MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ
Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
Problematika výskytu a chovu kamzíka horského v oblasti Jeseníků BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2009/2010
Ing. Lubomír Novotný
2
3
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Problematika výskytu a chovu kamzíka horského v oblasti Jeseníků zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne 26.4.2010
............................................... Ing. Lubomír Novotný 4
Děkuji touto cestou mému vedoucímu bakalářské práce Ing. Janu Dvořákovi, Ph.D. za odborné vedení, podporu, konzultace, odborné rady, které mi poskytoval při řešení této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat za poskytnutí svého archivu, týkajícího se problematiky kamzičí zvěře, nedávno zesnulému RNDr. Ctiboru Babičkovi, CSc. V neposlední řadě také Ing. Jaromíru Latnerovi, CSc. za odborné konzultace a cenné připomínky k dané problematice.
5
Abstrakt: Jméno posluchače:
Ing. Lubomír Novotný
Název práce:
Problematika výskytu a chovu kamzíka horského v oblasti Jeseníků
Náplní této bakalářské práce je zmapování historie chovu kamzičí zvěře od jejího vysazení v pohoří Hrubého Jeseníku až po současnost. Dále taktéž uvedení některých problémů spojených s výskytem druhu, ať již na lesnické, či myslivecké hospodaření. V práci je také zpracován přehled vývoje jarních kmenových stavů a sčítaných letních stavů kamzičí zvěře a odlov a úhyn od roku 1979 do roku 2008. Z důvodů toho, že se chov kamzíka horského v současné době nachází na území Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, považoval jsem za nutné, zaměřit se také na střet zájmů ochrany přírody a zájmů myslivecké, respektive i laické veřejnosti v otázkách dalšího zachování chovu kamzičí zvěře. Klíčová slova Kamzík horský, oblast chovu, Hrubý Jeseník, CHKO Jeseníky.
6
Abstrakt: Name:
Ing. Lubomír Novotný
The Name of the Thesis:
The Issue of Habitat and Breeding the Chamois in the Jeseniky Area
The objective of this bachelor’s work is to map the history of breeding the chamois game from the time of its naturalisation in the range of Hruby Jesenik up to the present day. Further, the aim was to state some of the issues connected with the habitat of the species, having an effect on the forestry as well as the game keeping management. The work also elaborates an overview of the development of the spring phylum numbers and the recorded summer numbers of chamois game as well as figures of hunted pieces and mortality from 1979 until 2008. Due to the fact that the breeding of chamois is currently found in the territory of the Protected Landscape Area Jeseniky, I considered it necessary to focus on the conflict of interests of protecting nature and that of the hunting as well as the lay public, in the issues of further preserving the breeding of chamois. Key words: Chamois, breeding territory, Hruby Jesenik, PLA Jeseniky,
7
Obsah: Obsah: _______________________________________________________________ 8 1.
2.
Úvod ____________________________________________________________ 10 1.1.
Úvod do problematiky a cíl práce _____________________________________ 10
1.2.
Literární přehled ___________________________________________________ 10
1.3.
Taxonomické zařazení kamzíka horského ______________________________ 12
1.4.
Popis, biotop a biologie kamzičí zvěře __________________________________ 12
Vznik a historie chovu kamzíka horského ______________________________ 14 2.1.
Počátky založení chovu a jeho vývoj do II. světové války __________________ 14
2.1.1. 2.1.2. Vidly
2.2.
Založení chovu Řádem německých rytířů v oblasti Kamence ____________________ 14 Založení chovu Správou arcibiskupského Komorního ředitelství v Javorníku v lokalitě 16
Chov kamzíka horského v období po druhé světové válce do současnosti_____ 18
2.2.1. 2.2.2. 2.2.3.
Vývoj chovu od roku 1946 až do vzniku CHKO Jeseníky ______________________ 18 Vývoj chovu kamzičí zvěře od vzniku CHKO Jeseníky (1969) do roku 1992 _______ 20 Vývoj chovu kamzíka od roku 1992 až do současnosti _________________________ 24
3. Oblast chovu kamzičí zvěře Hrubý Jeseník, její statuty, závěry a doporučení, normované stavy, sčítané stavy a odlov za dobu existence chovu ________________ 27 3.1.
Statut chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník z roku 1979 _____________ 27
3.1.1. 3.1.2. 3.1.3. 3.1.3.1. 3.1.3.2. 3.1.3.3. 3.1.3.4. 3.1.3.5. 3.1.3.6. 3.1.3.7. 3.1.3.8. 3.1.4. 3.1.4.1. 3.1.4.2. 3.1.4.3.
3.2.
Vymezení kamzičí oblasti _______________________________________________ Cíl chovu kamzičí zvěře v oblasti _________________________________________ Zásady chovatelských opatření s kamzičí zvěří v oblasti _______________________ Normované stavy kamzičí zvěře v oblasti ___________________________________ Kvalita kamzičí zvěře v oblasti ___________________________________________ Kvalita životního prostředí kamzičí zvěře v oblasti ___________________________ Přikrmování kamzičí zvěře v době nouze ___________________________________ Ochrana kamzíků před nepříznivými vlivy __________________________________ Průběrný odstřel či odchyt kamzičí zvěře v oblasti ____________________________ Vztah zvěře kamzičí k ostatní zvěři chované v oblasti _________________________ Škody na zemědělském a lesním hospodářství _______________________________ Organizační opatření při chovu kamzičí zvěře v oblasti ________________________ Činnost poradního sboru ________________________________________________ Práva a povinnosti uživatelů honiteb v oblasti _______________________________ Závěrečná ustanovení __________________________________________________
27 28 28 28 29 29 30 30 30 31 31 31 31 32 33
Statut chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník schválený v roce 1992 _____ 34
3.2.1. 3.2.2. 3.2.3. 3.2.3.1. 3.2.3.2.
Normované stavy kamzičí zvěře v oblasti ___________________________________ Průběrný odstřel či odchyt kamzičí zvěře v oblasti ____________________________ Organizační opatření při chovu kamzičí zvěře v oblasti ________________________ Činnost poradního sboru ________________________________________________ Závěrečná ustanovení __________________________________________________
34 34 35 35 35
3.3. Statut oblasti chovu kamzičí zvěře HRUBÝ JESENÍK navržený při ústním jednání v roce 2004 _______________________________________________________ 36 3.3.1.
Vymezení oblasti chovu: ________________________________________________ 36
8
3.3.2. 3.3.3. 3.3.3.1. 3.3.3.2. 3.3.3.3. 3.3.3.4. 3.3.3.5. 3.3.3.6. 3.3.3.7. 3.3.4. 3.3.4.1. 3.3.4.2. 3.3.4.3. 3.3.4.4.
Cíl chovu kamzičí zvěře v oblasti _________________________________________ Zásady chovatelských opatření s kamzičí zvěří v oblasti _______________________ Normované stavy kamzičí zvěře v oblasti ___________________________________ Kvalita kamzičí zvěře v oblasti ___________________________________________ Kvalita životního prostředí kamzičí zvěře v oblasti ___________________________ Ochrana kamzíků před nepříznivými vlivy __________________________________ Průběrný odstřel či odchyt kamzičí zvěře v oblasti ____________________________ Vztah zvěře kamzičí k ostatní zvěři chované v oblasti _________________________ Škody na zemědělském a lesním hospodářství _______________________________ Organizační opatření při chovu kamzičí zvěře v oblasti ________________________ Poradní sbor __________________________________________________________ Činnost poradního sboru ________________________________________________ Práva a povinnosti uživatelů honiteb v oblasti _______________________________ Závěrečná ustanovení __________________________________________________
40 40 41 41 42 42 42 43 43 43 44 45 45 46
3.4. Vývoj letních sčítaných stavů, normovaných stavů, jarních kmenových stavů, odlov a úhyn kamzičí zvěře. ________________________________________________ 47 3.4.1. Porovnání jarních kmenových a letních sčítaných stavů se stavy normovanými _____ 48 3.4.2. Plánovaný odlov kamzičí zvěře a odlov skutečný spolu s úhynem za kamzičí oblast Jeseníky 49
4. Zájmy oblasti chovu kamzíka horského a střet zájmů ochrany přírody v daném území _______________________________________________________________ 53 4.1.1. 4.1.2.
5.
Původnost kamzíka horského v ČR ________________________________________ 53 Negativní vlivy chovu kamzíka horského na flóru v zájmové oblasti ______________ 54
Diskuse __________________________________________________________ 63 5.1.1. Historický vývoj, jako cíl bakalářské práce __________________________________ 63 5.1.2. Problémy spojené s výskytem druhu, vztah kamzíka horského jako nepůvodního druhu k ochraně přírody ______________________________________________________________ 63 5.1.3. Myslivecké hospodaření s kamzičí zvěří ____________________________________ 65 5.1.4. Kamzičí zvěř a laická veřejnost ___________________________________________ 66
6.
Závěr____________________________________________________________ 69
7.
Summary ________________________________________________________ 70
8.
Přehled použité literatury ___________________________________________ 71
9
1. Úvod 1.1. Úvod do problematiky a cíl práce V roce 2013 si připomeneme stoleté výročí vysazení kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) v pohoří Hrubého Jeseníku. Vzhledem k tomu, že se s kamzičí zvěří započalo myslivecky hospodařit, je součástí bakalářské práce také vývoj početnosti stavů a její odlov. Ten probíhal do roku 1979 pouze pro vědecké účely od roku 1979 a následně 1981, kdy byl kamzík horský zařazen jako lovná zvěř s dobou lovu od 1. listopadu - 31. prosince, začalo jeho řádné myslivecké obhospodařování. Cílem této bakalářské práce je zmapování historie chovu kamzičí zvěře od jejího vysazení v pohoří Hrubého Jeseníku až po současnost. Dále taktéž uvedení některých problémů spojených s výskytem druhu, ať již na lesnické, či myslivecké hospodaření. V práci je také zpracován přehled vývoje jarních kmenových stavů a sčítaných letních stavů kamzičí zvěře a odlov a úhyn od roku 1979 do roku 2008. Z důvodů toho, že se chov kamzíka horského v současné době nachází na území Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, považoval jsem za nutné, zaměřit se také na střet zájmů ochrany přírody a zájmů myslivecké, respektive i laické veřejnosti v otázkách dalšího zachování chovu kamzičí zvěře.
1.2. Literární přehled Při shromažďování literárních publikací k dané problematice jsem vycházel zejména z publikace Ing. Jiřího Mlčouška „Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku“ (2000), kde je uvedeno zejména založení chovu na území Hrubého Jeseníku a jeho historický vývoj do období roku 2000. Jako odbornou publikaci týkající se biologie, popisu, biotopu a etologie kamzičí zvěře jsem využil knihu J. Lochman, A. Kotrlý, J. Hromas „Dutorohá zvěř“ (Praha, 1979). Tuto problematiku také vhodně popisuje „Encyklopedie myslivosti“ od autorů Jaroslava Červeného a kol (2004). Dalšími literárními prameny byly sborníky přednášek „70. let kamzíků v Jeseníkách“ (1983), odkud jsem čerpal především z referátu Ing. Jiřího Mlčouška „Historie kamzičí zvěře v Hrubém Jeseníku a zhodnocení čtyřletého odlovu“. Dalším zajímavým referátem uveřejněným v tomto sborníku, který se zabývá chovem kamzičí 10
zvěře, je příspěvek autorů P. Koubka a V. Hraběte „Současný stav Jesenické kamzičí zvěře a perspektivy jejího chovu“. Historií chovu kamzíka a také současnými poznatky se zabývá příspěvek Ing. Ivana Hornyšera, tehdejšího ředitele Správy CHKO Jeseníky „Kamzíci v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky po sedmdesáti letech (1913-1983)“. V roce 1985 zpracoval Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně „Návrh zásad chovu a lovu kamzičí zvěře v chovatelské oblasti Hrubý Jeseník“. Práce je zpracovaná autory RNDr. Petrem Koubkem, CSc. a RNDr. Vítem Hrabětem, CSc. Literární pramen, který jsem dále ve své práci použil, byl sborník referátů vydaný v roce 1993 pod názvem „80 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách“. Zde jsou zajímavé referáty zabývající se jak historií chovu (Mlčoušek, viz. výše), tak například trofejemi kamzičí zvěře jako je příspěvek Prof. Ing. Josefa Hromase CSc. „Kamzičí trofeje u nás a ve světě“. Hospodaření s kamzičí zvěří se zabývají příspěvky Veljko Varičaka „Hospodaření s kamzičí zvěří ve Slovinsku“, Wilhelma Nerla „Plán odstřelu kamzičí zvěře v Alpách“, Oto Buršíka „Chov kamzíků v Lužických horách“, Pavla Hella a Barbary Chovancové „Súčasná situácia a perspektivy kamzíka vrchovského Rupicapra rupicapra na Slovensku“, Ing. Zdeňka Šmerdy „Praktické zkušenosti s chovem kamzičí zvěře v oblasti a.s. Desná“ a dále Ing. Miroslava Švece „Poznatky s chovem kamzičí zvěře na LS Jeseník“. Co se týká posouzení zdravotního stavu jesenické populace kamzíka horského, zabývali se touto problematikou Doc. MVDr. Karel Chroust, DrSc. v příspěvku „Nemoci kamzičí zvěře ve světě a u nás“ a RNDr. Ctibor Babička, CSc. „Serologické vyšetření lovné zvěře z okresu Šumperk. Problematiku přikrmování kamzičí zvěře zpracoval Ing. Jaroslav Mader v příspěvku „Možnosti přikrmování kamzičí zvěře“. Dalšími prameny, zabývající se kamzičí zvěří, ze kterých jsem čerpal jen okrajově, jsou Sborník k 80. výročí vysazení kamzíka horského v Lužických horách a Sborník referátů k semináři 100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika spárkaté zvěře. Děčín 2007. Jako velmi zajímavý literární přehled uvádím zápisy a korespondenci týkající se poradního sboru Chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník, která mi byl zapůjčena ze soukromého archívu RNDr. Ctibora Babičky, CSc. Na základě těchto podkladů lze mapovat nejen historii vzniku oblasti chovu, ale také vývoj stavů, odlov a úhyn kamzičí
11
zvěře v jednotlivých letech. Jsou zde uvedena doporučení a závěry z jednotlivých schůzek poradního sboru.
1.3. Taxonomické zařazení kamzíka horského Kamzík horský je dle taxonomického třídění řazen do podkmenu obratlovců (Vertebrata), třídy savců (Mamalia), řádu sudokopytníků (Artiodactyla), podřádu přežvýkavců (Ruminantia) a čeledi turovitých (Bovidae). U nás žijící rod kamzíků (Rupicapra) je zoologicky řazen do podčeledi koz a ovcí (Caprinae), společně s příbuznými rody goralů (Nemorhaedus) obývající hory Tibetu, Číny, Mandžuska a Koreje, serovů (Capricornis) žijících v Japonsku, v jihovýchodní Asii až po Indii a konečně běláků (Oreamnos), vyskytujících se v západních horách severní Ameriky a Kanady. U nás žijící kamzík je introdukován z oblasti Alp jako jeden z desíti poddruhů (v literatuře uváděno mimo jiné 6-12 poddruhů rozlišených dle nasolacrymální fontanely), řazený jako Rupicapra rupicapra rupicapra (Linnaeus 1758) – kamzík alpský. Je přirozeně rozšířen v Alpách na území Rakouska, Slovinska, Itálie, Švýcarska, Lichtenštejnska, Francie a Německa a na místech jeho plánovaného vysazení (Hromas, 1983). Kamzičí zvěř, která byla vysazena v Hrubém Jeseníku, pochází z Rakouských Alp. Odchyty pro Jeseníky se prováděly v oblasti Mürzstegu ve Štýrsku - obůrka Kamenec a Neuburg – Rax Alpe a Höllen Gebirge - obůrka Vidly (Mlčoušek, 2000).
1.4. Popis, biotop a biologie kamzičí zvěře Kamzík horský je typický kopytník, ekologicky a morfologicky přizpůsobený k životu v horských oblastech nad horní hranicí lesa. Postava připomíná statnou kozu se vzpřímenými, hákovitě zahnutými růžky. Délka těla dosahuje u kamzic 900 mm až 1010 mm, u kamzíků 900 mm až 1050 mm. Výška těla kolísá od 700 mm do 850 mm. (Lochman, Kotrlý, Hromas, 1979) Hmotnost kamzíků může dosahovat až 50 kg. Krátká letní srst je rezavohnědá s tmavým podélným pruhem na hřbetě, v zimě dlouhá a
12
černohnědá. Žlutobílé zbarvení hlavy s tmavými pruhy s tmavými pruhy přes oči vytváří typickou masku. Růžky mají samci i samice. Původní populace kamzíka horského obývají kromě severních oblastí ostrůvkovitě většinu vysokých hor Evropy. Pravým biotopem kamzíků jsou subalpínské louky a strmé skalní terény nad hranicí lesa. Do níže položených zalesněných poloh sestupují kamzíci pouze v zimním období a to při nepříznivém počasí a při vysoké sněhové pokrývce. Potravou kamzíka jsou především různé vysokohorské byliny a traviny. Někdy také spásá i listy a výhonky dřevin. Při nedostatku potravy nepohrdne ani jehličím a kůrou stromů. Říje kamzíků probíhá v listopadu a prosinci a je doprovázena honičkami a souboji samců, kteří v této době nepřijímají potravu a rychle hubnou. Samice jsou březí 26 týdnů. Na přelomu května a června se rodí 1 – 2 kamzíčata. Ta jsou schopna následovat matku již do dvou hodin po narození, kojená jsou až půl roku a zelenou potravu začínají přijímat do dvou měsíců. Pohlavně dospívají ve dvou letech, do reprodukce se však aktivně zapojují ve stáří 3-4 let. Kamzičí zvěř se může dožívat 15 až 20 let. Kamzičí zvěř žije v tlupách. Pouze staří samci jsou samotáři a připojují se k tlupám samic s dospívajícími jedinci jen v době říje. Mladí dospělí samci pak vytvářejí menší skupinky. Teritoria jedinců i tlup jsou značně rozsáhlá a zvířata je označují sekretem pachových žláz umístěných na bázi růžků. Kamzičí zvěř je zvěří s denní aktivitou, kdy spoléhá především na svůj výborný zrak. Při nebezpečí vydává charakteristický hvizd Jaroslav Červený a kol (2004). Co se týká legislativního statutu, má stanovenou dobu lovu od 1. října do 30. listopadu. Podle legislativy ochrany přírody a krajiny není zvláště chráněn.
13
2. Vznik a historie chovu kamzíka horského 2.1. Počátky založení chovu a jeho vývoj do II. světové války
2.1.1. Založení chovu Řádem německých rytířů v oblasti Kamence Vzhledem k tomu, že počátky chovu a jeho vývoj mapuje kniha Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku (Mlčoušek, 2000) stala se mi právě tato kniha podkladem k zachycení historického vývoje, který je uveden kapitole č. 2. Dalším literárním pramenem byl příspěvek Historie kamzičí zvěře v Hrubém Jeseníku a zhodnocení čtyřletého odlovu (Mlčoušek, 1983). První zmínky o možnostech vysazení kamzičí zvěře v oblasti Hrubého Jeseníku jsou datovány do roku 1870. Jednalo se o snahu Řádu německých rytířů, na jejichž panství se mělo vysazování kamzíků uskutečnit. Díky iniciativě arcivévody Eugena, který zajistil u rakouského císaře Františka Josefa I. povolení k odchytu zvěře v Alpách, a její převoz do Jeseníků, se mohlo s touto aktivitou započít. Povolení bylo vydáno telegraficky dne 12. října 1912. Na základě vydaného povolení došlo ke zbudování obůrky v oblasti hřebene na Kamenci, spadající od Vysoké Hole na východ, severozápad a sever, který měl velmi členitý terén s vystupujícími skalami a sutěmi. V době vysazení kamzičí zvěře zahrnovala lokalita obůrky jak staré houštiny, tak i mlaziny a větší paseku. Nadmořská výška se pohybovala okolo 1200 m n. m. Plocha obůrky činila 12 ha, délka oplocení 1650 m a jeho výška 3 m. Do obůrky byl zřízen záskok a uvnitř vybudováno krmné zařízení. Roku 1913 byli do obůrky na Kamenci vypuštěni první odchycení kamzíci. Vzhledem problémům s počty kamzíků držených v obůrce a možností potravní nabídky, došlo v roce 1924 k vypuštění 21 kusů do volnosti. Vývoj stavů od počátku vysazení až do vypuštění kamzičí zvěře do volnosti dokumentuje tabulka č. 1 a graf č. 1 a 3.
14
Tabulka č. 1 – Vývoj početnosti stavů za období 1913-1924 v obůrce na Kamenci Rok
Původ
Zakoupeno
Přírůst
Celkem
Úhyn
Odlov
Úbytek
1913
Mürzsteg 5
1
1
7
2
0
2
5
1914
3
0
2
2
0
0
0
10
1915
0
0
3
3
0
0
0
13
1916
0
0
4
4
0
0
0
17
1917
0
0
3
3
3
0
3
17
1918
0
1
0
1
1
1
2
16
1919
0
0
2
2
3
0
3
15
1920
0
0
3
3
2
0
2
16
1921
0
0
3
3
3
0
3
16
1922
0
0
2
2
1
0
1
17
1923
0
0
2
2
1
0
1
18
Konečný stav
1924
0
0
4
4
1
0
1
21
Celkem
8
2
29
39
17
1
18
21
Po vypuštění do volnosti se kamzičí zvěř zdržovala v blízkosti obůrky. Od roku 1924 se rozdělila do tří tlup, a v každé z nich byl jeden dospělý kamzík. Jedna tlupa se zdržovala v areálu obůrky, druhá nedaleko ní a třetí tlupa měla stávaniště u silnice na Ovčárnu. Tato tlupa skládající se z jednoho kamzíka a tří kamzic časem přešla na Červenou horu u Vřesové Studánky. Početnost již v roce 1927, kdy bylo prováděno sčítání na revíru Hubert Kirsch, byla 30 ks. Nařízením presidenta zemské správy ve Slezsku a zplnomocněného komisaře pro ratibořsko v Opavě ze dne 16. června 1925, je kamzík prohlášen za lovnou zvěř s hájením po celý rok. Graf č. 1 – Vývoj stavů v jednotlivých letech v obůrce na Kamenci
Vývoj stavů v jednotlivých letech v obůrce na Kamenci 25 20 15 Stav ks
10 5 0 Stav ks
1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 5
10
13
17
17
16
15
15
16
16
17
18
21
2.1.2. Založení chovu Správou arcibiskupského Komorního ředitelství v Javorníku v lokalitě Vidly V návaznosti na činnost, kterou započal Řád německých rytířů v oblasti Kamence a Vysoké Hole, rozhodla se Správa arcibiskupského Komorního ředitelství v Javorníku podpořit stávající chov. Na žádost ředitelství, vydal v roce 1927 arcibiskup vratislavský povolení k vysazení kamzíků i na tomto panství. Ještě v témže roce byla zřízena obůrka o výměře 23 ha na území dnešního revíru Vidly, při Lesní správě Karlovice. Obůrka byla založena v nadmořské výšce cca 900 m n. m. Její expozice byla severní, jižní a východní. Byl v ní zastoupen jak starý porost, tak i z části mlazina a paseka. Místy vystupovaly i skalní výchozy. K prvním problémům však došlo již v roce 1927. Jednalo se zejména o dovoz kamzičí zvěře. V tomto roce a v letech následujících byl v oblasti rakouských Alp u kamzičí zvěře zjištěn výskyt prašiviny. Z tohoto důvodu byl jakýkoliv dovoz vyloučen. Proto se pokusila správa polesí získat zvěř z Vysokých Tater popř. z oblasti Liptovských holí. Podařilo se v roce 1929 zakoupit jednu kamzici od Lesní správy Velká u Popradu, která bohužel krátce po převozu uhynula. V roce 1930 nakonec došlo k dovozu kamzičí zvěře z oblasti Alp (jedna kamzice a kamzíče). Další dovoz proběhl v roce 1931 (dvě kamzice a jeden kamzík). Poslední dovoz kamzičí zvěře byl zaznamenán v roce 1935. Jednalo se o pět kamzic. V roce 1939 byla kamzičí zvěř z obůrky vypuštěna do volnosti a vysazování bylo ukončeno. Vývoj stavů od počátku vysazení až do vypuštění kamzičí zvěře do volnosti dokumentuje tabulka č. 2 a graf č. 2 a 3. Tabulka č. 2 – Vývoj početnosti stavů za období 1929-1939 v obůrce Vidly Rok
Zakoupeno
Přírůst
Celkem
Úhyn
Útěk
Úbytek
Konečný stav
1929
1
0
1
1
0
1
0
1930
2
0
2
1
0
1
1
1931
3
0
3
1
1
2
2
1932
0
0
0
0
0
0
2
1933
0
0
0
0
0
0
2
1934
0
0
0
0
0
0
2
1935
5
4
9
0
0
0
11
1936
0
0
0
0
0
0
11
1937
0
4
4
0
0
0
15
1938
0
3
3
1
0
1
17
16
Rok
Zakoupeno
Přírůst
Celkem
Úhyn
Útěk
Úbytek
Konečný stav
1939
0
4
4
0
0
0
21
Celkem
11
15
26
4
1
5
21
Graf č. 2 – Vývoj stavů v jednotlivých letech v obůrce Vidly
Graf č. 3 – Vývoj početnosti stavů v obůrce na Kamenci a obůrce Vidly
17
Z grafu č. 3 je patrné, že co se týká přírůstu, je daleko vyšší v obůrce na Kamenci než ve Vidlích. Je to z toho důvodu, že ve videlské obůrce byl v letech 1931 – 1934 nepříznivý poměr pohlaví (absence samičích kusů). Po úhynech a útěku jedné z kamzic došlo k tomu, že v obůrce zbyly dva kusy samčího pohlaví. Až v roce 1935 bylo dovezeno pět kamzic. Od tohoto roku je zaznamenán první přírůst (Mlčoušek 1983).
2.2. Chov kamzíka horského v období po druhé světové válce do současnosti
2.2.1. Vývoj chovu od roku 1946 až do vzniku CHKO Jeseníky První zmínka o chovu kamzíka horského po druhé světové válce byla v Mysliveckém kalendáři České myslivecké jednoty z roku 1946. Autor J. K. Baby v něm uvádí, že početnost kamzičí zvěře na území lesní správy v Koutech nad Desnou se pohybuje okolo 60 kusů. Dále je v článku uváděna skutečnost, že dle fosilních nálezů byl kamzík na našem území daleko více rozšířen. Po druhé světové válce došlo také ke znárodnění majetku a to jak Řádu německých rytířů, na podkladě dekretu prezidenta republiky číslo 12/1945, tak i majetků Vratislavského arcibiskupství zákony číslo 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, kterou byly postiženy majetky o výměře přes 50 ha a zákonem číslo 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Těmito zákony došlo k zestátnění cca 45 000 ha velkostatků, církví a nadačních lesů a následně cca 70 000 ha velkostatků a zbytkových lesů. Tímto krokem přešel chov kamzičí zvěře do rukou státu. V letech 1947 je pozorována velká tlupa čítající cca 90 ks. Od roku 1953 – 1959 se kamzičí populace rozrůstá a zároveň dochází k migraci zvěře. Kamzíci jsou již pozorováni nejen na pradědském masivu, ale také na keprnickém masivu a to zejména v oblasti chaty Jiřího na Šěráku. V roce 1959 dochází v lokalitě Kamenec k odlovu čtyřletého kamzíka pro výzkumné účely výzkumného ústavu ve Zbraslavi. V období let 1960 – 1964 se stavy kamzičí zvěře pohybovaly okolo 300 až 350 ks. Stávaniště se vyskytovali v nadmořských výškách od cca 950 – 1423 m n. m. V těchto 18
letech byly již dvě trvalé lokality výskytu a to pradědská a šerácká. Kamzičí zvěř se ale vyskytovala i v oblasti Zaječí hory, Děrné a Lysého vrchu náležící k orlickému masivu. Pozorována byla i v údolí Bělé. Vzhledem k tomu, že početní stavy populace rostly, začalo se uvažovat o tom, že by kamzík neměl být jen zvěří lovnou s celoročním hájením. Tento záměr byl konzultován se Severomoravskými státními lesy a jeho nadřízeným orgánem, což bylo oborové ředitelství Státních lesů v Praze. Dne 16. června 1968 byla svolána porada „O problematice kamzičí zvěře v Hrubém Jeseníku a okolí“ do Jeseníku. Pro realizaci záměru myslivecky hospodařit s touto zvěří byly stanoveny následující body postupu: •
Vytvořit pokusnou kamzičí oblast Jeseníky.
•
K vytvoření této oblasti sestavit pod patronací Ministerstva zemědělství a výživy poradní sbor s účastí všech zainteresovaných složek a orgánů.
•
Do 31. srpna 1969 zpracovat tímto poradním sborem zásady hospodaření v kamzičí oblasti se zaměřením zejména na: -
Vymezení
kamzičí
oblasti,
tj.
zpracování
seznamu
honiteb
zahrnutých do oblasti, a to jak graficky, tak i číselně, včetně zdůvodnění, -
navržení normovaných stavů kamzičí zvěře v oblasti,
-
vyčíslení z podkladů a zkušeností reálný koeficient přírůstku,
-
zorganizovat několikeré sčítání kamzičí zvěře v oblasti v předem dohodnutých termínech, aby se výsledek sčítání co nejvíce přiblížil skutečnosti.
•
Na základě těchto podkladů zpracovat návrh chovu a lovu kamzičí zvěře pro rok 1969. Tento plán s podrobným zdůvodněním předložit Ministerstvu zemědělství a výživy ke schválení. Po schválení plánu chovu a lovu přihlížet při
odstřelech
zvěře
k požadavkům
Výzkumného
ústavu
lesního
hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi. Proto také odstřel kamzičí zvěře nadále považovat za odstřel pro výzkumné účely, které budou komplexně vyhodnocovány. 19
•
Na základě schváleného plánu lovu rozdělit odstřel na jednotlivé honitby.
Další jednání, teď již přípravného poradního sboru se uskutečnilo 30. října 1968. Na základě podkladů, které získal od uživatelů honiteb, byl odhadnut početní stav na 356 ks. Dále byly navrženy hranice chovatelské kamzičí oblasti. Ještě v průběhu roku 1968 zpracoval přípravný výbor poradního sboru návrh na vyhlášení kamzičí oblasti z větší části v souladu s výše uvedenými body. Podnikové ředitelství Státních lesů v Krnově prostřednictvím oborového ředitelství Státních lesů v Praze tento návrh zaslalo ke schválení na Ministerstvo zemědělství a výživy ČSSR v Praze dne 10. prosince 1968. Byla rovněž podána informace o tom, že byl sestaven poradní sbor z řad pracovníků výzkumu, státní správy a státních lesů. Ministerstvo zemědělství a výživy ovšem tento návrh neschválilo pro nedostatek podkladů k zavedení řádného mysliveckého hospodaření (Mlčoušek 2000).
2.2.2. Vývoj chovu kamzičí zvěře od vzniku CHKO Jeseníky (1969) do roku 1992 Výnosem Ministerstva kultury České socialistické republiky v Praze č 9886/69-II/2 dne 19. června 1969
byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jeseníky. Rozloha
území, kterou CHKO Jeseníky zaujímá, je 740 km2. Návrh území Chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník bylo součástí i CHKO Jeseníky. Po neschválení návrhu podaného v roce 1968 stanovilo ministerstvo zemědělství a výživy, že návrh musí být podložen dalším podrobným výzkumem. Ten byl zadán Výzkumnému ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi. Termín ukončení byl stanoven na rok 1975. Výzkum probíhal od roku 1971 do roku 1975 a zabýval se charakteristikou oblasti, sociologickými pozorováními, průběhem říje kamzičí zvěře, složením potravy a potravní nabídkou, migracemi a změnou biotopu, složením a hustotou populace, negativními vlivy na kamzičí zvěř a chorobami. Dne 8. dubna 1975 se sešel přípravný výbor na společném pracovním jednání v Koutech nad Desnou. Na jednání došlo k formulování chovatelských podmínek a zásad mysliveckého hospodaření. Tato práce byla základním stavebním kamenem pro 20
schválení chovatelské oblasti. 3. června 1975 byly na pracovním jednání projednány hranice kamzičí oblasti z roku 1968 a navrženo složení poradního sboru. 15. srpna 1975 byl přípravným výborem zorganizován seminář „Kamzičí zvěř v Hrubém Jeseníku a co dál“, který proběhl pod patronací lesního závodu Loučná nad Desnou. Na tomto semináři byly prezentovány výsledky výzkumu Vysoké školy zemědělské v Brně. Jednalo se o zásady a cíle chovu kamzičí zvěře, vymezení kamzičí oblasti a zpracování návrhu statutu kamzičí oblasti. Takto navržená opatření dala základ pro další práci, směřující k vytvoření oblasti. Dne 24. října 1975 zaslalo podnikové ředitelství Severomoravských státních lesů v Krnově prostřednictvím Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství v pořadí druhou žádost na Ministerstvo zemědělství a výživy České socialistické republiky o vyhlášení kamzičí oblasti v Hrubém Jeseníku. V této době bylo v oblasti Hrubého Jeseníku cca 470 ks kamzičí zvěře, při poměru pohlaví 1:1,5 ve prospěch kamzic. Dne 29. dubna 1976 vydalo ministerstvo zemědělství a výživy souhlas k vyhlášení chovatelské kamzičí oblasti. Problém ovšem nastal v kompetencích. Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě dne 22. února 1977 zaslal na ministerstvo zemědělství a výživy dopis s dotazem ohledně praktického vyhlášení chovatelské kamzičí oblasti. Bohužel ještě do října
1978
nepřišla
z ministerstva
odpověď.
Proto
podnikové
ředitelství
Severomoravských státních lesů v Krnově zaslalo dopis Severomoravskému krajskému národnímu výboru v Ostravě s urgencí a upozorněním, že početní stavy jsou již k 31. březnu 1978 556 kusů. Při poměru pohlaví 1:1,5 ve prospěch kamzic se tento stav každoročně zvyšuje. Dále opakovaně požádaly o vyhlášení kamzičí oblasti v Hrubém Jeseníku. Trvalo ještě další rok, než byla chovatelská kamzičí oblast vyhlášena. Vyhlášení nastalo 1. června 1979, kdy Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě, odbor vodního a lesního hospodářství vyhlásil výnosem „Chovatelskou kamzičí oblast Hrubý Jeseník“. Její statut byl schválen na jednání poradního sboru dne 21. června 1979. Již roku 1980 byly rozpracovány normované stavy kamzičí zvěře na jednotlivé honitby a rozděleny podle věkových tříd a pohlaví. V roce 1981 byla navržena doba lovu, neboť kamzík byl stále ještě zvěří s celoročním hájením. Dosavadní odlov probíhal na základě 21
povolení výjimky z vyhlášky Ministerstva zemědělství a výživy ČSR. Doba lovu byla navržena od 1. listopadu do 31. prosince běžného roku. Aby se zabránilo parazitárním onemocněním od hospodářských zvířat a následně jejich přenosu na kamzičí zvěř, byla tato zvěř mimo oblast likvidována odstřelem. Návrh byl schválen ONV v Bruntále, Šumperku, odbory vodního a lesního hospodářství a zemědělství, v jejichž kompetenci bylo toto opatření. Dne 26. srpna 1982, na schůzce poradního sboru bylo dohodnuto, že za lovné kusy se považují kamzík a kamzice. Odlov kamzíčat bude omezen pouze na kusy nemocné nebo poraněné. Na dalším jednání ze dne 11. srpna 1983 navrhl poradní sbor změnu normovaných stavů kamzičí zvěře v oblasti z původních 800 na 600 ks. Bylo to z důvodu vznikajících škod kamzičí zvěří na lesních kulturách. Začíná se hovořit o pastevní konkurenci mezi kamzičí a jelení zvěří. Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě tento návrh schválil. Byly přehodnoceny normované stavy pro jednotlivé honitby a přepočítány na poměr pohlaví. Na schůzi poradního sboru ze dne 10. srpna 1984 se řešily škody na kamzičí zvěři způsobené rysy. Na lesním závodě Karlovice ve Slezsku na polesí Vidly bylo nalezeno nedaleko od sebe devět kusů kamzičí zvěře, stržené a usmrcené tímto predátorem. Dále byly na schůzi řešeny kritéria správného odlovu. Další jednání proběhlo dne 4. září 1985. Zde se rozhodlo, že za nesprávný odlov bude považován ten, kdy trofej neodpovídá lovnému kusu, to znamená, že výška růžků u kusů ulovených ve druhé věkové třídě sahá jen do výšky slechů. V oce 1987 byla dne 11. února schválena kriteria k posuzování správného a nesprávného odlovu. Tato kritéria byla zpracována z výsledků měření trofejí od roku 1979 – 1986. Kritéria byla rozpracovaná na jednotlivé roky a byla stanovena takto: Tabulka č. 3 – kritéria odlovu kamzičí zvěře dle bodové hodnoty CIC - kamzík Body CIC Věk Lovný
Průměrný
Chovný
2
do 60
60-64
64 plus
3
do 70
70-72
72 plus
4
do 78
78-83
83 plus
5
do 81
81-84
84 plus
6
do 83
83-89
89 plus
22
Body CIC Věk
7
Lovný
Průměrný
Chovný
do 85
85-91
91 plus
8
nad 8 roků lovný
Tabulka č. 3 – kritéria odlovu kamzičí zvěře dle bodové hodnoty CIC - kamzice Body CIC Věk Lovný
Průměrný
Chovný
2
do 55
55-57
57 plus
3
do 60
60-62
62 plus
4
do 65
65-70
70 plus
5
do 70
70-75
75 plus
6
do 72
72-77
77 plus
7
do 74
74-80
80 plus
8
do 75
75-81
81 plus
9
do 80
80-83
83 plus
10
nad 10 roků lovná
Již v těchto letech začínají negativní ohlasy na chov kamzíka horského a jeho početní stavy ze strany CHKO Jeseníky. Vzhledem k tomu, že tato problematika bude rozebrána v samostatné kapitole, nebudu ji v této části textu prezentovat. Na schůzi poradního sboru ze dne 29. srpna 1989 byl poradním sborem doporučen a povolen odlov kamzičí zvěře včetně druhé věkové třídy na lesním závodě Loučná nad Desnou. Jako důvod jsou uvedeny značné škody způsobené kamzičí zvěří na lesních porostech. Tyto škody se ale začaly objevovat i u jiných lesních závodů v kamzičí oblasti Hrubý Jeseník. V důsledku stále narůstajících škod kamzičí zvěří, byl poradní sbor nucen přijmout opatření. 3. září 1990 došlo k povolení odlovu všech věkových tříd na celém území kamzičí oblasti. Uživatelům honiteb byla dána volnost v určení poměru pohlaví v odlovu, včetně věkových tříd. Vše mělo proběhnout podle lokálních znalostí chovu zvěře a potřeb lesa. Počátkem roku 1991 se díky zrušení Severomoravského KNV v Ostravě automaticky ukončuje činnost poradního sboru Chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník. Neexistoval tedy platný oficiální orgán, který by svolal poradní sbor. Této 23
funkce se neoficiálně ujalo podnikové ředitelství Severomoravských státních lesů v Krnově, jehož zástupce v poradním sboru plnil funkci tajemníka. Zasedání proběhlo 29. srpna 1991 a byla zde projednána organizace chovatelské přehlídky za období let 1989-1990 a ke schválení byly doporučeny plány lovu. Na žádost CHKO Jeseníky poradní sbor doporučil soustředit odlov do Státní přírodní rezervace Praděd, vyhlášené v roce 1990. Na podzim v roce 1991 bylo konstatováno, že platný statut Chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník je nutno revidovat. Důvodem pro revizi byl zejména poměr pohlaví 1:3 ve prospěch kamzic, odlov kamzíčat a zvýšené stavy kamzičí zvěře a působení škod na lesních porostech. 18. prosince téhož roku došlo také o rozšíření poradního sboru o uživatele honiteb v oblasti. Zároveň byl zpracován návrh nového Statutu chovatelské kamzičí oblasti, který ovšem nebylo možno schválit z důvodů „neexistence“ poradního sboru (Mlčoušek, 2000).
2.2.3. Vývoj chovu kamzíka od roku 1992 až do současnosti Zlomovými body v tomto období bylo zejména přijetí zákona ČNR č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny spolu s prováděcí vyhláškou, dále vešel v platnost nový zákon č. 512/1992 Sb., o myslivosti. Došlo ke změně vlastnických vztahů, znovu se obnovilo soukromé vlastnictví lesů a půdy. S účinností od 1. dubna 1993 došlo také k uznání nových honiteb. Z původních 12 honiteb v oblasti vzniklo 27 nových honiteb. Další změnou bylo zřízení okresních úřadů a to v Šumperku a Bruntále. Jako garant Chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník byl do statutu zapracován Okresní úřad v Šumperku. Na jednání, které se uskutečnilo 12. května 1992, se schválil nově vypracovaný statut, do kterého bylo navrženo i snížení normovaných stavů na 430 kusů. Okresní úřad Bruntál i Šumperk potom zapracoval snížení do rozhodnutí pro jednotlivé honitby v oblasti. V této době také započala iniciativa týkající se Chovatelské kamzičí oblasti ze strany lesního správce, lesní správy Karlovice ve Slezsku. Jednalo se o zmenšení území kamzičí oblasti. V dalších letech byla snaha o snížení normovaných stavů. Ty ovšem byly již od roku 1994 pod normovaným stavem. Ten byl již tehdy 392 kusů. Při jarním sčítání bylo kvalifikovaným odhadem zjištěno 358 kusů kamzičí zvěře. 24
Dalším významným obdobím byl rok 1996, kdy byly zahájeny správní řízení ohledně schvalování mysliveckého hospodaření a lovu pro myslivecký rok od 1. dubna 1996 do 31. března 1997. Zde byla účastníkem řízení Správa CHKO Jeseníky. Ta využila své právo a podala následující podnět „Uplatňujeme podnět k zahájení řízení k zrušení volného chovu zvěře kamzičí v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky“. Jako důvod se též uvádí: „Kamzičí zvěř je geograficky nepůvodní zvěří a její negativní vliv na unikátní a významná společenstva subalpínského pásma či horských lesů je neúměrný a průkazný“. Na konci března 1996 proběhlo na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně diskusní setkání zoologů, biologů, myslivců a ochránců přírody. Všeobecně referáty vyzněly v neprospěch chovu kamzičí zvěře. V tomtéž roce Lesy České republiky s. p., Oblastní inspektorát Krnov, zaslal nadřízenému orgánu dopis, kde se ztotožňuje se stanoviskem Správy CHKO Jeseníky zahájit řízení o zrušení volného chovu kamzičí zvěře. Ve dnech 13. - 15 srpna 1996 vydaly Okresní úřady v Jeseníku, Bruntále a Šumperku zamítavé rozhodnutí, neboť neshledaly důvody ke zrušení chovu kamzičí zvěře v Jeseníkách a chov kamzičí zvěře nevyloučily. 3 září 1996 bylo proti rozhodnutí okresních úřadů podáno odvolání ze strany Lesů České republiky s.p. Rozhodnutí ve věci tedy přešlo do působnosti Ministerstva zemědělství České republiky. To rozhodlo 4. září 1998, kdy vydalo rozhodnutí pod č. j. 2393/96/98-5110, kterým potvrdilo již vydané rozhodnutí okresních úřadů. V letech 1998 a následujících dochází neustále ke snižování normovaných stavů. V roce 1999 jsou ještě normované stavy jsou v počtu 392 kusů kamzičí zvěře v oblasti, ale již v roce 2000 a následně v roce 2002 jsou na 260 kusech. Od roku 2003 byl normovaný stav 145 ks (Mlčoušek, 2000). Při absenci oblasti chovu v zákoně č. 512/1992 Sb., o myslivosti došlo vlastně k jejímu faktickému zrušení. I když se poradní sbor scházel i nadále, neměl oporu v zákoně. Její vytvoření umožnil až zákon 449/2001 Sb., o myslivosti. V roce 2004 vydal Krajský úřad Olomouckého kraje pod č. j.:KUOK/12531/04/OŽPZ/486 ze dne 18. listopadu „Vymezení oblasti chovu zvěře „Hrubý Jeseník“ pro kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) – oznámení o zahájení správního řízení a pozvání na ústní jednání“. Přílohou tohoto zahájení byla i mapa vymezení oblasti chovu, návrh Statutu 25
oblasti chovu kamzičí zvěře Hrubý Jeseník a seznam honiteb s kamzičí zvěří dle vlastníků, pověřené obce, výměry normovaných a minimálních stavů. Tomu všemu předcházela jednání, jak s vlastníky honiteb, tak jejich uživateli a orgány státní správy. Na ústním jednání negativní stanovisko předložila jen Správa CHKO Jeseníky s tím, že dlouhodobým cílem ochrany přírody je úplné vyloučení chovu kamzíka horského, jako prokazatelně nepůvodního druhu fauny v jesenické přírodě z CHKO. Dne 21. prosince 2004 je pod č. j.: KUOK/12531/04/OŽPZ/486 Krajským úřadem Olomouckého kraje vydáno rozhodnutí o vymezení oblasti chovu pro kamzíka horského s názvem „Hrubý Jeseník“. Navrhovaná oblast zahrnovala 18 honiteb s výskytem kamzičí zvěře na souvislém území o výměře 30.597 ha. Normovaný stav byl stanoven na 145 ks a celkový minimální stav na 101 kusů. Bylo konstatováno, že poměr pohlaví je ve všech honitbách 1:2 ve prospěch kamzic a koeficient očekávaného přírůstku je 0,3. Uživatelé honiteb budou každoročně při zpracování plánu mysliveckého hospodaření vycházet ze závěru a doporučení krajského úřadu tak, aby vymezení oblasti chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“ nevedlo ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území. V roce 2006 došlo k další úpravě normovaných stavů na 151 ks a minimálních kmenových stavů na 106 ks (Babička, Diviš, Hanák, 2007). Od této doby převzal iniciativu v chovu kamzičí zvěře Krajský úřad Olomouckého kraje, na jehož území leží podstatná plocha oblasti chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“. Pravidelně stanovuje termíny letních sčítání kamzičí zvěře a stanovuje i schůzky poradního sboru. Taktéž každoročně vydává závěry a doporučení. O této problematice bude pak pojednáno v dalších kapitolách (Rozhodnutí KÚOK, zápisy z poradních sborů, 2004-2009).
26
3. Oblast chovu kamzičí zvěře Hrubý Jeseník, její statuty, závěry a doporučení, normované stavy, sčítané stavy a odlov za dobu existence chovu Jak uvádím v kapitole č. 2., oblast chovu kamzičí zvěře Hrubý Jeseník byla zřízena dvakrát. Poprvé v roce 1979 Severomoravským krajským národním výborem v Ostravě, odborem vodního a lesního hospodářství. Tato oblast chovu zanikla v roce 1992 díky změně v platné legislativě. Druhé vyhlášení proběhlo v roce 2004 Krajským úřadem Olomouckého kraje. Obě vyhlášení v sobě zahrnovala Statut chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník. Uváděné statuty jsou součástí zápisů poradních sborů. Proto bych se zde rád zaměřil na jejich popis s komentářem.
3.1. Statut chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník z roku 1979 Kamzičí oblast Hrubý Jeseník se zřídila za účelem důsledné ochrany a dalšího zkvalitnění myslivecké péče o kamzičí zvěř.
3.1.1. Vymezení kamzičí oblasti Kamzičí oblast Hrubý Jeseník je ohraničena silnicemi, spojujícími od severu Jeseník, Horní Lipovou, Ramzovou, Ostružnou, Brannou, Nové Losiny, Přemyslov, Loučnou nad Desnou, Maršíkov, Sobotín, Rudoltice, Klepáčov, Žďárský potok, Starou Ves, Rýmařov, Dolní Moravici, Malou Morávku, Karlovu Studánku, Ludvíkov, Vrbno pod Pradědem, Mnichov, Rejvíz – po lesní cestě v údolí Černé Opavy, Dětřichov a Jeseník Silnice tvoří výraznou a zřetelnou hranici kamzičí oblasti, čímž oblast zaujímá větší plochu, než na které se předpokládá chov kamzičí zvěře. Normované stavy kamzíků se stanoví pouze na plochu lesní půdy v oblasti, která je přibližně 42.000 ha. Kamzičí oblast se rozkládá na území lesních závodů: Jeseník, Hanušovice, Loučná nad Desnou, Janovice, Karlovice, Město Albrechtice. 27
3.1.2. Cíl chovu kamzičí zvěře v oblasti Cílem chovu kamzičí zvěře v oblasti je: •
Ochrana, udržení a zvýšení stavů kamzičí zvěře v oblasti,
•
dosažení zdravé, váhově i trofejově kvalitní kamzičí zvěře v oblasti,
•
dosažení souladu chovu kamzičí zvěře v oblasti s chovem ostatních druhů zvěře, které se v oblasti vyskytují,
•
zamezení případných škod kamzičí zvěří na lesním a zemědělském hospodářství.
3.1.3. Zásady chovatelských opatření s kamzičí zvěří v oblasti Záměrně zřízená péče o kamzičí zvěř v oblasti spočívá v péči o normované, všestranně kvalitní a zdravé stavy této zvěře, na zvyšování úživnosti oblasti, na zajištění klidu a krytu zvěře v oblasti, na případném přikrmování v době nouze, na důsledné ochraně zvěře před všemi nepříznivými vlivy a konečně i na plánovaném průběrném odstřelu či odchytu této zvěře.
3.1.3.1.Normované stavy kamzičí zvěře v oblasti Cílem myslivecké péče o kamzičí zvěř v oblasti je dosažení 800 kusů kamzičí zvěře v oblasti. Po dosažení tohoto normovaného stavu bude rozhodnuto, zda to bude stav konečný či bude dál upravován. Při současných jarních sčítaných kmenových stavech 513 kusů při koeficientu přírůstku 0,2 a poměru pohlaví 1:1,5 ve prospěch kamzic je předpoklad, že by bylo možno dosáhnout normovaného stavu 800 kusů kamzičí zvěře do roku 1990. V cílovém normovaném stavu 800 kusů při poměru pohlaví 1:1 a koeficientu přírůstku 0,2 bude 368 kamzíků, 368 kamzic a 64 kamzíčat (46% : 46% : 8% zaokrouhleně 370 : 370 : 60). V tom případě by měl činit roční přírůst 75 kamzíčat a odstřel by se měl rovnat přírůstu. 28
3.1.3.2.Kvalita kamzičí zvěře v oblasti Cílem chovu je zdravá zvěř o průměrné hmotnosti nad 30 kilogramů a v trofejích přesahující bodovou hodnotu 103 body CIC, přičemž kamzík s medailovou trofejí by měl připadat nejméně na třicet ulovených kusů. Předpokládá se postupné celkové ozdravování životního prostředí kamzičí zvěře a aplikace léčiv v krmivu. Váha zvěře se zvýší postupnou péčí o celkové zvyšování úživnosti honiteb, případným přikrmováním v době nouze a konečně i průběrným odstřelem Kvalitní trofej může dosáhnout kamzík i kamzice za předpokladu dobrého genetického založení zvěře, řádné a všestranné péče o zvěř a důsledně uskutečněného průběrného odstřelu.
3.1.3.3.Kvalita životního prostředí kamzičí zvěře v oblasti Cíle chovu kamzičí zvěře v oblasti je možno dosáhnout především postupným zkvalitňováním životního prostředí této zvěře. Prvořadým úkolem v péči o kamzičí zvěř je péče o zvyšování úživnosti honiteb v oblasti. Jedná se zejména o výsadbu listnáčů (zejména měkkých) do porostní skladby a to především v polohách s vyšší nadmořskou výškou (některé druhy vrb, jeřáb a podobně). Dále pak o zakládání zvěřních políček na příhodných místech, s osevem přezimujících a vhodných zemědělských plodin (ozimy, řepka a v nižších polohách krmná kapusta a tak podobně) a o zkvalitňování horských luk a pastvin. Péče o klid je zajišťována tím, že největší koncentrace kamzičí zvěře je ve vyhlášených klidových oblastech Jeseníků, to je především hlavní hřeben Hrubého Jeseníku se středem na Pradědu a výběžky směrem k Šeráku, Orlíku, k Pecnému a k Mravenečníku. Okraje této oblasti tvoří přilehlá údolí i svahy.
29
3.1.3.4.Přikrmování kamzičí zvěře v době nouze Pokusně se vybudují speciální krmelce pro kamzičí zvěř, kam jí bude zakládáno vhodné krmivo objemové, jadrné i dužnaté. Bude doplněna současná síť slanisek. Pokusně se zřídí na příhodných místech menší obůrky pro udržení slabých kusů přes období nouze a pro pozorování, výzkum a značkování kamzíků.
3.1.3.5.Ochrana kamzíků před nepříznivými vlivy Kamzíci v Jeseníkách nemají přirozené nepřátele (orel, rys, vlk a podobně). Hlavním nepřítelem kamzíků je vysoká sněhová pokrývka. Proto je žádoucí kamzíky stahovat do chráněných poloh (zvěřních políček, okusových dřevin a krmelců). Člověk kamzíku příliš neškodí, snad pouze rušením (což se řeší vyhlášením klidových oblast) a výjimečně snad i vědomým pytláctvím, čemuž zamezí jedině důsledná ochranná služba.
3.1.3.6.Průběrný odstřel či odchyt kamzičí zvěře v oblasti Při normované výši odstřelu či odchytu kamzičí zvěře je třeba dbát na důsledný selektivní odlov kusů nemocných. Při provádění plánovaného odstřelu, či odchytu, je nutný především odlov nemocných kusů, dbát důsledné selekce (odstřel starých, pro chov nežádoucích kusů, špatná tělesná kondice, neodpovídající trofej). Lov zvěře musí být plánován i ve věkových třídách, přičemž důraz musí být kladen zpočátku na lov starých a nekvalitních kusů, přenášejících nevhodné genetické znaky. Při cílovém kmenovém stavu 800 kusů kamzičí zvěře, při poměru pohlaví 1:1 a koeficientu očekávaného přírůstku 0,2, činí roční přírůst 75 kamzíčat. Lov stejného počtu zvěře znamená ulovení 30 kamzíků, 30 kamzic a 15 kamzíčat ročně. V první věkové třídě kamzíků a kamzic (1-2 roky), bude třeba lovit 45 % trofejové zvěře, ve druhé věkové třídě (3-6 let), jen 15% a ve třetí věkové třídě (7 a více let), zbývajících 40% zvěře plánované k odlovu, aby se dosáhlo plynulého přírůstku kvalitních trofejí. 30
3.1.3.7.Vztah zvěře kamzičí k ostatní zvěři chované v oblasti Zásady chovu kamzičí zvěře respektují podmínky, které byly vydány pro chov jelení a srnčí zvěře. Zásadně však není možno připustit v oblasti ani v přilehlých honitbách chov mufloní zvěře. Případné vniknutí této zvěře do oblasti a sousedních honiteb musí vést k její likvidaci. Důvodem je možné přenášení nákaz. Nepříznivě může působit na zdravotní stav kamzíků také chov ovcí v oblasti nebo v jejím těsném sousedství. Taktéž se
nepřipouští
vypuštění
kamzičí
zvěře
dovezené
z jiných
oblastí,
ať
již
československých nebo zahraničních.
3.1.3.8.Škody na zemědělském a lesním hospodářství Opatření navržená ke zlepšení úživnosti honiteb v oblasti by pak měla zamezit případným škodám na lesních porostech. V případě výskytu větších škod by se muselo revidovat rozhodnutí o počtu chovaných kusů v oblasti a redukčním odstřelem by se stav kamzíků snížil na hranici únosnosti.
3.1.4. Organizační opatření při chovu kamzičí zvěře v oblasti Kamzičí oblast zahrnuje v sobě všechny honitby uzavřené popsanými hranicemi oblasti. Tyto honitby se dobrovolně sdružují za účelem chovu kamzičí zvěře. Chov kamzičí zvěře v kamzičí oblasti Hrubý Jeseník je řízen Severomoravským krajským národním výborem v Ostravě.
3.1.4.1.Činnost poradního sboru Poradní sbor, jmenovaný Severomoravským krajským národním výborem v Ostravě, je koncepčním a pracovním orgánem, řešícím na svých zasedáních veškeré záležitosti spojené s odbornou činností kamzičí oblasti.
31
Poradní sbor se schází zejména k zajištění: •
Chovatelské přehlídky kamzičích trofejí,
•
vyhlášení termínů sčítání kamzičí zvěře v oblasti,
•
vypracování plánů chovu a lovu kamzičí zvěře v oblasti,
•
respektování zásad pro chov a ochranu kamzičí zvěře.
3.1.4.2.Práva a povinnosti uživatelů honiteb v oblasti Utvořením kamzičí oblasti a jmenováním poradního sboru nejsou dotčena práva a povinnosti jednotlivých uživatelů honiteb, plynoucích ze smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti, zákona č. 23/1962 Sb., a vyhlášky Ministerstva zemědělství a výživy ČR č. 59/1969 Sb., Celkové hospodaření a výkon práva myslivosti jsou nadále v jednotlivých honitbách prováděny samostatně, ve smyslu výše citovaných zákonů, s výjimkou chovu a lovu kamzičí zvěře. Uživatelé honiteb jsou povinni: •
Sčítat kamzičí zvěř v termínech a podle dispozic poradního sboru oblasti,
•
plnit plán chovu a lovu kamzičí zvěře ve všech ukazatelích, podle pokynů poradního sboru oblasti,
•
evidovat lov a ztráty kamzičí zvěře v honitbě včetně jejich trofejí a tyto trofeje předkládat na chovatelské přehlídky, pořádané poradním sborem oblasti,
•
umožňovat všechny práce směřující k hlubšímu poznání biologie kamzičí zvěře a ke zkvalitnění chovu této zvěře v oblasti,
•
zajišťovat osvětu a propagaci chovu kamzičí zvěře.
32
3.1.4.3.Závěrečná ustanovení Kamzičí
oblast
Hrubý
Jeseník
je
ustanovena
dnem
jejího
vyhlášení
Severomoravským krajským národním výborem v Ostravě. Zásady uvedené v tomto statutu je možno upravovat a měnit na základě rozhodnutí poradního sboru a po jejich schválení Severomoravským krajským národním výborem v Ostravě. Porušení zásad tohoto statutu a usnesení poradního sboru budou považovány za hrubé poškozování kolektivních zájmů oblasti a zájmů myslivosti a podle míry závažnosti předá poradní sbor každý případ k projednání příslušným orgánům. Tento statut je platným a závazným dokumentem pro všechny uživatele honiteb v oblasti.
Obrázek č. 1 – vymezení hranic oblasti chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“ 1979
33
3.2. Statut chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník schválený v roce 1992
Tento statut vycházel z předešlého uvedeného v části 3.1. Hlavní změnou, která byla vyvolaná zejména škodami na lesních porostech, bylo snížení normovaných stavů kamzičí zvěře na 430 ks. Koeficient očekávaného přírůstku byl změněn z 0,2 na 0,3. Tato změna byla plně v souladu s předešlým statutem, neboť se realizovala opatření uvedená v části 3.1.3.8. Další změna byla vyvolána zánikem Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě, který do té doby fungoval jako garant chovatelské kamzičí oblasti Hrubý Jeseník. Proto byl jako garant chovatelské kamzičí oblasti doplněn Okresní úřad v Šumperku, pod který spadala největší část rozlohy kamzičí oblasti. V textu se budu dále věnovat už jen pozměněným částem statutu.
3.2.1. Normované stavy kamzičí zvěře v oblasti Cílem myslivecké péče o kamzičí zvěř je udržení 430 kusů kamzičí zvěře v oblasti. Po dosažení tohoto normovaného stavu bude rozhodnuto, zda to bude stav konečný, či bude-li dále upravován. V normovaném stavu 430 kusů při poměru pohlaví 1:1 a koeficientu očekávaného přírůstku 0,3 bude v oblasti 182 kamzíků, 183 kamzic a 65 kamzíčat (42%:42%:16%). V tomto případě by měl roční přírůst činit 54 kamzíčat a odstřel v kusech by se měl rovnat přírůstku.
3.2.2. Průběrný odstřel či odchyt kamzičí zvěře v oblasti Při plánování výše odstřelu či odchytu kamzičí zvěře je třeba dbát na důsledný selektivní odlov kusů nemocných, dbát důsledné selekce (odstřel starých, pro chov nežádoucích kusů, špatná tělesná kondice, trofej). Lov zvěře musí být plánován i ve věkových třídách. Důraz musí být kladen na výsledky sčítání, k dosažení optimální věkové skladby.
34
Při normovaném stavu 430 kusů kamzičí zvěře, při poměru pohlaví 1:1 a koeficientu očekávaného přírůstku 0,3, činí roční přírůst 54 kamzíčat. Lov stejného počtu zvěře znamená 27 kamzíků a 27 kamzic, přičemž při dosažení normovaného stavu se odlov kamzíčat nepředpokládá (pouze odlov sanitární).
3.2.3. Organizační opatření při chovu kamzičí zvěře v oblasti Kamzičí oblast zahrnuje v sobě všechny honitby uzavřené popsanými hranicemi oblasti. Tyto honitby se dobrovolně sdružují za účelem chovu kamzičí zvěře v oblasti. Garantem chovatelské kamzičí oblasti je Okresní úřad v Šumperku. Rozhodování o normovaných stavech a schvalování plánu chovu a lovu kamzičí zvěře jsou v kompetenci příslušných okresních úřadů (Šumperk, Bruntál), po projednání s poradním sborem chovatelské oblasti.
3.2.3.1.Činnost poradního sboru Poradní sbor, jmenovaný Okresním úřadem v Šumperku, je koncepčním a pracovním orgánem, řešícím na svých zasedáních veškeré záležitosti spojené s odbornou činností kamzičí oblasti. Poradní sbor se schází zejména k zajištění: •
Chovatelské přehlídky kamzičích trofejí,
•
vyhlášení termínů sčítání kamzičí zvěře v oblasti,
•
vypracování plánů chovu a lovu kamzičí zvěře v oblasti,
•
respektování zásad pro chov a ochranu kamzičí zvěře.
3.2.3.2.Závěrečná ustanovení Kamzičí
oblast
Hrubý
Jeseník
je
ustanovena
Severomoravským krajským národním výborem v Ostravě.
35
dnem
jejího
vyhlášení
Zásady uvedené v tomto statutu je možno upravovat a měnit na základě rozhodnutí poradního sboru a po jejich schválení Okresním úřadem v Šumperku. Tento statut je platným a závazným dokumentem pro všechny uživatele honiteb.
3.3. Statut oblasti chovu kamzičí zvěře HRUBÝ JESENÍK navržený při ústním jednání v roce 2004
Krajský úřad Olomouckého kraje při vymezení statutu chovatelské oblasti částečně vycházel ze statutu z roku 1979. Změny, které zde byly zahrnuty, představovaly především podrobnější vymezení hranic a snížení výměry na 30.597 ha. Dále také došlo ke snížení normovaných stavů na 165 ks. Tento normovaný stav byl později Rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje upraven na 145 ks. Minimální stavy byly stanoveny na 101 ks.Tyto údaje ovšem ještě v statutu zahrnuty nebyly. Další novou věcí, která je poprvé uvedena v hlavičce statutu, je deklarování, že bude respektována ochrana přírody, jako jedna z dotčených oblastí chovem kamzičí zvěře.
Statut je součástí přílohy zahájení správního řízení Krajským úřadem
Olomouckého kraje pod č. j.:KUOK/12531/04/OŽPZ/486 ze dne 18. listopadu „Vymezení oblasti chovu zvěře „Hrubý Jeseník“ pro kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) – oznámení o zahájení správního řízení a pozvání na ústní jednání“. Navržený statut byl v následujícím znění: Oblast chovu kamzičí zvěře Hrubý Jeseník se zřizuje za účelem ekologického pojetí myslivosti s pozitivním dopadem na chov kamzičí zvěře, při respektování ochrany přírody, lesního hospodářství a zemědělství.
3.3.1. Vymezení oblasti chovu: Oblast chovu kamzičí zvěře je vymezena hranicemi honiteb s normovanou kamzičí zvěří a to následovně: Výchozí bod – pásmo Orlíka na hranici lesních správ Karlovice – Jeseník – Město Albrechtice – komplexem lesa po hranici LS Město Albrechtice na Medvědí vrch 36
– vpravo rozdělovací linií po lesní účelové komunikaci Bílopotocké (Okružní) do osady Bílý Potok (místní část Vrbna pod Pradědem) – dále vlevo po státní silnici Jeseník – Vidly – Karlova Studánka po kótu 1004 m n. m. Odtud po silnici Vrbno p. P. – Karlova Studánka na křižovatku v Hubertově, dále vlevo na rozcestí u „Hvězdy“ – Ovčárenské silnice, tj. hranice s LS Janovice. Dále pak po silnici „Hvězda“ – malá Morávka až k mostu pod budovou základní koly a dále po komunikaci Hvězda – Malá Morávka (u mostu pod budovou základní školy) po silnicí II. třídy Malá Morávka -
Dolní
Moravice, pod Dolní Moravicí (u hotelu AVALANCHE) po silnici směr Harrachov. V obci Dolní Moravice pokračuje hranice vpravo do obce Horní Moravice a dále do osady Nová Ves. Celou jí prochází, na lokalitě Vyhlídka pokračuje lesní komunikací na křižovatku s horní cestou „Karlovská“. Zde odbočuje vpravo 60 m po lesní cestě „Karlovská“ a z této odbočuje vlevo na hraniční břehový průsek přes lom „Soukennou“. Dále pokračuje hraničním průsekem mezi odd. 501A a 303D, kde před chatou Orlí hnízdo odbočuje hranice vlevo po hranici odd. 501A a 401A. Zde u Podolského potoka do lomu cesty zvané „Horizontála“. Po Horizontále dále pokračuje hranice k Mravenčímu sedlu, zde odbočuje vpravo, kde pokračuje po lesní cestě „Okružní“ okolo vrchu „Ostrožná“ a to mezi odd. 402 a 409. Zde hranice pokračuje vlevo lesním průsekem mezi odd. 413A a 413B až na „Medvědí cestu“. Tuto protíná a odtud po hospodárnici, mezi odd. 527, 526, 525, a 416 vychází u budovy revíru Hubert č. p. 101. Odtud jde hranice po místní komunikaci okolo „Anenské Huti“ přes osadu Žďárský Potok, kterou prochází až na státní silnici č. 11. Po této směrem vpravo směr Šumperk až na hranici LS Janovice a Loučná. Dál vede hranice po této silnici severním směrem až do první točky nad osadou Klepáčov k odbočce lesní cesty ke Svobodínské samotě. Odtud vede hranice severním směrem po lesní cestě kolem Svobodínské samoty k místu zvanému „U Břízy“, kde na křižovatce lesních cest pokračuje doprava po lesní cestě ke Svobodínskému potoku, dále vede po toku Svobodínského potoka až na silnici Vernířovice - Sobotín. Po silnici pokračuje hranice až k mostu u Obecního úřadu ve Vernířovicích, na silnici Vernířovice - Sedmidvory. Odtud vede hranice severním směrem po silnici Vernířovice – Vlčí sedlo – Loučná a to až k bráně oborního plotu na lesní cestě „Z Vlčího sedla“.
37
Dále tvoří hranici oborní plot směrem do Loučné nad Desnou až na roh oborního plotu u myslivny v Loučné u mostku na lesní cestu k Musilovi. Dál vede hranice východním směrem po cestě ke Kociánovu k obchodnímu domu, zde doprava a dále po silnici I/44 směrem na Jeseník ne křižovatce státní silnice I/44 Šumperk – Jeseník a Loučná – Nové Losiny v Rejhoticích. Odtud hranice pokračuje severním směrem po státní silnici na Jeseník, před železničním přejezdem v Koutech nad Desnou přechází hranice přes řeku Desnou a proti jejímu toku vede až k soutoku s Hučivou Desnou u železniční stanice v Koutech nad Desnou. Dál vede hranice proti toku až po soutok se Ztraceným potokem v chatové oblasti v Koutech nad Desnou. Hranice dále vede proti toku Ztraceného potoka k mostu v chatové osadě v Koutech nad Desnou, kde přechází na cestu zvanou „Stará Sedelská“ a pokračuje po této cestě až na státní silnici I/44 a po této silnici cca po150 m dosahuje Červenohorského sedla. Z Červenohorského sedla vede hranice po hranici mezi LS Jeseník a LS Loučná severozápadním směrem přes Červenou horu na Trojmezí. Z tohoto místa vede hranice po hraničním průseku mezi Lesní správou Hanušovice a Lesní správou Loučná až po rozdělovací linku mezi odd. 210B a C až k Hášově chatě. Odtud vede SV směrem po lesní cestě k říčce Hučava a po jejím toku k lesní cestě „K Volské louce“ a po ní na místo zvané Volská louka. Odtud hranice pokračuje po hraničním průseku mezi revíry Branná a Františkov až k rozdělovací lince mezi odd. 205 a 206. Po této rozdělovací lince, kterou zároveň teče i malý vodní tok, pokračuje až k chatě Geodézie. Od chaty pokračuje po lesní cestě až na křižovatku cest „U mlýna“, kde odbočuje na asfaltovou silnici ve směru do Františkova. U rozdělovací linky mezi odd. 203 a 204 z asfaltové cesty hranice odbočuje na tuto linku a po ní pokračuje až na okraj lesa, dále kopíruje okraj oddělení 203 směrem na JZ až po porostní skupinu 203A10 a odtud vede po mezi dolů západním směrem na asfaltovou cestu Branná – Přední Aloisov, po ní jde 200 m na sever a stáčí se na elektrovod, po kterém vede až na styk elektrovodu s říčkou Branná. Poté pokračuje proti proudu řeky až do Ostružné po styk státní silnice II. třídy vedoucí z Ostružné do Ramzové s říčkou Branná. Z tohoto místa hranice vede po silnici do osady Ramzová, kde končí na křižovatce s místní komunikací vedoucí k lanové dráze Ramzová – Šerák. Hranice dál vede po trase lanové dráhy na konečnou stanici, odtud pokračuje po hraničním průseku mezi Lesní správou Hanušovice a Lesní správou Jeseník a až na vrchol Šeráku. 38
Z vrcholu Šeráku vede dále hranice SV směrem po hranici mezi LS Jeseník a LS Javorník až k hranici mezi porosty LS Jeseník 204A a 204B. Z tohoto místa hranice vede V směrem po hranici mezi uvedenými porosty až na LC Nademlýnskou a dále po této cestě na LC Doležalovu. Po LC Doležalova vede hranice až k odbočce LC Nad Grégrovkou. Hranice pokračuje dále po LC Nad Grégrovkou až do porostu 209A, kde hranice po 30 m uhýbá doleva po svážnici a po 120 m se napojuje na hranici mezi porosty 209A a 209B (vlastnická hranice obecního lesa Bělé p. P.), hranice takto vede po hranici porostů až ke styku s LC Mlýnskou. Dále vede hranice vpravo po LC Mlýnské až k napojení LC Bezové, dále pak po LC Bezové, po LC Modřínové a po svážnici k chatě Na Spálené až k napojení s LC Bysterskou. Po LC Bysterské vede hranice až k napojení LC Rudohorské, dále vpravo po LC Rudohorská až k napojení LC Polní, dále vpravo po LC Polní až k napojení svážnice tvořící hranici mezi odd. 235 a 236. Dále hranice vede vpravo po svážnici, respektive hranicemi mezi odděleními 235 a 236 až k vyústění z lesa na místní komunikaci ve Filipovicích u č. p. 29. Hranice dále probíhá Filipovicemi po této místní komunikaci až po napojení po státní silnici I/44 v zatáčce u Penzionu Úsvit. Hranice dále vede po této státní silnici až k odbočce LC K Rusalce. Odtud vede hranice po státní silnici I/44 SV směrem až ke křižovatce státní silnice I/44 se silnicí do Vrbna pod Pradědem v Domašově u pošty. Dále hranice vede po silnici I/44 směrem do Jeseníku, kde asi po 550 m uhýbá směrem doprava a vede VVJ směrem po staré polní cestě a mezi do lesa, kde hranici tvoří svážnice na hranici porostů 347C a 347D až k napojení na LC Chatovou. Dále hranice vede doleva po LC Chatové až po napojení na LC Velká spálená. Hranice dále pokračuje JV směrem ke křížení LC Velká spálená s Borovým potokem na hranici porostu 347A. Z tohoto místa vede hranice po proudu Borového potoka až k soutoku Borového a Loučného. Od tohoto místa pak proti proudu po potoku Loučném až k hranici porostů 315B a 351E. Hranice dále vede vlevo po hranici mezi porosty 315B a 351E, 352A a 352F, 447C a 448C až na LC Klínovou a po této LC doprava až k napojení na LC Šumnou. Z tohoto místa vede hranice SZ směrem po proudu Šumného potoka a hranice mezi porosty 432A, 432D. Dále hranice pokračuje po hranici mezi porosty 432C a 432D, dále po hranici mezi porosty 432C a 432D, dále po hranici mezi porosty 431A a 432B až na kraj lesa pod loukou na Ramštykách. Dále vede hranice krajem lesa S směrem až na místní komunikaci vedoucí k chatě Svornost. Hranice vede dále po této cestě cca 130 m S směrem a dále pak krajem lesa až k místní komunikaci nad domem č. p. 27. Po této komunikaci vede hranice směrem k Jeseníku až na státní silnici. Hranice dále vede po 39
této státní silnici směrem na Rejvíz a asi po 150 metrech uhýbá ze státní silnice vlevo do lesa, kde vede po hranici mezi porostní skupinou 421D05d a 421D13a až na státní silnici. Hranice dále vede po státní silnici směrem na Rejvíz až do místa styku s hranicí mezi porosty 421A a 421C. Z tohoto místa vede hranice po státní silnici Jeseník – Rejvíz směrem na Rejvíz až do místa napojení LC Stará Rejvízská. Po LC Stará Rejvízská vede hranice až do místa styku s hranicí mezi porosty 429B a 525B. Dále hranice pokračuje po hranici mezi porosty 429B a 525B, 429B a 525C, 428A, 524, 435A, 514D, 435B a 514C, 435C a 515C ke Kristovu loučení. Z Kristova loučení vede hranice jižním směrem po LC Cesty svobody až do místa dotyku LS Cesty svobody s hranicí mezi LS Jeseník a LS Karlovice. Celková výměra oblasti činí 30.597 ha.
3.3.2. Cíl chovu kamzičí zvěře v oblasti Cílem chovu kamzičí zvěře v oblasti je: •
Ochrana, udržení a zvýšení stavů kamzičí zvěře v oblasti,
•
dosažení zdravé, váhově i trofejově kvalitní kamzičí zvěře v oblasti,
•
dosažení souladu chovu kamzičí zvěře v oblasti s chovem ostatních druhů zvěře, které se v oblasti vyskytují, • zamezení případných škod kamzičí zvěří na rostlinném biotopu a na lesním a zemědělském hospodářství.
3.3.3. Zásady chovatelských opatření s kamzičí zvěří v oblasti Záměrně zřízená péče o kamzičí zvěř v oblasti spočívá v péči o normované, všestranně kvalitní a zdravé stavy této zvěře, na zvyšování úživnosti oblasti, na zajištění klidu a krytu zvěře v oblasti, na případném přikrmování v době nouze, na důsledné ochraně zvěře před všemi nepříznivými vlivy a konečně i na plánovaném průběrném odstřelu či odchytu této zvěře.
40
3.3.3.1.Normované stavy kamzičí zvěře v oblasti Snahou myslivecké péče o kamzičí zvěř v oblasti je dosažení 300 kusů kamzičí zvěře v oblasti. Po dosažení tohoto normovaného stavu bude rozhodnuto, zda to bude stav konečný či bude dál upravován. Cílem myslivecké péče o kamzičí zvěř je dosažení a udržení dobrých stavů zvěře, které jsou z pohledu ochrany přírody, lesního hospodářství a zemědělství únosné. Současný normovaný stav kamzičí zvěře v oblasti je 165 kusů s koeficientem přírůstu 0,3, poměru pohlaví 1:2. Dle věkových tříd samčí zvěře a poměru pohlaví se jedná o 40 kamzíků (I. v. tř. – 26 ks, II. v. tř. 5ks a III. v. tř. 9 ks), 88 kamzic a 37 kamzíčat. Minimální stav činí 122 kusů kamzičí zvěře. Roční přírůst by měl činit 27 kamzíčat a odstřel by se měl rovnat přírůstu po dosažení normovaného stavu.
3.3.3.2.Kvalita kamzičí zvěře v oblasti Cílem chovu je zdravá zvěř o průměrné hmotnosti nad 30 kilogramů a v trofejích přesahující bodovou hodnotu 103 body CIC, přičemž kamzík s medailovou trofejí by měl připadat nejméně na třicet ulovených kusů. Předpokládá se postupné celkové ozdravování životního prostředí kamzičí zvěře a aplikace léčiv v krmivu. Hmotnost zvěře se zvýší postupnou péčí o celkové zvyšování úživnosti honiteb, případným přikrmováním v době nouze a konečně i průběrným odstřelem Kvalitní trofej může dosáhnout kamzík i kamzice za předpokladu dobrého genetického založení zvěře, řádné a všestranné péče o zvěř a důsledně uskutečněného průběrného odstřelu.
41
3.3.3.3.Kvalita životního prostředí kamzičí zvěře v oblasti Cíle chovu kamzičí zvěře v oblasti je možno dosáhnout především postupným zkvalitňováním životního prostředí této zvěře. Prvořadým úkolem v péči o kamzičí zvěř je péče o zvyšování úživnosti honiteb v oblasti. Jedná se zejména o výsadbu listnáčů, zejména měkkých, do porostní skladby a to především v polohách s vyšší nadmořskou výškou. Jedná se o některé druhy vrb, jeřáb a podobně. Dále pak o zakládání zvěřních políček na příhodných místech, s osevem přezimujících a vhodných zemědělských plodin, jako jsou např. ozimy, řepka a v nižších polohách krmná kapusta. Dále ve zkvalitnění horských luk a pastvin. Péče o klid je relativně a v rámci možností zajištěna tím, že největší koncentrace kamzičí zvěře je ve vyhlášených klidových oblastech Jeseníků, to je především hlavní hřeben Hrubého Jeseníku se středem na Pradědu a výběžky směrem k Šeráku, Orlíku, k Pecnému a k Mravenečníku. Okraje této oblasti tvoří přilehlá údolí i svahy.
3.3.3.4.Ochrana kamzíků před nepříznivými vlivy Kamzíci v Jeseníkách nemají přirozené nepřátele, jako jsou orel, vlk a podobně. Zcela výjimečně může působit jako predátor rys ostrovid. Hlavním nepřítelem kamzíků je vysoká sněhová pokrývka. Proto je žádoucí kamzíky stahovat do chráněných poloh zvěřních políček, okusových dřevin a krmelců. Člověk kamzíku škodí rušením, což se řeší vyhlášením klidových území. Největší újmu na kamzičí zvěři ale působí vědomé pytláctví, které je častým jevem. Toto lze omezit pouze zvýšenou ochrannou službou lesních a mysliveckých stráží ve spolupráci s Policií České republiky.
3.3.3.5.Průběrný odstřel či odchyt kamzičí zvěře v oblasti Při plánovaní výše odstřelu, je nutné vycházet z jarních sčítaných stavů v celé oblasti a koeficientu přírůstku. Odlov na jednotlivé honitby bude rozdělován dle výsledku letního sčítání (červenec běžného roku). Průběrný odstřel musí být realizován
42
na základě stanovených kritérií pro oblast. Jedná se především o kritéria hmotnostní, zdravotní a trofejová.
3.3.3.6.Vztah zvěře kamzičí k ostatní zvěři chované v oblasti Zásady chovu kamzičí zvěře respektují podmínky, které byly vydány pro chov jelení a srnčí zvěře. Zásadně však není možno připustit v oblasti ani v přilehlých honitbách chov mufloní zvěře. Případné vniknutí této zvěře do oblasti a sousedních honiteb musí vést k její likvidaci. Důvodem je možné přenášení nákaz. Nepříznivě může působit na zdravotní stav kamzíků také chov ovcí v oblasti nebo v jejím těsném sousedství. Taktéž se nepřipouští vypuštění kamzičí zvěře dovezené z jiných oblastí.
3.3.3.7.Škody na zemědělském a lesním hospodářství Opatření navržená ke zlepšení úživnosti honiteb v oblasti by pak měla zamezit případným škodám na lesních porostech. V případě výskytu větších škod by se muselo revidovat rozhodnutí o počtu chovaných kusů v oblasti a redukčním odstřelem by se stav kamzíků snížil na hranici únosnosti.
3.3.4. Organizační opatření při chovu kamzičí zvěře v oblasti Kamzičí oblast zahrnuje v sobě všechny honitby uzavřené popsanými hranicemi oblasti. Tyto honitby se dobrovolně sdružují za účelem chovu kamzičí zvěře. Myslivecké hospodaření v oblasti je řízeno poradním sborem. Chov kamzičí zvěře v kamzičí oblasti Hrubý Jeseník je ustanoven Krajským úřadem v Olomouci.
43
3.3.4.1.Poradní sbor Poradní sbor je koncepčním a pracovním orgánem, řešícím na svých zasedáních veškeré záležitostí spojené s odbornou činností kamzičí oblasti. Poradní sbor se skládá z Pracovního výboru a pléna poradního sboru. Složení pracovního výboru: • Předseda
-pověřený zástupce Krajského úřadu v Olomouci
• Jednatel
-pověřený zástupce Krajského inspektorátu Lesů České republiky Frýdek-Místek a Šumperk
• Členové
-zástupce Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky -Lesní správci Lesů České republiky lesních správ, které v oblasti vlastní honitby LČR pronajímají, nebo na nich myslivecky hospodaří v režii -Zástupci pověřených obcí v oblasti, s pracovní náplní řízení myslivosti -Zástupci státní veterinární správy -Zástupci Českomoravské myslivecké jednoty, Okresních mysliveckých spolků v Bruntále a Šumperku
Pracovní výbor shromažďuje a zpracovává podklady pro jednání pléna poradního sboru. Složení poradního sboru: Členové pléna poradního sboru chovatelské oblasti jsou zástupci všech honiteb začleněných do oblasti.
44
3.3.4.2.Činnost poradního sboru Poradní sbor se schází zejména k zajištění: • Koordinace zjišťování skutečných stavů zvěře – sčítání, soustřeďování informací o výskytu zvěře, kvalifikovaný odhad skutečných stavů (zimní stávaniště a krmeliště, pastevní plochy), eventuálně sčítaní, navrhování nejvhodnějších termínů sčítání státní správě, atd. • Soustřeďování a vyhodnocování informací o tlaku zvěře na prostředí. Na základě těchto skutečností i případné navrhování změn normovaného, minimálního a sjednaného stavu zvěře. • Příprava plánu mysliveckého hospodaření pro celou oblast a jeho koordinace
v jednotlivých
honitbách.
Návrh
rozdělení
plánu
mysliveckého hospodaření do jednotlivých honiteb. • Koordinace lovu zvěře, eventuální přesuny lovu při sezónních migracích zvěře. • Vyhodnocení výsledků řízení chovu zvěře za uplynulou sezónu, posuzování relace sčítaných stavů, plánu lovu a skutečného lovu. Posuzovat zásadně normované, sjednané, minimální, sčítané i skutečné stavy za celou oblast. • Pokud v oblasti jsou nebo budou zřízeny přezimovací obůrky, zajištění koordinace činnosti jednotlivých uživatelů honiteb ve spádové oblasti. • Stanovení chovatelských kritérií a cílů pro oblast chovu, doporučení zásad péče o zvěř a veterinární prevence. • Pořádání odborných a propagačních akcí pro veřejnost – výstavy trofejí atd. Osvěta mezi uživateli honiteb, školení, odborné semináře.
3.3.4.3.Práva a povinnosti uživatelů honiteb v oblasti Utvořením kamzičí oblasti a jmenování poradního sboru nejsou dotčena práva a povinnosti jednotlivých uživatelů honiteb, plynoucí ze zákona č. 449/2001 Sb., o 45
myslivosti, případně ze smlouvy o nájmu honitby. Celkové hospodaření a výkon práva myslivosti jsou i nadále v jednotlivých honitbách prováděny samostatně, ve smyslu výše citovaných právních dokumentů, s výjimkou chovu a lovu kamzičí zvěře. Uživatelé honiteb jsou povinni: •
Sčítat kamzičí zvěř v termínech a podle dispozic poradního sboru oblasti,
•
plnit plán chovu a lovu kamzičí zvěře ve všech ukazatelích, podle pokynů poradního sboru oblasti,
•
evidovat lov a ztráty kamzičí zvěře v honitbě včetně jejich trofejí a tyto trofeje předkládat na chovatelské přehlídky, pořádané poradním sborem oblasti,
•
umožňovat všechny práce směřující k hlubšímu poznání biologie kamzičí zvěře a ke zkvalitnění chovu této zvěře v oblasti,
•
zajišťovat osvětu a propagaci chovu kamzičí zvěře.
3.3.4.4.Závěrečná ustanovení Uvedené zásady je možno upravovat na základě rozhodnutí poradního sboru a po jejich schválení Krajským úřadem v Olomouci. Porušení zásad tohoto statutu a usnesení poradního sboru budou považována za hrubé poškozování kolektivních zájmů oblasti a zájmů myslivosti. Tento statut je platným a závazným dokumentem pro všechny uživatele honiteb v oblasti.
46
Obrázek č. 2 – vymezení hranic oblasti chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“2004
3.4. Vývoj letních sčítaných stavů, normovaných stavů, jarních kmenových stavů, odlov a úhyn kamzičí zvěře.
Sběr dat vycházel z několika podkladů. Jako první podklad byla brána myslivecká statistika za okresy Jeseník, Bruntál a Šumperk, kterou shromažďovaly bývalé okresní úřady a následně pak obce s rozšířenou působností, ke kterým přibyla i Obec s rozšířenou působností Rýmařov. Pro porovnání údajů a také pro vyjádření letních sčítaných stavů jsem vycházel především ze zápisů poradního sboru kamzičí oblasti a dále z dat publikovaných Ing. Mlčouškem ve sbornících Celostátního aktivu „70 let kamzíků v Jeseníkách“ (Karlova Studánka 1983), sborníku 80 let chovu kamzíka
47
horského v Jeseníkách (Jeseník 1996) a knize Kamzičí zvěř v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku.
3.4.1. Porovnání jarních kmenových a letních sčítaných stavů se stavy normovanými Z přiloženého grafu č. 4 porovnání JKS a letních sčítaných stavů, je patrné, že normované stavy kamzičí zvěře postupně od roku 1979 do současnosti klesaly. Jak je uvedeno v předchozích kapitolách této práce, byl normovaný stav až do roku 1983 800 ks. Vzhledem k tomu, že již docházelo ke značným škodám působeným kamzičí zvěří na lesních porostech, došlo v roce1983 k jeho snížení na 600 ks a následně roku 1992 k snížení na 430 ks. Tento stav ovšem trval pouhý rok. Již v roce 1993 nastala další změna a to pokles normovaných stavů na 399 ks a v roce 1994 pokles na 390 ks. Další změnou normovaných stavů byl rok 2000, kdy již po několikáté poklesl normovaný stav 260 ks. K poslední změně došlo v roce 2003, kdy se normovaný stav dostal na hodnotu 141 ks. V roce 2006 došlo k další úpravě normovaných stavů na 151 ks a minimálních kmenových stavů na 106 ks. Na těchto hodnotách jsou normované a kmenové stavy dodnes. Co se týká vývoje JKS a letních sčítaných stavů je zřejmé, že nejvyšší početnost kamzičí zvěře byla v letech 1980 – 1984 kdy se letní sčítané stavy pohybovaly nad stavy normovanými (800 a následně 600 ks). Další vrchol je zaznamenán v letech 1990 – 1992 kdy letní sčítané stavy dosáhly svého maxima a to 928 ks. Dále je z grafu patrné, že nastával pokles, který trvá i v současnosti. Bohužel tato řada není úplná, neboť se nepodařilo zajistit počty JKS v roce 2006, a to z důvodu, že u dvou uživatelů honiteb nebylo provedeno jarní sčítání, a tak jsou tato data z roku 2006 zkreslená. Taktéž letní sčítané stavy jsou neúplné. Jedná se o roky 2003 a 2004, kde tyto výsledky nebyly zjištěny.
48
3.4.2. Plánovaný odlov kamzičí zvěře a odlov skutečný spolu s úhynem za kamzičí oblast Jeseníky Na základě grafu č. 5 lze porovnat plánovaný odlov a skutečný spolu s úhynem za období od roku 1979 až 2008. Jak je zřejmé, největší odlov probíhal v letech 1990 až 1997, kdy za toto období bylo uloveno nebo došlo k úhynu celkem 1228 ks kamzičí zvěře, což je v průměru 154 ks za rok. Jak již bylo zmiňováno dříve, má tento odlov návaznost na změnu platné legislativy v oblasti myslivosti. Došlo k navýšení počtu honiteb, z původních 12 na 27, a také v tomto období začala aktivně vystupovat proti chovu kamzičí zvěře ochrana přírody. Po těchto letech došlo k významnému poklesu stavů kamzičí zvěře v oblasti, které se podepsalo na dalším vývoji početnosti, což dokladuje předešlý graf. Na tuto skutečnost poukazuje i ve svém dopisu ČMMJ ze dne 31. 1. 2000 pod č. j.: 02/18/2000, který je adresován MZe a MŽP, kde uvedla, že: „reálné stavy kamzíka horského jsou cca 200 ks a populace se dostává na úroveň let 40. Příčinou současného stavu byl jednak dřívější tlak vyvolaný ochranářskými subjekty, včetně rozsáhlé kampaně v tisku o nepůvodnosti druhu v ČR, snahou CHKO Jeseníky úplně zrušit normované stavy kamzíků a provést jejich likvidaci. Navíc doplněné i v některých případech z organizací lesního hospodářství o škodách na lesních porostech působených kamzičí zvěří (v značně nadnesené formě). Tím došlo ke zvýšeným redukčním odstřelům, a dnes, i přes nedodržení normovaných kmenových stavů, je stále povolován odstřel.“ Co se týká vyhodnocení odlovu, je v současné době k využití datová řada let 1979-1998 (Mlčoušek, 2000). V těchto přehledech je zpracován průměrný věk ulovené kamzičí zvěře (jen dospělé bez kamzíčat), dále počet předložených trofejí k hodnocení na chovatelských přehlídkách a kvalitativní vývoj odlovených kusů kamzičí zvěře, vyjádřených bodovou hodnotou CIC. Jako ukázku hodnocení odlovu bych rád ještě uvedl výsledky zpracované do referátu Ing. Jiřího Mlčouška – Zhodnocení odlovu kamzičí zvěře za období let1983 – 1984, zveřejněného při příležitosti chovatelské přehlídky konané ve dnech 18. – 20. října 1985 v Karlové Studánce.
49
Na chovatelské přehlídce bylo hodnoceno celkově 96 trofejí. Z toho 43 trofejí kamzíků, 52 trofejí kamzic a 1 trofej kamzíčete. Jako nesprávný odstřel bylo označeno 59 trofejí a to 29 trofejí kamzíků, 30 trofejí kamzic a žádná kamzíčata. Z uvedeného vyplývá, že nesprávný odstřel činí 38 %. Při porovnání režijních honiteb lesních závodů a honiteb pronajatých je nesprávný odstřel 35 %: 49 %. Další hodnocení kvality odlovu bylo i ve výše uvedeném dopise ČMMJ a to v letech 1997-1998. Je zde uvedeno, že při současném počtu zvěře již odlov postihuje v převážné míře zvěř chovnou a to z 90% u kamzíků a 60 % u kamzic. Z prováděných sčítání jak orgány ochrany přírody, tak i odborné myslivecké veřejnosti vychází závěr, že stavy kamzičí zvěře jsou úmyslně nadhodnocovány jen z důvodů dosažení odstřelu. Je zřejmé, že období let devadesátých se stalo černou kapitolou v chovu kamzičí zvěře. Tabulka č. 4 – hodnocení odlovu v letech 1979-1998 (průměrný věk, počet trofejí a průměrná hodnota CIC) Průměrný věk populace Roky
(jen dospělá zvěř)
Celkem trofejí
Průměrná hodnota CIC
1979-1980
8,5
66
89,87
1981-1982
7,1
72
84,58
1983-1984
9,3
153
86,16
1985-1986
7,1
68
79,94
1987-1988
5,8
61
78,57
1989-1990
7,1
141
78,48
1991-1992
5,2
104
78,62
1993-1994
6,3
127
78,77
1995-1996
5,3
72
75,45
1997-1998
3,4
51
74,88
50
Graf č. 4 - Porovnání JKS a letních sčítaných stavů za období 1979-2008
Porovnání JKS a letních sčítaných stavů za období 1979 až 2008 1000 900 800
Počty ks
700 600 500 400 300 200 100 0
Jarní kmenové stavy
Letní sčítané stavy
51
Normované stavy
Graf č. 5- Porovnání plánovaného odlovu se skutečným odlovem a úhynem za období let 1979-2008
Porovnání plánovaného odlovu se skutečným odlovem a úhynem 400 350
Počty ks
300 250 200 150 100 50 0
Odlov plán
Odlov a úhyn
52
4. Zájmy oblasti chovu kamzíka horského a střet zájmů ochrany přírody v daném území 4.1.1. Původnost kamzíka horského v ČR Prakticky od roku 1992 se zájmy oblasti chovu kamzíka horského dostávají do rozporu s platnou legislativou zákona č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Zde je uvedeno v § 5 Obecná ochrana rostlin a živočichů, odst. 4 zákona následující: „Záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy. Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu.“ Dále na stejnou problematiku poukazuje ustanovení § 29 Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací, kde se v písm. e) uvádí: „Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno: povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů.“ Jak je zřejmé z uvedených citací v platné legislativě, je chov kamzíka v oblasti CHKO Jeseníky, potažmo v NPR Praděd a NPR Šerák-Keprník značně problematický. Správa CHKO Jeseníky svůj postoj ke kamzičí zvěři jasně vyjádřila ve stanovisku, které bylo součástí správního řízení při vyhlašování oblasti chovu zvěře „Hrubý Jeseník“ pro kamzíka horského (Rupicapra rupicapra). V tomto stanovisku ze dne 6. 12. 2004 pod č. j.:3938/04 je uvedeno následující: „Dlouhodobým cílem ochrany přírody v CHKO Jeseníky bylo a nadále zůstává úplné vyloučení chovu kamzíka horského, jako prokazatelně nepůvodního druhu fauny v jesenické přírodě z chráněné krajinné oblasti.“ V rámci stávajícího plánu péče o CHKO Jeseníky z roku 2003 je pak ke kamzičí zvěři uvedeno následující:
„Kamzičí zvěř Celkový stav populace kamzičí zvěře nesmí přesáhnout 200 ks. Areál chovu kamzičí zvěře směrovat mimo Pradědský masív. Dlouhodobým cílem je úplné vyloučení chovu kamzičí zvěře v oblasti.“ Na tomto místě je nutno podotknout, že tento názor nezastával orgán ochrany přírody po celou dobu existence CHKO. V příspěvku Ing. Ivana Hornyšera, vedoucího Správy CHKO Jeseníky pod názvem Kamzíci v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky po sedmdesáti letech (1913 – 1983), publikovaném ve sborníku Celostátní aktiv „70 let kamzíků v Jeseníkách“ z roku 1983 se uvádí následující: „Správa CHKO Jeseníky považuje kamzičí zvěř žijící ve volnosti na území CHKOJ za trvalou součást přírodního bohatství. Je společenskou povinností všech, především myslivců, pracovníků ochrany přírody i lesního provozu vynaložit potřebné úsilí, aby kamzičí zvěř zůstala zvěří trvalou, harmonicky začleněnou do přírodního prostředí Jeseníků.“ Lze konstatovat, že v tomto bodu je nutné souhlasit se stanoviskem orgánu ochrany přírody o nepůvodnosti kamzíka, jako živočišného druhu, na území pohoří Hrubého Jeseníku. Toto tvrzení je lehce dokladovatelné, neboť kamzík horský zde byl introdukován v roce 1913 z oblasti Alp (korespondence vztahující se k introdukci dané zvěře). Nejedná se tedy o rozšíření v rámci jeho areálu, ani na místa jeho hranic. Jako živočišný druh by nebyl schopen migrovat samovolně na tato území. K problematice je možno podotknout, že se nejedná o druh invazivní, a je více jak jisté, že nehrozí jeho přemnožení. Jako zvěř myslivecky obhospodařovaná je pro nájemce honiteb lukrativní. Jedná se zejména o poplatkový lov, ale i o to, že trofejovou zvěří je v tomto případě jak kamzík, tak i kamzice.
4.1.2. Negativní vlivy chovu kamzíka horského na flóru v zájmové oblasti V rámci zpracování plánů péče pro jednotlivá maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Jeseníky byl posouzen i vliv kamzíka horského na flóru v daném zájmovém území. Jak je uváděno v plánu péče pro NPR Praděd, bylo v letech 2000 a 2001 prováděno sledování okusu dřevin na sedmi trvalých transektech v NPR Praděd v rámci studií pro MŽP a projektu VaV 610/10/00. Dosavadní výsledky z různých území nasvědčují, že lze sledování okusu na trvalých transektech považovat za vhodnou 54
metodu posouzení vlivu zvěře na stav a vývoj dřevinné vegetace (Čermák, Mrkva, 2003a). Okus se v oblasti NPR soustředil především na jeřáb ptačí a další listnaté dřeviny, jako je javor klen, buk lesní, bříza bělokorá a vrby. Především u jeřábu, který je z těchto dřevin v lesních porostech vrcholových partií nejčastější, jde o velmi nepříznivou situaci, neboť jeřáb kromě toho, že je přirozenou součástí těchto společenstev, plní také významnou stabilizační a meliorační funkci. Na šesti založených transektech ze sedmi (na sedmém byl sledován buk lesní) bylo zjištěno poškození jeřábu ptačího okusem: 20-74 % v roce 2000, 33-70 % poškozených jedinců v roce 2001 (Mrkva, Čermák, 2001). Při opakovaném průzkumu pro potřeby této studie v červenci 2003 bylo zaznamenáno poškození jeřábu okusem z 25-60 % (Fig. 1.). Okus se výrazně uplatňuje především u stromků vyšších než převažující kompaktní bylinný kryt Vaccinium myrtillus. U dřevin vyšších 40 či 50 cm jsou procenta poškozených jedinců ještě výrazně vyšší než uvedená (v roce 2001 v souhrnu všech transektů 84 % jeřábů vyšších než 50 cm) a v některých případech činí 100 % jedinců na transektu, i proto se tyto dřeviny vyskytují jen poměrně málo. Podíl semenáčů, které již odrostly mimo dosah zvěře je většinou velmi nízký, vzhledem k vysoké sněhové pokrývce v zimním období a přítomnosti jelení zvěře mohou být dřeviny na terminálu poškozovány i při výšce kolem 2 m, navíc růst stromů může významně ovlivnit i silný boční okus větví, který je také v území poměrně častý. Při srovnání současného stavu se situací na začátku či v polovině 90. let je zřejmé, že tlak zvěře polevil, posun je patrný i ve srovnání let 2000 a 2003. Z hlediska požadovaného většího uplatnění jeřábu bychom ovšem situaci mohli považovat za dostatečně příznivou až v okamžiku, kdy bude jeřáb úspěšně odrůstat, podle našich předpokladů by to mohlo být za situace, kdy poškození okusem na trvalých transektech bude trvale nižší než 40 % (Čermák, Mrkva, 2003).
55
Graf č. 6 – Poškození jeřábu ptačího na transektech
2000
80
2001
2003
74 70
70 60
64 59
60 %
49
50
48 44
41
40
40
33
30
30
25
26
28 24 25
20
20 10 0 1
2
3
Poškození jeřábu ptačího na transektech
4
5
6 číslo transektu
Z hlediska prostorové lokalizace vlivu sudokopytníků na dřeviny lze konstatovat vysokou zátěž především u lesních společenstev jeřábových smrčin Sorbi-piceeta v nejvyšších partiích (např. oblast Malého a Velkého Děda, Švýcárny). Jejich ohrožení je vysoké i díky stanovištním faktorům, zejména klimatickým podmínkám, které umožňují jen pomalé odrůstání dřevin a také díky sezónní migraci jelena, lesní společenstva vrcholových partií jsou typickými letními stávaništi jelení zvěře. V NPR Praděd je kromě minoritní populace v Lužických horách a Děčínské vrchovině jediná početnější populace kamzíka horského v českých zemích, jde o populaci nepůvodní (alpského původu). Myslivecký chov kamzíka je z hlediska ochrany přírody problematickou záležitostí. Dosavadní sledování škod okusem svědčí o tom, že kamzík rozhodně nemůže být akceptovatelnou součástí ekosystémů pradědských horských smrčin na hranici lesa v početnostech chovaných na začátku devadesátých let, kdy tyto porosty natolik poškozoval, že byla zcela znemožněna jejich reprodukce. V období intenzivního vlivu kamzíka na začátku 90. let bylo možné identifikovat okus jím způsobený podle výrazného podílu bočního okusu i podle okusové výšky (okusové formy s výrazně kuželovitým tvarem stromku do výšky dosahu kamzíka a nad ní běžný tvar habitu). V současné době se populace kamzíka v oblasti rezervace odhaduje na 56
přibližně 30-40 ks (cca 150-180 ks v celé CHKO) a je tedy méně než poloviční oproti situaci ze začátku 90. let. Ve vrcholových partiích rezervace, kde byl v minulosti okus způsobený kamzíkem velmi výrazný, došlo k viditelnému zlepšení situace, současné přetrvávající škody už jsou zřejmě způsobovány spíše jelenem, typické okusové formy vytvářené kamzíkem se nově neobjevují. Jako skalní býložravec však stále velmi negativně ovlivňuje skalní ekosystémy (Plán péče CHKO Jeseníky-Návrhová část, 2003). Dále Správa CHKO Jeseníky ve výše citovaném stanovisku uvádí následující: „Synergický účinek přítomnosti zvěře jelení a kamzičí v případě posílení stavů (avizovaných 300 ks namísto současně normovaných 145) povede ke zvýšenému riziku poškozování vzácných rostlinných společenstev (okus, eutrofizace, mechanické poškozování) tvořených řadou zvláště chráněných druhů rostlin v nejcennějších partiích NPR Praděd (Velká a Malá kotlina) a k dalšímu ztížení odrůstání listnatých dřevin (jeřábů a klenů a buků) při horní hranici lesa a v 8 (7) lvs, a to v situaci, kdy se stále držiteli honiteb nedaří eliminovat vliv zejména jelení zvěře na obnovu lesa v 8. vegetačním stupni.“ Další zmínkou o vlivu kamzíka je článek ve Zpravodaji Chráněné krajinné oblasti Jeseníky - Campanula, kde je výčet negativních vlivů následující: „Negativní dopady působení kamzíka horského v Jeseníkách se projevují především okusem a sešlapem vzácných druhů rostlin, zejména v botanicky cenných lokalitách. Do těchto míst má veřejnost vstup zakázán, čímž jsou paradoxně vytvářeny podmínky příhodné pro kamzíka, který se stahuje právě do těchto lokalit, kde má klid. Nejvíce problematickou je v tomto ohledu botanicky významná lokality karu Velké kotliny, která patří k nejpozoruhodnějším a nejvýznamnějším lokalitám ve střední Evropě. Jde o lokalitu, kde je udáváno 480 druhů a poddruhů cévnatých rostlin, z nichž 100 je v různé míře ohrožených. Některé se zde dokonce vyskytují již jen na několika posledních lokalitách. Populace kamzíka horského rovněž působí v zimním období škody na lesních porostech, zejména horských smrčinách a porostech při hranici lesa. Prokázaný je i negativní vliv pasoucí se zvěře na reprodukci ptačích populací hnízdících na zemi (Lenka Skuhravá, 2009).“ Jak je zřejmé z předešlého textu, jedná se především o spolupůsobení kamzičí zvěře se zvěří jelení. Samostatně je kamzík horský uváděn při poškozování skalních biotopů a 57
při okusu vzácných rostlinných společenstev a to především v lokalitě Malá a Velká kotlina. Této problematice se věnovali na území tehdy SPR Praděd pracovníci Ústavu ekologie krajiny Akademie věd České republiky Brno (dnes Ústav biologie obratlovců, Akademie věd ČR, v.v.i), RNDr. Vít Hrabě, CSc. a doc. RNDr. Petr Koubek, CSc. Svůj výzkum publikovali pod názvem Prostorová aktivita kamzíka horského (Rupicapra rupicapra L.) na území SPR Praděd. Výzkum probíhal od roku 1991 a publikován byl v roce 1993 ve sborníku 80 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. V tomto období se jarní kmenové stavy pohybovali v průměru 532 ks a letní sčítané stavy byly na průměrné hodnotě 804 ks (285 % současných JKS a 435 % současných letních sčítaných stavů). V přepočtu na 1000 ha plochy představovali stavy 76-84 jedinců. Výzkum probíhal na ochranářsky cenných lokalitách v oblasti Velké a Malé kotliny, Petrových kamenů, Bílé Opavy, Divokého dolu, vrcholu Pradědu, Malého a Velkého Dědu. Bylo upozorněno i na to, že tyto lokality jsou podstatně zatíženy turistickým ruchem, který má vliv na projevy chování kamzíka horského. Na sledovaném území se tlupy kamzíka soustřeďovali do tří oblastí. Jednalo se o severovýchodní část vrcholu Pradědu, Ostrý vrch a Vysokou holi. Bylo zjištěno, že největší počet kamzíků se zdržuje v oblasti Vysoké hole. Jednalo se o tlupu 75-85 jedinců. Vzhledem k tomu, že v oblasti výskytu této tlupy leží nejcennější území CHKO Jeseníky, Velká kotlina bylo provedeno posouzení vlivu kamzíka na toto území. Během pravidelného pozorování bylo zjištěno, že nikdy nedošlo k sestoupení celé tlupy do centrální části Velké kotliny. Maximální počet kamzíků, který byl ve Velké kotlině pozorován za den, činil 37 kusů. Maximální počet současně pozorovaných jedinců byl 23 kusů. Průměrný denní počet pozorovaný v období vegetačního maxima byl 17,3 jedince za den. V měsících září až říjen klesá počet pozorovaných kamzíků na 0,5 jedince na den. Změny početnosti jsou provázeny změnami v poměru pohlaví a věkové struktuře tlup kamzičí zvěře navštěvujících Velkou kotlinu. V průběhu celého období vzrůstá procentuelní zastoupení samců. V době rozpadu mateřských skupin se kamzice s kůzlaty připojují ke kamzicím a subadultním jedincům. Dále byla také sledována frekvence výskytu v jednotlivých částech Velké kotliny (viz. Bureš L, Burešová Z, Jeník J. 1989: Mapa rostlinných společenstev SPR Velká kotlina). Získané údaje posloužily jako podklad pro stanovení zatížení jednotlivých částí 58
Velké kotliny. Nejvíce zatížené části jsou ve vrcholových partiích Velké kotliny, kde probíhá 80-98 % pastevní aktivity a dále stinná místa s dobrým rozhledem, která jsou využívána jako místa k odpočinku. Při porovnání mapy botanicky nejhodnotnějších rostlinných společenstev s mapou skutečného zatížení vyplývá, že asi 15 % plochy Velké kotliny se nachází ve 2. stupni zatížení v 1. stupni zatížení se nachází cca 1 % plochy, zbývající část Velké kotliny není kamzičí zvěří zatěžována vůbec, nebo jen minimálně (viz. obrázek č. 3). Na základě pozorování bylo zjištěno také to, že sledovaná lokalita je daleko více zatížená vlivem jelení zvěře. Součástí výzkumu byl také sběr vzorků trusu během vegetačního období a jeho analýza a také analýza obsahu bachorů kamzíků ulovených v průběhu července a srpna. Výsledky rozborů byly následující: Složka
Výskyt (%)
Avenela flexuosa
Objemová procenta (%)
100
85
Vaccinium mirtilus
91
10
Dryopteris sp.
82
3
Calluna vulgaris
36
2
Picea excelsa (jehličí)
18
+
Rumex arifolius (semena)
9
+
Mercurialis sp. (semena)
9
+
Solidago sp. (listy)
9
+
Doronicum austriacum (listy)
18
+
Deschampsia cespitosa
Malvaceae sp. (plody, semena) 9
+
Ostatní plody dvouděložných
9
+
Calamagrostis villosa
18
++
59
Složka
Výskyt (%)
Objemová procenta (%)
Poa sp.
27
+++
Luzula sp.
18
++
Carex sp.
9
+
Ostatní trávy
9
+
Z uvedeného přehledu, tak ze spektra ohrožených druhů, v souladu s prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů, byl analýzou zjištěn prokazatelně kamzičník rakouský. U Mercuriallis sp. a Dryopteris sp. nebyl prokazatelně určen druh. Jak je uvedeno závěrem výzkumu získané výsledky nepotvrzují dosavadní jednoznačné soudy o negativním vlivu kamzíka horského na vegetaci některých botanicky významných lokalit. Dále lze konstatovat, že tvrzení o zatížení lokality Velká kotlina, zvláště její botanicky hodnotné části kamzičí zvěří nebylo výzkumem taktéž průkazně potvrzeno. Je nutno podotknout, že jak bylo předesláno úvodem, stavy kamzičí zvěře jsou v současné době na úrovni cca 1/3 stavů, které byly při provádění výzkumu AV ČR. Dle sdělení zpracovatele tohoto výzkumu doc., RNDr., Petra Koubka je v současné době počet kamzičí zvěře v lokalitě Velké kotliny v řádech několika kusů. Ukazuje se, že mnohem důležitějším druhem z hlediska negativního vlivu na tyto biotopy je jelen evropský. Co se týká okusu lesních dřevin, ať už z přirozeného zmlazení, z výsadeb, popř. stávajících kultur, nelze jednoznačné prokázat vliv kamzíka a vyloučit vliv jelení zvěře. Lze tak usuzovat pouze podle pobytových znaků, a to jak trusu, tak stopních drah.
60
Obrázek č. 3 Zatížení území Velké kotliny kamzíkem horským na 1 ha a denní pozorování
Pro porovnání dokládám ještě jeden přehled a to porovnání složení potravy kamzíka horského a jelena lesního na Pradědu - % objemu potravy (Kamler, Homolka, Heroldová, 2007). Složka
jelen
kamzík
Avenella flexuosa
82,8
65,6
Callamagrostis spp.
5,6
6
Anthoxanthum odoratum
0,2
Festuca supina
0,2
Luzula luzuloides
0,9
0,4
Luzula sylvatica
0,9
14,2
Carex spp.
1,0
0,4
Vaccinium myrtillus
2,0
4,6 61
Složka
jelen
kamzík
Calluna vulgaris
0,3
Rubus idaeus
1,0
0,3
Kapradiny
1,3
0,7
Picea abies
2,8
7,6
Oxalis acetosella
0,3
Galium spp.
0,1
Sorbus aucuparia
0,1
Salix caprea
0,3
Lišejníky
0,1
0,1
62
5. Diskuse 5.1.1. Historický vývoj, jako cíl bakalářské práce Prvním z cílů bakalářské práce bylo zpracování historického vývoje chovu kamzičí zvěře v oblasti Hrubého Jeseníku. Problematiku jsem se snažil zmapovat v kapitole č. 2. Jak je zde uvedeno, kamzičí zvěř byla introdukována z oblasti Alp a její první vysazení proběhlo v roce 1913. O vysazení se zasloužil především Řád německých rytířů a dále Vratislavské arcibiskupství (Mlčoušek 1983, 2000). Po počátečních problémech se zdárně kamzičí zvěř v této oblasti aklimatizovala a početní stavy postupně narůstaly. Rok 1979 byl rokem zlomovým, neboť v tomto roce se začalo s kamzičí zvěří myslivecky hospodařit a byla vytvořena oblast chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“. Dalšími mezníky v chovu kamzičí zvěře bylo zřízení Chráněné krajinné oblasti Jeseníky a změna legislativy na úseku myslivosti a ochrany přírody v roce 1992 (Mlčoušek, 2000). Jako poslední událost, která ovlivnila chov kamzičí zvěře, bylo rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje o vymezení oblasti chovu pro kamzíka horského s názvem „Hrubý Jeseník“ (č. j.: KUOK/12531/04/OŽPZ/486). V návaznosti na historii chovu jsou v bakalářské práci uvedeny i statuty oblasti chovu kamzičí zvěře. Jsou zde citovány v plném znění, popř. jen změny, které statut provázely. Domnívám se, že zpracování historie a vývoje oblasti chovu kamzičí zvěře odpovídá tomu, co o ni bylo dříve publikováno.
5.1.2. Problémy spojené s výskytem druhu, vztah kamzíka horského jako nepůvodního druhu k ochraně přírody Cílem vysazení kamzičí zvěře v pohoří Hrubého Jeseníku bylo zejména obohacení místní fauny o další zajímavou lovnou trofejovou zvěř. O tom, že introdukce byla zdařilá, svědčí i vývoj početnosti její populace. Tato zvěř zde našla vhodný biotop a úspěšně se začala rozmnožovat (Mlčoušek, 2000). Se zvyšováním početnosti se začaly zejména na přelomu let devadesátých objevovat první problémy. Jednalo se o škody na lesních porostech a to v 7. a 8. lesním vegetačním stupni. Spolu se zvýšenými stavy zvěře vysoké začal vyvstávat tento problém (Mlčoušek, 2000). 63
V současné době, kdy se populace kamzíka horského pohybuje v zájmovém území v počtech necelých 200 ks, nebyly zjištěny výrazné škody na lesních porostech. Vzhledem k tomu, že pracuji u Lesů České republiky s.p., na LS Jeseník, kde část území, kterou má ve správě, náleží do vyhlášené oblasti chovu, mohu posoudit škody zvěří v těchto lokalitách. Jedná se o čtyři revíry z celkových dvanácti na lesní správě. Zahrnují lokality jako část NPR Praděd, Malý Děd, Velký Jezerník, PR Vysoký vodopád, PR Sněžná kotlina a NPR Šerák – Keprník. Každoročně jsou tyto škody na LS Jeseník vykazovány a projednávány s uživateli honiteb. Jedná se především o škody zvěří vysokou a srnčí v níže položených lokalitách, kam se tato zvěř v zimním období stahuje. V hřebenových partiích 8. a 7. lesního vegetačního stupně jsou v zimním období tyto škody zanedbatelné popř. žádné. Mohu proto tuto problematiku uzavřít konstatováním, že škody kamzičí zvěří jsou při současných stavech minimální. Další problém, který se objevil, bylo tvrzení orgánu ochrany přírody, že současné stavy kamzíka horského způsobují značné škody na cenných rostlinných společenstvech zejména v subalpínském pásmu a na obnově vysokohorských lesů. Tyto problémy jsou udávány zejména v oblasti NPR Praděd a to v lokalitě Velká kotlina. Zároveň uvádí, že „Populace kamzíka horského rovněž působí v zimním období škody na lesních porostech, zejména horských smrčinách a porostech při hranici lesa. Prokázaný je i negativní vliv pasoucí se zvěře na reprodukci ptačích populací hnízdících na zemi“ (Lenka Skuhravá, 2009). Jak jsem tento problém rozváděl v kapitole č. 4, byl proveden výzkum Akademií věd ČR, týkající se vlivu kamzíka na rostlinná společenstva lokality Velká kotlina (Hrabě, Koubek, 1993). Z výsledků vyplývá, že stavy kamzičí zvěře v této lokalitě výrazně neohrožují rostlinná společenstva. Pouze 16 % plochy Velké kotliny bylo pod vlivem kamzičí zvěře. Z analýzy vzorků trusu a bachorů byla zjištěna konzumace těchto rostlin jen v zanedbatelném procentu. Nebyl tedy jednoznačně prokázán negativní vliv kamzíka horského na subalpínská společenstva rostlin. Můj názor po prostudování dané literatury se přiklání k výsledkům výzkumu Akademie věd ČR. Vycházím zejména z toho, že v době, kdy byl tento výzkum prováděn, byly stavy kamzičí zvěře řádově trojnásobné a výsledky výzkumu nepotvrzují škody na subalpínské flóře. V současné době je zatížení lokality minimální, a škody, které jsou neustále uváděny orgánem ochrany přírody, mohou být jen nahodilé. 64
Navíc je tato lokalita historicky zatížená vlivem pastvy, prováděné v minulých stoletích. Právě na hřebeni od Petrových kamenů k Vysoké holi probíhala pastva ovcí (Ovčárna – bývalá salaš), která v minulosti mohla mít daleko větší negativní dopad jak na rostlinná společenstva, tak na škody na lesních porostech (uměle snížená horní hranice lesa pastvou) a v neposlední řadě i na eutrofizaci a mechanické poškozování stanovišť rostlin a reprodukci ptačích populací hnízdících na zemi. Co se týká vlivu kamzíka na reprodukci ptačích populací, domnívám se, že hnízdní areál ve vrcholových partiích je tak rozlehlý (plocha dílčích ploch bezlesí jen v NPR Praděd činí 704 ha, převzato z Plánu péče NPR Praděd 2007-2016), že tyto škody vzniklé kamzičí zvěří byly i v dobách nejvyšších stavů minimální. Kamzičí zvěř se pravidelně koncentrovala na svých stálých stávaništích, a zde tedy byla ptačí populace neustále rušena. Je proto pravděpodobné, že v těchto lokalitách ani k zahnízdění nedošlo. Bohužel tento závěr není podložený žádným výzkumem. Další problém spojený s výskytem kamzíka horského je jeho původnost. Tvrzení orgánu ochrany přírody, že kamzík, jako druh nepůvodní, musí být vyloučen z jesenické přírody, nachází legislativní oporu v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dle mého názoru je toto tvrzení oprávněné. Kamzík jako introdukovaná zvěř z Alp je opravdu zvěří nepůvodní a jeho výskyt naráží na ustanovení některých paragrafů zákona (viz. kapitola 4.). Je třeba podotknout, že jesenická populace je oproti alpské populaci bez jakéhokoliv výskytu nemocí, jako jsou prašivina kamzičí zvěře, popř. nakažlivá slepota kamzíků. Po celou dobu existence chovu nebyla nikdy diagnostikovaná. Vyskytují se u ní pouze běžné parazitózy popř. sporadicky aktinomykóza (Chroust, 1993). Proto by měla být jesenická populace kamzičí zvěře zachována, jako případný genofond pro zazvěření lokalit, ve kterých došlo k výraznému poklesu kamzičí zvěře díky těmto chorobám.
5.1.3. Myslivecké hospodaření s kamzičí zvěří Této problematice jsem se věnoval v textu v podkapitole 3.4. Z uvedených grafů je patrný rapidní pokles populace kamzičí zvěře. Od roku 1979, kdy se začalo s kamzičí zvěří myslivecky hospodařit, nastal pokles JKS z 658 ks na současných 147 ks. Tento 65
stav, který nastal je alarmující. Dle zápisů poradního sboru oblasti chovu kamzíka horského lze příčiny sledovat zejména v nadměrném odlovu. V období od roku 1990 – 1996 bylo celkem odloveno 1130 kusů (Mlčoušek, 2007). Jako další negativní vliv se projevilo zmenšení výměry honiteb. Došlo tak k jejich navýšení v rámci oblasti chovu na 27 z původních 12. Jak lze sledovat i v tabulce 4 - hodnocení odlovu v letech 19791998 (průměrný věk, počet trofejí a průměrná hodnota CIC), neustále klesá věk ulovené zvěře a také bodová hodnota trofejí. Z minulých let je známo, že v podstatné míře jsou loveni kamzíci II věkové třídy a to hlavně čtyřletí. Lovení kamzíci byly téměř všichni chovní a objevilo se mezi nimi i několik mimořádně nádějných jedinců blízko medailové hranice (mnozí z nich měli již bodové hodnoty růžků 93 až 95 bodů CIC). Tímto odlovem trpí genetická základna stávající populace. Zároveň odlovem samčí zvěře dochází k narušení poměru pohlaví (Babička, Diviš, Hanák, 2007). Dochází tak k neúměrnému vyčerpávání kamzíků během říje a ztrátě kondice. Souhrnně se dá říci, že kamzíci a kamzice střední věkové třídy (II. věková třída) musí být hájeni jako nositelé reprodukčního potenciálu populace (Varičak, 1993). Vzhledem k tomu, že kamzičí zvěř má velmi nízký koeficient očekávané produkce (0,2 - 0,3), je další snižování počtu zvěře dosti riskantní záležitostí (Mlčoušek, 2007). Na základě dostupných informací se domnívám, že odlov kamzičí zvěře by měl být v rámci oblasti chovu omezen pouze na sanitární odlov a odlov starých jedinců III. věkové třídy. II. věková třída by měla být plně zašetřena. Pro snížení ztrát kamzíčat v zimním období by měla být zvážena možnost přikrmování kamzičí zvěře v době nouze. Stávající KOP v oblasti Hrubého Jeseníku je 0,2, postupným přikrmováním, které bylo pokusně prováděno na bývalém polesí Vidly došlo ke zvýšení na 0,5 - 0,7 (Mader, 1993).
5.1.4. Kamzičí zvěř a laická veřejnost V současné době, je kamzičí zvěř v oblasti Hrubého Jeseníku v hledáčku nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Po té, co orgán ochrany přírody deklaroval svůj úmysl 66
vyloučit kamzičí zvěř z území CHKO Jeseníky, bylo reakcí na toto stanovisko založení petičního výboru v roce 2009 a vydání petice „Za záchranu a zachování populace Kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace“. Text petice je následující: My, níže podepsaní občané České republiky, znepokojeni a pobouřeni tlakem části odborné veřejnosti z řad ochránců přírody na totální likvidaci kamzičí zvěře v Jeseníkách, obracíme se na představitele zákonodárné a výkonné moci našeho státu s touto peticí. V únoru 2013 uplyne od vysazení prvních kamzíků v Jeseníkách sto let. Jejich historie a úspěšné začlenění do jesenické přírody bez jakýchkoli významnějších negativních projevů dostatečně prokazuje oboustrannou prospěšnost vzájemné koexistence kamzíka horského s flórou a faunou jesenických hor. Kamzičí zvěř je trvale zdravou a prosperující populací, rozmnožující se zde pravidelně po více než 30 generací. Jeho další přítomnost je podle názorů značné části laické i odborné veřejnosti pro naše hory žádoucí a velmi potřebná! Populace kamzíka horského v Jeseníkách představuje nejen velkou přírodní a kulturní hodnotu, ale dokládá i vyspělost obyvatel těchto krásných hor a celé naší společnosti. Proto jsou nepochopitelná některá stanoviska orgánů státní správy na úseku ochrany přírody, které s odborně nepodloženými účelovými argumenty požadují v Jeseníkách vyhubení kamzíka horského. Za naprosto absurdní považujeme stanovisko Správy CHKO Jeseníky, které s chovem kamzíka nesouhlasí s odůvodněním, že: „…dlouhodobým cílem ochrany přírody vždy bylo a je vyloučení kamzíka horského z chráněné oblasti.“ A to paradoxně přesto, že od svého založení v roce 1969 dlouhé období kamzíka chránila a dokonce ho měla ve svém znaku. Stejně nepochopitelné je i restriktivní stanovisko Ministerstva životního prostředí ČR z dubna 2000, které tyto názory podporuje. Úplná genocida kamzičí zvěře v Jeseníkách by byla nenahraditelnou ztrátou. Znevážila by nezměrné úsilí a práci řady generací lesníků, myslivců a ochránců přírody, a znamenala ochuzení Jeseníků o zabydlený cenný druh savců. Byla by také
67
trestuhodným projevem nejvyšší arogance vůči občanům – návštěvníkům Jeseníků, kteří projevují o kamzičí zvěř trvalý zájem. Požadujeme, aby kamzičí zvěř zůstala nadále ozdobou přírodního bohatství Jeseníků jako neodmyslitelná a trvalá součást jesenické přírody (Pavlíček, Pecháček, 2009). Vzhledem k tomu, že petice má v současné době cca 17 000 podpisů, lze říci, že tato kauza má velkou podporu veřejnosti. Zároveň bylo založeno občanské sdružení Jesenický kamzík, jehož cílem je záchrana jesenických kamzíků, přiblížení problematiky kamzičí zvěře v Jeseníkách nejen ochráncům přírody, ale celé veřejnosti. Domnívám se, že tato akce je přínosem k zachování kamzičí zvěře na území Hrubého Jeseníku, ale měla by se obracet nejen k ochraně přírody, ale také k odborné myslivecké veřejnosti a nájemcům honiteb. Je to z toho důvodu, aby především nájemci honiteb s kamzičí zvěří nepředešli v záměru likvidace této zvěře orgán ochrany přírody. Jde zejména o myslivecké hospodaření, kdy neuváženými kroky (nesprávným a zvýšeným odlovem) může dojít k narušení životaschopnosti a dalšího rozmnožování jesenické populace.
68
6. Závěr Historie chovu kamzičí zvěře se na území Hrubého Jeseníku datuje od roku 1913. O její chov se zasloužil především Řád německých rytířů a následně i Vratislavské biskupství. Z původních 42 kusů, které byly vypuštěny do volné přírody, se postupně stavy rozrostly až na počty 928 ks v roce 1992 (letní sčítané stavy). Z vývoje početnosti lze vypozorovat, že kamzičí zvěř, původně pocházející z Alp, našla vhodný biotop i zde. Od roku 1979 se s touto zvěří začalo myslivecky hospodařit a byla také vyhlášená oblast chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“. Statut oblasti chovu stanovuje pravidla hospodaření s kamzičí zvěří. Díky růstu jejich stavů a taktéž díky vysokým stavům zvěře jelení dochází k značným škodám na porostech v 7. a 8. LVS. V roce 1992 nastává změna platné legislativy na úseku ochrany přírody a myslivosti a postupně dochází k výrazné redukci početnosti kamzičí stavů zvěře. V roce 2008 jsou již letní sčítané stavy 185 ks. Probíhající odlov je již výrazně omezen (probíhá pouze ve dvou okresech a to Bruntál a Šumperk), o chovu kamzičí zvěře se již nedá hovořit. Hodnocení chovnosti ulovených kusů se většinou shoduje na tom, že jsou loveni chovní jedinci II. věkové třídy. Dochází tak ke snižování kvality chovu, a to jak po stránce genetické, tak poměru pohlaví a v neposlední řadě i věkové struktuře. Chov kamzičí zvěře také naráží na problémy týkající se ochrany přírody. Oblast chovu se nachází na území CHKO Jeseníky a zahrnuje její cenné lokality jako je NPR Praděd, NPR Šerák – Keprník, a další. Záměr ochrany přírody je vyloučit kamzíka horského jako nepůvodní druh z území CHKO Jeseníky. Mimo nepůvodnosti jsou uváděny i další negativa, jako poškozování vzácných rostlin alpínského pásma, škody na lesních porostech, půdní eroze, eutrofizace půdy v místech stávanišť a poškozování hnízd na zemi hnízdících ptáků. I přes všechna tato negativa, která jsem se snažil objektivně posoudit a případně potvrdit či vyvrátit, patří kamzík do jesenické fauny, a jako živočišný druh by měl být zachován pro další generace. Jedná se o významnou kulturní památku a doklad práce našich předků.
69
7. Summary The history of breeding chamois in the territory of the Hruby Jeseník dates back to 1913. It was mainly the Order of the Teutonic Knights and subsequently the Wratislav Episcopacy who were successful in their breeding. Out of the original 42 pieces, which were let loose into the wild, the numbers gradually grew to 928 pieces in 1992 (summer recorded numbers). The increase shows that the chamois, originating from the Alps, have found their habitat here too. Since 1979 this game has been managed by hunting and also the “Hruby Jesenik” area has been declared as the area for breeding the chamois. Its status thus determines the rules for managing the chamois game. Due to the growth of their numbers and also thanks to the high numbers of deer game, there has been significant damage occurring on the stands in the 7th and 8th Forest Altitudinal Zone. In 1992 there was a change to the legislation in force regarding the protection of nature and game keeping, and gradually there was a significant reduction in the abundance of the chamois numbers. In 2008 the summer recorded numbers totalled only 185 pieces. Current hunting is now markedly limited (it is under way only in two districts – Bruntal and Sumperk), the subject of breeding the chamois is no longer applicable. The evaluation of chances of breeding the hunted pieces is mostly consistent in the fact that it is only the age group II of fair game, which is hunted. This leads to a decrease in the quality of breeding from the genetic point of view as well as the sex ratio and last but not least the age structure. Breeding chamois game also affects the issues connected with the protection of nature. The area of breeding is located in the territory of the PLA Jeseniky and includes valuable locations such as the NNR Praded, NNR Serak – Keprnik, and others. The intention of nature protection is to exclude the chamois from the territory of the PLA Jeseniky as it is a non-originating species. Apart from the species being non-originating, other negatives are mentioned, such as damage to rare plants of the alpine range, damage to forest stands, soil erosion, eutrophication of soil in places of resting haunt and damage to ground nesting birds’ nests. Despite all these negative points, which I have aimed to review objectively and perhaps even confirm or disprove, the chamois belongs to the Jeseniky fauna and as an animal species should be saved for future generations. The chamois is a significant cultural icon and proof of the work of our ancestors. 70
8. Přehled použité literatury BABIČKA, C., DIVIŠ, V., HANÁK, J. 2007. Současná problematika kamzíka horského v Jeseníkách. In sborník referátů k semináři 100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika spárkaté zvěře. Děčín 2007. ČERVENÝ, J. a kol. 2003. Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, s.r.o. Praha, 591 s., ISBN 80-7181-901-8. HORNYŠER, I. 1983. Kamzíci v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky po sedmdesáti letech (1913 – 1983). In sborník Celostátní aktiv „70 let kamzíků v Jeseníkách“. Karlova Studánka 1983. HRABĚ, V., KOUBEK, P. 1993. Prostorová aktivita kamzíka horského (Rupicapra rupicapra L) na území SPR Praděd. In sborník 80 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Jeseník 1993, s. 27 – 36. HROMAS, J. 1983. Systematika, rozšíření a stavy kamzíků ve světě. In sborník Celostátní aktiv „70 let kamzíků v Jeseníkách“. Karlova Studánka 1983. CHROUST, K. 1993. Nemoci kamzičí zvěře u nás a ve světě. In sborník 80 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Jeseník 1993, s. 48 – 59. KAMLER, J.,HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M. 2007. Potravní ekologie kamzíka horského jeho soužití s jinou spárkatou zvěří. In sborník referátů k semináři 100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika spárkaté zvěře. Děčín 2007. KOUBEK, P., HRABĚ, V. 1985. Návrh zásad chovu a lovu kamzičí zvěře v chovatelské oblasti Hrubý Jeseník. Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, 1985, s. 19. LOCHMAN, J., KOTRLÝ, A., HROMAS, J. 1979. Dutorohá zvěř. SZN Praha, 348 s. MADER, J. 1993. Možnosti přikrmování kamzičí zvěře. In sborník 80 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Jeseník 1993, s. 60 – 71.
71
MLČOUŠEK, J. 1983. Historie kamzičí zvěře v Hrubém Jeseníku a zhodnocení čtyřletého odlovu. In sborník Celostátní aktiv „70 let kamzíků v Jeseníkách“. Karlova Studánka 1983. MLČOUŠEK, J. 2000. Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku. Redakce časopisu Myslivost Stráž myslivosti, 331 s. MLČOUŠEK, J. 2007. Příčiny poklesu kamzičí zvěře v Jeseníkách. Svět myslivosti 01/2007, s. 5-7. MLČOUŠEK, J. 2007. Současná problematika kamzíka horského v Jeseníkách. In sborník referátů k semináři 100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika spárkaté zvěře. Děčín 2007. Plán péče o CHKO Jeseníky 2003. Návrhová část Plánu péče o CHKO Jeseníky, s. 94. Plán péče o CHKO Jeseníky 2003. Rozborová část Plánu péče o CHKO Jeseníky, s. 198. Plán péče o Národní přírodní rezervaci Praděd na období 2006 – 2015, s. 53. Plán péče o Národní přírodní rezervaci Šerák – Keprník a ochranné pásmo na období 2005 – 2014, s. 22. SKUHRAVÁ, L. 2009. Kamzík horský a Jeseníky. Zpravodaj Chráněné krajinné oblasti Jeseníky Campanula 1/2009, s. 8-9. ŠMERDA, Z. 1993. Praktické zkušenosti s chovem kamzičí zvěře v oblasti a.s. Desná. In sborník 80 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Jeseník 1993, s. 94 – 100. ŠVEC, M. 1993. Poznatky s chovem kamzičí zvěře na LS Jeseník. In sborník 80 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Jeseník 1993, s. 106 – 108. VARIČAK, V. 1993. Hospodaření s kamzičí zvěří ve Slovinsku. In sborník 80 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Jeseník 1993, s. 22 – 26. Vyhláška č. 395/1992 Sb., prováděcí vyhláška zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění.
72
Zápisy poradního sboru chovatelské oblasti kamzičí zvěře Hrubý Jeseník. 1979-2009.
73
