MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ
ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI
MANAGEMENT PŘÍPRAVY VÝSTAVBY VEŘEJNÝCH KOUPACÍCH BIOTOPŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D.
Bc. Kristýna Vodičková
Lednice 2009
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Management přípravy výstavby veřejných koupacích biotopů vypracovala samostatně a použila pouze pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna pouze ke studijním účelům.
Poděkování Ráda bych poděkovala mnoha osobám, které významným způsobem ovlivnily tvorbu celé práce. Děkuji Doc. Ing. Pavlu Šimkovi, Ph.D. za vedení práce. Dále bych velmi ráda poděkovala Ing. Vojtěchu Doležalovi, Milanu Blahákovi za poskytnuté informace ohledně veřejných koupacích biotopů a Ing. Kateřině Vilímové a Ing. Švábenskému za pomoc při otázkách správních řízení. Nakonec bych také ráda poděkovala za podporu mé rodiny, která mi nepřímo pomohla při zpracování práce.
V Lednici dne 10. 5. 2009 Podpis …………………………………
2
1.
ÚVOD
5
2.
CÍL PRÁCE
5
3.
LITERÁRNÍ PŘEHLED
6
3.1 VYMEZENÍ POJMŮ 3.2 VYMEZENÍ PRÁVNÍCH NOREM/LEGISLATIVA 3.3 HISTORIE, SOUČASNOST A BUDOUCNOST 3.4 PROSTOROVÉ NÁROKY 3.4.1 PROSTOR NA VODNÍ PLOCHU 3.4.2 PROSTOR NA AREÁL 3.5 TECHNOLOGICKÉ POSTUPY 3.5.1 STAVBA NÁDRŽE 3.5.2 ŘEŠENÍ VSTUPŮ 3.6 ROSTLINY
6 7 14 16 16 18 24 24 28 28
4.
NÁROKY STAVBY
35
5.
ANALÝZA PŘÍPRAVNÉ FÁZE STAVBY
41
42 PROVEDENÍ PROFESNÍCH VÝKONŮ PRO PŘÍPRAVU ZAKÁZKY PŘÍPRAVNÉ PRÁCE VYPRACOVÁNÍ NÁVRHU/STUDIE STAVBY 42 VYPRACOVÁNÍ DOKUMENTACE PRO ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ 43 44 VYPRACOVÁNÍ DOKUMENTACE PRO STAVEBNÍ ŘÍZENÍ VYPRACOVÁNÍ DOKUMENTACE PRO PROVEDENÍ STAVBY 45 VYPRACOVÁNÍ DOKUMENTACE PRO VÝBĚR DODAVATELE 46 46 SPOLUPRÁCE PŘI VÝBĚRU DODAVATELE AUTORSKÝ TECHNICKÝ DOZOR 47 SESTAVENÍ DOKUMENTACE SKUTEČNÉHO PROVEDENÍ STAVBY A UVEDENÍ STAVBY DO UŽÍVÁNÍ 48 5.10 STAVBA VODNÍCH DĚL 48
5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9
6. NÁVRH OBECNÉ OSNOVY PRO PŘÍPRAVU VÝSTAVBY VEŘEJNÝCH KOUPACÍCH BIOTOPŮ 50 6.1 PŘÍPRAVNÁ FÁZE VÝSTAVBY PŘÍRODNÍHO KOUPACÍHO BIOTOPU V KOVALOVICÍCH 6.1.1 OBECNÉ INFORMACE 6.1.2 VIZE 6.1.3 POČÁTEK REALIZACE
53 53 56 56
7.
63
DISKUZE
3
8.
ZÁVĚR
65
9.
SUMMARY
66
10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
67
11. SEZNAM TABULEK
71
12. SEZNAM OBRÁZKŮ
72
13. SEZNAM PŘÍLOH
74
4
1. Úvod
Již od nepaměti patří voda k lidskému životu. Zejména její spojení s očistou těla a relaxací je pro člověka typické. Tak jako tomu bylo v dávné minulosti, přetrvává tato skutečnost dodnes. Takový rituál ovšem vyžaduje vodu čistou, neznečištěnou. Dnešní představy čisté vody jsou bohužel často spojovány s chemickým čištěním, které stahuje člověka spíše do reality, než do pocitu úplného uvolnění a relaxace. Přírodní koupací biotopy tak představují východisko z této situace. Dávají možnost dokonalé relaxace a úplného uvolnění. Spojují člověka nejen s vodou, která je čistá, avšak „nevoní uměle“ ale také spojují s bezprostřední přírodou. Okolí biobazénu je „živé“, vodní plocha je obklopena rostlinami a poskytuje útočiště pro mnohé živočichy. V takových prostorách je dosaženo ekologické rovnováhy. Koupání v takových biobazénech splňuje určitě i ty nejnáročnější kritéria pro přirozené koupání. Koupací biotopy u nás slouží stále ve značné míře pouze pro soukromé účely. Nově se u nás začínají uplatňovat i koupací biotopy určené pro širokou veřejnost. Poskytují tak šanci i veřejnosti, která nemá možnost vytvořit si vlastní koupací biotop, ale plní také často i funkci společenskou. Výstavba biobazénů představuje výborné řešení pro stále se zvyšující náročnost společnosti na ekologický aspekt.
2. Cíl práce Cílem práce bylo zpracování literárního přehledu soustředěného na problematiku koupacích biotopů určených pro veřejnost. Dále byla provedena analýza přípravné fáze stavby s vymezením správních aspektů, které vyplývají z přípravy projektu. Nakonec na základě analýzy přípravné fáze byla zpracována obecná osnova pro přípravu výstavby veřejných koupacích biotopů, která byla prověřena na modelovém objektu.
5
3. Literární přehled 3.1
Vymezení pojmů
Bazény umělých koupališť jsou umělé nádrže, které jsou využívány veřejností jako koupaliště a dělí se na: a) bazény s teplotou vody do 28 st. C (dále jen „plavecké bazény“), b) bazény s teplotou vody vyšší než 28 st. C (dále jen „ koupelové bazény“) c) bazény pro kojence a batolata a d) brouzdaliště. Za bazény umělých koupališť ve smyslu vyhlášky se nepovažují bazény a vany, určené pro použití vždy jen jednou osobou, které se před každým použitím čistí, dezinfikují a opětovně napouští plnící vodou. (Vyhl. č. 135/2004 Sb.) Ekologické koupací jezírko = biobazén Biobazén je umělou stavbou zahradní a krajinářské architektury, která plní nejenom funkci koupání, ale i funkce ostatní, jako mikroklimatickou, hygienickou, estetickou, psychologickou, rekreační aj. Je to bazén, ve kterém má koupání přírodní charakter. (HÁJEK, 2007) Hygrofyty jako ekologicko-pěstitelská skupina představují společenstva rostoucí v litorální zóně trvalých a stojatých vod. (MACHOVEC, 2006) Ekologicko-pěstitelská skupina hygrofytů (aquafytů) představuje rostlinná společenstva vodních rostlin s obnovovacími pupeny na orgánech ponořených ve vodě. (MACHOVEC, 2006) Kategorie koupacích jezírek Kategorie I: Přírodní rybník Kategorie II: Přírodní koupací biotop s malým množstvím techniky Kategorie III: Přírodní koupací biotop se středním množstvím techniky Kategorie IV: Přírodní koupací biotop s velkým množstvím techniky Kategorie V: Přírodní bazén Vlastnosti jednotlivých kategorií koupacích jezírek jsou uvedeny v příloze č. 1 (FLL,2003) Koupací sezonou je vzhledem ke klimatickým podmínkám časový úsek, obvykle od začátku června do konce srpna. (Vyhl. č. 135/2004Sb.)
6
Koupací sezonou se rozumí období, během něhož lze očekávat velký počet koupajících se.(Směrnice 2006/7/ES) Manipulační řád vodního díla – soubor zásad a pokynů pro manipulaci s vodou k jejímu účelnému a hospodárnému využití podle povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami a stavebního povolení k vodnímu dílu, ke snižování nepříznivých účinků povodní, sucha a ledových jevů, k ochraně a zlepšení jakosti vody, jakož o k zajištění bezpečnosti, stability a spolehlivosti vodního díla. (Vyhl. 195/2002 Sb.) Provozní řád vodního díla – soubor zásad, pokynů a dokumentace pro obsluhu a údržbu objektů a zařízení vodního díla. (Vyhl. 195/2002 Sb.) Recirkulovaná voda je bazénová voda, která po opuštění bazénu prochází recirkulační úpravnou a po případném smíšení a ředící vodou se vrací zpět do bazénu. Ředící voda musí být do systému přivedena tak, aby bezprostředně prošla recirkulační úpravnou. Upravená voda je voda před vstupem do bazénu, která byla upravená včetně dezinfekce a ohřevu. (Vyhl. č. 135/2004 Sb.) Skimmer je jednoduché zařízení pro lapání povrchových nečistot. Známé jsou skimmery plovoucí a pevné. Výhoda skimmerů je, že jsou nezávislé na výši hladiny a lze je mobilně přesouvat. (SEDLÁK, 2008) Vodní květ sinic (cyanobakterií) je stav, při kterém jsou pouhým okem vidět shluky sinic u hladiny, ve vodním sloupci nebo povlak sinic na hladině. Masový výskyt sinic je stav, při kterém jsou sinice přítomny jako vodní květ nebo, v případě, že vodní květ není vytvořen, se vyskytují v koncentracích převyšujících 100 tisíc buněk/ml. (Vyhl. č. 135/2004 Sb.)
3.2
Vymezení právních norem/Legislativa
Česká legislativa zatím nezná pojem veřejný koupací biotop, ani žádný jeho ekvivalent. Rozlišuje pouze koupaliště umělé, kryté či nekryté, a koupaliště ve volné přírodě, případně koupací oblast. (ŽÁDNÍKOVÁ, 2008) §˛6 odst. 1 zák. 258/2000 Sb. vymezuje umělá koupaliště a koupaliště ve volné přírodě: Koupalištěm ve volné přírodě se rozumí přírodní nebo umělá vodní plocha, která je označena jako vhodná ke koupání pro veřejnost, a související provozní plochy s vybavením, nejde-li o umělé koupaliště. 7
Umělým koupalištěm je krytá nebo nekrytá stavba nebo zařízení určené ke koupání a přístupné veřejnosti a související provozní plochy s vybavením. Podle výše uvedeného lze biotop určený ke koupání veřejnosti zařadit do kategorie umělých koupališť. Jeho zařazení není ovšem vůbec přesné a zasloužilo by si do budoucna v legislativě svoji vlastní kategorii. Legislativní vymezení je důležité zejména pro hygienické stanice. Tyto jsou povinny areál dozorovat a zaručit, aby bylo zdravotní riziko z koupání sníženo na minimum. Musí nastavit parametry provozu a sledování kvality vody optimálním způsobem. Nutná je spolupráce s odborníky, kteří se zabývají výstavbou a provozem těchto biotopů. Pro stanovení správných parametrů kvality vody v umělém biotopu, určeném pro koupání veřejnosti, je nutné najít oporu v legislativě. Podle jednoznačné definice § 34 zákona č.254/2001 Sb., o vodách, lze jednoznačně vyloučit umělý biotop určený pro koupání veřejnosti z kategorie koupací oblast i kategorie ostatních vodních ploch. Nelze jej zcela jednoznačně zařadit ani mezi koupaliště umělé nekryté. Toto vymezení je dáno především dlouhým seznamem stavebně technických požadavků, kterým koupaliště ve volné přírodě nevyhovují. Nejlépe lze umělý koupací biotop přirovnat přírodnímu koupališti. A to nejen podle vzhledu, ale také způsobem provozu koupaliště. Jedna z předností biotopu je právě jeho „přírodní“ podoba. Snaží se odlišit od klasických umělých nekrytých koupališť a navodit v návštěvníkovi pocit plavání ve volné přírodě, která na rozdíl od standardních přírodních zaručuje určité hygienické požadavky. V našich podmínkách je důležité, aby docházelo k podpoře výstaveb a hlavně údržby takových netypických koupacích zařízení. Podpora a pomoc je myšlena především ze strany hygienických stanic. Na druhé straně je potřeba toto pochopení skloubit se zákony a směrnicemi nejen České republiky, ale i Evropské unie. Je nutné dodržovat Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES, o řízení jakosti vod ke koupání. Čl. 1 odst. 3 písm. c) Směrnice 2006/7/ES říká, že tato směrnice se nevztahuje na „uměle vytvořené ohraničené vody oddělené od povrchových a podzemních vod“. Současně je ještě v platnosti Směrnice Rady 76/160/EHS, o kvalitě vody ke koupání (Empflehlung für Planung, Bau und Instandhaltung von privaten Schwimm- und 8
Badatliche 2006), ze dne 8. prosince 1975, která se týká jakosti vod pro koupání s výjimkou vody užívané pro terapeutické účely a vody užívané v plaveckých bazénech. Směrnice 76/160/EHS přechází i do české legislativy. Zde stanoví požadavky na kvalitu vody určené ke koupání. Je zakotvena v následujících právních zákonech a vyhláškách: • Zákon 258/2000 Sb., o ochraně zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů • Vyhláška 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch • Zákon 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů • Vyhláška 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob, ve znění pozdějších předpisů Evropská legislativa nahradila Směrnici Rady 76/160/EHS novou, Směrnicí 2006/7/ES. Ta byla dne 15. února 2006 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie. Povinností všech členských států bylo následně upravit svoji legislativu, aby nebyla s evropskou v rozporu. To v nejbližší budoucnosti zaručuje, že bude vytvořen právní rámec uměle vytvořenému biotopu určenému ke koupání veřejnosti. Zákon č. 258/2000 Sb. Výtah důležitých částí zákona pro provozovatele koupališť ve volné přírodě i koupališť umělých. A. Požadavky stanovené pro koupaliště ve volné přírodě i koupaliště umělá Provozovatel je povinen: • Zajistit kontrolu jakosti vody ke koupání, a to způsobem, v četnosti a rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem, • protokol o výsledku kontroly v elektronické podobě neprodleně předat příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, • dodržet náležitosti protokolu, formu jeho elektronické podoby a datového rozhraní, které jsou upraveny prováděcím právním předpisem,
9
• zajistit splnění podmínek upravených prováděcím právním předpisem pro vybavení koupaliště, jeho čištění a úklid, • vypracovat provozní řád, ve kterém stanoví podmínky provozu včetně způsobu úpravy vody umělého koupaliště, popřípadě koupaliště ve volné přírodě, je-li v něm voda upravována, zásady osobní hygieny zaměstnanců a ochrany zdraví návštěvníků a způsob očisty prostředí, • návrh provozního řádu a jeho změn předložit ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, • vést evidenci o výsledcích kontrol jakosti vody a ukládat ji po dobu 5 let. B. Požadavky stanovené pro umělá koupaliště Provozovatel je povinen: • zajistit, aby voda v bazénu umělého koupaliště vyhovovala hygienickým limitům ukazatelů jakosti, • vodu v bazénu umělého koupaliště a sauny způsobem a v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem dezinfikovat, upravovat a obměňovat a dodržovat hygienické požadavky na intenzitu její recirkulace, • zajistit, aby voda ve zdroji pro bazén umělého koupaliště a sauny měla jakost stanovenou prováděcím právním předpisem, • splnit hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem pro konstrukční a prostorové řešení, • zajistit mikroklimatické podmínky upravené prováděcím právním předpisem, • v případě, že voda v umělém koupališti nevyhovuje hygienickým limitům, provoz umělého koupaliště do doby odstranění závady zastavit C. Požadavky stanovené pro koupaliště ve volné přírodě Provozovatel je povinen: • V případě, že jakost vody ke koupání nevyhovuje hygienickým limitům, zřetelně označit koupaliště informací o této skutečnosti. D. Státní zdravotní dozor Orgán ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanice, Ministerstvo zdravotnictví) může m.j.:
10
• Nařídit větší četnost kontroly vody v koupališti a dobu provádění takových kontrol • Zakázat používání vody v koupališti, a to i jen pro některé skupiny obyvatel • Zakázat zdroj vody pro bazén umělého koupaliště, která nevyhovuje hygienickým limitům a to do doby odstranění závady. Vyhláška 135/2004 Sb. Vyhláška stanoví: • v souladu s právem EU (Směrnice Rady 76/160/EHS) hygienické limity ukazatelů jakosti vody v koupalištích ve volné přírodě, • hygienické limity ukazatelů jakosti vody v umělých koupalištích a v saunách a hygienické požadavky na jejich vybavení, čištění, úklid a dezinfekci, • hygienické požadavky na úpravu, obměňování a recirkulaci vody v bazénech umělých koupališť a saun, • hygienické požadavky na kontrolu jakosti vody, • hygienické požadavky na prostorové a konstrukční vybavení umělých koupališť a na jejich mikroklimatické podmínky. Ukazatele jakosti vody vhodné ke koupání ve volné přírodě a jejich limitní hodnoty: Tab 1.: Mikrobiologické požadavky Ukazatel
Doporučená
Limitní
Nejnižší četnost odběru
hodnota
hodnota
v koupací sezoně
KTJ/100 ml
500
10000
14denní
KTJ/100 ml
100
2000
14denní
enterokoky
KTJ/100 ml
100
400
14denní
salmonely
KTJ/1
-
0
v případě podezření
enteroviry
PTJ/10 l
-
0
v případě podezření
Koliformní
Jednotka
bakterie Termotolerantní koliformní b.
(Vyhl. 135/2004 Sb.)
11
Tab 2.: Fyzikální a chemické požadavky Ukazatel
Jednotka
Doporučená
Limitní
Nejnižší četnost
hodnota
hodnota
odběru v koupací sezoně
6-9
pH
14denní 14denní
Barva Bez
Minerální oleje
14denní
viditelného filmu a bez pachu mg/l
0,3
Bez pěny
14denní
mg/l
0,005
0,05
14denní
m
2
1
14denní
% nasycení
80-120
-
Povrchově aktivní látky fenoly Průhlednost Kyslík rozpuštěný
nezjistitelné
Viditelné
14denní
znečištění Jiné
V případě podezření
chemické
látky Celkový fosfor
mg/l
0,05
(Vyhl. 135/2004 Sb.) Použité zkratky: KTJ = kolonie tvořící jednotka PTJ = plak tvořící jednotka
12
4x ročně
Požadavky na jakost vody umělých koupališť: Tab 3.: Mikrobiologické požadavky Ukazatel
Jednotka
Bazénová voda během provozu
KTJ/100 ml
0
Počet kolonií při 36 st.C
KTJ/ml
=<100
Pseudomonas aeruginosa
KTJ/100 ml
0
Staphylococcus aureus
KTJ/100 ml
0
KTJ/ml
0
Escherichia coli
Legionella species
(Vyhl. 135/2004 Sb.) Tab 4.: Fyzikální a chemické požadavky Ukazatel
Jednotka
Upravená voda
Bazénová voda během provozu Nerušený průhled na celé
Průhlednost
dno ZF
Zákal
0,2
0,5
6,5 – 7,6
6,5 – 7,6
Absolutní hodn.
2 mg/l nad hodnotu plnící
Nesmí překročit 3
vody
pH mg/l
Chemická spotřeba kyslíku
mg/l
manganistanem (CHSK-Mn) mg/l
Amonné ionty
0,5 mg/l nad hodnotu plnící vody
mg/l
Dusičnany
20,0 mg/l nad hodnotu plnící vody
mg/l
Volný chlor
Taková hodn., která by v bazénu
0,3 – 0,6 0,5 – 0,8
zajišťovala potřebný obsah Vázaný chlor
mg/l
Co nejnižší, nesmí překročit 0,3 mg/l
(Vyhl. 135/2004 Sb.) Použité zkratky: KTJ = kolonie tvořící jednotka
13
0,7 – 1,0
V souvislosti s velkým rozvojem veřejných koupacích biotopů do budoucna by bylo vhodné upravit legislativu. Zejména ve smyslu kontroly vody hygienickými stanicemi, které pro výkon své práce nemají dostatečnou legislativní oporu. Stanoveny by měly být i pravidla provozu umělého biotopu. Částečný příslib změny k lepšímu dává chystaná novela zákona č. 258 /2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
3.3
Historie, současnost a budoucnost
Probíráme-li se staletími, vidíme, že se rozvinula jakási „kultura lázně“, v níž se s očistou a ochlazením snoubí také odpočinek, komunikace, hra, sport a v posledních letech stále více také léčebně terapeutické cíle. (DOLEŽAL, 2008). První zmínky o veřejném koupání se objevují na počátku 19. století, kdy vznikají první občanské a vojenské říční plovárny. První vznikla již v roce 1809 (dle Ottova slovníku až v roce 1811) a šlo o pražskou Plovárnu pod Letnou, první v tehdejším Rakousku. Původně sloužila plovárna všem občanům společně, ale protože zde docházelo ke třenicím, civilisté si postavili vedle svoji, akciovou plovárnu. Té se říkalo Občanská plovárna, k rozlišení od sousední původní Vojenské plovárny. Po ní následovala v roce 1812 plovárna ve Vídni a berlínská plovárna byla otevřena v roce 1817.
Obr 1: Současná podoba Plovárny pod Letnou 14
Největší rozvoj veřejného koupání přišel až se vznikem samostatné Československé republiky a hlavně se vznikem a rozvojem sportovních svazů. Ve 30. letech minulého století vznikaly u velkých ozdravných zařízení první účelově vybudované nádrže na koupání a také první městská koupaliště. (DOLEŽAL, 2008) Později v 60. letech začala masová výstavba nových koupališť. Kromě těchto umělých koupališť ale stále lidé využívali přírodního koupání v řekách, rybnících a v nově vybudovaných přehradách. V těch dobách si ještě tyto přírodní zdroje udržovaly dobrou kvalitu vody. Dnes již většina z nich má tak vysokou trofní úroveň, že naprosto nevyhovuje hygienickým podmínkám.(DOLEŽAL, 2008) Nevhodné podmínky donutily veřejnost masově navštěvovat umělá koupaliště a tím se oprostit od „přírodního“ koupání. První významný krok k lepšímu nastal již v roce 1954. Podle plánu Gotfrieda Kerna byl vybudován první přírodní koupací biotop. Koupací zónu velikosti 24 x 8 m vymezil dřevěnými prkny, nechyběla zóna pro děti o velikosti 35m2 ani písečná pláž. Regenerační zón a sloužila pro pěstování leknínů a jiných vodních rostlin (WEIXLER, 2003). První veřejné ekologické koupaliště jako takové vzniklo ale až v roce 1984 v Německu a bylo jím nahrazeno původní betonové koupaliště. Právě v osmdesátých letech 20. století se koupací jezírka začínají šířit po Německu a také po Rakousku. V posledních jen několika letech se trend přírodních koupacích biotopů vyskytl i v České republice. Takové koupání si velmi rychle získalo příznivce i u nás. Od menších soukromých projektů a realizací pro velké firmy se trend přesunul i do oblasti veřejného koupání. Pro příznivý budoucí vývoj hovoří hned několik aspektů. Jedním z nich je určitě vzrůstající ekologické podvědomí veřejnosti, či nízká finanční náročnost. V současné době fungují na jižní Moravě 2 taková koupaliště v Kovalovicích a Banticích a mluví se i o dalších realizacích. Jednou z takových realizací by mohla být i plánovaná stavba koupacího biotopu v Modřicích v blízkosti Brna.
15
3.4
Prostorové nároky
3.4.1 Prostor na vodní plochu
Pro stanovení nároků na potřebnou plochu pro výstavbu ekologického koupacího zařízení, je potřeba neopomenout plochy mimo samotnou vodní plochu. V takovém zařízení je nutný prostor pro infrastrukturu, oddělených vodních ploch a zařízení na ochranu proti imisím. Nároky na plochu musí být stanoveny s ohledem na potřeby správného fungování zařízení, ale také na potřeby a nároky budoucích návštěvníků takového zařízení. Pro výpočet velikosti plaveckého a bazénového zařízení jsou tedy určující hlediska: • Infrastruktura; • Regenerační zóna • Užitková zóna; • Očekávaný počet návštěvníků. Orientačně lze brát hodnotu pro velikost plaveckého a koupacího zařízení na 1 m2 užitkové zóny 5 až 15 m2 celého areálu. Regenerační zóna Velikost regenerační zóny závisí na: • Intenzitě využití; • Konstrukčním provedení a skladbě materiálů; • Proudění a hydraulice; • Době zdržení vody; • Použití rostlin a skladbě jejich druhů; • Velikosti a konstrukci filtračních zařízení.
16
Obr. 2, 3: Regenerační zóny Užitková zóna Užitková zóna je určena ke koupání. Zpravidla je rozdělena na části pro plavce a neplavce, skokanské části a části určené pro děti. V této zóně probíhá na základě biologických procesů odbourávání patogenů, aby bylo tohoto odbourávání dosaženo, je nutné, aby regenerace probíhala každodenně. (FLL, 2003) Její velikost je stanovena podle maximálně přípustného počtu návštěvníků za jeden den. Takový počet je stanoven výpočtem. 1 N=
__ (Vr + VF + A.q) [osoba/d] K
N – jmenovitý počet osob v osobách/d k – koeficient naředění vázaný na osoby v m3/osoba Vr – objem vody užitkové zóny schopný regenerace v m3/d VF – denní doplňování doplňovací vodou v m3/d A – plocha regenerační zóny v m2 q – přívod surové vody do regenerační zóny v m3/m2 x d d – den Protože se v ekologických koupacích jezerech nesmějí používat dezinfekční prostředky, je nutno snížení koncentrace vnášených patogenů dosahovat naředěním nebo biologickými procesy a filtrací. (FLL, 2003) Použití vzorce předpokládá, že k udržování naředění se do užitkové zóny přivádí vždy takové objemové množství, odpovídající součinu N x k. Úspěšné regenerace lze 17
docílit tehdy, jestliže se voda do regenerační zóny s regulovatelným proměnlivým objemovým průtokem přivádí obtokem, přičemž se doporučuje, aby plocha regenerační zóny byla dimenzována tak, aby mohla v případě potřeby pojmout celý objemový průtok určený pro užitkovou zónu. (FLL, 2003) Pokud výjimečně v některých dnech dojde k překročení jmenovitého počtu návštěvníků, nenastává problém, pokud budou dodrženy hygienicko-mikrobiologické parametry dle následující tabulky. Tab 5.:Maximální hodnoty hygienicko-mikrobiologických parametrů Parametr
Voda užitkové zóny
Escherichia coli KTJ*/100 ml
100
Enterokoky KTJ*/100 ml
50
Pseudomonas aeruginosa KTJ*/100 ml
10**
(FLL, 2003) * Kolonii tvořící jednotky Escherichia coli a enterokoky představují indikátorové organismy, které samy o sobě zpravidla nejsou původci nemocí, ale mohou poukazovat na patogenní zárodky. ** Praxe ukázala, že při odběru vzorků a prokazování Pseudomonas aeruginosa je nutná obzvláštní pozornost a pečlivost.
3.4.2 Prostor na areál
Pro veškeré prostory na infrastrukturu je potřebné navrhnout především s ohledem na jejich bezproblémový provoz a úklid. Minimální světlá výška se stanoví na 2,50 m. • Příjezdové komunikace a parkoviště V areálu je nutné vymezit komunikace, které budou dimenzované i pro občasný pojezd zásobovacích automobilů, sanitních vozidel a vozidel pro svoz odpadů. Současně s touto komunikací je výhodné zřídit samostatný vjezd, mimo vstupní prostor návštěvníků, pro tyto vozidla. 18
Co se týče parkovacích ploch, německá směrnice KOK pro výstavbu lázní stanoví, že v areálu je nutné uvažovat o 1 stání pro osobní automobil a 2 stání pro jízdní kola na každých 200-300 m2 plochy pozemku koupacího zařízení, jestliže obecní vyhlášky nestanovují nic jiného. (FLL, 2003) • Vstupní část Pro vstupní část jsou doporučené parametry stanoveny na každých 1000 m2 užitkové zóny, a to tak, že u zpevněné plochy je to 100 m2 a u zastřešené vstupní zóny vč. pokladen, či kontrolních míst je to 50 m2. Místnost zaměstnanců je stanovena při užitkové ploše do 1500 m2 až 20 m2 a při užitkové ploše nad 1500 m2 až 30 m2. (FLL, 2003) • Šatny U těchto ploch je možné dle potřeb velikost navýšit pro případnou větší komfortnost. Velikost jednotlivých kabin a jejich počet stanoví vyhláška 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Kapacita šaten, případně převlékacích kabin musí odpovídat kapacitě koupaliště. Půdorysná plocha jedné šatny, nebo převlékací kabiny musí být nejméně 1,5 m2. U nově budovaných, nebo rekonstruovaných zařízení musí být nejméně 2 převlékací kabiny nebo šatny musí mít úpravy umožňující přístup osoby používající vozík pro invalidy a musí být opatřeny sklopným sedátkem. Po splnění těchto zákonem nařízených skutečností lze ještě přihlédnout k doporučením FLL. (Vyhl. 135/2004 Sb.)
19
Tab 6.: Prostor šaten Vybavení
Na každých 1000 m2 užitkové zóny
Převlékací místa formou převlékacích Min. 5, z toho 4 jako převlékací kabiny vč. 1 kabiny pro rodinu a osoby se
kabin
sníženou schopností pohybu a orientace a 1 pohledově kryté převlékací místo na ploše určené k ležení Převlékací místa v hromadných šatnách Dle potřeby, min. 2, každé s lavicí v délce 10 m Šatnové skříňky a boxy pro úschovu 50, navíc na každých 50 šatnových cenných věcí
skříněk ještě 10 uzamykatelných boxů na cenné věci
Místa pro oplach nohou a ždímání 2 přípojky plavek (kombinovaná) Přístřešek jako ochrana proti dešti
100 m2 (podle potřeby)
Ohřívaná a pobytová místnost
30 – 100 m2
(FLL, 2003) Také se doporučuje, že část šatnových skříněk by měla být uzpůsobena pro uložení motocyklových helem. • Sociální zařízení U sociálních zařízení je potřeba uvažovat nejen o samotných prostorech WC, ale je nutné vždy uvažovat o předsíních s umyvadly a odpadkovými koši. Tab 7.: Sociální zařízení Vybavení
Na každých 1000 m2 užitkové zóny
Sprchy
Min. 2 sprchy s teplou vody vždy pro ženy a muže, příp. na každou umývárnu se sprchami 1 sprcha se studenou vodou. Sprchy by měly být umístěny tak, aby vybízely k použití 3 WC se sedátkem pro ženy 1 WC se sedátkem pro muže a 3 pisoáry, z toho jeden vhodný pro malé chlapce
WC
(FLL, 2003) 20
Je možné také vybudovat samostatné prostory pro rodiče s dětmi, v takovém případě je nutné uvažovat o plochách velikých 15 – 25 m2. • Přístupové zóny Pro hlavní komunikace umožňující přístup do areálu a pohyb uvnitř něj, je nutno počítat s šířkou 2,5 m. Všechny přístupové zóny musí být řešeny tak, aby se zamezilo vnášení nečistot, zejména půdního materiálu do trávy a koupacího jezera. Pokud se v projektu počítá s vybudování obchůzné plochy s brodítkem pro oplach nohou, doporučuje německá směrnice dodržovat následující šířky: -
Min. šířka
2,5 m
-
V přístupových místech
3,0 m
-
Na straně startovacích bloků
3,0 m
-
V místě bazénového schodiště vedoucího do části pro neplavce a za vodními skluzavkami
3,0 m
-
V místě skokanských zařízení
5,0 m
-
Mezi bazény ležícími vedle sebe
přidání individuálních rozměrů
Pokud ale není počítáno s vybudováním brodítka, platí následující pro přístupy a sprchy: -
Každé přístupové místo musí být vybaveno sprchou na studenou vodu. Vodu ze sprchy je třeba kontrolovaně odvádět, nesmí se dostat do plaveckého a koupacího jezera.
-
Sprchy je nutno umístit ve vzdálenosti max. 2 m od přístupového místa. Na vzdálenost min. 2 m od osy místa, kde je umístěna sprcha, je nutno vybudovat zpevněnou plochu.
-
Zóny vedoucí k nástupním místům musí mít zpevněný nebo štěrkový povrch propouštějící vodu.
-
Bodově řešené přístupy je nutno směrem přiléhajícím užitkovým plochám nálevkovitě rozšířit.
(FLL, 2003)
21
Potom je nutné dodržovat rozměry podle následující tabulky. Tab 8.: Přístupy Přístup k
Šířka (následující šířka
Délka přístupu**
vč. …)* Vstupní
žebříky
a
+ 0,5 m
Cca 6,0 m
schodiště o stejné šířce + 1,0 m
Ostatní schodiště Pláže,
mola
nebo
+ 1,0 m
zpevněné plochy (FLL, 2003) * šířka zpevněného přístupu k užitkové zóně ** délka cesty k nástupnímu místu
Je dobré, aby plochy, které neslouží k přístupu, byly rozumným způsobem ohraničeny. V tomto případě je vhodné použití vegetace, které by měly mít určitou šířku, a to alespoň 1,5 m. Jejich výběr je ovšem omezen potřebou neustále nahlížet na vodní plochu. Do výběru by měla zasáhnout i jednoduchost následné péče o vegetaci. • Provozní budovy a plochy K provozním budovám a plochám patří několik zařízení. Mezi ně patří například sociální zařízení, technické zázemí, elektrotechnická zařízení, sklady, úklidové místnosti či shromažďovací prostory. Některé z těchto ploch nejsou legislativně vymezené, proto jejich velikost je zcela na možnostech v areálu. Je ovšem možné se při stanovení jejich velikostí inspirovat doporučením FLL. Pro sociální zařízení uvažují o ploše min, 8 m2. Tuto plochu je možné spojit, pakliže je to potřeba, se zázemím pro plavčíka. V tomto případě doporučuje FLL zvětšit plochu min. na 14 m2. V areálu plaveckého a koupacího jezera je možné vystavit i dozornu, která by měla mít velikost min. 10 m2 a navíc by měla být vybavena ovládacími prvky pro telekomunikaci a elektroakustikou. 22
Návrh skladů a úklidových místností se provádí podle potřeby; vycházet lze přitom z následujících hodnot: -
do 1500 m2 užitkové zóny: min. 20 m2 (doporučuje se 50 m2);
-
nad 1500 m2 užitkové zóny: min. 30 m2 (doporučuje se 80 m2). Při návrhu shromažďovacích místností se velikost místností řídí podle potřeby.
Pro účely skladování se ale navíc uvažuje min. 10 m2.
Obr 4: Provozní budova Eberschwang
• Venkovní plochy pro pobyt a hry K atraktivitě takového koupacího zařízení přispívají plochy pro rekreaci, hry a ležení. Na ně je doporučeno rezervovat až 50% celkové plochy pozemku. Následné rozdělení těchto jednotlivých ploch má také své zákonitosti. Německá směrnice KOK pro výstavbu lázní doporučuje členění ploch na plochy určené k ležení a hrací plochy v poměru 2:1 až 3:1. (FLL, 2003) Pokud mezi hrací plochy pro děti zařadíme i pískoviště, toto podléhá vyhlášce ČR 135/2004 Sb. Jeho velikost je doporučena min. 100 m2. Důležitou hrací plochou je i vodní hrací plocha, která je doporučená ve velikosti min. 100 m2. Co se týče konkrétních hracích ploch, ty jsou omezeny DIN 18034 „Hřiště a venkovní hrací plochy; Požadavky a pokyny pro projektování a provoz“. Ostatní zařízení, jako je občerstvení, zařízení pro přihlížející aj., není nijak vymezeno, jeho plocha je čistě věcí projektantů.
23
Pro venkovní plochy se na každých 1000 m2 plochy doporučují min. 2 odpadkové koše o obsahu 50l. Doporučuje se jejich pravidelné alespoň jednodenní vyprazdňování. (FLL, 2003)
Obr 5: Areál přírodního koupaliště Tragwein s venkovními hracími plochami
3.5
Technologické postupy
3.5.1 Stavba nádrže
Po stanovení veškerých nároků na přírodní biotop je možné stanovit technologický postup a následně dílo zrealizovat. Nejprve je potřeba vyměřit a vytýčit plochu jezírka. Samozřejmostí je oddělit a uložit samostatně vrchní vrstvu půdy – ornici. Ta může být použita následně při konečných terénních úpravách stejně tak jako ostatní zemina získaná při hloubení jezírka. Jámu je potřeba pozvolně svahovat, protože do mělčí zóny je potřeba vymodelovat různé hloubky pro rostliny. Důležité jsou i modelace vstupů. Naopak jáma pro hloubkovou vodní zónu má většinou kolmé stěny. Po ukončení a úpravě výkopu nádrže je potřeba ještě zajistit výkopy šachet a rýh pro zabudování čerpadel a případně vedení elektrických rozvodů. Hrubý výkop nádrže provádíme mechanizací, je důležité, aby byl pro tuto mechanizaci vytvořen přístup na pozemek. Při práci je potřeba pracovat
24
přesně, aby se nenarušila rostlá zemina. Uměle vytvořené profily mají menší stabilitu a deformují se. Pokud jde o hloubku jezera, je důležité stanovit vše přesně. Doležal udává hloubku mělkých pobřežních zón 40 – 80 cm pro uložení dostatečného objemu filtračních substrátů. Její hloubka je také závislá na její šířce (zpravidla 1:2 – 3). Důležitá je i hloubka koupací části, kde by neměla krajní hranice sahat pod 250 cm, pro děti pak 60 – 80 cm. Před zaizolováním výkopu je důležité vybudovat základy pro prvky, jakými jsou dělící stěny, zdi, či případné dřevěné prvky. Oddělení je možné provést několika způsoby. Nejvýznamnějším je asi použití betonu, který díky možnosti kolmého provedení neubírá na velikosti plavecké části. Jeho nevýhodou je finanční náročnost a pracnost. Je možné postavit dělící stěnu z plochých kamenů, výhodou této varianty je estetické hledisko, nevýhodou prostorová náročnost a následná údržba. Třetí možností je kombinace předešlých dvou způsobů. Tento kompromis je na základě použití betonových tvarovek nebo litého armovaného betonu. Okolí nádrže je následně potřeba připravit pro izolační práce. Pokud je uložena horní ochranná vrstva folie, vybudována dělící hrázka a provedeny rozvody v mělké zóně, je možné přikročit k navrstvování filtračních substrátů. Oddělení filtračních substrátů se provádí pomocí hráze vyskládané z pytlů, které jsou vyrobeny z trvanlivých, umělých tkanin, naplněných pískem. Tyto pytle lze nahradit dřevem, které bez přístupu vzduchu má také dlouhou trvanlivost. Jeho výhodou je rychlé provedení a dlouhá funkčnost, nevýhodou tvarové a konstrukční provedení. U dřevěného bednění je také nutné dobré ukotvení v substrátu, aby nedocházelo k jeho vyplavování. (DOLEŽAL, 2006) Po ukončení hrubého výkopu dochází k úpravě povrchu, dotvoření profilů dna, stěn a mělkých zón. Jak už bylo zmíněno výše, je lepší modelace povrchů dotvářet na rostlém terénu, než na dotvořeném. V krajním případě by mohlo dojít až k poškození hydroizolace z důvodu deformace dotvořených profilů. Pokud ovšem je z nějakého důvodu nutné pracovat s uměle vytvořenou modelací, je potřeba zeminu dobře zhutnit, abychom co nejvíce deformaci zamezili.
25
Pokud na staveništi hrozí nebezpečí spodní, či povrchové vody, je potřeba technicky tento problém odstranit. Častým řešením jsou drenáže, které tuto přebytečnou vodu odvedou. U velkých nádrží je vytvoření drénu téměř nutnou součástí, je potřeba dokončit jej ještě před konečnou úpravou povrchu. Provedení drénu je náročné, zatěžují provedení práce finančně i technologicky. Pozornost je třeba zaměřit i na zpracování mělké zóny. Nejdůležitějším měřítkem je dostatek prostoru pro substrát. Další podmínkou je sklon okrajového svahu, ten by neměl být příliš prudký kvůli stabilitě, a také aby v zimních měsících nehrozilo protrhnutí folie ledem. Přesná hranice sklonu svahu se podle odborníků odlišuje. Dle Doležala by neměl překročit úhel 45 – 60°, Šimečková uvádí již 25°. Dokončení těchto stěn probíhá ručně. Po provedení a úpravě výkopu je nutné vytvořit ochrannou vrstvu z písku. Na tuto vrstvu již může být položena folie. Vhodný je zejména písek s vyšším obsahem hlinitých částic, který má dostatečnou vlhkost. Vlhkost umožňuje lepší modelaci profilu nádrže. Pokud by nebyl písek dostatečně vlhký, je potřeba vrstvu dostatečně zhutnit. Vrstva písku by neměla překročit 5 cm. Po vrstvě písku následuje položení ochranné vrstvy - geotextílie. Ta je zvolena podle parametrů každé stavby. Při jejím pokládání je třeba zajistit, aby nedošlo k shrnutí větrem, či jiným mechanickým posunutím. Na položenou geotextilii se může začít pokládat hydroizolační fólie. Její výběr je opět stanoven dle podmínek jezírka. Pro lepší usedání fólie na správné místo je dobré ji trochu napustit vodou. Pokud je hydroizolace dokončena, je potřeba oddělit mělkou zónu, aby nedocházelo ke splavování substrátu do plavecké části. Nejlepší variantou oddělení je zahloubení mělké části. Dojde tedy k vytvoření jakéhosi „příkopu s valem“. Jinými možnostmi jsou například vytvoření hráze z naskládaných kamenů, či zahrazení pytli naplněnými substrátem. Oddělení mělké zóny i jiné následující úkony vyžadují položení horní ochranné vrstvy fólie pro vyloučení jejího poškození. Horní ochranná vrstva dovoluje ukládání rozvodů potrubí pro čerpadla a jiné prvky nutné k zajištění aktivní cirkulace. Kromě těchto rozvodů je vhodné uložit i sací rozvody pro odsávání ze dna. Dále napojení hladinových sběračů – skimmerů. Jejich umístění je ovlivněno zejména větrem, který soustřeďuje plovoucích nečistoty na
26
hladině často v jednom místě. Nelze opomenout ani výtlačné rozvody pro usnadnění vypouštění vody. Důležitou součástí stavby jsou i filtrační substráty. K nim se přistupuje, je-li hodová mělká zóna a dělící hráze. Obecně při navrstvování substrátů platí, že se postupuje od jemných zrnitostí až po hrubé krycí materiály. Filtrační substráty jsou nedílnou součástí nejen pro funkci kotvení rostlin, ale také pro poskytování prostoru pro život bakterií a jiných mikroorganismů. Pro biotopy lze použít nejen přírodní substráty (písky, valouny, zeolity, kamenné drtě aj.), ale také substráty vznikající úpravou přírodních surovin (keramzit, vermikulit, upravený zeolit, perlit a bentonit). Všechny společně by měly vykazovat vlastnosti, jakými jsou velký povrch, dobrá propustnost, snadná čistitelnost a nízká hmotnost. Jedny z nejvhodnějších materiálů jsou písky, které by měly být s co nejmenším obsahem jílovitých částic, nejlépe říční písky. V této fázi také dochází k napojování skimmerů. Napojování ovlivňuje typ skimmeru. V praxi se používají tři typy, dva z nich se ukotvují ve spodní části v substrátu, třetí typ se kotví na kraji nádrže. Nevýhodou třetího, bočního skimmeru, je sběr nečistot z hladiny pouze v úhlu 180° a také neschopnost pracovat při větším kolísání hladiny. Jedním z posledních kroků je zapravení obvodové hrany nádrže. K té dochází až po napuštění nádrže. Obvodová hrana mohla být v průběhu předchozích prací deformována, proto je potřeba ji upravit. Zkušenosti a praxe nabízí několik možností pro stavbu hrany. Jednou z možností je stavba pomocí polyethylenové trubky a rotorů, tato možnost je jednoduchá v provedení, její negativum je v přesnosti umístění. Není-li roxor dostatečně blízko (dle Doležala 0,50 – 0,75 cm), může dojít k opětovnému propadání hrany. Druhou možností jsou šroubované desky po obvodu nádrže. Jejich výhodou je přivedení travní plochy bezprostředně k vodní ploše.
Obr 6: Možnosti řešení obvodové hrany (DOLEŽAL, 2006) Při technickém zpracování nádrže by nemělo být opomenuto vyřešení odvodu vody po dlouhotrvajících či přívalových deštích. Je vhodné vytvořit širší přepad vody v 27
místech, kde se nádrže dotýkají výsadby a kde to umožňuje svažitost pozemku. (DOLEŽAL, 2006) 3.5.2 Řešení vstupů Při řešení vstupů je třeba vycházet z velikosti a funkce nádrže. Je mnoho možností, jak designově zpracovat tyto vstupy. Obecně je výhodné navazovat harmonicky na okolí. Proto se často pracuje s přírodními materiály, jakými jsou hlavně kámen a dřevo. Vhodně zvolený druh dřeva ovlivní celkový konečný dojem z díla. U menších nádrží bývá obvyklé, že vstup je řešen formou žebříku nebo schůdků. Jde o nejjednodušší přístup. Jejich stavba je podmíněna často jen dobrým způsobem ukotvení. Přesto i tato jednoduchá řešení mají své zákonitosti. Doležal uvádí, že schůdky by měly být umístěny v mírném sklonu 75 – 85°, nášlapy by měly být široké minimálně 8 cm a upevněny vodorovně. Dále pak madla k nim by měla být prodloužena alespoň 80 cm nad úrovní povrchu. Součástí vodních ploch bývají velmi často i dřevěná mola, ze kterých pak vychází i několik přístupů k vodě. Tato mola by měla harmonicky doplňovat vodní díla, neboť jsou spojovací součástí mezi vodou a souší. Tato mola jsou technicky náročnější stavby. Kritérium náročnosti také vychází z konstrukčního řešení. Je možné molo ukotvit na souši, což představuje menší náročnost, jeho přesah nad hladinu musí být ovšem stanoven tak, aby byla zajištěna stabilita. Pokud ovšem vyžadujeme větší zásah nad vodní hladinu, je potřeba molo ukotvit vně nádrže. Tato možnost je již technicky mnohem náročnější. Je potřeba zajistit potřebnou izolaci, aby nedošlo k narušování materiálu.
Obr. 7, 8: Kovalovice, vstupy do vody
3.6
Rostliny
28
Pro přírodní koupací biotopy jsou rostliny nezbytné. Slouží k regeneraci vody. Výhodou použití rostlin v koupacích biotopech není pouze ovlivnění kvality vody, ale také neméně důležitá estetická hodnota. Estetika je sice ovlivněna nárokem na odbornou údržbu, nejde však o hledisko, které by mělo záměr výrazně ovlivnit. Estetický dojem lze ještě podpořit výsadbou vlhkomilných rostlin mimo vodní plochu. Vodní rostliny je možno využít buď přímo k osázení částí souvisejících s koupacími zónami, nebo k osázení čistících lagun. (ŘEHÁK, 2008) Nezbytné jsou hned z několika důvodů: • Produkcí rostlinné hmoty, odčerpávají z vodního prostředí živiny, • Zvětšují povrch vodního díla, čímž nabízejí větší osázené plochy pro bakterie, řasy, živé organismy, tím vlastně podporují „biologický život“ v jezírku, • Vážou ve vodě se vyskytující živiny, čímž omezují růst řas, • Fotosyntéza rostlin dodává po celý den vodě kyslík, bakterie využívají kyslík k mineralizaci živin, • Kořeny rostlin kryjí půdu a vytvářejí drenážní kanály do hlubších vrstev substrátu, • Poskytují břehům ochranu proti erozi, • Pro živočichy se hodí nejlépe domácí rostliny, velkým počtem druhů se zvětšuje šance, že potřebné druhy se v jezírku usadí a nežádoucí druhy zaniknou přirozeným způsobem. Výběr vhodných druhů rostlin Každá z rostlin je specifická svými vlastnostmi, proto je třeba věnovat pozornost jejich výběru při realizaci koupacího biotopu. Při výběru je třeba myslet na obsah živin, vzrůst rostlin, požadavek na hloubku vody, či vhodný substrát. Velkou výhodou v našich podmínkách je využití domácích rostlin, současně také použití širšího spektra druhů rostlin. Odlišovat by se měly charakterem růstu, habitem, velikostí. Obecně platí, že optimální hloubka výsadby je 20 cm, navíc řada druhů je v tomto ohledu značně přizpůsobivá. Kromě nároků rostlin na výšku vodního sloupce je třeba zohlednit pohyb osob při údržbě porostů. Voda a dno v koupalištích jsou chudé na minerální látky, proto je vhodné vynechat druhy s vyššími nároky na živiny. Do značné
29
míry jsou tímto faktorem vylučovány druhy vzhledově atraktivní jako Sparganium sp., Sagitaria sagittifolia, Glyceria maxima a některé další. V případě jejich použití bude docházet k projevům fyziologických poruch. (ŘEHÁK, 2008) Seznam vhodných rostlin je vložen v příloze č. 2 k diplomové práci. Rostliny vhodné pro koupací biotopy můžeme rozdělit podle několika kritérií. Jedním z těchto kritérií je poloha rostlin. Dle polohy rostlin dělíme: • Submerzní rostliny, zcela ponořené ve vodě • Natantní rostliny, vzplývavé, plovoucí na hladině • Emerzní rostliny, vynořené nad vodou Rozdělení do 5ti zón pro potřeby ZAKA: • Zahradní zóna Pro rostliny z této zóny je obvyklá normálně vlhká půda, která nemá přímé spojení s vodou v jezírku. Záhonové trvalky jako původně luční rostliny v půdách dočasně vlhkých a bohatých na živiny. (ŠIMEČKOVÁ, 2008) Rostliny vhodné pro zónu:Alchemilla mollis Bergenia cordifolia Doronicum orientale Inula magnifica Ligularia sp.
Obr 9: Inula magnifica
Obr 10: Alchemilla mollis Obr 11: Doronicum orientale
• Zóna vlhkých půd (mokrá půda – mokřady) 30
Typická je stále mokrá půda, ale žádná stojatá voda. Vyskytuje se na okrajích rybníka s mírně dlouhodobě mokrými místy. Rostliny vhodné pro zónu:Achillea ptarmica Caltha palustris Iris kaempferi Iris siberica Lysimachia nummularia Lysichiton americanus Tradescantia andersoniana Lychnis flos-cuculi
Obr 12: Lysimachia nummularia Obr 13: Tradescantia andersoniana Obr 14: Lysichiton americanus
• Zóna mokrých až zbahněných půd (močál – bažina) Cca. 10 cm pod hladinou vody a 10 cm nad hladinou. Bahenní rostliny v mělké vodě (do 10 cm). Rostliny vhodné pro zónu:Calla palustris Carex grayi Juncus ensifolius Ranunculus lingua Menyanthes trifoliata Eriophorum vaginatum Euphorbia palustris 31
Filipendula ulmaria Iris pseudacorus
Obr 15: Juncus ensifolius
Obr 16: Euphorbia palustris Obr 17: Carex grayi
• Zóna mělkých vod (vodní hladina) Pro tuto zónu je typický stálý stav vody 10 – 40 cm. Vodní rostliny jsou zakořeněné v půdě s částečně plovoucími listy. Rostliny zakořeněné v půdě jsou ponořené pod hladinou bez plovoucích listů. Rostliny vhodné pro zónu:Acorus calamus Alisma plantago-aquatica Butomus umbellatus Cyperus longus Hippuris vulgaris Nymphoides peltata Oronotium aquaticum Sagittaria sagittifolia Scirpus lac.„Albescens“ Typha
32
Obr 18: Hippuris vulgaris
Obr 19: Acorus calamus
Obr 20: Sagittaria sagittifolia
• Zóna leknínů a ponořených rostlin (hluboká zóna) Minimální hloubka pro tuto zónu je stanovena 70 – 80 cm. Rostliny jsou podle charakteristiky rozděleny do dvou skupin. První skupina je charakteristická V půdě zakořeněnými vodními rostlinami, jejichž listy plavou převážně na vodě nebo rostliny rostoucí pod vodou. Rostliny vhodné pro zónu:Nymphaea Nuphar lutea Aponogeton distachysosos Hydrocharis morsusranae Ranunculus aquatis Stratiotes aloides Do druhé skupiny spadají ponořené rostliny. Rostliny vhodné pro zónu:Eleocharis acicularis Ceratophyllum demersum Egeria densa Myriophyllum verticillatum Myriophyllum alternifolium Potamogeton crispus
Obr 21: Ceratophyllum demersum Obr 22: Nuphar lutea Obr 23: Nymphaea
33
K nejběžnějšímu rozdělení ovšem patří kategorizace na: • Hygrofyty • Hydrofyty Výsadba rostlin a péče o ně Stejně jako pro jiné příležitosti, je potřeba i pro rostliny koupacích biotopů stanovit některé náležitosti. Jednou z těchto náležitostí je doba výsadby. Ta je pro bahenní rostliny stanovena ve vegetačním období, zpravidla duben až konec září. Nejpříznivější období je do konce června. Rostliny žijící pod vodu lze vysazovat podle jejich dostupnosti na trhu. Zpravidla od jara až do září. Obecně ale až na drobné výjimky je možné rostliny sázet kdykoliv během roku, pokud nám to podmínky dovolí. Co se týče hustoty, je vhodné používat větší počet kusů na metr čtvereční s ohledem na lepší vývoj. Toto doporučení je ovšem závislé na rychlosti růstu jednotlivých druhů rostlin a také na vzrůstnosti. Řehák doporučuje v případě vzrůstnějších a robustnějších druhů optimálně vysadit 5 ks/m2, v případě méně vzrůstných druhů 8 až 10 ks/m2. Stejně jako u jiných výsadeb je i u těchto nutné dodržet osazovací plán. Při výsadbě je dobré odstranit pěstební substrát a sázet rostliny jako prostokořenné. To je v praxi výhodné, zejména, sázíme-li rostliny v době vegetace. Omezí se tak riziko vyvrácení rostlin větrem. Minimální vrstva substrátu by měla být alespoň 10 cm. Při použití kamenů jsou vhodnější kameny zaoblené, na rozdíl od hranatých kamenů. Při jejich použití nedochází k poškozování kořenů drobnými posuny kamenů při zamrzání. Zásadně se nedoporučuje přidávat pěstitelské substráty s výjimku některých ponořených druhů, jako jsou lekníny. (ŘEHÁK, 2008) Stav pro přejímku je také odlišný pro každou z kategorií (hygrofyty, hydrofyty). Tento stav je pro hygrofyty, jestliže vyrašily a zakořenily dvojí. U výsadeb do konce června je to na podzim stejného roku. U výsadeb od konce července pak v následujícím roce po vyrašení, které u všech druhů zpravidla nastává do května. Při plošné výsadbě se odchylně od DIN 18916 „Technologie vegetačních úprav v krajině – Rostliny a jejich výsadby“ nezohledňují výpadky jednoho druhu až do 10% z celkového počtu kusů, jestliže i přesto, že jednotlivé rostliny nevzešly, vzniká celistvý 34
dojem. Chybí-li více než 10% z celkového počtu kusů, musí se nahradit všechny rostliny, které nevzešly.(FLL, 2003) Za schopné přejímky u hydrofytů se považují, jestliže lze minimálně u jednoho druhu zjistit, že se rozmnožily, což je zpravidla u výsadeb do července ve stejném vegetačním období. U výsadeb od srpna v následujícím roce od dubna do května.(FLL, 2003) Nutná je také následná péče o výsadby. Použití vodních a bahenních rostlin si sebou nese zvýšené nároky na údržbu. Nejvýraznějším rozdílem je odstraňování biomasy. Optimálním termínem pro její odstranění je dle Řeháka počátek ukončení vegetace, dříve, než dojde k pokročilému odumírání částí rostlin a následnému uvolňování anorganických látek do vody. Termín odpovídá přibližně polovině října. Rostliny, které nemají sklony k hnití (například rákos, sítina aj.) je vhodné v zimním období ponechat. Prostřednictvím stébel a listů zajišťují výměnu plynů mezi vodou a ovzduším bez ohledu na zamrzlou hladinu. Při následné péči je nutné výsadby kontrolovat, také proto, aby u nich nedošlo k nežádoucímu zaplevelení, případně tento nežádoucí porost mechanicky odstranit.
4. Nároky stavby
Pro započetí stavby je nutné nejdříve posoudit stanoviště. Součástí takového posouzení je zjištění podloží, zjištění světelných podmínek a také znalost chemických procesů. To jsou jen některé podmínky, které mohou ovlivnit správné fungování koupacího biotopu. Jednou z častých chyb při navrhování biotopu, která ovšem neovlivní správné fungování, přesto může narušit celkový dojem, je kompozice.
35
Před vlastním technickým řešením díla je nutné zodpovědět základní otázky: • Co od vody očekáváme? • Jakou funkci by měla voda v zahradě plnit? • Která část pozemku je pro umístění vodního díla vhodná? • Jakou kategorii biobazén je vhodné zvolit? • Jak velkou vodní plochu zvolit, aby byly zachovány kompoziční proporce? Všechny uvedené otázky respektive jejich odpovědi je nutné vyhodnotit a brát v úvahu při vlastním navrhování vodního díla (DOLEŽAL, 2004). Je dobré myslet na to, že chyby vzniklé při plánování lze těžko napravovat. (DOBLER, 1997) Tvary nádrží Je mnoho možností pro zvolení tvaru biobazén. Kromě celkové kompozice je důležité při volbě vzhledu posoudit i systém komunikace na pozemku, či svažitosti pozemku. Vyhodnocení svažitosti souvisí zejména s podpovrchovou vodou a vodou cizí, např. z přívalových dešťů. Nesmí dojít ke splachům těchto vod do biobazén. Již při plánovaní je potřeba navrhnout jednotlivé zóny s více hloubkovými úrovněmi. Dle DOLEŽALA (2006) je minimální hloubka koupací zóny 250 cm. Tato hloubka je výhodná nejen pro zabezpečení stability vody, ale zabezpečuje také bezpečnost ve skokanské části bazénu. Hloubka a velikost regeneračních zón se váže spíše na zvolenou kategorii koupacího biotopu a samozřejmě na možnosti pozemku. Podle některých zdrojů je stanoven i poměr koupací k regenerační zóně. Tento se však se zdroji liší. Dá se však říci, že nejčastěji se uvádí poměr 1:1 až 1:1,5. Pro započetí stavby je potřeba vytyčit obrysy budoucího biobazénu, posoudit přístupnost pozemku pro mechanizaci a hlavně stanovit výškopisný plán s nivelačním zařízením. Při navrhování je na základě znalosti terénu třeba stanovit, zda bude nutné zpevnění dělících stěn koupací zóny. Dělící stěny, které jsou zpevněné často nejen technologicky, ale i finančně náročnější, avšak mnohem stabilnější. Dělí se na betonovou skořepinu a ztracené bednění.
36
Betonová skořepina se provádí ve sklonu 70 – 80°, tvarově neomezuje a umožňuje snadnou údržbu koupací zóny. Naopak ztracené bednění tvarově omezuje, spíš se uplatňují pravidelnější tvary. Je možné provedení s výztuží nebo i bez výztuže. Dno nádrže se provádí většinou ve zhutněném písku nebo štěrku s jemnou horní vrstvou. (HÁJEK, 2007) Hydroizolace Nezbytnou součástí každého biobazén je odizolování. To zabraňuje průniku vody z bazénu do podzemní vody a naopak. Je důležité zvolit vhodné typy izolačních materiálů. Dnes je na trhu velký výběr těchto materiálů, lišících se nejen složením, tloušťkou, velikostí, ale i barvou a technologií pokládky. Při jejich výběru je potřeba zohlednit hlavně požadavek na kvalitu, těsnost, životnost, zatíženost či šetrnost vůči životnímu prostředí. Izolace se mohou provádět několika způsoby: • Izolace pomocí asfaltových a plastových pásů • Minerální izolace; o minerální látky bez pojiv (přírodní zeminy a horniny s rozdílným obsahem jílovitých minerálů) o Minerální látky s přísadami (zlepšení půd práškovým bentonitem nebo minerální látky zlepšené jílovou moučkou, geosyntetické jílové izolační pásy, zlepšení půd plasty)
Minerální látky s pojivy: •
Beton
•
Asfalt
• Jiné hydroizolace o Prefabrikované prvky (např. z PE – polyetylenu, nerez oceli, železobetonové prefabrikáty), alkalické silikáty, sklolaminát, sklolaminát aplikovaný nástřikem). Kromě vhodně zvoleného způsobu izolace je potřeba myslet i na další požadavky. Velmi důležité je zvolit vhodný materiál, vhodnou tloušťku a velikost hydroizolace. Dále je nutné dobře zabezpečit spoje izolace. Pokud je jako hydroizolace
37
použita sypká hmota, je potřeba na ni ještě umístit ochrannou vrstvu (např. geotextilii odolnou proti uhnívání). Nakonec je nutné říci, že hydroizolace musí být dostatečně odolná vůči prorůstání kořenů a odolná biologicky i chemicky. Obvodová hrana nádrže Obvodovou hranu nádrže lze řešit několika technickými provedeními. Z technického pohledu by měla obvodová hrana fungovat jako kapilární zábrana proti negativním účinkům okolí, případně by měla eliminovat terénní nejasnosti, ke kterým došlo chybným výškovým vyměřením biobazén. (HÁJEK, 2007) Zakrytí hydroizolační fólie je důležité nejen z praktického hlediska, kterým se myslí zejména ochrana před slunečním zářením a proti mechanickému poškození, ale i z hlediska estetického. Je možné vybrat ze dvou způsobů: • Ostrá hranice s podpůrným prvkem; jde například o betonové obrubníky, plastové pásy, polyethylenové trubky na trnech… • Lem; ten je často tvořen z kamene, betonových tvarovek, sypaného kamene… Užitková zóna Každá část biobazén, nejen užitková zóna by měla být řešena tak, aby umožňovala snadnou údržbu. Užitková zóna by měla být rozčleněna do několika zón s rozdílnou hloubkou. Doporučuje se rozdělit části pro plavce a neplavce v poměru 60:40. Současně by 2/3 vodní plochy měly být s hloubkou vody minimálně 2, 0 m, aby se zabránilo nadměrnému ohřívání vody. Další doporučené rozměry jsou uvedeny v následující tabulce: Tab 9.: Hloubka vody v jednotlivých zónách Zóna
Hloubka vody
Část pro malé děti
Do 0,6 m
Část pro neplavce
Do 1,35 m 38
Část pro plavce
Od 1,35 m
Skokanská část
Min. 3,4 m
(FLL, 2003) Jednotlivé zóny se musí označit informačními tabulemi, hloubka vody v dané zóně musí být zřetelně a trvanlivě vyznačena na okraji jezera. Pokud část pro plavce a neplavce bezprostředně sousedí, je povinností provozovatele bazénu, alespoň opticky tyto části oddělit. Systém oddělení je pomocí oddělovacího lana, které je umístěno ve vzdálenosti minimálně 1 m od místa, kde se mění hloubka vody a to až do hloubky 2,0 m. (FLL, 2003) V užitkové zóně by se neměly vysazovat rostliny.
Obr 24: Bantice
Obr 25: Kovalovice
Regenerační zóna Regenerační zóna musí být od zóny užitkové stavebně oddělena. Nesmí ohrozit koupající se osoby a proto, sousedí-li bezprostředně se zónou užitkovou, musí být oddělena jasně viditelným označením. Kromě ohrožení koupajících se osob musí být regenerační zóna zabezpečena tak, aby ochránila svoji vegetaci. Pro úpravu vody v koupacích a plaveckých jezerech slouží biotechnické a fyzikálně chemické metody. Systémy a postupy v nich popsané splňují vždy více či méně dílčí aspekty požadavků na úpravu vody. Je proto účelná kombinace několika metod. Tato kombinace je založena na zkušenostech projektanta. (FLL, 2003) Biotechnické metody
39
Biotechnické metody využívají schopností živých organismů spočívající v přeměně, odbourávání nebo zachytávání látek znečišťujících vodu. Všechny postupy, využívající biotechnické metody, musí být navrhovány jak podle míry znečištění, tak podle hydraulické ho zařízení. Rychlost filtrace musí být vázány na skutečný výkon odbourávání. Mikrobiální živá společenstva, která k úpravě vody přispívají, se vyvíjejí samostatně jako ve vodě, tak v půdě a kořenovém prostoru. •
Metody vázané na rostliny pracují s rostlinami s regenerační funkcí. Pro plavecká a koupací jezera je nutno používat vhodné vodní rostliny (hydrofyty) nebo bahenní rostliny (helofyty). Při přípravě vegetačních ploch je nutno respektovat speciální nároky na živiny a stanoviště v plaveckých a koupacích jezerech. Metody vázané na rostliny se člení na aquakultury (hydrobotanická zařízení) a technické vlhké biotopy. Aquakultura, hydrobotanické zařízení, zde se přednostně používají vodní rostliny žijící pod vodou, které rostou ve vodním tělese s pomalým a cíleným prouděním. Jestliže se místo hydrofytů ponořených pod hladinou použijí bahenní rostliny, jedná se o hydrobotanické zařízení Technické vlhké biotopy (kořenová čistírna odpadních vod) využívají bahenní rostliny (helofyty) se silným růstem kořenů a oddenků. Pro použitou půdu je důležité použití propustného a nesoudržného materiálu. Tyto metody jsou bohaté na varianty a představují přechodový stupeň blížící se k metodám vázaným na půdu.
•
Metody vázané na zeminu pracují se zeminami, v nichž mikrobiální živá společenstva čistí vodu. Osázení rostlinami není zpravidla žádoucí. Substráty musí být cíleně a trvale protékány a musí být odolné proti otěru. Metody vázané na zeminy se člení na vícestupňové štěrkopískové filtry a na pomalé pískové filtry. 40
Vícestupňové štěrkopískové filtry (otevřené pískové filtry) pracují tak, že jimi protéká surová voda propustnými zeminami se stále těsněji odstupňovanými frakcemi. Pomalý pískový filtr, v něm protéká čištěná voda vertikálně vrstvou písku. Při provozu se vytváří vrstva nečistot, která se musí při zhoršené propustnosti odloupnout a zneškodnit. (FLL, 2003) Fyzikálně chemické metody Tyto postupy využívají fyzikální a chemické metody úpravy vody. Tyto metody se u přírodních koupacích biotopů používají pouze jako doplněk ve spojení s biotechnickými postupy. K těmto metodám patří například i metody, které odstraňují řasy filtrací, a dále metody používající substráty s adsorpčními vlastnostmi (jílovité minerály, zeolity) k odstraňování nutrietů nebo solí z vody. (FLL, 2003)
5. Analýza přípravné fáze stavby
Přípravná fáze stavby je z hlediska budoucího vývoje projektu jednou z nejdůležitějších nezbytností. Během této analýzy se stanovují a vyhodnocují významné otázky.
Podceňování této přípravné fáze může vést ke ztrátám v další
přípravě a realizaci. V první fázi se stanovují otázky, jakými jsou: Proč má být projekt realizován? Jaké jsou cíle projektu? Jaké varianty k dosažení cílů existují? Aj. 41
Všechny kroky a postupy při přípravách musí být v souladu s platnou legislativou ČR, zejména se zákonem 183/2006, o územním plánování a stavebním řádu. Přípravná fáze je rozdělena chronologicky do devíti výkonových fází.
5.1
Provedení profesních výkonů pro přípravu zakázky přípravné práce
VÝKONOVÁ FÁZE PRVÁ Do první fáze vstupuje klient (investor) (pakliže se nejedná o jednu osobu, vstupují sem oba). Do první fáze spadají úkony: • Analýza zakázky architektem, • Předběžná analýza staveniště a jeho okolí architektem, prověření a posouzení vhodnosti staveniště pro sledovaný účel, • Specializace potřebných podkladů a průzkumů prováděných specialisty koordinovanými architektem, a to podle charakteru zakázky, • Předběžné vymezení a upřesnění potřebných projektových prací a speciálních profesí architektem a určení rozsahu těchto prací, • Shrnutí a závěry, odsouhlasení dalšího postupu, popřípadě uzavření smlouvy.
5.2
Vypracování návrhu/studie stavby
VÝKONOVÁ FÁZE DRUHÁ Do druhé fáze opět vstupuje klient (investor), v této fázi je vymezen prostor pro: • Přípravu návrhu/studie pozemní stavby architektem, • Zpracování návrhu/studie pozemní stavby architektem, popřípadě specialisty (koordinace specialistů), • Upřesnění specifikace potřebných částí předběžných průzkumů pro specialisty koordinované architektem, a to podle charakteru zakázky, • Uskutečnění předběžných jednání architektem k zamýšlenému dílu s dotčenými orgány a osobami, 42
• Projednání výsledků s klientem. Ke studii již mají právo se vyjádřit i zástupci veřejnosti. Kromě veřejnosti jsou přizváni i ostatní účastníci. K těmto účastníkům patří vlastníci sítí a všechny osoby, které prokážou právní zájem na stavbě. Účastníky mohou být i sdružení, vzniklá podle zvláštních předpisů. Mimo možných přímých účastníků se ke studii předběžně vyjadřují i dotčené orgány, jímž zvláštní předpisy svěřují ochranu veřejných zájmů, zejména v oblastech: • Veřejné zdraví (humánní a veterinární hygiena) • Životní prostředí (Posuzování vlivu na životní prostředí EIA, Ochrana přírody a krajiny OPK,ochrana lesa, ochrana zemědělského půdního fondu, ochrana ovzduší, ochrana vod, ochrana ložisek nerostných surovin aj.) • Památková péče • Dopravní infrastruktura (pozemní doprava, železniční doprava, letecká doprava, vodní doprava) • Technická infrastruktura (energetika) • Požární ochrana • Krizové řízení / civilní ochrana
5.3
Vypracování dokumentace pro územní řízení
VÝKONOVÁ FÁZE TŘETÍ I na třetí fázi se podílí klient (investor). Součástí dokumentace pro územní řízení je: • Provedení analýzy a vyhodnocení dosavadního postupu projektu a určení podmínek pro zpracování dokumentace návrhu na vydání územní rozhodnutí (pro územní řízení) architektem, • Zadání
předběžných
průzkumů
specialistům
a
specifikace
potřebných
podrobných průzkumů pro specialisty koordinované architektem, a to podle charakteru zakázky, • Zpracování projektové součásti dokumentace pro územní řízení (územní rozhodnutí) architektem, 43
• Textová část projektové součásti dokumentace • Výkresová část projektové dokumentace •
Zpracování náležitosti dokumentace návrhu na vydání územního rozhodnutí
předkládaného k územnímu řízení. Po vypracování dokumentace pro územní řízení se již konkrétně vyjadřují dotčené správní orgány. Dokumentace je dále předána příslušnému stavebnímu úřadu pro územní řízení. Podle charakteru stavby je stanoveno, jakým jednáním projekt proběhne. Do jaké z následujících kategorií podle stavebního zákona stavba spadá: • Územní řízení standardní (§ 76 SZ 183/2006 Sb.) • Územní řízení zjednodušené (§ 95 SZ 183/2006 Sb.) • Územní souhlas (§ 96 SZ 183/2006 Sb.) • Sloučené územní a stavební řízení (§ 78/1 SZ 183/2006 Sb.) Účastníky územního řízení jsou podle § 85 zákona 183/2006 Sb. nejen žadatelé a příslušná obec, ale také vlastníci pozemků a staveb, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, dále osoby s vlastnickým nebo věcným právem k sousedním stavbám a také společenství vlastníků.
5.4
Vypracování dokumentace pro stavební řízení
VÝKONOVÁ FÁZE ČTVRTÁ Po proběhnutí územního řízení je potřeba vypracovat dokumentaci pro stavební řízení. Během této fáze se stanoví následující body: • Provedení analýzy a vyhodnocení dosavadního postupu a určení pro zpracování projektu pro stavební řízení (stavební povolení), • Zadání podrobných průzkumů specialistům koordinované architektem, a to podle charakteru zakázky, • Zpracování projektu pro stavební povolení • Textová část projektu pro stavební povolení • Výkresová část projektu na stavební povolení,
44
• Zpracování a sestavení dokumentace žádosti o stavební povolení předkládané ke stavebnímu řízení. Do čtvrté fáze vstupují námitkami nejen účastníci řízení a vlastníci, ale opět i dotčené správní orgány. Dokumentace je předána příslušnému stavebnímu úřadu, aby mohlo dojít ke stavebnímu řízení. Opět je podle charakteru a parametrů stavby stanoveno, k jakému z možných řízení má dojít: • Ohlášení stavby (§ 105 SZ 183/2006 Sb.) • Stavební řízení standardní (§ 109 SZ 183/2006 Sb.) • Stavební řízení zkrácené (§ 117 SZ 183/2006 Sb.) Zákon 183/2006 Sb. v § 109 stanoví účastníky stavebního řízení, jimiž jsou stavebníci, vlastníci pozemků stavby i sousedních pozemků, společenství vlastníků, a také osoby, které mají k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu. Pro zahájení řízení je nutné připojit k žádosti: • Doklady prokazující vlastnické právo • Projektovou dokumentaci • Plán kontrolních prohlídek stavby • Závazná stanoviska, popřípadě stanoviska nebo jiné doklady vyžadované zvláštními předpisy, pokud je stavebník obstaral předem. (§110 SZ 183/2006 Sb.)
5.5
Vypracování dokumentace pro provedení stavby
VÝKONOVÁ FÁZE PÁTÁ Fáze pátá, do které opět vstupuje jen klient, vychází z několika nezbytných částí: • Provedení analýzy a vyhodnocení dosavadního postupu a určení podmínek pro zpracování projektu pro provedení stavby, • Zpracování základních náležitostí projektu pro provedení stavby • Všeobecné náležitosti projektu pro provedení stavby 45
• Textová část projektu pro provedení stavby • Výkresová část projektu • Vypracování stavebně – technických specifikací projektu pro provedení stavby (a k využití pro podklady pro výběr dodavatele/zhotovitele stavby) architektem a profesními specialisty a konzultanty, • Zpracování dalších náležitostí projektu pro provedení stavby a jejich projednání s klientem.
5.6
Vypracování dokumentace pro výběr dodavatele
VÝKONOVÁ FÁZE ŠESTÁ Součástí výkonové fáze šesté je: • Provedení analýzy a vyhodnocení dosavadního postupu a spolupráce při vypracování přípravy postupu pro výběr dodavatele/zhotovitele stavby klientem, • Zpracování
podkladů
pro
výběr
dodavatel/zhotovitele
stavby/sestavení
tendrové/zadávací dokumentace a zadávacích podmínek, • Pomoc klientovi s předběžným vyhledáváním vhodných uchazečů pro výběrové řízení po té, co klienti schválili projekt pro provedení stavby a po poslední revizi odhadu rozpočtu.
5.7
Spolupráce při výběru dodavatele
VÝKONOVÁ FÁZE SEDMÁ Novým prvkem v sedmé fázi je účast nejen klienta (investora), ale také i dodavatele stavby. Dochází k: • Provedení analýzy a vyhodnocení dosavadního průběhu přípravy stavby a výběru dodavatele/zhotovitele stavby, • Pomoc při vyhodnocení nabídkového řízení při výběru dodavatele, 46
• Spolupráce
při
vypracování
podkladů
pro
uzavření
smlouvy
klienta
s dodavatelem a pomoc při sjednání a podpisu smlouvy.
5.8
Autorský technický dozor
VÝKONOVÁ FÁZE OSMÁ Osmé fáze se kromě klienta a dodavatele stavby účastní i koordinátor bezpečnosti práce (technický dozor). Dochází k: • Provedení analýzy a vyhodnocení dosavadního průběhu přípravy stavby a příprava podmínek pro výkon autorského a investorského technického dozoru, • Zadání provedení doplňkových průzkumů (v průběhu provádění stavby) specialistům koordinovaným architektem, a to podle charakteru zakázky (například při obnově stavby), • Všeobecné náležitosti obsahu a členění výkonu autorského a investorského technického dozoru • Výkon autorského (jakostního, kvalitativního) dozoru • (výkon investorského (množstevního, kvantitativního) technického dozoru). Pro stavbu je stanoven dozor nad stavbou. Tento dozor je stanoven: • Stavebním úřad nebo jím zmocněnou osobou • Autorizovaným inspektorem • Zástupcem dotčených správních orgánů Kromě stanoveného dozoru jsou určeny i kontrolní dny. Na konci osmé fáze dochází k oznámení o užívání stavby (§ 119 SZ 183/2006 Sb.) a pokud nedošlo k významným závadám bránícím jejímu bezpečnému užívání, je vydán kolaudační souhlas (§ 122 SZ 183/2006 Sb.). V opačném případě je vydáno správní rozhodnutí o zákazu užívání stavby (§ 122/4 SZ 183/2006 Sb.)
47
5.9
Sestavení dokumentace skutečného provedení stavby a uvedení stavby do užívání
VÝKONOVÁ FÁZE DEVÁTÁ Posledním krokem je uvedení stavby do provozu, na které se podílí klient s dodavatelem stavby. Dílčími kroky poslední fáze je: • Uvedení stavby do provozu a užívání/oznámení o užívání stavby/ účast při vydání kolaudačního souhlasu, • Sestavení dokumentace skutečného provedení stavby, popřípadě poskytnutí podkladů pro její sestavení, • Spolupráce
při
vypracování
závěrečného
vyúčtování
a
ekonomického
vyhodnocení stavby.
5.10 Stavba vodních děl Od standardních staveb je výstavba vodních děl odlišná. Nezbytnou součástí přípravy stavby je práce v souladu se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a tzv. změnovým zákonem č. 186/2006 Sb. Jím byla změněna řada předpisů v souvislosti s vydáním zákona č. 183/2006 Sb. Konkrétní odlišnost je v nutnosti vést vodoprávní řízení o povolení stavby. V průběhu vodoprávního řízení o povolení stavby vodního díla je nezbytné, aby bylo vedeno také řízení o povolení k nakládání s vodami. Vydání povolení ke stavbě vodního díla vyžaduje, pokud zákon nestanoví jinak, každá stavba vodního díla a její změna užívání. Povolení stavby vodního díla uděluje tzv. speciální stavební úřad dle § 15 SZ 183/2006 Sb. Působnost speciálních stavebních úřadů vykonávají vodoprávní úřady ve všech věcech s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování. Povolení pro stavby mohou vydat speciální stavební úřady (vodoprávní úřady) jen se souhlasem obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení jeho podmínek. Jestliže se nevydává územní rozhodnutí ani územní souhlas, postačí vyjádření obecného stavebního úřadu o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování. Obecný stavební úřad tedy rozhoduje o povolení umístění 48
takovýchto staveb, ale o samotné realizaci (povolení realizace) rozhoduje speciální stavební úřad (vodoprávní úřad). Povolení umístění stavby vodního díla musí vždy předcházet samotnému vodoprávnímu řízení o povolení realizace stavby vodního díla. Povolení tedy vydává obecný stavební úřad, který jej může vydat v různých formách dle stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Jako jedna z nejběžněji a nejčastěji používaných forem povolení umístění stavby vodního díla je územní rozhodnutí o umístění stavby vydávané v územním řízení. V případech nekonfliktních staveb v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, pro jejichž umístění nestanoví dotčené orgány podmínky a s nimiž projeví souhlas sousedé, lze místo územního rozhodnutí vydat územní souhlas. Stavby vodních děl jsou stavby většinou podléhající povolení umístění ve formě územního rozhodnutí, tj. nelze ve většině případů použít tuto uvedenou zjednodušenou formu povolení umístění. (KLIKOVÁ, 2006) Další fází, která následuje při povolování stavby vodních děl, je povolení realizace stavby vodního díla ve vodoprávním řízení, vedeném vodoprávním úřadem. Řízení o povolení stavby vodního díla se vždy zahajuje na žádost stavebníka, který hodlá stavbu vodního díla realizovat. Žádost o vydání stavebního povolení má stavebním zákonem ustanovením § 110 a prováděcí vyhláškou k vodnímu zákonu č. 432/2001 Sb. přesně stanovené náležitosti, včetně dokumentů předkládaných jako přílohy k žádosti. Konkrétní náležitosti žádosti jsou odlišné podle typu konkrétního vodního díla, o jehož stavbu se žádá. (KADEČKA, 2006) Vodoprávní úřad je povinen po zahájení řízení oznámit jeho zahájení všem známým účastníkům, a to dle ustanovení § 112 stavebního zákona a zaslat pozvání k ústnímu jednání, bude-li vedeno. Vodní zákon také v ustanovení § 115 odst. 8 stanoví vlastní postup a lhůty vodoprávního úřadu. Výsledkem vodoprávního řízení je vždy vydání rozhodnutí, kterým se stavba povoluje nebo nepovoluje, tj. stavební povolení. Příslušné stavební povolení může také obsahovat podmínky, za kterých může stavebník stavbu uskutečnit. Některé podmínky mohou vyplývat ze závazného či jiného stanoviska dotčených orgánů státní správy, které jsou oprávněny se vyjadřovat v daném řízení. Dále vodoprávní úřad ve stavebním povolení stanoví povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých je vydává a také účel, kterému má vodní dílo sloužit. (KLIKOVÁ, 2009) 49
Po ukončení realizace stavby vodního díla je vždy nutné zajistit povolení k jejímu užívání. Užívání stavby je upraveno stavebním zákonem. Stavba může být používána až ve chvíli, kdy stavebník obdrží od vodoprávního úřadu souhlas s jejím užíváním, tj. Kolaudační souhlas.
6. Návrh obecné osnovy pro přípravu výstavby veřejných koupacích biotopů
-
Vize
-
Projekt o studie 50
o dokumentace pro územní rozhodnutí o dokumentace pro stavební řízení o dokumentace skutečného provedení stavby -
Uvedení do provozu a údržba Prvním krokem pro představu realizace koupací plochy pro veřejnost, by mělo
být stanovení, proč zrovna volit koupací biotop a ne tradiční koupaliště. K rozhodnutí určitě přispějí fakta, jakými jsou nižší náklady na stavbu i provoz, ale i přírodní prostředí. Druhým krokem je výběr vhodného místa pro realizaci. Při výběru je třeba stanovit si prostorové nároky. Nejen podle prostoru na koupací biotop, je třeba myslet i na zázemí. Minimálně je nutné vystavit provozní budovu, kde je potřeba vytvořit technické zázemí s šatnami a sociálním zařízením, a také vymezit prostor pro relaxaci koupajících. Na vhodném prostoru je už možné vytvořit si vizi, jak asi bychom chtěli, aby byl areál uspořádán a jak by měl vypadat. Dalším významným krokem je spojení s firmou, nebo osobou, která je schopná přenést vizi investora „na papír“. Mělo by se jednat o odborníka, který se problematikou zabývá a může zabezpečit nejen vypracování studie, ale i následného projektu. Pro výběr takového subjektu je vhodné vytvořit výběrové řízení. To by mělo zajistit nejvhodnější výběr. Ještě před vypracováním studie by měly být známy všechny podmínky, které je nutné
dodržet.
Měly
by
být
zvoleny
vhodné
parametry
stavby.
Jedním
z nejdůležitějších je propočet možných návštěvníků biotopu na jeden sezónní den. Od tohoto propočtu se odvíjí nejen velikost samotného vodního díla, ale také počet a velikost sociálních zařízení, parkovacích míst aj. Po vypracování studie už je možné začít zajišťovat nutné řízení z hlediska legislativy. Je vhodné, aby se již ke studii vyjádřily příslušné dotčené orgány, aby se po případných námitkách nemusel přepracovávat již projekt. Studie také může sloužit jako dokument při předkládání k žádosti o dotace. Po případných úpravách může vzniknout projekt. Nejprve je nutné vypracovat dokumentaci záměru (dále jen projekt)pro vydání územního rozhodnutí. V projektu by neměly chybět části: 51
•
Úvodní informace
•
Průvodní zpráva
•
Souhrnná technická zpráva
•
Výkresová část (situace širších územních vztahů, zákres do katastrální mapy, situace stavby)
•
Ostatní nutné materiály (přípojky ZTI, hluková studie, elektropřípojky, požárně bezpečností řešení…)
Současně s žádostí o územní rozhodnutí je třeba doložit dle §86 SZ 183/2006 Sb. kromě projektu i doklady prokazující vlastnické právo, rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů a stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury Územní řízení se také spojuje s vybranými postupy při posuzování vlivů na životní prostředí. K žádosti o vydání územního rozhodnutí je proto potřeba dodat i posudek a dokumentaci vlivů. V tomto případě se k žádosti nepřikládají příslušná stanoviska. Konkrétní posuzování vlivů na životní prostředí se provádí prostřednictvím zákona č. 100/2001 Sb. Další součástí projektové dokumentace je projekt pro stavební řízení. I tato dokumentace by měla nezbytně obsahovat některé části: • Průvodní a souhrnná technická zpráva • Stavební část • Dopravní řešení • Výkresová část • Ostatní nutné materiály (přípojky ZTI, požárně bezpečnostní řešení, elektroinstalace…) Kromě projektové dokumentace je opět nutné doložit k žádosti o stavební povolení doklady prokazující vlastnické právo, plán kontrolních prohlídek stavby a závazná stanoviska, popřípadě stanoviska nebo jiné doklady vyžadované zvláštními právními předpisy, pokud je stavebník obstaral předem. Na základě udělení stavebního povolení je možné začít realizovat projekt. Pro realizaci je opět důležité vhodně zvolit firmu. Podle rozsahu a finanční náročnosti je 52
třeba posoudit, zda je nutné vypsat výběrové řízení na realizaci projektu. Už při výběru stavební firmy je nutné myslet na to, že projekt kromě konkrétních stavebních prací vyžaduje i práci se zelení. Proto je třeba vybrat i vhodného realizátora zahradnických a krajinných úprav. Bylo by velmi neobvyklé, aby stavební firma dokázala zajistit i tyto úpravy s takovou kvalitou, kterou může zajistit samostatná odborná firma. Po realizace je dále vhodné vypracovat dokumentaci skutečného provedení stavby, která se předloží k žádosti o zahájení kolaudačního řízení stavby. U areálů takového významu bývá běžné, že před zahájením provozu je zvoleno období na zkušební provoz. Během něj dochází k odstranění všech drobných nedostatků, a pakliže nenastanou zásadní problémy, je uděleno povolení provozovat veřejný koupací biotop. Po kladném zakončení všech řízení je nutné provádět neustálou údržbu stavby. Co se týče vodních děl, je nejdůležitější součástí péče starost o čistotu vody, která se zjišťuje na základě odebíraných vzorků vody a kontrol z hygienických ústavů.
6.1 Přípravná fáze výstavby přírodního koupacího biotopu v Kovalovicích 6.1.1 Obecné informace
Kovalovice – první přírodní koupací biotop Tab 10.: Obecná data Obecné informace 53
2006
Rok zahájení realizace Plocha koupací části
948 m2
Plocha vegetačních zón
738 m2
Vodní plocha celkem
1 686 m2
Objem vody
2 146 m3 4m
Hloubka plavecké části
1,2 m
Hloubka neplavecké části Technická data Čerpadla
2 ks
Hladinové skimmery
4 ks
Tab 11.: Finanční náročnost Náklady Studie
128 222 Kč
Projekt
250 000 Kč
Realizace včetně sadových úprav
5 500 000 Kč
Celkem
5 878 222 Kč
Zdroje financí 1 558 000 Kč
Dotace JMK Příspěvek
firmy
cement
Českomoravský
980 000 Kč
Heidelberg cement Group 2 962 000 Kč
Vlastní zdroje obce
Tab 12.: Odborná spolupráce Odborná spolupráce Projekt
BAPO s.r.o. Komořany
Realizace
Ing. Vojtěch Doležal „Zahrada Komořany“
Sadové úpravy
FAA-Florist ART AGENCY, Ing. Karel Zelený, Vyškov 54
Obr 26: Schéma záměru stavby biotopu První veřejný koupací biotop svého druhu v České republice začal vznikat již v roce 2006 v Kovalovicích. Kovalovice leží na jižní Moravě asi 17 km východně od Brna. Koupaliště bylo otevřeno na konci června 2007. Nádrž koupacího biotopu je umístěna ve středu areálu. Vlastní nádrž má tvar asymetrického oválu. Má dvě dřevěná mola a dětské brouzdaliště s vodním hřibem. Hloubka koupací části je 1,00 m – 4,00 m. Z toho hlavní koupací část je o hloubce 3-4 m pro plavce a od 0 až do 1 m pro neplavce. Plocha celého biotopu je 1700 m2, plocha koupací části přibližně 950 m2.
55
Obr 27: Letecký pohled na areál
Obr 28: Pohled na areál
6.1.2 Vize
Nápad na realizaci koupacího biotopu pro veřejnost vznikl již v roce 2003, po uveřejnění odborného článku v časopise Veřejný sektor. V tomto roce byla také uspořádána konference o biotopech v Hradci Králové. Informací o veřejných koupacích biotopech i tak bylo jen velmi málo. V roce 2005 proto byla zorganizována prohlídka tří rakouských přírodních koupališť pro členy zastupitelstva v Kovalovicích. Mezi nimi byl i biotop vesnice Nöhling, který inspiroval zastupitelstvo rozložením regeneračních a koupacích zón. Prohlídku zorganizoval Ing. Radomil Šrubař z firmy Monika Tichy v.o.s.. Po exkurzi se rozhodlo, že se projekt začne realizovat. V té době do projektu vstoupil Ing. Vojtěch Doležal, který byl schopen vysvětlit, jak takový biotop funguje, zastupitelstvu obce. Dle starosty Blaháka nedovedl nikdo tak odborně a v takovém rozsahu zodpovědět jejich otázky. Po domluvě bylo stanoveno, že pokud se sežene alespoň 3 mil. Kč, začne se s realizací. Cena na biotop byla stanovena kolem 5,5 mil Kč. 6.1.3 Počátek realizace
Pro výstavbu sportovně rekreačního areálu s koupacím biotopem, který bude sloužit veřejnosti pro zábavu, aktivní odpočinek a relaxaci byly zvoleny pozemky ležící na okraji obce Kovalovice směrem na Viničné Šumice. Součástí areálu se měly stát objekty přírodního koupacího biotopu, zázemí biotopu, objekt restaurace, hřiště pro beach volejbal a hřiště pro minigolf. Od projektu stavby restaurace se prozatím upustilo. 56
Obr 29: Pozemek pro budoucí stavbu
Obr 30: Pozemek s biotopem
Pozemky pro stavbu areálu získala obec za vhodných podmínek od pozemkového fondu a současně územní plán obce Kovalovice zahrnoval plochy na sedmi parcelách [890/7, 890/10, 890/12, 991(PK243/1), 992(PK242/2), 993(PK232/2), 994(PK242/2)]do ploch na využití pro sport a rekreaci. Navrhovaná stavba byla tedy v souladu s územním plánem obce. Současně ale byl obci podle z. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, předepsán odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu o výměře 0,8806 ha v celkové výši 64 037,- Kč. Pro vypracování studie a následně i projektu stavby byla vybrána firma BAPO s.r.o. Komořany. Ve spolupráci s Ing. Doležalem vznikla studie, první ucelený materiál, který sloužil pro prezentaci projektu během předběžných jednání. Součástí studie byly kromě průvodní zprávy i výkresy (celkové situace, půdorysného rozmístění a řezy nádrží biotopu), fotodokumentace a předběžný cenový propočet. Propočet byl stanoven pro celý areál na částku kolem 15,2 mil. Kč. V březnu 2006 vznikl projekt stavby. Projekt byl vytvořen v souladu s požadavky investora, požadavky StÚ Pozořice a dotčených orgánů státní správy. Dokumentace byla vypracována pro územní řízení s cílem vypracovat podklad pro vydání rozhodnutí o umístění stavby přírodního koupacího biotopu (příloha č. 3). Součástí projektu bylo vymezení veškerých důležitých informací souvisejících se stavbou. Stavba byla vymezena do etap. Průvodní zpráva obsahovala:
•
úvod
•
identifikační údaje
•
podklady pro vypracování projektové dokumentace 57
•
umístění stavby
- charakter území - umístění stavby - záměr navrhovaných úprav - cílový stav areálu - přírodní koupací biotop - příprava území pro výstavbu - soulad stavby s územním plánem
•
rozdělení na objekty
•
základní objemové údaje (příloha č.4) - předpokládaný termín zahájení a ukončení stavby - zastavěná plocha - předpokládaná cena celkem
Součástí Souhrnné technické zprávy byly tyto části: •
architektonické řešení
•
provozní a dispoziční řešení
•
konstrukční řešení
•
přírodní koupací biotop – technické a technologické řešení - příprava území, zemní práce - spodní odvodnění a odplynování - betonová skořepina - spodní ochranná vrstva - hydroizolační vrstva - vrchní ochranná vrstva v zónách a lagunách - instalace rozvodů a přepady - navrstvení filtračních substrátů – lemová zóna - navrstvení filtračních substrátů – laguny 58
- vybudování vstupů a osazení mola - zapravení hrany nádrže a lagun - výsadba vodních rostlin - stavba šachty - elektroinstalace - osazení čerpadel filtrů a ventilových rozvodů - vybudování vodního zdroje pro napuštění a doplňování biotopu - vodní bilance a průtočnost jednotlivých okruhů - průtoky cirkulačních okruhů - technické zabezpečení staveniště - vlivy na životní prostředí - ochrana vod •
požárně bezpečnostní řešení
•
dopravní napojení, vnitřní komunikace, zpevněné plochy (příloha č. 5)
•
napojení areálu na inženýrské sítě
•
nezpevněné plochy, vegetační úpravy
•
péče o životní prostředí
•
pohyb osob se sníženou schopností pohybu a orientace
•
zařízení staveniště
•
hygiena a BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci)
Součástí dokumentace pro územní řízení byly kromě průvodní a souhrnné technické zprávy i stavební část, požárně bezpečnostní řešení, přípojky ZTI (zdravotně technická instalace), elektropřípojka NN a hluková studie. Požárně bezpečnostní řešení bylo stanoveno podle § 41, odst. (1) vyhlášky č. 246/2001 Sb. Obsahem byl návrh koncepce požární bezpečnosti z hlediska předpokládaného stavebního řešení a způsobu využití stavby, dále řešení příjezdových 59
komunikací, popř. nástupních ploch pro požární techniku a zajištění potřebného množství požární vody, popř. jiné hasební látky, dále předpokládaný rozsah vybavení objektu vyhrazenými požárně bezpečnostními zařízeními, vč. náhradních zdrojů pro zajištění jejich provozuschopnosti, v neposlední řadě zhodnocení možnosti provedení požárního zásahu, popř. vyjádření potřeby zřízení jednotky požární ochrany, nebo požární hlídky. Posledním důležitým bodem požárně bezpečnostního řešení je grafické vyznačení umístění stavby s vymezením předpokládaných odstupových popř. bezpečnostních vzdáleností. Řešení bylo zpracováno expertem požární ochrany. Na základě zpracování dokumentace bylo dne 14. 8. 2006 na stavebním úřadě v Pozořicích vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby pro objekty: komunikace a zpevněné plochy, prodloužení řádu splaškové kanalizace, prodloužení řádu dešťové kanalizace a prodloužení vodovodního řádu na pozemcích. K řízení se vyjadřovaly dotčené orgány státní správy: Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, Krajská hygienická stanice Brno, Městský úřad Šlapanice - Odbor životního prostředí, Policie ČR, Povodí Moravy a Zemědělská vodohospodářská správa. 21. 8. 2006 bylo opět vydáno stavebním úřadem Pozořice územní rozhodnutí, tentokrát na objekty přírodního koupacího biotopu, provozní budovy, zpevněné plochy na pozemku - parkovací stání, přípojka splaškové kanalizace, přípojka dešťově kanalizace, vodovodní přípojka, přípojka NN, nezpevněné plochy a vegetační úpravy. K rozhodnutí se vyjadřovaly stejné dotčené orgány, vyjmutá byla jen Policie ČR. V 10. měsíci roku 2006 byla podána žádost o zahájení vodoprávního řízení o povolení stavby a o povolení k nakládání s vodami. Žádost byla podána na městském úřadě Šlapanice na Odbor životního prostředí, věcně a místně příslušnému vodoprávnímu úřadu. Na jejím základě bylo dne 30. 10. 2006 vydáno stavební povolení na vodní nádrž „Přírodní koupací biotop Kovalovice – Potočiny“. Povolení (příloha č. 6) bylo uděleno na základě vypracované dokumentace pro stavební povolení. Přílohy pro stavební povolení byly rozšířeny oproti územnímu řízení o dopravní řešení. Součástí technické zprávy pro dopravní řešení je kromě základních informací (identifikační údaje, podklady, úvod, obsah dokumentace dopravního řešení) i: • popis technického řešení 60
- změny oproti předchozímu stupni - směrové řešení - výškové řešení - šířkové uspořádání a příčný sklon - konstrukce vozovky - odvodnění - bezpečnostní zařízení a dopravní značení - zemní těleso •
vytýčení
•
křížení a souběh inženýrských sítí
•
provádění stavby objektu (bezpečnost práce)
•
související objekty
•
projednání Z důvodu nedostatečné dokumentace žádosti o zahájení vodoprávního řízení o
povolení k nakládání s vodami byla žádost vrácena k doplnění. Součástí zahájení vodoprávního řízení by měly být přílohy: • hydrogeologické vyjádření • katastrální mapa se zakreslením situace • stanovisko správce povodí – Povodí Moravy • souhlas vlastníka pozemku as užíváním stávající studny • zjednodušená dokumentace skutečného provedení stavby Součástí ale nebylo vyjádření osoby s odbornou způsobilostí v oboru hydrogeologie. Dne 22. 2. 2007 bylo po doplnění přílohy řízení obnoveno a bylo rozhodnuto (příloha č. 7), že po dva měsíce v roce bude jako zdroj vody pro účely napouštění přírodního koupacího biotopu využíváno obecní studny.
61
Obr 31,32: Regenerační zóny - laguny I dokumentaci pro stavební povolení zpracovala firma BAPO s.r.o. Součástí povolení pro vodní nádrž bylo stanovení jednotlivých parametrů biotopu i s vymezením nadmořské výšky pro jednotlivé laguny. Byly stanoveny přílohy, které jsou nutné při návrhu o uvedení stavby do provozu. K dokladům patří: • předávací protokol stavby • geodetické zaměření stavby • skutečné provedení stavby • protokol o tlakové zkoušce vodovodu ve 100 % jeho délky • doklad o funkčnosti identifikačního vodiče • doklad o funkčnosti použitých armatur • revizní zpráva elektroinstalace • doklad o funkčnosti čerpadel • doklad o shodách materiálů použitých na stavbu • min. 2 paré manipulačního řádu vodního díla. Od nutnosti manipulačního řádu bylo ze strany odboru životního prostředí upuštěno. Byl vytvořen jakýsi precedent, který stanoví, že pro veřejné koupací biotopy nemusí být vypracován manipulační řád. Po vyřízení povolení došlo k výstavbě. Realizaci provedla firma Ing. Doležala „Zahrada Komořany“. Stavba byla zahájena již v roce 2006 a byla ukončena ještě před začátkem koupací sezóny 2007. Dne 14. 5. 2007 byla poslána žádost na Odbor životního prostředí MÚ Šlapanice na zahájení kolaudačního řízení (příloha č. 8). Dne 21. 5. bylo řízení zahájeno a byl stanoven termín ústního jednání a místního šetření na 7. 6. 2007. Na základě jednání byl 62
povolen zkušební provoz dokončené stavby vodního díla „Přírodní koupací biotop Kovalovice – Potočiny“. Povolení bylo uděleno 20. 6. 2007 a bylo stanoveno, že zkušební provoz bude ukončen nejpozději 31. 10. 2007 na základě podání návrhu na uvedení stavby do trvalého provozu u vodoprávního úřadu. Konečnou součástí zahájení provozu na biotopu bylo zřízení živnostenského oprávnění pro předmět podnikání: Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení sloužících regeneraci a rekondici. Pro provoz byl také vydán provozní řád přírodního koupacího biotopu.(příloha č. 9) V současnosti se bude zahajovat již třetí koupací sezóna v Kovalovicích. Během provozu dochází k pravidelným 14ti denním kontrolám čistoty vody ze strany provozovatele a jedné sezónní kontrole z krajské hygienické stanice. Během celého provozu došlo jen jednou k problémům s čistotou vody. Důvodem bylo nedovolené nasazení ryb do koupacího biotopu a nemožnost jejich pochytání. Na konci sezóny byla proto vypuštěna voda a ryby z ní odstraněny. Důkazem této záležitosti je dodnes se v biotopu vyskytující poslední štika, která byla spolu s jinými pořízena pro likvidaci nedovoleně nasazených ryb.
Obr 33: Výsadba v areálu
Obr 34: Plocha koupaliště s molem
7. Diskuze Přípravná fáze (projektování) přírodních koupacích biotopů (dále jen „biobazénů“) je velmi náročnou částí celého projektu. Diplomová práce je zaměřena konkrétně na správní a právní aspekty přípravy stavby biobazénů.
63
V prvních kapitolách je zpracováván literární přehled k problematice biobazénů. Lze říci, že literární prameny v českém jazyce jsou velmi často omezeny jen na sborníky z odborných konferencí. Současně je ale nutné podotknout, že v posledních letech vzrostl zájem o téma a literárních pramenů stále přibývá. Velkou výhodou je dostatek vhodné literatury především z Německa a Rakouska, kde se výstavbě biobazénů věnují již přes dvě dekády. Malé množství odborné literatury je jen malým problémem oproti nedostatečnému ukotvení problematiky biobazénů v legislativě ČR. V České republice je výstavba veřejných biobazénů teprve na začátku, a to s sebou nese ještě mnoho let práce. Zejména je třeba ukotvit nové poznatky v legislativě České republiky. Nedostatečná legislativní opora může zpomalit stále se expanzivně rozvíjející obor. Nejen nedostatek právních předpisů, ale také nedostatek norem má záporný vliv na celou problematiku. Náhradou českých norem je v současnosti soubor pravidel Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau, zkráceně FLL. Byl sestaven v září 2003 v německém městě Bonn.
Ten shrnuje technická
pravidla a doporučení pro projektování, realizaci, údržbu a provoz veřejných ekologických plaveckých a koupacích zařízení. Samozřejmě je nutné přihlížet ke stávající české legislativě a pracovat v souladu s ní. Problematika legislativy s sebou nese i ztíženou komunikaci investora s orgány správy, ale i mezi členy správy navzájem. Pomoc při řešení této situace nabízí Evropská unie, která prostřednictvím svých pravomocí nařizuje členským státům dodržovat jejich právní systém a upravovat dle něj svůj vlastní. V blízké budoucnosti by proto mělo dojít k nápravě. Konkrétní přípravná fáze výstavby se jeví jako velmi složité téma k diskuzi. Podle zákona č. 183/2006 Sb. jsou vymezeny základní body, které není možné vynechat. Zároveň se zde dá nalézt mnoho kliček, jenž mohou případně usnadnit, ale i ztížit práci. V závěrečné kapitole byla z toho důvodu vymezena obecná osnova. Ta předepisuje všechny kroky nutné pro přípravu realizace projektu tak, aby bylo dosaženo uspokojivého výsledku na straně investora, realizátora i veřejných orgánů správy. Současně pro zajištění budoucnosti každého díla je vhodné, aby se projektu věnovala firma, způsobilá provádět takové práce podle zákona č. 183/2006 Sb. Ta by měla splňovat nejen nutné zákonné podmínky, ale měla by také prokázat vysokou odbornost a znalost problematiky. 64
Podporu rozvíjení znalostí rozvíjí Svaz zakládání a údržby zeleně (dále je SZÚZ). Ten vydal první odbornou publikaci Ekologická koupací jezírka již v roce 2005 a o tři roky později založil Sekci biobazénů, koupacích a okrasných jezírek. Pořádá odborné konference, exkurze do zahraničí a vydává další publikace. Lze tedy konstatovat, že cesta realizací veřejných koupacích biotopů je schůdná a je více než vhodné pokračovat po ní v nasazeném tempu. To znamená rozvíjet i nadále znalosti oboru a spolupracovat s odborníky nejen v českém prostředí.
8. Závěr Přírodní koupací biotopy jsou jednou z alternativ pro veřejné koupání. Poměr „klasických“ koupališť a veřejných koupacích biotopů je však stále ještě zdrcující. V poslední době se však stávají stále více atraktivní nejen v soukromém, ale právě i ve veřejném sektoru.
65
Návštěva takových zařízení je pro obyvatele jednou z možností, jak být v kontaktu s přírodou i v městském prostoru. Zásluhu na jejich oblibě má nejen jejich přírodní charakter, ale určitě i nižší finanční náročnost při realizace i provozu. Pro udržení „dobrého jména“ biobazénu je potřeba udržovat vysokou profesionalitu při návrzích a realizacích. Neodborná práce může narušit správnou funkci a stabilitu ekosystému. Důležitou pomocí při šíření trendu koupacích biotopů je pořádání odborných konferencí, vydávání sborníků a jiná osvěta ze strany zainteresovaných jednotlivců i firem, zabývajících se návrhy a realizacemi biobazénů. Jejich přínos hlavně v období několika posledních let byl značný. Obliba biobazénů v českém prostředí stále narůstá, lze proto do budoucna očekávat stejný nárůst poptávky, jako je tomu u sousedního Německa a Rakouska.
9. Summary
Natural habitats are bathing one of the alternatives for public swimming. The ratio of "classic" swimming pools and public bathing habitat, it is still overwhelming. Recently, however, becoming increasingly attractive not only in private, but also in the public sector.
66
The visit of such devices is for the people one way to keep in touch with nature in an urban area. Credit for their popularity is not only their natural character, but certainly lower financial requirements for implementation and operation To maintain "reputation" biobazénu is needed to maintain high professionalism in the design and implementation. Incompetent work may disrupt the proper function and stability of the ecosystem. An important trend in the dissemination through bathing habitat is organizing symposia, publishing almanacs and other education stakeholders from individuals and companies engaged in the design and implementation biobazénů. Their main contribution in the past few years have been substantial. Biobazénů popularity in the Czech environment is still growing, can therefore expect the same in the future increase in demand, as is the case in neighboring Germany and Austria.
10. Seznam použité literatury
Legislativa: Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů 67
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů Zákon č. 275/2001 Sb., o vodách a kanalizacích pro veřejnou potřebu Změna zákona 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění Změna zákona 392/2005 Sb., o ochraně veřejného zdraví Vyhláška č. 195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl Vyhláška 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 135/2004, o hygienických požadavcích na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch Vyhláška č. 499/2006 Sb vč. její přílohy č. 1 – pro dokumentaci pro stavební řízení Vyhláška č. 503/2006 Sb vč. její přílohy č. 4 – pro dokumentaci pro územní řízení Změna vyhlášky 292/2006, o hygienických požadavcích na koupaliště a sauny
Literatura: BEKSA, Martin. Stavební technologie [online]. 2003 [cit. 2009-01-12]. Dostupný z WWW: <www.stavebnitechnologie.cz>. BLAHÁK, Milan. Kovalovice : první koupací biotop v ČR. In Stavba přírodních koupališť: šance pro budoucnost. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2008. s. 34-35. Dostupný z WWW: <www.szuz.cz>.
68
DOLEŽAL, Vojtěch. Malá vodní díla ve vaší zahradě. Hana Drinocká. 2. vyd. Brna: ERA, 2006. 97 s. ISBN 80-7366-059-8. Doporučení pro projektování, realizaci, údržbu a provoz veřejných ekologických plaveckých a koupacích zařízení. In Stavba přírodních koupališť: šance pro budoucnost. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2008. s. 4-10. Dostupný z WWW: <www.szuz.cz>. Doporučení pro projektování,realizaci,údržbu a provoz veřejných ekologických plaveckých a koupacích zařízení : FLL. [s.l.] : [s.n.], 2003. 43 s. HÁJEK, Jiří. Rozbor technologií koupacích biotopů. Lednice, 2007. 123 s. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Vedoucí diplomové práce Ing. Pavel Borusík. HÁJEK, Jiří. Biobazény. Inspirace, Brno. 2007, č. 2, s. 3 HÁJEK, Jiří. Veřejná přírodní koupaliště – šance pro budoucnost. Inspirace. 2007, č. 4, s. 3. KLIKOVÁ, A. Vodoprávní řízení [Část VI. Správní řízení v režimu zvláštních zákonů. Hlava III.]. In Správní řád: výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1. 11. 2006. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006. (Meritum), ISBN 80-7357-226-5, s. 471-491. PLOS, Jiří. Nový stavební zákon s komentářem: pro praxi. Jitka Hrubá. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 672 s. ISBN 978-80-247-1586-5. SEDLÁK, Jiří. Koupací jezírka. Kristýna Čechovská, Lucie Vašáková. Praha: Grada Publishing, 2008. 128 s. ISBN 978-80-247-2554-3. Zakládání a provoz koupacích biotopů. In: Dny zahradní a krajinářské tvorby. Město – zeleň a bydlení. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanské sdružení. Luhačovice, 2006 ŽÁDNÍKOVÁ, Anna. Požadavky na kvalitu vody ke koupání z pohledu legislativy ČR. In ŠIMEK, Pavel. Dny zahradní a krajinářské tvorby : Město - zeleň a bydlení. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2006. s. 66-69. ISBN 80-86950-00-X.
69
Internetové zdroje: BAPO s.r.o: stavební firma [online]. 2000 [cit. 2009-03-22]. Text v češtině. Dostupný z WWW:
. BLAŽKOVÁ, Miriam. Ústav územního rozvoje [online]. 2001-2005 , 28.4.2009 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: <www.uur.cz>. DOLEŽAL, Vojtěch. Srovnání přírodních koupališť a bazénů s upravovanou vodou. Tzbinfo [online]. 2009 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: <www.tzbinfo.cz>. GABRIEL, Aleš. Svaz zakládání a údržby zeleně [online]. 2001, 30. 4. 2009 [cit. 200902-22]. Český. Dostupný z WWW: <www.szuz.cz>. GAJDUŠEK, Petr. Bantice [online]. 2008 [cit. 2009-01-13]. Dostupný z WWW: <www.bantice.cz> KLIKOVÁ, Alena. Stavby vodních děl dle nového stavebního zákona a dle souvisejících novel vodního zákona. Imaterialy [online]. 2009 [cit. 2009-0403]. Dostupný z WWW: <www.imaterialy.cz>. Kovalovice
[online].
2009.
2009
[cit.
2008-10-09].
Dostupný
z
WWW:
<www.kovalovice.cz>. KUČEROVÁ, Lucie. Na Brněnsku otevřeli koupaliště, kde vodu čistí rostliny a řasy. Ekolist [online]. 2007 [cit. 2008-11-24]. Město
Šlapanice
[online].
2002
[cit.
2008-10-23].
Dostupný
z
WWW:
<www.slapanice.cz>. Pozořice: Oficiální stránky jihomoravského městyse [online]. 2002 [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW: <www.pozorice.cz>
70
11.Seznam tabulek
Tab 1.: Mikrobiologické požadavky vody ve volné přírodě (Vyhl. 135/2004 Sb.) Tab 2.: Fyzikální a chemické požadavky vody ve volné přírodě (Vyhl. 135/2004 Sb.) Tab 3.: Mikrobiologické požadavky vody umělých koupališť (Vyhl. 135/2004 Sb.) Tab 4.: Fyzikální a chemické požadavky vody umělých koupališť (Vyhl. 135/2004 Sb.) Tab 5.:Maximální hodnoty hygienicko-mikrobiologických parametrů (FLL, 2003) 71
Tab 6.: Prostor šaten (FLL, 2003) Tab 7.: Sociální zařízení (FLL, 2003) Tab 8.: Přístupy (FLL, 2003) Tab 9.: Hloubka vody v jednotlivých zónách (FLL, 2003) Tab 10.: Obecná data Kovalovice (AUTOR, 2009) Tab 11.: Finanční náročnost stavby v Kovalovicích (AUTOR, 2009) Tab 12.: Odborná spolupráce stavby v Kovalovicích (AUTOR, 2009)
12.Seznam obrázků
Obr 1: Současná podoba Plovárny pod Letnou (www.tenzor.cz) Obr 2: Regenerační zóna (www.szuz.cz) Obr 3: Regenerační zóna (www.szuz.cz) Obr 4: Provozní budova Eberschwang (www.szuz.cz) Obr 5: Areál přírodního koupaliště Tragwein s venkovními hracími plochami (www.tragwein.at)
72
Obr 6: Možnosti řešení obvodové hrany (DOLEŽAL, 2006) Obr 7: Kovalovice, vstupy do vody, molo (AUTOR, 2009) Obr 8: Kovalovice, vstupy do vody, schody (AUTOR, 2009) Obr 9: Inula magnifica (www.georgesfenoll.com) Obr 10: Alchemilla mollis (www.mooseyscountrygarden.com) Obr 11: Doronicum orientale (www.blox.pl) Obr 12: Lysimachia nummularia (www.nodak.com) Obr 13: Tradescantia andersoniana (www.coloradonga.org) Obr 14: Lysichiton americanus (www.vannattabros.com) Obr 15: Juncus ensifolius (www.aquatechnobel.be) Obr 16: Euphorbia palustris (www.anniesannuals.com) Obr 17: Carex grayi (www.desirableplants.com) Obr 18: Hippuris vulgaris (www.army.mil) Obr 19: Acorus calamus (www.hlasek.com) Obr 20: Sagittaria sagittifolia (www.floralimages.co.uk) Obr 21: Ceratophyllum demersum (www.rybnicky.net) Obr 22: Nuphar lutea (www.ct-botanical-society.org) Obr 23: Nymphaea (www.muni.cz) Obr 24: Užitková zóna Bantice (www.bantice.cz) Obr 25: Užitková zóna Kovalovice (AUTOR, 2009) Obr 26: Schéma záměru stavby biotopu (Součást projektové dokumentace) Obr 27: Letecký pohled na areál (www.kovalovice.cz) Obr 28: Pohled na areál (www.kovalovice.cz) 73
Obr 29: Pozemek pro budoucí stavbu (www.kovalovice.cz) Obr 30: Pozemek s biotopem (www.kovalovice.cz) Obr 31: Regenerační zóny – laguny (AUTOR, 2009) Obr 32: Regenerační zóny – laguny (AUTOR, 2009) Obr 33: Výsadba v areálu (AUTOR, 2009) Obr 34: Plocha koupaliště s molem (AUTOR, 2009)
13.Seznam příloh
Příloha č. 1 Kategorie biobazénů (FLL, 2003) Příloha č. 2 Vhodné druhy vodních a mokřadních rostlin pro přírodní koupaliště (www.szuz.cz) Příloha č. 3 Územní rozhodnutí o umístění stavby Příloha č. 4 Základní objemové údaje (součást projektové dokumentace)
74
Příloha č. 5 Výpočet počtu parkovacích míst dle ČSN 73 6110 (Součást projektové dokumentace) Příloha č. 6 Rozhodnutí vodoprávního řízení o povolení stavby Příloha č. 7 Rozhodnutí vodoprávního řízení o nakládání s vodami Příloha č. 8 Zahájení kolaudačního řízení Příloha č. 9 Provozní řád
75
