Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny
Studie vybraného úseku řeky Jihlavy Bakalářská práce
2014
Stanislav Křeček
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Studie vybraného úseku řeky Jihlavy zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne: .........................................
podpis autora: .....................................
Poděkování Tímto bych rád poděkoval vedoucí práce Ing. Janě Markové, Ph.D. za pomoc a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce. Dále pak oddělení vodního hospodářství kraje Vysočina za poskytnutí dat a mapových podkladů. Také bych rád poděkoval své rodině a přátelům za podporu nejen během tvorby bakalářské práce, ale i v průběhu celého mého studia. Velký dík patří i všem vyučujícím za interpretaci znalostí a poznatků, jejichž načerpáním mi bylo umožněno objektivně nahlížet na zpracovávané téma a jež mi budou nápomocny v budoucím životě pracovním i osobním.
Stanislav Křeček Studie vybraného úseku řeky Jihlavy Study about a selected section of the Jihlava river
Abstrakt: Práce shrnuje dostupné informace popisující vybraný úsek řeky Jihlavy mezi obcemi Dolní Smrčné a Bítovčice na říčním kilometru 121,847 až 126,399. Věnuje pozornost především přírodním podmínkám, historii vodního toku, vývoji kvality říční vody v posledních desetiletích a povodňovým stavům. Dále pak popisuje aktuální stav koryta vodního toku, břehových porostů, staveb na vodním toku a jeho nejbližšího okolí. Součástí práce je i stručný návrh opatření pro zlepšení aktuálního stavu lokality.
Klíčová slova: vodní tok, povodí, Jihlavsko, Dolní Smrčné, Přímělkov, Bítovčice, jez, povodeň, břehový porost, koryto toku, migrační prostupnost, říční niva
Abstract: The thesis summarizes the available information describing the selected section of the Jihlava River between the villages of Dolní Smrčné from river's kilometre 121,847 to 126,399. The primary focus is on natural conditions, history of the water flow, the development of river water quality in recent decades and the flood situation. Finally the thesis describes the current state of the watercourse, riparian vegetation, buildings in the watercourse and its surroundings. The thesis also includes a brief proposal of measures to improve the current state of the area.
Key words: water flow, catchment area, Jihlavsko, Dolní Smrčné, Přímělkov, Bítovčice, sluice, flood, riparian vegetation, riverbed, migration permeability, river floodplain
Obsah 1.
Úvod .......................................................................................................................... 7
2.
Cíl práce..................................................................................................................... 8
3.
Obecné informace o lokalitě ...................................................................................... 9 3.1.
Popis povodí řeky Jihlavy .................................................................................. 9
3.2.
Lokalizace popisovaného úseku ......................................................................... 9
3.3.
Historie popisovaného úseku ........................................................................... 10
4.
Současný stav řešené problematiky ......................................................................... 12
5.
Metodika .................................................................................................................. 18
6.
5.1.
Studium literárních a mapových pramenů ....................................................... 18
5.2.
Terénní průzkum .............................................................................................. 18
5.3.
Zpracování dat .................................................................................................. 19
Přírodní poměry ....................................................................................................... 20 6.1.
Obecná geologická charakteristika kraje ......................................................... 20
6.2.
Geologická charakteristika lokality.................................................................. 20
6.3.
Geomorfologie ................................................................................................. 20
6.4.
Obecná pedologická charakteristika kraje ....................................................... 21
6.5.
Pedologická charakteristika lokality ................................................................ 21
6.6.
Klimatické poměry ........................................................................................... 21
6.7.
Hydrologie........................................................................................................ 22
6.8.
Fauna ................................................................................................................ 23
6.9.
Flóra ................................................................................................................. 23
6.10.
Biochory ....................................................................................................... 25
6.10.1. Biochora 4VS Vrchoviny na kyselých metamorfitech 4. v.s. ................... 25 6.10.2. Biochora -4US Výrazná údolí v kys. metamorf. v suché oblasti 4. v.s. ... 26 6.10.3. Biochora 4PS Pahorkatiny na kyselých metamorfitech 4. v.s. ................. 26
7.
6.11.
Kvalita říční vody ......................................................................................... 27
6.12.
Povodňové stavy ........................................................................................... 27
Výsledky .................................................................................................................. 29 7.1.
Ichtyologický průzkum .................................................................................... 29
7.2.
Břehové porosty ............................................................................................... 29
7.3.
Invazní rostliny................................................................................................. 31
7.4.
Říční koryto ...................................................................................................... 32
7.5.
Stavby na vodním toku..................................................................................... 33
7.6.
Aktuální vegetace ............................................................................................. 34
7.7.
Návrhy opatření ................................................................................................ 35
7.7.1.
Břehové a doprovodné porosty ................................................................. 35
7.7.2.
Invazní rostliny ......................................................................................... 36
7.7.3.
Koryto vodního toku ................................................................................. 36
7.7.4.
Stavby na vodním toku ............................................................................. 37
8.
Diskuse .................................................................................................................... 38
9.
Závěr ........................................................................................................................ 41
10.
Summary .............................................................................................................. 42
11.
Zdroje ................................................................................................................... 43
12.
Seznam příloh ...................................................................................................... 45
1. Úvod Krajina, jako celek, je funkčním komplexem tvořeným rozličným množstvím jednotlivých prvků fungujících ve vzájemném souznění, jež je názornou ukázkou harmonie. Tuto harmonii však může rozladit i sebemenší náznak nefunkčností kteréhokoli jednotlivého segmentu. Lidská činnost v rámci krajiny způsobuje velké množství takovýchto odchylek, a proto by naší snahou mělo být co nejlépe celému komplexu krajiny porozumět a pochopit jeho jednotlivé složky a v nich probíhající procesy. Toto poznání nám následně umožňuje snižovat množství nevhodných zásahů do krajiny a postupně se přibližovat stavu harmonickému. Nicméně součástí krajiny je i člověk, a proto je možné na celou problematiku o ovlivnění přírodních procesů člověkem nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Tato práce poskytuje náhled na problematiku funkčnosti ekologického segmentu krajiny tvořeného vodním tokem a jeho nejbližším okolím. Shrnuje dosavadní poznatky o jednotlivých částech tohoto krajinného prvku a umožňuje rychlejší a snazší vytvoření názoru a získání podkladových informací umožňujících vytvoření odbornějších a detailnějších studií. Nezaměřuje se pouze na přírodní složky, ale i na antropogenní prvky, obsažené v jednotlivých částech krajinných segmentů. Pojednává o problematice jako o celku tvořeném sloučením přírodních a člověkem vytvořených procesů. Proto obsahuje informace nejen o přírodních podmínkách, ale i o vodních stavbách, výsadbě břehových porostů, stavu koryta, povodňových stavech a historickém vývoji lokality. Hodnotí
aktuální
stav
a
obsahuje
stručné
nejproblematičtějších úseků.
7
návrhy
opatření
týkající
se
2. Cíl práce Cílem této práce bylo shrnutí dostupných informací týkajících se problematiky říční krajiny ve stanoveném úseku řeky Jihlavy. Tento souhrn informací může následně posloužit jako textový podklad pro tvorbu odbornějších prací zaměřených na popisovanou problematiku ve vybraném úseku vodního toku a usnadnit tak proces získávání podkladových informací. Práce popisuje základní přírodní poměry panující v lokalitě, její aktuální stav, problematické úseky z hlediska stavu ekologicky významných prvků a technický stav příčných staveb na vodním toku. V návaznosti na výsledné zhodnocení jednotlivých segmentů vodního toku byl vypracován návrh opatření za účelem revitalizace, zkapacitnění, zprostupnění, protipovodňové ochrany a celkového zlepšení stavu tohoto vodním tokem tvořeného krajinného prvku.
8
3. Obecné informace o lokalitě 3.1.
Popis povodí řeky Jihlavy Řeka Jihlava je pravostranným a zároveň největším přítokem řeky Svratky.
Nachází se ve středu moravské části Českomoravské vysočiny a úzkým pruhem zasahuje přes jižní výběžek Boskovické brázdy a Brněnské vyvřeliny do Dyjskosvrateckého úvalu. Na jihu sousedí s povodím Dyje, na severovýchodě s povodím Svratky a na severozápadě s povodím Vltavy. Tvar tohoto povodí připomíná nepravidelný trojúhelník, obrácený nejkratší stranou na severozápad a protáhlý ve směru jihovýchodním. Nejvyšší nadmořská výška v povodí řeky Jihlavy je tvořena pohořím Javořice, dosahujícím výšky 835 m nad mořem. Nejnižší bod je ústí Jihlavy do Svratky ve 169 m n. m.. Největší levostranné přítoky řeky Jihlavy jsou v ř. km 39,715 Oslava, v ř. km 125,897 Kamenický potok a v ř. km 130,453 Kozlovický potok. Pravostranné pak v ř. km 38,140 Rokytná, v ř. km 97,875 Stařečský potok, v ř. km 123,462 Brtnička, v ř. km 142,471 Jihlávka a v ř. km 160,025 Třešťský potok. Říční kilometry jsou uváděny dle TPE. (Povodí Moravy, 2004) Řeka Jihlava pramení na Českomoravské vysočině u obce Jihlávka, v nadmořské výšce cca 660 m n.m. Teče převážně ve směru jihovýchodním a odvádí vodu z celkové plochy 3,116 km2. Délka toku od pramene k ústí je 184,405 km. Je největším přítokem řeky Svratky. Charakter řečiště je dán spádovými poměry. Na řece Jihlavě byla postavena dvě vodní díla, kterými jsou vyrovnávací nádrž Mohelno v ř. km 58,940 a vodní dílo Dalešice v ř.km 65,944. Výstavbou vodních děl se podstatně ovlivnil a změnil režim hospodaření s vodou na řece Jihlavě. V dolním toku pod zaústěním Oslavy a Rokytné protéká řeka Jihlava otevřenou krajinou a je provázena z části lužními lesy, jež jsou rozsáhlejší hlavně před ústím do Svratky. (Povodí Moravy, 2004)
3.2.
Lokalizace popisovaného úseku Popisovaný úsek řeky Jihlavy se nachází mezi obcemi Bítovčice a Dolní
Smrčné. Jeho severní hranici tvoří jez u pily v Dolních Bítovčicích na ř. km 126,399 a jižní hranicí je jez brusírenský v obci Dolní Smrčné na ř. km 121,847. Asi 12 km severozápadně od lokality se nachází krajské město Jihlava, 18 km jihovýchodně město Třebíč a 18 km východně město Velké Meziříčí. (Mapa č. 1) V popisované lokalitě na 9
ř. km 123,566 ústí do řeky Jihlavy říčka Brtnička, na ř. km 124,308 Přímělkovský potok a na ř. km 125,990 potok Kamenický. Nachází se zde celkem 3 stavby. Jedná se o již zmíněné jezy tvořící severní a jižní hranici lokality a dále pak o jez v Přímělkově na ř. km 124,475. Uvedené říční kilometry odpovídají staničení vodního toku provedenému v roce 2004. Koryto řeky má v popisovaném úseku převážně přírodní charakter. V krajině říční nivy převládají louky a pastviny.
3.3.
Historie popisovaného úseku Samotný název řeky Jihlavy se poprvé objevuje v listině z roku 1174 a je odvozen
od jejího, v té době rychle proudícího, toku bystřinného charakteru. Název pochází ze staročeského slova jihla, které označovalo bystřinu. (Pátek, 1901) Z dostupných historických map vyplývá, že vybraný úsek vodního toku neprošel v posledních desetiletích žádnými výraznějšími úpravami. Výrazným zásahem do nivní krajiny řeky Jihlavy byla ovšem výstavba železniční trati mezi Jihlavou a Okříškami. Trať byla postavena v roce 1871 a v rámci její výstavby byla na několika místech odstřelena část skalních výchozů lemujících říční nivu. (Pátek, 1901) V jiných místech byly naopak vytvořeny náspy. Lze předpokládat, že v úsecích, kde se železnice přibližuje k vodnímu toku, byly použity kameny získané z odstřelů skalních výchozů na zpevnění říčního břehu podél železniční trati. Nasvědčují tomu některé břehové partie obsahující značné množství větších kamenů. Tyto kameny se ale mohly do břehových partií dostat i v rámci přirozeného vývoje říční nivy. Zhruba 300 m severně od vesnice Přímělkov se nachází na pravém břehu řeky Jihlavy za železničním náspem jezírko o velikosti zhruba 0,7 ha. (Obr. č. 1, Obr. č. 2. Obr. č. 3) Umístění jezírka a jeho tvar vnuká myšlenku, že by se mohlo jednat o slepé rameno řeky Jihlavy, vzniklé během výstavby železnice odkloněním koryta za účelem vytvoření železničního náspu. Takto se mohla část původního koryta ocitnout odříznutá za náspem a s původním korytem zůstala propojená jen přes propustek pod tratí. O manipulaci s korytem během výstavby železnice nebyly nalezeny žádné informace, a proto můžeme předpokládat, že jezírko vzniklo přirozeně, jelikož je napájeno několika drobnými prameny pramenícími v přilehlém lese. Je možné, že kulminaci vody zvýšilo vytvoření náspu, což by vysvětlovalo fakt, že na mapách vzniklých před rokem 1880, jezírko zakresleno není. Nicméně ať už vzniklo jakkoliv, jedná se o lokalitu se zajímavými rostlinnými společenstvy. Asi 700 metrů jižně od obce Přimělkov došlo v roce 1971 během 10
přívalových dešťů k naplavení značného množství zeminy a kamení z přilehlého lesa. (Zlámalík, 1973) V dnešní době je tento val zeminy stále patrný v podobě nápadné terénní nerovnosti. Je zatravněn a vede přes něj nově zbudovaná cyklostezka. (Obr. č. 4, Obr č. 5, Obr. č. 6)
11
4. Současný stav řešené problematiky Vodní toky jsou nedílnou a životodárnou součástí krajiny a svou přítomností přímo ovlivňují vývoj a přetváření krajinného rázu. Jejich významnost je dána i legislativně, kdy Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů § 3 odst. b) uvádí, že vodní tok spolu s říční nivou patří mezi významné krajinné prvky. Vhodnou péčí o vodní toky a minimalizací jejich narušování a poškozování vlivem nevhodně provedených úprav a zásahů, přispíváme k udržení a dobrému stavu jimi tvořeného biotopu a tím i k ekologické stabilitě krajiny. V rámci ochrany přírody uvádí zákon 114/1992 o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů § 4 část 2. odst. 2, že významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Mnoho lidských činností se promítá do ovlivňování ekologie jak povrchových, tak i podzemních vod. Mezi lidské činnosti, které mají vliv na vodní recipienty, patří například změna klimatu provázená vzestupem UV radiace, růst lidské populace, jež má za následek zvyšující se emise, rozšiřování měst, větší množství odpadů, kyselé deště, spotřeba vody v aglomeracích, chlorace vody, produkce tekutých odpadů, minimální průtoky způsobující drénování kyselých hornin, introdukce nových druhů nebo i vysoké průtoky často doprovázené záplavami. Všechny tyto a mnoho dalších faktů jsou důvodem lidského snažení o udržení vodního toku v takovém stavu, kdy jsou minimalizovány škody tokem způsobené, avšak zároveň zachována co největší míra přírodě blízkých koryt a vegetačních doprovodů vodních toků. V úsecích, které jsou problematické z důvodu minimalizace škod, ať už erozních nebo jiných, proto provádíme úpravy koryt, doprovodných porostů a budujeme hydrotechnické stavby.
12
Tyto prvky umožňují úplnou nebo alespoň částečnou regulaci vodního toku. (Adámek, 2010) Základní úpravou koryta může být i vhodná údržba doprovodných porostů a vyvarování se situacím, kdy zvyšující se množství rostlin v korytě zvyšuje jeho drsnost a snižuje průtočnou kapacitu profilu. Snižuje se následně i rychlost proudění vody, což vede k intenzivnějšímu usazování nesených částic. Tam, kde pouhá údržba doprovodného porostu nestačí, přistupujeme k dalším opatřením. (Šlezingr, 1996) Vegetační doprovod vodních toků je jedním ze základních pilířů ekologické stability krajiny. Břehové a doprovodné porosty plní zároveň širokou řadu nezastupitelných funkcí ve vztahu k vodnímu toku a jeho okolí. Mýcení a nedostatečné zachovávání doprovodných a břehových porostů, má za následek nejrůznější negativní externality, jako je například likvidace sídlišť predátorů, vlivem které dochází k přemnožení škůdců a následnému nekontrolovanému používání chemických ochranných prostředků na přilehlých zemědělsky využívaných lokalitách. Tyto chemické prostředky v kombinaci s přehnojováním umělými hnojivy zasazují nechráněným vodním tokům další ránu v podobě eutrofizace. Nezastíněný tok obohacený smyvem z okolních ploch o nadměrné množství živin, podléhá kyslíkovému deficitu vlivem přemnožení vodních organismů. Eutrofizace je zároveň hlavní příčinou velmi rychlého zarůstání průtočného profilu bylinnou vegetací, která a má za následek zmenšování průtočné kapacity koryta. Důležité je, že břehový porost neplní jen funkci dekorativní, ale především je i funkčním komplexem s širokou škálou funkcí. Mimo jiné je i jedním ze základních stavebních kamenů územních systémů ekologické stability a je jednou z forem zeleně, rostoucí mimo ucelené lesní komplexy, což zároveň poukazuje na jeho významný podíl na utváření ekologicky vyvážené krajiny. Působí také jako přirozený biokoridor, spojnice a migrační cesta mezi lesními celky. Jeho výraznou protierozní funkcí je ochrana před účinky proudící vody a před ledochodem. Kořenový systém prorůstá půdním profilem, ve kterém váže půdní částice a dochází tak ke zpevnění říčního koryta. Zároveň, díky prorůstání do zón stálého zatopení, poskytují útočiště vodní fauně. Nadzemní části porostu tlumí nápor proudící vody a před jejími erozními účinky chrání břehové partie vodního toku. Dalšími důležitými funkcemi jsou i ochrana před z okolních pozemků přitékající vodou a vodou vracející se do koryta po rozlivu do inundačního území nebo funkce protideflační a ochranná, kdy břehovými a doprovodnými porosty působená ochrana před zanášením říčního koryta má význam 13
hlavně v zemědělsky intenzivně obdělávaných rovinných oblastech, avšak ani v neobdělávaných lokalitách není zanedbatelná. Dostatečně zapojený a vzrostlý břehový porost působí jako protideflorační ochrana, jelikož je schopen zachytit velkou část transportovaného materiálu. Vzrostlý porost je zároveň schopen zachycovat prachové částice šířené větrem a působí i jako částečná protihluková bariéra. (Šlezingr, 1996) Otevřená hladina beze stínu je vystavována vyšší dávce slunečního záření, jež má za následek intenzivní prohřívání vody v korytě. Vzhledem k tomu, že nejvyšší sluneční svit je v letních měsících provázen i nejnižším stavem průtočného množství, dochází ke zvýšenému růstu vodní flóry. To má za následek vzrůstající kyslíkový deficit a neblaze to následně ovlivňuje především rybí osádku toku. Zarostlé říční koryto není navíc schopné provést zvýšený průtok, a mohou tak vznikat lokální povodně. Nicméně, ani úplné zastínění hladiny není žádoucí. S růstem zastínění toku klesá jeho samo čistící schopnost. Předpokladem samočistící schopnosti toku je dostatečně prokysličený vodní proud a přítomnost organismů ve vodě. Na odstranění organického znečištění v toku se maximální měrou podílejí organismy osídlující nerovnosti ve dně, kořeny zasahující do toku a části rostlin. Právě břehová vegetace a její povrchové i podzemní části se výrazně podílí na zvyšování samočistící schopnosti vodního toku. Břehové a doprovodné porosty jsou domovem mnoha živočichů a vzhledem k trendu sjednocování drobných políček ve velké celky a následné likvidace remízků, roztroušené zeleně, ladem ležících úhorů a dalších podobných krajinných prvků, se staly významnou součástí systému ekologické stability. Tuto funkci mohou nejlépe plnit přirozené porosty, případně nově založené porosty odpovídající svou druhovou skladbou a prostorovým uspořádáním přirozené struktuře vegetačního doprovodu toku. (Šlezingr, 1996) V rámci udržení stability toku a ochrany před erozním poškozením při povodňových průtocích v inundačním území, je prováděno značné množství nejrůznějších způsobů úprav a regulací vodního toku. V kulturní krajině je regulování toků zcela běžná a v některých případech i nutná činnost. Nejčastějšími technickými zásahy je opevňování břehů. (Adámek, 2010) Vegetační doprovod vodního toku má také všestranný význam při budování opevňovacích břehových konstrukcí a jejich začlenění do krajiny. V kombinaci s neživými opevňovacími konstrukcemi působí jako trvanlivá dlouhodobá stabilizace břehu. V rámci úpravy toků by mělo být naší snahou navrhnout potřebné zásahy do 14
říčního profilu a jeho nejbližšího okolí s maximálním ohledem na stávající vegetaci. Neosázené plochy v rámci sukcese zarostou náletovými dřevinami, jejichž nevhodné umístění i druhové složení může narušit stabilitu svahů, průtokové poměry v korytě a také po estetické stránce nemusí působit příznivým dojmem. (Šlezingr, 1996) Manipulace s vodními toky a zdroji může mít, a často také má, i negativní důsledky, kterým se dá předcházet především vhodným projektováním úprav vodních toků. Základním velkoplošným vlivem je lidskou činností vyvolaná změna povrchových odtokových poměrů v krajině. Odvodňování přirozených mokřadů, vysoušení rybničních soustav a regulace drobných toků v zemědělské krajině mají za následek změnu schopnosti krajiny zadržovat vodu, změnu četnosti a sezónní distribuce průtoků a změny objemů průtoků s výraznými maximy a minimy. Změny v odtokovém režimu a následné změny v hydrologickém režimy toků můžeme považovat za přírodě známou ekologickou disturbanci. (Adámek, 2010) Vodní stavby jsou jedním z nejvýznamnějších prostředků k zajištění cílů vodního hospodářství. Využíváním vodohospodářských děl a zařízení se uskutečňují pracovní procesy zaměřené na plnění cílů vodního hospodářství. Jejich podstatným znakem z hlediska konstrukčního a funkčního je individuální charakter, který je dán bezprostředním spětím s přírodními podmínkami a zejména rozmanitostí účelů, které plní při řešení problémů vodního hospodářství. Vodohospodářské stavby zahrnují objekty, které v krajině dominují. (Broža, 1988) Příčné stavby, jako jsou například jezy, se staví již od starověku, a tak si mnohdy jejich vliv na vodní toky příliš neuvědomujeme. (Adámek, 2010) Jednou z nejčastějších hydrotechnických staveb je jez. Jezy jsou vzdouvací zařízení vybudovaná napříč korytem toku, která v něm trvale nebo dočasně vzdouvají vodu k různým vodohospodářským účelům. Hladina se vzdouvá jezem například k dosažení dostatečné výšky a hloubky v místě odběru vody z toku, k využití vodní energie, k dosažení potřebné plavební hloubky, ke zvýšení hladiny podzemní vody v přilehlém území, ke zmírnění rychlosti proudění, k ochraně dna a břehů před vymíláním, k rekreačním účelům nebo ke zvýšení estetického účinku vzduté vodní hladiny, což je praktikováno především ve městech. Promyšlený návrh jezu by měl vyhovovat zpravidla hned několika z uvedených účelů současně. Nutno však podotknout, že u jezů nacházíme i nejrůznější nežádoucí účinky vytvořené právě jejich 15
výstavbou. Mezi nežádoucí účinky stavby jezu patří například nepřípustné zvýšení hladiny podzemní vody v přilehlém okolí, usazování splavenin ve zdrži, ztížení odchodu ledů, ztížení odvodnění okolního území, změnšení stability břehů apod. K jezu bývají často přidruženy i jiné účelové objekty jako například rybochod, plavební komora, štěrková propusť, objekt k odběru vody apod. Jez a tyto účelové objekty se vzájemně ovlivňují. Jezy lze rozdělit na pevné a pohyblivé. Pevný jez nemá žádné pohyblivé vyhraditelné konstrukce, umožňující regulování úrovně vzduté vody při proměnlivém průtoku. Úroveň vzduté hladiny je závislá na průtoku, který přepadá přes jez. Tato nevýhoda se projevuje především při značném zvýšení hladiny, kdy vyšší průtok často způsobuje dočasné zaplavení terénu nebo nepřípustné zvýšení hladiny podzemní vody. Dále pak pevné jezy nepříznivě ovlivňují i pohyb splavenin a ochod ledů. Výhodou jsou však poměrně nízké stavební náklady a hlavně automatická funkce bez obsluhy. Typicky se pevné jezy používají například při úpravách horských toků nebo na menších vodních tocích s vysokými břehy a nepatrným transportem splavenin, kde kolísání vzduté hladiny nehraje tak významnou roli. Pevné jezy mají čtyři hlavní části, kterými jsou pevné jezové těleso, základ, podjezí a břehové pilíře s křídly. Dle půdorysného tvaru je dělíme na přímé, lomené a zakřivené. Pohyblivé jezy vzdouvají hladinu pomocí pohyblivých hradících těles, které jsou uloženy nebo dosedají na pevnou spodní stavbu. Manipulací s hradícími tělesy lze dosahovat potřebné nebo nejlépe stálé hladiny. Celková šířka pohyblivého jezu se obvykle dělí návodními pilíři na několik jezových polí. I když by konstrukce jezového uzávěru připustila jediné široké pole, rozděluje se průtočný profil často alespoň na dvě pole, aby se usnadnila údržba a opravy uzávěru a spodní stavby jezu. Půdorysný profil s osou kolmou na směr toku mívají pohyblivé jezy ve většině případů a jen výjimečně tvar obloukový o velkém poloměru s vypnutím proti vodě. Hlavní části pohyblivých jezů jsou spodní stavba, základ, návodní pilíře, břehové pilíře s křídly a pohyblivé uzávěry jezových polí. Jejich největší výhodou je možnost regulace vzduté hladiny a snazší provádění splavenin a ledu přes jez. Hodí se především pro toky v rovinatém území s nízkými břehy. Jsou ale dražší než jezy pevné, a to jak z hlediska pořizovacího, tak i údržby. Vyžadují zpravidla trvalou obsluhu. Vytvořením jezu ze dvou částí, kdy jedna je pevná a druhá pohyblivá, vzniká jez smíšený. (Broža, 1967) Hydrotechnické stavby napříč korytem vodního toku jsou nejčastějšími objekty, které tvoří umělou překážku v pohybu ryb a jiných vodních organismů ve směru proti 16
proudu a za určitých okolností i ve směru po proudu. Tyto objekty tak podstatně omezují přirozenou funkci řek jako liniových biokoridorů pro vodní organismy. Velmi významným a dosud opomíjeným faktorem, který ovlivňuje jednak vlastní druhovou skladbu rybího společenstva, ale i vlastní migraci po překonání migrační bariéry, jsou jezové zdrže. Jezové zdrže představují výraznou změnu původního říčního charakteru daného toku změnou proudění, zvýšeným usazováním jemných splavenin a následnou změnou původní zrnitosti dnových sedimentů. Změna charakteru vodního prostředí ve zdrži vede často ke změnám druhové skladby rybího společenstva. Vhodnou konstrukcí pro migrační zprostupnění profilů vodních toků s příčnými stavbami jsou rybí přechody. Zeměpisná poloha a geomorfologická charakteristika České republiky jsou příčinou zvláštního uspořádání její říční sítě v rámci Evropy. Na naše území nepřitéká žádná větší řeka, naopak svá prameniště zde mají tři hlavní toky, kterými odtékají povrchové vody do Severního, Černého a Baltského moře. Jsou to řeky Labe, Morava a Odra. Následkem této skutečnosti je určitá rozdílnost druhové skladby ichtyofauny v dotyčné části říční sítě podle příslušnosti k určitému úmoří. S postupem vývoje lidského osídlení v průběhu minulého tisíciletí začal narůstat soubor přímých a nepřímých vlivů na říční ekosystémy, což vedlo k postupným změnám původního rybího osídlení jednotlivých částí i celých vodních toků. (Lusk a kol., 2011) Vztah lidské společnosti k vodním ekosystémům je v posledních staletích rozporuplný. Lidstvo se potýká s řadou ekologických problémů a snaží se je v poslední době řešit. Především by jim však mělo předcházet. To však předpokládá poznání charakteristik a pochopení
procesů
probíhajících ve vodních ekosystémech.
(Matoušková, 2008)
17
5. Metodika Součástí této bakalářské práce je zpracování popisu lokality pomocí odborné literatury a následný terénní průzkum za účelem zhodnocení aktuálního stavu a porovnání se stavem popisovaným ve starší literatuře a historických mapách.
5.1.
Studium literárních a mapových pramenů Základem pro zjištění přírodních poměrů a historie lokality bylo nastudování
literárních pramenů a mapových podkladů. Částečně byly použity literární podklady týkající se charakteristiky širšího okolí, nebo zcela obecné. Další část nastudovaných literárních podkladů se týkala přímo popisované lokality a jejího blízkého okolí.
5.2.
Terénní průzkum Po zpracování textové části a nastudování odborné literatury byl proveden
terénní průzkum lokality. Probíhal v podobě pěší obchůzky a rekognoskace vybraného území, během které byly pořizovány fotografie pomocí fotoaparátu Nikon Coolpix L820 a fotoaparátu mobilního telefonu Gsmart Roma R2 a zapsány poznámky umožňující následné vyhodnocení a srovnání získaných dat s daty uváděnými v odborné literatuře. Terénní průzkum byl zaměřen především na popis druhové skladby a stavu břehových porostů, jakožto činitele ovlivňujícího mimo jiné i stabilitu břehů a fungujícího jako významný krajinný prvek, dále pak na stav a parametry říčního koryta, stavby na vodním toku, šíření invazních rostlin v břehových partiích a obecného popisu říční nivy. Pořízený fotografický materiál byl následně přetříděn a upraven pomocí programů sady Microssoft Office 2007. Terénní mapování bylo zaměřeno na stav a tvar koryta, druhovou skladbu a stav doprovodné vegetace a popis stavu staveb na vodním toku. Pro každou popisovanou skupinu byl popisovaný úsek vodního toku rozdělen do částí, které byly určeny podobností popisovaných segmentů. Pro každou z těchto mapovaných skupin byly v terénu vytvářeny mapové podklady a jejich popis. Následně byly tyto podklady převedeny do digitální podoby a poznámky použity pro textovou část práce. Stav koryta byl hodnocen dle Šlezingerovy osmistupňové škály (Tab. č. 1) a jednotlivé stejnotvaré úseky byly zařazeny do patřičných skupin. Dále pak byl 18
v těchto úsecích zapsán i tvar koryta, zaznamenáno poškození břehových partií a vše zaneseno do terénní mapy Břehové porosty byly dle druhového složení a podílu zastoupení dřevin rozděleny na jednotlivé segmenty a zaneseny do mapy. Do terénní mapy byly zaneseny i problémové úseky zahrnující zarůstaní koryta, výskyt invazních druhů, polomy a jiné poškození způsobené břehovými porosty. U staveb na vodním toku byl zhodnocen jejich technický stav a migrační prostupnost. V průběhu mapování všech segmentů byl pořizován fotografický materiál. Získaný fotografický materiál byl porovnán se starší fotodokumentací a umožnil srovnání vývoje krajiny říční nivy. Stejným způsobem tento vývoj umožnilo i porovnání historických a aktuálních mapových podkladů. Díky těmto zdrojům bylo umožněno detailnější nahlédnutí na vývoj říční nivy v posledních desetiletích. Zhodnocení aktuální vegetace vycházelo z metodického postupu podle Vondruškové (1994). Metodický postup byl dodržován s ohledem na použití výsledných dat, která mají sloužit pouze pro přibližné informační účely. Bylo vybráno území určené k hodnocení a získány podklady, mezi které patřily podkladové mapy, letecké snímky území a terénním průzkumem zmapované způsoby úpravy koryta řeky. Dále byl proveden samotný terénní průzkum za účelem zmapování hlavních a nejpodstatnějších krajinných segmentů říční nivy a výsledky zpracovány pomocí programu ArcMap 10.2. Použité pomůcky pro zmapování krajinných segmentů byly základná mapa ČR v měřítku 1:10 000, letecké snímky lokality zobrazované přes volně dostupné webové rozhraní pomocí mobilního telefonu Gsmart Roma R2, tabulka pro údaje z terénního průzkumu, klíč klasifikace typů aktuální vegetace a fotoaparát Nikon Coolpix L820.
5.3.
Zpracování dat
Práce je zpracována pomocí textového editoru Microsoft office Word 2007, doplněného o grafy a tabulky vytvořené pomocí programu Microsoft office Excel 2007 a mapové přílohy editované v programu ArcMap 10.2.
19
6. Přírodní poměry 6.1.
Obecná geologická charakteristika kraje
Z geologického hlediska je největší část kraje tvořena horninami moldanubika, a to převážně rulami, které často přecházejí do migmatitů. Součástí moldanubika je i takzvaný moldanubický plutón tvořený převážně žulami. Jiné geologické jednotky jsou v kraji přítomny výrazně méně a některé, jako třeba kutnohorsko-svratecké krystalinikum, se svými horninami moldanubiku velmi podobají. (Bičík, 2009)
6.2.
Geologická charakteristika lokality
Jihlavsko náleží k Českomoravské vrchovině, jež je pozůstatkem po mohutném prvohorním horstvu zarovnaném denudačními činiteli během miliónů let v parovinu. K dalšímu mírnému zvlnění paroviny došlo v období třetihor. Dnešní podoba Českomoravské vrchoviny je tvořena převážně zaoblenými, místy se zvedajícími hřebeny a četnými údolními rýhami. Lokalitou protékající řeka Jihlava je zároveň hranicí mezi Jihlavskými vrchy a výběžky vrchů Žďárských. (Bičík, 2009) Lokalita se z geologického hlediska nachází v Brtnické vrchovině, která je geomorfologickým podcelkem Křižanovské vrchoviny. Pro oblast Brtnické vrchoviny jsou typické především moldanubické ruly, dále pararuly a žula. Velmi rozšířeným minerálem je zde křemen. Nejbližší okolí vodního toku a jeho drobných přítoků je tvořeno smíšenými, místy až hlinito kamenitými a deluvickými nivními sedimenty. Širší okolí je pak tvořeno pararulami a migmatitem. V okolí řeky lze nalézt četné skalní výchozy a balvanité svahy. (Šumpich, 2002)
6.3.
Geomorfologie
Lokalita tvoří hranici mezi geomorfologickými okrsky Zašovický hřbet a Čechtínská vrchovina, které patří do Brtnické vrchoviny, jež je součástí Křižanovské vrchoviny. Křižanovská vrchovina se rozkládá v podsoustavě Českomoravská vrchovina, patřící do Česko-Moravské soustavy, náležící provincii České Vysočiny. Následkem členitého reliéfu kraje Vysočina zde probíhá od jihozápadu po severovýchod kraje hlavní evropské rozvodí, oddělující úmoří Severního a Černého moře. Křižanovské vrchovina zaujímá největší plochu v Moravské části Českomoravské 20
vrchoviny. Její střední výška se pohybuje kolem 541,2 m n. m. a nejvyšším bodem je Harusův kopec poblíž Nového Města na Moravě vysoký 741 m n. m.. (Šumpich, 2002)
6.4.
Obecná pedologická charakteristika kraje
Z pedologického hlediska je v kraji významný azonální výskyt pedologických rarit, jako jsou například rozptýlené ostrůvky hadců, které vytvářejí půdní prostředí vyhraněných vlastností. Převážná většina půdního pokryvu je tvořena kambizeměmi, jež jsou na zdejším horninovém podloží zpravidla kyselé. S rostoucí nadmořskou výškou zde klesá pH a stupeň sorpční nasycenosti půd. V souladu s tím přecházejí kyselé kambizemě, zejména pod smrkovými porosty ve výše položených částech kraje, do kambizemí dystrických. V nejvýše položených částech kraje se pak projevuje proces podzolizace, což v těchto oblastech dokládá výskyt kryptopodzolů. V celém kraji se na řadě míst, především v plochých terénních depresích a na plošinách, vyskytují pseudogleje. Do teplejší jihovýchodní části kraje zasahují areály hnědozemí, které jsou především ze sprašových a polygenetických hlín. Významným krajinným prvkem kraje jsou i rašeliniště, nerovnoměrně soustředěná do několika oblastí. (Bičík, 2009)
6.5.
Pedologická charakteristika lokality
Převažují zde eluviální druhy půd. Největší plochu zaujímají půdní druhy na rulách, které jsou nejčastěji hlinitopísčité, hluboké, až středně hluboké. Mělké až středně hluboké půdy suťové jsou zastoupeny v menší míře a to převážně na exponovaných vrcholech a stráních. Silně podmáčené luční půdy holocénních náplavů řeky a jejich přítoků jsou většinou písčitohlinité a řidčeji i hlinitopísčité. Spodní vrstvy aluviálních půd obsahují nejčastěji do různé míry zbahnělý hrubší písek. Říční niva je tvořena fluvizemí glejovou a její okolí především kambizemí mezobasickou s ostrůvky kambizemě districké, stagnogleje modálního a gleje modálního. (Šumpich, 2002)
6.6.
Klimatické poměry
Kraj Vysočina se nachází v mírně vlhkém podnebním pásu s převládajícím západním až severozápadním prouděním vzduchu. Po většinu roku zde převládá vliv vzduchových hmot mírných šířek, ovšem krátkodobě se na vrcholových partiích a na terénních depresích severojížního směru, mezi které patří i popisovaná část údolí Jihlavy, prosazuje i chladný arktický vzduch. Od jihu občas proniká rovněž i teplý 21
subtropický vzduch. Z přírodních složek je výrazným klimatickým činitelem značná členitost reliéfu terénu spolu s velkou rozdílností jeho nadmořských výšek. Kotliny a údolí, mezi které patří i údolí řeky Jihlavy, vykazují ve srovnání s otevřeným reliéfem terénu srovnatelných nadmořských výšek výrazné snížení průměrných teplot vzduchu prakticky ve všech měsících chladného pololetí. Je to následek četných teplotních inverzí a tvorbou tzv. jezer chladného vzduchu, které jsou v nočních hodinách za jasného a klidného počasí vyživovány v přízemní a spodní vrstvě atmosféry přenosem chladných a často znečištěných vzduchových hmot z vyšších poloh údolí. Jsou často doprovázeny mlhami. (Šumpich, 2002) Sledované území se nachází v oblasti s relativně vyššími průměrnými teplotami. Říční údolí tvoří výběžek teplejší klimatické oblasti z jižní Moravy do nitra Českomoravské vysočiny. Jedná se o klimatickou oblast MT5. (Tab. č. 2 ) (Quitt, 1971) Teplotní a srážkové charakteristiky mají zásadní vliv na rozvoj zdejší vegetace. Délka vegetačního období se v této lokalitě pohybuje kolem 150 dní ročně. Studované území se nachází v nepříliš výrazném srážkovém stínu tvořeném nejvyššími hřebeny Českomoravské vrchoviny. (Zlámalík, 1973)
6.7.
Hydrologie
Na Českomoravské vysočině podmiňuje hustou vodní síť poměrně nepropustné podloží a je též příčinou malé a kolísavé vodnosti toků. Druhou příčinou těchto nepříznivých poměrů vodních toků je, že moravská část Českomoravské vysočiny, s výjimkou Jihlavských vrchů, leží v dešťovém stínu. Hydrologický režim mnohých vodních toků na území kraje Vysočina se výrazně změnil negativními zásahy člověka do přírodních poměrů krajiny. Na území kraje převládají písčitě zvětrávající horniny, které se vyznačují slabou až dobrou puklinovou propustností a jsou zde známa pouze čtyři místa s vývěrem sirovodíkových nebo železitých vod. Nejde ovšem o zřídla, která by byla všeobecně známa nebo nějak významná. Kraj Vysočina se nachází na hlavním evropském rozvodí, takže je rozdělen rozvodnicí nejvyššího řádu na menší severozápadní a větší jihovýchodní část, která je odvodňována právě řekou Jihlavou do povodí Dunaje. Popisovaná lokalita se nachází v hydrogeologickém rajónu č. 655. Řeka Jihlava pramenní na jižních svazích oblasti s nejvyšším průměrným podzemním odtokem v kraji okolo 3-5 l/s*km-2. (Šumpich, 2002)
22
6.8.
Fauna
Živočišná skladba je do značné míry ovlivněna lesnatostí. Mezi charakteristické druhy obývající okolní lesy patří například žluna zelená (Picus viridis), datel černý (Dryocopus martius), lejsek šedý (Muscicopa striala), výr velký (Bubo Bubo), jestřáb lesní (Accipiter Gentilis) nebo i veverka obecná (Sciurus vulgaris). Z šelem zde můžeme zastihnout kunu lesní (Martes martes) a kunu skalní (Martes foina) a jezevce lesního (Meles Meles). Na Jihlavsku byl opakovaně prokázán i výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx). Nivní louky, přilehlé lesní porosty a břehové porosty vodního toku jsou zároveň vhodným prostředím pro nejrůznější druhy hmyzu, jako je například šídlo modré (Aeshyna cyanea), bělásek zelný (Pieris brassicae), včela medonosná (Apis mellifera) a další. Nivní louky slouží jako pastviny nejen pro skot a koně, ale i pro zvěř divokou, jako je například srnec obecný (Capreolus capreolus) a zajíc polní (Lepus europaeus). Velmi podstatným živočišným druhem pro samotný vodní tok je jeho rybí obsádka. Mezi rybí druhy, jež se zde vyskytují, patří například štika obecná (Esox lucius), jelec tloušť (Leuciscus cephalus), kapr obecný (Cyprinus carpio), cejnek malý (Blicca bjoerkna), plotice obecná (Rutilus rutilus), úhoř říční (Anguilla anguilla), hrouzek obecný (Gobio gobio), ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus), sumec velký (Silurus glanis) a řada dalších. (Šumpich, 2002) K ochranářsky významným druhům, vázaným na vodní a mokřadní ekosystémy je mihule potoční (Lampetra planeri), střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a mník jednovousý (Lota lota). Z obojživelníků se zde typicky vyskytuje ropucha obecná (Bufo Bufo), skokan zelený (Rana kl. esculenta) a skokan hnědý (Rana temporaria) (Obr. č. 7). K běžnějším druhům patří čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek horský (Triturus alpestris). Z plazů jsou zde běžní užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a vzácněji zmije obecná (Vipera berus) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). (Obr. č. 8) (Šumpich, 2002)
6.9.
Flóra
Vodní tok je ve vybraném úseku téměř po celé své délce lemován pobřežními vrbinami a olšinami, pro které jsou typické silně zamokřené půdy a nepravidelné zaplavování. Na tyto úzká pobřežní rostlinná společenstva mají významný vliv i společenstva sousední. Souvislejší porosty olšin se vytvářejí jen ve vyšších polohách 23
Jihlavských vrchů. Nejhojnějšími bylinnými zástupci vybraného úseku jsou dle dříve provedené studie květeny údolí Jihlavy (Zlámalík, 1973) především kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), pýrovník psí (roegneria cannina), popenec obecný (Glechoma hederacea), kostival lékařský (Symphytum officinale), děhel lesní (Angelica sylvestris), ostřice srstnatá (Carex hirta), pcháč bahenní (Cirsium palustre), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), blatouch bahenní (Caltha palustris). Dosti hojně se zde vyskytuje lipnice bahenní (Poa palustris), opletník plotní (Calystegia sepium), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), ostřice štíhlá (Carex gracilis) kokotice evropská (Cuscuta europaea), karbinec evropský (Lycopus europaeus) a ptačinec trávovitý (Stellaria graminea). Řídčeji také kostřava obrovská (Festuca gigantea), tužebník jílmový (Filipendula ulmaria), rdesno peprník (Persicaria hydropiper), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), máta dlouholistá (Mentha longifolia) nebo třeba bolševník obecný (Heracleum sphondylium). (Zlámalík, 1973) Dalším významným floristickým společenstvem jsou v říční nivě Údolní louky, typické pro záplavová území řeky Jihlavy. Půda není zaplavována každoročně a pravidelně. Řeka vystupuje z břehů pouze ojediněle a to při náhlém jarním tání nebo po letních průtržích. Hladina podzemní vody je zde udržována na přibližně konstantní úrovni a místy je zde půda dočasně zbahnělá. Minerální bohatosti půd říčního aluvia odpovídá rozvoj druhově bohaté vegetace, mezi kterou patří například psárka luční (Alopecurus pratensis), lipnice luční (Poa pratensis), lipnice obecná (Poa trivialis), kostřava luční (Festuca pratensis), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), hrachor luční (Lathyrus pratensis), pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), pcháč bahenní (Cirsium palustre), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), zvonek rozkladitý (Campanula patula), jetel zvrhlý (Trifolium hybridum), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolia), kostival lékařský (Symphytum officinale), karbinec evropský (Lycopus europaeus), ptačinec trávovitý (Stellaria graminea) a řídčeji pak například tužebník jílmový (Filipendula ulmaria), svízel přítula (Galium aparine), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), děhel lesní (Angelica sylvestris), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), ostřice srstnatá (Carex hirta), sítina rozkladitá (Juncus effusus), máta rolní (Mentha arvensis), a sasanka hajní 24
(Anemone nemorosa). Do údolních luk pronikají často druhy z okolních floristických formací, jako jsou například druhy pobřežní a druhy svahových luk. (Zlámalík, 1973) Třetím velmi častou formací pokrývající velkou část okolních svahů jsou kulturní smrkové lesy. Smrk ztepilý (Picea abies) je nejrozšířenější dřevinou na svazích obklopujících studované území. Jelikož se smrčiny nacházejí jak na stinných, tak i na slunných svazích, je jejich podrost značně nejednotný. Obecně však smrkové porosty velmi stíní a proto je druhové zastoupení bylin dosti chudé. Nejrozšíženější je zde šťavel kyselý (Oxalis acetosella), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), bika pilovitá (Luzula pilosa), a starček hajní (Senecio nemorensis). Na světlejších místech a na okrajích smrkového porostu pak starček lepkavý (Senecio viscosus), černohlávek obecný (Prunella vulgaris), jahodník obecný (Fragaria vesca), a třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). (Zlámalík, 1973)
6.10. Biochory Lokalita se nachází ve Velkomeziříčském bioregionu. Bioregion se vyznačuje ochuzenou
hercynskou
biotou
4.
bukového
vegetačního
stupně
s přechody
do 5. jedlobukového vegetačního stupně. Při východním okraji bioregionu se projevuje vliv suchých teplejších oblastí jižní Moravy. (Culek, 1996) 6.10.1. Biochora 4VS Vrchoviny na kyselých metamorfitech 4. v.s. Jedná se o poměrně hojně rozšířený typ Hercynika. Honě zastoupen je mimo jiné právě v povodí Moravy. Reliéf má charakter různě členěných, převážně strukturních hřbetů, místy s vystupujícími odolnými suky, jinde se zbytky zarovnaných povrchů. Údolí mají velmi různorodý charakter, zpravidla jsou otevřená, kotlinovitá a s velkým spádem. Horniny zde zvětrávají na písčitohlinitý materiál s obsahem kamene. V půdním pokryvu dominují typické kambizemě v kyselé varietě až dystrické kambizemě místy s nasycenými typickými kambizeměmi. Většina půd je lehčích středních a má světle okrovohnědou barvu. Lesní porosty se vyskytují převážně v podobě rozptýlených drobných až středně velkých celků, jen výjimečně jsou součástí komplexů. Dominují kulturní smrčiny, často s dalšími jehličnany, zejména modřínem a borovicí, nebo bukem. Travní porosty se nejčastěji vyskytují v potočních nivách a na prudších nezalesněných svazích. Povrchové vody jsou reprezentovány téměř jen drobnými vodními toky. (Culek, 1996) 25
6.10.2. Biochora -4US Výrazná údolí v kys. metamorf. v suché oblasti 4. v.s. Typ se vyskytuje roztroušeně v srážkově chudších oblastech Hercynika. Charakter údolí je velmi různorodý. V půdorysu většinu údolí charakterizují četné zákruty, v některých údolích až zaklesnuté meandry. Údolí řeky Jihlavy dosahuje hloubky kolem 60 m. Svahy údolí jsou většinou výrazně členěné různě mohutnými erozními zářezy přítoků. V podloží jsou nejhojněji zastoupeny různé typy rul, často se vyskytují též svory a migmatity, méně často granulity či fylity jako vložka vzácně kvarcity. V půdním pokryvu převažují typické kambizemě kyselé nebo nasycené. Velmi nevyrovnané, celkově však nízké je zastoupení pseudoglejů. Toky jsou lemovány fluvizeměmi a gleji. Charakteristické jsou hlinitokamenité půdy středně těžké až lehké. Lesy jsou zastoupeny v podobě celků nejrůznějších velikostí, převážně jsou středně velké a velké. Výrazně převládají smrkové a borové lesy, zatímco listnaté a smíšené se vyskytují méně, ale mimo údolí relativně často. Nad údolím řeky Jihlavy leží PP Habří, což je údajně nejvýše položený, ale nepůvodní habrový porost na Českomoravské vrchovině. Travní porosty jsou reprezentovány zejména kulturními loukami v nivách a pastvinami na mírnějších svazích. Povrchové vody jsou reprezentovány řadou různě velkých toků. Ve Velkomeziříčském regionu je to například řeka Jihlava. Podstatnější komunikační význam mají pouze údolí Jihlavy a Mže, kterými vedou železniční trati. (Culek, 1996) 6.10.3. Biochora 4PS Pahorkatiny na kyselých metamorfitech 4. v.s. Segmenty tohoto typu se nacházejí hojněji v bioregionech plošších částí Českomoravské vrchoviny. Reliéf má charakter plochých až členitých pahorkatin. Typické jsou horizontálně poměrně výrazně členěné hřbety se zarovnaným povrchem, ze kterého vystupují různě vysoké suky. Skalní tvary reliéfu a sutě se vyskytují zřídka. Geologické podloží je monotónní a dominují v něm ruly a migmatity. Půdní pokryv je také málo pestrý. Charakteristické jsou typické kyselé kambizemě, přecházející na hřbetech do dystrických kambizemí a na úpatích do pseudoglejů. Vodní toky jsou obvykle lemovány typickými gleji. Lesy jsou různě velké od drobných, zcela izolovaných porostů až po součásti rozsáhlých celků. Nacházejí se především na vrcholech kopců a navazujících strmých svazích. Jednoznačně převažují kulturní jehličnaté lesy obvykle s dominantním smrkem případně borovicí s přimíšeným modřínem. Travní porosty jsou zastoupeny většinou odvodněnými loukami v původně
26
podmáčených lokalitách údolních ploch. Vodní plochy jsou reprezentovány drobnějšími vodními toky. (Culek, 1996)
6.11. Kvalita říční vody Stav kvality vody řeky Jihlavy nepatří rozhodně mezi nejlepší, nicméně za posledních dvacet let došlo k výraznému zlepšení. Změnu stavu kvality vody v popisovaném úseku řeky můžeme sledovat v mapových podkladech pro hodnocení jakosti vody v tocích České republiky dle ČSN 75 7221 z let 1991-1992, 2006-2007 a 2009-2010 vydanou Českým hydrometeorologickým ústavem. Zatímco byl v letech 1991- 1992 popisovaný úsek řeky Jihlavy řazen mezi vodní tok velmi silně znečištěné, v letech 2006- 2007 byl už řazen mezi vodní toky mírně znečištěné. Dle dat pro roky 2009- 2010 je lokalita řazena již mezi znečištěné vodní toky. Na tom je jednoznačně patrný pozitivní trend vývoje kvality říční vody. (Mapa č. 2, Mapa č. 3, Mapa č. 4) V roce 2013 nechala provést společnost ČEZ v rámci projektování rozšíření jaderné elektrárny Dukovany o 5. Blok odbornou studii za účelem zjištění kvality vody v povodí řeky Jihlavy nad vodním dílem Dalešice. Cílem studie bylo identifikovat jednotlivé zdroje znečištění. Řešenými ukazateli bylo množství fosforu, dusíku a chemické spotřeby kyslíku. Z výsledků studie vyplývá, že největším producentem fosforu jsou komunální zdroje s podílem 80% na celkovém znečištění fosforem. Z 37 ČOV totiž 21 nedosahuje běžné účinnosti ve snižování obsahu fosforečných látek. Tento fakt je dán především typickým způsobem osídlení v kraji Vysočina, kde je velké množství menších vesnic. Čističky odpadních vod pro méně než 2000 obyvatel nemají dány legislativní požadavky na čištění fosforečných látek. Největším zdrojem dusíkatých látek je zemědělská půda, jejíž smyv hnojiv má 70% podíl na celkovém znečištění dusíkatými látkami. Tento fakt je dán i velkým podílem erozního ohrožení půd členitého terénu Českomoravské vrchoviny. (Tab. č. 1, Tab. č. 2, Tab. č. 3, Mapa č 5, Mapa č. 6) (Pöyry Environment a.s., 2013)
6.12. Povodňové stavy Za průtokově nevhodné objekty v popisovaném úseku můžeme obecně považovat veškeré objekty, které mají v průtočném profilu různé podpěrné a dělící konstrukce, jež do průtočného profilu zasahují a umožňují tak zachytávání nejrůznějších
27
plovoucích předmětů. Veškeré konstrukce mostů, lávek a hradící konstrukce stavidel způsobují, že v korytě toku Jihlavy se při zvýšených průtocích nabalují na těchto překážkách v průtočném profilu například větve stromů, kmeny stromů a odpady. Naplaveniny větších rozměrů pak podstatně zužují původní průtočný profil a zapříčiňují výrazné vzdutí nad nevyhovujícími objekty. Na popisované lokalitě se nachází na ř. km 124,441 v obci Přímělkov most, který dle zprávy vypracované správou povodí řeky Moravy patří mezi nekapacitní mostní objekty, neschopné převést stoletou povodeň a je pro něj vydáno doporučení k provedení rekonstrukce. (Povodí Moravy, 2004) Při průtoku Q5, Q20 a Q100 od jezu u Pily – Dolní Bítovčice ř. km 126,399 po silniční most Přímělkov v ř. km 124,441 je záplava ohraničena na pravém břehu železnicí a na levém břehu strmým svahem. Dochází zde střídavě k větším a menším rozlivům dle proporcí trénu. Jezu u Pily – Dolní Bítovčice, areál pily a zástavba u jezu Přímělkov jsou při těchto průtocích zaplaveny. Problematická je zde skládka řeziva, která při povodni představuje velké nebezpečí pro mostní profily odplaveným dřevním materiálem. Za železnicí na pravém břehu severně od Přímělkova dochází k rozlivu podél jezírka v cca 125,134. až 124,782. říčním kilometru. Při Q100 dojde k přelití a zaplavení silnice u silničního mostu v Přímělkově. Za železnicí na pravém břehu při Q100 dojde k zaplavení okolí podél Přímělkovského potoka v ř. Při Q5, Q20 i Q100 dochází hlavně k zalití okolních pozemků podél toku tvořených převážně loukami. Od mostu v Přímělkově po jez v Dolním Smrčném je záplava opět ohraničena na pravém břehu železnicí a na levém břehu strmým svahem. Při všech průtocích dojde na pravém břehu k zátopě zástavby u Brusírenského jezu na říčním kilometru 121,847. (Mapa č. 7, Mapa č. 8, Mapa č. 9, Mapa č. 10, Mapa č. 11, Mapa č. 12, Mapa č. 13, Mapa č. 14, Mapa č. 15, Mapa č. 16, Mapa č. 17, Mapa č. 18) (Povodí Moravy, 2004)
28
7. Výsledky 7.1.
Ichtyologický průzkum Díky členitému korytu a častým výskytům kořenových úkrytů pod vodní
hladinou je popisovaný úsek řeky Jihlavy velmi vhodným prostředím pro značné množství ryb. Díky střídajícím se částem s rychleji proudící vodou, kamenitým až štěrkovitým dnem a jezovým zdržím s pomalu proudící vodou větší hloubkou a bahnitým dnem bohatým na sedimenty poskytuje tento úsek vhodné podmínky pro širokou škálu druhů ryb. Hojně se zde vyskytuje například jelec tloušť (Leuciscus cephalus), který zde nalézá značné množství úkrytů a nevyžaduje příliš velkou migrační prostupnost. Dalším hojně se vyskytujícími druhy jsou plotice obecná (Rutilus rutilus) a hrouzek obecný (Gobio gobio), obývající převážně hlubší tůně v podjezí a pomalu proudící vody v jezových zdrží. Často se zde můžeme setkat i s vysazovanými jedinci úhoře říčního (Anguilla anguilla) a ve štěrkovitých úsecích s rychleji proudící vodou s bolenem dravým. Predátorem jak mělčích rychle proudících úseků, tak i hlubších pomaleji plynoucích částí toku, je štika obecná (Esox lucius). Ze vzácnějších druhů ryb se zde vyskytuje ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) a mník jednovousý (Lota lota).
7.2.
Břehové porosty Většinu doprovodných porostů ve vybraném úseku tvoří vrba křehká (Salix
fragilis) a olše lepkavá (Alnus glutinosa). Jen na některých úsecích jsou nahrazeny jinými dřevinami, jako jsou například javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub zimní (Quercus petraea), lípa malolistá (Tilia chordata), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) nebo bříza bělokorá (Betula pendula). V úsecích, nacházejících se v těsné blízkosti svahy pokrývajících monokultur smrku ztepilého (Picea abies), se někteří jeho jedinci dostávají výjimečně na okraje vodního toku a tvoří jeho břehový porost. To se ale stává velmi výjimečně a ve většině případů nepřečkají mělce zakořeněné smrky s povrchovým kořenovým systémem povodňové stavy a jsou vyvráceny vodní masou. Z křovin je zde typická především líska obecná (Corylus avellana) a bez černý (Sambucus nigra).
29
Mezi obcemi Bítovčice a Přímělkov je břehový porost téměř výhradně tvořen vrbou křehkou (Salix fragilis) a olší lepkavou (Alnus glutinosa). Výjimkou je úsek, kde řeka protéká širokým balvanitým korytem v těsné blízkosti lesa na ř. km 125,26 až 125,4. Zde jsou břehy porostlé především Olší lepkavou (Alnus Glutinosa), smrkem ztepilým (Picea abies), lípou malolistou (Tilia chordata) a břízou bělokorou (Betula pendula). Výrazně se zde do podrostu zapojuje líska obecná (Corylus avellana). Severně od obce Přímělkov se v říční nivě nachází mohutná solitérní vrba křehká (Salix fragilis), která je výrazným krajinným prvkem. Poskytuje útočiště řadě živočichů a to především z řad ptactva. V místech, kde prochází řeka obcí Přímělkov až k místnímu mostu, se mezi vrby a olše zapojuje větší množství břízy bělokoré (Betula pendula). Za mostem na ř. km 124,34 až 124,24 je na levém břehu úsek, kde doprovodný porost chybí. Napojuje se na něj oboustranný poměrně mladý vysázený lem tvořený jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), dubem zimním (Quercus petraea) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus). Doplněný je několika exempláři jeřábu ptačího (Sorbus aucupária) a vrby křehké (Salix fragilis), který končí na ř. km 123,64. Na pravém břehu v ř. km 123,86 až 123,96 břehový porost také chybí. Celý zbývající úsek řeky až po obec Dolní Smrčné je lemován směsí vrby křehké (Salix fragilis) a olše lepkavé (Alnus glutinosa). (Mapa č. 19, Mapa č. 20) Bylinný doprovodný porost je ve svém druhovém složení značně ovlivněn okolními loukami, a tak do něj často vstupují druhy spíše lučního charakteru jako například divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum), černohlávek obecný (Prunella vulgaris) chrastavec rolní (Knautia arvensis), kakost luční (Geranium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula) nebo jetel luční (Trifolium pratense). Z typických břehových rostlin zde najdeme například rozsáhlé porosty opletníku plotního (Calystegia sepium) dále pak křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), kostival lékařský (Symphytum officinale) nebo například poměnka bahenní (Myosotis palustris). Velké pokryvnosti zde dosahuje také kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a hluchavka bílá (Lamium album). Mezi problematické a invazivní druhy, které se zde vyskytují, patří hlavně netykavka žlaznatá (Impatiens glandulifera) a štětinec laločnatý (Echinocystis lobata)
30
Co se stavu břehových porostů týče, velká část dosahuje vysokého fyziologického stáří, kdy hlavně u vrb vznikají dutiny neboli brtě, způsobené rozkladem starého dřeva za přispění dřevokazných hub a vlivů počasí. Dutiny se zde nacházejí jak otevřené, tak i skryté vznikající uvnitř kmene zcela uzavřené dřevní hmotou. Vzhledem k vysoké vlhkosti v okolí vodního toku a poměrně hojným ročním srážkovým úhrnům je tato lokalita náchylná ke vzniku stagnující dešťovou vodou vytvořených prohlubní neboli
dendrotelem v rozsoše větví. Stromy, na nichž dendrotelma vznikne, jsou
posléze náchylnější na tlení dřeva a šíření dřevokazných hub z důvodu dlouhodobě působící vlhkosti. Vlivem těchto dřevo poškozujících a stabilitu narušujících faktorů dochází k rozlamování kmenů a vylamování větví, a to především u porostů vrby křehké (Salix fragilis), které tvoří hlavní složku stromového doprovodu vodního toku. Větve, nebo i celé kmeny těchto stromů padlé do koryta vodního toku, tak značně snižují jeho průtočnou kapacitu. Často zde také dochází k zachytávání nečistot a vznikají tak plochy s neprostupnou vrstvou odpadu, listí a plaveného klestu, které zabraňují průstupu světla a vlivem procesu tlení uvolňují nežádoucí látky do vodního toku. Zvláště po povodních je problémem hromadění plovoucího odpadu, mezi kterým se často nachází i nebezpečné a škodlivé látky, jako například obaly od chemikálií, olejů a saponátů. Na jaře působí kmeny a větve ležící v korytě jako výrazné překážky pro odchod ledových ker a často zapříčiní ucpání říčního profilu a rozliv vody do říční nivy. Padlé kmeny zároveň mění i směr proudění a soustřeďují ho nevhodným způsobem do břehu. Vlivem toho tak dochází ke vzniku a zvětšování již existujících břehových nátrží. Erozní účinek je o to silnější u vývratů, nebo polomů nacházejících se na konkávních březích.
7.3.
Invazní rostliny Na několika úsecích se nachází problematická maloplošná společenstva
keřových vrb (Salix sp.), tvořící hustý až neprostupný zápoj vstupující do koryta řeky a zarůstající část říčního profilu. V těchto hustých křovinách se výrazně hromadí naplaveniny a svým objemem snižují průtočnou kapacitu koryta. Tyto keřové vrby výborně zachycují vodou šířená semena invazní rostliny štětince laločnatého (Echinocystis lobata) a napomáhají tak jeho šíření.
31
Z bylinného patra patří mezi problémové a invazní rostliny právě štětinec laločnatý (Echinocystis lobata), který se velmi úspěšně šíří podél vodních toků a popínavě roste především na křovinách a větví stromů, dále pak netykavka žlaznatá (Impatiens glandulifera), a křídlatka (Reynoutria sp.) jež vytváří velké množství biomasy a mění složení rostlinných druhů v oblastech svého výskytu. Díky své značné konkurenční zdatnosti vytlačuje původní druhy a postupně přeměňuje původních rostlinná společenstva v druhově chudá.
7.4.
Říční koryto Říční koryto na mapovaném úseku není příliš ovlivněno lidskou činností.
Nachází se zde poměrně často úseky s erozně poškozenými břehy. K úpravám koryta došlo na třech místech, kde byly kvůli vzdutí hladiny za účelem odběru vody a udržení její podzemní hladiny vybudovány jezy. Koryto je v okolí jezů zpevněno a na některých místech opevněno kamennými nebo kameno-betonovými zdmi. Při rozlišení koryta dle Šlezingra zde nacházíme tři typy. Prvním z nich a zároveň největší část úseku zabírajícím je typ číslo VI., označující koryto, ve kterém nebyly dle dostupných informací v posledních desetiletích prováděny žádné podstatné úpravy, a koryto můžeme tedy považovat za přirozené. Avšak vlivem úprav na okolních pozemcích nebo z jiných důvodů došlo k narušení vegetačního doprovodu a je možné předpokládat další negativní vývoj, jako například rozsáhlé břehové nátrže, hrozící zřícení stromů nebo například nevhodná výsadba nových doprovodných porostů. Dalším typem koryta, který se zde v menší míře vyskytuje, je typ číslo VII., označující říční koryto, které lze pokládat za koryto v přirozeném stavu, bez viditelných poškození povodňovými průtoky nebo lidskou činností. Břehové a doprovodné porosty plní svou přirozenou funkci a nejsou vyžadovány žádné rozsáhlejší zásahy do druhové nebo prostorové skladby. Třetí a zároveň nejméně zastoupenou skupinou je skupina číslo VIII., označující upravený tok vedený mezi zpevněnými zdmi. Úprava tohoto typu se na lokalitě nachází pouze na třech místech a to u jezů. Pokud rozdělíme koryto na jednotlivé říční typy (Šlezingr, 2006), můžeme zde nalézt přirozené říční koryto v luční trati, ve kterém břehová eroze převažuje nad erozí dnovou. Je zde patrné místní ukládání transportovaného materiálu, ale také vznik břehových nátrží, typický pro méně stabilní konkávy. V luční trati často absentuje 32
vegetační doprovod a bylinné patro vrůstá až do toku, kde zvláště za velmi nízkých vodních stavů velmi rychle zarůstá pásy usazenin. Silným konkurentem pro novou výsadbu je zde rychle rostoucí buřeň, která je velkým problémem i z důvodu zarůstání koryta a snižovaní jeho průtočné kapacity. Úseky zarostlé buření způsobují zpomalení proudění a poklesu průtočné rychlosti, což vede ke zvýšené sedimentaci a zanášení koryta. Dalším říčním typem, který se zde objevuje, je přirozené říční koryto s výraznou břehovou erozí. I na toku s přirozeně stabilizovaným korytem dochází často ke vzniku a následnému rozvoji břehových nátrží, a to především v konkávách oblouků. Mohou však vznikat téměř ve všech částech koryta například vlivem vývratu, který nasměruje proud k opačnému břehu. Nátrže vznikají hlavně během povodňových průtoků na mezi kapacity koryta. Posledním říčním typem je revitalizovaný říční profil se vzdutím hladiny. Při budování jezu je nutno počítat se vzdutím, které může dosahovat do značné vzdálenosti. Revitalizační úpravy tak mohou zasahovat i do oblasti vzdutí. Je zde po většinu roku udržována přibližně stejná úroveň hladiny, což usnadňuje výběr a prostorovou skladbu doprovodných dřevin. Důležitým je zde opevnění břehů a jeho technický stav. Dalším rozdělením koryta říčního toku je jeho příčný profil. Většina úseku je tvořena profilem jednoduchého lichoběžníku o proměnlivé velikosti berem a šíře dna. Pouze jeden krátký úsek je tvořen korytem o příčném profilu ve tvaru složeného lichoběžníku. (Mapa č. 21, Mapa č. 22, Mapa č. 23, Mapa č 24)
7.5.
Stavby na vodním toku Na popisovaném úseku řeky se nachází celkem tři jezy. První tvoří severní
hranici popisovaného úseku, druhý je situován zhruba uprostřed trasy a třetí je jižní hranicí lokality. První jez se nachází na jižním konci obce Bítovčice. Jedná se o jez pevný, přímý šikmý, který slouží usměrnění vodního toku do náhonu. Nadjezí i jezové předprsí je tvořeno kamenným záhozem, přelivnou hranu tvoří dřevěný trám zapuštěný do jezového tělesa. Zbytek jezu je konstruován z lomového kamene na betonovém podkladu s betonovými spárami. Vývar je vytvořen kamenným záhozem. Funkci migračního koridoru rybí obsádky zaujímá část jezu při pravém břehu, jejíž koruna je usazena níže nežli u zbytku jezu. Toto vyspádování však není dostatečné a při menších průtocích je migrace vodní fauny značně omezená. (Obr. č. 9) Druhý jez se nachází v obci Přímělkov a jedná se taktéž o pevný, přímý šikmý jez vybudovaný za účelem usměrnění vodního toku do náhonu. Jedná se o betonový jez. 33
Nadjezí je tvořeno kamenným záhozem, jezové předprsí, přelivná hrana i koruna jezu jsou zaobleného tvaru a stejně jako přelivná a převodová plocha vybudovány z betonu. Funkce vývaru zde zaujímá kamenný zához. Usměrnění proudu pomocí zešikmeného břehového křídla u levého břehu vytváří vhodné proudění vody využívané jako migrační koridor vodních živočichů. (Obr. č. 10) Třetí jez se nachází v obci Dolní Smrčné. Je to jez pevný s tvarem lomeným vypnutým proti proudu. I jeho účelem je usměrnění vodního toku do náhonu. Tento jez je betonový s použitím lomového kamene jako svrchní vrstvy. V nadjezí je zához z hrubého lomového kameniva, jezové předprsí je tvořeno betonem a lomovým kamenivem, přelivná hrana a koruna jezu je zaoblená a vybudována z betonu. Přelivná a převodová plocha je tvořena kamennou rovnaninou na betonovém podkladu s betonovými spárami a vývar je vyřešen pomocí kamenného záhozu. Při levém břehu je koruna jezu posazena o něco níže nežli zbytek jezového tělesa, a tak i při malých průtocích je do tohoto místa soustředěno dostatečné množství vody, aby tento úsek jezu mohl sloužit jako migrační koridor vodní fauny. (Obr. č. 11)
7.6.
Aktuální vegetace Převážnou většinu říční nivy tvoří účelový typ segmentu Louky a pastviny.
Jedná se o polokulturní segment s intenzivním kosením, doplňkovým hnojením a existencí přirozeně rostoucích druhů třetího stupně ekologické stability. Zařadit je můžeme k fyziotypu MT, což jsou hydrofilní až mezofilní trávníky vlhkých luk vázané na krátkodobě zaplavované nebo podmáčené plochy planárního až submontánního stupně. Louky a pastviny jsou doplněny o liniová společenstva převážně přírodě blízká, tvořená fyziotypem LO, zahrnujícím společenstva olšin a vrbin a vrbové křoviny na březích často zaplavovaných luk. Tento segment dosahuje čtvrtého stupně ekologické stability. Liniové společenstva tvoří hlavně funkci lemů vodních toků. Kromě hlavního vodního toku tvořeného řekou Jihlavou se zde nachází i několik menších toků. Většina úseků těchto vodních toků je přírodního původu, ekologické stability páteho stupně, s přirozeným vývojem dna a břehů, s plně stabilizovanými vodními a pobřežními společenstvy přirozeného druhového složení, bez směrové a spádové úpravy. Převládajícím fyziotypem vodních toků je fyziotyp LO zahrnující společenstva olšin a vrbin a vrbové křoviny na často zaplavovaných březích vodních toků. Z fyziotypu VO zde nalezneme společenstva sladkovodních rostlin, rákosiny a přirozená až ruderální 34
nitrofilní společenstva vysokých jednoletých bylin na obnažených půdách v nížinách až pahorkatinách. Další dílčí části toků jsou upravené směrově nebo spádově s mírně narušenými vodními a pobřežními společenstvy třetího stupně ekologické stability. Hranice říční nivy je z jedné strany tvořena železničním náspem a z druhé strany cyklostezkou a lemy kulturních lesů. (Mapa č. 25, Mapa č. 26)
7.7.
Návrhy opatření
7.7.1. Břehové a doprovodné porosty Stav břehových porostů v některých úsecích je velmi špatný a má negativní vliv na stav říčního koryta. Je proto zapotřebí provádění častějších kontrol jeho stavu, které budou mít za následek včasné odhalení a odstranění padlých stromů z koryta řeky. Zároveň tak vlivem posouzení zdravotního stavu dřevin a jejich údržbě bude těmto vývratům a polomům předcházeno. Díky tomu dojde ke snížení erozivních účinků proudící vody na břehové partie koryta a sníží se tak i náklady na opravy vznikajících břehových nátrží. V úsecích kde jsou břehové porosty poškozeny, nebo kde dokonce chybí, je vhodné provést jejich obnovu. Jelikož plní břehový a doprovodný porost zároveň funkci biokoridoru, je třeba brát ohledy na jeho funkci migrační trasy a provádět obnovu vhodnou pro porosty přírodního charakteru. Z tohoto důvodu by měla být obnova v co možná největší míře přirozená a pouze v úsecích kde by podíl této přirozené obnovy nebyl dostačující, by se mělo přikročit k obnově umělé v podobě podsadby. Tato podsadba ovšem musí zachovávat co možná nejpřesnější druhové složení dané lokální skupinou typů geobiocénu. Jelikož se břehové a doprovodné porosty nachází dle Zákona 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů na území dvou významných krajinných prvků, a to vodního toku a údolní nivy, je ke všem v nich prováděných zásazích zapotřebí souhlas orgánu ochrany přírody. Pěstební zásahy v částech koryt plnících funkci biokoridoru by měli být minimální a zaměřené především na odstranění starých, odumřelých a vyvrácených stromů. V některých částech toku jsou hlavním problémem přerůstající keřové porosty vrb (Salix sp.), snižující svou biomasou průtočnou kapacitu koryta a zapříčiňující řadu dalších negativních vlivů na vodní tok. Tyto problematické keřové porosty by bylo vhodné dostatečně zredukovat. (Obr. č. 12, Obr. č. 13. Obr. č. 14, Obr. č. 15)
35
7.7.2. Invazní rostliny V okolí koryta se jako doprovodný bylinný porost ostrůvkovitě vyskytují vedle běžných druhů i invazní netykavka žlaznatá (Impatiens glandulifera) a křídlatka (Reynoutria spp.). Jedná se o druhy, které je třeba likvidovat a minimalizovat tak ohrožení původních bylinných společenstev. Nachází se zde i štětinec laločnatý (Echinocystis lobata), který ovšem nepůsobí tak výrazné škody. Roste popínavě především na křovinách a větvích některých stromů. (Obr. č. 16, Obr. č. 17, Obr. č. 18, Obr. č. 19, Obr. č. 20) Netykavka žlaznatá (Impatiens glandulifera) je po ovoci vonící, medonosná a až 3 metry vysoká rostlina, která svým hustým zápojem likviduje původní rostlinná společenstva. Vhodným způsobem likvidace je opakované kosení nebo nejlépe její vytrhávání, které jde díky jejím mělkým kořenům velmi snadno. Takto provedená likvidace, která proběhne opakovaně v období před vysemeněním, má takřka stoprocentní účinek. (Janata, 2010) Křídlatka (Reynoutria spp.) je vytrvalá rostlina se silnými lodyhami dorůstajícími výšky až 4 m. Tvoří husté monotónní porosty, které vytlačují původní rostlinné druhy. K likvidaci křídlatky se běžně používá herbicidní postřik na listy rostlin. Vhodným prostředkem, který je prezentován, jako nejšetrnější herbicid pro použití v ekologicky citlivých oblastech je Roundup Biaktiv.. Je to zatím jediný dostupný herbicid, který je možno používat v blízkosti vodních toků. Roundup Biaktiv není klasifikován jako nebezpečný podle směrnice EU 1999/45/EC (Barták a kol., 2010) Dalším možným způsobem likvidace této invazní rostliny je v patřičných intervalech prováděné kosení, nebo intenzivní spásání ovcemi. Tyto dvě metody jsou ekologicky šetrnější variantou.
7.7.3. Koryto vodního toku Na popisovaném úseku se nachází několik menších břehových nátrží, které se postupně neustálým působením proudící vody zvětšují. Tyto nátrže by bylo vhodné co nejrychleji opravit a stabilizovat tak poškozené břehové partie. Jelikož se nejedná o nijak razantní poškození, postačí zpevnit břeh kameny o dostatečné velikosti, aby odolaly i větším průtokům. Tuto metodu sanace břehu pomocí těžkého kamenného 36
záhozu provádí při poškození podobném jako je na popisované lokalitě správce vodního toku běžně. 7.7.4. Stavby na vodním toku Jezy v Dolním Smrčném a Přímělkově jsou v technicky dobrém stavu a není třeba provádět u nich žádné výrazné úpravy. Problematický je ale jez v Bítovčicích, vybudovaný na ř. km 126,399, který je již znatelně poškozen a navíc navazuje do volného břehu bez patřičného opevnění. V tomto neopevněném břehu dochází k výrazné erozi a odnosu půdního materiálu. Proto by bylo vhodné nově upravit povrch jezu a zavázat ho do betonového křídla, ke kterému by byla koruna jezu zároveň vyspádována tak, aby byla i při menších průtocích vodní masa soustředěna do jednoho místa a umožnila tak větší migrační prostupnost. Přelivnou hranu tvořenou dřevěným trámem by mohla vhodně nahradit hrana kamenná.
37
8. Diskuse Prvním a zřejmě nejpodstatnějším problémem týkajícím se popisovaného koryta řeky je nedostatečná péče o jeho břehové porosty. Velkým problémem a faktorem vyžadujícím častější a preciznější péči o břehové porosty je jejich stáří. Velká část doprovodných dřevin je díky svému stáří mnohem náchylnější na nejrůznější poškození, ať už biotického nebo abiotického původů. Vhodným ošetřením nebo případnou obnovou těchto problematických dřevin zabráníme i dalším negativním externalitám, které jsou jejich poškozením vyvolány. V tomto ohledu lze naprosto souhlasit s výrokem, že: „lidstvo se potýká s řadou ekologických problémů a snaží se je v poslední době řešit. Především by jim však mělo předcházet!“, jak uvádí Matoušková (2008). Proto i včasnými zásahy a předcházením poškození břehových porostů ušetříme značné množství finančních prostředků a úsilí, které jinak musíme vynakládat na neošetřenými a poškozenými porosty způsobené negativní externality. Péče o doprovodné porosty má právní základy v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů například v § 3 písm. b významný krajinný prvek, § 4 odst. 2 zásahy do významných krajinných prvků, § 5 obecná ochrana rostlin a živočichů, § 6 registrace významných krajinných prvků, § 7 - § 9 řešící ochranu dřevin, povolování kácení dřevin a náhradní výsadbu dřevin, § 12 ochrana krajinného rázu, § 13 a 14 přechodně chráněné plochy a zvláště chráněná území, § 50 ochrana zvláště chráněných rostlin a živočichů, § 67 povinnosti investorů a dalších paragrafech tohoto zákona. Dále pak v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb., Zákoně č. 254/2001 Sb., vodní zákon ve znění pozdějších změn § 14 povolení k vysazování stromů a keřů v záplavových územích ovlivňujícím odtokové poměry, § 47 - § 49 souvisejících se správou vodního toku, § 50, § 51 povinnosti vlastníků pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků § 58 ochrana vodních děl a dalšími paragrafy tohoto zákona. Vyhlášce č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků § 5 péče o koryto vodního toku nebo jeho úseku a vlastní vodní díla a dalšími paragrafy. Zákonem č. 289/1995 Sb. o lesích a prováděcí vyhláškou č. 82/1996 Sb. Z těchto právních předpisů vyplývá, že péče o doprovodné porosty jako taková je povinností správce vodního toku stanoveného Ministerstvem zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí vyhláškou č. 470/2001 Sb., kterým je v tomto případě správa povodí Moravy. Správa povodí
38
Moravy je tak povinna dle zákona č. 254/2001 Sb. vodní zákon ve znění pozdějších změn § 47 mimo jiné i udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků tak, aby se nestaly překážkou znemožňující plynulý odtok vody při povodni. Ačkoli není péče o doprovodné porosty očividně dostatečná, je nutné brát v potaz množství lokalit a délky úseků, které má správa povodí Moravy na starosti a připustit, že je tedy v rámci možností adekvátní. Navzdory tomu je zde fakt, který by mohl péči o doprovodné porosty vodních toků správě povodí značně ulehčit a zvýšit tak i kvalitu a především včasnost patřičných zásahů. Jedná se o povinnost vlastníků pozemku, na nichž se koryta vodních toků nacházejí. Podle Zákona č. 254/2001 Sb. vodní zákon ve znění pozdějších změn § 50 bod d, je totiž vlastník pozemku, na kterém se nachází koryto vodního toku, povinen ohlašovat správci vodního toku zjevné závady v korytě vodního toku, mezi které například vývraty a kmeny ležící v toku bezesporu patří. Ačkoliv je tato povinnost zákonem dána, je často zanedbávána. Vlastníci pozemků s vodním tokem nevěnují stavu doprovodných porostů dostatečnou pozornost a o povinnostech s nimi spojenými nejsou často ani dostatečně informováni. V tomto ohledu by byla na místě například vhodně cílená osvěta zaměřená na poučení o vlivu doprovodných porostů na ekologickou stabilitu krajiny, stav přilehlých pozemků a také jejich obecnou důležitost. Částečným nebo úplným odstraněním křovin, a to především keřových forem vrb (Salix sp.), které zarůstají v některých partiích části koryta a zachycují například nečistoty, plaveniny, kaly nebo vodou nesená semena invazních rostlin, zejména štětince laločnatého (Echinocystis lobata), a snižují tak mimo jiné i jeho průtočnou kapacitu, budou tyto negativní vlivy minimalizovány. Problematické jsou především maloplošná společenstva keřových tvořící hustý až neprostupný zápoj vstupující do koryta řeky. Odstranění částí keřového zápoje nacházejícího se v samotném korytě řeky, bude mít za následek značné uvolnění a zvýšení průtočné kapacity koryta. Z hlediska invazních druhů rostlin a ohrožení původních rostlinných společenstev je zde hlavním problémem výskyt netykavky žlaznaté (Impatiens glandulifera) a křídlatky (Reynoutria spp.) jejichž negativním účinkem je likvidace ostatních druhů rostlin, které ohrožují svým hustým zápojem a velkým vzrůstem působícím značné zastínění. Likvidace těchto invazních rostlin přispěje k udržení biodiverzity a celkové ekologické stability lokality. Výskytu těchto druhů by měli věnovat pozornost a provádět jejich likvidaci v první řadě vlastníci pozemků. I zde setkáme s hlavním problémem tvořeným nedostatečnou informovaností široké 39
veřejnosti o invazních druzích rostlin a jejich likvidaci. I zde by byla proto na místě vhodná osvěta. Na několika místech popisovaného úseku vodního toku, došlo vlivem vývratů a změnou proudění způsobenou padlými stromy do koryta řeky ke vzniku menších břehových nátrží. Nejedná se naštěstí o příliš velké poškození, nicméně by bylo vhodné poškozená místa stabilizovat a zabránit tak zhoršení nynějšího stavu. Téměř všechny nátrže byly způsobeny špatným stavem břehových porostů. Mnohem efektivnější by bylo vzniku těchto nátrží předcházet aplikováním vhodných výchovných opatření zaměřených na kvalitu a vitalitu břehových porostů. V dnešní době je bohužel patrná tendence co nejlevněji odstraňovat již vzniklá poškození, než-li těmto poškozením včas předcházet. Důležitým faktorem, který má výrazný vliv na vodní tok, je i technický stav jezových těles. Problematicky se jeví pouze jez na 126,399. říčním kilometru v obci Bítovčice. Jeho povrch je již značně poškozen a při jeho pravém břehu dochází vlivem absence břehového zpevnění k výrazné erozi. Navíc tento jez svou konstrukcí nedává při menších průtocích příliš velké možnosti migraci vodních živočichů. Proto by tento fakt měl být brán v potaz během jeho rekonstrukce.
40
9. Závěr Práce shrnula poznatky a informace týkající se daného úseku řeky Jihlavy, které umožnily vytipování základních problematických segmentů a jejich zhodnocení. Pro tyto segmenty byly navrženy stručné návrhy opatření, umožňující snížení jejich negativního vlivu na okolní krajinu. Získané informace, u kterých bylo možné jejich ověření v terénu, byly ověřeny v průběhu rekognoskace popisované lokality. Ze získaných poznatků vyplynulo, že hlavním problémovým činitelem ovlivňujícím stav vodního toku, jeho okolí a další faktory, jako například průchodnost pro ledochody nebo dostatečný odtok vody v průběhu povodňových stavů na řece, je stav břehových porostů. Tyto porosty jsou často přestárlé, nebo málo vitální a negativně tak vývraty a polomy ovlivňují krajinu říční nivy. Poznatky získané vypracováním této práce potvrdily obecně známý fakt, že je třeba negativním činitelům předcházet, nikoliv jen řešit již vzniklé problémy. Práce zároveň shrnula dostupné informace týkající se problematiky říční krajiny ve stanoveném úseku řeky Jihlavy, a tím vytvořila informační podklad jež může následně posloužit pro tvorbu odbornějších prací zaměřených na popisovanou problematiku ve vybraném úseku a usnadnit tak proces získávání podkladových informací. Tím byl zároveň splněn i hlavní cíl práce. Vhodným hospodařením s přírodními zdroji a péčí o jednotlivé složky krajiny si budujeme lepší životní prostředí poskytující vhodnější životní podmínky. Krajina je naším existenčním prostorem. Jsme její součástí a čerpáme z ní vše potřebné pro náš život. Važme si tedy všeho, co nám poskytuje a zapříčiňme se o její zachování nejen pro nás, ale i pro generace budoucí.
41
10. Summary The thesis summarized the findings and information about the section of the River Jihlava that enabled identification of the fundamental problematic segments and their evaluation. Possible solutions were proposed for these segments, enabling a reduction of their negative impact on the surrounding landscape. The findings showed that the main factor influencing the troubled state of the watercourse, its surroundings and other factors such as throughput for ice-hazards, or adequate drainage during flood conditions on the river is the state of riparian vegetation. These growths are often too old, or not at good vitality and by this affect the landscape. The knowledge gained by developing of this work confirmed the generally known fact that it is necessary to prevent negative factors. It is not good to resolve existing problems only. The thesis also summarized available information on the issue of river landscapes in a given section of the Jihlava river and established the information base that can serve for the creation of more specialized work about the selected section and facilitate the process of obtaining background information. This was also the main goal of the thesis. By the appropriate management of natural resources and by the care about the individual components of the landscape we build a better environment which provides better living conditions. Landscape is our existential space. We are a part of it and draw from it all necessities for our life. We must appreciate everything that the nature gives us and protect it not only for us but also for future generations.
42
11. Zdroje ADÁMEK, Zdeněk. Aplikovaná hydrobiologie. 2., rozš. upr. vyd. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2010, 350 s., s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-87437-09-4. BARTÁK,
Roman
a
kol.,
Metodika
likvidace
invazních
druhů
křídlatek,
Moravskoslezský kraj ve spolupráci s ČSOP Salamandr za finanční podpory Evropské unie, PROprint, Český Těšín 2010, 300 výtisků. BIČÍK, Ivan. Půda v České republice. Editor Ivo Hauptman, Zdeněk Kukal, Karel Pošmourný. Praha: Pro Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství vydal Consult, 2009, 255 s. ISBN 978-80-903482-4-0. BROŽA, Vojtěch. Nádrže, jezy a přehrady. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1967, 625 s., příl. BROŽA, Vojtěch. Vodní hospodářství a vodní stavby. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1988, 195 s JANATA, Tomáš. Netýkavky, Časopis Krkonoše – Jizerské hory, duben 2010, dostupné na World Wide Web: . LUSK, Stanislav a kol. Biodiverzita ichtyofauny České republiky. Brno: Ústav ekologie krajiny AV ČR, 2011. VIII. Vydání MATOUŠKOVÁ, Milada. Ekohydrologický monitoring vodních toků: v kontextu evropské Rámcové směrnice o vodní politice 2000/60/ES. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2008, 209 s. ISBN 978-80-86561-54-7. PÁTEK, Alois Josef. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek, 1901, 248 s. POVODÍ MORAVY, s.p., Záplavové území Jihlavy km 0,000 – km 184,500, Úsek nad VD Dalešice ( Rozpracování – úsek Přibyslavice - Bítovčice), útvar hydroinformatiky Brno, Dřevařská 11, 2004, ISPROFIN : 229 064 9254 43
PÖYRY ENVIRONMENT a.s., Jakostní model povodí Jihlavy nad VD Dalešice, prezentační materiály poskytnuté oddělením vodního hospodářství kraje Vysočina, 2013 QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1971, 73 s., 5 l. příl. Studia Geographica, 16. ŠLEZINGR, M. Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. Olomučany: Vysoké učení technické v Brně, 1996. 89 s. ISBN 80-214-0629-1. ŠUMPICH, Jan. Jihlavsko. Vyd. 1. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002, 526 s. ISBN 80-86064-54-9. ZLÁMALÍK, Josef. Studie o květeně údolí řeky Jihlavy mezi Jihlavou a Bransouzemi. 1973, 186 l., 7 map. Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích, ve znění pozdějších předpisů
44
12. Seznam příloh Příloha č. 1 – Tabulky
Tab. č. 1 – Kategorie koryta dle Šlezingra
Tab. č. 2 – Charakteristika klimatické oblasti MT5 dle Quitta (1971)
Příloha č. 2 - Grafy
Graf č. 1 – Podíl jednotlivých zdrojů znečištění Pcelk v povodí VD Dalešice
Graf č. 2 – Podíl jednotlivých zdrojů znečištění Ncelk v povodí VD Dalešice
Graf č. 3 – Podíl jednotlivých zdrojů znečištění CHSKCr v povodí VD Dalešice
Příloha č. 3 - Mapy
Mapa č. 1 – Širší územní vztahy
Mapa č. 2 – Jakost vody v tocích ČR v letech 1991 – 1992
Mapa č. 3 – Jakost vody v tocích ČR v roce 2006
Mapa č. 4 – Jakost vody v tocích ČR v letech 2009 – 2010
Mapa č. 5 – Celková produkce Pcelk komunálními zdroji
Mapa č. 6 – Kvalitativní model Ncelk
Mapa č. 7 – Záplavové území ř. km 125,752 až 126,559 pro Q5
Mapa č. 8 – Záplavové území ř. km 125,752 až 126,559 pro Q20
Mapa č. 9 – Záplavové území ř. km 125,752 až 126,559 pro Q100
Mapa č. 10 – Záplavové území ř. km 124,118 až 125,752 pro Q5
Mapa č. 11 – Záplavové území ř. km 124,118 až 125,752 pro Q20
Mapa č. 12 – Záplavové území ř. km 124,118 až 125,752 pro Q100
Mapa č. 13 – Záplavové území ř. km 122,8 až 124,118 pro Q5
Mapa č. 14 – Záplavové území ř. km 122,8 až 124,118 pro Q20
Mapa č. 15 – Záplavové území ř. km 122,8 až 124,118 pro Q100
Mapa č. 16 – Záplavové území ř. km 121,78 až 122,8 pro Q5
Mapa č. 17 – Záplavové území ř. km 121,78 až 122,8 pro Q20
Mapa č. 18 – Záplavové území ř. km 121,78 až 122,8 pro Q100 45
Mapa č. 19 – Dřevinná skladba břehových porostů (Bítovčice Přímělkov)
Mapa č. 20 – Dřevinná skladba břehových porostů (Přímělkov – Dolní smrčné)
Mapa č. 21 – Kategorie koryta (Bítovčice - Přímělkov)
Mapa č. 22 – Kategorie koryta (Přímělkov – Dolní Smrčné)
Mapa č. 23 - Poškození na vodním toku (Bítovčice - Přímělkov)
Mapa č. 24 – Poškození na vodním toku (Přímělkov – Dolní Smrčné)
Mapa č. 25 – Aktuální vegetace dle Vondruškové (Bítovčice Přímělkov)
Mapa č. 26 – Aktuální vegetace dle Vondruškové (Přímělkov – Dolní Smrčné)
Příloha č. 4 – Fotodokumentace
Obr. č. 1 – Jezírko severně od Přímělkova (Zlámalík, 1971)
Obr. č. 2 – Jezírko severně od Přímělkova 2012
Obr. č. 3 – Okraj jezírka severně od Přímělkova
Obr. č. 4 – Následky průtrže v roce 1971 v lese nad řekou (Zlámalík, 1973)
Obr. č. 5 – Následky průtrže v roce 1971 na nivní louce (Zlámalík, 1973)
Obr. č. 6 – Dnešní stav následků průtrže z roku 1971 na nivní louce
Obr. č. 7 – Skokan hnědý (Rana temporaria)
Obr. č. 8 – Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Obr. č. 9 – Jez v Bítovčicích
Obr. č. 10 – Jez v Přímělkově
Obr. č. 11 – Jez v Dolním Smrčném
Obr. č. 12 – Vývrat břehového porostu
Obr. č. 13 – Vývrat padlý do koryta řeky
Obr. č. 14 – Vyvrácený břehový porost zachycující plavené odpadky
Obr. č. 15 – Zarůstající koryto vodního toku
Obr. č. 16, 17, 18 – Štětinec laločnatý (Echinocystis lobata)
Obr. č. 19 – Netykavka žlaznatá (Impatiens glandulifera)
Obr. č. 20 – křídlatka (Reynoutria spp.) 46
Tab. č. 1 – Kategorie koryta dle Šlezingra I.
II.
III.
IV.
V
VI.
VII.
VIII.
Vodní tok je po provedené celkové úpravě, bez vzrostlého vegetačního doprovodu, tj. i bez náletových dřevin. Dle poznatků z terénu tento nebyl vůbec realizován, došlo k jeho likvidaci po výsadbě (zanedbaná péče, vandalismus, okus zvěří a podobně). Vodní tok je po provedené celkové úpravě, vegetační doprovod je nutno rekonstruovat. (byl proveden v nedostatečné míře, je značně poškozen, tvoří jej především náletové dřeviny nevhodné druhové skladby či nevhodně prostorově uspořádané, a jiné) Vodní tok je po celkové úpravě, vegetační doprovod je co do druhové i prostorové skladby relativně v pořádku, nutné jsou jen drobné zásahy a pravidelná údržba. Byla provedena ekobiologická úprava toku, či revitalizace, avšak břehový a doprovodný porost přesto potřebuje odborný zásah (došlo k vývratům, není prováděna pravidelná údržba a dochází k zarůstání průtočného profilu, projevuje se nevhodná druhová skladba a jiné) Po provedené ekobiologické úpravě, případně revitalizaci je vegetační doprovod v dobrém stavu, včetně vhodné druhové skladby, nejsou potřebné větší zásahy, pouze pravidelná údržba. V daném úseku říčního koryta nebyly dle dostupných informací v posledních desetiletích prováděny žádné podstatné úpravy, koryto můžeme považovat za přirozené. Avšak vlivem úprav na okolních pozemcích, či z jiných důvodů došlo k narušení vegetačního doprovodu a je možné předpokládat další negativní vývoj (rozsáhlé břehové nátrže v říčním korytě, hrozící zřícení stromů, zjevné provedení neodborných zásahů – nepovolená těžba, či nevhodná výsadba, černá skládka...). Říční koryto je možno říci v přirozeném stavu, bez viditelných poškození povodňovými průtoky ani lidskou činností. Břehové a doprovodné porosty plní svou přirozenou funkci, nejsou potřebné žádné rozsáhlejší zásahy do druhové nebo prostorové skladby. Ostatní případy (tok je veden mezi opěrnými zdmi, štolou, a podobně).
Tab. č. 2 – Charakteristika klimatické oblasti MT5 dle Quitta (1971) Počet letních dnů Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Prům. teplota v lednu Prům. teplota v dubnu Prům. teplota v červenci Prům. teplota v říjnu Prům. počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období Srážkový ůhrn v zimním období 47
20 - 30 110 - 130 40 - 50 1 °C 6,7 °C 16 - 17 °C 6,7 °C 110 - 120 350 - 450 mm 250 - 300 mm
Pcelk v povodí VD Dalešice
Orná 9%
Vodní plochy 1% TTP 3%
Difúzní zdroje 6%
Komunální Průmyslové
Lesy 2%
Rybníky
Rybníky 1%
Lesy Orná TTP
Průmyslové 2%
Vodní plochy Difúzní zdroje Komunální 76%
Graf č. 1 – Podíl jednotlivých zdrojů znečištění Pcelk v povodí VD Dalešice
Ncelk v povodí VD Dalešice Pastva 5% Vodní plochy 2%
Difúzní zdroje 2% Komunální 17%
Průmyslové 2% Rybníky 0% Lesy 2%
Zemědělská půda 70% Komunální
Průmyslové
Rybníky
Lesy
Zemědělská půda
Vodní plochy
Pastva
Difúzní zdroje
Graf č. 2 – Podíl jednotlivých zdrojů znečištění Ncelk v povodí VD Dalešice
CHSKCr v povodí VD Dalešice Primární produkce 25%
Komunální 26%
Vodní plochy 3%
Průmyslové 1% TTP 9% Lesy 11%
Orná 25%
Komunální
Průmyslové
Lesy
Orná
TTP
Vodní plochy
Primární produkce
Graf č. 3 – Podíl jednotlivých zdrojů znečištění CHSKCr v povodí VD Dalešice 48
Mapa č. 1 – Širší územní vztahy (lokalita vyznačena červeně)
Jakost vody v tocích ČR 1991 - 1992
Mapa č. 2 – Jakost vody v tocích ČR v letech 1991 – 1992
49
Jakost vody v tocích ČR 2006
Mapa č. 3 – Jakost vody v tocích ČR v roce 2006
Mapa č. 4 – Jakost vody v tocích ČR v letech 2009 – 2010
50
Celková produkce Pcelk komunálními zdroji
Mapa č. 5 – Celková produkce Pcelk komunálními zdroji (lokalita vyznačena červeně)
51
Kvalitativní model Ncelk
Mapa č. 6 – Kvalitativní model Ncelk (lokalita vyznačena červeně)
52
Mapa zaplaveného území při Q5
Q5 Q5
Mapa č. 7 – Záplavové území ř. km 125,752 až 126,559 pro Q5
Mapa zaplaveného území při Q20
Q20 Q5 Mapa č. 8 – Záplavové území ř. km 125,752 až 126,559 pro Q20 53
Mapa zaplaveného území při Q100
Q100 Mapa č. 9 – Záplavové území ř. km 125,752 až 126,559 pro Q100
Mapa zaplaveného území při Q5
Q5 Q5 Mapa č. 10 – Záplavové území ř. km 124,118 až 125,752 pro Q5
54
Mapa zaplaveného území při Q20
Q20 Q5 Mapa č. 11 – Záplavové území ř. km 124,118 až 125,752 pro Q20
Mapa zaplaveného území při Q100
Q100 Q5
Mapa č. 12 – Záplavové území ř. km 124,118 až 125,752 pro Q100 55
Mapa zaplaveného území při Q5
Q5 Mapa č. Mapa č. 13 Q5 – Záplavové území ř. km 122,8 až 124,118 pro Q5 Mapa zaplaveného území při Q20
Mapa č.
Q20 Mapa č. 14 – Záplavové území ř. km 122,8 až 124,118 pro Q20
Q5
56
Mapa zaplaveného území při Q100
Q100 Q5 Mapa č. 15 – Záplavové území ř. km 122,8 až 124,118 pro Q100
Mapa zaplaveného území při Q5
Q5 Q5 Mapa č. 16 – Záplavové území ř. km 121,78 až 122,8 pro Q5 57
Mapa zaplaveného území při Q20
Q2 0 Mapa č. 17 Q5 – Záplavové území ř. km 121,78 až 122,8 pro Q20
Mapa zaplaveného území při Q100
Q100 Q5 Mapa č. 18 – Záplavové území ř. km 121,78 až 122,8 pro Q100 58
Mapa č. 19 – Dřevinná skladba břehových porostů (Bítovčice - Přímělkov)
59
Mapa č. 20 – Dřevinná skladba břehových porostů (Přímělkov – Dolní smrčné) 60
Mapa č. 21 – Kategorie koryta (Bítovčice - Přímělkov) 61
Mapa č. 22 – Kategorie koryta (Přímělkov – Dolní Smrčné) 62
Mapa č. 23 – Poškození na vodním toku (Bítovčice - Přímělkov) 63
Mapa č. 24 – Poškození na vodním toku (Přímělkov – Dolní Smrčné) 64
Mapa č. 25 – Aktuální vegetace dle Vondruškové (Bítovčice - Přímělkov) 65
Mapa č. 26 – Aktuální vegetace dle Vondruškové (Přímělkov – Dolní Smrčné) 66
Obr. č. 1 – Jezírko severně od Přímělkova (Zlámalík, 1971)
Obr. č. 2 – Jezírko severně od Přímělkova 2012
67
Obr. č. 3 – Okraj jezírka severně od Přímělkova
Obr. č. 4 – Následky průtrže v roce 1971 v lese nad řekou (Zlámalík, 1973)
68
Obr. č. 5 – Následky průtrže v roce 1971 na nivní louce (Zlámalík, 1973)
Obr. č. 6 – Dnešní stav následků průtrže z roku 1971 na nivní louce 69
Obr. č. 7 – Skokan hnědý (Rana temporaria)
Obr. č. 8 – Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
70
Obr. č. 9 – Jez v Bítovčicích
Obr. č. 10 – Jez v Přímělkově 71
Obr. č. 11 – Jez v Dolním Smrčném
Obr. č. 12 – Vývrat břehového porostu 72
Obr. č. 13 – Vývrat padlý do koryta řeky
Obr. č. 14 – Vyvrácený břehový porost zachycující plavené odpadky 73
Obr. č. 15 – Zarůstající koryto vodního toku
Obr. č. 16, 17, 18 – Štětinec laločnatý (Echinocystis lobata)
74
Obr. č. 19 – Netykavka žlaznatá (Impatiens glandulifera)
Obr. č. 20 – Křídlatka (Reynoutria spp.) 75
