MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta lesnická a dřevařská. Ústav nauky o dřevě

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta lesnická a dřevařská

Ústav nauky o dřevě

Dendrochronologické datování kostela sv. Bartoloměje v obci Vlčice

Bakalářská práce

2009

Rostislav Janek 1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Dendrochronologické datování kostela sv. Bartoloměje v obci Vlčice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 23.04.2009

Rostislav Janek 2

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu své bakalářské práce Ing. Tomáši Kolářovi za ochotu, odborné vedení a cenné rady poskytnuté při vypracování této práce a všem, kteří mi pomohli získat dostatečné množství potřebných informací pro řešení daného úkolu. Zejména chci poděkovat Ing. Evě Pulkrtové z Národního památkového ústavu, Ing. Michalu Rybníčkovi, Ing. Michalu Kloiberovi. Zároveň chci vyslovit poděkování svým rodičům a přítelkyni za podporu při studiu, obětavou pomoc a trpělivost. 3

Janek R., Dendrochronologické datování kostela sv. Bartoloměje v obci Vlčice Abstrakt Předmětem této bakalářské práce je pomocí dendrochronologické analýzy určit stáří

dřevěných

stavebních

konstrukcí

barokního

kostela

sv.

Bartoloměje

v severomoravské obci Vlčice. Práce popisuje standardní dendrochronologické postupy při odběru vzorků, jejich úpravě, měření a datování. Porovnáním průměrné letokruhové křivky se standardní chronologií pro danou dřevinu se určí stáří jednotlivých částí konstrukce. Zjištěné letopočty byly porovnány s dostupnými literárními údaji o této kulturní památce. Práce byla doplněna o anatomické určení druhu použité dřeviny na základě vyrobených mikroskopických preparátů. Vzhledem k tomu, že dochované historické spisy jsou neúplné, výsledky provedeného průzkumu nám upřesňují nebo odkrývají nejasný stavební a historický vývoj této kulturní památky, a také lépe vyjadřují jeho historickou hodnotu.

Klíčová slova: dendrochronologie, kostel, Vlčice, dub, jedle,

Janek R., Dendrochronological dating of church in the village Vlcice

Abstract The purpose of this final thesis is to date, with the help of dendrochronological analysis, the age of the wooden roof construction of the Baroque church St. Bartholomew in the northmoravian village of Vlcice. The work describes the standard dendrochronological procedures for sampling, their treatment, measurement, and dating. By comparing the average annual ring curve with the standard chronology for the type of trees, the age of the individual parts of the construction was determined. The found eras were compared with available data from literary sources about this

cultural

monument. This work was complemented by the species of trees based on results of microscopic preparations. Since the surviving historical documents are incomplete, the results of the research shows not only the vague construction and historical development of this cultural monument, but also validates its historical value. Key words: dendrochronology, church, Vlčice, oak, fir 4

Obsah 1. Úvod

7

2. Cíl práce

9

3. Literární přehled

10

3.1 Kostel

10

3.1.1 Historie kostelů

11

3.1.2 Obec Vlčice

12

3.1.2.1 Popis a stavební historie kostela sv. Bartoloměje

14

3.2 Historické dřevěné krovy

15

3.2.1 Hambalkové krovy s ležatými stolicemi

17

3.3 Dendrochronologie

19

3.3.1 Pojem dendrochronologie

19

3.3.2 Historie dendrochronologie

20

3.3.3 Dendrochronologické datování

22

3.3.4 Standardní chronologie

23

3.3.5 Dřeviny v dendrochronologii

24

3.3.5.1 Jedle

24

3.3.5.2 Dub

25

4. Metodika

26

4.1. Identifikace druhu dřeva

26

4.2 Dendrochronologická analýza

26

4.2.1 Odběr vzorků

26

4.2.2 Příprava vzorků

27

4.2.3 Měření vzorků

27

4.2.4 Křížové datování vzorků

28

4.2.5 Statistické výpočty využívané v programu PAST 2000 pro účely dendrochronologického datování

29

5. Materiál

33

5.1 Popis jednotlivých dřevěných konstrukcí v kostele sv. Bartoloměje

33

6. Výsledky

37

6.1 Identifikace druhu dřeva

37

6.2 Dendrochronologické datování

39

6.2.1 Jedlové dřevo

39 5

6.2.1.1 Krov nad hlavní lodí

39

6.2.1.2 Krov věže - zvonová stolice

40

6.2.2 Dubové dřevo

42

6.2.2.1 Krov věže - malá zvonová stolice

42

7. Diskuze

44

8. Závěr

46

9. Použitá literatura

47

10. Summary

49

6

1. Úvod Každá stavba má svoji historii, své tajemství. Z dochovaných historických spisů je možné se dozvědět něco o její minulosti, kdy byla postavena, kdy a v jaké míře byly provedeny opravy, nebo kdo se na její opravě podílel. Pokud jsou však historické prameny neúplné, nezbývá, než si informace pouze domýšlet. Člověk si buduje svá obydlí již tisíce let. Zpočátku se jednalo především o budovy obytné, sloužící pro soukromé účely. Postupem času lidé začali budovat stavby rozsáhlejšího charakteru, určené pro veřejnost. Jednou z nejvýznamnějších takových staveb je kostel. Kostel je již od středověku místem setkávání křesťanů a slouží především k náboženským účelům. Zpočátku lidé vykonávali bohoslužby ve svých domech, s rozvojem kostelů se bohoslužby přesunuly do těchto staveb. Obřadu se proto mohlo zúčastnit mnohem více lidí. Došlo tak k výrazné změně v každodenním životě člověka. Stejně jako každá stavba i kostel prochází určitým vývojem. V každé vývojové etapě je charakterizován prvky daného architektonického slohu. Nejinak je tomu i u kostela ve Vlčicích. V převážné míře se kostely stavěly zděné. V některých krajích, kde nebyly vhodné podmínky, církev povolila stavbu i dřevěných kostelů. Některé dřevěné stavební prvky zůstávají i ve zděných kostelech zachovány, jako jsou stropní trámy, podlahy, krovy, schody, ale také interiérové vybavení jako nábytek, sochy apod. (www.rozhlas.cz). Široké použití dřeva dokazuje jeho jedinečnost. Pro své příznivé mechanicko – fyzikální vlastnosti a lehkou zpracovatelnost, bylo používáno nejen jako stavební materiál pro konstrukce krovů, stropní trámy, hrázdění, ale také pro výrobu nábytku a uměleckých předmětů. Dřevo se tedy objevuje téměř ve všech lidských oborech. Převážná většina historických dřevěných stavebních konstrukcí v České republice je vyrobena z jehličnatého dřeva. Dřevo z listnáčů (takřka výhradně z dubu) se vyskytuje zřídka. Existují však některé typy konstrukcí např. zvonové stolice, ve kterých dubové dřevo naopak převažuje (Rybníček2007). Jak již bylo výše zmíněno, bez úplných historických spisů je historie objektů nejasná. K doplnění informací může posloužit v poslední době stále více rozšířená vědní disciplína dendrochronologie. Dendrochronologie je metoda založena na měření šířek letokruhů a slouží pro přesné a spolehlivé určení stáří jednotlivých prvků staveb (Douglas 1935). Vzniklá letokruhová řada je porovnávána se standardní chronologií.

7

Standardní chronologie vzniká postupným překrýváním letokruhových sekvencí směrem do minulosti (Rybníček2003). Vzhledem k tomu, že dřevěná konstrukce kostela sv. Bartoloměje obsahuje množství

archaických

prvků,

doporučuje

se

zjistit

její

skutečné

stáří

dendrochronologickým datováním. Celkově jde o pozoruhodné tesařské dílo, zasluhující zvláštní pozornost při opravě. Práce se stane důležitým podkladem pro stavebně technický průzkum, který bude bezpodmínečně nutné zpracovat před plánovanou rekonstrukcí této kulturní památky (Kloiber 2008).

8

2. Cíl práce Cílem této práce bylo pomocí vědního oboru dendrochronologie zjistit přesné stáří dřevěných prvků stavebních konstrukcí barokního kostela v obci Vlčice. Zjištěné výsledky

byly

následně

porovnány

s dostupnými

historickými

údaji.

Dendrochronologická analýza se v současné době již běžně používá ke stanovení stáří historických objektů. Vzhledem k tomu, že dochované historické prameny jsou neúplné, výsledky provedeného průzkumu pomohly odkrýt nejasný stavební a historický vývoj této památky.

9

3. Literární přehled 3.1 Kostel

Kostel, též chrám páně (latinsky castellum) je jednou z nejvýznamnějších církevních staveb, která se používá od 4. století pro veřejné křesťanské bohoslužby. Nahradil tak raně křesťanské bohoslužby v soukromých domech, synagogách aj. Jeho význam byl však nesrovnatelně větší i v každodenním životě. Výraznou měrou se rovněž podílel na obrazu vesnického sídla a krajiny vůbec. Starší tribunové kostely stávaly na návrších ve vazbě na venkovské a panské sídlo. Později byly kostely budovány přímo v návesním prostoru obce. Stavby kostelů již většinou spadají do oficiální architektury. Některé z církevních (sakrálních) staveb je možné zařadit i do okruhu lidové architektury (cs.wikipedia.org). Některé kostely bývají pojmenovány jiným názvem, který přesněji specifikuje, o jaký druh kostela se jedná, jako například katedrála, bazilika, klášterní kostel, poutní kostel, kaple a farní kostel (cs.wikipedia.org). Běžným půdorysem kostela bývá kříž. Na tomto půdorysu, nad jeho středem, může být vystavěna také kupole coby symbol otevřeného nebe. Dalším z klasických půdorysných schémat bývá kruh, symbol věčnosti a společenství křesťanů kolem jednoho stolu (viz též rotunda). Kostel je (až na vyjímky) orientován od západu (vchod) směrem k východu (oltář), neboť druhý příchod Krista v soudný den má přijít z východu. Kostel má přijímat první a poslední sluneční paprsky. Před čtením bible se tato nese doleva, tedy z jihu na sever. Jih značí plnost a nadpřirozený jas, sever je symbolem chladu a tmy. Slovo Boží tedy přichází ze světla a proniká tmou (cs.wikipedia.org). Kostel je rozdělen do několika částí. Vstupní portál odděluje vnitřní duchovní prostor od vnějšího konzumního světa. Vstupní brána bývá bohatě zdobená či jinak výrazná, aby na člověka při průchodu zapůsobila. Branou se vchází do posvátného prostoru. Věž směřuje od země vzhůru k nebi. Evokuje spojení posvátného prostoru kostela s nebem. Další částí je hlavní loď, presbytář a sakristie (cs.wikipedia.org).

10

3.1.1 Historie kostelů

Potřeba křesťanské architektury vyrostla z pravidelných setkávání prvních křesťanů v soukromých domech. V okamžiku, kdy velikost jednotlivého společenství přerostlo soukromé prostory, v nichž se scházelo, začaly se stavět budovy přímo určené k bohoslužbě. První křesťané byli obyvatelé Palestiny, kteří jakožto židé byli uvyklí bohoslužbě v jeruzalémském chrámu a týdenní bohoslužbě v místních synagogách. O vzniku synagogy není mnoho známo, avšak zřejmě se vyvinula z veřejné židovské bohoslužby během babylonského vyhnanství v 6. století př. Kr. V této praxi pokračovali i první křesťané, avšak po zničení jeruzalémského chrámu během první židovské války roku 70 došlo k oddělení synagogy a církve. Ve 4. století došlo k rozmachu církevní architektury, která se stala vzorem pro další staletí a zanechala v chápání křesťanského kostela stopu dodnes (cs.wikipedia.org). V západní Evropě se během středověku zformovaly architektonické podoby kostelů do několika výrazných stylů. Románský sloh, jenž pracuje s prostým půlkruhovým obloukem. Své pojmenování čerpá z antického Říma. Vzhled románských kostelů je prostý, stěny nejsou prozatím příliš zdobeny. Gotický sloh, jenž se vyznačuje vybroušeným architektonickým umění, a který užívá jako základního prvku lomený oblouk. Tento styl je příznačný zvláště pro katedrály. Vzhled gotických kostelů je vznešený a přivádí pohled do výše, užití nového druhu kleneb umožnilo též stavby ještě odvážnější a strukturovanější. Pro gotické kostely jsou také příznačné malované stěny, bohatá oltářní a sochařská polychromovaná výzdoba a vysoké mnohobarevné vitráže (cs.wikipedia.org). Počátky renesance jsou obvykle kladeny do severní Itálie na přelomu 13. a 14. století. Její kolébkou bylo jednoznačně město Florencie. Renesanční architekti se opět inspirovali antickými stavbami, jejich souměrností, jednoduchostí a pravidelností proporcí. Důležité je také zachování lidského rozměru u staveb světských. Renesanční architektura se tedy odlišuje od gotiky svým uzpůsobením. Dílo už nemá funkci obrannou, ale spíše reprezentativní. Objevují se nové typy staveb, jako městské paláce a městské i předměstské vily. Vedle kamene se začaly užívat v mnohem větším množství materiály jako mramor a cihly. Hojně se uplatňuje sloupořadí, klenba a kupole a

11

schodiště se stává samostatným architektonickým prvkem. Vzniká nový druh výzdoby fasády, zvaný sgrafito (cs.wikipedia.org). Baroko je honosný umělecký sloh, který vznikl koncem 16. století v Itálii. Do ostatních evropských zemí, kde měla převládající vliv katolická církev, se rozšířil v průběhu 17. a 18. století. Pochází pravděpodobně z portugalského názvu „barocco“ = perla nepravidelného tvaru, ale někteří uměnovědci je odvozují z řeckého „báros“ = tíha, hojnost (což je bezpochyby narážka na přemíru dekorace na uměleckých dílech). Barokní obrazy, sochy a honosné stavby měly ohromovat prostý lid nádherou, přepychem a okázalostí. V architektuře klade důraz hlavně na bohatou výzdobu, šikmé a zakřivené linie, pokroucené plochy, nápadné a vlnité křivky, dynamické a kypré tvary, obrysy nejasně rýsující se v polostínu (cs.wikipedia.org). Největším přínosem barokní doby je, že do architektonického konceptu byla pojata celá široká krajina. Zejména při situování některých církevních objektů, kostelů a poutních místila byla volena taková poloha, aby se stavba uplatňovala z velké dálky (Syrový et al. 1977).

3.1.2 Obec Vlčice

Obr. 1 Pohled na kostel sv. Bartoloměje z jihovýchodní strany

12

Obec Vlčice (něm. Wildschütz, česky od r. 1871 Vlčice) se svými osadami Bergov, Vojtovice a Dolní les se nachází severně od silnice ze Žulové do Javorníka při cestě do Bernatic. Vlčice leží v nadmořské výšce 300-500 m n. m. a zaujímají katastrem 1865 ha střední část východního Javornicka (www.vlcice.cz). Je velmi pravděpodobné, že právě na Vlčice se vztahuje zakládací listina z roku 1248, kterou vratislavský biskup daroval rytíři Vrocivojovi k osazení 40 lánů "nad říčkou Vlčicí" s podmínkou, že tam mají být usazeni Poláci, ale na německém právu. Dalším známým majitelem vsi po Vrocivojovi byl rytíř Albert Schoff. Rod Schoffů, který v niském knížectví patřil počátkem 16. století k nejvlivnějším, držel ves nepřetržitě téměř dvě století (Mysliwiec 1998). Koncem 16. století se v okolí Vlčic, které tehdy získali Maltitzové, objevují další osady. Rekatolizaci zahájil rod Maltitzů již po získání Vlčic v roce 1582. Tento rod zde také obnovil v roce 1678 katolickou faru a zasloužili se o to, že dřívější dřevěný kostel sv. Bartoloměje byl kolem roku 1600 nahrazen zděným, později v letech 1732 až 1742 barokně přestavěným (obr. 1). Albert Maltitz rozdělil rozsáhlé statky mezi své syny. Vlčice obdržel Jan Jindřich Maltitz. Při sepisování majetku pro stanovení daně r. 1722 spravoval panství Jindřich Zikmund Maltitz, bratr předešlého majitele (Zuber 1966). Války o Slezsko přinesly obci mnoho bídy a trampot. Za sedmileté války zde ležel v červnu a červenci 1759 dokonce hlavní stan císařské armády, operující ve Slezsku. Roku 1791 vymřel kdysi rozvětvený rod Maltitzů na Jesenicku úplně a Vlčice se opět dostaly do majetku hraběcího rodu Schaffgotschů. Schaffgotschové se věnovali hospodářství daleko více než Maltitzové. Stavěli nové hospodářské budovy, opravili zdejší zámek a intenzivně se věnovali chovu ovcí. V roce 1836 zde bylo 182 domů s 1341 lidmi, kteří se většinou živili zemědělstvím a řemeslem. Byl tu panský zámek a dvůr, pivovar a palírna, dále pak pila, potašovna, bělidlo a lisovna oleje, samozřejmě také fara a škola. Ve Vlčicích se před rokem 1848 projevovala značná nespokojenost s jednáním vrchnosti, a proto poddaní s radostí uvítali zrušení roboty. V následujícím období připadla celá obec k soudnímu okresu Javorník a k politickému okresu Frývaldov (Mysliwiec 1998). Za druhé světové války zde byl zajatecký tábor. Po roce 1948 byl vlčický statek konfiskován. Vlčice byly do r. 1984 samostatnou obcí, k 1. lednu se staly místní částí Javorníku. Samospráva byla opět obnovena v r. 1990. V současné době má obec 476 obyvatel (www.vlcice.cz).

13

3.1.2.1 Popis a stavební historie kostela sv. Bartoloměje

Obr. 2 Dobová fotografie rybníka, v pozadí s kostelem sv. Bartoloměje (Fond Sbírka pohlednic a fotografií Skorošice – Vlčice)

Kostel sv. Bartoloměje (obr. 2) je barokně upravenou pozdně renesanční kulturní památkou. Původně dřevěný kostel, o kterém se nedochovaly žádné záznamy, byl po roce 1600 nahrazen kostelem zděným (Mysliwiec 1998). Podle vizitační zprávy z roku 1666 měl jeho presbytář kamennou klenbu, dřevěný strop lodi zdobilo 64 znaků Maltitzů. Čtyřboká věž s hodinami měla kopuli – starý hodinový stroj je dosud uložen na půdě. V roce 1678 byla dřevěná a plechem pobitá báň kostela opravena. Práci vykonal tesařský mistr Michal Baumgarten z Fořtu za 170 zlatých, dostával denně půl zlatého a jeho pomocníci po 4 a 5 českých groších (Zuber 1966). Další oprava věžní báně se uskutečnila v roce 1718 a práce provedli tesařští mistři Franz a Hans Haukovi z Javorníku. Karl Eichinger, rovněž z Javorníku, pak pozlatil makovici. Protože kostel za 150 let od svého postavení značně zchátral a jeho kapacita přestala dostačovat, rozhodl se farář Georg Schramm pro jeho rozšíření. Realizaci komplikovaly spory s vrchností, která odmítala přispět na stavbu materiálem i 14

robotami poddaných. Přesto se ale podařilo stavbu v r. 1732 zahájit. Plán barokní přestavby je připisován biskupskému staviteli M. J. Kleinovi, její realizace pak F. A. Hammerschmiedovi. Rozsáhlá renovace trvala deset let. Zeď na epištolní straně byla vybourána a kostel rozšířen, zvýšen a opatřen klenbou. Zvětšena byla i sakristie. V roce 1752 byl kostel nově zastřešen. Kostel zůstal bez větších oprav do roku 1841, kdy část dlažby byla pokryta mramorovými deskami z Lipové. Při tom byla zazděna hrobka rodu Maltitzů, do nichž se sestupovalo uprostřed kostela vchodem přikrytým deskou. Opravu střechy věže provedl v r. 1851 tesařský mistr Josef Schindler z Bílého potoka. Celá věž pak byla opravena v r. 1904 (Zuber 1966). Neobyčejně cenná je vnitřní výzdoba kostela. Dle inventáře z r. 1804 se zde nacházely čtyři oltáře – hlavní oltář s obrazem sv. Bartoloměje, druhý s obrazem sv. Jana Nepomuckého, a další dva nesly obrazy sv. Floriana a sv. Kříze. V r. 1856 byl pozlacen hlavní oltář a dva boční oltáře. Velmi kvalitně je v kostele dochována především přízední kazatelna s jednoramenným schodištěm a polychromovanými dřevořezbami čtyř církevních Otců. Významný je též soubor barokních dřevených soch Panny Marie, sv. Anny s P. Marií jako dítětem, sv. Josefa s dítětem, sv. Hedviky a sv. Vendelína a volně umístěných soch sv. Rocha a sv. Agáty z 18. století. V roce 1894 byl nově pozlacen hlavní oltář. Již v roce 1670 dostal kostel varhany, které sloužily až do roku 1792, kdy byly nahrazeny novými. Při renovaci kostela v roce 1904 byl zakoupen a instalován nový nástroj. Při posvícení v roce 1904, kdy byla do věžní makovice vložena pamětní schránka, zkrášlil kostel také nový lustr. Nedílnou součástí kostelního inventáře jsou rovněž kostelní zvony. Cenným je ve věži zavěšený pozdně gotický zvon, jenž pochází z roku 1497. Zároveň je také nejstarším dokladem užití letopočtu sestaveného z arabských číslic v tomto regionu. Středně velký a 112 kg vážící malý zvon ulil pro vlčický kostel v roce 1618 Adam Straub z Nisy. Kostel je obklopen zdí zrušeného hřbitova. Nový hřbitov za kostelem byl vysvěcen 7. května 1842. Budova fary ve Vlčicích pochází z roku 1789 (Mysliwiec 1998).

3.2 Historické dřevěné krovy

Dřevěný krov je nosnou konstrukcí střechy, je součástí téměř každé stavby už po mnohá staletí. V historických budovách se na střešní konstrukce používalo téměř výhradně měkké dřevo jehličnatých stromů jedle, smrku a v některých oblastech i dřevo borovice. Měkké dřevo listnatých stromů se téměř vůbec nepoužívalo. V české 15

republice byl zaznamenán ojedinělý případ, kdy při stavbě krovu kostela sv. Bartoloměje v Kočí, bylo u jedné krokve použito březové dřevo (Bureš, Rybníček 2005). Tvrdé dubové dřevo se na krovy používalo jen velmi zřídka. Běžně se užívalo na zvonové stolice, stropní trámy, překlady či sloupy, ale i také na jednotlivé spojovací prvky (Vinař et al. 2005). Dřevěné střešní konstrukce se dlouhodobým vývojem vypracovaly až po systémy zastřešení optimálně využívající nosné prvky, s ověřenými konstrukčními detaily a spoji, které zajišťují současně únosnost a dlouhou životnost. Střecha obvykle ukončuje stavební dílo a chrání ho před nepříznivými povětrnostními vlivy, zejména před deštěm, sněhem, větrem a též před ohněm. Je důležitou konstrukční částí stavby a závisí na ní životnost celé stavby (www.asb-portal.cz).

Konstrukce historických krovů se dělí na (Vinař et al. 2005):

Krokevní krovy Konstrukce bez podélného vázání • Hambalkové krovy prosté, resp. s patními vzpěrami krokví • Hambalkové krovy křížem vyztuženými krokvemi Konstrukce podélně vázané • Hambalkové krovy s hřebenovým rámem • Hambalkové krovy se stojatými stolicemi • Hambalkové krovy s ležatými stolicemi Vaznicové krovy, skružové krovy, vazníkové krovy, ardantovy krovy. Časové rozlišení výše uvedeného rozdělení krovů je následující: prvních cca 600 let existence našich historických krovů (od nejasných počátků v 13. století do poloviny 19. století) se užívaly krovy hambálkové, načež se postupně ujímají vlády novodobé vaznicové krovy. Výjimky jsou pouze dvě: počátek budování krovů ve zděných objektech (románské stavby), jejichž typ je spíše vaznicový či vazníkový a druhou výjimkou jsou archaické krovy vesnických staveb v jihozápadních Čechách, které mají krokve zavěšené přes hřebenovou vaznici. Skružové krovy se začaly objevovat v 1. polovině 18. století a Ardantovy krovy až na počátku 19. století (Škabrada 2003).

16

3.2.1 Hambalkové krovy s ležatými stolicemi

Jak již bylo uvedeno, kostel sv. Bartoloměje je barokně upravenou pozdně renesanční kulturní památkou. A právě v období renesance 2. poloviny 16. a počátku 17. století byl zaznamenán nástup hambalkových krovů s ležatými stolicemi, a s tím spojené uvolňování prostoru ve spodní části krovu (Škabrada 2003). Tento typ krovu byl použit i při přestavbě kostela ve Vlčicích. Tento typ podélně vázaného krovu byl odvozen z hambalkového krovu s dvojitou stojatou stolicí.

Na našem území představují krovy s ležatými stolicemi

konstrukční import západního původu, který k nám přešel z Německa. Proto také je soustava někdy označována, zejména ve starší literatuře, jako německá (Škabrada 2003). Charakteristické pro tento krov je podepření vaznice, jenž je umístěna pod konci hambalků, šikmými sloupky přisazenými k vnitřní straně krokví a dole začepovanými do vazného trámu těsně před patami krokví. Výhoda spočívá v ulehčení vaznému trámu tím, že se šikmé sloupky opírají do vazných trámů v blízkosti jejich podepřených konců (obr. 3). Již v renesančních krovech bylo ovšem na místo vazných trámů použito úspornější řešení s výměnami a krátčaty, zatímco kompletní vazné trámy byly užity jen v plných vazbách (Škabrada 2003).

Obr. 3 Detail uložení šikmých sloupků (překresleno podle Pacold 1900)

Prahové a zejména hlavní vaznice nad sloupky pod konci hambalků postupně začaly tvarovat svůj profil za účelem přizpůsobení se své zvláštní poloze ve skloněné 17

vazbě. Původní profil stojatého obdélníka vytvářel velké nároky na dimenzi horní části podpěrného sloupku – sloupky se musely směrem vzhůru značně rozšiřovat. Přes obdélníky šikmo natočené ve směru sklonu sloupku byla vyvinuta vaznice pětibokého profilu (obr. 4) (Pacold 1900).

Obr. 4 Detail pětistranné vaznice (překresleno podle Pacold 1900)

Stabilitu šikmých sloupků zajišťuje vodorovná rozpěra. V renesančních stavbách se rozpěry umisťovali nikoli v úrovni vaznic, ale níže, takže pod hambalky vznikla mezera. Příčnou vazbu doplňují pásky ztužující rámové rohy tvořené rozpěrou a sloupky. Zavětrování tvoří podle velikosti a náročnosti provedení krovu buď důkladné ondřejské kříže, nebo jednodušší diagonály mezi sloupky a vaznicí. Pro lepší kotvení těchto diagonál se tu začaly postupně objevovat ještě další prvky vaznicového směru – tzv. prahové vaznice pod patami sloupků šikmých stolic a případně další, mezilehlé vaznice umístěné výše, mezi patami sloupků a hlavními vaznicemi (Škabrada 2003).

Typ prošel postupným vývojem, v jehož rámci lze vymezit dvě hlavní skupiny:

1. Ranná forma hambalkového krovu s ležatými stolicemi 2. Vyspělá forma hambalkového krovu s ležatými stolicemi

U nejstarších ležatých stolic rané formy jsou pásky v příčných vazbách protaženy až do hambalků a krokví. Později dochází k postupnému oddělování konstrukce stolice od vlastních vazeb tvořených krokvemi a hambalky. Pro plně vyspělou formu hambalkového krovu s ležatými stolicemi je charakteristické, že stolice 18

podélného vázání v něm tvoří samostatnou konstrukci spočívající na vazných trámech v plných vazbách. Krokve a hambalky jsou na této podpůrné stolici uloženy, aniž by s ní byly tesařsky provázány. Stolice sama sestává z ležatých sloupků, z vodorovných rozpěr v příčném i podélném směru, z krátkých pásků v příčném směru, šikmých vzpěr podélného ztužení a z horních (převázkových), případně spodních (prahových) vaznic. Při větším rozpětí krovu je do středu umístěno jednoduché věšadlo se vzpěrami opřenými do hambalků. U složitějších konstrukcí mohou být ležaté stolice použity ve více úrovních nebo jsou kombinovány se stolicemi stojatým (www.roofs.cz).

3.3 Dendrochronologie

3.3.1 Pojem dendrochronologie

Slovo dendrochronologie lze rozdělit na dvě řecká slova dendron znamenající strom a chronos neboli čas (Drápela, Zach 1995). Dendrochronologie je vědní disciplína. Cílem je určení stáří dřevěných archeologických vzorků, historických stavebních konstrukcí nebo uměleckých předmětů (Krapiec 1998). Zdrojem dat užívaných pro stanovení stáří je šířka letokruhů dřeviny, která je příznačná pro každý druh, oblast, stáří a klimatické podmínky. Jestliže známe průměrnou šířku letokruhů stromu v jednotlivé oblasti, pak dřevěné nálezy nebo odebrané vzorky z tohoto místa mohou být datovány pomocí jejich letokruhů (Rybníček 2007). Letokruhem se rozumí tloušťkový (radiální) přírůst dřeva vytvořený během vegetačního období příslušného roku periodickou činností dělivého pletiva – kambia (obr. 5). Letokruhy jsou výsledkem přerušení tloušťkového růstu stromu v důsledku vegetačního klidu u dřevin v mírném a chladném pásu. Letokruh se skládá ze dvou barevně, popřípadě i strukturou rozdílných vrstev – jarního a letního dřeva (Šlezingerová, Gandelová 2005). Dendrochronologie má využití v nejrůznějších vědních oborech (klimatologie, archeologie, ekologie). Časem

se

z

nich

vyvinuly samostatné

podobory dendrochronologie,

např.

dendroklimatologie, dendroekologie, dendroarcheologie atd. (Kaennel, Schweingruber 1995).

19

Obr. 5 Příčný řez kmene – letokruh (cs.wikipedia.org)

3.3.2 Historie dendrochronologie

Začátky tohoto vědního oboru sahají více než pět set let zpátky, kdy se zachovaly první písemné odkazy o pozorování letokruhů. Leonardo da Vinci byl první, kdo pochopil, že existuje vztah mezi každoročním kolísáním šířek letokruhu a dešťovými srážkami v průběhu vegetačního období (Stallings 1937). Francouzům H.L.Duhamelovi a Buffonovi se podařilo v roce 1737 identifikovat letokruh pro rok 1709 na několika smýcených kmenech pro jeho charakteristický vzhled (Studhalter 1955). Až do konce 19. století nebyla možnost datování historických stavebních konstrukcí nebo archeologických nálezů touto metodou jasně uznávána. K výraznému rozvoji dochází až na začátku 20. Století. Největší měrou se o to zasloužil americký astronom Andrew Ellicott Douglass (1867 – 1962), který je považován za zakladatele dendrochronologie (obr. 6). Tento vědec popsal dva základní principy, na nichž je dendrochronologie založena: -

První spočívá v tom, že stromy, rostoucí na jednom území a tedy i ve stejných klimatických podmínkách, vykazují stejnou reakci vyjádřenou množstvím vytvořeného dřeva. Existuje tedy podobnost ve změnách šířky letokruhů v rámci porostu, zejména pokud se jedná o maximální a minimální hodnoty.

-

Druhý princip je založen na referenčních bodech, které sestávají z odlišných letokruhových řad a dovolují, aby vzorky dřeva různého stáří byly vůči sobě 20

navzájem spojovány překrýváním jejich společných sektorů. Soubory po sobě jdoucích změn šířky letokruhů tvoří specifickou řadu během staletí (Douglass 1937). K hlavním průkopníkům evropské dendrochronologie bezesporu patří německý lesní botanik Bruno Huber. Ten převzal velmi mnoho poznatků a zjištění od Douglasse a začal je aplikovat v mírných oblastech střední Evropy. Další významnou osobností, která se zasloužila o rozvoj oboru je F. Schweingruber (www.dendrochronologie.cz). V Československu se již ve 30. letech začíná zabývat šířkami letokruhů jako zdrojem dat astronom A. Bečvář. Po válce se přidává klimatolog S. Hanzlík. Roku 1955 zakládá Bohuslav Vinš Ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve ZbraslaviStrnadech první laboratoř zabývající se dendrochronologií, byť ne disciplínou datování dřeva. Cílem však je výlučně servis lesnímu hospodářství (www.dendrochronologie.cz). První práce se „starým dřevem“ začaly roku 1971, jejími činiteli byli Josef Kyncl (Botanický ústav ČSAV, ekologické odd. v Brně), Tomáš Velímský a Jan Klápště

(Archeologický

ústav

ČSAV

v

Praze).

Prvním

československým

dendrochronologem, který začal absolutně datovat historické dřevo, byl Bohuslav Vinš v jeho již zmíněné laboratoři VÚLHM na Zbraslavi, a to ve spolupráci s J. Mukem, J. Škabradou a V. Vařekou. Roku 1985 vzniká dendrochronologické pracoviště v Botanickém ústavu v Průhonicích. Jeho pracovníky jsou Jaroslav Dobrý (do r. 1995), Josef Kyncl (do r. 1999), a později, od r. 1999 i Tomáš Kyncl, Marcela Mácová a Tomáš Tichý. Velmi významné pracoviště, dendrochronologická laboratoř při Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, lokalizovaná v Mikulčicích, vzniklo koncem roku

1996.

Jejími

zakladateli

byli

Jitka

Dvorská

a

Lumír

Poláček

(www.dendrochronologie.cz). Na aktivity mikulčické laboratoře bezprostředně navázala dendrochronologická laboratoř na lesnické fakultě MZLU v Brně, založená v r. 2000 rovněž Jitkou Dvorskou a později vedená Michalem Rybníčkem. Cílem pracoviště je pokračování v konstrukci dubové standardní chronologie ČR a datace zejména archeologického materiálu dřeva (www.dendrochronologie.cz).

21

Obr. 6 Andrew Ellicott Douglass (cs.wikipedia.org)

3.3.3 Dendrochronologické datování

Dendrochronologie je metoda datování dřeva založená na měření šířek letokruhů. Struktura a šířka letokruhu závisí na věku, druhu dřeviny, stanovištních podmínkách, sociálním postavení stromu v porostu a pěstebních opatřeních. Struktura letokruhu je výsledkem komplexu vlivů (teploty, srážky) působících na daném stanovišti (Šlezingerová, Gandelová 2005). Zdrojem dendrochronologického materiálu mohou být jak živé stromy, tak i vzorky odebrané ze starých dřev. Pro spolehlivé datování vzorků je nutné, aby měl vzorek nejméně 40 - 50 letokruhů. V souvislosti se spolehlivostí datování je důležitá ukončení odebraných vzorků. Ideálním stavem je výskyt podkorního letokruhu, kdy lze určit přesný rok skácení stromu a tedy i přesně datovat vzorek (Rybníček 2003). Před vlastním měřením je nutné vzorky odebrat a upravit. Odběr vzorků se provádí tzv. Presslerovým přírůstovým nebozezem a vzorky mají podobu vývrtu, což je úzký váleček odebraný ze stromu (trámu) ve směru kolmém na podélnou osu kmene. V některých případech může být vzorkem úzký kmenový kotouč uříznutý kolmo na podélnou osu kmene (Drápela Zach, 1995). Každý vývrt se fixuje do dřevěné podložky a pak se dále upravuje broušením za účelem získání příčného řezu a vizuálního zvýraznění hranic letokruhů. Vzorek dřeva je změřen na speciálním posuvném stole pomocí binokulárního mikroskopu a počítadla spojeného s počítačem. Zde se pak zobrazí ve formě křivky, která je pomocí datovacího programu porovnávána s vybranou standardní křivkou pro danou dřevinu. 22

Pro dataci určitého objektu nebo lokality je vždy lepší změřit větší množství vzorků. Ojedinělá dřeva se většinou datují jen těžko, mohou být výrazně ovlivněna lokálními podmínkami růstu stromu. Při zpracování většího souboru dřev je prvním krokem po jejich změření vzájemné srovnání jednotlivých naměřených křivek. Snahou je najít takovou pozici křivek, kdy tyto spolu výborně korelují, to znamená, že jsou současné. Zprůměrováním křivek vznikne tzv. křivka střední, která zvýrazní společné výkyvy související s klimatickými změnami a potlačí všechny ostatní oscilace způsobené jinými vlivy (Rybníček 2003).

3.3.4 Standardní chronologie

Jak již bylo uvedeno výše, pro datování jednotlivých vzorků dřeva musí být vytvořena tzv. standardní chronologie. Standardní chronologie se tvoří pro každou dřevinu zvlášť a vzniká postupným překrýváním letokruhových sekvencí od současnosti směrem do minulosti (obr. 7) (Rybníček 2007). Musí být proloženy co největším množstvím výborně spolu korelujících středních křivek, z nichž je vytvořena křivka průměrná. Tato průměrná křivka se označuje jako standardní chronologie (Rybníček 2004). Tvorba standardní chronologie začíná zpravidla u velmi starých živých stromů, kde je znám přesný rok vzniku každého letokruhu. S těmito řadami jsou postupně křížově datovány letokruhové křivky dřev z historických objektů. Tímto způsobem se lze v našich podmínkách dostat až do období 11. – 12. století. Dále do minulosti je možné proniknout prostřednictvím dřev z archeologických nálezů a kmenů pohřbených v rašeliništích a korytech řek (www.dendrochronologie.cz). Vzniklý standard odráží maximálně klima určitého období a minimálně lokální podmínky růstu jednotlivých stromů v něm obsažených. Je neustále doplňován, prodlužován a vylepšován. Budování standardní chronologie je otázkou mnoha let a desetiletí (Rybníček, 2004).

23

Obr. 7 Princip tvorby dendrochronologického standardu

3.3.5 Dřeviny v dendrochronologii Ve zkoumaném objektu se nacházely dřevěné prvky z jedle a dubu. 3.3.5.1 Jedle

Jedle Bělokorá (Abies alba) je dřevina oceánického klimatu s mírnými zimami. Špatně snáší horká, suchá léta a silné zimní mrazy. Po dlouhotrvajících nízkých teplotách vzduchu mohou vznikat praskliny ve kmeni. Na volné ploše je v mladém věku velmi citlivá na pozdní mrazy. Jedle má značné nároky na vláhu. Neroste na suchých, ale ani na podmáčených a zabahněných stanovištích. Vyžaduje stejnoměrnou a přiměřenou půdní vlhkost po celé vegetační období (Chmelař 1981). V České republice je jedle bělokorá dřevinou nižších horských oblastí s optimem v rozmezí 500 - 1100 m n. m. Na Moravě leží její spodní hranice v nadmořské výšce 400 – 500 m (Úřadníček, Chmelař 1998). Dřevo jedlové nemá znatelné jádro. Barva dřeva je šedobílá až hnědošedá, bez lesku. Pryskyřičné kanálky chybí. Letokruhy bývají odlupčivé. Dřevo jedle je lehké, měkké, pružné, v suchu a pod vodou velmi trvanlivé. Snadno se opracovává (hůře než smrk), je lehce štípatelné, dobře se suší, hůře impregnuje. Je méně odolné vůči vnějším vlivům, středně odolné proti biotickým škůdcům. Podobné využití jako dřevo smrkové, pro lepší trvanlivost ve vodě se upřednostňuje při vodních a pozemních stavbách (čluny, piloty atd.), na střešní krytiny (šindele), v bednářství atd. (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002)

24

3.3.5.2 Dub

Dub se vyskytuje v oblasti Evropy mezi 40° a 60° severní zeměpisné šířky, v nízkých a středních nadmořských výškách. Dřevo dubu je pro dendrochronologické užití velmi vhodné, neboť stromy mají středně dlouhou dobu života, pokrývají širokou oblast a dřevo má znatelné letokruhy (Schweingruber 1993). U dubu však nelze vždy stanovit přesný rok kácení. Je to zapříčiněno odstraněním bělového dřeva před samotným použitím k výrobě. Odhad množství bělových letokruhu může být odvozen statistickým vyhodnocením. Předpokladem je znalost místa původu této dřeviny, neboť v Evropě je rozsah počtu bělových letokruhu mezi sedmi až padesáti v závislosti na stanovišti. Studiem jednotlivých oblastí a vlivu na množství bělového dřeva dochází k zeštíhlení tohoto obsáhlého počtu a ke zpřesnění konečného datování (Rybníček 2007). Na území České republiky je nejvíce rozšířen dub letní (Quercus robur L.) a dub zimní (Quercus petraea). Dub patří do skupiny listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou dřeva. Tracheje v jarním dřevě letokruhu jsou široké. Dalším typickým znakem jsou mohutné dřeňové paprsky, které jsou viditelné na všech řezech. Dřevo dubu je tvrdé, těžké, velmi pevné, pružné (Jan Vinař a kolektiv 2005). Má mohutné žlutohnědé jádro, běl je úzká, světle nahnědlá. Je dobře opracovatelné, hůře se suší a obtížněji impregnuje. Pro velký obsah tříslovin patří k nejtrvanlivějším dřevinám. Dřevo dubu se používá na vodní stavby, ke stavbě lodí, v nábytkářství, v řezbářství, soustružnictví, na rozmanité konstrukce, na parkety, prahy, schody, sloupy atd. (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002)

25

4. Metodika 4.1 Identifikace druhu dřeva

Pro správné dendrochronologické datování jednotlivých vzorků dřev, je nutné určit druh dřeviny. Z odebraných vzorků byly vytvořeny mikroskopické preparáty. •

1. vzorky byly navlhčeny destilovanou vodou

•

2. Pomocí žiletky byly odříznuty tenké plátky a umístěny mezi dvě laboratorní sklíčka

Tyto preparáty byly podrobeny analýze pomocí světelného binokulárního mikroskopu a podle anatomických elementů bylo stanoveno, o jaký druh dřeviny se jedná.

4.2 Dendrochronologická analýza

4.2.1 Odběr vzorků

Řádný odběr vzorků pro dendrochronologické měření je hlavním předpokladem úspěšné datace vzorků, a tím i zkoumaných prvků střešní konstrukce (Rybníček 2003). Před každým odběrem vzorků z historických objektů je důležité citlivě posoudit, v jakém rozsahu se může do daného objektu zasáhnout (Rybníček 2004). Vzorky byly odebrány pomocí Presslerova přírůstového nebozezu. Tato metoda je méně destruktivní, než odběr vzorků odřezáním příčných kotoučů. Po odběru vzorku zůstane otvor o průměru 11,5 mm. Vrt byl veden v místě podkorního letokruhu, kolmo na podélnou osu prvku. Pokud nebyl patrný podkorní letokruh, byl vzorek odebírán v místě, kde se dal předpokládat co největší počet letokruhů. V případě dubových prvků, u kterých nebyl nalezen podkorní letokruh, bylo snahou odebrat vzorek z místa s bělovými letokruhy. Dopočítáním bělových letokruhů lze u dubu významně upřesnit datování. Po dosažení požadované hloubky vrtu, byl do nebozezu vsunut kovový extraktor opatřený po okrajích zoubky. Po zaklínění a odtržení vzorku od dřevěného prvku byl nebozez vyšroubován. Následně z něj byl extraktor společně se vzorkem opatrně vytažen. Průměr vyvrtaného vzorku je 5 mm. Jednotlivé vývrty se označily a zabezpečily proti jejich případnému poškození při transportu. Do připraveného

26

formuláře se zapsalo místo odběru, číslo vzorku, prvek konstrukce, případně další důležité poznatky.

4.2.2 Příprava vzorků

Před vlastní měřením bylo nutné jednotlivé vzorky upravit. Vývrty byly v laboratoři nalepeny do dřevěných lišt se žlábkem a následně přelepeny jistící papírovou páskou. Po vytvrdnutí lepidla byly pásky strženy a každý vzorek byl pomocí brusného kotouče o zrnitosti 240 přebroušen, kvůli vizuálnímu zvýraznění letokruhových hranic.

4.2.3 Měření vzorků

K měření bylo použito zařízení rakouské firmy Bernhard Knibe Software Development. Jedná se o soustavu binokulárního mikroskopu, posuvného stolku, počítače a datovacího programu PAST 32. Měřící stolek je vybaven šroubovým posuvným mechanismem a impulsmetrem, který zaznamenává posuv desky stolu, a tím i šířku letokruhu (Rybníček 2003). Na posuvný stolek se položil připravený vzorek a nitkový kříž mikroskopu se nastavil na hranici nejstaršího letokruhu. Vzorek byl vždy měřen od středu (od nejstaršího letokruhu) směrem k obvodu. Vzdálenost mezi letokruhy je nutno měřit ve směru kolmém, to znamená, zaznamenat vždy nekratší vzdálenost mezi nimi. Po posunu měřícího stolu o šířku letokruhu, se kliknutím na tlačítko myši v počítači automaticky zaznamená šířka letokruhu s přesností 0,01 mm. Před započetím každého měření a po jeho ukončení byly o každé vzorku uloženy důležité údaje např. místo odběru, druh dřeviny, číslo vzorku, počet nezměřených letokruhů s označením typu ukončení vzorku (tab. 3), počet bělových letokruhů (pouze u dubu) apod.

27

Tab. 3 Způsob ukončení vzorku a jeho datování

používaná zkratka ak

wk

swk wwk

+/-wk ks

německý termín

ukončení vzorku a datace

Außerkante

u vzorku není zachována hranice bělového dřeva (ks), ani podkorní letokruh (wk) vzorek tedy nelze přesně datovat a je možno jen říci, že je mladší, než uvedené datum (tzn. než poslední datovaný letokruh + odhadovaný počet letokruhů bělového dřeva) Waldkante podkorní letokruh (kambium) tento vzorek lze datovat přesně rokem skácení stromu Sommerwaldkante podkorní letokruh je tvořen pouze jarním dřevem strom byl uťat v létě daného roku Winterwaldkante podkorní letokruh obsahuje i letní dřevo strom byl pokácen na podzim (v zimě) daného roku +/- Waldkante pravděpodobně se jedná o podkorní letokruh, ale není to jisté Kern / Splint hranice bělového dřeva podle stáří stromu má běl průměrně 5-25 letokruhů dřevo je možno datovat s tolerancí +/- 10 let

4.2.4 Křížové datování vzorků

Křížové datování je nalezením synchronní polohy letokruhové řady X o neznámé dataci letokruhů s jinou letokruhovou řadou Y s letokruhy odatovanými (např. standardní chronologií). Obě řady jsou vzájemně srovnávány ve všech možných vzájemných polohách. Existuje-li poloha vzájemně synchronní, projeví se to dostatečně vysokou podobností v úseku, jímž se překrývají (Vinař et al. 2005). Získané letokruhové řady jednotlivých vzorků byly v počítači programem PAST porovnány

nejprve

mezi

sebou.

V případě,

že

spolu

byly

vzorky

dobře

synchronizovatelné, vytvořila se průměrná letokruhová řada, která zvýraznila společná minima a maxima a současně potlačila všechny ostatní oscilace způsobené jinými vlivy (Cook, Kairiukstis 1990). Vytvořená průměrná letokruhová řada byla srovnána se standardní chronologií dané dřeviny (Tab. , Tab. ). Míra podobnosti mezi průměrnou letokruhovou řadou a standardní chronologií byla posuzována pomocí korelačního koeficientu a tzv. koeficientu souběžnosti. Tyto výpočty slouží k usnadnění optického srovnání obou křivek, jež je pro konečné datování rozhodující. Pokud má některá ze stanovených pozic na standardní chronologii dostatečnou statistickou hodnotu, musí se 28

také při optickém srovnání obě křivky setkávat ve většině výrazných minim a maxim (Rybníček 2003). Pokud vzájemné porovnání splňovalo všechny potřebné parametry, byla řada absolutně datována. Podle již datované průměrné letokruhové řady se zpětně datují všechny individuální letokruhové řady, z nichž průměrná letokruhová řada vznikla (Rybníček 2007). U vzorků, u nichž je zřetelná hranice mezi jádrovým a bělovým dřevem, je možné datování upřesnit. Tento zásah je možno provést pouze v případě dubových vzorků, ostatní jádrové dřeviny (např. borovice) mají šířku běle velmi variabilní (Rybníček 2003). Pro naše území platí, že podle stáří stromu a lokality má běl dubu průměrně 5-25 letokruhů (Rybníček a kol. 2006). Pokud není na vzorku vylišeno jádrové a bělové dřevo, a není na něm ani podkorní letokruh lze pouze uvést, že strom byl skácen někdy po datovaném roce bez přesnější informace. Ve zkoumaném objektu se nacházely dřevěné prvky z jedle a dubu. Proto pro jejich datování byly využity následující standardní chronologie: Tab. 1 Použitá standardní chronologie pro jedli

Standard

Oblast použití

Autor

Délka

Začátek

Konec

jd-polsko

Polsko

Krąpiec

889

1110

1998

Tab. 2 Použitá standardní chronologie pro dub

Standard

Oblast použití

Autor

Délka

Začátek

Konec

morges2004

Morava

Rybníček

658

1341

1998

4.2.5 Statistické výpočty využívané v programu PAST 2000 pro účely dendrochronologického datování

Souběžnost

Tato hodnota ukazuje procento souběžnosti směru křivky vzorku a referenční křivky (standardní chronologie) v překrývající se části těchto dvou křivek. Souběžnost se vypočítá následujícím způsobem (PAST 2000): 1. Standard i vzorek jsou převedeny na soustavu hodnot po jednoletých intervalech. Možné hodnoty jsou –1 pro klesající trend, 0 pro stagnaci a +1 pro roky s rostoucím trendem. 29

2. Digitalizované hodnoty překrývající se části standardu a vzorku jsou porovnány a jsou sečteny jednoleté intervaly se souhlasným trendem křivek. 3. Počet souhlasných let ku počtu všech překrývajících se roků udává procento souběžnosti (0 až 100 %). Hodnota souběžnosti by neměla být nižší než 60 %. Tento test naznačuje jestli hodnota souběžnosti ve srovnání s celkovou délkou má nějakou statistickou významnost nebo ne. Tato významnost je označena symboly #, ## nebo ### (PAST 200): Hladina významnosti kolem 95% Souběouběž >= 50 +

1,645 ⋅ 50 n

......#

Hladina významnosti kolem 99% Souběouběž >= 50 +

2,326 ⋅ 50 n

......# #

Hladina významnosti kolem 99,9% Souběouběž >= 50 +

3,09 ⋅ 50 n

......# # #

n…počet překrývajících se letokruhů Studentův t-test Studentův t-test je porovnáním vzorku se standardem jako dvěma soubory dat. K posouzení míry podobnosti je využívána korelace a statistická významnost je ověřena t-testem. Před provedením statistických testů jsou data transformována. Dále uvedené testy se liší způsobem transformace dat, která jsou pak již shodně použita k výpočtu koeficientu korelace (PAST 2000). Baillie-Pilcherova transformace:

  5 yi  ybp i = ln   yi − 2 + yi −1 + yi + yi +1 + yi + 2  Hollsteinova transformace:

 y yh i = ln  i  y i +1 Hodnoty

šířek

letokruhů

   jsou

v transformovaných

řadách

nahrazeny

bezrozměrnými hodnotami letokruhových indexů. Účinek obou transformací není zcela shodný. Zatímco Hollsteinova transformace v podstatě zcela ruší vliv všech trendu a 30

ponechává pouze změny mezi dvěma po sobe následujícími roky, Baillie–Pilcherova transformace ponechává vliv krátkodobých výkyvů s délkou výkyvu do pěti let (Vinař et al. 2005). Transformované a indexované datové řady standardu a vzorku jsou použity pro kalkulaci korelačního koeficientu (jsou reprezentovány proměnnými si a ri v následujícím vzorci) (PAST 2000):

∑ (s

c coeff =

i − x .. y

∑ (s

i − x .. y

i

i

− s )( ri − r ) − s ) 2 ( ri − r ) 2

x, y : hranice překrytí křivek ri, si : hodnoty letokruhů po transformaci r , s : průměrné hodnoty transformovaných letokruhových řad Konečná hodnota T - Testu má pak podobu (PAST 2000): c n− 2 t bp | t ho = coeff 2 (1 − c coeff ) n: počet překrývajících se let Zjištěné hodnoty t-testů jsou porovnány s kritickými hodnotami T-testu odpovídajícím konvenčním podmínkám pro spolehlivost dendrochronologického datování. Míry spolehlivosti (Vinař et al. 2005): •

Vysoce spolehlivé datování: riziko nahodilé koincidence je menší než 0,0005 (spolehlivost datování převyšuje 99,95 %)

•

Spolehlivé datování: riziko nahodilé koincidence je menší než 0,005 (spolehlivost datování převyšuje 99,5 %).

Překrytí vzorku se standardem Spolehlivost datování záleží nejen na míře podobnosti, ale také na délce intervalu překrytí (Vinař et al. 2005). Tabulka 4 uvádí hodnoty kritického korelačního koeficientu při 1% hladině významnosti v závislosti na délce překrytí segmentů (Grissino-Mayer 2001).

31

Tab. 4 Hodnoty kritického korelačního koeficientu v závislosti na délce překrytí (Grissino-Mayer 2001)

délka segmentu

kritický korelační koeficient při 1 % hladině významnosti

10 15 20 25 30 35 40 50 60 70 80 90 100 120

0,7155 0,5923 0,5155 0,4622 0,4226 0,3916 0,3665 0,3281 0,2997 0,2776 0,2597 0,2449 0,2324 0,2122

32

5. Materiál

5.1 Popis jednotlivých dřevěných konstrukcí v kostele sv. Bartoloměje

Konstrukce krovu kostela i věže je barokní. Krovy jsou zkonstruovány bez užití železných prvků, je užito výhradně plátových spojů, které jsou zajištěny dřevěnými hřeby (Bláhová 2008). Krov nad hlavní lodi tvoří krokevní konstrukce s hambalky a s rozvinutým podélným vázáním ležatou stolicí (Obr. 8). Oproti standardnímu vzhledu barokních ležatých stolic 1. poloviny 18. stol. obsahuje krov řadu méně obvyklých detailů. Příčná rozpěra stolice je odsazená od hambalku o výšku podélného průvlaku. Uprostřed plné vazby jsou po obou stranách průvlaku krátké plátované vzpěry, což je poměrně neobvyklý konstrukční detail známý zatím pouze z Plzeňska a Domažlicka. Pásky v plných příčných vazbách jsou plátované do ležatých sloupků a do příčné rozpěry. Vazné trámy jsou ve všech příčných vazbách krovu. Krokve mají krátké svislé patní vzpěry a podobně provedené vzpěry i nad úrovní hambalků. Jednotlivá pole podélného vázání jsou různě velká, podélné rozpěry jsou vždy dvě nad sebou. Podle šířky polí se liší i způsob jejich zavětrování ondřejskými kříži. Ty jsou buď opřené do podélných prahů, nebo u užších polí do spodních podélných rozpěr. Ve druhém případě se v poli objevují ještě krátké podélné zápory pat ležatých sloupků. Dalším nestandardním prvkem je dvojice sloupků a vzpěr v plných příčných vazbách, které vybízejí k úvaze, zda tu nebyla původně zamýšlena dřevěná klenba, částečně vynesená do krovu (Kloiber 2008). Konstrukce krovu věže je dobře ukotvena ve zdivu, které je až nad zvonovou stolici kamenné. Nad zvonovou stolicí se věž v odskoku výrazně zužuje. Na zúženou

část, patrně hrázděné konstrukce, je nasazena cibulová střecha s lucernou. (Bláhová 2008). Krov věže je tvořen stlačenou helmicí, která poměrně netypickým způsobem přechází v báň s otevřenou lucernou. Z detailů dřevěné konstrukce je patrné, že celá vrchní část věže byla (podle dochovaného nápisu patrně v roce (1787) (obr. 10) zcela pozměněna. Stávající skružové ramenáty definující tvar věže mohou být po některé z dalších oprav ještě mladší. Způsob plátování šikmých pásků ve spodní části krovu věže svým provedením připomíná spoje v krovu nad lodí (Obr. 9). Na věži je vidět otisk staršího, zřejmě renesančního krovu z doby, kdy měl kostel užší loď (Kloiber 2008). 33

Hrázděné patro, které se nachází v nejvyšším patře věže má smíšenou konstrukci tvořenou dřevěným rámem zavětrovaným šikmými vzpěrami a poté obestavěným zdivem (obr. 11). K obezdění konstrukce mohlo dojít i s delším časovým odstupem. Mezitím mohla být konstrukce opatřená dřevěným pláštěm, eventuálně v kombinaci s břidlicovou krytinou. Zvonová stolice je samostatně svázaná dřevěná rámová konstrukce oddělená od konstrukce stěn (obr. 12) (Kloiber 2008).

Obr. 8 Hambalkový krov s ležatými stolicemi

34

Obr. 9 Detail krovu věže

Obr. 10 Dochovaný datovací nápis na sloupu - krov věže

35

Obr. 11 Hrázděné patro – nejvyšší patro věže. Dřevěný rám obestavěný zdivem.

Obr. 12 Zvonová stolice

36

6. Výsledky 6.1 Identifikace druhu dřeva

Ze vzorků byly vyrobeny mikroskopické preparáty. Zkoumáním připravených preparátů pod světelným mikroskopem bylo podle typických anatomických elementů zjištěno, že ve střešní konstrukci kostela sv. Bartoloměje bylo použito dřevo jedle a dubu.

Jedle

Na obrázku 13 je zobrazen radiální řez dřeva jedle. Mezi diagnostické znaky na tomto řezu patří taxodioidní typ teček v křížovém poli (obvykle 2 - 4) a v parenchymatických buňkách dřeňových paprsků častý výskyt krystalů. Na příčném řezu je v rámci letokruhů viditelný středně ostrý přechod od jarního k letnímu dřevu (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002).

Obr. 13 Radiální řez jedle (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002)

37

Dub

U listnatých dřevin je pro správné diagnostikování druhu dřeva vhodný příčný

řez (obr. 14) Na tomto řezu jsou viditelné typické znaky - letní cévy v radiálních seskupeních (ve tvaru písmene "V"), cévy často jednotlivé, v jarních cévách thyly, úzké nebo velmi široké pásy parenchymatických buněk dřeňových paprsků. Na radiálním

řezu viditelné homogenní dřeňové paprsky a dvě velikosti ploch zrcadel. Tangenciální řez - dřeňové paprsky dvou typů - jednovrstevné a mnohovrstevné (20 i více) (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002).

Obr. 14 Příčný řez dubu (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002)

38

6.2 Dendrochronologické datování

Pro dendrochronologické datování byly odebrány vzorky ze všech konstrukcí. Vzhledem k pozici obce Vlčice blízko hranic s Polskem byla pro datování použita i polská jedlová standardní chronologie.

6.2.1 Jedlové dřevo

6.2.1.1 Krov nad hlavní lodí

Z krovu nad hlavní lodí bylo odebráno 12 vzorků z jedlového dřeva: čtyři vzorky ze sloupů, čtyři z vazných trámů a čtyři z pacholíků. Vzorky číslo 4, 8 a 10 se podařilo spolehlivě datovat podle polské jedlové chronologie. (tab. 6) Tab. 5 Synchronizace letokruhové křivky s polskou jedlovou standardní chronologií

standardní chronologie Jd - Polsko

T. test 1 (podle T. test 2 (podle souběžnost překrytí vzorku se Baillie & Pilcher) Hollsteina) křivek (%) standardem v rocích 4,8

6,56

72,7

88

Obr. 15 Synchronizace letokruhové křivky s polskou standardní chronologií pro jedli

39

rok 1735

Tab. 6 Datování jednotlivých vzorků

laboratorní

číslo

popis

kód

vzorku

prvku

L 5955

4

L 5959

L 5961

délka letokruhu

začátek

konec

datování

3 stojka od východu - severní strana

55 + 17 ak

1647

1702

po roce 1719

8

12 vazný trám od východu

84 + 1swk

1651

1735

léto 1736

10

18 pacholík od východu - jižní strana

58 + 18swk

1662

1720

léto 1736

Výsledná hodnota t-testů přesahuje hodnotu 3,460 (tab. 5 – 4,8 a 6,56) což je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti a při překrytí vzorku se standardní chronologií 60 letokruhy. Spolehlivost datování potvrzuje i vysoké procento souběžnosti křivek (72,7 %) při překrytí 88 letokruhů. Z obr. 15 je patrná i shoda průměrné křivky se standardní chronologií ve většině extrémních hodnot. Tabulka 6 nám udává, že vzorky č. 8 a č. 10 obsahovaly podkorní letokruhy, proto bylo možné jejich přesné datování. Vzorky č. 8 a č. 10 byly datovány rokem 1736.

6.2.1.2 Krov věže - zvonová stolice

Ze vzorků odebraných ze zvonové stolice se podařilo datovat vzorek č. 24 z jedlového dřeva získaný z východního kříže mezi středovou a sev. boční konstrukcí zvonice. A dále vzorek č. 30 východní kříž mezi středovou a sev. boční konstrukcí zvon. stolice (tab. 8).

Tab. 7 Synchronizace letokruhové křivky s polskou jedlovou standardní chronologií

standardní chronologie Jd - Polsko

T. test 1 (podle T. test 2 (podle souběžnost překrytí vzorku se Baillie & Pilcher) Hollsteina) křivek (%) standardem v rocích 6,74

9,62

79,3

40

46

rok 1598

Obr. 16 Synchronizace letokruhové křivky s polskou standardní chronologií pro jedli

Tab. 8 Datování jednotlivých vzorků

laboratorní

číslo

popis

kód

vzorku

konstrukce

L 5977

L 5970

délka letokruhu

začátek

konec

datování

30

vzpěra stř. konstrukce zvon.stolice východní strana

34 + 5ak

1564

1598

po roce 1603

24

východní kříž mezi středovou a sev. boční konstrukcí zvon.stolice

42 + 1ak

1552

1594

po roce 1595

Synchronizací letokruhové křivky s polskou standardní chronologií pro jedli (Tab. 7 a obr. 16) vyšly hodnoty t-testů (6,74 a 9,62) při souběžnosti 79,3 % a překrytí 46 letokruhů. Hodnoty t-testů jsou vyšší než kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti a překrytí 40 letokruhy, která je 3,551. Z těchto důvodů lze označit datování za věrohodné, a to i při pohledu na obr. 16 a posouzení shody letokruhové řady se standardní chronologií v extrémních hodnotách. Tabulka 8 udává, že nebude možné přesné datování, protože se nepodařilo získat vzorek s podkorním letokruhem. Datování vzorku č. 30 je na období po roce 1603 a u vzorku č. 24 na období po roce 1595.

41

6.2.2 Dubové dřevo

6.2.2.1 Krov věže - malá zvonová stolice

Z krovu ve věži a z malé zvonové stolice bylo odebráno 8 vzorků z dubového dřeva. Úspěšně se podařilo datovat vzorek č. 36 odebraný z malé zvonové stolice (tab. 10).

Tab. 9 Synchronizace letokruhové křivky s moravskou dubovou standardní chronologií

standardní chronologie

T. test 1 (podle T. test 2 (podle souběžnost překrytí vzorku se Baillie & Pilcher) Hollsteina) křivek (%) standardem v rocích 4,57

Db - Morava

5,24

75

64

rok 1611

Obr. 17 Synchronizace letokruhové křivky s moravskou standardní chronologií pro dub

Tab. 10 Datování dubového vzorku

laboratorní

číslo

popis

kód

vzorku

konstrukce

L 5983

36

délka letokruhu

spodní práh malá zvon. stolice - na 64 + 6wwk sever

začátek

konec

datování

1547

1611

1617/1618

Výsledná hodnota t-testů přesahuje hodnotu 3,460 (tab. 9 – 4,57 a 5,24) což je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti a při překrytí

42

vzorku se standardní chronologií 60 letokruhy. Spolehlivost datování potvrzuje i vysoké procento souběžnosti křivek (75 %) při překrytí 64 letokruhů. Z obr. 17 je patrná i shoda průměrné křivky se standardní chronologií ve většině extrémních hodnot. Konečné datování vzorku č. 36 je rok 1617/1618 (Tab. 10).

43

7. Diskuse Předmětem této bakalářské práce byl kostel sv. Bartoloměje v obci Vlčice. O stavebním vývoji této stavby se do dnešní doby zachovalo velmi malé množství informací. Z tohoto důvodu byla použita dendrochronologická analýza pro přesné určení stáří jednotlivých dřevěných konstrukcí. Dřevěné konstrukce byly rozděleny do tří částí - krov nad hlavní lodí a zvonová stolice ve věži, pro které bylo použito jedlové dřevo. Třetí částí byla malá zvonová stolice

z dubového

dřeva,

která

se

nachází

v nejvyšší

části

věže.

Pro

dendrochronologické datování bylo celkem odebráno 29 vzorků ve formě vývrtů Presslerovým nebozezem. Následně byly změřeny šířky letokruhů a ze vzniklých křivek, které byly vzájemně synchronizovatelné, byla vytvořena průměrná letokruhová křivka, která byla srovnána s dostupnými polskými a českými standardními chronologiemi pro dané dřeviny. Polské standardní chronologie byly použity z důvodů lokalizace obce Vlčice v blízkosti hranic s Polskem. Z konstrukce krovu nad hlavní lodí byly datovány tři vzorky. U vzorků č. 8 a č. 10 byl nalezen podkorní letokruh, proto je lze datovat přesně rokem skácení stromu. Třetí vzorek č. 4 neobsahuje podkorní letokruh, lze datovat pouze přibližně po daném roce (tab. 6). Z uvedených vzorků vytvořená průměrná letokruhová křivka byla datována do roku 1736. Spolehlivost datování potvrzují statistické ukazatele (tab. 5) i extrémní minima a maxima viditelné na obr. 14. Uvedené datum se shoduje s informací z historických pramenů, že v letech 1732 – 1742 dal rod Maltitzů kostel barokně přestavět, rozšířit, zvýšit a opatřit klenbou. Konstrukce ve věži je tvořena hrázděným patrem a zvonovou stolicí z jedlového dřeva. Z konstrukce byly spolehlivě datovány 2 vzorky č. 24 a č. 30, což opět dokazují dostatečně vysoké hodnoty t-tesů a souběžnosti (tab. 7 ). Jelikož u vzorků nebyl nalezen podkorní letokruh, bylo možné určit přibližné stáří konstrukce po roce 1603. Toto období je možné spojit s přestavbou dřevěného kostela na zděný, což podle literárních pramenů proběhlo kolem roku 1600. Z tohoto výsledku lze vyvodit, že přestavba kostela v letech 1732 – 1742 se netýkala krovu ve věži, nebo byly některé prvky zachovány, případně druhotně použity. Malá zvonová stolice v nejvyšší části věže, ze které bylo odebráno 8 vzorků z dubového dřeva, se podařilo datovat do roku 1617/1618. Datován byl vzorek č. 10, u

44

kterého byl nalezen podkorní letokruh, a proto bylo možné přesné určení pokácení stromu. Datování můžeme považovat za spolehlivé, protože hodnoty t-testů dosahovaly hodnot 4,57 a 5,24 a souběžnost 75 % (Tab. 9). Podle výsledků datování dubových a jedlových prvků by bylo možné upřesnit datování jedlových prvků do roku 1617/1618 a vyvodit závěr, že v tomto období proběhly stavební úpravy ve věži. Jedná se však pouze o domněnku, kterou by mohlo potvrdit úspěšné datování dalších jedlových vzorků z věže. Příčina neúspěchu datování ostatních vzorků spočívala ve složitém odběru vzorků z tvrdých dubových trámů. S ohledem na špatný stav povrchových vrstev dřevěných prvků krovu bylo obtížné odebrat celistvé a dostatečně dlouhé vzorky nezbytné pro úspěšné datování. Hlavními negativními faktory bylo napadení prvků dřevokazným hmyzem a hnilobou, které narušily strukturu materiálu, čímž došlo následně při odběru vzorků k jejich rozpadnutí. S nalezeným nápisem (1787) (obr. 10) na sloupu v konstrukci malé zvonové stolice v nejvyšším patře věže není v dochovaných historických záznamech spojena žádná přestavba. Proto se lze pouze domnívat, že byl v té době proveden nějaký stavební zásah.

45

8. Závěr Cílem této práce bylo pomocí dendrochronologické analýzy datovat dřevěné konstrukce v barokním kostele sv. Bartoloměje ve Vlčicích. Zjištěné letopočty byly následně porovnány s historickými údaji. K tomuto účelu bylo odebráno celkem 29 vzorků ze všech dřevěných střešních konstrukcí použitím Presslerova přírůstového nebozezu. U některých odebraných vzorků nebyl nalezen podkorní letokruh, proto nebylo možné jejich přesné datování. Dendrochronologická analýza odhalila, že krov z jedlového dřeva nad hlavní lodí je datován do roku 1736. Podle tohoto výsledku a srovnáním s historickými údaji lze s určitostí potvrdit, že kostel byl v letech 1732 – 1742 barokně přestavěn. Prvky z jedlového dřeva u zvonové stolice ve věži jsou datovány do období po roce 1603. Dubová konstrukce malé zvonové stolice v nejvyšším patře věže je datována do období 1617/1618. Výsledky datování zvonové stolice a malé zvonové stolice si lze spojit s přestavbou starého dřevěného kostela na zděný. S nalezeným nápisem (1787) na sloupu v konstrukci malé zvonové stolice v nejvyšším patře věže není v dochovaných historických záznamech spojena žádná přestavba. Proto se lze pouze domnívat, že byl v té době proveden nějaký stavební zásah. Dendrochronologické datování bylo úspěšné, protože námi získaná data potvrzují nebo upřesňují letopočty v dochovaných literárních pramenech. Zároveň také doplňuje o letopočty chybějící a pomáhá tak odkrýt nejasný stavební vývoj této historické památky. Získaná data mohou být využita jako podklad stavebně technického průzkumu. Výsledky ukazují, že dendrochronologie jako metoda je velmi užitečná pro určování stáří historických dřevěných objektů.

46

9. Použitá literatura -

BITVINSKAS, T. T., 1974. Dendroclimatological Investigations. Leningrad, Hidrometeoizdat Publishing House, 174 s.

-

BUREŠ J., RYBNÍČK M., 2005. Dendrochronologická analýza dřevěných konstrukcí kostela sv. Bartoloměje v Kočí, 94 s.

-

COOK, E. R., KAIRIUKSTIS, L. A., 1990. Methods of Dendrochronology – Applications in the Environmental Sciences. Dordrecht, Kluwer Academic Publisher and International Institute for Applied Systém Analysis, 394 s.

-

DOUGLASS A. E., 1935. Dating Pueblo Bonito and Other Ruins of the Southwest. Contributed Technical Pápera. Pueblo Bonito Series I., 248-249 s.

-

DRÁPELA, K., ZACH, J., 1995. Dendrometrie (Dendrochronologie). MZLU v Brně. 152 s.

-

Fond Sbírka pohlednic a fotografií Skorošice – Vlčice. SOkA Jeseník.

-

CHMELAŘ, J. (1981): Dendrologie s ekologií lesních dřevin. Vysoká škola zemědělská, Brno, 91 s.

-

KAENNEL M., SCHWEINGRUBER F. H., 1995. Multingual Glossary of Dendrochronology. Berne, Paul Haupt Publisher, 467 s.

-

KLOIBER, Michal. Ústní sdělení, 2008.

-

KRAPIEC, M., 1998. Oak dendrochronology of the neoholocene in Poland. Kraków, Folia quaternaria 69, 5-133 s.

-

MYSLIWIEC ANTONI. Vlčice 1248 – 1998 brožura k 750. výročí založení obce. Vlčice 1998.

-

PACOLD, J., 1900. Konstrukce pozemního stavitelství. Praha vlastní náklad, 100 s, 100 obr. tb.

-

PAST 32, 2002: Personal Analysis Systém for Treering Research Build 700, User manual, by SCIEM, 90 s.

-

RYBNÍČEK, M., 2003. Sestavení dendrochronologických standardů pro město Brno. Diplomová práce. MZLU v Brně, 89 s.

47

-

RYBNÍČEK, M., 2004. Dendrochronologická analýza krovu kostela Nanebevzetí Panny Marie a Sv. Ondřeje ve Starém Hobzí, Acta univ. Agric. Et silvic. Mendel. Brun., LII, No. 5, 155-168 s.

-

RYBNÍČEK, M., 2007. Dendrochronologické datování dřevěných částí historických staveb, archeologických vzorků a výrobků ze dřeva – sestavení národní dubové standardní chronologie. Disertační práce. MZLU v Brně, 107s.

-

ÚŘADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J. (1998): Dendrologie lesnická - 1. část: Jehličnany. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 97 s.

-

SCHWEINGRUBER, F. H., 1993. Trees and Wood in Dendrochronology. Berlin Heidelberg, Springer-Verlag, 402 s.

-

SYROVÝ, Bohuslav a kolektiv. Architekrura: svědectví dob. 2. vydání. Praha, SNTL - nakladatelství technické literatury, 1977. 448 s.

-

ŠKABRADA, J., 2003. Konstrukce historických staveb. Praha, Argo, 395 s.

-

ŠLEZINGEROVÁ, J., GANDELOVÁ, L., 2005. Stavba dřeva. MZLU v Brně, 187 s.

-

VAVRČÍK, H., ŠLEZINGEROVÁ, J., GANDELOVÁ, L., 2002. Anatomická stavba dřeva – multimediální výukový materiál, MZLU v Brně.[online] citováno 9. 9. 2008 Dostupné na World Wide Web: .

-

VINAŘ, J. et al., 2005. Historické krovy II. – průzkumy a opravy. Praha, Grada Publishing a.s., 304 s.

-

ZUBER, Rudolf a kolektiv. Jesenicko v období feudalismu do roku 1848. Nakladatelství Profil v Ostravě, 1966. Vydání první. 535 s.

-

http://www.asb-portal.cz/2009/02/10/stavebnictvi/konstrukce-a-prvky/drevenykrov.html (cit. 16.11.2008) http://www.rozhlas.cz/lidovestavby/prehled_staveb/_zprava/177773 http://www.vlcice.cz/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana Zpráva - PhDr. Zdenka Bláhová 2008

-

48

10. Summary The purpose of this final thesis is to date, with the help of dendrochronology, the wooden construction of the baroque church of St. Bartholomew in Vlcice. The found eras from the samples taken, were compared to historical data. For this purpose, were taken 29 samples from an all wooden roof construction with the use of a Pressler increment borer. In some cases, samples did not show any waney edge annual rings resulting in the inability for their exact dating. The dendrochronological analysis showed that the fir wood truss above the main lodge is dated around 1736. According to these results, and the comparison of historical data, it was determined that the church was rebuilt in the baroque style from 1732 to 1742. Samples taken from the fir wood cradle in the lower section of the bell tower were dated after 1603. Oak samples taken from a smaller cradle in the highest section of the bell tower were dated between 1617 and 1618. These dates can be connected with the church’s reconstruction from wooden to masonry. There is no evidence of reconstruction connected to a sign dated 1787 which was found on the smaller oak cradle. That is why we can only assume that during the period of time dated from the bell cradles, reconstruction was done. Dendrochronological dating was successful because the data ascertained confirms or specifies eras recorded in archival literary sources. It also reveals the uknown constructional development of his historical monument. This data can be used as a source for construction technology research. The results show that dendrochronology as a method is useful for determining the age of wooden structures.

49