MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV LESNICKÉ A DŘEVAŘSKÉ EKONOMIKY A POLITIKY

Komparativní ekonomické hodnocení výkonu práva myslivosti

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Brno 2010 Vedoucí práce:

Vypracoval:

doc. Ing. Václav Kupčák, CSc.

Bc. Martin Hoffmann

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Komparativní ekonomické hodnocení výkonu práva myslivosti zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47 zákona č. 11/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne 6. dubna 2010

----------------------------------Bc. Martin Hoffmann

2

Autorský závazek Autor diplomové práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 6. dubna 2010

------------------------------------Bc. Martin Hoffmann

3

Poděkování Tímto bych rád poděkoval všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem pomohli při zpracování této diplomové práce. Zejména doc. Ing. Václavu Kupčákovi, CSc. za vedení bakalářské práce, Ing. Miroslavu Kociánovi - mysliveckému hospodáři, Dimitriji Pandadisovi – uživateli honitby, Bc. Lukáši Procházkovi – LČR, revírníkovi z lesní správy Javorník a Stanislawu Skrobotunovi – lesníkovi státních lesů PR a zástupci mysliveckého sdružení Lesu Zdar, za poskytnuté informace.

V Brně, dne 6. dubna 2010

-----------------------------------Bc. Martin Hoffmann

4

Abstrakt:

KOMPARATIVNÍ EKONOMICKÉ HODNOCENÍ VÝKONU PRÁVA MYSLIVOSTI

Diplomová práce se zabývá ekonomickým hodnocením mysliveckého hospodaření v honitbě Bílá Voda – les, v okrese Jeseník, v České republice a v honitbě č. 366 v Polsku, které se nachází na severní straně Rychlebských hor a jejich vzájemným porovnáním. Cílem práce je analýza a návrh metodiky hodnocení ekonomických aspektů v lesní honitbě Bílá Voda – les, která je ve vlastnictví Lesů České republiky a v pronájmu fyzické osoby a její komparace, tedy srovnání předmětných aspektů s výkonem práva myslivosti v sousední honitbě na území Polska, která je ve vlastnictví státních lesů a v nájmu mysliveckého sdružení Lesu Zdar, při použití stejné metodiky. Výkon práva myslivosti je v práci představen ve stručném historickém a legislativním kontextu, včetně současné legislativní úpravy. V práci jsou popsány základní ekonomické charakteristiky, jako příjmy, výdaje a hospodářský výsledek v souvislosti s mysliveckým hospodařením v honitbách. Tyto základní ekonomické charakteristiky jsou použity při současných stavech zvěře v obou honitbách. Jsou stanoveny průměrné upravené příjmy a výdaje na jednotku plochy. Zjištěné výsledky v obou honitbách, jsou pak vzájemně porovnány a zhodnoceny jejich rozdíly.

Klíčová slova:

Ekonomika lesního hospodářství, ekonomika myslivosti, historie a legislativní úprava myslivosti, příjmy, výdaje, hospodářský výsledek, ekonomické hospodaření na jednotku plochy.

5

Abstract:

COMPERATIVE ECONOMICAL EVALUATION OF THE JURISDICTION OF HUNTING This diploma work is dealing with economical evaluation of hunting management in hunting ground Bílá Voda – forrest in county Jeseník in Czech Republic and in hunting ground nr 366 in Poland which is situate on the north side of Rychlebské mountains and itsmutual comparison. The goal of the work is an analyse and proposal of the method of evaluation of economical aspects in forrestwoodland Bílá Voda – forrest where an owneris Forrest ministry of Czech republic, and it is on the rent of physical personand its companien, then comparison of objective aspects with an enforcement of hunting in neighbor hunting woodland in thec territory of Polonad where an ownership is State Forrest ministry and in a rentof hunting association “ Lesu Zdar” when they use the same method. Enforcement of hunting is at this work introduced in strict historical and legislature context inclusively nowdays legislature arrangement. There are written fundamental economical characterizations in this work, as incoms, expenditures, economical results in a context with hunting management in hunting woodlands. These fundamental economical characterizations are used with nowdays numbers of game in both hunting woodlands. There are determinate average modifying incomes and expendituresper init area. Find out of these results in both hunting woodlands are then mutual comparisoned and evaluated in their differences.

Key words:

Forrestry economy, hunting economy, history and legislation of hunting, incomes, expenditures, economic result, economic management per unit area.

6

Obsah: 1

Úvod a cíl práce........................................................................................... 9

2

Literární přehled...........................................................................................11 2.1 2.2

Charakteristika a popis pohoří Rychlebských hor (polsky Góry Złote)………………………………………………. 11 Myslivost v České republice (ČR) ……………………………….. 16 2.2.1 Právní předpisy Evropské unie týkající se myslivosti v ČR………………………………………………………. 16 2.2.2 Mezinárodní úmluvy týkající se myslivosti v ČR .........…. 17 2.2.3 Historický vývoj myslivosti na území ČR……………...… 18 2.2.4 Vývoj právních norem myslivosti v ČR……………......… 20 2.2.5 Současná legislativa související s výkonem práva myslivosti v ČR ................................................................................… 21 2.2.6 Historie výkonu práva myslivosti v honitbě Bílá Voda – les, ČR……………………………………………. 25 2.2.7 Popis honitby Bílá Voda – les, ČR……………………….. 26

2.3

Myslivost v Polsku (RP)…………..…………………………….... 27 2.3.1 Stručná charakteristika myslivosti v RP………………….. 27 2.3.2 Současná legislativa související s výkonem práva myslivosti v RP……………………………………………………… 31 2.3.3 Historie výkonu práva myslivosti v honitbě 366, RP…….. 42 2.3.4 Popis honitby 366, RP…………………………………….. 43

3

Metodika...................................................................................................... 44 3.1

Příjmy, výdaje a hospodářský výsledek.......................................… 44

3.2

Metoda hodnocení………................................................................ 46 3.2.1 Základní údaje o honitbě Bílá Voda – les, ČR.................… 47 3.2.2 Příjmy………………..………………….………………… 47 3.2.3 Výdaje…………………….................................................. 49 3.2.4 Základní údaje o honitbě 366, RP……….………………... 50 3.2.5 Příjmy……………………………………………………... 52 3.2.6 Výdaje…………………………………………………….. 53

4

Výsledky...................................................................................................... 54 4.1

Honitba Bílá Voda – les, ČR……………....................................… 54 7

4.1.1 Příjmy................................................................................... 54 4.1.2 Výdaje.................................................................................. 55 4.1.3 Hospodářský výsledek......................................................... 56 4.2

Honitba 366, RP….………………………….................................. 56 4.2.1 Příjmy.................................................................................. 56 4.2.2 Výdaje................................................................................. 57 4.2.3 Hospodářský výsledek......................................................... 57

4.3

Porovnání příjmů a výdajů………………………………………... 58

4.4

Stanovení a porovnání průměrných upravených příjmů a výdajů……………....................................................................... 60

4.5

Porovnání nákladů na ochranu lesních porostů…………………… 60

4.6

Srovnání výsledků………………………………………………… 61

5

Diskuse …………........................................................................................ 63

6

Závěr ........................................................................................................... 66

7

Literatura a prameny ................................................................................... 70

8

Přílohy …………………………………………………………………… 71

8

1 Úvod a cíl práce Myslivost v České republice doznala po roce 1989 výrazných změn. Podstatnou změnou bylo spojení výkonu práva myslivosti s vlastnictvím honebních pozemků. Došlo k rozpadu velkých honiteb díky vzniku nových honebních společenstev, která honitby provozovala ve vlastní režii nebo právo myslivosti pronajala různým subjektům. V souvislosti s tím dochází rovněž k rozpadům mysliveckých sdružení a některá dokonce zanikají, jiná menší vznikají. Tímto dochází k postupnému zániku takzvané lidové myslivosti. Převážně lesní honitby jsou nabízeny ve výběrových řízeních, kdy nabídnuté ceny za nájem honiteb i několikanásobně překračují záhladní ceny. Toto je způsobeno vysokými stavy zvěře v honitbách. Postupně je však na uživatele kladen stále větší tlak se snižováním stavů zvěře v honitbách, kdy ze strany uživatelů je toto chápáno různě, a někteří této situace využívají k vlastnímu majetkovému prospěchu. K 31.3.2003 jsou prováděna nová výběrová řízení na uživatele lesních honiteb, kdy dochází k dalšímu navýšení nájmů, především skupinami finančně movitých osob. Tito lidé vedeni vidinou velkých úlovků však zapomněli, že podle nových platných právních předpisů budou povinni snížit stavy zvěře na normované (maximální), ve většině případu až k hranici minimálních stavů a protože neprovedli ekonomické hodnocení pronajímané honitby, dostávají se v současné době do finančních obtíží a jsou nuceni přijímat cizí kapitál a s tím související obtíže. V polních honitbách je tato situace znatelně jiná. Stále fungují myslivecká sdružení, a tlak na tyto honitby není tak velký. Rovněž nájmy za honitby jsou nesrovnatelně nižší. V současné době se však situace mění a i o polní honitby, převážně sousedící s lesními honitbami, začíná být velký zájem, převážně ze strany osob, které dříve užívali právě tyto lesní honitby. Důvodů je hned několik. Jsou to vysoké nájmy za honitby, ačkoli si výši nájmu stanovili sami uživatelé, klesající stavy zvěře a to převážně trofejové, zvyšující se náklady na obhospodařování honitby a v neposlední řadě současná ekonomická situace. Velice málo uživatelů lesních honiteb si provede ekonomické hodnocení před vstupem do výběrového řízení a později se tím dostane do finančních problémů. Oproti tomu v Polsku nesouvisí právo myslivosti s vlastnictvím pozemků, uživateli honiteb mohou být pouze členové Polského mysliveckého svazu, který má velký vliv na chod myslivosti v této zemi. Honitby jsou pronajímány Státními lesy Polska a obcemi a 9

to podle druhu honitby, tedy zda se jedná o honitbu lesní nebo polní. Optimální stavy jednotlivých druhů zvěře jsou jen málo odlišné od stavů v ČR, ale neznají jednotku jeden jedinec, tedy maximální počet kusů zvěře na jednotku plochy. Nájemné v honitbách se řídí zařazením do jakostní třídy a hodnotou žita, čímž je určena maximální výše. V Polsku je kladen však více důraz na hrazení škod působených zvěří na zemědělských plodinách a lesních porostech, především v případě nedodržení plánovaného lovu. Pro lov trofejové spárkaté zvěře je nutná tříletá praxe a členství v Polském mysliveckém svazu a složení zkoušky tzv. selekcionéra. Při provedení špatného lovu trofejové zvěře, hrozí tresty zákazu lovu až na dva roky v celém Polsku. Prvním cílem této práce je porovnání honitby Bílá Voda – les a honitby 366 v Polsku, tedy právních norem, způsobů mysliveckého hospodaření, výkonu práva myslivosti a početního a druhového složení zvěře. Druhým cílem této práce je zhodnocení příjmů a výdajů, podle skutečných stavů zvěře v honitbě Bílá Voda – les a v honitbě 366 v Polsku od 1. 4. 2006 do 31.12.2009. Posledním cílem této práce je porovnání příjmů, výdajů a hospodářského výsledku v uvedených honitbách, zjištění výše nájmu na jednotku plochy a porovnání nákladů vlastníků lesních porostů na ochranu před škodami působených zvěří.

10

2 Literární přehled Problematika

se

zabývá

orografickým

popisem

území

Rychlebských

hor,

charakteristikou myslivosti v České republice a Polsku, historií a popisem vybraných honiteb, tedy Bílé Vody – les v ČR a honitby 366 v RP. 2.1 Charakteristika a popis pohoří Rychlebských hor (polsky Góry Złote)

Na severovýchodním okraji sudetského horského pásma, jak lemuje naše severní hranice, se nachází jedna z jeho nejméně známých a nejopuštěnějších částí, Rychlebské hory. Tvoří přirozenou historickou hranici mezi Slezskem, Kladskem a Moravou - a tyto tři země se stýkají téměř přesně na nejvyšším bodě území, hoře Smrku (1125 m). Hlavní hřeben se táhne v délce více než 30 km směrem od Hrubého Jeseníku, se kterým Rychlebské hory hraničí na Ramzovském sedle, k severozápadu a ještě dále pokračuje do Polska. Od Smrku k jihozápadu vybíhá horské pásmo ke Kladskému sedlu, kde hraničí s masívem Králického Sněžníku. Třetí výraznou, značně svébytnou skupinou je Sokolský hřbet, přiléhající k hlavnímu hřebeni z druhé strany a dosahující Studničním vrchem nadmořské výšky 992 m. Celkově zabírají Rychlebské hory na našem území plochu 276 km2, a přestože se výška většiny vrcholů pohybuje v rozmezí 600-900 m nad mořem, 16 jich leží ve výšce mezi 900 a 1000 m. n. m. a 15 kót je dokonce vyšších než 1000 m (jsou převážně na hřebeni mezi Smrkem a Kladským sedlem). Zbývá dodat, že na polském území se Rychlebské hory nazývají Góry Złote (což poukazuje na jejich geologické bohatství a hornickou minulost) a navíc zde tvoří ještě jeden samostatný masív, Góry Bialskie. Dvěma patrně nejvýraznějšími rysy krajiny Rychlebských hor - mluvíme teď o jejich nejdůležitější části, hlavním hřebeni - jsou jednak příkré geomorfologické ohraničení vůči na severovýchodním okraji přiléhající Slezské nížině, jednak typický reliéf, určený řadou více než dvaceti paralelních, kolmo k hlavnímu hřbetu orientovaných údolí. Většina těchto údolí se ještě dále - i vícenásobně - větví. Přestože jsou Rychlebské hory typickým ploše zaobleným středohořím, vystupují nad okolní nížinu velice nápadně. V geologické minulosti byly totiž vyzdviženy podél okrajového sudetského zlomu, probíhajícího souběžně s geomorfologickou hranicí mezi horami a nížinou, a posun bloků hornin činí několik kilometrů. Současné převýšení oproti Slezské nížině představuje na krátké vzdálenosti 3-6 km 400 až 800 metrů. Vertikálně nejčlenitější reliéf lze pozorovat právě na přechodu hor do nížiny, směrem 11

do nitra pohoří je terén čím dál plošší. To platí hlavně pro nižší severozápadní část hlavního hřbetu, v centrální části jsou jedinými plochými místy zaoblené vrcholy některých hor. Nejatraktivnějšími místy Rychlebských hor jsou však jistě charakteristicky vyhloubená potoční údolí. Ta obvykle začínají v oblasti hřebene někdy plochou, jindy naopak ostře vyerodovanou pramennou kotlinou a postupně vytvářejí čím dál příkřeji zahloubené úseky, někdy až kaňonovitého rázu. Snad nejkrásnějším rychlebským údolím je Račí údolí u Javorníku, dlouhé téměř 8 kilometrů, přičemž převýšení je (odečteme-li zhruba první kilometr toku) pouhých 200 metrů. Výškové rozpětí Rychlebských hor je od 350 do 1100 metrů nad mořem; srážky se pohybují od 700-800 mm v okolní nížině (nadm. v. okolo 300 m) po 1000-1100 mm v jádru pohoří; geologickým podložím jsou kromě převažujících silikátů také karbonáty, a to až do nadmořských výšek 800 m. Z toho vyplývá charakter předpokládané přirozené vegetace - kromě nejvyšších vrcholů pokrývaly v době těsně před příchodem člověka téměř celé pohoří různé varianty bučin. Úrodná nížina v podhůří byla sporadicky obývána již v neolitu, posléze přišlo slovanské osídlení; podstatný vliv na přírodu začal mít člověk od 13. století, kdy proběhla ze strany vratislavských biskupů a knížat rozsáhlá středověká kolonizace území. Tato doba se odráží mimo jiné v názvech obcí - například Jeseník se původně jmenoval Freiwaldau, což je název jistě dost výmluvný. Je zřejmé, že až do 20. století byly lesy využívány daleko intenzivněji než dnes. Kromě těžby dřeva na stavební účely a kvůli otopu (za tímto účelem se dobývaly ze země i pařezy) se shraboval opad jako stelivo pro dobytek, v lesích se páslo. Obrovská poptávka po dřevu byla ve středověku především ze strany dolů a hutí. Tak například už v roce 1510 musel vratislavský biskup Jan Thurzo provést opatření, aby zdejší lesy nemohly být volně káceny, protože hrozil nedostatek dřeva vlivem přílišné a neregulované těžby právě za účely hutního podnikání. (Známý je příklad Krkonoš, jejichž lesy byly už ve středověku zcela vykáceny pro potřeby kutnohorských dolů.) Po odtržení větší části Slezska od Rakouské monarchie roku 1742 se vyskytly problémy s exportem dřeva z biskupských lesů; v té době byla ustavena komise, která měla za úkol přezkoumat tehdejší stav lesních porostů. Roku 1743 tvořily na jesenickém panství pětinu výměry lesů holiny a místa porostlá trávou, na další více než pětině plochy byly vykáceny nejlepší a nejsilnější kmeny. Nutno však přiznat, že dnes na tom nejsou lesy o nic lépe. 12

V současnosti je převážná část území Rychlebských hor zalesněná, a jako v případě ostatních sudetských pohoří (a nejen jich) se výměra lesů od minulosti ještě mírně zvětšila. Důvodem je rozsáhlé vylidnění celé oblasti po druhé světové válce, většinou násilný zánik řady horských obcí a vlivem toho méně intenzivní využívání půdy jako polí, luk a pastvin. Tak byla v padesátých letech zalesněna řada bývalých polí, což můžeme dnes na první pohled poznat podle pečlivě vysbíraných kamenů naskládaných do typických valů a hald na okrajích pozemků, a také podle již postupně odrůstajících uniformních smrkových monokultur, které zde byly vysázeny. Pro základní představu o změnách v intenzitě využití krajiny stačí uvést, že dnešní četnost osídlení v Jesenickém okrese, kam spadá téměř celé území Rychlebských hor, je jen zhruba na polovině předválečné úrovně, a navíc se obyvatelstvo koncentrovalo více do měst (či spíše do města jediného). Do konce války také tvořili téměř veškeré obyvatelstvo etničtí Němci. Výsledkem je, že samotné Rychlebské hory jsou dnes prakticky zcela vylidněné, zbylé obce sestávají převážně z rekreačních chalup a kromě jediné výjimky v nejjižnějším cípu území zde vůbec nejsou turistické chaty, o chatách soukromých ani nemluvě.

Současné lesy Rychlebských hor jsou sice tvořeny z větší části kulturními smrčinami, plošně zanedbatelné nejsou ani smíšené porosty s menším podílem buku; téměř čtvrtinu výměry lesů však tvoří bučiny, což je (vezmeme-li jako statistickou jednotku lesní správu) nejvíc v celé České republice. Samozřejmě žádný z porostů nebyl nikdy zcela mimo vliv lesního hospodaření, přesto ale můžeme na řadě poněkud extrémnějších stanovišť (tj. tam, kde se hůř dostává lesní technika) pozorovat pralesovité lesní celky. Obzvlášť pěkné přirozené lesy se nacházejí například v Račím údolí. Protože rozpětí Rychlebských hor je od kolinního po supramontánní výškový vegetační stupeň (či vyjádřeno lesnickou terminologií, od 3. dubobukového po 8. smrkový stupeň), můžeme na tomto gradientu dobře pozorovat širokou škálu lesních typů. Obecně je podoba lesní vegetace (alespoň ve středoevropských pohořích) spojena se čtyřmi faktory: (1) nadmořská výška - což se odráží v členění rostlinného pokryvu na výškové vegetační stupně, (2) utváření terénu - sklon a orientace svahu, podstatnou roli hraje tvar reliéfu na nejrůznějších prostorových škálách, (3) stav substrátu - jeho trofie (geologické podloží, půdní typ) a vodní režim, (4) člověk - ať už jeho přímý vliv v podobě těžby dřeva nebo (jako v minulosti) sběru klestu či hrabání steliva, nebo nepřímo, což se nejvýrazněji projevilo jako velkoplošné odumírání lesů působením průmyslových imisí. Je zřejmé, že faktor 4 je pro podobu současných lesů zcela zásadní; 13

i v relativně přirozených lesích, jako jsou v Rychlebských horách bučiny, má dřívější režim využívání lesa zcela nepodcenitelný význam - i když to nemusí být na první pohled viditelné. Odmyslíme-li si lidský faktor, pak můžeme v relativně přirozených lesích přímo v terénu dobře pozorovat působení zbylých třech uvedených faktorů. Na úpatí pohoří se v nadmořské výšce 350-500 m (zvlášť v jeho teplejší severní části) k buku hojně přidává dub zimní a lípa srdčitá, v bylinném patře jsou přimíšeny druhy dubohabrových hájů jako například kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), zvonek broskvoňolistý (Campanula persicifolia), lipnice hajní (Poa nemoralis) nebo válečka lesní (Brachypodium sylvaticum). Opačným extrémem jsou horské smrčiny, které se přirozeně vyskytují pouze v oblasti nejvyššího vrchu pohoří Smrku, v nadmořských výškách 1000-1100 m. Typickými druhy bylinného patra jsou papratka vysokohorská (Athyrium distentifolium), bika lesní (Luzula sylvatica) nebo podbělice alpská (Homogyne alpina). Ty ovšem přesahují i do navazujících smrkových bučin, kde zvlášť v hřebenových partiích dominují bylinnému patru třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a třtina chloupkatá (C. villosa). Ekosystém horské smrčiny je v Rychlebských horách dnes bohužel už zcela rozvrácen vlivem průmyslových imisí a stejnou měrou i dřívějšího nevhodného lesnického obhospodařování (mnohahektarové paseky jistě nesvědčí o šetrném využívání lesního potenciálu). V „meziprostoru“ výškového gradientu (tj. přibližně mezi 400 a 1000 m n. m.) hraje při utváření především bylinného patra bučin nejvýznamnější roli orientace svahu a tvar reliéfu. Extrémem jsou zde na jedné straně jižně orientované výslunné svahy s konvexními tvary reliéfu (hřbety apod.), kde je půda relativně suchá, často mělká a humus se vytváří jen slabě. Zde se udrží jen druhy jako bika hajní (Luzula albida), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) nebo borůvka černá (Vaccinium myrtillus). Na druhé straně ekologického gradientu nacházíme severně orientované svahy uzavřených chladných údolí, kde je v půdě dostatek vlhkosti, humus bývá dobře vytvořen a díky tomu se v bylinném patře uplatňují především kapradiny. Typickým druhem těchto stanovišť je například kapraď horská (Dryopteris expansa). Kromě těchto extrémů tvoří hlavní složku flóry bučin šťavel kyselý (Oxalis acetosella) - ten je po buku vůbec nejčastějším druhem, vyskytuje se téměř všude; další běžné, ale na živiny náročnější druhy jsou mařinka vonná (Galium odoratum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kostřava lesní (Festuca altissima), bukovinec kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), papratka samičí (Athyrium filix-femina), nebo ostružiník chlupatý (Rubus hirtus s. l.). 14

Naproti tomu například věsenka nachová (Prenanthes purpurea) toleruje téměř jakýkoli substrát. Geologický substrát má pro rozvoj bylinného patra nemenší význam. Na vápencích je zpravidla vždy více druhů, i když jen málokteré jsou v rámci bučin výlučně vázané na vápence. Vápencových substrátů je však u nás málo a v montánním stupni se významněji uplatňují kromě Ještědského hřbetu právě v Rychlebských horách. Skutečně pralesovité bučiny na vápencích se bohužel nikde nedochovaly, ale některé lesy mají k předpokládanému přirozenému složení poměrně blízko. Vyskytují se především v jádru pohoří, v oblasti Ztraceného údolí a u Horní Lipové. V ekosystému rychlebské vápnomilné bučiny se vyskytuje až 50 druhů vyšších rostlin - floristicky se ale od druhově bohatých bučin na silikátech příliš neliší, je zde navíc jen pár druhů jako například kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) nebo velmi vzácná kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis). Pouze na vápenci se dnes v Rychlebských horách vyskytuje kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), která je považována za typický druh pro horské bučiny na silikátech - kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) je naproti tomu dosud všude poměrně běžná. Příčiny jejího úplného vymizení mimo vápence vidím nejspíš v nadměrném okyselení a ochuzení lesních půd vlivem průmyslových imisí. Nakonec si všimněme některých vzácně se vyskytujících typů lesa. Na nejsušších a nejteplejších stanovištích, což jsou typicky jižně orientované, příkré a skalnaté svahy údolí, je k vidění vřesová doubrava (fytocenologicky asociace Calluno-Quercetum), která přechází do suchomilných borových bučin na obdobných stanovištích. Stromové patro se zde nemůže dostatečně vyvinout, bývá vysoké jen kolem 5 m a silně rozvolněné. Z podrostu jsou vyloučeny druhy nesnášející sucho a přílišné osvětlení, takže zbývají kromě vřesu zase jen metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a borůvka černá (Vaccinium myrtillus). Skutečně krásné příklady těchto lesů nalezneme kde jinde než opět v Račím údolí. Na dvou místech se v Rychlebských horách vyskytuje bučina s ostřicí chlupatou (asociace Carici pilosae-Fagetum), charakteristické společenstvo karpatských lesů. U nás je velkoplošně zastoupeno pouze v Karpatech, například v Chřibech. V Rychlebských horách je jeho výskyt vázán na vápnitý substrát a nepříliš extrémní tvary reliéfu. Jinou fytogeografickou zajímavostí jsou dvě lokality řeřišnice trojlisté (Cardamine trifolia), která je typickým druhem bučin Novohradských hor, jinde je u nás extrémně vzácná. Rychlebský výskyt má souvislost s lokalitami na polské straně Králického Sněžníku. 15

Přestože jsou Rychlebské hory územím velice zajímavým a cenným jak krajinářsky, tak i pokud se týče živé přírody, jsou naším posledním středohořím, které zatím není chráněno v rámci velkoplošného chráněného území. A to přestože jejich polská strana je součástí Sněžnického krajinného parku. V kategorii maloplošných chráněných území je situace stejná - dosud jediná přírodní rezervace Račí údolí byla vyhlášena teprve koncem devadesátých let a zaujímá patrně nejcennější lesní komplexy celého území, nemluvě o zajímavé geomorfologii lokality. Rozsáhlé komplexy starých bučin na severním úpatí Sokolského hřbetu jsou využívány jen jako hospodářský les a vystaveny tak nepříznivým účinkům zejména pasečné těžby lesa. Přitom jsou pozoruhodným typem vegetace na substrátu tvořeným balvanitým rozpadem žuly. (Hédl, 2001/2) 2.2 Myslivost v České republice (ČR) Myslivost je zde představena v návaznosti na předpisy Evropské unie a mezinárodních úmluv, ve stručném historickém vývoji myslivosti a právních norem v ČR, současná legislativa, historie a popis honitby Bílá Voda – les.

2.2.1 Právní předpisy Evropské unie týkající se myslivosti v ČR Evropská unie, přesněji Evropské společenství (ES), představuje jediný nadnárodní útvar na světě, který přijímá vlastní legislativu a na nějž převedly jednotlivé členské část svých suverénních pravomocí. Česká republika byla také povinna zapracovat jednotlivá ustanovení legislativy ES do svých zákonných norem. K nejvýznamnějším patří: -

Nařízení Rady č. 91/3254/EHS, zakazující ve Společenství používání

nášlapných pastí a dovoz kožešin a výrobků z určitých druhů pocházejících ze zemí, kde jsou k odchytu používané nášlapné pasti nebo jiné způsoby, které nejsou v souladu s mezinárodními humánními standardy chytání zvířat do pastí -

Nařízení Rady č. 91/3254/EHS – implementační plán pro ČR

-

Nařízení Rady č. 97338/EHS, o ochraně volně žijících živočichů a planě

rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (transformováno do práva v ČR zákonem 100/2004 Sb.) -

Směrnice Rady 79/409EHS, o ochraně volně žijících ptáků (transformováno do

práva ČR zákonem č. 218/2004 Sb. Natura 2000)

16

-

Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť volně žijících

živočichů a planě rostoucích rostlin (transformováno do práva ČR zákonem č. 218/2004 Sb. Natura 2000) -

Směrnice

Rady

91/447/EHS,

o

kontrole,

nabývání

a

držení

zbraní

(transformováno do práva ČR zákonem č. 119/2002 Sb.) -

Směrnice Rady č. 64/433/EHS a 77/96/EHS, trichinelóza (transformováno do

práva ČR ve Věstníku MZe 1/2001 Trichinelóza černé zvěře -

Směrnice Rady č. 85/73EHS, 90/496/EHS a 96/43/EHS, k veterinární

problematice (transformováno do práva ČR vyhláškou MZe č. 374/2003 Sb.) Směrnice Rady č. 92/2078/EHS k rozvoji venkova a č. 99/1257/EHS – Agenda 2000 Zavádí dobrovolná opatření k posílení shody zemědělství se životním prostředím, zlepšení životních stanovišť pro drobnou zvěř 2.2.2 Mezinárodní úmluvy týkající se myslivosti v ČR Mezinárodní úmluvy samy o sobě nejsou právně závazné, těmi se stávají v signatářských zemích až po schválení jednotlivými parlamenty. Pro myslivost jsou důležité první čtyři: -

Sdělení MZV č. 107/2001 Sb. m. s. – Bernská úmluva z 19. 9. 1979 – o ochraně

evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť – v ČR zveřejněna v roce 2001 (Česká republika přistoupila a úmluva je platná od 23. 4. 2001). Tato úmluva je pro myslivost asi nejdůležitější. Jejím základním cílem je komplexní ochrana druhů a jejich prostředí. Součástí úmluvy jsou i přílohy ohrožených rostlin, živočichů a zakázané způsoby lovu. Velmi důležitou činností je vydávání doporučení týkající se aktuálních problémů, např. používání ocelových broků nebo o ochraně velkých šelem. -

Sdělení MZV č 127/1994 Sb. – Bonnská úmluva z 23. 6. 1979 – o ochraně

stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Česká republika přistoupila a úmluva je platná od 1. 5. 1994). Tato úmluva zajišťuje bezprostřední ochranu druhů a uzavírá dílčí dohody o ochraně jednotlivých druhů. Součástí jsou i dva seznamy ohrožených druhů a podmínky výjimečného lovu. -

Sdělení FMZV č. 572/1992 Sb. – Washingtonská úmluva z 3. 3. 1973 o

mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (Česká a Slovenská federativní republika přistoupila a úmluva je platná od 28. 5 1992 dále viz zákon č. 100/2004 Sb.). Úmluva spočívá v omezení mezinárodního obchodu 17

s ohroženými druhy rostlin a živočichů, udělováním povolení k vývozu a dovozu na základě prokázání původu. Součástí jsou i tři seznamy rostlin a živočichů odstupňovaných podle závažnosti ohrožení. Omezení obchodu se týká také částí rostlin či živočichů nebo výrobků z nich. Zvláštní režim má vývoj loveckých trofejí, které se považují za věci osobní potřeby a nejsou na ně uplatňována nejpřísnější měřítka. -

Sdělení FMZV č. 396/1990 Sb. – Ramsarská úmluva z 2. 2. 1971 -

o

mokřadech, biotopech vodního ptactva (Česká a Slovenská federativní republika přistoupila a úmluva je platná od 2. 7. 1990). Tato úmluva je z hlediska myslivosti důležitá zejména pro ochranu lovných druhů kachen a hus. -

Sdělení FMZV č. 159/1991 Sb. – Pařížská úmluva ze 16. 11. 1972 . o ochraně

světového kulturního a přírodního dědictví (Česká a Slovenská federativní republika přistoupila a úmluva je platná od 15. 2. 1991) -

Rio ne Nareiská úmluva z 5. 6. 1992 Sb. o biologické rozmanitosti (Česká

republika přistoupila a úmluva je platná od 3. 3. 1994) Sdělení MZV č. 46/2002 Sb., m.s. – Evropská úmluva ze 7. 5. 1999 – o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami (Česká republika přistoupila a úmluva je platná od 1. 5. 2002) 2.2.3 Historický vývoj myslivosti na území ČR V souladu s přírodními zákony se od pradávna vyvíjely na Zemi různé druhy rostlin i živočichů, vytvářející následně rozmanité společenské vazby ovlivňované mnoha vnějšími činiteli. S příchodem myslícího člověka došlo k zásadnímu narušení do té doby do jisté míry harmonického rozvoje živých společenstev, která postupně začala být člověkem využívána v jeho prospěch. V prvopočátcích svého vývoje vcelku málo pohyblivý člověk ovšem ovlivňoval okolní přírodu jen velice málo, neboť byl pouhým sběratelem rostlinných semen a plodů. Postupem doby rozšířil svůj jídelníček o složku živočišnou, která svým objemem a různorodostí začala nabývat na významu, což se projevilo i ve změnách lidské anatomie. Z člověka se stal lovec, jehož možnosti k získání živé kořisti se zmnohonásobili tím, že se začal rychleji pohybovat pouze po zadních končetinách, že se mu rozšířil hrudník včetně plicní kapacity a že se mu rozšířilo zorné pole. Následně začal vyrábět zpočátku primitivní lovecké nástroje na ryby a zvěř, tím si ale postupně zdokonaloval svou zručnost, a to vše vedlo ke vzniku abstraktního myšlení a zřejmě i řeči. 18

Pravěk lidského života na Zemi lze charakterizovat přeměnou člověka – lovce na dříve či později se usazujícího zemědělce. Počátky tohoto přerodu byly způsobeny potřebou trvalého zdroje potravy. Ten nemohly zaručit migrující druhy zvěře. Pravěký člověk lovil jen pro svou potřebu bez omezení počtu ulovené zvěře a nebyl omezen ani prostorem. Pravěkých lovců bylo málo, zvěře bylo mnoho a lovecké nástroje (zbraně), byly natolik nedokonalé, že existenci zvěře neohrožovali. Na počátku našeho letopočtu bylo stále zvěře dostatek, a proto lov nebyl ničím a nikým omezován. Mohl lovit každý, kdo měl potřebu. Postupem doby, kdy se začalo rozvíjet primitivní zemědělství, se začala půda rozdělovat a tím se i začínala omezovat volnost lovu, protože každý chtěl na své půdě využívat vše pro vlastní potřebu. Omezení lovu nebylo vydáno žádným patentem nebo dokumentem s obecnou platností. Tak jak jedni byli v hospodaření úspěšnější a druzí méně, se začala společnost vrstvit na chudší a bohatší. Ti bohatší svoje majetky postupně zvětšovali na úkor těch ostatních. Tak vznikla první šlechta, která si začala přivlastňovat i lovecké právo. První doklad o vydání výsadního práva na lov zvěře pro panovníka spadá do období vlády knížete Boleslava II.(asi rok 950). Panovník často věnoval půdu klášterům, městům, obcím, ale výhradní právo lovu si většinou ponechával anebo postoupil jen lovecké právo na lov drobné zvěře. Toto výsadní lovecké právo pro panovníka a šlechtu se udrželo až do roku 1849, kdy bylo zrušeno zákonem císaře Františka Josefa I. Od této doby mohl vykonávat právo myslivosti každý, kdo vlastnil 200 jiter (115 ha) půdy. Lovec nebo lovčí sloužil panovníkovi, nebo šlechtě při lovech a jeho povinností bylo zvěř jen lovit, nahánět. Později, kdy se zbraně zdokonalily, a zvěře začalo ubývat, musel se lovecký personál postarat i o chov zvěře v ohradách, aby jí byl dostatek pro okázalé lovy. Zavedením chovu a péče o zvěř se stal z lovce myslivec, který se stále s vývojem doby zdokonaloval. Právo myslivosti bylo tedy až do roku 1962, kdy byl vytvořen nový zákon o myslivosti, spojeno s vlastnictvím honebních pozemků. S novým zákonem o myslivosti bylo právo myslivosti vyhrazeno socialistickým organizacím. V roce 1993 dochází na řadě míst k rozpadu honiteb, které byly v 70 letech sloučeny, vytváří se honební společenstva a právo myslivosti je opět spojeno s vlastnictvím pozemků.

19

2.2.4 Vývoj právních norem myslivosti v ČR Ještě na počátku našeho letopočtu mohl zvěř lovit každý, kdo měl potřebu. S postupným upevňováním státní moci ve státě se v 9. a 10. století počal upravovat i lov. Postupně se stával výsadou šlechty a panovníka. Během 11. a 12. století bylo právo lovu kodifikováno jako právo věcné, tj. nesouvisející s vlastnictvím půdy, náležející výhradně panovníkovi, který je mohl, v případě jeho vůle, darovat či prodat spolu s majetkem. Ve středověku se počala zmenšovat neobydlená území a zvyšovala se plocha obdělávané půdy. To vše vedlo ke změnám v biocenóze a následnému úbytku spárkaté zvěře, což bylo provázeno růstem stavů zvěře drobné. V usnesení Českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (panovník, šlechta, kláštery, královská města). Usnesení však obsahuje i nařízení o ochraně zvěře, což znamená počátek myslivosti u nás. I řada dalších usnesení Českého sněmu se zabývá chovatelskými hledisky. Po bílé hoře (1620) je česká šlechta potlačována, přicházejí cizí rody. Lov se stává záležitostí společenské reprezentace. Od 16. století se rozvíjejí palné zbraně, koncem 17. století se objevují lovecké ručnice. Císař Ferdinand III. (1637-1657) vydává roku 1641 ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou", poddaní jsou při lovech povinni robotami. Znamená to utužení robotných povinností poddaných, znamená to však také rozmach pytláctví (ze msty, pro obživu, z lovecké vášně). Vydávají se různé patenty proti pytláctví, např. císaře Karla VI. (1711-1740) z roku 1732. Vzdělávání potřebného personálu (myslivců) se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce (učebního pána), zakončené slavnostním "přijetím v počet myslivců" a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky. Císař Josef II. (1780-1790) vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor, atd. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů drobné zvěře; s tím souvisí i rozvoj brokové střelby. Snižují se stavy jelení zvěře a přibývá zvěře srnčí. V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Císař František Josef I. (18481916) vydává v Olomouci dne 7. března 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154; bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s 20

vlastnictvím půdy. Toto dalo základ tzv. lidové myslivosti, která „měla“ v našich zemích bohatou tradici. Myslivecké tradice, zvyky a obyčeje se dostaly do podvědomí nejširších vrstev obyvatelstva. Poprvé byla také stanovena minimální výměra honiteb (115 ha). U větších vlastníků, což byly velkostatky, byla ponechána možnost volby, jakým způsobem bude s právem myslivosti naloženo. U drobných vlastníků byl výkon práva myslivosti vázán na obecní komunitu, přičemž honitbou byl katastr obce. Obce se pak mohly rozhodnout, zda budou právo myslivosti pronajímat nebo ji budou vykonávat samy osobou znalou (tj. oborník či myslivec). Zákon z roku 1866 dále rozvíjel úpravu práva myslivosti. I zde byly jak honitby vlastní, tak společenstevní. V jistých bodech se ale rozcházely právní normy platné v Čechách s právními normami Moravy a Slezska (až do roku 1939). I v době II. světové války se vyvíjela legislativa v rámci myslivosti. Je zřejmé, že byla ovlivněna německou legislativou a přinesla nové prvky, např. minimální výměru honitby 500 ha, uzákonění mysliveckých zkoušek, prodloužení mysliveckého období aj. Poválečná legislativa se opět začala vyvíjet vydáním nového zákona o myslivosti č. 225/1947 Sb. Myslivost byla nově označena jako součást zemědělské a lesní výroby, jako kulturní hodnota. Zásadní rozdíl mezi právem myslivost a oprávněním k výkonu práva myslivost byl podle tohoto zákona v tom, že obecné právo myslivosti bylo možné nabýt vlastnictvím honebního pozemku, ale oprávnění k výkonu práva myslivosti bylo možné nabýt uznáním honebních pozemků za honitbu ve správním řízení nebo propachtováním honitby. Zákon č. 23/1962 Sb. byl tvořen v letech, kdy bylo v podstatě zrušeno soukromé užívání půdy a sním spojené právo myslivosti, které bylo v zásadě vyhrazeno socialistickým organizacím, které pozemky užívaly.

2.2.5 Současná legislativa související s výkonem práva myslivosti v ČR Pro řádné myslivecké hospodaření je stále důležitější dodržování a naplňování všech ustanovení platné myslivecké legislativy ČR. Současně se však již při výkonu práva myslivosti nelze obejít ani bez znalostí dalších právních předpisů a mezinárodních dohod, které se myslivosti úzce dotýkají. Není možné se zabývat všemi právními předpisy, které se dotýkají myslivosti, neboť se jedná zhruba o 30 zákonů, 30 vyhlášek, nařízení vlády a další. Z těchto důvodů se tedy soustředím na ty základní.

21

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, upravuje: chov a zachování druhů zvěře volně žijících; výjimečné držení zvěře v zajetí; dovoz a vývoz živé zvěře; dovoz a vypouštění živočichů, kteří zatím nežijí na území ČR; tvorbu a využití honiteb; postavení a právní poměry honebního společenstva; ochranu myslivosti; užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře; regulaci stavů zvěře; provádění lovu zvěře; provádění lovu živočichů, kteří nejsou zvěří; náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakož i náhradu škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních; kontrolu ulovené zvěře; výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušení povinností; státní podporu a udržení historické a kulturní úrovně a tradic české myslivosti. Zákon se nevztahuje na jedince druhů zvěře, které jsou drženy v uznaných farmových chovech a které jsou považována za hospodářská zvířata. Myslivostí se rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví; zvěří obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijící zvěře. Právem myslivosti souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stádia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Myslivost lze provozovat jen v rámci uznané honitby. Honitba je soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, o výměře nejméně 500 ha (obora 50 ha). Návrh na uznání honitby podává vlastník honebních pozemků nebo honební společenstvo více vlastníků. Vlastník nebo honební společenstvo zajišťují v honitbě sami výkon práva myslivosti nebo ho mohou pronajmout české fyzické osobě, mysliveckému sdružení vzniklému podle předpisů o sdružování občanů nebo české právnické osobě, která na honebních pozemcích zemědělsky či lesnicky hospodaří. Smlouva o nájmu honitby musí být uzavřena písemně na dobu 10 let. Jakostní třída honitby vyjadřuje stupeň její úživnosti v závislosti na přírodních podmínkách a stanovuje ji orgán státní správy lesů, zemědělství a ochrany přírody. Chovem zvěře se rozumějí odborné zásahy sledující určité vymezené biologické cíle, zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úprava stavů zvěře na optimální stav.

22

Uživatel honitby (držitel nebo nájemce) je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálními a normovanými stavy zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí o uznání honitby. Minimálním stavem zvěře je stav, při němž není ohrožena existence druhu a jeho populační hustota zabezpečuje biologickou reprodukci. Normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá úživnosti honitby. Pro hodnocení kvality chované zvěře a kontroly lovené zvěře jsou orgány státní správy myslivosti oprávněny každoročně rozhodnout o konání chovatelských přehlídek trofejí a za tímto účelem ustanovit hodnotitelskou komisi. Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí, před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zásahy lidí a před volně pobíhajícími zvířaty, ochrana životních podmínek zvěře, zajištění klidu v honitbě a ochrana mysliveckých zařízení. Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, tyto nechat volně pobíhat v honitbě. Vlastníkům nebo nájemcům honebních pozemků je dána oznamovací povinnost zemědělských prací a používání účinných plašičů zvěře. Uživatelé polních honiteb jsou povinni pečovat o zakládání remízků a uživatelé lesních honiteb o zakládání políček pro zvěř. Uživatelé honiteb jsou povinni provádět v době nouze dostupná a přiměřená opatření k záchraně zvěře. Uživatel honitby je povinen na každých započatých 500 ha honitby navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení jedné myslivecké stráže. Stejně tak je povinen navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení mysliveckého hospodáře. Uživatel honitby je povinen navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení mysliveckého hospodáře, každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti sčítání zvěře v honitbě a dále pak vypracovat plán mysliveckého hospodaření v honitbě. Výsledky každoročního mysliveckého hospodaření je uživatel honitby povinen poskytnout orgánům státní správy myslivosti pro statistické účely. Lovit lze jen zvěř, která není hájená, a to ve stanovené době lovu, na honebních pozemcích a jen způsobem odpovídající zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. Pokud orgán ochrany přírody rozhodne o odlovu živočichů, kteří nejsou zvěří, může tento odlov provést za stanovených podmínek osoba oprávněná podle zákona o myslivosti. Povolení lovu na nehonebních pozemcích, mimo zákonnou dobu lovu nebo nad rámec plánu lovu uděluje orgán státní správy myslivosti. Uživatel honitby je povinen zajistit sledování a dohledání zvěře postřelené nebo jiným způsobem poraněné, která přeběhne nebo přeletí do cizí honitby nebo na nehonební pozemky. Při této činnosti je oprávněn použít loveckého psa. Osoby 23

provádějící dohledávku zvěře oprávněny v nezbytně nutné míře vstupovat s loveckou zbraní a loveckým psem na pozemky cizí honitby a na neoplocené nehonební pozemky, a to po předchozím vyrozumění uživatele cizí honitby nebo vlastníka, který se může dohledávky zúčastnit a má povinnost provedení dohledávky umožnit. Držitel honitby je povinen držet a používat v honitbě lovecky upotřebitelné psy, jejichž počet je určen jak výměrou honitby, tak podle druhů normované zvěře. Loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI), s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu. Kdo loví zvěř, musí mít u sebe lovecký lístek, povolenku k lovu a potvrzení o povinném pojištění. Při lovu se zbraní též zbrojní průkaz a průkaz zbraně a při lovu s loveckým dravcem jeho evidenční kartu. Každý kus ulovené nebo nalezené zužitkovatelné zvěře spárkaté musí být ihned po ulovení, nalezení nebo dosledu označen nesnímatelnou plombou. U ostatní zvěře ulovené na společných lovech musí být při přepravě více než 10 kusů vystaven uživatelem honitby lístek o původu zvěře. Uživatel honitby smí prodávat jen zvěřinu a jiné části zvěře pocházející z jeho honitby. O ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě musí vést evidenci. Uživatel honitby je povinen hradit škodu, která vznikla v honitbě provozováním myslivosti nebo zvěří na honebních pozemcích, případně na polních, dosud nesklizených plodinách, na vinné révě, ovocných kulturách či na lesních porostech. Vlastník, nebo nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však zvěř nesmí být zraňována. Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Za škody způsobené na zvěři odpovídá každý, kdo je způsobil. Škodou na zvěři se rozumí zejména neoprávněný lov zvěře (pytláctví), úhyn zvěře, zničení hnízdišť, poškození nebo zničení prostředí nutného pro život zvěře a vypouštění živočichů, kteří mohou narušit přírodní rovnováhu nebo narušit genofond geograficky původního druhu zvěře. Ústředním orgánem státní správy myslivosti v České republice, s výjimkou území národních parků, je Ministerstvo zemědělství ČR. V národních parcích je tímto orgánem Ministerstvo životního prostředí ČR. Na území krajů je orgánem státní správy myslivosti krajský úřad v přenesené působnosti (v Praze Magistrát hlavního města). Na území obcí je orgánem státní správy obecní úřad obce s rozšířenou působnosti. Na pozemcích určených na obranu státu vykonává působnost krajů a obcí Ministerstvo 24

zemědělství. V národních parcích vykonávají správy národních parků působnost, která je svěřena obcím; působnost krajů vykonává Ministerstvo životního prostředí. Ministr zemědělství zřizuje Mysliveckou radu jako svůj poradní sbor složený zejména ze zástupců jiných správních úřadů, celostátně působících mysliveckých organizací, zemědělských a lesnických organizací, vysokých škol a výzkumných ústavů s činností na úseku myslivosti. Za případné porušení vybraných ustanovení zákona o myslivosti, může orgán státní správy myslivosti uložit pokutu.

Prováděcí vyhlášky k zákonu o myslivosti -

Vyhláška Mze č. 244/2002 Sb., ve znění vyhl. č. 350/2003 Sb., kterou se provádí

některá ustanovení zákona č.449/2001 Sb., o myslivosti, především podrobnosti výkonu funkce myslivecké stráže, způsob provádění zkoušek mysliveckých hospodářů, používání a zkoušky loveckých psů, lovecké lístky, povolenky k lovu a zkoušky z myslivosti, způsob kontroly ulovené zvěře, služební stejnokroj zaměstnanců orgánů státní správy myslivosti a jejich označení. -

Vyhláška Mze č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a

některých bližších podmínek provádění lovu. -

Vyhláška č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných

stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Mimo jiné se zabývá požadovaným poměrem pohlaví, věkovou skladbou a koeficientem očekávané produkce zvěře. 2.2.6 Historie výkonu práva myslivosti v honitbě Bílá Voda - les Území, kde se v současné době nachází honitba Bílá Voda – les, byly dříve lidnaté oblasti s vyšší výměrou zemědělských pozemků než je tomu dnes. Většina pozemků patřila panovníkům a šlechtě. Na místě současné honitby se nacházela obora, která byla postupně zrušena vlivem politické situace po ukončení první světové války. Poslední zmínky o části obory jsou v roce 1945. Po vyvlastnění soukromého majetku se vlastníkem honitby stávají Státní lesy, které honitbu provozují ve vlastní režii až do 70 let, kdy se novým uživatelem stává Myslivecké sdružení Jelení Vrch. V této době má honitba výměru 4020 ha a normovaný kmenový stav jelení zvěře 55 ks, srnčí zvěře 240 ks, mufloní zvěře 25 ks a černé zvěře 15 ks. Když se však podíváme na skutečný odlov, tak zjistíme, že již v té době musely být stavy jelení zvěře mnohem vyšší, neboť se 25

ročně lovilo kolem 80 ks této zvěře. U ostatních druhů zvěře nebyl tak markantní rozdíl. V této době byla honitba součástí jeleních oblastí chovu. Na škody působené zvěří na lesních porostech se nehledělo, přednost dostaly význačné jelení trofeje. Jedním z důvodů byl i velmi nízký nájem, který činil 1,62 Kč/ha. V době, kdy výkupní cena jednoho kilogramu jelení zvěřiny byla 2,-Kč a výkupní cena srnčí zvěřiny byla 20,-Kč, stačilo na zaplacení nájmu prodat zvěřinu zhruba z 50 ks jelení nebo 30 ks srnčí ulovené zvěře. Po roce 1989 dochází ke změnám a podle zákona č. 512/1992 o myslivosti, končí k 31.3.1993 platnost rozhodnutí o uznání současných honiteb a jsou vytvářeny honitby nové. Interním příkazem LČR byla u nížinných honiteb navrhována maximální výměra honitby 1000 ha a u horských honiteb 2000 ha. Honitbu Bílá Voda – les, která po úpravách má výměru 1793 ha dostává ve výběrovém řízení do nájmu akciová společnost Lesy ČR a.s., která provozuje lesnickou činnost. V honitbě jsou upraveny normované stavy zvěře, které činí u jelení zvěře 16 ks, u srnčí zvěře 128 ks, u daňčí zvěře 11 ks, u mufloní zvěře 15 ks a u černé 14 ks. K tomuto razantnímu snížení stavů jelení zvěře mělo dojít během dvou let. Již v té době bylo jasné, že to není možné. Nájemné činilo 238.100,-Kč. K 31.3.2003 dochází k ukončení nájemních smluv a novým uživatelem honitby Bílá Voda - les se stává fyzická osoba Dimitrij Pandadis, který honitbu získal za nabídnutou cenu 531.790,-Kč včetně 5 % DPH.

2.2.7 Popis honitby Bílá Voda - les Vybraná honitba, tedy Bílá Voda – les leží v severozápadní části pohoří Rychlebské hory. Nejnižší místo je cca v 300 m. n. m. a nejvyšším bodem je Kraví hora 806 m. n. m. Rozprostírá se od 3 lvs po 6 lvs. Jedná se o lesní honitbu, která ze severní, severozápadní a západní strany sousedí s Polskem. Z jižní strany sousedí s režijní honitbou Lesů ČR, lesní správy Javorník a na východě sousedí s polní honitbou Honebního společenstva Bílá Voda – pole. Výměra honitby činí celkem 1498 ha. Z toho připadá na lesní půdu 1445 ha, zemědělskou 39 ha, vodní 2 ha a ostatní plochy 12 ha. Uživatelem je od 1.4.2003 fyzická osoba Dimitrij Pandadis, který získal pronájem ve výběrovém řízení od vlastníka honitby Lesů ČR, lesní správa Javorník.

26

2.3 Myslivost v Polsku (RP) V této části je stručně charakterizována myslivost v Polsku, současná legislativa související s výkonem práva myslivosti, historie výkonu práva myslivosti v honitbě 366 a její popis. 2.3.1 Stručná charakteristika myslivosti v RP

Polsko je spíše nížinnou krajinou, významná pohoří jsou především v jižní části státu kolem státních hranic s ČR a Slovenskem (Krkonoše, Beskydy, Tatry). Nejvyšším bodem je vrchol Rysy v Tatrách (2499 m n. m.), nejnižším místem je deprese Raczki Elblanské kolem řeky Visly (1,8 m). V zemi žije 38,2 mil. obyvatel, z nichž je 105 tisíc majiteli loveckého lístku (0,2 %). Polsko je krajinou zemědělskou s různorodým zastoupením flory. Celková rozloha je 312 685 km, přičemž lesy pokrývají přibližně 95 200 km2 území státu, což představuje lesnatost 29 %. Orná půda zabírá přibližně 46 % území, pastviny 13 % a ostatní plochy 12 %. V lesích převažují listnaté porosty (58 %), tvořené především dubem (41,5 % celkové plochy lesů) a bukem (13,6 %). Smíšené a jehličnaté lesy zaujímají 25,5 % lesní plochy a na 11 % rostou lužní lesy. V jehličnatých porostech tvoří největší podíl borovice (10 %), čisté smrkové lesy zaujímají jen kolem 1,5 % plochy. Smíšené lesy pokrývají necelých 14 % lesní plochy. Lovectví má v historii Polska bohatou tradici sahající k začátkům polského státu. Lov byl v Polsku vždy výsadou privilegovaných, první právní dokumenty týkající se lovectví (omezování volnosti lovu zvěře) byly vydány již ve 13. století. V 15. století vyšly zákonné předpisy k zachování některých ohrožených druhů zvěře. Velký rozmach myslivosti v Polsku lze zaznamenat na přelomu 17. a 18. století. V r. 1821 byl vydán první lovecký slovník, jehož název lze volně přeložit jako První počátky lovecké terminologie. Od té doby se začíná mluvit o mysliveckém hospodaření, kultuře, zvycích a obyčejích, ale i o ochraně ohrožených druhů zvířat. Dne 20. března 1899 vyšlo první číslo časopisu Łowiec Polski, který se významně podílel na šíření myslivecké odbornosti, osvěty a kultury. V r. 1923 vzniklo v Polsku sdružení činných mysliveckých organizací. Dostalo název Polský svaz mysliveckých sdružení a v době meziválečné bylo jedinou organizací zastřešující myslivce v Polsku. V r. 1928 byli polští myslivci spoluzakladateli 27

Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC). Po 2. světové válce vznikl z organizace polských myslivců Polski Związek Łowiecki (Polský myslivecký svaz, PZŁ). Od r. 1994 je PZŁ členem Federace mysliveckých svazů států Evropské unie (FACE). Náplň činnosti PZŁ je obdobná jako u Českomoravské myslivecké jednoty. Na rozdíl od ní má však významné kompetence v oblasti řízení myslivosti. K hlavním úkolům PZŁ patří řízení mysliveckého hospodaření, spolupráce se státní správou v oblasti ochrany a rozvoje populací volně žijících zvířat a ochrany životního prostředí, zachování historické hodnoty lovecké kultury, dozor nad dodržováním myslivecké legislativy, zásad lovecké etiky a morálky, loveckých tradic a zvyklostí, výuka adeptů, rozvoj lovecké kynologie a loveckého střelectví, podpora a pomoc při zajišťování výzkumu zvěře a hospodaření s ní atd. PZŁ při své činnosti spolupracuje s organizacemi, s nimiž ho pojí zájmy v oblasti myslivosti: s Polským svazem sportovního střelectví, Sdružením střeleckých společností Polské

republiky,

Polským

svazem

lukostřelců,

Polským

svazem

chovatelů

čistokrevných psů, Kynologickým svazem a Mezinárodním sdružením myslivců příhraničí. Velmi úzkou spolupráci má PZŁ s Polskými státními lesy, a to na poli vědy a výzkumu, ochrany ohrožených druhů, hospodaření se zvěří a myslivecké statistiky. Nejnižší organizační jednotkou PZŁ, ale zároveň základním „stavebním kamenem“ mysliveckého hospodaření v Polsku, je myslivecké sdružení (Kolo lowieckie, KL). Polská myslivecká statistika uvádí k 21. 3. 2007 existenci 2517 KL působících v 4739 honitbách (Obwody lowieckie) a sdružujících 95 % členů PZŁ. KL jsou v Polsku činná již více než 100 let. Mají právní subjektivitu a jsou ekonomicky zcela samostatná. Průměrný počet členů KL je 42. Roční členský příspěvek člena PZŁ činí 360 zlotých, snížený 180 zl. (přibližně 2340/1170 Kč). Adept myslivosti musí povinně absolvovat tříměsíční kurz a jednoroční praxi v honitbě. Teprve poté skládá myslivecké zkoušky. Kurz i zkoušky si hradí každý adept sám a při vstupu do PZŁ musí zaplatit zápisné ve výši 660 zl. (5000 Kč). Člen každého KL platí kromě členského příspěvku PZŁ každý rok též poplatek KL (o výši rozhoduje výroční členská schůze). Myslivost je podle polské legislativy součástí péče o ochranu přírody. Jejím úkolem je ochrana zvěře a racionální hospodaření s jejími stavy. Vrcholným orgánem státní správy je ministerstvo životního prostředí, přírodního bohatství a lesnictví, které spolupracuje s

28

ministerstvem zemědělství a potravinářství, Státní radou pro ochranu přírody a PZŁ. Nižší stupně státní správy jsou v jednotlivých vojvodstvích. Polská myslivost rozeznává dva stupně odborné kvalifikace myslivců: základní a vyšší (absolvent se stává tzv. selekcionérem). Základní kvalifikace opravňuje myslivce lovit veškerou zvěř drobnou, černou a holou zvěř ostatních druhů spárkaté zvěře. Trofejovou zvěř spárkatou může lovit pouze selekcionér. Podmínkou pro získání kvalifikace selekcionéra je alespoň tříletá praxe v honitbě KL a absolvování jednoročního kurzu zakončeného

zkouškou

před

zkušební

komisí

jmenovanou

ministerstvem.

Minimální výměra honitby v Polsku je 3000 ha. Honitba může být výjimečně i menší, avšak pod podmínkou schválení ministerstvem. Honitby se pronajímají KL na dobu 10 let. Lesní honitby pronajímají státní lesy, polní honitby vojvodství. Nájemné je různé, liší se podle charakteru konkrétní honitby (les/pole), ale vždy závisí na ceně žita, kdy nesmí být vyšší, než 0,07 násobek. V průměru se pohybuje kolem 0,30–0,80 zl./ha (2,25–6,0 Kč/ha). Hlavními druhy zvěře, s níž se hospodaří podle ročních plánů, jsou v posledních letech především srnec obecný, jelen lesní, prase divoké, daněk evropský a muflon, ze zvěře drobné bažant obecný, koroptev polní a kachna divoká (tab.). Plány sestavují uživatelé honiteb a schvaluje je příslušný nadlesní po konzultaci se samosprávou. Roční plány vycházejí z dlouhodobých plánů, které schvaluje příslušné oblastní ředitelství státních lesů po dohodě s vojvodstvím a PZŁ. Stejně jako v jiných státech Evropy se v Polsku zvěř loví jak na individuálních, tak na společných lovech. Ulovená zvěř, která se povinně plombuje, je vlastnictvím KL. Lovci náleží trofej, na niž se rovněž upevňuje plomba. PZŁ vydává jednou za čas (naposledy v r. 2005) katalog loveckých trofejí. Trofejovou kvalitou Polsko v posledních letech spíše zaostává za sousedními státy. Významnějším úspěchem jsou zbraně kňoura s bodovou hodnotou 151,0 b. CIC, který však byl uloven již v r. 1930. Za zmínku stojí srnčí trofeje prezentované v r. 2005 na výstavě Natura viva v Lysé nad Labem: 224,68 a 211,08 b. CIC.

Z

Polska

pocházejí

též

silné

trofeje

vlka

(lebky)

a

rysa

(kůže).

Druhovou pestrost zvěře v polských honitbách zvyšuje los (odhadované stavy v posledních letech kolem 4000 kusů), vlk, rys, zubr, tetřev a tetřívek. Každý rok vynaloží KL značné finanční prostředky na myslivecké hospodaření. Bylo spočítáno, že průměrně jde celkem o 8,5 mil. zl. (kolem 64 mil. Kč) za nájmy honiteb a platby na ochranu lesa před zvěří, 12 mil. zl. (90 mil. Kč) na provoz honiteb, 5 mil. zl. (37,5 mil. Kč) na úpravy prostředí, zakládání remízků a péči o životní prostředí zvěře, 29

13 mil. zl. (100 mil. Kč) na přikrmování zvěře v době strádání, 6 mil. zl. (45 mil. Kč) na provoz myslivecké stráže a 19,5 mil. zl. (téměř 150 mil. Kč) jako náhrady za škody způsobené zvěří na lesních a polních kulturách. Škody působené zvěří na lesních a zemědělských kulturách představují největší podíl z každoročních výdajů většiny KL. V souladu se zákonem totiž odpovědnost za škody způsobené zvěří nese KL. Výše škody je určována dohodou mezi KL a poškozeným. V případě, že se strany nedohodnou, je arbitrem člen Rolnické komory nebo starosta obce, v jejímž obvodu škoda vznikla. Největší škody působí zvěř černá na polních kulturách. Tyto škody představují v Polsku 90 % všech řešených škod způsobených zvěří. Škody na lese jdou na vrub především zvěře jelení. Myslivci se snaží omezit výši škod zakládáním zvěřních políček a odváděcím přikrmováním. Členové KL odpracují ročně v honitbách kolem tří miliónů brigádnických hodin, což po přepočtu představuje téměř 25 mil. zl. (200 mil. Kč) jako hodnotu práce odvedenou pro myslivost. V r. 2006 představovaly přímé náklady KL na území celého Polska 116 mil. zl. (870 mil. Kč). Po přičtení finanční hodnoty odpracovaných brigádnických hodin se celková suma nákladů na provoz myslivosti blíží více než 140 mil. zl. (přes 1 mld. Kč). Takovou částku věnují polští myslivci každoročně buď ve formě finanční, nebo věcné na provoz myslivosti. KL získávají finanční prostředky pro svou činnost prodejem zvěřiny, pořádáním poplatkových lovů, z členských příspěvků, podílů a darů a z dotací fondů EU za zemědělskou činnost vedoucí k úpravě životního prostředí (úprava a sklizeň luk, výsadby apod.). V r. 2006 KL v celostátním měřítku získala přibližně 107,5 mil. zl. (810 mil. Kč). KL, která hospodaří v honitbách bohatých na zvěř a vyřídí si koncesi k pořádání poplatkových lovů, mohou zvát na lov zahraniční poplatkové lovce. Prodej poplatkových lovů pro ně zajišťují lovecké kanceláře. V Polsku tuto službu poskytuje několik

podnikatelských

subjektů.

Polské

honitby

jsou

oblíbenou

destinací

poplatkových lovců především z Německa. V Polsku se klade velký důraz na ochranu přírody a životního prostředí. Na území státu je chráněno téměř 102 tis. Km2, což představuje 32,1 % jeho rozlohy. Na vybraných územích bylo vyhlášeno celkem 23 národních parků, z nichž lze uvést např. známý Bialoviežský národní park (výměra 1280 km2), rozkládající se na obou stranách státní hranice mezi Polskem a Běloruskem. Oblast vešla do povědomí především díky rozsáhlým pralesům a výskytu zubra. 30

Polsko se aktivně zapojilo do sítě Natura 2000. Velmi důležitou součástí systému ochrany přírody je druhová ochrana zvířat, rostlin a hub. Jako příkladný úspěch ochrany přírody lze uvést záchranu bobra, zubra, labutí a losa. Národní parky a přírodní rezervace nejsou součástí honiteb. Důležitou úlohu má v polské myslivosti lovecká kynologie. Poptávka po loveckých psech stoupala úměrně s rozvojem myslivosti. V r. 1948 byl založen Kynologický svaz, který určuje hlavní cíle rozvoje chovu psů v Polsku. V současné době je pouze 10 % lovecky využívaných psů čistokrevných. Kynologické organizace v Polsku proto vyvíjejí intenzivní činnost v propagaci a prosazování čistokrevného chovu a většího využívání čistokrevných psů v myslivosti. V lovecké praxi se dnes nejvíce využívají zástupci plemen polský honič (národní plemeno), foxteriér hrubosrstý, bígl, zlatý retrívr, pointer, irský setr, německý krátkosrstý ohař a jezevčíci. V historii vznikla v Polsku řada památek spojených s lovectvím a myslivostí. K nejzajímavějším patří zámky Ksiaž, Pščyna, Kličkov, Čocha, lovecký palác ve Vilanově, zámky v Goraju nebo v Gnězně. Dnes slouží jako objekty k pořádání setkání, seminářů,

výstav

nebo

mezinárodních

festivalů

s

mysliveckou

tematikou.

Významnou úlohu v životě KL sehrává dodržování mysliveckých tradic a etiky. Ke standardním mysliveckým zvykům patří stejně jako v ČR myslivecký pozdrav, myslivecký slib, pasování na myslivce, nástup lovců před honem, výlož a výřad. Velkou roli při organizaci lovu mají lovecké signály schválené Vrchní loveckou radou PZŁ v r. 1986. PZŁ se snaží prostřednictvím svých organizačních složek udržovat dobré vztahy s profesionálními lesníky, ochranou přírody i nemysliveckou veřejností. V širokém měřítku se pořádají osvětové besedy na základních školách a pro veřejnost. Osvěta přináší ovoce v podobě stoupajícího počtu občanů akceptujících myslivce a uznávajících význam jejich práce.(Rybak, 2008) 2.3.2 Současná legislativa související s výkonem práva myslivosti v RP

Výkon myslivosti v Polsku, je stejně jako v ČR vázán na několik právních předpisů, upravujících myslivecké hospodaření. Základní právní nornou je Zákon o myslivost ze dne 13. října 1995. Dle tohoto zákona je myslivost součástí přírodního prostředí a rozumí se jí ochrana zvěře a hospodaření s ní v souladu s principy ekologie a zásadami racionálního 31

zemědělství, lesnictví a rybolovu, lovná volně žijící zvěř jako národní bohatství, je majetkem ministerstva financí, cílem myslivosti je ochrana, zachování biodiverzity a řízení populací volně žijící zvěře; ochrana a rozvoj přírodního prostředí ke zlepšení životních podmínek zvířat; získávání vysoce kvalitní a zdravé zvěře a jakost trofejí, a odpovídající příslušné populaci jednotlivých druhů zvířat, při současném zachování rovnováhy přírodního prostředí; uspokojování společenských potřeb v myslivosti, zachování tradic a prosazování etiky a kultury lovu. Myslivost je činností v oblasti ochrany, chovu a získávání zvěřiny.

Lov znamená sledování, střelbu s loveckých

zbraní, lov živé zvěře dovolenými způsoby, lov zvěře pomocí loveckých dravců se souhlasem ministra odpovědného za životní prostředí. Pytláctví je jednání, které není lovem anebo narušuje podmínky přípustnosti lovu. Ministr životního prostředí po konzultaci s ministrem zemědělství a Státní radou pro ochranu přírody a Polským mysliveckým svazem (dále jen PMS), stanoví nařízení, seznam druhů zvěře. Hlavní orgán státní správy v oblasti myslivosti, je ministr životního prostředí. Pokud zákon nestanoví jinak, správu myslivosti má za úkol provinční vláda. Myslivost je prováděna v honitbách nájemníky nebo správci. Lov zvěře v národních parcích a přírodních rezervacích, musí být v souladu s předpisy na ochranu přírody, podle kritérií výběru v aktuálním období.

Myslivost je prováděna v souladu s

podmínkami zákona, na základě ročního a dlouhodobého plánu chovu zvěře. Roční plány lovu jsou vypracovány nájemci honiteb, po konzultaci se starostou, a podléhají schválení ze strany příslušných orgánů Státních lesů a v dohodě s PMS. Roční plány lovu v honitbách, které jsou vyloučeny z pronájmu, musí být provedeny jejich správci a podléhají schválení ředitele Okresního ředitelství státních lesů. Roční plány lovu: v honitbách sousedících s národními parky, podléhají vyjádření ředitele národního parku, v honitbách, v okruhu působnosti chovu ondatry a lysky, též vyjádření osob oprávněných k rybolovu ve smyslu zákona ze dne 18. dubna 1995, rybolovu (Úř. č. 1999 66, pos. 750, ve znění pozdějších změn a doplňků), v případě odmítnutí souhlasu nebo dohody celého nebo části ročního plánu lovu se mohou strany odvolat k příslušnému regionálnímu řediteli nebo generálnímu řediteli Ředitelství státních lesů. Dlouhodobé lovecké plány vypracovávají ředitelé krajských ředitelství státních lesů v dohodě s guvernéry provincií a PMS. Ministr životního prostředí ve spolupráci s ministrem pro zemědělství, ve spolupráci s PMS, určí formou nařízení podrobnější metody pro přípravu ročních plánů a dlouhodobých plánů chovu sousedních honiteb s podobnými přírodními podmínkami (regiony chov) a ověřování ročních plánů lovu, s 32

přihlédnutím k zásadě optimální řízení populací zvěře a na ochranu proti poškození lesa pro zvířata. Ochranu zvířat - na rozdíl od pravidel stanovených pro ochranu přírody zahrnuje vytvoření bezpečných životních podmínek zvířat, zejména: boj proti pytláctví a veškerým jevům škodícím myslivosti, zákaz - s výjimkou lovu a snižování zásob, pomocí loveckých psů a loveckých dravců, plašení, chytání, držení, poranění a usmrcení zvířat, zákaz sběru vajec, mláďat, ničení hnízdišť, nor a ptačích hnízd. Zákaz odchytu a věznění zvířat uvedených v odstavci. 1 bod 2 se nevztahuje na zvláštní případy, pro které byl guvernérem dán předchozí souhlas. K chovu, včetně exportu a pro vědecké účely je povoleno jen chytání živé zvěře do síti a pastí nezraňujících zvěř. Chov chrtů nebo jejich kříženců, jen s řádným povolením starosty. Povolení se vyžaduje z důvodu místa jejich chovu nebo držení, vydaný na základě žádosti osoby, které chtějí chovat nebo držet psa. Ministr zemědělství ve spolupráci s ministrem životního prostředí, po konzultaci s Kynologickým svazem v Polsku a PMS, určí formou nařízení, podmínek a způsobu chovu a udržení chrtů nebo jejich kříženců, s přihlédnutím k potřebě zajistit bezpečnost osob, a případně bezpečnost zvířat. V případě nedodržení podmínek stanovených v nařízeních vydaných podle odstavce. 2 Guvernér odmítne udělit povolení uvedené v odstavci. 1. Ustanovení odstavce. 3 se použije obdobně na zrušení povolení uvedeného v odstavci. 1. Příslušným orgánem pro odejmutí povolení uvedené v odstavci. 1, je hejtman pro chov a držení chrtů nebo jejich kříženců. Povolení uvedené v odstavci. 1, skončí v případě přemístění chovu chrtů nebo jejich kříženců. Rozhodnutí o povolení a zrušení povolení uvedeného v odstavci. 1, jsou přijímána ve formě správního rozhodnutí. Lov je prováděn v souladu se základními směry využívání zemědělské půdy, lesnictví a rybolovu, v neustálém zlepšování životního prostředí zvěře. Management volně žijících populací vyžaduje zejména: Vytvoření stálých a dočasných krytů zvěře (lesy, remízky, hnízdiště), obohacení přírodního prostředí zvěře v lese, zachování stávajících přírodních vodních nádrží, obnovu a vytváření nových, racionální používání chemikálií v zemědělství a lesnictví, aplikace termínů a technik pěstování plodin, neohrožujících stanoviště zvěře, údržba ekologických koridorů pro zvěř, udržovat věkovou a pohlavní strukturu zvěře, s cílem zajistit rovnováhu ekosystémů a hlavní cíle hospodářských výsledků v zemědělství, lesnictví a rybolovu, ochrana zvířat před riziky vyplývajícími z provozu motorových vozidel na silnicích národních a provinčních. Nájemce a správce honiteb, starosta a lesní správce, spolupracují v záležitostech týkajících se řízení o honitbách, zejména pro ochranu a chov zvěře. Nájemce a správce honiteb může po obdržení souhlasu vlastníka, držitele nebo správce 33

pozemku, označit oblasti zákazem vstupu a poskytnout klid zvěři, v souvislosti s ekonomikou lovu. Nájemce a správce honitby má povinnost přikrmovat zvěř v období nedostatku přirozené potravy anebo z důvodu snížení škod působených zvěří na zemědělských plodinách lesních porostech. Nájemce a správce honiteb, vlastníci a správci pozemků, jsou povinni oznámit příslušnému orgánu Státní veterinární správy, orgánům obce nebo nejbližší kanceláři státní správy, všechny příznaky chorob volně žijících zvířat. Zvěřina získaná v honitbě v souladu s právními předpisy, patří nájemcům nebo správcům honiteb, a zvěřina na pozemcích mimo honitby patří do majetku státní pokladny. Zvěř nelegálně získaná je majetkem ministerstva financí. Osoby, které vykonávají lov, se mohou vzdát ulovené zvěře dle vlastního uvážení, s výjimkou dalšího prodeje. Ministr zodpovědný za životní prostředí stanoví nařízením, částku odpovídající za nelegálně získanou zvěřinu, shromažďování finančních prostředků z prodeje zvěřiny, způsob jakým byla zvěřina získána, druhu, násobku tržní hodnoty a u samčí zvěře hodnota trofejí. Zakazuje chov zvěře v zajetí, s výjimkou bažanta a zvířata považovaných za hospodářská zvířata podle zvláštních předpisů. Ministr životního prostředí, může povolit chov zvěře, pokud tím nejsou omezena hospodářská zvířata, nebo pro účely výzkumu, výuky, nebo vývoz živých zvířat. Hospodářskou činností při poskytování služeb v cestovním ruchu, se rozumí: lov cizinců na polském území, lov v zahraničí - je regulovaná činnost ve smyslu zákona ze dne 2. července 2004 o svobodě podnikání (Sbírka zákonů č. 173, bod. 1807) a vyžaduje registraci lovu, dále jen "registr". Orgán evidující registrace je vojvodství, které eviduje data žadatelů, dále jen "registrující orgán".

Podnikatel provádějící

činnosti uvedené v článku. 17, odst.. 1, musí splňovat tyto podmínky: zavedení povinného pojištění na majetkové nároky třetích osob za neplnění nebo nesprávné plnění povinností ze strany obchodníka, musí prokázat znalosti zásad výkonu lovu a zachování zásad, nebo zaměstnat osobu, která splňuje podmínku, předložit originály dokladů registrujícímu úřadu a uzavřít další dohody, nebo provést další blok prostředků, je také podmíněn trestnou bezúhonností. Povinné pojištění je: smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s činností nebo smlouvy o poskytnutí bankovní záruky nebo pojištění, nebo zástava finančních prostředků na bankovní účet. Zkoušku ze znalostí výkonu lovu a ochrany přírody, skládá žadatel u zkušební komise, kterou jmenuje ministr životního prostředí. Po úspěšném složení zkoušky, se vydá osvědčení. Osoba, která obchoduje s živou zvěří, zvěřinou, s výjimkou prodeje nájemci a správci honiteb na polském území, je povinna: vést záznamy o nákupu v jakémkoliv 34

místě nákupu, poskytnout vzorky ze zvěře pro kontrolu infekčních chorob zvířat veterinární inspekci. Honitby jsou tvořeny souvislými honebními pozemky, kdy výměra nesmí být menší než tři tisíce hektarů, na nichž jsou splněny podmínky mysliveckého hospodaření. Ve zvláštních případech může být z důvodů správného hospodaření se zvěří a terénních podmínek, se souhlasem ministra životního prostředí, povolena výměra menší. Honitby se dělí na lesní a polní. Lesní honitba je ta, která má podíl lesní půdy alespoň 40% z celkové plochy. Polní honitba je ta, která má podíl lesní půdy menší než 40% celkové plochy. Honitby jsou vytvořeny podle těchto zásad: nejlépe vyhovět potřebám ochrany, zachování a rozvoji vybraných druhů zvěře, zabránit dělení vodních nádrží, hranice v terénu jasné a zřetelné. Do honiteb nejsou zahrnuty: národní parky a přírodní rezervace, s výjimkou rezervací nebo jejich části, v oblasti administrativních hranic měst, obydlená území, která nejsou zahrnuta do měst, včetně obytných a obchodních budov a nádvoří, náměstí a ulic a silnic na území obce, budovy, zařízení a vybavení pozemků určených pro sociální, náboženské, průmyslové, obchodní sklady, dopravy a dalších ekonomických cílů a objektů historických a speciálních, v mezích svých plotů. Oblasti lovu a změny hranic honiteb v rámci regionu, řeší příslušné regionální shromáždění, podle usnesení a po konzultaci s příslušnými řediteli Okresního ředitelství státních lesů, polského mysliveckého svazu a příslušné zemědělské komory. Je-li honitba ve více než jednom okresu, usnesení uvedené v odstavci. 1, vydává regionální shromáždění, ve kterém se nachází větší podíl pozemků. Podíl pozemků v nájmu vojenských orgánů, nebo tvorba hranic je v kompetenci těchto orgánů. Pronájem honiteb je pod záštitou polského mysliveckého svazu. Honitby se pronajímají přes PMS pouze tehdy, když není žádný nájemce a pouze po dobu, než dojde k nabídce pronájmu. Ministr životní prostředí po konzultaci s polským mysliveckým svazem, může na základě rozhodnutí, odejmout nájem honitby a tento postoupit, ne na méně než 10 let, organizacím, které mimo lovu, provádí níže uvedené cíle: standardní provedení řízení myslivosti, zavedení nového vývoje v oblasti myslivosti, vědecký výzkum, reprodukce ohrožených druhů volně žijících živočichů, chov původních druhů zvěře pro doplnění stavu myslivosti, chovu zvláště užitečných druhů v lesních biocenózách, provádí výcvik v rozsahu myslivosti. Uvedená centra mohou být prováděna se souhlasem ministra životního prostředí v držení státu, polského mysliveckého svazu, vědeckých a vzdělávacích institucí a dalších subjektů. Honitby pronajímá, na základě vyjádření polského mysliveckého svazu, po konzultaci se starostou (starosta města předseda 35

představenstva) a zemědělské komory: lesní honitby - ředitel Okresního ředitelství státních lesů, polní honitby – starosta obce, honitby nacházející se ve více než jednom okrese - okresní hejtman, ve kterém je největší část honitby. Honitby zahrnující pozemky ve vlastnictví nebo nájmu vojenských orgánů, mohou být pronajaty se souhlasem těchto orgánů. Honitby se pronajímají na dobu minimálně 10 let. Po uplynutí této doby má nájemce přednost při uzavření nájemní smlouvy na další období. V případě nedodržení nájemní smlouvy současným uživatelem, má nájemce nebo správce právo zvolit nového uživatele. Nájemní smlouva musí obsahovat: počet a výměru honebních pozemků, podíl lesní a zemědělské půdy v honitbě, jakostní třídu honitby, výši nájemného za pronájem a termín splatnosti, povinnosti smluvních stran, pravidla náhradního odstřelu, způsob a lhůtu pro vypořádání mezi stranami, v případě ukončení smlouvy. Nájemní smlouva je ukončena: vyloučením honitby z pronájmu, rozpuštěním mysliveckého sdružení, po domluvě obou stran. V případě neodůvodněného nesplnění ročního plánu lovu, je nájemce povinen podílet se na nákladech na ochranu lesa proti škodám zvěří. Výše nájemného je stanovena v závislosti na jakostní třídě honitby, vynásobením počtu hektarů pronajaté honitby měnovým ekvivalentem žita, za použití přepočítacího koeficientu, který nemůže být vyšší než 0,07 q žita na 1 hektar. Ministr životního prostředí, ve spolupráci s ministrem zemědělství a na základě stanoviska polského mysliveckého svazu, určí formou nařízení: princip kategorizace honiteb, s ohledem na množství jednotlivých druhů zvěře v jejím životním prostředí, povaze a velikosti jeho pořízení a závažnosti antropogenních faktorů, pravidla pro stanovení nájemného, s ohledem na oblast a kategorii honitby, udávají základ pro výpočet ceny žita stanovené zákonem ze dne 15. listopadu 1984, pravidla pro stanovení účasti uvedené v odstavci. 1, s ohledem na nesplnění ročního plánu lovu zvěře: losí, jelení, daňčí a srnčí, ale nemůže přesáhnout 10% z výnosů z prodeje zvěřiny těchto druhů v předchozím roce. Pronajímatel je povinen vyúčtovat nájemné mezi státní lesy a obec. Státním lesům připadá nájemné odpovídající počtu hektarů lesní půdy a obci nájemné za zbylou část honebních pozemků. U honiteb s vyhrazeným užíváním, nájemné hradí ve výši částky rovnající se průměrnému nájemnému v honitbách stejné obce nebo sousedních. PMS je sdružení fyzických a právnických osob, který vede ekonomiku myslivosti v souvislosti s chovem a lovem zvěře, její ochranou a dbá na udržování stavů zvěře. PMS má právní subjektivitu. Orgány PMS a mysliveckého sdružení, fungují na základě zákona a stanov přijatých Národními delegáty kongresu PMS. Statutem PMS jsou 36

zejména: oblast činnosti a sídlo PMS, způsob nabytí a zánik členství v PMS a mysliveckých sdruženích, pravidla členství v mysliveckém sdružení, důvody pro zánik členství a práva a povinnosti členů, orgány PMS a mysliveckých sdružení, jejich kompetence, řízení a právo měnit nebo doplnit složení, úkoly mysliveckých sdružení a způsoby jejich provádění, finanční prostředky a majetek PMS a mysliveckých sdružení a způsoby jejich tvorby, nabytí i vynaložení, podmínky platnosti orgánů PMS a mysliveckých sdružení usnesením, způsob stanovení členských příspěvků PMS, zásady přijetí a provádění změn stanov, vnitřní řád PMS, vzory prohlášení členství v PMS a mysliveckém sdružení, disciplinární sankce za porušení členských povinností, podmínky a způsob tvorby, rozdělení a likvidace mysliveckých sdružení. Členem PMS se může stát osoba, pokud: dovršil plnoletost, zná právní předpisy, nebyla potrestána za trestné činy uvedené v zákoně o myslivosti, získala práva k provádění lovu, učinil prohlášení a zaplatil vstupní poplatek. Členové PMS musí mít povinné úrazové pojištění a pojištění odpovědnosti za činnosti související s lovem a myslivostí. Členy mysliveckých sdružení jsou jednotlivci a tito jsou základním článkem v PMS, při dosahování cílů a úkolů myslivosti. Myslivecká sdružení mají právní subjektivitu a jsou odpovědna za své závazky. Právní subjektivitu myslivecká sdružení nabývají a ztrácejí s členstvím v PMS. Myslivecké sdružení musí mít nejméně 10 členů, kteří jsou členy PMS. Zakladatelé sdružení podepisují a přijímají prohlášení členů. Zakladatelé sdružení, kteří podepsali a přijali prohlášení, se při přijetí stávají členy PMS. Úkoly PMS jsou: vedení myslivecké ekonomiky, péče o rozvoj myslivosti a spolupráce s vládou a místní samosprávou, organizačními jednotkami státních lesů, národních parků a organizacemi v oblasti ochrany životního prostředí, zachování a rozvoje populací zvěře a dalších volně žijících zvířat, zachování historické hodnoty materiální a duchovní kultury lovu, stanovení podmínek a pravidel pro rozvoj myslivosti a zásad výběru populací a druhů zvěře, zajistit dodržování práva, etiky, zvyků a tradic myslivosti ze strany členů PMS, zachování disciplinárních pravidel lovu, pořádání školení z myslivosti a lovecké střelby, vedení a publikační činnosti na podporu myslivosti a konání propagačních výstav, spolupráce s příslušnými mezinárodními organizacemi, podporovat a provádět výzkum v oblasti mysliveckého hospodaření, podporovat chov loveckých psů a loveckých dravců, plnění dalších úkolů, zadaných ministrem životního prostředí. Činnost PMS je financována z vlastních prostředků, evidence, členských příspěvků, dědictví, darů a příjmů z běžné činnosti. Příjmy z podnikatelské činnosti PMS a mysliveckých sdružení lze použít pouze při plnění svých 37

zákonných úprav a nesmí být určeny k rozdělení mezi členy. Majetek PMS nepodléhá rozdělení mezi členy. Pravidla pro finanční řízení sdružení se přiměřeně použijí na finanční řízení PMS. Dozor nad hospodařením PMS vykonává ministr životního prostředí. Vytváří se národní myslivecká stráž, která je uniformovaná, ozbrojená a vybavená v této oblasti se znakem, podřízená guvernérovi. Koordinaci myslivecké stráže, při provádění úkolů uvedených v článku. 37, odstavec. 1, provádí velitel provinční myslivecké stráže, který je jmenován guvernérem. Nájemci a správci honiteb jsou povinni zaměstnávat nebo jmenovat alespoň jednoho strážného, jejichž úkolem je chránit zvířata a provádět myslivecké hospodaření. Lovecké stráže jsou: Národní myslivecká stráž, strážci myslivosti jmenovaní nebo zaměstnaní nájemci a správci honiteb. Úkolem Národní myslivecké stráže je kontrola dodržování zákona o myslivosti, a to zejména: ochrana zvířat, boj proti pytláctví a všech činností škodlivých myslivosti, boj proti páchání trestných činů a přestupků v myslivosti, kontrola zákonnosti prodeje a nákupu zvěřiny. Národní myslivecká stráž spolupracuje s vedoucím národního trestního Informačního centra v rozsahu nezbytném k plnění jejích statutárních úkolů. Zákon dává myslivecké stráži právo při výkonu své činnosti použít fyzickou sílu, pouta, obušek, chemických prostředků a využívají právní ochranu. Lov mohou provádět členové PMS, nebo cizinci, se souhlasem nájemce nebo správce honitby. Kdo vykonává lov, musí mít u sebe: legitimaci PMS, která prokazuje členství, mimo cizinců. Existují tři typy oprávnění k provádění lovu: Základní – umožňuje lov zvěře, s výjimkou samčí zvěře spárkaté, selekcionér - umožňuje lov veškeré zvěře, Sokolník – umožňuje lov pomocí loveckých dravců. Podmínkou pro získání povolení k provádění lovu je roční stáž v mysliveckém sdružení, nebo organizaci zabývající se chovem nebo výzkumem zvěře, výcvik PMS, složení zkoušky před zkušební komisí, kterou

jmenuje

s vysokoškolským

PMS.

Z uvedených

povinností

nebo

středoškolským

lesnickým

jsou

osvobozeny:

vzděláním,

osoby

osoby jiného

vysokoškolského vzdělání se specializací na myslivost, strážci myslivosti, vykonávající funkci déle než 2 roky, cizinci a občané Polska, kteří bydlí s úmyslem trvalého pobytu v zahraničí, pokud mají platné licence k provádění lovu v jiném státě, osoby, které získaly zpět členství v PMS. Podmínkou získání oprávnění lovu selekcionér je výkon myslivosti po dobu nejméně 3 roky, podrobení se výcviku u PMS, složení zkoušky před zkušební komisí, kterou jmenuje PMS. Licence k provozování myslivosti končí, pokud dotyčná osoba do 5 let po jejich nabytí, neobdržela členství v PMS, nebo po 5 letech od 38

ukončení členství v PMS. Oprávnění k lovu mají také občané členských států EU, pokud jsou k lovu oprávnění ve své zemi, která je rovněž členem EU a složí doplňkové zkoušky v polském jazyce před výborem. Pravomoci uvedené v odstavci. 1, skončí po uplynutí 5 let od data zkoušky. Datum zahájení a ukončení individuálního lovu, počet a druhy zvířat ulovených, podléhají zápisu do knihy evidence individuálního lovu, kterou musí mít každý nájemce a správce honitby. V případě nabytí zvěře na individuálním lovu je lovec povinen tuto skutečnost poznamenat v oprávnění k provedení individuálního lovu: pro zvěř velkou - před dopravou, pro zvěř drobnou - ihned po honu. Za zápis údajů, je zodpovědný lovec. Osoba, která provádí nákup zvěřiny z těchto druhů: los, jelen, daněk, muflon, srnec a divoká prasata musí ihned po doručení, zvěřinu označit. Lov samců zvěře jelení, daňčí, srnčí a mufloní, podléhá hodnocení podle kritérií chovnosti. Hodnocení v honitbách podléhajících pronájmu, provádí komise pověřená PMS a složená ze zástupců: PMS, státních lesů, a v honitbách vyloučených z pronájmu, za účasti příslušného zástupce: PMS nebo státních lesů nebo obojí. Ministr životního prostředí stanoví nařízením způsob oceňování a evidenci loveckých trofejí, s ohledem na kritéria hodnocení Mezinárodní rady pro lov a ochranu zvířat, a taktéž způsob a formu ochrany rekordních velikostí trofejí trofeje, jejichž vývoz do zahraničí je zakázán. Ministr životního prostředí, po konzultaci s PMS, určí formou nařízení pravidla pro výkon myslivosti, označování, povolení k individuálnímu lovu, vzor knížky evidence individuálního lovu, s přihlédnutím ke stávajícím mysliveckým zvykům a obavy o bezpečnost osob a majetku. Ministr životního prostředí ve spolupráci s ministrem zemědělství a po konzultaci se Státní radou pro ochranu přírody a PMS, určí formou nařízení, na polském území nebo jeho části, doby lovu zvěře. Maršál provincie má nárok na zkrácení, kde je to vhodné, období lovu v regionu, po konzultaci s PMS. Ministr životního prostředí, po konzultaci s Národní radou pro ochranu životního prostředí, může povolit lov a odchyt zvířat pro účely související s výzkumem a vzděláváním, na obnovu populace, doplňování a vysazování živočišných druhů zvěře nebo nezbytných opatření pro hospodářské účely, včetně ochranné lhůty v případě neexistence jiného uspokojivého řešení, a za předpokladu, že není na újmu zachování populací druhů z jejich příznivého stavu z hlediska ochrany v jejich přirozeném areálu výskytu. V případě přemnožení zvěře, ohrožující udržitelnost lesů, lesní inspektor pod vedením ředitele Oblastní ředitelství státních lesů, ve spolupráci s PMS vydá správní rozhodnutí, podle něhož nájemce nebo správce honitby musí provést regulační lov zvěře. Jestliže nájemce neplní roční plán lovu zvěře, lesník, pod vedením ředitele 39

Oblastního ředitelství státních lesů, rozhodne o pořadí náhradního lovu, podle zásad stanovených v nájemní smlouvě honitby. V případě konkrétní hrozby pro řádné fungování výrobních zařízení a veřejností, guvernér po konzultaci s PMS, může rozhodnout o lovu zvěře. Lov zvěře mohou provádět pouze oprávněné osoby. Nájemce nebo správce honitby, je povinen platit za škodu způsobenou zvěří černou, losí, jelení, daňčí a srnčí. Kontrolu a vyhodnocování škod, jakož i o stanovení výše náhrady, rozhoduje zástupce správce nebo nájemce honitby. Na žádost některé ze stran, se provede vizuální kontrola, odhad škody a stanovení výše náhrady, u které je zastoupen člen územně příslušné zemědělské komory. Vlastníci nebo držitelé zemědělské půdy a lesů, by měly ve spolupráci s nájemci a správci honiteb, provádět opatření k zabránění škod působených zvěří na svých pozemcích. V případě sporu mezi vlastníkem nebo držitelem pozemku a správcem nebo nájemcem honitby, o náhradě škody, mohou strany požádat příslušný orgán obce o zprostředkování smírného řešení. Náhrada škody nepřísluší: osobám, kterým jsou přiděleny pozemky ve vlastnictví státu, jako zemědělské náhrady na lesní půdě, majitelé poškozených plodin, kteří nepožádali o náhradu škody ve lhůtě 14 dnů po skončení sklizně této plodiny, se mohou se svým nárokem obrátit na příslušný orgán; držitelům poškozených plodin, kteří nedali správci nebo nájemci honitby souhlas pro výstavbu zařízení nebo ošetření, aby se zabránilo poškození, za škody nepřesahující hodnotu 100 kg žita na 1 ha, za škody na plodinách uložených v hromadách, komínech a kupách, v bezprostřední blízkosti lesa, za škody na úrodě, při porušení stanovených zásad pěstování. Předpisy související se zákonem o myslivosti v RP : -

-NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 16-10-2009, o stanovení dob lovu zvěře,

-

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 22-09-2009, kterou se mění vyhláška o

lovu zvěře, -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 13-11-2007, o ročním a dlouhodobém

plánování -

Nařízení ministra ZEMĚDĚLSTVÍ A ROZVOJ VENKOVA ze dne 29-12-2006, k průběhu

výcviku lovců, -

Nařízení ministra ZEMĚDĚLSTVÍ A ROZVOJ VENKOVA ze dne 18-07-2006, o opatřeních

přijatých v reakci na volně žijící ptáky v HPAI d. onemocnění, -

Nařízení ministra vnitra ze dne 16-05-2006, o podmínkách turistiky, sportu, lovu a

rybolovu v hraničním pásmu,

40

-

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 25-04-2006, o principech kategorizace

honiteb, podrobná pravidla pro určení nájemného, a podíl nájemce na nákladech na ochranu lesů, -

NAŘÍZENÍ ministra zemědělství ze dne 16-02-2006, kterým se mění nařízení o pořadí

opatření související s rizikem vysoce patogenní ptačí chřipky choroby d., -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 27-12-2005, o pravomoci provádět lov,

-

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 21-06-2005, o nakládání se zvěřinou

neoprávněně nabytou, -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 17-06-2005, o specifických požadavcích

myslivecké stráže, odborné kvalifikace, průkazy vzorů, uniformy, znaky a odznaky, -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 19-05-2005, o způsobu oceňování a

evidenci loveckých trofejí, -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 18-04-2005, o podmínkách a postupu pro

vydávání povolení pro lov pomocí loveckých dravců, -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 23-03-2005, podrobné podmínky pro

výkon myslivosti a značkovací inkoust, -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 11-03-2005, o stanovení druhů zvěře,

-

RADA MINISTRŮ ze dne 04-12-2002, o náhradě škod, působených celoročně hájenými

druhy zvěře ze státní pokladny, -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 15-07-2002, podrobná pravidla a postupy

pro odhad škod a odškodnění za škody na zemědělských plodinách a plodech, -

NAŘÍZENÍ ministra životního prostředí ze dne 19-06-2002, o zabezpečení majetkových

nároků třetích stran, vůči obchodníkovi vykonávajícímu činnost podle zákona - Právo lovu.

Zákony související s myslivostí v RP : -

Zákon o zbraních a střelivu ze dne 21-05-1999,

-

Zákon na ochranu zvířat ze dne 21-08-1997,

-

Zákon o infekčních nemocech zvířat, vyšetření jatečných zvířat a masa a

veterinární inspekci ze dne 24-04-1997, -

Zákon na ochranu přírody ze dne 16-10-1991,

-

Zákon o lesích ze dne 28-09-1991,

-

Rybářský zákon ze dne 18-04-1985,

41

2.3.3 Historie výkonu práva myslivosti v honitbě 366, RP

Na začátku roku 1946 byla utvořena honitba s názvem Muflon, kdy se jednalo o polní honitbu, neboť lesní honitby byly v držení a užívání státních lesů. V roce 1947 měla uvedená honitba až 80 členů, kteří hospodařili na výměře přes 10.000 ha polí a luk. V roce 1948 předložili někteří členové Místní myslivecké radě žádost o vznik nové honitby Jelen. Nová honitba byla zapsána do rejstříku až v roce 1949, ale podle tehdejších zákonů, nebylo možné honitbu uznat, jako naprosto samostatný celek a proto byla v roce 1950 sepsána unikátní dohoda mezi členy honitby Muflon a Jelen, kde se mimo jiné uvádí, že honitby budou mít jedno loviště, administrativu i hospodaření. Pokladna honitby Jelen bude podléhat pokladně honitby Muflon a členové honitby Jelen budou mít hlasovací právo na valných hromadách honitby Muflon, ve věcech finančních a obhospodařování společného loviště. Tato dohoda trvala celkem tři lovecké sezóny a to do roku 1953, kdy byla honitba Jelen na základě rozhodnutí Polského mysliveckého svazu odloučena od honitby Muflon, zrušen název Jelen a nazvána Honitba Nr 2 Ladek Zdroj. V roce 1953 vešel v platnost podíl státu v honitbách a došlo k sloučení menších honiteb, kdy v roce 1954 měla honitba Ladek Zdroj výměru 12.360 ha, s nájemní dobou 10 let. O přikrmování zvěře z těchto let svědčí inventární listy z roku 1959, kde členové vlastnili krmelce pro jelení zvěř – 8, krmelce pro srnčí zvěř – 17, slaniska – 92, posedy – 2, seno – 600 kg, oves – 600 kg, topinambur – 150 kg. V roce 1964 byla smlouva o nájmu prodloužena, ale vzápětí v roce 1967, bylo Okresní mysliveckou radou rozhodnuto o odejmutí jedné části, která spadla pod honitbu Sněžník. Na základě platnosti nového zákona o myslivosti z roku 1959, byla v roce 1960 zrušena honitba Nr 2 Ladek Zdroj a utvořena nová s názvem Lesu Zdar. V roce 1976 se dostali členové honitby do prvních problémů, kdy škody jelení a černou zvěří na zemědělských plodinách dosáhly takové výše, že překročily možnosti financování. Z tohoto důvodu se v roce 1977 členové honitby, vzdali části Konradow. V roce 1985 se již situace natolik zlepšila, že došlo k přibrání části Gruszczyn a nová výměra honitby činila 3400 ha.

42

2.3.4 Popis honitby 366, RP

Honitby v Polsku nemají názvy a mají pouze evidenční čísla, která se užívají ve výkazech, jinak se honitby označují podle mysliveckého sdružení, které má honitbu pronajatu. Honitbu 366 má pronajato myslivecké sdružení Lesu Zdar. Honitba 366 se nachází v severozápadní části pohoří Góry Zlote (Rychlebské hory). Nejnižší místo se nachází v nadmořské výšce 400 m. n. m. a nejvyšším bodem je Borůvková hora s nadmořskou výškou 899 m. n. m. Jedná se o smíšenou honitbu s převahou lesních porostů, převážně smrkobukových. Honitba sousedí na jihozápadní straně s honitbou Muflon, RP, na severovýchodní straně s honitbou Javornik, RP, na východní straně s honitbou Bílá Voda – les a Horní Hoštice ČR. Výměra honitby činí celkem 5564 ha. Z toho připadá na lesní půdu 3386 ha, na zemědělskou a ostatní 2178 ha. V honitbě hospodaří celkem 40 členů mysliveckého sdružení Lesu Zdar, kteří jsou současně členy Polského mysliveckého svazu, a kteří mají honitbu pronajatu od Státních lesů a gminy (obce) Ladek Zdroj. V honitbě se starají o zvěř jelení, srnčí, černou a drobnou zvěř, ze které však loví pouze holuba hřivnáče a divoké kachny. Členové společně obhospodařují políčka pro zvěř o výměře 12,20 ha, kde pěstují topinambury, oves, řepu, kapustu atd. Dále obhospodařují louky o výměře 33,91 ha, na jejichž obdělávání dostávají dotace z EU, které tvoří nejvyšší podíl příjmů. V honitbě se nachází 16 krmelců, 26 posedů, 45 slanisek a 4 krmné linky na stálé přikrmování zvěře, kterému věnují velkou péči, neboť například v zimním období 2006/2007 předložili členové zvěři celkem 233,5 tun krmení a projevilo se to na nižších škodách. Zato o rok později předložili zhruba desetinu a za způsobené škody zaplatili 25.000,- Zł., což činí v přepočtu 162.000,-Kč.

43

3 Metodika Metodický výzkum zahrnoval určení způsobů zjištění výnosů (příjmů), nákladů (výdajů) a hospodářského výsledku.

3.1 Výnosy, náklady a hospodářský výsledek Peněžním oceněním vyprodukovaných a realizovaných výrobků a služeb za určité období jsou výnosy. Takovým obdobím může být měsíc, čtvrtletí nebo rok. Myslivecký rok trvá od 1.4. do 31.3. následujícího roku. Protože i uživatel honitby je daňovým subjektem a má za povinnost podávat daňové přiznání, budeme za směrodatné považovat rok od 1.1. do 31.12. Klasifikaci výnosů provedeme podle jednotlivých výnosových druhů. Podle výnosových druhů jsou nejčastěji výnosy členěny na : -

tržby za zboží, výrobky, služby

-

tržby z pronajatého majetku

-

tržby ostatní

Tržby jsou hlavní složkou výnosů většiny podniků a hlavním finančním zdrojem, který slouží k úhradě nákladů. Výnosy podniku za určité období se narůstajícím způsobem zachycují ve výkazu zisku a ztrát, kde jsou, stejně jako náklady, sledovány ve třech skupinách: -

provozní výnosy

-

finanční výnosy

-

mimořádné výnosy Náklady lze charakterizovat jako spotřebu výrobních faktorů účelně vynaložených na

tvorbu podnikových výnosů. K řízení a kontrole je nutné jejich podrobnější třídění, kdy existuje několik způsobů třídění nákladů. Jedním z nich je druhové třídění nákladů, které vyjadřuje, co bylo spotřebováno, kdy vychází ze stejnorodých skupin nákladů. Za základní nákladové druhy lze považovat: -

spotřebu materiálu, paliv

-

osobní náklady

-

odpisy dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku

-

finanční náklady

-

služby (Kupčák, 2003)

44

Rozdíl mezi výnosy a náklady podniku za určité období tvoří hospodářský výsledek. Jsou-li výnosy vyšší než náklady, označuje se jako zisk, jsou-li výnosy menší než náklady, označuje se jako ztráta.

I myslivecké hospodaření v honitbě je ve své podstatě formou podnikání. Stejně jako soukromý podnikatel si najímá zařízenou dílnu, najímá si myslivec honitbu s normovanými stavy zvěře. I on si musí rozvážit, jaké jsou výchozí podmínky, dříve než tento krok učiní. Je nutné určit jaké pevné (fixní) a pohyblivé (variabilní) jsou s pronájmem a provozem honitby spojeny. Nejdůležitější fixní náklady představují: -

nájemné za honitbu

-

náklady na zimní péči o normované stavy zvěře a na k tomu potřebná krmná

zařízení -

odpisy z dopravních prostředků

-

náklady na spotřebu pohonných hmot v souvislosti se zimní péčí o zvěř

-

případná mzda technickohospodářského pracovníka

-

úroky z půjček a pojistky

Pod variabilní náklady patří: -

náklady na vytvoření jednotky produkce

-

část režijních nákladů Variabilní náklady jsou závislé na změnách objemu výroby. Produkci honitby

můžeme ovlivnit: -

zlepšování životního prostředí pro zvěř

-

zvýšená ochranná služba

-

zvýšená péče o zvěř a výstavba zařízení usnadňujících její lov

-

náklady na úhradu škod způsobených zvěří Je zřejmé, že v případě mysliveckého hospodaření není možné neomezeně zvyšovat

produkci honitby. Normované stavy spolu s koeficienty reprodukce určují maximální výši lovu. Co je možné ovlivnit, je hmotnost zvěře a kvalita trofejí, což oboje pozitivně ovlivňuje tržby ať již za prodej zvěřiny či za poplatkový lov trofejové zvěře. Negativním faktorem ovlivňujícím hospodaření v honitbě, je případná úhrada škod zvěří. V běžném podnikání je zisk jedním ze základních ukazatelů úspěšného podnikání a jeho cílem. Myslivecká činnost je svým charakterem odlišná od jiných forem podnikání. 45

Obsahuje mnoho specifických faktorů, kteréže obtížné vyjádřit v ekonomických veličinách. Ať je to intenzivní způsob psychického odpočinku, který jiné formy využívání volného času nemají, či uspokojení a radost z pocitu sounáležitosti s přírodou. Abychom mohli zjistit hrubý odhad celkových nákladů, je nutné co možná nejpřesněji určit fixní náklady podle uvedených bodů. Náklady na zimní péči o zvěř určíme podle normovaných stavů a krmných dávek uvedených v odborné literatuře. Odpisy dopravních prostředků jsou také určeny předpisy. Dále je nutné odhadnout náklady variabilní a zjistit průměrné náklady na škody, způsobené zvěří v minulém období. Po vyčíslení a sečtení daných položek, získáme celkové náklady na honitbu. Ty jsou v ideálním případě vyrovnány výnosy z prodeje zvěřiny a poplatkového lovu trofejové zvěře. V případě záporného rozdílu mezi výnosy a náklady, nazýváme daný stav ztrátou, a tu musíme pokrýt z vlastních zdrojů. Rozdělením této ztráty na členy mysliveckého sdružení získáme výši minimálního členského příspěvku na člena sdružení. Nemá-li nájemce honitby zajištěny trvalé, solidní finanční zdroje na její obhospodařování, může to vést k zanedbání zimní péče o zvěř, vystřelováním honitby apod. Na nájemce ve finančních potížích číhá další nebezpečí ve formě různých „sponzorů“, kteří za svou „pomoc“ vyžadují určité protislužby. Takovýto cizí kapitál, který vstupuje do hospodaření honitby, omezuje pravomoci nájemce a vtahuje jej do nežádoucí závislosti.(Feuereisel, 1998)

3.2 Metoda hodnocení Jelikož myslivecká sdružení v ČR vedou nově daňovou evidenci a ještě jednodušší je to v Polsku, budou v dalším textu uváděny příjmy a výdaje na místo výnosů a nákladů. Při zjišťování údajů, jsem vycházel ze skutečných stavů zvěře, které jsem odvodil zpětným výpočtem podle ulovených kusů a z mysliveckých výkazů pro honitbu v ČR, kde jsem se snažil o co nejvyšší příjmy, přičemž jsem vycházel z ceníků Lesů ČR, jakožto vlastníka honitby Bílá Voda – les a v honitbě 366 v Polsku ze skutečných příjmů a výdajů vynaložených Mysliveckým sdružením Lesu Zdar.

46

3.2.1 Základní údaje o honitbě Bílá Voda - les Při zjišťování základních údajů, jsem vycházel z mysliveckých výkazů a plánů a z rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby. Základními výkazy a plány jsou: -

rozhodnutí o uznání honitby

-

roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře

-

plán chovu a lovu zvěře spárkaté a drobné

-

plán péče o zvěř

-

záznam o lovu zvěře a jejím úhynu

-

evidence loveckých psů

V tabulce č. 1 je zařazení honitby do jakostní třídy pro jednotlivé druhy zvěře, pro které jsou v honitbě stanoveny minimální a normované stavy, koeficient očekávané produkce a poměr pohlaví. Tabulka č. 1 - Přehled z rozhodnutí o uznání honitby Druh zvěře

Jakostní třída

Minimální stavy (ks)

Normované KOP stavy (ks)

Jelení

II.

14

14

0,8

40

40

20

Mufloní

II.

12

12

0,9

38

38

24

Srnčí

II.

36

57

0,9

38

38

24

Černá

II.

7

14

4,5

35

35

30

Zajíc

III.

25

45

0,3

50

50

0

Poměr pohlaví v % samci samice

mladá

3.2.2 Příjmy Od 1.1.2004 vedou myslivecká sdružení a fyzické osoby podle zákona o účetnictví, daňovou evidenci, na místo jednoduchého účetnictví. Z těchto důvodů jsou v dalším textu používány pojmy příjmy a výdaje, místo výnosů a nákladů. Jelikož je současným nájemcem honitby fyzická osoba, budou příjmy rozděleny pouze na : -

příjmy z poplatkových lovů

-

příjmy z prodeje zvěřiny

47

V honitbě by bylo možné získat např. dotace na myslivecká políčka a na národní plemena lovecky upotřebitelných psů. Tyto příjmy však pominu, neboť v celkovém poměru by tvořily zanedbatelnou částku. Poplatkovým lovem bývá většinou lovena pouze trofejová zvěř. Za účelem zjištění co možná nejvyšších příjmů z poplatkových lovů, budou do příjmů zahrnuty i příjmy z poplatkových lovů holé zvěře. Stavy zajíce polního jsou v honitbě na minimálních stavech, neloví se a nejsou z jeho lovu tudíž žádné příjmy. Při určení výše poplatkových lovů jsem vycházel z ceníku Lesů ČR a z průměrných bodových hodnot ulovené trofejové zvěře za posledních sedm let, podle věkových tříd a druhu zvěře (tabulka č. 2).

Tabulka č. 2 - průměrné bodové hodnoty a ceny za poplatkový lov v Kč. Samci

Druh zvěře I. věk. tř.

Samice

II.věk. tř.

Mladá

III. věk. tř.

Jelení

100 / 4000

145 / 18000

180 / 50000

1 800

1 300

Mufloní

160 / 7000

190 / 30000

210 / 50000

1 000

700

Srnčí

50 / 2000

75 / 4000

90 / 8000

700

400

Černá

1 700

100 / 10000

105 / 15000

10 000

900

Daňčí

125 / 7000

145 / 15000

180 / 40000

1 000

700

U příjmů z prodeje zvěřiny jsem vycházel z hlášení o lovu zvěře a skutečnosti, že veškerá ulovená zvěř bude prodána a nedojde ke srážkám při špatném zásahu. Při zjišťování cen za prodanou zvěřinu, jsem vycházel z průměrných hmotností ulovených kusů zvěře (tabulka č. 3) a z průměrných cen za zvěřinu společností zabývajících se výkupem zvěřiny v Olomouckém kraji, s přihlédnutím ke vzdálenosti a tedy nákladům na dopravu, které v roce 2009 činily u zvěře jelení a daňčí 50Kč/kg zvěřiny, srnčí v průměru 70Kč/kg, zvěře černé za 35Kč/kg a mufloní zvěřinu za 25Kč/kg.

48

Tabulka č. 3 - Průměrná hmotnost ulovených kusů zvěře Samci

Druh zvěře I. věk. tř. Jelení Mufloní Srnčí Černá Daňčí

Samice

II.věk. tř.

Mladá

III. věk. tř.

80

120

150

70

35

20

30

40

25

15

10

14

18

14

8

50

80

100

60

25

40

60

80

40

25

3.2.3 Výdaje Výdaje jsem rozdělil na : -

výdaje na nájemné

-

výdaje na úhradu škod způsobených zvěří

-

výdaje na přikrmování zvěře

-

výdaje na provoz dopravních prostředků

-

výdaje na péči a výcvik lovecky upotřebitelných psů

-

výdaje na opravu a udržování mysliveckých zařízení

-

výdaje na přípravu mysliveckých políček

-

výdaje na administrativu

Do výdajů jsem zařadil ty, které jsou součástí povinností uživatele honitby, ať již z právních předpisů nebo z nájemní smlouvy s vlastníkem honitby. Mezi tyto patří nájemné ve skutečné výši. Vzhledem k tomu, že nájemné je zvyšováno každý rok o skutečnou inflaci, budu vycházet z výše nájemného za rok 2009. Výdaje na úhradu škod způsobených zvěří, budou průměrnou částkou, skutečně uhrazených škod v letech 20082009. Výdaje na přikrmování zvěře, jsem určil skutečnou částkou, vynaloženou uživatelem honitby v zimním období 2008-2009, pro lepší srovnání se sousední honitbou v RP a pominu tedy krmné dávky, stanovené různými publikacemi. Uživatel honitby již vlastní zemědělský traktor Zetor 7245 a proto se ve výdajích za provoz dopravního prostředku objeví roční odpisová částka 9.350,-Kč a částka 12.250,Kč, což jsou pohonné hmoty, maziva a provedené opravy. Výdaje na přípravu 49

mysliveckých políček činí 3.000,-Kč/rok, kdy se jedná o osivo a hnojivo, provoz mechanizačního prostředku se sem již nezapočítává. Výdaje na příspěvky na péči a výcvik lovecky upotřebitelných psů, jsem určil na 3.000,-Kč/rok. Výdaje na opravu a údržbu mysliveckých zařízení byly stanoveny ve výši 10.000,-Kč/rok.Výdaje na administrativu jsem určil ve výši 2.000,-Kč/rok.

3.2.4 Základní údaje o honitbě 366, RP Při zjišťování základních údajů, jsem vycházel, oproti české legislativě, pouze z jednoho mysliveckého výkazu a to ročního mysliveckého plánu, ve kterém jsou shromážděny všechny povinné údaje ze zákona o myslivosti a údaje přílohy k vyhlášce č. 57/2005 a dále z deníku vedeného pokladníkem mysliveckého sdružení Lesu Zdar. V ročním mysliveckém plánu jsou základní údaje na aktuální myslivecký rok a dále údaje z předchozího mysliveckého roku. Honitby v Polsku se zařazují do tří jakostních tříd, kdy honitba 366 je zařazena do třetí jakostní třídy, tedy nejhorší a platí se zde tedy nejnižší nájemné. Pro srovnání je v nejlepší jakostní třídě výše nájemného pět krát vyšší než ve třetí. V jarních sčítaných stavech se neuvádí zvěř mladá a tato je přímo zařazena do samčí a samičí zvěře. Je však nutné se zmínit o vlastním plánování lovu. Podle přílohy k vyhlášce se u jelení zvěře doporučuje poměr jelenů a laní od 1:1 do 1:1,5 ve prospěch laní. Podle skutečného poměru a s přihlédnutím k ročním úhynům, by se měl přírůst pohybovat od 10 do 30% jarního stavu zvěře, ve výjimečných případech méně než 10%. Počet jelení zvěře se pak uvádí ve výši 15-35 kusů na 1000 ha lesní honitby, ve výjimečných případech až 50 ks na 1000 ha. Plán odstřelu pak musí vycházet ze současného stavu zvěře, aby bylo docíleno uvedených stavů. Současně je však u jelenů stejná situace jako u nás, kdy chybí třetí věková třída a proto je potřeba dodržovat zásady odstřelu jelenů, kde odstřel v první věkové třídě nesmí překročit 50% odstřelu všech jelenů a z těchto důvodů je navrženo v nejbližších 3-5 letech neudělit pokuty při nedodržení odstřelu jelenů. Naopak je potřeba zvýšit lov laní. Poměr jelenů – laní - kolouchů se pak doporučuje na 30-40% - 40-50% - do 30%. Jeleni jsou rozděleni do tří věkových tříd a to I. (2-5 let) – 30-50%, II. (6-10 let) – 30-50%, III. (11 let a více) – do 20%. U srnčí zvěře se doporučuje poměr srnců a srn od 1:1,5 do 1:2,5 ve prospěch srn. Přírůstek by pak měl činit 10-30% jarního stavu. Plán odstřelu pak vychází z počtu predátorů v honitbě, případným ztrátám dopravou a měl by se pohybovat od 50 do 50

100% přírůstku. Optimální početní stav srnčí zvěře by pak měl být 30-100 ks na 1000 ha, ve výjimečných případech do 150 ks na 1000 ha a ne nižší než 20-30 ks na 1000 ha. Poměr srnců – srn – srnčat se pak doporučuje na 40-50% - 40-50% - do 20% (hlavně srn). Srnci se pak zařazují do dvou věkových tříd a to I. (2-3 roky) – do 50% a II. (4 roky a starší) – doplnění do 100%. U černé zvěře je stanoven poměr pohlaví na 1:1 nebo ještě lépe v malý prospěch kňourů. Při stanovení optimálních stavů jsou v Polsku vedeny ostré výměny názoru, kdy v zemědělství působí velké škody a navrhují se nízké stavy, kdežto lesníci vidí v černé zvěři bioindikátora hrozby škůdců a požadují vyšší stavy. Z těchto důvodů nejsou stavy přímo uvedeny. Přírůstek se u černé zvěře uvádí od 50 do 150% jarního stavu. Při odstřelu se navrhuje především lov bachyní do věku tří let. Struktura odstřelu ve věkových třídách se pak navrhuje následujícím způsobem – selata – 40-60%, lončáci – 20-40% a u zvěře starší jak 2 roky do 20%. U lončáků se pak za chovného považuje v době úrody bukvic a žaludů, jedinec o hmotnosti 60-70 kg na podzim. Dále je pak omezen lov kňourů ve věku 3-4 roky. Při odstřelu samčí zvěře se v Polsku prosazují, oproti naší zemi, tresty za špatný odstřel. Každý selekcionér má k loveckému lístku kartičku s proviněním odstřelu, kde jsou mu v případě špatného odstřelu, zapsány tresty. Pokud dostane lovec za špatný odstřel dva červené body, má zakázán lov samčí spárkaté zvěře v celém Polsku na 1-2 roky. Trestné body dostane lovec i za špatnou preparaci trofejí, které se předkládají na individuální kontrole trofejí.

V tabulce č. 4 je zařazení honitby do jakostní třídy pro jednotlivé druhy zvěře, pro které jsou v honitbě stanoveny minimální a maximální stavy, přírůstek a poměr pohlaví.

Tabulka č. 4 - Přehled z ročního mysliveckého plánu Minimální Normované stavy (ks) stavy (ks)

Poměr pohlaví v %

Druh zvěře

Jakostní třída

Jelení

III.

50

118

samci samice mladá 10-30% 30-40 40-50 do 30

Srnčí

III.

166

556

10-30%

40-50

40-50

do 20

Černá

III.

50-150%

50

50

0

51

Přírůst

3.2.5 Příjmy Myslivecká sdružení v Polsku vedou účetnictví jednoduchou formou a nepodléhají dani z příjmu. V dalším textu budou tedy používány pojmy příjmy a výdaje. Myslivecké sdružení Lesu Zdar má čtyři druhy příjmů a to: -

příjmy z poplatkových lovů

-

příjmy z prodeje zvěřiny

-

příjmy za odstoupení zvěřiny

-

dotace z EU Poplatkovým lovem bývá lovena pouze trofejová srnčí zvěř, tedy srnci a to z důvodu

malého zájmu o poplatkový lov jelenů a černé zvěře v této oblasti. Poplatkové lovy se v Polsku řídí zákonem o myslivosti a může je organizovat pouze držitel licence, jinak není možno poplatkový lov provést. Výše poplatkového odstřelu se řídí hmotností ulovené trofeje, nikoli její bodovou hodnotou a pohybuje se podle různých oblastí u první věkové třídy 400-500 Zł/ks a u druhé věkové třídy 600-700 Zł/ks. V Polsku je možné prodávat zvěřinu pouze přes osoby s licencí anebo si ji mohou odkoupit členové sdružení se slevou, která u černé zvěře činí 50%, u jelení a srnčí zvěře 10%, jedná se o příjmy z odstoupení zvěřiny. Nelze zvěřinu prodávat fyzickým osobám ani do restaurací apod. Výkupní ceny zvěřiny v roce 2009 byly u jelení – 6 Zł/kg (39,Kč), u srnčí – 9,5 Zł/kg (62,-Kč), u černé – 3 Zł/kg (20,-Kč). Poslední položkou v příjmech mysliveckého sdružení Lesu Zdar, jsou dotace z fondů EU na obdělávání zemědělské půdy. Myslivecké sdružení takto obdělává 33,91 ha, kdy dostává 800 Zł/ha. V tabulce č. 5 jsou uvedeny průměrné sčítané stavy zvěře v honitbě a průměrný počet ulovené zvěře za období od 2007 do 2009, ovšem včetně úhynu, který činil u srnců 1ks, srn 4ks, srnčata 1ks, u černé zvěře11 ks. Tabulka č. 5 - jarní sčítaný stav / počet kusů ulovené zvěře Druh zvěře Jelení Srnčí

Samci I. věk. tř. 24/5

II.věk. tř. 19/4

38/7

38/10

Samice

Mladá

69/20

x/4

115/34

114/17

x/3

190/37

III. věk. tř. 3/1 x

Druh zvěře

Starší 2 r.

Lončáci

Selata

Černá

25/15

45/40

x/55

52

Celkem

Celkem 70/110

3.2.6 Výdaje Výdaje jsem rozdělil na : -

výdaje na nájemné

-

výdaje na úhradu škod způsobených zvěří

-

výdaje na přikrmování zvěře

-

výdaje na obhospodařování zemědělských pozemků

-

výdaje na opravu a udržování mysliveckých zařízení

-

výdaje na přípravu políček pro zvěř

-

výdaje při organizaci společných lovů

-

výdaje při organizaci poplatkových lovů

Do výdajů jsem zařadil všechny výdaje evidované uživatelem honitby, Mysliveckým sdružením Lesu Zdar. Jelikož se jedná o lesní honitbu, nájemné hradí sdružení státním lesům, které pak následně vyplácí orgán obce. Výdaje na úhradu škod způsobených zvěří, budou vycházet ze skutečně uhrazené částky v roce 2009. Výdaje na přikrmování zvěře budou za zimní období 2008-2009. Ostatní výdaje budou ze skutečně vynaložených částek v roce 2009, jelikož myslivecké sdružení nevlastní mechanizační prostředek a tento si pronajímá k mulčování luk, přikrmování zvěře apod.

53

4 Výsledky V této části jsou podrobně uvedeny příjmové a výdajové položky honitby Bílá Voda – les a honitby 36, které jsou pak vzájemně porovnány. Dále jsou stanoveny a porovnány upravené příjmy a výdaje na jednotku plochu a porovnány náklady na ochranu lesních porostů. 4.1 Honitba Bílá Voda - les Při zjišťování skutečných stavů zvěře v honitbě jsem vycházel z plánu chovu a lovu zvěře za roky 2006 – 2009 a zpětným výpočtem podle počtu ulovených kusů. V tabulce č. 6 jsou uvedeny průměrné počty ulovené zvěře za roky 2006 – 2009.

Tabulka č. 6 - průměrný počet kusů ulovené zvěře Samci

Druh zvěře I. věk. tř.

II.věk. tř.

Samice

Mladá

III. věk. tř.

Jelení

5

1

1

18

11

Mufloní

2

1

1

6

5

Srnčí

4

3

4

8

8

Černá

7

2

1

7

25

Daňčí

1

0

0

2

2

4.1.1 Příjmy V tabulce č. 7 jsou uvedeny příjmy za poplatkový lov zvěře.

Tabulka č. 7 - příjmy za poplatkový lov zvěře v Kč. Druh zvěře

Samci II.věk. tř. 18000

Samice

Mladá

Celkem

%

III. věk. tř. 50000

32400

14300

116700

30

Jelení

I. věk. tř. 2000

Mufloní

14000

30000

50000

6000

3500

103500

26,6

Srnčí

8000

12000

32000

5600

3200

60800

15,6

Černá

11900

20000

15000

28500

22500

97900

25,2

Daňčí

7000

0

0

2000

1400

10400

3

Celkem

42 900

80 000

147 000

74 500

44 900

389 300

100

54

V tabulce č. 8 jsou uvedeny příjmy za prodej zvěřiny.

Tabulka č. 8 - příjmy za prodej zvěřiny v Kč. Samci Druh zvěře

Samice

Mladá

Celkem

%

7500

63000

19250

115750

54,2

750

1000

3750

1875

8375

3,9

2800

2940

5040

7840

4480

23100

10,8

Černá

12250

5600

3500

14700

21875

57925

27,1

Daňčí

2000

0

0

4000

2500

8500

4

Celkem

38 050

15 290

17 040

93 290

49 980

213 650

100

I. věk. tř.

II.věk. tř.

III. věk. tř.

Jelení

20000

6000

Mufloní

1000

Srnčí

4.1.2 Výdaje V tabulce č. 9 jsou uvedeny všechny výdaje uživatele honitby, v posloupnosti od nejvyšší částky po nejmenší.

Tabulka č. 9 – skutečné pevné a pohyblivé výdaje v Kč a %.

celkem Kč Nájemné

%

693 971,00

83,44

Přikrmování

79 430,00

9,55

Provoz DP

21 600,00

2,60

Škody

18 700,00

2,25

Zařízení

10 000,00

1,20

Psi

3 000,00

0,36

Políčka

3 000,00

0,36

Administrativa

2 000,00

0,24

831 701,00

100,00

Celkem

55

4.1.3 Hospodářský výsledek Na obrázku č. 1 jsou v grafu uvedeny příjmy 602.950,- Kč, výdaje 831.701,-Kč a hospodářský výsledek, který v tomto případě tvoří ztráta ve výši 228.751 Kč.

Obr. č. 1 - graf - hospodářský výsledek honitby Bílá Voda - les 4.2 Honitba 366, RP Při zjišťování příjmů a výdajů jsem vycházel ze skutečně odlovené zvěře, prodané zvěřiny, získaných dotací z fondů a vynaložených výdajů na chod honitby.

4.2.1 Příjmy V tabulce č. 10 jsou uvedeny všechny příjmové položky Mysliveckého sdružení Lesu Zdar a to v měně Polské republiky a po přepočtu aktuálním kurzem i v měně České republiky. Tabulka č. 10 - skutečné příjmy v Zł, Kč a %. celkem Zł

celkem Kč

%

Poplatkový lov

9800

63700,00

18,07

Prodej zvěřiny

14817

96310,50

27,32

2490

16185,00

4,59

27128

176332,00

50,02

54 235,00

352 527,50

100,00

Odstoupená zvěřina Dotace za obdělávání pozemků Celkem

56

4.2.2 Výdaje V tabulce č. 11 jsou uvedeny všechny výdajové položky, podle skutečně vynaložených výdajů, v posloupnosti od nejvyšších po nejnižší. Tabulka č. 11 - skutečné pevné a pohyblivé výdaje ve Zł, Kč a %. celkem Zł

celkem Kč

%

Škody

9531

61951,50

22,91

Přikrmování

8400

54600,00

20,19

Políčka

5300

34450,00

12,74

Myslivecká zařízení

4514

29341,00

10,85

Zemědělské pozemky

4350

28275,00

10,46

Společné lovy

3577

23250,50

8,60

Nájemné

3527

22925,50

8,48

Poplatkové lovy

2400

15600,00

5,77

41 599,00

270 393,50

100,00

Celkem 4.2.3 Hospodářský výsledek

Na obr. č. 2 jsou v grafu uvedeny příjmy 54.235,-Zł, 352.527,50 Kč, výdaje 41.599,Zł, 270.393,50 Kč a hospodářský výsledek, který v tomto případě tvoří zisk ve výši 12.636,- Zł, po přepočtu aktuálním kurzem 82.134,-Kč.

Obr. č. 2 - graf – hospodářský výsledek honitby 366, RP 57

4.3 Porovnání příjmů a výdajů Pokud si prohlédneme příjmy uživatele honitby Bílá Voda – les, ČR (obr. č. 3) s příjmy uživatele honitby 366, RP (obr. č. 4),

Obr. č. 3 – graf – příjmy v honitbě Bílá Voda – les, ČR

Obr. č. 4 – graf – příjmy v honitbě 366, RP

tak druhou nejvyšší položkou jsou příjmy z prodeje zvěřiny, které se dají dobře porovnávat, neboť u honitby v ČR se uvažuje s prodejem veškeré zvěřiny, v honitbě RP je toto, až na malé množství odstoupené zvěřiny, samozřejmostí. Zde je však markantní rozdíl, neboť příjem za prodej zvěřiny v ČR je dvakrát větší než v Polsku a to i přesto, že výměra honitby Bílá Voda – les činí 1498 ha, z toho připadá na lesní půdu 1445 ha a 58

výměra honitby Lesu Zdar v RP činí 5564 ha a z toho připadá na lesní půdu 3387 ha, což je 2,3 krát víc, přičemž počet ulovené zvěře v honitbě ČR činí 125 ks a v honitbě RP 181 ks, což je pouze 1,5 krát víc.

Pokud si nyní prohlédneme výdaje v honitbě Bílá Voda – les, ČR (obr. č. 5) a výdaje v honitbě 366, RP (obr. č. 6),

Obr. č. 5 – graf – výdaje v honitbě Bílá Voda – les, ČR

Obr. č. 6 – graf – výdaje v honitbě 366, RP

již na první pohled je patrný rozdíl ve výši nájemného, který v honitbě ČR, tvoří hlavní podíl, kdežto v honitbě RP je až na sedmém místě. V honitbě RP pak největší podíl tvoří škody zvěří, které však nejsou až v takovém nepoměru, pokud si uvědomíme již 59

výše zmiňovanou výměru honitby. Výdaje za přikrmování zvěře, jsou pak v poměru s výměrou honiteb výrazně vyšší v ČR, což není dáno pořizovací cenou, ale množstvím.

4.4 Stanovení a porovnání průměrných upravených příjmů a výdajů Ve většině případů se průměrné příjmy upravují na jednotku plochy, tedy na jeden hektar. Pokud takto upravíme příjmy v honitbě Bílá Voda – les, ČR, pak získáme částku 402,50 Kč/ha. U výdajů získáme částku 555,20 Kč/ha. Pokud bychom výdaje rozdělily na výdaje za nájem, získáme částku 463,30 Kč/ha a u ostatních výdajů částku 91,90 Kč/ha. V honitbě 366, RP, pak u upravených příjmů získáme částku 63,40 Kč/ha. U výdajů získáme částku 48,60 Kč/ha. Pokud bychom výdaje rozdělily na výdaje za nájem, získáme částku 4,10 Kč/ha a u ostatních výdajů částku 44,50 Kč/ha. Po tomto upravení příjmů a výdajů, vidíme markantní rozdíl ve výši nájemného, který je u honitby v ČR 113x vyšší na 1ha. Nejmenší rozdíl je u ostatních výdajů, kdy výdaje u honitby v ČR jsou 2x vyšší na 1ha.

4.5 Porovnání nákladů na ochranu lesních porostů U vlastníka lesů v ČR, tedy Lesů ČR, lesní správy Javorník bylo zjištěno, že na rozloze honitby Bílá Voda – les, jsou prováděny opatření k ochraně lesních porostů dle tabulky č. 12. Tab. č. 12 – náklady na ochranu lesních porostů u LČR, LS Javorník výkon oplocenky

2007

2008

2009

88 780

159 290

106 546

4 849

14 129

nátěr letní nátěr zimní

72 998

67 095

55 422

individuální ochrana

38 736

0

0

nátěr kmenů proti ohryzu

125 675

27 062

297 149

celkem

326 189

258 296

473 246

226

179

328

náklady na 1 ha lesa

Z tabulky vidíme velké výkyvy v cenách, které byly především v roce 2009 způsobeny extrémně vysokou cenou, která vycházela z nevýhodné krátkodobé smlouvy v nabídkovém řízení. Pokud bychom stejný objem prací za rok 2009 přepočítali podle

60

cen nasmlouvaných na rok 2010, činily by celkové náklady celkem jen 160.287,Kč!(111,-Kč/ha), tedy skoro 3 krát méně než v roce 2009. U státních lesů Polska, v lesních porostech honitby 366, se provádí ochrana proti škodám působených zvěří oplocením a zimními nátěry. Průměrná výše nákladů na tuto činnost za roky 2007-2009 činila 62.881,- Zł, což po přepočtu činí 408.726,50 Kč. Pokud uvedenou částku vydělíme počtem hektarů lesa v honitbě, pak dostaneme částku 121,-Kč/ha. U obou honiteb se jedná o vysoké částky, které musí vlastníci lesů investovat z důvodů ochrany lesních porostů.

4.6 Srovnání výsledků Při zjišťování výsledků v průběhu práce, jsem vycházel z deníku daňové evidence a z výkazu příjmů a výdajů u uživatele honitby Bílá Voda – les a z roční zprávy pokladníka mysliveckého sdružení Lesu Zdar. Údaje jsem získával za roky 2006 až 2009. U uživatele honitby Bílá Voda – les v ČR jsem zjistil, že pokud by hospodařil způsobem uvedeným v této práci, tedy že by prodal veškerou zvěř poplatkově a prodal veškerou zvěřinu, tak by musel poplatkově hradit i zvěř, kterou sám uloví, těžko by sháněl poplatkové lovce a navíc by to bylo časově náročné s ohledem na doprovody lovců a stejně by byl stále ve ztrátě, kterou by řešil navýšeným odstřelem zvěře. Protože si je uživatel honitby tohoto vědom, řeší svou situaci tak, že každý rok shání dva movité zájemce o celoroční lov v honitbě, kterým nabídne k odstřelu 2/3 plánovaného počtu kusů zvěře k lovu a možnost ponechání si určitého množství zvěřiny, čímž se snaží pokrýt co největší část nájmu za honitbu. Zbylou část a ostatní výdaje hradí poplatkovým odstřelem nutného počtu zvěře z 1/3 plánovaného počtu kusů zvěře k lovu a prodejem zvěřiny. Situace je však rok od roku horší a to z několika důvodů. Na počátku nejemného období činily výdaje na nájem částku 531.790,-Kč včetně 5% DPH. Po zvýšení DPH a připočtené inflaci však v roce 2009 již nájem činil 693.971,-Kč. To znamenalo zajistit na rok 2009 dva poplatkové lovce, kteří byli ochotni zaplatit za lov v honitbě každý 300.000,-Kč, což se mu tedy nakonec podařilo, ale výsledkem byl neuspokojivý odstřel trofejové zvěře, těmito lovci a jejich nespokojenost. Navíc počty ulovených kusů zvěře klesají, snižují se stavy trofejové zvěře a to především té kvalitní např. ve III. věkové třídě jelenů je stav již kritický a pocítili to i v Polsku, kde od roku 2010 mají vejít v platnost nové zásady chovu a lovu jelení zvěře v této oblasti, kdy 61

chtějí pošetřit jeleny všech věkových tříd s vyloučením možnosti trestu za případně nesplněný plán lovu této zvěře. U výdajových položek jsou patrny výkyvy především u přikrmování, které je jednak závislé na průběhu a délce trvání období nouze, ale v posledních letech se nadměrným přikrmováním na vnadištích, láká zvěř z důvodu jejího snadnějšího lovu. Pokud porovnáme výdaje za přikrmování zvěře tak zjistíme, že jsou v přepočtu na lesní půdu, více než 3x vyšší, než u honitby v RP. Hospodářský výsledek uživatele honitby Bílá Voda - les je záporný, tedy vykazuje ztrátu a to i v případě uhrazení pevné částky za možnost výkonu práva myslivosti dvěma lovci, kdy však v tomto případě je ztráta ve výši asi 1/3 mých výsledků. V roce 2010 se dá předpokládat opětovné navýšení nájemného a v současné době nedokáže uživatel honitby určit, zda najde poplatkové lovce, kteří budou ochotni uhradit jím požadovanou částku a zda nebude nucen ukončit nájem honitby.

U uživatele honitby číslo 366, mysliveckého sdružení Lesu Zdar v RP jsem zjistil, že jejich hospodářský výsledek je vždy kladný a zastávají nepsanou zásadu, že 60% příjmů z myslivosti, by se mělo opět vrátit ve výdajích do honitby při péči o zvěř. To znamená, že se vůbec nepředpokládá, že by myslivecké sdružení mohlo hospodařit ve ztrátě. Nejvyšším příjmem jsou dotace za obdělávání zemědělských pozemků. Největšími výdaji jsou škody působené zvěří především na zemědělských kulturách a to převážně škody působené černou zvěří. Z těchto důvodů je největší odstřel právě u této zvěře. Jinak se odstřel pohybuje na dolní možné hranici. Toto je způsobeno také tím, že aktivně lovících členů je jen asi 10. Tedy pokud by si sdružení naplánovalo větší odstřel, mohlo by dojít k jeho nesplnění a následným sankcím za nesplnění lovu a hrazení škod působených zvěří. Proto se poplatkově loví pouze srnci a to takový počet, aby sdružení docílilo předem naplánovaného příjmu a vyhnuli se případnému nesplnění lovu. Pokud by myslivecké sdružení nechalo lovit poplatkově i další zvěř, pak by byly příjmy i několikanásobně vyšší. V současné době i v jejich honitbách zjistili snížení stavů zvěře, především jelení a to hlavně jelenů. Toto je dáno jednak jejich plánováním, kde se plánuje více laní a jednak zvýšeným odstřelem jelenů v sousedních honitbách v ČR.

62

5 Diskuse Při porovnání právních norem obou honiteb, byly hlavní odlišnosti v tom, že myslivost v Polsku není dosud vázaná na vlastnictví pozemků a vlastníci honebních pozemků nedostávají ani žádné nájemné. Oproti Českomoravské myslivecké jednotě má Polský myslivecký svaz výrazně větší pravomoci a je jedním z hlavních článků řízení myslivosti. Minimální výměra honitby v ČR je 500 ha a 3000 ha v Polsku. Nájemné v honitbách ČR se řídí výběrovým řízením a nabídnutou cenou, kdežto v Polsku je ze zákona dána nejvyšší možná hranice nájemného, která se odvíjí od ceny žita. Polský zákon o myslivosti, při ochraně zvěře, dává velké pravomoci Národní myslivecké stráži, která je uniformovaná a dále obdobné pravomoci strážcům myslivosti, jako má myslivecká stráž v ČR, která dohlíží i na běžné myslivecké hospodaření. Dále si Polsko dobře hlídá obchodování se zvěřinou, kterou je možno prodávat pouze přes firmy s licencí a jen část může být odkoupena členy sdružení, kteří ji však dál nesmějí prodat. Nižší výkupní ceny zvěřiny, jsou pak dle mého kompenzovány nízkou výší nájemného. Pokud by totiž mohl uživatel honitby v RP prodávat zvěřinu za hranicí v ČR, tak by se jeho příjmy z prodané zvěřiny, mohly zvýšit 1,5 krát. Plánování v ČR je roční, v Polsku roční a víceleté. Chovatelské přehlídky v Polsku nejsou, je pouze individuální kontrola trofejí před komisí. Za nesprávný lov trofejové zvěře v Polsku, se uloží trest zákaz lovu trofejové zvěře v celém Polsku až na dva roky. Myslivecké sdružení v Polsku musí mít minimálně deset členů. Myslivecké hospodaření se nijak výrazně neliší a výkon práva myslivosti je zhruba na stejné úrovni, až na drobné výjimky ve věkových třídách a chovných kritériích. Rozdíl je však v normovaných početních stavech spárkaté zvěře, které jsou v Polsku vyšší a navíc ve prospěch samic. Když k tomu připočteme vyšší lov samčí zvěře v ČR, tak výsledkem je poměr pohlaví 1:2 až 1:3 ve prospěch samic a chybějící III. věková třída jelenů. Škody působené zvěří na lesních porostech v obou honitbách jsou obdobné, ale otázkou je, jak moc jsou v té které zemi podhodnocené. Způsoby ochrany lesních porostů před těmito škodami jsou v ČR rozsáhlejší, neboť se zde využívá oplocení, individuální ochrana, zimní a letní nátěr proti okusu a nátěr proti ohryzu, kdy v Polsku se využívá ochrana oplocením a nátěry proti ohryzu. Při sbírání podkladů k této práci jsem však zjistil, že dochází ke zkreslení statistických dat u vykazování stavů spárkaté zvěře a to v obou honitbách. V honitbě Bílá Voda – les byly při řízení o uznání honitby navrženy a později i stanoveny stavy jelení a mufloní 63

zvěře na minimálních a srnčí stav dopočítán podle počtu jedinců. Uživateli honitby to tak nedává jinou možnost, než při sčítání zvěře jelení a mufloní, vždy uvést tento početní stav, jelikož jeho nedodržení směrem nahoru nebo dolů, znamená vždy porušení ať již zákona nebo nájemní smlouvy. V honitbě č. 366 v RP je to však spíše opačně. Jelikož jsou zde velké honitby, každý může využívat všechna myslivecká zařízení k lovu, u kterých je možné vnadit pouze černou zvěř a jedná se o činnost ekonomicky a časově náročnější, aktivně loví spárkatou zvěř asi jen deset členů. Toto je samozřejmě způsobeno i podmínkou se před a po ukončení individuálního lovu, vždy zapsat do knihy evidence individuálního lovu, která může být i několik kilometrů od místa bydliště a u lovu trofejové spárkaté zvěře nutností selekcionérských zkoušek. Pokud by tedy myslivecké sdružení vykázalo skutečné stavy, bylo by nuceno lovit větší počty spárkaté zvěře, což by deset členů zvládalo s dosti značnou časovou a ekonomickou zátěží a v případě nesplnění plánovaného lovu, by se vystavilo sdružení hrozbě sankcí za škody působené zvěří. Proto se zde stavy spárkaté zvěře podhodnocují na počty, které chce sdružení lovit. Plánuje se tedy nikoli podle skutečných stavů zvěře, ale podle potřeby lovu. Tato situace je paradoxně zatím výhodná pro obě sousední honitby, neboť vysoké nájemné v honitbě ČR je možné krýt zvýšeným lovem spárkaté zvěře, kterou v sousední honitbě RP šetří. Protože se však v ČR loví převážně trofejová zvěř, kdy je vykazována za lov holé zvěře, a stavy v Polsku jsou ve prospěch samic, stále více se prohlubuje rozdíl v početních stavech samců a samic. U jelenů je tento propad nejmarkantnější, kdy III. věková třída ve většině honiteb schází. Tohle to zjištění, již vedlo na straně RP ke změně chovatelských kritérií lovu samčí zvěře, které mají vést ke zvýšení počtu jelenů, především ve II a III věkové třídě. Uživatelům polských honiteb, které sousedí s honitbami ČR, však začíná tento, dle jejich názoru nadměrný lov trofejové zvěře, vadit. V Polsku se rovněž začínají ozývat vlastníci honebních pozemků, kteří chtějí stejná práva jako vlastníci např. v ČR nebo Německu. Z provedeného ekonomického hodnocení honitby Bílá Voda – les je zřejmé, že při současné výši nájmu, tlacích na dodržení normovaných, respektive minimálních stavů zvěře, cenách zvěřiny a poplatkových lovů, nebude možné docílit kladného hospodářského výsledku jinak, než přijetím cizího kapitálu, např. ve formě paušálních poplatků za výkon práva myslivosti v honitbě, jak to provozuje současný uživatel. To však sebou nese velké riziko, které se již stává pravidlem a to, že poplatkový lovec

64

neuloví zvěř, která mu byla na začátku nabídnuta a požaduje navrácení části poplatku nebo přesunutí lovu do další sezóny a v krajním případě hrozí soudní žaloby. Z provedeného ekonomického hodnocení honitby č. 366 v Polsku je patrno, že uživatelé honiteb, zde tedy myslivecké sdružení Lesu Zdar, hospodaří se ziskem i přesto, že v přepočtu loví méně zvěře. Toto je samozřejmě způsobeno příjmem z dotací na obhospodařování zemědělských pozemků. Pokud by myslivecké sdružení o tento příjem přišlo, bylo by nuceno zvýšit počty lovené zvěře, navýšeným podílem lovu poplatkovými lovci a prodejem zvěřiny. Z pohledu vlastníka honitby Bílá Voda – les, tedy Lesů ČR, lze uvedenou situaci hodnotit spíše kladně, neboť zaručuje každoroční přísun nemalé finanční hotovosti a pomalu dochází i ke stále více žádanému snížení stavů zvěře. Negativem je porušení chovatelských zásad, jak bylo již výše uvedeno, včetně nadměrného přikrmování zvěře uživatelem, což mívá za následek soustředění zvěře a jí působené škody. Státní lesy Polska, jakožto většinový vlastník honitby 366, nemají možnost ovlivnit výši nájmu, neboť maximální výše je dána zákonem, ale pravidelně kontrolují škody působené zvěří na lesních porostech a přikrmování zvěře, tedy místa, druh a množství předkládaného krmiva. Rovněž kontrolují lov v honitbě a vyjadřují se i k uhynulé zvěři a jsou členy komise, při každoročním hodnocení trofejí ulovené zvěře.

65

6 Závěr V závěrečné práci jsem porovnával ekonomické hospodaření v honitbě Bílá Voda – les, která je ve vlastnictví Lesů ČR a jejímž uživatelem je v současné době fyzická osoba Dimitrij Pandadis s ekonomickým hospodařením v sousední, západně položené honitbě 366, která je ve vlastnictví Státních lesů Polska a jejímž uživatelem je Myslivecké sdružení „Darz Bór“ (Lesu Zdar). Cílem této práce bylo porovnání právních norem, způsobů mysliveckého hospodaření, výkonu práva myslivosti a početního a druhového složení zvěře. Zhodnocení příjmů a výdajů, podle skutečných stavů zvěře v obou honitbách, porovnání těchto příjmů, výdajů a hospodářského výsledku v uvedených honitbách, zjištění výše nájmu na jednotku plochy a porovnání nákladů vlastníků lesních porostů na ochranu před škodami působených zvěří. U honitby Bílá Voda – les, ČR jsou příjmy tvořeny z 64,6 % z příjmů za poplatkový lov veškeré zvěře a z 35,4 % z příjmů za prodej veškeré vyprodukované zvěřiny. Největší položku ve výdajích tvoří výdaje za nájemné, které činí 83,4 % všech výdajů. Ostatní výdaje pak činí 16,6 %, z nichž nejvíce tvoří výdaje na přikrmování (9,55%), provoz dopravních prostředků (2,6%) a škody působené zvěří na lesních porostech (2,25%). U honitby 366, RP jsou příjmy tvořeny z 50,02 % z příjmů dotací za obdělávání zemědělských pozemků, z 31,91 % z příjmů za prodej veškeré vyprodukované zvěřiny a z 18,07 % za poplatkový lov zvěře. Největší položku ve výdajích tvoří výdaje za škody působené zvěří, které činí 22,91 % a výdaje na přikrmování, které činí 20,19 %. Ostatní výdaje pak činí 56,9 %, z nichž nejvíce tvoří výdaje na přípravu políček pro zvěř (12,74%), údržbu mysliveckých zařízení (10,85%), na obhospodařování zemědělských pozemků (10,46%), na konání společných lovů (8,6%) a až předposlední sedmou položkou jsou výdaje na nájemné (8,48%). Při stanovení a porovnání upravených příjmů a výdajů na jednotku plochy, tedy na jeden hektar, jsou patrny rozdíly jednotlivých položek v obou honitbách. Uživatel honitby Bílá Voda – les, jako jedna fyzická osoba, nemá moc příležitostí, jak zvýšit příjmy a zlepšit ekonomické hospodaření v honitbě, nabízí se však níže uvedené možnosti:

66

-

jelikož je uživatel honitby vlastníkem zemědělských pozemků, mohl by na tyto

pozemky využít dotace na obhospodařování, stejně jako je tomu u mysliveckého sdružení Lesu Zdar v RP -

investovat finanční prostředky do ochrany lesa, které si pak může uživatel

honitby po dohodě s vlastníkem honitby odečíst z výdajů za nájem a současně tak sníží výdaje za škody způsobené zvěří na lesních porostech -

zlepšit úživnost honitby a zdravotní stav zvěře, čímž se zvýší průměrné

hmotnosti lovených kusů a zvýšení příjmů za prodej vyprodukované zvěřiny, i s využitím dotačních titulů EU na zlepšování životního prostředí pro zvěř. Uživatel honitby 366 v Polsku, Myslivecké sdružení Lesu Zdar, by mohlo zvýšit své příjmy např.: -

brigádnickou činností

-

navýšením odstřelu zvěře

-

stejně jako v honitbě ČR, zlepšit úživnost honitby a zdravotní stav zvěře, čímž se

zvýší průměrné hmotnosti lovených kusů a zvýší se příjmy za prodej vyprodukované zvěřiny.

67

Resume: In my final work I assessed the economical management in the hunting ground of Bila Voda-woodlands, which is in ownership of Forrestry ministry of Czech Republic. Its user in contemporary time is physical person Dimitrij Pandadis with economical management in adjoining part situated in north part of hunting ground nr. 366 which is in ownership of Poland Forrestry. Its user is hunting association and its useris hunting association “Darz Bór” (good fortune). The goal of this work was to evaluate the legal regulations, the way of hunting management, enforcement of lawof hunting and gamekeeping and numerical andgeneric structure of game. In ratting the incomes and expenditures and by the real numbers of game in both hunting woodlands, compare incomes and expenditures and economical results in local hunting woodlands and to investigate the height of a rent per unit area, compared expenditures for protecting forrest stands and protect local forrest against damage caused by game. At the hunting ground Bílá Voda – forest CZ incomes are produced of 64,6% of incomes for fees of huntingthrough all game and from 35,4% of incomes for selling all output game. The biggest part in paying is for a rent which is 83,4% of all expenditures. The other expenditures are than 16,6% from which the biggest part is for food to animals 9,55% operation traffic machinery 2,6% and damages causd by game in forest stands 2,25%. At the hunting woodlands nr. 366 in Poland are incomes produced of 50,02% from incomesof grantsfor agricultural fields cultivation, from 31,91% of incomes for selling all produced output game and from 18,07% for incomes for fees of hunting game. The biggest part in expenditures are for damage which is caused by game 22,91% and part for fodder is 20,19%. The other expenditures is 56,9 of which the biggest parts of expenditures are on small fields cultivation for game 12,74%, maintain of hunting establishment 10,85%, for agricultural field cultivation 10,46%, to give collective hunting 8,6%, and as the sevens part is issue for a rent 8,48%. To determinat and compare the regulate incomes and expenditures per unit area and per one hectar, there areunmistakablue differences in items of both hunting woodlands. The user of hunting woodlands Bílá Voda – forest as one physical person has not many opportunities how to increase incomes and improve economical management in hunting woodland, there can be offered lower written possibilities: 68

-

because the user of the hunting woodland is an owner of agricultural field, he

could use the grants for this field management in the same way with the hunting association “Darz Bór” in Poland -

to invest the funds to protect the forest what can the user of hunting woodlands,

after the agreement with the owner of hunting woodlandtake off the expenditures for a rent and in the same time reduces the expenditures for the damages caused by game operating in the forest stands -

to increaseefficient of hunting woodland and health condition of game, and by

this is higher game weight and to increase incomes for selling produced game and also by using grant titles of EU and to make better environment for game. The user of hunting woodland nr. 366 the hunting corporation “Darz Bór” could icrease its incomes for example:

-

brigade activity in a forest management

-

to increase pick off the game

-

the same as in Czech rep. woodland increase efficient of woodland and game

health condition. By this there will be higheraverage weight of hunting game and there are higher incomes for selling produced game and meat.

69

7 Literatura a prameny VACH, M., a kolektiv. Myslivost. Uhlířské Janovice: Silvestris s.r.o., 1999. 368 s. HROMAS, J., a kolektiv. Myslivost. Písek: Matice lesnická s.r.o., 2000. 491 s. RAKUŠAN, C. Základy myslivosti. Praha: SZN, 1979. 352 s. KUPČÁK, V. Ekonomika lesního hospodářství. 2 vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 257 s. FEUEREISEL, J. Ekonomická úvaha o nájmu honitby. Stráž myslivost – Myslivost, 1998. č. 10, s. 3. FEUEREISEL, J. Ekonomika v současné české myslivost. In Ekonomické aspekty hospodaření v lesním vegetačním stupni 1 – lužní lesy. Brno: Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky, LDF, MZLU, 2006, s. 18-29. ZÁDRAPOVÁ, Š. Ekonomické hodnocení výkonu práva myslivosti v rámci mysliveckého sdružení. Brno: Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky, LDF, MZLU, 2007, 65 s. HÉDL, R. Krajina a lesní vegetace Rychlebských hor. Text článku publikovaného v časopise Živa 2001/2. RYBAK, R. Myslivost v Polsku. Časopis Svět myslivosti, 2008, roč. 9, č. 3. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, včetně prováděcích vyhlášek. Internetové odkazy.

70

8 Přílohy Příloha č. 1 : Mapa oblasti Příloha č. 2 : Fotografie

71