MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA
Chov a vývoj drobné zvěře v honitbě Králova Lhota BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2008
JOSEF ŠOLC
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
Chov a vývoj drobné zvěře v honitbě Králova Lhota Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Martin Ernst, Ph.D.
Vypracoval: Josef Šolc Brno 2008
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Chov a vývoj drobné zvěře v honitbě Králova Lhota zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
V Brně, dne: 25. 6. 2008
........................
Poděkování
Poděkovat bych chtěl především panu Josefovi Treksovi, mysliveckému hospodáři MS Králova Lhota a panu Ing. Vratislavovi Hubáčkovi, bývalému mysliveckému hospodáři MS Králova Lhota, za ochotné sdělení informací ohledně mysliveckého sdružení a mysliveckého hospodaření. Dále bych chtěl poděkovat panu Ing. Martinovi Ernstovi, Ph.D. za odborné vedení mé práce. V neposlední řadě patří mé poděkování rodičům a přítelkyni za podporu a mému dědovi, který mi ukázal krásy české myslivosti. Práce byla podpořena výzkumným záměrem LDF MZLU v Brně č. MSM 6215648902.
Šolc Josef
Chov a vývoj drobné zvěře v honitbě MS Králova Lhota
Abstrakt
Chov zvěře a udržení jejich kmenových stavů je posláním všech myslivců a tudíž i mysliveckých sdružení. V honitbě Králova Lhota je jedním z hlavních druhů zvěře zvěř drobná (zajíc polní, bažant obecný), která zde nachází, vzhledem k příznivým přírodním podmínkám, vhodné prostředí pro život. Základem zdárného chovu této zvěře je pochopení jejich životních potřeb a faktorů, které tuto zvěř ovlivňují. V minulosti došlo na území našeho státu ke značnému poklesu drobné zvěře, zejména z důvodu jednomyslných a radikálních zásahů do krajiny. V posledních letech můžeme v honitbě Králova Lhota sledovat opět mírný vzestup drobné zvěře, díky obětavé práci myslivců. Jednou ze základních činností, která růstu populace drobné zvěře přispívá, je ozeleňování krajiny. Cílem této bakalářské práce je vyhodnocení početních stavů drobné zvěře v honitbě Králova Lhota od roku 1990 a stanovení jednotlivých negativních i pozitivních faktorů, které je ovlivňují.
Klíčová slova: MS Králova Lhota, drobná zvěř, ozeleňování krajiny, početní stavy
5
Šolc Josef Breed and evolution of ground game in the hunt of MS Králova Lhota
Abstract Breed of game and maintenance of its skeleton level has been a mission of all huntsmen thus huntsmen´s clubs as well. In the hunt of MS Králova Lhota ground game has been represented mostly (e.g. brown hare, pheasant) as natural conditions have been favourable for their existence there. The comprehension of all life needs and all actuators serve as the basis of a successful breed of this game. There were some radical human intervents into the countryside that caused significant decrease of the ground game in the whole Czech Republic. Due to all huntmen´s devoted work the level of the ground game has been slowly growing in recent years. One of the activities contributing to the population growth´s improvement is amenity planting. The target of the bachelor thesis is the evaluation of the ground game count in the hunt of MS Králova Lhota since 1990 and assessment of the both negative and positive actuators.
Key words: MS Králova Lhota, ground game, amenity planting, establishment
OBSAH 1. ÚVOD BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ....................................................................................- 8 2. CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE .........................................................................................- 9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ...............................................................................................- 10 3.1. Charakteristika sledovaných druhů zvěře ...............................................................- 10 3.1.1. Zajíc polní (Lepus Europaeus)...........................................................................- 10 3.1.2. Bažant obecný (Phasianus colchicus) ...............................................................- 13 4. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ...........................................................- 17 4.1. Vymezení sledované oblasti ...................................................................................- 17 4.2. Přírodní podmínky ..................................................................................................- 17 5. POPIS HONITBY..........................................................................................................- 19 5.1. Honitba Králova Lhota ...........................................................................................- 19 5.2. Myslivecké sdružení Králova Lhota .......................................................................- 21 5.3. Druhová skladba zvěře............................................................................................- 21 5.4. Faktory ovlivňující drobnou zvěř v honitbě Králova Lhota ...................................- 23 5.4.1. Biotické faktory .................................................................................................- 23 5.4.1.1. Predační tlak................................................................................................- 23 5.4.1.2. Nemoci drobné zvěře v honitbě Králova Lhota..........................................- 27 5.4.1.3. Člověk (antropogenní faktory)....................................................................- 29 5.4.2. Abiotické faktory ...............................................................................................- 29 5.4.2.1. Počasí ..........................................................................................................- 29 5.4.2.2. Voda v krajině.............................................................................................- 31 6. VÝSADBA KRAJINNÉ ZELENĚ ...............................................................................- 32 7. METODIKA………………………………………………..…………………………- 35 7.1. Metodika zpracování bakalářské práce...................................................................- 35 8. VYHODNOCENÍ CHOVU DROBNÉ ZVĚŘE V HONITBĚ KR. L. .........................- 37 8.1. Zajíc polní (Lepus europaeus) ................................................................................- 37 8.2. Bažant obecný (Phasianus colchicus) ....................................................................- 39 8.3. Koroptev polní (Perdix perdix)...............................................................................- 41 9. VYHODNOCENÍ FAKTORŮ OVLIVŇUJICÍCH DROBNOU ZVĚŘ V HONITBĚ KRÁLOVA LHOTA .....................................................................................................- 43 -
9.1. Predační tlak............................................................................................................- 43 9.2. Nemoci....................................................................................................................- 51 9.3. Počasí ......................................................................................................................- 52 9.4. Voda v krajině.........................................................................................................- 52 9.5. Antropogenní faktory..............................................................................................- 53 9.5.1. Zemědělství........................................................................................................- 53 9.5.2. Rekreační aktivity ..............................................................................................- 53 9.5.3. Automobilová doprava.......................................................................................- 54 10. PÉČE O DROBNOU ZVĚŘ V HONITBĚ KRÁLOVA LHOTA ................................- 55 10.1. Výsadba krajinné zeleně .......................................................................................- 55 10.2. Ostatní péče o drobnou zvěř v honitbě Králova Lhota .........................................- 56 11. DISKUZE ......................................................................................................................- 57 12. ZÁVĚR ..........................................................................................................................- 59 13. SUMMARY...................................................................................................................- 60 14. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PODKLADŮ ................................................- 61 15. SEZNAM TABULEK ...................................................................................................- 62 16. SEZNAM OBRÁZKŮ...................................................................................................- 62 17. SEZNAM PŘÍLOH........................................................................................................- 63 -
1. ÚVOD BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Základním kamenem v celém oboru lidské činnosti, který nazýváme „Myslivost“, je zvěř, která je nedílnou součástí přírodního společenství (biocenózy) a k tomu, aby tento obor zůstal zachován i pro další generace myslivců, je nezbytné v současné době zvěř chovat. Vzhledem k pestrosti krajiny v České republice, která je dána především nadmořskou výškou a reliéfem terénu je zde i rozdílné druhové složení zvěře. Oblast, kterou popisuji v této práci, je honitba Králova Lhota, ve které aktivně provozuji myslivost. Vzhledem k jejím vhodným přírodním podmínkám pro život drobné zvěře patří mezi hlavní druhy zvěře zajíc polní a bažant obecný. Chov obou druhů této zvěře má v dané oblasti velké tradice a v současné době, kdy již drobná zvěř v mnohých honitbách zcela vymizela, jsou divoké populace bažanta a zajíce v honitbě Králova Lhota stabilní. K tomu, aby byla drobná zvěř v honitbě zachována i do budoucna, je potřebné znát její životní potřeby i pochopit rizika, která tuto zvěř ohrožují a na základě toho pak se zvěří hospodařit.
-8-
2. CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem této bakalářské práce je vyhodnotit vývoj početních stavů zajíce polního a bažanta obecného v honitbě Králova Lhota od roku 1990. Další snahou při řešení této bakalářské práce je zachycení jednotlivých faktorů, které v honitbě Králova Lhota zasahují do početních stavů drobné zvěře a jejich vyhodnocení, do jaké míry tuto zvěř ovlivňují. Cílem je rovněž uvedení některých základních činností mysliveckého sdružení, které napomáhají k zachování drobné zvěře v honitbě. Největší prioritou mysliveckého sdružení je v posledních letech ozeleňování krajiny.
-9-
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Charakteristika sledovaných druhů zvěře 3.1.1. Zajíc polní (Lepus europaeus) Z taxonomického hlediska náleží do řádu zajíců (Lagomorpha) čeledi zajícovitých (Leporidae). Hendrych (1966) uvádí jako průměrnou hmotnost těla zajíce u nás 3,5 kg, přičemž v nižších polohách dosahují zajíci menší průměrné váhy (3,3 kg), než zajíci ve vyšších polohách (4 kg), a to vlivem drsných klimatických poměrů. Štěpánek (2001) rovněž popisuje průměrnou váhu zajíce 3,5 kg a dále uvádí, že zajíci vážící 2,5 až 3kg jsou zpravidla zajíci letošní. Blüchel (2004) však uvádí obvyklou hmotnost zajíce 5,5 kg a Červený (2003) dokonce až 7 kg. Délka těla dosahuje až 70 cm. Srst (vlna) na hřbetě je okrově hnědá, na bocích světlejší a břicho je téměř bílé (Červený, 2003). Hendrych (1966) uvádí že zajíc přebarvuje na jaře v březnu a dubnu a na podzim v listopadu, přičemž zimní zbarvení se nijak nápadně neliší od zbarvení letního. Špičky slechů a vrch pírka jsou černé (Žalman, 1949). Délku uší (slechů) udává Červený (2003) 12 – 14 cm a délku ocasu 7 cm. Kolem nosu má delší chlupy (vousy), které mají ve své základně citlivá nervová zakončení a slouží jako hmatové ústrojí. Oči (světla) jsou po stranách hlavy, čímž zajíc získává zvětšený obzor a částečně vidí i dozadu, aniž otáčí hlavu. Chrup je podobně jako u hlodavců neúplný, protože mu chybějí špičáky, zubní vzorec je 2.0.6/1.0.5. Horní a dolní dlátovité řezáky stále dorůstají a oproti hlodavcům má zajíc (také králík) ještě pár menších klínovitých řezáčků. Hlodáky mají vpředu silnou sklovinu, která na jejich zadní straně chybí, takže při obrušování vznikají ostré hrany. (Hendrych, 1966). Tlapky jsou zespodu porostlé zvláštními, jakoby roztřepenými chlupy, které umožňují rychlý pohyb, jak na hladké ploše, tak i v hlubokém sněhu (Červený, 2003). Přední běhy jsou pětiprsté, zadní čtyřprsté a jsou značně delší než přední. Přední běhy jsou spíše oporou pro odraz zadních běhů (Hendrych, 1966). Zajíc polní je typický běžec (Štěpánek, 2001). Červený (2003) uvádí, že zajíc polní dovede vyvinout rychlost 60 – 70 km/hod, kterou doplňuje tzv. kličkováním, čehož využívá při útěku před nepřáteli. Hendrych (1966) dále popisuje, že zajíc má několik pachových žláz, pachovou žlázu nad nosem v podobě pigmentové hvězdičky, žlázu v ústní dutině, kterou si potřísňuje tlapky a
- 10 -
žlázku přířitní. Hlavní zaječí smysly jsou sluch a čich. Pokud je zajíc chycen predátorem, psem nebo postřelen, ozývá se někdy naříkavým hlasem – vřeští, v klidu mrouká a zajíčata pískají. Rozpoznání zajíce od zaječky dle vnějších znaků je obtížné. Zaječka má dobře patrné struky jen v době kojení a zajíc má viditelné vnější pohlavní orgány jen v době rozmnožování (honcování). V době odstřelu jsou tyto znaky špatně rozeznatelné, neboť žlázky zaječek jsou velmi zmenšeny a varlata zajíců se v době pohlavního klidu skrývají v dutině břišní. Jediným spolehlivým způsobem je rozpoznání dle pohlavních orgánů. Stanovení věku živých zajíců v přírodě je rovněž obtížné, rozpoznat se dají pouze mladí zajíci do stáří 7 – 8 měsíců od dospělých. Skutečnost, že mladí zajíci jsou rezivější a staří šedivější, není vždy spolehlivá. Někdy mívají mladí zajíci na čele bílou lysinku, která u starších mizí. U ulovených zajíců můžeme rozpoznat, jde-li o zajíce letošního nebo staršího. Způsobů je několik a nejspolehlivější je určení dle stupně zkostnatění epifízi loketní kosti. Jelínek (2006) uvádí, že u mladých zajíců lze snadno nahmatat při ohnutí předního běhu do pravého úhlu chrupavčitý hrbolek přibližně 2 cm nad ohybem, který spojuje diafízu s distální epifízou. Mezi další metody, které popisuje Jelínek (2007) a Hendrych (1966) patří např. natrhnutí slechu (u mladých zajíců jde snadněji), odtáhnutí kůže od lebky mezi slechy (u mladého zajíce opět snadněji), dle pevnosti kostí předních běhů nebo čelní kosti, dle úbrusu drápů (škrabáků), kdy mladí zajíci mají drápy ostřejší, starší zajíci je mají obroušením otupené. Stáří zajíce lze posuzovat také laboratorně podle váhy čočky. Zajíc polní se vyskytuje prakticky v celé Evropě kromě severní Skandinávie, Islandu a Irska. U nás žije téměř všude (viz. Příloha č. 1). Nejhojnější je v kulturních biotopech nížin a pahorkatin, vystupuje však i nad horní hranici lesa a občas se vyskytuje i v rozsáhlých lesních celcích. (Červený, 2003). Hendrych (1966) popisuje vhodnou nadmořskou výšku pro život a chov zajíce polního do 500 m a jako nejbohatší oblasti na zajíce uvádí Polabí, jižní Moravu, Hanou a Žitný ostrov. Zajíc je velmi věrný místu svého narození (Mottl, 1964). Hendrych (1966) uvedl, že zajícům vyhovují spíše sušší půdy a prostor, který obývá, se pohybuje okolo 3 km. Je zvěří spíše samotářskou a vede převážně noční způsob života. V době honcování se však silně zvyšuje i denní aktivita. Žalman (1949) rozeznává z mysliveckého hlediska zajíce na polní (polňáky) a lesní (lesňáky). Zajímavé je i členění dle Hendrycha (1966), který rozlišuje zajíce na polňáky, lesňáky, skalňáky a bahňáky. Přes den zajíc odpočívá v pelechu (pekáči) na mezi, v křovinách nebo při okraji lesa a teprve se soumrakem vychází na pastvu. Většinou se - 11 -
zajíci pohybují po stálých ochozech, po kterých se k ránu opět vrací. (Červený, 2003) Za nepříznivého počasí vyhledává houštiny, závětrná místa a slunné svahy (Hendrych, 1966). Čím jsou zemědělské plochy menší a pestřejší, tím větší jsou stavy zvěře, a tím jsou i menší teritoria jednotlivce (Blüchel, 2004). Hájek (1969) popisuje v tehdejší době naši zemi jako zaječí ráj. Červený (2003) uvedl, že skladba potravy zajíce je v letním období tvořena hlavně zelenými částmi rostlin, méně pak různými hlízami a kořínky. Zajíc má rád střídavou pastvu, kterou doplňuje o pupeny a výhony dřevin, zejména osik a jív. Na polích vyhledávají zajíci jetel, vojtěšku, ozimy, mrkev a řepu (Hendrych, 1966). Při zimním nedostatku šťavnaté potravy zaječí zvěř konzumuje také suché části bylin nebo okusuje a ohryzává kůru dřevin. Zajíci mají zvláštní způsob trávení potravy (tzv. cekotrofii). Ve slepém střevě se z celulózy obsažené v potravě vytváří pomocí enzymů, vzniklých působením symbiotických bakterií, kašovité výkaly s vysokým obsahem vitamínu B1. U řitního otvoru si zajíci tuto „vitamínovou“ kaši olizují, takže trávenina znovu projde zažívacím ústrojím a teprve pak vznikají tvrdé bobky (Červený, 2003). Doba páření (honcování) probíhá od února do září, a vrcholí v dubnu až červnu (Štěpánek, 2001). Samci se v této době zdržují poblíž samic, přičemž zaječku často pronásleduje větší počet zajíců. Samci mezi sebou navzájem bojují a na místech po jejich zápasu můžeme nalézt vlnu i barvu. Za nejvhodnější poměr pohlaví se považuje 1:3 až 1:5 ve prospěch zaječek. V přírodě je ale poměr pohlaví přibližně 1:1 a nedá se prakticky ovlivnit. Zaječka je březí 42 – 44 dní (6 týdnů), přičemž může být během březosti znovu oplodněna, takže má v sobě současně starší i mladší zárodek. Tento jev nazýváme superfetace. Po ukončení březosti zaječka vrhá na holou zem 2 – 5 (výjimečně 7) plně osrstěných a vidoucích mláďat (zajíčat) (Hendrych, 1966). Za jednu sezonu vyvede zaječka 3 – 4 vrhy (vzácně i 5). Červený (2003) uvádí, že během jedné reprodukční sezony přivede zaječka na svět 6 – 16 malých zajíčků. Hendrich (1966) popisuje, že nejstarší a nejmladší zaječky mají zajíčat nejméně a že první a poslední vrhy jsou méně početné. Mláďata jsou již za půl hodiny po porodu schopna pohybu (Červený, 2003). Podle Hendrycha (1966) zaječka u nich setrvává jen několik dní a pak je jen navštěvuje, aby je nakojila, a mnohdy je dovede bránit před různými nepřáteli. Mláďata jsou sice kojena až do věku tří týdnů, ale již 8. až 10. den po narození začínají přijímat rostlinnou potravu. Do věku pěti měsíců intenzivně rostou a pohlavní dospělosti dosahují ve věku 8 – 9 měsíců (Červený, 2003). Hendrych (1966) uvádí pohlavní dospělost zajíce ve věku již 6 měsíců a tělesnou dospělost ve věku 8 měsíců. Rovněž - 12 -
popisuje, že zaječky z časných jarních vrhů mohou být již na podzim oplodněny. Zajíci z prvních březnových vrhů (březňáci) jsou poměrně odolní, ale z důvodu nepříznivého počasí a predačního tlaku jich přežije málo. Zajíci z posledních vrhů jsou zase v zimě tělesně nevyspělí a často hynou vlivem počasí nebo nemocí. Zajíci se mohou dožít stáří 10 - 12 let, avšak přibližně pouze 6 % populace přežije třetí rok života (Červený, 2003). Citace staré lovecké poezie (Blüchel, 2004): Lidé, psi, vlci, rysi, kočky, kuny, lasice, lišky, orel, výr, krkavci, vrány. Každý jestřáb, který je vidět, straky nesmíme opomenout – všechno, všechno se ho chce zmocnit.
3.1.2. Bažant obecný (Phasianus colchicus) Náleží do řádu ptáků hrabavých (Galliformes) čeledi bažantovitých (Phasianidae). Bažanti jsou středně velcí ptáci s velkými rozdíly ve zbarvení samce a samice. Samec se nazývá kohout, samice slepice. Dospělí kohouti váží přes 2 kg, slepice až 1,5 kg. Ptáci (zejména kohout) mají dlouhý ocas a u kohouta má prostřední pár rýdovacích per roztřepené okraje. Ocas kohouta (klín) měří až 61 cm, u slepice 34 cm (Červený, 2003). Hendrych (1966) uvádí, že klín je tvořen18 rýdovacími pery. Zbarvení kohoutů je díky cílenému křížení různých poddruhů a forem velmi variabilní V našich populacích převládají kohouti s červenohnědým zbarvením, ale můžeme se setkat i s kohouty černohnědými nebo plavými (Červený, 2003). Hendrych (1966) tyto bažanty jmenuje jako temné (Phasianus colchicus colchicus var. tenebrosus) a plavé (Phasianus colchicus colchicus var. isabellinus). U klasicky vybarveného kohouta je hlava a horní část krku černomodrá se silným kovovým leskem. Okolí oka je holé s červenou bradavičnatou kůží (poušky). V toku je kůže zduřelá a rudě zbarvená (Červený, 2003). Na hlavě má kohout také tzv. růžky, jsou to pírka, která se při vzrušení vztyčují (Hendrych, 1966). Bílý obojek na krku může být různě široký, celistvý, ale také přerušený nebo úplně chybí. Pera na hřbetě jsou červenohnědá se světlejším středem a černými okraji. Prsa (štítek) i břicho jsou červenohnědé, přičemž pera mají černé okraje. Křídla (letky) jsou špinavě šedé nebo namodralé a mají světlejší příčné proužkování, jsou dlouhá 23 – 27 cm. Ocas (klín) je olivově hnědý s černými příčnými pruhy. Stojáky
- 13 -
mají barvu u obou pohlaví tmavošedou a u kohouta jsou zdobeny výraznou ostruhou, drápy jsou černohnědé. Základní zbarvení slepice je světle hnědé s tmavším středem per, hrdlo a břicho jsou světlejší (Červený, 2003). Hendrych (1966) popisuje, že některé slepice se mohou ve zbarvení podobat kohoutovi, mají však kratší klín a ostruhu nemají. Takové slepice nazýváme kohoutice. Kohoutice jsou většinou přestárlé, avšak vždy neplodné, protože jejich vaječníky přestaly vylučovat potřebné hormony. Zobák (klovec) je podle Červeného (2003) dlouhý 3,5 cm a u slepice i kohouta je nazelenalý, oko (světlo) je hnědé se žlutavým okrajem. Při vzlétnutí se kohout někdy hlučně hlásí – koká a bažantí slepice pouze tiše crká. Ze smyslů mají dobře vyvinutý zrak a sluch (Hendrych, 1966). K odhadnutí věku bažantů využíváme několik metod. Hendrych (1966) popisuje, že věk kohoutů posuzujeme podle délky a tvaru ostruhy. Letošní kohouti mají ostruhy v podobě tupých, někdy i ostrých hrbolků, do 1 cm dlouhých. Starší kohouti mají ostruhy ve tvaru trnu, tvrdé, hladké a s hrotem zahýbajícím se vzhůru. Mladí kohouti jsou v průměru menší a často ještě počátkem listopadu nejsou zcela vybarvení a jejích klín nedosahuje takových délek jako u starých kohoutů. Mladý kohout váží průměrně okolo 1,1 kg, starý může dosáhnout 2 kg. Při honu většinou starší kohouti vzlétají jako první a létají velmi prudce a vysoko, mladí bažanti létají pomaleji a nízko. Staří jsou zpravidla plaší a opatrní, často při honu jen odbíhají do krytu nebo ven z leče a nevytahují. Odhad věku bažantí slepice je obtížný, lze jej posuzovat podle délky klínu nebo zbarvení stojáků, klovce či oční duhovky. Mladší metodou je odhad dle velikosti Fabriciova váčku (bursa Fabricii). Jelínek (2006) uvádí, že u bažantů do 9 měsíců je asi 11 mm hluboká a od 9. měsíce tento váček mizí. Bažantí zvěře, která dosáhne ve volné přírodě věku tří let je velmi málo. Bažant obecný není naší původní zvěří (Štěpánek, 2001). Červený (2003) zachycuje jeho původní areál v Asii, západně od řeky Volhy až po pobřeží Tichého oceánu. Do Evropy se dostal díky Římanům již ve starověku. Hendrych (1966) uvádí, že se bažant nejprve dostal do Řecka, později do Itálie a Francie. Blüchel (2004) popisuje, že se bažant dostal do Evropy podle pověsti o Jásonovi a Argonautech ze země Kolchidy. K dalšímu umělému šíření bažanta Evropou došlo ve středověku. V České republice máme archeologickými nálezy doložen jeho výskyt již od 11. století. Přesto není vyloučeno, že se na naše území dostal již mnohem dříve, v dobách římské expanze (Červený, 2003). Hendrych (1966) uvedl, že první bažantnice u nás byla založena za vlády Karla IV. u Králova Dvora na Berounsku. V českých zemích se chov bažantů - 14 -
dobře ujal a nejvíce rozšířil. Bažant chovaný u nás, nazývaný bažant český (který neměl obojek), byl považován za nejlepšího a stal se známý i v zahraničí. Dnes se bažant obecný vyskytuje téměř po celé Evropě (viz. Příloha č. 1). Úspěšně byl introdukován také do Severní Ameriky, Japonska nebo na Nový Zéland a téměř všude kde se vyskytuje je předmětem intenzivního chovu, často podporovaného umělým odchovem a vypouštěním kuřat do volné přírody (Červený, 2003). Červený (2003) dále uvádí, že početnost divoké populace bažanta v České republice se nyní odhaduje na 600 000 jedinců a každým rokem jsou v našich bažantnicích vypouštěny další statisíce uměle odchovaných bažantů. Hendrych (1966) uvádí, že v roce 1961 bylo u nás počítáno 1 391 700 jedinců. V minulých letech k nám byly z Asie dováženy různé poddruhy, které se u nás aklimatizovaly, navzájem se s naším bažantem prokřížily a bažant český téměř vymizel. Náš bažant je tedy míšenec (Blüchel, 2004). Bažant se vyskytuje především v nížinách a pahorkatinách až do 700 m n. m. (Červený, 2003). V přírodě vyhledává pestrou zemědělskou krajinu, kde se střídají pole s lesíky, remízky, křovinami, sady nebo vinicemi. Hendrych (1966) uvádí, že bažant rád vyhledává prostředí s tekoucími vodami a s úrodnými, sypkými, propustnými a dobře vysychajícími půdami, které mu dovolují popelení. Rozsáhlé lesní komplexy neosídluje. V minulosti byl bažant ptákem spíše lesním, kde byl vázán na hřadování a přezimování, ale v posledních letech se stal hlavně polním druhem, kde často přestává hřadovat na stromech a nocuje přímo na zemi. Dobrý kryt mu poskytují rákosiny, křoviny nebo vrbové prutníky. Bažant má rád závětrné polohy a slunce, ale dobře odolává i silnějším mrazům. Potrava bažanta obecného je sezónního charakteru a její složení je také ovlivněno věkem (Červený, 2003). V létě je podle Hendrycha (1966) v potravě dospělých bažantů hojně zastoupena živočišná složka, v zimě je potrava převážně rostlinná. Živočišnou potravou jsou hlavně hmyz, červi, plži, hraboši i ještěrky. Rostlinou potravu tvoří zelené lístky bylin, trav a ozimů, dále plody, semena, hlízy brambor a kořeny řepy. Hendrych (1966) dále uvádí, že rozborem potravy bažanta během roku a v různém prostředí bylo zjištěno, že v celkové výživě činily plody a semena 42 %, hmyz a červi 35 %, hlemýždi 3 %, kořínky 2 % a ostatní složky 18 %. Celková živočišná potrava činila 37,4 % a rostlinná 62,6 %. Dále bylo zjištěno, že za 15 dní spotřebuje bažant tolik potravy, co sám váží. Pro usnadnění trávení ve svalnatém žaludku polykají bažanti také drobné kamínky a písek (grit). Potrava bažantích kuřat je zpočátku výlučně živočišná. Mottl
- 15 -
(1964) považuje bažanta za velmi prospěšného v zemědělství, protože sebere velké množství škodlivého hmyzu. Bažant obecný je stálý, polygamní druh. Již v polovině března obsazují kohouti svá teritoria, jejichž hranice vymezují typickým hlasem a aktivně je brání proti všem sousedním kohoutům (Červený, 2003). V toku kolem sebe kohouti soustřeďují větší počet slepic, které obíhají (kodrcají), hlídají a nutí k páření (ostruhují). Pravidelně také vyskakují, kokají a třepou křídly. Odstávajícími pernatými růžky spolu s čepýřením peří na krku zvýrazňují velikost hlavy a sílu krku. Celkový dojem mohutnosti ještě doplňují roztahováním ocasních per. Poměr pohlaví na tokaništi bývá 1:2 až 1:8 ve prospěch slípek. Jeden kohout však dovede ostruhovat až 12 slepic. Tok probíhá celý den, nejintenzivněji však ráno (Hendrych, 1966). Od první poloviny dubna do počátku května si slepice zřizuje na zemi hnízdo většinou ukryté v trsech trav, keřích, remízcích, sadech, břehových porostech nebo podél cest. Hnízdo je mělký důlek vystlaný suchou trávou, listím a peřím. Slepice do něho snáší zpravidla po jednom vajíčku denně až do poloviny května, a pak začíná sedět. Jedna slepice snáší průměrně 6 – 18 vajec, to závisí na věku slepice. Vejce jsou nazelenalá, žlutohnědá nebo téměř bílá, beze skvrn a měří průměrně 44 x 35 mm. Slepice někdy snášejí vejce i do cizích hnízd, to se stává hlavně v intenzivních chovech – bažantnicích. Blízkost bažantího hnízda prozrazují hromádky trusu, kterého se slepice vždy po krátkém seběhnutí z hnízda zbavuje. Po 22 – 24 dnech se líhnou kuřata, bývá to nejčastěji v posledních dnech května a v prvních dnech června Kuřata jsou žlutavě ochmýřená s hnědými skvrnami a jsou choulostivá na prochladnutí. Slepice je zahřívá pod křídly, ochraňuje a vyhledává jim živočišnou potravu, oblíbené jsou mravenčí kukly z mravenišť, které slepice rozhrabává. Na noc je zavádí do hustého podrostu. Bažantíci již za 14 dnů poletují a po 45 dnech jsou plně vzletní, ale jejich úplné přepeření se dokončuje až koncem října nebo počátkem listopadu. Mladé kohoutky poznáme již ve věku 6 týdnů podle náznaků ostruh. Mladí bažanti nadále zůstávají až do podzimu se slepicí, a někteří dospívající kohouti se již začínají osamostatňovat. Na zimu se pak shlukují slepice s dalšími rodinnými hejnky do početných seskupení a setrvávají tak až do období dalšího toku. Kohouti se na zimu shlukují do menších hejn, někdy odděleně od slepic, jen někteří staří kohouti žijí samotářsky. Na jaře počátkem toku se hejnka opět rozpadají. Bažanti pohlavně dospívají ve věku 9 až 10 měsíců a mohou se dožit 8 – 10 let, ve volnosti však zřídka přežívají třetí rok věku. (Hendrych, 1966)
- 16 -
4. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ
4.1. Vymezení sledované oblasti Oblast, která je předmětem této studie, se nachází v České republice a z hlediska správního členění spadá do Východočeského kraje. Jedná se o honitbu Králova Lhota, která leží na hranici okresů Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou. Hranice honitby Králova Lhota jsou zakresleny v situačním náhledu v příloze č. 3.
4.2. Přírodní podmínky Podle Quittovy klasifikace, která rozlišuje 23 jednotek ve 3 oblastech státu (teplá, mírně teplá a chladná) náleží zájmové území do teplé oblasti značené W2. Klimatické charakteristiky pro tuto oblast jsou uvedeny v tabulce č. 1 (Míková, Voženílek, 2000, Quitt, Klimatické oblasti ČR). Tab. č. 1: Charakteristiky klimatické oblasti W2 Počet letních dnů
50 - 60
Počet dnů s průměrnou teplotou 10° C a více
160 - 170
Počet dnů s mrazem
100 - 110
Počet ledových dnů
30 - 40
Průměrná teplota v lednu
-2 až -3° C
Průměrná teplota v dubnu
8 - 9° C
Průměrná teplota v červenci
18 - 19° C
Průměrná teplota v říjnu
7 - 9° C
Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více
90 - 100
Úhrn srážek ve vegetačním období
350 - 400 mm
Úhrn srážek v zimním období
200 – 300 mm
Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet zamračených dnů
40 - 50 120 - 140
Počet jasných dnů
40 - 50
- 17 -
Krajina ve sledované oblasti je definována jako mírně zvlněná rovina. Dle serveru (www.mapy.cz) se nadmořská výška v honitbě pohybuje v rozmezí 250 až 300 m n. m. Z hlediska členění dle přírodních lesních oblastí náleží zájmové území do oblasti Polabí (Mapa lesních oblastí ČR). Konček a Petrovič (1957) člení dle průměrné teploty, srážkových a větrných poměrů a průměrné délky trvání slunečního svitu území našeho státu na klimatické oblasti a okrsky. Podle zmíněných kritérií vznikly celkem tři oblasti: teplá oblast, mírně teplá oblast a chladná oblast. Teplá oblast se podle Hromase (2000) z klimatického hlediska jeví jako nejpříhodnější pro rozvoj drobné zvěře a do této oblasti náleží také zájmové území. Mírně teplá a chladná oblast nejsou pro chov drobné zvěře již příliš vhodné. Česká republika se vyznačuje velkou pestrostí rostlinných společenstev a patří mezi biogeograficky nejzajímavější oblasti Evropy. Rozlišují se zde tři floristické oblasti: plošně nejrozsáhlejší oblast středoevropské lesní květeny (převážná část České vysočiny) oblast panonské květeny (moravské úvaly, Poohří, Polabí, dolní Povltaví) a oblast západo-karpatské květeny (východ území) (Míková, 2000). Sledovanou oblast lze tedy zařadit k oblasti panonské květeny. Hromas (2000) dále uvedl, že pro potřeby mysliveckého hospodaření a plánování vypracoval Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi návrh oblastí vhodných pro chov hlavních druhů drobné zvěře v České republice. Jako kritéria pro vytyčení těchto oblastí byly použity: nadmořská výška a srážkové, teplotní, půdní a vegetační poměry. K čemuž byla jako ukazatel ještě použita data o hustotě zazvěření jednotlivými druhy zvěře. Oblasti jsou celkem čtyři (viz. Příloha č. 2) a zájmové území v tomto případě patří do I. částečně i II. oblasti.
- 18 -
5. POPIS HONITBY 5.1. Honitba Králova Lhota Honitba Králova Lhota vznikla v roce 1983 sloučením původních mysliveckých sdružení a honiteb okolních obcí. Tímto sloučením se vytvořila společenstevní honitba s názvem Králova Lhota, kde držitelem je honební společenstvo Výrava a uživatelem myslivecké sdružení Králova Lhota. Zájmová honitba je tvořena pozemky několika přilehlých obcí, kterými jsou Králova Lhota, Libřice, Výrava, Horní a Dolní Černilov, Libníkovice, Jílovice, Skršice a Vysoký Újezd. Výměra honitby Králova Lhota je v současnosti 2 895 ha. Dle velikosti patří k největším v okrese Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou. Jelikož má většina obcí převážně zemědělský charakter krajiny, odpovídá tomu i rozložení honební plochy a jedná se o honitbu polní, spadající do druhé třídy jakosti. Zemědělská půda zaujímá téměř 90 % honitby, a to 2 592 ha (Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře 2008). Podle Hromase (2000) spadá do výrobní zemědělské oblasti kukuřičné. Na většině pozemků hospodaří zemědělský podnik ZEMSPOL a. s. České Meziříčí, v obci Výrava Zemědělské družstvo vlastníků a na zbylé ploše pak soukromí zemědělci, kteří obdělávají své pozemky hlavně kolem obcí. Nejčastějšími pěstovanými plodinami jsou kukuřice, pšenice, ječmen, brukev řepka olejka, tolice vojtěška, hrách, cukrová řepa, brambory aj. Lesní půda tvoří pouhých 203 ha (Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře 2008), přičemž není rovnoměrně rozprostřena po honitbě, ale tvoří větší komplex lesa při okraji honitby (viz. Příloha č. 3). Jedná se o dubové lesy s příměsí většiny našich domácích dřevin. Lesy jsou obhospodařovány soukromými vlastníky a Lesním závodem Opočno ve vlastnictví Kristiny Colloredo-Mansfeldové. Na zbylé ploše honitby je lesní půda zastoupena pouze několika lesíky a remízy umístěnými v kulturní krajině. Vodní plocha v honitbě má výměru 19 ha (Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře 2008), tvoří ji několik rybníků v okolí obcí. Honitbou neprotéká žádná řeka, pouze „Hatecký“ a „Malostranský“ potok. Ostatní pozemky zaujímají 81 ha. Část honitby Králova Lhota je od roku 1999 uznanou bažantnicí (viz. Příloha č. 4.). Jedná se o pozemky v katastru obcí Jílovice, Výrava a Libníkovice. Tato bažantnice má výměru 408 ha, z toho je 373 ha zemědělské půdy, 33 ha lesní půdy a 2 ha vodních
- 19 -
ploch (Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře 2008). Rozložení pozemků v honitbě a bažantnici dále zachycuje graf na obrázku č. 1 a 2.
Přehled zastoupení výměr pozemků v honitbě Králova Lhota
2592; 89%
81; 3% 19; 1% 203; 7% Zemědělská půda v ha a v %
Lesní půda v ha a v %
Vodní plocha v ha a v %
Ostatní poemky v ha a v %
Obr. č. 1: Graf přehledu zastoupení výměr pozemků v honitbě Králova Lhota
Přehled zastoupení výměr pozemků v bažantnici
373; 92%
2; 0% 33; 8%
Zemědělská půda v ha a v %
Lesní půda v ha a v %
Vodní plocha v ha a v %
Obr. č. 2: Graf přehledu zastoupení výměr pozemků v bažantnici
- 20 -
5.2. Myslivecké sdružení Králova Lhota Myslivecké sdružení Králova Lhota tvoří 42 členů vykonávajících v honitbě právo myslivosti. Věkový průměr osob je 55 let. Funkci mysliveckého hospodáře nyní vykonává pan Josef Treksa a předsedou mysliveckého sdružení je pan Vladimír Havel. Myslivecké sdružení má v současnosti k dispozici devět lovecky upotřebitelných psů, čtyři ohaře, dva barváře, dva teriéry a jednoho jezevčíka. Z kulturních akcí pořádá myslivecké sdružení každým rokem tradiční „Myslivecký ples“ v obci Králova Lhota, v létě pak „Myslivecký den“ a zájezd. V roce 2006 a 2007 honitbu navštívili sokolníci při příležitosti Mezinárodního setkání sokolníků v Opočně. Sousedící myslivecká sdružení jsou MS Habřina Librantice, MS Háj Smržov, MS Černilov, MS Jásenná, MS Litá České Meziříčí, MS Očelice, soukromá honitba Jeníkovice a bažantnice Mochov (Treksa, J., zápis z Výroční schůze 22. 3. 2008).
5.3. Druhová skladba zvěře Druhová skladba zvěře v honitbě Králova Lhota je úměrná stavu krajiny, ve které myslivecké sdružení hospodaří. Vzhledem k tomu, že podle Hromase (2000) spadá honitba do teplé klimatické oblasti, tedy z hlediska chovu drobné zvěře velmi příznivé, je hlavní zvěří zvěř drobná, převážně zajíc polní a bažant obecný. V minulých letech však měla zdejší krajina podstatně jinou podobu. Soukromí zemědělci (rolníci), kterých bylo v obcích většina, hospodařili na svých pozemcích a k dispozici měli minimální mechanizaci a techniku. Jejich pole proto neměla takovou rozlohu, jako nyní obhospodařují zemědělské podniky. Jelikož je zdejší krajina bohatá na opuku, sbírali ji rolníci ze svých polí a snášeli ji na meze a hranice svých pozemků. Vznikaly tak kamenné ploty. Mezi kameny se postupně ujímali různé pionýrské, převážně suchomilné byliny a dřeviny z řad stromů a keřů. Protože tehdejší zemědělci měli velmi blízko k přírodě a bývali to často i myslivci, tak tyto porosty tolerovali a mnohdy i úmyslně podporovali například výsadbou nebo roubováním různých druhů ovocných dřevin. Postupem času tak vznikla pestrá krajina tvořená poli s širokou paletou plodin, bohatá na množství rozptýlené zeleně, aleje, stromořadí, remízky a živé ploty s minimálním výskytem chemizace a znečištění. Tato krajina se stala domovem drobné zvěři a dala vzniku intenzivnímu hospodaření s touto zvěří. Důležitou roli sehrávala i volně dostupná voda v potocích a příkopech, která byla o několik let později uzavřena do betonového potrubí pod zemí, se snahou o odvodnění krajiny.
- 21 -
Nejpočetnějším druhem byl tehdy zajíc polní (Lepus europaeus) a koroptev polní (Perdix perdix), na vzestupu byl bažant obecný (Phasianus colchicus). Ze zvěře spárkaté se v této oblasti vyskytovala zvěř srnčí (Capreolus capreolus) a z tehdejší zvěře „škodné“ liška obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles meles), tchoř tmavý (Mustela putorius), kuna skalní (Martes foina) a kuna lesní (Martes martes), přičemž většina těchto druhů dravé zvěře nebyla natolik rozšířena jako nyní. V poválečném období došlo ke slučování soukromých rolníků do jednotných zemědělských družstev (JZD) a s rozvojem mechanizace a zemědělské techniky, pro kterou již nebyl problém obdělávat velké lány polí, se započalo s odstraňováním překážejících a již nepotřebných hraničních plotů a stromořadí. Zavedení necitlivých chemických přípravků pro zvýšení produkce a omezení škůdců kulturních plodin mělo za následek změny v druhovém a početním složení rostlinné i živočišné říše. Mnohé druhy byly potlačeny a dokonce i vyhubeny. Z počátku se drobná zvěř, mimo koroptve polní,
s těmito
zásahy
vyrovnávala,
avšak
intenzivní
rozvoj
velkoplošného
zemědělského hospodaření v 70. letech minulého století přestal brát ohled na některé přírodní zákony a „ovládání“ přírody dospělo do takového stupně, že v současnosti je možno hovořit o ekologické katastrofě (Hromas, 2000). I přes všechna tato negativa, zůstala drobná zvěř v honitbě Králova Lhota zachována do současnosti. V dnešní době stále patří mezi hlavní druhy drobné zvěře v honitbě Králova Lhota zajíc polní (Lepus europaeus) a bažant obecný (Phasianus colchicus), na vhodných lokalitách se také vyskytuje koroptev polní (Perdix perdix). Z vodního ptactva žije v honitbě kachna divoká (Anas platyrhynchos), kopřivka obecná (Anas strepera), čírka obecná (Anas crecca), čírka modrá (Anas querquedula), polák velký (Aythya ferina), polák chocholačka (Aythya fuligula), lyska černá (Fulica atra) a racek chechtavý (Larus
ridibundus). Vzácně zde můžeme zahlédnout i lžičáka pestrého (Anas clypeata). V roce 2007, na rybníku v Králově Lhotě zahnízdil a vyvedl dvě mláďata také pár husy velké (Anser anser). Z řádu měkkozobých (Columbiformes) v honitbě hnízdí holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), hrdlička zahradní (Streptopelia
decaocto) a již vzácně hrdlička divoká (Streptopelia turtur). Druhy zvěře z řádu šelem (Carnivora), dravců (Falconiformes), sov (Strigiformes) a pěvců z čeledi krkavcovitých (Corvidae), vyskytující se v honitbě Králova Lhota jsou popsány v kapitole 5.4.1.1. Predační tlak. Ze zvěře spárkaté se v honitbě chová na velmi dobré úrovni zvěř srnčí (Capreolus capreolus). Černá zvěř (Sus scrofa) zde není stálá a její úlovky jsou stále ještě vzácností. - 22 -
5.4. Faktory ovlivňující drobnou zvěř v honitbě Králova Lhota Základní rozdělení:
A.
Biotické faktory: - predační tlak - nemoci - člověk (antropogenní faktory)
B.
Abiotické faktory: - počasí - voda v krajině
5.4.1. Biotické faktory 5.4.1.1. Predační tlak Červený (2003) popisuje predaci jako vztah mezi predátorem (např. dravcem či šelmou) a jeho kořistí. Když stoupá populační hustota kořisti, zvyšuje se i početnost predátorů a naopak. V době potravní nouze většinou nejslabší mláďata predátorů hynou, výjimečně mohou být požírána silnějšími sourozenci nebo dokonce rodiči. Takovému jevu se říká kanibalismus a dochází k němu např. u sov. V přirozených podmínkách loví predátoři především pro uspokojení svých životních potřeb, v umělých podmínkách však mohou lovit mnohem více, než odpovídá jejich potřebě. Setkáme se s tím u kun a lišky obecné v umělých chovech bažantů a kachen. Některé druhy zvěře jsou příležitostní nebo sezónní predátoři, např. prase divoké, racek chechtavý či sojka obecná. Někdy mohou predátoři i značně redukovat populace své kořisti a na některých stanovištích je mohou dokonce i ohrozit. Tím, že predátoři udržují svou kořist na nižších populačních úrovních, často napomáhají zvyšovat rozmanitost společenstev. Predátoři také splňují v přírodě nezastupitelnou roli zdravotní policie tím, že loví snadněji dosažitelnou kořist, kterou představují většinou slabí nebo nemocní jedinci. Většina predátorů je více nebo méně specializovaná na určitý druh kořisti. Suchomel (2007) popisuje predátory, kteří mají úzký okruh kořisti, jako predátory specialisty
(monofágy), v podmínkách honitby Králova Lhota je to například lasice kolčava (Mustela nivalis) nebo poštolka obecná (Falco tinnunculus). Tyto druhy jsou závislé na určitém druhu kořisti (např. hraboš polní) a svými morfologickými i funkčními
- 23 -
vlastnostmi jsou adaptováni na její získávání, to je ale mnohdy omezuje, či jim dokonce znemožňuje lovit potravu jinou. Z toho vyplívá, že populační hustota predátorů je závislá na velikosti populace kořisti. Vrcholy populačních křivek predátorů bývají často oproti vrcholům kořisti opožděny (Červený, 2003). Při nedostatku kořisti se tyto predátoři nedovedou zaměřit na jiný zdroj potravy a jejich populační křivka klesá. Druhou a široce zastoupenou část podle Suchomela (2007) tvoří tzv. predátoři
generalisté (polyfágové). Predátoři generalisté mají široký okruh potravních zdrojů a jsou anatomicky i funkčně přizpůsobeni k získávání mnoha druhů kořisti. Jedná se např. o veškeré druhy šelem a krkavcovitých ptáků vyskytujících se v zájmovém území. Hlavní druhy srstnatých a pernatých predátorů, kteří se vyskytují ve sledované oblasti, jsou uvedeny níže.
a) Druhy srstnaté (šelmy) Ve sledované oblasti je ze zvěře srstnaté nejhojnějším druhem liška obecná (Vulpes
vulpes) spadající do čeledi šelem psovitých (Canidae). Červený (2003) uvádí, že hlavní složkou potravy jsou drobní obratlovci, hmyz, měkkýši a z části také rostlinná složka. Asanační funkci plní v přírodě požíráním různých zdechlin. V době péče o mláďata loví ve zvýšené míře také zajíce, bažanty, kachny i srnčata. Posledním zástupcem této čeledi je psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides). Psík je všežravec a jeho potrava je proto velmi rozmanitá. Loví drobné savce do velikosti zajíce, ptáky, obojživelníky, plazy, ryby, měkkýše i hmyz. Sbírá vejce a mláďata na zemi hnízdících ptáků, různé plody, kořínky a zelené části rostlin, nepohrdne ani zdechlinami či odpadky. (Červený, 2003) Z čeledi šelem lasicovitých (Mustelidae) se v honitbě Králova Lhota hojně vyskytuje kuna skalní (Martes foina). Dle Suchomela (2007) je typickým představitelem tzv. polyfágních predátorů. Červený (2004) popisuje, že kuna skalní neumí lovit v korunách stromů a proto je v její potravě zastoupeno větší množství živočichů žijících pouze na zemi, jako jsou hlodavci, drobní hmyzožravci a zajíci. Kromě toho kuna skalní s oblibou konzumuje vejce ptáků hnízdících na zemi a sladké plody.
Kuna lesní (Martes martes) se nejčastěji zmocňuje veverek, ptáků až do velikosti tetřeva, menších hlodavců, v nouzi i větší zvěře, jako srnčat a zajíců. Dále se živí
- 24 -
hmyzem a ovocnými plody. Její populační dynamika je ovlivňována početností veverek, jak bylo zjištěno ve Skandinávii (Hendrych, 1966).
Jezevec lesní (Meles meles) je všežravec a jeho potrava se během roku mění. Živočišnou složku potravy tvoří žížaly, hmyz, měkkýši, drobní zemní savci, vajíčka nebo mláďata na zemi hnízdících ptáků. Zvíře však nepohrdne ani různými zdechlinami. Z rostlinné potravy jezevec požírá především hlíznaté kořínky a plody (Červený, 2003).
Tchoř tmavý (Mustela putorius). Hendrich (1966) uvádí, že podíl živočišné potravy je u tchoře mnohem větší než u kuny. Loví obratlovce až do velikosti zajíce či bažanta. V potravě jsou dále zastoupeny ptačí vejce, obojživelníci, měkkýši i hmyz. Poslední zástupce z čeledi lasicovitých (Mustelidae), kterého jsem se zde rozhodl uvést je norek americký (Mustela vison). Norci se živí výhradně živočišnou potravou, dostupnou v okolí vod. Jsou to především drobní savci do velikosti ondatry, ptáci, ptačí vejce, hadi, obojživelníci, ryby, měkkýši, raci či hmyz (Červený, 2003).
b) Druhy pernaté Pernaté druhy predátorů tvoří zástupci z řádu dravců (Falconiformes), sov (Strigiformes) a pěvců (Passeriformes), z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Dravci se dělí do tří čeledí: krahujcovití (Accipitridae), orlovcovití (Pandionidae) a sokolovití (Falconidae). Z čeledi krahujcovitých se v honitbě Králova Lhota nejčastěji vyskytuje
káně lesní (Buteo buteo). Červený (2003) uvedl, že potravu káněte lesního tvoří z 89 % drobní savci, z toho připadá 71 % na hraboše polního, ptáci zaujímají v potravě přibližně 7 % a 4 % tvoří hmyz.
Káně rousná (Buteo lagopus) Červený (2003) popisuje, že potravu kání rousných tvoří až z 97 % drobní savci do velikosti zajíce, zbytek zaujímají ptáci (koroptev polní, bažant obecný, kachna divoká atd.). Hendrych (1966) označuje káně rousné za největšího ničitele koroptví na sněhu. Rovněž Štěpánek (2001) uvádí tento druh jako nebezpečný pro bažanty a koroptve.
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je dalším zástupcem čeledi krahujcovitých. Červený (2003) označuje jestřába za našeho nejproduktivnějšího lovce. Ze savců loví drobné hlodavce, některé druhy lasicovitých šelem a především zajíce. Nejčastěji lovenými ptačími druhy jsou bažant, koroptev, kachna, všechny druhy krkavcovitých, holubi, ale také drůbež. Denní potřeba dospělého ptáka představuje asi 14 % jeho tělesné hmotnosti.
- 25 -
Krahujec obecný (Accipiter nisus) V potravě převažují podle Červeného (2003) více jak z 95 % ptáci, zbytek představují drobní savci, větší hmyz a vzácně i plazy. Krahujec loví kořist prudkým útokem a uchvacuje ji v letu, jen výjimečně na zemi. Posledními zástupci dravců z čeledi krahujcovitých (Accipitridae), kteří se ve sledované oblasti vyskytují, jsou motáci. Motáci patří mezi tažné druhy, zimoviště leží ve Středozemí a v severní Africe.
Moták pochop (Circus aeruginosus) Potrava se skládá převážně ze savců do velikosti mladého zajíce. Mezi ptačími druhy dominuje koroptev polní, racek chechtavý, lyska černá, kachna divoká, bažant obecný, skřivan polní, strnad rákosní aj. Většina ulovených ptáků jsou samice nebo mláďata sebraná na hnízdech. Pochopi velmi často loví v koloniích racků, ale také sbírají zvířata zabitá při sklizni pícnin. Po kořisti pátrají nízkým letem nad terénem a útočí na ni charakteristickým prudkým zvratem (Červený, 2003). Poslední z motáků, který se v honitbě Králova Lhota vyskytuje je moták pilich (Circus cyaneus). V potravě převažují drobní a střední obratlovci, zvláště savci a ptáci. Nejčastěji jsou to hlodavci a mladí zajíci, z ptáků pak koroptev polní, bažant obecný a různé druhy pěvců. Potravu hledá za letu nízko nad zemí a většinou útočí na kořist sedící (Červený, 2003). Z čeledi sokolovitých (Falconidae) se v honitbě hojně vyskytuje poštolka obecná (Falco tinnunculus). Podle Červeného (2003) potravu poštolky představují z 90 % savci (z toho 70 % hraboš polní), výjimečně uloví velmi malá mláďata zajíce polního. Z ptáků se v potravě vyskytují drobní pěvci a vzácně malá kuřata koroptví a bažantů. Větší význam má v potravě hmyz, zejména velké druhy brouků a housenky motýlů. Kořist vyhlíží z vyvýšené pozorovatelny, nebo třepotavým letem na místě. Dalšími predátory ze zvěře pernaté, žijící ve sledované oblasti jsou sovy (Strigiformes).
Výr velký (Bubo bubo) je naší největší sovou (Štěpánek, 2001). Výr se živí výhradně obratlovci. Nejčastěji loví zajíce, ježky, lasicovité šelmy a hlodavce. Dokáže ulovit také odrostlá liščata nebo toulající se kočky. Z ptáků loví koroptve, bažanty, kachny, holuby, krkavcovité ptáky aj. Obecně lze říci, že potravní spektrum výra odpovídá nabídce prostředí, ve kterém žije (Červený, 2003). Další druhy sov nejsou pro drobnou zvěř nebezpečné, pouze při výchově mláďat jak uvádí Červený (2003) dovede ulovit mladého zajíce nebo bažantí či koroptví kuře
puštík obecný (Strix aluco) a kalous ušatý (Asio otus). - 26 -
Poslední skupinu predátorů ze zvěře pernaté tvoří pěvci (Passeriformes) z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Nejedná se o typické predátory, nýbrž spíše o všežravce (polyfágy), kteří ale zásadně ovlivňují populace drobné zvěře. Nejrozšířenějším druhem v honitbě Králova Lhota je straka obecná (Pica pica). Potrava straky obecné podobně jako většiny krkavcovitých je velice rozmanitá. Živočišnou složku tvoří hmyz a jeho vývojová stadia, drobní hlodavci (hraboš polní), vejce a mláďata ptáků a také ještěrky a žáby. Dovede však ulovit i mladého zajíce. V rostlinné složce převažují obilniny, kukuřice, třešně, švestky, šípek a semena plevelů. V zimním období se přiživuje také na mršinách a na zvířatech přejetých na silnici. (Červený, 2003)
Vrána obecná (Corvus corone) Vrána se živí rozmanitou potravou s výraznou sezonní proměnlivostí. Loví různé druhy drobných savců, kořistí se mohou stát i mladí zajíci, bažantí a koroptví kuřata, mláďata divokých kachen a jiných druhů ptáků. Často sbírá ptačí vejce, žížaly, měkkýše, hmyz a jeho vývojová stádia. Vrány se přiživují také na mršinách. Dále se v potravě objevují i obilniny, semena plevelů a plody ovocných dřevin (Červený, 2003).
Sojka obecná (Garrulus glandarius) Potrava sojky obecné má výraznou sezonní proměnlivost. Mimo vegetační období v ní převládá rostlinná složka tvořená žaludy, bukvicemi, obilím, kukuřicí, semeny plevelů a různými plody. Ve vegetačním období loví hmyz, drobné lesní hlodavce a obojživelníky. Sojky rády plení hnízda ptáků. (Červený, 2003) Posledním zástupcem z čeledi krkavcovitých, který se v honitbě Králova Lhota vyskytuje je krkavec velký (Corvus corax). Červený (2003) uvádí jako hlavní složku potravy krkavce mršiny, pokud ale není tato potrava k dispozici, dovede ulovit také drobné hlodavce, mladé zajíce, vybírá vejce či mláďata ptáků a nepohrdne ani obojživelníky nebo větším hmyzem.
5.4.1.2. Nemoci drobné zvěře v honitbě Králova Lhota Zdravotní stav zvěře je důležitý nejen pro zdárný rozvoj volně žijících populací zvěře, ale má také zásadní vliv na ekonomiku a úspěšnost chovu zvěře a někdy i domácích zvířat (Červený, 2003). Nemoc je odchylka od normálního fyzického a psychického stavu organismu a Mottl (1966) dělí nemoci dle původu na bakteriální, virové, parazitální a ostatní. Některé druhy onemocnění jsou vzájemně přenosné mezi
- 27 -
zvěří a domácími zvířaty a některé mohou ohrozit i zdraví člověka. Neustále se rozvíjející lékařská věda nám umožňuje chovat zvěř v dobrém zdravotním stavu, léčit ji a preventivně předcházet zdravotním komplikacím. K získání nových poznatků ohledně nemocí vyskytujících se na zvěři, přispěly i oborní a farmové chovy spárkaté zvěře a intenzivní chovy pernaté zvěře (Červený, 2004). Dobrý zdravotní stav zvěře je základní podmínkou jejího úspěšného chovu (Páv, 1981). Při výskytu onemocnění v chovu zvěře, zpravidla vznikají velké škody, které postihují jak chovy ve volnosti, tak i umělé. (Mottl, 1966). Choroby zvěře způsobují jednak ztráty přímé, které vznikají úhynem zvěře a ztráty nepřímé, projevující se u zvěře opožděným růstem, snižováním hmotnosti, poruchou plodnost i zhoršenou produkcí zvěřiny a trofejí (Štěpánek, 2001). Mottl (1966) dále uvádí, že léčení volně žijící zvěře v honitbě je často velmi složité a v některých případech dokonce nemožné. Největší význam mají proto předběžné ochranné opatření – prevence (Štěpánek, 2001). Každý myslivec by měl při pochůzce honitbou sledovat zdravotní stav zvěře a všímat si především nepřirozených projevů. Hlavním preventivním opatřením je úklid a desinfekce přikrmovacích zařízení v honitbě po každé zimě. Veškerá uhynulá zvěř, by měla být z honitby odstraněna a vyšetřena veterinární službou. (Mottl, 1966) Nejzávažnějším onemocněním drobné zvěře a to zajíce polního je v honitbě Králova Lhota od roku 2002 brucelóza.
Brucelóza je infekční onemocnění, které způsobují bakterie Brucella suis var. leporis. Vyskytuje se kromě zaječí zvěře také u zvěře černé, domácích zvířat a dokonce i u člověka. Je klasifikována jako nebezpečná nákaza s povinností hlásit její výskyt. Onemocnění se přenáší nejčastěji alimentární cestou - přímým stykem, stykem s kontaminovanými předměty a při manipulaci s plody nebo plodovými obaly při porodu. U samčí zvěře se onemocnění projevuje zduřením varlat a hubnutím. U samic se může projevit hnisavým výtokem z pochvy, potraty a rovněž hubnutím. Játra, slezina, plíce, varlata a děloha jsou postiženy tvorbou abscesů a nekrotických uzlíků. Tyto patologické změny jsou hlavní příčinou úhynu zvěře (Červený, 2003). Nakažení zajíců brucelózou však nemusí vždy končit jejich uhynutím. Silní a dobře živení jedinci mohou onemocnění překonat a jediným důkazem o proběhlé infekci jsou pouze protilátky zjišťované v krvi. Prevence spočívá v opakovaném sledování zdravotního stavu chované nebo ulovené (popř. uhynulé) zvěře. Léčba se neprovádí. Při zjištění nákazy na zaječí zvěři jsou vymezena ohniska a všichni ulovení zajíci z těchto oblastí musí být vyšetřeny. Z honiteb, které jsou v ohnisku nákazy, nebo v ochranném pásmu - 28 -
nákazy, které je v okruhu 5 km od zjištění onemocnění, se zaječí zvěř nesmí odchytávat a přemísťovat jinam. (Mottl, 1966), (Krajská veterinární správa pro Královéhradecký kraj, Mimořádná veterinární opatření při výskytu nebezpečných nákaz tularemie zajíců a brucelózy zajíců, 2008) Dalším závažným onemocněním zajíců je tularemie. Jedná se o akutní nebo chronické onemocnění způsobené bakteriemi Francisella tularensis. Onemocněním trpí zejména hlodavci, zajíci, králíci, ptáci a je přenosné i na člověka. Člověk se nejčastěji nakazí při manipulaci s infikovaným zvířetem, např. při stahování zajíce. Mezi zvířaty se onemocnění přenáší přímým stykem s nakaženými zvířaty, kontaminovanými předměty, aerogenní cestou (vdechnutím) a klíšťaty. Onemocnění je klasifikováno jako nebezpečná nákaza s povinností hlásit její výskyt. Výskyt tularemie je v přímé souvislosti s populačními cykly volně žijících hlodavců. Při akutní formě hynou zajíci během několika dní, i když jsou v dobrém fyzickém stavu. U zajíců vzniká po nakažení nejčastěji otrava krve (septikémie). V těle zvířat dochází také ke zvětšení mízních uzlin a sleziny a k překrvení jater. Při chronické formě zajíci postupně hubnou a hynou. V tomto případě nacházíme také nekrotické uzlíky na plicní tkáni, játrech, slezině a ledvinách. Nákaza se zjišťuje pitvou a sérologickým vyšetřením krve ulovených zajíců. Prevence u volně žijící zvěře není možná, léčba se neprovádí. (Červený, 2003), (Krajská veterinární správa pro Královéhradecký kraj, Mimořádná veterinární opatření při výskytu nebezpečných nákaz tularemie zajíců a brucelózy zajíců, 2008)
5.4.1.3. Člověk (antropogenní faktory) Daleko závažnější ohrožení populací zvěře než abiotické vlivy představují různé negativní činnosti člověka. Výsledky těchto činností nejsou sice na první pohled tak zřetelné a nepůsobí vždy přímo, zato jsou mnohem ničivější a zvěř většinou ovlivňují prostřednictvím devastovaného prostředí (Červený, 2003).
5.4.2. Abiotické faktory 5.4.2.1. Počasí Počasí je nejzásadnějším abiotickým faktorem ovlivňující populace drobné zvěře. Dlouhodobé extrémní poklesy teplot hluboko pod bod mrazu často způsobují zásadní
- 29 -
snížení populací drobné zvěře. Tak tomu bylo na území našeho státu např. v zimních sezonách 1928/1929, 1939/1940, či 1969/1970, kdy uhynulo značné množství zvěře. V zimě 1928/1929 se kvůli mrazům a vysoké sněhové pokrývce dokonce odhadovalo snížení početnosti spárkaté a drobné zvěře až o 50 % (Červený, 2003). Počasí, jak ho popisuje Hromas (2000) je v České republice velice pestré a hluboce ovlivňuje rozvoj a život zvěře, je závislé hlavně na nadmořské výšce a reliéfu terénu. Průměrné roční teploty se v ČR pohybují v rozmezí od – 3,7° do 10,4° C. Množství průměrných ročních srážek kolísá v nížinách od 450 do 650 mm, v horách 1000 až 2000 mm. Všeobecně tedy s nadmořskou výškou srážek přibývá, přičemž značné odchylky způsobuje utváření terénu. Výška sněhové pokrývky, která má rovněž velký vliv na život drobné zvěře, s přibývající nadmořskou výškou také vzrůstá. Hromas (2000) dále popisuje, že chod jednotlivých meteorologických prvků na území našeho státu je závislý na celkovém průběhu povětrnosti ve střední Evropě. V lednu
k nám
obvykle
proudí
studený
vzduch
z oblasti
vysokého
tlaku
v severovýchodní Evropě, teplota klesá a uprostřed ledna dosahuje nejnižší hodnoty. Často koncem měsíce hojně sněží, neboť je nad středomořím zpravidla vyvinuta tlaková níže. V únoru bývá nejvyšší sněhová vrstva a nejvíce dnů se sněhem. Po převládnutí tlakové výše nastává vyjasnění a silné mrazy. V březnu zima končí rozpadem tlakové výše nad územím Ruska a ze západu k nám začíná proudit vítr, přinášející vyšší teploty. Období „aprílového“ střídavého počasí probíhá v březnu a v dubnu jako následek frontálních poruch, postupujících nad naše území ze západu. Na přelomu dubna a května obvykle teplota prudce stoupá, ale v první polovině května nastává obvykle ještě ochlazení, někdy i pod bod mrazu („ledoví muži“). Poté teplota až do první třetiny června stoupá a pak nastává další ochlazení, které trvá často až do konce měsíce. Zpravidla se jedná o deštivé, nebo přeháňkové počasí („Medard“). Na průběhu tohoto počasí do velké míry závisí výše přírůstku drobné pernaté zvěře. Nejvyšší teploty v roce přicházejí obvykle v červenci, zejména v jeho druhé polovině. Horké, často bouřkové počasí, setrvává do srpna a v jeho druhé polovině se začíná opět ochlazovat. První mrazíky přicházejí většinou v době podzimní rovnodennosti, avšak na přelomu září a října přichází opět značné oteplení („babí léto“). Počasí bývá v této době ustálené vlivem vyrovnaných teplotních rozdílů. V říjnu však již začíná nestálé podzimní počasí, vyvolané četnými tlakovými poruchami postupujícími od západu. Nastává chladné, vlhké a mlhavé počasí bohaté na množství srážek, které se protahuje až do prosince.
- 30 -
V polovině prosince ještě někdy nastává krátké oteplení a ve druhé polovině měsíce již začíná vlastní zima. (Hromas, 2000)
5.4.2.2. Voda v krajině Dostupnost vody je v honitbě důležitým prvkem pro většinu druhů zvěře, obzvláště pro zvěř drobnou. Voda mnohdy určuje ráz krajiny včetně její fauny i flóry a ovlivňuje život zvěře přímo i nepřímo. Z pohledu nepřímého vytváří voda v honitbě většinou ideální prostředí pro život nejen zvěře, ale i mnohým živočichům. Kolem vod, jedná-li se o vodu stojatou, nebo tekoucí roste zpravidla velké množství vlhkomilných rostlin a dřevin, jako jsou vrby, topoly, olše, břízy nebo jen pouhý rákos. Tyto břehové porosty zvěři poskytují kyt, potravu a orientaci a nachází zde ideální hnízdiště velké množství ptactva. Z pohledu přímého je voda jako pitný zdroj, nezbytná pro život zvěře.
- 31 -
6. VÝSADBA KRAJINNÉ ZELENĚ Krajinná zeleň má ráz buď trvalý (stromy, keře, příp. trvalé travní porosty) nebo dočasný (víceleté a jednoleté kulturní příp. plevelné rostliny), (Hromas, 2000). Brzobohatý (1988) považuje za stabilizující trvalou krajinnou zeleň pouze lesy, rozptýlenou zeleň, sady, zahrady a trvalé travní porosty. Především trvalá krajinná zeleň má nezastupitelnou roli v ekologické stabilitě našeho životního prostředí a její funkce neslouží pouze zvěři a jiným živočichům. Např. Machovec (1985) pokládá za nejdůležitější funkci trvalé krajinné zeleně půdo- a vodo-ochrannou. Zachar (1986) člení funkce krajinné zeleně na přírodní, hospodářské a sociální. Čikovský (1988) klasifikuje krajinnou zeleň jako nezbytnou, významnou a ostatní. Dle Bulíře (1988) má zeleň v krajině funkci izolačně-asanační, melioračně-biologickou, esteticko-sociální nebo produkční. S tímto členěním lze jistě souhlasit, ale každá z uvedených funkcí není samostatná, neboť krajinná zeleň plní většinou více funkcí současně. Z našeho pohledu má ovšem trvalá krajinná zeleň největší význam pro zvěř. Její přítomnost v polní honitbě zlepšuje potravní nabídku pro zvěř (plody, okus, ohryz, druhová pestrost plevelů a hmyzu), ovlivňuje lokální mikroklima a umožňuje zvěři úkryt před nepřízní počasí (vítr, déšť, sníh, mráz), zvyšuje krytové možnosti před predátory a lidmi, zlepšuje klidové a orientační možnosti a tím i hnízdní příležitosti, vytváří zvěři „obraz domova“, poutající ji k místu narození nebo vypuštění čímž zabraňuje jejím migračním snahám a také vytváří „hygienický filtr“ proti vnějším vlivům (chemizace, exhalace aj.). Uvedené funkce může plnit i krajinná zeleň dočasná, ale pouze po kratší část roku s přerušováním při zemědělských pracích apod. (Hromas 2000). Při zakládání nových remízů je důležité si představit, jak by takový remíz pro zvěř měl v budoucnu vypadat. Je důležité také vyřešit otázku týkající se velikosti ploch pro výsadbu zeleně. Zásadou však zůstává, že každá i sebemenší plocha s trvalou krajinnou zelení plní svůj účel z hlediska potřeb zvěře. Není třeba se obávat ani větších ploch, ale vždy je významnější pro drobnou zvěř délka hranic remízu a pole než samotná zalesněná plocha. Z toho důvodu je lepší volit mnohaúhelníkovité tvary půdorysu nejlépe s enklávami polí dovnitř nebo jazyků dřevin ven (Hromas, 2000). Remízy velkých rozměrů nejsou pro drobnou zvěř příliš ideální, protože zvěř se drží při okraji porostu a vnitřní část zůstává nevyužita. Atraktivnější jsou úzké a dlouhé remízy, nebo větší počet malých. Supuka (1988) považuje za optimální šířku větrolamů 10 – 15 m,
- 32 -
neboť při šířkách 20 m a více se již začínají vytvářet poměrně stabilní autoregulační ekosystémy s projevy přirozeného zmlazování a autoredukce. U širokých remízů je však výhodné, že klesá koeficient profukování větru, takové remízy mají větší význam především pro většinu druhů zpěvného ptactva. Krajinná zeleň by měla mít jistou spojitost, aby napomáhala zvěři přecházet mezi jednotlivými remízy v relativním bezpečí a krytu. Toho lze dosáhnout výsadbou liniové zeleně (biokoridorů). Vytvořením takovéto krajinné kostry se území stabilizuje proti povětrnostním vlivům, zvýší se jeho úrodnost a v neposlední řadě se vytvoří i vhodné podmínky pro chov zvěře – zejména drobné (Hromas, 2000). Pokud nám velikost plochy nedovoluje založení remízu, je vhodné a účinné vysázet na takových to lokalitách alespoň skupinky keřů a stromů. Přitažlivost remízu pro zvěř se zvýší přítomností vody (studánka, potok, rybník), (Mottl, 1966). Hromas (2000) dále uvádí, že výběr druhů dřevin se odvíjí od jejich vlastností a nároků na prostředí (požadavky na světlo, vláhu, půdu a teplotu). Dřevinná skladba remízu by měla být pestrá a v budoucnu by měla plnit většinu výše uvedených funkcí pro zvěř. Při zakládání remízu je vhodné využít dřeviny, které v krajině rostou, nebo tam rostly. To je zárukou, že jim příslušné klimatické podmínky vyhovují. Zásadou by mělo být též vysazování dřevin domácího původu, ale nemusíme se rovněž bránit zdomácnělým druhům. Podle Mottla (1966) by okraje remízu měli tvořit pásy křovin např. hlohu (Crataegus sp.), nebo trnky (Prunus spinosa). Uvnitř remízu mají být volná místa zarostlá trávou a bylinami. Velmi vhodné jsou i holé písčité, nebo hlinité plošky, které vyhledává pernatá zvěř k popelení. Uvnitř remízu vysazujeme plodonosné keře a stromy, jejichž plody a semena zvěř s oblibou sbírá. Do spodního patra je vhodná svída
(Cornus sp.), růže šípková (Rosa canina), ptačí zob (Ligustrum vulgare), ostružiník (Rubus sp.), bez (Sambucus sp.), pámelník (Symphorycarpos sp.), tavolník (Spiraea sp.), janovec (Sarothamnus sp.), borovice kleč (Pinus mugo), brslen (Euonymus sp.), šeřík (Syringa sp.), meruzalka (Ribes sp.) a na vlhkých místech keřovité vrby (Salix sp.). Do horního patra vysazujeme z listnatých dřevin např. plané jabloně (Malus sp.) a hrušně (Pyrus sp.), slivoň (Prunus sp.), třešeň (Cerasus sp.), ořešák (Juglans sp.), jírovec (Aesculus sp.), dub (Quercus sp.), buk (Fagus sp.), jeřáb (Sorbus sp.), dřín
(Cornus mas), rakytník (Hippophaë sp.), akát (Robinia sp.), břízu (Betula sp.), olši (Alnus sp.), stromovité vrby (Salix sp.), topol (Populus sp.), lísku (Corylus sp.), javor (Acer sp.), jilm (Ulmus sp.), habr (Carpinus sp.), jasan (Fraxinus sp.), lípu (Tilia sp.) apod. Z jehličnatých dřevin se hodí smrk (Picea sp.), který je vhodné sestříhávat - 33 -
(nejlépe v srpnu a v září), čímž dosáhneme hustého krytu, vhodného zvláště pro bažanty. Sestříhané dřeviny udržujeme ve výši okolo 1,5 m. Z ostatních jehličnanů je vhodná borovice (Pinus sp.), jedle (Abies sp.) a modřín (Larix sp.), ze kterých vysazujeme v remízu skupinky – kotlíky, které zajišťují kryt mimo vegetační období. Při výběru postupujeme dle ekologických nároků jednotlivých dřevin. Remízy tvořené pouze z určitých druhů dřevin (hlavně jehličnatých) plní svůj význam hlavně z počátku, kdy dosahují výšky 1-4 m a vytváří hustý, lákavý kryt. Později však přízemní patro řídne a pro drobnou zvěř přestává být lákavé a bezpečné. Naproti tomu remízy s pestrou dřevinou skladbou s dostatkem keřů a plodonosných listnáčů s příměsí jehličnanů jsou doslova ideální a plní svoji funkci po dlouhou dobu. Nová výsadba je lákadlem pro zaječí a srnčí zvěř, která ji ráda okusuje a otlouká. Někdy se také stává, že vzácnější druhy dřevin jsou přemísťovány do okrasných zahrádek (Hromas, 2000). Po výsadbě je nutné dřeviny ochránit a sledovat jejich ujmutí a růst. Jako nejvhodnější se osvědčili mechanické ochrany jako oplocenky, nebo individuální ochrany z plastu, dřeva nebo pletiva, které je po zajištění stromků nutné odstranit. Do doby než dřeviny odrostou, je nutné chránit je také proti buřeni, např. vyžínáním. Délka této doby závisí na růstovém potenciálu použitých dřevin. Výborný kryt v honitbě poskytují zvěři také vrbové prutníky, které budujeme na zamokřených pozemcích a okolo vodních ploch. Zakládají se sázením vrbových řízků, nebo zatloukáním vrbových kůlů. V honitbě rovněž šetříme porosty rákosu, které drobná zvěř ráda využívá (Mottl, 1966).
- 34 -
7. METODIKA Získávání informací a vědomostí ohledně sledované oblasti (honitby Králova Lhota) probíhalo již od roku 2003, kdy jsem se stal členem mysliveckého sdružení Králova Lhota a plně jsem se zapojil také do praktické činnosti v honitbě.
7.1. Metodika zpracování bakalářské práce Nejprve byly zkompletovány za pomoci bývalého mysliveckého hospodáře pana Ing. Vratislava Hubáčka a současného mysliveckého hospodáře MS Králova Lhota pana Josefa Treksy kopie Ročních výkazů o honitbě, stavu a lovu zvěře od roku 1990 do roku 2008. Prostřednictvím těchto materiálů jsem získal podrobné informace o početních stavech zvěře a průběhu hospodaření v jednotlivých letech. V kapitole 3. Literární přehled byly za pomoci odborné literatury popsány základní informace o sledované zvěři, mezi které patří popis, rozšíření, způsob života, potrava, rozmnožování aj. Při popisu zájmového území byla rovněž využita odborná literatura a podklady od hospodáře MS pana Josefa Treksy (Zápis z výroční schůze, 2008). V této části práce byly dále stanoveny jednotlivé faktory ovlivňující populace drobné zvěře v honitbě, které byly rozčleněny na biotické (predační tlak, nemoci, člověk) a abiotické (počasí, voda v krajině) a za pomoci odborné literatury byla provedena jejich charakteristika, navíc bylo popsáno i zakládání krajinné zeleně. Pro vybrané druhy drobné zvěře – zajíc polní a bažant obecný byly vypracovány v programu Microsoft Excel tabulky zahrnující jarní kmenové stavy zvěře, provedené zazvěřování, úhyn, odchyt a odstřel v jednotlivých letech. Pro koroptev polní byly použity pouze údaje o početním stavu v honitbě z Ročních výkazů o honitbě, stavu a lovu zvěře na základě jarního sčítání zvěře. Za pomoci těchto tabulek byly vyhotoveny také grafy poskytující všeobecný přehled. Těchto tabulek a grafů jsem využil při popisu vybraných druhů zvěře v kapitole 8. Vyhodnocení chovu drobné zvěře. V této kapitole bylo dále provedeno porovnání výše uvedených faktorů, do jaké míry ovlivňují chov drobné zvěře v honitbě Králova Lhota. Pro stanovení biotického faktoru „Predační tlak“ byly použity Roční výkazy o honitbě, stavu a lovu zvěře, na jejichž podkladě byly vypracovány tabulky a grafy o lovu dravé zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem. V poslední části práce byly uvedeny některé základní činnosti mysliveckého sdružení
- 35 -
Králova Lhota, týkající se péče o drobnou zvěř. Podkladem tomu byly informace od hospodáře MS pana Josefa Treksy a vlastní vědomosti.
- 36 -
8. VYHODNOCENÍ CHOVU DROBNÉ ZVĚŘE V HONITBĚ KR. L. 8.1. Zajíc polní (Lepus europaeus) Zajíc polní je v honitbě Králova Lhota nejrozšířenějším druhem zvěře. V minulých letech však byly stavy zajíce polního, stejně jako na většině území České republiky i Evropy několikanásobně vyšší. Jeho populace začala prudce klesat od 70. let minulého století a hrozilo, že zajíc ze zdejší krajiny téměř vyhyne. V devadesátých letech se naštěstí pokles zastavil a stavy se podařilo stabilizovat. Přispělo k tomu i omezení chemických přípravků v zemědělství a snížení lovu zaječí zvěře ve druhé polovině devadesátých let minulého století. Zajíc polní se v současné době vyskytuje na celém území honitby Králova Lhota, avšak jeho rozšíření není zdaleka rovnoměrné, je to vcelku přirozené z důvodu velké výměry honitby a tudíž nestejnorodého způsobu obdělávání krajiny. Nejvíce zazvěřená část honitby zajícem polním se nachází ve středu honitby a postupuje směrem k obcím Výrava, Skršice, Králova Lhota, Libřice a částečně i Jílovice. Jedná se o krajinu, která má ryze zemědělský charakter, přičemž zastoupení lesní půdy je v této oblasti minimální. Jižně orientovaná část honitby, v katastru obcí Vysoký Újezd a Jílovice je naopak ze 70 % pokryta lesy, které jsou obklopeny loukami (viz. Příloha č.15). Zde je výskyt zajíce polního velmi nízký a není zde obhospodařován lovem. Důvod tohoto nízkého obsazení
zajícem
polním
vidím
v nedostatku
ploch
intenzivně
zemědělsky
obdělávaných se střídáním kulturních plodin, což má za následek podstatně menší úživnost této lokality. Je zde také silnější predační tlak. V posledních letech se zde stále více rozšiřuje krkavec velký (Corvus corax), výr velký (Bubo bubo) a jezevec lesní
(Meles meles). Vývoj jarních kmenových stavů zajíce polního a průběh hospodaření od roku 1990 do roku 2007 v honitbě Králova Lhota zachycuje tabulka č. 2 a graf na obrázku č. 3. V grafu je možné sledovat omezení lovu v letech 1995 - 2000, kdy JKS klesly pod 300 kusů. V následujících letech došlo opět k navýšení JKS a tedy i lovu.
- 37 -
Tab. č. 2: JKS a průběh hospodaření se zajícem polním v honitbě Králova Lhota Zajíc polní rok
JKS k 31.3
Odstřel (ks)
Odchyt (ks)
Úhyn (ks)
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
520 531 531 420 390 390 261 285 255 246 254 287 362 326 315 297 356 346 346
265 209 129 144 149 29 2 5 26 48 68 131 112 109 95 127 90 104
86 131 97 45 31 31 17 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
7 5 10 14 15 10 11 15 21 6 5 6 8 9 12 14 16 22
Zajíc polní 600
Počet (ks)
500 400 300 200 100
19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08
0
Rok JKS k 31.3
odstřel
Obr. č. 3: Graf JKS zajíce polního v honitbě Králova Lhota
- 38 -
8.2. Bažant obecný (Phasianus colchicus) Podobně jako zajíc polní, tak i bažant obecný byl poznamenán v honitbě Králova Lhota zavedením zemědělské velkovýroby, přičemž jeho stavy klesly ještě níže. Původně nacházel bažant v malebné krajině plné volně rostoucí zeleně dostatek klidu a prostoru pro život, hnízdění a výchovu kuřat. Dřevinná vegetace mu zajišťovala bezpečí, kryt a orientaci v krajině. Po vymizení mezí a volně rostoucí zeleně z krajiny začal mizet i bažant. Prostor obývaný bažantem se omezil pouze na okolí obcí a na místa, kde krytina zůstala. Jeho stavy každým rokem klesaly a přibližně v polovině 90. let minulého století došlo ke stabilizaci jeho kmenových stavů, které se pohybují okolo 300 jedinců. Stabilizaci populace bažanta obecného v honitbě Králova Lhota přispělo i zavedení umělého chovu za účelem zazvěřování (viz. Příloha č. 27). V dnešní době bažant stále obývá v honitbě lokality, které mu zajišťují a umožňují jeho životní projevy a potřeby. Jsou to především remízy a remízky umístěné v zemědělské krajině, sady v okolí obcí, rákosiny lemující náhony a jiné vodoteče. Hustota osídlení těchto lokalit bažanty dokazuje, že není zdaleka nereálné navýšení kmenových stavů bažanta obecného ve volné přírodě prostřednictvím ozeleňování krajiny. Oproti tomu lokality charakteru rozsáhlých lánů mají téměř nulové zastoupení této zvěře. Podobně je tomu i v lesnaté části honitby, kde bažanta nalezneme pouze v okrajových křovinách a mlazinách. Důležitým faktorem, který zasahuje do kmenových stavů bažanta je také predační tlak. Podrobnější informace ohledně hospodaření s bažantí zvěří v honitbě Králova Lhota od roku 1990 poskytuje tabulka č. 3 a graf na obrázku č. 4. Do grafu jsem uvedl z důvodu lepší přehlednosti pouze jarní kmenové stavy bažantů počítané k 31. 3. v honitbě. Vzhledem k vypouštění velkého množství kohoutů z umělého chovu by křivka „odstřel“ nebyla objektivní. Znaménko „?“ znázorňuje v tabulce data, která se mi nepodařilo dohledat, jedná se o zazvěřování v letech 1997 – 2002.
- 39 -
Tab. č. 3: JKS a průběh hospodaření s bažantem obecným v honitbě Kr. Lhota Bažant obecný rok
JKS k 31.3
Zazvěření (ks)
Odchyt (ks) Odstřel (ks) kohout slepice
Úhyn (ks)
kohout
slepice
kohout
slepice
1990
103
435
300
300
350
17
30
4
1991
99
475
100
60
166
0
0
15
1992
98
475
50
40
90
0
54
210
1993
40
164
200
150
155
0
65
14
1994
78
296
150
130
157
0
58
15
1995
53
287
80
20
61
0
0
0
1996
38
184
110
50
118
0
0
0
1997
42
132
?
?
271
0
0
0
1998
49
112
?
?
254
0
0
0
1999
52
127
?
?
191
0
0
62
2000
56
128
?
?
221
0
0
8
2001
84
142
?
?
327
0
0
37
2002
88
143
?
?
253
0
0
19
2003
52
124
243
25
211
0
0
15
2004
35
115
210
115
155
0
0
26
2005
42
138
250
20
213
0
0
20
2006
80
236
207
217
149
0
0
28
2007
71
222
30
206
118
0
0
90
2008
60
242
500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08
Počet (ks)
JKS bažant
Rok kohout
slepice
Obr. č. 4: Graf JKS bažanta obecného v honitbě Králova Lhota - 40 -
8.3. Koroptev polní (Perdix perdix) Koroptev polní byla do 50. let minulého století nejhojnější a také nejvíce lovenou drobnou zvěří v honitbě Králova Lhota. Podobně tomu bylo i v okolních mysliveckých sdruženích a na většině území našeho státu. Koroptev polní patří zároveň k nejcitlivějším druhům drobné zvěře a lze ji považovat za důležitého bioindikátora kvality prostředí, v krajině pro ni přirozené. Vzhledem k její náchylnosti na jakékoli negativní změny v jejím biotopu, kterým docházelo v poválečném období, nastal prudký pokles stavů. K téměř k úplnému vymizení koroptve polní v honitbě Králova Lhota přispělo zavedení a intenzivní použití insekticidů, herbicidů a anorganických hnojiv v 70. a 80. letech minulého století. Začátkem 90. let bylo již setkání s koroptví polní v honitbě Králova Lhota ojedinělé. V průběhu dalších let se koroptve polní v honitbě vyskytovaly stále častěji a jejich početní stavy mírně stoupaly. V roce 1998 byl jejich počet v honitbě odhadován na 20 kusů. V letech 2004 a 2005 byly již koroptve poměrně časté a v roce 2005 byl jejich početní stav dokonce 210 kusů. Následovala silná a dlouhotrvající zima na přelomu roku 2005/2006, která značně oslabila populace této zvěře téměř o polovinu. Rodinná hejnka čítající před zimou okolo 8 – 12 jedinců byla na sněhu snadným terčem pro mnohé predátory. Souvislá a vysoká pokrývka sněhu koroptvím znemožňovala přístup k potravě, ptáci byli zesláblí a zdržovali se v okolí zásypů a jiných přikrmovacích zařízení. Koncem zimy čítala rodinná hejnka okolo dvou až pěti jedinců a mnohá zmizela úplně. Stavy koroptve polní v honitbě Králova Lhota toho roku opět poklesli přibližně na 120 kusů. Přesto že v posledních dvou letech je počasí pro koroptve vhodné a kvalita prostředí se mírně zlepšuje, byl početní stav koroptví v roce 2007 pouze 95 kusů. Koroptev polní obývá většinu honitby Králova Lhota, nejčastěji se vyskytuje na podobných lokalitách jako bažant, ale najdeme ji i na rozlehlých polních lánech. V polích vyhledává většinou okraje nebo hranice jednotlivých polních kultur. Lesních celků v honitbě se vyhýbá. Přehled o vývoji početních stavů koroptve polní v honitbě Králova Lhota poskytuje tabulka č. 4 a graf na obrázku č. 5.
- 41 -
Tab. č. 4: Vývoj početních stavů koroptve polní v honitbě Králova Lhota Koroptev polní Rok
Početní stav (ks)
Rok
Početní stav (ks)
1998
20
2003
60
1999
34
2004
111
2000
42
2005
210
2001
51
2006
117
2002
56
2007
95
07 20
06 20
05 20
04 20
03 20
02 20
01 20
00 20
19
19
99
250 200 150 100 50 0
98
Počet (ks)
Koroptev polní
Rok Početní stav
Obr. č. 5: Graf početních stavů koroptve polní v honitbě Králova Lhota
- 42 -
9. VYHODNOCENÍ
FAKTORŮ
OVLIVŇUJICÍCH
DROBNOU
ZVĚŘ V HONITBĚ KRÁLOVA LHOTA 9.1. Predační tlak V honitbě Králova Lhota je ze zvěře dravé srstnaté (šelem) nejhojnější liška obecná (Vulpes vulpes). Vyskytuje se na celém území honitby, ale její odlov je častější v zemědělské krajině, než v lesnaté části honitby. Je tedy pravděpodobné, že se lišky stahují za potravou do polí, kde je také více drobné zvěře. Je známo, že jedna liška by se měla vyskytovat přibližně na 500 ha honitby, což vystačuje k udržení ekologické stability. V honitbě Králova Lhota je v některých letech dle Ročních výkazů o honitbě, stavu a lovu zvěře lovena 1 liška ročně na 150 ha honitby. Na základě toho lze konstatovat, že populace lišek jsou vyšší než by měly být a liška obecná je tedy přemnožená. Liška obecná zastupuje v honitbě důležitou roli zdravotní policie, ale její vysoké stavy ohrožují populace drobné zvěře. Vývoj odlovu lišek od roku 1990 do roku 2007 zachycuje tabulka č. 5 a graf na obrázku č. 6. V grafu je možné sledovat poměrně pravidelné výkyvy ve výši odlovu lišky obecné v honitbě Králova Lhota.
Tab. č. 5: Lov lišky obecné v honitbě Králova Lhota Liška obecná – lov (ks) rok
lov
rok
lov
1990
1
1999
8
1991
1
2000
9
1992
4
2001
24
1993
9
2002
19
1994
13
2003
24
1995
21
2004
28
1996
9
2005
36
1997
1
2006
9
1998
31
2007
21
- 43 -
40 35 30 25
05
06 200 7
20
20
04
2
03
20
20
200
94
93
92
95 199 6 199 7 199 8 199 9 200 0 200 1
19
19
19
1
19
0
199
20 15 10 5 0 199
Počet (ks)
Liška obecná - lov
Rok liška
Obr. č. 6: Graf odlovu lišky obecné v honitbě Králova Lhota
Lov lišek ve sledované oblasti probíhá celoročně, nejúspěšnější je lov na čekané a norováním v umělých nebo přírodních norách za pomocí norníků. Příležitostně se lišky uloví o honech nebo na zimních nátlačkách, v předem obeznaných lečích. Na jaře se někteří členové věnují obeznávání liščích nor a následnému norování liščat, v této době dovede liška napáchat největší škody na drobné zvěři. V grafu na obrázku č. 7 je možné porovnat křivky jarních kmenových stavů zajíce polního a bažanta obecného, které mají téměř shodný průběh s křivkou, která představuje odlov lišky obecné. V grafu můžeme sledovat, že se nejvíce lišek ulovilo v letech, kdy drobná zvěř zaznamenala pokles jarních kmenových stavů. Dále v grafu vidíme, že vždy, když odstřel lišek dosáhl nejvyšší hodnoty, nastal prudký pokles, který se příznivě projevil na navýšení kmenových stavů obou druhů drobné zvěře. Z toho vyplívá, že s rostoucí populační hustotou lišky, klesá populační hustota drobné zvěře a naopak. Vliv vysokého stavu lišek na drobnou zvěř je tedy značný.
- 44 -
Lov lišky obecné v porovnání s JKS zajíce a bažanta 700 600 Počet (ks)
500 400 300 200 100
19
90 199 1 199 2 199 3 19 94 19 95 19 96 199 7 199 8 19 99 20 00 200 1 200 2 20 03 20 04 20 05 200 6 200 7
0
Rok lov liška
JKS bažant
JKS zajíc
Obr. č. 7: Graf odlovu lišky obecné v porovnání s JKS zajíce polního a bažanta obecného v honitbě Králova Lhota
Kuna skalní (Martes foina) se vyskytuje na celém území honitby Králova Lhota, ale její největší výskyt je v okolí lidských obydlí, na nehonebních pozemcích. V současné době je nutné ji obhospodařovat lovem, zákonem stanovená doba lovu je od 1. 11. do 28. 2. V honitbě Králova Lhota je lov nejčastěji uskutečňován při zimní čekané, příležitostně norováním.
Kuna lesní (Martes martes) Červený (2003) popisuje, že se kuna lesní blízkosti lidských sídel vyhýbá a dává přednost rozsáhlejším lesním komplexům. V honitbě Králova Lhota je z důvodu nedostatku větších celků lesa výskyt kuny lesní minimální. Doba lovu je shodná s kunou skalní (1. 11. – 28. 2.).
Jezevec lesní (Meles meles) V minulosti byl výskyt tohoto druhu v honitbě Králova Lhota ojedinělý a stálá populace se vyskytovala pouze v lesní části honitby, v katastru obce Vysoký Újezd.
V posledních letech se tento druh stále více rozšiřuje po celém
území honitby a v současné době jsou známé 4 lokality, kde je výskyt jezevce stálý. Loví se od 1. 10. do 30. 11.
Tchoř tmavý (Mustela putorius) V minulosti byly početní stavy tchoře tmavého na území honitby Králova Lhota vysoké, poté nastal pokles a v současné době je populační hustota tchoře stále nízká. Tchoř tmavý s oblibou osidluje vlhčí biotopy poblíž vodních
- 45 -
ploch i v okolí venkovských lidských sídel. Výlučně polním stanovištím se vyhýbá (Červený, 2003). Důvod poklesu populace tchoře v honitbě Králova Lhota vidím částečně v melioračních činnostech minulého století, které vedly k vysoušení vlhčích lokalit, které byly biotopem tohoto druhu.
Norek americký (Mustela vison) Výskyt tohoto zavlečeného druhu, nebyl v naší honitbě dosud zaznamenán. Důvod lze hledat v nedostatku vodních toků v honitbě. Sousední Myslivecké sdružení hospodařící v povodí řeky Dědiny zaznamenalo jeho výskyt již před několika lety.
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) je rovněž nepůvodní invazně se rozšiřující druh. Červený (2003) uvádí, že na území našeho státu se jeho výskyt poprvé prokázal v roce 1954 a od té doby obsadil většinu území. V honitbě Králova Lhota byl poprvé uloven v roce 2004. Nyní je uloveno již 6 jedinců tohoto druhu. Z ulovených 6 psíků bylo 5 uloveno v okolí rybníka v Králově Lhotě, který je bohatě porostlý rákosem a jeden psík byl uloven v listnatém lese „Tošovská“ v katastru obce Skršice. Tento druh představuje pro drobnou zvěř a celou faunu České republiky i Evropy vážnou hrozbu a lze předpokládat, že jeho početní stavy i nadále porostou. Psík mývalovitý se loví podle zákona celoročně členem myslivecké stráže a mysliveckým hospodářem. Honitba Králova Lhota spadá od letošního roku do oblasti, pro kterou byla udělena výjimka Ministerstva zemědělství ve spolupráci s Krajskou veterinární správou, a na základě této výjimky mohou psíka mývalovitého lovit celoročně všichni členové. Mezi další druhy, které citelně oslabují populace drobné zvěře v honitbě Králova Lhota, patři také toulavé kočky a psi. Ti mohou být loveny za určitých podmínek pouze členem myslivecké stráže a mysliveckým hospodářem. Přehled o odlovu vybraných druhů dravé zvěře srstnaté v honitbě Králova Lhota v období let 1990 až 2008 poskytuje tabulka č. 6.
- 46 -
Tab. č. 6: Lov ostatní zvěře dravé srstnaté v honitbě Králova Lhota Zvěř dravá srstnatá – lov (ks) rok
liška
psík mýv.
kuna
jezevec
1990
1
0
11
0
1991
1
0
9
0
1992
4
0
4
0
1993
9
0
16
0
1994
13
0
28
0
1995
21
0
24
0
1996
9
0
11
0
1997
1
0
21
0
1998
31
0
6
0
1999
8
0
7
0
2000
9
0
9
2
2001
24
0
1
0
2002
19
0
6
1
2003
24
0
10
0
2004
28
2
7
0
2005
36
0
6
1
2006
9
1
5
1
2007
21
3
5
2
Druhou skupinu predátorů tvoří pernaté druhy dravé zvěře. V honitbě Králova Lhota se nejčastěji vyskytuje káně lesní (Buteo buteo). Počet jedinců v honitbě se v posledních letech odhaduje okolo padesáti jedinců. V období zimy je ale početní stav daleko vyšší, neboť je posílen o káňata ze severních oblastí státu i Evropy, kde je vysoká sněhová pokrývka nutí k migraci do nižších poloh. Nepravidelným zimním hostem v honitbě Králova Lhota je také káně rousná (Buteo lagopus). Je to arktický druh, který hnízdí ve Skandinávii a v severozápadním Rusku, kde obývá otevřený terén arktické tundry a leso-tundry. Káně rousná je tažný pták a jeho zimoviště leží ve střední a jižní Evropě (Červený, 2003). Nejčastěji se s ním můžeme setkat od listopadu do března. Při silné invazi může představovat pro drobnou zvěř, zejména pro koroptev polní značnou hrozbu, v posledních letech je ale výskyt kání rousných v honitbě Králova Lhota spíše vzácný.
- 47 -
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) V honitbě Králova Lhota se vyskytuje rovnoměrně několik párů, většinou v blízkosti lesa, nebo větších remízů. V minulosti byl poměrně hojný, ale pro svoje potravní nároky na úkor drobné zvěře byl loven a jeho stavy značně poklesly. Jestřáb lesní je v přírodě cenným zástupcem zdravotní policie a napomáhá k udržení biologické rovnováhy.
Krahujec obecný (Accipiter nisus) se vyskytuje hojně na celém území honitby Králova Lhota. Krahujec obecný nepředstavuje pro drobnou zvěř větší nebezpečí.
Moták pochop (Circus aeruginosus) žije v honitbě pouze v oblastech ryze polního charakteru, lesních porostů se vyhýbá. Nejvíce se vyskytuje v okolí rybníka v Králově Lhotě, kde v rákosových porostech pravidelně hnízdí 3 až 4 páry.
Moták pilich (Circus cyaneus). Stejně jako moták pochop, dává přednost otevřené zemědělské krajině.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus). Je v honitbě Králova Lhota velmi hojná. Za její vysokou početnost vděčíme především ornitologům, kteří ji umístili hnízdní budky téměř na všech stožárech vysokého napětí, ve kterých poštolky každoročně vyvádí svá mláďata.
Výr velký (Bubo bubo) Během 19. a začátkem 20. století, jak uvádí Červený (2003), byly stavy výrů na velké části jeho evropského areálu zdecimovány a místy byl výr zcela vyhuben. Proto byl na mnoha místech úspěšně reintrodukován a jeho ochrana v minulých desetiletích vedla ke stabilizaci jeho populace. Jeho přirozeným biotopem jsou horské a podhorské lesy se skalnatým terénem, kde může bezpečně hnízdit. V dnešní době vyhledává místa s dostatkem vhodných úkrytů a s pestrou nabídkou potravy. Vždy musí mít v dosahu otevřené plochy, které využívá k lovu. Krajina v honitbě Králova Lhota s nedostatkem lesních komplexů a s úplnou absencí skal a lomů, by se dala označit pro život výra jako nevhodná. I přesto odhadujeme v honitbě výskyt minimálně čtyř stálých párů. V lednu, kdy začíná jejich tok, můžeme podle houkání napočítat výrů ještě více. Stálá hnízdiště výra v honitbě Králova Lhota se nacházejí v lesích, náležících do katastru obce Vysoký Újezd a Jílovice. Nepravidelně se vyskytuje i v dubových lesících a větších remízech v celé honitbě. Stavy výrů v honitbě Králova Lhota citelně oslabují populace zejména zaječí zvěře.
Straka obecná (Pica pica) Je v honitbě Králova Lhota nejrozšířenějším druhem z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Straka dává v honitbě přednost otevřené krajině s roztroušenou krajinnou zelení. V posledních letech stále více hnízdí v okolí lidských sídel na vysokých stromech v zahradách a sadech. V honitbě najdeme i hnízda - 48 -
vytvořená ve vrcholové části stožárů vysokého napětí. V lesnaté části honitby se ojediněle vyskytne pouze při okraji lesa. Početní stavy straky obecné rok od roku stoupají a tlumení této ostražité zvěře není jednoduché. Straka obecná má stanovenou dobu lovu od 1. 7. do 28. 2., lov je nejúspěšnější na zimní čekané při újedi, v kryté kazatelně na místech kde mají straky tah. Úlovky na společném honu, nebo při šoulačce jsou vzhledem k její ostražitosti vzácné. Největší škody na drobné zvěři a na většině ostatního ptactva páchají straky na jaře v době hnízdění.
Vrána obecná (Corvus corone) Početní stavy vrány obecné jsou v honitbě Králova Lhota mnohem nižší než straky obecné. Pravidelně v honitbě hnízdí jen několik stálých párů a jedná se pouze o poddruh vránu obecnou šedou (Corvus corone cornix). Vrána obecná je lovnou zvěří se stanovenou dobou lovu od 1. 7. do 28. 2. Vzhledem k jejímu malému výskytu v honitbě Králova Lhota jsou její úlovky ojedinělé. Přehled o odlovu straky obecné a vrány obecné od roku 1990 poskytuje tabulka č. 7 a graf na obrázku č. 8.
Tab. č. 7: Lov straky obecné a vrány obecné v honitbě Králova Lhota Straka obecná a vrána obecná – lov (ks) rok
straka
vrána
rok
straka
vrána
1990
24
0
1999
17
1
1991
17
0
2000
21
3
1992
9
0
2001
6
0
1993
29
0
2002
18
1
1994
18
1
2003
25
0
1995
39
2
2004
28
0
1996
18
0
2005
27
1
1997
17
1
2006
31
0
1998
22
1
2007
21
0
- 49 -
Lov straky obecné a vrány obecné 45 40 Počet (ks)
35 30 25 20 15 10 5 0 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 20 20 20 20 20 20 20 20
Rok straka
vrána
Obr. č. 8: Graf odlovu straky obecné a vrány obecné v honitbě Králova Lhota
Sojka obecná (Garrulus glandarius). V honitbě Králova Lhota se nejvíce vyskytuje v lesní oblasti, ale běžně se s ní potkáme i v otevřené krajině v remízech, křovinách a sadech. Pro drobnou zvěř nepředstavuje sojka obecná zdaleka takové nebezpečí jako straka obecná. V současnosti patří mezi zvěř, kterou nelze lovit.
Krkavec velký (Corvus corax). Přesto že krajina v honitbě Králova Lhota neodpovídá přirozenému biotopu krkavce velkého, jsou jeho stavy každým rokem, hlavně v zimním období, stále vyšší. Padesáti kusová hejna usedající na noc do korun dubů nejsou výjimkou. Červený (2003) uvádí, že v minulosti byl krkavec na velkém území jeho evropského areálu vyhuben. V České republice zahnízdil po sto letech poprvé v roce 1968 v Hukvaldské oboře. V 70. letech hnízdilo na území našeho státu 5 – 10 párů, v 80. letech to bylo již 250 – 400 párů a v současné době je tento počet výrazně vyšší. Jeho přirozeným domovem je lesnatá krajina až po horní hranici lesa. Hnízdění krkavce velkého v honitbě Králova Lhota není zatím prokázáno a jeho stavy v honitbě ve vegetačním období jsou únosné. Začátkem zimy však nastává jejich invaze ze severu a krkavci zde zůstávají často až do dubna, kdy páchají obrovské škody na prvních březnových vrzích zajíců. Tento problém, který bude zcela jistě nabírat na vážnosti, je nezbytné začít řešit. Vhodné by bylo stanovit pro krkavce velkého dobu lovu.
- 50 -
9.2. Nemoci Brucelóza byla v honitbě Králova Lhota prokázána poprvé v roce 2002, kdy u jednoho zajíce (zaječky) byly v krvi (barvě) prokázány protilátky na brucelózu. Zajíc pocházel z katastru obce Skršice. Toho roku mělo myslivecké sdružení naplánovaný odchyt zajíců, který byl z tohoto důvodu zrušen. V následujícím roce 2003 museli být všichni ulovení zajíci vyšetřeny a z ulovených 109 zajíců bylo 7 zajíců pozitivních. Na období následujících dvou let 2004 a 2005 se stala honitba ohniskem nákazy a všichni ulovení zajíci byli vyšetřeni. Nákaza nebyla prokázána u žádného zajíce a honitba tím pádem vypadla z ohniska nákazy. V roce 2005, však byla nákaza prokázána v sousední honitbě Jásenná a honitba Králova Lhota se stala na další 2 roky součástí ochranného pásma. Toho roku byl v honitbě naplánovaný odchyt zajíců, který musel být z tohoto důvodu opět zrušen, a všichni ulovení zajíci museli být vyšetřeni, nákaza v honitbě Králova Lhota nebyla prokázána. V roce 2007 byla nákaza zjištěna opět v honitbě Jásenná. V současné době spadá honitba Králova Lhota do ochranného pásma. V ochranném pásmu se ulovení zajíci vyšetřují vždy po honu sklíčkovou metodou, kterou se prokáže případný výskyt protilátek v barvě ulovených zajíců, kteří jsou nakaženi, nebo přišli s touto nemocí do styku. Pokud se nákaza prokáže, je honitba označena za ohnisko nákazy a barva od všech ulovených zajíců se musí zasílat na vyšetření do laboratoře příslušného veterinárního ústavu.
Tularemie v honitbě Králova Lhota nebyla dosud prokázána, ale jelikož v roce 2007 bylo onemocnění zjištěno v sousední honitbě Librantice, spadá honitba Králova Lhota do ochranného pásma této nemoci a po každém honě musí být všichni ulovení zajíci vyšetřeny. V současné době tedy spadá honitba Králova Lhota pouze do ochranných pásem nemocí brucelóza a tularemie. V ohnisku nákazy brucelózy byla honitba pouze v roce 2002 a 2003. Po každém honu se všichni ulovení zajíci vyšetřují na obě nemoci. Již od roku 2002 není v honitbě povolen odchyt zajíců za účelem zazvěření jiných honiteb, což se v nemalé míře podepisuje i na ekonomické stránce mysliveckého sdružení.
- 51 -
9.3. Počasí Počasí je nejzásadnějším abiotickým faktorem ovlivňujícím stavy drobné zvěře. Dlouhodobé extrémní poklesy teplot hluboko pod bod mrazu často způsobují zásadní snížení populací drobné zvěře (Červený, 2003). Silná zima nastala v České republice v zimní sezoně 2005/2006, kdy v honitbě Králova Lhota přesáhly ztráty na koroptvi polní celkovou výši ročního přírůstku. Stejně jako extrémní zimy, tak i dlouhotrvající letní sucha nebo jarní deštivé počasí v době líhnutí bažantích a koroptvích kuřat zásadně zasahuje do početnosti drobné zvěře. Drobné zvěři nejlépe vyhovuje mírná zima, střídavé jarní počasí a teplé léto s dostatkem srážek, v takových letech může nastat i vzestup početních stavů drobné zvěře v honitbě.
9.4. Voda v krajině Na většině území honitby Králova Lhota je vodních zdrojů nedostatek. V honitbě se nachází 5 stojatých vodních ploch (rybníků). Dva malé rybníky jsou v lesnaté části honitby v katastru obcí Vysoký Újezd a Jílovice, další dva nové rybníky byly vybudovány v okolí obce Výrava a jeden větší rybník se nachází v katastru obce Králova Lhota (viz. Příloha č. 13). V honitbě neprotéká žádná řeka, pouze „Hatecký“ a „Malostranský“ potok. V roce 2007 byl vybudován poblíž obce Jílovice poldr (záchytná hráz), (viz. Příloha č. 23) a v plánu má ještě tato obec výstavbu nového rybníku přímo v honitbě. Kolem všech vodních zdrojů v honitbě Králova Lhota můžeme sledovat mnohem větší biodiverzitu než v okolí a i početní stavy drobné zvěře jsou zde vyšší. Myslivecké sdružení má dále v plánu po souhlasu vlastníků pozemků a příslušných obecních úřadů odtrubnění a ozelenění některých melioračních kanálů, v místech kde je dostupné vody nedostatek.
- 52 -
9.5. Antropogenní faktory 9.5.1. Zemědělství Zemědělská krajina spolu s mírnými klimatickými podmínkami na území honitby Králova Lhota poskytovala v minulosti drobné zvěři ideální prostředí pro život, což vedlo k velkému nárůstu početních stavů této zvěře. Rozvoj intenzivního zemědělství a zemědělské techniky dal vzniku velkoplošnému hospodářství. Tento způsob se však projevil negativně a trvale narušil stabilitu krajiny. Drobná zvěř v honitbě Králova Lhota byla těmito zásahy člověka ovlivněna snad nejvíce, což se projevilo na prudkém poklesu početních stavů bažanta a zajíce a koroptev polní byla téměř vyhubena. Současné velkoplošné zemědělství drobné zvěři stále nepřeje a je největším činitelem, který ji nedovoluje rozmnožení do vyšších početních stavů. Většina zemědělských činností v honitbě je pro drobnou zvěř negativní a často přináší i velké škody na zvěři. Na jaře, kdy dochází k vláčení polí, vznikají první ztráty na březnových vrzích zajíců, kosení pícnin v období května a června přináší další oběti nejen na drobné zvěři, ale i na zvěři srnčí. V honitbě Králova Lhota je často pěstovanou plodinou tolice vojtěška, jejíž husté porosty brzy z jara lákají množství zvěře. Vojtěška je zvěří oblíbenou potravou, a tyto husté porosty zvěř ráda využívá také ke hnízdění nebo kladení mláďat. Mezi další zemědělské činnosti, které negativně ovlivňují zvěř a její životní prostředí patří aplikace různých chemických látek na zvýšení produkce. Použití chemických přípravků na polích je činností téměř celoroční s výjimkou zimy. Drobná zvěř touto cestou přichází o množství cenné rostlinné i živočišné potravy. Chemizace se rovněž negativně projevuje i na celkovém zdravotním stavu zvěře.
9.5.2. Rekreační aktivity Mezi rekreační aktivity v honitbě Králova Lhota řadím veškeré mimo-produkční využívání krajiny. Jedná se o různé druhy sportů nebo zájmů vázaných na přírodu a ve většině případů se tyto aktivity na zvěř a její životní prostředí projevují negativně. Nejzávažnějším problémem je v posledních letech v honitbě Králova Lhota používání terénních motocyklů a čtyřkolek, které jsou pro zvěř velmi stresující. Mezi
- 53 -
další rekreační aktivity v honitbě patří projížďky na koních, vycházky lidí se psy a cyklistika mimo hlavní komunikace.
9.5.3. Automobilová doprava Automobilovou dopravou dochází především k přímým ztrátám na zvěři. Ke střetu vozidel se zvěří dochází celoročně, ale nejčastěji koncem jara, kdy je častou obětí dopravy dospívající zvěř drobná a bažantí slepice. V honitbě Králova Lhota je nejčastěji zabitou zvěří na silnicích zajíc. I přesto že na většině území honitby není automobilová doprava natolik intenzivní, jsou ztráty na drobné zvěři poměrně velké. Dalším negativním faktorem pro myslivost a zvěř v honitbě Králova Lhota, je budování zpevněných asfaltových komunikací přímo v honitbě, místo starých polních cest (viz. Příloha č: 16). Jedná se o projekt obce Výrava ve spolupráci s Evropskou unií. Nově vzniklé komunikace usnadní zemědělcům příjezd k jejich pozemkům, ale riziko střetu se zvěří se tímto zvyšuje.
- 54 -
10. PÉČE O DROBNOU ZVĚŘ V HONITBĚ KRÁLOVA LHOTA 10.1. Výsadba krajinné zeleně Honitba Králova Lhota je honitbou ryze polní, kde zastoupení polní půdy dosahuje téměř 90 % a lesní půda zaujímá pouhých 7 % výměry honitby. Ve vegetační sezóně má drobná zvěř množství libovolného krytu po celé honitbě a soustřeďuje se převážně v polích, kde nachází také potravu. S příchodem sklizňových prací koncem léta a začátkem podzimu, se zvěři radikálně změní její biotop, sníží se krytové možnosti a potravní nabídka a drobná zvěř, zejména bažant migruje do míst poskytujících úkryt. Jsou to především remízy, pásy křovin, okraje lesů a příkopy s dostatkem břehového porostu (rákosiny). Těchto lokalit je v honitbě Králova Lhota stále nedostatek a mnohé biotopy byly již vlivem člověka pozměněny, narušeny nebo zničeny a přestaly být pro zvěř atraktivní. Jedním z těchto zásahů do krajiny je i rozrůstající se zástavba v okolí obcí. Myslivecké sdružení se proto v posledních letech zabývá výsadbou nových remízů, alejí a rozptýlené zeleně a také obnovou starých remízů v honitbě. Nové remízy jsou zakládány na neúrodných a nevyužívaných plochách, k čemuž je zapotřebí nejprve získat příslušné povolení a souhlas vlastníka pozemku. V honitbě Králova Lhota je v současné době založeno několik nových remízů a stromořadí, z nichž některé již plní své funkce. Mezi odrůstající remízy, které již drobná zvěř využívá, patří např. výsadby kolem rybníka „U vrbiček“ a na „Mrštníku“ (viz. Příloha č. 20 a 17). V roce 2006 a 2007 byla provedena výsadba nového remízu na „Hřibečnici“ (viz. Příloha č. 18) a v letošním roce 2008 byl vysázen nový remízek na poldru (viz. Příloha č. 23). Dále bylo provedeno vylepšení starých remízů výsadbou borovice lesní na „Výrovce“ a na „Chřibech“ (viz. Příloha č. 21). Rovněž bylo uskutečněno ozelenění příkopu na „Hřibečnici“ (viz. Příloha č. 24) a podmáčené lokality u obce Libřice vrbovými kůly. Do budoucna jsou již vytipované nové lokality vhodné pro nové výsadby (viz. Příloha č. 25).
- 55 -
10.2. Ostatní péče o drobnou zvěř v honitbě Králova Lhota V období nouze, které začíná sklizňovými pracemi na polích koncem léta a končí na jaře, je nezbytné zvěř přikrmovat. Přikrmování v období podzimu je důležité (hlavně u bažanta), aby se zvěř v honitbě udržela a navykla si na přikrmovací zařízení. Bažantí zvěř je v honitbě Králova Lhota přikrmována pomocí tradičních zásypů, které jsou v honitbě vybudovány na lokalitách, kde se bažanti mimo vegetační období zdržují. Nejčastěji je to v remízech, kde může zvěř v případě nebezpečí včas utéci do krytu. Vyšší otevřená část zásypu by měla směřovat na jih a jednotlivé nohy zásypu je účinné spojit latěmi, čímž vytvoříme oplůtek zabraňující vybírání krmiva od zvěře srnčí. Z jadrných krmiv jsou bažantům předkládány obilné plevy s příměsí pšenice a kukuřičného zrna. Z dužnatých krmiv se bažantům předkládá převážně cukrová řepa a jablka. Pro zajíce je v honitbě vybudována síť krmelečků, do kterých je jim předkládáno krmivo objemové (kvalitní seno), jadrné (ječmen) a dužnaté (řepa, jablka atd.) a také sůl. Koroptve jsou přikrmovány jadrným krmivem společně s bažanty v zásypech, a pokud se vyskytne hejnko v místě, kde zásyp není, je pro ně postavena koroptví bouda nebo rohatina z chvojí, která je na jaře opět zrušena. Veškerá krmná zařízení je nutné vždy po skončení období přikrmování vyčistit a vydezinfikovat. Ke konci zimy probíhá v honitbě sčítání zvěře. Při pravidelných pochůzkách honitbou a na čekané si hospodář a členové MS zajistí přehled o početních stavech drobné zvěře v jednotlivých úsecích honitby. Jarní sčítání v podobě hromadné pochůzky honitbou se z důvodu objektivity a plašení zvěře neosvědčilo. V období května a června, kdy na polích probíhá kosení pícnin, provádí členové MS vyhánění a plašení zvěře z porostů. Osvědčila se i kombinace optických, zvukových a pachových zradidel. I přes to jsou ztráty na drobné zvěři v tomto období značné. Je rovněž nezbytné dle doby lovu tlumit dravou zvěř. Odměnou za vykonanou práci pro zvěř a její životní prostředí, je v měsících listopadu a prosince naplánováno 6 až 7 společných honů na drobnou zvěř. Bažant se zpravidla loví na všech honech ve všech lečích, zajíc pouze na 2 až 3 honech v prosinci a jen v některých dostatečně zazvěřených lečích. Slabinou mysliveckého sdružení je nedostatek zvěřních políček, do budoucna by bylo jistě vhodné úživnost honitby tímto způsobem zvyšovat. Rovněž by nebylo marné najít se zemědělskými podniky společnou cestu pro zavedení biopásů.
- 56 -
11. DISKUZE Cílem této bakalářské práce bylo vyhodnotit vývoj početních stavů vybraných druhů drobné zvěře, a to zajíce polního, bažanta obecného a koroptve polní na území honitby Králova Lhota v průběhu let 1990 až 2008. Při řešení této problematiky jsem čerpal informace od různých autorů odborné, převážně myslivecké literatury. Cenným podkladem mi byla i sdělení mysliveckého hospodáře a některých myslivců. V minulém století došlo v přírodě k prudkému poklesu stavů drobné zvěře, což výrazně ovlivnilo praktickou stránku většiny mysliveckých sdružení. Hledáním příčiny tohoto poklesu se zabývala celá řada myslivců a vědců, kteří své výsledky zveřejnili v mnohých odborných publikacích. Téměř všichni autoři se shodují, že hlavní příčinou bylo zavedení intenzivního zemědělství. Příčin, které pokles drobné zvěře zavinily, je mnoho, ale lze konstatovat, že všechny vycházejí právě ze zemědělství. Hromas (2000) popisuje jako největší příčinu blokaci honů a vymizení mezí a rozptýlené krajinné zeleně. S tímto lze jistě souhlasit. Když zjišťuji od pamětníků mysliveckého sdružení Králova Lhota, kde všude byly dříve meze a polní cesty s dostatkem keřů a stromů, tak souhlasím s tím, že příčinu lze hledat hlavně zde. Toto dále potvrzuje i to, že na místech v honitbě, které drobné zvěři vyhovují, jako jsou remízy a křoviny, je drobné zvěře, v tomto případě bažantí, dostatek. Otázkou pro mě ale nadále zůstává, proč se bažantí zvěř již nevyskytuje v lesích, kde byla dříve natolik hojná a dokonce zde i hnízdila. Vždyť les oproti zemědělské krajině žádnou změnou neprošel. Hendrych (1966) popisuje, že bažant český (bezobojkový) vlivem křížení téměř vymizel a současní bažanti jsou spíše polní než lesní a dokonce přestávají hřadovat a stávají se pak snadnější kořistí pro mnohé nepřátele, hlavně pro lišku. Blüchel (2004) rovněž uvádí, že současný bažant je míšenec, který vznikl vlivem chovatelských záměrů v bažantnicích, aby lépe létal. Křížený bažant má ale sklony k toulání, ztrácí hnízdní instinkty a je méně ostražitý vůči dravcům a šelmám. Další příčina poklesu drobné zvěře spojená se zemědělstvím je chemizace. Červený (2003) popisuje, že ve druhé polovině 20. století bylo tímto způsobem postiženo mnoho živočišných druhů, a to zhoršením zdravotního stavu, poruchami reprodukce, metabolismu a snížením životaschopnosti mláďat. Od roku 1937 do roku 1990 se
- 57 -
spotřeba průmyslových hnojiv na našem území zvýšila v průměru 20x a spotřeba dusíkatých hnojiv 30x. Červený (2003) dále uvádí, že při vyšetření populace zajíců bylo v 36 % zjištěno postižení plic, v 64,5 % poškození jater, v 37 % poškození ledvin a v 13,4 % došlo k odumření plodů. Zde lze hledat příčinu ve snížení imunity zvěře a následném šíření nemocí, v tomto případě brucelózy a tularemie. Další příčinou je bezpochyby rozvoj zemědělské techniky. Při kosení pícnin současnou mechanizací je téměř nemožné mláďata zajíců a bažantí hnízda v hustých porostech zachránit. Podle Červeného (2003) tvoří ztráty na drobné zvěři při kosení pícnin 30 až 50 % z celkového přírůstku mláďat. Představme si, o kolik by tedy bylo v honitbě více zvěře, kdyby tyto ztráty nebyly, nebo byly alespoň mnohem nižší. Drobnou zvěř v nemalé míře ovlivňuje i predační tlak. Hlavním nepřítelem drobné zvěře je liška, jejíž populace na základě odlovu rostou. Většina autorů popisuje hlavní příčinu navýšení lišek v orální vakcinaci proti vzteklině. Částečně lze hledat příčinu i v současném zemědělství, kdy v ohromných lánech monokultur jsou lišky v bezpečí, mnohdy až do zimy a jejich tlumení je proto velmi obtížné. Dalších příčin je jistě ještě mnoho a většinou spolu souvisí. Drobná zvěř již zkrátka nenachází ve svém přirozeném životním prostředí vlivem člověka vhodné životní podmínky a bohužel v dnešní době nelze očekávat, že by se situace výrazně zlepšila. Zůstává tedy na myslivcích a na mysliveckých sdruženích, aby zachovali poslední zbytky biotopů drobné zvěře a pokud možno vytvořili nové atraktivní lokality, na kterých lze udržet populace této zvěře i pro další generace.
- 58 -
12. ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo vyhodnotit vývoj početních stavů vybraných druhů drobné zvěře, a to zajíce polního, bažanta obecného a koroptve polní na území honitby Králova Lhota v průběhu let 1990 až 2008. Chov drobné zvěře jak na Opočensku, tak i v honitbě Králova Lhota, má své hluboké tradice. O příhodných podmínkách pro chov bažanta v této oblasti svědčí i to, že zde byla v minulosti vybudována bažantnice Mochov. Po zavedení zemědělské velkovýroby se však situace poněkud zhoršila a početní stavy drobné zvěře poklesly. Množství a intenzita negativních faktorů působících na drobnou zvěř v současnosti je značná a má vzrůstající tendenci. Nicméně při zpracovávání této bakalářské práce zjišťuji, že stavy drobné zvěře v honitbě Králova Lhota v posledních 5 letech mírně vzrostly, což mě přivádí k závěru, že chov této krásné zvěře má šanci být zachován i do budoucna.
- 59 -
13. SUMMARY Aim those baccalaureate work was evaluate development establishment select type change animals, namely brown hare, ring-necked pheasant plus gray partridge on territory shooting Králova Lhota over the years 1990 as far as 2008. Breeding change animals how on Opočensku, so and in shooting Králova Lhota, has its deep tradition. O timely conditions for breeding pheasant in this area witness and it, that the here was in former times constructed pheasantry Mochov. After introduction agricultural mass production however situation somewhat worsen plus establishment change animals declined. Quantity plus intensity negative factors applied on minute animals presently is considerable plus has on the increase tendency. Nevertheless at working those baccalaureate work I gather, that the construction sequence cases change animals in shooting Králova Lhota over the last 5 years gently grown, which me send berserk to close, that the breeding those beautiful animals has chance be well - kept and into the future.
- 60 -
14. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PODKLADŮ 1. BLÜCHEL, K., G. (2004) Lov, Slovart 2. ČERVENÝ, J. a kol. (2003): Encyklopedie myslivosti, Ottovo nakladatelství, Praha 3. HÁJEK, K. (1969): Krásy myslivosti, Orbis, Praha 4. HRABÁK, R., PORUBA, M. (2005): Les, AVENTINUM s.r.o. 5. HROMAS, J. (2000): Dřeviny pro včely a zvěř, Matice lesnická, Písek 6. HROMAS, J. a kol. (2000): Myslivost, Matice lesnická, Písek 7. JELÍNEK, R. (2006): Posuzování věku ulovené a uhynulé zvěře, (prezentace), MZLU LDF Brno 8. Kolektiv autorů (1966): Myslivost, SZN, Praha 9. Krajská veterinární správa pro Královéhradecký kraj (2008): Nařízení mimořádných veterinárních opatření tularemie zajíců a brucelózy zajíců 10. LEVÝ, E. (2007): Ekonomika intenzivních chovů pernaté zvěře u lesů Hluboká nad Vltavou a.s., Diplomová práce, MZLU Brno 11. MARTINOVSKÝ, J., POZDĚNA, M. (1987): Klíč k určování stromů a keřů, SPN, Praha, 12. MIKULA, A. (1954): Život naší zvěře, SZN, Praha 13. MÍKOVÁ, T., VOŽENÍLEK, V. (2007): Atlas podnebí Česka, ČHMÚ, Praha 14. MOTTL, S. a kol. (1964): Myslivecká příručka, SZN, Praha 15. MS Králova Lhota: Roční výkazy o honitbě, stavu a lovu zvěře 1990 – 2008, (kopie) 16. PÁV, J. (1981): Choroby lovné zvěře, SZN, Praha 17. SUCHOMEL, J. (2007): Ekologie lesa, (prezentace), MZLU LDF Brno 18. ŠTĚPÁNEK, Z. a kol. (2001): Penzum, Základy znalostí z myslivosti, Druckvo – tisk, Praha 19. TREKSA, J. (2008): Zápis z výroční schůze MS Králova Lhota 20. VERMEULEN, N. (1998): Encyklopedie stromů a keřů, Rebo Productions, Praha. 21. ŽALMAN, J. (1949): Základy myslivosti, Rovnost, Brno
Internet: 1. http://www.mapy.cz
- 61 -
15. SEZNAM TABULEK Tab. č. 1: Charakteristiky klimatické oblasti W2 Tab. č. 2: JKS a průběh hospodaření se zajícem polním v honitbě Králova Lhota Tab. č. 3: JKS a průběh hospodaření s bažantem obecným v honitbě Kr. Lhota Tab. č. 4: Vývoj početních stavů koroptve polní v honitbě Králova Lhota Tab. č. 5: Lov lišky obecné v honitbě Králova Lhota Tab. č. 6: Lov ostatní zvěře dravé srstnaté v honitbě Králova Lhota Tab. č. 7: Lov straky obecné a vrány obecné v honitbě Králova Lhota
16. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1: Graf přehledu zastoupení výměr pozemků v honitbě Králova Lhota Obr. č. 2: Graf přehledu zastoupení výměr pozemků v bažantnici Obr. č. 3: Graf JKS zajíce polního v honitbě Králova Lhota Obr. č. 4: Graf JKS bažanta obecného v honitbě Králova Lhota Obr. č. 5: Graf početních stavů koroptve polní v honitbě Králova Lhota Obr. č. 6: Graf odlovu lišky obecné v honitbě Králova Lhota Obr. č. 7: Graf odlovu lišky obecné v porovnání s JKS zajíce polního a bažanta obecného v honitbě Králova Lhota
- 62 -
17. SEZNAM PŘÍLOH 1. Fotografické přílohy Příloha č. 5: Smrkový remíz „Ráj“ Příloha č. 6: Smíšený remíz „U vrbiček“ Příloha č. 7: Keřovitý remíz „Výrovka“ Příloha č. 8: Remízky Příloha č. 9: Břehové porosty Příloha č. 10: Ovocné sady v honitbě Příloha č. 11: Polní cesty Příloha č. 12: Solitéry Příloha č. 13: Rybník Příloha č. 14: Zemědělská krajina Příloha č. 15: Lesnatá část honitby Příloha č. 16: Zpevněné komunikace v honitbě Příloha č. 17: Výsadba nového remízu na „Mrštníku“ Příloha č. 18: Výsadba nového remízu na „Hřibečnici“ Příloha č. 19: Zalesnění bývalého písníku Příloha č. 20: Odrůstající listnatý remíz „U vrbiček“ Příloha č. 21: Vylepšení starých remízů na „Chřibech“ a na „Výrovce“ Příloha č. 22: Odrůstající výsadby liniové zeleně Příloha č. 23: Výstavba poldru v roce 2004 Příloha č. 24: Ozelenění břehu vrbovými kůly v roce 2008 Příloha č. 25: Lokality vhodné pro další výsadby Příloha č. 26: Krmeleček pro zajíce Příloha č. 27: Zařízení pro odchov bažantích kuřat Příloha č. 28: Výřad honu v Králově Lhotě (8. 12. 2007) 2. Mapové přílohy Příloha č. 1: Rozšíření sledovaných druhů drobné zvěře Příloha č. 2: Oblasti chovu drobné zvěře Příloha č. 3: Zakreslení hranic honitby Králova Lhota Příloha č. 4: Zakreslení hranic bažantnice
- 63 -
