Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav geoinformačních technologií

Návrh plánu společných zařízení pro komplexní pozemkové úpravy na katastrálních územích města Bojkovice Diplomová práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Tomáš Mikita, Ph.D.

Vypracoval: Bc. Radomír Staš

Mendelova univerzita v Brně Ústav geoinformačních technologií

Lesnická a dřevařská fakulta 2013/2014

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce:

Bc. Radomír Staš

Studijní program:

Krajinné inženýrství

Obor:

Krajinné inženýrství

Název tématu:

Návrh plánu společných zařízení pro komplexní pozemkové úpravy na katastrálních územích města Bojkovice

Rozsah práce:

cca 50 stran textu, přílohy neomezeně

Zásady pro vypracování: 1. Shromážděte dostupné podklady pro zájmové území (především územní plán města a místních částí, generel ÚSES, digitální katastrální mapu, výpis z listu vlastnictví města Bojkovice, polohopisná a výškopisná data ZABAGED, data BPEJ). 2. Na základě konzultace se zástupci státní správy a místní samosprávy zjistěte základní požadavky a priority při zpracování návrhu společných zařízení, tyto požadavky dále respektujte při zpracování. 3. Z dat ZABAGED a DKM zpracujte podrobnou mapu využití půdy v zájmovém území jakožto podklad pro následnou erozní analýzu. Na plochách orné půdy zohledněte aktuální pěstovanou plodinu dle databáze LPIS. 4. Pomocí modelu RUSLE zpracujte erozní analýzu zájmového území. Výsledky promítněte do návrhu společných zařízení. 5. Na základě všech podkladů (územní plán, erozní analýza, požadavky obce) navrhněte společná zařízení (protierozní meze, plán hlavních polních cest, protipovodňová ochrana). 6. Vypočtěte celkové nároky na zábor půdy pro realizaci společných zařízení a srovnejte možnosti realizace s ohledem na současnou rozlohu pozemků ve vlastnictví města. Seznam odborné literatury: 1.

ŠÁLEK, J. -- TLAPÁK, V. -- SALAŠOVÁ, A. Protipovodňová prevence a krajinné plánování. 1. vyd. Pardubice: Česká společnost krajinných inženýrů, 2003. 300 s. ISBN 80-903258-0-7.

KOUTNÝ, L. -- TLAPÁK, V. -- HUBAČÍKOVÁ, V. -- SYNKOVÁ, J. -- KUBOVÁ, K. Vlivy vegetace a lesa na protipovodňovou a protierozní ochranu krajiny. In sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference 2. Voda v krajině 21. století. Pardubice: Česká společnost krajinných inženýrů, 2005, s. 123--128. ISBN 80903258-4-X. 3.

TLAPÁK, V. -- LEGÁT, V. -- ŠÁLEK, J. Voda v zemědělské krajině. 1. vyd. Praha: Brázda, 1992. 318 s. ISBN 80-209-0232-5.

4.

MADĚRA, P. -- ZIMOVÁ, E. Metodické postupy projektování lokálního ÚSES - multimediální učebnice. In ÚSES - zelená páteř krajiny. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, s. 66--71. ISBN 80-

86064-85-9. 5. ÚSES - zelená páteř krajiny. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR , 2006. ISBN 80-86064-94-8. 6.

JANEČEK, M. a kol. Ochrana zemědělské půdy před erozí. 2. vyd. Praha: ISV, 2005. 195 s. Přírodní vědy. ISBN 80-86642-38-0.

7. VLČEK, V. -- ZÁHORA, J. Agrotechnická opatření proti degradaci půd.2007. MAŠEK, P. Erozní modely a využití nástrojů GIS pro zpracování projektu protierozní ochrany 8. půdy. Diplomová práce. Brno: MENDELU Brno, 2011. 91 s.

Datum zadání diplomové práce:

prosinec 2012

Termín odevzdání diplomové práce:

duben 2014

Bc. Radomír Staš Autor práce

Ing. Tomáš Mikita, Ph.D. Vedoucí práce

doc. Ing. Martin Klimánek, Ph.D. Vedoucí ústavu

prof. Dr. Ing. Petr Horáček Děkan LDF MENDELU

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Tomáši Mikitovi, Ph.D. za odborné a věcné vedení diplomové práce a doporučení odborné literatury a postupu.

Dále děkuji starostovi Města Bojkovice

Mgr. Petru Viceníkovi za ochotu spolupracovat na této problematice a paní Věře Juráskové z MěÚ Bojkovice, která mi vždy ochotně vyšla vstříc. Poděkování patří též Ing. Petru Jarotkovi ze Státního pozemkového úřadu v Uherském Hradišti. Dále děkuji ČÚZK a paní Růženě Chaloupecké za poskytnutí důležitých dat a Ing. Vítězslavu Vlčkovi z VÚMOP za poskytnutí některých mapových podkladů. Na tomto místě je třeba též poděkovat své rodině, za podporu při studiu i zpracování této práce a též své přítelkyni především za trpělivost a morální podporu při tvorbě této práce.

PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh plánu společných zařízení pro komplexní pozemkové úpravy na katastrálních územích města Bojkovice vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem)si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně, dne 4.4.2014

Bc. Radomír Staš

Bc. Radomír Staš NÁVRH PLÁNU SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ PRO KOMPLEXNÍ POZEMKOVÉ ÚPRAVY NA KATASTRÁLNÍCH ÚZEMÍCH MĚSTA BOJKOVICE PLAN PROPOSAL FOR THE COMMON FACILITIES OF THE COMPLEX LAND CONSOLIDATION ON TERRITORIES OF THE CITY BOJKOVICE Návrh plánu společných zařízení v pozemkových úpravách je komplexní krajinářská disciplína, která zahrnuje téměř všechny oblasti krajinného inženýrství. Tato práce je studií plánu společných zařízení pro katastrální území města Bojkovice. Zabývá se spíše komplexním návrhem potřebných a vhodných opatření než detailním projektováním jednotlivých zařízení, testuje dostupné metody a prostředky pro podkladové výpočty a hledá nejrůznější novinky v oboru, jako je například nová certifikovaná metodika hodnocení plánu společných zařízení. Práce byla záměrně tvořena jako případný podklad pro místní samosprávu a její složky při řízení o komplexních pozemkových úpravách. Klíčová slova: plán společných zařízení, komplexní pozemkové úpravy, eroze

Plan proposal for the common facilities of the complex land consolidation is a complex landscape discipline that consist of all areas of landscape engineering. This work is a study of the plan of common facilities for territories of city Bojkovice. It deals with complex design rather than detailed designing the facilities, tests available methods and means for the basic calculations and searches for a variety of innovations in the field, such as the new certified assessment methodology plan for common facilities. The work was deliberately created as a possible basis for local government and its constituents in the management of complex land consolidation. Key words: common facilities plan, complex land consolidation, erosion

OBSAH OBSAH ................................................................................................................................................................................................7 1

ÚVOD ......................................................................................................................................................................................8

2

CÍLE PRÁCE ............................................................................................................................................................................9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED PROBLEMATIKY ............................................................................................................................ 10

3.1

Historie evidence půdy a pozemkových úprav .......................................................................................... 10

3.2

Pozemkové úpravy .................................................................................................................................................. 14

3.3

Komplexní pozemkové úpravy .......................................................................................................................... 15

3.4

Plán společných zařízení (PSZ) ......................................................................................................................... 19

4

ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ POMĚRY ................................................................................................................. 31

4.1

Základní údaje o lokalitě....................................................................................................................................... 31

4.2

Správní členění ......................................................................................................................................................... 31

4.3

Přírodní poměry ....................................................................................................................................................... 31

4.4

Historie území ........................................................................................................................................................... 40

4.5

Stav a vývoj krajiny ................................................................................................................................................. 40

4.6

Stav říční sítě a vodní plochy .............................................................................................................................. 41

5

METODIKA PRÁCE .............................................................................................................................................................. 43

5.1

Podklady pro tvorbu společných zařízení .................................................................................................... 43

5.2

Příprava podkladů pro terénní průzkum ...................................................................................................... 44

5.3

GIS analýzy území .................................................................................................................................................... 45

5.4

Terénní průzkum území ....................................................................................................................................... 47

5.5

Databáze požadovaných opatření .................................................................................................................... 48

5.6

Tvorba plánu společných zařízení ................................................................................................................... 48

5.7

Zhodnocení plánu společných zařízení .......................................................................................................... 50

5.8

Nároky společných zařízení na zábor půdy ................................................................................................. 54

5.9

Bilance použitelných ploch pro společná zařízení .................................................................................... 54

6

VÝSLEDKY ........................................................................................................................................................................... 56

6.1

GIS analýzy území .................................................................................................................................................... 56

6.2

Opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků ................................................................................................ 57

6.3

Protierozní opatření na ochranu ZPF ............................................................................................................. 63

6.4

Vodohospodářská opatření ................................................................................................................................. 65

6.5

Opatření k ochraně a tvorbě ŽP......................................................................................................................... 68

6.6

Hodnocení PSZ .......................................................................................................................................................... 69

6.7

Bilance záboru půdy pro PSZ.............................................................................................................................. 70

7

DISKUZE .............................................................................................................................................................................. 71

8

ZÁVĚR .................................................................................................................................................................................. 72

SUMMARY ....................................................................................................................................................................................... 72 PŘEHLED LITERATURY A PRAMENŮ............................................................................................................................................ 73

ÚVOD V minulém století prodělala naše krajina řadu změn. Scelování půdních bloků, zemědělské meliorace, intenzifikace zemědělství, socializace venkova. To vše se podepsalo na ekologické stabilitě krajiny, vodnímu režimu půd, pozemkové držbě a v neposlední řadě na estetické hodnotě naší krajiny. Gradující vodní a větrná eroze, změny mikroklimatu, přívalové povodně na malých povodích a mnohé další nežádoucí stavy jsou důkazem toho, že tyto zásahy neblaze ovlivnily environmentální a stabilizační funkce krajiny. Na současné úrovni poznání však dokážeme tyto problémy analyzovat a v řadě případů vhodně sanovat či alespoň zmírnit. V územích, kterých se tato práce týká, tedy katastrálních území Města Bojkovice, jde především o problémy se srážkovou vodou, která ze zemědělských ploch vtéká do intravilánu města, problémy zpřístupnění krajiny, problémy stabilizace svahů a eroze způsobené nejen zemědělskou činností, ale především stavem a vedením cestní sítě. Revizi si zaslouží též stav územního systému ekologické stability a jeho vedení v krajině. Jedním z významných prostředků nápravných opatření, které mohou zmíněné problémy řešit, jsou komplexní pozemkové úpravy, které jsou velkou příležitostí pro nás i naši krajinu. Racionalizace tvarů a hranic pozemků a především plán společných zařízení, který je součástí komplexních pozemkových úprav, mohou být poslední možností, jak prosadit do krajiny důležité prvky územních systémů ekologické stability (ekologické sítě), protierozních a protipovodňových opatření a optimalizace krajinné dopravní sítě. Tato opatření jsou projektována na základě detailních územních analýz, terénních průzkumů a dnes velmi často pomocí různých softwarů, především geoinformačních systémů, které dokáží výsledky analýz převést do prostorových souvislostí. Tyto systémy dokáží rychle a efektivně provádět algebraické operace, překryvné analýzy a poskytovat grafické i numerické výstupy. Téma tvorby plánu společných zařízení jsem si vybral, protože zahrnuje různé krajinářsko-inženýrské obory a předměty a lze si na něm ověřit využitelnost studia pro praxi. Navíc jde o činnost praktickou s možným reálným dopadem na budoucí stav krajiny.

1 CÍLE PRÁCE Cílem práce je zpracování studie plánu společných zařízení v katastrech města Bojkovice jako podklad pro budoucí komplexní pozemkové úpravy, které budou probíhat od roku 2014. Tato práce by měla být východiskem pro budoucí plán společných zařízení, který bude vycházet ze skutečných potřeb města, jeho občanů a zemědělců a bude reflektovat skutečné problémy, které se v krajině vyskytují a nemusely by je odhalit ani různé krajinné analýzy. Je třeba si uvědomit, že nejde o vyčerpávající projektovou dokumentaci opřenou o všechny dostupné či používané analýzy a postupy, ale spíše o studii, která má ověřit realizovatelnost záměrů plánu společných zařízení v co nejideálnější podobě, dle přání zástupců samosprávy a zjištěných vstupů. Zároveň bude využito metod dálkového průzkumu země (DPZ) a geoinformačních systémů (GIS) pro provedení analýz území a grafické zpracování výsledků práce.

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED PROBLEMATIKY 2.1 Historie evidence půdy a pozemkových úprav Dle Bumby (2007) sahá historie evidence půdy v českých zemích do 13. století, kdy vznikaly první dokumenty evidence půdy, dnes známé jako zemské desky. Před tímto datem byla půda a její vlastnictví především v rukou šlechty, kmenů a kněžstva. Získávání zemědělské půdy bylo doménou klučení lesů a upravování pastvin. Vesnice se sestávaly jen z malého počtu zemědělských usedlostí na samotách, nazývané jako tzv. dvorcové. Platila zásada, že půda nemající pána, patří knížeti. Knížata na této půdě usazovala sedláky nebo dávala půdu do zástavy a do držby za dluhy a závazky. Tomuto jevu říkáme vnitřní kolonizace. V držbě půdy mluvíme o Právu Českém a Moravském, kdy pozemková držba byla pro domácí lid nájmem nesvobodným, nedědičným a kdykoli vypověditelným. Smlouvy byly uzavírány pouze ústně a nájmy nebyly pevně stanovené. Právě ve 12. a 13. století přešla zmíněná vnitřní kolonizace v tzv. velkou kolonizaci, kdy se začal projevovat nedostatek vlastní pracovní síly, a půda byla nabízena sedlákům německým a holandským. Pro pozemkové úpravy dneška je zde podstatný fakt, že s kolonisty přišel do českých zemí i pluh, jehož nároky na obdělávání půdy změnily plátový charakter tvarů pozemků na tvar protáhlý, který známe z dnešní pozemkové evidence. Právo České a Moravské začala nahrazovat tzv. emfyteuze. Právo emfyteutické bylo nájmem svobodným, dědičným a časově neomezeným. Nájem musel být zakoupen zaplacením určité pevně stanovené částky, která byla dána pevně smluvně, a feudál nemohl jednostranně měnit podmínky. Majitelem půdy stále zůstával feudál a osídlenci byli pouze jejími nájemci (Lokoč, 2010). S vlastnictvím půdy byla spojena i její evidence. Ta byla vázána na výběr daní, který získával na významu s upevňováním moci panovníka. Soupisy půdy se týkaly půdy panské (dominikální) a poddanské (rustikální). Takovýmto evidencím půdy říkáme urbáře a jejich první výskyt se datuje do 13. století. První takovéto soupisy půdy a z ní stanovených daní vznikaly nejprve v církevním prostředí. První odhady výměr půdy tzv. „lánů“ (asi 18 ha) byly značně nepřesné. Z toho pramenily časté stížnosti na nespravedlivý výměr daní. Toto chtěla v roce 1571 Česká komora vyřešit přesnějším zaměřením země, Dvorská komora tento návrh zamítla v obavách z pravidelné platby daní a zdanění dominikálu (Toman, 1995). Následkem třicetileté války došlo k velkému úbytku obyvatel. Tím klesl i daňový výnos královského dvora. Byla navržena změna výběru daní dle skutečného stavu poddaných, bohatství a plochy krajů. K tomuto opatření chybělo přesnější zaměření

pozemků. V roce 1654 byla ustavena První berní rula neboli První rustikální katastr, který vycházel z tzv. lánové či „jenerální“ vizitace. Půda se zde dělila na ornou a neobdělávanou. Týkala se pouze půdy rustikální. Přes toto opatření stále klesal počet poddaných, kteří nesli vysokou daňovou zátěž a ze svých polí zbíhali. Tím byl snížen i daňový výnos dvora a musela být zavedena tzv. Druhá berní rula neboli Druhý rustikální katastr, který rozlišoval 3 skupiny úrodnosti půdy a zpřesnil výměry pozemků (la-ma.cz [online]. 2011). Dále dle Bumby (2007) byl výsledkem dalších katastrálních prací v období 1713 – 1748 první tereziánský rustikální katastr (třetí berní rula). Cílem byla evidence půdy rustikální a nově i dominikální a výběr daní z obou typů. Připomínky a námitky k tomuto soupisu vyústily v roce 1757 ve změny – 2. tereziánský katastr.. Základem nového berního systému bylo stanovení základu daně kombinací úrodnosti půdy a možnosti odbytu hrubého výnosu z pozemků. Po konfliktech mezi feudály a rolníky v tomto období pověřuje roku 1775 Marie Terezie F. A. Raaba provedením jeho návrhů na území Čech a Moravy. Podstatou těchto návrhů bylo rozdělení půdy velkostatků, rozprodání hospodářských budov a dobytka poddaným. Poddaný se stával dědičným nájemcem, původní majitel dostával od nájemce stálý roční plat buď v penězích, nebo v obilí. Tato reforma byla provedena na panstvích komorních (státních), na panstvích královských měst a panstvích církevních a jezuitských. Tzv. Raabizace probíhala od r. 1775 do r. 1785, kdy byla císařem Josefem II. zastavena. Byla provedena na 148 panstvích v Čechách a 69 na Moravě. Rozdělením dvorů velkostatků vzniklo v Čechách 128 nových vesnic a na Moravě asi 117 vesnic (Toman, 1995). Značně pronikavé změny v zemědělské krajině byly také spojeny s přechodem extenzivní trojhonné soustavy hospodaření ve značně intenzivnější hospodářství střídavé (Lokoč, 2010). V roce 1785 vstoupil v platnost Josefínský katastr. V tomto byly poprvé zaměřeny všechny pozemky, tedy dominikál i rustikál. Stejně tak, byla pro tyto pozemky zavedena jednotná daňová sazba. Každá obec byla v tomto katastru rozdělena na tzv. trati, které byly následně zpracovány do náčrtu (brouillonu). Každý pozemek obdržel své topografické číslo a výměru v jitrech. Tyto údaje se zapisovaly do operačních žurnálů (Toman, 1995). Nespokojenost

šlechty

s jednotnou

daňovou

soustavou

vedl

k nahrazení

Josefínského katastru katastrem Josefínsko – tereziánským, který vyměřoval daň z dominikálu dle původního tereziánského katastru. Velký vliv na další uspořádání pozemkové držby mělo zrušení nevolnictví v roce 1848. Hospodařící rolníci se stali vlastníky půdy a to jim přineslo často velké finanční potíže. Začalo docházet k dělení gruntů, prodejům částí pozemků, dědickým řízením, atd. To vedlo k velké rozdrobenosti

pozemkové

struktury,

nevhodnosti

tvarů

pozemků,

nepřístupnosti

pozemků

a nepravidelnosti hranic katastrálních území. Takto stanovené nepravidelné hranice katastrálních území jsou zachovány dodnes (la-ma.cz [online]. 2011). V souvislosti s tímto jevem byly zahájeny první náznaky pozemkových úprav. Pokrokoví zemědělci i národohospodáři viděli v rozdrobenosti a neupravenosti pozemkové držby jednu z hlavních brzd rozvoje a pokroku zemědělství. Již od poloviny 18. století byly v zahraničí i u nás snahy o úpravu pozemkové držby, hlavně zaokrouhlováním hranic (arondace), zpřístupněním pozemků dokonalejší cestní sítí (konsolidace) a někde i budováním samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou (separace). V našich podmínkách se nejvíce rozšiřovalo scelování půdy (komasace), jehož podstatou bylo scelení půdní držby do několika málo pozemků se současným vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a společných zařízení. Tímto se proslavit zejména starosta obce Záhlinice na Hané a říšský poslanec František Skopalík (Toman, 1995). Roku 1817 byl vydán patent pro založení tzv. stabilního katastru. Požadavky na přesnost zaměření půdy se začaly z důvodu intenzivnějšího využití půdy zvyšovat. Stabilní katastr dostal své jméno podle tehdejší domněnky, že bude platit navždy. Měřičské práce probíhali na území celého Rakouska – Uherska a to ve vysoké kvalitě a přesnosti. Obsahoval geometrické zobrazení všech pozemků. Bylo pro něj zvoleno měřítko 1:2880 (tzv. sáhové). Rozeznávaly se parcely stavební a pozemkové, které se dále dělily podle využití. Podcenění sledování změn vedlo k nutnosti reambulace stabilního katastru v roce 1869. Stabilní katastr platil v této podobě až do roku 1927, kdy byl nahrazen Pozemkovým katastrem (la-ma.cz [online]. 2011). Po

1.

světové

válce

přestalo

vyhovovat

vedení

katastru

tehdejším

národohospodářským potřebám. Proto byl přijat zákon na změnu vedení katastru. Nový Pozemkový katastr přejal všechny platné součásti ze Stabilního katastru. Pozemkový katastr se opíral o nově zbudovanou jednotnou trigonometrickou síť a kuželové kartografické zobrazení dle Křováka, jak jej používáme dodnes. Katastr obsahoval měřický a písemný operát a pro jeho pravidelnou aktualizaci byly zřízeny katastrální měřické úřady. Vlastníci měli povinnost hlásit tomuto úřadu veškeré změny a tyto byly zaměřovány úředně ověřenými civilními geometry. V tu dobu vstupuje v platnost první pozemková reforma, která přesunula půdu od velkostatkářů k drobnějším zemědělcům. (Toman, 1995). Po 2. světové válce a řadě změn ve využití pozemků (např.: odsun Němců, pozemková reforma, přídělová řízení) bylo nutné zavést novou evidenci. Ústav geodézie

a kartografie zřídil Jednotnou evidenci půdy. Ta evidovala především faktické užívací vztahy k půdě. Nebylo tedy možné prokazovat vlastnické vztahy k nemovitostem. Takováto evidence přestala vyhovovat a v roce 1964 byla zavedena Evidence nemovitostí. Ta už evidovala vlastnická práva. Evidence nemovitostí se skládala z měřičského operátu, z písemného operátu, dále ze sbírky listin a ze sumarizačních výkazů. Měřičský operát byl tvořen pozemkovou mapou, pracovní mapou a mapou evidenční. Písemný operát tvořil list vlastnictví, evidenční list, výkaz změn, soupis parcel, seznam uživatelů a vlastníků dále rejstřík uživatelů a vlastníků a seznam domů. Po válce také docházelo k mnoha změnám v držbě půdy následkem druhé pozemkové reformy, kdy byla zabavena půda na základě dekretů prezidenta republiky kolaborantům. V souvislosti s tím se změnil i charakter zemědělství. V roce 1948 byl přijat zákon o některých technickohospodářských úpravách pozemků (THÚP), známý též jako zákon scelovací. Ten měl vést české zemědělství k modernímu pojetí soukromého nebo družstevního zemědělství. Už v roce 1949 byl však přijat zákon o jednotných zemědělských družstvech, který měl za cíl co nejrychleji zavést socialistickou zemědělskou výrobu. Od roku 1950 byly původní Technicko-hospodářské úpravy pozemků (THÚP) přejmenovány na Hospodářsko-technické úpravy pozemků (projekty HTÚP), což mělo více vystihovat jejich tendenci k intenzifikaci zemědělství. V roce 1960 byla tzv. socializace venkova téměř hotová. Po tomto roce dochází ke slučování menších družstev do velkých družstev. Pozemkové úpravy a projekty HTÚP se věnovaly především intenzifikaci využití půdy. Hodnota projektů se posuzovala např. průměrnou velikostí pozemků, procentem zornění atd. V průběhu této etapy byl v převážné míře vytvořen obraz krajiny, který existuje v současné době. Po roce 1970 se začaly zpracovávat namísto HTÚP tzv. Generely pozemkových úprav (GPÚ), jejichž neblahým důsledkem bylo vytvoření pozemkových bloků, nekoordinovaného a násilného vytvoření půdních celků neodbornými zásahy do krajiny. Toto období vyústilo v násilné slučování podniků do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. Pro ně se začínají dělat projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ). V těchto projektech se sice začaly uplatňovat opatření ke zlepšení stavu krajiny a její stability, ale nedocházelo k jejich realizaci. Šlo o poslední typy projektů, které probíhaly před rokem 1989 (Toman, 1995). V současnosti je platný Katastr nemovitostí, který platí od roku 1993. Tvoří jej písemný operát (počítačově uspořádaný soubor popisných informací) a měřický operát (katastrální mapa a soubor geodetických informací) příslušný vždy k jednomu katastrálnímu území. K dnešnímu dni katastr na území celé republiky veden buď v digitální, nebo digitalizované podobě a je dálkově přístupný. Katastr nemovitostí spravují pozemkové úřady se sítí pracovišť co celé ČR. Optimalizaci pozemkové držby tak,

aby bylo možné smysluplně hospodařit na vlastní půdě řeší po roce 1989 zákony o pozemkových úpravách. Ty umožňují v různé míře nejen měnit uspořádání pozemků, ale i řešit nejrůznější požadavky na využití krajiny.

2.2 Pozemkové úpravy 2.2.1 Význam PÚ Mluvíme-li dnes o pozemkových úpravách, myslíme tím taková opatření, která cíleně a dle platných předpisů optimalizují a racionalizují využití území, především na zemědělské půdě. Uspořádání pozemků a jejich velikosti a tvary vychází stále ze Stabilního katastru a jsou přizpůsobené obdělávání půdy pluhem. Mají protáhlý tvar a jsou roztroušené po celém území jednoho katastrálního území. Využití zemědělské půdy s pozemky v této podobě je pro soukromé vlastníky téměř nemožné (MZe ČR, 2011). Dalším důležitým významem pozemkových úprav je vyřešení dopravní dostupnosti pozemků. Ta byla často porušena zřízení velkých družstev, která přizpůsobila cestní síť vlastní mechanizaci a nerespektovala původní cestní síť. Takové zásahy v čele s rozoráním mezí způsobily i problémy environmentální. Ztráta půdy vodní a větnou erozí, snížená

ekologická

stabilita

a

biodiverzita

jsou

toho

důkazem

(Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012). Pozemkové úpravy mohou být velmi účinným nástrojem pro navrácení těchto důležitých funkcí krajiny a jsou v současnosti vzhledem ke složitým majetkoprávním poměrům poslední příležitostí na zbudování důležitých staveb a opatření pro harmonizaci krajiny v ČR. 2.2.2 Účel PÚ Účel pozemkových úprav je definován v § 2 zákona č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto právního předpisu ze za účel pozemkových úprav považuje prostorové a funkční uspořádání pozemků, scelování nebo dělení pozemků. Také se zabezpečuje přístupnost a vyrovnání hranic pozemků tak, aby byly vytvořeny podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Dále se k pozemkům uspořádávají vlastnická práva a s nimi spojená věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží následně pro obnovu katastrálního

operátu

a

(Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012).

jako

nezbytný

podklad

pro

územní

plánování

Pozemkové úpravy jsou prováděny ve veřejném zájmu a financovány až na výjimky pomocí veřejných zdrojů. Výsledky pozemkových úprav se pozitivně promítají do obnovy venkova, zlepšení kvality života ve venkovských regionech, zachování udržitelného rozvoje a restrukturalizace zemědělství. Pozemkové úpravy mohou též napomáhat realizaci záměrů územního plánování (MZe ČR, 2011). 2.2.3 Formy PÚ Formy pozemkových úprav definuje zákon č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech v §4. Pozemkové úpravy zastřešuje Státní pozemkový úřad ČR. Jedná se o jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ) a komplexní pozemkové úpravy (KoPÚ). Jednoduché pozemkové úpravy řeší zpravidla malé územní celky jako části katastrálních území, zahajují se pro vyřešení pouze některých hospodářských potřeb (scelení pozemků, zpřístupnění pozemků) nebo environmentálních potřeb (protierozní a protipovodňová opatření). Často jsou zahajovány v důsledku stavební činnosti. JPÚ lze provést i upřesnění nebo rekonstrukci přídělů půdy přidělené na základě tzv. Benešových dekretů (Toman, 1995).

2.3 Komplexní pozemkové úpravy 2.3.1 Účel KoPÚ Tato forma pozemkových úprav vyžaduje komplexní řešení území. Nejedná se tedy o řešení jednotlivých problémů v krajině a v pozemkové držbě, ale řeší komplexně požadavky na uspořádání pozemků a environmentální funkce, zpravidla na území celého katastrálního území. Jejich rozsah je vyšší než u JPÚ a též jejich náročnost je vysoká. KoPÚ jsou hlavním nástrojem Ministerstva zemědělství ČR pro optimalizaci využití zemědělské půdy a provedení nutných environmentálních zásahů jako protipovodňová, protierozní a ekologická opatření (MZe ČR, 2011). KoPÚ je též možné využít jako příležitost pro realizaci či naplánování opatření v krajině, která by z důvodů složitých majetkoprávních vztahů (mnoho vlastníků, neznámí vlastníci) nemohla být jinak zrealizována. K 31. 12. 2010 bylo na území ČR dokončeno 1142 KoPÚ na 505 744, 87 ha. Tempo provádění pozemkových úprav je velmi nízké a je třeba zapracovat na jeho zrychlení (MZe ČR, 2011).

Cíle komplexních pozemkových úprav: •

obnovení osobního vztahu lidí k zemědělské půdě a krajině

•

vytvoření podmínek pro racionální hospodaření na zemědělských pozemcích

•

rozvoj trhu s půdou především směrem k zemědělství

•

důsledná ochrana zemědělské půdy jako výrobního prostředku

•

ochrana kvality vody, zvýšení její retence v krajině a minimalizace povodňových škod

•

obnovení struktury krajiny, zvýšení její biodiverzity a celkové ekologické stability (MZe ČR, 2011)

Výsledkem komplexních pozemkových úprav je: •

obnovený digitalizovaný katastr nemovitostí s optimalizovaným uspořádáním půdní držby a jasně definovanými právy k jednotlivým pozemkům

•

schválený plán společných zařízení zahrnující opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků, k protierozní ochraně, vodohospodářská opatření a opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí

•

nezbytný podklad pro územní plánování a veškeré rozvojové programy území (MZe ČR, 2011)

2.3.2 Průběh KoPÚ Průběh řízení o komplexních pozemkových úpravách se řídí prováděcí vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 13/2014 o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav. Zahájení řízení Zahájení řízení o KoPÚ zahajuje Státní pozemkový úřad ČR na základě 2 možných skutečností: a) žádost vlastníků nadpoloviční výměry zemědělské půdy Řízení musí být zahájeno vždy, požádají-li o to vlastníci s celkově nadpoloviční výměrou zemědělské půdy. V takovém případě pozemkový úřad zahájí řízení o pozemkových úpravách a vypíše výběrové řízení na zhotovitele. b) posouzení pozemkovým úřadem Pozemkový úřad může po posouzení naléhavosti a účelovosti zahájit řízení o pozemkových úpravách i samostatně. Posuzuje se především erozní ohroženost půd, nutnost ochrany krajiny a přírodních zdrojů. Je vhodné, aby pozemkový úřad ověřil zájem vlastníků půdy i obce, neboť není

žádoucí řízení o pozemkových úpravách zahajovat proti jejich vůli (vyhláška MZe č. 13/2014). Úvodní jednání Cílem tohoto jednání je seznámení účastníků řízení s účelem pozemkových úprav, jejich formou a postupem. Pozemkový úřad by na tomto setkání měl vysvětlit přínos komplexních pozemkových úprav o postupu zpracování a především o zpracování plánu společných zařízení. Na tomto jednání by měl být také představen zpracovatel pozemkových úprav. Též se zde volí sbor zástupců vlastníků pozemků. Za účastníky úvodního jednání se považují známí vlastníci pozemků zahrnutých do obvodu pozemkových úprav. Konkrétně je jedná o správce státního majetku (Státní pozemkový úřad ČR, Lesy České republiky, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), fyzické a právnické osoby dotčené pozemkovou úpravou, obec. Dalšími subjekty, které se účastní úvodního řízení, jsou stávající nájemci zemědělské půdy, stavební úřad, katastrální úřad a jak již bylo zmíněno zpracovatel pozemkové úpravy (vyhláška MZe č. 13/2014). Sbor zástupců Sbor zástupců zastupuje vlastníky pozemků v řízení o pozemkových úpravách při následujících činnostech: spolupracuje při zpracování návrhu pozemkových úprav, posuzuje jeho jednotlivé varianty a navrhovaná opatření, vyjadřuje se k plánu společných zařízení, k podaným připomínkám v průběhu pozemkových úprav, k návrhu pozemkových úprav a spolupracuje při realizaci schválených pozemkových úprav. Sbor je volen při úvodním jednání. Zpracování soupisu nároků vlastníků V této části zpracovatel pozemkové úpravy připraví pro vlastníky pozemků soupis jejich nároků dle ceny, výměry, vzdálenosti a druhu pozemků. Tyto nároky jsou poté podkladem pro nový návrh umístění pozemků, neboť na základě těchto stanovených nároků se stanovuje přiměřenost návrhu, která je dána zákonem. Tyto nároky vlastníků jsou zpracovány v tzv. nárokovém listu vlastníka. V rámci soupisu nároků je též možno vypořádat spoluvlastnictví pozemků a duplicitní zápisy vlastnictví pozemků. Tyto nároky jsou poté předloženy k připomínkám. Terénní šetření a stanovení obvodu pozemkové úpravy Terénní průzkum je nedílnou součástí při projektování pozemkové úpravy. V první fázi se zaměřuje na stanovení obvodu pozemkové úpravy (ObPÚ). ObPÚ vymezuje pozemkový úřad ve spolupráci se zástupci obce a KÚ po zahájení řízení o pozemkových úpravách. Upřesňuje jej při zjišťování hranic pozemků. Tento obvod je následně zaměřen a následné průzkumy území se zaměřují především na něj. V ObPÚ se nachází tzv.

pozemky řešené v pozemkové úpravě. Ostatní pozemky v katastrálním území označujeme za pozemky neřešené, kde dochází pouze k obnově souboru geodetických informací (lesy, intravilán obce). Tento rozsáhlý terénní průzkum se zaměřuje zejména na posouzení současné dopravní sítě, současné využití pozemků, degradaci půdy, stav infrastruktury vodního hospodářství, rozmístění a stav prvků ÚSES, krajinářské hodnoty, výskyt skládek odpadů, sloupů elektrického vedení, studní, pozemků se zvýšenou balvanitostí, popřípadě dalších specifických zvláštností území (vyhláška MZe č. 13/2014). Z tohoto terénního šetření se vypracovává záznam, který je později součástí dokumentace pozemkové úpravy. Návrh plánu společných zařízení O návrhu společných zařízení v rámci KoPÚ pojednává samostatně kapitola 3.4. Návrh nového uspořádání pozemků Návrh nového uspořádání pozemků je nejdůležitější částí pozemkových úprav. V této fázi dochází k naplnění cílů pozemkových úprav definovaných v zákoně č. 139/2002 Sb. Je zde nutné, aby navržená pozemková úprava respektovala zákonná pravidla nového návrhu uspořádání pozemků vlastníků (změna ceny do 4%, výměry do 10%, vzdálenosti od středu obce do 20%). Podkladem pro vytváření návrhu je: •

zaměření skutečného stavu (polohopis) řešeného území,

•

aktualizovaná mapa BPEJ,

•

vyřešení nesouladů v druzích pozemků (v digitální podobě) odsouhlasené DOSS a příslušnými správci,

•

oceňovací předpis platný v době vyložení nároků,

•

odsouhlasený PSZ dopracovaný do parcel,

•

soupis nároků vlastníků,

•

návrhy vlastníků vzešlé např. z projednávání soupisu nároků apod.,

Rozhodování o návrhu pozemkových úprav Rozhodování o návrhu pozemkových úprav řeší § 11 zákona č. 139/2002 Sb. V rámci procesu pozemkových úprav se setkáváme se dvěma rozhodnutími. Jedná se o Rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav uváděno také jako tzv. 1. rozhodnutí a Rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv uváděno jako tzv. 2. rozhodnutí. Rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav vydá pozemkový úřad, pokud s návrhem souhlasí alespoň vlastníci ¾ výměry půdy pozemků, které jsou řešeny v rámci procesu PÚ. Toto oznámí pozemkový úřad veřejnou vyhláškou a doručí všem účastníkům.

Pokud toto rozhodnutí nabude právní moci, předá pozemkový úřad ihned katastrálnímu úřadu změny k vyznačení do katastru nemovitostí. Takto schválený návrh je podkladem pro 2. rozhodnutí, které má za úkol určení výše úhrady a lhůty za případné změny v hodnotě pozemků, popřípadě o zřízení nebo zrušení VB k dotčeným pozemkům a pro zpracování obnoveného souboru geodetických informací. Rovněž je závazným podkladem pro rozhodnutí o přechodu vlastnických práv k pozemkům, na nichž se nacházejí společná zařízení. Vytyčení nově navržených pozemků Na základě schváleného návrhu se následně provádí vytyčování nových hranic pozemků v terénu. Toto vytyčování se řídí běžnými předpisy pro vytyčování pozemků. Každý vlastník poté obdrží protokol o vytyčení hranic jeho pozemků a vytyčovací náčrt se seznamem souřadnic vytyčených lomových bodů.

2.4 Plán společných zařízení (PSZ) Návrh plánu společných zařízení představuje soubor opatření, která mají zabezpečit naplnění jednoho z hlavních cílů pozemkových úprav, který říká, že pozemkovými úpravami se vytvářejí podmínky k racionálnímu hospodaření a k zabezpečení ochrany přírodních zdrojů. Soubor navrhovaných opatření zahrnuje opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků, protierozní opatření pro ochranu půdního fondu, vodohospodářská opatření a opatření k ochraně a tvorbě ŽP (Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012). Výhodou plánu společných zařízení v rámci KoPÚ je práce s územím bez vytyčených pozemků. Můžeme tedy navrhovat až na výjimky opatření, která se blíží ideálnímu stavu, nemusíme řešit nesouhlasy a neochotu vlastníků pozemků odprodat pozemky pro stavbu různých opatření. Toto je jednou z velkých příležitostí KoPÚ pro optimalizaci krajiny a její využití. Pokud mají mít navržená opatření dlouhodobý efekt, je nutné, aby měla jednotlivě vymezena svůj vlastní pozemek a být ve vlastnictví obce či státu. 2.4.1 Opatření ke zpřístupnění pozemků Jedná se o opatření, která mají zajistit přístupnost pozemků, umožnit racionální hospodaření a zajistit propustnosti krajiny. Jedná se o polní nebo lesní cesty, mostky, propustky, brody, železniční přejezdy apod. Při návrhu je třeba se držet platných norem a předpisů. V rámci řešení nezapomínáme ani na zásady napojení cestní sítě na síť komunikací I., II. a III. třídy a místních komunikací a napojení systému na okolní k. ú., případně na síť lesních cest v řešeném území. Dodržuje se kategorizace polních cest uvedená v ČSN 73 6109 Projektování polních cest (Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012).

Návrh cestní sítě musí respektovat kritéria dopravní, ekologická, půdoochranná, vodohospodářská, estetická a ekonomická. Musí umožnit: •

propojení sousedních obcí,

•

přístup na pole, které ze zemědělského hlediska tvoří základní výrobní jednotku,

•

propojení zemědělských podniků nebo farem vzájemně mezi sebou,

•

dopravu mezi zemědělským podnikem nebo farmou a místem odbytu zemědělských výrobků,

•

zpřístupnění krajiny a prostupnost zemědělského území, vedení značených turistických cest, cyklistických stezek, příp. běžeckých tratí.

Dále by měl: •

vytvořit důležitý krajinotvorný polyfunkční prvek s funkcí ekologickou (návrh doprovodné vegetace) a půdoochrannou,

•

zajistit svedení vody do vodotečí mimo intravilán obce,

•

využít polních cest jako základního liniového tvaru vhodného pro stanovení nové hranice pozemku nebo nové hranice k.ú.,

•

zajistit návaznost na stávající polní cesty,

•

umožnit přístup k vodohospodářským stavbám, k lokalitám s těžbou nerostů a surovin, ke skládkám tuhého komunálního odpadu,

Při návrhu cestní sítě z pohledu PSZ je vhodné dodržovat následující zásady: •

Při základním posouzení vycházet z tvaru území, konfigurace terénu a umístění zastavěné části obce uvnitř k.ú. V rovinatém území lze navrhovat rovnoběžnou síť pravidelných tvarů, naopak v členitém terénu je nutné respektovat odtokové poměry, protierozní požadavky a většinou centrálně umístěnou obec.

•

V prvé řadě využít stávající cestní sítě všude tam, kde to není v rozporu s požadavky dopravními, protierozními, zásadami na optimální tvar pozemků atp.

•

Při doplňování cestní sítě zvažovat možnost obnovy zaniklých polních cest, neboť vytvářely do jisté míry krajinný ráz a odpovídaly původní organizaci krajiny a většinou se dodnes zachovalo jejich pokračování v lesních porostech.

•

Minimalizace zemědělské dopravy v zastavěné části obce a na silnicích hlavní sítě.

•

Svozová plocha pro hlavní polní cestu se uvažuje cca 100 – 150 ha, pokud jde pouze zemědělskou dopravu.

•

Pozemky o výměře do 20 ha na rovině a do 5 ha v kopcovitém terénu mohou být zpřístupněny jen z jedné strany.

•

Síť cest by měla být vedena v terénu tak, aby nevytvářela pozemky menší výměry než 3 ha. Pod touto výměrou je vysoká nepracovní délka pojezdu zemědělských mechanismů.

•

Navržená cestní síť by měla vyloučit nebo v maximální míře omezit zavádění věcných břemen (Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012).

Doporučené kategorie cest v návrhu PSZ, dle normy ČSN 73 6109: Polní cesty Hlavní

Vedlejší

Doplňkové

Dvoupruhové

jednopruhové

jednopruhové

Jednopruhové

P 6,5/50

P 4,5/30

P 4,0/30

P 3,5/30 P 3,0/30

U cest zpevněných se zpravidla navrhuje krajnice 0,5 m na každé straně (šířka vozovky je doplňkem volné šířky cesty). Doplňkové cesty se navrhují zpravidla bez krajnic. 2.4.2 Protierozní opatření pro ochranu ZPF Ze zákona je každý majitel pozemku povinen zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy činností vody a dbát o zlepšení retenční schopnost krajiny. Tyto požadavky, které nejsou fakticky dnes při obhospodařování půdy naplňovány, můžeme právě pomocí PSZ uskutečnit. Mohou být také důležitým argumentem při prosazování navrhovaných opatření (Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012). V rámci PSZ dělíme opatření pro ochranu zemědělského půdního fondu do 3 kategorií: •

opatření proti vodní erozi (organizační, agrotechnická a technická opatření),

•

opatření proti větrné erozi,

•

další opatření navrhovaná k ochraně ZPF - sem je možné zařadit opatření, jako jsou asanace sesuvných území (pouze jednoduché problémy, složité je potřeba řešit mimo proces KPÚ), asanaci strží a extrémních projevů plošné eroze, rekultivační opatření a opatření proti proudové erozi ve vodních tocích.

Opatření proti vodní erozi Použití jednotlivých způsobů ochrany rozhoduje jejich účinnost, požadované snížení dlouhodobé průměrné ztráty půdy a nutná ochrana objektů (vodních zdrojů, toků a nádrží, intravilánů měst a obcí atd.) při respektování zájmů vlastníků a uživatelů půdy, ochrany přírody, životního prostředí a tvorby krajiny.

Rozlišujeme opatření organizační obsahující např.: protierozní rozmisťování plodin, pásové střídání plodin, delimitaci kultur, tvar a velikost pozemků (Novotný a kol., 2014). Přehled protierozních opatření dle ČSN 75 4500 PEO zemědělské půdy: •

Organizační opatření o

Optimální tvar a velikost půdních bloků Základem organizačních protierozních opatření je situování půdních bloků delší stranou ve směru vrstevnic, což zároveň stimuluje k obdělávání po vrstevnici a současně zkracuje délku půdního bloku po spádnici. Zároveň je žádoucí, aby tato délka půdního bloku ve směru odtoku (odtokových linií) nepřekračovala maximální přípustnou délku (vypočtenou např. dle USLE), respektive aby i délka odtokové linie procházející přes více než jeden půdní blok (bez účinného přerušení odtoku mezi těmito bloky) nepřekračovala maximální přípustnou délku.

o

Vhodné umístění pěstovaných plodin, včetně ochranného zatravnění Návrh vhodného umístění pěstovaných plodin spočívá především v preferenci pěstování erozně nebezpečných plodin na neohrožených nebo jen mírně ohrožených půdních blocích. Silně erozně ohrožené plochy na PB, pásy podél břehů vodních toků a nádrží, dráhy soustředěného povrchového odtoku, profily průlehů, mělké půdy apod. by měly být naopak zatravněny a pravidelně sečeny. Šířka ochranného travního pásu podél vodního toku by měla být navrhována v násobku šířky pracovního stroje (sekačky, …) a pokud má tento travní pás plnit funkci ochrany kvality vody před erozí a zachycovat smytou zeminu, neměla by být jeho šířka menší než 6 m na každém břehu. Ochranné travní porosty zvyšují drsnost povrchu, přispívají k zachycení smyté zeminy a zpomalení rychlosti povrchového odtoku, rovněž mohou mít funkci sedimentačních a zasakovacích pásů umístěných přímo na půdních blocích nebo jejich dílech.

o

Pásové pěstování plodin U pásového střídání plodin se střídají různě široké pásy plodin erozně nebezpečných (kukuřice, brambory, slunečnice a další širokořádkové plodiny) a plodin s vyšším protierozním účinkem (obilniny, pícniny, případně i travní porost). Pásy by měly být vedeny ve směru vrstevnic s maximálním odklonem do 30°.

o

Mezi další opatření tohoto typu patří: zasakovací pásy, osetí souvratí a přerušovací pásy

•

Agrotechnická opatření Protierozní agrotechnická opatření zvyšují vsakovací schopnost půdy, snižují její erodovatelnost a chrání půdní povrch především v období největšího výskytu přívalových srážek (červen, červenec, srpen), kdy erozně nebezpečné plodiny (kukuřice, brambory, cukrová řepa, slunečnice, čirok apod.) svým vzrůstem nebo zapojením nedostatečně kryjí půdu (Novotný a kol., 2014). o

Sázení nebo setí po vrstevnici Orbou po vrstevnicích nebo s malým odklonem od vrstevnic otočnými pluhy, které překlápějí půdu proti svahu, je možné významným způsobem přispět k ochraně půdy před erozí. Překlápěním půdy proti svahu je navíc možno výrazně omezit tzv. „erozi orbou“, která je u nás zatím podceňována. K protierozní ochraně také přispívá provádění dalších agrotechnických operací tímto způsobem (setí/sázení, ostatní kultivace a sklizňové práce). Vrstevnicové obdělávání je podmíněno možnostmi použití mechanizačních prostředků pro jejich práci na svahu.

o

Hrázkování, důlkování Technologie hrázkování je použitelná při pěstování brambor a spočívá v založení ochranných hrázek v meziřadí hrůbků. Hrázkovačem se založí ve stejné vzdálenosti hrázky mezi hrůbky, čímž vznikne řada malých akumulačních příkopů, které brání vzniku soustředěného povrchového odtoku a podporují zadržení vody přímo na pozemku.

o

Plečkování, dlátování, podrývání Plečkování je meziřádková kultivace, která se provádí v průběhu vegetace u širokořádkových kultur (kukuřice, slunečnice, cukrovka, brambory). Plečky jsou jak pasivními pracovními orgány (radličky), tak i aktivními. Výhodou je jak odplevelovací efekt mechanickou cestou (snížení potřeby herbicidů), ale zároveň i efekt půdoochranný, kdy nakypřená vrstva půdy v meziřadí zabraňuje rychlému odtoku povrchové vody a tím omezení vodní eroze. Dlátování (hloubkové kypření) je využitelné zejména u cukrové řepy, kdy pasivními dláty prohlubujeme meziřadí rostlin a docilujeme zlepšeného efektu zasakování povrchové vody většího než u plečkování. Podrývání představuje technologii, která omezuje působení vodní eroze a zároveň může snížit stupeň zhutnění půd. Podrývání je v podstatě velmi

hluboké kypření (min. do hloubky 35 cm). Podrývání představuje technologii, která zlepšuje infiltrační vlastnosti půdy, snižuje stupeň zhutnění a tím následně snižuje náchylnost půdy k vodní erozi (Novotný a kol., 2014). •

Technická opatření Technická protierozní opatření (TPEO) se navrhují obvykle po vyčerpání možností řešení

ochrany

proti

negativním

účinkům

vodní

eroze

organizačními

a agrotechnickými opatřeními, většinou jako jejich doplnění. TPEO jsou nejčastěji navrhovaná k ochraně intravilánu, liniových staveb (infrastruktura) nebo sousedních pozemků před nežádoucím povrchovým odtokem a smytou zeminou. Efektivní přístup představuje kombinovat TPEO s prvky ekologické kostry krajiny (Podhrázská, 2005). o

Protierozní příkopy Protierozní příkop je liniový prvek, umístěný na pozemku v místě nutného přerušení svahu. Může být kombinován s dalšími liniovými prvky v krajině (mezí, cestou, pásovým obděláváním, biokoridorem, apod.). Příkop je na pozemku vrstevnicově orientován s mírným podélným sklonem. Nejčastěji mívá lichoběžníkový profil se šířkou ve dně 0,3–0,6 m, hloubkou mezi 0,6– 1,2 a sklonem svahů 1:1,5–1:2. Příkopy jsou dimenzovány na dobu opakování nejméně 5 let, pokud je cílem jen ochrana vlastního zemědělského pozemku. V případě, že cílem budování příkopu je ochrana intravilánu nebo jiné infrastruktury nebo vodního útvaru, je míra ochrany vyšší odpovídajícím způsobem dle konkrétních podmínek (zpravidla na srážku s opakováním 10–50, výjimečně i 100 let).

o

Průlehy Protierozní průleh je svou funkcí velmi blízký protieroznímu příkopu. Hlavní odlišnost spočívá v hloubce průlehu, který bývá mělčí a sklonu jeho svahů, které by neměly překročit 1:5 – zpravidla se navrhuje mírnější (např. 1:10) tak, aby objekt byl přejezdný, případně i obdělávatelný. Díky požadavku na sklon svahů je průleh aplikovatelný na mírnějších pozemcích o sklonu pod 10 %. Příčný profil průlehu je nejčastěji zatravněný a je posuzován jednak na kapacitu a jednak na stabilitu – nevymílací rychlosti. Z hlediska omezení hospodaření na pozemku oproti příkopu na jedné straně zabírá průleh více prostoru, na druhou stranu ale podstatně méně omezuje hospodaření tím, že je přejezdný.

o

Zatravněné údolnice se stabilizovanou dráhou soustředěného odtoku Zatravněné údolnice představují dráhy povrchového odtoku, kde dochází k soustřeďování odtékající vody. Údolnice mohou soustřeďovat a odvádět buď plošný povrchový odtok z přilehlých pozemků, nebo mohou být recipientem protierozních příkopů nebo průlehů. Stabilitu těchto drah je nezbytné posuzovat hydraulickými a hydrologickými metodami (kritická rychlost, tečné napětí, …). Profil údolnice je stabilizován jen trvalým drnem, který by pro vyšší stabilitu měl být pravidelně sečen a udržován. Ve výjimečných případech je možno v údolnici vybudovat trubní drenáž pro ochranu drnu před zamokřením.

o

Ochranné hrázky Ochranné hrázky jsou používány buď ve spojení se záchytným příkopem, nebo průlehem (umístěným vždy nad hrázkou) – pak se jedná v zásadě o protierozní mez, nebo samostatně. V takovém případě jde nejčastěji o ochranu určité lokality před povrchovým odtokem z výše ležících pozemků a hrázka je budována při dolním okraji pozemku.

o

Protierozní nádrže Protierozní

nádrže

jsou

nejvyšší

formou

ochrany

intravilánu

a infrastruktury před následky transportu smyté zeminy a povrchového odtoku z pozemků. Nádrže jsou navrhovány nejčastěji jako suché, bez trvalého nadržení vody. Nádrže se navrhují podle požadavků normy na malé vodní nádrže, případně suché nádrže. Je nezbytné jejich dimenzování na dostatečnou míru ochrany – zpravidla na odtok ze srážky s opakováním 20 až 50 let, v odůvodněných případech 100 let. Nádrže, u kterých se předpokládá masivní přísun smyté zeminy, je nezbytné doplnit vybavením, které umožní pravidelné čištění retenčního prostoru (zpevněný sjezd do prostoru zdrže, manipulační plocha). Od protierozních nádrží se všeobecně předpokládá dvojí efekt – jednak zachycení smyté zeminy a jednak transformace povodňové vlny, vytvořené povrchovým odtokem ze zemědělských pozemků. o

Terénní urovnávky Terénní urovnávky spočívají především v odstranění lokálních nerovností a terénních útvarů, které významným způsobem ovlivňují směrování a soustřeďování povrchového odtoku. Nejběžněji se tak v praxi jedná o odstraňování mělkých údolnic na pozemcích.

o

Terasy Terasy jsou nejvyšší formou ochrany zemědělského pozemku před vznikem eroze a hodí se pro velmi svažité a ohrožené pozemky, orientačně se sklonem nad 20 %. Z hlediska konstrukčního se dělí na terasy úzké (1– 2 řady ovocných stromů nebo vinné révy), široké (3 a více řad vinné révy nebo ovocných stromů, případně další běžné zemědělské plodiny) a terasové dílce (nepravidelné útvary kde délka nemusí být převažujícím rozměrem). Z hlediska stabilizace se dělí na terasy se svahem stabilizovaným technicky (opěrná zeď z kamene či betonu) nebo terasy zemní, bez technické stabilizace svahu. Svah je v tomto případě stabilizován jen vegetací. Terasy s technickou stabilizací zabírají méně místa, jsou ale finančně i technicky podstatně náročnější, terasy se zemním svahem mají větší nároky na plochu, jsou ale technicky i finančně jednodušší. Sklon svahu se v tomto případě pohybuje od 1:1 do 1:1,5 podle výšky svahu a půdních podmínek.

o

Protierozní meze U navrhovaných protierozních mezí je důraz kladen na spojení funkcí zachytit a odvést povrchový odtok s funkcí krajinotvornou. Protierozní mez je navrhována jako nízká hrázka, zpravidla spojená s mělkým příkopem či průlehem. Hrázka bývá osázena vhodnou vegetací, případně je možno na ní umístit kameny, nebo další prvky, vnášející do krajiny diverzitu. Hrázka má u meze zpravidla funkci stabilizační (stabilizuje trasu v převážně vrstevnicovém směru) a jasně vymezuje prostor pro výsadbu vegetace. Pokud má mít i funkci retenční – tedy počítá se, že voda dosáhne nad její patu – musí být hrázka meze koncipována k této funkci – musí být náležitě hutněna a její koruna musí být vodorovná, resp. musí sledovat sklon úklonu meze od vrstevnic a neměly by v ní být sníženiny, kde by mohlo dojít k soustředěnému přelití vody (Podhrázská, 2005).

Výchozím podkladem pro návrh opatření je posouzení současného stavu území (výpočet míry erozního ohrožení případně akumulace odtoku na základě odtokových CN křivek), které bylo provedeno v rámci podrobného průzkumu, včetně zjištěných praktických znalostí a zkušeností místních obyvatel a zemědělců, a jeho vyhodnocení. Opatření organizační a agrotechnická je možné v rámci návrhu KPÚ předepsat přímo k určitému pozemku nebo jeho části. Při preferování těchto opatření je nutno také

hledat oporu v standardech Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC). Nevyžadují další výpočty a posouzení technického řešení. U opatření technických je v rámci návrhu PSZ vždy nutné stanovit jejich návrhové parametry, případně zpracovat projekt technického řešení, který umožní stanovit požadovaný zábor půdy. Opatření proti větrné erozi Stejně jako u vodní eroze dělíme opatření proti větrné (eolické) erozi na organizační, agrotechnická a technická opatření. Organizační a agrotechnická jsou veskrze podobná stejným typům opatření u eroze vodní. Technická opatření se liší též svými možnostmi. K nejúčinnějším technickým opatřením proti větrné erozi patří trvalé větrné bariéry. Mohou to být umělé větrné zábrany nebo úzké pruhy trvalé dřevinné vegetace – ochranné lesní pásy. Jako umělé dočasné zábrany se používají přenosné ploty z prken, hliníkových fólií, síťové a žaluziové zábrany. Trvalé lesní porosty, tzv. ochranné lesní pásy (OLP) – větrolamy, patří k nejúčinnějším opatřením proti větrné erozi. Podstatou jejich účinku je snížení rychlosti větru v určité vzdálenosti před a za větrolamem a snížení turbulentní výměny vzdušných mas v přízemních vrstvách. V dnešní době se stále více dostává do popředí i ekologický význam větrolamů. Jsou náhradou za zlikvidovanou roztroušenou zeleň při vytváření velkých půdních celků, ovlivňují mikroklima lokality, mají význam estetický a krajinotvorný (Novotný a kol., 2014). Větrolamy se dělí na 3 základní typy: •

prodouvavý - větrolam složený z jedné či dvou řad stromů, bez keřového patra. Jeho protierozní efekt je nízký, navíc v kmenovém prostoru aleje může docházet k tryskovému efektu.

•

neprodouvavý - porost je složen z více řad, dobře zapojený, keřové patro je vytvořeno, na návětrné i závětrné straně dochází k vytvoření uzavřené stěny. U neprodouvavého typu větrolamu sice klesá rychlost větru podstatně více, než u typu poloprodouvavého, ale na kratší vzdálenost

•

poloprodouvavý - tvořen z jedné nebo dvou řad stromů a keřového patra. Tento typ je nejvhodnější, protože zde dochází jak k obtékání vzdušných mas přes větrolam, tak také k jejich prostupování porostem. Na závětrné straně dochází ke splývání proudnic, jež obtékají větrolam přes vrchol s těmi, které jím procházejí. Výslednice obou proudů pak směřuje k povrchu půdy ve větší vzdálenosti, než u větrolamu neprodouvavého.

Další opatření k ochraně ZPF K těmto opatřením patří např. sanace sesuvných území, asanace strží, rekultivace půdy, opatření proti proudové erozi ve vodních tocích apod.

Sanace svážných území je natolik složitá problematika, že většinou není řešena v rámci návrhu PSZ. V opačném je třeba nechat vypracovat návrh řešení odborníka příslušného oboru a řešení dle časových možností uskutečnit až po zpracování KoPÚ. Pouze drobné sesuvy je možné řešit v rámci PSZ. Asanace strží představuje opět složitý problém, jehož vyřešení je třeba věnovat náležitou pozornost. Doporučuje se zpracovat dokumentace technického řešení, která přesně vymezí zábor navrhovaných opatření. Rekultivace půdy nebývá většinou součástí navrhovaných opatření PSZ. Pokud ano, tak vyžaduje opět odborné řešení a zpracování samostatné dokumentace technického řešení (Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012). K opatření proti proudové erozi patří objekty hrazení bystřin. Jsou to zejména přehrážky, stupně, skluzy a soustřeďovací stavby. Pokud jsou součástí PSZ a je pro stanovení jejich záboru nutná dokumentace technického řešení, musíme ji vypracovat. 2.4.3 Vodohospodářská opatření Navrhovaná opatření je možné rozdělit do následujících skupin: •

opatření ke zlepšení vodních poměrů,

•

opatření k odvádění povrchových vod z území (pokud není možné je v řešeném území zadržet nebo vsáknout),

•

opatření k ochraně před povodněmi,

•

opatření k ochraně povrchových a podzemních vod,

•

opatření k ochraně vodních zdrojů,

•

opatření u stávajících vodních děl na vodních tocích,

•

opaření u staveb sloužících k závlaze a odvodnění pozemků (MZe ČR, 2011).

2.4.4 Opatření k ochraně a tvorbě ŽP Tato oblast se sestává z opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí, zejména plánu ÚSES. Zásady musí směřovat k posilování a udržování ekologické stability krajiny ve vazbách s územím mimo ObPÚ k plánu ÚSES. ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých, ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. Vymezuje soustavu vnitřně ekologicky stabilnějších segmentů krajiny, rozmístěných účelně na základě funkčních a prostorových kritérií. Z hlediska časové realizace ÚSES zahrnuje návrh prvků již existujících, tj. nesporných, dále prostorově existujících s nutností rekonstrukce (změna druhové skladby) a nově navržených, dnes neexistujících. Tento systém (ÚSES) je

reprezentován sítí biocenter a biokoridorů, které jsou doplněny interakčními prvky (Maděra a kol., 2005). Biocentra Biocentrum - centrum biotické diverzity (BC) je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem ekologických podmínek a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biocentra jsou členěna podle: funkčnosti (funkční, částečně funkční, nefunkční), vzniku a vývoje ekosystémů (přírodní, antropicky podmíněná), reprezentativnosti (reprezentativní, unikátní), rozmanitosti ekotopů (homogenní, heterogenní), rozmanitosti současných biocenóz (jednoduchá, kombinovaná), typu formace (lesní, křovinná, travinná, mokřadní, vodní, skalní, ostatní), geoekologických vazeb (konektivní, izolovaná), biogeografické polohy (centrální, kontaktní) (AOPK ČR, 2006). Biokoridory Biokoridor - biotický koridor (BK) je skladebná část ÚSES liniového charakteru, která neumožňuje rozhodující části organismů trvalou existenci, avšak umožňuje a podporuje jejich migraci, šíření a vzájemné kontakty, čímž vytváří z oddělených biocenter síť. Funkčnost biokoridorů podmiňují jejich prostorové parametry (dány maximální délkou a minimální šířkou), stav trvalých ekologických podmínek a struktura i druhové složení biocenóz. Význam biokoridorů v kulturní krajině není omezen pouze na umožnění migrace organismů. Další, z krajině ekologických funkcí, je rozdělovat a příznivě ovlivňovat rozlehlé plochy ekologicky nestabilních antropogenně změněných ekosystémů (rozlehlých bloků orné půdy a lesních monokultur). Funkce a význam biokoridorů se odvíjí od biocenter, která spojují. Biokoridory členíme podle funkčnosti (funkční, částečně funkční, nefunkční), vzniku a vývoje ekosystémů (přírodní, antropogenně podmíněné), rozmanitosti biocenóz (jednoduché, kombinované), typu formace (vodní a mokřadní, lesní, travinné, křovinné, ekotonové), konektivity (souvislé, přerušované) a podobnosti spojovaných biocenter (modální, kontrastní) (AOPK ČR, 2006). Interakční prvky Interakční

prvky

jsou

nedílnou

součástí

opatření

protierozních,

vodohospodářských, krajinotvorných a opatření ke zpřístupnění pozemků navrhovaných v řešeném území. Jejich velkou předností je jejich polyfunkčnost. Funkci interakčního prvku mohou plnit liniové i plošné prvky přirozených či přírodě blízkých společenstev – travnaté meze, lada, remízky i křovinné porosty, ale také kulturní doprovody komunikací (ovocné aleje), extenzivní sady apod. Jako interakční prvky je označena většina prvků stávající krajinné zeleně a nové prvky byly navrženy v těch místech, kde je žádoucí zvýšení

ekologické stability jinak intenzivně zemědělsky využívané krajiny. Tyto prvky rozhodující měrou přispívají ke zvýšení estetické hodnoty krajiny, ke změně jejího měřítka, ke zlepšení průchodnosti krajiny a odstranění některých negativních projevů v krajině (např. eroze) (AOPK ČR, 2006). 2.4.5 Řešení nesouladu plánu společných zařízení s územním plánem Při návrhu společných zařízení se může stát, že navržená opatření nebudou odpovídat stávající územně plánovací dokumentaci (ÚPD). Řešení má několik možností, podle aktuálního stavu ÚPD v katastru. Pokud má katastrální území aktuálně zpracovanou ÚPD a PSZ jí přímo nevyhovuje, je dobré obrátit se na příslušné orgány územního plánování, které při nejbližší aktualizaci zapracují změny vyplývající z navržených opatření do ÚPD. Pokud se ÚPD aktuálně zpracovává, je vhodné požádat, aby koncepce krajiny v ÚPD umožňovala návrh a realizaci PSZ dle vymezení a po konzultaci s dotčenými vlastníky. Tyto kroky jsou důležité pro následné zapsání pozemkových úprav, které nesmí být v rozporu s územním plánem obce a změna územního plánu je schválena společně s PSZ. V opačném případě se může schvalování PSZ protáhnout o délku schvalovacího procesu změny ÚPD. Tato komplikace je velmi nebezpečná, protože může vést ke změně stanovisek místních obyvatel, zastupitelů a vedení města (Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012). 2.4.6 Hodnocení provedených společných zařízení Novinkou při projektování PSZ je aktuálně vypracovaná certifikovaná metodika Multikriteriální hodnocení protierozních a vodohospodářských zařízení v pozemkových úpravách. Tato metodika jednoduchým způsobem umožňuje zhodnotit efektivitu návrhu PSZ v daném území. Více o této metodě je popsáno v kapitole č. 4 Metodika práce.

3 ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ POMĚRY 3.1 Základní údaje o lokalitě Zkoumaná lokalita se nachází ve Zlínském kraji. Konkrétně jde o k.ú. Bojkovice, Krhov, Bzová u Uherského Brodu a k.ú. Přečkovice. Všechna tato katastrální území patří pod

správu

Města

Bojkovice.

Plocha

zkoumaného

území

je

41,9

km2

(dle cuzk.cz [online]. 2014). Průměrná nadmořská výška je 390 m n. m. s nejnižším bodem v místě odtoku v Olšavy z k. ú. Bojkovice (255 m n. m.) a nejvyšším bodem na vrcholu Lokov (739 m n. m.). Průměrná sklonitost činí 14,3°. Celé území spadá do CHKO Bílé Karpaty.

3.2 Správní členění Území se nachází ve Zlínském kraji, okresu Uherské Hradiště. Plocha

zkoumaného

povodí

zasahuje

k.ú.

Bojkovice

(606979),

Krhov

u Bojkovic (674401), Bzová u Uherského Brodu (617326) a Přečkovice (734195). (dle cuzk.cz [online]. 2014).

3.3 Přírodní poměry 3.3.1 Geologie Zkoumané území se nachází ve Zlínském bioregionu, pro který je typické převládání flyšových hornin račanské jednotky magurského flyše tvořené jílovci a pískovci bez vápnitého tmele (Culek, 1996). Dle Budayovy Mapy předčtvrtohorních útvarů (1963) se zde vyskytují zlínské vrstvy a zlínské svrchní vrstvy, tj. flyšové střídání jílovců zčásti vápnitých a pískovců převážně glaukonitických náležející ke střednímu až svrchnímu eocénu. 3.3.2 Geomorfologie •

Systém - Alpsko-himalájský

•

Provincie – Západní Karpaty

•

Subprovincie – Vnější Západní Karpaty

•

Oblast – Slovensko – moravské Karpaty

•

Celek – Vizovická vrchovina

•

Podcelek – Luhačovická vrchovina, Lopenická hornatina, Hlucká pahorkatina

•

Okrsek – Haluzická vrchovina, Komněnská hornatina, Starohrozenkovská hornatina, Prakšická pahorkatina, Olšavsko-vlárská brázda

(Geoportal.gov.cz [online]. 2012) 3.3.3 Klima Dle Quitta se ve výše položených částech povodí katastru Bzová a Krhov vyskytuje klimatická oblast MT 2 a MT 5. Pro hydrologické poměry z této charakteristiky plyne 120 až 130 dnů s denními srážkami nad 1 mm, srážkový úhrn ve vegetačním období 450 až 500 mm a v zimním období 250 – 300 mm. Počet dnů se sněhovou pokrývkou je 60 až 100. Zbytek plochy daného povodí se vyskytuje v mírně teplé oblasti MT 9 a 10. To znamená 40 – 50 dnů s denními srážkami nad 1 mm, srážkový úhrn ve vegetačním období 400 – 450 mm, v zimním období 200 – 250 mm. Počet dnů se sněhovou pokrývkou 60 – 80 (Quitt, 1971). 3.3.4 Pedologie Nachází se zde hnědé půdy, kyselé. Modální kambizemě (eubazické a mezobazické převážně ze zvětralin pevných a zpevněných hornin. Na většině území dle TKSP: kambizemě luvické – vyluhované. V údolích řek převažuje fluvizem modální, svahoviny v okolí Krhova obsahují pararendziny kambické (Tomášek, 2007). 3.3.5 Hydrologie •

Hydrogeologický rajón 3222 – flyš v povodí Moravy

•

Rajón základní hydrologické vrstvy – karpatský paleogén a křída

•

Rajón mělkých podzemních vod – II G 3 (podzemní voda se sezónním doplňováním zásob, max. květen až červen, min. prosinec až únor, vydatnost 0,51-1 l/s.km-2 specifického odtoku) (Olmer a kol., 2006). Z daných charakteristik vyplývá, že jde o pramenné území na flyši, které je

charakteristické poměrně nízkou vydatností pramenů a malou schopností retence vody v povodí. Území spadá do úmoří Černého moře, povodí Moravy. Olšava je přítok 3. řádu, další přítoky v povodí jsou přítoky 4., 5. a 6. řádu.

3.3.6 Vegetační poměry •

Biochora – 3BC (3.VS – dubo-bukový, rozřezané plošiny, slínité flyše)

•

Bioregion – 3.7 Zlínský

•

Přírodní lesní oblast – Bílé Karpaty a Vizovické vrchy

•

Lesní vegetační stupeň – 2. a 3. LVS

(Geoportal.gov.cz [online]. 2011) 3.3.7 Biota Dané území patří do fytogeografické oblasti Zlínského mezofytika, obvodu Karpatského mezofitika, okresu Bílé Karpaty – lesní. Potenciální vegetační skladba přechází mezi karpatskými dubo-habřinami a typickými bučinami. Ostrůvkově se vyskytují acidofilní doubravy. Přirozené bezlesí chybí. Skladba květeny je vcelku jednotvárná, tvořena běžnými druhy moravských Karpat. V lesích je hojná Carex pilosa a C. pendula, ojediněle Stellaria holostea a Hepatica nobilis. Bioregion je charakterizován ochuzenou faunou podhůří Karpat ve zkulturněné krajině. Vodní toky patří do pásma pstruhového. (Culek, 1996) 3.3.8 Potenciální stav geobiocenóz

Fagi-querceta tiliae lipové bukové doubravy FQtil - 2 BD 3 Charakteristické rysy ekotopu: Plošiny a svahy v pahorkatinách a nižších částech vrchovin, zpravidla v rozmezí nadmořských výšek 250 až 400 m. Podloží tvoří minerálně bohaté horniny - slínovce a pískovce. Nejčastějšími půdními typy jsou eutrofní kambizemě a pararendziny. Jedná se o půdy minerálně dobře zásobené především vápníkem, středně hluboké až hluboké, s mírně kyselou reakcí, převážně hlinité a písčitohlinité. Převládající humusovou formou je mulový moder. V území jde především o roviny a mírné svahy především na jižních expozicích.

Přírodní stav biocenóz: Dřevinné patro je druhově bohaté. K dominantním stromům patří duby, především dub zimní (Quercu petraea agg.), může se vyskytovat i dub letní (Quercus robur) a vzácněji i dub pýřitý (Quercus pubescens). Dále se vyskytují lípy (Tilia cordata i T. platyphyllos), habr obecný (Carpinus betulus), javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis). Pravidelnou příměs tvoří i buk lesní (Fagus sylvatica). V keřovém patře se obvykle vyskytuje alespoň některý druh s kalcifilní tendencí - dřín obecný (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana), na Moravě i klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Hojný bývá ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), přidružují se brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), svída krvavá (Swida sanguinea), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), hloh jednoblizný (Crataegus monogyna), líska obecná (Corylus avellana), trnka obecná (Prunus spinosa), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) aj. (Buček et. Lacina, 1999) Význam a ohrožení : Ekologické

podmínky

umožňují

nadprůměrnou

zemědělskou

produkci,

produktivnost lesních porostů je jen průměrná. Přírodě blízké lesní a travinnobylinné biocenózy mají velmi vysoký význam pro ochranu genofondu především termofilních druhů. (Buček et. Lacina, 1999) Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Hlavní dřevinou lesních biocenter je dub. Největším problémem při zakládání dubových porostů v biocentrech je správný výběr druhového spektra dubů, neboť v této skupině lze předpokládat přirozený výskyt prakticky všech našich druhů. Vždy by měly být přimíšeny lípy a habr. Široké druhové spektrum přirozeně se vyskytujících dřevin umožňuje regionálně diferencovaný výběr druhů pro nově zakládaná biocentra i biokoridory. Na okrajích biokoridorů je vhodné využít charakteristických keřů lesních okrajů, např. višeň křovitou, kalinu tušalaj, dřín obecný, ptačí zob obecný. (Buček et. Lacina, 1999)

Fagi-querceta aceris Javorové bukové doubravy FQac - 2 BC 3 Charakteristické rysy ekotopu: Tranzitně-akumulační

reliéf

vydutých

částí

svahů,

jejich

bází

a

žlebů

v pahorkatinách a nižších vrchovinách, zpravidla v nadmořských výškách 200 až 400 m, v mírně teplých klimatických oblastech MT 9, 10 a 11.

Geologické podloží tvoří velmi rozmanité horniny, které obvykle bývají překryty různě mocnými vrstvami svahovin, případně sprašových hlín. Půdním typem jsou silně humózní mezotrofní až eutrofní kambizemě, na sprašových hlínách hnědozemě. Jedná se o půdy hluboké, minerálně dobře zásobené, obohacované živinami splachy z horních částí svahů, někdy ve spodinách slabě oglejené. Převládající humusovou formou je mulový moder. Přírodní stav biocenóz: Stromové patro je druhově pestré, obvykle dominuje dub zimní (Quercus petraea agg.), v různém vzájemném poměru se dále vyskytují dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr (Carpinus betulus), buk (Fagus sylvatica), javory (Acer campestre, A. platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilm habrolistý (Ulmus minor). Keřové patro nebývá souvislé, ale je rovněž druhově bohaté. Vyskytují se zde zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), líska obecná (Corylus avellana), hlohy (Crataegus sp.), brsleny (Euonymus europaea, na Moravě též E. verrucosa), svída krvavá (Swida sanguinea), bez černý (Sambucus nigra) aj. (Buček et. Lacina, 1999) Význam a ohrožení : Podmínky pro zemědělskou i lesní produkci jsou průměrné. Alespoň některé z původních druhů dřevinného patra i podrostu obvykle přežívají i v silně změněných lesních porostech s převahou jehličnanů. Nejvážnější ohrožení druhového bohatství dřevinného patra i podrostu představuje holosečné hospodaření s následnou výsadbou jehličnanů. Vážné ohrožení představuje i invazní neofyt netýkavka malokvětá, která se i v porostech s přírodě blízkou dřevinnou skladbou stává dominantou a vytlačuje původní druhy podrostu. (Buček et. Lacina, 1999) Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Přírodě blízké segmenty této skupiny by měly být přednostně začleňovány do kostry ekologické stability. Části biocenter, náležející do javorových bukových doubrav by měly mít pestrou dřevinnou skladbu. Kromě dubů, buku a habru by zde vždy měla být příměs alespoň některých náročných listnáčů přirozené dřevinné skladby. (Buček et. Lacina, 1999)

Querci-fageta typica Typické dubové bučiny QFt - 3 B 3 Charakteristické rysy ekotopu: Plošiny a mírné až střední svahy pahorkatin a vrchovin, s těžištěm výskytu v nadm. výškách 300-500 m. Vyskytují se na mírně kyselých až neutrálních horninách často s překryvy svahovin a polygenetických hlín, místy i sprašových hlín. V rámci mírně teplých klimatických oblastí MT 9, MT 10 a MT 11 se jedná o polohy bez významných mezoklimatických odchylek. Převládajícím půdním typem jsou kambizemě. Jedná se o půdy písčitohlinité až hlinité, minerálně středně zásobené, mírně kyselé. Převažující humusovou formou je typický moder. Jsou to půdy středně hluboké až hluboké, mírně až středně skeletovité, s vyrovnaným vlhkostním režimem, pouze v letním období někdy ve svrchní části mírně prosýchavé. (Buček et. Lacina, 1999) Přírodní stav biocenóz: V synusii dřevin převažuje dobře vzrůstný buk (Fagus sylvatica). Vždy se vyskytuje nejméně jako ojedinělá příměs v hlavní úrovni dub zimní (Quercus petraea). Zastoupení dalších dřevin je nízké. V podúrovni je někdy hojnější habr (Carpinus betulus), do hlavní úrovně mohou jednotlivě zasahovat lípy (Tilia cordata, T. platyphyllos) a javory (Acer platanoides, A. pseudoplatanus). Keřové patro nebývá vyvinuto, ve stádiu zralosti se častěji uplatňuje pouze zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). (Buček et. Lacina, 1999) Význam a ohrožení : Zemědělské kultury i lesní porosty jsou zde dobře produktivní. Právě v této skupině mají těžiště výskytu typické druhy organismů středoevropských listnatých lesů. Přírodě blízké segmenty mají proto velký význam pro ochranu jejich genofondu. Nejvýznamnější ohrožení genofondu představuje přeměna listnatých lesů na jehličnaté monokultury. V jejich druhé a třetí generaci mizí typické druhy rostlin i z podrostu. Přirozené zmlazení listnatých dřevin bývá často likvidováno zvěří, takže dochází k narušení přirozeného vývoje lesních biocenóz nejen v hospodářských lesích, ale i v chráněných územích. (Buček et. Lacina, 1999) Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: V biocentrech ve stádiu zralosti jsou vhodné různé porostní směsi buku a dubu zimního s jednotlivou příměsí dalších dřevin přirozené skladby. V nově zakládaných

biokoridorech a interakčních prvcích lze připustit podstatně vyšší podíl dubu zimního (zvláště na zemědělské půdě), habru, javorů a lip. V okrajových keřových lemech se uplatní především líska, trnka, hlohy a růže šípková. (Buček et. Lacina, 1999)

Querci-fageta aceris Javorové dubové bučiny QFac - 3 BC 3 Charakteristické rysy ekotopu: V reliéfu členitých pahorkatin a nižších vrchovin v nadm. výškách 300-500 (600) m je tato skupina vázána na půdy obohacené humusem, vyskytující se především ve vydutých částech svahů, na jejich bázích a na zahliněných sutích. Převládají živnější horniny krystalinika a karpatského flyše s překryvy svahovin. Půdy jsou středně hluboké až hluboké, minerálně dobře zásobené, štěrkovité až kamenité, dobře provzdušněné, s vyrovnaným vlhkostním režimem. Z půdních typů převládají eutrofní kambizemě typické a kambizemě rankrové, humusovou formou je moder až mulový moder. Klimaticky se jedná o mírně teplé oblasti, zejména MT 9, MT 10 a MT 11. (Buček et. Lacina, 1999) Přírodní stav biocenóz: Dřevinné patro je druhově pestré. K hlavním dřevinám buku (Fagus sylvatica) a dubu zimnímu (Quercus petraea) se pravidelně přidružují habr (Carpinus betulus), javory (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), lípy (Tilia cordata, T. platyphyllos), místy i jilmy ( Ulmus minor, U. glabra), nepravidelně i jedle (Abies alba), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a třešeň ptačí (Cerasus avium). Z keřů se roztroušeně vyskytují srstka angrešt (Grossularia uva-crispa), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), bez černý (Sambucus nigra) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). (Buček et. Lacina, 1999) Význam a ohrožení: Nejvýznamnější ohrožení genofondu představuje přeměna listnatých lesů na jehličnaté monokultury (především smrkové). V jejich druhé a třetí generaci mizí typické druhy rostlin i z podrostu. Přirozené zmlazení listnatých dřevin bývá často likvidováno zvěří,

takže

dochází

k

narušení

přirozeného

vývoje

lesních

biocenóz

v hospodářských lesích, ale i v chráněných územích. (Buček et. Lacina, 1999)

nejen

Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Zbytky smíšených listnatých porostů patří do kostry ekologické stability. Na území lesních biocenter je třeba vhodnými opatřeními podpořit vznik druhově bohatého dřevinného patra s využitím přirozené obnovy. Při výchovných zásazích v mladých porostech je třeba zachovat a podpořit zastoupení všech listnatých dřevin přirozené skladby. Druhově bohatší dřevinnou skladbu je třeba podpořit i v trasách lesních biokoridorů, především je nutno zajistit zastoupení javorů a lip. V biokoridorech a interakčních prvcích na zemědělské půdě je vhodné využít i teplomilnějších stromů a keřů např. babyky a řešetláku počistivého. (Buček et. Lacina, 1999)

Fraxini-alneta inferiora Jasanové olšiny nižšího stupně FrAl inf – 2-3 BC – C (4)5a Charakteristické rysy ekotopu: Užší údolní nivy středních toků řek, potoční nivy a prameniště v pahorkatinách a vrchovinách obvykle do nadmořských výšek 300 až 350 m, v teplých a mírně teplých klimatických oblastech (T 2, MT 10, MT 11). Mezoklimaticky se jedná o chladnější polohy s častým výskytem mlh a pozdních i raných mrazů. Obvykle se jedná o inverzní polohy. Podloží obvykle tvoří pleistocenní a holocenní štěrkopísky, které bývají překryty různě mocnou vrstvou písčitohlinitých až hlinitých nivních sedimentů. Z půdních typů převládá fluvizem typická a fluvizem glejová. V přirozených podmínkách dochází v jarním období ke krátkodobému zaplavování, v průběhu roku hladina podzemní vody kolísá (obvykle mezi 0,5 až 1,5 m), zpravidla bývá kolem 1 m hluboko. Převládajícím půdním typem pramenišť je humózní glej, zamokřovaný okysličenou vodou. Půdy jsou minerálně velmi dobře zásobené, propustné a po poklesu vody dobře provzdušněné. Vyznačují se příznivou humifikací, převládající formou je mul. Přírodní stav biocenóz: Stromové patro tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), přimíseny jsou vrby (Salix fragilis, S. alba a jejich kříženci), vzácněji i topoly (Populus nigra, P. tremula). V podúrovni často roste střemcha hroznovitá (Padus avium). Především v inverzních polohách s trvaleji vyšší vzdušnou vlhkostí se může přirozeně ojediněle vyskytovat i tzv. nížinný smrk (Picea abies). V keřovém patře zde rosou vrby (Salix caprea, na březích S. purpurea, S. triandra, S. viminalis), hojně se vyskytuje bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaea), dále krušina olšová (Frangula

alnus) a kalina obecná (Viburnum opulus). Typický je hojný výskyt liány chmele otáčivého (Humulus lupus). V obvykle druhově bohaté synusii podrostu se mísí druhy mokřadní (Buček et. Lacina, 1999) Význam a ohrožení : Luční i lesní společenstva se vyznačují mírně nadprůměrnou produkcí, rozhodující je ovšem význam vodohospodářský. Břehové porosty přispívají ke stabilizaci koryta, společně s nivními loukami zabraňují nadměrné eutrofizaci vody, zásadní je i retenční působení potočních niv v době velkých povodní. Přírodě blízké segmenty dřevinných i lučních společenstev jsou výjimečně významnými refugii vodní, mokřadní a vlhkomilné bioty a umožňují výskyt sestupujících submontanních druhů v nižších polohách. Význam jasanových olšin je výrazně ohrožen technickými úpravami koryt toků jejich napřímením a zahloubením a následně sníženou hladinou podzemní vody. Živočišnou složku nepříznivě ovlivňuje znečištění toků. Druhová diverzita břehových společenstev je někdy výrazně narušována nevhodnými zásahy v břehových porostech (výsadba topolových kultivarů, vytváření nesmíšených jasanových břehových porostů, jednorázové smýcení, likvidace keřového patra). Diverzita je ochuzována v důsledku šíření ruderálních druhů, velmi často i invazních neofytů.. (Buček et. Lacina, 1999) Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Všechny přirozené segmenty prameništích společenstev je třeba zařadit do kostry ekologické stability a ponechat bez zásahu přirozenému vývoji. Potoční jasanové olšiny tvoří přirozenou soustavu biokoridorů vodní, mokřadní a mezofilní bioty. Hlavními kosterními dřevinami biocenter i biokoridorů jsou olše lepkavá a jasan ztepilý, v biokoridorech je vhodná vyšší účast stromových i keřových vrb (vrba bílá, v. křehká, v. trojmužná, v. košíkářská, v. nachová), vhodná je příměs střemchy hroznovité a alespoň některých keřů z přirozené dřevinné skladby. V biocentrech i biokoridorech je přípustné výmladkové hospodaření. Nikdy by nemělo docházet k úplnému smýcení porostů, nejvhodnější je jednotlivý výběr s ponecháním určitého počtu doupných stromů. Funkci biokoridorů a biocenter plní i nivní louky s převahou přirozeně rostoucích druhů, vyžadující pravidelné kosení. (Buček et. Lacina, 1999)

3.4 Historie území 3.4.1 Historie osídlení Ve starší a střední době bronzové se osídlení území Bílých Karpat vyskytovalo především v údolí řek. Za dob římského impéria sloužilo údolí Olšavy jako důležitá obchodní západo-východní trasa. Později se jí říkalo zlatá stezka. Z dob Velké Moravy jsou dochovány z okolí Bojkovska nálezy mohylových pohřebišť, které daly vzniknout některým místním názvům. Ve středověku představoval tento kraj nárazníkové pásmo východních nájezdníků a do 15. století bylo toto místo přechodně osidlováno a opouštěno z bezpečnostních důvodů. Situace se uklidnila v podstatě až v 2. pol. 18. století, kdy naplno propukla valašská a kopaničářská kolonizace, která dala zdejší krajině dnešní charakter mozaiky luk, pastvin a lesů. Na kolonizaci navázal i další rozvoj hospodaření na území, především zahájení hospodaření v lesích, budování skláren a rozmach zemědělské výroby. Přes tyto všechny aspekty si zdejší krajina udržela typický ráz a rozmanitost. Největší zásah do krajiny, lidové architektury i způsobu života lidí přinesla až 2. pol. 20. století a socializace všech aspektů života. Byly rozorány meze a sceleny ve velké orné plochy, převážně bukové lesy začaly být intenzivně káceny a nahrazovány smrkovými monokulturami, byly narovnávány a regulovány i přirozená koryta řek mimo intravilán. Toto vedlo nejen k poškození přirozených funkcí krajiny, ale i rozvratu tradiční kultury lidí moravsko-slovenského pomezí. Od roku 1989 se v krajině neprovádí žádné další radikální úpravy, ale ani nejsou aktivně napravovány chyby předchozího hospodaření (dle SCHKO Bílé Karpaty, 1998).

3.5 Stav a vývoj krajiny Jedná se o kulturní krajinu ve střední části Bílých Karpat charakteristickou mozaikou lesů a luk. Předpokladem vytvoření dnešní struktury krajiny byla valašská kolonizace s převahou pasteveckého hospodaření. Nejsilnější vliv na aktuální stav krajiny měla ale kolektivizace a intenzifikace průmyslu, zemědělství a lesnictví od začátku 20. století. Zemědělství bylo přeměněno z rodinné malovýroby na velká zemědělská družstva a většina pastvin přeměněna na velké celistvé plochy orné půdy. Tyto jsou po roce 1989 přeměňovány postupně zpět na louky, bohužel s využitím především produkčních osev a tím přetvoření původní skladby bohatých květnatých luk na produkční louky, dříve často hnojené. Přirozené remízy nejsou zpět obnovovány. Na části území jsou zachována liniová

společenstva dřevin, sloužících dříve jako větrolamy, vysazovaná převážně po spádnici. V některých částech je ale zachována původní struktura střídání luk a remízků. V lesním hospodářství převládají plochy smrkových monokultur, těží se holosečně. Část lesů si zachovává přírodě blízký stav, ač jde o lesy hospodářské, především v katastru obce Pitín a Šanov. Zastavené plochy a intravilány neprocházejí zásadní změnou. Charakter měst a obcí je tzv. „silnicový“, kdy domy a uspořádání ulic kopírují hlavní osu města, silnici. Všemi obcemi protéká vodní tok (dle SCHKO Bílé Karpaty, 1998).

3.6 Stav říční sítě a vodní plochy Jedná se o pramenitou oblast s četným výskytem horských i lučních pramenišť. Osu území tvoří řeka Olšava s hlavními přítoky z přilehlých údolí. Z levé strany se do Olšavy vlévá Koménka, z pravé strany Kolelač s údolní nádrží. Hlavní vodní toky byly mapovány již v mé bakalářské práci a výsledky zde opětovně uvádím. 3.6.1 Vodní nádrže Z hlediska ochrany proti povodním má význam pouze VN Kolelač. VN Kolelač Vodní nádrž Kolelač byla zbudována v roce 1966 na soutoku potoků Vasilska a Kolelače. Koruna hráze leží v nadmořské výšce 323 m n. m. Důvod výstavby přehrady byl především zajištění zdroje pitné vody pro město Bojkovice, dále pak regulace minimálních průtoků a tlumení menších a středních povodňových stavů do Q20. Bezpečnostní přeliv může při maximální hladině převést celkový průtok cca 59 m³/s, přičemž Q100 na Kolelačském potoce je cca 36 m³/s (Pmo.cz [online]. 2012). 3.6.2 Další vodní plochy Jedná se o drobných rybníčků do velikosti 0,3 ha s místními názvy Krhák, Žabák a Kačák. Všechny jsou vybaveny výpustnými objekty. Slouží především jako rybochovná zařízení a rybářské revíry. 3.6.3 Vodní toky Olšava Pramen Olšavy leží v lesích za obcí Pitín téměř u hranic se Slovenskou republikou. Pramen není v terénu příliš patrný, voda vyvěrá z více míst, a koryto vytváří až soutokem více pramenů. Od pramene k obci Pitín je koryto přirozené, málo upravované s občasnými prahy a stupni, zřejmě ponechanými renaturaci. V tomto úseku se k Olšavě přidávají dva

významné přítoky Suchý a Vlčí potok. V intravilánu obce Pitín koryto regulované tvrdou kamenitou úpravou, převážně obdélníkového profilu. Mezi Pitínem a Bojkovicemi tok jen částečně upravován stupni a prahy s břehovými porosty převážně jasanu. V tomto úseku je patrný též bývalý mlýnský náhon, který kopíruje směr toku až pod most u podniku Zeveta. V Bojkovicích se do Olšavy nejprve vlévá pravostranný přítok Kolelač a poté je koryto regulováno tvrdým kamenitým zpevněním střídající se s hliněným břehovým zpevněním. Spád je stabilizován v intravilánu Bojkovic několika stupni do 1,8 m. Od soutoku s Koménkou regulace ustupuje a pozvolna mění charakter až k přírodnímu stavu po renaturaci mezi obcemi Bojkovice a Záhorovice, kde je závěrný profil zkoumaného povodí (Staš, 2012). Kolelač Potok Kolelač pramení v oblasti Ploštiny, asi 450 m n. m. Od pramene až k obci Hostětín zcela bez úprav, přirozené a čisté koryto. V Hostětíně nad obcí se vyskytuje na toku hasičská nádrž a v obci je provedena tvrdá kamenná úprava. Pod obcí dostává tok opět přírodní charakter s polopřirozenými břehovými porosty. Těsně před vodní nádrží Kolelač je umístěn měrný průtočný profil. Pod hrází nádrže je tok opět v přirozeném stavu s vyvinutým meandrováním a přirozeným břehovým porostem až po soutok s Olšavou (Staš, 2012). Koménka Koménka pramení nad obcí Komňa v přibližně 500 m n. m. Celé její prameniště je vedeno jako vodárenské pásmo a kvalita zdejší pitné vody dosahuje jakosti kojenecké vody. V intravilánu Komně provedena tvrdá kamenná regulace. Mezi Komňou a Bojkovicemi tok narovnán a přehrazen několika stupni (2,5 m). Původní koryto patrné v terénu slepými rameny. Celé řečiště má charakter luhu. Podél toku jsou tři vodní nádrže určené k rybolovu. Po soutoku s Bzovským potokem u stolárny v Bojkovicích opět tvrdá kamenná regulace až po soutok s Olšavou. Ostatní toky v povodí mají přírodní charakter s občasným kamenitým nebo hliněným zpevněním v intravilánu jednotlivých obcí (Staš, 2012).

4 METODIKA PRÁCE Metody, které v této práci byly použity, jsou běžně používanými metodami při práci na plánu společných zařízení odbornými projekčními kancelářemi. V co nejvyšší míře se drží Metodického návodu k provádění pozemkových úprav a Technického standardu dokumentace plánu společných zařízení v pozemkových úpravách dle MZe (2012).

4.1 Podklady pro tvorbu společných zařízení V tvorbě práce bylo využito mnoha vstupních dat a podkladů. Jednoduše je lze rozdělit na textové podklady a dokumenty, mapové podklady a ústní sdělení. Všechny podklady jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Zde zmíním jen ty nejdůležitější pro samotný návrh PSZ. 4.1.1 Mapové podklady •

Základní mapa ČR – ZABAGED (polohopis), shapefile

•

Základní mapa ČR – ZABAGED 3D (vrstevnice), shapefile

•

Ortofoto ČR – ČÚZK, snímky z roku 2012, rastr

•

Archivní ortofoto černobílé – ČÚZK, snímky z let 1998 - 2001

•

Katastrální mapa k.ú. Bojkovice, Přečkovice, Bzová – formát VFK

•

Mapa BPEJ – shapefile, zdroj dat VÚMOP

•

Mapa půdních bloků LPIS – shapefile

•

Mapa povodí IV. stupně – DIBAVOD, shapefile

•

Mapa vodních toků – DIBAVOD, shapefile

•

Mapa vodních nádrží – DIBAVOD, shapefile

•

Mapa záplavových území Q100 – DIBAVOD, shapefile

•

Mapa melioračních kanálů – DIBAVOD, shapefile

•

Územní plán Bojkovice, Přečkovice, Krhov, Bzová – ORP Uherský Brod, PDF dokumenty

•

Mapa prvků ÚSES – UHÚL, WMS server

•

Mapy přírodních podmínek CENIA – ArcGIS server

•

Turistická mapa ČR, Vizovické vrchy č. 93 - tištěná

Získání dostatečného množství kvalitních mapových podkladů je nezbytnou součástí metodiky zpracování PSZ. Na jejich základě je pak možné vytvářet tematické mapy a provádět analýzy území pomocí GIS.

4.1.2 Textové podklady a dokumenty •

Aktualizace záplavového území řeky Olšavy 2014 – Povodí Moravy

•

Studie návrhu trasy cyklostezky Bojkovice – Komňa – Mikroregion Bojkovice

•

Územně plánovací dokumentace Bojkovice – ORP Uherský Brod

•

Hodnoty maximálních denních úhrnů srážek pro stanici Bojkovice – Povodí Moravy

•

Osevní postupy – Agrofiniš a. s. Textové podklady a dokumenty byly získány od MěÚ Bojkovice a z internetových

zdrojů samosprávy a státní správy. Je vhodné pro návrh PSZ získat například provedené studie na řešeném území, které se týkají krajiny a životního prostředí. Takových je bohužel v tomto katastru velmi málo. 4.1.3 Ústní sdělení •

Návrh problémů k řešení v rámci KoPÚ – Mgr. Petr Viceník, starosta Bojkovic; Věra Jurásková, odbor Rozvoje města a životního prostředí MěÚ Bojkovice

•

Kontrola požadavků na PSZ v dané lokalitě – Státní pozemkový úřad ČR, pracoviště Uherské Hradiště Z ústních jednání bylo nutné pořídit krátké poznámky, aby některé důležité

požadavky a poznámky nezapadly. Tyto poznámky byly poté zakomponovány do zpracování návrhu.

4.2 Příprava podkladů pro terénní průzkum Pro kvalitně odvedený a efektivní terénní průzkum bylo třeba vytvořit několik podkladových map a tabulek pro pasportizaci cestní sítě, současného stavu ÚSES a dalších poznatků z terénu. Jako podkladové mapy byly použity ortofoto mapy s průhledným překryvem mapy územního plánu, který byl převeden z formátu PDF do formátu TIFF, který lze jako rastrovou vrstvu zobrazit v programu ArcGIS. Bohužel se mi nepodařilo získat vektorovou mapu územního plánu. Vznikly tím přehledné mapy v měřítku 1:10000 pro operativní terénní průzkum, do kterých byly dělány poznámky a zákresy. Všechny cesty v území byly nejprve manuálně zvektorizovány dle stavu na ortofotu jako podklad pro kontrolu v terénu. Díky tomu nebylo na žádnou cestu náhodně zapomenuto. Jako podklady pro terénní průzkum eroze a vodohospodářských opatření můžeme označit také GIS analýzy území, které stanovily rizikové plochy vodní eroze a přispívající plochy kritických bodů odtokových poměrů.

4.3 GIS analýzy území V rámci práce bylo provedeno několik GIS analýz území na základě dostupných dat. 4.3.1 Základní charakteristiky území z výškopisu Z vrstvy ZABAGED 3D vrstevnice byl v prostředí ArcGIS 10.2 vytvořen pro dané území digitální model terénu (DMT) pomocí funkce Topo to raster. Rastrové vrstvy byly vytvářeny s velikostí gridu 5m. Tento model byl dále vyhlazen pro další výpočty nástrojem Fill. Z takto připraveného DMT byly vytvořeny mapy sklonitosti (funkce Slope), expozice (funkce Aspect). 4.3.2 Výpočet průměrné roční ztráty půdy vodní erozí v GIS Pro výpočet erozní ohroženosti byla využita analýza USLE (Universal Soil Loss Equation) dle Wischmeiera a Smithe vyvinutou v USA v roce 1965. Tato metoda se běžně používá při tvorbě podkladů pro KoPÚ a je zmiňována v Metodice pro projektování pozemkových úprav (Agroprojekt PSO, s. r. o., 2012). Výsledným výstupem je rastrový mapový podklad udávající dlouhodobou průměrnou ztrátu půdy G podle klasifikované stupnice ohroženosti pozemků vodní erozí (intervaly hodnot G v t.ha-1.rok-1). Výhodou tohoto postupu je přehledná plošná lokalizace drah soustředěného odtoku a vyznačení ploch s vysokou hodnotou potenciální ztráty půdy, což umožňuje přesnější lokalizaci navržených protierozních opatření. Takto jsou definována konkrétní riziková místa na obhospodařovaných pozemcích, která je vhodná poté zkontrolovat i reálně v terénu. V první řadě byly vytvořeny jednotlivé rastrové vrstvy všech vstupních faktorů. Faktor erozní účinnosti dešťů R byl stanoven dle Janečka (2012) podle nejbližších ombrografických stanic ČHMÚ Vizovice a Brumov-Bylnice na 59,1. Pro faktor R se nevytvářela speciální vrstva a vstupoval do výpočtu jako konstanta. Faktor erodovatelnosti půdy K byl stanovován na základě hlavních půdních jednotek (HPJ) z BPEJ, tj. druhého a třetího místa v číselné řadě BPEJ. Pro převod z HPJ na faktor K sloužila tabulka dle Janečka (2012). Z pětimístného kódu BPEJ byla čísla na 2. a 3. místě rozepsána do zvláštního sloupce v atributové tabulce vrstvy. Dále byly do dalšího vytvořeného sloupce vepsány hodnoty faktoru K z tabulky. Z hodnot v tomto sloupci bylo poté pomocí nástroje Feature to raster vytvořena rastrová vrstva pro výpočet. Pro výpočet faktorů L a S, byl zvolen program USLE 2D a LS Converter. V prostředí ArcGIS bylo třeba vytvořit pro výpočet v tomto programu vstupní rastrové vrstvy digitálního modelu terénu a erozně uzavřených prvků. Postup tvorby DMT byl popsán výše. Erozně uzavřené celky (EUC) byly vytvořeny z půdních bloků dle LPIS. Zde bylo

nutné nejprve reklasifikovat vytvořenou rastrovou vrstvu EUC tak, aby půdní bloky měly v rastru hodnotu 1 a zbytek plochy území hodnotu 0. Tyto dvě vrstvy EUC a DMT byly poté převedeny pomocí nástroje Raster to ASCII do textových souborů TXT. Tyto potom byly převedeny pomocí softwaru LS Converter do formátu Idrisi s příponou RST. Takto připravené sloužily potom pro výpočet LS faktoru v softwaru USLE 2D. Pro výpočet byl použit algoritmus dle McCoola (1987), který by měl nejvíce odpovídat podmínkám ČR. Opačným postupem poté byl tento výstup z programu USLE 2D převeden nejprve do souboru TXT a poté do rastrové vrstvy pro výpočet erozního smyvu. Rastrová vrstva faktoru ochranného vlivu vegetace C byla vytvořena též na základě půdních bloků dle LPIS. V atributové tabulce vrstvy LPIS byl vytvořen nový sloupec pro faktor C. Faktor C byl stanoven na orné půdě dle klimatických regionů zjištěných na základě první hodnoty čísla BPEJ. Tento způsob výpočtu uvedený v metodice dle Dumbrovského (2012) je velmi univerzální, na druhou stranu nezohledňuje aktuální kulturu a osevní postupy. Jelikož však protierozní opatření v rámci KoPÚ jsou dlouhodobého charakteru, byl tento způsob vybrán jako vhodnější. Zvlášť byly poté doplněny hodnoty faktoru C pro trvalé travní porosty, sady apod. Z této vrstvy byla poté vytvořena rastrová vrstva faktoru C nástrojem Feature to raster pro další výpočty. Pro poslední faktor, účinnosti protierozních opatření P, byla zvolena konstanta 1, jelikož se v území před KoPÚ s protierozní ochranou nepracovalo a na zájmovém území nejsou žádné objekty protierozní ochrany půdy ani nejsou známy postupy šetrného obhospodařování s protierozním efektem. Výsledná hodnota erozního smyvu G byla vypočtena pomocí nástroje Raster calculator, kdy byly vynásobeny jednotlivé vrstvy a konstanty dle vzorce G=R.K.LS.C.P. Výsledkem byla přehledná rastrová vrstva erozního smyvu udávaná v t.ha-1.rok-1. Tato vrstva byla ještě pro přesnější zobrazení výsledků upravena tak, aby rozsahy erozního smyvu vytvořily stupnici: do 4, 4-10, 10-15, 15-20, 20-30 a nad 30 t.ha-1.rok-1. Plochy s hodnotami do 4 t.ha-1.rok-1 byly pak z výsledné mapy pro přehlednost a nedůležitost takové hodnoty erozního smyvu odstraněny. 4.3.3 Stanovení kritických bodů v GIS Pro stanovení rizikových území a ploch pro vznik povodňových stavů z přívalových dešťů, dnes též označovaných jako „bleskové povodně“ byla zvolena metoda identifikace kritických bodů. Pro zjištění kritických bodů byl využit software ArcGIS 10.2 s nadstavbou Spatial Analyst. Jako vstupní data byl využit model DMT po vyhlazení. Nejprve bylo nutné vytvořit křivky akumulovaného odtoku. Bylo využito nástroje Flow direction a Flow accumulation. Dále byly vyfiltrovány jen ty křivky, které měly významnou přispívající

plochu. Dle metodiky VÚV TGM (2009) jsou to plochy nad 0,3 km2. Tak, kde tyto křivky vnikají do intravilánu obce či do zón, kde by mohla případná přívalová srážka způsobit významné škody, byly stanoveny tzv. kritické body. Z těchto kritických bodů byly poté vytvořeny plochy přispívajících mikropovodí pomocí funkce Basin a tyto plochy zvektorizovány pro další výpočty. Zejména výpočet průměrného sklonu a plochy přispívajících povodí. Hydrologické výpočty v těchto mikropovodích byly provedeny pomocí softwaru DesQ - MAX DEMO. Tento software pracuje s metodami výpočtu podle CN křivek.

4.4 Terénní průzkum území Terénní průzkum probíhal od podzimu 2013 do dubna 2014. Vhodná doba pro terénní průzkum je právě v tomto období, protože vegetace netvoří neprůhledné bariéry. Při terénním průzkumu byla kromě písemných záznamů vedena též fotodokumentace digitální m fotoaparátem a využita GPS pro základní orientaci v terénu a záznamy polohy. Jako vhodné se osvědčilo použití tabletu s mapami vyexportovanými z GIS pro terénní průzkum. Terénní průzkum se zaměřoval především na průzkum reálného stavu zemědělské dopravní sítě, průzkum stavu krajinných prvků a ÚSES uvedených v územně plánovací dokumentaci, průzkum lokalit vytypovaných pro možná vodohospodářská opatření a průzkum lokalit potenciálně ohrožených erozí. Mimo to, byly namátkově zkontrolovány půdní bloky a kultury dle LPIS. Pasportizace (průzkum) zemědělské dopravní sítě Pasportizace polních cest byla prováděna jak v mapě, tak do vytvořené tabulky. U každé cesty byla evidována její šířka, popis stavu, materiál konstrukce, lokalita a zapsáno číslo fotografie z fotodokumentace. Pasportizace krajinných prvků Pasportizace krajinných prvků probíhala podobným způsobem. Tabulka ovšem obsahovala jen základní údaje o popisu lokality, funkci a zajímavostech. Lokality pro vodohospodářská opatření Terénní průzkum lokalit určených pro vodohospodářská opatření měl za cíl zkontrolovat možnosti vybraných lokalit pro případnou stavbu vodních nádrží, hrází a dalších vodohospodářských staveb. Byl zde také zkoumán stávající stav koryt vodních toků, skladby krajiny přispívajících ploch kritických bodů a současný stav vodních nádrží, případně dalších objektů. Lokality ohrožené vodní erozí Na základě analýzy erozního smyvu provedené v GIS byly navštíveny rizikové lokality, které vykazovaly větší roční odnos půdy než dovolená hranice. Ta je dána dle

hloubky půdy na 1 tunu pro mělké půdy, 4 tuny (středně hluboké) a 10 t.ha-1.rok-1(hluboké půdy). Na těchto lokalitách byl zkontrolován soulad informací z LPIS s reálným stavem. Zároveň byla zkoumaná lokalita zfotodokumentována pro případné řešení návrhů protierozní ochrany.

4.5 Databáze požadovaných opatření Pro další postup při projektování plánu společných zařízení se ukázala jako vhodný nástroj databáze požadovaných opatření. Tato databáze vznikla z popudu Městského úřadu Bojkovice. Na základě několika konzultací a též výsledků analýz z GIS byla navržena opatření, která mají nejvyšší prioritu. Jelikož je však proces KoPÚ velkou příležitostí pro místní samosprávy pro realizaci nejrůznějších záměrů v krajině, byla vytvořena databáze nejrůznějších opatření navržených MěÚ Bojkovice a ta seřazena dle významu. Podle tohoto pořadí se poté umisťovala jednotlivá opatření do PSZ. Velkou výhodu můžeme spatřovat v tom, že je možné dle dostupné plochy umisťovat opatření PSZ až do vyčerpání dostupného půdního fondu v majetku města. Tak nemůže dojít k opomenutí důležitých opatření a je možné zhodnotit, do jaké míry je reálné uskutečnit i navržená opatření nižších priorit.

4.6 Tvorba plánu společných zařízení Tvorba plánu odpovídala Metodickému návodu k provádění pozemkových úprav (2012). PSZ byl rozdělen na 4 základní oddělení a pro každé byla vytvořena speciální mapa a popis navržených opatření. Plán společných zařízení v této práci se snažil v co nejvyšší míře naplňovat Technický standard dokumentace plánu společných zařízení v pozemkových úpravách (2012). Záměrem bylo především stanovení ploch a tras pro budoucí opatření, nikoli technická dokumentace jednotlivých návrhů a prvků. Návrh má sloužit místní samosprávě jako základní dokument záměrů pro budoucího projektanta PSZ. 4.6.1 Optimalizace zpřístupnění území Návrh optimalizace zpřístupnění území probíhal ve třech fázích. V první fázi byl zhodnocen „papírový“ stav zemědělské dopravní sítě. Jako podklad sloužila ÚPD Města Bojkovice a katastrální mapa jednotlivých katastrálních území. Polní cesty byly v ÚPD značeny modrou barvou s popiskem D, což znamená dopravní infrastrukturu. V katastrální mapě byly původní cesty patrné z pozemků na LV 10001, který ve všech katastrálních územích patří Městu Bojkovice. V extravilánu tvoří pozemky na tomto LV úzké linie, které

byly dřív polními cestami. Z těchto dvou podkladů byla vytvořena mapa dokumentované cestní sítě, tzv. „papírová cestní síť“. V druhé fázi byly zpasportovány všechny reálně používané polní cesty, včetně fotodokumentace. Jako podklad pro tento pasport sloužila i právě Mapa „papírové“ cestní sítě. Z tohoto srovnání bylo patrné, že mnoho cest v dřívější době zaniklo a v terénu po nich zůstaly terénní znaky (náspy, koridory). Zároveň bylo založeno mnoho cest nových, mimo vymezené pozemky a ÚPD. Tyto byly za pomocí ortofot a GPS záznamu zaneseny do mapy stávající cestní sítě. Ve třetí fázi byl vytvořen návrh respektující současnou reálnou dopravní síť a zároveň respektující ÚPD či původní cesty v katastru nemovitostí. Cesty byly rozděleny do kategorií hlavní, vedlejší a doplňkové polní cesty a označeny kódem cesty, např. HCB1 (hlavní cesta – k. ú. Bojkovice – pořadové číslo). Ke každé cestě byly určeny návrhové parametry jako šířka cesty a krajnic, doporučená vozovka či zpevnění, délka, nutné objekty, stav původní cesty) a poznámky. Pro každé katastrální území byla vytvořena mapa navržené optimalizace zpřístupnění území. 4.6.2 Optimalizace ochrany ZPF před erozí Hodnocení erozní ohroženosti bylo provedeno na základě GIS analýzy USLE. Na vytipovaných plochách bylo navrženo některé z organizačních opatření (zatravnění, zasakovací pásy) a analýza USLE provedena opětovně. Pokud byl výsledek analýzy uspokojivý, další opatření se nenavrhovala. Pokud bylo třeba erozní smyv ještě snížit, byla navržena opatření agrotechnická a technická. Každé opatření bylo rozlišeno kódem opatření ZUB1 (zatravněná údolnice – k. ú. Bojkovice – pořadové číslo), ZPB2 (zasakovací pás - k. ú. Bojkovice- pořadové číslo), atd. Pro každé katastrální území byla vytvořena mapa optimalizace ochrany ZPF před erozí. 4.6.3 Optimalizace vodního režimu a retence krajiny Vyhodnocení vodního režimu a návrhy opatření především ve vztahu k protipovodňovým opatřením byly navržena dle přání samosprávy a na základě výsledků analýzy kritických bodů v GIS. Byly vybrány lokality, které by byly vhodné ke stavbě retenčních nádrží suchého či částečně vodnatého charakteru. Tyto jsou podloženy hydrologickými výpočty v softwaru DesQ – MAX. Další objekty jsou zaneseny v PSZ především jako krajinotvorné prvky na lokalitách vytipovaných místní samosprávou či jako možná biocentra. U takovýchto nádrží

byla pouze vytipována vhodná místa, nikoli stanovena přesná kubatura a plocha, z důvodů omezené kapacity této práce a velké časové náročnosti. Objektům optimalizace vodního režimu a retence krajiny byl též přiřazen kód opatření a pro každé katastrální území byla vytvořena mapa optimalizace vodního režimu a retence krajiny. 4.6.4 Opatření k ochraně a tvorbě ŽP a návrh ÚSES Při tvorbě opatření k ochraně a tvorbě ŽP bylo využito především současné ÚPD, ze které byla vytvořena mapa ÚSES v řešených územích. K těmto prvkům ÚSES byly zjištěny dostupné informace. Na většině území není ÚSES zakotven v pozemkové držbě, což by právě KoPÚ měly řešit. Po terénním průzkumu byly jednotlivé biokoridory a biocentra zaznačeny do mapy, dostaly příslušný kód opatření a byla vytvořena mapa opatření k ochraně a tvorbě ŽP. Z velké části vycházela z ÚPD a jen na některých místech bylo navrženo drobných změn například v odlišném vedení tras biokoridorů. Ve vytipovaných lokalitách byly navrženy nové prvky ÚSES, zejména nová biocentra, rozšíření biocenter a nové interakční prvky v krajině. Pro tyto prvky byly vybrány vhodné plochy v území. Práce se dále nezabývala detailním zpracováním charakteristik jednotlivých složek a opatření ÚSES vzhledem k rozsahu této problematiky.

4.7 Zhodnocení plánu společných zařízení Po zpracování celého návrhu všech složek PSZ bylo provedeno pokusné zhodnocení plánu

společných

zařízení,

dle

Multikriteriálního

hodnocení

protierozních

a vodohospodářských zařízení v pozemkových úpravách (Konečná, 2014). Hodnocení protierozních opatření Komplexnost vyřešení protierozní ochrany (vůči vodní i větrné erozi) se pro každé území vyjádří bodovou stupnicí od 1 do 5 (dle tab. 1), kde 1 = nedostatečná účinnost protierozní ochrany a 5 = výborná účinnost, 0 = území bez erozního ohrožení a tedy i nezbytnosti protierozní ochrany. Tab. 1 Hodnocení účinnosti opatření proti vodní erozi (Konečná, 2014)

Účinnost vodohospodářských zařízení Prvořadým hlediskem vyhovující účinnosti protipovodňových zařízení je zabezpečení ochrany intravilánu obcí. Technické řešení zařízení musí splňovat požadavky norem, zejména ČSN 752410 Malé vodní nádrže, TNV 752415 Suché nádrže a TNV 752102 Úpravy toků. Dimenzování parametrů zařízení podle druhu území, k jejichž ochraně je určeno, stanovuje TNV 752102 (tab. 2). Při hodnocení zjišťujeme, zda realizované protipovodňové zařízení bylo vyprojektováno a realizováno v souladu s výše uvedenými normami a zda vyhovuje lokálním potřebám protipovodňové ochrany. Splnění potřeb protipovodňové ochrany území se vyjádří (dle tab. 3) numerickou stupnicí od 1 (= nedostatečná účinnost) až 5 (= výborná účinnost), 0 = území bez nutnosti protipovodňových zařízení. Stupnici lze aplikovat i při ohodnocení účinnosti specifických vodohospodářských zařízení jako např. odvodnění. V případě odvodnění je třeba posoudit, zda byla hladina spodní vody na zamokřených plochách snížena na požadovanou úroveň. Složitější je posuzování účinnosti revitalizace vodního toku, které vyžaduje specifické znalosti v tomto oboru. Nicméně výsledné hodnocení zvýšení retence vody v krajině vyvolané revitalizací lze jistě opět vyjádřit pomocí stupnice 1 až 5. Tab. 2 Doporučené návrhové hodnoty průtoků podle TNV 752102

Tab. 3 Hodnocení účinnosti protipovodňových zařízení (Konečná, 2014)

Hodnocení ekologické stability Vliv zařízení na ekologickou funkci krajiny je posuzován podle zvýšení koeficientu ekologické stability (KES), což je jedna z možných metod, která má však dobrou vypovídací schopnost a není náročná na vstupní údaje (Míchal, 1994). Hodnota KES se vypočítá jako podíl plochy stabilních a nestabilních druhů pozemků v krajině před a po realizaci navržených společných zařízení a dále pro stav po realizaci PSZ v plném rozsahu. Mezi stabilní plochy řadíme lesy a dřevinné porosty a sady, trvalé travní porosty a vodní plochy. Ostatní druhy využití pozemků patří mezi ekologicky nestabilní. V tabulce 4 je uvedena klasifikace ekologické stability krajiny podle KES a také hodnocení změny KES vlivem realizace prvků PSZ nebo jiného zásahu do krajiny, který vyvolal změnu druhů pozemků pro účely komplexního hodnocení pozemkových úprav podle tabulky 4. Tab. 4 Kritéria ekologické stability krajiny (Konečná, 2014)

Hodnocení průchodnosti krajiny Při posuzování vlivu na průchodnost krajiny se porovnává hustota cestní sítě před pozemkovou úpravou a po realizaci společných zařízení (stávající i dle PSZ), a to jako poměr délky cestní sítě a plochy zkoumaného území. Jakákoliv změna je považována za nedostatečnou dle tab. 5, pokud hustota cestní sítě nepřesáhla 1,5 km/km2. Za dobrý vliv na průchodnost je považován stav, když hustota sítě zůstává vlivem změny v kategoriích dobrá, velmi dobrá a výborná průchodnost (tab. 5). Došlo-li vlivem realizace nových cest k posunu hustoty z jedné kategorie do vyšší, hodnotí se jako výborná (tab. 5). Tab. 5 Kritéria průchodnosti krajiny (Konečná, 2014)

Hodnocení estetiky krajiny Na mapě zkoumaného území se vytvoří čtvercová síť o základní ploše 16 ha. Uvnitř každého čtverce se provede bodové hodnocení jeho krajinného obsahu. Každý krajinný prvek (např. les, vodní plocha, solitér, cesta, aj.) a charakteristika krajiny (členitost reliéfu, svažitost, přehlednost, aj.) mají své bodové hodnocení, které se pak ve čtverci sumarizují (tab. 6). Plošné vyhodnocení mozaiky čtverců před pozemkovou úpravou a po realizaci společných zařízení (stávající a dle PSZ) poskytuje objektivní informaci o změně estetiky krajiny, ke které pozemkovou úpravou došlo. Změny estetiky krajiny vyvolané pozemkovými úpravami jsou posuzovány ve smyslu tabulky 8 následujícím způsobem. Pokud se realizací společných zařízení zvýšila estetika krajiny o 1 kategorii maximálně na 5 % území, je považován vliv na estetiku za nedostatečný. Pokud tato plocha se zvýšením o 1 kategorii činila 5 – 15 %, vliv je hodnocen jako dobrý. Významné ovlivnění krajiny konstatujeme při zmíněném zvýšení na více než 15 % plochy území. Tab. 6 Kritéria estetických hodnot krajiny (Konečná, 2014)

Multikriteriální hodnocení Jak vyplývá z předchozího popisu hledisek a kritérií aplikovaných pro hodnocení společných zařízení v pozemkových úpravách, vyznačují se značnou různorodostí. Cílem multikriteriálního hodnocení je agregace všech použitých kritérií a vytvoření syntetického hodnotícího hlediska. Na základě znalostí a zkušeností odborníků v oboru pozemkových úprav a krajinného plánování byl vytvořen hodnotící systém založený na bodové stupnici od 0 do 5. Dílčí ohodnocení protierozní a vodohospodářské účinnosti realizovaných společných zařízení a jejich vlivu na ekologickou stabilitu, průchodnost a estetiku zemědělské krajiny ve vybraných modelových územích lze uskutečnit bodovacím způsobem podle stupnice v tabulce 7.

Tab. 7 Bodová stupnice pro syntetické hodnocení společných zařízení a jejich vlivu na vybrané mimoprodukční funkce zemědělské krajiny

4.8 Nároky společných zařízení na zábor půdy Nároky PSZ na zábor půdy byly řešeny na základě vlastních návrhů pomocí GIS. Jelikož byly jednotlivé opatření zakreslovány do map opatření jako polygony, šlo jednoduchým způsobem vypočítat pomocí funkce Calculate geometry v atributových tabulkách, jaká je výměra jednotlivých opatření a též jaká je na každém z katastrálních území suma výměr potřebných pro realizaci tohoto navrženého PSZ.

4.9 Bilance použitelných ploch pro společná zařízení V předchozím odstavci bylo řešeno, jakým způsobem byly stanoveny nároky na zábor půdy PSZ. Aby bylo možné zhodnotit, je-li takovýto PSZ možné v zájmovém území uskutečnit bylo nutné zjistit i výměru dostupné plochy pro PSZ. V našem případě byly započítány pouze pozemky v držení Města Bojkovice.

Pomocí převodu dat KN z formátu VFK nadstavbou GIS ISKN Studio do formátu, který podporuje ArcGIS 10.2 byla vytvořena vrstva dat KN s nutnými atributy jako číslo LV, číslo parcely a plocha parcely. Databázovým dotazováním byly vybrány parcely v jednom z katastrů a ve vlastnictví Města Bojkovice. Z tohoto výběru byly poté odfiltrovány parcely v intravilánu města a lesní pozemky. Ze zbylých parcel byla vytvořena nová vrstva a v té spočítána plocha polygonů parcel pomocí funkce Calculate geometry v atributových tabulkách. Pro každé k. ú. tak byla zjištěna plocha dostupné půdy pro realizaci PSZ. Nároky PSZ a využitelné plochy pro realizaci PSZ byly poté zbilancovány v přehledné tabulce.

5 VÝSLEDKY 5.1 GIS analýzy území 5.1.1 Základní charakteristiky území z výškopisu Pomocí GIS analýz z vrstevnicové vrstvy ZABEGED 3D – výškopis byly zjištěny pro celé území i jednotlivá k. ú. dodnoty průměrné sklonitosti terénu, průměrné nadmořské výšky a expozice. Výsledky graficky zpracovány do map: Digitální model terénu, Sklonitostní poměry území a Expozice terénu. 5.1.2 Výpočet průměrné roční ztráty půdy vodní erozí (USLE) Na základě provedeného výpočtu USLE v GIS byly zjištěny lokality ohrožené vodní erozí. Jde o lokality, na kterých dosud probíhá rostlinná výroba a jsou v LPIS vedeny jako orná půda. Na plochách s TTP vyšla výsledná eroze do 4 t.ha-1.rok-1, což znamená, že na těchto plochách není nutné řešit vodní erozi. Místa, která tato analýza označila za riziková, byla následně zkontrolována v terénu fotograficky zdokumentována. Podle reálných projevů vodní eroze v terénu byla navržena protierozní opatření. Pokud se eroze v terénu neprokázala, byla navržena protierozní opatření preventivně a pro potřeby ověření dopadu na výpočet USLE po provedených PEO. Jedná se o tyto 4 plochy: •

Riziková plocha č. 1: Rudimovsko (k . ú. Bojkovice) Jde o nejrozsáhlejší plochu, potenciálně velmi ohroženou vodní erozí. Rovněž z ortofoto snímků je patrné, že zde dochází k odplavování půdy. Dle výpočtu je zde výrazně překračována hodnota 10 t.ha-1.rok-1 a tudíž je nutné tuto lokalitu protierozně řešit. Jelikož jde o poslední komplexy orné půdy v k. ú., bude zde vhodné použít kromě organizačních též agrotechnická a technická opatření proti vodní erozi. Dle LPIS je zde též nařízeno používat protierozní osevní postupy.

•

Riziková plocha č. 2: U Pitína (k . ú. Bojkovice) Jedná se o jeden půdní blok s kulturou víceletých pícnin. I zde byl následně proveden terénní průzkum lokality. Přestože zde nebyly ani po přívalovém dešti zaznamenány projevy vodní eroze, bylo zde preventivně navrženo protierozní opatření.

•

Riziková plocha č. 3: Úzstko (k . ú. Bojkovice) I zde se jedná o kultury pícnin a luskovin. Projevy eroze byly v terénu pozorovány jen v nepatrné míře. Dotřené půdní bloky navíc obklopují plochy TTP, které by případný odnos půdy zachytily. I zde bylo navrženo preventivně protierozní opatření.

•

Riziková plocha č. 4: Krhov (k . ú. Krhov) Jde o jeden půdní blok s mírně zvýšenou spočtenou erozí. Ani zde se však v terénu nevyskytují reálné projevy vodní eroze. Na této ploše nebyla žádná opatření navrhována, jelikož struktura okolního terénu (remíz), případný odnos půdy tlumila.

Výsledky výpočtu byly zpracovány do mapy Analýzy erozní ohroženosti USLE. 5.1.3 Identifikace kritických bodů Pro identifikaci kritických bodů bylo použito analýzy v GIS. Pomocí linií akumulovaného odtoku s přispívající plochou nad 300m2 byly identifikovány kritické body na vtoku do intravilánu, které mohou způsobit povodňové stavy z přívalových dešťů. Na území byly takovéto body identifikovány především v k. ú. Bojkovice. Jde o lokality směrem od vrcholu Skalka. Zde vznikly 2 body s přispívajícím povodím z přilehlých trvalých travních porostů. Další 3 kritické body byly identifikovány v severní části města. Přispívající povodí zde tvoří plochy více lesnaté. Všechny tyto plochy byly též jmenovány místní samosprávou jako problémové vzhledem k povodňovým situacím při přívalových deštích. Jeden kritický bod byl identifikován i v k. ú. Přečkovice. Výsledné plochy mikropovodí byly upraveny podle místních podmínek terénu, které model na základě vrstevnicového podkladu nezachytil. Především šlo o zarovnání polygonů povodí podle současného odvodnění dopravní sítě, které odvádějí srážkovou vodu mimo zkoumaná povodí. Z výstupů této analýzy byly vytvořeny přehledové mapy Kritické body a přispívající plochy pro jednotlivá dotčená k. ú.

5.2 Opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků 5.2.1 Textová část V rámci této práce byly navrženy možné optimální trasy a kategorie polních cest pro zpřístupnění pozemků na všech dotčených katastrálních územích. Výhodou práce s více katastry byla možnost navržení sítě cest napříč dotčeným územím a vytvoření sítě navazujících polních cest. Při návrhu tras byla zohledněna konfigurace terénu a vedení stávajících či bývalých cest v terénu. Podle významnosti a odhadu množství dopravy byly cesty též kategorizovány na hlavní, vedlejší a doplňkové. Kromě návrhové kategorie bylo u každé cesty též navrženo zpevnění či vozovka a popsány základní objekty, které s danou cestou souvisí. Ke každé cestě byla též zjištěna délka cesty a orientační zábor půdy způsobený konstrukcí cesty.

k. ú. Bojkovice Hlavní polní cesty V k. ú. Bojkovice bylo řešeno 6 hlavní polních cest jak stávajících tak nově navržených. Hlavním cílem návrhu bylo vytvořit z hlavních cest kostru pro zpřístupnění pozemků a odklon jak zemědělské, tak i rekreační dopravy mimo cestu II. třídy č. 496. Nově navržená síť hlavních polních cest má 6,5 km a záborem půdy cca 6,5 ha. Z větší části šlo o rekonstrukci cest stávajících. Cesty jsou navrženy jako jednopruhové většinou zpevněné kategorie P 5/30, tj. šířka koruny 5, z toho šířka vozovky 4 m a šířka krajnic 2 x 0,50 m; návrhová rychlost 30 km/hod. U většiny cest byla navržena doprovodná zeleň (interakční prvky ÚSES). Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9. HCB1 Jde o stávající polní cestu, která v cca půlce trasy vede mimo určené pozemky. Cesta svádí dopravu z lokality „Na Skalce“, která je v současnosti též velmi hojně rekreačně využívána. Cesta se napojuje na hlavní polní cestu HCK1 v k. ú. Krhov a umožňuje tak dopravní spojení mimo silnici. V celé délce je navržena rekonstrukce vozovky asfaltobetonem. Odvodnění je navrženo jednostranné s odvodem do navrženého sběrače srážkové vody VHOB5. Je též navržena doprovodná zeleň IPB 20 a IPB 21. HCB2 Tato cesta se napojuje na silnici č. 496 a pokračuje podél toku Krhovského potoka až do místní část Krhov. Tok překonává stávajícím brodem, který je třeba zrekonstruovat a doplnit mostkem pro pěší. V současnosti jsou na většině délky cesty patrné pouze vyjeté koleje. Navržen je kryt z asfaltobetonu. Cesta přímo spojuje místní části Krhov a Bzová s městem Bojkovice a bude mít též funkci rekreační. Cesta má pokračování v dalších hlavních polních cestách na jiných k. ú. a mělo by být postupně možné propojit touto formou i obec Komňa. HCB3 Jde o krátký úsek cesty, která spojuje město Bojkovice a obec Záhorovice. V současné době je velmi hojně využívaná k rekreaci a plní též funkci cyklostezky. Navržena je asfaltobetonová vozovka. Současně je provedeno provozní zpevnění kamennou drtí. HCB4 Stávající polní cesta spojující bývalý teletník s cestou na obec Rudimov. Zpřístupňuje relativně velké území zemědělských ploch. Je zde navržena rekonstrukce vozovky pomocí mechanicky zpevněného kameniva (MZK).

HCB5 Tato stávající cesta navazuje na místní komunikaci u vodárny a vede na vodní nádrž Kolelač. Jelikož je zde velmi exponovanou cestu jak rekreačně, tak těžkou technikou lesnických strojů, je navržena jako dvoupruhová s rekonstrukcí vozovky asfaltobetonem. HCB6 Jde o stávající cestu kolem bývalého teletníku. Výhledově může spojovat město Bojkovice a obec Záhorovice. V PSZ je především z důvodu vypořádání pozemků. Žádné stavební a konstrukční úpravy se nenavrhují. Vedlejší polní cesty Celkem bylo v rámci PSZ v k. ú. Bojkovice řešeno 24 vedlejších polních cest stávajících i navržených v délce 18,9 km a přibližném záboru půdy 9,45 ha. Tyto cesty doplňují kostru hlavních polních cest tak, aby byla zajištěna základní dopravní dostupnost jednotlivých bloků orné půdy a jednotlivých vlastnických parcel. Jsou navržené jako jednopruhové, zatravněné, výjimečně zpevněné, převážně kategorie P4,0/30 tj. šířka koruny 3,5 m a šířka krajnic 2 x 0,25 m; příčný sklon je jednostranný. Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9. Doplňkové polní cesty Bylo řešeno 28 doplňkových cest o délce 12 km a záboru půdy 4,2 ha. Cesty byly navrhovány jako nezpevněné, zatravněné sloužící pouze k sezónnímu provozu o šířce 3,5m bez krajnic. Tyto cesty byly též navrhovány tam, kde jde pouze o teoretické zpřístupnění pozemků. Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9 doplňkových polních cest. k. ú. Přečkovice Hlavní polní cesty Nebyly v tomto k. ú. řešeny. Území není intenzivně dopravně zatíženo a zřizování nových polních cest této kategorie by bylo značně neefektivní a často též devalvující místní krajinný ráz. Vedlejší polní cesty Celkem bylo v rámci PSZ v k. ú. Přečkovice řešeno 13 vedlejších polních cest stávajících i navržených v délce 7,7 km a přibližném záboru půdy 3,85 ha. Tyto cesty nahrazují kostru hlavních polních cest tak, aby byla zajištěna základní dopravní dostupnost jednotlivých bloků orné půdy a jednotlivých vlastnických parcel. Jsou navržené jako jednopruhové, zatravněné, výjimečně zpevněné, převážně kategorie P4,0/30 tj. šířka

koruny 3,5 m a šířka krajnic 2 x 0,25 m; příčný sklon je jednostranný. Je zde též počítáno s výsadbou doprovodné zeleně (interakční prvky). Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9. Doplňkové polní cesty Bylo řešeno 19 doplňkových cest o délce 6 km a záboru půdy 2,1 ha. Cesty byly navrhovány jako nezpevněné, zatravněné sloužící pouze k sezónnímu provozu o šířce 3,5 m bez krajnic. Tyto cesty byly též navrhovány tam, kde jde pouze o teoretické zpřístupnění pozemků. Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9, doplňkových polních cest. k. ú. Krhov Hlavní polní cesty Hlavní polní cesty byly v k. ú. Krhov navrženy 4, jak stávajících tak nově navržených. Hlavním cílem návrhu bylo vytvořit z hlavních cest kostru pro zpřístupnění pozemků a odklon jak zemědělské, tak i rekreační dopravy mimo cestu II. třídy č. 496. Nově navržená síť hlavních polních cest má 6,9 km a záborem půdy cca 6,9 ha. Z větší části šlo o rekonstrukci cest stávajících nižších kategorií. Cesty jsou navrženy jako jednopruhové většinou zpevněné kategorie P 5/30, tj. šířka koruny 5, z toho šířka vozovky 4 m a šířka krajnic 2 x 0,50 m; návrhová rychlost 30 km/hod. U většiny cest byla navržena doprovodná zeleň (interakční prvky ÚSES). Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9. HCK1 Tato cesta se napojuje na silnici č. 498 v intravilánu místní části Krhov a vede k lokalitě „Skalka“, kde se napojuje na cestu HCB1 a pokračuje dál až k nově zbudované rozhledně. Zde na cestu navazuje lesní dopravní síť. Cesta též zpřístupňuje obytný dům. V současné době je zpevněná ve své dolní polovině vibrovaným štěrkem. Navrhuje se rekonstrukce vozovky asfaltobetonem. HCK2 Jedná se o pokračování cesty HCB2 a má též stejné parametry. Dále navazuje na cestu HCK3, která vytvoří napojení na obec Komňa a může též suplovat chybějící alternativní spojení s touto obcí. Cesta překonává Krhovský potok za zemědělským družstvem v Krhově brodem, který je nutné zrekonstruovat a zbudovat přechod pro pěší.

HCK3 Tato cesta spojuje cestu HCK2 s navazující cestou v k. ú. obce Komňa. Vede též kolem pomníku padlých letců ve 2. světové válce. Pokračuje též ve směru na místní část Bzová jako HCBZ1. V současné době je nezpevněná se znaky eroze a v podmáčeném stavu nesjízdná, proto se okolo vyskytují další vyjeté cesty. Navrhuje se zbudování cestního tělesa s vozovkou z asfaltobetonu a podélným i příčným odvodněním. Též je navržena doprovodná zeleň jako IPK12. HCK4 Jde o původní kamennou cestu v dnešní době již obtížně sjízdnou jakoukoli technikou. V okolí vzniká mnoho podružných cest. Navrhuje se zde rekonstrukce vozovky pomocí MZK v celé délce. Cesta má též funkci krajinotvornou a je z obou stran lemována doprovodnou zelení. Vede tudy též turistická trasa. Vedlejší polní cesty Celkem bylo v rámci PSZ v k. ú. Krhov řešeno 9 vedlejších polních cest stávajících i navržených v délce 6 km a přibližném záboru půdy 3 ha. Tyto cesty nahrazují kostru hlavních polních cest tak, aby byla zajištěna základní dopravní dostupnost jednotlivých bloků orné půdy a jednotlivých vlastnických parcel. Jsou navržené jako jednopruhové, zatravněné, výjimečně zpevněné, převážně kategorie P4,0/30 tj. šířka koruny 3,5 m a šířka krajnic 2 x 0,25 m; příčný sklon je jednostranný. Je zde též počítáno s výsadbou doprovodné zeleně (interakční prvky). Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v následující tabulce. Doplňkové polní cesty Bylo řešeno 13 doplňkových cest o délce 7,3 km a záboru půdy 2,55 ha. Cesty byly navrhovány jako nezpevněné, zatravněné sloužící pouze k sezónnímu provozu o šířce 3,5 m bez krajnic. Tyto cesty byly též navrhovány tam, kde jde pouze o teoretické zpřístupnění pozemků. Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce doplňkových polních cest. k. ú. Bzová Hlavní polní cesty Hlavní polní cesty byly v k. ú. Bzová navrženy 2, jak stávajících tak nově navržených. Hlavním cílem návrhu bylo vytvořit z hlavních cest kostru pro zpřístupnění pozemků a odklon jak zemědělské, tak i rekreační dopravy mimo cestu II. třídy č. 496.

Nově navržené hlavní polní cesty mají 1,3 km a záborem půdy cca 1,3 ha. Z větší části šlo o rekonstrukci cest stávajících nižších kategorií. Cesty jsou navrženy jako jednopruhové většinou zpevněné kategorie P 5/30, tj. šířka koruny 5, z toho šířka vozovky 4 m a šířka krajnic 2 x 0,50 m; návrhová rychlost 30 km/hod. U většiny cest byla navržena doprovodná zeleň (interakční prvky ÚSES). Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9. HCBZ1 Jde o cestu navazující na cestu HCK3, HCK2 a HCB2 se stejnými návrhovými parametry. Cesta překonává Krhovský potok brodem za zemědělským družstvem ve Bzové, tento brod je třeba upravit a zbudovat přechod pro pěší. HCBZ2 Jedná se o cestu, která navazuje na místní komunikaci v místní části Bzová a pokračuje k původnímu vjezdu do kamenolomu. Dnes je cesta pro těžkou techniku používána minimálně. Současný stav je třeba zrekonstruovat pomocí asfaltobetonové vozovky. Je zde třeba vyřešit odvodnění cesty, která v současné době svádí vodu z pole přímo do obce. Vedlejší polní cesty Celkem bylo v rámci PSZ v k. ú. Bzová řešeno 11 vedlejších polních cest stávajících i navržených v délce 9,25 km a přibližném záboru půdy 4,6 ha. Tyto cesty nahrazují kostru hlavních polních cest tak, aby byla zajištěna základní dopravní dostupnost jednotlivých bloků orné půdy a jednotlivých vlastnických parcel. Jsou navržené jako jednopruhové, zatravněné, výjimečně zpevněné, převážně kategorie P4,0/30 tj. šířka koruny 3,5 m a šířka krajnic 2 x 0,25 m; příčný sklon je jednostranný. Je zde též počítáno s výsadbou doprovodné zeleně (interakční prvky). Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9. Doplňkové polní cesty Bylo řešeno 11 doplňkových cest o délce 4 km a záboru půdy 1,4 ha. Cesty byly navrhovány jako nezpevněné, zatravněné sloužící pouze k sezónnímu provozu o šířce 3,5 m bez krajnic. Tyto cesty byly též navrhovány tam, kde jde pouze o teoretické zpřístupnění pozemků. Přehled jednotlivých cest, jejich popis a parametry jsou uvedeny v tabulce 9, doplňkových polních cest.

5.2.2 Grafická část Mapa: Navržené zpřístupnění pozemků (k. ú. Bojkovice) Mapa: Navržené zpřístupnění pozemků (k. ú. Přečkovice) Mapa: Navržené zpřístupnění pozemků (k. ú. Krhov, k. ú. Bzová)

5.3 Protierozní opatření na ochranu ZPF 5.3.1 Textová část Opatření na ochranu ZPF byla řešena pouze v k. ú. Bojkovice na základě analýzy území pomocí metodiky USLE. Na základě těchto výsledků a následného terénního průzkumu byly vytipovány 2 lokality, na kterých byla navržena významnější protierozní opatření. Jednotlivá opatření jsou rozepsána dále v textu. Pro ověření účinnosti opatření byla následně provedena opět analýza USLE s upravenými faktory L s S. Výsledná mapa slouží jako podkladový materiál k výkresu opatření. Opatření proti větrné erozi nebyla navržena, protože dle dostupných map na serveru SOWAC GIS není toto území ohroženo větrnou erozí. Zatravnění údolnice V místech velké eroze a přítomnosti linií akumulovaného odtoku bylo navrženo zatravnění údolnice. Toto zatravnění bylo navrženo v šířce 10 m. ZUB1 Jde o zatravnění údolnice na orné půdě v blízkosti bývalé skládky. Zatravnění údolnice je v délce 220 m a šířce min. 10 m. Je zde též možná výsadba keřů do 1m. Na konci půdního bloku ústí na plochu TTP a dále do remízu. Je nutná pravidelná údržba (kosení). ZUB2 Toto zatravnění má chránit nejohroženější půdní blok před vodní erozí v místě akumulovaného odtoku. Trasa zatravnění byla navržena nejen z linií akumulovaného odtoku, ale i z ortofoto snímku, kde je patrná erozní plocha. Zatravnění je v délce 440 m a šířce min. 10 m. Je zde nutná pravidelná údržba nového zatravnění minimálně po 2 roky od výsadby. ZUB3 Tato lokalita byla vytipována pro zatravnění údolnice pouze na základě terénního průzkumu, kdy na TTP intenzivně spásaném dobytkem vznikla erozní rýha a je zde splavována půda údolnicí. Zatravnění je navrženo v délce 120 m s minimální šířkou 10 m.

Zde je nutné kromě zatravnění provést výsadbu drobného keřového patra a jeho ochranu před okusem dobytkem. Zasakovací pásy V místech velké eroze a v blízkosti vodních toků bylo na plochách sousedících s okrajem vodního toku nebo odvodnění navrženo zřídit zasakovací pásy. Zasakovací pás by měl být minimální šířky 6 m a vhodné je též jeho šířku přizpůsobit násobku šířky strojové sekačky. V našem případě byla pro zasakovací pásy navržena šířka 10 m. ZPB1 Zasakovací pás na tomto půdním bloku doplňuje protierozní průleh PRB3 a zatravněnou údolnici ZUB2. Zasakovací pás lemuje spodní okraj pole hraničícího s říčkou Třešňůvkou. Pás má délku 300 m. ZPB2 Na tomto půdním bloku doplňuje zasakovací pás průleh PRB6. Stejně jako ZPB1 lemuje tento pás spodní okraj pole a říčku Třešňůvku v délce 400 m. ZPB3 Jde o zasakovací pás, který brání odtoku vody z okraje pole do podélného odvodnění přilehlé silnice v délce 150 m. Protierozní průlehy Pro snížení faktoru L a snížení kritické délky svahu byly na nejexponovanějších lokalitách navrženy průlehy. Ze vzorového příčného řezu průlehem Horáka (2014) byla stanovena konstrukční šířka průlehů pro vymezení v terénu na 15 m. Všechny průlehy byly navrženy jako zatravněné se sklony svahů 1:10 a tudíž snadno přejezdné pro zemědělskou techniku. Průlehů bylo navrženo celkem 6 na šesti půdních blocích orné půdy. PRB1 Průleh na půdním bloku u starého teletníku. Průleh byl navržen v celé šířce půdního bloku (235 m). V této lokalitě mělo umístění průlehů dle modelu ULSE asi nejvyšší užitečnost, protože erozi výrazně utlumilo. PRB2 Tento průleh byl umístěn na velmi erozně exponovaný půdní blok. Byl navržen v celé šířce půdního bloku (490 m). Středem průlehu vede též navržená doplňková polní cesta. Umístěný průleh dle modelových výpočtů neměl na tomto půdním bloku takový efekt a kromě průlehů by měla být navržena další organizační opatření. Přítomnost dalších protierozních opatření částečně supluje ostrov vzrostlé lesní vegetace.

PRB3 Průleh doplňuje další protierozní opatření na tomto půdním bloku. Je navržen v celé šířce půdního bloku (310 m). Kombinací těchto několika opatření je eroze celkem úspěšně eliminována. PRB4 Průleh o šířce 300 m. Jeho umístění zásadně neovlivnilo průběh erozního smyvu na tomto půdním bloku. PRB5 Na tomto půdním bloku snížil průleh erozní smyv výrazně. Průleh je navržen opět v celé šířce ( 200 m) a prochází jím doplňková polní cesta. PRB6 Na tomto půdním bloku je průleh doplněn zasakovacím pásem ZPB2, čímž je eliminován odnos půdy z půdního bloku. Celková šířka navrženého průlehů je 250 m. 5.3.2 Grafická část Mapa: Návrh protierozních opatření (k. ú. Bojkovice)

5.4 Vodohospodářská opatření 5.4.1 Textová část V rámci PSZ v zadaném území byla řešena pouze vodohospodářská opatření k ochraně před přívalovými povodněmi a též opatření ke zvýšení retence vod v povodí pomocí malých vodních nádrží, který již jsou vedeny v ÚPD. Mezi další vodohospodářská opatření můžeme rovněž radit opatření proti vodní erozi řešené v jiné kapitole této práce a též odvodnění cestní sítě rovněž řešené v jiné kapitole. Na základě identifikace kritických bodů a stanovení jejich přispívajících povodí bylo možné vytipovat lokality pro následná opatření. Vzhledem k rozsahu práce nebyla přímo navržena konkrétní technická řešení, ale pouze stanoveny základní hydrologické charakteristiky pro případnou dimenzaci opatření a terénním průzkumem stanovena vhodná poloha v terénu. Jako potřebné se ukázalo řešení pomocí identifikace pouze v k. ú. Bojkovice a Přečkovice. V k. ú. Bojkovice dokonce výsledky odpovídají dlouholetým zkušenostem místní samosprávy s přívalovými dešti.

Protipovodňová opatření VHOB1 Jedná se lokalitu stanovenou pomocí identifikace kritického bodu. Se vtokem srážkových vod do ulice Fučíkova je zde dlouhodobý problém. Přispívající povodí obsahuje převážně TTP. Plocha přispívajícího povodí je 0,16 km2 určené hodnoty CN křivek 80. Vypočtený kulminační průtok při návrhové srážce N=100 je 0,7 m3.s-1. Vhodným opatřením v této lokalitě by mohla být kombinace ochranné hrázky a suché retenční nádrže. VHOB2 Tato lokalita se nachází u zemědělského družstva. Dané mikropovodí ohrožuje přívalovou srážkou několik domů v ulici Pitínská a dále přispívá k průtoku sídlištěm čtvrť 1. máje. V minulosti zde byla zřízena malá vodní nádrž spíše zásobovacího významu. Plocha přispívajícího povodí je pouze TTP, stanovená hodnota CN je 82. Plocha činí 0,13 km2. Vypočtený kulminační průtok při návrhové srážce N=100 je 0,60,7 m3.s-1. Na dané lokalitě je možné rozšířit a zrekonstruovat současnou malou vodní nádrž se stálou retenční kapacitou navrženou na transformaci přívalové srážky. VHOB3 Jedná se o sousední lokalitu VHOB2. Přispívající plocha je 0,47 km2. Opět výhradně na TTP. Přívalová povodeň z tohoto mikropovodí pravidelně ohrožuje zástavbu v ulici Pitínská. Hodnota CN je 82. Kulminační průtok při N=100 je 1,8 m3.s-1. Vhodným opatření v této lokalitě může být retenční nádrž či poldr se stálou hladinou vody. VHOB4 Jde o nezaizolovanou nádrž, která byla zřízena spíše z krajinotvorného hlediska při zbudování obecního tábořiště. Přesto tato nádržka po drobných úpravách může plnit funkci zasakovací nádrže pro srážkovou vodu svedenou hlavní polní cestou HCB1. VHOB5 Vodní plocha vedená v aktuální ÚPD. Může jít jak o malou vodní nádrž rekreačního či rybochovného typu, tak například pro retenční nádrž při povodňových stavech potoka Kolelač. Vytyčená plocha je 2 ha. VHOB6 Jde o nově navrženou vodní plochu rekreačního významu na popud vedení města. Terén je zde vhodný pro vybudování mělké boční vodní nádrže s nízkou hrází. Vzhledem k blízkému lokálnímu biokoridoru může plnit rovněž funkci vodního biocentra. Určená plocha je 1,5 ha.

VHOB7 Aktuální ÚPD zde počítá s vodní plochou. Již v minulosti zde byl záměr postavit nádrž

s rekreačním

a

rybochovným

využitím.

Blízkost

regionálního

biocentra

a biokoridorů nahrává též možnosti vytvořit zde biocentrum lokálního významu. Plocha plánované nádrže činí 1,2 ha. VHOB8 Jedná se starou jímku bývalého teletníku. Vhodná pro renaturaci a vytvoření krajinotvorného prvku. Plocha činí 0,5 ha. VHOB9, VHOB10 Jde o vodní plochy vedeny v územním plánu. Lokality jsou vhodné především pro výstavbu malých vodních nádrží. Dostupná plocha je 1 ha a 1,9 ha. VHOP1 Jde o stávající retenční nádrž ve správě LČR. Přestože jde o novou stavbu, nedokázalo se zde vytvořit objekt, který by byl schopen transformovat povodňovou vlnu bezejmenného potoka a následné zatrubnění dále po toku způsobuje pravidelné vylití. Možností je zkapacitnit tuto retenční nádrž na požadované průtoky. Je zde také alternativa vybudovat kaskádu spolu s VHOP2, která by měla dostatečnou kapacitu na transformaci povodňové vlny. VHOP2 Jde o navržené opatření k transformaci povodňových vln bezejmenného potoka. Ke stanovení hydrologických charakteristik nebyl k dispozici požadovaný rozsah dat (jiné k. ú.). Terén však umožňuje vznik drobné hrázky, která by v součinnosti s VHOP1 mohla mít dostatečnou kapacitu k ochraně obce. VHOP3 Jde o nádrž vedenou ve stávající ÚPD. V terénu je patrná nerovnost, která může být základem pro budoucí hráz. Plocha nádrže je 2,1 ha. 5.4.2 Grafická část Mapa: Vodohospodářská opatření (k. ú. Přečkovice) Mapa: Vodohospodářská opatření (k. ú. Bojkovice)

5.5 Opatření k ochraně a tvorbě ŽP 5.5.1 Textová část Při tvorbě opatření k ochraně a tvorbě ŽP se vycházelo z aktuálně platného generelu ÚSES a jeho stavu realizace. Jelikož není generel ÚSES volně dostupný, bylo nejprve nutné z aktuální ÚPD města Bojkovice zvektorizovat návrh a stav biokoridorů, biocenter a interakčních prvků. Na tomto podkladu poté byly vybrány lokality a prvky, které je možné řešit v rámci PSZ. Regionální biokoridory RBKB1, RBKB2, RBKB3, RBKP1 Jde o dosud nezrealizované úseky biokoridoru regionálního významu spojující regionální biocentra Valy a Hrabová. Biokoridor má oporu v ÚPD ale není pozemkově vypořádán. V současnosti zabírají plochy TTP. Výsadbu provést dle STG 2BC3, případně 3B3. Celkově zabírají plochy pro realizaci regionálních biokoridorů 4,25 ha. Lokální biokoridory V rámci PSZ bylo na celém území vytipováno k realizaci v rámci PSZ 9 lokálních biokoridorů. Nejčastěji se jedná právě o úseky na zemědělské půdě, které nebyly pozemkově vypořádány. Všechny vychází z generelu ÚSES dle ÚPD. Celková suma ploch na všech k. ú. pro realizaci lokálních biokoridorů činí 7,6 ha. Lokální biocentra Lokální biocentra byla řešena pouze ta, která zasahovala do zemědělské půdy. V ÚPD bylo vymezeno několik biocenter lokálního významu, která by se v rámci PSZ mohla řešit. Velkou nevýhodou je často velký zábor ploch, které by muselo město či stát vynaložit pro realizaci biocenter na úkor jiných záměrů v rámci PSZ. Současný stav, kdy jsou jako biocentra vymezeny části TTP a luk a pastvin, kde přesto probíhá extenzivní hospodaření je vhodnější. Plocha k realizaci všech biocenter daných ÚPD by činila 24,1 ha, což je více než je možné na PSZ vůbec vynaložit. Interakční prvky Vhodným prostředkem pro doplnění krajinné zeleně je zbudování interakčních prvků v krajině jako doprovod cestní sítě, vodních toků či jako samostatné výsadby. Jedná se především o liniové výsadby. Na území k. ú. Bojkovice bylo navrženo zbudovat 19,1 km liniových interakčních prvků, což je 1,9 ha záboru půdy. V k. ú. Krhov 4,62 km (0,46 ha), v k. ú. Bzová 3,68 km (0,37 ha) a v k. ú. Přečkovice 1,44 km (0,15 ha).

Pro doprovodnou zeleň cest je možné volit jak ovocné dřeviny nejlépe místních odrůd, tak keřové patro a stromové patro odpovídající místní přirozené dřevinné skladbě 2-3 vegetačního stupně (nejčastěji STG 3B3, 2BC3). 5.5.2 Grafická část Mapa: Opatření k ochraně a tvorbě ŽP (k. ú. Bojkovice) Mapa: Opatření k ochraně a tvorbě ŽP (k. ú. Přečkovice) Mapa: Opatření k ochraně a tvorbě ŽP (k. ú. Krhov, k. ú. Bzová)

5.6 Hodnocení PSZ Zhodnocení PSZ probíhalo dle Konečné (2014). Hodnocení bylo provedeno souhrnně pro všechna k. ú. v řešení. 5.6.1 Zhodnocení protierozních opatření Plocha ZPF celkem: 15,43 km2 Plocha pod limitem: 13,91 km2 % plochy pod limitem: 90,1 % Vykytují se plochy s G > 20 t/ha/rok =>

Hodnocení PEO: 4

5.6.2 Hodnocení protipovodňových opatření Hodnocení probíhá dle tabulky (viz. Metodika). Intravilán obce velmi dobře chráněn na návrhový maximální průtok => Hodnocení: 4 5.6.3 Hodnocení ekologické stability Podíl plochy stabilních a nestabilních pozemků = KES Lze odhadnou KES vyšší než 3,0 Zvýšení KES: Každá pozitivní změna je dobrá =>

Hodnocení: 3

5.6.4 Průchodnost krajiny Délka dopravní sítě: 86,085 km Plocha území: 41,9 km2 Hustota cestní sítě: 2,05 km/km2 => Dobrá

Hodnocení: 3

5.6.5 Celkové hodnocení Aritmetický průměr hodnocení: 3,5 =>

Celkové hodnocení: velmi dobré

5.7 Bilance záboru půdy pro PSZ Tab. 8 Bilance záboru půdy pro PSZ v jednotlivých k.ú. KÚ Bojkovice Cestní síť PEO Vodohospodářská opatření Opatření ŽP SUMA DISPOZICE LV 10001 ROZDÍL

nároky 20,18 4,30 10,90 14,77 50,14 68,52 18,38

KÚ Přečkovice Cestní síť PEO Vodohospodářská opatření Opatření ŽP SUMA DISPOZICE LV 10001 ROZDÍL

nároky 5,97 0,00 2,73 8,01 16,72 22,43 5,71

KÚ Krhov Cestní síť PEO Vodohospodářská opatření Opatření ŽP SUMA DISPOZICE LV 10001 ROZDÍL

nároky 12,52 0,00 0,00 10,80 23,32 nelze určit

KÚ Bzová Cestní síť PEO Vodohospodářská opatření Opatření ŽP SUMA DISPOZICE LV 10001 ROZDÍL

nároky 7,34 0,00 0,00 0,00 7,34 8,65 1,31

Z tabulky č. 8 je patrné, že na navržený plán společných zařízení by postačily pozemky v majetku města Bojkovice. V k. ú. Krhov bohužel tato bilance nešla z důvodu zastaralého formátu KN ověřit bez enormního úsilí dohledávání výměr všech pozemků ve vlastnictví města Bojkovice.

6 DISKUZE V rámci této práce byl zpracováván plán společných zařízení pro komplexní pozemkové úpravy na čtyřech katastrálních územích ve správě města Bojkovice. Pro zpracování bylo použito geoinformačních systémů, výpočetních softwarů, několik metodik a mnoho shromážděných dat. Plán společných zařízení je velmi složitý a časově i pracně náročný projekt. Je nutné mít dobré znalosti a přehled z různých oblastí hospodaření v krajině, krajinného inženýrství, práva i životního prostředí. Jelikož se jedná o diplomovou práci se stanoveným rozsahem, nebylo možné obsáhnout všechny aspekty tvorby plánu společných zařízení zcela do detailu. V podstatě každá jednotlivá součást či jednotlivé opatření může být tématem samostatné závěrečné práce. Přesto byly zachovány žádané postupy a základní náležitosti PSZ. Velmi přínosná byla především komplexnost zadané práce a s tím spojená nutnost jednat s místní samosprávou, která byla též spoluautorem zadání práce a měla své požadavky na návrh PSZ. Velkou výhodou autora je znalost místních přírodních i sociálních poměrů, která pomohla k společensky přijatelnějším řešením, například v opatřeních protierozní ochrany a zpřístupnění krajiny. Tato diplomová práce si kladla za cíl být jakousi studií PSZ, která usnadní budoucímu projektantovi PSZ při komplexních pozemkových úpravách, které se na dotčených územích připravují, pochopení místních souvislostí a požadavků města Bojkovice. Může sloužit též pro místní samosprávu jako podkladový materiál pro své požadavky a v neposlední řadě jako názorný příklad pro místní občany, kteří často neví, co od pozemkových úprav očekávat a požadovat. Jako výhoda i limit se ukázal zvolený rozsah území, který se skládal ze čtyř k. ú., byť jednoho města. Možnost provázat opatření napříč katastry je velkou příležitostí pro sousední obce k dosažení dříve nemožných projektů jako je budování cyklostezek a společných protipovodňových opatření. Limit takto obsáhlého území, navíc při takto složitém projektu je v možném detailu zpracování práce. Jako velký a nezbytný pomocník se projevily geoinformační systémy, které dokáží pracovat s velkými objemy dat a modelů a tím usnadnit jak výpočetní, tak rozhodovací procesy. Velmi důležitou otázkou zůstává do jaké míry má plán společných zařízení vozit tzv. „beton do krajiny“ v podobě nových zpevněných cest a dimenzovaných protipovodňových nádrží a objektů. Je na citu projektanta, zda dokáže udržet plán společných zařízení na takové úrovni, aby negativně neovlivňoval krajinu především v zachovalejších lokalitách, jako je i ta, na které byla pracovávána tato diplomová práce.

7 ZÁVĚR Diplomová práce na téma Návrh plánu společných zařízení pro komplexní pozemkové úpravy v katastrech města Bojkovice měla za cíl zpracovat studii plánu společných zařízení, která bude využitelná jak pro zástupce místní samosprávy, tak budoucího projektanta plánu společných zařízení v komplexních pozemkových úpravách, které se na území, kde byla tato práce zpracována, uskuteční od roku 2014. V tomto ohledu byl cíl práce naplněn a výsledky práce se sestávají ze všech oblastí tvorby plánu společných zařízení. Výstupy byly zpracovány do přehledné formy map a tabulek opatření. Navržená opatření byla též pokusně zhodnocena podle nově vydané metodiky. Důležitým přínosem této práce bylo též vytvoření bilance dostupných pozemků a záboru půdy potřebné k realizaci PSZ, což pomůže vytvořit jakousi představu možností, které bude mít budoucí projektant k dispozici. Přestože práce není vyčerpávajícím přehledem problematiky ani hotovým projektem věřím, že bude přínosná nejen jejímu autorovi, ale též tomu kdo do ní nahlédne.

SUMMARY The thesis on Plan proposal for the common facilities of the complex land consolidation on territories of the city Bojkovice aimed to prepare a study of the plan proposal for the common facilities, which will be useful for the local authorities and for the future designer of common facilities in the complex land consolidation. In this regard, the target of thesis was filled and the thesis will consist of all areas of the plan consist of common facilities . The outputs were processed in a nice form of maps and tables. The proposed measures were also experimentally evaluated according to newly released methodology. An important contribution of this work was also to create a balance of available land and land required for the implementation of the plan , which will help create an idea of options in future project works . Although the work is not an exhaustive overview of the problem or the completed project, I believe it will be beneficial not only to its author , but also for the readers .

PŘEHLED LITERATURY A PRAMENŮ LITERÁRNÍ DÍLA •

AGROPROJEKT PSO, s.r.o., 2010, Metodický návod k provádění pozemkových úprav. Praha: Ministerstvo zemědělství – Ústřední pozemkový úřad

•

BUDAY, T., 1963, Geologická mapa ČSSR: Mapa předčtvrtohorních útvarů : M-33-XXIX Brno. Praha: Ústřední ústav geologický.

•

BUČEK, A. -- LACINA, J. Geobiocenologie II. 1. vyd. Brno: MZLU, 1999. 240 s. ISBN 807157-417-1.

•

CULEK, M., a kol., 1996, Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, Zlínský bioregion , s. 308-310. ISBN 80-85368-80-3.

•

Česká republika, 1998, Plán péče CHKO Bílé Karpaty. In: OOP/5498/98. Luhačovice: AOPK ČR.

•

JANEČEK, M., 2012, Ochrana zemědělské půdy před erozí: metodika. Vyd. 1. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, 76 s. ISBN 978-80-254-0973-2.

•

JANEČEK M., VÁŠKA J., 2001, Hydrologické výpočty v protierozní ochraně půdy; Doporučený standard technický, skupina hydrologické výpočty, DOS T 4/06/2001; ČKAIT

•

JUST, T., 2005, Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha: MŽP ČR, AOPK ČR, ZO ČSOP Hořovicko, Ekologické služby, s.r.o., 359 s. ISBN 80-239-6351-1

•

KONEČNÁ, Jana a Dagmar STEJSKALOVÁ. Multikriteriální hodnocení protierozních a vodohospodářských zařízení v pozemkových úpravách: certifikovaná metodika : výstup projektu QI92A012 Hodnocení realizací protierozních a vodohospodářských zařízení v KPÚ z pohledu ochrany a tvorby zemědělské krajiny. 1. vyd. Brno: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, 2014, 52 s. ISBN 978-80-87361-25-2

•

KRAVKA, M., 2009, Základy lesnické a krajinářské hydrologie a hydrauliky. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 113 s. ISBN 978-80-7375-338-2.

•

MADĚRA, P., ZÍMOVÁ, E. Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. 2004. Dostupné na CD.

•

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2010, Pozemkové úpravy. Vyd. 2. V Praze: Ministestvo zemědělství, 28 str., ISBN 978-80-7084-944-6

•

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2012, Technický standard dokumentace plánu společných zařízení v pozemkových úpravách. Vyd. 2. V Praze: Ministestvo zemědělství

•

NOVÁK, L., a kol., 2011, Protipovodňová opatření v České republice. 1. vyd. Praha: Český svaz vědeckotechnických společností, 64 s. ISBN 978-80-02-02353-1.

•

NOVOTNÝ, I., a kolektiv, Příručka ochrany proti vodní erozi. 2. vydání. Praha: Ministerstvo zemědělství, 73s., ISBN 978-80-87361-33-7

•

OLMER, M., HERMANN, Z., KADLECOVÁ, R., & Výzkumný ústav vodohospodářský, 2006, Hydrogeologická rajonizace České republiky: Sborník geologických věd = Hydrogeological Zones of the Czech Republic. Praha: Česká geologická služba.

•

PODHRÁZSKÁ, J., 2005, Protierozní ochrana půdy. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. ISBN 978-807-1578-567.

•

QUITT, E., 1971, Klimatické oblasti Československa. Brno : Studia Geographica.

•

ŠAMAJ F., VALOVIČ Š., BRÁZDIL R., 1985, Denné úhrny srážok s mimoriadnou vydatnosťou v období 1901 – 1980. Zborník prác SHMÚ Bratislava.

•

TLAPÁK, V., HERYNEK, J., 2005, Funkce krajinných segmentů z pohledu možností ochrany povodí před povodněmi. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 46 s. Folia universitatis agriculturae et silviculturae mendelianae brunensis = Monografie, Facultas silviculturae et technologiae ligni. ISBN 80-7157-825-8.

•

TOMAN, František. Pozemkové úpravy. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995, 142 s. ISBN 80-715-7148-2.

•

TOMÁŠEK, M., 2007, Půdy České republiky. 4. vyd. Praha: Česká geologická služba,. 67 s. ISBN 978-80-7075-688-1.

•

TRUSINA, J., 2006, Potenciální hydrologická rizika v povodí Olšavy. Brno, Diplomová práce. Masarykova Univerzita v Brně. Vedoucí práce RNDr. Miroslav Kolář, CSc.

ZÁKONY A LEGISLATIVNÍ NAŘÍZENÍ •

Zákon 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 299/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

•

Vyhláška č. 545/2002 Sb. o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav s promítnutím změn dle vyhl. č. 122/2007 Sb.

•

Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

•

Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

•

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

•

Vyhláška č. 546/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných, půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizace

•

Zákon č. 218/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

•

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

NORMY A TECHNICKÉ ZPRÁVY •

ČSN 75 0110: Vodní hospodářství - Terminologie hydrologie a hydrogeologie, 2010

•

ČSN 73 6109: Projektování polních cest

ELEKTRONICKÉ PRAMENY •

Povodňový informační systém [online]. 2012 [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://www.povis.cz/

•

Hydroekologický informační systém VÚV TGM. [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://heis.vuv.cz

•

Land management [online]. [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://la-ma.cz

WMS SERVERY A MAPOVÉ PODKLADY •

Geoportál CENIA – Ortofoto, Corine Land Cover 2006, podkladová mapa

•

Geoportál ČUZK – Ortofoto, Základní mapa ČR 1:10000, správní členění

•

Základní mapa ČR – ZABAGED (polohopis), shapefile

•

Základní mapa ČR – ZABAGED 3D (vrstevnice), shapefile

•

Ortofoto ČR – ČÚZK, snímky z roku 2012, rastr

•

Archivní ortofoto černobílé – ČÚZK, snímky z let 1998 - 2001

•

Katastrální mapa k.ú. Bojkovice, Přečkovice, Bzová – formát VFK

•

Mapa BPEJ – shapefile, zdroj dat VÚMOP

•

Mapa půdních bloků LPIS – shapefile

•

Mapa povodí IV. stupně – DIBAVOD, shapefile

•

Mapa vodních toků – DIBAVOD, shapefile

•

Mapa vodních nádrží – DIBAVOD, shapefile

•

Mapa záplavových území Q100 – DIBAVOD, shapefile

•

Mapa melioračních kanálů – DIBAVOD, shapefile

•

Územní plán Bojkovice, Přečkovice, Krhov, Bzová – ORP Uherský Brod, PDF dokumenty

•

Mapa prvků ÚSES – UHÚL, WMS server

•

Mapy přírodních podmínek CENIA – ArcGIS server

•

Turistická mapa ČR, Vizovické vrchy č. 93 - tištěná

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AOPK

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky

BPEJ

bonitovaná půdně ekologická jednotka

ČHMÚ

Český hydrometeorologický ústav

ČÚZK

Český úřad zeměměřický a katastrální

DKM

digitální katastrální mapa

DMT

digitální model terénu

GIS

geografický informační systém

HEIS

hydroekologický informační systém

HPJ

hlavní půdní jednotka

HTÚP

hospodářsko-technické úpravy

ISKN

informační systém katastru nemovitostí

JPÚ

jednoduché pozemkové úpravy

KN

katastr nemovitostí

KoPÚ

komplexní pozemkové úpravy

k.ú.

katastrální území

KÚ

katastrální úřad (katastrální pracoviště)

LV

list vlastnictví

MZe

Ministerstvo zemědělství ČR

MŽP ČR

Ministerstvo životního prostředí ČR

ObPÚ

obvod pozemkových úprav

PEO

protierozní ochrana půdy

PSZ

plán společných zařízení

PÚ

pozemkový úřad

S-JTSK

souřadnicový systém Jednotné trigonometrické sítě, katastrální

STG

skupina typu geobiocénů

TTP

trvalé travní porosty

ÚAP

územně analytické podklady

ÚP

územní plán

ÚPD

územně plánovací dokumentace

ÚSES

územní systém ekologické stability

VÚMOP

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, VÚMOP, v.v.i.

ZABAGED

základní báze geografických dat

ZPF

zemědělský půdní fond

ŽP

životní prostředí

SEZNAM PŘÍLOH •

Tab. 9: Databáze opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků

•

Tab. 10: Databáze opatření k ochraně ZPF

•

Tab. 11: Databáze vodohospodářských opatření

•

Tab. 12: Databáze opatření k ochraně a tvorbě ŽP

•

Mapa 1: Širší územní vztahy

•

Mapa 2: Digitální model terénu

•

Mapa 3: Sklonitostní poměry území

•

Mapa 4: Expozice terénu

•

Mapa 5: Analýza erozní ohroženosti USLE

•

Mapa 6: Kritické body a přispívající plochy (Bojkovice)

•

Mapa 7: Kritické body a přispívající plochy (Přečkovice)

•

Mapa 8: Návrh zpřístupnění pozemků (Bojkovice)

•

Mapa 9: Návrh zpřístupnění pozemků (Přečkovice)

•

Mapa 10: Návrh zpřístupnění pozemků (Krhov, Bzová)

•

Mapa 11: Návrh protierozních opatření

•

Mapa 12: Vodohospodářská opatření (Bojkovice)

•

Mapa 13: Vodohospodářská opatření (Přečkovice)

•

Mapa 14: Opatření k ochraně a tvorbě ŽP (Bojkovice)

•

Mapa 15: Opatření k ochraně a tvorbě ŽP (Přečkovice)

•

Mapa 16: Opatření k ochraně a tvorbě ŽP (Krhov, Bzová)

•

Mapa 17: Pozemky v majetku města Bojkovice

•

Fotodokumentace průzkumu terénu

Obrázek 1: Stávající stav navrhované cesty HCK3 do Komně (Staš, 2014)

Obrázek 2: Nedostatečné zpevnění cest vede vzniku paralelních vedení cest (Staš, 2014)

Obrázek 3: Stav polních cest je v lokalitě neuspokojivý (Staš, 2014)

Obrázek 4: Trasa navrhované budoucí hlavní cesty HCB2, která je jednou z priorit PSZ (Staš, 2014)

Obrázek 5: Brod na navrhované budoucí HCB2 (Staš, 2014)

Obrázek 6: Orná půda s vysokým rizikem eroze, nyní oseta vojtěškou (Staš,2014)

Obrázek 7: Známky bývalé vodní eroze (Staš, 2014)

Obrázek 8: Erozní rýha v budoucí HCB1 (Staš, 2014)

Obrázek 9: Současná retenční nádrž v Přečkovicích s nedostatečnou kapacitou (Staš, 2014)

Obrázek 10: V krajině je mnoho příležitostí pro budování liniových interakčních prvků (Staš, 2014)