLEŽAL a kol., 2005).
36
2.2.5 Vitamíny Vitamíny jsou nízkomolekulární látky, které je nutné do organismu přivádět pro zabezpečení normálního fyziologického vývoje a životních pochodů zvířecího organismu (PJEŠČAK, cit. SOVA a kol., 1990). Obratlovci zpravidla nedovedou vitamíny syntetizovat (jedině z jejich prekurzorů – provitamínů), proto jsou odkázáni na jejich přívod krmivem nebo na přítomnost mikroflóry vlastního trávicího ústrojí, která vitamíny vytváří. Vitamíny nejsou zdrojem energie, ani strukturální složkou živé hmoty. V organismu zvířat se zabudovávají se do molekul enzymových kofaktorů, tím se uplatňují především jako katalyzátory četných enzymových procesů. Vitamíny mají vliv na zvyšování přírůstku živé hmotnosti, na využití krmiva a tím současně snižují jeho spotřebu, zvyšují odolnost proti vnějším vlivům, podporují reprodukční kondici a zvyšují biologickou hodnotu živočišných produktů (KRÁČMAR, cit. KOVÁČ a kol., 1989). Snížený příjem vitamínů vyvolává funkční poruchy organismu (hypovitaminózy). Při úplném nedostatku vitamínů dochází k avitaminóze. Rovněž jejich nadměrný příjem může vyvolat funkční změny organismu (hypervitaminózy). Vitamíny se rozdělují dle různých hledisek, nejčastěji dle jejich rozpustnost v lipidech a ve vodě. Liposolubilní jsou vitamíny A, D, E a K, hydrosolubilní jsou vitamíny skupiny B a vitamín C. Karnitin je látka, která patří do skupiny vitamínů B. Je derivátem kyseliny hydroxymáselné a je syntetizován za pomocí kyseliny askorbové z lyzinu a metioninu v hepatocytech. V biologickém systému se přirozeně vyskytuje pouze v L-formě. L-karnitin je u živočichů nutný pro přenos mastných kyselin do mitochondrií, zejména v srdečním a kosterním svalu. Při namáhavých sportovních výkonech (intenzivní trénink, závady) urychluje energetické využití tuků. Čím dříve se tuky zapojí do poskytování energie tělu, tím menší je míra okyselení tkání kyselinou mléčnou vzniklou degradací cukrů. L-karnitin zároveň omezuje katabolické procesy, kterými se odbourávají svalové bílkoviny. Produkce L-karnitinu je u vysoce využívaných zvířat pro tělesné potřeby nedostatečná, nízký je rovněž přívod krmivem, protože se L-karnitin v rostlinných krmivech vyskytuje pouze ve velmi malém množství (KACBUNDA, 2001). Zajištění
37
dostatečného přívodu L-karnitinu do organismu krmnými doplňky zlepšuje výkonnost koní při sportu i reprodukci.
2.2.7 Energie Všechny životní pochody, které probíhají v živočišném těle, jsou podmíněné přeměnou energie. Živočichové získávají energii potravou, tedy ve formě energie chemické. Živiny se v trávicím traktu postupně rozkládají mechanickými, chemickými a mikrobiálními procesy na své základní stavební kameny; sacharidy se rozloží na jednoduchý cukr zvaný glukóza, tuky se rozloží na mastné kyseliny a bílkoviny na aminokyseliny. Vzniklé produkty se vstřebávají střevní stěnou, jsou ihned využity nebo uloženy do zásob v játrech, svalech a tukové tkáni. Glukóza se uskladňuje v játrech a svalech ve formě glykogenu, mastné kyseliny se uskladňují ve formě triacylglycerolů v játrech, svalech a tukové tkáni. Určité množství volné glukózy a volných mastných kyselin se nachází přímo v krvi a je ihned k dispozici buňkám. Živočichové bílkoviny, či jejich stavební jednotky aminokyseliny, jako zdroj energie většinou nepoužívají, pouze v případě extrémního vyčerpání, při hladovění (když jsou spotřebovány veškeré zásoby cukrů a tuků v těle) a při nemocech. Energie přijatá v krmivu je postupně uvolňována a ukládána v makroergních vazbách adenosintrifosfátu neboli ATP, ze které jediné umí svalové (ale i jiné) buňky získat energii ke své činnosti, i pouhému svému životu. ATP je univerzální zdroj energie, je vytvořen a skladován ve všech buňkách, protože nemůže být přenesen z jedné buňky do druhé. Skládá se z adenosinu, ribózy a tří fosfátových skupin. V buňce se však může uskladnit pouze omezené množství ATP, takže si ho musí neustále znovu vyrábět z živin, které se k ní dostanou krví. Část energie krmiva se vylučuje nestrávená a nevyužitá ve výkalech, moči a plynech.
38
Hodnocení obsahu energie v krmivech pro koně Hodnocení obsahu energie v krmivech pro koně se udává v megajoulech stravitelné energie SEk dle vícenásobných regresních rovnic. Stravitelná energie je brutto energie krmiva zmenšená o celkový obsah energie ve výkalech. Ve výpočtu se zohledňuje obsah stravitelných organických živin – NL dusíkaté látky, T tuk, V vláknina a BNLV bezdusíkaté látky výtažkové. Příslušné koeficienty stravitelnosti zjišťujeme pro konkrétní krmivo v bilančním pokusu nebo z tabulkových hodnot. Rovnice dle DLG (1988) a CHACHULOWA (1991) zohledňuje všechny stravitelné živiny v gramech:
SEk (MJ) = 0,0230 * stravitelné dusíkaté látky + 0,0381 * stravitelný tuk + 0,0172 * stravitelná vláknina + 0,0172 * stravitelné bezdusíkaté látky výtažkové
MEYER (1990) stanovuje obsah energie v krmivu dle obsahu dusíkatých látek a vlákniny vyjádřených v gramech na kilogram sušiny:
SEk (MJ) = 11,10 + 0,0038 * stravitelné dusíkaté látky + 0,0184 * stravitelná vláknina - 0,0002 * stravitelná vláknina 2
Tento výpočet lze použít pouze na doplňkové krmné směsi pro koně zkrmované v množství 0,1 – 1,2 kg na 100 kg živé hmotnosti.
Potřeba energie Energetické požadavky se obvykle vyjadřují jako součet požadavků na záchovu a produkci. Energie krmiva musí zajistit denní záchovnou potřebu energie, potřebu energie na tvorbu tělesného tepla, u březích klisen na růst plodu a následně na tvorbu mléka a u sportovních koní na jejich výkon.
Potřeba energie pro záchovu Záchovná potřeba je definována jako množství živin požadovaných na udržení tělesné hmotnosti s nulovým přírůstkem i úbytkem. Dospělý kůň požaduje přibližně 14,24
39
MJ SEk na 100 kg ž.hm. (dle NRC, 1978). V České republice se u koně potřeba energie pro záchovu (ZPE) vyjadřuje vzhledem k jeho metabolické velikosti těla rovnicí: ZPE =(MJ/den) = H 0,75 * [0,552 + (0,0002 * H)]
(ZEMAN
a
TOMANOVÁ,
1995) - kde H je živá hmotnost zvířete v kg
Potřeba energie na práci Výše energetických požadavků u pracujících koní je podmíněna mnoha faktory, hlavně typem práce a pracovní intenzitou (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999). Práce je také přesun hmotnosti z jednoho místa na druhé. Potom tedy i pohyb koně (např. po pastvě) je vlastně prací. Normování potřeby energie pro tažné koně a koně sportovní se provádí na podkladě převodu práce na tepelnou energii. Teoretická čistá účinnost využití energie je 30 - 40 % (ZEMAN, HODBOĎ a MENDLÍK, 1997). Zbylá energie uniká v podobě tepla. Pro hodnocení potřeby energie při pracovní zátěži se v České republice používá tabulka z doporučení potřeby živin (ZEMAN a kol., 2005).
Potřeba energie v březosti Březost klisen trvá 11 měsíců. U březích klisen je potřeba zvýšeného příjmu energie vzhledem k rostoucímu plodu a tkáním mateřského těla až v poslední třetině březosti. Potřeba SEk na březost je obecně asi o 6 - 10 % vyšší, než je potřeba pro záchovu (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999).
Potřeba energie k produkci mléka Obsah energie v mléce klisny kolísá od 2,2 do 2,4 MJ v 1 kg mléka. Pro krmné dávky s větším obsahem objemné píce činí potřeba stravitelné energie 3,97 - 4,26 MJ na 1 kg mléka (ZEMAN, HODBOĎ a MENDLÍK, 1997). Obsah energie v mlezivu je vyšší než v mléce a obsah energie v mléce klesá s prodlužující se délkou laktace. Vrchol laktace je okolo 8. týdne po porodu, kdy může dosáhnout 24 - 30 kg mléka za den (TLUČHOŘ, cit. DUŠEK a kol., 1999).
Potřeba energie na růst Narozené hříbě teplokrevného koně dosahuje hmotnosti 40 - 60 kg. Denní přírůstky se zpočátku pohybují v rozmezí 1,2 - 1,3 kg, ve dvou měsících přírůstek klesá na 1 kg/den
40
a v půl roce na 0,6 kg/den. U rostoucího koně je využití stravitelné energie přibližně o 10% vyšší oproti koni dospělému. Obecně je v období růstu důležitější přísun proteinů (kvalita aminokyselin) než energie.
2.3 Stravitelnost živin Živinu přijatého krmiva (např. dusíkaté látky, tuk, vlákninu, bezdusíkaté látky výtažkové), která se nevyloučila výkaly, označujeme jako stravitelnou (ZELENKA, cit. DOLEŽAL a kol., 2005). Toto celkové množství odpovídá přibližně podílu krmiva, které pronikne do organismu střevní stěnou. Běžně se zjišťuje množství bilančně stravitelné živiny, kdy od obsahu v krmivu odečítáme celý obsah živiny ve výkalech. Někdy se používá synonymního termínu zdánlivě stravitelná živina. bilančně stravitelná živina = živina v krmivu - živina ve výkalech
Procentuální podíl bilančně stravitelné živiny z jejího celkového obsahu v krmivu nazýváme koeficientem bilanční (zdánlivé) stravitelnosti nebo zjednodušeně, i když méně přesně, jen koeficientem stravitelnosti (ZELENKA, cit. DOLEŽAL a kol., 2005).
bilančně stravitelná živina koeficient bilanční stravitelnosti =
x 100 živina krmiva
Při zjišťování bilanční stravitelnosti zanedbáváme skutečnost, že výkaly obsahují také živiny metabolického původu, které nepocházejí přímo ze zkoumaného krmiva, ale z organismu zvířete (např. z trávicích šťáv a z odloupaných buněk sliznice). Jestliže při vhodném uspořádání pokusu stanovíme obsah živin metabolického původu a pak od přijaté živiny odečteme jen nestrávenou živinu krmiva, zjistíme množství skutečně stravitelné živiny.
skutečně stravitelná živina = živina v krmivu – (celkový obsah živin ve výkalech – živina metabolického původu ve výkalech)
41
Procentuální podíl skutečně stravitelné živiny z celkového obsahu v krmivu nazýváme koeficientem skutečné stravitelnosti (ZELENKA, cit. DOLEŽAL a kol., 2005).
skutečně stravitelné živiny v krmivu koeficient skutečné stravitelnosti =
x 100 přijaté živiny
Pro charakteristiku stravitelnosti krmiva se obecně používá stravitelnost jeho organické hmoty. Organickou hmotu zjistíme laboratorně z rozdílu sušiny krmiva a popele. Nezanedbatelný vliv na stravitelnost organické hmoty náleží obsahu vlákniny a míře rozmělnění krmiva. Přitom vláknině náleží největší vliv. Obecně platí, že čím větší je obsah vlákniny v krmivu, tím nižší je jeho stravitelnost. Vláknina není jednotná látka, nýbrž je tvořena více složkami (celulóza, hemicelulóza, lignin, suberin). Čím vyšší podíl ligninu a suberinu je ve vláknině obsažen, tím nižší je její stravitelnost, neboť tyto látky, jež nejsou nabouratelné ani činností mikroorganismů, „pouzdrovitě obklopují“ zbývající živiny a ztěžují přístup tělních a mikrobiálních enzymů (ZEMAN a ŠAJDLER, 2003). Vliv obsahu vlákniny v krmivu (procento v sušině: x) na stravitelnost organické hmoty (Y; %) se dá obecně odhadnout dle rovnice : Y = 85,4 – 0,78 x U této rovnice se počítá s chybou do 7,6%. Podstatně přesnější určení stravitelnosti organické hmoty (Y; %) je možné, pokud je znám obsah ligninu v krmivu (ADL). S rovnicí (X = ADL, % sušiny) klesá chyba odhadu na 3,5%. Y (%) = 90,1 – 6,49 X Analýzy obsahu ADL v nejdůležitějších krmivech pro koně však nemusí být vždy k dispozici. Ostatní složky krmiva ovlivňují stravitelnost ve srovnání s vlákninou jen málo (ZEMAN a ŠAJDLER, 2003). Obsah vody v krmivu nemá na jeho stravitelnost primárně žádný vliv, ale u kašovitého krmiva či mladého zeleného krmení s extrémním obsahem vody může být trávení silně omezeno. Takové krmivo kůň méně intenzivně žvýká a je rychleji pasážováno žaludkem i tenkým střevem. Proces žvýkání suchého krmiva může být nahrazen mačkáním a šrotováním. Avšak u koní, kteří nehltají a mají plně vyvinutý, zdravý chrupem, není nutné.
42
2.3.1 Metody stanovení stravitelnosti živin
Stravitelnost krmiv zjišťujeme pokusy na zvířatech (in vivo) a pokusy v laboratorních podmínkách (in vitro). Při zjišťování stravitelnosti živin z krmných dávek metodou in vivo používáme nejčastěji klasickou a indikátorovou metodu. Obou metod lze použít k přímému i diferenčnímu stanovení stravitelnosti.
Klasická metoda Klasická metoda se používá při zjišťování stravitelnosti takových krmiv, při kterých se očekává stravitelnost organické hmoty od 55 do 75 %. ZEMAN, HODBOĎ a MENDLÍK, (1997) uvádí tuto metodu ke zjištění stravitelnosti jednotlivých živin, přičemž musí být splněna určitá kritéria pro dané krmivo (N-látky v rozmezí 10 - 20 %, maximálně 10 % tuku, vláknina v sušině 4 - 8 % aj.). Základním předpokladem této metody je individuální sledování spotřeby krmiv, evidence nedožerků, kvantitativní shromažďování výkalů a odběr vzorků pro analýzy. m krm . ž krm – m výk . ž výk koeficient bilanční stravitelnosti =
x 100 m krm .ž krm
kde
m – množství sušiny v gramech ž - obsah živiny v sušině v procentech index krm – v přijetém krmivu index výk – ve vyloučených výkalech
Indikátorová metoda Oproti předcházející metodě se při této metodě nemusí zjišťovat přesné množství přijatého krmiva a ani množství výkalů. Využívají se přirozené a chemické indikátory, např. lignin, oxid siřičitý, oxid chromitý, methoxylové skupiny, polyetylénglykol. Jsou to látky nestravitelné, neovlivňující výsledek trávení, zdravotní stav zvířete a přitom se snadno stanovují. Do krmné dávky se přidává asi 0,5 - 1,0 % indikátoru. Stravitelnost se vypočítá z indikátoru v přijatém krmivu a z koncentrace ve výkalech. Ve výkalech se vylučuje veškerý přijatý indikátor, z přijatých živin však jen živiny nestrávené. Poté můžeme vypočítat, kolik výkalů se vytvořilo z hmotnostní jednotky krmiva, jaký je poměr mezi množstvím krmiv spotřebovaných zvířetem a množstvím vyloučených výkalů,
43
množství vypité vody. Tato metoda je vhodná i při zjišťování pastvy a používá se také na stanovení příjmu sušiny z pastvy. Jinou metodou je užití popelovin nerozpustných ve 3 % HCl (tzv. písek) jako indikátoru. Základem je kvantitativní rozbor živin a popelovin v přijatém krmivu a ve výkalech (ZEMAN, HODBOĎ a MENDLÍK, 1997).
i krm . ž výk koeficient bilanční stravitelnosti = 100 -
x 100 i výk . ž krm
kde
i – obsah indikátoru v sušině v procentech ž – obsah živiny v sušině v procentech index krm – v krmivu index výk - ve výkalech
Diferenční metoda zjišťování stravitelnosti Diferenční metoda se používá při zjišťování stravitelnosti takových krmiv, při kterých se očekává stravitelnost organické hmoty nižší než 55 %, vyšší než 75 %. Jednoduchá diferenční metoda obsahuje dva pokusy. Tedy zjišťování stravitelnosti základní krmné dávky a zkoumané dávky, která obsahuje 60 - 70 % zkoumaného krmiva. Substituční diferenční metoda porovnává stravitelnost krmné dávky s obsahem 10 - 15 % zkoumaného krmiva a s obsahem asi o 25 - 30 % vyšším. Regresní diferenční metoda je založena na odstupňovaném přidávání zkoumaného krmiva ke konstantnímu množství základního krmiva (PAJTÁŠ, cit. KOVÁČ a kol., 1989).
Metoda in situ Touto metodou se stanovuje stravitelnost malého množství krmiva uzavřeného do silonového pytlíku vloženého do určité části trávicího traktu. Metoda se užívá u přežvýkavců jako inkubace vzorku krmiva v kanylovaném bachoru.
Metody zjišťování stravitelnosti in vitro Pokusy s bilanční látkovou stravitelností na zvířatech jsou velmi náročné. Některé případy stravitelnosti se proto stanovují v laboratorních podmínkách (in vitro). Nejčastější in vitro metodou se stanovuje trávení dusíkatých látek pepsinem. Laboratorní výsledky jsou všeobecně vyšší než při pokusech na živých zvířatech.
44
3. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo zjistit zdánlivou stravitelnost živin z krmné dávky pro koně. Sledovanými živinami byli sušina, popel a jednotlivé minerální látky. Krmné dávky obsahovaly různé odrůdy ovsa a rozdílné zastoupení lupiny. Zjištěné koeficienty stravitelnosti jednotlivých živin jsme porovnávali s výsledky dosahovanými v pokusech jiných autorů. Ke sledování stravitelnosti živin jsme použili bilanční pokusy na šesti koních, ve kterých jsme stanovovali indikátorovou metodou stravitelnost živin. Indikátorem byl oxid chromitý.
4. MATERIÁL A METODIKA Ve dvou bilančních pokusech jsme sledovali stravitelnost vybraných živin (sušiny, popela a jednotlivých minerálních látek). Vlastní pokusy se uskutečnily na ŠZP Žabičce na skupině šesti sportovních koní o průměrné hmotnosti 558 ± 67,5 kg. Rozdíl mezi nejtěžším a nejlehčím koněm byl 164 kg. Věk koní byl v rozmezí 6 - 18 let v pokusu s různými odrůdami ovsa v KD, resp. 7 - 19 let v pokusu s rozdílným zastoupením lupiny v KD. Jednalo se o koně plemene český teplokrevník a anglický plnokrevník. Stručná charakteristika jednotlivých koní je popsána v Tab. 1 a 2. Každý z pokusů zahrnoval celkem 3 bilanční cykly, přičemž cyklus trval 14 dnů. V přípravném období, které probíhalo po dobu 9 dnů, si koně navykali na novou krmnou dávku. Vlastní bilance trvala vždy 5 dnů. Pokusy probíhaly vždy v zimním období, kdy je koním zkrmována jednoduchá krmná dávka (seno, směs) a bylo zajištěno stelivo z pilin, které koně nekonzumují. Testované krmné dávky byly tvořeny příslušnou krmnou směsí (složení směsí viz. Tab. 3 - 5) a lučním senem. Přípravek „Vian ultra-dry“ byl použit pro zvýšení pevnosti granulí. Pokusné krmné dávky byly sestaveny podle zásad, které popisují ZEMAN a kol. (2002) tak, aby s ohledem na zátěž vykonávanou během pokusu plně uspokojovaly nároky koní na živiny a energii.
45
V prvním pokusu OVES se pokusné krmné dávky vzájemně lišily rozdílnými typy ovsa; oves černý (Avesta a Noire) a oves žlutý. V tomto pokusu jsme si jednotlivé krmné dávky pro snazší orientaci pojmenovali dle počátečních písmen zařazených typů ovsa; A – oves černý odrůda Avesta, N – oves černý odrůda Noire, O – oves žlutý. Ve druhém pokusu LUPINA byly testovány krmné dávky s různým zastoupením lupiny (0; 7 a14 %). Jednotlivé krmné dávky jsme nazvali dle množství zastoupené lupiny v krmné dávce; Lu 0 – 0 % lupiny, Lu 7 – 7 % lupiny, Lu 14 – 14 % lupiny. Koně byli rozděleni do dvojic, každá dvojice byla v daném cyklu krmena jedním typem krmné dávky. Koně se krmili 2x denně (v 7°° a 17°° hod.). Granulované směsi byly podávány do žlabu. Pokusné krmné směsi byly koňmi přijímány beze zbytku. Seno bylo z důvodu kontroly spotřebovaného množství zvířatům podáváno v síťkách zavěšených v rohu boxu. Spotřeba sena byla sledována s přesností 0,1 kg. Průměrný denní příjem pokusných krmných dávek je uveden v Tab. 8 a 9. Během obou pokusů byli koně ustájeni v individuálních boxech. Voda byla volně přístupná z automatických napáječek, popř. z kbelíků. Před začátkem pokusů byly odebrány vzorky krmiv a byly u nich provedeny rozbory na obsah živin. Výkaly byly průběžně sbírány do plastikových pytlů, konzervovány chloroformem a jedenkrát denně homogenizovány. Odebrané vzorky byly předsoušeny v sušárně při teplotě 50 - 60°C. Usušené vzorky jsme jemně rozemleli tak, aby celý rozborový vzorek po úpravě prošel beze zbytku sítem s kruhovými otvory průměru 1 mm. Obsah živin byl stanoven dle weendské analýzy krmiv, kterou se stanovuje obsah vody, dusíkatých látek, vlákniny, tuku a popelovin. Pro výpočet koeficientů zdánlivé stravitelnosti byla zvolena indikátorová metoda, jako indikátor sloužil oxid chromitý (inertní látka - veškerý přijatý indikátor se vyloučí ve výkalech; z přijatých živin se vyloučí pouze nestrávené). Veškeré analýzy a chemická stanovení byly provedeny podle zásad, které uvádějí KACEROVSKÝ a kol. (1990) a Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 457/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků.
46
5. VÝSLEDKY A DISKUSE Ve dvou bilančních pokusech jsme sledovali stravitelnost vybraných živin (sušiny, popela a jednotlivých minerálních látek). Zvířata v každém pokusu dostávala 3 typy krmných dávek se stejným obsahem minerálních prvků.
V prvním pokusu OVES se pokusné krmné dávky tvořené lučním senem a granulovanými krmnými směsmi vzájemně lišily rozdílnými typy ovsa; oves černý (Avesta a Noire) a oves žlutý. V tomto pokusu jsme si jednotlivé krmné dávky pro snazší orientaci pojmenovali dle počátečních písmen zařazených typů ovsa; A – oves černý odrůda Avesta, N – oves černý odrůda Noire, O – oves žlutý. Ve druhém pokusu LUPINA byly pokusné krmné dávky sestaveny z lučního sena a granulovaných krmných směsí s různým zastoupením lupiny (0; 7 a 14 %). Jednotlivé krmné dávky jsme nazvali dle množství zastoupené lupiny; Lu 0 – 0 % lupiny, Lu 7 – 7 % lupiny, Lu 14 – 14 % lupiny. Složení použitých krmných směsí je uvedeno v Tab. 3 a 4. Složení minerální doplňkové směsi Mikros VDK je patrné z tabulky číslo 5. Obsah živin v 1 kg krmné dávky v původní hmotě v jednotlivých bilančních pokusech je uveden v Tab. 6 a 7. Denní příjem krmiv v sušině a původní hmotě je patrný z Tab. 8 a 9.
Průměrný denní příjem sušiny z krmných dávek (KD) obsahující různé zastoupení lupiny byl vždy nižší než v pokusu s ovsem. Ze všech variant krmných dávek s ovsem koně denně přijali v průměru 13,20 kg sušiny, z krmných dávek s lupinou 12,27 kg. Suma denně v průměru přijatých krmiv krmné dávky O byla 13,11 kg absolutní sušiny, u krmní dávky A byla nepatrně vyšší (13,23 kg) stejně jako u krmné dávky N (13,20 kg). Průměrný denní příjem sušiny byl u KD Lu 0 byl vůbec nejnižší 12,14 kg, u KD Lu 7 12,50 kg a u KD Lu 14 byl 12,43 kg. Denní příjem sušiny pro dospělého koně vykonávajícího střední práci doporučuje OTT (1993) v rozsahu 1,75 - 2,5 % živé hmotnosti, GEH (1994) udává 1,5 až 2,4 % živé hmotnosti. Průměrný denní příjem sušiny v pokusu s KD obsahující různé odrůdy ovsa byl 2,36 % živé hmotnost, v pokusu s rozdílným zastoupením lupiny v krmné dávce byl denní příjem sušiny 2,2 %, tzn. že vždy odpovídal citovaným doporučením. Průměrné denní příjmy sušiny a sledovaných živin z KD u jednotlivých koní jsou uvedeny v Tab. 10 a 11.
47
Koeficienty zdánlivé stravitelnosti živin z KD obsahujících různé odrůdy ovsa jsou obsaženy v tabulkách č. 12 až 16 a grafu č.4, z KD obsahujících rozdílné množství lupiny v tabulkách č. 18 až 22 a grafu č.5. V Tab. 17 a 23 jsou souhrnné výsledky stravitelnosti sledovaných živin u jednotlivých koní z pokusů OVES a LUPINA; s variantami krmných dávek různých odrůd ovsa, resp. rozdílného zastoupení lupiny v KD. Minimální, maximální a průměrné hodnoty koeficientů stravitelnosti sledovaných živin z pokusu s odrůdami ovsa jsou patrné z grafu č. 2, z pokusů s rozdílným množstvím lupiny jsou zaznamenány v grafu č. 3. Průměrné, maximální a minimální hodnoty koeficientů stravitelnosti sledovaných živin z obou pokusů jsou zaznamenány v tabulce č.24 a v grafu č. 1.
Průměrný koeficient stravitelnosti sušiny z KD obsahujících různé odrůdy ovsa byl 79,00 ± 3,48 %, z KD obsahujícím lupinu 70,03 ± 4,65 %. Celkový průměr zdánlivé stravitelnosti sušiny v obou pokusech dosáhl 74,51 ± 6,09 %. Naše hodnota koeficientu stravitelnosti sušiny je vyšší o 12,51 % oproti výsledkům, kterých dosáhl PAGAN (1998). Jeho hodnota koeficientu sušiny kolísala od 57,4 do 66,60 % s průměrem 62 %. ŠAJDLER a ZEMAN (2005) ve svých pokusech s lupinou zjistili průměrnou stravitelnost sušiny 56,70 % a 75,95 % v pokusech se stejnými odrůdami ovsa, jaké byly zkrmovány v našich KD (jako indikátoru použili popel nerozpustný v 3M HCl). HOMOLKA, KUDRNA a PLUHAŘOVÁ (1995) dosáhli průměrné stravitelnosti sušiny v pokusu na skupině Českých teplokrevníků 58,68 %.
Průměrný koeficient stravitelnosti popela z obou pokusů byl 63,67 ± 7,99 %, resp. u pokusu s různými odrůdami ovsa v KD 69,36 ± 5,54 %, u pokusu s různými koncentracemi lupiny v KD 57,97 ± 5,66 %. Koeficient stravitelnosti popela v našem pokusu byl o 20,37 % vyšší, než jakého dosáhl PAGAN (1998). Ve svém pokusu zjistil koeficient stravitelnosti popela v rozmezí 30,60 – 56,00 % s průměrem 43,30 %.
Koeficienty stravitelnosti minerálních prvků u jednotlivých koní z pokusu OVES je zaznamenána v Tab. 14 až 17 a z pokusu LUPINA v Tab. 20 až 23.
48
Stravitelnost vápníku v pokusu s různými odrůdami ovsa v KD byla v průměru 73,05 ± 2,29 %, v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD 70,85 ± 2,17 %. Celková zdánlivá stravitelnost vápníku z obou pokusů činila 71,95 ± 4,19 % s rozmezím 64,23 % až 80,19 %. PAGAN (1998) ve svém pokusu zjistil stravitelnost vápníku v rozmezí 29,70 až 58,3 % o průměru 44,00 %. Naše hodnota je o 27,95 % vyšší. TLUČHOŘ (cit. DUŠEK a kol., 1999) uvádí stravitelnost vápníku 55 - 75 %. Dle práce ZEMEN, HODBOĎ a MENDLÍK (1997) je stravitelnost vápníku z rostlinných krmiv 40 až 60 %. FRAPE (1998) udává stravitelnost vápníku 45 - 70 %. Stejné rozmezí hodnot stravitelnosti vápníku u koní uvádí PAPEŠOVÁ a POLÁŠEK (1994). Van DOORN, EVERETS, WOUTERSE a BEYNEN (2004) prováděli pokus na skupině 8 dospělých koní, u nichž sledovali změnu stravitelností minerálních prvků po přidání enzymu fytázy do KD. Aplikací fytázy do krmné dávky se zvýšila zdánlivou stravitelnost vápníku o 26,4 až 31,5 %. Z výsledků plyne závěr, že přidání fytázy do krmné dávky má větší vliv na stravitelnost vápníku oproti stravitelnosti fosforu. Autoři doporučují přidání fytázy do diet bohatých na fytáty, kde enzym může zvýšit stravitelnosti vápníku. Průměrná zdánlivá stravitelnost fosforu zjištěná z obou našich pokusů činila 52,31 ± 11,14 % a kolísala od 30,05 % do 71,17 %. Průměrná stravitelnost fosforu v pokusu s různými odrůdami ovsa v KD byla 60,63 ± 5,29 % a 43,99 ± 6,47 % v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD. PAGAN (1998) zjistil velice nízký koeficient stravitelnosti fosforu (8,9 %). TLUČHOŘ (cit. DUŠEK a kol., 1999) uvádí stravitelnost fosforu 35 až 55 % shodně se studií PAPEŠOVÁ a POLÁŠEK (1994). FRAPE (1998) popisuje stravitelnost fosforu z dikalcium fosfátu a kostní moučky v rozmezí 45 - 50 %. PAGAN (2000) poukazuje na značně nižší skutečnou stravitelnost fosforu u koní o hodnotě 25,2 %. STEPHENS, POTTER, GIBBS a HOOD (2004) sledovali ve skupině 24 ročků anglického plnokrevníka stravitelnost fosforu, vápníku a hořčíku dle doby (dnů) trvání dostihového tréninku. V pokusu nebyla zjištěna závislost absorpce a retence fosforu dle dnů trvání tréninku, průměrná stravitelnost fosforu byla od 94 do 98 %.
Průměrná stravitelnost sodíku v pokusu s různými odrůdami ovsa v KD byla 71,36 ± 10,95 %, v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD byla zjištěna stravitelnost podstatně nižší, tj. 41,52 ± 11,05 %. Minimální hodnota 14,38 % byla zjištěna u KD Lu 14, maximální hodnotu 92,11 % jsme zjistili u KD Avesta. Průměrná zdánlivá stravitelnost
49
sodíku z obou našich pokusů byla 56,44 ± 22,56 %. Podstatně vyšší zdánlivou stravitelnost sodíku zjistil ŠAJDLER (2005) v pokusech se stejnými odrůdami ovsa 94,04 % a v pokusu se stejným zastoupením lupiny v KD 89,18 %, který při provádění bilančních pokusů použil jako indikátor popel nerozpustný v 3M HCl. HENRY, AMMERMAN, BAKER a LEWIS (1995) sledovali stravitelnost Na a Cl u různých druhů hospodářských zvířat, u koní zjistili stravitelnost v rozmezí 70 až 95 %. DŰNGELHOEF a DŰNGELHOEF (2004) uvádí míru stravitelnosti sodíku u koní shodně s prací FRAPE (1998) do 95 %. Dle PAPEŠOVÉ a POLÁŠKA (1994) se využitelnost sodíku u koní pohybuje mezi 78 – 99 %.
Průměrná stravitelnost hořčíku v pokusu s různými odrůdami ovsa v KD byla 73,21 ± 4,00 % a v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD byla 56,13 ± 7,47 %. Koeficient stravitelnosti hořčíku kolísal v rozmezí 37,82 % až 81,88 %. Průměrná stravitelnost hořčíku z obou pokusů byla 64,67 ± 11,47 %.O 27,27 % nižšího koeficientu stravitelnosti dosáhl PAGAN (1998). Ve svém pokusu zjistil průměrnou stravitelnost hořčíku 37,40 % s rozmezím 28,30 až 46,50 %. TLUČHOŘ (cit. DUŠEK a kol., 1999) uvádí stravitelnost hořčíku 30 - 60 %, FRAPE (1998) udává stravitelnost hořčíku z anorganických zdrojů (oxid hořečnatý, sulfát hořečnatý a uhličitan hořečnatý) 70 %. BRIGGS (2001) uvádí stravitelnost hořčíku u koní v rozmezí 25 – 75 %.
Nejvyšší průměrný koeficient stravitelnosti ze všech sledovaných minerálních látek v obou pokusech byl zjištěn u draslíku, tj. 82,18 ± 5,61 % s rozmezím 69,85 % až 92,17 %. Průměrná stravitelnost draslíku v pokusu s různými odrůdami ovsa v krmné dávce byla 85,82 ± 3,55 %, v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD 78,55 ± 3,84 %. V krmné dávce obsahující odrůdu ovsa Noire byla také zjištěna absolutně nejvyšší hodnota ze všech koeficientů stravitelnosti právě u koeficientu stravitelnosti draslíku (92,17 %). Zjištěné hodnoty jsou vyšší, než uvádí jiní autoři. FRAPE (1998) udává precekální stravitelnost draslíku 52 až 74 %. PAGAN (2000) poukazuje na snadnou stravitelnost draslíku z většiny koňských diet okolo 75 %. Průměrná stravitelnost mědi v pokusu s různými odrůdami činila 73,76 ± 6,54 %, v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD byla 47,64 ± 3,91 %. Průměrná stravitelnost mědi z obou pokusů byla 60,70 ± 16,55 % Maximální hodnoty 86,93 % bylo dosaženo v pokusné krmné dávce obsahující odrůdu ovsa černého Avesta, naopak minimální
50
hodnoty 33,15 % v krmné dávce Lu 7. Naše minimální hodnota se téměř shoduje s hodnotou koeficientu stravitelnosti mědi 30,10 %, které dosáhl PAGAN (1998). ILLEK (cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003) uvádí stravitelnost mědi 10 až 30 %. HOYT, POTTER, GREENE a ANDERSON (1995) sledovali stravitelnost mědi u skupiny miniaturních koní – valachů, zjistil stravitelnost v rozpětí 42,2 až 50,7 %. Z absorbované mědi bylo 89 až 94% mědi v tělech koní zadrženo. HOYT a kol. (1995) dále nezaznamenali zvýšenou stravitelnost mědi v závislosti na rostoucím množství zinku v krmné dávce. Zdánlivou stravitelnost mědi v rozmezí 14 – 50 % (o průměru 28 %) zjistili ELLIS a HILL (2005). Průměrná stravitelnost železa z obou pokusů činila 57,84 ± 14,80 %, rozdíl mezi minimální (19,04 %) a maximální hodnotou (79,88 %) byl 60,84 %. Průměrná stravitelnost železa v pokusu s různými odrůdami ovsa byla 65,69 ± 11,21 %, v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD byla 49,98 ± 6,16 %. Podobných výsledků zdánlivé stravitelnosti železa dosáhl ŠAJDLER (2005) v pokusu se stejnými odrůdami ovsa 68,77 %, v pokusu se stejným množstvím lupiny v KD 44,33 %, jako indikátor použil popel nerozpustný v 3M HCl. BRIGGS (2001) uvádí stravitelnost železa v rozmezí 2 – 20 %. ILLEK (cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003) udává míru resorpce do 10 %.
Průměrná stravitelnost manganu v pokusu s různými odrůdami ovsa byla 61,76 % ± 2,78 % a v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD byla téměř poloviční, tj. 30,94 % se směrodatnou odchylkou 11,89 %. V krmné dávce obsahující 0,01 % lupiny byla také zjištěna absolutně nejnižší hodnota ze všech koeficientů stravitelnosti právě u koeficientu stravitelnosti manganu (2,98 %). Nejvyšší koeficient stravitelnosti manganu (78,81 %) byl zaznamenán u KD obsahující odrůdu ovsa černého – Avesta. Průměrná zdánlivá stravitelnost manganu zjištěná z obou pokusů činila 46,35 ± 22,28 %. Dle práce PAGAN (1995) je koeficient stravitelnosti manganu pouze 8,90 %, tedy hodnota o 37,45 % nižší.Také ŠAJDLER (2005) zjistil odlišnou zdánlivou stravitelnost manganu. V pokusech se stejnými odrůdami ovsa dosáhl hodnoty 52,48 % a 40,74 % v pokusu se stejným zastoupením lupiny v KD, jako indikátoru použil písek (popel nerozpustný v 3M HCl). ILLEK (cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003) uvádí stravitelnost manganu vázaného na aminokyseliny 35 %.
51
Průměrná stravitelnost zinku z obou pokusů činila 63,01 ± 12,86 % a kolísala v rozsahu 26,64 % až 79,64 %. Průměrná stravitelnost zinku v pokusu s různými odrůdami ovsa byla 71,13 ± 3,85 %, v pokusu s rozdílným množstvím lupiny v KD byla nižší, tj. 54,89 ± 7,06 %. O 34,49 % nižší byla maximální hodnota koeficientu stravitelnosti zinku, které ve svých pokusech dosáhl PAGAN (1998). TLUČHOŘ (cit. DUŠEK a kol., 1999) udává stravitelnost zinku 30 až 60 %. ILLEK (cit. JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003) uvádí stravitelnost organicky vázaného zinku na aminokyseliny 60 %. Koeficienty stravitelnosti některých minerálních látek často souvisí s hodnotou stravitelnosti energie v krmivu. V pokusu OVES byly minimální rozdíly v hodnotách stravitelnosti energie. Z krmné dávky obsahující oves černý Avesta byla zjištěna průměrná stravitelnost energie 76,21 %, z KD obsahující oves černý Noire 76,68 % a z KD obsahující oves žlutý 76,90 %. MJ/kg. V pokusu LUPINA byla vždy zaznamenána nižší stravitelnost energie než v pokusu s různými odrůdami ovsa, z KD Lu 0 55,50 %, Lu 7 57,71 % a nejnižší hodnota byla zjištěna v KD Lu 14 45,95 %.
Nejnižší průměrné koeficienty stravitelnosti všech sledovaných živin z KD v pokusu s odrůdami ovsa byly zjištěny (s výjimkou u stravitelnosti Na) u směsi s obsahem ovsa žlutého, nejvyšší u ovsa černého Noire, pouze stravitelnosti mědi, železa a zinku byli nejvyšší u směsi s ovsem černým Avesta. U krmných dávek s lupinou pravděpodobně nejsou maximální, minimální a průměrné koeficienty stravitelnosti všech sledovaných živin v jednoznačné souvislosti s množstvím lupiny v KD. Různé hladiny obsahu lupiny v krmných dávkách tedy neměly vliv na zvyšování nebo snižování koeficientů stravitelnosti sledovaných živin. U KD obsahující 0,01 % lupiny byly nejnižší hodnoty stravitelnosti zaznamenány u sušiny, popela, vápníku, fosforu, sodíku a draslíku. Nejvyšší stravitelnost minerálních látek této KD jsme zjistili u hořčíku, mědi a zinku. KD obsahující 7 % lupiny prokázala nejnižší koeficienty stravitelnosti u hořčíku, mědi a manganu, nejvyšší u popela, vápníku a železa. Krmná dávka s obsahem lupiny 14 % měla nejnižší koeficienty stravitelnosti u železa a zinku, naopak nejvyšší koeficienty stravitelnosti u sušiny, fosforu, sodíku, draslíku a manganu.
52
6. ZÁVĚR Ve dvou bilančních pokusech jsme sledovali bilanční stravitelnost vybraných minerálních látek. Do pokusů prováděných v pokusné stáji MZLU v Žabčicích jsme zařadili 2 x 6 koní domácího chovu (ČT +A1/1). Zvířata v každém pokusu dostávala 3 typy krmných dávek se stejným obsahem minerálních prvků. V pokusu OVES jsme ověřovali zařazení 3 typů ovsa - oves černý (odrůdy NOIRE a nebo AVESTA) a oves žlutý, do krmné směsi. V průběhu bilančního období jsme sbírali výkaly a sledovali denní příjem krmiv (živin). Zjistili jsme, že koeficient stravitelnosti vápníku činil 73,05 ± 2,29 %, fosforu 60,63 ± 5,29 %, sodíku 71,36 ± 10,95 %, hořčíku 73,21 ± 4,00 %, draslíku 85,82 ± 3,55 %, mědi 73,76 ± 6,54 %, železa 65,69 ± 11,21 %, manganu 61,76 % ± 2,78 % a u zinku 71,13 ± 3,85 %. V pokusu LUPINA jsme ověřovali zařazení 3 hladin semen lupiny (0,01; 7 a 14 %), do krmné směsi. V průběhu třítýdenního bilančního období jsme denně sbírali výkaly a sledovali příjem krmiv (živin). Zjistili jsme, že v pokusu LUPINA byl koeficient stravitelnosti Ca 70,85 ± 2,17 %, fosforu 43,99 ± 6,47 %, sodíku 41,52 ± 11,05 %, hořčíku 56,13 ± 7,47 %, draslíku 78,55 ± 3,84 %, mědi 47,64 ± 3,91 %, železa 49,98 ± 6,16 %, manganu 30,94 % ± 11,89 % a zinku 54,89 ± 7,06 %. Průměrné koeficienty stravitelnosti minerálních prvků zjištěné v obou pokusech byly: Ca 71,95 % (min. 64,23 % až max. 80,19 %), P 52,31 % (min. 30,05 % až max. 71,17 %), Na 56,44 % (min. 14,38 % až max. 92,11 %), Mg 64,67 % (min. 37,82 % až max. 81,88 %), K 82,18 % (min. 69,85 % až max. 92,17 %), Cu 60,70 % (min. 33,15 % až max. 86,93 %), Fe 57,84 % (min. 19,04 % až max. 79,88 %), Mn 46,35 % (min. 2,98 % až max. 78,81 %), Zn 63,01 % (min. 26,64 % až max. 79,64 %). Složení pokusných směsí nemělo významný (P < 0,05) vliv na koeficienty stravitelnosti jednotlivých minerálních prvků z krmné dávky.
53
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY §
BRIGGS, K.: Amazing minerals [online]. 2001, [cit. 2006-02-15]. Dostupné z WWW:
.
§
DOBRORUKA, L. J. – KHOLOVÁ, H.: Zkrocený vládce stepi, Praha: Panorama, 1992. s 256. ISBN 80-7038-229-5.
§
DOLEŽAL, P. – FAJMANOVÁ, E. – PROCHÁZKOVÁ, J. – VESELÝ, P. – ZELENKA, J. – ZEMAN, L.: Výživa zvířat a nauka o krmivech (cvičení). MZLU Brno, 2005. 292 s. ISBN 80-7157-786-3.
§
Van DOORN, D. A. - EVERETS, H. – WOUTERSE, H. – BEYNEN, A. C.: The apparent digestibility of phytate phosphorus and the influence of supplemental phytase in horses. Journal of Animal Physiology and Animal Nutrition, 2004, 82 (6): 17561763.
§
DŰNGELHOEF, I. – DŰNGELHOEF, M.: Das Kompendium Pferdefütterung mit System. Höveler – Fachinformation Tierernährung, 2te entweiterte Auflage, Blattin, 2004.
§
DUŠEK, J. - MISAŘ, D. – MÜLLER, Z. – NAVRÁTIL, J. – RAJMAN, J. – TLUČHOŘ, V. – ŽLUMOV, P.: Chov koní. Praha: Nakladatelství Brázda, s.r.o., 1999. 352 s. ISBN 80-209-0282-1.
§
ELLIS, A. D. – HILL, J.: Nutritional physiology of the horse. Nottingham University Press, UK, 2005. s. 361. ISBN 1-897676-46-8.
§
FRAPE, D.: Equine Nutrition and Feeding. Blackwell Science Ltd., Osney Mead Oxford, 1998. ISBN 0-632-04105-6.
§
GEH: Empfehlungen für Energie- und Nährstoffversorgung des Pferdes. DLG-Verlag, Frankfurt/Main, 1994.
§
HENRY, P. R. – AMMERMAN C. B. – BAKER, D. H. – LEWIS, A. J.: Sodium and chloride
bioavailability.
Bioavailability-of-nutrients-for-animals:-amino-acids,-
minerals,-and-vitamins. Academic Press; San Diego; Department of Animal Science, University of Florida, USA. 1995, s.337-348. §
HOMOLKA, P. – KUDRNA, V. – PLUHAŘOVÁ, H.: Stravitelnost živin a energie krmných dávek u Českého teplokrevníka. Živočišná výroba, 1995, č.2, roč. XL, s. 7578. ISSN 086-3562.
54
§
HOWE, S.: The Horse´s Digestive System [online]. 2005, [2006-02-15]. Dostupné z WWW: .
§
HOYT, Z. K. – POTTER, G. D. – GREENE, L. W. – ANDERSON, J. G.: Copper balance in Miniature Horses fed varying amounts of zinc. Journal of Equine Veterinary-Science, 1995, (15): 8, 357-359.
§
JELÍNEK, P. – KOUDELA, K. a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat. MZLU Brno, 2003. 414 s. ISBN 80-7157-644-1.
§
KACBUNDA, L.: L-karnitin: látka, která posunuje hranice výkonu. Jezdectví, 2001, č.6, roč. IL, s.22-23. ISSN 1210-5406.
§
KACEROVSKÝ, O. – BABIČKA, L. – BÍRO, D. – HEGER, J. – JEDLIČKA, Z. – LOHNISKÝ, J. – MUDŘÍK, Z. – ROUBAL, P. – SVOBODOVÁ, M. – VENCL, B. – VRÁTNÝ, P. – ZELENKA, J.: Zkoušení a posuzování krmiv. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1990. s. 216. ISBN 80-209-0098-5.
§
KOŘÍNEK, D.: Neviditelné látky s viditelným účinkem. Jezdectví, 2005, č. 9, roč. LIV, s.74-77. ISSN 1210-5406.
§
KOVÁČ, M. – ČUPKA, V. – KACEROVSKÝ, O. – KRÁČMAR, S. – LABUDA, J. – PAJTÁŠ, M.: Výživa a kŕmenie hospodárskych zvierat. Bratislava: Príroda, 1989. 536 s. ISBN 80-07-00030-5.
§
MARVAN, F. – HAMPL, A. – HLOŽÁNKOVÁ, E. – KRESAN, J. – MASSANYI, L. – VERNEROVÁ, E.: Morfologie hospodářských zvířat. ČZU Praha a MZLU Brno, 1998. 328 s. ISBN 80-209-0273-2.
§
MEYER, H. – COENEN, M.: Krmení koní. Bánská Bystrica: Tlačiarne BB, spol. s r.o., 2003. 256 s. ISBN 80-249-0264-8.
§
NEUMANN, S. – KOŘÍNEK, O.: Minerální lizy: vhodný doplněk minerálních lizů na pastvě. Náš chov, 2005, č. 3, roč. LXV. s. P6 – P7. ISSN 0027-8068.
§
OTT, E. A.: Dietary nutrient allowances for horses. Feedstuffs Reference Issue, 1993. No. 30, s. 80 - 83.
§
PAGAN, J. D.: Advances in Equine Nutrition. Kentucky Equine Research Inc., Versailles, Kentucky, USA, 1998. 564 s. ISBN 1-897676-83-2.
§
PAGAN J. D.: Recent Advances in Equine Nutrition Research. From Foal to Finish, the Equine Athlete. Interactive CD116, version 1,0. Kentucky Equine Research, Inc., Alltech, Inc., Versailles, Kentucky, USA, 2000.
55
§
PAPEŠOVÁ, L. – POLÁŠEK, L.: Moderní trendy ve výživě koní. Veterinářství, 1994, č. 12, roč. VIL, s. 591. ISSN 0506-8231.
§
SLAVÍK, P. – ILLEK, J.: Problematika mikroprvků u masného skotu v našich podmínkách. Náš chov, 2005, č. 4, roč. LXV, s. 32-39. ISSN 0027-8068.
§
SOVA, Z. – BUKVAJ, J. – KOUDELA, K. - KROUPOVÁ, V. – PJEŠČAK, M. – PODANÝ,
J.:
Fyziologie
hospodářských
zvířat.
Praha:
Státní
zemědělské
nakladatelství, 1990. s. 472. ISBN 80-209-0092-6. §
STEPHENS, T. L. – POTTER, G. D. – GIBBS, P.G. – HOOD, D. M.: Mineral balance in juvenile horses in race training. Journal of Equine Veterinary science, 2004, 24 (10): 438-450.
§
ŠAJDLER, P. – LICHOVNÍKOVÁ, M. – ZEMAN, L.: Využití černého ovsa při krmení koní. Náš chov, 2004, č. 11, roč. LXIV. s. P 41-P 42. ISSN 0027-8068.
§
ŠAJDLER, P. – ZEMAN, L.: Porovnání stravitelnosti organických živin v krmných dávkách s obsahem lupiny a hrachu u koní. Acta univ. et silvic. Brun, 2005, LIII, No. 2, s. 83-88. ISBN 1211-8516.
§
ŠAJDLER, P. – ZEMAN, L.: Stravitelnost organických živin v krmných dávkách koní. Acta univ. et silvic. Brun, 2003, No. 5, LI, s. 133-139. ISBN 1211-8516.
§
ŠAJDLER, P.: Studium faktorů ovlivňujících stravitelnost živin u koní. Disertační práce, Brno, MZLU, 2004. s 126.
§
VYHLÁŠKA 457/2004 Sb. kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2004.
§
VYHLÁŠKA MZe č. 497/2004 Sb., kterou se mění vyhláška MZe č. 124/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků.
§
VYHLÁŠKA č. 528/2004 Sb. o požadavcích na národní referenční laboratoře v oblasti činností v působnosti zákona o ÚKZÚZ.
§
VYHLÁŠKA MZe č. 77/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů.
§
ZÁKON O KRMIVECH 91/1996 Sb.část 6, kterou se stanoví metody odběru vzorků, metody laboratorního zkoušení krmiv a způsoby uchování vzorků podléhajících zkáze. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2004, s 2610-2687.
56
§
ZEMAN, L. a kol.: Katalog krmiv. Vydal VÚVZ Pohořelice, 1995, s. 465. ISBN 80901598-3-4.
§
ZEMAN, L. – DOLEŽAL, P. – ŠAJDLER, P. – SMETANOVÁ, M.: Minerální prvky ve výživě koní. Krmivářství, 2002, č. 6, roč. IV, s. 24-26. ISSN 1212-9992.
§
ZEMAN, L. – HODBOĎ, P. – MENDLÍK, J.:Výživa a technika krmení koní. Studijní zpráva. Živočišná výroba č. 2. Praha: ÚZPI 1997. 57 s. ISBN 80-86153-26-6.
§
ZEMAN, L. – ŠAJDLER, P. – HOMOLKA, P. – KUDRNA, V.: Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně. MZLU Brno, 2005. s.116. ISBN 80-7157855-X.
§
ZEMAN, L. - ŠAJDLER, P.: Stravitelnost krmiv u koní. Náš chov, 2003, č. 12, roč. LXIII. s. 44-45. ISSN 0027
Zdroje obrázků: §
SAUNDERS, W. B.: Equine Digestive Tract Structure and Function [online].19.8.2005, [cit.2006-02-15]. Dostupné z WWW: http://omafra.gov.on.ca/english/livestock/horse/facts/info_digest.htm.
§
ARCHER DANIELS MIDLAND : Equine Digestion [online]. 2005, [cit. 2006-02-15]. Dostupné z WWW: http://www.admani.com/AllianceEquine/images/DigestiveTract.jpg
57
8. PŘÍLOHY Tabulky
24
Grafy
5
Obrázky
2
59
Tab. 1 Stručná charakteristika skupiny koní zařazených do pokusu OVES Jméno Wells Francis Oregano Pavaross Melita Čarken
Původ ČT ČT A 1/1 A 1/1 A 1/1 A 1/1
Rok norození 1995 1997 1985 1993 1996 1997
Hmotnost v kg 652 647 523 525 488 506
Tab. 2 Stručná charakteristika skupiny koní zařazených do pokusu LUPINA Jméno Francis Berenis Oregano Jarin Melita Čarken
Původ ČT ČT A 1/1 A 1/1 A 1/1 A 1/1
Rok norození 1997 1997 1985 1989 1996 1997
Hmotnost v kg 647 640 521 548 495 500
60
Tab. 3 Složení použitých krmných směsí v pokusu OVES Komponenta v % Oves černý - Avesta Oves černý - Noire Oves žlutý Soj.ex.šrot Syrovátka MIKROS VDK Vian Ultra dry Oxid chromitý Celkem
A 80,00 0,00 0,00 7,50 10,00 2,00 0,30 0,20 100,00
Směs N 0,00 80,00 0,00 7,50 10,00 2,00 0,30 0,20 100,00
O 0,00 0,00 80,00 7,50 10,00 2,00 0,30 0,20 100,00
Tab. 4 Složení použitých krmných směsí v pokusu LUPINA Komponenta v % Oves žlutý Lupina bílá Škrob Syrovátka MIKROS VDK Vian Ultra dry Oxid chromitý Celkem
Lu 0 76,00 0,01 13,99 7,50 2,00 0,30 0,20 100,00
Směs Lu 7 76,00 7,00 7,00 7,50 2,00 0,30 0,20 100,00
Lu 14 76,00 13,99 0,01 7,50 2,00 0,30 0,20 100,00
Živina vit. E vit. B1 vit. B2 vit. B6 vit. B12 k.pantot. cholin niacin k.listová biotin vit. K vit. C
[mg] [mg] [mg] [mg] [mg] [mg] [mg] [mg] [mg] [mg] [mg] [mg]
Tab. 5 Mikros VDK - obsah živin v 1 kg a složení Živina Ca [g] 160 P [g] 50 Na [g] 65 Mg [g] 10 Cu [mg] 400 Fe [mg] 2.500 Zn [mg] 2.500 Mn [mg] 1.600 Co [mg] 30 I [mg] 25 Se [mg] 10 vit. A [m.j.] 900.000 vit. D2 [m.j.] 60.000 Krmný vápenec Krmná sůl Hydrogenfosforečnan vápenatý Dihydrogenuhličitan sodný Magnovit
Krmná pšeničná mouka Minerální premix Premix biofaktorů Bioplex Zn Bioplex Mn
3.000 200 300 150 0,8 250 5.000 500 150 10 100 2.000
Tab. 6 Obsah živin v jednotlivých komponentách krmných směsí OVES a seně v 1kg původní hmoty Ingredient Oves Avesta Oves žlutý Oves Noire Syrovátka Sojový extr. šrot Mikros VDK Vian Ultra Seno 1.týden Seno 2. týden Seno 3. týden
Sušina [g] 921,20 918,84 919,88 964,39 931,98 971,64 915,40 932,99 939,83 932,87
Popel [g] 31,94 28,11 28,31 77,57 68,73 666,03 79,60 75,55 94,94 95,14
Písek * [g] 13,44 11,12 11,93 0,73 9,53 9,53 0,33 39,42 60,18 52,59
Ca [g] 1,04 0,87 0,95 5,30 3,57 84,80 2,09 3,83 4,29 4,26
P [g] 4,11 3,77 3,38 6,56 6,72 52,14 0,34 2,27 1,90 2,55
Na [g] 0,03 0,02 0,02 8,46 0,58 74,27 5,48 0,09 0,06 0,10
Mg [g] 1,18 1,08 1,13 1,21 3,44 11,94 24,64 1,26 1,72 2,06
K [g] 3,66 4,21 3,91 22,30 26,48 6,71 0,30 14,19 10,94 14,94
Cu [mg] 4,36 5,44 5,37 2,82 20,02 187,60 3,12 9,81 7,49 3,56
Fe [mg] 168,55 66,08 138,50 16,70 411,65 1173,00 158,60 337,25 616,90 446,05
Mn [mg] 57,00 43,30 66,40 3,72 55,10 1055,50 671,95 119,95 230,50 140,05
Zn [mg] 75,15 56,85 60,45 11,15 55,10 1648,00 56,95 44,05 35,90 44,85
Cu [mg] 6,98 4,07 1,57 1,13 353,50 3,61 3,51 3,91 3,37
Fe [mg] 72,83 86,72 16,58 10,60 2181,00 146,20 162,20 171,10 119,55
Mn [mg] 498,40 33,83 0,00 0,00 1636,50 632,30 56,23 15,36 14,00
Zn [mg] 47,08 33,31 12,80 2,12 2385,50 24,95 27,72 15,12 19,26
* Písek = popel nerozpustný v 3M HCl Tab. 7 Obsah živin v jednotlivých komponentách krmných směsí LUPINA a seně v 1kg původní hmoty Ingredient Lupina Oves Škrob pšeničný Syrovátka Mikros VDK Vian ultra dry Seno 1.týden Seno 2. týden Seno 3. týden
Sušina [g] 934,55 924,39 895,42 967,95 974,83 899,92 931,36 942,86 945,60
Popel [g] 42,95 27,73 2,14 77,33 659,12 79,20 74,77 73,22 69,02
* Písek = popel nerozpustný v 3M HCl
Písek * [g] 2,12 10,74 0,05 0,87 18,14 1,49 36,35 30,09 29,26
Ca [g] 6,14 0,93 0,27 5,51 158,20 2,34 3,79 4,94 4,87
P [g] 5,39 3,13 0,51 6,06 53,62 0,32 1,91 2,27 2,56
Na [g] 0,25 0,03 0,42 8,07 78,67 5,19 0,10 1,10 1,30
Mg [g] 1,71 1,03 0,05 1,01 12,66 23,85 0,98 1,51 1,48
K [g] 13,33 4,51 0,29 23,66 4,78 0,32 14,23 15,34 14,64
61
Tab. 8 Složení krmných dávek a jejich denní příjem v sušině a v původní hmotě v pokusu OVES Krmivo Krmná dávka A N O Seno luční Sušina 9,52 9,49 9,42 Původní hmota 10,18 10,15 10,07 Směs A Sušina 3,71 Původní hmota 4,00 Směs N Sušina 3,71 Původní hmota 4,00 Směs O Sušina 3,70 Původní hmota 4,00
Tab. 9 Složení krmných dávek a jejich denní příjem v sušině a v původní hmotě v pokusu LUPINA Krmivo Krmná dávka Lu 0 Lu 7 Lu 14 Seno luční Sušina 8,44 8,53 8,71 Původní hmota 8,98 9,08 9,27 Směs Lu 0 Sušina 3,70 Původní hmota 4,00 Směs Lu 7 Sušina 3,71 Původní hmota 4,00 Směs Lu 14 Sušina 3,72 Původní hmota 4,00
* Písek = popel nerozpustný v 3M HCl
Cu
Fe
Mn
Zn
Celkem
Směs N
Směs O
K
9,5 9,8
Mg
10 10,7
Na
9,4 9,7 10,5 10,4
P
10,7 10,4
Ca
8,7 9,7 10,4 10,5
[kg] [kg] [kg] [kg] 4 14,2 4 15,4 4 14,2 4 14,2 4 12,7 4 13,7 4 14,4 4 14,5 4 14,7 4 14,4 4 13,4 4 13,7 4 14,5 4 14,4 4 14,0 4 14,7 4 13,5 4 13,8 14,1
Písek *
10,2 10,2
Směs A
Seno 3. týden
Seno 2. týden
Seno 1. týden
Odrůda ovsa O-žlutý O-žlutý O-žlutý O-žlutý O-žlutý O-žlutý Avesta Avesta Avesta Avesta Avesta Avesta Noire Noire Noire Noire Noire Noire
[kg]
Popel
1 1 3 3 2 2 2 2 1 1 3 3 3 3 2 2 1 1
[kg] [kg] 10,2 11,4
Sušina
Wells Francis Oregano Pavaross Melita Čarken Wells Francis Oregano Pavaross Melita Čarken Wells Francis Oregano Pavaross Melita Čarken Průměr
Týden
Kůň
Tab. 10 Množství denně přijatých krmiv v původní hmotě a živin v sušině při použití směsí O, A a N (různé odrůdy ovsa) u jednotlivých koní
[g] 13219 14338 13218 13218 11879 12819 13484 13578 13693 13413 12479 12759 13501 13408 13104 13762 12569 12849 13202
[g] 974 1065 1174 1174 1030 1125 1203 1213 1025 1002 1110 1139 1203 1194 1154 1220 922 945 1113
[g] 450 497 584 584 571 631 681 687 477 465 549 565 602 597 652 694 425 436 571
[g] 52 56 56 56 50 54 58 58 54 53 53 55 58 57 56 59 49 51 55
[g] 44 47 47 47 37 39 42 42 46 46 46 47 46 46 39 40 41 42 44
[g] 11 11 11 11 10 10 10 10 11 11 11 11 11 11 10 10 10 11 10
[g] 19 21 27 27 21 23 24 25 20 20 26 27 28 28 24 25 18 19 24
[g] 176 193 183 183 126 137 143 144 181 177 170 174 187 185 139 147 165 169 165
[mg] 140 151 76 76 105 112 114 115 141 138 70 71 77 76 114 120 133 135 108
[mg] 3877 4282 4987 4987 5804 6421 7181 7243 4374 4273 4958 5092 5353 5308 6838 7270 3873 3974 5419
[mg] 1473 1617 1678 1678 2254 2485 2690 2713 1576 1540 1609 1651 1794 1780 2628 2789 1463 1499 1966
[mg] 785 838 793 793 648 684 767 771 865 852 816 829 818 813 706 731 765 779 781
[kg] [kg] 9,0 9,8
8,0 9,8 9,7 9,7 8,7 8,9
9,7 9,7 7,9 9,9
* Písek = popel nerozpustný v 3M HCl
[kg]
[kg] [kg] [kg] [kg] 4,0 13,0 4,0 13,8 8,3 4,0 12,3 9,0 4,0 13,0 4,0 12,0 4,0 13,8 4,0 13,7 4,0 13,7 4,0 12,7 4,0 12,9 8,0 4,0 12,0 9,5 4,0 13,5 9,4 4,0 13,4 9,0 4,0 13,0 4,0 13,7 4,0 13,7 4,0 11,9 4,0 13,9 13,1
Zn
Mn
Fe
Cu
K
Mg
Na
P
Ca
Písek *
Popel
Sušina
Celkem
Směs Lu 14
Směs Lu 7
Směs Lu 0
Seno 3. týden
lu 0 lu 0 lu 0 lu 0 lu 0 lu 0 lu 7 lu 7 lu 7 lu 7 lu 7 lu 7 lu 14 lu 14 lu 14 lu 14 lu 14 lu 14
Seno 2. týden
1 1 3 3 2 2 2 2 1 1 3 3 3 3 2 2 1 1
Seno 1. týden
Odrůda ovsa
Francis Berenis Oregano Jarin Melita Čarken Francis Berenis Oregano Jarin Melita Čarken Francis Berenis Oregano Jarin Melita Čarken Průměr
Týden
Kůň
Tab. 11 Množství denně přijatých krmiv v původní hmotě a živin v sušině při použití směsí Lu 0, Lu 7 a Lu 14 (různé mn. lupiny v krmné směsi) u jednotlivých koní
[g] [g] [g] [g] [g] [g] [g] [g] [mg] [mg] [mg] [mg] 12081 843,3 370 51 33 10 14 149 74 1912 747,6 550 12826 903 399 54 35 10 14 161 76 2042 793 572 11547 743 285 58 37 20 17 143 70 1445 358 460 12209 792 306 61 39 21 18 153 72 1528 368 474 11242 756 283 57 34 18 17 144 73 1821 364 421 12939 888 337 66 38 20 20 172 80 2129 392 448 12855 892 335 67 39 20 20 174 81 2128 530 456 12855 892 335 67 39 20 20 174 81 2128 530 456 11813 832 359 52 34 10 14 149 74 1879 870 551 11999 847 366 53 34 10 14 152 75 1912 881 557 11274 734 277 58 38 19 17 142 70 1424 493 464 12693 837 321 65 42 21 19 164 75 1604 514 493 12609 842 319 66 43 21 20 166 77 1608 652 399 12231 814 307 64 42 21 19 160 75 1560 646 391 12866 903 335 69 41 20 20 177 83 2143 669 365 12866 903 335 69 41 20 20 177 83 2143 669 365 11078 784 331 51 34 10 13 141 73 1765 964 437 12941 933 403 58 38 10 15 170 80 2090 1077 493 12274 841 334 60 38 17 17 159 76 1848 640 464
Tab. 12 Průměrné koeficienty stravitelnosti živin z krmných dávek podle pokusného zásahu - odrůdy ovsa Odrůda Avesta Noire O-žlutý
Sušina [%] 78,89 80,69 77,41
Popel [%] 69,94 71,48 66,67
Ca [%] 74,47 76,72 67,97
P [%] 62,45 64,07 55,38
Na [%] 74,35 66,67 73,07
Mg [%] 74,19 75,00 70,43
K [%] 85,91 86,74 84,82
Cu [%] 75,95 75,72 69,62
Fe [%] 69,70 64,73 62,64
Mn [%] 64,12 69,42 51,74
Zn [%] 76,25 72,90 64,25
Cu [%] 77,87 79,04 64,38
Fe [%] 59,60 64,30 73,17
Mn [%] 58,20 71,90 55,19
Zn [%] 70,79 71,63 70,98
Cu [%] 82,96 86,93 85,13 80,13 59,19 61,36 75,95 11,29
Fe [%] 78,01 77,77 65,64 55,35 77,62 63,83 69,70 8,70
Mn [%] 63,44 69,83 73,15 78,81 49,97 49,53 64,12 11,13
Zn [%] 79,18 77,63 77,70 79,64 72,50 70,85 76,25 3,35
Tab. 13 Průměrné koeficienty stravitelnosti krmných dávek v pokusu OVES podle pořadí bilance Pořadí bilance 1. 2. 3.
Sušina [%] 77,86 79,69 79,45
Popel [%] 67,29 70,44 70,35
Ca [%] 72,29 73,25 73,62
P [%] 61,35 60,95 59,60
Na [%] 73,21 59,84 81,03
Mg [%] 67,90 75,67 76,04
K [%] 85,76 86,34 85,37
Tab. 14 Stravitelnost živin z krmné dávky obsahující odrůdu ovsa AVESTA u jednotlivých koní Sušina Popel [%] [%] Pavaross 83,24 76,89 Oregano 81,71 72,83 Francis 77,96 67,94 Wells 76,56 68,49 Čarken 78,33 68,97 Melita 75,55 64,52 Průměr 78,89 69,94 Sm.odch.* 2,73 3,94 * Sm.odch. = směrodatná odchylka Kůň
Ca [%] 79,37 76,13 74,92 72,20 73,28 70,90 74,47 2,78
P [%] 71,17 69,74 59,07 64,53 60,39 49,76 62,45 7,19
Na [%] 92,11 88,13 65,05 57,10 66,84 76,85 74,35 12,60
Mg [%] 77,96 69,96 76,92 76,23 74,31 69,74 74,19 3,26
K [%] 91,46 88,83 82,16 88,13 84,64 80,22 85,91 3,92
Tab. 15 Stravitelnost živin z krmné dávky obsahující odrůdu ovsa NOIRE u jednotlivých koní Sušina Popel [%] [%] Pavaross 83,93 77,80 Oregano 82,51 74,21 Francis 82,74 72,93 Wells 82,56 75,85 Čarken 80,07 70,39 Melita 72,33 57,68 Průměr 80,69 71,48 Sm.odch.* 3,91 6,59 * Sm.odch. = směrodatná odchylka Kůň
Ca [%] 79,03 77,66 80,19 77,61 72,60 73,23 76,72 2,83
P [%] 67,56 67,10 60,83 67,94 63,31 57,66 64,07 3,84
Na [%] 53,75 77,25 76,28 89,97 53,14 49,61 66,67 15,21
Mg [%] 81,88 76,03 78,87 81,31 71,16 60,76 75,00 7,31
K [%] 92,17 87,83 84,67 89,63 84,65 81,49 86,74 3,54
Cu [%] 80,10 85,32 74,30 77,09 83,30 54,22 75,72 10,29
Fe [%] 76,83 73,49 69,06 79,88 70,08 19,04 64,73 20,77
Mn [%] 72,47 77,95 68,90 65,44 71,34 60,45 69,42 5,51
Zn [%] 74,39 76,37 74,81 73,37 76,13 62,36 72,90 4,82
Cu [%] 55,31 59,05 82,75 77,06 71,95 71,60 69,62 9,61
Fe [%] 73,98 74,67 49,90 62,79 59,89 54,63 62,64 9,20
Mn [%] 46,42 50,89 45,35 38,79 65,80 63,21 51,74 9,72
Zn [%] 66,46 67,91 64,15 65,28 64,21 57,46 64,25 3,30
Tab. 16 Stravitelnost živin z krmné dávky obsahující odrůdu OVES ŽLUTÝ u jednotlivých koní Sušina Popel [%] [%] Pavaross 79,23 70,55 Oregano 78,27 69,30 Francis 71,99 58,19 Wells 77,84 67,75 Čarken 79,21 67,65 Melita 77,94 66,55 Průměr 77,41 66,67 Sm.odch.* 2,49 4,00 * Sm.odch. = směrodatná odchylka Kůň
Ca [%] 72,64 67,07 65,58 66,83 68,37 67,32 67,97 2,24
P [%] 61,65 57,00 48,55 57,66 55,31 52,12 55,38 4,17
Na [%] 87,99 88,24 74,17 82,12 43,20 62,72 73,07 16,00
Mg [%] 79,28 72,73 61,62 65,97 71,46 71,51 70,43 5,53
K [%] 86,97 86,08 79,33 88,79 83,62 84,11 84,82 3,00
Tab. 17 Průměrné koeficienty stravitelnosti minerálních látek u jednotlivých koní v pokusu OVES v % Ca
P
Na
Mg
K
Cu
Fe
Mn
Zn
Pavaross
77,01
66,79
77,95
79,71
90,20
72,79
76,27
60,78
73,35
Oregano
73,62
64,61
84,54
72,91
87,58
77,10
75,31
66,22
73,97
Francis
73,56
56,15
71,83
72,47
82,05
80,73
61,53
62,47
72,22
Wells
72,21
63,38
76,40
74,50
88,85
78,09
66,01
61,01
72,76
Čarken
71,42
59,67
54,39
72,31
84,30
71,48
69,20
62,37
70,95
Melita
70,48
53,18
63,06
67,33
81,94
62,40
45,83
57,73
63,56
Průměr
73,05
60,63
71,36
73,21
85,82
73,76
65,69
61,76
71,13
Sm. odch. *
2,29
5,25
10,95
4,00
3,55
6,54
11,21
2,78
3,85
Kůň
* Sm.odch. = směrodatná odchylka
Tab. 18 Průměrné koeficienty stravitelnosti živin z krmných dávek podle pokusného zásahu - LUPINA Krmná dávka Lu 0 % Lu 7 % Lu 14 %
Sušina [%] 69,77 69,88 70,31
Popel [%] 57,74 58,15 57,98
Ca [%] 69,70 71,27 71,23
P [%] 43,47 43,97 44,33
Na [%] 39,74 41,51 42,65
Mg [%] 57,21 54,81 56,53
K [%] 78,19 78,54 78,78
Cu [%] 50,83 45,11 47,68
Fe [%] 49,93 50,50 49,59
Mn [%] 32,58 26,73 33,34
Zn [%] 57,99 57,06 51,14
Tab. 19 Průměrné koeficienty stravitelnosti krmných dávekv pokusu LUPINA podle pořadí bilance Pořadí bilance 1. 2. 3.
Sušina [%] 69,95 68,99 71,14
Popel [%] 57,23 56,40 60,29
Ca [%] 69,36 70,46 72,72
P [%] 44,84 41,56 45,55
Na [%] 25,63 42,47 56,45
Mg [%] 54,20 55,57 58,63
K [%] 76,10 80,60 78,94
Cu [%] 55,17 44,37 43,38
Fe [%] 56,06 47,49 46,39
Mn [%] 32,21 36,35 24,27
Zn [%] 63,56 49,59 51,51
Na [%] 64,79 57,25 25,24 -2,63 56,50 31,97 39,74 23,37
Mg [%] 57,75 56,08 61,25 45,85 69,04 56,54 57,21 6,90
K [%] 82,70 78,41 71,35 70,27 86,24 79,08 78,19 5,71
Cu [%] 55,25 46,25 62,49 49,77 49,30 51,45 50,83 5,25
Fe [%] 54,62 48,45 60,00 50,12 61,35 24,86 49,93 12,14
Mn [%] 33,80 31,05 41,96 2,98 45,57 45,03 32,58 14,65
Zn [%] 65,64 53,57 67,33 55,67 57,41 57,60 57,99 5,11
Tab. 20 Stravitelnost živin z krmné dávky Lu 0 u jednotlivých koní Sušina Popel [%] [%] Oregano 72,99 65,65 Jarin 66,75 58,09 Francis 70,24 55,52 Berenis 63,80 46,94 Melita 78,63 66,73 Čarken 65,43 52,80 Průměr 69,77 57,74 Sm.odch.* 5,05 6,95 * Sm.odch. = směrodatná odchylka Kůň
Ca [%] 73,63 68,45 66,06 64,23 76,03 66,34 69,70 4,27
P [%] 54,17 41,19 44,30 30,05 54,20 35,34 43,47 8,96
Tab. 21 Stravitelnost živin z krmné dávky Lu 7 u jednotlivých koní Sušina Popel [%] [%] Oregano 75,46 64,91 Jarin 63,69 53,19 Francis 70,29 58,40 Berenis 63,83 49,96 Melita 73,25 60,85 Čarken 72,41 62,48 Průměr 69,88 58,15 Sm.odch.* 4,54 5,22 * Sm.odch. = směrodatná odchylka Kůň
Ca [%] 73,41 68,15 69,89 69,53 73,98 75,54 71,27 2,69
P [%] 51,77 35,35 47,91 34,97 46,97 47,26 43,97 6,47
Na [%] 35,56 45,71 49,75 18,85 57,80 43,18 41,51 12,26
Mg [%] 55,92 37,82 63,07 47,82 57,13 60,73 54,81 8,57
K [%] 83,18 69,85 77,09 80,63 81,67 79,16 78,54 4,35
Cu [%] 49,08 46,47 49,79 37,94 33,15 40,93 45,11 6,08
Fe [%] 71,10 54,84 49,67 44,89 36,23 48,37 50,50 10,67
Mn [%] 55,17 -13,05 36,80 20,80 6,05 36,17 26,73 22,32
Zn [%] 75,09 49,44 59,28 50,62 50,35 63,13 57,06 9,18
Na [%] 45,96 51,79 63,45 52,23 35,51 14,38 42,65 15,60
Mg [%] 52,93 44,03 72,07 48,01 65,06 59,29 56,53 9,69
K [%] 83,93 76,63 73,40 78,29 83,48 78,48 78,78 3,70
Cu [%] 38,34 39,42 44,12 40,56 55,68 67,54 47,68 10,62
Fe [%] 56,94 47,21 41,15 49,54 54,30 45,98 49,59 5,25
Mn [%] 27,88 42,04 31,90 6,63 54,73 51,45 33,34 16,18
Zn [%] 36,24 36,36 49,75 26,64 63,22 70,64 51,14 15,67
Tab. 22 Stravitelnost živin z krmné dávky Lu 14 u jednotlivých koní Sušina Popel [%] [%] Oregano 72,07 59,85 Jarin 63,68 50,68 Francis 72,33 56,70 Berenis 69,11 57,99 Melita 76,25 63,50 Čarken 70,28 59,31 Průměr 70,31 57,98 Sm.odch.* 3,81 3,89 * Sm.odch. = směrodatná odchylka Kůň
Ca [%] 70,35 70,60 70,91 73,82 74,51 69,79 71,23 1,81
P [%] 44,38 32,59 43,95 39,77 56,17 51,41 44,33 7,62
Tab. 23 Průměrné koeficienty stravitelnosti minerálních látek u jednotlivých koní v pokusu LUPINA v % Ca
P
Na
Mg
K
Cu
Fe
Mn
Zn
Oregano
72,47
50,11
48,77
55,53
83,27
47,56
60,89
38,95
58,99
Jarin
69,06
36,37
51,58
45,98
74,97
44,05
50,17
20,01
46,46
Francis
68,95
45,38
46,14
65,46
73,95
52,13
50,28
36,89
58,79
Berenis
69,19
34,93
22,82
47,22
76,40
42,76
48,18
10,14
44,31
Melita
74,84
52,45
49,94
63,74
83,80
46,04
50,63
35,45
56,99
Čarken
70,56
44,67
29,84
58,85
78,91
53,31
39,74
44,22
63,79
Průměr
70,85
43,99
41,52
56,13
78,55
47,64
49,98
30,94
54,89
Sm.odch.*
2,17
6,47
11,05
7,47
3,84
3,91
6,16
11,89
7,06
Kůň
* Sm.odch. = směrodatná odchylka
Tab. 24 Průměrné koeficienty stravitelnosti minerálních látek z pokusů OVES a LUPINA v % Sušina
Popel
Ca
P
Na
Mg
K
Cu
Fe
Mn
Zn
Průměr
74,51
63,67
71,95
52,31
56,44
64,67
82,18
60,70
57,84
46,35
63,01
Max
83,93
77,80
80,19
71,17
92,11
81,88
92,17
86,93
79,88
78,81
79,64
Min
63,68
46,94
64,23
30,05
14,38
37,82
69,85
33,15
19,04
2,98
26,64
Sm.odch.*
6,09
7,99
4,19
11,14
22,56
11,47
5,61
16,55
14,80
22,28
12,86
* Sm.odch. = směrodatná odchylka
Graf 1 Maximální, minimální a průměrné koeficienty stravitelnosti - průměr z obou pokusů OVES, LUPINA 100,00
Koeficient stravitelnosti [%]
90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00
Sušina
Popel
Ca
P
Na
Mg
K
Cu
Fe
Mn
Zn
Průměr
74,51
63,67
71,95
52,31
56,44
64,67
82,18
60,70
57,84
46,35
63,01
Max
83,93
77,80
80,19
71,17
92,11
81,88
92,17
86,93
79,88
78,81
79,64
Min
63,68
46,94
64,23
30,05
14,38
37,82
69,85
33,15
19,04
2,98
26,64
Graf 2 Maximální, minimální a průměrné koeficienty stravitelnosti - pokus OVES 100,00
Koeficient stravitelnosti [%]
90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00
Sušina
Popel
Ca
P
Na
Mg
K
Cu
Fe
Mn
Zn
Průměr
79,00
69,36
73,05
60,63
71,36
73,21
85,82
73,76
65,69
61,76
71,13
Max
83,93
77,80
80,19
71,17
92,11
81,88
92,17
86,93
79,88
78,81
79,64
Min
71,99
57,68
65,58
48,55
43,20
60,76
79,33
54,22
19,04
38,79
57,46
Graf 3 Maximální, minimální a průměrné koeficienty stravitelnosti - pokus LUPINA 100,00
Koeficient stravitelnosti [%]
90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00
Sušina
Popel
Ca
P
Na
Mg
K
Cu
Fe
Mn
Zn
Průměr
70,03
57,97
70,85
43,99
41,52
56,13
78,55
47,64
49,98
30,94
54,89
Max
78,63
66,73
76,03
56,17
64,79
72,07
86,24
67,54
71,10
55,17
75,09
Min
63,68
46,94
64,23
30,05
14,38
37,82
69,85
33,15
24,86
2,98
26,64
Graf 4 Průměrné koeficienty stravitelnosti živin v pokusu OVES
100,00
80,00 70,00 60,00 50,00
Avesta Noire Oves žlutý
40,00 30,00 20,00 10,00
Zn
n M
Fe
u C
K
g M
a N
P
a C
l Po pe
na
0,00 Su ši
Koeficiet stravitelnosti [%]
90,00
Graf 5 Průměrné koeficienty stravitelnosti živin v pokusu LUPINA
90,00
Koeficient stravitelnosti [%]
80,00 70,00 60,00 Lu 0 % Lu 7 % Lu 14
50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Sušina
Popel
Ca
P
Na
Mg
K
Cu
Fe
Mn
Zn
Obr. č. 1
Trávicí trakt koně
Archer Daniels Midland
http://www.admani.com/AllianceEquine/images/DigestiveTract.jpg
Obr. č. 2
Trávicí trakt koně detail
(Wright, B., 1999)
http://omafra.gov.on.ca/english/livestock/horse/facts/info_digest.htm