MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Bakalářská práce

Brno 2011

Erik Gajdošík

Lesnická a dřevařská řská fakulta 2010/2011

Mendelova univerzita v Brně Ústav ochrany lesů a myslivosti

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce:

Erik Gajdošík

Studijní program:

Lesnictví

Obor:

Lesnictví

Název tématu:

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova řerova 30

Rozsah práce: Zásady pro vypracování:

řerova. Vyhodnotit distribuci a početnost 1. Cíl práce: Vyhodnotit bionomii a etologii jezevce lesního v zájmové oblasti MS Mezilesí Pavlovice u Přerova. jezevce lesního ve sledované oblasti během b roku. Na základě chronologického monitoringu a současné asné evidence denních meteorologických dat vyhodnotit aktivitu konkrétní rodiny jezevce lesního. 2. Metodika: Zjišťování informací k zadanému tématu témat z literárních zdrojů.. Charakteristika zájmového území. Terénní sledování přímé p a pomocí fotopastí. Sběr a vyhodnocování meteorologických dat. 3. Rámcový rozvrh prací: podzim 2009 až zima 2011 terénní šetření, šet sběr meteorologických dat, kancelářské řské prá práce; březen 2011 odevzdání pracovní verze bakalářské ské práce; duben 2011 odevzdání bakalářské bakalá práce. 4. Osnova: 1. Abstract/Abstrakt (+klíčová (+klíč slova, anotace práce), 2. Úvod, 3. Cíl práce, 4. Literární přehled, ehled, 5. Metodika, 6. Základní Zá charakteristika zájmového území (lokalizace a charakteristika území, širší územní vztahy), 7. Výsledky (pouze vlastní, nikoliv z literatury), 8. Diskuse (srovnání vlastních výsledků s pracemi dalších autorů), autor 9. Závěr (stručné shrnutí výsledků, včetně aplikace do praxe), 10. Summary (anglický souhrn výsledků), ), 11. Literatura (abecedně řřazený seznam citované literatury), 12. Přílohy ílohy (fotografické, grafické, tabulkové a mapové). /viz. Směrnice děkana č.2/2007/ Seznam odborné literatury:

1.

MATYÁŠTÍK, T. -- BIČÍK, V. -- ŘEHÁK, L. Jezevec lesní : Jeho biologie a význam v ekosystému. Praha: Venator, 2001. 191 s. ISBN 80902849-1-4.

2. JANOSCH, A. 2009. Der Dachs - ein Familientier. In Pirsch, 20, s. 4 - 8. 3.

MATYÁŠTÍK, I. & BIČÍK, V. 2000. Potravní ekologie, rozšíření rozší a význam jezevce lesního. In Sborník referátu. Predátoři Predáto v myslivosti. Celostátní konference, 1 - 2. Česká eská lesnická společnost, společ s. 52 - 57.

4.

MATYÁŠTÍK, T. & BIČÍK, ÍK, V. 2000. Dynamika populace jezevce lesního (Meles meles) na Prostějovsku jovsku [Dynamics of badger population in the district of Prostějov]. Přírodovědné ědné studie muzea Prostějovska, Prost 3, 123–131.

5.

ZEJDA, J. & NESVADBOVÁ, J. 1983. Habitat selection and population density of the badger (Meles meles) in Bohemia and an Moravia. Folia Zoologica 32 (4), 319–333.

Datum zadání bakalářské práce:

listopad 2009

Termín odevzdání bakalářské práce:

duben 2011

Erik Gajdošík Autor práce

Ing. Martin Ernst, Ph.D. Vedoucí práce

doc. Dr. Ing. Libor Jankovský Vedoucí ústavu

doc. Dr. Ing. Petr Horáček Horá Děkan ěkan LDF MENDELU

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy university a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Martinu Ernstovi, Ph.D. za trpělivost, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Dále pak děkuji všem ostatním, kteří mi k této práci poskytli jakoukoliv informaci, radu či pomoc. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině za podporu, kterou mi poskytovali po celou dobu studia.

Název bakalářské práce: Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Autor: Erik Gajdošík ABSTRAKT: Cílem bakalářské práce bylo popsat bionomii, etologii a aktivitu jezevce lesního v zájmové oblasti MS Mezilesí Pavlovice u Přerova. Vyhodnotit distribuci, početnost a aktivitu konkrétní jezevčí rodiny na základě chronologického monitorování a za použití současné evidence meteorologických dat ve sledované oblasti během celého roku. Základní údaje pro vypracování bakalářské práce byly čerpány z časopisů, sborníků a odborných knih zabývajících se danou problematikou. Klíčová slova: jezevec lesní, bionomie, etologie, distribuce

Name of bachelor work: Bionomics, ethology and activity of the Eurasian badger in the area Pavlovice near Prerov Autor: Erik Gajdošík ABSTRACT: The target of the bachelor thesis was to describe the bionomics, the ethology and the activity of the Eurasian badger in the area MS Mezilesí Pavlovice near Prerov. To analyse the distribution, the abundance and the activity concrete badger´s family on the basis of chronological monitoring and with using the current register of the meteorological data in the monitored area during the whole year. The basic information for this bachelor thesis was drawn from the journal, the proceedings and the books specialized to this issue. Keywords: the Eurasian badger, bionomics, ethology, distribution

OBSAH 1

ÚVOD ..................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE ........................................................................................... 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................... 10 3.1

Základní názvosloví........................................................................ 10

3.2

Zařazení jezevce lesního do systému ............................................. 11

3.3

Popis jezevce lesního ...................................................................... 11

3.4

Rozšíření jezevce lesního ............................................................... 12

3.4.1

Areál druhu .............................................................................................. 12

3.4.2

Rozšíření v České republice .................................................................... 13

3.5

Potrava jezevce lesního .................................................................. 14

3.6

Biotopy a teritorium jezevce lesního .............................................. 16

3.6.1

Biotopy jezevce........................................................................................ 16

3.6.2

Teritorium jezevce ................................................................................... 17

3.7

Jezevčí nory, jejich stavba a funkce ............................................... 18

3.8

Rozmnožování a výchova mláďat .................................................. 19

3.8.1

Rozmnožování jezevců ............................................................................ 19

3.8.2

Vrh a výchova mláďat ............................................................................. 20

3.9

Sociální chování jezevce lesního .................................................... 21

3.10 Denní aktivita v průběhu roku ........................................................ 21 3.10.1

Východ z nor ............................................................................................ 21

3.10.2

Návrat do nor ........................................................................................... 22

3.11 Zimní spánek .................................................................................. 22 4

MATERIÁL A METODIKA ............................................................. 23 4.1

Přípravné práce a studium odborné literatury ................................ 23

4.2

Postup při pozorování aktivity jezevce lesního .............................. 23

4.3

Zjištění obsazenosti nor jezevcem .................................................. 24

4.4

Sběr meteorologických dat ............................................................. 24

5

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ...... 25 5.1

6

Přírodní poměry .............................................................................. 26

5.1.1

Přírodní lesní oblast ................................................................................. 26

5.1.2

Geomorfologické začlenění lokality ........................................................ 26

5.1.3

Pedologické poměry ................................................................................ 27

5.1.4

Geologické poměry .................................................................................. 27

5.1.5

Hydrologické poměry .............................................................................. 28

5.1.6

Klimatické poměry .................................................................................. 28

5.1.7

Lesní vegetace a růstové podmínky ......................................................... 29

VÝSLEDKY ........................................................................................ 30 6.1

Distribuce a početnost jezevce lesního ve sledované oblasti ......... 30

6.2

Aktivita konkrétní rodiny jezevce lesního...................................... 32

7

DISKUZE............................................................................................. 34

8

ZÁVĚR ................................................................................................. 35

9

SUMMARY ......................................................................................... 36

10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................... 37 10.1 Seznam literatury ............................................................................ 37 10.2 Internetové zdroje ........................................................................... 39 11 SEZNAM ZKRATEK ........................................................................ 40 12 SLOVNÍK POJMŮ ............................................................................. 41 13 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................. 42

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova

1

ÚVOD Jezevec lesní (Meles meles, L., 1758) je největší u nás žijící šelmou z čeledi

lasicovitých (Mustelidae). Hustota jeho rozšíření je závislá jednak od struktury a úrovně obhospodařování lesů a zemědělské krajiny, tak od civilizačních faktorů. Nejpočetnější populace jsou ve smíšených a listnatých lesích s hojným zastoupením buků a dubů, které se střídají v zemědělské krajině s ovocnými dřevinami (extenzivními sady), pláňkami, vinicemi, obilovinami (kukuřice, oves apod.) a zpustlými pastvinami charakteru ekotonu mezi lesní a zemědělskou krajinou (opuštěné lázeňské usedlosti). (Paulenka, 2001) Vztah člověka k jezevci byl dosti rozporuplný. V každé době se i v řadách myslivců našli takoví, kteří volali po jeho ochraně a plně chápali jeho místo v přírodě. Jiní jej řadili do kategorie zvěře škodlivé myslivosti a prosazovali jeho celoroční hubení. Nesporným faktem zůstává, že na našem území nikdy nedošlo k plošné likvidaci jezevce lesního, ani k aktuálnímu nebezpečí jeho úplné likvidace. I v dobách plošného plynování lišek, kdy byla módní vlnou „likvidace škodné“ výrazně zasažena i populace jezevců, se našla celá řada uživatelů honiteb, kteří chránili tohoto živočicha a nedopustili jeho ohrožení. Skrytý způsob života toho druhu byl mnohdy další zárukou jeho přežití. (Matyáštík a kol., 2000) Je potřeba připomenout, že početní stavy jezevce se vzhledem k jeho způsobu života zjišťují velmi obtížně. Proto je potřeba tyto údaje považovat jen za odborný odhad. Relativně přesně je možné stavy jezevců zjistit jen na menších rozlohách (v loveckých revírech) přímým pozorováním obsazených nor, což je velmi náročné na čas a techniku. (Paulenka, 2001) Ochrana a management jezevců jsou v evropských zemích rozdílné, což je závislé na jeho početných stavech, úrovni poznatků, ale i na veřejném mínění v dané oblasti. Nejlépe je to poznat ze zákonného vymezení jeho ochrany, resp. času, způsobu a podmínek lovu v jednotlivých zemích, což je stručně zpracované - včetně populační hustoty - v materiálu Ochrana a management evropského jezevce (Meles meles) autorů GRIFFITHS - THOMAS (1977) z podkladů vědeckých pracovníků evropských zemí (ze Slovenska HELL - CIMBAL, 1977; ŠTOLLMANN, 1967). (Paulenka, 2001)

Erik Gajdošík

8


2

CÍL PRÁCE Popsat bionomii a etologii jezevce lesního z dostupných literárních zdrojů. Vyhodnotit distribuci a početnost jezevce lesního v zájmové oblasti MS Mezilesí Pavlovice. Na základě chronologického monitoringu a současné evidence denních meteorologických dat vyhodnotit aktivitu konkrétní rodiny jezevce lesního ve sledované oblasti během roku.

Erik Gajdošík

9


3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Základní názvosloví Etologie Etologie je vědní obor v rámci zoologie, který se zabývá studiem chování živočichů, rozeznáváním jeho vrozených a naučených složek, ontogenetického i fylogenetického vývoje vzorců chování a významu určitých vzorců chování pro přežívání daného druhu. Chování živočichů může být: •

vrozené – existuje hned po narození a je řízeno instinktem (stěhování ptáků, reflexy…).

•

získané – řízeno učením a zkušenostmi získanými během života jedince (zlepšení techniky lovu…).

dále: •

chování obranné: útěk, obrana…

•

chování rozmnožovací: námluvy, zásnubní lety…

•

chování komfortní: souvisí s péčí - hygiena, koupání…

(www.wikipedia.cz)

Bionomie Bionomie je nauka o způsobu života živočichů (průběh vývojového cyklu živočišných druhů). (www.213.cz)

Erik Gajdošík

10


3.2 Zařazení jezevce lesního do systému Zpracováno dle Laštůvky a kol. (2004) Říše: Živočichové (Animalia) Podříše: Mnohobuněční (Metazoa) Vývojová větev: Druhoústí (Deuterostomia) Kmen: Strunatci (Chordata) Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) Třída: Savci (Mammalia) Podtřída: Živorodí (Theria) Nadřád: Placentálové (Placentalia) Řád: Šelmy (Carnivora) Čeleď: Lasicovití (Mustelidae) Rod: Jezevec (Meles) Druh: Jezevec lesní Meles meles (Linné, 1758)

3.3 Popis jezevce lesního Jezevec lesní (Meles meles) je naše největší lasicovitá šelma (Matyáštík a kol., 2000). Podle Dyka (1934) je samec nazýván psem, samice fenou, vnější rozdíly mezi nimi nejsou. Je to poměrně velká a zavalitá šelma s krátkýma silnýma nohama, chodidla jsou lysá, prsty opatřeny dlouhými drápy. Na protáhlé hlavě jsou dva nápadné černé pruhy na bílém podkladě (Gaisler, 2002). Krk a nohy jsou černé, zatímco celý hřbet je zbarven stříbrošedě. Také na břiše je srst zcela černá. Zbarvení jedinců je proměnlivé od plesnivě šedé po pískově žlutou (Reichholf, 2006). Pod štětcem je zvláštní váček, sádelník, do kterého ústí pachové žlázy. Výměšek slouží ke značkování loveckého území a k vzájemnému setkávání v době chrutí (Forst a kol., 1975). Oči má malé, zrak slabý. Nejlépe má vyvinutý sluch a čich (Hell a kol., 1988). Celková délka těla je 83 104 cm, délka štětce 15 - 19 cm, výška v kohoutku 30 cm, hmotnost 10 - 16 kg v létě, 18-20 kg na podzim (Forst a kol., 1975). Hell a kol. (1988) uvádějí hmotnost jezevce na podzim i 24 kg. Janosch (2009) uvádí délku života jezevce až 19 let.

Erik Gajdošík

11


3.4 Rozšíření jezevce lesního 3.4.1

Areál druhu Jezevec lesní je endemickým druhem palearktické oblasti (Obr. 1), kde je

poměrně široce rozšířen a vytváří zde mnoho geografických ras (Matyáštík a kol., 2000). Jezevci žijí téměř v celé Evropě, na větších ostrovech ve Středozemním moři a dále v severní, střední a jižní Asii (Reichholf, 2006). Na západě (od 9º z. d.) obývá Velkou Británii a Irsko. Na severu Norsko, Švédsko a pobaltské státy. Nevyskytuje se však v severní části Skandinávie, v oblasti řeky Pečory a poloostrova Kola. Severní hranice rozšíření v Evropě sahá až k 67º s. š. Jižní hranice vede ze Španělska po pobřeží Středozemního moře a přes balkánský poloostrov (podél 36º s. š.) až do Turecka. K východu dosahuje evropská část populace až k 60º v. d. (pohoří Ural). V Asii je rozšířen na celém území Sibiře až k ústí Amuru (pobřeží Tichého oceánu) a zasahuje až na japonské ostrovy (Matyáštík a kol., 2000). Podle Janosche (2009) se jezevčí populace vůbec nevyskytuje v Austrálii a na Anktartidě. Na základě telemetrických měření uvádí Brock (1986), že jezevec v létě vystupuje až do výšky 1500 m n. m. a v zimě do 1100 m n. m. Hell & Cimbál (1977) uvádějí výskyt jezevce až do 900 - 1100 m n. m., přičemž optimum jeho rozšíření je podle nich asi do 600 - 700 m n. m. Naproti tomu Matyáštík a kol. (2000) uvádějí optimum od 300 do 900 m n. m.

Obr. 1 Areál rozšíření jezevce lesního (www.wikipedia.cz)

Erik Gajdošík

12

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova 3.4.2

Rozšíření v České republice Výskyt jezevce lesního je limitován řadou ekologických faktorů, souvisejících

zejména s vhodností daného prostředí k hrabání nor, výchovou mláďat a dostatkem potravních zdrojů. Primárním biotopem tohoto druhu je v našich podmínkách smíšený nebo listnatý les (Matyáštík & Bičík, 2000a). První studii o rozšíření jezevce lesního v České republice na základě dotazníkové akce publikoval Anděra (1979), který uvedl rozšíření jezevce jako nesouvislé. Tuto skutečnost potvrzuje také studie Zejdy & Nesvadbové (1983), kteří zjistili, že nejpočetnější populace jezevců jsou v severních Čechách a na severní Moravě. V letech 1991 - 1992 provedli další dotazníkovou akci Anděra & Hanzal (1996). Část dotazníků k doplnění zaslali autoři ještě v roce 1995 (Obr. 2). Tato práce však nepodává informace o velikosti populace. Jde především o soupis lokalit výskytu na území ČR podle katastrů obcí, který byl zpracován pro všechny šelmy vyskytující se na našem území (Matyáštík a kol., 2000).

Obr. 2 Výskyt jezevce lesního v ČR v roce 1995 (Anděra & Hanzal 1996). Pozn.: • - stálý výskyt; ο - přechodný výskyt

Nejnovější poznatky o rozšíření jezevce v ČR publikovali Matyáštík a kol. (2000) a Matyáštík & Bičík (2000b). Tito autoři se zaměřili především na populace jezevců na Moravě a ve Slezsku. Erik Gajdošík

13

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Odhad pro celou jezevčí populaci v ČR činí na základě průměrné hustoty 1,72 jedinců na 1000 ha celkové plochy asi 13 500 jedinců. Hustota jezevců však na Moravě a ve Slezsku kolísá, a to od 0,4 do 3,8 jezevců na 1000 ha celkové plochy. Místní rozdíly jsou dány především roztříštěností subpopulací jezevců. Jezevec se vyskytuje na Moravě a ve Slezsku v několika zřetelně ohraničených centrech a jeho rozšíření zdaleka není rovnoměrné (Matyáštík & Bičík, 2000b). Výsledky zjištěné během sčítací akce na Moravě a ve Slezsku však nelze jednoznačně vztáhnout na celé území ČR, protože v oblasti Čech existuje mnoho lokalit odlišného charakteru. Např. v okrese Plzeň se odhaduje místní populace na 500 jedinců. V jiných oblastech ČR je naopak hustota jezevců velmi nízká a místy je zcela vzácný (Matyáštík & Bičík, 2000b)

3.5 Potrava jezevce lesního Na rozdíl od jiných lasicovitých šelem není jezevec lovcem s orientací na masitou potravu, ale typickým všežravcem, který využívá zpravidla nejsnáze dostupné potravní zdroje (Matyáštík & Bičík, 2000b). Tuto skutečnost potvrzuje také Janosch (2009). Znakem všežravých druhů jsou nižší korunky zubů a hroty na trhácích. Zuby jezevců se navíc vlivem příjmu rostlinné potravy silně obrušují (Matyáštík & Bičík, 2000b). Střevo jezevce je asi 6,5 - krát delší než jeho tělo, zatímco např. kuna, která je více specializovaná na masitou potravu ho má jen asi 4 - krát delší než tělo (Hell a kol., 2000). Janosch (2009) uvádí, že se jezevec živí především jako sběrač. Hell a kol. (1988) uvádějí, že jezevec při hledání potravy ujde v noci asi 5 -6 km, přičemž se od nory nevzdálí víc jak 1,5 - 2 km. Jezevec přijímá nejvíce potravy mezi 20:00 a 4:00 hodinou v noci (viz příloha č.1). Nebylo dosud zjištěno, že by některou složku potravy jezevci konzumovali přednostně v určité době nebo ve větším množství. Nebyl zjištěn ani rozdíl ve složení potravy mezi samci a samicemi, věkovými skupinami jezevců a ani mezi jedinci s různým stupněm opotřebení chrupu. Nicméně bylo zjištěno, že na opotřebení chrupu a věku jezevců závisí celkový objem přijaté potravy (Matyáštík a kol., 2000). V revírech se spárkatou zvěří nelze jezevce považovat za škodlivé, spíše naopak. V lese posbírá mnoho škodlivého hmyzu, hrabošů a myší. V revíru s malou zvěří však může dělat škody na hnízdech a zejména na mláďatech, ale např. i na kukuřici, pšenici či vinici. Faktem je, že jezevec nachází velkou část své potravy na zemědělské půdě. Další součást jeho potravy tvoří žížaly, obiloviny, ovoce, hmyz a obratlovci, zejména

Erik Gajdošík

14

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova ptáci a savci, ale i měkkýši, obojživelníci a plazi. Nejvíce žížal nachází na loukách a v listnatých lesích pod hrabankou. Hodně většího hmyzu konzumuje na pastvě skotu. Hnízda vos vyhrabává zejména na podzim, kdy už vosy nejsou aktivní (Hell & Kaštier, 2003). Matyáštík & Bičík (2000b) zjistili pozorováním skupiny tří částečně ochočených jezevců, že v našich podmínkách převládá v potravě jezevců rostlinná složka asi 62%, živočišná složka potravy tvoří 38%. Potravu, kterou jezevcům předkládali klasifikovali jako preferovanou (byla požírána ve více než 50% kontaktů), příležitostnou (méně než v 50% kontaktů) a odmítanou (nepožíraná vůbec). Jezevci preferovali v potravě 39%, příležitostně konzumovali 40% a odmítali 21% druhů s nimiž přišli do přímého kontaktu (Tab. 1). (Matyáštík & Bičík, 2000b)

Tab. 1 Vybraní zástupci potravního spektra jezevců podle jejich preference (Matyáštík & Bičík, 2000b) Potrava

Typ

Zástupci (rod)

živočišná

žížala, plzák, kobylka, hrobařík, chrobák, tesařík, klikoroh, pilořitka, vosa, sršeň, čmelák, chroustek, lalokonosec, pilatka, plotice, karas, slepýš, norník, myš, hraboš

rostlinná

ostružník, švestka, hruška, hloh, angrešt, kukuřice, ořech, jahoda, réva, žaludy

živočišná

hlemýžď, páskovka, mšice, cvrček, střevlík, potápník, zlatohlávek, včela, osenice, lišaj, hrouzek, ropucha, skokan, užovka, zmije, stehlík, krtek

Preferovaná

Příležitostná

rostlinná živočišná Odmítaná

rostlinná

Erik Gajdošík

borůvka, jablko, bukvice, brukev, mrkev, bez mrchožrout, pokoutník, křižák, stonožka škvor, bruslařka, zákeřnice, ruměnice, svižník, páteříček, kožojed, slunéčko, mandelinka, bázlivec, kovolesklec, kloš jírovec, mák, ředkev, ptačí zob, jmelí, houby

15

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Jezevci se podle Matyáštíka & Bičíka (2000b) orientují na široké spektrum potravy. U pozorovaných jedinců zjistili zřetelnou individuální orientaci na určitý druh potravy. To naznačuje, že i v rámci sociální skupiny je jejich strategie získávání potravy rozložena tak, že každý jedinec je schopen najít dostatek potravy, aniž by docházelo k vyčerpání jednoho potravního zdroje.

3.6 Biotopy a teritorium jezevce lesního 3.6.1

Biotopy jezevce Jezevci nejlépe prosperují tam, kde jejich domovský okrsek, zahrnuje mozaiku

odlišných biotopů (kulturní plochy rozdělené mezemi s rozptýlenou zelení, lesy a bezlesé plochy, sady a zahrady), což jim umožňuje větší výběr potravy během roku (Matyáštík & Bičík, 2000b). Tato skutečnost byla potvrzena i telemetrickým výzkumem (Neal & Cheeseman 1996). Jezevci obývají všechny biomy Evropy kromě tundry. Mimořádná adaptabilita a schopnost jezevce lesního osídlovat nejrůznější biotopy nepochybně přispívá k úspěšnosti tohoto druhu (Matyáštík a kol., 2000). Mimořádnou přizpůsobivost jezevce na rozdílná prostředí potvrzují také Komárek a kol. (1954). Tito autoři uvádějí případ jezevce, který v roce 1950 zimoval ve skladišti Národního divadla, kde ho zabila padající kulisa. Mezi hlavní faktory ovlivňující výskyt jezevčích nor patří dle Matyáštíka a kol. (2000) geologické podmínky (vhodnost lokality ke hrabání nor), sklon a orientace svahů, nadmořská výška, vegetační kryt, potravní nabídka, voda a klid prostředí. Místo, které jezevci preferují k hrabání nor je podle Janosche (2009) suché, teplé a v relativně lehké půdě. Dle Thorntona (1988) hrabou jezevci nory nejraději ve svažitém terénu. Je to pro ně vhodné z několika důvodů. Jednak snáze naleznou vhodnou vrstvu ke hrabání, terén je lépe odvodňován a exponované svahy jsou navíc teplejší a sušší. S názorem, že jezevci preferují teplé svahy souhlasí také Neal & Cheeseman (1996) a Bičík a kol. (2000), kteří uvádějí, že jezevcům nejlépe vyhovují jižní až jihovýchodní expozice. Přítomnost vegetačního pokryvu je dle Neala & Cheesemana (1996) důležitým faktorem při výběru lokality pro budování nor. Podle Rosalina a kol. (2004) poskytuje vegetační kryt jezevcům nenápadný východ z nor a mláďata si mohou hrát v blízkosti nor, kde jsou skryta před možnými predátory a lidmi.

Erik Gajdošík

16

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Bičík a kol. (2000) zjistili při výzkumu na jižní Moravě, že nejvíce jezevčích nor bylo situováno v lese smíšeném 23 % (18 % jehličnatém, 17 % listnatém). V 17 % se nory nacházely v křovinách, 13 % nor bylo na okraji pole a v 8 % se nory nacházely ve svazích nebo lomech (Obr. 3). Zbývající nory se nacházely ve zničených sklepeních, opuštěných budovách, kanalizacích, šachtách nebo pod železničními náspy.

Biotopy jezevce lesního ostatní

skalnaté terény

zahrady

louky

křoviny

smíšený les

listnatý les

jehličnatý les

1%

pole

1% 8%

2%

18 % 13 % 17 % 17 % 23 %

Obr. 3 Biotopy jezevce lesního (Bičík a kol., 2000, upraveno) 3.6.2

Teritorium jezevce Teritoriem se stává domovský okrsek (území), které je hájeno určitým jedincem,

párem, rodinou nebo sociální skupinou. U jezevců hájí jedna skupina teritorium proti jiné skupině. Teritoria dvou sousedních skupin jezevců se většinou nepřekrývají. Na vymezování hranic a jejich držení se podílejí větší měrou samci (Matyáštík a kol., 2000). Svoji noru a teritorium si jezevec značkuje sekretem podocasních (análních) žláz, ale i latrínami v blízkosti nory či na hranicích svého teritoria (Hell a kol., 2000). Latríny jsou vyhrabané jamky, kam chodí jezevci kálet. Hell & Kaštier (2003) uvádějí velikost teritoria cca 50 ha (15 - 300 ha), přičemž nejmenší plochu podle nich využívají kojící samice, které se pohybují po svých vyšlapaných chodníčcích, tzv. spádech. Velikost cca 50 ha teritoria, potvrzují také Matyáštík a kol. (2000), kteří navíc uvádějí, že kojící samice využívají jen jeho omezenou část (do 10 ha). Na hranicích teritoria dochází někdy i k soubojům, nejčastěji v době rozmnožování (Hell & Kaštier, 2003).

Erik Gajdošík

17

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Při soubojích dochází často ke zraněním. Jen zcela výjimečně však některý jedinec zraněním podlehne (Matyáštík a kol., 2000).

3.7 Jezevčí nory, jejich stavba a funkce Jedním z charakteristických prvků v chování jezevce lesního je hrabání podzemních nor (viz příloha č. 2), které jezevci každoročně přestavují a rozšiřují (Matyáštík a kol., 2000). Jezevčí nory, označované někdy jako „hrady“, tvoří složitý, až „třípodlažní“ systém podzemních chodeb a hnízdních komor, jejichž celková délka se pohybuje mezi 35 m a 81 m. Mohou zaujímat až čtvrt hektaru plochy a kubatura vyhrabané zeminy dosahuje 19 m3; výjimečně byla zjištěna i nora, jejíž kubatura činila 38 m3 (Heráň, 1982). Reichholf (2006) uvádí, že pro zakládání jezevčích hradů jsou zejména vhodné jílovité a hlinité půdy, především tehdy, když obsahují větší kameny, které slouží jako opěry. Počet vchodů do hradu bývá 1 - 50, z nich se však používá jen několik. Kromě toho vedou do hradu i větrací šachty. Hnízdní kotlík bývá nahrubo vystlaný rostlinným materiálem, v zimě se v něm udržuje stálá teplota (Hell a kol., 2000). Podle Anděry & Horáčka (2005) je teplota uvnitř nor (2 metry od vchodu) v létě o 2 - 5 ºC nižší než venku a relativní vlhkost vzduchu se většinou drží na 100 %. Heráň (1982) uvádí, že kotlík je vzdálený 5 - 10 m od vchodu a bývá 1 - 3 m pod povrchem země. Kromě „rodinných“ hradů mají jezevci ve svém okolí také jednoduché malé nory, které jim poskytují příležitostný úkryt. Hrad poskytuje jezevcům útočiště během dne a přes zimu. Používají je k vrhu mláďat, zatímco v jejich bezprostředním okolí se odehrávají sociální hry jezevců (Matyáštík a kol., 2000). Pokud jezevec v noře uhyne, ostatní členové rodiny ho zahrabou v komoře a přestěhují se do jiné části nory (Hell a kol., 2000). Heráň (1982) však uvádí případ, kdy jezevci mrtvého druha vyvlekli z nory a zahrabali opodál do opuštěné králičí nory. Jezevčí nory je možné odlišit od liščích podle tří základních znaků. Jezevci jsou na rozdíl od lišek velice čistotní a u svých nor nemají zbytky potravy a zapáchající nepořádek. S tím souvisí i to, že čistotní jezevci si vyhrabou poblíž nor místo, kam chodí kálet. Na rozdíl od lišek dodržují jezevci také své spády, a proto mají brzy k noře vyšlapané stezky. (Hanzal, 2000).

Erik Gajdošík

18

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Matyáštík a kol. (2000) rozdělili jezevčí hrady v našich podmínkách do čtyř kategorií. Hrady dělí na hlavní (H), vedlejší (V), dočasný (D) a opuštěný (O), což je podrobněji popsáno v tabulce 2. Tab. 2 Charakteristiky jezevčích hradů (Matyáštík a kol., 2000, upraveno) Typ Hradu Hlavní H

Počet Plocha vsuků (m2) (30) (3) 4 100 a více a více

Vedlejší 2 (4) V Dočasný 1 (2) D Opuštěný různý O

10 100 do 10

Výskyt jezevců

Známky pobytu

Přítomnost mláďat

(Celoroční Doba trvání minimálně 10 let)

Velké hliněné valy před norou Stelivo, stopy, srst a četné jamky s trusem Zřetelně vyšlapané pěšiny a plochy v okolí hradu

Často (téměř každoročně)

Trvalý i přechodný Přechodný nepravidelný

Méně rozsáhlé valy Stopy, trus Velmi malé nebo žádné valy

Občas

Negativní

Valy zarostlé vegetací Nory používají jiní živočichové

Ne

různá

Ne

3.8 Rozmnožování a výchova mláďat 3.8.1

Rozmnožování jezevců Mnohé otázky týkající se rozmnožování jezevců byly objasněny teprve

v nedávné době. Pro rozmnožování jezevců je charakteristická utajená březivost, která zajišťuje, nezávisle na době páření, vývoj plodu a následný vrh až v ekologicky vhodném období (Matyáštík a kol., 2000). V sociální skupině jezevců rodí dle Janosche (2009) mláďata jen jedna dominantní samice, která potlačuje rozmnožování ostatních samic ve skupině. Pokud přesto dojde k reprodukci, usmrtí dominantní jezevčice potomky ostatních. Toto chování bylo pozorováno ve Skotsku, kde jsou omezené potravní zdroje. Naproti tomu v Anglii, která má bohatou potravní nabídku (červi, plody), byl pozorován pravý opak. Zde se o svá mláďata starají až 4 samice společně.

Erik Gajdošík

19

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Komárek a kol. (1954) uvádějí, že rozmnožování jezevců probíhá nepravidelně, a to od května až do konce října. Přičemž hlavní dobou chrutí u starších jezevců je pravděpodobně srpen až říjen, u mladých jedinců při prvním chrutí jsou to měsíce leden až červen. S tímto tvrzením souhlasí také Matyáštík a kol. (2000). Jezevci se během chrutí často vydávají hledat samice mimo svoji vlastní sociální skupinu. Obzvláště při vysoké hustotě populace může tento způsob sloužit jako efektivní prostředek k zabránění příbuzenské plemenitby (Janosch, 2009). K páření dochází většinou v blízkosti nor (nikoliv v noře nebo brlohu). V několika případech však bylo pozorováno v jiné části teritoria. Průběh kopulace jezevců je velmi variabilní. V mnoha případech dochází z počátku jen k náznaku páření, při kterém nedochází k zavedení penisu do pochvy samice. Vlastní páření může trvat 10 - 90 minut (v průměru půl hodiny) (Matyáštík a kol., 2000). Oplodněná vajíčka dosáhnou stadium blastuly a pak zůstávají několik měsíců ve stádiu klidu (Hell a kol., 1988). Začnou se vyvíjet v prosinci nebo až začátkem příštího roku. Růst zárodku trvá pak asi 8 - 10 týdnů (Komárek a kol., 1954). 3.8.2

Vrh a výchova mláďat Není snadné stanovit přesné období vrhu mláďat, protože k němu dochází

v podzemním brlohu - hnízdní komoře. Různými autory bylo zjištěno, že k převážné většině vrhů (76 %) dochází od poloviny ledna do poloviny března (viz příloha č. 3). Výjimečně však může k porodu dojít i v prosinci nebo koncem dubna (Matyáštík a kol., 2000). Na jeden vrh připadá 2 - 6 mláďat (Janosch, 2009). Hell a kol. 2000 uvádějí, že mláďata se rodí slepá a jsou velmi malá (dosahují jen 0,4 až 0,7 % hmotnosti jezevčice a váží jen 110 - 130 g). Samci jsou v průměru větší než samice. Průměrný váhový přírůstek mláďat je znázorněn v příloze č. 4 (Matyáštík a kol., 2000). Narozená mláďata jsou bělavá až čistě bílá. Náznaky černých pásů na hlavě se objevují v době, kdy se jim začínají otevírat oči (Hell a kol., 2000). Oči se jim otvírají po 4 - 5 týdnech (Hell a kol., 1988). Podle Hella a kol. (2000) je matka kojí asi 10 týdnů (většina autorů uvádí dobu kojení na 16 týdnů) a potom jim předkládá natrávenou potravu. Při výchově mláďat mohou v některých případech (zvláště v mnohačlenných societách) pomáhat dominantní samici jí příbuzné samice, tj. sestry nebo dcery. Takovým pomocným samicím se říká pečovatelky. Péče spočívá v hlídání mláďat, když matka odejde za potravou, v čištění srsti mláďat, odhánění starších mláďat nebo lišek z nor atp. (Matyáštík a kol., 2000)

Erik Gajdošík

20

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Mladí jezevci se objevují před norou nejdříve v dubnu nebo později, zejména v teplejší části dne. Jsou velmi hraví a co nejdříve se pokoušejí hrabat díry a později i vlastní nory, ve kterých začínají od podzimu žít samostatně (Hell a kol., 2000).

3.9 Sociální chování jezevce lesního Sociální organizace jezevců zaměstnává vědce již dlouho (Janosch, 2009). Jezevec lesní je podle Heráně (1982) sociální v tom smyslu, že několik zvířat, přesahujících svým složením jednotlivý pár a jeho potomstvo, společně užívá několik nor ve společném okrsku. Ustálená sociální skupina jezevců má dle Hella & Kaštiera (2003) nejčastěji 4 - 5 členů. S tímto názorem souhlasí také Matyáštík a kol. (2000). Naproti tomu Neal & Cheeseman (1996) uvádějí, že v úživných lokalitách může být v jedné sociální skupině až 35 členů. Zde se rovněž ukazuje paralela k liškám, neboť přesně jako u nich je stále nejasné, které faktory nakonec vedou k tvorbě skupin nebo přesněji, proč se vůbec vyskytují (Janosch, 2009). Matyáštík a kol. (2000) uvádějí, že jezevci se pohybují v domovském okrsku víceméně samostatně a proto je obtížné stanovit počet jedinců ve skupině. Jedinou metodou ke stanovení počtu jedinců v sociální skupině je podle nich sčítání jezevců při pozorování celé society. Skupinu ovládá dominantní samec, který někdy, zejména v době páření, navštěvuje i sousední sociální skupiny. Jeho družka, dominantní samice, je nadřazená ostatním samicím v societě (Hell & Kaštier, 2003). Matyáštík a kol. (2000) uvádějí, že hlavními důvody, proč žijí jezevci ve skupinách, jsou kromě pomoci při hrabání doupat i výhody při obraně potravních zdrojů a teritoria, přičemž při kolektivní ochraně zdrojů odpadá soupeření mezi členy society.

3.10 Denní aktivita v průběhu roku 3.10.1 Východ z nor Vycházení z nor (viz příloha č. 5) závisí na více faktorech. Zejména na ročním období, počasí, intenzitě světla v noci (oblačnost, fáze měsíce), dostupnosti potravy, charakteru vegetačního krytu, blízkosti lidských obydlí ap. Na jaře a na podzim je čas vycházení přibližně při západu slunce. Největší rozpětí (až 4 hod.) je v srpnu, kdy někteří jezevci vycházejí ještě za denního světla a jiní až po západu slunce. V lednu - únoru čas vycházení z nor kolísá + / - 1,5 hod. kolem průměru a je nepravidelný, v březnu - dubnu je vycházení pravidelnější, obvykle hned po setmění. V květnu - srpnu

Erik Gajdošík

21

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova vycházejí většinou před soumrakem, v září přibližně v době pozdního soumraku. V říjnu - listopadu vycházení koresponduje s koncem soumraku a v prosinci vycházejí za tmy a to velmi nepravidelně (Paulenka, 2001). 3.10.2 Návrat do nor Návrat do nor je prozkoumaný mnohem méně než vycházení. Návraty mají většinou odchylku od průměru, tak jako vycházení (viz příloha č. 6). Čas návratu závisí zejména na dostupnosti potravy, na počasí a na stáří jezevců. Mláďata si často hrají nedaleko nor okolo 7. - 9. hodiny. Na jaře (březen - duben) se jezevci zdržují mimo noru asi 10 hodin, v létě (červen - červenec) 6 - 8 hodin, na podzim (září - říjen) 10 - 11 hodin a v zimě nepravidelně 0,5 - 1,0 hod (Paulenka, 2001).

3.11 Zimní spánek Jezevec lesní patří dle Matyáštíka a kol. (2000) k živočichům, kteří upadají v zimním období do delšího období letargie. Zimní letargie jezevce je nepravým zimním spánkem, při kterém se jeho životní funkce, na rozdíl od pravých zimních spáčů (např. sviště), výrazně nezpomalují (Hell & Kaštier, 2003). Podle mysliveckého kalendáře se jezevec ukládá k zimnímu spánku kolem 28.11. a probouzí se přibližně 26.2. (Matyáštík a kol., 2000). Nepravý zimní spánek dle Hella & Kaštiera (2003) trvá 3- 4 měsíce, podle počasí, resp. klimatických regionů. Když se oteplí, může se jezevec i vícekrát v zimě probudit a na kratší dobu vyjít z nory. Tam kde je stále teplo, např. v Turkmenistánu, bývá jezevec aktivní po celý rok. Ale v oblastech s dlouhou zimou, např. na Sibiři v oblasti Pečory, odpočívá v zimě až 7 měsíců (Hell a kol., 2000). Tělesná teplota jezevců je snížena jen o několik stupňů a je zachována plná dráždivost organismu (Matyáštík a kol., 2000). Hell & Kaštier (2003) uvádějí, že tělesná teplota zimujícího jezevce klesne až na 28 ºC. V noře si jezevec dokáže regulovat teplotu(např. ucpáváním vchodu senem a hlínou). Přes zimu jezevec ztratí 2 3 kg svojí hmotnosti (Hell & Kaštier, 2003).

Erik Gajdošík

22


4 4.1

MATERIÁL A METODIKA Přípravné práce a studium odborné literatury Nejprve bylo nutné rozpracovat koncepci práce a získat všeobecné i podrobné

údaje o daném území. Tyto údaje byly získány především z publikací a účelových map na obecním úřadě v Pavlovicích u Přerova a městském úřadě v Přerově na odboru zemědělství. Shromažďování literatury probíhalo postupně, neboť odborné literatury zabývající se životem jezevce lesního je velmi málo. Převážná část literatury byla získána z fondů Moravské zemské knihovny v Brně a z knihovny MU v Brně (viz Seznam použité literatury). V menší míře byly čerpány informace z internetových zdrojů. 4.2

Postup při pozorování aktivity jezevce lesního Pro pozorování konkrétní jezevčí rodiny bylo zvoleno myslivecké sdružení

Mezilesí Pavlovice, lokalita Vápenka (viz příloha č. 7). Pozorování bylo prováděno celoročně od 16. listopadu 2009 do 16. ledna 2011 v intervalech 2 - 5 dní v týdnu, a to převážně v noční době. Zjišťovány byly jejich biologické potřeby, životní projevy aj. Pro pozorování jezevčí rodiny byly zvoleny 3 postupy: 1. Forma čekané u nory Tato forma pozorování sloužila k zjištění zvyků, návyků, chování a vycházení jezevců z nor v závislosti na počasí. Byla prováděna z krytého posedu, vzdáleného 15 m od nory, ve výšce tří metrů, z důvodu minimalizace rizika odhalení nebo možného zanesení pachu pozorovatele k noře, které by vedlo k vyrušení přirozeného chování jezevce v jeho prostředí a znehodnocení výsledků pozorování. 2. Pozorování za pomoci fotopasti SCOTGUARD DTC530 Tato

metoda byla využívána zejména při

nepříznivých

klimatických

podmínkách, kdy nebyla možná forma čekané u nory nebo z nedostatku času pozorovatele. Fotopast SCOTGUARD DTC530 byla vybavena paměťovou SD kartou s kapacitou 2Gb. S novými bateriemi vydržela pracovat po dobu 3 měsíců, během kterých mohla pořídit až 2000 snímků (viz příloha č. 8 a příloha č. 9).

Erik Gajdošík

23

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova 3. Pozorování stop na sněhu Tato metoda byla využita v zimním období v přítomnosti sněhové pokrývky. Během tohoto pozorování bylo upuštěno od použití fotopasti vzhledem k její nápadnosti v zasněženém terénu. Kontrola aktivity jezevce probíhala prostřednictvím pozorování jezevčích stop na sněhové pokrývce (viz příloha č. 10). Ve dnech s vyšší denní teplotou bylo přistoupeno k přímému pozorování. Zjištěné poznatky se zapisovaly do pracovního deníku. Souhrn získaných informací byl následně porovnán s vyhledanými údaji z různých literárních zdrojů. 4.3

Zjištění obsazenosti nor jezevcem Početnost jezevčí populace byla zjišťována v jarním a letním období

(od 15. května do 31. července) po celém zájmovém území, neboť v této době je aktivita jezevců (např. vyvádění mláďat, hrabání nor) nejlépe pozorovatelná. Během terénního průzkumu celého zájmového území byly lokalizovány všechny nory a následně bylo provedeno pozorování za účelem určení druhu zvěře. V případě osídlení nory jezevcem byla přímým pozorováním zjištěna jeho početnost. 4.4

Sběr meteorologických dat Meteorologická data byla poskytnuta z meteorologické stanice Davis Vantage

Pro 2 z Němčic nad Hanou, která je provozována Ústavem ochrany lesů a myslivosti LDF MENDELU v Brně. Jedná se o poloprofesionální meteorologickou kabelovou verzi stanice s širokým příslušenstvím. V souvislosti s řešením této bakalářské práce byla pro další vyhodnocování využívána pouze základní meteorologická data (teplota, tlak, srážky), která byla porovnávána s východem jezevce lesního z nory. Následně byla provedena korelační analýza těchto dat v souvislosti s jednotlivými pozorováními východů jezevců z nory, přičemž bylo využito software STATISTICA 9.

Erik Gajdošík

24


5

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Za zájmové území bylo zvoleno myslivecké sdružení Mezilesí Pavlovice, které

se nachází v kraji Olomouckém, bývalém okrese Přerov, na katastrálním území obcí Pavlovice u Přerova, Hradčany a Hlinsko (Obr. 4). Celková výměra honebních pozemků je 1377 ha a podle jednotlivých kultur činí v honitbě: zemědělská půda: pozemky určené k plnění funkcí lesa:

1027 ha, 296 ha,

vodní plocha:

2 ha,

ostatní plocha:

50 ha.

(Herman, 2010 - ústní sdělení) Okres Přerov tvoří jihovýchodní okraj Olomouckého kraje a hraničí na západě s okresem Prostějov, na severu s okresem Olomouc, na severovýchodě s okresem Nový Jičín, na jihovýchodě s okresem Vsetín a na jihu s okresem Kroměříž. (Šafář a kol., 2003)

Obr. 4 Přehledová situační mapa - lokalizace zájmového území (www.mapy.cz)

Erik Gajdošík

25


5.1 Přírodní poměry 5.1.1

Přírodní lesní oblast Zájmové území je součásti přírodní lesní oblasti (PLO) 37 - Kelečská

pahorkatina (Obr. 5).

Obr. 5 Mapa přírodních lesních oblastí (www.uhul.cz) 5.1.2

Geomorfologické začlenění lokality

Systém: Alpsko - himalájský Subsystém: Karpaty Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: Vnější západní karpaty Oblast: Západobeskydské podhůří Celek: Podbeskydská pahorkatina Podcelek: Kelečská pahorkatina (Demek a kol., 1987)

Erik Gajdošík

26

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova 5.1.3

Pedologické poměry Na vývoji pedogenetických jednotek této půdně málo diferencované oblasti se

uplatnil vliv tvaru terénu, geologického podloží i klimatu. Jejich zastoupení uvádí přehled: nevýrazný ranker 0,4 %, mezotrofní hnědá půda typická 23,6 %, mezotrofní hnědá půda oglejená 66,4 %, /mezotrofní/ půda pseudoglejová 5,1 %, naplavená půda oglejená 4,5 %. Celkově jsou to půdy středně bohaté, velmi hluboké, shora kypré, dospodu slehlejší, hlinité, štěrkovité, čerstvě až mírně vlhké, zhruba do 50 cm dost citlivě reagující na období sucha nebo vlhka. Některé variety jsou písčitější, vysychavější, jiné jílovitější, ulehavější. K nevýraznému rankeru patří kamenito-štěrkovité ostrůvky výchozů drob. Mezotrofní hnědá půda typická je v celém profilu vyrovnaně středně kyselá, poměrně chudá vápníkem, středně bohatá draslíkem a fosforem, sorpčně nenasycená. Mezotrofní hnědá půda oglejená se vytvořila hlavně na sprašových hlínách a s jílovitohlinitou až hlinitojílovitou půdou /místy až typu pelosolu/ za působení povrchové vody. Je rovněž středně bohatá, sorpčně nenasycená, shora čerstvě vlhká vespod uléhavá, v hloubce i štěrkovitá. Oba subtypy hnědé půdy jsou příznivé pro jehličnaté i listnaté dřeviny. Okrajově na ně navazují hnědé půdy pseudoglejové, slehlé, jílovitohlinité v době sucha zatvrdlé. Oglejené naplavené půdy jsou mosaikou hlinitých a hlinitoštěrkových půd s příznivými podmínkami pro dub, olši, jasan, klen (Plíva & Žlábek, 1986). 5.1.4

Geologické poměry Geologická stavba území okresu, který leží na rozhraní Českého masivu

a Vnějších Západních Karpat, byla formována variským vrásněním koncem karbonu a alpinským vrásněním v neogénu. Český masiv je nejvíce zastoupen zvrásněnými sedimenty starších prvohor. V horninách starších prvohor převládají spodnokarbonské flyšové sedimenty (označované jako kulm), které jsou tvořeny střídajícími se vrstvami

Erik Gajdošík

27

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova slepenců, drob, prachovců a jílovitých břidlic. Podstatně menší zastoupení mají devonské vápence, vystupující v několika v několika malých ostrůvcích. Nadloží hornin Českého masivu tvoří třetihorní sedimenty Západních Karpat. Ty jsou nejvíce zastoupeny nezvrásněnými usazeninami neogenního moře karpatské předhlubně. Vrstvy těchto hornin, tvořené vápnitými jíly (tzv. tégly a šlíry), písky a místy i štěrky, vyplňují sníženiny zemského povrchu a to zejména Moravskou bránu a Hornomoravský úval. Výrazným

způsobem

se

na

geologické

stavbě

části

okresu

podílí

také denudované příkrovové těleso podslezské jednotky, které je součástí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. V silně zvrásněné a tektonicky značně postižené horninové výplni

převládají

peleogenní

vápnité jílovce s

hojnými

rohovci

(tzv. menilitové břidlice), méně jsou zastoupeny vápenité pískovce. Příkrovové těleso podslezské jednotky, které se rozprostírá v převážné části Kelečské pahorkatiny, je nasunuto na horniny Českého masivu i na neogenní sedimenty karpatské předhlubně. Nánosy čtvrtohor jsou na území okresu zastoupeny pleistocenními sedimenty říčních teras, sprašemi a travertiny a holocenními nivními sedimenty (Šafář a kol., 2003) 5.1.5

Hydrologické poměry Z hydrologického pohledu náleží oblast k úmoří Černého moře. Oblast je

odvodňována potokem Šišemka a jeho přítoky. Šišemka je přítokem potoka Moštěnka a ten se vlévá nedaleko Kroměříže do řeky Moravy. (Herman, 2010 - ústní sdělení) 5.1.6

Klimatické poměry Na území zasahují podle regionalizace Quiita (1971) dvě klimatické oblasti,

teplá (T) a mírně teplá (MT), podoblasti teplá T2 a mírně teplá MT10. MT10 - dlouhé léto, teplé a mírně suché, krátké přechodné období s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt, 1971). T2 - dlouhé, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem i podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt, 1971). Klimatický charakter této pahorkatinné oblasti vyjadřují údaje v tabulce č. 3

Erik Gajdošík

28

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Tab. 3 Klimatické poměry mírně teplé podoblasti MT10 a teplé podoblasti T2 (Textová část LHP Pavlovice u Přerova, upraveno) Klimatická oblast Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C + Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu (°C) Průměrná teplota v červenci (°C) Průměrná teplota v dubnu (°C) Průměrná teplota v říjnu (°C) Průměrný počet dnů se srážk.1 mm + Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm) Srážkový úhrn v zimním období (mm) Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných 5.1.7

MT10 40-50 140-160 110-130 30-40 -2 až -3 17-18 7-8 7-8 90-100 300-400 200-250 60-80 120-150 40-50

T2 50-60 160-110 100-110 30-40 -2 až -3 18-19 8-9 7-9 90-100 350-400 200-300 40-50 120-140 40-50

Lesní vegetace a růstové podmínky Podle Plívy & Žlábka (1986) lze v oblasti floristicky sledovat poměrně

vyrovnané zastoupení trávovitých a bylinných druhů; nápadně chybějí kapradiny a mechy. Z trávovitých má největší význam i při nižší dominanci Carex pilosa, dále často dominantní Luzula nemorosa, Melica nutans, Milium effusum, Poa nemoralis, z bylin se běžně vyskytují Asperula odorata, Convallaria majalis, Oxalis acetosella, Pulmonaria officinalis, Vinca minor aj. Významné rozšíření druhu Carex pilosa, který zde má v podstatě nejsevernější hromadný výskyt, odpovídá klimatickým a půdním podmínkám i styku 2. a 3. lvs. Rozhodující význam pro růstové podmínky oblasti mají poměry klimatické, které jsou příznivé pro původní listnáče /db, bk, lp, hb, kl, js/ i pro modřín a z velké části i pro borovici, popř. smrk. Tyto klimatické předpoklady jsou však značně ovlivněny vlastnostmi půd, které již nejsou tak jednoznačně příznivé; zejména oglejené a pseudoglejové hnědé půdy mají sklon k uléhání a jejich menší fyziologická hloubka omezuje výškový přírůst dřevin. Tato poměrně málo výrazná diferenciace růstových podmínek při převaze kategorií živné řady je charakteristickým znakem většiny karpatských oblastí (Plíva & Žlábek, 1986).

Erik Gajdošík

29


6

VÝSLEDKY

6.1 Distribuce a početnost jezevce lesního ve sledované oblasti V zájmové oblasti - honitbě MS mezilesí Pavlovice se nachází 10 nor, což představuje 7,26 nor na 1000 ha lovecké plochy. Z toho je 7 nor obsazeno jezevcem lesním, 2 nory obývají jezevci společně s liškami a jedna nora je opuštěná. Z 9 obsazených nor byly charakterizovány 2 nory jako hlavní hrad, 6 nor jako vedlejší hrad a jedna nora jako dočasný hrad. Z uvedeného počtu se 8 nor vyskytuje v lesním komplexu, 1 nora je vybudována v remízku a 1 nora se nachází v křovinách v lokalitě Hradilův kryt. Nejníže položená nora se nachází v lokalitě Stupniky (273 m n. m.) a nejvýše položená je v lokalitě Liščí nory (321 m n. m.). Pět nor se nachází na jihovýchodní, 3 na jižní, 1 na severní a 1 na severovýchodní expozici. Nory jsou vzdálené od vodního toku od 10 do 336 m. V zájmovém území bylo v roce 2010 celkem zjištěno v 9 norách 15 jezevců s průměrnou hustotou 10,89 jedinců na 1000 ha. Situace populace je na tomto území dobrá a jeví se jako stabilní. Nejvyšší početnost jezevců byla zaznamenána v lokalitách Vápenka (3 kusy) a Liščí nory (5 kusů), ve zbývajících lokalitách bylo po 1 jedinci (na 1 noru). V lokalitě Hraniční se nenacházel žádný jedinec. Nory, které jezevci obývali společně s liškami se nacházely v lokalitách Stupniky a Liščí nory. Výsledky pozorování jezevce, který byl pozorován již výše zmíněnými metodami, byly doplněny o charakteristiku nory a daného území, kde se jezevčí nora nacházela. Tato zjištění jsou uvedena v tabulce č.4 a příloze č. 11.

Erik Gajdošík

30


Tab. 4 Výskyt jezevců, charakteristika jejich nor a biotopu

Lokalita Stupniky Hradilův kryt U Horákova pole Letiště Vápenka Houpavá Hraniční Jezírka Liščí nory U Kudlova

Typ hradu (nory) V D V V H V O V H V

Počet vsuků 3 1 2 2 4 2 1 2 6 2

Počet jedinců v noře Dospělí Mláďata jedinci 1 0 1 0 1 0 1 0 1 2 1 0 0 0 1 0 2 3 1 0

Nadmořská výška (m n. m.) 273 281 285 288 304 285 277 274 321 279

Pozn.: H – hlavní hrad, V – vedlejší hrad, D – dočasný hrad, O – opuštěný hrad

Erik Gajdošík

31

Vzdálenost od Sklon Expozice vodního toku (m) (stupně) 10 62 20 160 336 176 100 240 186 50

4 9 21 5 8 15 10 6 18 14

JV S J J JV JV SV J JV JV

Biotop remízek křoviny smíšený les listnatý les listnatý les listnatý les listnatý les smíšený les jehlič. les jehlič.les


6.2 Aktivita konkrétní rodiny jezevce lesního Aktivita jezevce byla pozorována na lokalitě Vápenka, která se nachází v lese Záhoří, ležícím v katastrálním území obce Pavlovice u Přerova. V této lokalitě byla nora obsazená třemi jedinci jezevce lesního. Jednalo se o samici s dvěma mláďaty. Pozorování probíhalo od 16. listopadu 2009 do 16. ledna 2011. Celkem bylo za tuto dobu provedeno 215 pozorování. Pozorování za jednotlivé měsíce jsou podrobněji popsány v tabulce č. 5 Tab. 5 Přehled východů jezevce lesního z nory Měsíc

leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Celkem V/N Pozorování celkem

Rok 2010

2009 V

N

2 5 7

7 7 14

V 2 7 8 12 9 13 11 11 8 8 4 3 96

2011 N 15 7 7 4 6 3 4 5 6 9 10 12 88

V 6

N 4

6

4

215

Pozn.: V - vyšel z nory, N - nevyšel z nory; čísla v tabulce ukazují počet jednotlivých případů

Výsledky pozorování východů jezevce z nory byly porovnány s denní teplotou, tlakem a srážkami za rok 2010 v programu STATISTICA 9. Data z pozorování za rok 2009 a 2011 nebyla použita z důvodu nedostatečně dlouhé datové řady. Ze stanovených výsledků je patrná statisticky vysoce průkazná korelace mezi ukazatelem východu jezevce z nory a teplotou r = +0,49. U srážek byla dosažena statisticky průkazná nízká hodnota korelačního koeficientu r = -0,27. Vztah aktivity jezevce vzhledem k atmosférickému tlaku nebyl statisticky prokázán, hodnota korelačního koeficientu byla r = -0,01. Hodnoty korelačních koeficientů jsou graficky znázorněny na Obr. 6.

Erik Gajdošík

32

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova Korelační koeficienty uváděné na Obr. 6 vyjadřují míru závislosti aktivity jezevce na klimatických podmínkách daného stanoviště.

Korelační koeficienty aktivity jezevce lesního

-0,27

teplota tlak 0,49

srážky

-0,01

Obr. 6 Korelační koeficienty aktivity jezevce lesního

Ukázka zdrojových (získaných) dat východů jezevce z nory v závislosti na klimatických podmínkách je uvedena v příloze č. 12 a příloze č. 13.

Erik Gajdošík

33


7

DISKUZE Jezevci preferují pro budování svých nor především lokality straších smíšených

a listnatých lesů s poměrně velkým podílem vegetačního krytu, jak uvádějí Matyáštík a kol. (2000) a Neal & Cheeseman (1996). Bičík a kol. (2000) zjistili, že jezevcům nejlépe vyhovují jižní až jihovýchodní expozice, nejméně expozice severní a severovýchodní. Toto tvrzení lze potvrdit, neboť v zájmové oblasti se z celkového počtu 10 nor, nacházelo 5 nor na jihovýchodní, 3 na jižní expozici, 1 na severní a 1 nora na severovýchodní expozici. Hell & Cimbál (1977) uvádějí výskyt jezevce až do 900 - 1100 m n. m., přičemž optimum jeho rozšíření je podle nich asi do 600 - 700 m n. m. Naproti tomu Matyáštík a kol. (2000) uvádějí optimum od 300 do 900 m n. m. V podmínkách MS Mezilesí Pavlovice se nory vyskytují od 273 do 321 m n. m. Stejně jak uvádí Matyáštík a kol. (2000) se většina jezevčích nor nacházela do 1 km od vodního zdroje (potok, rybník, přehrada apod.). V MS Mezilesí Pavlovice jsou nory vzdáleny od vodního toku od 10 do 336 m. Průměrná hustota jezevčí populace je v zájmové oblasti 10,89 jedinců na 1000 ha celkové plochy, což podle Griffithse & Thomase (1993) představuje zvýšený stav populace. Aktivita jezevců je během roku výrazně diferencovaná. Heráň (1982) uvádí, že začátek a konec pohybové aktivity u jezevce těsně souvisí s délkou světelného dne. Jezevci opouští noru krátce po západu slunce. Jen na odlehlejších místech vycházejí ven i za světla, tedy ve dne. Za světlých měsíčních nocí aktivita jezevců výrazně klesá. S tímto tvrzením nelze zcela souhlasit, jelikož v zájmové oblasti vycházeli jezevci z nor pravidelně i za měsíčních nocí. Doba jejich východu z nory se však opozdila. Pozorováním bylo zjištěno, že aktivita jezevců je výrazně ovlivněna klimatickými vlivy. Na základě statistického vyhodnocení výsledků pozorování východů jezevce z nory byla zjištěna vysoká závislost na teplotě, nižší na srážkách. Závislost na tlaku nebyla potvrzena. Tyto výsledky se jeví jako prvotní, proto je nebylo možné porovnat s jinými autory.

Erik Gajdošík

34


8

ZÁVĚR Cílem této práce bylo popsat bionomii a etologii jezevce lesního z dostupných

literárních zdrojů. Dále vyhodnotit distribuci, početnost a aktivitu konkrétní jezevčí rodiny na základě chronologického monitorování a za použití současné evidence meteorologických dat ve sledované oblasti během celého roku. Jako zájmová oblast bylo zvoleno MS Mezilesí Pavlovice, které se nachází v kraji Olomouckém, bývalém okrese Přerov, na katastrálním území obcí Pavlovice u Přerova, Hradčany a Hlinsko. Celková výměra honebních pozemků je 1377 ha. V lokalitě MS Mezilesí Pavlovice, jež byla předmětem mého pozorování bylo po provedení terénního šetření nalezeno 10 nor. Jezevci bylo obsazeno 9 nor. Předmětem sledování, které probíhalo celoročně od 16. listopadu 2009 do 16. ledna 2011, se stala 1 jezevčí rodina v lokalitě Vápenka. Jedná se o zalesněnou oblast listnatých lesů s převážným zastoupením břízy a lípy. V období vegetačního růstu se v bezprostřední blízkosti nory nacházelo silné zabuřenění. Obyvatelem nory byla samice s dvěma mláďaty. U této jezevčí rodiny se sledovaly východy z nory, které byly zaměřeny převážně na noční dobu (2 až 5 dní v týdnu). Formy pozorování byly voleny dle ročního období a aktuálního počasí. Jednalo se o čekanou u nory, pozorování pomocí fotopasti a prostřednictvím sledování stop na sněhu. Získaná data byla následně porovnána s meteorologickými údaji dané lokality. Byla zjištěna statisticky průkazná závislost východů jezevce lesního z nory na klimatických podmínkách, především na teplotě a srážkách. Nejvyšší závislost byla na teplotě, nižší na srážkách. Závislost na tlaku nebyla zjištěna.

Erik Gajdošík

35


9

SUMMARY The target of this bachelor thesis was to describe the bionomics and the ethology

of the badger from the available sources. To analyse the distribution, the abundance and the activity concrete badger´s family on the basis of chronological monitoring and with using the current register of the meteorological data in the monitored area during the whole year. The area of interest was choosen MS Mezilesí Pavlovice, which is located in Olomouc district, the former region Prerov, on the cadastral of the municipalities Pavlovice near Prerov, Hradcany and Hlinsko. The whole acreage of the hunting areas is 1377 ha. 10 borrows was found after the implementation of the field survey in the area Mezilesí Pavlovice MS, which was the subject of my observation. 9 burrows were occupied by the badgers. The subject of monitoring, which took place throughout the year from 16th November 2009 to 16th January 2011, was a badger family in the area of Vapenka. It is a wooded area of deciduous forest with dominant representations of birch and lime trees. In the period of vegetation growth the strong forest weed was located in the immediate vicinity of burrows. Inhabitant of the burrows were female with two cubs. The ways out was traced in this badger family, which were aimed mainly at nighttime (2 - 5 days a week). The forms of observation are chosen according to season and weather. It was waiting at burrows, observation with a trail camera and by monitoring the tracks in the snow. The data obtained were then compared with meteorological data of the area. The statistically significant dependence of the going out of the badger´s burrows on climatic conditions was detected, mainly on the temperature and precipitation. The highest dependence was on the temperature, the lower dependence on the precipitation. Dependence on pressure was not found.

Erik Gajdošík

36


10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 10.1 Seznam literatury ANDĚRA, M. 1979. Současný stav rozšíření jezevce lesního (Meles meles) v českých zemích (Mammalia: Mustelidae). Acta Sci. Nat. Mus. Bohem. Merid. České Budějovice 19, 17–30.

ANDĚRA, M. & HANZAL, V. 1996. Atlas rozšíření savců v České republice – předběžná verze II. Šelmy (Carnivora). Praha, Národní Muzeum, 88 s.

ANDĚRA, M. & HORÁČEK, I. 2005. Poznáváme naše savce. Praha. Nakladatelství Sobotáles, 327 s. BIČÍK, V. a kol., 2000. Distribution and habitat selection of badger (Meles meles )in southern Moravia, Biologica 38.

BOCK, W. F. 1986. Die Lebensraumntzung des Dachses (Meles meles), erste Ergebnisse aus dem Raum Berchtesgaden. In Das Bärenseminar. National park Berchtesgaden, s. 9. DEMEK, J. a kol., 1987. Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČSR. 1 vydání. Praha, Academia, 585 s.

DYK, V. 1934. Malá myslivost. Brno, 100 s.

FORST, P. a kol., 1975. Myslivost. Praha. Státní zemědělské nakladatelství, 479 s.

GAISLER, J. 2002. Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha. Nakladatelství Academia, 152 s.

GRIFFITHS, H. I. & THOMAS, D. H. 1993. The status of the badger Meles meles (L., 1758) (Carnivora, Mustelidae) in Europe. Mammal Rev. 23, s. 17-58.

HANZAL, V. 2000. O zvěři a myslivosti. České Budějovice. Nakladatelství Dona, 126 s.

Erik Gajdošík

37

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova HELL, P. a kol., 1988. Poľovnícky náučný chodník. Príroda Bratislava, s. 140 – 142. HELL, P. & CIMBAL, D. 1977. Rozšírenie a početnosť jazveca lesného (Meles meles, Linn.) na Slovensku. Folia venatoria, s. 189 – 203. HELL, P. a kol., 2000. Je jazvec vážne ohrozený? In Poľovníctvo a rybárstvo, roč. 52, č. 7, s. 4 - 5. HELL, P. & KAŠTIER, P. 2003. LVÚ Zvolen. Jazvec - tajomný hradný pán. In Poľovníctvo a rybárstvo, roč. 55, č.1, s. 6 - 7. HERÁŇ, I. 1982. Kunovité šelmy, Státní zemňeďelské nakladatelství, Praha, s. 208 JANOSCH, A. 2009. Der Dachs - ein Familientier. In Pirsch, 20, s. 4 - 8.

KOMÁREK, J. a kol., 1954. Lesnická zoologie III. Praha, SZN, 288 s.

LAŠTŮVKA, Z. a kol., 2004. Zoologie pro zemědělce a lesníky. Brno. Nakladatelství Konvoj, 264 s.

MATYÁŠTÍK, T. & BIČÍK, V. 2000a. Dynamika populace jezevce lesního (Meles meles) na Prostějovsku [Dynamics of badger population in the district of Prostějov]. Přírodovědné studie muzea Prostějovska, 3, s. 123–131.

MATYÁŠTÍK, T. & BIČÍK, V. 2000b. Potravní ekologie, rozšíření a význam jezevce lesního. In Sborník referátu. Predátoři v myslivosti. Celostátní konference, 1 - 2. Česká lesnická společnost, s. 52 - 57. MATYAŠTÍK, T. a kol., 2000. Jezevec lesní, jeho biologie a význam v ekosystému. Venator Praha, 200 s. NEAL, E. & CHEESEMAN, C. 1996. Badgers. London, T&AD Poyser Ltd, 350 s. PAULENKA, J. 2001. Zhodnotenie ochrany a poľovníckeho obhospodarovania jazveca v SR za posledných 30 rokov, TU - LF, Zvolen, 43 s. PLÍVA, K. & ŽLÁBEK, I. 1986. Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 313 s.

Erik Gajdošík

38

Bionomie, etologie a aktivita jezevce lesního v zájmové oblasti Pavlovice u Přerova QUITT, E. 1971. Klimatické oblasti Československa. Geografický ústav ČSAV. Brno, Academia

REICHHOLF, J. 2006. Savci. Praha. Nakladatelství Knižní klub, 287 s. ROSALINO, L. M. a kol., 2004. Spatialstructure and landcover use in a lowdensity, Mediterranean population of Eurasian badgers. Can. J. Zool. 83, 1493–1502. TAXONIA CZ, s.r.o. 2009. Lesní hospodářský plán Pavlovice u Přerova 2009. THORNTON, P. 1988. Density and distribution of badgers in south-west England – a predictive model. Mammal Review 18, s. 1–23. ŠAFÁŘ, J. a kol., 2003. Chráněná území ČR - Olomoucko, AOPK ČR, Brno: Eko Centrum, 454 s.

ZEJDA, J. & NESVADBOVÁ, J. 1983. Habitat selection and population density of the badger (Meles meles) in Bohemia and Moravia. Folia Zoologica 32 (4), s. 319–333.

10.2 Internetové zdroje MAPY.CZ,

2011.

[online]

24.

březen

2011.

Dostupné

z

WWW:

Dostupné

z

WWW:

Dostupné

z

WWW:

z

WWW:

http://www.mapy.cz/#mm=ZTtTcP@x=140291072@y=133768192@z=10

UHUL.CZ,

2011.

[online]

26.

března

2011.

http://www.uhul.cz/plotab/obl_info.asp?c_obm=37

WIKIPEDIA.CZ,

2010.

[online]

2.

října

15.

března

2010.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Etologie

WIKIPEDIA.CZ,

2011.

[online]

2011.

Dostupné

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Meles_meles_range_map.JPG

213.CZ,

2011.

[online]

2.

října

2010.

Dostupné

z

WWW:

http://www.213.cz/vykladvyrazu.html

Erik Gajdošík

39


11 SEZNAM ZKRATEK db - dub letní bk - buk lesní lp - lípa srdčitá hb - habr obecný kl - javor klen js - jasan ztepilý

Erik Gajdošík

40


12 SLOVNÍK POJMŮ Blastula - je rané embryonální stadium, které má kulovitý tvar a uvnitř obsahuje dutinu, blastocoel. Biom - představuje dílčí oblast biosféry, charakterizovanou určitým typem biotických a abiotických podmínek (tj. klimatickými a hydrologickými faktory a půdními a geologickými poměry, které dávají vznik určitým charakteristickým typům rostlinných a živočišných společenstev). Biotop - soubor veškerých biotických a abiotických činitelů, které vytvářejí životní prostředí určitého organismu nebo organismů. Pojem biotop se vždy vztahuje ke konkrétnímu druhu či společenstvu. Ekoton - je přechodná zóna mezi dvěma a více různými stanovišti. Chrutí - období páření jezevců. Kohoutek - se nachází na hřbetu zvířete. Je to nejvyšší místo na hřbetu a v tomto místě se měří kohoutková výška. Latríny - jsou vyhrabané jamky, kam chodí jezevci kálet. Sádelník - je tuková žláza jezevce, položená nad řitním otvorem. Štětec - je ocas jezevce.

Erik Gajdošík

41


13 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Přijímání potravy během dne (upraveno podle Skooga 1970) (Matyáštík a kol., 2000) Příloha č. 2 Popis jezevčích nor (hradu) - jednoletá (A) a víceletá (B) nora (Matyáštík a kol., 2000) Příloha č. 3 Období vrhu mláďat (Neal & Cheeseman, 1996) Příloha č. 4 Průměrné váhové přírůstky jezevců (Matyáštík a kol., 2000) Příloha č. 5 Doba vycházení jezevců z nory (Matyáštík a kol., 2000) Příloha č. 6 Doba návratu jezevců do nor (Matyáštík a kol., 2000) Příloha č. 7 Hlavní vsuk jezevčí nory na lokalitě Vápenka. 2010. Foto: Autor Příloha č. 8 Umístěná fotopast v terénu. 2010. Foto: Autor Příloha č. 9 Snímek pořízený fotopastí zachycující jezevce. 2010. Foto: Autor Příloha č. 10 Pozorování stop na sněhové pokrývce. 2010. Foto: Autor Příloha č. 11 Rozmístění nor v MS Mezilesí Pavlovice (www.googleearth.com) Příloha č. 12 Ukázka získaných dat za leden 2010 Příloha č. 13 Východy jezevce z nory v závislosti na teplotě a srážkách za leden 2010

Erik Gajdošík

42

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 Přijímání potravy během dne (upraveno podle Skooga1970) (Matyáštík a kol., 2000)

Příloha č. 2 Popis jezevčích nor (hradu) - jednoletá (A) a víceletá (B) nora (Matyáštík a kol., 2000)

Příloha č. 3 Období vrhu mláďat (Neal & Cheeseman 1996)

Příloha č. 4 Průměrné váhové přírůstky jezevců (Matyáštík a kol., 2000)

Příloha č. 5 Doba vycházení jezevců z nory (- - -) v porovnání se soumrakem (‒ ‒ ‒) a západem slunce (· · ·) (Matyáštík a kol., 2000)

Příloha č. 6 Doba návratu jezevců do nor (―) v porovnání s rozbřeskem (- - -) a východem slunce (· · ·) (Matyáštík a kol., 2000)

Příloha č. 7 Hlavní vsuk jezevčí nory na lokalitě Vápenka . 2010. Foto: Autor

Příloha č 8 Umístěná fotopast v terénu. 2010. Foto: Autor

Příloha č. 9 Snímek pořízený fotopastí zachycující jezevce. 2010. Foto: Autor

Příloha č. 10 Pozorování stop na sněhové pokrývce. 2010. Foto: Autor

Legenda: hranice honitby hlavní hrad vedlejší hrad dočasný hrad opuštěný hrad

Příloha č. 11 Rozmístění nor v MS Mezilesí P Pavlovice (googleearth)

Příloha č. 12 Ukázka získaných dat za leden 2010 Datum

Pozorování

Teplota (°C)

Srážky (mm)

Tlak (hPa)

1.1.

0

2,5

8

994,3

2.1.

0

-1,5

0

1012,9

3.1.

0

-5,0

0

1020,0

6.1.

0

-1,7

6

1003,1

8.1.

0

-3,2

0

1011,5

9.1.

1

-0,3

0

1006,3

10.1.

0

-0,7

8

1010,5

12.1.

0

-3,0

0

1016,8

15.1.

1

-2,1

0

1029,8

16.1.

0

-5,8

0

1027,7

17.1.

0

-1,3

0

1022,0

22.1.

0

-9,2

0

1031,3

23.1.

0

-13,1

0

1032,2

24.1.

0

-16,1

0

1035,1

29.1.

0

-1,0

0

990,5

30.1.

0

-4,7

0

996,5

31.1.

0

-7,5

0

1006,9

Pozn.: pozorování 1 = vyšel z nory; 0 = nevyšel z nory

31.1.

30.1.

29.1.

24.1.

23.1.

22.1.

-5

17.1.

Tepolota (°C)

0 16.1.

0 15.1.

5

12.1.

5

10.1.

10

9.1.

10

8.1.

15

6.1.

15

3.1.

20

2.1.

20

1.1.

Srážky (mm)

Východy jezevce z nory v závislosti na teplotě a srážkách za leden 2010

den -5

-10

-10

-15

-15

Teplota Vyšel z nory Srážky

-20

-20

Příloha č. 13 Východy jezevce z nory v závislosti na teplotě a srážkách za leden 2010

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Recommend Documents