MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Zadání bakalářské práce: Geobiocenologické mapování příbřežního pásma části Radiměřského potoka
Biogeocenological charting of the by - bank zone in the part of „Radiměřský“ brook
Brno 2006
Jiří Bureš KI – 1, 3. roč.
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Geobiocenologické mapování příbřežního pásma části Radiměřského potoka zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům, ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Poděkování Osobně bych rád poděkoval Dr. Štykarovi za odborné vedení, Doc. Rejškovi, Doc. Vavříčkovi a dále také rodině za podporu
Abstrakt
Práce mapuje všechny biotopy v oblasti pramenišť Radiměřského potoka, které leží na úpatí Českomoravské vrchoviny, v Pardubickém kraji. Celé území leží na křídových sedimentech s různými druhy půd. Tato oblast je obývána od 13. století a vliv působení člověka je zde velký. Krajina je pozměněná, zůstaly jen malé části přirozených biotopů v blízkosti pramenišť. Sledované území by měly z 90 % tvořit jedlové bučiny (Abieti – fageta), typické jedlové bučiny (Abieti – fageta typica) a javorové jedlové bučiny (Abieti – fageta aceris). Ve skutečnosti zde roste především smrk ztepilý – Picea abies (L.) Karst., borovice lesní – Pinus sylvestris L., malé množství jedle bělokoré – Abies alba Mill., buku lesního – Fagus sylvatica L. a ostatních listnáčů. Na části území se nachází orná půda, pastviny, louky a sady. Klíčová slova: Geobiocenóza, biotopy, potenciální vegetace, aktuální vegetace
The dissertation maps all biotops in the area of „Radiměřský“ brook springs, which are situated on a foot of „Českomoravská“ highlands, in „Pardubický“ region. The whole area spreads over chalk´s sediments with different kinds of soils. The area has been settled since 13th centuries and there is a significent effect of the human race. The land-scape is changed, only not much large parts of natural biotops remain near water spring. Fir beech (Abieti – fageta), typical fir – beech (Abieti – fageta typica), and maple fir – beech should cover approximately 90 % of the area. In reality, there are growing mainly spruce (Picea abies), pine forest (Pinus sylvestris), a small number of fir (Abies alba), beech forest (Fagus sylvatica), and the other leafy trees in the area. Arable soil, pastures, meadows and orchards occupy the part of the area too.
Key words: Biogeocenose, biotops, potencial vegetation, actual vegetation.
O B S A H:
1. Úvod
8
2. Základní údaje o lokalitě
9
2.1 Hranice území
9
2.2 Charakteristika
9
3. Biogeografická poloha a přírodní podmínky
10
3.1 Fyzicko-geografické zařazení
10
3.2 Geomorfologické poměry
10
3.3 Půdní poměry
10
3.4 Klimatické poměry
11
3.5 Hydrologické poměry
11
3.6 Zoogeografie
11
3.7 Vegetační poměry
12
4. Přírodní stav geobiocenóz
13
4.1 Geobicenologická typizace
13
4.2 Popis jednotlivých geobiocénů
13
5. Typy biotopů (aktuální vegetace)
18
5.1 Hospodářské využití území
18
5.2 Typy aktuální vegetace
18
5.3 Výskyt ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů
20
6. Současná skladba břehových porostů
23
7. Anotace
29
8. Summary (resumé)
30
9. Závěr
31
10. Vlastní řešení
32
11. Literatura
33
Teze Přílohy: Příloha č. 1 – Mapa širších územních vztahů Příloha č. 2 – Klimadiagram Příloha č. 3 – Umístění půdní sondy č.1 a snímek s popisem horizontů Příloha č. 4 – Umístění půdní sondy č.2 a snímek s popisem horiznotů Příloha č. 5 – Umístění půdní sondy č.3 a snímek s popisem horiznotů
Příloha č. 6 – Umístění půdní sondy č.4 a snímek s popisem horizontů Příloha č. 7 – Umístění půdní sondy č.5 a snímek s popisem horizontů Příloha č. 8 – Umístění půdní sondy č.6 a snímek s popisem horizontů Příloha č. 9 – Umístění půdní sondy č.7 a snímek s popisem horizontů Příloha č. 10 – Umístění půdní sondy č. 8 a snímek s popisem horizontů Příloha č. 11 – Umístění půdní sondy č. 9 a snímek s popisem horizontů Příloha č. 12 – Umístění půdní sondy č.10 a snímek s popisem horizontů Příloha č. 13 – Mapa využití pozemků Příloha č. 14 – Geobiocenologický profil Příloha č. 15 – Legenda – geobiocenologický profil Příloha č. 16 – Seznam zvláště chráněných druhů Příloha č. 17 – Mapa chráněných a ohrožených druhů Příloha č. 18 – Mapa břehových porostů Příloha č. 19 – Mapa břehových porostů
1. Úvod
Cílem této bakalářské práce je geobiocenologické mapování příbřežního pásma části Radiměřského potoka a přiléhajícího (okolního) území, skládající se z popsání současného stavu břehového porostu, vymezení skupin typů geobiocénů, vyhotovení mapy biotopů a populace chráněných či ohrožených druhů.
8
2. Základní údaje o lokalitě
Území, které bylo předmětem sledování se nachází v Pardubickém kraji u města Svitav v horní části katastru obce Radiměř viz. příloha č. 1 mapa 1 : 50 000.
2.1 Hranice území
Severní hranice je dlouhá 2,70 km, celá je vedena ve vzdálenosti 100 až 300 metrů vpravo nad silnicí a začíná v obci Radiměř na úrovni Opluštilovy stráně. Západní hranice je vedena po lesní cestě směrem k jihu přes kótu 660 m n. m. až ke kótě 630 m n.m.. Zde pokračuje po katastrální hranici obcí Stašov a Radiměř rozhraním pole les ke kótě 626 m n. m.. Její délka je 2,50 km. Jižní hranice prochází lesem od kóty 626 m n.m. po katastrální hranici již zmíněných obcí ke kótě 639 m n.m.. Délka této hranice je 1,10 km. Východní hranice začíná u zmíněné kóty 639 m n.m. a jde po lesní cestě zvané Štorková ke kótě 622 m n.m., kde pokračuje po rozhraní pole les zpět do obce Radiměř ke kótě 520 m n.m., její délka je 1,92 km.
2.2 Charakteristika
Lokalitu tvoří malá část obce Radiměř a na ní navazující pole, louky a lesy převážně na plošinách a svazích se sklonem k severu a severovýchodu. Nejnižší bod je 520 m n.m. a nejvyšší bod je kóta 662 m n.m. na lesní cestě tvořící západní hranici území ve vzdálenosti 0,15 km od silnice. V lokalitě se nachází prameniště Radiměřského potoka s oběma hlavními přítoky.
9
3. Biogeografická poloha a přírodní podmínky
3.1 Fyzicko – geografické zařazení
Svitavský bioregion - 1.39, leží na pomezí východních Čech, jižní a střední Moravy a tvoří jej Svitavská a částečně Podorlická pahorkatina. Má protáhlý tvar od jihu k severu o rozloze 2068 km2. Lokalita se z hlediska biogeografického členění nachází v provincii středoevropské listnaté lesy, podprovincie hercynská, sosiekoregion Českomoravská vrchovina a Svitavská pahorkatina, bioregion Svitavský (Culek a kol., 1995).
3.2 Geomorfologické poměry
Svitavská pahorkatina se nachází na výše položených okrscích východočeské křídy, převahu mají spodno a středoturonské slínovce až slínité vápence. Tvoří ji opukové hřbety, brázdy na permu a průlomová údolí. Je výběžkem České tabule k jihovýchodu a zároveň představuje ploché sedlo mezi Žďárskými vrchy a Orlickými horami. Reliéf má jednotvárný charakter synklinál, hřbetů, kuest a brázd protáhlých od severozápadu k jihovýchodu. Kuesty se projevují jednostrannými hřbety se strmými východními srázy (Hřebeč, Třebovské stěny). Reliéf má převážně charakter členitých vrchovin s výškovou členitostí 200-300 m. Typická výška bioregionu je 350-600 m n.m.. Nejvyšší bod v bezprostřední blízkosti sledovaného území je u západní hranice v nadmořské výšce 685 m s názvem Drašarov.
3.3 Půdní poměry
Podloží tvoří středoturonské slínovce a písčité slínité vápence. Půdy mají nejčastější rozsah typické kambizemě, na dně brázd pak nacházíme větší plochy primárních pseudoglejů a oglejených luvizemí. Nejčastějšími půdními typy jsou hlinitojílovitá a hlinitopísčitá.
10
3.4 Klimatické poměry
Podle Quitta leží nejteplejší okraje Svitavska v mírně teplé oblasti MT9, hojně jsou zastoupeny oblasti MT7, ve vyšších polohách i MT3 a MT2 na návětrných svazích. Bioregion je tedy v průměru mírně teplý, poměrně vlhký, pouze moravská strana leží v mírném srážkovém stínu (Česká Třebová 7,10C a 809 mm srážek, Moravská Třebová 7,30C a 677 mm srážek). Klimadiagram se vztahem ke sledované lokalitě je součástí příloh pod číslem 2 a byl vypočten z hodnot získaných ze stanice ID: B2 BRES 01, Březová nad Svitavou, vzdálené 8 km od středu sledované plochy. Výsledkem měření je průměrná teplota 7,7 º C a srážky 621 mm. Tyto hodnoty vypovídají o tom, že lokalita je mírně teplá, ale srážkově podprůměrná.
3.5 Hydrologické poměry
Tekoucí vody patří do pstruhového pásma řeky Svitavy. Bioregionem probíhá rozvodí řek Orlice a Svitavy. Oblast patří do středně vodnaté s dobrou retenční schopností. Vodohospodářský potenciál podzemních i povrchových vod je průměrný (Vlček,V,1971). Vodnatost je nejvyšší v měsíci červnu a červenci. Radiměřský potok pramení ve sledovaném území v nadmořské výšce 610 m, po 8,5 km se vlévá do řeky Svitavy ve 420 m n.m.. V potoce se odchovává pstruhová násada. Čistota vody je zařazena do II. třídy (Vlček,V,1984), patří do hlavního povodí řeky Moravy, dílčího povodí Svitavy 4-15-02.
3.6 Zoogeografie
V bioregionu je ochuzená podhorská fauna hercynského původu, doplněná demontánním výskytem alpskokarpatským prvkem zejména v synuzii měkkýšů. Východní vlivy dokládá též výskyt ježka východního – Erinaceus concolor L.. Z ptáků má významné zastoupení ořešník kropenatý – Nucifraga caryocatactes L., čečetka zimní – Carduelis flammea L., hýl rudý – Carpodacus erythrinus L.. Z obojživelníků mlok skvrnitý – Salamandra salamandra (Linnaeus), z plazů zmije obecná Vipera berus (Linnaeus), měkkýše doplňuje ještě skelnička karpatská – Vitrea transsylvatica L., zemoun skalní – Aegopis verticillus L. a praménka rakouská – Bythinella austriaca L.. 11
3.7 Vegetační poměry
Potenciální přirozenou vegetaci v nižších částech bioregionu okolo Litomyšle a v údolích řeky Svitavy zaujímají dubohabřiny (Melampyro nemorosi – Carpinetum). Vyšší polohy pokrývají bučiny květnaté (Dentario eneaphylli – Fagetum) a bikové (Luzulo – Fagetum). V nivách Svitavy jsou luhy představované asociacemi StellarioAlnetum glutinosae a Carici remotae – Fraxinetum, v kotlinách i Pruno – Fraxinetum. Na odlesněných místech se nachází přirozená náhradní vegetace v podobě vlhkých luk, především svazu Calthion. Na suchých stanovištích jsou pastviny svazu Cynosurion. Křoviny tvoří především Prunion spinosae. Květena Svitavského bioregionu je dosti pestrá, hlavní složku tvoří typické mezofilní druhy hercynských lesů, obohacené o druhy karpatského migrantu. Patří k nim pcháč potoční – Cirsium rivulare (Jacq.) All., kakost hnědočervený – Germanium phaeum L., kostival hliznatý – Symphytum tuberosum L., ostřice převislá – Carex pendula Hudson, ostřice chlupatá – Carex pilosa Scopoli, svízel Schultesův – Galium schultesii L. a chrastavec doubravní – Knautia drymeia Heuffel. Z málo početných horských druhů jsou zastoupeny kerblík lesklý – Anthriscus nitida (L.) Hoffm. a kakost lesní – Geranium sylvaticum L.. Na sledované lokalitě se nenachází žádné chráněné území podle zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody, pouze funkční biocentrum místního významu. Lesní půdní fond bioregionu Svitavy se kromě okrajových částí nachází v mezofytiku ve fytogeografickém okrese Českomoravské mezihoří. Na převážně vápnitých podkladech se střídají bohatší, ale monotónní typy společenstev, které odpovídají 3. dubobukovému a 4. bukovému vegetačnímu stupni, méně 5. jedlobukovému.
12
4. Přírodní stav geobiocenóz
4.1 Geobiocenologická typizace
Stanovení STG lesního půdního fondu na sledované lokalitě vychází z lesních typů. Definice lesního typu v pojetí profesora Zlatníka představuje soubor lesních geobiocenóz původních i změněných a jejich vývojových stádií, včetně prostředí, tedy geobiocenóz vývojově k sobě patřících.
Převod lesních typů dle místního lesního hospodářského plánu na příslušné STG: Lesní typ
STG
5K1, 5K2, 5K6
5AB3
5I3, 5I4
5AB3
5S1, 5S3
5B3
5D3, 5D9
5BC3
K určení STG na zemědělském půdním fondu bylo použito kódu BPEJ. Transformace byla provedena dle převodního klíče uvedeného v Rukověti projektanta místního systému ekologické stability – nakladatelství Doplněk, Brno 1995. Jsou to 4AB3 – největší procento zastoupení a 4B3.
4.2.Popis jednotlivých geobiocénů
Abieti-fageta jedlové bučiny AF 6 5 AB3 Charakteristické rysy ekotopu Výskyt na široce vypuklých svazích různé sklonitosti a na širokých hřbetech v nadmořské výšce 590-680 m. Geologické podloží tvoří silikátové horniny. Půdy jsou středně hluboké, písčitohlinité, dobře propustné, čerstvě vlhké, minerálně slabě až 13
středně zásobené, kyselé. Převládajícím půdním druhem jsou oligotrofní až mezotofní kambizemě. Převládající humusová forma je moder.
Určující druhy na lokalitě Skupinu typů Abieti-fageta je na lokalitě charakterizována synuzií podrostu, kde se vyskytuje starček Fuchsův – Senecio ovatus (Gaertn.), Mayer et Scherb., Willd, ostružiník maliník (obecný) – Rubus idaeus L., papratka samičí – Athyrium filix-femina L., šťavel kyselý – Oxalis acetosella L., ostřice kulkonosná – Carex pilulifera L., bika hajní – Luzula luzuloides (Lam.) Dandy et Wilmott, pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium (L.) Schmidt, metlička křivolaká – Avenella flexuosa (L.) Drejer, borůvka černá – Vaccinium myrtillus L., mateřka trojžilná – Moegringia trinervia (L.) Clairville, kokořík přeslenitý – Polygonatum verticillatum (L.) All., třtina chloupkatá – Calamagrostis villosa (Chaix) J. F. Gmelin, z mechorostů ploník ztenčený – Polytrichum formosum Hedwig a v podúrovni jeřáb ptačí – Sorbus aucuparia L. a bez červený – Sambucus racemosa L..
Abieti-fageta typica typické jedlové bučiny AFt 5 B3 Charakteristické rysy ekotopu Mírně vyduté svahy různé sklonitosti. Podloží tvoří minerálně bohatší silikátové horniny, zpravidla překryté vrstvami zvětralin a svahovin. Převládajícím půdním druhem jsou typické kambizemě, mezotrofní až eutrofní, hluboké, minerálně dobře zásobené, mírně kyselé s příznivým vlhkostním režimem, převládající humusovou formou je mulový moder. Výskyt v chladnějších částech mírně teplé klimatické oblasti MT 2, MT 3.
Určující druhy na lokalitě Skupina typů Abieti-fageta typica je na lokalitě charakterizována synuzií podrostu, kde se vyskytuje netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere L.), ostřice lesní – Carex sylvatica L., papratka samičí, šťavel kyselý, ostružiník maliník a starček Fuchsův, kakraď samec – Dryopteris filix-mas (L.) Schott, věsenka nachová – Prenanthes 14
purpurea L., kokořík přeslenitý, samorostlík klasnatý – Actaea spicata L., kyčelnice cibulkonosná – Dentaria bulbifera L., kostřava nejvyšší (lesní) – Festuca altissima Allioni, pšeníčko rozkladité – Milium effusum L., mařinka vonná – Galium odoratum (L.) Scop, violka lesní – Viola reichenbachiana Boreau, žindava evropská – Sanicula europaea L., vraní oko čtyřlisté – Paris quadrifolia L., vrbina hajní – Lysimachia nemorum L..
Abieti-fageta aceris inferiora javorové jedlové bučiny nižšího stupně Afac inf 5 BC3 Charakteristické rysy ekotopu Kamenité svahy charakteru zahliněných sutí a obohacené báze stinných údolních svahů ve vrchovinách a hornatinách v rozpětí nadm. výšek 500 – 680 m. Geologické podloží tvoří flyšové pískovce. Výskyt této skupiny je vázán na půdy obohacené dusíkem, středně hluboké až hluboké, mírně kyselé, štěrkovité až kamenité, kypré, čerstvě vlhké,
na bázi svahu až vlhké. Převládající půdní druhy jsou typické
kambizemě a pseudoglejové kambizemě. Převládající humusová forma je mulový modr.
Určující druhy na lokalitě Skupina typů Abiety – fageta aceris inferiora je zde vylišena podle výskytu jedle bělokoré (Abies alba Mill.) a javoru klenu – Acer pseudoplatanus L. a v synuzii podrostu podle bylin bažanka vytrvalá – Mercurialis perennis L., devětsil bílý – Petasites albus (L.) Gaertn., netýkavka nedůtklivá, kakost smrdutý – Geranium robertianum L., kokořík přeslenitý, pšeníčko rozkladité, kostřava nejvyšší (lesní), mezotrofní byliny – starček Fuchsův, mařinka vonná, kyčelnice cibulkonosná, věsenka nachová, samorostlík klasnatý, ostružiník maliník, nitrofilní byliny – česnáček lékařský –
Alliaria petiolata (M. Bieb.) Cavara et Grande), měsíčnice vytrvalá – Lunaria
rediviva L., sněženka podsněžník – Galanthus nivalis L., dymnivka dutá – Corydalis cava (L.) Schw. et Koerte, vlhčí půdy – šťavel kyselý, ptačinec hajní – Stellaria nemorum L., vrbina hajní.
15
Aceri – fageta fraxini inferiora javorové bučiny s jasanem nižšího stupně AcFfr inf 5BC4 Charakteristické rysy ekotopu Vodou obohacené báze svahů a svahové úžlabiny v nadm. výšce 550 – 590 m. Půdotvorné podloží tvoří bohatší silikátové horniny, na nich vznikly hluboké, čerstvě vlhké až mokré, minerálně dobře zásobené, prohumózněné půdy ovlivněné vysokou hladinou podzemní vody, v průběhu roku kolísající. Převládající půdní druh je kambizem glejová, humusová forma je mulový moder až mul.
Určující druhy na lokalitě Skupina typů Aceri – fageta fraxini inferiora je zde vylišena druhy jako je bika chlupatá – Luzula pilosa (L.) Willd., bika lesní – Luzula sylvatica (Hudson) Gaudin, ostřice lesní – Carex sylvatica Huds., šťavel kyselý, ptačinec hajní, hydrofilní druhy snášející střídavé zamokření – ostřice třeslicovitá – Carex brizoides L., bezkolenec modrý – Molinia caerulea (L.) Moench, sítiny – Juncus sp. L., přeslička lesní – Equisetum sylvaticum L., bršlice kozí noha – Aegopodium podagraria L., orsej jarní – Ficaria verna Huds., kakost bahenní – Geranium palusre L., kuklík potoční – Geum rivale L., netýkavka nedůtklivá – Impatiens noli – tangere L., bledule jarní – Leucojum vernum L., devětsil bílý – Petasites albus (L.) Gaertn., pryskyřník kosmatý – Ranunculus lanuginosus L..
16
Fageta abietino – quercina jedlodubové bučiny Fag 4 AB3 Charakteristické rysy ekotopu Převážně mírné
svahy a plošiny v pahorkatinách. Geologické podloží tvoří
rozmanité silikátové horniny. Na zvětralinách s podílem svahovin vznikají oligotrofní kambizemě i kambizemě pseudoglejové. Půdy jsou poněkud lépe minerálně zásobené, méně kyselé, středně hluboké, dobře propustné, mírně až čerstvě vlhké, hlinitopísčité až hlinité, často s vyšším obsahem skeletu. Humusovou formou je moder.
Určující druhy na lokalitě Skupinu typů Fageta abietino-quercina jsem vylišil podle synuzie podrostu, kde převládá třtina rákosovitá – Calamagrostis arundinaacea (L.) Roth, bika hajní – Luzula luzuloides, bika chlupatá – Luzula pilosa, svízel povázka – Galium molluso L. ostružiník maliník, svízel okrouhlolistý – Galium rotundifolium L., jestřábník lesní – Hieracium murorum L., mléčka zední – Mycelis muralis (L.) Dumortier, mařinka vonná.
17
5. Typy biotopů (aktuální vegetace)
5.1 Hospodářské využití území
Bioregion Svitavsko byl osídlen v nižších polohách pravděpodobně již v pravěku. Výše položené kotliny člověk osídlil až v ranném středověku. Vlivem působení člověka zaujímají lesy v současné době asi 30 % území, orná půda 46 %, travní porosty 13 %, vodní plochy 0,8 % a ostatní je zastavěná plocha. Na sledovaném území je struktura využití následující: lesy 50 %, orná půda 25 %, pastviny 20 %, sady a zahrady 3 %, zastavěná plocha 2 %. KES byl stanoven číslem 3.0. Lesy obhospodařují převážně LČR LS Svitavy, Lesy Města Poličky, Obec Radiměř a několik soukromníků. Ornou půdu a pastviny obdělává Zemědělské družstvo Radiměř a několik soukromníků. V blízkosti pramenišť Radiměřského potoka jsou studny, které zásobují místní vodovod.
5.2 Typy aktuální vegetace
Lesy ve sledované lokalitě náleží do 5. jedlobukového vegetačního stupně. Dřevinná skladba je zcela ovlivněna lidskou činností a odpovídá intenzivnímu hospodaření, ve kterém jednoznačně převažuje smrk ztepilý – Picea abies. Relativní plošná dřevinná skladba dle LHP LS Svitavy, revír Radiměř je SM 61,17%, JD 0,94%, BO 28,04%, MD 4,68%, DG 0,22%, DB 0,53%, BK 0,80%, KL 0,51%, JS 0,80%, BŘ 0,34%, OL 0,84%, LP 0,85% a ostatní jehličnany a listnáče vtroušené. Plošné zastoupení věkových stupňů je poměrně vyrovnané, pouze u porostů mezi 50 a 60 lety došlo k nárůstu plochy vlivem zalesňování zemědělské půdy po druhé světové válce. Tam, kde na plošinách a svazích převládají smrkové monokultury, podrost je velmi chudý s malou pokryvností, pouze na světlinách se podmínky zlepšují. Dominantními druhy jsou ostružiník křovitý – Rubus fruticosus L., šťavel kyselý – Oxalis acetosella L., borůvka černá – Vaccinium myrtillus L., pstroček dvoulistý – Maiantheum bifolium L., přeslička lesní – Equisetum sylvaticum L., ploník obecný – Polytrichum commune Hedwig, kostřava ovčí – Festuca ovina L.. Genetický původ stávajících starších porostů je dobrý, u mladších lepší, doložitelný původem sadebního materiálu. Vyskytuje se zde 18
uznaný semenný porost jedle bělokoré (Abies alba).
V posledních letech dochází ve dřevinné skladbě k posunu ve prospěch listnáčů a jedle, to znamená ke dřevinám melioračním a zpevňujícím. Jedná se o zastoupení zvýšené na 25 až 30 %. Orná půda je intenzivně obhospodařována kulturními plodinami, louky a pastviny mají bohatší druhovou skladbu. Proluky, meze a stráně, které se neobhospodařují, se složením vegetace přibližují půdním a klimatickým podmínkám zdejší oblasti. Břehové porosty Radiměřského potoka v extravilánu obce tvoří olše lepkavá – Alnus glutinosa, vrba jíva – Salix caprea L., vrba křehká – Salix fragilis L., bříza bělokorá – Betula pendula Roth, jasan ztepilý – Fraxinus excelsior a javor klen – Acer pseudoplatanus. V zastavěné části obce se břehové porosty mění, protože se zde nacházejí ovocné a zeleninové zahrady a výskyt dřevin z extravilánu je pomístný. V podrostu se vyskytují zejména blatouch bahenní – Caltha palustris L., orsej jarní – Ficaria verna Huds., tužebník jilmový – Filipendula ulmaria (L.) Maxim, kopřiva dvoudomá – Urtica dioica L., bršlice kozí noha – Aegopodium podagraria L., pcháč zelinný – Cirsium oleraceum L. Scop.. Rozptýlená zeleň, za kterou je považována trvalá vegetace mimo les, se vyskytuje na mezích, nebo tvoří malé remízky. Zde se uplatňuje jeřáb ptačí – Sorbus aucuparia L., třešeň ptačí – Cerasus avium (L.) Moench, hloh jednosemenný –
Crataegus
monogyna Jacq., trnka obecná – Prunus spinosa L., líska obecná – Corylus avellana L., ojediněle i hrušeň polnička – Pyrus pyraster (L.) Burgsdorf, topol osika – Populus tremula L., významní jsou i jedinci lípy velkolisté – Tilia platyphyllos Scop.. Významný strom rozptýlené zeleně je olše lepkavá (Alnus glutinosa), která se nachází u plotu zahrady č.p. 332 a jejíž obvod kmene je 424 cm a výška 20 m.
19
5.3. Výskyt ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů
Bledule jarní – Leucojum vernum L. Tato rostlina se vyskytuje na bažinatém platu v bezprostřední blízkosti pramene Radiměřského potoka. Je rozšířena ve skupinách na velmi malé ploše o rozloze cca 0,03 ha. Vzhledem k malému množství této rostliny je nutná její přísná ochrana.
Zmije obecná – Vipera berus Linnaeus Rozšíření zmije obecné na sledovaném území odpovídá jejímu biotopu. Vyskytuje se v třešňovém a jabloňovém sadu s jižní expozicí nad levým břehem potoka, pak na prosluněných pasekách a mezích nad přítokem Radiměřského potoka z Kulin.
Mlok skvrnitý – Salamandra salamandra Linnaeus Tento zajímavý obojživelník byl sledován pouze na jediné lokalitě, a to v prostoru pobřežní nivy přítoka Radiměřského potoka z Kulin. Tato lokalita je vhodná pro jeho rozmnožování. K této nivě přiléhající mladé smíšené porosty jsou pak vhodným prostředím pro jeho výskyt a vývoj.
Ledňáček říční – Alcedo atthis Linnaeus Výskyt tohoto drahokamu mezi ptáky byl sledován na kaskádě rybníčků, která byla vytvořena na přítoku Radiměřského potoka z Olšin. Dostatek rybího plůdku, malých plevelných rybek a vysoké břehy vytvářejí vhodné podmínky pro přežití.
Čmelák – Bombus sp. L. Čmeláci se na sledovaném území vyskytují především v neudržovaných sadech ovocných stromů s jižní a jihovýchodní expozicí a na neobdělávaných mezích. Ve všech těchto případech sinuzii podrostu tvoří bohaté bylinné patro.
Mravenec – Formica sp. L. Prostředí pro výskyt mravenců není v nejbližším okolí Radiměřského potoka. Všechna tři sledovaná mraveniště jsou při okrajích lesa ve vzdálenosti více než 60 m a to vždy ve svahu v porostech jehličnatých, tvořených borovicí a smrkem. 20
Rak bahenní – Astacus leptodactylus Escholz. Vzhledem k tomu, že oba přítoky Radiměřského potoka a ani hlavní řečiště nejsou do soutoku ideálním prostředím pro výskyt raka, soustředila se jeho populace především do kaskády rybníčků na přítoku z Olšin a do několika meandrů v řečištích.
Užovka obojková – Natrix natrix Linnaeus Výskyt tohoto plaza byl sledován na loukách a zahradách přiléhajících k Radiměřskému potoku v horní části obce, dále pak na loukách a pastvinách v blízkosti řečiště přítoku z Olšin. Nejčastější výskyt byl však sledován na úzké protáhlé nivě přítoku z Kulin.
Jestřáb lesní – Accipiter gentilis Linnaeus Tento ohrožený dravec byl pozorován na celém sledovaném území vzhledem k jeho velkému teritoriu. Rozhodující pro jeho výskyt je však hnízdiště, které bylo nalezeno na vysokém smrku ve velkém komplexu lesa ve stráni nad prameništěm přítoku z Kulin.
Krkavec lesní – Corvus corax Linnaeus Největší z krkavcovitých ptáků vyskytujících se ve zdejším regionu se již několik let úspěšně rozmnožuje v prostoru Opluštilovy stráně na rozhraní polí a lesů. Tato lokalita je nad řečištěm přítoku z Kulin a na samém východním okraji sledovaného území.
Ořešník kropenatý – Nucifraga caryocatactes L. Výskyt tohoto zajímavého ptačího druhu byl sledován především koncem léta a na podzim, na mezích, které tvoří přirozené hranice mezi jednotlivými lány polí, a na okrajích lesů porostlých keři lísky obecné, hlohu, trnky, a některými listnatými stromy jako jeřábem ptačím a jasanem ztepilým.
Veverka obecná – Sciurus vulgaris L. Malý savec s obdivuhodnou schopností šplhat po kmenech stromů a překonávat i několikametrové vzdálenosti skokem z větve na větev, byl sledován na třech lokalitách. 21
V lesích nad hlavním tokem Radiměřského potoka byl pozorován výskyt veverky tmavě zbarvené. Ve smíšeném lese nad přítokem z Kulin a nad soutokem byl celoročně pozorován výskyt veverky obecné rezavě zbarvené.
22
6. Současná skladba břehových porostů
Radiměřský potok P. č.
říč. km
charakteristika ekotopu a bioty
1
0,0-0,15
Prameniště Radiměřského potoku se nachází na dně údolí vrchoviny v nadmořské výšce 610 m. Přirozený tok mělce zahloubený do 0,5
m s kolmými hlinitými břehy v řečišti
s hrubým štěrkem a kameny. Hlinitá půda s mělce položeným glejovým horizontem. STG 5 BC 3 Abieti – fageta aceris inferiora javorové jedlové bučiny nižšího stupně Aktuální vegetace: v prameništi a části toku do 0.15 km převládá porost olše lepkavé – Alnus glutinosa (L.) GAERTN., jasanu ztepilého – Fraxinus excelsior L. a jednotlivé stromy javoru
klenu – Acer
pseudoplatanus L. Významní jsou na pravém břehu jedinci jedle bělokoré – Abies alba MILL. a smrku ztepilého – Picea abies (L.) KARST. Mechy a lišejníky: měřík příbuzný – Plagiomnium affine (FUNCK) KOPONEN rokytník skvělý – Hylocomium splendens (HEDWIG) BRUCH, SCHIMPER et GÜMPEL porostnice mnohotvará – Marchantia polymorpha L. Bylinné patro – jarní aspekt: mokrýš střídavolistý – Chrysosplenium alternifolium L. bažanka vytrvalá – Mercurialis perennis L. orsej jarní – Ranunculus ficaria HUDS. devětsil bílý – Petasites albus (L.) GAERTN. bledule jarní – Leucajum verum L. sasanka hajní – Anemone nemorosa L.
23
Keře: lýkovec jedovatý – Daphne mezereum L. Bylinné patro – letní aspekt: kopytník evropský – Asarum europeum L. přeslička lesní – Equisetum sylvaticum L. netýkavka nedůtklivá – Impatiens nolitangere L. kopřiva dvoudomá – Urtica dioica L. čistec lesní – Stachys sylvatica L. krabilice mámivá – Chaerophylium temulum L. válečka lesní – Brachypodium sylvaticum (HUDS.) BAEUV. pcháč zelinný – Cirsium oleraceum (L.) SCOP. papratka samičí – Athyrium filix-feminia L. 2
0,15-0,80 Tento úsek toku je charakteristický na pravém břehu strmým stoupáním svahu, na levém mírným,
břehu do vzdálenosti 0,60 km
později též strmým stoupáním svahu. Nad levým
břehem probíhá ve vzdálenosti 30-40 m asfaltová komunikace. Nad břehem po obou stranách jsou smrkové porosty s příměsí jedle bělokoré – Abies alba MILL. a buku lesního – Fagus sylvatica L.. Na březích roste jednotlivě nebo ve skupinách jasan ztepilý – Fraxinus excelsior L., javor klen – Acer pseudoplatanus L., olše lepkavá – Alnus glutinosa (L.) GAERTN. STG 5 BC 3 se zúžil do úzkého pruhu po obou stranách toku, koryto je mělce zahloubené do 1 m, přirozené. Navazující STG 5 B 3 – Abiti – fageta typica typické jedlové bučiny, prochází lesem až na začátek obce. Výskyt aktuální vegetace v podrostu: Mechy: dvouhrotec chvostnatý – Dicranum scoparium HEDWIG ploník obecný – Polytrichum commune HEDWIG Bylinné patro: pstroček dvoulistý – Maianthemum bifolium (L.) SCHMIDT 24
šťavel kyselý – Oxalis acetosella L. straček Fuchsův – Senecio ovatus (GAERTN., MAYER et SCHERB.) WILLD vraní oko čtyřlisté – Paris quadrifolia L. papratka samičí – Athyrium filix-femina L. samorostlík klasnatý – Actaea spicata L. borůvka černá – Vaccinium myrtillus L. kokořík přeslenitý – Polygonatum verticillatum (L.) ALL. 3
0,80-1,20 Od začátku tohoto úseku dochází ke zúžení koryta a ke vsakování vody do podloží. Potok se úplně ztrácí a opětovně vyvěrá na konci úseku mezi 2. a 3 domem obce Radiměř.
4
1,20-1,90 Koryto toku je upraveno místy prohloubením, vyrovnáním a výdřevou břehů. Zde se nachází první ze dvou přítoků pramenící v olšinách. Významný strom na soutoku je olše lepkavá – Alnus glutinosa (L.) GAERTN. o výčetní tloušťce 420 cm a výšce cca 20 m.
Břehové porosty v prolukách tvoří vrby, jasany, olše,
ostatní pak zahrady a sady u přilehlých budov. 5
1,90-2,10 Koryto je opět vyrovnáno a částečně upraveno výdřevou. Na konci úseku je poslední přítok z údolí zvaného „Kuliny“.
25
Pravobřežní přítok z Olšin P. č.
říč. km
charakteristika úseku
1
0,0-0,10
Prameniště je v n. v. 560 m. Mělký přirozený tok, hlinitý břeh, dno s drobným štěrkem. Okolní porost tvoří olše lepkavá – Alnus glutinosa (L.) GAERTN. a jasan ztepilý – Fraxinus excelsior L.. STG 5 AB-B 4 Abieti – piceeta equiseti inferiora, přesličkové jedlové smrčiny nižšího stupně. Určujícím druhem této lokality je škarda bahenní – Crepis paludosa (L.) MOENCH, devětsil bílý – Petasites
albus
(L.)
GAERTN,
krabilice
chlupatá
–
Chaerophyllum hirsutum L. V jarním aspektu bylinného patra převládají: blatouch bahenní – Caltha palustris L. kuklík potoční – Geum rivale L. devětsil bílý – Petasites albus (L.) GAERTN. sasanka hajní – Anemone nemorosa L. Bylinné patro v létě viz. hlavní prameniště doplněné o: děhel lesní – Angelica sylvestris L. krabilice chlupatá – Chaerophhyllum hirsutum L. 2
0,10-0,20 V tomto úseku se nachází kaskáda tří rybníčků. Vyskytuje se zde ledňáček říční, kachna březňačka, občas volavka popelavá. Na pravobřežní neobhospodařované louce roste prstnatec májový – Dactylorhiza majalis (RCHB.) HUT et SUMMERH. kuklík potoční – Geum rivale L. krvavec toten – Sanguisorba officinalis L. STG 4 AB 3 Fageta abietino-quercina, jedlodubové bučiny se nachází na přilehlé zemědělsky obhospodařované půdě.
3
0,20-0,90 Koryto je zahloubené v terénu do 1 m. Na březích jsou vysázeny olše lepkavá, jasan ztepilý, vrba trojmužná – Salix triandra L.. Za nimi následují kulturní louky. Na konci tohoto úseku dochází ke vlévání vod přítoku do hlavního toku Radiměřského potoka. 26
Pravobřežní přítok z „Kulin“ P.č.
říč. km
charakteristika úseku
1
0,0-0,70
Prameniště přítoku ve výšce 590 m n.m. tvoří bahnité plato s výskytem při okraji vrby popelavé – Salix cinerea L. a vrby trojmužné – Salix triandra L. a na vyvýšenině jeden kus modřínu opadavého – Larix decidua MILL. a jedle bělokoré – Abies alba MILL. STG 5 BC 3 Abieti – fageta aceris inferiora, javorové jedlové bučiny nižšího stupně. Vody potůčku stékají do úzkého údolí a pokračují smrkovými porosty, kde na levém břehu je STG 5 AB 3 Abieti-fageta, jedlová bučina charakteristická výskytem těchto druhů: ostružiník maliník – Rubus idaeus L., papratka samičí – Athyrium filix-femina (L.) Roth, šťavel kyselý – Oxalis acetosella L.. Pravobřežní lesní porosty mají STG 5 B 3 Abieti – fageta typica, typická jedlová bučina s výskytem bylin: starček Fuchsův – Senecio ovatus (GAERTN., MAYER et SCHERB.) WILLD., kokořík přeslenitý – Polygonatum verticillatum (L.) AL., samorostlík klasnatý – Actaea spicata L., kostřava lesní – Festuca altissima Allioni.
2
0,70-1,60 V rozšířeném bahnitém údolí, ve kterém jsou znatelné čtyři hráze poldrů z 19. století a dvě nově upravené hráze z posledních let. STG 5 BC 4 Aceri – fageta fraxini inferiora, javorové bučiny s jasanem nižšího stupně. Určující druh ptačinec je hajní – Stellaria nemorum L., šťavel kyselý – Oxalis acetosella L.. Aktuální vegetace na dnech poldrů: krabilice chlupatá – Chaerophyllum hirsutum L. krtičník hlíznatý – Scrophularia nodosa L. pcháč zelinný – Cirsium oleraceum (L.) SCOPP. pcháč potoční – Cirsium rivulare (JACQ.) ALL. skřípina lesní – Scirpus sylvaticus L. tužebník jilmový – Filipendula ulmaria (L.) MAX. pomněnka volnokvětá – Myosofis laxiflora REICHENB. 27
Keřové patro tvoří vrba popelová – Salix cinerea L. Nachází se zde i mlok skvrnitý.
28
7. Anotace
Výsledkem práce je poznání, že i když je pozměněná skladba porostů, vykazuje lokalita v průměru třetí stupeň ekologické stability. Nejblíže přírodnímu stavu jsou právě prameniště Radiměřského potoka se stupněm ekologické stability 4, na nichž a v nejbližším okolí řečiště se vyskytují chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů. Zmapováním chráněných a ohrožených druhů byl získán přehled o výskytu a tím i možnost cílené ochrany jejich přirozeného prostředí.
Anotation
The scientific result of the dissertation is knowledge that in spite of changing the structure of vegetation the distinctive feature of the locality is on average the third degree of the ecological stability. Actually, the area of „Radiměřský“ brook springs with the fourth degree of the ecological stability is in the closest position to natural state, in which and in the nearest surroundings the protected and endangered species of plants and animals appear. Knowledge of appearance of the protected and endangered species made possible the intentional protection of their natural environment.
29
8. Summary (Resumé) At the end of the third year of my study programme I worked out the Bachelor dissertation on the theme: „Biocenological charting of the by – bank zone in the part of „Radiměřský“ brook. For this dissertation we chose the main and the neighbouring springs, the little brooks flowing out from them to their confluence into the main riverbed. In view of the fact that the by – bank zone of the brook is rather narrowed because of the broken terrein we observed also the area among the separated springs and it made possible to gain much more complex data about the observed locality. Finally, by mapping the recent state out and specification of types of ecosystem we came to gaining data concerning how much mankind changed land – scape in observed locality. The most equable and closest to nature environment is just in the spring localities and their closest surroundings. The average year temperature is 7,7 centigrade degrees and rainfall 621 millimetres, the locality is rather warm but rainfall is below – average. Top aquosity is in June and July. There are lots of different kinds of plants and animals, some of them are endangered and protected.
30
9. Závěr Bakalářskou práci ve studijním programu krajinářství na závěr třetího ročníku jsem vypracoval
na
téma:
Geobiocenologické
mapování
příbřežního
pásma
části
Radiměřského potoka. K této práci jsem vybral hlavní a obě vedlejší prameniště Radiměřského potoka, z nich vytékající potůčky až po jejich soutok v hlavní řečiště. Vzhledem k tomu, že příbřežní pásmo potoka je v důsledku členitosti terénu poněkud zúžené, jsem ke sledování zahrnul i území mezi jednotlivými prameništi, čímž jsem získal komplexnější údaje o sledované lokalitě. Zmapováním současného stavu a vymezením skupin typů geobiocénů jsem zjistil, do jaké míry je na sledovaném území lidskou činností krajina pozměněná oproti přírodnímu stavu. Výsledkem je poznání, že i když je pozměněná skladba porostů, vykazuje lokalita v průměru třetí stupeň ekologické stability. Nejblíže přírodnímu stavu jsou právě prameniště Radiměřského potoka se stupněm ekologické stability 4, na nichž a v nejbližším okolí řečiště se vyskytují chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů, jejich zmapováním jsem získal přehled o lokalitách, které je nutno chránit.
31
10. Vlastní řešení
V současnosti je na území uspokojivý stav společenstev rostlin a živočichů. Do budoucna je třeba zachovat populace chráněných a ohrožených druhů s výskytem především v blízkosti všech tří pramenišť. V lesních porostech zvýšit podíl listnáčů a jedle, melioračních a zpevňujících dřevin.
32
11. Literatura
CULEK, M. a kol. Biogeografické členění České republiky. Praha: Vydavatelství ENIGMA, 1995. 347 s. ISBN 80-85368-80-3 BUČEK, A. a LACINA, J. Geobiocenologie II. MZLU Brno, 1999. 240 s. ISBN 807157-417-1 DEYL, M. a HÍSEK, K. Naše květiny. Vydání 1. Praha: ACADEMIA, 2001. 690 s. ISBN 80-200-0940-X AMANN, G. Lesní rostliny. Přeložili Alois Erbek, Ing Jindřiška Erbeková. Nakladatelství J. Steinbrener s. r. o. Vimperk, 2001. 422 s. ISBN 80-901324-7-2 LÖW, J. a spolupracovníci. Rukověť projektanta místního území ekologické stability, metodika pro zpracování dokumentace. Nakladatelství DOPLNĚK Brno 1995. 122 s. ISBN 80-85765-55-1
33
MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Zadání bakalářské práce: Geobiocenologické mapování příbřežního pásma části Radiměřského potoka
Biogeocenological charting of the by – bank zone in the part of „Radiměřský“ brook
Brno 2006
Jiří Bureš KI – 1, 3. roč.
Obsah Obsahem této práce je, jak název bakalářské práce napovídá, mapování a popsání přírodního (potenciálního) a aktuálního stavu prostředí příbřežního pásma pramenišť Radiměřského potoka a jeho okolí. Skládá se z úvodu, základních údajů o lokalitě, popsání přírodního stavu geobiocenóz, typů biotopů (aktuální vegetace),současné skladby břehových porostů, příloh, závěru, soupisu literatury, anotace, resumé, teze, vlastního řešení a zpracovaných map.
Cíl Cílem této bakalářské práce je geobiocenologické mapování příbřežního pásma části Radiměřského potoka a přiléhajícího (okolního) území, skládající se z popsání současného stavu břehového porostu, vymezení skupin typů geobiocénů, vyhotovení mapy biotopů a populace chráněných či ohrožených druhů.
Výsledky Zjistil jsem, že na sledovaném území mají největší procento zastoupení STG 4AB3 a 4B3, které zahrnují pole, louky a sady a menší zastoupení mají např. STG 5AB3, 5B3, 5BC3, 5BD3, které se rozkládají většinou poblíž pramenišť. Nejbohatší společenstva se nachází v bezprostřední blízkosti pramenišť. Vyskytuje se zde i několik chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Závěr Bakalářskou práci ve studijním programu krajinářství na závěr třetího ročníku jsem vypracoval
na
téma:
Geobiocenologické
mapování
příbřežního
pásma
části
Radiměřského potoka. K této práci jsem vybral hlavní a obě vedlejší prameniště Radiměřského potoka, z nich vytékající potůčky až po jejich soutok v hlavní řečiště. Vzhledem k tomu, že příbřežní pásmo potoka je v důsledku členitosti terénu poněkud zúžené, jsem ke sledování zahrnul i území mezi jednotlivými prameništi, čímž jsem získal komplexnější údaje o sledované lokalitě. Zmapováním současného stavu a vymezením skupin typů geobiocénů jsem zjistil, do jaké míry je na sledovaném území lidskou činností krajina pozměněná oproti přírodnímu stavu. Výsledkem je poznání, že i když je pozměněná skladba porostů,
vykazuje lokalita v průměru třetí stupeň ekologické stability. Nejblíže přírodnímu stavu jsou právě prameniště Radiměřského potoka se stupněm ekologické stability 4, na nichž a v nejbližším okolí řečiště se vyskytují chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů, jejich zmapováním jsem získal přehled o lokalitách, které je nutno chránit.
Metody Čerpal jsem z uvedené literatury, využíval katastrálních map a ÚSES zpracovávaného území. Využil podklady ze stanice ID: B2 BRES 01 Březová nad Svitavou. Dále vykreslil plochy STG, současnou skladbu břehových porostů, mapu biotopů a výskytu chráněných a ohrožených druhů.
