MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav geologie a pedologie

Vliv přípravků s růstovými stimulátory (fytohormony) na růst, vývoj a zdravotní stav smrku ztepilého a buku lesního ve 3. LVS na LHC Ketkovice

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2013/2014

Pavel Adámek

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Vliv přípravků s růstovými stimulátory (fytohormony) na růst, vývoj a zdravotní stav smrku ztepilého a buku lesního ve 3. LVS na LHC Ketkovice vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: 9. 5. 2014 ...…………………………… Podpis

Poděkování Za odborné vedení při zpracování této práce a za cenné rady bych chtěl poděkovat panu Doc. Dr. Ing. Dušanu Vavříčkovi. Dále bych chtěl poděkovat za konzultace nadlesnímu Ing. Jaroslavu Bouchalovi. V neposlední řadě patří poděkování mé rodině, přítelkyni a kamarádům, a to nejen za podporu při zpracování bakalářské práce, ale i za to, že při mně stáli po dobu studia. Tato práce vznikla za podpory projektu InoBio – Inovace biologických a lesnických disciplín pro vyšší konkurenceschopnost. Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0018.

Abstrakt Pavel Adámek Vliv přípravků s růstovými stimulátory (fytohormony) na růst, vývoj a zdravotní stav smrku ztepilého a buku lesního ve 3. LVS na LHC Ketkovice Cílem této bakalářské práce bylo zhodnotit vliv přípravků s fytohormony na vývoj smrku ztepilého a buku lesního ve 3. LVS. Šetření proběhlo na LHC Ketkovice, přírodní lesní oblast 33 – Předhoří Českomoravské vrchoviny. Bylo zde založeno pět výzkumných ploch v kulturách s problémovým odrůstáním. Konkrétně byl zkoumán vliv granulovaných hnojiv Silvamix a organominerálního stimulačního přípravku Vermaktiv Stimul. Vliv přípravků byl vyhodnocován na základě výškových přírůstů a výživy, byl také hodnocen zdravotní stav. Z výsledků vyplývá, že v daných stanovištních podmínkách mohou přípravky s fytohormony pozitivně ovlivnit odrůstání i zdravotní stav kultur. Klíčová slova: 3. lesní vegetační stupeň, granulovaná hnojiva Silvamix, kultura, Vermaktiv Stimul, výživa, výškový přírůst, buk lesní, smrk ztepilý

Abstract Pavel Adámek The effect of the preparations with growth stimulators (phytohormones) on the growth, development and health condition of Norway spruce and European beech in the 3rd forest vegetation tier at LHC Ketkovice The aim of this bachelor thesis was evaluate the effect of the preparation with phytohormones on development of Norway spruce and European beech in the 3rd forest vegetation tier. The research was conducted at the LHC Ketkovice, natural forest area 33 – Předhoří Českomoravské vrchoviny. There were established five research areas in cultures with problematic growth. Especially, has been researched the effects of granulated fertilizers Silvamix and organo-mineral stimulat Vermaktiv Stimul. Effect of preparations was evaluated based on height increments and nutrition, also was evaluated health condition. The results showed that preparations with phytohormones can positively influence growth and health status on these habitat conditions. Key words: 3rd forest vegetation tier, granulated fertilizers Silvamix, culture, Vermaktiv Stimul, nutrition, height increments, European beech, Norway spruce

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................. 10 2 Literární přehled .......................................................................................................... 11 2. 1 Půda .................................................................................................................. 11 2. 2 Hnojení lesních porostů .................................................................................... 11 2. 3 Hlavní živiny pro výživu lesních dřevin ........................................................... 12 2. 3. 1 Dusík ...................................................................................................... 12 2. 3. 2 Fosfor ..................................................................................................... 13 2. 3. 3 Draslík ................................................................................................... 13 2. 3. 4 Vápník ................................................................................................... 14 2. 3. 5 Hořčík .................................................................................................... 15 2. 4 Fytohormony..................................................................................................... 15 2. 4. 1 Auxiny ................................................................................................... 16 2. 4. 2 Gibereliny .............................................................................................. 17 2. 4. 3 Cytokininy ............................................................................................. 18 2. 4. 4 Kyselina abscisová ................................................................................ 18 2. 4. 5 Etylen ..................................................................................................... 19 2. 4. 6 Ostatní růstové regulátory ..................................................................... 20 2. 5 Hnojiva Silvamix .............................................................................................. 20 2. 5. 1 Všeobecné údaje .................................................................................... 20 2. 5. 2 Ověření účinků v praxi .......................................................................... 21 2. 6 Organominerální přípravek Vermakiv Stimul .................................................. 21 2. 6. 1 Všeobecné údaje .................................................................................... 21 2. 6. 2 Ověření účinků v praxi .......................................................................... 22 2. 7 Charakteristika 3. lesního vegetačního stupně (dubobukového) ...................... 22 2. 8 Smrk ztepilý ...................................................................................................... 23 2. 8. 1 Ekologické nároky a rozšíření smrku ztepilého..................................... 23 2. 8. 2 Produkce a stabilita smrkových porostů v 3. LVS ................................ 24 2. 9 Buk lesní ........................................................................................................... 25 2. 9. 1 Ekologické nároky a rozšíření buku lesního.......................................... 25 2. 9. 2 Produkce a stabilita bukových porostů v 3. LVS .................................. 26 2. 10 Charakteristika zájmové oblasti ...................................................................... 26 2. 10. 1 Geomorfologické poměry .................................................................... 26 7

2. 10. 2 Geologické poměry.............................................................................. 26 2. 10. 3 Půdní poměry ....................................................................................... 27 2. 10. 4 Klimatické poměry .............................................................................. 27 2. 10. 5 Biogeografické členění ........................................................................ 27 2. 10. 6 Poměry fytocenologické ...................................................................... 27 2. 10. 7 Geobiocenologická typizace ................................................................ 28 3 Metodika ...................................................................................................................... 29 3. 1 Metodika terénních prací .................................................................................. 29 3. 1. 1 Výběr výzkumných ploch ...................................................................... 29 3. 1. 2 Popis výzkumných ploch ....................................................................... 30 3. 1. 3 Odběry vzorků půdy .............................................................................. 30 3. 1. 4 Aplikace hnojivých přípravků ............................................................... 30 3. 1. 5 Měření výškových přírůstů a hodnocení zdravotního stavu .................. 32 3. 1. 6 Odběr vzorků jehličí a listů ................................................................... 32 3. 2 Metodika laboratorních prací ............................................................................ 33 3. 2. 1 Stanovení fyzikálních vlastností půd ..................................................... 33 3. 2. 2 Stanovení fyzikálně – chemických a chemických vlastností půd.......... 33 3. 2. 3 Stanovení foliárních koncentrací hlavních živin ................................... 34 3. 2. 4 Stanovení hmotnosti jehlic smrku ......................................................... 34 3. 3 Metodika kancelářských prací .......................................................................... 35 3. 3. 1 Statistická analýza dat ........................................................................... 35 4 Výsledky ...................................................................................................................... 37 4. 1 Výzkumná plocha – 77 B11 ............................................................................. 37 4. 1. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu ............. 38 4. 1. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst........... 40 4. 1. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav ............. 41 4. 2 Výzkumná plocha – 77 B1a .............................................................................. 41 4. 2. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu ............. 43 4. 2. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst........... 45 4. 2. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav ............. 45 4. 2. 4 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na hmotnost jehlic ........... 46 4. 3 Výzkumná plocha – 70 B9 ............................................................................... 46 4. 3. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu ............. 48 4. 3. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst........... 49 8

4. 3. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav ............. 49 4. 4 Výzkumná plocha – 73 A11b ........................................................................... 50 4. 4. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu ............. 51 4. 4. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst........... 53 4. 4. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav ............. 53 4. 5 Výzkumná plocha – 73 C1 ............................................................................... 53 4. 5. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu ............. 55 4. 5. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst........... 56 4. 5. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav ............. 57 4. 5. 4 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na hmotnost jehlic ........... 57 5 Diskuze ........................................................................................................................ 58 5. 1 Výzkumná plocha – 77 B11 ............................................................................. 58 5. 2 Výzkumná plocha – 77 B1a .............................................................................. 58 5. 3 Výzkumná plocha – 70 B9 ............................................................................... 59 5. 4 Výzkumná plocha – 73 A11b ........................................................................... 60 5. 5 Výzkumná plocha – 73 C1 ............................................................................... 60 6 Závěr ............................................................................................................................ 62 7 Summary ...................................................................................................................... 63 8 Seznam použité literatury ............................................................................................ 64

9

1 Úvod Plnění produkčních i mimoprodukčních funkcí lesních ekosystémů je z podstatné části podmíněno odpovídající výživou lesních dřevin. Výživou rozumíme zásobování lesních dřevin jednotlivými prvky (živinami), které jsou důležité z hlediska látkové výměny. Není možná náhrada živin jinými látkami (www.lfskripta.webpark.cz). Při přímém ovlivňování stavu výživy porostů se soustřeďujeme zejména na porosty, vykazující akutní nedostatek živin a poruchy výživy. Tento způsob ovlivňování výživy je označován jako hnojení operativní. Toto hnojení se provádí také v případech, kdy stav a podmínky výživy nejsou limitní pro růst a vývoj, ale když je zapotřebí rychle a většinou jednorázově zlepšit výživu a tím i zdravotní stav (Nárovec, 2001). Výzkum proběhl na LHC Ketkovice, který obhospodařují Vojenské lesy a statky ČR, s. p., Lesní správa Myslejovice. LHC Ketkovice náleží do přírodní lesní oblasti 33 – Předhoří Českomoravské vrchoviny. Cílem bylo zhodnotit vliv granulovaných hnojiv Silvamix s různým obsahem živin a přidanými fytohormony na růst, vývoj a také na zdravotní stav kultur smrku ztepilého a buku lesního. Vedle hnojiv řady Silvamix byl hodnocen organominerální stimulační přípravek Vermaktiv stimul, ve kterém jsou taktéž obsaženy fytohormony. Vliv těchto přípravků byl zkoumán v kulturách smrku a buku v oblasti 3. lesního vegetačního stupně. Bylo založeno celkem pět výzkumných ploch v kulturách s problémovým odrůstáním a se zhoršeným zdravotním stavem sazenic. Problémy zde nepůsobí jen nedostatek některých živin, ale i riziko výskytu přísušků. Na smrku působí také značné problémy václavky, které májí na živných půdách těchto stanovišť své optimum. Výsledky této práce by měly přispět k vhodnému výběru hnojivých přípravků, které efektivně podporují ujímavost sazenic, jejich vitalitu a přírůst. Výsledky mohou být vodítkem pro volbu vhodných přípravků nejen na LHC Ketkovice, ale i na jiných lokalitách s obdobnými přírodními podmínkami.

10

2 Literární přehled 2. 1 Půda Půda je jednou ze základních součástí lesního ekosystému. Zajišťuje výživu lesních porostů, ale také vodní režim i mechanickou stabilitu. Faktem je, že narušení půdních vlastností může vést k výrazně negativnímu ovlivnění lesa z hlediska zdravotního stavu i produkce a v extrémních případech i k celkové degradaci lesních ekosystémů na jiný typ rostlinných společenstev. Lesní hospodářství počítá s dlouhodobou udržitelností půdních vlastností. Pokud se jedná o chemické vlastnosti půdy, počítá lesní hospodářství s tím, že živiny a další prvky, které jsou z lesa v rámci dlouhodobého produkčního cyklu odnášeny, mohou být doplňovány zvětráváním, případně vstupy z vnějšího prostředí (Radek Novotný, Vít Šrámek 2013). Půda musí splňovat určité vlastnosti, aby bylo zabezpečeno úspěšné pěstování lesních kultur a růst lesních porostů. Tyto vlastnosti označujeme jako půdní úrodnost. Pod pojmem půdní úrodnost si představíme takovou schopnost půdy, která zaručí pěstovaným dřevinám vhodné prostředí a dostatek živin a vody nutných k jejich optimálnímu růstu a vývinu (www.lfskripta.webpark.cz). V procesu transportu živin z půdního prostředí přes kořeny do těla dřeviny má význam zejména půdní adsorpční komplex, půdní roztok a v určitých případech i společenstva symbiotických hub (Klimo, 2000). Každá půda se vyznačuje řadou specifických vlastností ve vztahu k pěstovaným rostlinám a jejich výživě (www.lfskripta.webpark.cz).

2. 2 Hnojení lesních porostů Dodání živin za účelem zvýšení jejich zásoby v lesním ekosystému, za účelem intenzifikace plnění funkcí lesních porostů a jejich stability nazýváme hnojením lesních porostů. Stejným termínem označujeme i aplikaci látek, které mají za úkol zintenzivnit koloběhy živin v lesních ekosystémech (nepřímé hnojení) (www.lfskripta.webpark.cz). Při hnojení neupravujeme pouze množství živin v živném prostředí rostlin, ale také jejich poměr nebo přímo poskytujeme lesním dřevinám živiny ve snadno přijímatelné formě. Pokud upravujeme produkční schopnost půd (fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půd) jde o hnojení základní. Při přímém ovlivňování stavu výživy porostů se jedná o hnojení operativní (Nárovec, 2001).

11

Doplňování deficitních prvků ve výživě lesních dřevin operativním hnojením je možné v jakémkoliv věku dřeviny. Podle věku a hustoty se volí plošná nebo bodová aplikace (Nárovec, 2001). Doba aplikace hnojiv se volí tak, aby dřeviny mohly přijmout z dodávaných živin maximální množství. Nejvhodnější dobou pro operativní hnojení je všeobecně jaro. Vápenatá a fosforečná hnojiva je možné aplikovat během celého roku. U dusíkatých hnojiv se nesmí hnojit ke konci vegetačního období. Hrozí totiž, že dřeviny na podzim včas neukončí růst a nestihnou zdřevnatět (Nárovec a kol 1995). Volba vhodného hnojiva, dávkování a způsoby aplikace se stanovují zásadně pro jednotlivé lokality individuálně (Nárovec a kol 1995). O rozhodnutí způsobu provedení hnojivářských a melioračních opatření na lesních pozemcích nerozhodují jen podmínky místní stanovištní, ale i lesopěstební, technické, organizační, ekonomické a jiné (Nárovec, 2001). Před realizací operativního hnojení je nezbytné posoudit stav a podmínky výživy lesních porostů formou výživářského rozboru. Při výživářském rozboru se většinou stanovují poruchy ve výživě pomocí vizuálních symptomů nebo podle anorganických rozborů rostlin (zejména listových analýz). Tyto metody bývají doplněny například o fyzikální a chemické rozbory půd (Nárovec, 2001).

2. 3 Hlavní živiny pro výživu lesních dřevin 2. 3. 1 Dusík Dusík hraje klíčovou roli ve výživě rostlin. Je nejdůležitějším faktorem ze všech ostatních minerálních živin, které rostliny přijímají hlavně kořeny z půdy (Matula, 1977). Dusík vstupuje do půdního prostředí hlavně z atmosféry a je zde fixován v různých formách. Dřeviny přijímají dusík ve formě NH4+ nebo NO3-. Dusík je podstatnou součástí četných organických sloučenin, které mají rozhodující význam pro látkovou výměnu a růstové procesy. Na dusíkaté výživě je závislá i tvorba chlorofylu. Kromě toho ovlivňuje i dýchání kořenů jehličnanů, dobu kvetení, tvorbu plodů a proces zrání. V případě přesycení lesního ekosystému dusíkem dochází i k negativním účinkům (např. vzestup poškození houbami, růst řas na jehličí, poškozování mrazem) (Klimo, 2000). Dusík je obsažen ve všech aminokyselinách, základních složkách proteinů a bílkovin. Je také součástí nukleových kyselin, DNA a RNA, vytvářejících základ genetické reprodukce. Tato živina je v převážné většině lesních ekosystému zastoupena nedostatečně (Podrázský, 1999). 12

Vizuálně se nedostatek dusíku projeví výskytem žlutozelených jehlic a celkově menších listů. Začátek žlutozeleného zbarvení se nejprve projeví u starších jehlic. Nedostatek dusíku podněcuje růst kořenů, protože rostlina má snahu zabezpečit dostatečnou výživu (Klimo, 2000). 2. 3. 2 Fosfor Fosfor vykonává v rostlině základní úlohu v jejím energetickém metabolismu. Hraje důležitou roli při fosforylačních reakcích fotosyntézy. Fosfor má v rostlině také funkci stavební (Matula, 1977). V tělech rostlin setrvává volně nebo je vázán v cukrech a lipidech (Podrázský, 1999). Primárním zdrojem fosforu jsou fosforečné minerály v matečných horninách. V půdě se nachází v anorganických i organických vazbách. Přechod organicky vázaného fosforu do půdního roztoku musí napřed projít mineralizací. Všechny ionty fosforu (PO43-, HPO42-, H2PO4-) jsou rostlinám přístupné, ale protože jsou slabě rozpustné, jsou často v nedostatku pro výživu rostlin. Některé lesní dřeviny mají často schopnost absorbovat fosfor i v nerozpustné formě (Klimo, 2000). Nedostatkový bývá fosfor často na starých, silně zvětralých půdách, obsahujících hodně železa a hliníku. Ke stanovištím s nedostatkem fosforu také patří mnohdy půdy písčité, organogenní a půdy na karbonátových horninách. U příjmu fosforu hraje velkou roli mykorhiza (Podrázský, 1999). Nedostatek fosforu se projevuje u smrku šedým nebo světle zeleným zbarvením jehličí. Změna barvy se projevuje zejména na vrcholcích jehličí koncem léta. Staré jehličí mění zbarvení dříve. U listnáčů se nedostatek fosforu projevuje výrazným tmavě zeleným nebo načervenalým zbarvením listů (Klimo, 2000). 2. 3. 3 Draslík Draslík není základní složkou žádných enzymů nebo životně významných organických látek, ale pro řadu enzymů je jeho přítomnost nutná pro jejich maximální aktivitu. Hraje také důležitou úlohu při regulaci otevírání a zavírání listových průduchů. Může také nepřímo ovlivňovat průběh fotosyntézy (Matula, 1977). Draslík je přijímán jako kationt K+ a v této formě se nachází prakticky nezměněný i v tělech rostlin. Nedostatkem draslíku jsou známé písčité půdy a rašeliniště. Ztráty tohoto prvku jsou zvyšovány kyselými srážkami a kritická situace může vzniknout i u půd na karbonátových horninách. Draslík je v malé míře zastoupen ve srážkách (Podrázský, 1999).

13

Primárním zdrojem draslíku jsou však sopečné minerály (např. živce, muskovit). Lesní dřeviny odebírají z půdy daleko větší množství draslíku ve srovnání s fosforem, ale málokdy se vyskytuje nedostatek přístupného draslíku. Ztráty přístupného draslíku vymýváním z kořenové zóny probíhají zejména v kyselých půdách, protože H+ a Al3+ ionty ze sorpčního komplexu jsou těžce vyměňovány za K+ ionty z půdního roztoku (Klimo, 2000). Vizuálně se nedostatek draslíku projevuje žlutavým zbarvením jehličí, které počíná na špičce a přechází k zelené bázi jehlice. Tuto chlorózu, která nastala, můžeme zaměnit za symptom nedostatku dusíku. Silný deficit draslíku vede k červenohnědým nekrózám na špičkách jehlic. Listnaté stromy, které trpí nedostatkem draslíku, mají listy se žlutými až hnědými okraji. Kromě toho se často stáčejí. Při nedostatku draslíku je zpravidla snížen rozvoj kořenového systému a rostliny se stávají citlivější vůči mrazu a suchu (Klimo, 2000). 2. 3. 4 Vápník Příjem, transport a redistribuce Ca2+ jsou značně ovlivněny tím, že vápník vytváří s celou řadou organických látek, zvláště organických kyselin a fosfátů, těžce rozpustné sloučeniny. Pohyblivost vápníku v rostlině je malá. Vápník je prakticky nepohyblivý floémem. Proto nepřipadá v úvahu redistribuce vápníku v rostlině. Z toho vyplývá požadavek na pravidelný přísun vápníku z vnějšího prostředí do rostliny. Jedna z velmi důležitých funkcí vápníku v rostlině je jeho nezbytnost pro udržení struktury buněčných membrán a vnitrobuněčné organizace. Kromě interakcí s membránami a jejími složkami reaguje Ca2+ i s některými dalšími bílkovinami (Matula, 1977). Nejnápadnější vliv má vápník na růst těch buněk, které netvoří typickou celulózní stěnu (např. kořenové vlásky) (Dvořák, 1976). V ekosystémech je vápník zastoupen pouze jako kationt Ca2+. Rostliny ho absorbují z půdního roztoku. Mnohdy je vápník do půd dodáván vápněním. Cílem vápnění není dostat vápník jako živinu do rostliny, ale zvýšit půdní reakci a oživit biologickou aktivitu půdy (Podrázský, 1999). Přirozeným zdrojem vápníku v půdním prostředí rostlin jsou zejména karbonátové horniny (vápence a dolomity), mimo to je vázán i ve formě silikátů, ale nachází se v horninách usazených jako pískovce, opuky, nebo v dalších minerálech jako apatit a sádrovec. Vápník má význam pro udržování půdní úrodnosti, dále má vliv na udržení určité půdní reakce, kde působí jako pufr proti působení iontů H+. Pozitivně působí na 14

stav půdní struktury. Značná část vápníků je vázaná ve výměnné formě v sorpčním komplexu, čímž je lehce přístupný rostlinám. Přebytek vápníku může zapříčinit chlorózu tím, že snižuje množství přístupného železa. Nedostatek vápníků může negativně působit na rozvoj kořenového systému (Klimo, 2000). Nižší obsah vápníku mají především písčité a organogenní půdy (Podrázský, 1999). Nedostatek se vizuálně projevuje zřídka. V extrémních případech se může projevit bledými zelenými listy a jehlicemi nebo hnědým zbarvením špiček letorostů (Klimo, 2000). 2. 3. 5 Hořčík Hořčík je důležitým stavebním prvkem chlorofylu. V chlorofylu je pevně vázán. Kromě stavební funkce v chlorofylu je hořčík nejčastějším aktivátorem mnoha enzymů. Hořčík má spolu s fosforem vzájemně podmíněnou účast na asimilačních a disimilačních pochodech v rostlině (Matula, 1977). Zdrojem hořčíku v půdě jsou silikáty nebo je v karbonátové formě vázán společně s vápníkem (dolomit). Obdobně jako vápník je hořčík v půdě vázán převážně ve výměnné formě na půdních koloidech (Klimo, 2000). Obsah hořčíku stejně jako u vápníku obvykle stoupá ve starších pletivech, protože proces stárnutí je provázen ukládáním těchto prvků. Vysoké hodnoty přítomného hořčíku zapříčiňují nedostatek příjmu jiných živin, nebo mohou působit i toxicky. Vysoké hodnoty hořčíku mohou být na lokalitách s horninami, jako jsou magnezity a serpentiny. Nedostatek hořčíku je často v lesních ekosystémech zaznamenán v porostech, které jsou vystaveny znečištěnému ovzduší (Podrázský, 1999). U smrku se nedostatek projevuje zlatožlutou barvou u především u starších jehlic. U listnáčů se objevují žluté až hnědé skvrny mezi řapíky a se zvyšujícím deficitem se rozšiřují až k okraji listu. Vizuální symptomy deficitu hořčíku a draslíku se rozlišují obtížně (Klimo, 2000).

2. 4 Fytohormony Jsou to nízkomolekulární látky, podílející se zásadním způsobem na regulaci růstu a vývoji u rostlin. Vyskytují se v rostlinných pletivech ve velmi malých koncentracích. Přitom se v jedné skupině fytohormonů nachází i několik desítek, jež se mezi sebou v mnoha ohledech liší. Jedná se o různé konjugáty se sacharidy či aminokyselinami, často o isomery s významně odlišnou biologickou aktivitou. Slouží jako komunikátor mezi 15

buňkami, pletivy a orgány v průběhu celého života rostliny. Je možné je označit za integrátory vnějších a vnitřních signálů (Podlešáková a kol. 2012). Tyto hormony jsou přirozenými regulátory růstu, to znamená, že jsou syntetizovány rostlinou samotnou. Jsou organickými sloučeninami syntetizovány v jedné části rostliny a jsou transportovány do jiné části, kde vyvolávají fyziologickou reakci (Procházka a kol. 1997). Jednotlivé hormony neregulují vývojové procesy samostatně, ale velmi často se na těchto procesech podílí s dalšími hormony, přičemž účinky mohou být jak synergické tak i antagonické. Spolu s fytohormony se v rostlinách vyskytují látky s růstově regulační aktivitou. Liší se hlavně vyšší koncentrací a méně obecnými účinky (Podlešáková a kol. 2012). 2. 4. 1 Auxiny Auxin je nejdéle známý rostlinný hormon. Jeho existence byla prokázána ve 20. letech minulého století. Objev Auxinu vyšel ze studia Charlese Darwina. Název Auxin byl odvozen z řeckého auxein, což znamená růst, zvětšovat se (Procházka a kol. 1997). Tento hormon je nejen prvně objevený, ale také všestranně působící rostlinný hormon (Seidlová, 2008). Auxiny ovlivňují řadu fyziologických procesů. Nejlépe prostudovaným účinkem Auxinů je stimulace dlouživého růstu. S růstovou stimulací souvisí i úloha těchto hormonů v regulaci geotropismu a fototropismu. Vlivem gravitace nebo jednostranného osvětlení dochází k nerovnoměrné laterální distribuci Auxinů, důsledkem toho je nerovnoměrný růst a ohyb. Stimulace růstu je vyvolaná Auxinem obvykle v rozmezí koncentrací 10-7 až 10-5 mol/l. Vyšší koncentrace naopak v řadě případů růst inhibují. Auxin je produkován z většiny v apikální oblasti (apexu, mladých listech, květech, plodech) a transportován do ostatních orgánů rostliny. Transport Auxinů má svou úlohu i v regulaci opadu listů a plodů. Transport je významný také pro udržení polarity buněk orgánů i celé rostliny. Dále mají Auxiny výrazný účinek na stimulaci tvorby kořenů. Auxiny stimulují nejen dlouživý růst buněk, ale i jejich dělení. Jsou důležité též pro vyvíjející se plody (Procházka a kol. 1997). Všechny Auxiny mají společný aromatický skelet s karboxylovou skupinou v postranním řetězci. Nejdůležitějším zástupcem přirozených Auxinů je kyselina indolyl-3-octová (IAA) (Podlešáková a kol. 2012). Je hlavním zástupcem, způsobuje rozvolnění buněčné stěny, což umožňuje zvětšení objemu buňky. Výsledkem složitějších biochemických procesů je stimulace biosyntézy proteinů například i těch, které doplňují roztahující se buněčnou 16

stěnu (Seidlová, 2008). Dalšími zástupci auxinů jako kyselina 4-chlor-indolyloctová (4Cl-IAA), indolyl-3-máselná (IBA) nebo fenyloctová (PAA) se v rostlinách vyskytují v daleko menších množstvích a i jejich význam je spíše okrajový (Podlešáková a kol. 2012). 2. 4. 2 Gibereliny Gibereliny byly v rostlinách objeveny v padesátých letech 20. století. Byly však známy již delší dobu jako látky houby, která působí chorobu rýže. Choroba je vyvolána houbou Gibberella fujikuroi. Odtud dostaly gibereliny své jméno (Procházka a kol. 1997). Po strukturní stránce jsou gibereliny tetracyklické, diterpenoidní karboxylové kyseliny (Podlešáková a kol. 2012). Jsou to bílé krystalické látky, špatně rozpustné ve vodě a dobře rozpustné v organických rozpouštědlech nebo v mírně alkalických vodných roztocích (Procházka a kol. 1997). Můžeme je rozdělit dle struktury do dvou skupin a to na gibereliny s devatenácti a gibereliny s dvaceti atomy uhlíku. Jednotlivé gibereliny se vzájemně liší i počtem a polohou hydroxylových a karboxylových skupin. Gibereliny se mohou u různých rostlin svou aktivitou lišit. Soubor aktivních giberelinů se také může měnit v závislosti se stářím a vývojovým stádiem rostliny. Může být odlišný i v různých orgánech jedné rostliny. Gibereliny bývají vázány v cytoplazmě a také se váží na membrány proteinových tělísek nebo na plazmatickou membránu (Procházka a kol. 1997). Studiu biosyntézy a vzájemných přeměn giberelinů bylo věnováno mnoho pozornosti a počet známých hormonálně aktivních molekul se neustále zvyšoval (Seidlová, 2008). Nicméně z velkého počtu již identifikovaných giberelinů (v současnosti přes 130) je jen malá část biologicky aktivní (Podlešáková a kol. 2012). Některé varianty molekul giberelinu jsou aktivnější pro některé růstové a vývojové procesy. Přenos signálu giberelinu je příkladem složité součinnosti bílkovinných komplexů. Nejnápadnějším účinkem je prodlužovací růst. Nejběžnějším giberelinem je kyselina giberelová (GA3) (Seidlová, 2008). Podobně jako auxiny i gibereliny významně stimulují dlouživý růst. Na rozdíl od auxinů stimulují pouze růst nadzemních částí rostlin, růst kořenů není obvykle ovlivněn. Kromě prodlužování stimulují i buněčné dělení. Gibereliny se pravděpodobně účastní i determinace pohlaví květů. Aplikace giberelinů často urychluje a zvyšuje nasazení plodů a jejich růst. U semen mnoha rostlin pomáhají překonat dormanci (Procházka a kol. 1997). 17

2. 4. 3 Cytokininy Objev této skupiny fytohormonů má svůj původ v pokusech s regenerací rostlin z kousku rostlinného pletiva (Seidlová, 2008). Jsou to látky, které v přítomnosti auxinů stimulují v některých rostlinných tkáňových kulturách buněčné dělení a vykazují další fyziologické účinky (Skoog, 1970). Z těchto dalších fyziologických účinků je důležitá zejména schopnost v interakci s auxinem iniciovat diferenciaci pupenů a kořenů u řady rostlinných druhů. Diferenciaci pupenů stimuluje vysoký poměr koncentrací cytokininu k auxinu. Opačný poměr koncentrací je příznivý pro iniciaci kořenů. Dále mají cytokininy účinek na stimulaci větvení stonků, zpomalení stárnutí rostlinných pletiv a orgánů, stimulaci diferenciace plastidů, tvorby chlorofylu a škrobu. Mají také vliv na zvýšení rezistence rostlin vůči extrémním podmínkám prostředí (např. k vysokým teplotám). Působí také na iniciaci tvorby semen v kooperaci s dalšími fytohormony (Procházka a kol. 1997). Přirozeně se vyskytující cytokininy jsou N6 substituované deriváty adeninu (Podlešáková a kol. 2012). Cytokininy se vyskytují v rostlinách v podobě volných sloučenin a jako součást molekul některých tRNA. Jsou převážně syntetizovány v kořenových vrcholech. Jejich transport do nadzemních částí je spíše pasivní a není polárně vyhraněný. Hladina cytokininů v rostlinných buňkách je regulována ostatními fytohormony, zejména auxinem (Procházka a kol. 1997). 2. 4. 4 Kyselina abscisová Kyselina abscisová (ABA) je seskviterpen s 15 uhlíkovými atomy a cyklickou částí v molekule. Podle orientace karboxylové skupiny na C2 uhlíku rozlišujeme cis- a trans-isomery (Podlešáková a kol. 2012). ABA je slabá kyselina, lehce rozpustná v metanolu, etanolu, éteru, chloroformu a etylacetátu. Zatímco při nízkém pH se rozpouští v organických rozpouštědlech, při pH 8 se rozpouští ve vodě (Procházka a kol. 1997). Je syntetizovaná především v dospělých listech (Hartung et al. 1981, Hartung a Davis 1991). Karotenoidy obsažené v chloroplastech listů jsou nezbytné pro biosyntézu ABA, zatímco v jiných rostlinných orgánech, jako jsou např. kořeny, plody, embrya, se potřebné karotenoidy nacházejí v chromoplastech, leukoplastech, eventuálně v proplastidech. Za místa biosyntézy ABA jsou považována i semena. Protože rozsah fyziologických procesů regulovaných ABA je značný, způsob jejich účinků nemusí být stejný. U ABA lze nalézt tři hlavní směry účinků, a to účinky na membránové úrovni, inhibice syntézy proteinů 18

a účinky na molekulární úrovni – specifická aktivace a deaktivace určitých genů. ABA působí ve více částech rostliny. Některých fyziologických procesů se účastní společně s jinými fytohormony (Procházka a kol. 1997). Kyselina abscisová je velmi důležitý fytohormon, který snižuje citlivost k nedostatku vody. Ovládá zavírání a otevírání průduchů. V životě rostlin jsou období, kdy je žádoucí snížit obsah vody v buňkách. Je to zejména proces zrání semen, která musí v poměrně suchém stavu přečkat roční období, nepříznivé pro růst. Nemají klíčit ani při náhodných výkyvech počasí. Zvýšený obsah abscisové kyseliny předčasnému klíčení brání. V mladých pletivech inhibuje růst do délky a naopak v pletivech starších růst do šířky (Seidlová, 2008). 2. 4. 5 Etylen Důkaz tvorby etylenu rostlinami byl podán v roce 1934 v Anglii. Etylen je velmi stálý bezbarvý plyn. Je to jediný dosud známý plynný hormon. Etylen CH2=CH2 je nejjednodušší uhlovodík s dvojnou vazbou. Etylen vzniká ve vyšších rostlinách z aminokyseliny (Procházka a kol. 1997). Vzniká při zrání a stárnutí. Působí sice na zrání v nejbližším okolí, ale v rostlině může být účinný jen ve vazbě na receptor. Tehdy reguluje růst, většinou s interakcí s jinými fytohormony (Seidlová, 2008). Tvorba je ovlivněna mnoha fyzikálními a chemickými faktory, např. světlem, teplotou, hladinou kyslíku a oxidu uhličitého. Tvorbu etylenu také podmiňují ostatní fytohormony. Aplikace přirozených nebo i syntetických auxinů výrazně zvyšuje jeho tvorbu. V některých případech zvyšují tvorbu etylenu i cytokininy a brassinosteroidy. Tyto látky působí synergicky. Tvorbu etylenu může zvýšit i kyselina abscisová. Je známo, že etylen inhibuje bazipetální transport auxinu, čímž zvyšuje jeho hladinu v apikální části. Nejvýraznějším účinkem etylenu je stimulace dozrávání některých plodů. Stimuluje také stárnutí a opad listů, květů a plodů (Procházka a kol. 1997). Během biosyntézy etylenu dochází také k interakci s proteiny, reagujícími na stres. Obecně se dá říci, že etylen signalizuje stres (Seidlová, 2008). Zvýšenou tvorbou etylenu reagují rostliny na působení stresorů, např. nedostatek i nadbytek vláhy, anaerobióza, teplotní výkyvy, poranění, toxické látky i napadení patogeny. Etylen je nevhodný k praktickému využití, snad jen s výjimkou jeho využití při dozrávání ovoce v kontrolované atmosféře (Procházka a kol. 1997).

19

2. 4. 6 Ostatní růstové regulátory Dalšími regulátory jsou brassinosteroidy podporující regulaci růstu a vývoje. Působí také na dělení, objemový růst buněk a podporují klíčení semen (Seidlová, 2008). Kyselina jasmonová (JA) a její deriváty se významně podílí na regulaci růstu rostlin při změnách stávajících vnějších nebo vnitřních podmínek (Podlešáková a kol. 2012). Dále se mezi růstové regulátory řadí např. polyaminy, oligosachariny a některé typy fenolických látek. Tyto látky s růstově regulačním působením nejsou řazeny přímo mezi fytohormony, i když některé jsou fytohormonům velmi podobné. Nejsou zařazeny mezi fytohormony z různých důvodů, např. kvůli výskytu ve vyšších koncentracích, než je obvyklé pro látky hormonální povahy (Procházka a kol. 1997).

2. 5 Hnojiva Silvamix 2. 5. 1 Všeobecné údaje Hnojiva řady Silvamix jsou již 15 let rozsáhle používána v lesnictví a zahradnictví v zemích Evropy a Asie. Jedná se o pomalu rozpustná hnojiva s vysokým obsahem živin. Tyto živiny jsou pozvolna a dlouhodobě uvolňovány po dobu minimálně dvou let v závislosti na vodních srážkách a teplotě. Tato hnojiva jsou určena ke hnojení a dohnojování široké škály kultur. Firma ECOLAB Znojmo, s. r. o. hnojivo vyrábí v podobě tablet o různých hmotnostech nebo ve formě prášku či granulátu. Jako hlavní živinu obsahují dusík ve formě močovino-aldehydových kondenzátů, vyznačují se různou rozpustností ve vodě a poskytují zdroj pomalé dusíkaté výživy. Na počátku hnojení se nevytváří nežádoucí vysoká koncentrace dusíku v půdním roztoku a nezvyšují se jeho ztráty z půdy. Předností hnojiv je i pozvolné uvolňování dalších základních živin, jako je fosfor, draslík a hořčík. Vlastnost příznivě ovlivňovat pH u kyselých a silně kyselých půd společně s efektem dlouhodobého uvolňování živin, které vylučuje ekologickou zátěž prostředí, předurčuje hnojiva Silvamix k použití v oblastech s vysokým imisním zatížením. Důsledkem nízké rozpustnosti je dobrá využitelnost živin z hnojiv Silvamix a jejich eliminace průniku do povrchových a spodních vod. Omezená rozpustnost významně zvyšuje využitelnost těchto hnojiv. Díky souboru všech svých vlastností minimalizují negativní dopady rychle rozpustných průmyslových hnojiv na životní prostředí a jsou tak k němu velmi šetrná. Tabletová forma hnojiv je vhodná pro aplikaci k rostlinám na hůře dostupných místech a také tam, kde nelze použít obvyklé způsoby hnojení. Představují ideální formu hnojení ke každé rostlině zvlášť a v půdě 20

vytvářejí dostatečnou zásobu živin bez obav z nežádoucího zvýšení koncentrace půdního roztoku a ze ztrát vymývání živin. Jednoduchá aplikace umožňuje přesné dávkování k rostlině a minimalizuje neproduktivní hnojení půdy mimo dosah kořenového systému (www.silvamix.cz). 2. 5. 2 Ověření účinků v praxi Vliv účinků hnojiv řady Silvamix hodnotil například Podrázský a kol. (2004). Jejich výzkum byl soustředěn do lokalit s vyšší imisní zátěží. Hodnotili vliv hnojiv na kultury smrku ztepilého i buku lesního. Celkově zhodnotili hnojiva Silvamix jako přírůstově výhodnější i ekonomicky levnější oproti jiným přípravkům. Také pozitivně hodnotili vliv těchto hnojiv na stav asimilačních aparátů a šetrnost vůči životnímu prostředí. Díky pozvolnému uvolňování živin může lesní ekosystém tyto živiny lépe využít i v narušených podmínkách a může tak obnovit úroveň narušených biocyklů (Podrázský a kol. 2004). Účinky Silvamixu a mletého amfibolitu porovnával Baláš a kol. (2008). Jejich experiment proběhl v kultuře smrku ztepilého v Jizerských horách. Baláš a kol. (2008) hodnotí kladně vliv hnojiv Silvamix a vidí perspektivu ve výhradně strojených pomalu působících hnojivech, nejlépe s komplexní nabídkou živin. Přednost hnojiva Silvamix proti silikátové horninové moučce vidí také v nesrovnatelně jednodušší a levnější dopravě a aplikaci.

2. 6 Organominerální přípravek Vermakiv Stimul 2. 6. 1 Všeobecné údaje Výrobcem Vermaktivu Stimul (nově Wormsaktiv Stimul) je ENZYCORP Global s. r. o. Tento organominerální stimulační přípravek je distribuován v kapalné formě. Přípravek se vstřebává rostlinným pletivem a kořenovým systémem. Je to kyselý alkoholicko-vodní výluh vermikompostu. Jedná se o frakcinovaný, speciálně upravený extrakt z živočišných a rostlinných buněk, obsahující organicky vázaný fosfor a dusík. Navíc tento extrakt obsahuje několik skupin aminokyselin, enzymů, fytostimulátory, cytokininy, auxiny, ale i další látky jako je kyselina anthranilová, kyselina aminooctová a stopové prvky. Vermaktiv Stimul neobsahuje účinné množství rostlinných živin a proto nenahrazuje hnojiva (www.enzymix.eu).

21

Při vhodném použití kapalných přípravků mohou být rychle odstraněny akutní případy nedostatku živin. Rizika představují například zvolené vysoké koncentrace roztoku, které mohou poškodit asimilační orgány, nebo může dojít ke splavení roztoku při nepříznivých meteorologických podmínkách (Nárovec, 2001). Zlepšuje kondici rostlin a tím zvyšuje i jejich odolnost proti chorobám a infekcím, odolnost při napadení škůdci, podporuje zakořeňování i růst nadzemní části, kvetení a množství zásobních látek. Působí kladně také na vzcházivost rostlin a na klíčení semen. Protože ke vstřebávání dochází pletivem rostlin, nastupuje účinek velmi rychle a jsou potřeba minimální dávky koncentrátu. Podle výrobce není možné smýt nanesený přípravek z rostlin již za dvě hodiny. Přebytek přípravku, který steče po rostlině, se vsákne ke kořenovému balu, kde zvyšuje množství půdních bakterií, zabraňuje tvorbě plísní a zlepšuje asimilační vlastnosti kořenového systému. Tím zaručuje vyšší odolnost rostlin a lepší vstřebávání živin. Tento přípravek se využívá i při oživení a vitalizaci zasolených, toxicky zamořených a na přehnojených půdách. Vermaktiv Stimul najde užití v mnoha odvětvích, může být aplikován na lesní, ovocné i okrasné dřeviny, zemědělské plodiny, ovoce, zeleninu i například na trávníky. Koncentrace pro jednotlivé druhy jsou uvedeny výrobcem (www.enzymix.eu). 2. 6. 2 Ověření účinků v praxi Působením přípravku na výživu a odrůstání kultur smrku ztepilého se zabýval ve své disertační práci Pecháček (2013). Jeho výzkum byl proveden v lokalitách 7. – 8. lesního vegetačního stupně v přírodní lesní oblasti 27 – Hrubý Jeseník. Zjistil, že u ošetřených sazenic došlo k významnému nárůstu foliárních koncentrací dusíku, draslíku a fosforu. Rovněž došlo k mírnému nárůstu foliárních koncentrací vápníku a hořčíku. Vliv na půdní prostředí vyhodnocován nebyl. Přírůsty terminálních lodyh byly srovnatelné s úrovní přírůstů na plochách kontrolních. Ze zkoumaných stanovišť navrhl aplikaci Vermaktivu Stimul u hospodářských souborů 71, 79, 01, 02 a to konkrétně pro soubory lesních typů 7N, 7R, 7Z, 8T, 8R, 8Z, 8N. Doporučil provést aplikaci přípravku v koncentraci 1:100 a to optimálně dvakrát během vegetačního období, po dobu 2–3 let.

2. 7 Charakteristika 3. lesního vegetačního stupně (dubobukového) Rozkládá se v oblasti pahorkatin a vrchovin v rozpětí nadmořské výšky asi 300–500m (Demek a kol. 1987). Výskyt dubobukového lesního vegetačního stupně je podmíněn průměrnou roční teplotou 6,5–7,5 °C, průměrným ročním úhrnem srážek 22

650–700mm a délkou vegetační doby 150–160 dní. Převažuje zde buk lesní s příměsí dubu zimního a habru obecného. Tyto dřeviny zde mají své optimum. Vodou ovlivněné půdy byly zaujaty dubem letním a jedlí bělokorou. Živinově chudší stanoviště zaujímá borovice lesní (Průša, 2001). Zachovaly se zde rozsáhlé lesní komplexy s velmi rozmanitou dřevinnou skladbou od přirozených, smíšených listnatých lesů až po borové a smrkové monokultury (Plíva a Průša 1969). Společenstva zde mají většinou silně travnatý ráz (Průša, 2001). Dominují typické lesní teplomilné druhy jako např. mařinka vonná, samorostlík klasnatý, kapraď samec, ostřice chlupatá (Demek a kol. 1987). Poměr dubu a buku je určován klimaticky i půdně. Historicky se zde značně změnila dřevinná skladba, došlo i ke změnám humusové formy, fytocenózy a produkce dřevin. Hlavním úkolem je zde přeměna jehličnatých monokultur na porosty s příměsí listnáčů a jedle (Plíva a Průša 1969).

2. 8 Smrk ztepilý Říše:

Plantae – rostliny

Oddělení:

Pinophyta – jehličnany

Třída:

Pinopsida – jehličnany

Řád:

Pinales – borovicotvaré

Čeleď:

Pinaceae – borovicovité

Rod:

Picea – smrk

Druh:

Picea abies (L.) Karsten – smrk ztepilý

2. 8. 1 Ekologické nároky a rozšíření smrku ztepilého Má rozlehlý euroasijský areál. Zabírá téměř celou Skandinávii a zasahuje na jih do Pobaltí. Je rozšířen až k Uralu. Zaujímá horské soustavy střední a jihovýchodní Evropy. Vertikální rozšíření se mění v závislosti na zeměpisné šířce. U nás jsou optimální polohy smrku ve výšce 600–1000m n. m. (Úradníček, 2003). Smrk ztepilý je světlomilná dřevina, která snáší zástin v mládí, proto snadno vniká do porostů jiných dřevin. Smrk má povrchovou kořenovou soustavu a proto je náročný na půdní vlhkost. Snadno ho postihnou suchá léta. Kvůli velké spotřebě vody již v mlazinách dochází k proschnutí původně mokrých stanovišť. Příznivá jsou stanoviště s rovnoměrnou vlhkostí. Smrk snáší nadbytečnou vlhkost a vydrží i na stanovištích se 23

stagnující vodou. Na půdu a geologické podloží nemá vysoké nároky. Nejlépe se mu daří na svěžích a hlinitopísčitých půdách. Roste dobře i na těžších hlínách, píscích i černozemích, pokud jsou dostatečně vlhké. Smrk dobře snáší nízké teploty, ale pozdní přízemní mrazy mohou nadlouho pozdržet vývoj mladých kultur. K vysokým teplotám je značně citlivý a nesnáší nízkou relativní vlhkost vzduchu. Je přizpůsoben spíše kratší vegetační době a vyhovuje mu krátké chladné léto. Pěstování v podmínkách s dlouhou růstovou sezónou v nižších mírných polohách má za následek časné rašení a snadné podlehnutí houbovým škůdcům, působícím hnilobu. V těchto oblastech je vhodné pěstovat smrk na místech, kde se shromažďuje vlhký, studený vzduch a vzniká nadbytečná vlhkost. Smrk je citlivý na znečištění ovzduší, zejména na exhalace SO2. U nás se projevilo rozsáhlým hynutím porostů např. v Krušných a Jizerských horách (Úradníček, 2003). 2. 8. 2 Produkce a stabilita smrkových porostů v 3. LVS Na nepůvodních stanovištích pahorkatin jsou smrkové monokultury prokazatelně a zcela jednoznačně natolik nestabilní, že nejsou schopny plnit své produkční ani mimoprodukční poslání. V těchto monokulturách, ale i v porostech s dominantním podílem smrku, může s vysokou pravděpodobností dojít k celkovému rozpadu ještě před dosažením mýtního věku, pokud nejsou v dostatečném počtu a přiměřeném rozestupu zastoupeny ekologicky stabilnější dřeviny. Jako produkčně významnou přimíšenou dřevinu smrk nelze úplně vyloučit z cílové druhové skladby na kyselých i živných stanovištích 3. lesního vegetačního stupně. Při pěstování se doporučuje jednotlivá forma smíšení a na základě principu „předběžné opatrnosti“ by zde neměl v žádném porostu přesáhnout podíl zastoupení smrku 30 až 40 % (Hurt a Kantor 2009). Smrk je ohrožen možnými dopady klimatické změny. Ve 3. lesním vegetačním stupni je nejvíce ohrožen na živných stanovištích. Václavky zde v různé míře infikují až 100% smrků. Lze očekávat postupný ústup smrku z porostů ve prospěch buku. Důsledkem destrukce kořenového systému václavkami je zvýšená míra žloutnutí a chřadnutí smrku. Významným abiotickým stresorem je sucho. Poškození kořenového systému přísuškem a následná infekce václavkami mají za následek zvýšení ztrát a také nákladů při obnově. Výrazným rizikem při pěstování smrku může být také šíření dosud nespecifikovaného typu chřadnutí smrku všech věkových stupňů, které je v současnosti ohniskovitě pozorováno na řadě míst, především LS Náměšť nad Oslavou, LS Tišnov, Lesy města Brna. Toto chřadnutí se projevuje hromadným opadem celých ročníků jehlic, 24

stromy v následující sezóně vyraší, záhy však odumírají. Zatím se nepodařil identifikovat původce. Vysvětlení je nutno hledat ve fyziologii smrku a jeho reakci na klimatické extrémy. Lze také zaznamenat nárůst nahodilých těžeb způsobených větrem. Při zhoršeném zdravotním stavu spolu s příznivými podmínkami pro populace hmyzu se zvýší riziko gradací podkorního hmyzu, především lýkožrouta smrkového (Ips typographus). Lze očekávat také nárůst četností gradací savého hmyzu, především mšic, korovnic a svilušek (Cudlín a Jankovský 2002). Smrk byl člověkem rozšířen pro jeho produkční možnosti až k okraji jeho ekologického optima. Lze očekávat, že smrkové porosty ve 3. lesním vegetačním stupni budou vlivem klimatické změny ve zvýšené míře destabilizovány (Cudlín a Jankovský 2002).

2. 9 Buk lesní Říše:

Plantae – rostliny

Oddělení:

Magnoliophyta – rostliny krytosemenné

Třída:

Rosopsida – vyšší dvouděložné rostliny

Řád:

Fagales – bukotvaré

Čeleď:

Fagaceae – bukovité

Rod:

Fagus – buk

Druh:

Fagus sylvatica L. – buk lesní

2. 9. 1 Ekologické nároky a rozšíření buku lesního V Evropě je rozšířen po jih Velké Británie a Švédska, na východ do západní Ukrajiny. V jižní Evropě se vyskytuje v horách Balkánského poloostrova, na ostrovech Korsika a Sicílie, v Pyrenejích a Apeninách (www.biolib.cz). Většinou se vyskytuje spolu s dubem, jedlí nebo smrkem. Na našem území má buk své optimum ve 400–1000m n. m. V okrajových horstvech Česka byl buk nejvíce rozšířen spolu s jedlí a smrkem hlavně v rozmezí od 400 do 800m n. m. V České republice sestupuje snad až na hranici 200m n.m., kde v teplejších oblastech tvoří směsi s dubem (Úradníček, 2004). Buk lesní je dřevina snášející i silný zástin, jako málokterá z našich dřevin. Proto na příznivých stanovištích vytlačuje buk většinu ostatních dřevin, které potřebují více světla, což vede ke vzniku čistých bučin. Buk má střední nároky na půdní vláhu, vyhýbá se vysychavým i zamokřeným půdám. V lužních lesích chybí, protože nesnese záplavy. Vyžaduje dostatek srážek a dostatečnou relativní vlhkost vzduchu, hlavně v letním 25

období. V oblasti optimálního rozšíření roste skoro na všech druzích hornin, vynechává jen suché písky, těžké, nepropustné jíly, půdy bažinaté a rašelinné. Nejraději má humózní půdy. Mimo jeho růstové optimum stoupají i nároky buku na půdu. Buk vyhledává živnější podklady a často dává přednost vápencům. Na vápnitých půdách ale hrozí vývraty, protože kořeny špatně pronikají do hloubky. Má také značné nároky na provzdušněnost půdy. Nedaří se mu v mrazových kotlinách, brzo raší a tak čerstvé letorosty často podléhají pozdním mrazům. Vítr a sníh působí v bučinách jen malé škody. Je středně citlivý na znečištěné ovzduší. V pásmu zcela zničených smrčin imisemi zůstávají přimíšené buky i bukové porosty zdrávy (Úradníček, 2004). 2. 9. 2 Produkce a stabilita bukových porostů v 3. LVS Buk zde má své optimum a hrozí zde obecné problémy, které již byly zmíněny v předešlém odstavci. Na vysokou životnost, stabilitu i produkční schopnost poukazují ve svém výzkumu Hurt a Kantor (2009). Buk se na jimi zkoumaných lokalitách ve většině případů projevil jako nosná listnatá dřevina cílové druhové skladby. Míru jeho zastoupení hodnotí jako závislou na stanovištních podmínkách a konkrétních porostních poměrech.

2. 10 Charakteristika zájmové oblasti 2. 10. 1 Geomorfologické poměry Území se nachází na rozhraní dvou geomorfologických jednotek podsoustavy Českomoravská vrchovina: Křižanovské vrchoviny a Jevišovické pahorkatiny. Převažující část území leží v geomorfologickém okrsku Mohelenská vrchovina (Pospíšil a kol. 2011). 2. 10. 2 Geologické poměry Údolí řeky Oslavy a Chvojnice je budováno krystalinikem (krystalickými břidlicemi, dvojslídými rulami, svory a svorovými rulami a výchozy krystalických vápenců erlanů a amfibolitu). Na krystaliniku místy leží zbytky spodního miocénu (Pospíšil a kol. 2011). Z kvartérních pokryvů se poměrně hojně uplatňují spraše až sprašové hlíny a svahoviny, v údolí Oslavy místy droliny z obrovských balvanů (Culek, 1996). Moravikum je zde zastoupeno dvěma jednotkami a to nedvědickou a vranovsko-olešnickou sérií (Pospíšil a kol. 2011). Nedvědická série je především tvořena svory a svorovými rulami. Nachází se zde i málo mocné vložky krystalických vápenců a amfibolitů (Pospíšil a kol. 2011). 26

Spodní partie vranovsko – olešnické série tvoří grafitické a kvarcitické fylity s vložkami kvarcitů a metabazitů. Ve svrchních partiích převládají krystalické vápence a grafitické fylity. Nachází se zde také plagioklasové pararuly a ortoruly. Migmatity představují málo mocné žilné a čočkovité útvary, tvořené aplity, pegmatity a křemenem (Pospíšil a kol. 2011). 2. 10. 3 Půdní poměry Hlavním půdotvorným materiálem jsou zde dvojslídé a svorové ruly, dále svory, sprašové a svahové hlíny a v malé míře vápence, erlany a amfibolity. Převládají zde kyselé kambizemě. Na zahliněných sutích a suťových svazích převládají rankrové kambizemě až kambizemní rankry, na povrchu kryty mělkou vrstvou humusu. Půdy jsou lehké, silně propustné, vysychavé a minerálně chudé. Vyskytují se zde v mále míře luvizemě, hnědozemě, pararendziny, štěrkovité a balvanité sutě a podél toků fluvizemě (Pospíšil a kol. 2011). Říční údolí charakterizuje mozaika různých půd s plochami litozemí, rankerů a rendzin (Culek, 1996). 2. 10. 4 Klimatické poměry Území spadá podle Quitta (1971) do mírně teplé klimatické oblasti MT 11. Projevuje se zde srážkový stín Českomoravské vrchoviny, takže srážky jsou podprůměrné. Spíše se vyskytují suchá období. Jsou zde dlouhá, teplá a suchá léta, krátká, suchá, mírná zima s krátkým trváním sněhové pokrývky a krátká, mírně teplá jara a podzimy (Pospíšil a kol. 2011). Říční údolí charakterizují teplotní inverze, střídající se s extrémně teplými a suchými polohami na jižních svazích (Culek, 1996). 2. 10. 5 Biogeografické členění Podle Culka (1996) území patří k bioregionu 1.23 – Jevišovickému. 2. 10. 6 Poměry fytocenologické Území leží na okraji Českomoravské soustavy, v biogeografické provincii středoevropských listnatých lesů při východním okraji její hercynské podprovincie a v blízkosti severního okraje panonské biogeografické provincie. Tato poloha na kontaktu dvou biogeografických provincií podmiňuje druhovou pestrost bioty (Pospíšil a kol. 2011). V dřevinném patře dominuje dub zimní. Ze vzácných společenstev jsou zastoupeny zakrslé borodoubravy. Další významnou skupinou společenstev jsou zakrslé 27

doubravy. V malém segmentu se vyskytují druhově nejbohatší dřínové šípákové doubravy, ve kterých rostou vzácné teplomilné kalcifilní druhy rostlin (Pospíšil a kol. 2011). 2. 10. 7 Geobiocenologická typizace Tab. 1: Zastoupení nadstavbových jednotek geobiocenologické typizace v Jevišovickém bioregionu (Culek, 1996) Vegetační stupně [%] 1. 2. 3. 4. 1 26 49 24

A 38

Trofické řady [%] B Cn Ca D 51 5 4 2

28

Hydrické řady [%] n z a o 88 6 4 1,6

3 Metodika 3. 1 Metodika terénních prací 3. 1. 1 Výběr výzkumných ploch Výzkum byl soustředěn do lokalit s problematickou obnovou lesa. Konkrétně na uměle obnovené plochy smrku ztepilého a buku lesního. Po rekognoskaci terénu bylo vybráno pět ploch s odlišnými stanovištními podmínkami. V roce 2012 byly založeny dvě plochy, z nichž jedna se sazenicemi smrku (77 B1a) a druhá se sazenicemi buku (77 B11). Následující rok byly založeny dvě plochy s bukem (70 B9, 73 A11b) a jedna se smrkem (73 C1). U všech ploch byly vytyčeny jednotlivé hnojivé parcely pomocí latí s barevným označením. Podle jednotlivých označení byly následně aplikovány různé varianty hnojiv. Vždy byla zajištěna jedna parcela kontrolní, na které aplikace látek neproběhla. U každé parcely bylo označeno zpravidla padesát sazenic pomocí štítků s pořadovým číslem. Tab. 2: Přehled použitých přípravků Výzkumná plocha

Dřevina

Aplikovaný přípravek

2012 Silvamix R Silvamix R + stimulátor 77 B11

BK

Vermaktiv Stimul (ředění 1:100) Vermaktiv Stimul (ředění 1:50) Kontrola (bez aplikace) Silvamix R Silvamix R + stimulátor

77 B1a

SM

Vermaktiv Stimul (ředění 1:100) Vermaktiv Stimul (ředění 1:50) Kontrola (bez aplikace)

2013 Silvamix A + stimulátor Silvamix F + stimulátor 70 B9

BK

Silvamix R + stimulátor 29

Barevné označení parcely

Vermaktiv Stimul (ředění 1:50) Kontrola (bez aplikace) Silvamix A + stimulátor Silvamix F + stimulátor 73 A11b

BK

Silvamix R + stimulátor Vermaktiv Stimul (ředění 1:50) Kontrola (bez aplikace) Silvamix A + stimulátor Silvamix F + stimulátor

73 C1

SM

Silvamix R + stimulátor Vermaktiv Stimul (ředění 1:50) Kontrola (bez aplikace)

3. 1. 2 Popis výzkumných ploch Na každé výzkumné ploše byl proveden základní popis rostlinného společenstva a zařazení do lesnické typologie. Byla provedena lokalizace výzkumné plochy pomocí souřadnic GPS, zjištění nadmořské výšky, popis reliéfu, určení sklonu a expozice svahu. Na plochách byla vykopána půdní sonda, došlo k určení půdního typu a subtypu. 3. 1. 3 Odběry vzorků půdy Byly odebrány půdní vzorky pro vyhodnocení výchozího stavu půdního chemizmu a fyzikálních parametrů. Pro stanovení chemických a fyzikálně-chemických vlastností půd byl na každé ploše odebrán směsný vzorek pro organominerální horizont a pro minerální horizont. U obou horizontů byl vytvořen směsný vzorek z pěti míst na ploše. Pro zjištění fyzikálních vlastností byly z minerálního horizontu odebrány Kopeckého fyzikální válečky o objemu 100cm3 v počtu pěti kusů pro každou výzkumnou plochu. 3. 1. 4 Aplikace hnojivých přípravků Aplikace všech přípravků proběhla v roce 2012 (plochy 77 B1a, 77 B11) v jarním až letním období v průběhu aktivního růstu stromků. Ve stejném období roku 2013 byly přípravky aplikovány na nových plochách (70 B9, 73 A11b, 73 C1) a opakovaně i na plochách založených v roce 2012. Přípravek Vermaktiv Stimul byl navíc aplikován 30

(v obou letech) v období dřevnatění v podzimní části roku. Varianty aplikovaných přípravků na jednotlivých plochách jsou zaznamenány v Tab. 2. Hnojiva Silvamix byla aplikována ve formě granulátu v množství 80g k jedné sazenici. Vermaktiv Stimul se před aplikací ředil do dvou odlišných koncentrací. Na daný výzkum byl tento přípravek ředěn s vodou v poměrech 1:100 a 1:50. K požadovanému ředění 1:100 pro sazenice s nadzemní výškou do 60cm je spotřeba koncentrátu přípravku 2,7l/ha. Spotřeba přípravku pro sazenice s nadzemní výškou 60–90cm je 3,6l/ha. Při ředění 1:50 pro sazenice s nadzemní výškou do 60cm je spotřeba koncentrátu přípravku 5,4l/ha. Spotřeba přípravku pro tuto koncentraci u sazenic s nadzemní výškou 60–90cm je 7,2l/ha. Připravený roztok Vermaktivu Stimul byl aplikován na asimilační aparát sazenic pomocí mechanického zádového postřikovače. Tab. 3: Složení použitých variant hnojiv Silvamix udávané výrobcem Typ hnojiva

[%] N

P2O5

K2 O

MgO

S

stim. růstu*

Silvamix A + stim.

19,0

7,0

11,0

4,8

4,0

0,35

Silvamix F + stim.

17,5

17,5

10,5

9,0

0,2

0,35

Silvamix R

10,0

7,0

18,0

7,5

4,3

–

Silvamix R + stim.

10,0

7,0

18,0

7,5

4,3

0,35

* stimulátory růstu: 2-diethylaminoethyl hexanoát (1g/kg), NA-A-naftyloctová kyselina (1,5g/kg), nitrofenolát sodný (0,75g/kg), K-indolylmáselná kyselina (0,25g/kg) Tab. 4: Složení přípravku Vermaktiv Stimul udávané výrobcem sušina

6,0–10,0%

celkový N min.

0,5–2,0%

suma volných aminokyselin

0,5–2,5%

kyselina anthranilová

0,1g/l koncentrátu (± 5%)

kyselina aminooctová

0,2g/l koncentrátu (± 5%)

auxiny – směs

0,01g/l koncentrátu (± 5%)

cytokininy – směs

1,4g/l koncentrátu (± 5%)

další látky

organicky vázaný P, huminové kyseliny a další organické biostimulační látky

31

3. 1. 5 Měření výškových přírůstů a hodnocení zdravotního stavu Měření se uskutečnilo u všech sazenic, které byly označeny a očíslovány. Při prvním měření, které proběhlo v roce 2012, se zjišťovala výška nadzemní části a velikost přírůstu terminální lodyhy za poslední vegetační období. V roce 2013 se měřil pouze přírůst terminální lodyhy. U nově založených ploch proběhlo měření pouze v roce 2013, kdy byla opět měřena výška nadzemní části a výškový přírůst. Zjišťování těchto parametrů bylo provedeno vždy na konci vegetačního období, kdy již nedochází k přírůstu lodyhy. Měřilo se dřevěným skládacím metrem s přesností na půl centimetru. Byl také hodnocen zdravotní stav opět v letech 2012 a 2013, u nových ploch pouze v roce 2013. Hodnotila se vitalita sazenic a to především podle stupně diskolorace a defoliace. Vitalita se hodnotila okulárně a každá sazenice byla ohodnocena číslem 1–5 (viz Tab. 5). Při zařazování do stupnice byl brán zřetel i na stupeň poškození houbovým patogenem, pokud byla zjištěna jeho přítomnost. Tab. 5: Hodnocení zdravotního stavu. Stupnice

Zdravotní stav sazenice

1

vitální

2

mírně snížená vitalita

3

snížená vitalita

4

odumírající

5

odumřelý

3. 1. 6 Odběr vzorků jehličí a listů Pro každou hnojivou parcelu byl vytvořen směsný vzorek asimilačních orgánů a to ze všech označených sazenic. Vzorky byly uloženy do mikroténových sáčků a odeslány do laboratoře k analýzám. U smrku se odebíralo pouze jehličí posledního ročníku společně s prýtem. Jehličí se odebíralo z horní třetiny stromku a to v době vegetačního klidu, kdy je prýt plně vyzrálý. Listy buku byly odebrány před podzimními změnami zbarvení listů a před opadem. Vzorky asimilačního aparátu byly odebírány v obou letech, pouze u nových ploch byly odebrány jen v roce 2013. Odebrané vzorky asimilačních orgánů byly použity pro zjištění foliárních koncentrací hlavních živin. U smrku byla navíc zjišťována hmotnost jehlic.

32

3. 2 Metodika laboratorních prací 3. 2. 1 Stanovení fyzikálních vlastností půd Objemová hmotnost redukovaná byla stanovena z fyzikálních válečků s objemem 100cm3. Válečky s odebranými vzorky se nejprve vysušily do konstantní hmotnosti při 105 °C, poté se hmotnost přepočítala na daný objem válečku. Okamžitá objemová vlhkost byla stanovena jako rozdíl okamžité hmotnosti fyzikálního válečku a hmotnosti sušiny po vysušení do konstantní hmotnosti při 105 °C. Maximální kapilární kapacita byla stanovena z fyzikálních válečků, ve kterých se nacházel neporušený půdní vzorek. Vzorek byl sycen vodou po dobu 24 hodin a následně odsáván pomocí filtračního papíru po dobu 2 hodin, poté se od něj odečetla hmotnost sušiny. Odečtením sušiny od vzorku, který byl odsáván po dobu 24 hodin, byla stanovena hodnota retenční vodní kapacity. Stanovení měrné hmotnosti bylo provedeno pyknometricky a to vytěsněním, povařením nejprve plynné fáze a následně vysoušením kapalné fáze půdy. Stanovení pórovitosti a minimální vzdušné kapacity se provedlo výpočtem na základě měrné hmotnosti, objemové hmotnosti redukované a maximální kapilární kapacity. U materiálu, který se prosel na sítech (oka 2mm), bylo dále sedimentační metodou stanoveno zastoupení jednotlivých frakcí. Podle promítnutí zastoupení jednotlivých frakcí do trojúhelníkového diagramu byla určena textura (zrnitost). 3. 2. 2 Stanovení fyzikálně-chemických a chemických vlastností půd Půdní analýzy soustředěné na fyzikálně-chemických a chemických vlastností byly provedeny v akreditované laboratoři společnosti Morava s. r. o. se sídlem ve Studénce. Jako fyzikálně-chemické půdní vlastnosti byly zjišťovány půdní reakce a byl určen stupeň sorpčního nasycení (BS) jako poměr kationtové výměnné kapacity (KVK) a výměnných bází (S). Obsah výměnných bází byl stanoven titrací 0,1 M HCl. KVK byla stanovena ze sumy S a hydrolytické acidity, zjištěné titračně za působení 1 M octanu sodného. Půdní reakce byla stanovena jako aktivní (pH/H2O) a potenciální (pH/KCl) pomocí pH – metru s kombinovanou skleněnou elektrodou (půda/H2O nebo 1M KCl = 1/2,5). Z chemických vlastností byly zjištěny koncentrace hlavních živin a poměr C/N ze stanovení oxidovatelného C a celkového půdního N (Nt). Živiny P, K, Ca, Mg byly zjišťovány z výluhu Mehlich II metodou atomové adsorpční spektrofotometrie (Mehlich 1978). Oxidovatelný organický C se v půdním vzorku oxiduje chromsírovou směsí při zvýšené teplotě reakce. Spalovací směs je v přebytku, nereagovaný zbytek se stanoví 33

„dead stop“ titrací Mohrovou solí. Stanovení Nt bylo provedeno Kjeldahlovou metodou (Zbíral et al. 1997), ta je založena na spalování a mineralizaci vzorku. Obsah N se určí coulometricky. 3. 2. 3 Stanovení foliárních koncentrací hlavních živin Vzorky asimilačních orgánů byly zpracovány v akreditované laboratoři společnosti Morava s. r. o. se sídlem ve Studénce. Vzorky byly vysušeny za laboratorních podmínek a extrahovány ve směsi kyseliny sírové a peroxidu vodíku. Postup je určen k přípravě mineralizátu rostlinného materiálu, ze kterého byl stanoven N, P, K, Ca, Mg. Po rozložení peroxidem vodíku a destilované vody byla mineralizace dokončena varem s kyselinou sírovou. Stanovení celkového dusíku bylo provedeno coulometricky. Dusík přítomný ve vzorku se mineralizací převede na amonné ionty. Ty jsou titrovány bromanem, který vzniká v alkalickém prostředí z elektrolyticky generovaného bromu. Velikost elektrického náboje, potřebného k vytvoření ekvivalentního množství bromanu, je úměrná koncentraci amonných iontů v roztoku. Bod ekvivalence je indikován biamperometricky. Fosfor se z biomasy stanovil spektrofotometricky. Fosforečnany tvoří v kyselém prostředí

v

přítomnosti

heteropolykyselinu

molybdenanu

a

vanadičnanu

molybdátovanadátofosforečnou.

Intenzita

žlutavě zbarvení

zbarvenou se

měří

spektrofotometricky a vyhodnocení se provádí metodou kalibrační křivky. Vápník a hořčík byly stanoveny metodou atomové absorpční spektrofotometrie v plameni acetylén – vzduch. Pro potlačení ionizace stanovených prvků byl přidán nadbytek draslíku. Vyhodnocení signálu se provádí metodou kalibrační křivky. Připravuje se směsná kalibrační křivka s modelováním matrice vzorků. Stanovení draslíku bylo provedeno atomovou emisní spektrofotometrií (plamenovou fotometrií). Po termické excitaci v plameni acetylen – vzduch dochází k vyzáření charakteristického kvanta draslíku. Intenzita záření je úměrná koncentraci draslíku v optické ose přístroje (Zbíral, 1994). 3. 2. 4 Stanovení hmotnosti jehlic smrku Hmotnost vzorků jehlic byla zjišťována v laboratoři Ústavu geologie a pedologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Jehlice byly nejprve odpreparovány od prýtů a poté vysušeny v horkovzdušné sušárně za teploty 105 °C (± 0,5 °C) do úplné ztráty vody. Pro každou hnojivou parcelu 34

bylo zváženo sto kusů vysušených jehlic v pěti opakováních. Hmotnost byla zjišťována s přesností na 0,0001g.

3. 3 Metodika kancelářských prací 3. 3. 1 Statistická analýza dat Data byla statisticky zpracována pomocí softwaru STATISTICA Cz. Jako první byla u dat vyšetřena normalita prostřednictvím Shapiro-Wilkova testu a homogenita pomocí Bartlettova testu. V případě splnění podmínek (u hodnocení vlastní výživy a hmotnosti jehlic) pro využití parametrických testů byla použita jednofaktorová ANOVA a ANOVA při opakovaných měřeních. Pokud nedošlo ke splnění podmínek (u hodnocení výškových přírůstů a zdravotního stavu) pro využití parametrických testů, byla data analyzována prostřednictvím Kruskal-Wallisovy ANOVY. Veškeré hypotézy byly ověřovány při hladině významnosti p = 0,05. Úroveň vlastní výživy byla hodnocena dle Bergmanna (1988) (viz Tab. 6). Tab. 6: Přehled foliárních koncentrací hlavních živin (Bergmann, 1988) [%]

Dřevina obsah živin

[g/kg]

N

P

K

Ca

Mg

smrk

optimální

1,3–1,7

1,3–2,5

5,0–12,0

3,0–8,0

0,8–3,0

ztepilý

karenční

1,0

1,0

2,0

0,5

0,6

buk

optimální

1,9–2,5

1,5–3,0

10,0–15,0

3,0–15,0

1,5–3,0

lesní

karenční

1,1

1,0

4,0

0,5

0,8 (1,0)

Výsledky analýz fyzikálních, fyzikálně-chemických a chemických vlastností půdních vzorků byly zprůměrovány a zapsány do tabulek. Obsah živin, stupeň sorpčního nasycení a půdní reakce byly hodnoceny podle Tab. 7, 8 a 9. Tab. 7: Klasifikační stupnice pro hodnocení obsahu živin v půdě dle Vavříčka (2011) Obsah živin

Nt [%]

velmi nízký

Extrakt Mehlich II P [mg/kg]

K [mg/kg]

Ca [mg/kg]

Mg [mg/kg]

< 0,05

< 20

< 20

< 150

< 20

nízký

0,05–0,12

20–50

20–50

150–300

20–40

střední

0,12–0,25

50–80

50–90

300–500

40–60

vysoký

0,25–0,40

80–120

90–140

500–800

60–80

velmi vysoký

> 40

> 120

> 140

> 800

> 80

35

Tab. 8: Klasifikační stupnice sorpčního nasycení (BS) půd dle Vavříčka (2011) Půda

BS [%]

extrémně nenasycená

0–10

silně nenasycená

10–25

slabě nenasycená

25–50

slabě nasycená

50–65

nasycená

65–80

plně sorpčně nasycená

80–100

Tab. 9: Klasifikační stupnice pro půdní reakci dle Vavříčka (2011) Půdní reakce (pH)

Půda

aktivní (pH/H2O)

výměnná (pH/KCl)

extrémně kyselá

< 3,5

< 3,0

silně kyselá

3,5–4,5

3,0–4,0

středně kyselá

4,5–5,5

4,0–5,0

mírně kyselá

5,5–6,5

5,0–6,0

neutrální

6,5–7,2

6,0–7,0

mírně alkalická

7,2–8,0

7,0–7,5

středně alkalická

8,0–8,5

7,5–8,0

silně alkalická

8,5–9,0

8,0–8,5

velmi silně alkalická

> 9,0

> 8,5

36

4 Výsledky 4. 1 Výzkumná plocha – 77 B11 Pozorovaná dřevina: buk lesní (Fagus sylvatica L.) s průměrnou výškou 39cm Lokalizace GPS: 49°9'47.287"N, 16°14'26.512"E Průměrná nadmořská výška: 430m n. m. Expozice: JV

Obr. 1: Umístění plochy 77 B11

Popis reliéfu: Rovina (sklon cca 4°) zvolna přecházející v krátký pravidelný svah (sklon průměrně 13°), který dále prudce přechází v úžlabinu. Popis půdního prostředí: Kambizem modální, oligobazická s humusovou formou moder. Jedná se o půdu na ortorule s nízkým stupněm sorpčního nasycení (11%) v diagnostickém horizontu Bv. Půda má sníženou genetickou hloubku. Popis fytocenózy: Callamagrostis arundinacea (L.) Roth s téměř 100% pokryvností, Luzula luzuloides (Lam.) Dandy et Wilmott Lesní typ: 3K3

Obr. 3: Půdní sonda na ploše 77 B11

Obr. 2: Pohled na plochu 77 B11

37

Tab. 10: Fyzikální vlastnosti půdy Objemová hmotnost redukovaná [g/cm3] Měrná hmotnost [g/cm3] Objemová vlhkost okamžitá [%] Maximální kapilární kapacita [%] Retenční vodní kapacita [%] Pórovitost [%] Minimální vzdušná kapacita [%] Zrnitost

1,24 2,51 26,94 36,36 28,33 50,60 14,21 písčitá hlína

Tab. 11: Fyzikálně-chemické a chemické vlastnosti půdy horizont Ah BS 15% (silně nenasycená půda) pH/H2O 4,30 (silně kyselá půda) pH/KCl 3,24 (silně kyselá půda) Nt 0,14% (střední obsah) P 30mg/kg (nízký obsah) K 69mg/kg (střední obsah) Ca 696mg/kg (vysoký obsah) Mg 88mg/kg (velmi vysoký obsah) C/N 22

horizont Bv 11% (silně nenasycená půda) 4,34 (silně kyselá půda) 3,37 (silně kyselá půda) 0,04% (velmi nízký obsah) 37mg/kg (nízký obsah) 44mg/kg (nízký obsah) 407mg/kg (střední obsah) 70mg/kg (vysoký obsah) 38

Karenční

Optimum

4. 1. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu

Obr. 4: vliv přípravku na výživu vápníkem Obr. 5: vliv přípravku na výživu draslíkem u buku za rok 2012 a 2013 u buku za rok 2012 a 2013

38

Optimum

Optimum

Obr. 6: vliv přípravku na výživu hořčíkem Obr. 7: vliv přípravku na výživu dusíkem u u buku za rok 2012 a 2013 buku za rok 2012 a 2013 Výživa vápníkem Výživa vápníkem byla v obou letech optimální u všech variant. Oproti kontrole je statisticky významná pouze

Karenční

nižší koncentrace vápníku u varianty Vermaktiv Stimul 1:100 ve druhém roce. Ve druhém roce byl u všech variant kromě Vermaktivu Stimul 1:100 zaznamenán nárůst koncentrací vápníku oproti roku prvnímu (viz Obr. 4).

Obr. 8: vliv přípravku na výživu fosforem u buku za rok 2012 a 2013

Výživa draslíkem Z Obr. 5 vyplývá, že oproti parcele kontrolní dochází v prvním roce ke statisticky významnému nárůstu koncentrace draslíku u varianty Silvamix R + stimulátor. Druhým rokem koncentrace klesá. Naopak u varianty Silvamix R dochází ve druhém roce k nárůstu, který je významný oproti kontrole. Vermaktiv Stimul 1:50 v prvním roce a Vermaktiv Stimul 1:100 v druhém roce dosahují karenčních hodnot. Výživa hořčíkem V prvním roce dosahuje spodního optima pouze kontrola a Silvamix R. Ve druhém roce se výrazným nárůstem koncentrace hořčíku dostává do optima varianta Silvamix R + stimulátor. Hodnoty koncentrací u Silvamix R + stimulátor jsou ve druhém roce významně vyšší oproti všem variantám (viz Obr. 6).

39

Výživa dusíkem Z Obr. 7 vyplývá, že v prvním roce je koncentrace dusíku u variant Silvamix R a Silvamix R + stimulátror významně vyšší než u kontroly. Koncentrace dosahují spodního optima. Ve druhém roce dosahuje spodního optima opět Silvamix R a také Vermaktiv Stimul 1:50. Tyto varianty dosahují statisticky významnějších hodnot než kontrola. Výživa fosforem Z Obr. 8 je patrné, že z hlediska dynamiky v časové řadě byl u všech aplikovaných přípravků, kromě Vermaktivu Stimul 1:100, zaznamenán nárůst koncentrace fosforu. Ve druhém roce byl zaznamenán významný pokles koncentrací fosforu oproti kontrole u varianty Silvamix R a Vermaktiv Stimul l:100. U varianty Vermaktiv Stimul 1:100 se koncentrace dostávají do karenčních hodnot. 4. 1. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst

Obr. 9: vliv přípravku na výškový přírůst u Obr. 10: vliv přípravku na výškový přírůst buku za rok 2012 u buku za rok 2013 V prvním roce byl průměrný přírůst oproti kontrole větší u variant Silvamix R + stimulátor a Vermaktiv Stimul 1:100 (viz Obr. 9). Ve druhém roce byl

průměrný

přírůst

největší

u

Vermaktivu Stimul 1:50. Tento přírůst byl na úrovni kontroly (viz Obr. 10). Za období obou let nebyl mezi kontrolou a

ostatními

variantami

zaznamenán

statisticky významný rozdíl u přírůstů.

Obr. 11: vliv přípravku na celkový výškový přírůst u buku za rok 2012 a 2013

40

4. 1. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav

Obr. 12: vliv přípravku na zdravotní stav Obr. 13: vliv přípravku na zdravotní stav u buku za rok 2012 u buku za rok 2013 Za celé sledované období nedochází k statisticky významným rozdílům mezi jednotlivými variantami. V prvním roce se podle průměrných hodnot z hlediska zdravotního stavu nejlépe jeví kontrola a varianta Silvamix R (viz Obr. 12). Ve druhém roce je patrné zlepšení u všech variant oproti kontrole a oproti prvnímu roku došlo k zlepšení u variant Silvamix R + stimulátor a Vermaktiv Stimul 1:50. U těchto dvou variant se podle průměrných hodnot jeví zdravotní stav jako nejlepší (viz Obr. 13).

4. 2 Výzkumná plocha – 77 B1a Pozorovaná dřevina: smrk ztepilý (Picea abies (L.) Karsten) s průměrnou výškou 42cm Lokalizace GPS: 49°9'53.598"N, 16°14'14.867"E Průměrná nadmořská výška: 425m n. m. Expozice: Z

Obr. 14: Umístění plochy 77 B1a

Popis reliéfu: Téměř pravidelný svah středního sklonu (průměrně 17°) přecházející postupně z rovinatého plata do prudkého svahu k řece Chvojnici. Popis půdního prostředí: Kambizem modální mezobazická na zvětralině hrubozrnné ortoruly s podílem slíd. Humusová forma je moder. Stupeň sorpčního nasycení v diagnostickém horizontu Bv je na úrovni slabě sorpčně nenasycených půd (34%). To plně odpovídá variantě mezobazické skupiny půd.

41

Popis fytocenózy: převažuje Calamagrostis arundinacea (L.) Roth, dále Calamagrostis epigejos (L.) Roth Lesní typ: 3S3

Obr. 16: Půdní sonda na ploše 77 B1a

Obr. 15: Pohled na plochu 77 B1a Tab. 12: Fyzikální vlastnosti půdy Objemová hmotnost redukovaná [g/cm3] Měrná hmotnost [g/cm3] Objemová vlhkost okamžitá [%] Maximální kapilární kapacita [%] Retenční vodní kapacita [%] Pórovitost [%] Minimální vzdušná kapacita [%] Zrnitost

1,13 2,55 18,48 35,72 27,07 55,80 20,10 písčitá hlína

Tab. 13: Fyzikálně-chemické a chemické vlastnosti půdy horizont Ah BS 26% (slabě nenasycená půda) pH/H2O 4,14 (silně kyselá půda) pH/KCl 3,41 (silně kyselá půda) Nt 0,17% (střední obsah) P 18mg/kg (velmi nízký obsah) K 128mg/kg (vysoký obsah) Ca 749mg/kg (vysoký obsah) Mg 73mg/kg (vysoký obsah) C/N 17

horizont Bv 34% (slabě nenasycená půda) 4,49 (silně kyselá půda) 3,60 (silně kyselá půda) 0,04% (velmi nízký obsah) 25mg/kg (nízký obsah) 114mg/kg (vysoký obsah) 444mg/kg (střední obsah) 65mg/kg (vysoký obsah) 37

42

Optimum

Optimum

4. 2. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu

Opt imu m

Optimum

Obr. 17: vliv přípravku na výživu Obr. 18: vliv přípravku na výživu vápníkem u smrku za rok 2012 a 2013 draslíkem u smrku za rok 2012 a 2013

Obr. 19: vliv přípravku na výživu hořčíkem Obr. 20: vliv přípravku na výživu dusíkem u smrku za rok 2012 a 2013 u smrku za rok 2012 a 2013 Výživa vápníkem Výživa vápníkem byla v obou

roce

byla

zaznamenána

Optimum

letech v optimu u všech variant. V prvním statisticky

významně vyšší koncentrace vápníku u všech variant oproti kontrole. Druhým rokem došlo k poklesu koncentrací u všech variant, kromě kontroly a Vermaktivu Stimul 1:50. Kontrola a Vermaktiv stimul 1:50 ve druhém roce vykazují srovnatelné

Obr. 21: vliv přípravku na výživu fosforem u smrku za rok 2012 a 2013

koncentrace vápníku, které jsou vyšší oproti ostatním variantám (viz Obr. 17).

43

Výživa draslíkem Z Obr. 18 vyplývá, že u všech variant dochází ve druhém roce k pozitivnímu nárůstu koncentrací draslíku oproti roku prvnímu. V prvním roce jsou zaznamenány statisticky významně vyšší koncentrace draslíku oproti kontrole u varianty Silvamix R. V roce druhém je tomu tak u variant Silvamix R + stimulátor a Vermaktiv Stimul 1:50. Výživa hořčíkem Výživa hořčíkem byla v obou letech v optimu u všech variant. V prvním roce se koncentrace hořčíku významně neliší oproti kontrole. V roce druhém dochází k poklesu koncentrací u všech variant kromě Vermaktivu Stimul 1:50 a Silvamixu R + stimulátor, který je srovnatelný s kontrolou. Vermaktiv Stimul 1:50 v tomto roce dosahuje významně vyšších hodnot koncentrací, než kontrola (viz Obr. 19). Výživa dusíkem Z Obr. 20 vyplývá, že koncentrace dusíku v prvním roce se nachází nad optimem a to u všech variant. Kontrola zde dosahuje nižších hodnot než ostatní varianty. Ve druhém roce dochází k poklesu koncentrací u všech variant. V tomto roce nejsou zaznamenány významné rozdíly mezi kontrolou a ostatními variantami až na Vermaktiv Stimul 1:100. Vermaktiv Stimul 1:100 jako jediný sestupuje na hodnotu optimálních koncentrací. Výživa fosforem Z Obr. 21 je patrné, že všechny varianty v obou letech dosahují optima. Z hlediska času dochází u všech variant ke snížení koncentrací fosforu, kromě kontroly u které koncentrace roste. Statisticky významně vyšší koncentrace oproti kontrole byly zaznamenány pouze v prvním roce a to u všech ostatních variant.

44

4. 2. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst

Obr. 22: vliv přípravku na výškový přírůst Obr. 23: vliv přípravku na výškový přírůst u smrku za rok 2012 u smrku za rok 2013 V obou letech byl průměrný přírůst u variant Silvamix R, Silvamix R + stimulátor a Vermaktiv Stimul 1:50 vyšší oproti kontrole (viz Obr. 22 a 23) Statisticky významně větší přírůsty oproti kontrole jsou patrné pouze u Vermaktivu Stimul 1:50 ve druhém roce (viz Obr. 27). Oproti kontrole je významný také celkový přírůst u varianty Vermaktiv Stimul 1:50 za období 2012/2013 (viz. Obr 24)

Obr. 24: vliv přípravku na celkový výškový přírůst u smrku za období 2012 a 2013

4. 2. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav

Obr. 25: vliv přípravku na zdravotní stav Obr. 26: vliv přípravku na zdravotní stav u smrku za rok 2012 u smrku za rok 2013

45

Za celé sledované období nedochází k statisticky významným rozdílům mezi jednotlivými variantami. V prvním roce dosahuje podle průměrů lepších hodnot oproti kontrole Silvamix R a nepatrně Vermaktiv Stimul 1:100 (viz Obr. 25). Ve druhém roce je patrné zlepšení u všech variant oproti kontrole. Nejlepších průměrných hodnot dosahuje varianta Silvamix R a Vermaktiv Stimul 1:50 (viz Obr. 26). 4. 2. 4 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na hmotnost jehlic Z Obr. 27 je patrné, že u všech variant dochází k poklesu hmotnosti jehlic ve druhém roce oproti roku prvnímu. Statisticky významně vyšší hmotnost oproti kontrole byla zaznamenána pouze v prvním roce a to u varianty Silvamix R + stimulátor. Obr. 27: vliv přípravku na hmotnost jehlic u smrku za rok 2012 a 2013

4. 3 Výzkumná plocha – 70 B9 Pozorovaná dřevina: buk lesní (Fagus sylvatica L.) s průměrnou výškou 55cm Lokalizace GPS: 49°8'57.097"N, 16°15'16.970"E Průměrná nadmořská výška: 415m n. m. Expozice: J Popis reliéfu: Pravidelný mírný svah se sklonem průměrně 10°. Přechází postupně

Obr. 28: Umístění plochy 70 B9

z rovinatého do prudkého svahu k řece Oslavě. Popis půdního prostředí: Kambizem modální, mezobazická s nepatrnou příměsí hlinitého materiálu na pararule. Stupeň sorpčního nasycení korelující s kategorií slabě sorpčně nenasycených půd (28%). Stanoviště trofnostně optimalizované vývojem směsné druhové skladby okolí a minerálně silnější pararulami. Popis fytocenózy: Calamagrostis arundinacea (L.) Roth s téměř 100% poryvností 46

Lesní typ: 3S6

Obr. 29: Pohled na plochu 70 B9

Obr. 30: Půdní sonda na ploše 70 B9

Tab. 14: Fyzikální vlastnosti půdy Objemová hmotnost redukovaná [g/cm3] Měrná hmotnost [g/cm3] Objemová vlhkost okamžitá [%] Maximální kapilární kapacita [%] Retenční vodní kapacita [%] Pórovitost [%] Minimální vzdušná kapacita [%] Zrnitost

1,29 2,58 21,46 39,23 30,21 50,00 10,70 hlína

Tab. 15: Fyzikálně-chemické a chemické vlastnosti půdy horizont Ah BS 19% (silně nenasycená půda) pH/H2O 4,16 (silně kyselá půda) pH/KCl 3,39 (silně kyselá půda) Nt 0,16% (střední obsah) P 25mg/kg (nízký obsah) K 72mg/kg (střední obsah) Ca 666mg/kg (vysoký obsah) Mg 75mg/kg (vysoký obsah) C/N 20

horizont Bv 28% (slabě nenasycená půda) 4,42 (silně kyselá půda) 3,69 (silně kyselá půda) 0,06% (nízký obsah) 20mg/kg (nízký obsah) 89mg/kg (střední obsah) 521mg/kg (vysoký obsah) 68mg/kg (vysoký obsah) 27

47

Optimum

4. 3. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu

Optimum

Optimum

Obr. 31: vliv přípravku na výživu Obr. 32: vliv přípravku na výživu draslíkem u buku za rok 2013 vápníkem u buku za rok 2013

Obr. 33: vliv přípravku na výživu hořčíkem Obr. 34: vliv přípravku na výživu dusíkem u buku za rok 2013 u buku za rok 2013 Výživa vápníkem Koncentrace

vápníku

byla

optimální u všech variant. Vyšší hodnoty koncentrací

oproti

kontrole

byly

zaznamenány u Vermaktivu Stimul 1:50 a Silvamixu A + stimulátor. Statisticky významný rozdíl je patrný pouze mezi Silvamixem A + stimulátor a kontrolou (viz Obr. 31).

Obr. 35: vliv přípravku na výživu fosforem u buku za rok 2013

48

Výživa draslíkem Z Obr. 32 vyplývá, že ani jedna varianta nedosahuje optimálních koncentrací draslíku. Statisticky významné navýšení koncentrace oproti kontrole bylo zaznamenáno u Silvamixu A + stimulátor a hlavně u Silvamixu R + stimulátor. Výživa hořčíkem Výživa hořčíkem byla u všech variant v optimu. Statisticky významné navýšení koncentrací oproti kontrole je patrné pouze u Vermaktivu Stimul 1:50 (viz Obr. 33). Výživa dusíkem Z Obr. 34 je patrné, že kontrola nedosahuje do oblasti optima koncentrací dusíku. U všech ostatních variant byl zaznamenán srovnatelný nárůst koncentrací dusíku. Tyto varianty dosahují významného navýšení hodnot koncentrací oproti kontrole a dosahují optima. Výživa fosforem Z Obr. 35 vyplývá, že ani jedna varianta nedosahuje optimálních koncentrací fosforu. U Vermaktivu Stimul 1:50 a Silvamixu A + stimulátor dochází k navýšení koncentrací oproti kontrole. Rozdíl mezi těmito variantami a kontrolou však není statisticky významný. 4. 3. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst Průměrné

hodnoty

přírůstů

u Silvamixu A + stimulátor, Silvamixu F + stimulátor a Silvamixu R + stimulátor dosahují vyšších hodnot než kontrola. Statisticky významný rozdíl je však patrný pouze u Silvamixu R + stimulátor. Výrazně

nižších

přírůstů

dosahuje

Vermaktiv Stimul 1:50 oproti variantám Silvamix (viz Obr. 36).

Obr. 36: vliv přípravku na výškový přírůst u buku za rok 2013

4. 3. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav Zdravotní stavy na této ploše nevykazují znatelné zhoršení, a proto zde nebylo provedeno statistické vyhodnocení.

49

4. 4 Výzkumná plocha – 73 A11b Pozorovaná dřevina: buk lesní (Fagus sylvatica L.) s průměrnou výškou 48cm Lokalizace GPS: 49°9'4.260"N, 16°15'4.439"E Průměrná nadmořská výška: 390m n. m. Expozice: SZ Obr. 37: Umístění plochy 73 A11b Popis reliéfu: Téměř pravidelný svah středního sklonu (průměrně 20°) přecházející až ke korytu říčky. Popis půdního prostředí: Kambizem modální mezobazická na obohacené svahovině pararuly. Stupeň sorpčního nasycení vykazuje téměř hraniční hodnoty (44%) mezi slabě sorpčně nenasycenými a slabě sorpčně nasycenými půdami s výrazným vlivem svahovin v Bv horizontu. Popis fytocenózy: dominuje Calamagrostis arundinacea (L.) Roth, příměs nitrofilních taxonů jako je Urtica dioica L. a Rubus fruticosus L. agg. Lesní typ: 3D6

Obr. 39: Půdní sonda na ploše 73 A11b

Obr. 38: Pohled na plochu 73 A11b

50

Tab. 16: Fyzikální vlastnosti půdy Objemová hmotnost redukovaná [g/cm3] Měrná hmotnost [g/cm3] Objemová vlhkost okamžitá [%] Maximální kapilární kapacita [%] Retenční vodní kapacita [%] Pórovitost [%] Minimální vzdušná kapacita [%] Zrnitost

1,00 2,16 26,46 45,03 34,20 53,70 8,67 hlína

Tab. 17: Fyzikálně-chemické a chemické vlastnosti půdy horizont Ah BS 31% (slabě nenasycená půda) pH/H2O 4,75 (středně kyselá půda) pH/KCl 4,02 (středně kyselá půda) Nt 0,26% (vysoký obsah) P 38mg/kg (nízký obsah) K 92mg/kg (vysoký obsah) Ca 688mg/kg (vysoký obsah) Mg 95mg/kg (velmi vysoký obsah) C/N 24

horizont Bv 44% (slabě nenasycená půda) 4,42 (silně kyselá půda) 3,69 (silně kyselá půda) 0,10% (nízký obsah) 29mg/kg (nízký obsah) 79mg/kg (střední obsah) 511mg/kg (vysoký obsah) 73mg/kg (vysoký obsah) 31

Optimum

4. 4. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu

Obr. 40: vliv přípravku na výživu Obr. 41: vliv přípravku na výživu vápníkem u buku za rok 2013 draslíkem u buku za rok 2013

51

Optimum

Opt im

Obr. 42: vliv přípravku na výživu hořčíkem Obr. 43: vliv přípravku na výživu dusíkem u buku za rok 2013 u buku za rok 2013 Výživa vápníkem Z Obr. 40 vyplývá, že všechny varianty dosahují optimálních koncentrací vápníku. Statisticky významné navýšení koncentrace

oproti

kontrole

bylo Karenční

zaznamenáno u Silvamixu A + stimulátor a hlavně u Silvamixu F + stimulátor. Výživa draslíkem Koncentrace draslíku nedosahují optimálních hodnot ani u jedné varianty.

Obr. 44: vliv přípravku na výživu fosforem u buku za rok 2013

Statisticky významné navýšení koncentrací oproti kontrole je patrné pouze u Silvamixu A + stimulátor. Koncentrace u ostatních variant jsou srovnatelné s kontrolou (viz Obr. 41). Výživa hořčíkem Koncentrace hořčíku u všech variant dosahují podobných hodnot. Lehce vyšších koncentrací dosahuje Silvamix A + stimulátor. Toto navýšení však není statisticky významné (viz Obr. 42). Výživa dusíkem Z Obr. 43 je patrné, že kontrola nedosahuje do oblasti optima koncentrací dusíku. Ostatní varianty již do oblasti optima zasahují. Největší rozdíl je patrný mezi kontrolou a variantou Silvamix F + stimulátor. Výživa fosforem Z Obr. 44 vyplývá, že ani jedna varianta nedosahuje optimálních koncentrací fosforu. Naopak u varianty Silvamix R + stimulátor koncentrace sestupují do oblasti 52

karenčních hodnot. U Silvamixu A + stimulátor, Silvamixu F + stimulátor i Vermaktivu Stimul 1:50 je patrné významné navýšení koncentrací fosforu oproti kontrole. 4. 4. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst Průměrné

přírůsty

Silvamixu

A + stimulátor a kontroly dosahují téměř stejných průměrů. Průměry u ostatních variant jsou nižší. Žádný z těchto rozdílů však není statisticky významný (viz Obr. 45).

Obr. 45: vliv přípravku na výškový přírůst u buku za rok 2013 4. 4. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav Zdravotní stavy na této ploše nevykazují znatelné zhoršení, a proto zde nebylo provedeno statistické vyhodnocení.

4. 5 Výzkumná plocha – 73 C1 Pozorovaná dřevina: smrk ztepilý (Picea abies (L.) Karsten) s průměrnou výškou 56cm Lokalizace GPS: 49°9'18.894"N, 16°14'55.822"E Průměrná nadmořská výška: 430m n. m. Expozice: JZ Obr. 46: Umístění plochy 73 C1 Popis reliéfu: Velmi mírný pravidelný svah. Sklon 5° přecházející postupně z rovinatého plata a dále se prudčeji svažuje k údolí říčky. Popis půdního prostředí: Kambizem modální oligo-mezobazická na ortorule s hlinitopísčitým až písčitým zrnitostně definovaným profilem. Půdy jsou silně sorpčně nenasycené (17%). Popis fytocenózy: dominuje Calamagrostis arundinacea (L.) Roth Lesní typ: 3S3 53

Obr. 47: Pohled na plochu 73 C1

Obr. 48: Půdní sonda na ploše 73 C1

Tab. 18: Fyzikální vlastnosti půdy Objemová hmotnost redukovaná [g/cm3] Měrná hmotnost [g/cm3] Objemová vlhkost okamžitá [%] Maximální kapilární kapacita [%] Retenční vodní kapacita [%] Pórovitost [%] Minimální vzdušná kapacita [%] Zrnitost

1,22 2,50 23,48 38,72 31,07 51,20 12,50 písčitá hlína

Tab. 19: Fyzikálně-chemické a chemické vlastnosti půdy horizont Ah BS 20% (silně nenasycená půda) pH/H2O 4,01 (silně kyselá půda) pH/KCl 3,23(silně kyselá půda) Nt 0,27% (vysoký obsah) P 12mg/kg (velmi nízký obsah) K 108mg/kg (vysoký obsah) Ca 589mg/kg (vysoký obsah) Mg 57mg/kg (střední obsah) C/N 19

horizont Bv 17% (silně nenasycená půda) 4,41 (silně kyselá půda) 3,60 (silně kyselá půda) 0,09% (nízký obsah) 21mg/kg (nízký obsah) 123mg/kg (vysoký obsah) 402mg/kg (střední obsah) 42mg/kg (střední obsah) 28

54

Optimum

Optimum

4. 5. 1 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na vlastní výživu

Opt im

Optimum

Obr. 49: vliv přípravku na výživu Obr. 50: vliv přípravku na výživu vápníkem u za rok 2013 draslíkem u smrku za rok 2013

Obr. 51: vliv přípravku na výživu hořčíkem Obr. 52: vliv přípravku na výživu dusíkem u smrku za rok 2013 u smrku za rok 2013 Výživa vápníkem Z Obr. 49 vyplývá, že všechny Optimum

varianty dosahují optimálních koncentrací vápníku, kromě kontroly a Silvamixu A + stimulátor. U těchto dvou variant byla překročena hranice optimálních hodnot koncentrací,

přičemž

Silvamix

A +

stimulátor dosahuje statisticky významně vyšších koncentrací.

Obr. 53: vliv přípravku na výživu fosforem u smrku za rok 2013

55

Výživa draslíkem Koncentrace draslíku jsou u všech variant v optimu. Statisticky významné navýšení koncentrací oproti kontrole je patrné pouze u Silvamixu R + stimulátor. Koncentrace u ostatních variant jsou srovnatelné s kontrolou (viz Obr. 50). Výživa hořčíkem Kontrola spolu se Silvamixem R + stimulátor dosahují obdobných koncentrací. Ostatní hnojiva dosahují srovnatelných koncentrací hořčíku, které jsou významně vyšší než u kontroly. Koncentrace u všech variant se pohybují v optimu (viz Obr. 51). Výživa dusíkem Z Obr. 52 je patrné, že u všech variant jsou překročeny optimální koncentrace dusíku. Všechny varianty dosahují téměř stejných koncentrací, kromě variant Silvamix A + stimulátor a Silvamix R + stimulátor, které dosahují významně vyšších hodnot koncentrací. Koncentrace u variant Silvamix A + stimulátor a Silvamix R + stimulátor jsou srovnatelné. Výživa fosforem Z Obr. 53 vyplývá, že všechny varianty dosahují optimálních koncentrací fosforu. Kontrola dosahuje obdobných koncentrací jako Silvamix A + stimulátor. Statisticky významně vyšších hodnot oproti kontrole zde dosahuje Vermaktiv Stimul 1:50. Naopak nižších koncentrací dosahují varianty Silvamix F + stimulátor a hlavně Silvamix R + stimulátor. 4. 5. 2 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na výškový přírůst Vyšších

průměrných

přírůstů

dosahuje oproti kontrole pouze Vermaktiv Stimul 1:50. Hodnoty, kterých přírůsty dosahují, nejsou statisticky významné, až na rozdíl mezi Vermaktivem Stimul 1:50 a Silvamixem F + stimulátor, kde Vermaktiv

Stimul

1:50

dosahuje

statisticky významně vyšších hodnot (viz Obr. 54).

Obr. 54: vliv přípravku na výškový přírůst u smrku za rok 2013

56

4. 5. 3 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na zdravotní stav U zdravotního stavu nedochází ke statisticky významným rozdílům mezi variantami.

Podle

průměrů

dosahuje

nepatrně lepších hodnot Silvamix A + stimulátor a Silvamix F + stimulátor. Nejlépe se zde jeví varianta Vermaktiv Stimul 1:50, u které nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu (viz Obr. 55). Obr. 55: vliv přípravku na zdravotní stav u smrku za rok 2013 4. 5. 4 Vyhodnocení vlivu aplikovaných přípravků na hmotnost jehlic Hmotnosti

jehlic

dosahovaly

obdobných hodnot u kontroly a Silvamixu A + stimulátor. U ostatních variant je dosaženo významně vyšších hmotností a to převážně u Silvamixu R + stimulátor a Vermaktivu Stimul 1:50 (viz Obr. 56).

Obr. 56: vliv přípravku na hmotnost jehlic u smrku za rok 2013

57

5 Diskuze 5. 1 Výzkumná plocha – 77 B11 Jako nejvhodnější přípravek z hlediska vlivu na vlastní výživu buku lesního na této ploše bych vyhodnotil Vermaktiv Stimul 1:50. U tohoto přípravku byl z hlediska výživy zaznamenán pozitivní nárůst koncentrací všech prvků ve druhém roce oproti prvnímu. Koncentrace ve druhém roce při použití Vermaktivu Stimul 1:50 dosahovaly optima, kromě fosforu a draslíku. Tyto koncentrace však nesestupují do karenčních hodnot. Nárůst koncentrací prvků v roce 2013 byl při použití tohoto přípravku větší nebo srovnatelný s ostatními přípravky a kontrolou, kromě koncentrací draslíku, kde vyšších hodnot dosahovalo hnojivo Silvamix R a u koncentrací hořčíku dosahoval vyšších hodnot Silvamix R + stimulátor. U Silvamixu R byl ve druhém roce zaznamenán pokles koncentrací dusíku a hořčíku na hraniční hodnoty optima. Dosahuje také významně nižších hodnot koncentrací fosforu oproti Vermaktivu Stimul 1:50 a tím se přibližuje karenčním hodnotám. U hnojiva Silvamix R + stimulátor byl z hlediska časové dynamiky zaznamenán výrazný pokles koncentrací draslíku téměř na karenční hodnoty. Silvamix R + stimulátor dosahoval nižších koncentrací oproti prvnímu roku také u dusíku a nedosahoval zde optima. Nejhůře bych hodnotil vliv přípravku Vermaktiv Stimul 1:100, u kterého je zaznamenán pokles koncentrací fosforu, draslíku a vápníku oproti prvnímu roku. Koncentrace vápníku je zde stále v optimu, ale koncentrace draslíku a fosforu dosahují karenčních hodnot. Z hlediska výškových přírůstů za celé sledované období bych nejlépe hodnotil Vermaktiv Stimul 1:50 a Vermaktiv Stimul 1:100, hodnoty těchto přírůstů jsou téměř identické s přírůsty na ploše kontrolní. Při hodnocení zdravotního stavu se relativně nejlépe jeví Vermaktiv Stimul 1:50 a Silvamix R + stimulátor, u kterých bylo zaznamenáno zlepšení zdravotního stavu ve druhém roce oproti prvnímu, a dosahují relativně nejlepších hodnot.

5. 2 Výzkumná plocha – 77 B1a Z hlediska vlastní výživy smrku ztepilého se hodnoty koncentrací všech prvků pohybovaly v rozmezí optima, kromě koncentrací dusíku, kde v obou letech dosahují koncentrace lehkého přebytku oproti optimu. U sledovaných koncentrací dusíku dochází u všech variant ve druhém roce k pozitivnímu poklesu hodnot koncentrací. U Vermaktivu Stimul 1:100, jako u jediného, dochází k poklesu koncentrací dusíku až na hodnoty 58

horního optima. Ve druhém roce dochází k navýšení koncentrací oproti kontrole pouze při použití Silvamixu R + stimulátor u draslíku a Vermaktivu Stimul 1:50 u hořčíku a draslíku. Tato navýšení nemají velký význam, protože i na kontrolní parcele se koncentrace těchto prvků pohybují v optimu. Významnější jsou na této ploše rozdíly u výškových přírůstů. Relativně vyšších přírůstů zde v prvním i druhém roce dosahovaly stromky po aplikaci Silvamixu R, Silvamixu R + stimulátor a Vermaktivu Stimul 1:50. Největší vliv měl však Vermaktiv Stimul 1:50, u kterého jsou oproti jiným přípravkům patrné statisticky významné rozdíly oproti kontrolní parcele. Statisticky významných rozdílů dosahoval u výškových přírůstů ve druhém roce i u celkových přírůstů za celé sledované období. Celkový průměrný výškový přírůst za oba sledované roky byl u parcely ošetřené Vermaktivem Stimul 1:50 o 14cm větší oproti kontrole. U všech variant došlo ve druhém roce k mírnému zhoršení zdravotního stavu, kromě Vermaktivu Stimul 1:50, který dosahuje stejných průměrných hodnot v obou letech. Relativně nejlepších hodnot ve druhém roce dosahuje Silvamix R a Vermaktiv Stimul 1:50. Z hlediska hodnocení hmotnosti jehlic se jeví jako nejlepší Silvamix R + stimulátor.

5. 3 Výzkumná plocha – 70 B9 Na této ploše nebylo patrné zhoršení zdravotního stavu u buku lesního. Vhodnost aplikovaného přípravku zde byla hodnocena na základě výškových přírůstů a na základě stupně foliárních koncentrací hlavních živin. Koncentrace hořčíku a vápníku se u všech variant pohybovaly v optimu. Významný je zde rozdíl u koncentrací dusíku, kde byl u všech aplikovaných přípravků zaznamenán pozitivní nárůst koncentrací oproti kontrole. Koncentrace dusíku u těchto variant jsou srovnatelné a dosahují optima. Z hlediska koncentrací draslíku je nejlépe hodnoceno hnojivo Silvamix R + Stimulátor, kdy se koncentrace přibližují optimu. Při hodnocení koncentrací fosforu není patrný výrazný rozdíl mezi kontrolou a ostatními přípravky. Jako nejvhodnější přípravek pro aplikaci na této ploše se jeví hnojivo Silvamix R + stimulátor, nejen z hlediska vlastní výživy, ale i z hlediska výškových přírůstů. Toto hnojivo mělo vliv na statisticky významně vyšší výškové přírůsty oproti kontrole. Rozdíl mezi průměrnými přírůsty u kontroly a parcely s aplikovaným Silvamixem R + stimulátor byl 6,5cm. Relativně vyšších přírůstů dosahovaly i varianty Silvamix A + stimulátor 59

a Silvamix F + stimulátor. Nižší přírůsty u Vermaktivu Stimul 1:50 si vysvětluji tím, že přípravek o této vyšší koncentraci může mít inhibující účinek u kultur, které jsou zcela vitální.

5. 4 Výzkumná plocha – 73 A11b Na této ploše, jako na ploše předchozí, nebylo patrné zhoršení zdravotního stavu u buku lesního. Vhodnost aplikovaného přípravku byla opět hodnocena pouze na základě výškových přírůstů a na základě stupně foliárních koncentrací hlavních živin. Koncentrace vápníku se u všech variant pohybovaly v optimu. U draslíku má na jeho vyšší koncentrace pozitivní vliv Silvamix A + stimulátor, u kterého je patrné navýšení těchto koncentrací oproti ostatním variantám. Hodnoty těchto koncentrací však stále nedosahují optima. Koncentrace hořčíku dosahují srovnatelných hodnot u všech variant a téměř dosahují optima. U dusíku dochází ke zvýšení koncentrací oproti kontrole při použití všech přípravků. Hodnoty těchto koncentrací dosahují spodního optima, přičemž největší navýšení je patrné u hnojiva Silvamix F + stimulátor. Optimálních koncentrací fosforu nedosahuje žádná varianta. Nejvýraznější navýšení koncentrací této živiny je patrné u Silvamixu A + stimulátor, jak oproti kontrole, tak i oproti ostatním aplikovaným přípravkům. Koncentrace fosforu u hnojiva Silvamix R + stimulátor dosahují karenčních hodnot. Z hlediska vlastní výživy i z hlediska výškových přírůstů se jeví jako nejlepší hnojivo Silvamix A + stimulátor. Průměrné hodnoty přírůstů u Silvamixu A + stimulátor a kontroly jsou srovnatelné, ale výškové přírůsty při použití ostatních přípravků jsou ve srovnání se Silvamixem A + stimulátor a kontrolou relativně nižší.

5. 5 Výzkumná plocha – 73 C1 Foliární koncentrace všech živin jsou na této ploše v optimu nebo dokonce v přebytku. Výrazný přebytek je patrný u koncentrací vápníku a dusíku při použití hnojiva Silvamix A + stimulátor. Výrazný nárůst koncentrací dusíku nad hranici optima je patrný také při použití Silvamixu R + stimulátor. Toto navýšení koncentrací dusíku je srovnatelné s navýšením koncentrací u Silvamixu A + stimulátor. Smrk ztepilý na kontrolní parcele nevykazuje deficit živin a není zde potřebné koncentrace těchto živin navyšovat. Jako nejvhodnější přípravek hodnotím Vermaktiv Stimul 1:50, který nemá vliv na negativní navýšení koncentrací živin a navíc zde má nejlepší vliv na zdravotní stav. Na 60

parcele ošetřené Vermaktivem Stimul 1:50 nebyl oproti ostatním variantám zaznamenám zhoršený zdravotní stav. U Vermaktivu Stimul 1:50 byl také jako u jediného přípravku zaznamenán relativně vyšší výškový přírůst oproti kontrole. Rozdíl mezi průměrnými přírůsty u kontroly a Vermaktivu Stimul 1:50 byl cca 5,5cm. Vermaktiv Stimul 1:50 a Silvamix R + stimulátor mají největší a srovnatelný vliv na vyšší hmotnost jehlic. Na této i na dvou předešlých plochách (73 A11b, 70 B9) by mělo hodnocení sledovaných veličin pokračovat minimálně jeden rok, jako na plochách 77 B11 a 77B1a, kvůli možným změnám při dlouhodobějším působení aplikovaných přípravků.

61

6 Závěr Na LHC Ketkovice vykazují zhoršený zdravotní stav a problematické odrůstání především kultury, které jsou zde limitovány faktory, jako je nedostatek některých živin, riziko přísušků a v neposlední řadě konkurence agresivních travin. Tyto negativní vlivy se projevují zejména v kulturách iniciálního stádia. Smrk ztepilý je zde mimo optimum svého rozšíření a kultury smrku zde naráží na další problémové faktory, jako jsou například václavky. Značně limitující je pro smrk také jeho mělký kořenový systém. Cílem této bakalářské práce bylo zhodnotit vliv přípravků s přidanými fytohormony na růst, vývoj a také na zdravotní stav kultur smrku ztepilého a buku lesního. Na místní kultury byl aplikován organominerální stimulační přípravek Vermaktiv Stimul a granulovaná hnojiva řady Silvamix. Tyto přípravky byly zvoleny pro schopnost přidaných fytohormonů, která mimo jiné spočívá ve stimulaci dělivého a dlouživého růstu kořenového systému. Díky nadstandartnímu vývoji kořenových systémů se zvyšuje konkurenceschopnost vůči trávobylinnému patru. V důsledku lépe se vyvíjejícího kořenového systému je také podpořen růst nadzemní biomasy a zlepšen zdravotní stav. U kultur smrku ztepilého (77 B1a ,73 C1) byl jako nejvhodnější přípravek pro aplikaci zvolen Vermaktiv Stimul, ředěný v poměru 1:50 s vodou. Byl vyhodnocen jako nejvhodnější z aplikovaných přípravků jak z hlediska vlastní výživy, zdravotního stavu, tak i z hlediska výškových přírůstu, které byly v kultuře 77 B1a průměrně o 14cm větší ve srovnání s nehnojenou plochou. Jako nejvhodnější přípravek, použitý na kultuře buku lesního (77 B11), byl vyhodnocen Vermaktiv Stimul, ředěný v poměru 1:50 s vodou. Vliv na vlastní výživu byl lepší ve srovnání s ostatními přípravky. Téměř identické výškové přírůsty vykazovala parcela s aplikovaným Vermaktivem Stimul, ředěným v poměru 1:100. Z hlediska hodnocení zdravotního stavu dosahovalo obdobných hodnot také hnojivo Silvamix R + stimulátor. U kultur 70 B9 a 73 A11b nebylo při použití přípravků ani na kontrolní ploše zaznamenáno zhoršení zdravotního stavu. Z hlediska vlastní výživy i z hlediska výškových přírůstů se jeví v kultuře 70 B9 jako nejlepší hnojivo Silvamix R + stimulátor. V kultuře 73 A11b je tomu tak u hnojiva Silvamix A + stimulátor.

62

7 Summary The deteriorative health condition and the problematic growth of cultures are problems in LHC Ketkovice by the cultures which are limited of the factors, for example a lack of nutrients, a risk of drought and an aggressive grasses competition. These negative effects are manifested in initial stage cultures. A Norway spruce is out of its spread optimum and other negative factors influence spruce cultures, for example Armillaria. A shallow root system limits the spruce also. The aim of this work was to evaluate the influence of the products phytohormones the development and spruce and beech health conditions. The organo-mineral stimulant Vermaktiv Stimul and granular fertilizers Silvamix were applied on the cultures. These products were chosen for the phytohormones effects, among others the growth stimulations effect for dividing and elongation of a root system. Because of the abnormal root system developments, competitiveness against a grass-herb layer is increased. The growth of the above-ground biomass is supported and the health condition is enhanced consequently. The most appropriate preparation was evaluated Vermaktiv Stimul for aplication in Norway spruce cultures (77 B1a, 73 C1). The solution was diluted with water in ratio 1:50. Benefits of Vermaktiv Stimul are chosen by nutrition, health condition and height increments, which are in average 14 cm higher than height increments in unfertilized site of culture 77 B1. Also in Europan beech cultures was evaluated for the most appropriate preparation Vermaktiv Stimul with the same concentration 1:50 mixed with water. In this case is effect on nutrition better by comparison with others products. Identical height increments were demonstrated on site with applicated Vermactiv Stimul in concentration 1:100. Fertilize Silvamix R + stimulator achieves similar values in terms of reviews of health conditions. There were not observed any deterioration of health conditions in cultures 70 B9 and 73 A11b. Nutrition and height increment are most optimal with effect of fertilize Silvamix R + stimulators. The same effects were observed on site 73 A11b with Silvamix A + stimulator.

63

8 Seznam použité literatury ANONYM, Buk lesní: Rozšíření [online] citováno 17. dubna 2014. Dostupné na World Wide Web: . ANONYM, Výživa lesních dřevin a hnojení lesních porostů – základní pojmy [online] citováno 3. dubna 2014. Dostupné na World Wide Web: . Bergmann, W., 1988. Ernährungsstörungen bei Kulturpflanzen. Stuttgart, Gustav Fischer Verlag, 762s. CULEK, M., 1996. Biogeografické členění České republiky. Praha, Enigma, 244 s. DEMEK, J. a kol., 1987. Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny. Praha, Academia, 584 s. DVOŘÁK, M., 1976. Fyziologie rostlin speciální: Metabolismus minerálních látek u rostlin. Praha, Univerzita Karlova, 173 s. ECOLAB ZNOJMO, SPOL. S. R. O., Silvamix – řada speciálních práškových a tabletových pomalu rozpustných hnojiv [online] citováno 14. dubna 2014. Dostupné na World Wide Web: < http://www.silvamix.cz/>. ENZYMIX S. R. O., Vermaktiv Stimul [online] citováno 14. dubna 2014. Dostupné na World Wide Web: < http://www.enzymix.eu/>. HARTUNG, W., DAVIES, W. J., 1991. Drought-induced changes in physiology and ABA. In DAVIES, W. J., JONES, H. G., Abscisic Acid: Physiology and Biochemistry. Oxford, Bios Scientific Publishers, 63–79. HARTUNG, W., HEILMANN, B., GIMMLER, H., 1981. Do chloroplasts play a role in abscisic acid synthesis?. Plant Science Letters, 22 (3). 235–242. JANKOVSKÝ, L., CUDLÍN, P., 2002. Dopad klimatické změny na zdravotní stav smrkových porostů středohor. Lesnická práce, 81 (3). 6–8 KANTOR, P., HURT, V., 2009. Limity zastoupení smrku v hospodářských lesích pahorkatin. Lesnická práce, 88 (3). 22–24.

64

KLIMO, E., 2000. Lesnická pedologie. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 259 s. KUNEŠ, I., BALCAR, V., BALÁŠ, M., 2008. Porovnání účinků Silvamixu s účinky mletého amfibolitu. Lesnická práce, 87 (4). 25–27. MATULA, J., 1977. Výživa rostlin. Praha, Institut výchovy a vzdělávání MZVŽ ČSR, 182 s. MEHLICH, A., 1978. New extractant for soil test evaluation of phosphorus, potassium, magnesium, calcium, sodium, manganese, and zinc. Communications in Soil Science and Plant Analysis, 9 (6). 477–492. NÁROVEC, V. a kol., 1995. Zásady zlepšování lesních půd a výživy lesních porostů hnojením. Opočno, Výzkumná stanice Opočno, 31s. NÁROVEC, V., 2001. 100× o hnojení v lese: Zásady zlepšování lesních půd a výživy lesních porostů hnojením. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, 31 s. NOVOTNÝ, R., ŠRÁMEK, V., 2013. Stav lesních půd a chřadnutí smrku. Lesnická práce, 92 (6). 22–23. PECHÁČEK, J., 2013. Optimalizace intaktního půdního prostředí horských poloh (7.–8. LVS) bodovou technologií a vybranými tabletovanými hnojivy při obnově lesa v oblasti Hrubý Jeseník PLO 27. Disertační práce. Brno, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, 210s. PLÍVA, K., PRŮŠA, E., 1969. Typologické podklady pěstování lesů. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 401 s. Podlešáková, K. a kol., 2012. Nové trendy v analýze fytohormonů. Chemické listy, 106 (5). 373–379 PODRÁZSKÝ, V., 1999. Dynamika a management lesních ekosystémů I: Ekologie lesa. Praha, ČZU v Praze, 85 s. POSPÍŠIL, R., BRZOBOHATÝ, D., KLEMENT, J., 2011. Plán péče o Přírodní rezervaci Údolí Oslavy a Chvojnice: Na období 2012–2022. Brno, Lesprojekt Brno, a.s., 55s. PROCHÁZKA, S. a kol., 1997. Regulátory rostlinného růstu. Praha, Academia, 395 s. 65

PRŮŠA, E., 2001. Pěstování lesů na typologických základech. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, 593 s. QUITT, E., 1971. Klimatické oblasti Československa. Praha, Academia, 73 s. REMEŠ, J. a kol., 2004. Výsledky aplikace hnojiv řady Silvamix v lesních porostech. Lesnická práce, 83 (2). 25–27. SEIDLOVÁ, F., 2008. Fytohormony: Jak s rostlinami cvičí hormony. Vesmír, 87 (8). 532–533. SKOOG, F., ARMSTRONG, D. J., 1970. Cytokinins. Annual Review of Plant Physiology, 21. 359–384. ÚRADNÍČEK, L., 2003. Lesnická dendrologie I.: (Gymnospermae). Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 70 s. ÚRADNÍČEK, L., 2004. Lesnická dendrologie II.: (Angiospermae). Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 127 s. VAVŘÍČEK, D., 2011. Péče o úrodnost půd v lesních školkách. In Péče o půdu v lesních školkách – Sborník referátů přednesených na instruktážním kurzu. Brno. Tribun EU s. r. o. 46–77. ZBÍRAL, J., 1994. Analýza rostlinného materiálu: Jednotné metodické postupy. Brno, SKZÚZ, 170 s. ZBÍRAL, J., HONSA, I., MALÝ, S., 1997. Analýza půd: Jednotné pracovní postupy III. Brno, ÚKZÚZ: 150.

66