MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nauky o dřevě BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nauky o dřevě

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Invazní potenciál trnovníku akát (Robinia pseudoacacia)

2012

Kořenek Marek

Prohlašuji, že jsem bakalářkou práci na téma:Invazní potenciál trnovníku akát (Robinia pseudoacacia) zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s §47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: ..............................

podpis studenta ..............................

Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Antonínu Martiníkovi, Ph.D. za ochotu a trpělivost při konzultacích a při řešení otázek a problémů týkajících se tématu mé bakalářské práce. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině, která mi umoţnila studovat na této univerzitě a za její podporu při studiu.

Abstrakt Jméno: Marek Kořenek Název: Bakalářské práce: Invazní potenciál trnovníku akát (Robinia pseudoacacia) Bakalářská práce je rozdělena na dvě části; obecnou a experimentální. V obecné části zhodnocuje monitoring výskytu akátu a jeho přirozeného zmlazení v zájmové oblasti. Popisuje rovněţ schopnost šířit se do okolního porostu v závislosti na stanovištních podmínkách. V práci jsou charakterizována vybraná stanoviště, šíření a přirozené zmlazení akátu. Druhá část bakalářské práce je praktická. Je v ní popsána metodika práce a vyhodnocení naměřených dat klíčivosti semen akátu. Z výsledků experimentu - zkoušky klíčivosti - bylo zjištěno, ţe v laboratorních podmínkách má akát velmi dobrou celkovou klíčivost. V přirozeném prostředí výskytu tomu však tak není. Klíčová slova: trnovník akát, zkouška klíčivosti, přirozená obnova, semenný materiál, předosevní příprava

Abstract Name: Marek Kořenek Bachelor thesis : Invasive potential of black locust (Robinia pseudoacacia) The bachelor thesis evaluates monitoring of appearance of black locust and its natural saplings in interest area. Further it appraises ability to spread to surrounding vegetation in dependence on habitat conditions. The select habitats, spreading and natural saplings are characterized. The second part of the bachelor thesis is practical. The methodology is described there and also assessment of recorded data of germinating capacity of seeds. From the results of experiment (examination of germination) was discovered that black locust has a greatly reliable overall germination in laboratory conditions. However, this fact does not apply to its natural habitat.

Key words: Black locust, examination of germination, natural revival, seed material, pre-sowing preparation

Obsah Abstrakt .............................................................................................................................5 Abstract .............................................................................................................................6 1

Úvod ..........................................................................................................................9

2

Cíl ............................................................................................................................ 13

3

Literární přehled ....................................................................................................... 14 3.1

Charakteristika dřeviny ...................................................................................... 14

3.1.1 Charakteristika rodu....................................................................................... 14 3.1.2 Trnovník akát ................................................................................................ 14 3.1.3 Vlastnosti druhu ............................................................................................. 16 3.2

Původní areál rozšíření....................................................................................... 17

3.3

Historie a současnost.......................................................................................... 18

3.3.1 Historie introdukce akátu v ČR ......................................................................18 3.3.2 Současný výskyt akátu v ČR ..........................................................................19 3.3.3 Akát v ostatních zemích v letech 1958-1986 .................................................. 20 3.4

Vliv akátu na ţivotní prostředí ...........................................................................21

3.4.1 Invazní chování ............................................................................................. 21 3.4.2 Působení na okolní vegetaci a změny stanovištních podmínek ....................... 21 3.5

Problematika likvidace akátu ............................................................................. 24

3.5.1 Kácení ...........................................................................................................24 3.5.2 Igelitování ..................................................................................................... 25 3.5.3 Postřik na list ................................................................................................. 25 3.5.4 Krouţkování .................................................................................................. 26 3.5.5 Pastva ............................................................................................................ 27 3.6 4

Problematika akátu ve zvláště chráněných území ............................................... 28

Metodika a materiál .................................................................................................. 30 4.1

Materiál ............................................................................................................. 30

4.1.1 Obecná charakteristika území ........................................................................ 30 4.1.2 Historie území ............................................................................................... 31 4.1.3 Charakteristika zájmových lokalit .................................................................. 32 4.2

Metody .............................................................................................................. 34

4.2.1 Přípravné práce .............................................................................................. 34 4.2.2 Terénní práce ................................................................................................. 34 4.2.3 Laboratorní práce ........................................................................................... 35 5

Výsledky .................................................................................................................. 38 5.1

Zkouška klíčivosti - 2011 ................................................................................... 38

5.1.1 Narušená semena ........................................................................................... 38 5.1.2 Nenarušená semena........................................................................................ 40 5.1.3 Namočená semena ......................................................................................... 42 5.1.4 Nenamočená semena ...................................................................................... 42 5.2

Zkouška klíčivosti - 2012 ................................................................................... 43

5.2.1 Narušená semena ........................................................................................... 43 5.2.2 Nenarušená semena........................................................................................ 45 5.2.3 Namočená semena ......................................................................................... 47 5.2.4 Nenamočená semena ...................................................................................... 47 5.3

Přirozené zmlazení akátu ................................................................................... 48

5.3.1 Okraj lesa ......................................................................................................48 5.3.2 Úpatí naváţky ................................................................................................ 49 5.3.3 Okraj cesty..................................................................................................... 50 5.4

Pokusný výsev ................................................................................................... 50

6

Diskuze .................................................................................................................... 51

7

Závěr ........................................................................................................................ 54

8

Summary .................................................................................................................. 55

9

Pouţitá literatura....................................................................................................... 56

10

Seznam tabulek .................................................................................................. 59

11

Seznam obrázků ................................................................................................. 60

12

Přílohy ............................................................................................................... 61

1 Úvod V řadě evropských států - včetně České republiky - vzrůstá v posledních letech zájem o problém související s rozšířením nepůvodních invazních druhů rostlin, které zaplevelují rozsáhlá území, vytlačují původní druhy rostlin a rostlinná společenstva. Všechny tyto invazní rostliny se rozšířily z jejich původních míst vlivem lidské činnosti - zavlečením. Na četných lokalitách byly zaznamenávány rozsáhlé změny v přirozených domácích společenstvech vlivem konkurenčního působení těchto nepůvodních neţádoucích rostlin, coţ se velmi negativně projevuje. Jednou z nejznámějších z těchto neţádoucích nepůvodních rostlin je u nás trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Akát je jednou z nejvíce kontroverzních introdukovaných dřevin na našem území. Vedle jeho některých nesporně přínosných uţitkových vlastností má bohuţel také nezanedbatelný vliv na ţivotní prostředí. Po četných dlouhotrvajících diskusích o vhodnosti či nevhodnosti pěstování této dřeviny, dochází od 70. let minulého století na některých územích k postupnému odstraňování jeho porostů z důvodů ochrany přírody. V současné době je výskyt akátu vnímán značně problematicky především ve zvláště chráněných územích, a proto dochází právě zde nejčastěji k jeho cílené likvidaci. Převod akátových porostů na jiné kultury je ovšem úkol dosti obtíţný a dlouhodobý, a to tím spíš, mají-li tyto plochy v dohledné době nést atributy zvláště chráněného území. Z těchto důvodů jde přirozeně i proces mimořádně finančně náročný. Protoţe akát patří mezi bobovité rostliny, umí ze vzduchu vázat dusík a obohacovat jím okolní půdu, takţe dochází takzvané eutrofizaci. Je schopný bez problémů růst také na neúrodných půdách, kde je málo ţivin a kde by většina našich dřevin jen ţivořila. Díky velkému mnoţství dusíku pak v podrostu rostou hlavně nitrofilní druhy. Naproti tomu má však i kladné vlastnosti. V mnoha parcích plní funkci estetických a mohutných stromů. Jeho dřevo je velmi tvrdé a odolné a stává se oblíbeným materiálem. Hlavně včelaři mají akát ve velké oblibě, protoţe je silně medonosný. V mnoha ohledech je tedy akát uţitečný a najde u nás své místo.

9

Pro nekonfliktní souţití akátu s naší přírodou stačí zodpovědný přístup k jeho pěstování. V této práci bude prováděn monitoring výskytu akátu a jeho zmlazení v zájmové oblasti. Dále bude na základě provedených šetření (zkoušky klíčivosti) zhodnocen potenciál této dřeviny k osidlování okolních území.

12

2 Cíl Cílem této bakalářské práce je posoudit schopnost trnovníku akát (Robinia pseudoacacia) šířit se do okolního prostředí, zmonitorovat jeho výskyt přirozeného zmlazení v zájmové oblasti a v neposlední řádě zhodnotit jeho potenciál k osídlování okolního území v závislosti na stanovištních podmínkách. Dílčím cílem je zhodnocení klíčivosti semen akátu v závislostech na věku mateřských dřevin a způsobu předosevní přípravy.

.

13

3 Literární přehled 3.1 Charakteristika dřeviny 3.1.1 Charakteristika rodu Trnovník (Robinia P.) je rodové jméno opadavých stromů z čeledi bobovitých. Rod byl pojmenován po francouzských zahradnících a botanicích Jeanovi a Vespasianovi Robinových. Celý rod zahrnuje kolem 20 druhů. Akáty jsou medonosné, rychle rostoucí stromy i keře s tvrdým dřevem. Listy střídavé, vejčité, eliptické, lichozpeřené, okraj listu celokrajný, květenství hrozen. Květy mají bílou, nebo růţovou aţ růţovofialovou barvu. Listeny jsou opadavé. Plodem je mnohosemenný lusk pukající v obou švech, semena mají v obrysu ledvinovitý tvar a jsou silně zploštělá Domovem trnovníku je Severní Amerika, přesněji střední a východní části Severní Ameriky. Na území České republiky najdeme dva zástupce. Oba druhy akátu jsou u nás nepůvodní. (Pokorný, Matoušová, Konečná, 1990) 3.1.2 Trnovník akát Středně vysoký strom, dorůstající výšky 25 m, výjimečně vyšší, při pařezinové obnově jen 10-15 m vysoký, s křivolakými kosterními větvemi a deštníkovitě klenutou korunou. Hladká kůra je jen na nejmladších větvích; brzy se však vyváří rozpukaná borka, ve stáří hluboko provazcovitě rozbrázděná. Mladé větve a letorosty jsou leskle červenohnědé, hranaté, s nápadnými ztrnovatělými, v mládí průsvitně červenohnědými palisty. Opadavé střídavě lichozpeřené listy jsou sloţené z 9-19 krátce řapíčkatých, okrouhlých, oválných nebo i eliptických, maximálně 4-5 cm velkých lístků. Lístky jsou celokrajné, lysé, velmi tenké, světle zelené, na rubu nasivělé; ani podzimní zbarvení není výrazné, listy opadávají šedozelené a rychle se rozkládají. Listový aparát reaguje na klimatické změny tak, ţe se v době slunečního ţáru nebo delších dešťů lístky přiklánějí k sobě podél vřeten listu. Kvete v červnu. Oboupohlavní květy jsou seskupeny do převislých úţlabních hroznů, 10-25 cm dlouhých. Jednotlivé květy jsou aţ 2 cm velké intenzivně vonné, s charakteristickou "motýlokvětou" stavbou. Ploché lusky v převislých řídkých hroznech jsou asi 1 cm široké a 5-10 cm dlouhé, červenohnědé, lesklé nebo matné, na povrchu kopírují uvnitř uloţená tmavohnědá ledvinovitá semena. (Větvička 1999) 14

Obr.1. Trnovník akát BrnoLíšeň(Foto: Petr Horáček (2005)

Obr. 2. Listy, květy, plody (Wikipedie)

Obr. 3. Borka - podélně brázditá (www.rostliny.prirodou.cz)

Trnovník byl původně typický pro smíšené lesy v chladném a mírném klimatu. Snáší široké spektrum podmínek, půdy bohaté i chudé, suché i vlhčí. Preferuje písčité a hlinité substráty s optimem do 500 m. n .m. Na sušších stavištích vytváří bohatou kořenovou soustavu, sahající aţ 15 m od kmene a někdy pronikající i 4 m hluboko. Vyţaduje dostatečně osluněná místa. Roste v lesích, na okrajích cest, na náspech tratí, v zahradách, parcích, ulicích apod. Je tolerantní vůči širokému rozpětí pH. Na území České republiky je rozšířený díky výsadbě. Vystupuje z níţin do podhorských oblastí. Hojný je především v teplejších oblastech, v chladnějších oblastech je roztroušeně. Kromě Evropy se druh dostal do západní části Severní Ameriky, do severní Afriky, do Přední a východní Asie, do Austrálie a na Nový Zéland. V jiţní Evropě dnes vytváří celé lesy a hojně se pěstuje v západní a střední Evropě. V těchto oblastech se chová invazivně. (Pokorný, Matoušová, Konečná, 1990) Pěstování - akát se pěstuje se v několika kultivarech, na půdu není náročný, měla by ale být spíše sušší, můţe být i chudá, vápnitá a kamenitá. Mnoţí se semeny, která se sejí v květnu v době, kdy jiţ nehrozí ranní mrazíky. Trnovník je jedovatý, z hospodářských zvířat působí silně toxicky především na koně, u nichţ jedovaté látky vyvolávají aglutinaci (shlukování erytrocytů). Mezi projevy otravy patří kolikové bolesti břicha, průjmy, těţké dýchání, křeče a srdeční

15

slabost. Při těţké otravě přecházejí příznaky v ochrnutí aţ smrt. Akátová kůra obsahuje toxialbuminim akacin a robin. V semenech je obsaţená toxická látka robin. V květech se nacházejí silice, flavonoidy a velké mnoţství nektaru. V listech je obsaţeno vysoké mnoţství tříslovin, proto se opad rozkládá dlouhou dobu, neumoţňuje tvorbu humusu, a dále tak znehodnocuje půdu. Pouze květy nejsou jedovaté. Kůra z mladých rostlin se v minulosti vyuţívala namísto chininovníku při léčbě zimnice a také se pouţívala proti migréně. (Banfi, Durante, Durante, Consolino 2001) 3.1.3 Vlastnosti druhu V současné době se trnovník akát šíří do přirozených společenstev světlých lesů a křovinatých strání, kde podmiňuje změny druhové skladby. Jeho přítomnost významně sniţuje biodiverzitu při současném zvýšení podílu běţných synantropních druhů. Zejména lesní a lesostepní, ale i běţné luční druhy velmi brzy po začátku invaze ustupují, protoţe dochází k zastínění stanoviště a jeho silné eutrofizaci (symbiotická vazba akátu s bakteriemi v kořenových hlízkách, jeţ jsou schopny fixovat vzdušný dusík). Navíc jsou v akátinách z listového opadu do půdy uvolňovány fenolkarboxylové kyseliny inhibující klíčení všech ostatních rostlin. Krátká reprodukční doba, schopnost rychlého šíření a velká ekologická plasticita jsou hlavními důvody jeho snadné migrace. Snadno se šíří podél komunikací, okrajů polí, mezí a lesních pozemků. Trnovník akát je řazen mezi 40 nejinvazivnějších dřevin světa. Vyuţívá se jako medonosná dřevina, poskytuje dobré dřevo. Vyuţíván je při ozeleňování chudých a suchých půd. (Bagar 1986)

16

3.2 Původní areál rozšíření Trnovník pochází z jihovýchodních států v severní Americe, přičemţ areál jeho původního výskytu zde tvoří dvě oddělené oblasti. Východním rozsáhlejším územím jsou Apalačské hory, západní areál se pak nachází na pomezí států Missouri, Arkansas a Oklahoma. V prostoru Apalačských hor se akát vyskytuje jako příměs smíšených lesů, často společně s druhy rodu Qercus a Carya, přičemţ zde vystupuje aţ do výšek 1000 – 1400 m n. m. V západní části Virginie pak na osluněných svazích hor, načeţ sestupuje aţ do níţin řek a roste společně s druhy Juglans nigra, Padus serotina, Liriodendron tulipifera a Fraxinus americana. Souvislé porosty akát vytvořil aţ druhotně po kolonizaci Severní Ameriky Evropany. Intenzivně pronikal na odlesněné pozemky a plochy devastované poţáry, takţe se současně s rozvojem civilizace rozšířil po celém území USA i Kanady. (Chmelař 1983) Pěstuje se a zplaňuje v mírném pásmu celého světa. Byl dovezen do severní Afriky, střední Asie, na Nový Zéland a do západní části Severní Ameriky a Kanady. Do Evropy se dostal počátkem 17. století jako jedna z prvních severoamerických dřevin. Podle většiny autorů se tímto činem proslavil francouzský botanik Jean Robin, který přivezl akátová semena ze Severní Ameriky v roce 1601 nebo 1603. Zprvu byl pěstován jen jako okrasný strom v botanických zahradách, parcích nebo pouličních stromořadích, ale jiţ koncem 17. století se pro své některé vlastnosti - nenáročnost,rychlý růst a dobré dřevo - začal pouţívat k zalesňovaní.

K zalesňování byl pouţit poprvé v Německu a snad i ve Francii. Kolem roku 1700 byl jiţ v jiţním Německu značně rozšířen, zalesňovací práce tímto druhem vyvrcholily koncem 18. století. Akát se stal v té době silně propagovanou dřevinou. (Pyšek 2001)

Obr.4. Mapa - původ akátu (http://www.prazskestezky.cz)

17

3.3 Historie a současnost 3.3.1 Historie introdukce akátu v ČR V Českých zemích byl akát propagován od 60. let 18 století. V roce 1767 byl Komerčním kongresem v Praze vydán zvláštní návod k pěstování cizokrajných dřevin, tedy i akátu. První neúspěšné pokusy s jeho masovějšími výsadbami na holinách se uskutečnily začátkem 19. století u Bzence. Roku 1785 byl jiţ prokazatelné pěstován na Křivoklátsku, 1796 u Červeného Hrádku, 1799 v Lednici na Moravě, ve Valticích a u Horšovského Týna, 1800 okolo Drhovle, 1802 u Ţidlochovic, 1803 u Valdic u Jičína. Roku 1803 vydal F. X. Starck obšírné pojednání, v němţ doporučuje vysazování rychle rostoucích dřevin (mj. i akátu), které by vylepšily stále se zhoršující stav českých lesů na Prácheňsku. Jako příměs se do výmladkových lesů se v téţe době akát vysazoval na Mladoboleslavsku. K jeho dalšímu pouţití k zalesňování došlo aţ koncem 19. a začátkem 20. století, přestoţe za velkých mrazů v zimě 1879/1880 většina sazenic vymrzla aţ ke kořeni. Následující rok ale znova od kořenů úspěšně obrazila. Další akce organizoval stát: proběhlo tak zalesnění praţského okolí, údolí Berounky, Sázavy i Vltavy. (Noţička 1957) Zpočátku kolem roku 1800 aţ 1810, bylo akátu pouţito jen jako okrasné dřeviny z v zahradách a parcích jako Hluboká, Zvíkov, Orlík, Praha atd. Teprve později se jím zalesňovaly pusté svahy, uţívané do té doby jako pastviny. Akát byl ovšem vysazován nejen pro zalesňování samé, ale především jako zdroj uţitkového dřeva. Nejvíce se uplatnil při zpevňování sypkých a chudých půd (haldy a výsypky), strmých svahů (podél ţelezničních tratí). Z jeho dřeva se vyráběly praţce, důlní výdřevy, sportovní nářadí (lyţe), slouţil i jako sudovina materiál pro výrobu nádob na víno (víno dostávalo příjemnou chuť). Povltavští mlynáři údajně z jeho dřeva vyráběli zuby do soukolí mlýnských stolic. Obmytí akátu u nás bylo nejběţnější 6-8 let. Z 15-20letých stromů bylo nejlepší palivo i uţitkové dřevo, 20-25leté akáty poskytovaly sloupovinu a stavební dřevo. Doporučovaná nejvýhodnější doba obmytí byla na dobrých půdách 30 let. Často byl však akát předčasně mýcen (jiţ šestiletý porost poskytoval plotovky a tyčky do vinic), ale protoţe ochotně obráţel, byl posléze pěstován jako pařezina. Postupně však horlivé vysazování akátů ustává, neboť po dvou aţ třech obmýtích docházelo ke stagnaci produkce dřeva a k vyčerpání půdy. Nadto se jiţ v polovině 19. století zjistilo, ţe floristické sloţení se v akátových porostech mění a postupně ochuzuje. (Noţička 1957) 18

Ve třicátých létech 20. století proběhla velká vlna odporu proti vysazování a pěstění akátu. Vyvolali ji rakouští ovocnáři, kteří ho označili za mezihostitele puklice švestkové, a proto byly jeho porosty v celé Evropě (s výjimkou Českých zemí) vymýceny. U nás ale nebylo toto opatření důsledně dodrţováno, naopak po suchých létech a mrazech v r. 1928 a 1929 následovalo další zalesňování akátem, borovicí černou, modřínem, dubem a břízou. K jeho šíření vysazování přispěli i včelaři, kteří jej povaţují za jednu z nejlepších medonosných rostlin. V 80. létech 20. století inicioval Český svaz včelařů konferenci o akátu ve Znojmě. Pro svou medonosnost byl často vysazován - např. rozsáhlé akátové porosty v roklích na Mělnicku, příp. na řadě míst lounské části Českého středohoří vznikly právě z tohoto důvodu. Koncem 20. století se v Českých zemích nacházely velké akátové porosty ve středních Čechách, v okolí Prahy, na strmých stráních a podél Vltavy, Sázavy a Berounky. Na střední a jiţní Moravě a ve větších či menších skupinách, v stromořadí i jednotlivě téměř po celém území do nadmořské výšky asi 680-700 m. (Benčať 1982) 3.3.2 Současný výskyt akátu v ČR Celková plocha akátových porostů na území České republiky se v současnosti pohybuje okolo 14 tisíc hektarů, coţ představuje zhruba 0,5 % z výměry pozemků určených k plnění funkcí lesa (Bagar 1986, ÚHÚL 2003). Těţištěm výskytu jsou nejteplejší oblasti našeho státu - jiţní Morava, střední Čechy a některé okresy severních Čech. Je preferován svaţitý terén o sklonu 30-40°s jiţní orientací a s nadmořskou výškou 210-350 m. Solitérně, ve skupinách nebo stromořadích, je však rozšířen po celé republice, s výjimkou hraničních pohoří a Českomoravské vrchoviny. Akátiny jsou chápány pouze jako lesy ochranné (nikoli hospodářské) a nové plochy jiţ na lesní půdě nejsou zakládány. V současné době není akát zařazen mezi hospodářské dřeviny. Řada malých lesů se ale vrátila soukromým vlastníkům a lze jen těţko zjistit, zda se jej nevyuţívá k zalesňování; většina dnešních akátin vznikla právě z tzv. selských lesů. S jeho výsadbou se však i nadále setkáváme v intravilánu sídel nebo při rekultivaci výsypek a skládek. (Vítková 2004)

19

3.3.3 Akát v ostatních zemích v letech 1958-1986 Mezi nejvýznamnější akátové země patří jiţní Korea, Čína, Maďarsko, Rumunsko, severní Korea, bývalý sovětský svaz, Francie, Bulharsko, Argentina, Španělsko a bývalá Jugoslávie. V Maďarsku v roce 1980 trnovník pokrýval 18% zalesněné plochy, více neţ jakýkoli druh. Celková plocha akátových porostů činila 268 tis. ha. Rusko pokrývá asi 144 tis. ha akátu, většinou v jiţních částech. V Rumunsku činila celková plocha kolem 191 tis. ha. Centrem pěstování je region kolem Calafatu. V Bulharsku je trnovník nejvíce rozšířená exotická dřevina. Má velmi důleţitou roli při zakládání lesů, její celková plocha činí 73 tis. ha, zabírá 2,3% z celkové zalesněné půdy v zemi. Ve Francii bylo 100 tis. ha lesa trnovníku registrováno v roce 1979, většinou v trojúhelníkové oblasti mezi Paříţí, Lyonem a Belfortem. V Číně byl trnovník poprvé zasazen na poloostrově Shantung, mezi lety 1900 - 1918, od té doby se stal rozšířeným. Nejlépe se mu zde daří v nadmořské výšce 400-1200 m. Je pěstován především na výrobu průmyslového dřeva a palivového dříví a jako protierozní dřevina. V Argentině a Španělsku zaujímá akát shodně kolem 3 tis. ha. V bývalé Jugoslávii zabíral akát 50 tis. ha. Hlavní rozšíření je v regionu Deliblato, dnešní Srbsko. V Německu zaujímá 3 tis. ha. Podle těchto údajů, vzrostly oblasti akátu z 337 tis. ha na 3 264 tis. ha mezi roky 1958 a 1986. (Keresztesi 1988)

Plocha výskytu v tis. ha

Zastoupení Trnovníku akát ve vybraných zemí 1200

1000 800 600 400

200 0

1958

1986

Obr.6. Zastoupení akátu v jednotlivých zemích mezi r. 1958 - 1986

20

3.4 Vliv akátu na životní prostředí 3.4.1 Invazní chování Akát se obecně chová jako pionýrská dřevina, a to jak ve své domovině, tak i v jiných částech světa. Má tendence pronikat do nelesních, zvláště pak do xerotermních stanovišť. Kořeny nesou symbiotické hlízkovité bakterie, které stanoviště obohacují o dusík, coţ je další příčinou změny původních společenstev. Také má výrazný allelopatický charakter, produkuje inhibiční látky zabraňující růstu jiných druhů. Vzhledem k silné světlomilnosti toho druhu nehrozí velké nebezpečí jeho invaze do zapojených přirozených lesních společenstev, nicméně v prosvětlených a nezapojených svahových lesních porostech, jako jsou zakrslé doubravy nebo bory, je schopen se šířit a měnit druhovou skladbu bylinného patra. Díky své silné pařezové i kořenové výmladkovosti se velmi dobře zmlazuje, a snáší tudíţ výborně i silný řez. Uţ při poranění však často vyráţí mnoho kořenových výmladků, a dokáţe se tak velice rychle šířit, často i na úkor okolních dřevin. Velmi úspěšně kolonizuju především otevřené plochy (skalní stepy, suché pastviny, písčiny). (Křivánek 2006, Pyšek 2001) 3.4.2 Působení na okolní vegetaci a změny stanovištních podmínek Jiţ dávno je známo, ţe akát svou přítomností významně ovlivňuje sloţení vegetace ve svém okolí. V závislosti na typu stanoviště se zde uplatňují především různé druhy nitrofylních rostlin, jako např.: Sambucus nigra, Galium aparine, Urtica dioica, Geum urbanum, Chelidonium majus, Geranium robertianum, Lamium purpureum aj.

V

sušších, více prosvětlených porostech se mohou uplatňovat trávy, přičemţ často dochází ke zvýšení dominance a převládnutí jednoho druhu (např. Poa nemoralis nebo Melica transsilvanica). Jako vysvětlení tohoto jevu se nabízí to ţe, akát vylučuje do půdy toxické látky aleoptatie. Toto tvrzení je však experimentálně vyvrácené. Rostlinné sloţení podrostu akátin ale také pravděpodobně spočívá v souboru změn několika faktorů, jako jsou obsah ţivin, vlhkost nebo světelné podmínky. (Větvička 1961)

21

3.4.2.1 Světelné podmínky V důsledku světlomilnosti akátu, jeho rozvolněné koruny, schopnosti listů aktivně reagovat na světlo a pozdního jarního olistění stromu mohou poté do zapojeného porostu vstupovat i světlomilné druhy rostlin, hlavně traviny, které by se v původním zapojeném lese nevyskytovaly. Nejvíce je to patrné v mladších porostech či akátinách na málo úrodných půdách, kde se v důsledku nepřekonatelné konkurenční schopnosti akátu vyskytuje jen málo jiných druhů dřevin. (Jurko 1963) 3.4.2.2 Půdní vlhkost Půdní vlhkostí akátin se zabýval Větvička (1965), který zjistil, ţe oproti dubovému porostu zde dochází k vyššímu vysušování především svrchní vrstvy půdy, coţ povaţuje za důsledek zvýšeného kořenového odsávání, ale i řídce zapojeného porostu, a tím i intenzivnějšího výparu. Nicméně předpokládá, ţe při invazi akátu do xerotermních společenstev platí přesně opačná situace, neboť v důsledku zástinu se zde značně sníţí přímý výpar z půdy. K podobnému zjištění při porovnávání akátiny a volné travní plochy dospěla také Šikrová (1963). Na momentní půdní vlhkost má zřetelný vliv kořenového odsávání v čistých akátových kulturách ve srovnání s dubovým porostem. Na vysýchání má značný podíl výpar z povrchové vrstvy, zvláště pod řídkými korunami akátu. V opačné situaci platí při invazi akátu do xerotermních společenstev, neboť v důsledku zástinu se zde značně sníţí přímý výpar z půdy. (Větvička 1965) 3.4.2.3 Obsah půdního dusíku Dusík je bezesporu nejvíce zkoumaným prvkem v souvislosti s výskytem akátu, a to v důsledku schopnosti této dřeviny symbioticky vázat plynnou formu této ţiviny za pomoci půdních bakterií rodu Rhizobium Sp. mezi jednotlivými izoláty získaných z různých míst, existuje vysoká variabilita, která se odráţí i v různé schopnosti fixace vzdušného dusíku. Tuto skutečnost vysvětlují především různou specifitou stanovištních podmínek, kde akát roste. V kořenových hlízkách mezi jednotlivými izoláty získaných z různých míst existuje vysoká variabilita, která se odráţí i v různé schopnosti fixace vzdušného

dusíku.

Tuto

skutečnost

vysvětlují především různou

specifikou

stanovištních podmínek, kde akát roste. Charakteristickým znakem akátin byla vţdy vyšší koncentrace nitrátů v půdě, coţ je pravděpodobně způsobeno přísunem listového opadu, který je bohatý na dusík, a proto je rychlost jeho dekompozice relativně rychlá, coţ platí i pro nitrifikační procesy. 22

Zároveň dochází jen k mírnému odčerpávání nitrátů z půdy akátem. Výskyt akátu můţe mít vliv i na kvalitu povrchové vody. Plochy s dominantním výskytem akátu v Apalačských horách jsou hlavním zdrojem dusičnanů v podzemních vodách. (Montagnini et al. 1991) 3.4.2.4 Ostatní půdní živiny Přítomnost akátu na stanovišti můţe ovlivňovat koloběh a zásobu i jiných ţivin neţ jen dusíku. Pod akáty jsou vyšší koncentrace fosforu a vápníku a naopak niţší hliníku a ţeleza v porovnání s původním lesním porostem. V hrabance akátového porostu byl naměřen vyšší obsah vápníku, fosforu, hořčíku a draslíku ve srovnání s borovým lesem. (Šikrová 1963) 3.4.2.5 Sukcese po odstranění akátu Sukcesní pochody nastartované odstraněním porostu akátu a směřující k obnově původních rostlinných společenstev mohou být blokovány snadnou dostupností dusíku pro rostliny. Podle výzkumu návrat stepních společenstev probíhal nejrychleji na lokalitách, kde docházelo ke kaţdoročnímu odstraňování biomasy. Zároveň na všech plochách bylo zřetelné postupné sniţování obsahu dusíku v biomase rostlin. Sukcesní změny jsou ovlivňovány celou řadou faktorů; jako např. topografií lokality, dotčenými rostlinnými společenstvy, stupeň zasaţení akátem, vzdálenost obnovovacích zdrojů, nebo prezencí či absencí invazních druhů. Obecně platí, ţe obnova na stepní vegetace nejlépe probíhá na vyvýšených místech, tj, na hřbítcích, hranách svahů, na skalkách atd., kde dochází k nejrychlejšímu úbytku ţivin, především N, P a K. Na těchto plochách však dochází k intenzivnímu vzestupu ovsíku, později i pýru. (Čechová 1998)

23

3.5 Problematika likvidace akátu Lesní prostředí Roztroušené akáty v lesních porostech jsou spíše jednodušším problémem. V zapojeném lese, jako jsou například dubohabrové lesy s podrostem teplomilných keřů, nemá akát přílišnou šanci k přirozené obnově. Jako metoda boje stačí pouze čas a trpělivost. Akát tu nemá kvůli vysoké konkurenci ze strany ostatních dřevin a především keřového patra prostor pro invazi a jeho porost pomalu odumře. Jiná situace nastává v narušených lesních porostech, na mýtinách, v porostech bez vysokého podílu přirozených dřevin a na okrajích lesů. Obecně řečeno je zde důleţité zbavit se stromů, které jsou zdrojem semen, potlačit akátové výmladky nejlépe pouţitím totálního herbicidu a ostatní dřeviny pak uţ akát předběhnou. Jakmile je akát zastíněný, pak uţ jen ţivoří. Nelesní prostředí Jde především o suché trávníky, okraje luk, cest, polí, břehy toků, aleje, ale i zahrady a podobně. Hlavními metodami jsou kácení vzrostlých stromů, různé formy pouţití herbicidu jako zatření pařezů, postřik na list, injektování stromu, dále obalení vysokého pařezu igelitem, krouţkování stromů a v neposlední řadě také pastva. Metodu je dobré zvolit podle velikosti a stáří akátů, obecně lze ale říci, ţe většině případů je třeba vyuţít kombinací více metod, aby bylo dosaţeno ţádané účinnosti. (Veverková, 2009) 3.5.1 Kácení Kácení lze pouţít u vzrostlých akátů i u větších výmladků, u jednotlivých stromů i větších porostů. Kmeny řeţeme nízko nad zemí. Vţdy je zapotřebí ihned zatřít čerstvý pařez totálním herbicidem, nejčastěji bývá pouţíván Roudup. Bez pouţití herbicidu začne pařez s velkou intenzitou obráţet a z akátinové světliny je po roce zamořená plocha neprostupné akátové houštiny. Pokud je nedostatek vláhy, herbicid nepronikne do kořenů a efekt je velmi malý. Doporučením je kácet ve vegetačním období, nejlépe na konci léta v srpnu aţ září, kdy pařez natáhne herbicid do kořenů, a tím se účinně omezí výmladkovost. Daleko míň uţitku je z nátěru na jaře a časně v létě, kdy od kořenů proudí míza, která herbicid vytlačí. Stejně tak nepomůţe kácet a řez zatírat v zimě, kdy je strom ve fázi klidu.

24

Důleţité je plodné stromy vţdy co nejdřív odvézt, protoţe by se z nich uvolnila semena. Nejjistější je zbytky po kácené spálit.

Obr.6. Nátěr pařezu po kácené herbicidem. K rozeznání již natřených pařezu je vhodné do čirého roztoku herbicidu

přidat

potravinářské

barvivo, či pařez jinak označit. (převzato z www.daphne.cz)

3.5.2 Igelitování Netradiční, a přitom docela účinnou metodou je obalení pahýlu kmene do igelitového pytle. Postup zahrnuje pokácení stromu a ponechání asi metr vysokého pařezu. Horní polovina kmene se obalí tmavým, pevným igelitovým pytlem, nad řezem se ponechá v pytli volný prostor. Dolní okraj pytle ke kmeni pevně přiváţe. Metoda má nejlepší efekt, kdyţ se provádí v červnu a červenci. Pahýl stihne ještě začít obráţet a výhonky rostou do pytle. Během horkých letních dnů se výhonky pomalu dusí a akát vyčerpá spoustu zásobních látek. Následně v zimě větvičky promrznou. Metodu nemá smysl provádět v pozdějších měsících, hlavně na podzim a v zimě, jelikoţ poraţený strom uţ do pytle neobrazí, zato s velkou silou z nespotřebovaných zásob vyţene výhonky na jaře. Ty prorazí pytel a efekt igelitování přijde nazmar. (Veverková 2009) 3.5.3 Postřik na list Postřik totálním herbicidem na list se pouţívá na obráţející výmladky z kořenů, pařezů a kmenů po různých zásazích proti stromům, stříkají se mladé akátové houštiny a postřik platí na semenáčky vyrůstající ze semenné zásoby v půdě. Doporučením je pouţívat postřik, nejlépe v kombinaci s vyklučením vzrostlejších částí, zatřením řezů herbicidem a s pastvou. Důleţité je načasování a četnost postřiku. Ideální je první postřik během léta mezi červencem a srpnem a druhé opakování na podzim. 25

Po prvním letním postřiku většina rostlin velice rychle ztratí listy a seschne, přibliţně po 6 týdnech se jiţ na větvích začnou objevovat první zelené lístky, byť často různě deformované. U opravdu hustých porostů postřik zasáhne jen vrchní patro, spodní větve jsou herbicidem zasaţeny jen málo. Proto se hodí během časného podzimu postřik zopakovat. Takto provedený dvojí postřik má velice dobrou účinnost. Postřik je nutné aplikovat na list za slunečného počasí, aby i krátkodobý deštík herbicid nesmyl, a za bezvětří, aby zbytečně nebyly ohroţovány okolní rostliny. (Veverková 2009)

Obr.7.

Aplikace

slunného

dne

v

kořenové

výmladky.

postřiku

za

červenci

na

Je

vhodné

použít ochrannou roušku. (převzato z www.daphne.cz)

3.5.4 Kroužkování Jednu z nejpouţívanějších metod boje proti akátu především vyuţívají v Německu. Jedná se o odříznutí kůry aţ do dřeva po obvodu kmenu do hloubky přibliţně 2 cm. Existuje celá škála variant této metody, účinnost je u všech proměnlivá a ţádná není stoprocentní. Výběr konkrétního typu krouţkování záleţí pak spíše na časových a technických moţnostech. Základní rozdělení je podle šířky krouţku a podle jeho úplnosti. Šířka krouţku můţe být buď tenká, kdy nejčastěji motorovou pilou se objede celý kmen dokola. Vznikne tenký krouţek široký jako list pily, tedy dom 1 cm. Nejvhodnějším obdobím pro krouţkování je období intenzivního růstu, tedy jaro, a začátek léta. V praxi se pak často krouţkuje během celého roku, coţ můţe ale sniţovat účinnost metody. Obecně je krouţkování výhodné v mnoha ohledech, neboť akátina se rozpadá postupně, koruny prořídnou a pod stromy se otevírá prostor pro postupný návrat původních druhů rostlin.

26

Varianta č. 1 - obobrování, kdy se kmen doslova ohlodá mačetou nebo motorovou pilou. Vznikne 20-30cm široký pruh poranění po celém obvodu kmene. Varianta č. 2 - druhým základním dělením krouţkovacích metod je úplnost krouţku. Kmen je moţné celkově okrouţkovat kolem dokola, nicméně ukázalo se, ţe na takové razantní poranění strom často reaguje prudkým vyhnáním výmladků pod řezem a z kořenů. Varianta č. 3 - částečné okrouţkování, kdy se na jedné straně kmene nechá neporušený pruh kůry. Strom je pak díky této spojce schopný pořád transportovat ţiviny a dokáţe přeţívat i několik let. Nicméně ţivoří, musí čerpat z vlastních zásob, do místa poranění se časem dostanou dřevokazné houby a akát pomalu odumírá, aniţ by začal obráţet. Varianta č. 4 - Zajímavou variantou krouţkování je nepříliš známé spirálování, kdy se do kmene vyřízne spirála, která kmen alespoň jednou dokola obkrouţí, jako by se kolem kmene ovinul had. (Veverková,2009)

Obr.8. Na obobrovaném kmení je již měsíc po

Obr.9. Zcela okroužkovaný kmen akátu

zásahu vidět obrážení výmladků pod plochou

(převzato z www.daphne.cz)

poranění. (převzato z www.daphne.cz)

3.5.5 Pastva Pastva je ideálním prostředkem následné dlouhodobé péče na ploše, kde byly provedeny mechanické zásahy proti akátům. Obecně pastva blokuje rozšiřování stromů a keřů, udrţuje místa s vysokou druhovou pestrostí. Velmi účinně nahrazuje kosení, kterým se nedá akát potlačit, ať uţ jde o výmladky po kácení, nebo růst nových jedinců ze semen uloţených v půdě. Pastva by měla následovat co nejdříve po provedení 27

mechanických zásahů. Důleţitý je výběr zvířat, jednoznačně nejlepší jsou kozy, které akát aktivně vyhledávají a oţerou jak lístky, tak mladé větvičky a kůru. Moţné je ke kozám přidat i několik ovcí, které sice akát moc nevyhledávají, ale pod vlivem koz se jej naučí také oţírat. Pro spásání se nehodí koně ani krávy. (Veverková 2009)

Obr.10. Pro boj s akátem je ideální kombinovat práci lidí a koz. (převzato www.daphne.cz)

Obr.11. Koza je nejlepším pomocníkem člověka v boji proti akátu. (převzato www.daphne.cz)

3.6 Problematika akátu ve zvláště chráněných území V současné době je výskyt akátu nejproblematičtěji vnímán především ve zvláště chráněných územích. Počátkem let byla provedena celostátní revize aktuálního stavu chráněných území, přičemţ z celkového počtu 522 vyhlášených maloplošných chráněných území bylo 34 (6,5 %) negativně ovlivněno expanzí akátu a z 945 území navrhovaných k maloplošné ochraně jich bylo takto postiţeno 59 (6,3 %). Na území jiţní Moravy neţádoucí šíření akátu týká přibliţně 90 % chráněných území. (Čechová 1998) Problematiku invazního chování a negativních dopadů akátu na přirozenou vegetaci řeší v současnosti 6 správ velkoplošně chráněných území, zároveň se domnívá, ţe tomuto problému je věnována relativně malá pozornost ve srovnání s jinými invazními druhy (především bolševníkem či křídlatkou), přestoţe jeho přítomnost v těchto lokalitách je neméně problematická. Tento názor do jisté míry podporuje i skutečnost, ţe zatímco o likvidaci zmíněných invazních rostlin je moţné v literatuře

28

dohledat mnoho různých informací odráţejících praktické zkušenosti, o akátech je v tomto kontextu dostupných materiálů daleko méně a zabývají se jím spíše okrajově. Na druhou stranu ve výjimečných případech můţe mít výskyt akátu i pozitivní vliv na populace některých ochranářsky hodnotnějších druhů, např. na invazi akátu pozitivně reagovaly druhy Allium strictum, Anthericum liliago, Stipa joannis, Carex humilis, Carex caryophyllea, Hieracium bauhinii, které se zde vyznačovaly vyšší vitalitou či pokryvností, oproti jejich výskytu v přirozených společenstvech. (Vítková et al. 2003) Podobně některé typy akátin zdaleka nejsou ochranářsky bezcenné, neboť se v nich rozšířily vzácné druhy např. křivatců (Gagea), česneků (Allium) a modřenců (Muscari), které byly dřív hojné ve vinicích či na mezích a dnes rostou především v akátinách. (Pyšek et Sádlo, 2004) Vliv akátu je z hlediska ochrany přirozeně se vyskytujících fytocenóz jednoznačně negativní, nicméně akátové porosty se jiţ staly nedílnou součástí naší krajiny. (Vítková 2004). Důkazem o kulturním kontextu výskytu akátu v krajině je nepochybně i fakt, ţe v současné době v České republice 9 akátům náleţí status památných stromů, přičemţ dva se nacházejí přímo v chráněných krajinných oblastech Blaník a České Středohoří. (Křivánek 2003). V zájmu ochrany přírody by tedy mělo být pečlivé uváţeno, které akátové porosty ponechat a které likvidovat z důvodu zachování ekologicky optimálních podmínek pro výskyt některých vzácných druhů a pro udrţení stability na lokalitě. V ţádném případě by toto rozhodnutí nemělo být věcí pouhé ekologické ideologie ve smyslu „smrt neofytům“ (Pyšek et Sádlo, 2004).

29

4 Metodika a materiál 4.1 Materiál 4.1.1 Obecná charakteristika území Zkoumané území se nachází v severní části Brna na jiţním svahu kopce Hády. Jedná se o svah s JJZ expozicí. Je zde zastoupena vegetace tvořená křovinami, stepními trávníky a lesními lemy. V minulosti bylo území tvořeno mozaikou drobných políček či zahrad, mezí a lesními lemy. V horní části lokality přechází v uzavřený etáţový lom. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 300-340m. n. m. Z hlediska fytogeografického spadá lokalita do termofytika - fytogeografický okres 20. Jihomoravská pahorkatina. Díky vhodným podmínkám pro teplomilnou vegetaci (jiţní expozice, mělké půdy) zde převládají druhy, které zde mají vzácný aţ ojedinělý výskyt v rámci Brněnska. Z pohledu společenstev jsou zde významně zastoupeny suché trávníky s výskytem ohroţených druhů, které jsou lemovány keřovými společenstvy. Zvláště pak důleţitá je přítomnost teplomilných doubrav. Geologické podloží Tvoří v západní části území devonské vápence Moravského krasu, zatímco východní část je budována granodiority brněnského masívu. Na příkrém svahu najdeme antropogenní tvary, jako hromady kamení, v západní části i zbytky teras a naváţky lomových skrývek. Půdní překryv reprezentuje rendzina typická, která na výchozech vápence přechází místy do rendziny litické. Na jihu území se setkáme i s kambizemí typickou. (Mackovcin, Jatinová, Demek, Slavík a kol. 2007) Územní ochrana Centrální částí je NPR Hádecká planinka o rozloze 89,95 ha, vyhlášená r. 1950. Dále jsou v něm zahrnuta dvě menší maloplošná zvláště chráněná území: PP Velká Klajdovka (z r. 1987; 10,58 ha) a PP Kavky (z r. 2001; 6,42 ha). (Čeřovský, Podhajská, Turoňová 2007). Důvodem ochrany jsou teplomilná stepní a lesostepní rostlinná společenstva na skalnatých výchozech vápence a výskyt vzácných ohroţených druhů.

30

Management území Pro maloplošná zvláště chráněná území a pro CHKO Moravský kras jsou zpracovány plány péče, jejichţ lesnické části byly zapracovány do lesních hospodářských plánů. Druhově bohaté lesní porosty panonských a hercynských dubohabřin jsou ponechány v bezzásahovém reţimu. V botanicky nejcennějších okrajových částech lesa jsou vytvářeny světliny s cílem podpory teplomilných druhů. Stepní část území je pravidelně kosena, mezi lety 2004 - 2007 proběhla zkušební pastva v PP Velká Klajdovka. Část území (Růţenin lom) byla v minulosti úspěšně rekultivována nevládní ekologickou organizací Rezekvítek. V současnosti v území běţí projekt z programu LIFE Nature (EU) rekonstrukce evropsky prioritních teplomilných společenstev Moravského krasu zahrnutých do soustavy Natura 2000, který se soustřeďuje na péči o stepní trávníky a teplomilné lesy. (Čeřovský, Podhajská, Turoňová 2007)

4.1.2 Historie území Dříve byla tato oblast zemědělsky vyuţívána. Travnaté plochy s mělkými půdami byly spásány dobytkem. Tyto původní pastviny, ale také drobná políčka nebo extenzívní sady byly tradičně obhospodařovány jako mozaika různých bezlesých biotopů asi do začátku 20. století. Po ústupu drobného hospodaření se vlivem sukcese z mozaiky enkláv postupně rozšířila nejprve travino-bylinná vegetace, později také rozsáhlejší porosty křovin a solitérních stromů. V západní části byly v souvislosti s těţbou vápence nejspíše v první polovině 20. stol. provedeny skrývky či srovnání povrchu, které omezilo rozvoj vegetačního krytu a podpořilo vznik specifických rostlinných společenstev vázaných na soliflukci. Negativním faktorem, který historicky ovlivnil charakter celého území, byla v polovině 20. století výsadba trnovníku akátu (Robinia pseudoacacai) téměř na 1/3 území. Tyto porosty byly však v rámci managementu území jiţ v letech 1995-8 zlikvidovány a dnes probíhá jen kontrola výmladků akátu. Z invazních druhů kromě akátu je nutné věnovat pozornost také pajasanu ţlaznatému (Ailanthus altissima), ţánovci měchýřníku (Colutea arborescens),

celíkům

(c.

zlatobýlu

a

c.

kandaskému),

loubinci

pýřitému

(Parthenocissus quinquefolia ) a plaménku plotnímu (Clematis vitalba). (Tichý 2000)

31

4.1.3 Charakteristika zájmových lokalit Rozdílnost území byla záměrně zvolena tak, aby byla moţnost posoudit a zhodnotit schopnost akátu šířit se prostřednictvím generativní přirozené obnovy. Území se od sebe liší stanovištními podmínky a byly vybrány tak, aby bylo moţně vylišit hned několik odlišných biotopů. Dále polohou, hustotou a věkem mateřského porostu. 4.1.3.1 Okraj lesa První území se nachází v západním cípu části Hádů. Jedná se o akátový hájek v mírném svahu, který hraničí se smíšeným lesem. Z jiţní strany jej obklopuje bývalá zemědělská půda, jiţ ponechána ladem. Zde se hlavně vyskytuje celík zlatobýl (Solidago virgaurea L.), dále nálet borovice lesní (Pinus sylvestris), habru obecného (Carpinus betulus), svídy krvavé (Cornus Sanguinea), ptačího zobu (Ligustrum vulgade), dřínu obecného (Cornus mas), růţe šípkové (Rosa canina), třešně ptačí (Prunus avium), brslenu evrovského (Eonymus europaueus), slivoně trnky (Prunus spinosa) a dalších druhů, které vytváří mozaiku křovin. Pole protíná středem liniové společenstvo stromovitého charakteru, tvořeno především trnkou, třešní, je zde vtroušen javor babyka (Acer campestre) i jedinci akátu. Pokryvnost keřového patra na sousední plochy je niţší. Dále přechází v uměle vybudovaný násyp, který je zde tvořen 10 - 15 let starými kořenovými výmladky akátu. Z horní strany jej obklopuje Šumberova cesta.

4.1.3.2 Úpatí navážky Druhé území najdeme na jiţním úbočí Hádů, pod PP Kavky. Jeho význačný znakem je, ţe jde o uměle vybudovaný násyp. Jde o výslunný svah skalnatého a kamenitého charakteru. U paty svahu má bohatě vyvinuté keřové patro se svídou (Cornus Sanguinea), trnkou (Prunus spinosa), hlohem (Crataegus sp) a dalšími druhy, které zde tvoří nepropustnou bariéru vysokou cca 3m. Dále navazuje bývalá zemědělská plocha, ponechána ladem jiţ několik let. Hranu naváţky pak lemují keře růţe šípkové (Rosa Canina), které se sporadicky šíří i po břehu. Akáty se na břehu nevyskytují, pouze pár jedinců vtroušených v keřovitém patře. Je zde vidět snaha o likvidaci akátu, ovšem jen občasně a neúspěšně. Můţeme se zde setkat ještě se zemědělskou činností. Na pravé straně svahu najdeme dvě menší vinice. Mezi levým a pravým břehem se formuje koridor široký cca 50 m. Keře zde dosahují na porostních světlinách někdy i výšku stromového patra. Vyskytují se zde roztroušeně středně staré akáty, šířící se směrem do pole v pásmu 15-20 m širokém. 32

4.1.3.3 Lem cesty Třetím vybraným územím je starý akátový hájek, který se nachází v jihovýchodním výběţku bývalé zemědělské půdy. Z jedné strany ho lemuje asfaltová silnice. Z druhé strany jej obklopuje jiţ zmiňovaná bývalá zemědělská půda. Akáty zde tvoří řídký zápoj, uplatňují se zde celá škála teplomilných keřů, především růţe šípková (Rosa canina), hojně se vyskytuje svída krvavá (Cornus Sanguinea) s hlohem (Crataegus sp), dále ptačí zob (Ligustrum vulgare), slivoň trnka (Prunus spinosa), líska obecná (Corylus avellana). Kromě toho se ve stromovém patře uplatňuje javor klen (Acer pseudoplatanus), topol osika (Populus tremula) a třešeň ptačí (Prunus avium). Bylinné patro zde zastupuje svízel přítula (Galium aparine) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Ze severní strany jej zarůstá nepropustná hradba trnky a hlohu. Akát se kolem cesty nezmlazuje, v zapojeném porostu keřů pouze místy se vyskytuje několik cca 5 10 let starých jedinců.

33

4.2 Metody 4.2.1 Přípravné práce Jedním z prvních kroků splnění cílů této práce bylo seznámení s vybraným územím, zjištění jeho současného stavu, historického vývoje a jeho přírodních poměrů. Potřebná literatura se nachází v knihovně Mendelovy univerzity a v Moravské zemské knihovně v Brně. Dále bylo čerpáno z internetových zdrojů a mapových portálů. 4.2.2 Terénní práce Na vybrané lokalitě v severní části města Brna oblasti Hádů byly provedeny terénní průzkumy od jara 2011 do jara 2012 za účelem seznámení s územím, zjištění současného stavu a výskytu rostlinných druhů. Pro podrobnější průzkum zjištění šíření akátu byly vybrány tři lokality. Dále byla vybrána vhodná místa pro terénní šetření a sběr semenného materiálu pro zkoušku klíčivosti. Semena byla sbíraná v říjnu 2010 a 2011 na třech stanovištích: 1. stanoviště - okraj lesa 2. stanoviště - úpatí naváţky 3. stanoviště - okraj cesty Během průzkumů byla pořízená fotodokumentace.

Pokusný výsev Na jaře 2010 byl Ing. Antonínem Martiníkem, Ph.D. zaloţen na 4 lokalitách pokusný výsev akátu. Semena byla vyseta na ploškách 100 x 100 cm jen povrchově, bez zapravení do půdy, aby byly imitovány přirozené podmínky pro klíčení akátu. Na kaţdé plošce bylo zaseto 3 x 50 semen. Všechny osevní plochy byly pečlivě označeny pro pozdější kontrolu. 1. lem Šumberovy cesty - travní drn v břehu - okraj lesa 2. do travního porostu v sousedství akátin 3. volný travní drn na bývalé zemědělské ploše 4. přímo v akátině

34

Pokusný výsev byl zaloţen i v laboratoři do písčitého substrátu, kde byla semena pravidelně kropena vodou. V laboratoři byla vyseta do 4 květináčů. Kaţdý obsahoval 4 x 100 semen akátu. Semenný materiál byl pouţit ze 2. stanoviště - úpatí naváţky.

4.2.3 Laboratorní práce Cílem zkoušky bylo posoudit klíčivost semen trnovníku akát. Posouzení probíhalo v souvislosti s věkem a polohou mateřského porostu, mimo jiné také narušení osemení a máčení ve vodě a výsevu do substrátu. Vyhodnocení zkoušky klíčivosti Zkouškou klíčivosti se zjišťuje počet čistých semen, která by za příznivých podmínek vyklíčila a pravděpodobně se vyvinula v normální a zdravé semenáčky. Z čistých semen se metodou náhodného výběru odpočítá 4 x 100 semen. Začátkem zkoušky klíčivosti je den, kdy se semena uloţí na vlhký substrát na klíčidle, nebo do odpovídajících nádob. Za jeden den se při zkoušce klíčivosti povaţuje časový interval 24 hodin. Energie klíčení EK se vypočítá po 7 dnech jako aritmetický průměr normálně vyklíčených čistých semen ze čtyř opakování za danou dobu vyjádřený v procentech všech zaklíčených semen. Klíčivost K se vypočítá po 14 dnech jako aritmetický průměr normálně vyklíčených čistých semen při ukončení zkoušky ze čtyř opakování vyjádřený v procentech všech zaklíčených semen. Za normálně klíčící se u druhů s epigeickým klíčením povaţují semena, jejichţ nepoškozený primární kořínek společně s hypokotylem je 4 x delší neţ je délka semene. (ČSN 48 1211)

35

Podmínky pro zkoušku klíčivosti dle ČSN 48 1211 

Teplota - 20C a 30°C: inkubace při střídavé teplotě (16 hodin ve tmě při teplotě 20 ± 2 °C a 8 hodin na světle při teplotě 30°C ± °C



Substrát - FP - semena se kladou na povrch jedné nebo více vrstev papíru, který je umístěn na Petriho miskách. Na začátku zkoušky se papírový substrát navlhčí vhodným mnoţství vody a nádoby se uzavřou průhledným víčkem, aby se zabránilo vyschnutí substrátu.



Voda - voda pro navlhčení substrátu musí být čistá a bez organických a anorganických nečistot. Pokud není kvalita vodovodní vody dostatečná, je vhodné pouţít destilovanou vodu.



Světlo - doporučuje se osvětlení umělým nebo nepřímím denním světlem, aby se klíčící semena lépe vyvíjela a umoţnila hodnocení některých abnormalit (např. chybějící chlorofil)



Předosevní příprava - narušit osemení na konci s dělohami



Máčení - 3 hodiny

Hodnocení klíčivosti semen dle : 

věku - porost mladý (do 15 let) - porost starý (40 a více)



místa: 1.okraj lesa 2.úpatí naváţky 3.kolem cesty



narušení - narušená/namočená semena - nenarušená/namočená semena



máčení - namočená semena - nenamočená semena



výsevu do substrátu (písek,travní drn,okraj lesa..)

Zkouška klíčivosti byla prováděna pro rok 2011 a 2012. Semenný materiál byl nasbírán ze stejných míst a porostů. Výsledky byly vyhodnoceny s pouţitím programu Statistica 10 pomocí t-testu.

36

Postup práce: Prvním krokem bylo vyloupání semen z lusků. Dále pak vytvoření vzorků čistých semen 4 x 100 semen pro kaţdou variantu. Po tomto kroku následovala tzv. skarifikace, v podobě broušení semene o jemný smirkový papír. Jednalo se pouze o narušení tvrdého a koţovitého obalu. Takto narušená semena byla namočena na 3 hodiny. Po tomto úkonu byla vloţena na klíčidla - Petriho misky. Jako substrát byl pouţit dvouvrstvý vlhčený filtrační papír. Po 7 dnech se určovala EK a po 14 dnech celková K. Pomůcky pro zkoušku klíčivosti:     

Petriho misky smirkoví papír (jemný) filtrační papír (substrát) voda pinzeta

Obr.12. Semeno akátu

Obr. 13. Petriho miska

(převzato z www. fld.czu.cz.)

(převzato z www.katalog.bdl-cee.com)

37

5 Výsledky 5.1 Zkouška klíčivosti - 2011 Vloţeno na klíčidla 26.1. 2011 5.1.1 Narušená semena Tab. 1: 1.stanoviště - okraj lesa - mladý porost - NARUŠENÁ

1.stanoviště - okraj lesa - mladý porost číslo vzorku - strom -stanoviště EK - 1.2.2011 K - 7.2.2011

součet

1 - ML - 1

85

5

90

2 - ML - 1

72

16

88

3 - ML - 1

73

19

92

4 - ML - 1

63

20

83 353

art.průměr

∅ 88

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 88 %. Povolený rozdíl opakování je 13 %. Zjištěný rozdíl opakování je 9 % a JE v rámci povolené tolerance. EK - 73 %

Tab. 2: 1. stanoviště - okraj lesa - starý porost - NARUŠENÁ

1. stanoviště - okraj lesa - starý porost číslo vzorku.- strom -stanoviště

EK - 1.2.2011 K - 3.2.2011 součet art.průměr

1 - ST - 1

72

21

93

2 - ST - 1

80

13

93

3 - ST - 1

74

17

91

4 - ST - 1

81

0

81 358

∅ 89


38

Tab. 3: 3. stanoviště - okraj cesty - mladý porost -NARUŠENÁ

3. stanoviště - okraj cesty - mladý porost číslo vzorku - strom - stanoviště

EK - 1.2.2011 K - 7.2.2011 součet

1 - ML - 2

85

9

94

2 - ML - 2

86

4

90

3 - ML - 2

84

7

91

4 - ML - 2

86

8

94

art. průměr

∅ 92

369

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 92 %. Povolený rozdíl opakování je 11 %. Zjištěný rozdíl opakování je 4 % a JE v rámci povolené tolerance. EK - 85 % Tab. 4: 3. stanoviště - okraj cesty - starý porost - NARUŠENÁ

3. stanoviště - okraj cesty - starý porost číslo vzorku - strom - stanoviště

EK - 1.2.2011 K - 7.2.2011 součet

1 - ST - 2

95

4

99

2 - ST - 2

97

3

100

3 - ST - 2

97

3

100

4 - ST - 2

99

0

99

art. průměr

∅ 99

398

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 99 %. Povolený rozdíl opakování je 5 %.

Počet naklíčených semen v kusech

Zjištěný rozdíl opakování je 1 % a JE v rámci povolené tolerance. EK - 97 %

Narušená semena - 2011

průměrná klíčivost 50 % (ČSN 48 1211)

100 80 60 40 20 0

1

2

Číslo vzorku

Mladý strom stanoviště 1 Mladý strom stanoviště 2

3

4

Starý strom stanoviště 1 Starý strom stanoviště 2

Obr. 15. Grafické znázornění klíčivosti narušených semen

39

5.1.2 Nenarušená semena Tab. 5: 1. stanoviště - okraj lesa - mladý porost - NENARUŠENÁ

1.stanoviště - okraj lesa - mladý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 1.2.2011

K - 7.2.2011

součet

1 - ML - 1

0

0

0

2 - ML - 1

6

1

7

3 - ML - 1

1

0

1

4 - ML - 1

2

1

3 11

art. průměr

∅3

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 3 %. Povolený rozdíl opakování je 6 %. Zjištěný rozdíl opakování je 6 % a JE v rámci povolené tolerance. EK - 2 % Tab. 6: 1. stanoviště - okraj lesa - starý porost - NENARUŠENÁ

1.stanoviště - okraj lesa - starý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 1.2.2011 E - 7.2.2011 součet

1 - ST - 1

4

2

6

2 - ST - 1

7

2

9

3 - ST - 1

3

3

6

4 - ST - 1

5

5

10 31

art. průměr

∅8


Tab. 7: 2. stanoviště - okraj cesty - mladý porost - NENARUŠENÁ

3.stanoviště - okraj cesty - mladý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 1.2.2011 E - 7.2.2011 součet

1 - ML - 2

0

0

0

2 - ML - 2

0

0

0

3 - ML - 2

0

0

0

4 - ML - 2

0

0

0 0

art. průměr

0

Nic nevyklíčilo.

40

Tab. 8: 3 stanoviště - okraj cesty - starý porost - NENARUŠENÁ

3.stanoviště - okraj cesty - starý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 1.2.2011 K - 7.2.2011 součet

1 - ST - 2

1

0

1

2 - ST - 2

1

2

3

3 - ST - 2

0

2

2

4 - ST - 2

4

0

4

art. průměr

∅ 2,5

10

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 2,5 %. Povolený rozdíl opakování je 5 %. Zjištěný rozdíl opakování je 3 % a JE v rámci povolené tolerance.


Nenarušená semena - 2011 100 80 60 40 20 0 1

2

Číslo vzorku

Mladý strom stanoviště 1 Mladý strom stanoviště 2

3

4

Starý strom stanoviště 1 Starý strom stanoviště 2

Obr. 16. Grafické znázornění klíčivosti nenarušených semen 2011

41

5.1.3 Namočená semena Tab. 9: 2. stanoviště - úpatí navážky - středně starý porost - NAMOČENÁ

2. stanoviště - úpatí navážky - středně starý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 3.2.2011 K - 11.2.2011 součet

1

3

0

3

2

1

0

1

3

2

0

2

4

1

0

1

art.průměr

∅2

7


5.1.4 Nenamočená semena Tab. 10: 2. stanoviště - úpatí navážky - středně starý porost - NENAMOČENÁ

2. stanoviště - úpatí navážky - středně starý porost číslo vzorku

EK - 3.2.2011

K - 11.2.2011

součet

1

0

1

1

2

0

0

0

3

1

0

1

4

0

0

0

art.průměr

2

∅ 0,5

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 0,5 %. Povolený rozdíl opakování je 5 %. Zjištěný rozdíl opakování je 0 % a NENÍ v rámci povolené tolerance. EK je 0,25 %

42

5.2 Zkouška klíčivosti - 2012 Vloţeno na klíčidla 12.1.2012 5.2.1 Narušená semena Tab. 11: 1. stanoviště - okraj lesa - mladý porost - NARUŠENÁ

1.stanoviště - okraj lesa -mladý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1 - ML - 1

53

0

53

2 - ML - 1

62

1

63

3 - ML - 1

71

2

73

4 - ML - 1

73

1

74 263

art.průměr

∅ 66

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 66 %. Povolený rozdíl opakování je 19 %. Zjištěný rozdíl opakování je 21 % a NENÍ v rámci povolené tolerance. EK - 65 %

Tab. 12: 1. stanoviště - okraj lesa - starý porost - NARUŠENÁ

1.stanoviště - okraj lesa -starý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1 - ST - 1

85

1

86

2 - ST - 1

79

1

80

3 - ST - 1

77

2

79

4 - ST - 1

86

2

88 333

art.průměr

∅ 83


43

Tab. 13: 3. stanoviště - okraj cesty - mladý porost - NARUŠENÁ

3.stanoviště - okraj cesty -mladý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1 - ML - 2

81

15

96

2 - ML - 2

87

10

97

3 - ML - 2

45

41

86

4 - ML - 2

83

11

94

art.průměr

∅ 93

373


Tab. 14: 3. stanoviště - okraj cesty - starý porost - NARUŠENÁ

3.stanoviště - okraj cesty -starý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1 - ST - 2

95

5

100

2 - ST - 2

91

7

98

3 - ST - 2

80

18

98

4 - ST- 2

68

26

99

art.průměr

∅ 98

395



Narušená semena - 2012

průměrná klíčivost 50 % (ČSN 48 1211)

100 80

60 40 20 0

1

2

Číslo vzorku

3

Mladý strom/stanoviště 1

Starý strom/stanoviště 1

Mladý strom/stanoviště 2

Starý strom/stanoviště 2

4

Obr. 17. Grafické znázornění klíčivosti narušených semen 2012

44

5.2.2 Nenarušená semena Tab. 15: 1.stanoviště - okraj lesa - mladý porost - NENARUŠENÁ

1.stanoviště - okraj lesa - mladý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1 - ML - 1

3

3

6

2 - ML - 1

1

4

5

3 - ML - 1

3

2

5

4 - ML - 1

5

5

10 26

art.průměr

∅ 6,5


Tab. 16: 1. stanoviště - okraj lesa - starý porost - NENARUŠENÁ

1.stanoviště - okraj lesa -starý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1 - ST - 1

0

6

6

2 - ST - 1

2

4

6

3 - ST - 1

0

6

6

4 - ST - 1

0

5

5 23

art.průměr

∅5

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 5 %. Povolený rozdíl opakování je 8 %. Zjištěný rozdíl opakování je 1 % a JE v rámci povolené tolerance. EK - 0,5 %

Tab. 17: 3. stanoviště - okraj cesty - mladý porost - NENARUŠENÁ

3.stanoviště - okraj cesty - mladý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1 - ML - 2

0

3

3

2 - ML - 2

1

3

4

3 - ML - 2

0

4

4

4 - ML - 2

0

4

4 15

art.průměr

∅ 3,75

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 3,75 %. Povolený rozdíl opakování je 8 %. Zjištěný rozdíl opakování je 1 % a JE v rámci povolené tolerance. EK - 0,25 %

45

Tab. 18: 3. stanoviště - okraj cesty - starý porost - NENARUŠENÁ

3.stanoviště - okraj cesty - starý porost číslo vzorku - strom -stanoviště

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1 - ST - 2

0

0

0

2 - ST - 2

1

1

2

3 - ST - 2

1

0

1

4 - ST - 2

1

0

4

art.průměr

∅ 1,75

7

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 1,75 %. Povolený rozdíl opakování je 5 %. Zjištěný rozdíl opakování je 3 % a JE v rámci povolené tolerance. EK - 0,75%


Nenarušená semena - 2012 100 80 60 40 20 0 1

2

Číslo vzorku

3

Mladý strom stanoviště 1

Starý strom stanoviště 1

Mladý strom stanoviště 2

Starý strom stanoviště 2

4

Obr. 18. Grafické znázornění klíčivosti nenarušených semen 2012

46

5.2.3 Namočená semena Tab. 19: 2. stanoviště - úpatí navážky - středně starý porost - NAMOČENÁ

2.stanoviště - úpatí navážky - středně starý porost číslo vzorku

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1

4

15

19

2

1

15

16

3

8

7

15

4

8

11

19 69

art.průměr

∅ 17


5.2.4 Nenamočená semena Tab. 20: 2. stanoviště - úpatí navážky - středně starý porost - NENAMOČENÁ

2.stanoviště - úpatí navážky - středně starý porost číslo vzorku

EK - 19.1.2012 K - 26.1.2012 součet

1

1

4

5

2

2

14

16

3

2

11

13

4

2

12

14 48

art.průměr

∅ 12

Průměrná klíčivost 4 opakování (4x100) semen je 12 %. Povolený rozdíl opakování je 12 %. Zjištěný rozdíl opakování je 11 % a JE v rámci povolené tolerance. EK - 1,75 %

47

5.3 Přirozené zmlazení akátu 5.3.1 Okraj lesa

Tab. 21: Popis výskytu přirozeného zmlazení na 1. stanovišti

Charakteristika biotopu

Výskyt obnovy akátu

Hranice lesa s bývalou zemědělskou půdou

Ano

Nálet okolních dřevin

Ne

Bývalá zemědělská půda

1.st. - okraj lesa

Břeh umělého náspu

Liniové společenství

Okraj pěšinky

Břeh Šumberovy cesty

Poznámka k výskytu Směrem do lesa výskyt nulový. Pouze na okraji lesa a pole několik vtroušených jedinců na prosvětlených místech. Hojný nálet borovic, svídy, trnek, růţe, habru a dalších druhů, tvoří nepropustné pole křovin. Výskyt přirozeného zmlazení je nulové.

Bývalá zemědělská půda pokryta hustým trvale travním porostem, hlavně celíkem zlatobýl, občasný výskyt růţe, Ne svídy a jiných křovin. Výskyt přirozeného zmlazení ţádné, i kdyţ byla v kruhu 20 m nalezena semena akátu. Ano - hustý akátový porost, který lemuje naváţku. Je zřejmé, ţe se jedná o kořenové výmladky, které dál Ano/Ne postupují od náspu. Nelze přesně určit jestli se zde vyskytuje i přirozená obnova. Ne

Neproniknutelný porost, ve kterém se objevilo pár vtroušených akátů střední věku, vzdálených od sebe 25 m. Výskyt přirozeného zmlazení ţádné.

Ano

Na okraji turistické pěšinky nalezeni dva jedinci cca 5 let. Relativně prosvětlená místa, bez hustého okolního náletu, coţ nasvědčuje, ţe tito jedinci se jeví jako vzniklý z přirozené obnovy.

Lesní cesta Šumbera byla vybudována r. 2006. Jedná se o její horní břeh dlouhý cca 30 m, kde se hojně vyskytuje zmlazení akátového porostu ve věku cca 2 -3 let. Nachází se zde slabý travní drn. V okolí 10-15 m se vyskytuje dospělí porost akátu. Se vzdáleností od tohoto porostu Ano/Ne hustota zmlazení klesá. Nevylučuje se, ţe před výstavbou se i zde vyskytovaly akátiny. Po vykácení a narušení břehového porostu zřejmě došlo ke zmlazení kořenových výstřelků. Byl zde proveden pokusný výsev Ing. A. Martiníkem, který dopadl negativně.

Na tomto stanovišti se hojně vyskytuje jak mladé tak staré porosty akátu. Husté shluky zde vytvářejí zastíněné ostrůvky s velmi omezenou bylinnou vegetací. Nelze zde jednoznačně určit zdali se jedná o přirozenou obnovu. Mladí i staří jedinci zde mají velmi dobrou plodnost. Výskyt jedinců z generativní obnovy je patrný na prosvětlených lesních mezerách.

48

5.3.2 Úpatí navážky

Tab. 22: Popis výskytu přirozeného zmlazení na 2. stanovišti


2.st. - úpatí navážky

Pata naváţky


Břeh uměle vybudované naváţky Koridor mezi břehem naváţky a vinicemi

Vinice


Poznámka k výskytu

Ne

Hustá křovinná bariéra vysoká cca 3 m a široká a široká cca 15 m, brání jakémkoli šíření akátu. Dále na ni navazuje travinná lada s křovinami. Výskytu je se zde několik vtroušených jedinců, kteří výškově předrůstají celou barieru. K přirozenému zmlazení zde nedochází.

Ne

Podobně jako u 1.stanoviště. Hustý travinný drn s hojně vyskytující se svídou, růţí, celíku, jiných křovin a travin tvoří nepropustnou plochu, která klade odpor jakémukoli šíření akátu pomocí semen.

Ne

Menší hustota travního drnu. Místy roste růţe šípková. Spíše holé prosvětlené stanoviště. I kdyţ se jeví toto stanoviště jako vhodné prostředí pro klíčení a zmlazení akátu. Nebylo zde sledováno ţádné šíření.

Ne

Koridor široký cca 50 m. Vyskytují se zde středně staré akáty, šířící roztroušeně směrem do pole v pásmu širokém cca 15 - 20 m.

Ne

Dvě menší oplocené vinice. Uvnitř udrţované a upravené. Kolem se vyskytují středně staří jedinci, kteří velmi bohatě plodí. Akát se zde nešíří ani nezmlazuje.

Toto stanoviště se jevilo jako nevhodnější k šíření prostřednictvím generativní obnovy. Přírodní podmínky jako osluněný svah naváţky, bez většího travního drnu s narušeným půdním horizontem, jsou ideální pro klíčení semen akátu. Na svahu bylo nalezeno pár mladých, samostatně rostoucích jedinců. Docházelo zde však k seřezávání akátu, tudíţ je zřejmé ţe se jedná o výmladky. K obnově asi došlo před několika lety. Vyskytují se zde především středně staří jedinci, velmi bohatě plodící. Šíří se roztroušeně koridorem v pásmu 15 aţ 20 m širokém. Zmlazení nebylo zde pozorováno.

49

5.3.3 Okraj cesty Tab. 23: Popis výskytu přirozeného zmlazení na 3. stanovišti

3.st - okraj cesty



Břeh křovin kolem cesty

Ne


Ne

Uvnitř akátového porostu

Ne

Okraj akátového porostu

Ano

Poznámka k výskytu

Výskyt vtroušených jedinců v neproniknutelném břehovém porostu růţe, trnky, svídy a dalších druhů. Akátiny zde převyšují okolní porost. Zřejmě se jedná o kořenové výmladky. Je zde vidět snaha o likvidaci či redukci akátu. Stejná situace jako na předchozích stanovištích. Divoce rostoucí křoviny jiţ zmiňovaných druhů, brání přirozenému zmlazení akátu. V keřovém patře ze zde opět vyskytuje všude přítomná růţe, dále bez černý, ptačí zob atd. Vzniká zde také skládka odpadu. Prosvětlené místo mezi hranicí zemědělské půdy a akátového porostu. Vyskytuje se zde pár jedinců, u kterých by jsme mohli říci, ţe se jedná o přirozené zmlazení. Dále pak jiţ pak pokračuje nepropustná bariéra topolů, svídy, trnky a růţe.

Podobně jako na prvním stanovišti, výskyt mladého i starého porostu akátu. Kolem cesty jiţ pozorována snaha o likvidaci. U mladého porostu, který lemuje silnici je tedy zřejmé, ţe se jedná o výmladkový původ. Na prosvětlených okrajích nalezeni jedinci u kterých lze říci, ţe se jedná o přirozenou obnovu. Jiné zmlazení ani šíření do okolního prostředí nebylo zde pozorováno.

5.4 Pokusný výsev Po dvou letech od výsevu v oblasti Hádů, nebyli pozorovány ţádné výsledky klíčení akátu. Pouze na první ploše - břehu Šumberovy cesty - okraj lesa, kde byl nalezen jeden semenáček. I ten však zanedlouho uhynul. V laboratorních podmínkách vyklíčili po 14 dnech od výsevu 3 semenáčky. Ovšem zakrátko opět uhynuly. Výsev byl ponechán měsíčnímu pozorování. Do té doby uţ nic nevyklíčilo.

50

6 Diskuze O problematice invazního chování akátu se v dnešní době hodně mluví v lesnických i ochranářských kruzích. Ve skutečnosti je péče o akátové porosty ve srovnání s jinými invazními druhy poněkud opomíjena. Jak uvádí Vítková (2004), významný nedostatkem je absence jednotné metodiky, která dosud nebyla v ţádné ze středoevropských zemí zpracována, a i v literatuře je jí věnována malá pozornost. Řada organizací působících v krajině tak řeší otázky managementu akátových porostů nekoordinovaně. Akát je vysoce invazní rostlina a vzbuzují se obavy o budoucnosti mnoha přírodních systémů včetně lesů, savan a travních společenství. Svým výskytem zde pak potlačuje růst původních druhů a přeměňuje autochtonní stanoviště. Má velmi vysokou schopnost plodit. Z terénního šetření vyplívá, ţe jiţ mladí jedinci ve věku asi 3 let plodí. Důvodem zkoušky klíčivosti bylo zhodnotit potenciál akátu šířit se a osidlovat okolní stanoviště pomocí generativní obnovy. Z experimentu jsme zjistili, ţe na klíčivost semen má vliv řada faktorů. Nejvýznamnějším je narušení semen, dále pak vliv stanoviště, vody, ale i věk semen (ve smyslu původu z mateřského stromu). Semena akátu jsou schopna přeţít v půdě i několik let a zachovat si přitom svou klíčivost. Při vytvoření vhodných podmínek (opětovné narušení území) jsou schopny "probrat se" z dormance a vytvořit novou generaci. Jiţ zmiňovaným nejvýznamnějším vlivem na klíčivost je narušení obalu semene. Zjištěná průměrná klíčivost narušených mladých semen (semenný materiál pocházející z mateřských stromů ve věku cca 10 let) akátu byla 84 %. Průměrná klíčivost u starých semen (věk mateřského porostu cca 40 let) pak byla 92 %. Je patrné, ţe průměrná klíčivost je vyšší u semen, která pocházejí ze starých stromů. Statistickým šetřením jsme prokázali, ţe mezi semenným materiálem mladých a starých stromů existuje statisticky významný rozdíl (potvrzeno t-testem viz přílohy). S klíčivostí semen souvisí i energie klíčení. Vyšší průměrná energie klíčení byla zjištěna u starých semen, a to konkrétně 83 %. U mladých jsme dospěli k hodnotě 74 %. Z rozdílu klíčivosti starých a mladých semen je patrné, ţe semenný materiál starých stromů vykazuje za stejnou dobu klíčení v porovnání se semenným materiálem mladých stromů vyšší klíčivost. Lze se domnívat, ţe vyšší klíčivost semenného materiálu ze starých stromů můţe být dána tím, ţe semena obsahují vyšší zásobu látek potřebných pro jejich vyklíčení. Z literatury

51

[Anonymus,

www.zahrady-rostliny.cz]

uvádí

průměrnou

klíčivost

narušených

(skarifikovaných) semen pro trnovník akát 70 - 100 %. Podle ČSN 48 1211 uvádí průměrnou klíčivost semen 50 %. Námi zjištěná průměrná klíčivost všech narušených semen činila 88 %. Odpovídá tedy výše uvedené hodnotě. Dalším sledovaným ukazatelem byla klíčivost nenarušených semen akátu. V případě klíčivosti u těchto semen lze konstatovat, ţe semena bez narušení měla ve srovnání se semeny narušenými výrazně niţší klíčivost. Je to zapříčiněno špatnou prostupností klíčku tvrdým koţovitým obalem semena. Mezi variantami narušenými a bez narušení byl nalezen významný statistický rozdíl (potvrzeno t-testem viz přílohy), neboť průměrná klíčivost u všech semen narušených (Ml+St) byla 88 % a u semen bez narušení (Ml+St) 3,8 %. U zkoušky klíčivosti v roce 2011 semen akátů z odlišných stanovišť byly prokázány rozdíly, nebyly však statisticky potvrzeny. Nejvyšší klíčivost vykazovalo 3. stanoviště okraj cesty. Nejniţší pak 1. stanoviště. Na 3. stanovišti byla klíčivost u mladých semen v porovnání se stanovištěm 1 vyšší o 5,4 %. U starých semen pak byla klíčivost vyšší o 10 %. Důvod lepšího klíčení 3. stanoviště je neznámí. Lze se domnívat, ţe tento rozdíl můţe být dán různou kvalitou půdních ţivin na daných stanovištích. Niţší klíčivost 1. stanoviště můţe být dána tím, ţe se akátový porost nachází ve svaţitém terénu, který byl v minulosti uměle vybudován naváţkou. Můţe zde docházet ke sníţené absorpci vody půdou, neţ je tomu na stanovišti 3, které se nachází v rovinatém terénu. Klíčivost v roce 2012 byla podobná jako v roce 2011. Porovnáme-li stanoviště 1 a 3, pak vyšší klíčivost jsme v případě semen mladých i starých prokázali u 3. stanoviště. U mladých semen byla klíčivost v případě tohoto stanoviště vyšší o 18,6 %, u starých semen pak o 28 %. Rozdílnost klíčivosti v jednotlivých letech 2011 a 2012 můţe být dána odlišnými klimatickými podmínkami v průběhu roku 2011 a 2012. U semen z 2. stanoviště byly pouţity dvě varianty klíčení: semena před zkouškou klíčivosti namočená a nenamočená. Semena po třech hodinách máčení ve vodě vykazují o 54 % vyšší průměrnou klíčivost neţ semena nenamočená (není statisticky podloţeno). Lze se domnívat, ţe vyšší klíčivost u namočených semen je dána nabobtnáním a změknutím koţovitého obalu semene. Tím dochází ke snadnějšímu prostupu klíčku koţovitým obalem, neţ je tomu u semen nenamočených. Na třech záměrně vybraných plochách, které se od sebe lišily, proběhla terénní šetření. Cílem bylo vyhledat semenáčky akátu, u kterých bychom mohli říci, ţe právě u nich se jedná o přirozenou obnovu. Jak uţ naznačovala literatura (Kowarik 1996, 52

Vítková 2004), akát je silně světlomilná rostlina, a tak nehrozí velké nebezpečí jeho invaze do zapojených přirozených lesních společenstev. Zanesená semena akátu zde sice mohou vyklíčit, ale semenáčky brzy zajdou. Své šance uplatnit se mají jen na mechanicky narušené holé půdě nebo na poţářištích. Námi provedený pokusný výsev imitující přirozené podmínky potvrdil teorii, kterou uvádí autoři Kowarik (1996) a Vítková (2004). Na stanovištích pokusných výsevů k vyklíčení aplikovaných semen akátu nedošlo. Tato skutečnost můţe být dána nepříznivými stanovištními a klimatickými podmínkami pro klíčivost v daných lokalitách pokusných výsevů. Jde však o dlouhodobý pochod, semena trnovníku akát mají i 10 let ţivota schopnost. Po dvou letech od výsevu nelze provést závěr. Během dalších let můţe dojít vlivem různým činitelů ke změnám na stanovišti a tedy i k vyklíčení semen.

53

7 Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zmonitorovat výskyt trnovníku akát (Robinia pseudoacacia) a jeho přirozeného zmlazení v zájmové oblasti. Kromě toho jsme usilovali o zhodnocení schopnost akátu šířit se do okolních stanovišť pomocí generativní obnovy. Na základě terénních a laboratorních šetření probíhala tato vyhodnocení v roce 2011 a 2012. Semena trnovníku akátu, která v laboratorních podmínkách projdou předosevní přípravou - skarifikací, mají klíčivost velmi vysokou, téměř 90 %. Podle zjištěných vlastností se semenný materiál ze starých stromů jeví při umělé obnově akátu jako výhodnější. V přirozeném prostředí, pokud nedojde k narušení semene akátu, je klíčivost velmi nízká aţ ţádná. Moţnost přirozené obnovy ze semen je moţná za předpokladu, ţe dojde k narušení koţovitého obalu semene, za vhodných klimatických a stanovištních podmínek. K přirozenému šíření dochází hlavně pomocí výmladků a kořenových výstřelků, které zasahují pouze lesní okraje, kde jim vyhovují světelné poměry. Jako nejvhodnější místa k osidlování akátem se jeví prosvětlená stanoviště s narušeným půdním horizontem. V intenzivně zemědělsky obhospodařovaných oblastech, kde akátinami zarůstající rokle, strţe, meze nebo remízky, mají v krajině pozitivní roli jako doprovodná zeleň. Pokud jsou obklopeny poli, nehrozí ani klonální šíření akátu do okolí. Při odstranění rostliny je třeba monitorovat asanovanou plochu, aby nedošlo k jejímu opětovnému zarůstání akátem nebo jinými neţádoucími druhy. Po jednorázovém zásahu dochází spíše ke spontánnímu obnovení porostu neţ k jeho útlumu. Chceme-li akát vyuţívat, je nutné se postarat o to, aby se nekontrolovatelně nešířil.

54

8 Summary The aim of this bachelor thesis was to map out the appearance of black locust (Robinia pseudoacacia) and its natural saplings in interest area. Besides this, also to evaluate the ability of black locust to spread to surrounding habitats thanks to generative revival. This assessment was done in 2011 and 2012 on basis of field and laboratory research. A seeds of black locust in laboratory conditions, when they go through pre-seedtime preparation – scarification, they have a very high germination (almost 90%). According to proven characteristics the seeds material seems to be more advantageous material at artificial revival of black locust. In natural habitat is germination very low or nearly null, if disruption of seed doesn’t occur. The opportunity of natural revival from seeds is possible when disruption of wrap of seeds is reached but in favourable climatic and habitat conditions. The natural spreading occurs mainly thanks to saplings and root fads – it principally interfere just forest edges, where light ratios are suitable. As more appropriate places for colonization of locust seem to be light habitats with disrupt soil horizon. In agricultural areas, where ravines, ridges or gutters are overgrown by locust – they have a positive role in region as accompanying vegetation. If they are surrounded by fields, spreading of locust into the vicinity does not impend. By liquidation of locust is necessary to monitor detoxic area for further overgrowing of this plant or other undesirable species. After one intervention there is rather a spontaneous renewal of vegetation than its reduction. If we want to utilize a black locust, it is necessary to look after its uncontrollable spreading.

55

9 Použitá literatura BAGAR R. (1986): Uplatnění trnovníku akátu v lesním hospodářství. Včelařství, 39(11): 252-254. BANFI E., DURANTE A., DURANTE M. A CONSOLINO F. (2001): Stromy: na zahradě, v parku a ve volné přírodě. Praha: Ikar, 223 s. ISBN 80-7202-807-3. BENČAŤ F. (1982): Atlas rozšírenia cudzokrajných drevín na Slovensku a rajonizácia ich pestovania. 1. vyd. Bratislava: Veda, 450 s. ČECHOVÁ J. (1998): Je moţná obnova rezervací stepního charakteru po odstranění akátu?. Ochrana přírody, 53(5): 143-147. TICHÝ L. HÁDY U BRNA (2000): Ţivá a neţivá příroda,historie,současnost a snad také budoucnost. Brno, 31 s. KERESZTESI B. (1988): The black locust. – Akadémiai Kiadó, Budapest, 196 p. KŘIVÁNEK M. (2006): Robinia pseudacacia L., 1753 – trnovník akát. In: MLÍKOVSKÝ J. & STÝBLO P. (eds.), Nepůvodní druhy fauny a flóry Česk republiky, Praha, 164–166. KŘIVÁNEK, M. (2006): Biologické invaze a moţnosti jejich předpovědi: (predikční modely pro stanovení invazního potenciálu vyšších rostlin) = Biological invasions and different approaches of their prediction : (risk assessment schemes for evaluation of potentially invasive alien vascular plants). Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 73 s. ISBN 80-85116-46-4. MACKOVIČIN P. et al. BRNĚNSKO. Praha (2008): Agentura ochrany přírody a krajiny, 932 s. ISBN 978-80-86064-66-6 (AOPK ČR Praha). NOŢIČKA J. (1957): Přehled vývoje našich lesů. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. POKORNÝ J., MATOUŠOVÁ V. A KONEČNÁ M. (1998): Stromy. 1.vyd. Praha: Aventinum, 223 s. ISBN 80-7151-147-1. PŘÍRODNÍ PAMÁTKA KAVKY (2002): průvodce výukovou trasou / [editor: Lubomír Tichý]. -- Vyd. 1.. -- Brno : ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády, 25 s. :. ISBN: 80903121-0-1. Sign: 2-1106.545

56

PYŠEK P. (2001): Rostlinné invaze. 1.vyd. Brno: Rezekvítek, 40 s. ISBN 80-902954-44. ŠIKROVÁ M. (1963): Pôsobenie agáta na úrodu a kvalitu pastevného porastu a na obsah ţivín vo vrchných vrstvách pôdy. Sborn. Ved. Prac. Výsk. Úst. Lúk a Pasienkov, Poprad, Bratislava, 1: 81-115. VĚTVIČKA V. (1961): Studie akátových porostů ve vltavském údolí. [Diplom. práce, Depon. in: Knih. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha, 139 pp.]. VĚTVIČKA V. (1965): Vliv trnovníku akátu na půdní vlhkost. Acta Musei Silesiae, Ser. C, 4: 31-37. VĚTVIČKA V., MAGET J., MATOUŠOVÁ V. a SKOUMALOVÁ-HADAČOVÁ A. (2003): Evropské stromy. Vyd. 3. Praha: Aventinum, 216 s. ISBN 80-7151-225-7 (váz.). VEVERKOVÁ Z. (2009): Boj s akátem (metodický list). Daphne ČR – Institut aplikované ekologie České Budějovice, 8 pp. VÍTKOVÁ M. (2004): Akátové porosty na území Čech. [Dizert. práce, Depon. in: Knih. Ţiv. Prostředí Přírod. Fak. UK, Praha, 305 pp.]. VÍTKOVÁ M. (2011): Péče o akátové porosty. Ochrana přírody, Praha, 6: 7–12. VÍTKOVÁ M., KOLBEK J., SÁDLO J., HARTEL H. (2003): Akátiny. In: KOLBEK J. et al., Vegetace Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Křivoklátsko. 3. Společenstva lesů, křovin, pramenišť, balvanišť a acidofilních lemů, Academia, Praha, 264-284.

57

Praţské stezky [online] 2010, citováno 15. 4. 2011. Dostupné z WWW: . Daphne [online] 2009, citováno 16.4. 2011 Dostupné z WWW: . Ochrana příroda [online] 2011, citováno 20. 3. 2012. Dostupné z WWW: . BDL - Katalog [online] 2012, citováno 22.4. 2012 Dostupné z WWW: . FLD ČZU [online] 2006, citováno 22. 4. 2012 Dostupné z WWW: . Atlas rostlin [online] 2006 - 2009, citováno 2. 5. 2012 Dostupné z WWW: . Wikipedia [online] 2012, citováno 2. 5. 2012 Dostupné z WWW: . ÚHÚL Informace o stavu lesa (SLHP) [online] 2003, citováno 5.5. 2012 Dostupné z WWW: .

NORMY: ČSN 48 1211: Lesní semenářství - Sběr, kvalita a zkoušky kvality semenného materiálu lesních dřevin

58

10 Seznam tabulek Tab. 1: 1.stanoviště - okraj lesa - mladý porost - NARUŠENÁ Tab. 2: 1. stanoviště - okraj lesa - starý porost - NARUŠENÁ Tab. 3: 3. stanoviště - okraj cesty - mladý porost - NARUŠENÁ Tab. 4: 3. stanoviště - okraj cesty - starý porost - NARUŠENÁ Tab. 5: 1. stanoviště - okraj lesa - mladý porost - NENARUŠENÁ Tab. 6: 1. stanoviště - okraj lesa - starý porost - NENARUŠENÁ Tab. 7: 3. stanoviště - okraj cesty - mladý porost - NENARUŠENÁ Tab. 8: 3. stanoviště - okraj cesty - starý porost - NENARUŠENÁ Tab. 9: 2. stanoviště - úpatí naváţky - středně starý porost - NAMOČENÁ Tab. 10: 2. stanoviště - úpatí naváţky - středně starý porost - NENAMOČENÁ Tab. 11: 1. stanoviště - okraj lesa - mladý porost - NARUŠENÁ Tab. 12: 1. stanoviště - okraj lesa - starý porost - NARUŠENÁ Tab. 13: 3. stanoviště - okraj cesty - mladý porost - NARUŠENÁ Tab. 14: 3. stanoviště - okraj cesty - starý porost - NARUŠENÁ Tab. 15: 1.stanoviště - okraj lesa - mladý porost - NENARUŠENÁ Tab. 16: 1. stanoviště - okraj lesa - starý porost - NENARUŠENÁ Tab. 17: 3. stanoviště - okraj cesty - mladý porost - NENARUŠENÁ Tab. 18: 3. stanoviště - okraj cesty - starý porost - NENARUŠENÁ Tab. 19: 2. stanoviště - úpatí naváţky - středně starý porost - NAMOČENÁ Tab. 20: 2. stanoviště - úpatí naváţky - středně starý porost - NENAMOČENÁ Tab. 21: Popis výskytu přirozeného zmlazení na 1. stanovišti Tab. 22: Popis výskytu přirozeného zmlazení na 2. stanovišti Tab. 23: Popis výskytu přirozeného zmlazení na 3. stanovišti Tab. 24: t-test pro Narušené-Ml vs. Narušené-St Tab. 25: t-test pro Bez narušení-Ml vs. Bez narušení-St Tab. 26: t-test pro Narušené-Ml vs. Bez narušené-Ml Tab. 27: t-test pro Narušené-St vs. Bez narušené-St

59

11 Seznam obrázků Obr. 1. Trnovník akát Brno Obr. 2. Listy, květy, plody Obr. 3. Borka - podélně brázditá Obr. 4. Mapa - původ akátu Obr. 5. Výskyt akátu v ČR Obr. 6. Zastoupení akátu v jednotlivých zemích mezi r. 1958 - 1986 Obr. 7. Nátěr pařezu herbicidem Obr. 8. Aplikace postřiku za slunného dne Obr. 9. Obobrovaný kmen Obr. 10. Zcela okrouţkovaný kmen akátu Obr. 11. Pro boj s akátem je ideální kombinovat práci lidí a koz. Obr. 12. Kozy jsou nejlepším pomocníkem člověka v boji proti akátu Obr. 13. Semeno akátu Obr. 24. Petriho miska Obr. 15. Grafické znázornění klíčivosti narušených semen 2011 Obr. 16. Grafické znázornění klíčivosti nenarušených semen 2011 Obr. 17. Grafické znázornění klíčivostí narušených semen 2012 Obr. 18. Grafické znázornění klíčivosti nenarušená semen 2012

60

12 Přílohy Tab. 24: t-test pro

Tab. 25: t-test pro

Narušené-Ml vs. Narušené-St

Bez narušení-Ml vs. Bez narušení-St

Průměr

Narušené-Ml vs. Narušené-St 84,875

Průměr

92,75

Průměr

Průměr Hodnota t

-2,117084013

sv

30

p

0,042655148

t separ.

-2,117084013

Bez narušení-Ml vs. Bez narušení-St 3,25 4,4375

Hodnota t

-1,152185427

sv

30

p

0,25834405

t separ.

-1,152185427

sv

24,69713727

sv

29,94361762

p

0,044504172

p

0,258361028

Poč.plat.

16

Poč.plat.

Poč.plat.

16

Poč.plat.

16

Sm.odch.

12,72726732

Sm.odch.

2,977694858

Sm.odch.

7,707139547

Sm.odch.

2,851169351

F-poměr

2,726992144

F-poměr

1,090722706

p

0,061025571

p

0,868658361

16

Tab. 26: t-test pro

Tab. 27: t-test pro

Narušené-Ml vs. Bez narušené-Ml

Narušené-St vs. Bez narušené-St

Průměr

Narušené-Ml vs. Bez narušení-Ml 84,875

Průměr

Narušené-St vs. Bez narušení-St 92,75

Průměr

3,25

Průměr

4,4375

Hodnota t sv

24,97903716 30

Hodnota t sv

42,98693447 30

p

1,23861E-21

p

1,64003E-28

t separ.

24,97903716

t separ.

42,98693447

sv

16,63723865

sv

19,0301581

p

1,26128E-14

p

2,03018E-20

Poč.plat.

16

Poč.plat.

16

Poč.plat.

16

Poč.plat.

16

Sm.odch.

12,72726732

Sm.odch.

7,707139547

Sm.odch.

2,977694858

Sm.odch.

2,851169351

F-poměr

18,26879699

F-poměr

p

1,13145E-06

p

7,30702204 0,000408189

Červeně zvýrazněné tabulky - zjištěný významný statistický rozdíl.

61

Mapa: Vyznačená zájmová území

62

Fotodokumentace:

Klíčení semen trnovníku akát (Robinia

pseudoacacia)

na

klíčidlech.

Pokusný výsev semen do písčitého substrátu v laboratoři

63

Pohled na stanoviště - okraj lesa, v pozadí akátový porost

Pohled na stanoviště - úpatí navážky

64

Pohled na bývalou zemědělskou půdu. V pravém horním rohu stanoviště - okraj cesty

Zmlazení akátů na břehu Šumberovi cesty

65

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nauky o dřevě BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Recommend Documents