MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA

Ústav zakládání a pěstění lesů

Vyhodnocení přirozené a umělé obnovy borovice lesní na majetku Městských lesů Hradec Králové

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2011

Petr Jeţek

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vyhodnocení přirozené a umělé obnovy borovice lesní na majetku Městských lesů Hradec Králové zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor diplomové práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 18. 4. 2011

Podpis:

Rád bych tímto poděkoval vedoucímu diplomové práce Prof. Ing. Petru Kantorovi, CSc. za odborné vedení, Zuzce Kubíčkové a Janě Ježkové za pomoc při terénním šetření a morální podpoře a v neposlední řadě zaměstnancům Městských lesů Hradec Králové a.s., panu Jůzovi a panu Štěpánkovi za jejich čas a drahocenné rady.

3

Student:

Petr Ježek

Vyhodnocení přirozené a umělé obnovy borovice lesní na majetku Městských lesů Hradec Králové. Evaluate natural and artificial regeneration of Scots pine grown on the forest property of urban forests joint-stock company Městské lesy Hradec Králové.

Abstrakt Cílem této diplomové práce bylo srovnání růstových parametrů mladých borových porostů z přirozené a umělé obnovy borovice lesní (Pinus silvestris L.) na majetku Městských lesů Hradec Králové a.s. na HS 13. Byla hodnocena a srovnávána hustota porostů jejich výška, poslední výškový přírůst a zdravotní stav. Zkusné plochy pro hodnocení umělé obnovy byly založeny v rekultivovaném písníku Marokánka, přirozená obnova byla analyzována v navazujícím borovém porostu obnoveným holosečně. Klíčová slova: obnova borovice lesní, borovice, borovice lesní – Pinus silvestris L.

Abstract The aim of this thesis work was to compare growth parameters of young pine stands of natural and artificial regeneration of Scots pine (Pinus Silvestris L.) grown on the forest property of urban forests joint-stock company Městské lesy Hradec Králové a.s., the forest area - HS 13. Density of vegetation, height, final height increment and health were evaluated and compared. Sample plots for the evaluation of artificial regeneration were established in the rehabilitated sand-pit Marokánka, the natural regeneration was analyzed in the subsequent pine stands renewed after clearcutting.

Key words: regeneration of Scots pine, pine, Scots pine - Pinus silvestris L.

4

OBSAH 1 ÚVOD ...........................................................................................................................8 1.1 Cíl práce .........................................................................................................9 2 ROZBOR PROBLEMATIKY .................................................................................10 2.1 Borovice lesní - Pinus silvestris L. ..............................................................10 2.1.1 Obecná charakteristika ......................................................................10 2.1.2 Areál – Rozšíření ..............................................................................11 2.1.3 Ekologické nároky ...........................................................................13 2.2 Přirozená obnova .........................................................................................14 2.2.1 Situace přirozené obnovy v ČR ........................................................15 2.2.2 Podmínky pro přirozenou obnovu ....................................................16 2.2.3 Podmínky pro výběr porostů k přirozené obnově .............................16 2.2.3.1 Vhodnost stanoviště .................................................................17 2.2.3.2 Zdravotní stav porostů .............................................................17 2.2.3.3 Ekotyp dřevin ...........................................................................17 2.2.3.4 Vzrůst a kvalita porostů ...........................................................18 2.2.3.5 Věk porostů ..............................................................................19 2.2.4 Vhodnost porostů k přirozené obnově ..............................................20 2.2.4.1 Porosty vhodné k přirozené obnově.........................................20 2.2.4.2 Porosty přípustné k přirozené obnově .....................................21 2.2.4.3 Porosty vyloučené z přirozené obnovy ....................................21 2.3 Výchova borových porostů .........................................................................22 2.3.1 Péče o nárosty z přirozené obnovy ..................................................23 5

2.3.2 Péče o kultury z umělé obnovy ........................................................23 2.3.3 Modely výchovy borových porostů .................................................24 3 MĚSTSKÉ LESY HRADEC KRÁLOVÉ a.s. ........................................................25 3.1 Historie lesního majetku města Hradec Králové ........................................25 3.2 Městské lesy Hradec Králové dnes .............................................................27 3.3 Borové hospodářství na majetku městských lesů Hradec Králové ..............28 3.4 Písník Marokánka ........................................................................................30 4 METODIKA .............................................................................................................32 4.1 Charakteristika řešeného území ..................................................................32 4.1.1 Přírodní lesní oblast .........................................................................32 4.1.2 Geografické poměry ........................................................................32 4.1.3 Hydrografické poměry .....................................................................33 4.1.4 Klimatické poměry ..........................................................................33 4.1.5 Geologické a pedologické poměry ..................................................33 4.1.6 Lesní vegetační stupně .....................................................................34 4.1.7 Druhová skladba ..............................................................................36 4.1.8 Zdravotní stav lesa ...........................................................................37 4.1.8.1 Imisní poškození porostů ........................................................37 4.1.8.2 Tracheomykózní onemocnění .................................................38 4.1.8.3 Jmelí ........................................................................................38 4.1.8.4 Výskyt hmyzích škůdců ..........................................................39 4.1.8.5 Škody zvěří .............................................................................39 4.1.8.6 Václavka a sypavka ................................................................39 6

4.1.8.7 Tvarové deformace růstu mladých porostů borovice lesní .....40 4.2 Pracovní postup............................................................................................40 4.2.1 Výběr a popis řešených porostů ........................................................43 4.2.2 Umístění a popis zkusných ploch .....................................................44 4.2.3 Pomůcky použité pro terénní šetření ................................................46 5 ANALÝZA VÝSLEDKŮ ..........................................................................................47 5.1 Porost 280D0 (Paseka).................................................................................47 5.1.1 Plocha 1 Pa........................................................................................47 5.1.2 Plocha 2 Pa........................................................................................49 5.1.3 Průměrné hodnoty pro porost 208D0 (Paseka) .................................51 5.2 Porost 280E1a (Písník) ................................................................................53 5.2.1 Plocha 1 Pí ........................................................................................53 5.2.2 Plocha 2 Pí ........................................................................................54 5.2.3 Průměrné hodnoty pro porost 208E1a (Písník).................................56 5.3 Závěrečné porovnání výsledků ....................................................................58 6 DISKUZE A ZÁVĚR .................................................................................................63 7 SUMMARY .. .............................................................................................................65 8 POUŢITÁ LITERATURA A RAMENY .................................................................66 9 PŘÍLOHY

7

1

ÚVOD Borovice je se svojí plochou 437 466 ha což je 16,86% porostní půdy v ČR

(„Zelená zpráva― 2009) naší druhou nejrozšířenější dřevinou. Je to dřevina světlomilná, nenáročná na stanovištní a půdní podmínky. Výborně se hodí k zakládání porostů na holé ploše a díky své nenáročnosti vyklíčí i ve štěrbinách holých skal a extrémně suchých stanovištích. Proto se borovice mnohdy využívá jako pionýrská dřevina na zalesňování nepříznivých lokalit jako jsou např. rekultivace skládek odpadů, hald, ložisek nerostných surovin, aj. Jako důkaz její schopnosti snášet extrémní podmínky jsou například borovice rostoucí v Adršpašsko – Teplických skalách. Pěstování lesních porostů s převahou borovice proto v rámci ČR již dlouhodobě dominuje především v oblastech se specifickými geologickými nebo půdními podmínkami (skalnaté výchozy pískovců nebo hadců, písčité sedimenty, rašelinné půdy aj.) (Nárovcová, Martínková, 2009). Patří k nim zejména miocenní usazeniny v jihočeských pánvích, karbonské sedimenty v Plzeňské a Rakovnické pánvi, severočeská pískovcová oblast, pleistocenní nánosy písků na rozsáhlých územích v Polabí, kvartérní naplaveniny řeky Moravy v Dolnomoravském úvalu a některé další lokality (Mařan 1952). S oblastí, kde je řešena tato diplomová práce, je borovice lesní (Pinus silvestris) spjata už od nepaměti. Nasvědčují tomu například názvy okolních vesnic Bor, Borohrádek, Borek, Borovinka, Chvojno aj. I jeden z ekotypů borovice lesní pochází z tohoto kraje a nese název po městu Týniště nad Orlicí (tzv. Týnišťská borovice). Proto je zde borovice hlavní hospodářskou dřevinou. Pro Městské lesy Hradec Králové a.s, je borovice nejvýznamnější dřevinou, která zaujímá 67% z celkové rozlohy majetku (3 861 ha). Porosty jsou zde na HS 13 obnovovány především přirozenou obnovou. Umělá obnova je realizována na stanovištích s nepříznivými podmínkami pro přirozenou obnovu a při rekultivaci zdejšího písníku Marokánka, který byl jedním z předmětů řešení této práce.

8

1.1

Cíl práce Cílem této práce bude srovnání růstových parametrů mladých borových porostů

z přirozené a umělé obnovy borovice lesní (Pinus silvestris L.) na majetku Městských lesů Hradec Králové a.s. Zkusné plochy pro hodnocení umělé obnovy budou založeny v rekultivovaném

písníku

Marokánka,

přirozená

obnova

bude

analyzována

v navazujících borových porostech obnovených holosečně. Bude hodnocena a srovnávána hustota porostů jejich výška, poslední výškový přírůst a zdravotní stav. Výsledky budou zpracovány v přehledných tabulkách a grafech s komentářem a vyhodnocením výsledků.

9

2

ROZBOR PROBLEMATIKY

2.1

Borovice lesní - Pinus silvestris L.

2.1.1 Obecná charakteristika Borovice lesní (Pinus silvestris L.) patří do čeledi Pinaceae (borovicovité). Její výška může dosahovat až 40 m, s přímým a válcovitým kmenem, který se vysoko čistí od větví. Kmen je nahoře kryt tence kožovitou, papírovitou ž1utou kůrou, někdy hluboko sestupující, jindy od spodu vysoko vystupující hrubou borkou, která tvoří buď úzké šupiny, široké desky a pláty nebo je skoro lasturovitá, penízkovitá. Koruna je v mládí pravidelně kuželovitá s přeslenovitě uspořádanými větvemi. Ve stáří je tvar koruny špičatý s jemnými větvemi, nebo se následkem zpoždění růstu vrcholu a zmohutnění hořejších větví kopulovitě vyklene, nebo docela deštníkovitě zploští a pak je nepravidelná. Všeobecně jsou borovice na západě širokokorunné a mají méně přímé kmeny, kdežto borovice na východě a severovýchodě mají úzkou korunu, jemné větve a přímé kmeny. Letorosty zprvu nazelenalé, hladké, málo lesklé, později šedozelené. Pupeny jsou vejčitě podlouhlé kolem 1 cm dlouhé, přišpičatělé, bez pryskyřice s četnými šupinami. Jehlice po 2 ve svazečku, na brachyblastech přímé nebo točité, 3 8 cm dlouhé, krátce zašpičatělé., na rubu temně zelené s jemnými podélnými pruhy. Borovice dospívá ve volnu v 15, v zápoji mezi 30 – 40 lety. Semenné roky se opakují po 3 – 4 letech. Dozrálá šiška je 5 – 8 cm dlouhá, šedohnědé, nelesklé. Šupiny podlouhlé s lehce vyklenutými štítky. Semenáček mívá větší počet děložních lístků, ke kterým ještě v prvém roce přiroste

svazeček

jehlic.

Růst

semenáčků

v následných

letech

bývá

bujný

s pravidelnými řídkými přesleny. Vyvrcholení výškového přírůstu borovice nastává mezi 15. a 25. Rokem; pak se zpomaluje a končí asi ve 100 letech. (Úradníček, 2003) Kořenový systém borovice je charakterizován hluboko sahajícím kůlovým kořenem; také boční kořeny pronikají daleko. Borovice je proto v půdě dobře upevněna a netrpí vývraty. Vysazena na bažinaté půdě však nevytváří kůlový kořen a je zakořeněna mělce. Na skalnatém podkladu vedou kořeny často po povrchu balvanů a

10

zarůstají do puklin. Na pohyblivých píscích dochází někdy k obnažení kořenů odnosem materiálu a vzniknou tak chůdovité kořeny. (Úradníček, 2003) Borovice lesní je velmi odolná, rychle rostoucí dřevina. Zvěří je poškozována jen v mládí, dokud má kmínek hladkou kůru. Protože má křehké dřevo, dochází často k vrcholovým zlomům pod tíhou sněhu a jinovatky. Ulomený vrchol natrvalo znehodnotí kmen, protože bují a sílí boční větve a nový vedoucí vrcholový prýt se nevytvoří. Poškození kůry má za následek silné ronění pryskyřice. Borovice má řadu nebezpečných škůdců a v monokulturách vznikají někdy kalamity (klikoroh, václavka, v mládí sypavka). Borovice lesní netvoří nikdy výmladky a nekořenuje z řízků. Nemá žádné rezervní spící pupeny a tak vylámané nebo zvěří okousané pupeny nenahradí. V mládí se dá donutit k rychlému výškovému přírůstku odstraněním bočních pupenů a přeslenu. (Úradníček, 2003) 2.1.2 Areál – Rozšíření Borovice lesní má velmi rozlehlý areál, zabírající téměř celou Evropu a podstatnou část lesních oblastí Asie. V Evropě úplně chybí jako původní dřevina především v nížinách s oceánským klimatem, jako např. v Dánsku, v severozáp. Francii, v Irsku a na Britských zasahuje v Evropě daleko za polární kruh do tundry nejsevernějšího Norska, dál než smrk. Má zde klečovitý vzrůst trvající i po přesazení. Na Britských ostrovech roste ve Skotsku. V rozsáhlé oblasti Alp je třeba rozlišovat několik výrazně odchylných ekotypů. Známá engadinská borovice se však svými znaky blíží spíše k blatce než k borovici lesní. Z horských skupin (Auvergne, Cevennes). Roste v Pyrenejích a ostrůvkovitě také v horských oblastech Pyrenejského poloostrova (Kantabrijské a Iberské pohoří, Sierra Guadarrama) až na jich do pohoří Sierra Nevada. Z Alp k jihu vybíhá rozšíření borovice do severní části po Albánii; je původní dřevinou v horských oblastech Bulharska (Vitoša, Stara Planina, Rila, Pirin a zvláště Rhodopy). Roste také v horách celé severní části Malé Asie, zejména v Pontickém pohoří od nížin až do 2 100 m n. m. (Úradníček, 2003) Na východě, v evropské části Ruska, zabírá areál druhu ohromné území od tundry na severu až po stepní oblasti na jihu. Oddělené oblasti výskytu jsou na Krymu a Kavkazu. Kde vystupuje ojediněle až na 2 700 m n. m. Dále na východu se rozprostírá areál borovice podstatnou částí tajgy přes celou Sibiř až k Ochotskému moři. Od 11

Kamčatky do nejzazšího východu kontinentu již rozšířena není, zastupuje ji zde podobný druh P. funebris, a. dále na jihovýchod pak P. densiflora. V této rozlehlé oblasti je zastoupení borovice nerovnoměrné. Maximum výskytu je na severovýchodě, kdežto v západních a jižních částech areálu je její rozšíření ostrůvkovité. V severních oblastech je to strom nížin, rostoucí většinou na chudých písčitých podkladech, dostatečně zásobených vláhou, až přímo bažinatých. V severní Evropě je borovice lesní převládajícím druhem. Její plocha dosahuje 64 mil. Ha. Největší rozlohy zaujímá borovice na Sibiři, kde se vyskytuje na ploše větší než 100 mil. ha. (Úradníček, 2003) Obr. 1: Mapka rozšíření Pinus silvestris L.

Pramen: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Pinus_sylvestris_range-01.png

Na jihu je borovice vesměs horským druhem, který vystupuje na 1 500 – 2 000 m. Roste zde na suchých skalnatých stanovištích, drolinách, sutích, mělkých půdách, převážně na vápenci a dolomitu. Také v horském areálu druhu v evropské oblasti došlo k druhotnému převládnutí borovice na místech, kde byl zničen les nejrůznějšími lidskými zásahy, zvláště vykořisťovatelským hospodařením po obnažení půdy. Horský (jižní) a nížinný (severský) typ se liší také ekologicky. (Úradníček, 2003) Naše území leží celé uvnitř areálu borovice – ekotypu hercynského. Hercynská borovice se přirozeně vyskytovala jen ostrůvkovitě v lesní oblasti pahorkatin a nižších pohoří na extrémních stanovištích skalních ostrohů a sutí. Hojně se vyskytují typy se silnými větvemi a deštníkovitou korunou. V nejnižších polohách byla přimíšena 12

v doubravách na píscích a mělkých, suchých půdách. Takové reliktní bory najdeme v Čechách např. na hadcích Slavkovského lesa, na pískovcových skalách severových. Čech, na chudých píscích v Polabí, na balvanitých svazích podhůří Šumavy nebo na píscích a zrašeliněných půdách Třeboňské pánve. Na Moravě jsou reliktní borovice na skalnatých výspách Drahanské a Českomoravské vrchoviny, na příkrých stráních zaříznutých údolí řek (Jihlava, Oslavna, Rokytná, Dyje) nebo na vápencových skalách a písčitých půdách na jihu území. Z mnoha sort Českých zemí měla dobrou pověst zejména třeboňská borovice, v posledních letech jsou dobré výsledky s borovicí východočeskou. (Úradníček, 2003) 2.2.3 Ekologické nároky Borovice

je

dřevina

v maximální

míře

světlomilná,

neschopná

růstu

v semknutých porostech a zmlazování v zástinu. Proto se výborně hodí k zakládání porostů na holé ploše. Přes krajní světlomilnost druhu dochází v některých oblastech ke vzniku souvislých porostů, nejčastěji pod vlivem devastace lesů intenzivním hospodařením nebo působením požárů. (Úradníček, 2003) Druh je schopen krýt potřebu vody z mnohem větší hloubky než jiné dřeviny. Vyskytuje se proto na stanovištích extrémně suchých, kde ostatní dřeviny již nemají šanci na přežití, pakliže se vůbec uchytí. Borovice však vyklíčí i ve štěrbinách holých skal. Druh se vyskytuje na územích s velkými srážkovými rozdíly, na jedné straně to bývají suché oblasti, kde naprší sotva 400 mm, na druhé straně podhorské a horské lokality se srážkami přes 1 000 mm. (Úradníček, 2003) Borovice roste na nejrozmanitějších půdách různých hornin, což dokazuje její nenáročnost a přizpůsobivost. V nenáročnosti na půdu má borovice lesní sotva konkurenci. Roste s úspěchem na suchých píscích, dunách, vátých píscích, na štěrku, na kamenitých sutích a skalních ostruzích z nejrůznějších hornin; jakož i na rašelinných podkladech. Vysázená na hlubší živné půdě dává dobré výsledky. V přirozených podmínkách je ovšem vytlačována z lepších stanovišť náročnějšími, stín snášejícími druhy. Proto jsou pro borovici typická extrémní půdní stanoviště: suché písky, rašeliny, vápencové skály, kde konkurence jiných dřevin nepřipadá v úvahu. Na rašelinách je její růst slabý a tvoří často jen zákrsky. Extrémní edafické podmínky tak podporují výskyt borovice. Zajímavou edafickou odchylku představují některé ekotypy stepní borovice 13

z jihu evropské částí Ruska, schopné snášet slané půdy. V rámci ekologické variability tohoto druhu je to snad jedna z nejvýraznějších zvláštností. Pokusy naznačují, že borovice z různých geologických podkladů jsou do značné míry specializovány a nelze je proto libovolně používat jinde. (Úradníček, 2003) Ohromné rozšíření druhu názorně ukazuje na jeho podivuhodnou nenáročnost na klimatické podmínky. Je odolná v mrazu i horku a schopna snášet extrémní tepelné podmínky. Snáší horká léta stepních oblastí Ruska i třeskuté mrazy Sibiře. (Úradníček, 2003) Borovice lesní se vyrovnává dobře s velkými rozpětím vegetační doby, která na severní hranici rozšíření nepřekračuje 90 dní, na jihu a jihozápadě dosahuje 200 dní. Tepelné sumy na jihu areálu jsou z toho důvodu 3 – 4 krát větší než na severu. Podobně vyrovnává borovice i délku dne, krátkou na jihu a dlouhou na severu. (Úradníček, 2003) Přestože souhrn ekologických vlastností borovice lesní přesvědčivě ukazuje, že je to dřevina pionýrských vlastností, schopná osídlovat volné plochy nejrůznějšího druhu, nehodí se k použití v prostředí větších měst a průmyslových oblastí. Snese sice více než smrk, ale také reaguje na znečistěné ovzduší, posléze shazuje jehličí a odumírá. Ve srovnání s dalšími domácími druhy borovic, blatkou a klečí, je to jev a to zajímavější neboť tyto druhy snášejí imise relativně dobře. (Úradníček, 2003)

2.2

Přirozená obnova Přirozená obnova se dá definovat jako způsob vytváření nové generace lesa

autoreprodukcí mateřského porostu. Přirozená obnova tvoří důležitou součást pěstební činnosti směřující k vytvoření zdravého a plně produkujícího lesa, schopného plnit kromě produkce dřeva i ostatní, pro lidskou společnost nezbytné funkce. Zvlášť hydrologická funkce lesa nabývá mimořádné důležitosti na našem území, kde pramení většina středoevropských řek. Lesy na území našeho státu se dnes většinou liší svou druhovou a prostorovou skladbou od přirozených lesů v daných stanovištních podmínkách což přirozenou obnovu značně

14

ztěžuje. K tomu ještě přistupuje skutečnost, že kromě záměny druhové skladby došlo v našich lesích i k záměně ekotypů, odrůd a sort (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). Můžeme ji rozdělit na generativní a vegetativní. Generativní se dále dělí na přirozenou obnovu pod mateřským porostem a vedle mateřského porostu, což bude případ této diplomové práce. 2.2.1 Situace přirozené obnovy v ČR Obnova lesa v České republice je řešena především uměle. Oproti jiným zemím je náš podíl přirozené obnovy opravdu malý. Je pravda, že vzhledem k minulosti se podíl přirozené obnovy zvětšil. Tento pozitivní fakt můžeme dát do souvislosti se zájmem lesníků hospodařit ekologičtěji a dosáhnout tak přírodě blízkého hospodářství. Za rok 2009 bylo obnoveno necelých 18% z celkové plochy obnovovaných porostů v ČR. Přehled obnovy lesa v ČR za posledních 7 let můžeme shlédnout v tab. 1 a v grafu 1. Tab. 1: Obnova lesa v ha

Způsob obnovy Umělá z toho opakovaná Přirozená Celkem

2000 21 867 4 371 3 422 25 309

2002 18 120 3 212 2 941 21 061

2004 19 042 2 766 3 401 22 443

2006 18 445 3 054 3 417 21 862

2008 19 888 3 089 3 487 23 375

2009 20 900 3 011 4 563 25 463

Pramen: ÚHUL, ČSÚ Graf 1: Přirozená obnova v ČR

Přirozená obnova v ČR (ha) 5 000 4 000 Ha

3 000 2 000 1 000 0 2000

2002

2004

2006 rok

15

2008

2009

Při naznačeném postupu je však pravděpodobné, že podíl přirozené obnovy v lesích ČR se může v příštích letech znatelně zvyšovat. V této souvislosti by mělo postupně docházet k určitému snižování plochy obnovy umělé a s tím související omezování potřeby sazenic a osiva (Šindelář, 2000). 2.2.2 Podmínky pro přirozenou obnovu Úspěšnost přirozené obnovy je ovlivněna více činiteli. Z nich nejdůležitější je stav zmlazovaného matečného porostu, příznivé prostředí vnitřních prostor lesa a vhodné půdní podmínky pro vyklíčení semena a růst semenáčků. Podle přednášek pana prof. Kantora (2008) jsou zásadní 4 podmínky - přítomností dostatečného počtu stromů schopných plození, geneticky vyhovujících, - výskytem semenného roku, - vhodným stavem půdy pro klíčení, vzcházení a přežití náletu, - příznivými klimatickými podmínkami od počátku klíčení až po zajištění náletu. 2.2.3

Podmínky pro výběr porostů k přirozené obnově Úkolem přirozené obnovy je reprodukovat kvalitní porosty, složené ze

stanovištně a geneticky vhodných dřevin a jejich odrůd, s konečným cílem vyprodukovat maximum kvalitního dřeva a zvyšovat jeho přírůst spolu s optimálním plněním ostatních funkcí lesa. K přirozené obnově nelze proto přistupovat ve všech porostech a výběr porostů je prvořadým předpokladem správně prováděné přirozené obnovy (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). Při výběru porostu k přirozené obnově je třeba přihlížet především k vhodnosti dřeviny (ekotypu, sorty, odrůdy, formy) pro dané stanoviště a dále k jejím genetickým (dědičným) vlastnostem, jejichž zdědění je žádoucí a které zaručuje kvalitní potomstvo. Porosty s dřevinami stanovištně vhodnými se všeobecně vyznačují rychlím růstem, 16

vysokou hmotovou produkcí, svěžím vzhledem a dobrým zdravotním stavem. Tyto skutečnosti dokazují, že porosty dané dřeviny dovedou dobře využít daných stavištích poměrů k maximální tvorbě dřevní hmoty a že dovedou úspěšně odolávat činitelům biotickým (mrazu, suchu, větru, sněhu apod.) i abiotickým (houbám, hmyzu apod.) (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). 2.2.3.1 Vhodnost stanoviště Při posuzování stanovištní vhodnosti dřeviny je nedůležitějším ukazatelem její vzrůst a celková hmotová produkce. Stanovištně vhodné dřeviny se vyznačují dobrým tloušťkovým a výškovým přírůstem i v poměrně vysokém stáří (blížícím se v době obmýtní). Jsou schopné reagovat na pěstební zásahy, jako např. na uvolnění nebo prosvětlení zvýšenou tvorbou asimilačních orgánů, rozvojem koruny a zvýšeným přírůstem. Dobrý růst i hmotová produkce dřeviny dávají záruku, že dřevina je schopna překonávat všechny lokální vlivy, že je na vhodném stanovišti a tedy použití i zachování jejího potomstva je oprávněné v rozsahu určeném obnovním cílem na základě stanovištního průzkumu (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). 2.2.3.2 Zdravotní stav porostů Kromě růstu a hmotové produkce je pro posouzení stanovištní vhodnosti velmi důležitý zdravotní stav porostu (dřeviny). Časté poškozování většího počtu stromů, např. mrazem, suchem, houbovými chorobami, námrazou, sněhem, svědčí o tom, že příslušný druh nebo odrůda dřeviny nejsou na daném stanovišti vhodné a tudíž i jejich potomstvo neskýtá záruku zdravých, odolných a plně produktivních porostů. Přitom je třeba i hodnotit, zda neuspokojivý zdravotní stav porostu není způsoben nevhodnými pěstebními zásahy, zanedbanou porostní výchovou, nevhodným způsobem výsadby apod., nebo naopak vrcholovými jevy, exponovanou polohou aj. (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). 2.2.3.3 Ekotyp dřeviny Při posuzování stanovištní vhodnosti porostů nelze se zaměřit pouze na druh dřeviny jako celek, nýbrž je třeba rozlišovat i různé odchylky uvnitř druhu s dědičně odchylnými znaky, které vznikli vlivem prostředí. Tyto odchylky – ekotypy, odrůdy –

17

vznikli vlivem stanovištních podmínek, zejména u druhů přirozeně rozšířených v zeměpisných areálech (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). Při výběru porostů k přirozenému zmlazení mají především význam takové ekotypy, odrůdy apod., které na určitých stanovištích jsou jednak dostatečně odolné proti případné drsnosti podnebí, proti škůdcům a houbám, jednak produkují dostatečné množství jakostní dřevní hmoty. Je tedy třeba jednotlivé ekotypy hodnotit především hospodářsky. Přitom nestačí si všímat jen jejich morfologických vlastností. Mnohem důležitější jsou vzdálenosti, k nimž počítáme např. rychlí nebo pomalý vzrůst, rovný nebo nerovný kmen, tvar koruny, dobu rašení, časné nebo pozdní dřevnatění výhonů nebo jakost dřeva. Tyto vlastnosti mají mnohdy velký hospodářský význam, a jsou proto pro přirozenou obnovu velmi důležité (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). 2.2.3.4 Vzrůst a kvalita porostů Jestliže dřevina je pro stanovištně vhodná a zaručuje přirozenou obnovu v příslušném obnovním cíli, určeném na základě stanovištního průzkumu, je třeba zhodnotit její genetické, tj. dědičné vlastnosti. Pochopitelně máme zájem na tom, aby byly reprodukovány v novém porostu takové vlastnosti dřeviny, které jsou z hospodářského hlediska nejcennější. Jde především o vzrůst a kvalitu (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). S přihlédnutím k daným stanovištním podmínkám vybíráme pro přirozenou obnovu porosty, které vykazují dobrý růst ještě v době, kdy se jejich věk blíží k době obmýtné. Přitom je třeba hodnotit i celkovou hmotovou produkci porostů s přihlédnutím k dosahované výšce a výčetní tloušťce. Porosty k přirozené obnově musí mít tyto vlastnosti aspoň průměrné ve srovnání s porosty stejných dřevin v daných stanovištních podmínkách. Při výběru porostu je třeba mít stále na mysli, že hlavním cílem lesního hospodářství zůstává vyprodukovat nejvyšší množství jakostního dřeva (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). Kromě růstu je třeba věnovat pozornost i kvalitě porostů. Porosty určené k přirozené obnově mají mít převážnou většinu stromů s hospodářsky hodnotnými kmeny, a to buď podle tvaru (rovné, válcovité) nebo podle zvláštních vlastností (bezsuké kmeny, slabé větve, rezonanční dřevo apod.) Požadavky na plnodřevnost 18

kmene je nutné zvlášť uplatňovat v porostech jehličnatých, na průběžnost kmene u porostů listnatých. Současně z hodnocení kmene je třeba hodnotit i ovětvení stromů. Při výběru je třeba dávat přednost porostům, kde většina stromů se vyznačuje slabými a krátkými, nebo měkkými a pružnými postraními větvemi. Důležitým kritériem je i velikost a tvar koruny. Je žádoucí, aby většina stromů v porostech měla koruny dostatečně dlouhé, rovnající se nejméně jedné třetině výšky stromů, a aby byly pravidelné. Nepravidelnost koruny má za následek, hlavně po uvolnění, její poškození, ať již větrem, sněhem nebo námrazou. Pro přirozenou obnovu jsou vhodnější porosty s korunami dostatečně velikými, štíhlými a kuželovitými (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). Pro posuzování vzrůstu dřevin i kvality porostů nemohou být absolutně platná kritéria, neboť jsou závislá do značné míry na stanovištních podmínkách. Proto posuzování vhodnosti porostu pro přirozenou obnovu na základě jejich růstu a kvality je vždy relativní a je třeba je provádět v rámci jednotných nebo velmi blízkých stanovištních poměrů s cílem vybírat porosty po stránce vzrůstové i kvalitní nadprůměrné nebo i průměrné. Požadavky na vzrůst a kvalitu je třeba zpřísnit u porostů rostoucích v dobrých stanovištních podmínkách, které je třeba v maximální míře využít k tvorbě kvalitní dřevní hmoty. Naproti tomu v extrémních stanovištních podmínkách, kde nabývá důležitosti nebo i převahy účelovost porostů, jako např. u ochranných lesů ve vysokých polohách, u porostů na sutích, suchých píscích, bažinách, je třeba požadavky na vzrůst i kvalitu přiměřeně snížit a vyzvednout takové vlastnosti porostu, jako např. odolnost a zdravotní stav, které jsou pro zachování další generace lesa v daných stanovištních podmínkách významné nebo dokonce rozhodující (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). 2.2.3.5 Věk porostů Kromě stanovištní vhodnosti porostů (dřeviny), jeho vzrůstu a kvality je nutno při výběru pro přirozenou obnovu uvažovat, zejména u dospívajících porostů, i další faktory, jako věk, zápoj, zakmenění porostu, jejich případné ohrožení, zpřístupnění k dopravě dřeva aj., a to vždy s ohledem na vytyčený porostní cíl (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964).

19

Věk je dán dobou, kdy začíná mateřský porost plodit, disponuje vhodnými podmínkami pro vývoj semenáčků, a je možnost o zachování porostu na dobu, kterou potřebuje následný porost pro svou ochranu. Optimální věk porostu pro začátek přirozené obnovy záleží na dřevině, stavu porostu a stanovištních podmínkách. U většiny našich dřevin se pohybuje mezí 70—90 léty (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). Porosty s vyšším věkem lze označit jako vhodné k přirozené obnově jen v určitých případech, jako např. jde-li o semenné porosty nebo porosty v lesích účelových. Dále jsou to porosty, v nichž je již obnova částečně rozvinuta a poskytuje záruku úspěšného zakončení. Konečně jsou to porosty ještě dostatečně zapojené, přirůstavé a stabilní, jejichž mýtní věk lze v rámci příslušné hospodářské skupiny přiměřeně zvýšit (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). 2.2.4 Vhodnost porostů k přirozené obnově Podle výše uvedených požadavků rozděluje Peřina a kol. (1964) porosty ve vztahu k přirozené obnově na: porosty vhodné k přirozené obnově (dnešní A, B porosty), porosty přípustné k obnově (dnešní C porosty) a porosty vyloučené z přirozené obnovy (dnešní D porosty). 2.2.4.1 Porosty vhodné k přirozené obnově Podle Peřiny a kol. (1964) sem patří především porosty uznané pro sběr lesních semen. Tyto porosty je třeba přirozeně obnovit, i když některé okolnosti, např. nízké zakmenění, porušený zápoj a špatná přístupnost porostu ztěžují přirozenou obnovu. Dále sem patří kvalitní a dobře vzrostlé porosty dřevin odpovídajících danému stanovišti, vhodného věku, zakmenění, zápoje, zpřístupnění apod., které zaručují, za předpokladu odpovídajících pěstebních zásahů, zdar přirozené obnovy. Bylo by chybou se domnívat, že tyto porosty musí být tvořeny pouze jednou dřevinou. Mohou být tvořeny i několika dřevinami, ovšem v mateřském porostu musí být zastoupena aspoň jedna dřevina, která zaručuje kvalitní a přirůstavé potomstvo a zajišťuje její obnovu v množství daném obnovním cílem. Dřeviny určené pro dané stanoviště, které ve 20

starém porostu chybějí, musí být pochopitelně kultivovány uměle. V těchto případech je třeba již předem plánovat obnovu kombinovanou (přirozenou i umělou) (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). 2.2.4.2 Porosty přípustné k přirozené obnově Sem Peřina a kol. (1964) zařazuje porosty s druhovou a odrůdovou skladbou danému stanovišti odpovídající, avšak se sníženou jakostí, kterou lze přičítat nepříznivým vlivům jiným než dědičně podmíněným, např. nevhodnému způsobu založení, neodpovídající výchově nebo škůdcům. Lze tedy od nich očekávat vznik kvalitního potomstva a odstraněním nepříznivých činitelů zhoršujících jakost vypěstovat porost žádoucí kvality. Jestliže, jsou v mateřském porostu i dřeviny neodpovídající danému stanovišti, je přípustná jejich přirozená obnova jenom tehdy, pokud lze jejich nárosty nebo mlaziny dočasně využít jako pomocné dřeviny pro obnovu (ochranu) cílových dřevin. Tyto dřeviny musí být postupně výchovnými zásahy vytěženy bud úplně nebo v potřebné míře. Tato podmínka však musí být v lesním hospodářském plánu a příslušném podrobném plánování výslovně uvedena a její plnění kontrolováno (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). Přípustnými k přirozené obnově mohou být i porosty složené z dřevin stanovišti vyhovujících, kde však již vysoký věk, porušený zápoj, buřeň, škůdci apod. sice přirozenou obnovu znesnadňují, avšak dosud neúnosně neztěžují. Těmto porostům a v nich vznikajícímu přirozenému náletu je třeba věnovat mimořádnou pěstební péči, aby bylo dosaženo žádoucího cíle v přirozené obnově (Peřina, Kadlus, Jirkovský, 1964). 2.2.4.3 Porosty vyloučené z přirozené obnovy K přirozené obnově nelze použít porosty složené z dřevin (ekotypů, odrůd apod.), z nichž ani jedna není vhodná pro dané sta novištní podmínky, a dále porosty nekvalitní a nepřirůstavé, které nezaručují kvalitní potomstvo. Dále jsou to porosty sice druhově (odrůdově) stanovišti odpovídající, kde se však zápoj snížil natolik a věk je tak vysoký, že není zaručena potřebná ochrana 21

mateřským porostem po dostatečnou dobu, ať již z důvodů ekonomických či biologických, a příprava půdy pro přirozenou obnovu a ochrana přirozených nárostů před škodlivými činiteli je příliš obtížná a nákladná. Sem patří i porosty značně poškozené, např. houbovými chorobami, loupáním, těžbou, prolámané, jejichž předržení by znamenalo ekonomické ztráty. Z přirozené obnovy je nutno nakonec vyloučit porosty i v případech, kde je účelnější a vhodnější obnova umělá, jako např. v lužních lesích často zaplavovaných, v lesích, kde je vhodné přechodně polařit, na degradovaných půdách, kde je nutná meliorace mechanizačními prostředky, v oblasti kouřových škod nebo při přímých převodech výmladkových lesů.

2.3

Výchova borových porostů Z důvodů menších nároků na vodu a živiny se borovice lesní dobře přizpůsobuje

rozmanitým stanovištním podmínkám. Hospodářsky významné porosty však vytváří jen v několika původních oblastech (jihočeská, severočeská, severovýchodočeská, západočeská, středočeská a jihomoravská).(Kantor, Slodičák, Novák, 2010) Biologické vlastnosti borovice (zejména stavba korun, slunné jehlicí atd.) vyžadují odlišný přístup k výchovným zásahům ve srovnání s výchovou smrkových porostu. Borové porosty reagují na výchovné zásahy pomaleji a celkově méně výrazně než je tomu u smrku. Při zásazích velké intenzity může dojit k dlouhodobějšímu poklesu přírůstu i k určité celkové ztrátě objemové produkce. Naproti tomu zásahy slabé intenzity mohou nepříznivě ovlivnit klimatické charakteristiky uvnitř mladých porostů. Většina borových porostů se nachází v oblastech s nižší nadmořskou výškou a tedy i nižším přídělem srážek ve vegetačním období. Navíc tyto porosty rostou především na vysoce propustných písčitých půdách. Odpovídajícím výchovným zásahem lze pozitivně ovlivnit přísun srážek (snížení intercepce) pod mladý borový porost až na dobu pěli let. Cílem výchovy porostů borovice je proto především zvýšeni jejich kvality a odolnosti vůči stresovým faktorům vhodnou úpravou porostního prostředí. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010)

22

2.3.1 Péče o nárosty z přirozené obnovy Přirozená obnova clonnými obnovními postupy, popř. okrajovou sečí se uplatní zejména na oglejených chudých a podmáčených stanovištích nižších a středních poloh (HS 27, 39), popř. u náhorních ekotypů borovice lesní. Obnovní doba je zde vždy velmi krátká (10 let a méně) a porosty již ve fázi nárostů musí mít stejné parametry jako zajištěné kultury (dostatečná hustota, rovnoměrnost, výšková vyrovnanost). (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) Na přirozených borových stanovištích a stanovištích kyselých (HS 13, 23) lze běžně využít, resp. použít přirozenou obnovu náletem vedle mateřského porostu. Nutná je samozřejmé mechanizovaná, nejlépe brázdová příprava půdy. Přitom je možné na prvcích holosečného charakteru i na holých sečích (o velikosti až 2 ha) ponechat nejkvalitnější jedince jako výstavky. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) Péče o nálety a nárosty není zpravidla nutná. I extrémně přehoustlé nálety na prvcích holosečného charakteru se často samy „proředí― v důsledku sypavky. Prostřihávky se realizuji spíše výjimečně v přehoustlých nárostech ve věku porostů 4 až 5 let (při výšce do 1 m); odstraňují se zejména případní předrostlíci a obrostlíci. Pokud se ale v nárostech objeví spontánní přirozené zmlazení „plevelných dřevin" (bříza, jíva, osika), je nutná jejich redukce. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) Mezernaté nárosty se doplní skupinovitě výsadbou listnatých dřevin (dub, buk aj.) s melioračním posláním. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) 2.3.2 Péče o kultury z umělé obnovy Porosty z umělé obnovy vznikají výsadbou většinou prostokořenného sadebního materiálu, jehož minimální počty jsou stanoveny Vyhláškou č. 139/2004 Sb. a pohybuji se od 8 000 v cílových hospodářských souborech 27,29,41 a 51 do 9 000 sazenic na 1 hektar v cílových hospodářských souborech 13,21,23 a 25. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) Pokud jsou borové kultury založeny odpovídajícími technologickými postupy, omezuji se pěstební opatření v prvých letech po výsadbě zpravidla pouze na ochranu

23

proti zvěři a na oglejených a podmáčených stanovištích případně na ochranu proti buřeni. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) Vylepšováni kultur je spíše výjimečné, velmi často je i vysoký úhyn semenáčků a sazenic doplněn přirozenou obnovou zejména v porostech, v nichž byla umělá obnova spojena s mechanizovanou přípravou půdy. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) V borových kulturách může ale dojít k výraznému narušení jejich kvality tvorbou proleptických výhonů, které mohou způsobit závažnou deformaci zakřivení kmínků borovic. V dostatečně hustých kulturách se deformované stromky odstraní při prvých pročístkách. V nedostatečně hustých porostech je ale nutné preventivní a nápravné odstraněni proleptických výhonu ořezem, či preventivní redukce počtu pupenů. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) 2.3.3 Modely výchovy borových porostů S ohledem na biologické vlastnosti borovice je z pěstebního hlediska účelné, resp. na přirozených stanovištích nutné, vytvářet borové porosty věkově i výškově nediferencované. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) S ohledem na požadavek „čištění kmenů" jsou výchovné zásahy ve fázi mlazin a tyčkovin velmi mírné. Podúrovňové zásahy převažují v borových porostech po celé další období výchovy. Do úrovně se zasahuje pouze výjimečně v porostech, kde se pracuje kladným výběrem, a kde je případné nutné postupně uvolňovat cílové stromy. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) První výchovné zásahy jsou zaměřeny zejména na odstranění nežádoucích jedinců, jejichž ponechání by mělo nepříznivý vliv na kvalitativní vývoj porostů. Jedná se o tzv. „předrostlíky―, tj. formy s abnormálním růstem a silnou větevnatostí. Spolu s odstraněním těchto jedinců je také zasahováno do podúrovně. Snížená hustota porostů se příznivě projeví ve zlepšení podmínek prostředí, zejména zvýšeným přísunem srážek pod porost. Doba prvních zásahu je vymezena úsekem, kdy lze v porostu rozpoznat nežádoucí (netvárné) jedince a kdy dochází k zapojováni porostů (věk 7 9 let. na bohatších stanovištích dříve, na chudších později). Další výchovné zásahy směrují především do podúrovně a stromy předrůstavé se odstraňuji pouze výjimečné. (Kantor, Slodičák, Novák, 2010) 24

3

MĚSTSKÉ LESY HRADEC KRÁLOVÉ a.s.

3.1

Historie lesního majetku města Hradec Králové Město Hradec Králové vlastnilo lesy od roku 1307, když je získaly jako dar od

římského krále Albrechta v době po zavraždění Václava III. Posledního Přemyslovce v roce 1306. Počátkem 16. století vlastnilo město 44 vesnic a lesy u Těchlovic, Břízy, Bohárny a Piletic. Pro odboj města proti Ferdinandu I. byl v roce 1547 městu Hradci Králové všechen jeho nemovitý majetek zkonfiskován. V roce 1549 bylo městu vráceno 7 obcí s nepatrnou rozlohou lesů (i les „Špitálsko"). Les „Obec" vrátil Ferdinand I. městu až v roce 1558, vyhradil sobě a budoucím českým králům lov a hony a uložil zároveň městu dodávky stavebního dříví na opravu královských zámků. Koupí v roce 1559 získalo město znovu rybníky zvané Březhradský, Temešvárský, Nový. Roudničku, Datlík a Cikán od Jaroslava Staršína. (Divíšek, 2010) Obr. 1: Historický lesní majetek města Hradec Králové – mapa porostů z r. 1910

Pramen: Exkurze po Městských lesích Hradec Králové po 100 letech. Přírodě blízké hospodaření v borových lesích.(2010)

25

Po bitvě na Bílé hoře v roce 1623 byly veškeré rybníky a lesy konfiskovány. Vráceny byly po pěti letech Ferdinandem. Lesy byly původně dlouho obhospodařovány „bez domýtného plánu, toliko podle jevící se potřeby dříví". První hospodářskou osnovu pro les „Obec" o výměře 2 993 jiter, s roční výtěží 2 215 sáhu, vypracoval v roce 1785 polesný Josef Švadrlik. V roce 1824 byl lesní ředitel František Oppel z Prahy pověřen vypracováním nové systemizace lesů v celém jejím rozsahu. Ten vypracoval plán mýcení na základě 100 a 105 letě obmýtní doby. V roce 1845 byl pověřen vypracováním nového hospodářského plánu František Friess. Doba obmýtní 100 let byla ponechána jen pro hlavni díl lesa „Obec", pro další části lesa byla snížena na 90, resp. 80 let. (Divíšek, 2010) Kromě stálého lesního odborného personálu pracovali původně v městských lesích při těžení dřeva selští obyvatelé městských vesnic, kteří byli poddanými města a byli tudíž nuceni vykonávat také robotu. Před rokem 1848 se mnozí těmto povinnostem vyhýbali, tak 26. září 1831 žádal lesní úřad, aby bylo každodenně posíláno 150 osob na lesní práce. Podle černých stížností se mnozí nedostavovali. K práci v lese byli odsuzováni i ti, kteří byli přistiženi při krádeži v lese. Po zrušení roboty pracovali kromě stálých dělníků v lesích na kácení a odvozu dříví většinou v sezoně malozemědělci z obcí ležících pří okraji lesů. Při zpracováni vývratů ze smrště v roce 1929 byli najímáni pracovnici ze Slovenské a bývalé Podkarpatské Rusi. Mechanizace nebyla, přibližování a odvoz dřiví prováděli zemědělci se svými potahy. O tento druh výdělku bylo vždy dosti zájemců, protože tyto práce se konaly převážně v zimě, kdy potahy zahálely. Práce na výsadbě lesa a ve školkách vykonávaly většinou ženy, protože kromě mzdy dostávaly zdarma potvrzení o povolení sběru chrastí. Teprve po roce 1945 dochází k mechanizaci. Koňské potahy jsou nahrazovány traktory a kácení je zjednodušeno mechanickou pilou Ringo, aby se také tím nahradil nedostatek pracovních sil. (Divíšek, 2010) Dne 12. řijna 1921 provedl Státní pozemkový úřad Zábor Pallaviciniho panství podle zákona č. 919/1919. Již tehdy se město Hradec Králové ucházelo o příděl veškeré lesní půdy tohoto velkostatku, později omezilo svoji žádost na revíry Běleč nad Orlicí, Bělečko a Vysokou. Po dlouhých a svízelných jednáních, při nichž se střetávaly zájmy různých korporací, bylo dohodnuto, že město Hradec Králové obdrží celý revír Běleč a menší části z revíru Vysoká nad Labem, potřebné k zaokrouhlení lesní plochy celkem 26

přes 1 600 ha s tím, že provede směny menších částí lesní půdy s obcemi Svinary a Bělčí nad Orlicí. Město mělo zároveň postoupit letnímu táboru Komenský v Bělči menší díl lesa u tábora. Toto ujednání bylo schváleno Městským zastupitelstvem v Hradci Králové dne 30. října 1931 a Okresním úřadem v Hradci Králové dne 7. prosince 1931. Po druhé světové válce usilovalo město o přidělení další lesní půdy, jednání se vleklo až do postátnění lesů. Celková rozloha městské půdy k roku 1948 činila 3 701 ha, z čehož po odpočtu lesní půdy použité na cesty apod. připadala na půdu zalesněnou 3 617 ha (Divíšek, 2010). Dalším významným rokem pro městské lesy Hradec Králové byl rok 1951. V tomto roce přešlo všechno lesní a rybniční hospodářství do operativní správy Československých státních lesů. Jednalo se o 3 788 ha v celkové hodnotě 51 554 535 Kč. Rok 1989 byl rokem převratným a město Hradec Králové se po téměř 40 letech vrátilo k obhospodařování svého původního majetku.

3.2 Městské lesy Hradec Králové dnes Byly zřízeny k 1. 7. 1991 městem Hradec Králové. Zpočátku to byla příspěvková organizace, kterou koncem roku 2001 koupila akciová společnost ve vlastnictví statutárního města Hradec Králové. Společnost byla založena Statutárním městem Hradec Králové se záměrem odborného lesního hospodaření, zvyšování rekreační a estetické hodnoty lesů a tím i zpříjemnění pobytu obyvatel města Hradec Králové a dalších návštěvníků lesa, při zachování přírodního lesního bohatství. Hospodářské záměry vlastníka odpovídají i hlavním zásadám evropské lesnické organizace PRO SILVA propagující přírodě blízké hospodaření. Lesy města Hradec Králové jsou v ní prezentovány jako demonstrační objekt přírodě blízkého hospodařeni na štěrkopískových stanovištích. Městské lesy Hradec králové a.s. obhospodařují 3 861 ha z čehož je 3 677 ha les. Součástí majetku je i dobývací prostor Marokánka 332 ha, kde se těží štěrkopísek. Nadmořská výška lesů města Hradec Králové je 260-295 m na aluviálních nánosech 27

řeky Orlice s velmi odlišnými stanovištními podmínkami. Porosty nacházející se na plochách ovlivněných stagnující vodou (oglejené stanoviště), které tvoří 58 % půdy, jsou velice labilní a již několikrát za sebou po 60 letech byly zničeny větrnými orkány. Na štěrkopískových terasách o mocnosti 10 - 15 m, kde odrůstají stabilní, velice kvalitní porosty borovice lesní ekotyp východočeský se nachází zhruba 33 % stanovišť. Na zbývající části jsou především bohatá dubová stanoviště. Lesy ve správě Městských lesů Hradec Králové a. s., které navazují na stotisícové město, jsou pod velkým náporem hradeckých občanů, kteří je využívají ve velkém počtu ke všem formám rekreace. Proto byla pro naplnění rekreační funkce lesa v příměstských lesních porostech vybudována celá řada odpočinkových zařízení v podobě altánů, laviček a stolků. Bylo opraveno 250 km lesních cest a byl vypracován projekt pro příměstské rekreační lesy.

3.3 Borové hospodářství na majetku Městských lesů Hradec Králové V lesích města Hradec Králové se vyskytují na ploše cca 3 861 ha rozsáhlé porosty borovice lesní (zastoupení 67 %). Většinou zde tyto porosty rostou na chudých štěrkopískových nánosech řeky Orlice s poměrně vysokou vrstvou nánosů od hladiny spodní vody, která dosahuje výšky okolo 8 - 15m a to v kraji s nízkými dešťovými srážkami. Ročně úhrn srážek je zde jen okolo 550 mm vodního sloupce. Přesto zdejší porosty vykazují vysoké kvality a to i v porovnání s celou Českou republikou. Historickou přítomnost borovice lesní v Královéhradeckém kraji je možné vydedukovat z názvů místních obcí, jako jsou například Bor, Borohrádek, Borek, Borovinka, Chvojno aj. První písemné zmínky o výskytu borovice jsou již z 16. století, kdy mnohé lesy byly záměrně lidskou činností přeměněny a dnes už obtížně zjistitíme, jaké zastoupení měla tato dřevina ve smíšených lesích. Téměř z jedné třetiny (31%) se na obhospodařované výměře lesů města Hradec Králové věnují obnově na hospodářských souborech (HS) číslo 13 „Přirozená borová stanoviště" se souborem lesních typu (SLT) 0M, 1M (borové doubravy) a HS číslo 23 „Kyselá stanoviště nižších poloh" převážně s SLT 2M a 2K (chudé bukové / borové

28

doubravy a kyselé bukové doubravy). Podle Zerzána (2010) je hlavním směrem hospodařeni na těchto stanovištích se Štěrkopískovými nánosy v co největší míře využití přirozené obnovy vysoce kvalitního ekotypu východočeské borovice při kopírováni přírodního procesu obnovy lesa „při požáru―. Clonné seče se v těchto podmínkách vlivem nízkého úhrnu srážek a úbytkem slunečního záření ukázaly jako nevhodné. Borové porosty zachycují intercepci okolo 30 % srážek a další vodu odsávají z půdy svými kořeny tak zvanou desukcí. Tím je její obnova pod mateřským porostem problematická. V prvních letech své působnosti se společnost musela vypořádat s důsledky silné větrné kalamity z roku 1988 a prováděla rozsáhlou umělou obnovu na těchto kalamitních holinách. Po jejich zdárném zalesnění i zpracování kalamitního dříví se od roku 1996 věnuje především přirozené obnově porostů na všech typech stanovišť. Pokud bychom sledovali obnovu pouze na přirozených borových stanovištích, blížila by se 100%. Nižší procento přirozené obnovy ovlivňuje především lesním zákonem stanovená umělá výsadba melioračních a zpevňujících dřevin (cca 20 %), vylepšení nezdaru zalesněni (5 %), vnášení podsadeb jedle a buku na dalších stanovištích (15 %) a umělá výsadba při rekultivaci ploch po těžbě štěrkopísku v písníku Marokánka (10 %). (Zerzán, 2010) Přirozená obnova lesních porostů je zde prováděna v zimě, kdy se kácíme stromy borovice ve stáří 110 - 150 roků a na ploše se ponechává 10 - 15 nejkvalitnějších stromů (výstavků) na 1 ha pro zajištění kvalitního genetického materiálu při následné přirozené obnově těchto lesních porostů. Pomocí drtiče klestu a diskových bran se podrtí klest a zároveň se vytvoří brázdy o šířce 1,3 m bez humusu až na písečné podloží. Plocha musí být připravena do jara, kdy se začnou otvírat první šišky. V posledních letech plodí dospělé borové porosty každým rokem a velká úroda se opakuje v dvouletých cyklech. Po nalétnutí a vzklíčení semen se objeví kolem 150 - 200 tis. semenáčku na 1 ha. Dálé jsou zde dvě možnosti. Jednou z nich je jednocení, které se tu provádí srpem ve sponu 1 m při stáří náletu ve čtyřech letech a výšce cca. 25cm. Druhou variantou je ponechat borovici přirozenému samozředění vlivem sypavky borové, při které se její počet sníží na cca. 25 tis. jedinců. Poté následuje výchova v podobě první prořezávky.

29

Dospělé stromy ekotypu východočeské borovice se vyznačují širokou korunou, silným válcovitým kmenem a jemnou borkou, která u země přechází v silnou deskovitou kůru, která v minulosti pomáhala nejsilnějším stromům přežít lesní požáry způsobené převážně bleskem. Dříve byl lesní požár na zdejších lokalitách hlavním impulzem obnovy borových porostů, při kterém na zemi shořela silná vrstva suchého jehličí a humusu (bránící klíčení borového semene) včetně slabých stromů. Semena poté nalétávala přímo na minerální půdu a bez problému vyklíčila.

3.4 Písník Marokánka 4. května 1998 Městské lesy Hradec Králové a. s. ve svém dobývacím prostoru Běleč nad Orlicí I otevřeli písník „Marokánka" pro těžbu štěrkopísku v množství 150 – 200 000 m3. Dobývací prostor byl vyhlášen v roce 1996 o výměře 332 ha a jedná se o jeden z největších v republice. Zásoba štěrkopísku se odhaduje při povoleném ročním těžebním limitu na 200 tis. m3 bilanční zásoby na 100 let. K dostání je tu i praný betonářský písek. Obr. 2: Foto mapa Písníku Marokánka

Zdroj: www.mapy.cz

30

Těžba a následná rekultivace probíhá ve zdejším písníku následujícím způsobem. Po odtěžení porostů a vyklučení pařezů je bagrem provedena skrývka hlíny o mocnosti 30 cm. Poté je sejmuta 1 m vrstva nadloží, pod kterou již je čistý písek. Ten se těží do hloubky 8,5 m, to znamená při místních podmínkách 1 m nad spodní vodu. Pod touto vrstvou se nachází ještě 8 m písku ve vodě, který se netěží. Za 5 let po skončení těžby se naveze zpět nadloží a na vrch se umístí hrabanka. Umělá obnova se provádí ručně sazečem jednoletou borovicí v počtu 10 000 ks/ha. Jako meliorační a zpevňující dřevina je používán dub zimní.

31

4

METODIKA

4.1

Charakteristika řešeného území Níže uvedené informace jsou čerpány převážně ze všeobecné části lesního

hospodářského plánu LHC Městské lesy Hradec Králové (1995 – 2004), který vyhotovil Ing. Pavliš. 4.1.1 Přírodní lesní oblast Celé území LHC Městské lesy Hradec Králové spadá do přírodní lesní oblasti 17 Polabí. Postupně se zvadá ze štěrkopískové plošiny v úrovni řeky Orlice do horní terasy holické vyvýšeniny, která se táhne až k Chocni. LHC náleží do podoblasti č. 17 b nížinných pleistocenních písků. 4.1.2

Geografické poměry Nadmořská výška LHC se pohybuje od 239 do 293 m.n.m.. Maximální výškový

rozdíl je 54 m, avšak převážná část lesů leží na plošině v rozmezí 253 – 278 m.n.m., což je střední stupeň starých říčných teras, tvořených pleistocenními štěrko-písčitými náplavy. Tyto terasové stupně jsou v terénu více nebo méně morfologicky rozeznatelné. Jsou zde zachovány jak starší pleistocenní, tak i mladší holocenní stupně. Holocenní náplavy přísluší okolí dnešních vodních toků a sníženin (235-240 m.n.m) a na ně navazuje nejspodnější nejmladší a zpravidla nejmocnější čistě písčitá pleistocenní terasa, která na tomto celku převládá. Následuje střední pleistocenní štěrkopísková terasa. Nejstarší stupeň teras je zřetelný v nadmořských výškách 280 – 293 m.n.m. a odpovídá souboru lesních typů 2K, 3K a 3S. Na svazích mezi střední a nejstarší pleistocenní terasou štěrkopískových překryvů vystupuje na povrch podloží celé oblasti – křídové vápnité jílovce a slínovce. Celková tendence všech terasových stupňů je mírně skloněna k Orlici, tj. směrem severním a severovýchodním.

32

4.1.3

Hydrografické poměry Lesy LHC Městské lesy Hradec Králové leží při soutoku Labe s Orlicí. Potoky

v nich pramenící nebo jimi protékající přerušují území suchých písčitých teras plochými korýtky. V holocenních náplavech tvoří potoky četné meandry. Nejdelší potok Stříbrný, pramenící nad Mazurovými chalupami u Hoděšovic, protéká napříč hradeckými lesy a se svými postranními přítoky a příkopy tvoří bohatou síť vodotečí. Na stříbrný potok se napojuje náhon přivádějící vodu z rybníka Bělečského. V těchto místech bylo dříve možno regulovat odtok vody libovolným směrem. Obecně byla v hradeckých lesích věnována vodním poměrům značná pozornost a péče, neboť na tomto celku je voda činitelem zcela prvořadým. Souvisí to jednat s rovinným terénem, kde i nepatrný výškový rozdíl někdy znamená přiblížení resp. dosažení hladiny spodní vody k rhizosféře, ale i s malými atmosférickými srážkami. Z tohoto důvodu se vyskytují vedle sebe jak stanovištní typy, kde je voda v minimu, tak i typy, kde je voda v přebytku a způsobuje přemokření. Křídové podloží vytváří vodonosné vrstvy v různé hloubce, podle výšky a vzlínavosti převrstveného písčitého materiálu a podle konfigurace terénu. Jedná se o rozsáhlou oblast zdrojů pitné vody. 4.1.4

Klimatické poměry Průměrná roční teplota se na tomto LHC pohybuje v rozmezí 8,5 – 9,0 ˚C a

směrem od Hradce Králové k Chocni klesá o stupeň. Průměrné roční srážky se pohybují v rozmezí 590 – 610 mm, směrem od Hradce Králové k Chocni stoupají o 100 mm. Poměrně vysoká průměrná teplota a minimální srážky a z toho vyplývající výpar, jakož i převládající jihozápadní větry značí, že v královéhradeckých lesích jsou nejméně příznivé podmínky pro vzrůst lesa z celého komplexu holického vyvýšeniny. Klima je zde velmi teplé a dřeviny jsou odkázány na vláhu spodní vody. Pěstování smrku je možné jen na stanovištních typech s dosažitelnou spodní vodou. 4.1.5

Geologické a pedologické poměry Základ celé holické vyvýšeniny je tvořen z turonských svrchnokřídových slínů,

obsahující vysoký podíl vápníků. Tento druhohorní křídový útvar byl v pleistocenu převrstven štěrkopísčitými říčními nánosy. V průběhu glaciálů vyhlubovaly řeky v podkladu hluboké zářezy a zanechávaly po sobě terasové stupně se štěrkopísčitými uloženinami. Na tomto území postupně vznikaly dle stáří 3 terasové stupně – spodní 33

nejmladší a nejmocnější (až 10 m) má nejjemnější písek a je nejchudší. Horní, nejstarší a nejméně mocný stupeň (max. 2-3 m) je zpravidla nejštěrkovitější a je relativně více zásoben živinami. Jinak na LHC Městské lesy Hradec Králové převládají štěrkovité písky složené ze zrnek křemene, žuly, ruly, svoru, buližníku, opuky, porfýru aj. Obsah štěrku se velmi mění na krátkou vzdálenost v horizontálním i vertikálním směru. Místy se vyskytují naváté písky, tvořící terénní vlny. Na svazích je zpravidla štěrkopískový materiál odplaven ze slínitého podloží. Pedologické poměry úzce závisí na přítomnosti, síle a kvalitě štěrkopískového překryvu. Půdy vzniklé na štěrkopískových mocných uloženinách jsou vesměs silně propustné, vzdušné, lehké, chudé na živiny, kyselé a podzolové a vesměs hluboké. Vznikají na podzoly či podzolové hnědé půdy. Půdy na slínech (nebo jen s malým překryvem písků) mají velmi nepříznivé fyzikální vlastnosti, jsou velmi hluboké, těžké, nepropustné, málo vzdušné, avšak bohaté na živiny. Vyznačují se velkou sorpční schopností, což se projevuje akumulací srážek i na svazích, kde proto dochází i k oglejení. Při déletrvajícímu suchu se tvoří hluboké vertikální trhliny, poškozující drobnější kořínky vegetace. Na těchto slínech vznikají slinovatky – peudoglejové pararendziny. 4.1.6 Lesní vegetační stupně Přestože se jedná o výškově nepříliš rozdílný plochý terén, vyskytují se na tomto LHC 3 zonální lesní vegetační stupně (1, 2, 3) a 2 azonální lesní vegetační stupně (0M, 4R). Tato oblast. Tato oblast je specifická výraznou závislostí původní fytocenózy, lesního typu a lesního vegetačního stupně na konkrétních geologicko – pedologických, často mozaikovitě se měnících poměrech. Existují zde tyto základní skupiny stanovišť, které se fytocenologicky zřetelně odlišují: borové doubravy 1M

- na zvlněných plošinách, tvořených terasami

pleistocenních a holocenních štěrkopísků a písků, někdy s překryvy vátých písků. Tento soubor je určen přirozenou skladbou dubu a borovice, v níž dub alespoň jednotlivě zasahuje až k úrovni borovice, což je podmíněno poměry půdními i klimatickými. Přestože vyšší koloidní podíl v půdě podporuje dub, suchý povrch písků umožňuje převahu borovice a tvoří přechod do vlastních borů. Klimaticky je borová doubrava vázána na stupeň dubový nejteplejších oblastí (Polabí), ale při své charakteristice jako přechodu k borům zasahuje i do obvodu 2. LVS svými borůvkovými typy v Polabí a na Plzeňsku. K druhové 34

charakteristice patří především trávovité druhy Festuca ovina, Avenella flexuosa, Sieglingia decumbens a mechy Pleurozium schreberi, Dicranum scoparium, Pohlia nutans a další. Na svěžejší půdě je to Pteridium aquilinum a Calamagrostis sp., na přechodech k borům na vyšších terasách štěrkopísků Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis – idea, Calluna vulgarit, Dicranum scoparium se stoupající účastí lišejníku.(Mikeska a kol., 2008). Přirozenou skladbou tohoto LVS je (DBZ, DB) 5-8, BO 2-5, BR ±1, BK 0-5, (JR, HB, LP)± (Mikeska a kol., 2008). dubové bory 0M -

chudý (dubový-bukový) bor – je půdně podmíněným

společenstvem převážně 2. – 4. LVS. Podmínkou pro vznik tohoto souboru je minerálně velmi chudá hornina, především křemité pískovce, na nichž vznikají písčité půdy, propustné, suché a velmi silně kyselou reakcí, s tvorbou surového humusu, s podzolovými půdními typy, často s výskytem ortštejnu. V druhové kombinaci silně převládají keříčkovité chamaefyty jako vřes, brusinka, borůvka, dále se vyskytuje metlička křivolaká, acidofilní mechorosty a lišejníky. Přirozenou skladbou tohoto LVS je BO 9-10, DBZ ±1, BR ±1, BK 0 ±. (Mikeska a kol., 2008). březové doubravy 1P, 1Q a vlhké habrové doubravy s dubem letním1V na mocných píscích ovlivněných spodní vodou bukové doubravy 2K, 2M, 2S, 2D na středních mělkých štěrkopíscích a mělkých překryvech do 80 cm na slínovém podloží jedlové doubravy 2O, 2P, 2Q a vlhké bukohabrové doubravy 2V na středních mělkých štěrkopíscích, mělkých překryvech či přímo na slínovém podloží, ovlivněných spodní i povrchovou vodou dubové bučiny 3K, 3S na nejstarších, nejvyšších terasách štěrkopísků místy zahliněných, často s dosažitelným slínovým podložím rhizosférou dřevin jasanové olšiny 3L, vrbové olšiny 3G, reliktní, olšové smrčiny rašelinné 4R na různém podloží, ale se stálým vlivem podmáčení vodou a s vytvořeným glejem

35

4.1.7

Druhová skladba V současné druhové skladbě na LHC Městské lesy Hradec Králové mají největší

zastoupení jehličnany a to 83%. Z jehličnanů jsou na LHC zastoupeny tyto dřeviny: Tab. 2: Zastoupení jehličnatých dřevin

Dřevina

Zastoupení v %

BO

67

SM

23

MD

2

VJ

2

Listnaté dřeviny jsou na LHC zastoupeny celkem 17% a jejich skladba je tvořena těmito dřevinami: Tab. 3: Zastoupení listnatých dřevin

Dřevina

Zastoupení v %

DBZ

6

BR

3

OL

2

DBC

2

LP

1

BK

1

DB

1

DB se vyskytuje na lužních stanovištích a na podmáčených půdách, DBZ na přirozených borových stanovištích. Na stanovištích cílových hospodářských souborů 23, 25 27, které převažují, se vyskytují oba druhy dubu a to v mnoha případech i v rámci jedné porostní skupiny. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k provozně jednoduššímu řešení a to, je v popisu porostů uveden pouze DBZ, který zde převažuje. Pouze u porostních skupin, které byly uznány jako zdroj selektovaného reprodukčního materiálu, jsou popsány oba druhy dubu (v rámci porostní skupiny však vždy pouze jeden). 36

Cílovou druhovou skladbou, která plní produkční funkci lesa je BO, DBZ, DB, SM a BK. V přirozené druhové skladbě výrazně dominují DBZ, BO, DB a dále pak BR, JD, LP a BK. 4.1.8

Zdravotní stav lesa

4.1.8.1 Imisní poškození porostů Již od počátku šedesátých let se začínají na lesních porostech v okolí hradecké a pardubické aglomerace projevovat slabé příznaky defoliace korun přisuzované imisnímu poškození porostů. Další zmínky o imisním poškození porostů jsou spojovány s emisemi Opatovické elektrárny a průmyslových podniků Pardubicka. V pozdějších letech začíná výrazněji úroveň imisního zatížení ovlivňovat elektrárna Chvaletice. Na současnou úroveň imisního zatížení LHC má vliv především objem emisí velkých zdrojů znečištění vyskytujících se v regionu, dále menší lokálně významné zdroje znečištění ovzduší a v neposlední řadě nelze pomíjet vliv dálkového přenosu z oblastí Severních a Středních Čech. Imisní poškození na celém LHC slabé, lokálně střední a jen ojediněle silné. Slabé poškození porostů imisemi se projevuje snížením počtu ročníků jehlic o jeden až 1,5. Vlivem dusíkatých součástí imisního spadu nedochází ve většině případů ke zkrácení jehlic, které je typickým příznakem imisního zatížení, o proto tyto slabě poškozené porosty nevykazují výrazný pokles biomasy ani přírůstu. U středně a silně poškozených jedinců je tento pokles zřetelný. Nejvíce poškozenými částmi jsou okraje lesních komplexů navazující na hradeckou aglomeraci, nově vzniklé porostní okraje uvnitř porostů narušených větrnými polomy, porostní zbytky a porosty na hřebíncích. V těchto částech porostů došlo k narušení mikroklimatických podmínek a porosty s malým podílem korunové části vystavené

extrémnějším

klimatickým

podmínkám

nejsou

schopny

odolávat

synergickému působení imisního zatížení a komplexu změněných klimatických podmínek. Dochází k výraznějšímu poklesu vnitřní stability porostů a jejich odolnosti vůči působení biotických škodlivých činitelů.

37

V porostech poškozených imisemi dochází k daleko intenzivnějšímu vydělování soušových stromů a to jak čistě imisních, tak i vlivem druhotných škůdců. V současných porostech se jeví prakticky na celé ploše LHC příznaky imisního poškození. Plošně převažují porosty se slabými příznaky poškození a jen na 2% plochy porostů jsou poškozeny středně až silně. 4.1.8.2 Tracheomykózní onemocnění Tracheomykózní onemocnění lesních dřevin se stalo v průběhu posledních dvou decennií a zvláště v posledních letech závažným lesnickým problémem ve vztahu k úspěšnému pěstování kvalitních listnatých porostů, zejména porostů dubových. Výskyt hub z rodu Ophiostoma (Ceratoctis) byl zjištěn, ale i u jiných dřevin s projevem chřadnutí. Přestože nelze tohoto patogena považovat za primárního, ve spojení s komplexem stresových faktorů působících na dřeviny zaujímá velmi významné postavení. V současné době se houby rodu Ophiostoma vyskytují ve většině dubových porostů a to bez větších příznaků onemocnění. Hlavní příčiny v invazivním propuknutí onemocnění lze spatřovat v dlouhodobém srážkovém deficitu spojeném s poklesem chemizmu půd a na něj navazující odumírání kořenového vlášení a narušení procesu výživy dřevin. V současné době největší výskyt tracheomykozního poškození dubu je vázán na souvislejší dubové porosty, na porostní okraje a ponechávané výstavky, které jsou mnohdy poškozovány středně až silně. 4.1.8.3 Jmelí Význam jmelí jako parazitického škodlivého činitele majícího vliv na následný vývoj a zdravotní stav porostů narostl v posledním decenniu zejména v porostech oslabených imisemi. Jeho šíření v porostech způsobuje další oslabování jedinců, zvýšení defoliace korun a zvýšení predispozice vůči působení hmyzích škůdců a sucha. Tím velmi často dochází k hynutí jedinců v porostech předmětního věku a k nadměrnému prořeďování porostů. Silný výskyt jmelí je vázán na oblasti zvýšeného imisního poškození a na JV až JZ okraje porostů. 38

4.1.8.4 Výskyt hmyzích škůdců Z defoliačních škůdců byla zaznamenána na LHC pilatka smrková a to prakticky ve všech věkových třídách, zvláště pak v mladých porostech. Na mladých borových porostech prvního věkového stupně způsoboval svými žíry tvarové deformace růstu obaleč prýtový. Lokálně významné ztráty v borových a smrkových kulturách způsobil svými žíry klikoroh borový. V základních stavech byl z významných škůdců zaznamenán výskyt píďalky tmavoskvrnáče, bekyně mnišky a bekyně velkohlavé. Po větrných kalamitách, suchých letech a silnějších žírech ostatních hmyzích škůdců se často objevují zvýšené stavy lýkožrouta smrkového a ostatních drobných kůrovců. V posledním období je znepokojující přemnožení podkorního hmyzu na borovici. 4.1.8.5 Škody zvěří Škody zvěří na lesních porostech jsou soustředěny převážně na škody v mladých porostech 1. věkového stupně a jsou způsobovány zvěří srnčí, daňčí a zaječí. Vlivem těchto škod došlo ke ztrátám v kulturách a některé menší poškození jedinců z minulých let se nedá již spolehlivě identifikovat. 4.1.8.6 Václavka a sypavka Václavka obecná v průběhu decennia nabyla na významu a to především nárůstem způsobených škod (ztrát) v mladých porostech. K vyšší mortalitě jedinců dochází na vysýchavých stanovištích, ve věku 4-8 let, v přehoustlých porostech a po obnovách přestárlých porostů. Běžný roční úhyn jedinců se v napadených porostech pohyboval od 1% do 7%. Přestože na LHC nejsou lokality s vysokým podílem mortality tak četné, je nutno věnovat výskytu václavky zvýšenou pozornost. Výskyt václavky v mladých porostech smrku způsobil jen malé ztráty. Výskyt ve starších porostech způsobuje oddenkové hniloby a to jak ve smrkových, tak borových porostech. V současné době již menší, ale historicky významné byly škody způsobené sypavkou, které mnohdy značně ztěžovala obnovu borových porostů.

39

4.1.8.7 Tvarové deformace růstu mladých porostů borovice lesní V průběhu minulého decennia došlo k výraznému zhoršení stavu mladých borových porostů. Tento zhoršený stav se projevuje především zvýšeným počtem tvarově deformovaných jedinců a místy velmi silným proředěním nově zakládaných porostů. Tvarové deformace růstu mladých borových porostů jsou způsobovány především tzv. mimosezónním růstem proleptických výhonů, dále nevodnou technologií výsadby, útlakem buřeně, hmyzími škůdci, okusem, vytloukáním zvěře a jiným mechanickým poškozením. Na základě provedených šetření na plochách prvního věkového stupně lze stav prakticky všech mladých porostů hodnotit jako zhoršený až velmi špatná. Četnost výskytu všech tvarových deformací obecně přesahovala 50% (nejčastěji 70-85%). Z tohoto procenta tvarových deformací je však pouze část způsobené mimosezónním růstem, téměř polovina deformací typu S1,z a J je způsobena špatnou technologií výsadby, útlakem buřeně a mechanickým poškozením. V rámci celé oblasti dochází k výskytu tvarových deformací ve výši 43%. Nejvyšší četnost vzniku nových tvarových deformací jsou koncentrovány na období mezi 2 – 5 rokem po výsadbě.

4.2

Pracovní postup Praktickým úkolem terénního šetření, bylo zhodnocení a porovnání přirozené a

umělé obnovy borovice lesní z hlediska četnosti (hustoty), výšky, posledního výškového přírůstu a zdravotního stavu. Byly vybrány dva porosty pro umístění zkusných ploch. Porost, ve kterém byla hodnocena umělá obnova se nachází v rekultivovaném písníku Marokánka a druhý porost pro hodnocení přirozené obnovy je nedaleko (viz. Obr. 4). V každé z nich jsem si zvolil 2 zkusné plochy o rozměrech 25 x 25 m nejlépe reprezentujících dané porosty. Ve zkusných plochách jsem provedl následující úkony: spočítání jedinců borovice, změření jejich výšky a zařazení do 6 - ti výškových intervalů (do 150 cm, 150 – 175 cm, 175 – 200 cm, 200 – 225 cm, 225 – 250 cm, 250 cm +), změření jejich posledního výškového přírůstu a zařazeného do 5 – ti výškových intervalů (do 50 cm, 50 – 60 cm, 60 – 70 cm, 70 – 80 cm, 80 cm +) a v neposlední řadě zhodnocení tvarové deformace podle klasifikace Nárovce (2000). 40

Soubor odchylek od standardního habitu borovice lesní, kde dominuje porušení svislé osy kmene stromků různým typem zakřivení a dochází k atypickému uspořádání bočních výhonů na jednotlivých přeslenech, je označován jako tvarové deformace (Nárovec, 2000). Pro tuto diplomovou práci byla klasifikace zjednodušena. Borovice byly klasifikovány do následujících typů: N, J, S (zahrnující S1 - S5 dle Nárovce), V (zahrnující V1, V2 dle Nárovce), R (zahrnující R1, R5 dle Nárovce) a M. Tab. 4: Klasifikace podle typu zakřivení kmene dle Nárovce, 2000

Označení deformace N J

Charakteristika deformace průběžná (svislá) hlavní osa bez výrazných zakřivení či jiných deformací hlavní osa je jednostranně („šavlovitě―) prohnutá hlavní osa je jako celek esovitě, tj. dvoustranně prohnutá, průběh osy v úsecích mezi dvěma

S1

přesleny je více méně rovný a není ovlivněn situací, kdy proleptické výhony získají převahu nad terminálním pupenem

S2

různé typy zakřivení kmínku v úsecích mezi dvěma přesleny jednostranné vybočení hlavní osy jako důsledek

S3

kompetice proleptických výhonů a apikální dominanci (nerozlišuje se podle věku borovic, kdy k tvarové deformaci došlo) různé druhy zakřivení osy u báze kmene, resp. na

S4

nejspodnějším

přeslenu

(deformace

vzniklé

výhradně v roce založení kultur) vícečetné, opakované pokřivení hlavní osy S5

borovic jako důsledek kompetice proleptických výhonů o apikální dominanci Rozdvojení hlavní osy v posledním vegetačním období (tj. dvoják na nejvyšším přeslenu), oba

V1

vzrůstné vrcholy dosahují shodné výšky a je obtížné odhadnout, který z nich bude v dalším období vrcholový 41

rozdvojení hlavní osy v předchozích letech, V2…x

číselný index označuje pořadí přeslenu od vrcholu, kde k rozdvojení došlo vícečetné porušení průběžnosti hlavní osy do

R1

několika

vzrůstných

vrcholků

v posledním

vegetačním období (tvorba rozsoch na nejvyšším přeslenu) vícečetné porušení hlavní osy do tvaru rozsochy

R5…x

v předchozích letech (zde na 5 přeslenu), číselný index označuje pořadí přeslenu od vrcholu, kde k deformaci osy došlo keřovitý, metlovitý vzrůst borovic, kde je habitus

M

stromku podstatně ovlivněn vytvářením silným a často i vzpřímených bočních větví, hlavní osa je obtížně identifikovatelná

Obr. 3: Znázorněné typy deformací kmene či odchylky korun dle Nárovce, 2000

Zdroj: Nárovec, 2000, kreslil S. Štěnička

42

4.2.1 Výběr a popis řešených porostů Porosty byly vybírány s ohledem na vzájemnou podobnost půdních podmínek, věku a co možná nejblíže u sebe. Na základě doporučení místních leníků byly zvoleny porosty 208D0, kde byla hodnocena přirozená obnova a 208E1a, který leží v jihovýchodní části rekultivovaného písníku Marokánka, kde byla hodnocena umělá obnova. Oba porosty leží na revíru Kapounky, Městských lesů Hradec Králové. Porost 208D0 má výměru 0,79 ha, věk 6 let. Leží v hospodářském souboru 133. V celém porostu převládá lesní typ 1M7. Pásmo ohrožení imisemi C. V plánované obnově podle LHP je zastoupení dřevin BO 85% a DBZ 15%, který zde plní funkci meliorační a zpevňující dřeviny (MZD). Obnova proběhla holosečným způsobem s využitím bočního náletu z okolních porostů a náletu z 5 ponechaných výstavků. Byla zde provedena brázdová příprava půdy půdní frézou. Po nalétnutí byla hustota borovice na ploše prý až přes 200 tis.ks/ha. Pří 25 cm výšky náletu byla provedena redukce na cca. 15 tis.ks/ha. Redukce byla provedena ručně srpem se snahou „jednotit― borovice ve sponu 1,3 m (vzdálenost brázd) x 1 m (vzdálenost v brázdě). Podle zkušeností místního lesníka se pro „jednocení― nevyužívá křovinořez z důvodu špatné manipulace v brázdě. V případě, že by se tento zásah neprovedl včas, došlo by k samozřeďování sypavkou borovou. Porost 208E1a má výměru 5,64 ha, věk 7 let, zakmenění 10. Leží též v hospodářském souboru 133 s lesním typem 1M0. Pásmo ohrožení imisemi C. Zastoupení dřevin podle platného LHP je: borovice 57%, javor klen 20%, dub cer 10%, dub zimní 5%, bříza 5%, modřín 3%. Jak již jsem zmiňoval, tak tento porost je součástí rekultivovaného písníku a tomu odpovídá i pestrost druhové skladby dřevin. Obnova porostu 208E1a byla provedena po uplynutí 5-ti let od odtěžení písku. Po navezení nadloží a hrabanky byla plocha zasázena jednoletou prostokořennou borovicí v počtu 10 000 ks/ha, ruční štěrbinovou výsadbou.

43

Obr. 4: Ortofoto mapa s promítnutou porostní mapou

208E1a

208D0

Zdroj: Městské lesy Hradec Králové

4.2.2 Umístění a popis zkusných ploch Umístění zkusných ploch bylo voleno do míst, které nejvíce reprezentovaly daný porost. V porostu 208E1a byly umístěny 2 zkusné plochy o rozměrech 25 x 25 m s označením „Plocha 1 Pí― a „Plocha 2 Pí― (viz. Obr. 5). „Pí― je označení pro písník. V této části porostu se vyskytují pouze borovice. Ostatní dřeviny, které jsou uvedeny v popisu porostu, byly vysázeny spíše v severní části porostu. V porostu 208D0 byly taktéž umístěny 2 zkusné plochy o rozměrech 25 x 25 m s označením „Plocha 1 Pa― a „Plocha 2 Pa― (viz. Obr. 6). „Pa― je označení pro paseku.

44

Obr. 5: Orientačně znázorněné umístění ploch v porostu 208E1a

Plocha 1Pí

Plochy 2 Pí

Obr. 6: Orientačně znázorněné umístění ploch v porostu 208E1a

Plocha 1Pa

Plocha 2 Pa

45

4.2.3 Pomůcky pouţité při terénním šetření Pro terénní šetření byly použity tyto pomůcky: -

pásmo (25m)

-

měřičská lať s vyznačenými výškovými intervaly

-

PVC páska pro ohraničení zkusných ploch

-

terénní zápisník + tužka

-

digitální fotoaparát

46

5

ANALÝZA VÝSLEDKŮ Všechny zjištěné hodnoty z terénního šetření jsem zpracoval do tabulek a grafů.

V obou vybraných porostech byly založeny dvě zkusné plochy o velikosti 25 x 25 m a údaje zjištěné z těchto ploch byli zaneseny do samostatných tabulek. Pro celý porost byly poté vytvořeny souhrnné tabulky a grafy s průměrnými hodnotami a hodnotami přepočítanými na 1 ha.

5.1

Porost 280D0 (Paseka)

5.1.1 Plocha 1 Pa Jak je patrno z tab. 5 a z grafu 2, tak nejvíce zastoupeným výškovým intervalem na této zkusné ploše je 2 – 2,25 m. V tab. 6 a ještě lépe v grafu 3 vidíme, že nejčetnější zastoupení mezi přírůstovými intervaly se dělí mezi dva, téměř shodné intervaly a to 50 – 60 cm a interval 60 – 70 cm.

Tab. 5: Počet BO ve výškových intervalech

Tab. 6: Počet BO v přírůstových intervalech

Plocha 1Pa Výška Počet BO 0 - 1,5 m 148 1,5 - 1,75 m 173 1,75 - 2 m 176 2 - 2,25 m 221 2,25 - 2,5 m 253

Plocha 1Pa Přírůst za rok 2010 Počet BO do 50 cm 197 50 - 60 cm 302 60 - 70 cm 299 70 - 80 cm 251 80 cm + 101

2,5 m +

Celkový počet BO

179

Celový počet BO

1150

Počet BO na 1 ha

18400

1150

U všech tabulek je celkový počet BO zjištěný na zkusné ploše a u tabulek s výškovými intervaly je zahrnutý i přepočet jedinců na 1 ha. U této plochy je to 18,4 tis. ks/ha.

47

Graf 2: Počet BO ve výškových intervalech na ploše 1 Pa

Počet BO ve výškových intervalech: Plocha 1Pa 253 221 179

176

173 148

Počet BO

0 - 1,5 m

1,5 - 1,75 m

1,75 - 2 m

2 - 2,25 m

2,25 - 2,5 m

2,5 m +

Výškové intervaly (m)

Z grafů je zřejmé, že v počtech jedinců spadajících do jednotlivých výškových i přírůstových intervalů nejsou nijak výrazné rozdíly. To svědčí o značné výškové diferenciaci mladých borovic na této zkusné ploše.

Graf 3: Počet BO v přírůstových intervalech na ploše 1 Pa

Počet BO v přírůstových intervalech: Plocha 1Pa 302

299 251

197

101

do 50 cm

50 - 60 cm

60 - 70 cm

70 - 80 cm

Přírůsttové intervaly (cm)

48

80 cm +

Počet BO

Tab. 7: Počet BO s určitým typem deformace

Plocha 1Pa Tvarová deformace Počet BO N 277 J 174 S 581 V 73 R 39 M 6 Celkový počet BO 1150

Z tab. 7 je evidentní, že jako nejrozšířenější deformací na ploše 1 Pa je typ deformace S. Procentuální zastoupení nejen jednotlivých tvarových deformací, ale i ostatních veličin můžeme lépe porovnat v souhrnných grafech za celý porost 208D0.

5.1.2 Plocha 2 Pa U této zkusné plochy vidíme z tab. 8 a grafu 4 převahu výškového intervalu 2 – 2,25 m. Tab. 9 společně s grafem 5 jasně ukazuje, že nejvíce jedinců bylo zařazeno do přírůstového intervalu do 50 cm. Tab. 8: Počet BO ve výškových intervalech

Tab.

9:

Počet

BO

v

přírůstových

intervalech

Výška 0 - 1,5 m 1,5 - 1,75 m 1,75 - 2 m 2 - 2,25 m 2,25 - 2,5 m

Plocha 2Pa Počet BO

2,5 m +

Plocha 2Pa Přírůst za rok 2010 do 50 cm 50 - 60 cm 60 - 70 cm 70 - 80 cm 80 cm +

126 103 148 201 147 54

Celkový počet BO

779

Počet BO na 1 ha

12464

Celkový počet BO

Počet BO 316 253 146 48 16 779

Celkový počet šetřených BO na této ploše je o 32% nižší než na ploše 1 Pa. Při přepočítáni jedinců na 1 ha dojdeme k počtu 12,46 tis. ks/ha. Na této ploše vykazovala borovice menší přírůsty (viz. Graf 5). Tuto skutečnost je možné vysvětlit tím, že plocha 2 Pa leží blíže k vedlejšímu porostu a malé přírůsty mohou být následkem jeho stínění.

49

Graf 4: Počet BO ve výškových intervalech na ploše 2 Pa

Počet BO ve výškových intervalech: Plocha 2Pa 201

126

148

147

103 54

0 - 1,5 m

1,5 - 1,75 m

1,75 - 2 m

2 - 2,25 m

2,25 - 2,5 m

Počet BO

2,5 m +

Výška (m)

Graf 5: Počet BO v přírůstových intervalech na ploše 2 Pa

Počet BO v přírůstových intervalech: Plocha 2Pa 316 253

146 Počet BO 48 16 do 50 cm

50 - 60 cm

60 - 70 cm

70 - 80 cm

80 cm +

Přírůst (cm)

Tab. 10: Počet BO s určitým typem deformace

Polcha 2Pa Tvarová deformace Počet BO N 163 J 122 S 428 V 41 R 23 M 2 Celkový počet BO 779

Znovu je i na této ploše nejvíce zastoupena tvarová deformace typu S. Nejméně je stejně jako na předchozí ploše zastoupena tvarová deformace typu M.

50

5.1.3 Průměrné hodnoty pro porost 208D0 (Paseka) Průměrně bylo na zkusných plochách v porostu 208D0 zjištěno, že nejvíce zastoupený výškový interval je 2 - 2,25 m (viz. Tab. 11) a u přírůstového intervalu bylo nejvíce jedinců zařazeno do intervalu 50 – 60 cm (viz. Tab. 12). Počet jedinců na 1 ha je tedy v průměru 15 432 ks/ha. Tab. 11: Průměrný počet BO ve výškových

Tab. 12: Průměrný počet BO v přírůstových

intervalech v porostu 208D0

intervalech v porostu 208D0

Paseka průměrně na zk. pl. Výška Počet BO 0 - 1,5 m 137 1,5 - 1,75 m 138 1,75 - 2 m 162 2 - 2,25 m 211 2,25 - 2,5 m 200

Paseka průměrně na zk. pl. Přírůst za rok 2010 Počet BO do 50 cm 256,5 50 - 60 cm 277,5 60 - 70 cm 222,5 70 - 80 cm 149,5 80 cm + 58,5

2,5 m +

116,5

Celkový počet BO

Celový počet BO

964,5

964,5

Graf 6 a graf 7 nám jasně znázorňují procentuální zastoupení jednotlivých výškových a přírůstových intervalů. Výškové intervaly byly v průměrném shrnutí obou zkusných ploch v porostu 208D0 procentuálně zastoupeny téměř rovnoměrně (viz. Graf 6). Graf 6: Procentuálně zastoupené výškové intervaly na zkusných plochách v porostu 280D0 (Paseka)

Procentuálně zastoupené výškové intervaly na zkusných plochách v porostu 280D0 (Paseka) 12%

14%

0 - 1,5 m

14%

21%

1,5 - 1,75 m 1,75 - 2 m

17% 22%

2 - 2,25 m 2,25 - 2,5 m 2,5 m +

51

Graf 7: Procentuálně zastoupené přírůstové intervaly na zkusných plochách v porostu 280D0 (Paseka)

Procentuálně zastoupené přírůstové intervaly na zkusných plochách v porostu 280D0 (Paseka)

15%

6%

27% do 50 cm 50 - 60 cm

23%

60 - 70 cm

29%

70 - 80 cm 80 cm +

U přírůstových intervalů je v grafu 7 možné vidět, že v procentuálním zastoupení na zkusných plochách tu dominují 3 intervaly: do 50 cm, 50 – 60 cm, 60 – 70 cm. Z nichž největší zastoupení má interval 50 – 60 cm.

Graf 8: Procentuální zastoupení tvarových deformací na plochách v porostu 208D0 (Paseka)

Procentuální zastoupení tvarových deformací na plochách v porostu 208D0 (Paseka) 3% 1% 6%

23%

N J

15%

S V

52%

R M

Ve vztahu k tvarovým deformacím bylo zjištěno, že na zkusných plochách v porostu 208D0 byla tvarová deformace typu S u více jak poloviny šetřených jedinců (viz. Graf 8).

52

5.2

Porost 208E1a (Písník)

5.2.1 Plocha 1 Pí Na této ploše bylo zjištěno, že absolutně nejvíce jedinců je ve výškovém intervalu 2,5 m + (viz. Tab. 13 a graf 9). V přírůstu zase vévodí interval do 50 cm (viz. Tab. 13 a graf 10). Počet jedinců tady byl po přepočtu zjištěn 14,48 tis. ks/ha. Tab. 13: Počet BO ve výškových intervalech

Tab. 14: Počet BO v přírůstových intervalech

Polcha 1Pí Výška Počet BO 0 - 1,5 m 18 1,5 - 1,75 m 40 1,75 - 2 m 121 2 - 2,25 m 125 2,25 - 2,5 m 155

Plocha 1Pí Přírůst za rok 2010 Počet BO do 50 cm 482 50 - 60 cm 310 60 - 70 cm 95 70 - 80 cm 11 80 cm + 7

2,5 m +

446

Celkový počet BO

Celový počet BO

905

Počet BO na 1 ha

14480

905

Graf 9: Počet BO ve výškových intervalech na ploše 1 Pí

Počet BO ve výškových intervalech: Plocha 1Pí 446

18 0 - 1,5 m

121

125

1,75 - 2 m

2 - 2,25 m

Počet BO

155

40

1,5 - 1,75 m

2,25 - 2,5 m

2,5 m +

Výška (m)

Z grafu 9 je zřetelný vysoký počet borovic v jednom z intervalů (2,5 m +). Můžeme říci, že na této zkusné ploše jsou mladé borovice výškově málo diferencované.

53

Graf 10: Počet BO v přírůstových intervalech na ploše 2 Pa

Počet BO v přírůstových intervalech: Plocha 1Pí 482

310

Počet BO 95

do 50 cm

50 - 60 cm

60 - 70 cm

11

7

70 - 80 cm

80 cm +

Přírůst (cm)

Ve vtahu k poslednímu přírůstu můžeme říci, že borovice na této zkusné ploše mají poměrně malý přírůst (viz. Graf 10).

Tab. 15: Počet BO s určitým typem deformace

Polcha 1Pí Tvarová deformace Počet BO N 176 J 103 S 546 V 54 R 23 M 3 Celkový počet BO 905

Nejvíce se u borovic na této zkusné ploše opět objevovala tvarová deformace typu S (viz. Tab. 15)

5.2.2 Plocha 2 Pí Jak může vidět z tab. 16 a grafu 11, největší počet borovic se vyskytuje ve výškovém intervalu 2,25 – 2,5 m. Oproti ploše 1 Pí není výška borovic na této zkusné ploše tak jednotná. Přírůst je podobně jako na ploše 1 Pí ve většině případů v intervalu do 50 cm (viz tab. 17 a graf 12). Po přepočtu se tu vyskytuje 16,56 tis. ks/ha.

54

Tab. 16: Počet BO ve výškových intervalech

Tab. 17: Počet BO v přírůstových intervalech

Plocha 2Pí Výška Počet BO 0 - 1,5 m 30 1,5 - 1,75 m 269 1,75 - 2 m 166 2 - 2,25 m 141 2,25 - 2,5 m 302

Plocha 2Pí Přírůst za rok 2010 Počet BO do 50 cm 621 50 - 60 cm 328 60 - 70 cm 53 70 - 80 cm 27 80 cm + 6

2,5 m +

Celkový počet BO

127

Celkový počet BO

1035

Počet Bo na 1 ha

16560

1035

Graf 11: Počet BO ve výškových intervalech na ploše 2 Pí

Počet BO ve výškových intervalech: Plocha 2Pí 302 269 166

141

127 Počet BO

30

0 - 1,5 m

1,5 - 1,75 m

1,75 - 2 m

2 - 2,25 m

2,25 - 2,5 m

2,5 m +

Výška (m)

Graf 12: Počet BO v přírůstových intervalech na ploše 2 Pa

Počet BO v přírůstových intervalech: Plocha 2Pí 621

328 Počet BO

do 50 cm

50 - 60 cm

53

27

6

60 - 70 cm

70 - 80 cm

80 cm +

Přírůst (cm)

55

Tab. 18: Počet BO s určitým typem deformace

Polcha 2Pí Tvarová deformace Počet BO N 198 J 138 S 594 V 64 R 37 M 4 Celkový počet BO 1035

Stejně jako na předešlých zkusných plochách je tvarová deformace typu S na této zkusné ploše nejpočetnější (viz. tab. 18).

5.2.3 Průměrné hodnoty pro porost 208E1a (Písník) Průměrně bylo na zkusných plochách v porostu 208E1a zjištěno, že nejvíce zastoupený výškový interval je 2,5 m + (viz. Tab. 16) a u přírůstového intervalu bylo nejvíce jedinců zařazeno do intervalu do 50 cm (viz. Tab. 12). Počet jedinců na 1 ha je tedy v průměru 15 520 ks/ha.

Tab. 19: Průměrný počet BO ve výškových

Tab.20: Průměrný počet BO v přírůstových

intervalech v porostu 208E1a

intervalech v porostu 208E1a

Písník průměrně na zk. pl. Výška Počet BO 0 - 1,5 m 24 1,5 - 1,75 m 154,5 1,75 - 2 m 143,5 2 - 2,25 m 133 2,25 - 2,5 m 228,5

Písník průměrně na zk. pl. Přírůst za rok 2010 Počet BO do 50 cm 551,5 50 - 60 cm 319 60 - 70 cm 74 70 - 80 cm 19 80 cm + 6,5

2,5 m +

Celkový počet BO

286,5

Celový počet BO

970

970

Graf 13 a graf 14 nám znázorňují procentuální zastoupení jednotlivých výškových a přírůstových intervalů. Dva výškové intervaly (2,25 – 2,5 m a 2,5 m +) byly v průměrném shrnutí obou zkusných ploch v porostu 208E1a nejvíce procentuálně zastoupeny (viz. Graf 6). 56

Graf 13: Procentuálně zastoupené výškové intervaly na zkusných plochách v porostu 280E1a (Písník)

Procentuálně zastoupené výškové intervaly na zkusných plocách v porostu 280E1a (Písník) 2% 16%

29%

0 - 1,5 m

15%

1,5 - 1,75 m 1,75 - 2 m 2 - 2,25 m

14%

24%

2,25 - 2,5 m 2,5 m +

Graf 14: Procentuálně zastoupené přírůstové intervaly na zkusných plochách v porostu 280E1a (Písník)

Procentuálně zastoupené přírůstové intervaly na zkusných plochách v porostu 280E1a (Písník) 2% 1% 7% do 50 cm

33%

50 - 60 cm

57%

60 - 70 cm 70 - 80 cm 80 cm +

V procentuálním zastoupení intervalů přírůstu na zkusných plochách porostu 208E1a dominuje interval do 50 cm a to 57 % z celkového průměrného počtu (970 ks) šetřených borovic (viz. Graf 14).

57

Graf 15: Procentuální zastoupení tvarových deformací na plochách v porostu 208E1a (Písník)

Procentuální zastoupení tvarových deformací na plochách v porostu 208E1a (Písník) 0% 6%

3%

19% N J

13%

S V

59%

R M

Ve vztahu k tvarovým deformacím bylo zjištěno, že na zkusných plochách v porostu 208E1a byla tvarová deformace typu S u 59 % šetřených jedinců (viz. Graf 15).

5.3 Závěrečné porovnání výsledků V závěrečném shrnutí jsem porovnal výsledky obou porostů. Porovnávané hodnoty jsou průměrnými údaji vycházejících vždy ze dvou zkusných ploch 25 x 25 m umístěných v jednotlivých porostech. Tab. 21: Porovnání průměrného počtu BO obou porostů ve výškových intervalech

Výška 0 - 1,5 m 1,5 - 1,75 m 1,75 - 2 m 2 - 2,25 m 2,25 - 2,5 m 2,5 m +

Paseka Písník Počet BO Počet BO 137 24 138 154,5 162 143,5 211 133 200 228,5 116,5 286,5

Celový počet BO

964,5

970

Počet BO na 1 ha

15 432

15 520 58

Výškově se tyto dva porosty liší především v intervalu 2,5 m +, kde porost 208D0 (Paseka) má nejméně jedinců a porost 208E1a (Písník) má naopak intervalu.

nejvíce

jedinců

v tomto

Lze to bezpochyby přisuzovat k tomu, že porost 208D0 (Paseka) je o jeden rok mladší. Můžeme zde ale názorně vidět výhodu umělé obnovy, která tkví v téměř uniformní výšce borovic. Ta je pro mladé borové porosty jednou ze zásad správného pěstování. Když vezmeme v potaz, že v porostu 208E1a (Písník) byla umělá obnova borovice v počtu 10 tis. ks/ha a nyní je tam 15,5 tis ks/ha (za což nepochybně může přirozené zmlazení z okolních porostů), tak 53 % zastoupení dvou nejvyšších intervalů (viz. Graf 13) činí 8,2 tis ks/ha (82 %) z původní výsadby (10 tis. ks/ha) stejnověkých sazenic se stejnou výškou. Graf 16: Porovnání průměrného počtu BO obou porostů v jednotlivých výškových intervalech

Porovnání průměrného počtu BO obou porostů ve výškových intervalech 300 250 200

150

Paseka

100

Písník

50 0 0 - 1,5 m

1,5 - 1,75 m

1,75 - 2 m

2 - 2,25 m

2,25 - 2,5 m

2,5 m +

Naproti tomu v porostu 208D0 (Paseka), který byl obnovován přirozeně s následnou redukcí počtu jedinců na nynějších 15,4 tis. ks/ha, vykazuje značnou výškovou diferenciaci. Tab. 22: Porovnání průměrného počtu BO obou porostů v přírůstových intervalech

Paseka Písník Přírůst za rok 2010 Počet BO Počet BO do 50 cm 256,5 551,5 V podstatě totéž by se dalo říci o 50 - 60 cm 277,5 319 další zjišťované veličině a tou byl poslední 60 - 70 cm 222,5 74 70 - 80 cm 149,5 19 výškový přírůst. U porostu 208E1a můžeme 80 cm + 58,5 6,5 vidět, že přírůst většiny šetřených borovic je Celkový počet BO

964,5

970

sice taktéž uniformní, ale naopak v tom

Počet BO na 1 ha

15 432

15 520

nejnižším intervalu. Zatím co porost 208D0

vykazuje lepší přírůsty. U některých jedinců dosahovaly až 1 m. 59

Graf 17: Porovnání průměrného počtu BO obou porostů v jednotlivých intervalech přírůstu

Porovnání průměrného počtu BO v přírůstových intervalech na zkusných plochách 600 500 400

Paseka

300

Písník

200

100 0 do 50 cm

50 - 60 cm

60 - 70 cm

70 - 80 cm

80 cm +

Tab. 23: Porovnání průměrného počtu BO obou porostů ve vztahu k tvarovým deformacím

Paseka Písník Tvarová deformace Počet BO Počet BO N 220 187 J 148 120,5 S 504,5 570 V 57 59 R 31 30 M 4 3,5 Celkový počet BO 964,5 970 Počet BO na 1 ha

15 432

15 520

Tato veličina byla hodnocena podle klasifikace Nárovece (2000), který se těmito tvarovými deformacemi zabýval v letech 1995-1998 ve východním Polabí a výsledky publikoval v díle „Dicyklický růst výhonů u borovice a nápravná pěstební opatření v nejmladších kulturách― v roce 2000. V porovnání hodnot zjištěných mnou

a Nárovcem se lišíme pouze nepatrně. Především v počtu borovic, u kterých se tvarová deformace nevyskytuje, vyšel vyšší pro porosty šetřené v této diplomové práci. Při porovnání obou porostů z hlediska tvarových deformací zjistíme, že oba porosty jsou takřka shodné. U obou výrazně dominuje tvarová deformace typu S, která je podle Nárovce (2000) převážně zapříčiněna letním růstem proleptických výhonů, rašících z laterálních pupenů při bázi vrcholového pupene. Větší počet borovic bez tvarové deformace byl zjištěn v porostu 208D0 (Paseka). 60

Graf 18: Porovnání průměrného počtu BO obou porostů ve vztahu k tvarovým deformacím

Porovnání průměrného počtu BO s výskytem určitého typu tvarové deformace na zkusných plochách 600 500 400 300

Paseka

200

Písník

100 0 N

J

S

V

R

M

Typy tvarové deformace

Při porovnání sledovaných ploch analýzou rozptylu (ANOVOU), při hypotéze založené na výškové podobnosti ploch obnovovaných stejným způsobem (Paseka 1, Paseka 2 přirozená obnova), (Písník 1, Písník 2 umělá obnova), byly zjištěny statisticky významné rozdíly mezi sledovanými plochami založenými umělou obnovou i mezi plochami obnovenými přirozenou obnovou. Naopak byla vykázána podobnost mezi plochou Paseka 1 a Písník 2 obnovených rozdílným způsobem. Výše uvedená hypotéza tedy byla zamítnuta (obr. 7). Toto zjištění bylo ověřeno Tukeyho HSD testem který vyčlenil tři skupiny s homogenní skupinou ploch Paseka 1 a Písník 2. Provedením jedno faktorové ANOVY pro testování hypotézy podobného odrůstání stejným způsobem obnovených ploch (Paseka 1, Paseka 2 přirozená obnova), (Písník 1, Písník 2 umělá obnova) byla u umělé obnovy zjištěna podobnost v dynamice odrůstání, u obnova přirozené byl naopak zjištěn statisticky významný rozdíl (obr. XY). Vylišením homogenních skupin Tukeho HSD testem byly vylišeny tři skupiny, kdy do jedné skupiny byly začleněny plochy založené uměle. Hypotéza byla tedy potvrzena pouze pro umělou obnovu.

61

Obr. 7: Porovnání absolutní výšky obnovy jednofaktorovou ANOVOU (α = 0,05) 245 240 235 230

Výška [cm]

225 220 215 210 205 200 195 190 Paseka 1

Písník 1

Paseka 2

Písník 2

Plocha

Obr. 8: Porovnání přírůstu obnovy jednofaktorovou ANOVOU (α = 0,05) 66 64 62

Výška [cm]

60 58 56 54 52 50 48 Paseka 1

Písník 1

Paseka 2 Plocha

62

Písník 2

6

DISKUZE A ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo srovnání růstových parametrů mladých

borových porostů z přirozené a umělé obnovy borovice lesní (Pinus silvestris L.) na majetku Městských lesů Hradec Králové a.s. Byly vybrány dva porosty 208D0 a 208E1a. Porost 208E1a leží téměř uprostřed rekultivovaného písníku Marokánka a proběhlo zde zhodnocení umělé obnovy. Porost 208D0 leží nedaleko a byla na něm hodnocena obnova přirozená. Oba se nacházejí v HS 13 s lesním typem 1M (Borová doubrava). Obnova porostu 208D0 proběhla holosečným způsobem s využitím bočního náletu z okolních porostů a náletu z 5 ponechaných výstavků. Byla zde provedena brázdová příprava půdy půdní frézou. Obnova porostu 208E1a byla provedena za 5 let po odtěžení písku. Po navezení nadloží a hrabanky byla plocha obnovena jednoletou prostokořennou borovicí v počtu 10 000 ks/ha, ruční štěrbinovou výsadbou. Co se týká hustoty kultur, tak v přirozeně zmlazeném porostu byl počet jedinců po 4 letech úmyslně zredukován z původních cca. 300 tis. ks/ha na cca. 15 tis. ks/ha. V případě umělé obnovy je z výsledku patrný nárůst z původních 10 000 ks/ha více jak o polovinu vlivem přirozeného zmlazení z okolních porostů. Podle platného LHP 2005 2014 je již plánovaná prořezávka, se kterou naprosto souhlasím. Z výsledků je vidět, že výškově je kultura z umělé obnovy vyrovnanější s celkově menším posledním přírůstem, zatímco kultura z obnovy přirozené je více diferencovaná s celkově větším posledním přírůstem. Je otázkou jaký vliv bude mít na uměle obnovený porost v písníku spodní voda, která se díky těžbě písku dostala z hloubky 8,5 m na 1 m pod půdní povrch? Hodnocení tvarových bylo provedeno podle Nárovce (2000). Při porovnání četnosti tvarových deformací je na tom nepatrně lépe kultura z přirozené obnovy, ve které byl zjištěn větší počet jedinců bez tvarové deformace. U obou výrazně dominuje tvarová deformace typu S, která je podle Nárovce (2000) převážně zapříčiněna letním růstem proleptických výhonů, rašících z laterálních pupenů při bázi vrcholového pupene. Jako opatření proti těmto tvarovým deformacím uvádí Nárovec (2000)

63

odstraňování proleptických výhonů preventivním tvarovým ořezem nebo preventivní redukce počtu pupenů vylamováním. Z výsledku vyplívá, že přirozená obnova borovice způsobem jakým ji dělají Městské lesy Hradec Králové a.s., na většině svého území je úspěšná a je logické, že k ekonomicky nákladnější umělé obnově místní lesníci přistupují pouze při rekultivaci zdejšího písníku nebo při opravdu nevhodných podmínkách pro obnovu přirozenou.

64

7

SUMMARY The aim of this thesis work was to compare growth parameters of young pine

stands of natural and artificial regeneration of Scots pine (Pinus silvestris L.) grown on the forest property of urban forests joint-stock company Městské lesy Hradec Králové a.s. The two stands, 208E1a and 208D0, were chosen. Stand 208E1a is located almost in the middle of the rehabilitated sand-pit Marokánka where the evaluation of the artificial regeneration was carried out. The stand the 208D0 is located in a short distance and it was assessed in term of natural regeneration. The regeneration of the 208D0 stand was carried out by clear cutting method using surrounding side air natural seeding and natural seeding from five reserved trees. There was used furrow technique for soil preparation with help of a roto tiller. The 208E1a stand regeneration was conducted 5 years after the excavation of sand. After transporting soil mixed with plant litter, the area was afforested with one year old barerooted plants of pine in the number of 10 000 plants/ha using the hand slit planting technique. As far as the density of advance growth is concerned, in the natural regeneration it was deliberately reduced after 4 years from the original approx. 300 thousand plants/ha onto approx. 15 thousand stands /ha. In the case of artificial regeneration, the results reveal an increase twice bigger than the original10 000 plants / ha thanks to the side air natural seeding from the surrounding vegetation. The height of the young plantations of artificial regeneration appears to be balanced in comparison with an overall lower final increment, while the plantations of natural regeneration are more differentiated in comparison with more generally higher final increment. When comparing the frequency of shape deformation, the plantations of natural regeneration are doing slightly better than the ones of artificial regeneration.

According to the results, the natural regeneration of pine trees, the way the urban forests joint-stock company of Hradec Kralove makes it, is very successful. It is logical that the local foresters use the artificial regeneration only when reclaming the local sand-pit or in case of really inappropriate conditions for natural recovery.

65

8

POUŢITÁ LITERATURA A PRAMENY

ČLS – LČR – MLHK, (2002) Obnova a pěstování borovice lesní v regionech České republiky, seminář 19. 9. 2002 Hradec Králové Exkurze po Městských lesích Hradec Králové po 100 letech. Přírodě blízké hospodaření borových lesích. 2010, Hradec Králové. MAŘAN, B. (1952), Povaha prostředí našich borových porostů. In: Volavka A.: Pěstování borových porostů. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Brázda 1952, s. 7 – 52. MĚSTSKÉ LESY HRADEC KRÁLOVÉ (2005) LHP 2005 – 2014 Textová část MIKESKA, M. - VACEK, S. a kol. (2008), Lesnicko-typologické vymezení, struktura a management přirozených borů a borových doubrav v ČR. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2008. 447 s. ISBN 978-80-87154-20-5. NÁROVCOVÁ, J. -- MARTINKOVÁ, M. (2009), Funkční morfologie a anatomie vybraného druhu dřeviny. Disertační práce. MZLU v Brně, 2009. 167 s. NÁROVEC, V. (2000), Dicyklický růst výhonů u borovice a nápravná pěstební opatření v nejmladších kulturách. 1. Vyd. Kostelec nad Černými lesy : Lesnická práce, 2000. 31 s. ISBN 80-86-386-07-4 PAVLIŠ, P. (1995) LHP 1995 – 2004, Všeobecná část, ÚHUL Brandýs nad Labem, 108 s. PEŘINA, V., KADLUS, Z., JIRKOVSKÝ, V., (1964). Přirozená obnova lesních porostů. 1. vydání, Praha, SZN, 167 s. POLENO, Z. – VACEK, S. a kol. (2009), Pěstování lesů III, Praktické postupy pěstování lesů, 1. Vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce ISBN 978-8087154-34-2, 951 s. POP, M. (2003), Přirozená obnova borovice lesní na holých sečích v Městských lesích Hradec Králové. Diplomová práce. MZLU v Brně, 2003. 84 s.

66

SVOBODA, P., (1953). Lesní dřeviny a jejich porosty, část 1. 1. vyd. Praha, SZN, 411 s. ÚRADNÍČEK L., 2003. Lesnická dendrologie I. (Gymnospermae). 1. vyd. Brno, MZLU v Brně, 102 s. ISBN 80-7157-643-3 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České Republiky (2009), vyd. Ministerstvo zemědělství 2009, 112 s. ISBN 978-80-7084-941-5,

67