Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Optimalizace techniky přikrmování srnčí zvěře v honitbě Rozkoš Diplomová práce

Bc. Jakub Zelený 2013

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Optimalizace techniky přikrmování srnčí zvěře v honitbě Rozkoš zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využiti autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:

3

PODĚKOVÁNÍ Příprava této diplomové práce byla sice dosti časově náročná, ale z důvodu mé vášně pro myslivost, která vyžaduje toleranci a pochopení našich milovaných, se stala zálibou, proto děkuji Lence Mihulkové, mimo jiné i za jazykovou korekturu. Několikaleté pozorovaní, hodnocení a v neposlední řadě i stovky hodin strávených u počítače sumarizací dat, jsou výsledky nejen tolerance, ale především podpory mých rodičů ve finančně i časově náročné zálibě, zato jím patří největší dík. Chtěl bych také poděkovat doc. Ing. Jiřímu Kamlerovi, Ph.D. za trpělivost, spolupráci a řešení mých všetečných otázek a za práci v laboratoři. Také chci poděkovat Ing. Radimu Plhalovi za vypůjčení fotopastí a poskytnutí potřebných rad k jejich obsluze, pro dokonalejší odhad početnosti srnčí zvěře a její jednodušší pozorování. Děkuji všem myslivcům, kteří mi poskytli informace k péči o srnčí zvěř v jejich honitbách.

4

ABSTRAKT

a) Posluchač: Jakub Zelený Název diplomové práce: Optimalizace techniky přikrmování srnčí zvěře v honitbě Rozkoš Title baccalaureate job: Optimizing of feeding to roe deer in hunting area Rozkoš b) Abstrakt: Tato publikace studuje optimální přikrmování srnčí zvěře v přírodě. Jsou zde základní informace o srnčí zvěři. Především je popsáno chování, výživa, ale také informace o zažívacích orgánech. Jedná se především o literární rešerši, která hodnotí klady a zápory přikrmování srnčí zvěře. Podrobně jsou pak řešena vhodná krmiva použitelná pro srnčí zvěř, metody jejího předkládání a zařízení či vhodné umístění krmeliště a hlavně způsoby správného přikrmování. Podle výše uvedených pravidel je zde uveden optimální způsob přikrmování v honitbě mysliveckého sdružení Rozkoš. Také je popsána zjištěná atraktivita a chování srnčí zvěře u krmiva. Jsou zde posouzeny vhodné techniky krmení a využití různých typů krmelců. c) Klíčová slova: srnčí zvěř, přikrmování, péče o zvěř, zažívací orgány, sezónní a pastevní cykly, přikrmovací období, jadrné krmivo, dužnaté krmivo, objemové krmivo, zažívací poruchy, acidóza, techniky krmení, krmelce d) Abstract This Publication studies the optimal feeding of roe deer in the wild. There is summary of the roe deer. In particular, there is described behaviour, nutrition, but also information on the digestive organs. This is essentially a literature search; it evaluates the pros and cons of feeding roe deer, but also a suitable food for deer, methods of proper feeding. Here are the rules of optimal feeding hunting area “Rozkoš”. The observed behaviour of the attractiveness of food and fodder for animals are here as well. There is considered appropriate feeding techniques and use of different types of racks. e) Keywords: roe deer, feeding, caring for roe deer, the digestive organs and seasonal cycles of grazing, feeding period, feed grain, succulent food, forage, digestive disorders, acidosis, feeding techniques, feed rack

5

OBSAH OBSAH .............................................................................................................................. 6 1.

ÚVOD ..................................................................................................................... 8

2.

CÍLE DIPLOMOVÉ PRÁCE ............................................................................. 10

3.

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ........................................... 11

3.1 Srnec obecný....................................................................................................................... 11 3.1.1

Zařazení ......................................................................................................................... 11

3.1.2

Rozšíření: ....................................................................................................................... 12

3.1.3

Chování.......................................................................................................................... 12

3.1.4

Výživa, pastevní a sezónní cykly srnčí zvěře .................................................................. 14

3.1.5

Základní živiny ............................................................................................................... 16

3.1.6

Průchod potravy trávicí soustavou ................................................................................ 18

3.1.7

Anatomická stavba trávicího traktu srnčí zvěře ............................................................ 18

3.1.8

Mikroflóra předžaludku ................................................................................................. 19

3.1.9

Procesy v bachoru ......................................................................................................... 20

3.1.10

Zhodnocení významu přikrmování srnčí zvěře ......................................................... 22

4.

VÝCHODISKA ZPRACOVÁNÍ ........................................................................ 25

4.1

Seznámení s problematikou.......................................................................................... 25

4.2

Zhodnocení základních otázek z dostupné literatury .................................................... 26

4.2.1

Je vůbec nutné přikrmovat? .......................................................................................... 26

4.2.2

Kdy začít a kdy ukončit přikrmování? ............................................................................ 27

4.2.3

Jaká jsou vhodná krmiva pro srnčí zvěř? ....................................................................... 28

4.2.4

Kde srnčí zvěř přikrmovat? ............................................................................................ 37

4.2.5

Jaká jsou vhodná myslivecká zařízení pro přikrmování? ............................................... 38

4.2.6

Jak vyřešit hygienická opatření?.................................................................................... 43

4.2.7

Jak správně přikrmovat? ............................................................................................... 44

5.

MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ .................................................. 46

5.1

Zpracování přehledu literárních pramenů ..................................................................... 46

6

5.2

Popis lokality ................................................................................................................ 46

5.2.1

Širší územní vztahy ........................................................................................................ 48

5.3

Stav zvěře a způsob myslivecké péče ............................................................................ 51

5.4

Použitá doporučovaná krmiva: ..................................................................................... 53

5.5

Technika přikrmování a typy krmelců .......................................................................... 54

5.5.1

Denní dávkování krmiva ................................................................................................ 54

5.5.2

Předkládání krmiva v neomezeném množství ............................................................... 57

6.

PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE ..................................................... 58

6.1

Zhodnocení atraktivity a přijímání krmiv srnčí zvěří ..................................................... 58

6.2

Zhodnocení významných faktorů pro umístění krmelce ................................................ 65

6.2.2

Chování srnčí zvěře v lokalitě s omezeným přístupem krmivu ..................................... 70

6.2.3

Chování srnčí zvěře a důsledky v lokalitě bez přístupu ke krmelci ................................ 72

6.2.4

Škody okusem ............................................................................................................... 72

6.3

Vlastní návrh samospádového krmelce a jeho parametry ............................................ 73

6.4

Zhodnocení typů krmelců a technik přikrmování .......................................................... 77

6.4.2

Zhodnocení denního dávkování krmiva osobně a automaticky .................................... 81

6.4.3

Zhodnocení denního automatického přikrmování s neomezeným množstvím krmiva

v samospádovém krmelci ...................................................................................................................... 85 6.4.4

Zhodnocení krmelců pro objemová krmiva .................................................................. 87

6.4.5

Zhodnocení typů slanisek .............................................................................................. 89

7.

DISKUSE ............................................................................................................ 90

7.1

Návrh mysliveckých zařízení pro přikrmování srnčí zvěře ............................................. 90

7.2

Návrh optimalizace přikrmování srnčí zvěře v MS Rozkoš ............................................. 92

8.

ZÁVĚR ................................................................................................................ 96

9.

SUMMARY ......................................................................................................... 97

10.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................... 98 7

1. ÚVOD Přikrmování zvěře je v Čechách tradiční způsob péče o zvěř, které má kořeny již od středověku. Ale i dnes je jedním, ne-li jediným druhem péče o zvěř, jako takovou ji prezentujeme a tím obhajujeme svou mysliveckou činnost. Veřejností je pak často přikrmování chápáno na rozdíl od lovu jako pozitivní aktivita myslivců. Mimo jiné je přikrmování zákonem nařízené v době nouze. I přes to se objevují negativní názory z řad ochránců přírody či ekologů, ale i některých myslivců na zimní přikrmování. Argumentuje se často tím, že se před mnoha lety také nepřikrmovalo a zvěř tak využívala pouze přirozenou potravu. Také že se tím mění charakter a vlastnosti zvěře, že napomáháme udržování vyšších stavů zvěře a podobně. Dokonce i někteří myslivci poukazují na časové či ekonomické problémy přikrmování. Ukazuje se, že přikrmováním docílíme toho, že zimu přežije i slabá zvěř, která by jinak přirozeně o život přišla. Pakliže máme podle pravidel průběrného odstřelu vše slabé a krnící odstranit, vzniká potom otázka, zda je naše péče o srnčí zvěř prováděná správně a rozumně. Ale také zda je humánní tuto zvěř v zimních měsících nechat hynout krutou dlouhou smrtí. V přírodě se již nevyskytuje vhodný predátor, ale ani myslivec s pravomocí, aby tuto zvěř v zimních měsících odlovil, jelikož je již hájená, aby její trápení ukončil. Pokud je ovšem cílem ochrany přírody a samozřejmě i myslivosti udržet stavy zvěře v dostatečném počtu a kvalitě pro budoucí generace. A to s ohledem na současný stav kulturní krajiny, kdy se širé rodné lány často během jednoho dne promění v nehostinnou krajinu bez života. Lesy v menší výměře a v hustém zápoji s převahou jehličnanů nedávají tolik úživnosti jako lesy přirozené. Přírodní lesy jsou od nížin dubové, pozvolna měnící se na lesy míšené bukem a to skoro až po horní hranici lesa. K tomu všemu ještě dosti světlé a rozvolněné plodící stromy, převážně duby nebo buky, dávají plody s vysokou výživovou hodnotou, jsou podrostlé různými keři a bylinami a s loukami utvářejí mozaiku přirozeného prostředí, ve kterém se vyvíjela naše zvěř. V takovémto prostředí opravdu není nutné zvěř přikrmovat. Ale kde jsou v Čechách takové lokality? Stěží bychom hledali, aby ještě splnily nároky na rozlohu vhodnou pro přirozený chod života zvěře. Abychom nemuseli stavy zvěře snížit na drastické minimum a neohrozili tak její genofond a budoucím generacím nepředali jen zbytky

8

přírodního bohatství, bude tedy nutné i nadále nahrazovat zvěři složky potravy, které ji v kulturní krajině chybí, tedy zvěř řádně přikrmovat. Argument o umělém udržování početních stavů zvěře je také velice zavádějící. Lesníci rádi hovoří o přezvěření a odkazují na počty zvěře v nedotčené přírodě. Ale kdo může říci, kolik zvěře bylo v našich lesích před tím, než je ovlivnil člověk? Jedinou možností, jak to zjistit, je porovnání podobných ekosystémů s našimi podmínkami. Tak velké nedotčené celky najdeme jedině v USA nebo Kanadě. Všem, kdo tvrdí, že je naše zvěř přemnožena a že myslivci svou péčí udržují uměle vysoké stavy zvěře, doporučuji navštívit například Yellowstonský nebo Yosemitský národní park, kde žádná péče a lov neexistuje a stavy zvěře určuje skutečně jen příroda. Samozřejmě nemůže být snahou (ani myslivců) takové stavy zvěře udržovat v podmínkách ČR, kde se hospodaří. Z řad odpůrců myslivosti a především zvěře (bohužel jsou jimi často lesníci) se často ozývá, že zvěř do lesa nepatří, ale pokud bude stále snahou navracet se k přírodě blízkému hospodaření v lesích a dokonce se tím i prezentovat a zvěř považovat za nežádoucí, je v tom velký rozpor. Chápu, že by pěstování lesa bylo jednodušší a určitě i levnější, ale jednoznačně se pak o přírodě blízkém hospodaření nedá mluvit. Možností jak zamezit škodám na lese je i péče o zvěř a jejich stávaniště (krom přikrmování i podpora bylin, travin a plevelných dřevin, napajedel, ale hlavně klidu). Pokud nebude naším cílem přeměnit krajinu zpět na její přirozený ráz (což při současném vzestupu počtu obyvatel a stylu života nehrozí), bude myslivecká péče nutností. Ale díky snaze podporovat krajinu se zachováním její produktivity, ale i biodiverzity, aby mohla v současnosti plnit funkce ekonomické, sociální a ekologické. (Tato péče nesmí být ovšem zaměřena jenom na lesní hospodářství.) Bude třeba spolu s postupy přírodě blízkého hospodaření nalézt optimální způsob, jak efektivně, ekonomicky, ale hlavně šetrně ke zvěři a jejímu prostředí dále o zvěř pečovat a přitom se nedopustit újmy na jiných ekosystémech.

9

2. CÍLE DIPLOMOVÉ PRÁCE Cílem této Diplomové práce je rozšířit mou bakalářskou práci, zaměřenou na sledování atraktivity a významu krmiv pro srnčí zvěř, o vyřešení optimálních technik přikrmování této zvěře a porovnání nejvhodnějších přikrmovacích zařízení. Je již snad už všeobecně známo, že je nejvhodnějším způsobem předkládání jadrného krmiva zvěři denní přikrmování, nebo dávkování tak velkého množství krmiva, aby stačilo do další návštěvy a zároveň nepodléhalo zkáze, výhodnější je pak použít samospádové krmelce či automatické krmelce. V této práci jsem si dal za cíl porovnat všechny tyto techniky a srovnat je s jejich vhodností pro praxi, se zaměřením především na potřeby zvěře, ale i náročnost provozu i ekonomickou efektivnost. Porovnat typy automatických krmelců a možnosti jejich instalace. Jelikož jsou v odborném tisku vyzdvihovány samospádové krmelce, ale v naší literatuře není dostatek návodů na jejich výrobu, rozhodl jsem se podle vlastnoručně sestaveného, polohovatelného, samospádového krmelce určit jeho nejvhodnější rozměry. Další z hlavních cílů této práce je rozšířit existující databázi literárních pramenů tematicky zaměřených na problematiku přikrmování srnčí zvěře, které je nejrozšířenější, ale také nejviditelnější a u veřejnosti ve většině případů i nejuznávanější péčí o zvěř. Je až s podivem, že i přes značnou část článků věnujících se této problematice v současných odborných mysliveckých časopisech a publikacích, vyplývá z rozhovorů mezi myslivci, že se ve většině případů tato s dobrým úmyslem a se značnými finančními náklady uskutečňovaná péče o zvěř provádí špatně. Proto bylo dalším cílem pokusit se zjistit, proč je u myslivců značný rozdíl přístupu k této problematice především v závislosti na dostupné odborné literatuře. A také dalším cílem bylo zhodnotit význam přikrmování a kvalitu potravy srnčí zvěře během roku v závislosti na přikrmování, její příjímání a atraktivitu různých krmiv. A v neposlední řadě navrhnout z výsledků zásady přikrmování srnčí zvěře pro praxi.

10

3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1 Srnec obecný Zařazení

3.1.1

Srnec obecný, vědeckým názvem Capreolus capreolus (Linnaeus, 1758), se v živočišné říši (Animalia) řadí do kmene strunatců (Chordata), podkmene obratlovců (Vertebrata), pro něž je typická páteř tvořená obratli. V rámci obratlovců patří do třídy savců (Mamalia), kteří se vyznačují přítomností mléčných žláz, dále do řádu sudokopytníků (Artiodactyla). V řádu sudokopytníků patří srnčí do podřádu přežvýkavců (Ruminantia), vyznačující se složeným čtyřdílným žaludkem, rozděleným na bachor, čepec, knihu a slez. Spolu se sedmnácti recentními rody je srnec řazen do čeledi jelenovitých. Tato čeleď se dělí na dvě skupiny podle morfologické stavby záprstních kůstek na plesiometakarpální a telemetakarpální. Do této druhé skupiny patří srnec, jelenec, sob a los. Srnec obecný přísluší k podčeledi jelenci (Odocoileinae). Tato podčeleď obsahuje 9 recentních rodů, z nichž jedním je právě rod srnec (Capreolus), který má dva samostatné druhy: srnec obecný (Capreolus sibiřský

capreolus), (Capreolus

srnec

pygargus)

(Zbořil, 2007). Srnčí zvěř byla zařazena specializace

podle

potravní

k travinám

mezi

okusovače (Homolka, 1996), tedy starší typ přežvýkavců s malým a jednodušším

bachorem,

specializovaných na nejkvalitnější složky potravy však v omezeném množství (Kamler, 2007).

Obr. 1.: Srnčí zvěř - okusovač

11

3.1.2

Rozšíření:

Srnčí zvěř obývá rozsáhlá území asijského a evropského kontinentu, je typickým představitelem Eurosibiřské oblasti. Severní hranice areálu rozšíření sahají až k polárnímu kruhu na území Švédska a jižní hranici v oblasti Íránu. Západní a východní hranici tvoří Atlantský a Tichý oceán. Srnec obecný se vyskytuje především na západ od řeky Volhy v Rusku a srnec sibiřský na východ od ní. V České republice se vyskytuje celoplošně jako zvěř stálá. Krom horní hranice lesa a výjimečně některých honiteb, kde je zvěří přebíhavou. Vyskytuje se tedy od nížin až po horní hranici lesa, nejhojnější je však v oblastech nižších asi do 700 m n. m. jak udává Zbořil (2007). Srnčí zvěři vyhovují členité lesy s mladými kulturami a bohatým bylinným patrem. A ekotony, kde spolu hraničí lesní a polní ekosystémy, tedy lesní okraje, kde je specializován na selektivní příjem té nejkvalitnější potravy (Vodňanský et al., 1998) S příchodem velkoplošného zemědělství, kdy spárkatá zvěř nachází v polích dostatek potravy, krytu a klidu a zůstává zde po celý rok i během celého dne, se z původních obyvatelů lesa, tedy z naší nejhojnější spárkaté zvěře, stává polní srnčí zvěř. I když nevýhodou je méně pestrá potravní nabídka.

Obr. 2.: Polní srnčí zvěř

3.1.3

Chování

V současných podmínkách krajiny žije srnčí zvěř více jak polovinu roku v různě početných societách, tedy tlupách. Pospolitý způsob života začíná po říji, tedy ke konci srpna až do dubna. Zprvu vytváří rodinné tlupy, později vytvářejí početnější společenstva (Zbořil, 2007). Zejména v otevřené krajině, jak uvedl Menzel (2007), se může sdružovat v početné agregace a v čistě polních honitbách mohou takovéto agregace setrvávat ve volné formě i během celého roku. Je tedy zvěří společenskou, ale sociální ani hierarchické vazby nejsou v tlupách pevné, s výjimkou takzvaných 12

rodinných

svazků,

tvořených

srnou

a jejími srnčaty a méně loňskými srnčaty (Zbořil,

2007).

Teritoriální

chování

počíná většinou již v březnu soupeřením o stanoviště a končí s říjí, avšak na místech přikrmování se může objevit na podzim i v zimě (Menzel, 2007). Proto by krmelců mělo být raději více než méně a zpřístupněné i mladé zvěři (Hromas, 2000). Jako nejvhodnější proto považuje Kamler (2007) každodenní rozházení jadrného krmiva na větší plochu, zároveň však přiznává, že tento předkládání

je

reálný

způsob

Obr. 3.: Nejsilnější rodinný svazek

jen

v intenzivních chovech. Podle Kokeše (1944) však předkládání krmiv na volnou zem a vystavení tak povětrnostním podmínkám není vhodné. Menzel (2007) uvedl, že nejvýše v hierarchickém žebříčku je srnec, na jehož teritoriu je krmeliště, který uplatňuje právo na přednostní přístup k potravě. Právě tito dominantní jedinci jsou náchylní ke zdravotním poruchám při podávání jadrných krmiv uprostřed zimy (Kamler, 2007). Jako negativní korelaci uvádí Menzel (2007) vztah srnčí zvěře vůči jiným druhům spárkaté zvěře, a to proto, že srnec, ve srovnání se všemi ostatními, je náš nejmenší druh spárkaté zvěře. Při soužití s ostatní spárkatou zvěří je tedy ve značné nevýhodě. Kokeš (1944) proto doporučuje krmelce pro obojí zvěř oddělit plotem. Podle

Hendrycha

(1956)

by

vzdálenost tyček průlezné ohrádky měla být 20-30cm.

Obr. 4.: Teritoriální srnec u krmiva

13

3.1.4

Výživa, pastevní a sezónní cykly srnčí zvěře

Výživou srnčí zvěře, ale také jelení, se u nás před druhou světovou válkou zabýval F. Vogt v oboře na Sněžníku, kde prováděl pokusy s řízenou výživou. Zvěř chovaná v jeho oboře dosahovala mimořádných trofejových hodnot. Jeho práce však byla ukončena druhou světovou válkou. Po válce se u nás výživou zabýval také A. Bubeník, který vydal jednu z prvních publikací zaměřenou na přikrmování zvěře s názvem Krmení lovné zvěře. Jeho práce byla rovněž násilně přerušena, pokračoval v ní v Kanadě. Počátkem 80. let 20. století se ve světové vědecké literatuře objevují díla, která přispívají k poznání periodických změn zažívací trubice v závislosti na ročním období. Nové poznatky zůstaly před veřejností utajeny. Myslivci byli nadále přesvědčováni o nezbytnosti zimního přikrmování jadrnými krmivy, aby pokryla potřeby energie na zahřátí organismu (Hanzal, 2008). Oproti jelení zvěři má srnčí zvěř relativně malý bachor a je tak přizpůsoben přijmu lehce stravitelné potravy s vysokou koncentrací živin, která prochází zažívacím traktem jen po krátkou dobu. Srnčí si vybírá rostliny s vysokým podílem bílkovin, vysokým energetickým obsahem a jen nízkým obsahem vlákniny. Hrubé krmivo s vysokým obsahem vlákniny, jako jsou trávy a ostřice, přijímá jen z nouze (Menzel, 2007). Traviny většinou netvoří více jak 10% objemu potravy okusovačů (Kamler, 2007). Vybírá si určité byliny, okusuje zejména listy, mladé výhonky a květy. Potřeba pastvy kolísá podle ročního období. Uvádí se od dvou do čtyř kilogramů zelené rostlinné hmoty denně (Menzel, 2007). Složení vegetace, a tím také množství a kvalita rostlinné hmoty, se liší od lokality k lokalitě. Atraktivita je dána výživnou hodnotou, ale i její dostupností, množstvím a energií vynaloženou na její příjem. Význam má také riziko predace a vyrušování (Kamler, 2007). Jarní a letní období poskytuje dobré podmínky pro příjem zelených částí rostlin převážně bylin a trav. Etapa pozdního léta je pak ve znamení příjmu vesměs jadrné a dužnaté potravy. Zima v přirozeném prostředí poskytuje zvěři letorosty a pupeny listnáčů i jehličnanů, stejně jako nadzemní části keřů, borůvčí, maliník a listy

Obr. 5.: Srnčí zvěř v zimě vyhledává zelené

ostružiníku (Zbořil, 2007). Pokud jsou zelené

listy ostružiníku

části bylin a letorosty listnatých dřevin v nedostatku (sněhová pokrývka), využívá srnčí zvěř nejčastěji jehličí smrku, jehličí pak může tvořit až 90% objemu potravy (Kamler, 14

2007). Zvýšený příjem živin je potřebný především u mladých jedinců v období růstu, dále u srn v době březosti, ale také v době jarního a podzimního přebarvování (Zbořil, 2007). Vodňanský (2007) uvádí, že z fyziologického hlediska je žádoucí, aby srnčí zvěř měla ještě před začátkem zimy k dispozici dostatečné množství hodnotné potravy, jejíž příjem jí umožní vytvoření dostatečných energetických zásob. Intenzivní přeměna přijaté energie a její zvýšené ukládání v tukové tkáni v podzimním období je jedním ze základních projevů fyziologické přípravy organismu na nastávající zimní období (Vodňanský, 2007). Srnčí zvěři na zimu stačí zásoby v podobě tělesného tuku a malé množství nepříliš kvalitní potravy. Nejvýraznější změnou je zmenšení trávicího traktu, zmenšení jeho vnitřní vstřebávací plochy, změna složení mikroorganismů, kde vymizí druhy specializované na energeticky bohaté složky a také zpomalení metabolismu (Kamler, 2009). Názor na příčinu vzniku útlumu činnosti zažívacího ústrojí srnčí zvěře, která souvisí s úpravou mikroflóry zažívacího traktu a redukování početnosti i velikosti papil v bachorové sliznici, se v odborné literatuře liší. Je poukazováno na zkracování světelné periody dne (Zbořil, 2007), nebo se poukazuje na přirozený nedostatek potravy v zimním období, na které zvěř reaguje změnami v metabolismu organismu zvěře. Při intenzivním a neomezeném krmení není zvěř nucena přejít v zimě na úsporný režim (Kamler, 2007). Hintnaus (2011) přirovnal toto období snižování příjmu potravy k jakémusi „evolučně fixovanému půstu“, ten má dopřát regeneraci orgánům, které jsou zatíženy metabolismem ve vrcholící potravní nabídce roku, podle něj nelze celoročním navyknutím zvěře na energeticky bohatá krmiva toto období překonat. Kamler (2007) cituje Arnoldy z roku 2002, který dokonce toto období přirovnává k jakémusi zimnímu spánku. Zvýšený výdej energie ale nastává při pohybové aktivitě zvěře, odhaduje se, že spotřeba energie u jdoucí zvěře se 1,5× zvyšuje než u zvěře ležící nebo stojící a u zvěře v klusu pak 2,5× a v běhu dokonce 7,5× více (Hromas, 2000). Kamler (2007) udává, že zvěř získá zimní stravou jen 70% energie pro sběr potravy na rozdíl od léta, kdy přijme 2,5×více energie než spotřebuje na získání potravy. Dále Vodňanský (2007) upozorňuje na závěr zimního období a počátek jara, neboť v této době u srnčí zvěře dochází v důsledku intenzivnější látkové výměny a větší pohybové aktivity k větší spotřebě energie. Zhruba od druhé poloviny února se u srnců začíná projevovat teritoriálního chování, zatímco u mladých kusů nastává intenzivní tělesný růst a u dospělých srn začíná hrát roli postupující březost. V této době má srnčí zvěř zpravidla většinu tukových zásob spotřebovanou a je již odkázána na příjem potřebné energie v potravě. Její nedostatek za nepříznivého počasí během konce zimy, způsobuje nejen časté úhyny, 15

a to zejména mladých a zesláblých jedinců, ale má za následek značné zhoršení kondice přežívající zvěře. Zvlášť negativně se to projevuje u březích srn, které mají vliv na pozdější vývoj srnčat (Vodňanský, 2007). S prodlužující se délkou dne dochází ke stimulaci zažívacího traktu a množí se i jeho mikroflóra, zvěř se tak připravuje na příjem zelené potravy (Zbořil, 2007). Špatný tělesný vývoj je ve většině případů způsoben podvýživou, jak uvedl Menzel (2007). Srnčí zvěř přijímá potravu vícekrát za den, paství se jak za světla, tak v noci. Za jeden pastevní cyklus je možné považovat přijetí potravy, její zpracování přežvykováním a následný odpočinek (viz trávicí soustava). V průběhu 24 hodin je možné u srnčí zvěře pozorovat několik takovýchto cyklů, v průměru jich bývá 8-12. To znamená, že se srnčí zvěř paství téměř každou druhou hodinu, ale větší část pastevních cyklů probíhá za denního světla. Nejintenzivněji a nejdéle se paství ráno, v poledne, v podvečer a po půlnoci. Zbylé cykly mají charakter spíše dopásání a nejsou tak významné. 3.1.5

Základní živiny

Základní živiny jsou buď stavební, vytvářející kostru nebo svalstvo zvěře, anebo energetické dodávající organismu látky, z jejichž přeměny tělo získává energii. Nenahraditelnou součástí živin je voda, v níž je většina živin rozpustná. Po odpaření vody vzniká sušina, která obsahuje organické látky a popeloviny. V popelovině jsou obsaženy anorganické látky ukládající se v organismu ve sloučeninách (obvykle jako soli) a tvoří až z 50% tělesnou stavbu všech živočichů. Největší význam z těchto látek má vápník (Ca), podílející se obsahem asi 43% na stavbě kostních tkání, také je obsažen v krvi. Nedostatek vápníku usnadňuje vstřebávání jedovatých těžkých kovů kadmia (Cd) a olova (Pb). Fosfor (P) je v těle živočichů obsažen asi z 38%, spolu s vápníkem, v menší míře i s hořčíkem (Mg), se podílejí na stavbě kostí (i parohů), na přenášení energie a na pohybu svalů. Sodík (Na) a draslík (K) ovlivňují srdeční činnost, střevní peristaltiku a osmotický tlak v organismu, přičemž se musí nacházet ve stálém poměru. Draslíku je v rostlinách nadbytek, sodíku nedostatek a proto ho musíme dodávat v solných lizech. Dále je to síra (S), která se podílí na tvorbě srsti, železo (Fe) se podílí na stavbě krevního barviva, nezbytného pro přenos kyslíku (O) a oxidu uhličitého (CO2). Chlor je nezbytný při tvorbě žaludečních šťáv a zuboviny, jód (J) posiluje činnost štítné žlázy. Poměrně málo jsou v živinách a následně i v organismech zvěře obsaženy mikroelementy a stopové prvky jako je mangan, kobalt, měď, zinek, brom, fluor, selen, hliník, arzén, nikl, křemík či bór. Většina z uvedených prvků nepůsobí 16

přitom sama o sobě, ale ve vztazích (např. Ca:P, Na:K atp.). K nekalorickým živinám jsou řazeny i vitamíny, jejichž význam pro život je zcela nezastupitelný. Vitamín A obsažený v mrkvi ovlivňuje zrak a krvetvorbu, normální stavbu pohlavních orgánů, stavbu buněk a zvlhčování sliznic. Vitamín B1 posiluje nervovou soustavu činnost srdce a zažívacího ústrojí obsažen v semenech rostlin, obilnin a luštěnin. Vitamín B12 reguluje tvorbu krve a posiluje vstřebávací funkce trávicího traktu. Je obsažen v houbách. Vitamín C je nejdůležitější v zimě, aktivizuje buněčný metabolizmus, působí protiinfekčně, zpevňuje cévní stěny, kosti a zuby, zvyšuje tělesnou energii. Obsahují ho čerstvé rostliny a plody, šípek, topinambury aj. Vitamín D reguluje tělesný metabolismus včetně ukládání vápníku a fosforu. Jeho činnost ovlivňuje sluneční záření, ale také seno a houby. Vitamín E obsažený v rostlinných olejích včetně ovesného zrna. Podporuje rovnováhu tělesných tekutin, působí na tvorbu šlach, svalstva, ovlivňuje činnost centrální nervové soustavy a pohlavní aktivity. Organické látky či látky ústrojné náleží mezi živiny kalorické, ale z nich pouze dusíkaté látky (NL) náleží živinám stavebním. K dusíkatým látkám jsou řazeny bílkoviny. Bílkoviny společně s minerálními látkami, vitamíny a vodou mohou sami o sobě dokonale vyživovat živočišné buňky. Aminokyseliny tvoří bílkovinný základ, podílí se na složení živočišných tkání. Živočichové je mohou získávat z rozkladu dusíkatých látek obsažených v krmivech nebo odbouráváním bílkovin z vlastního těla. Mezi živiny energetické jsou zahrnovány i další látky označované jako bezdusíkaté (BNLV), členěné dále na vlákninu, tuky a látky výtažkové. Vláknina má význam pouze pro býložravce. Zdrojem jsou letorosty, byliny a tráva (seno). Zdrojem tuků jsou mimo živočišných krmiv semena rostlin. Látky výtažkové obsahují škroby a cukry, které patří k živinám neobyčejně bohatým se schopností okamžitého uvolnění energetických zdrojů. Pro okamžitou spotřebu jsou velmi cenné, neboť přímo ovlivňují životní pochody organismů (růst, trávení a jiné) a zejména regulují tepelnou energii živočichů. Jsou obsaženy v mladých i sušených listech stromů, jetelotráv apod. Živiny doplňkové jsou v organismu obsaženy v množství nepatrném, přispívají k jeho dokonalejší činnosti. Jsou to látky chuťové, působící na zlepšení fyziologie výživy. Stravitelnost živin lze vypočítat jako procentický podíl mezi živinami zvěří přijatými a živinami zvěří nevyužitými po průchodu zažívacím traktem. Např. luční seno srnčí zvěř využije ze 47% a letninu z 51%. Škrobové jednotky vyjadřují tukotvorný účinek všech organických živin obsažených ve 100kg krmiv to spolu s obsahem sušiny, vitamínů aj.,

17

dává představu o kvalitě živin pro zvěř, což je významné pro hodnocení potravní nabídky a pro sestavování krmných dávek při přikrmování zvěře (Hromas a kol, 2000). 3.1.6

Průchod potravy trávicí soustavou

Trávicí trubice je otevřená tělní dutina na počátku ústním otvorem (svírákem) a na konci otvorem řitním. Je tvořená přední částí, která je určena pro přijetí a mechanické zpracování potravy, je zde pomocí zubů nahrubo rozmělněna, pokračuje hltanem a jícnem směrem do žaludku. Další část je specializována na uložení potravy a její mechanické i enzymatické rozložení, pro přežvýkavce je to typický složený žaludek tvořený třemi předžaludky (bachor, kniha, čepec) a vlastním trávicím žaludkem (slez). V bachoru je potrava natrávena pomocí enzymu, který produkuje bakterie, jenž jsou v symbióze s nálevníky. Potrava pokračuje do čepce a odtud je znovu vyvrhována do dutiny ústní, kde je dokonale rozmělněna stoličkami a konečně prochází úzkými listy knihy, která vrací zpět hrubé složky potravy a může pokračovat do slezu. Vlastní trávicí a vstřebávací pochody se dějí v další části trávicí trubice, tedy v tenkém střevě (může měřit u srnčí zvěře až 14m). Zde, pomocí enzymů jater a slinivky, dochází k vlastnímu vstřebávacímu a trávicímu pochodu živin do krve a potrava se posouvá dál do střeva slepého. Nestrávené zbytky potravy pokračují dále do tlustého střeva, kde se zhušťuje a tvoří trus, který následně tělo opouští řitním otvorem (Kamler 2007). 3.1.7

Anatomická stavba trávicího traktu srnčí zvěře

Studií trávicího traktu volně žijící zvěře se u nás zabýval např. Komárek (1984, 1985, 1992) a Kamler (2001, 2003, 2007), v zahraničí potom Hofman (1969, 1977, 1978, 1989). Například Kamler (2007) se věnuje odlišnosti ve stavbě trávicích orgánů u druhů přežvýkavé zvěře. Odlišnosti jsou dány jinými nároky na výživu, projevující se např. v počtu pastevních period, potřebě vitamínů a minerálních látek a koncentraci živin atd. Poznáním rozdílů mezi stavbou trávicího ústrojí a průběhem trávení mezi jednotlivými druhy zvěře je možné posoudit jejich nároky na výživu a tak jím přizpůsobit chovatelská opatření. Srnčí zvěř je na výživu naším nejnáročnějším druhem. Trávicí ústrojí začíná dutinou ústní, potrava je zde mechanicky zpracovaná a odváděna do předžaludku, ten umožňuje přežvýkavé zvěři během krátké chvíle přijmout velké množství potravy a v době klidu přežvykovat. Komárek, Kočiš et al. (1991), ale i Vach (1993) udávají objem předžaludku v rozmezí od 2 do 5,8 litrů. Na předžaludek navazuje vlastní žláznatý žaludek – slez. Předžaludek se skládá ze tří částí, které se nazývají

18

bachor, čepec a kniha. Jednotlivé části předžaludku mění svůj tvar i velikost v závislosti na věku, ale i při změnách kvality potravy. Bachor (rumen) zaujímá největší část předžaludku, ale v porovnání se spásači je bachor okusovačů malý. V místech bachorové předsíně do něj ústí jícen. Systematické promíchávání obsahu bachoru a jeho rozdělení je pomocí bachorových pilířů, které vznikly zesílením svaloviny. Bachor srnčí zvěře má velké otvory mezi jednotlivými oddíly a nízké bachorové pilíře, proto trávená potrava bachorem rychle prochází, a proto, jak uvádí např. Vach (1993), se musí srnčí zvěř pastvit vícekrát denně, ve vegetační době je to 11 až 12 pastevních cyklů. Stěna bachoru má bělavou barvu, je bez žláz a je široká jen několik milimetrů. Kryje ji rohovatějící, vrstevnatý, dlaždicový epitel, s funkcí resorpční a metabolickou. Vnitřní stěny pokrývá sliznice, její aktivní plochu zvětšuje souvislý porost vysokých bachorových papil v podobě lístků. uvedl, že takové množství papil nemá žádný druh spárkaté zvěře. Pomocí nich jsou těkavé mastné kyseliny vzniklé rozpadem jednoduchých cukrů a škrobu vstřebávány do krve. Čepec (reticulum)je relativně velký, nachází se mezi bachorem a bránicí, jeho stěna je podobná bachorové stěně, avšak její sliznice vytváří bradavkami poseté nízké hřebeny spojované v ploché čepcové komůrky tvořené pouze primárními lištami. Kniha (omasum) oválného tvaru je malá a plochá, sliznice zde vytváří silné listy, které jsou posety bradavkami. Vlastní žaludek, kde probíhá enzymatické trávení, je slez (abomasum) a je uložen za předžaludkem. 3.1.8

Mikroflóra předžaludku

Kamler (2007) uvádí, že symbióza mikroorganismů v bachoru tvoří jeden z nejkomplikovanějších anaerobních ekosystémů, mikroorganismy štěpí rostlinou potravu v předžaludku pomocí svých enzymů a teprve jejich činností vzniká produkt vhodný pro výživu přežvýkavce. V bachoru žije několik set druhů bakterií, které se dále dělí (Bartoš, 1987). Mikrobiální trávení v předžaludku zajišťují z velké části bakterie a to více než 60 druhů. Z hlediska trávení rostlinné potravy jsou nejvýznamnější bakterie celulolytické. V předžaludku se vyskytují i další druhy mikroorganismů např. nálevníci a anaerobní houby-kvasinky a plísně. Složení mikroorganismů v předžaludku je závislé na druhu a kvalitě přijímaného krmiva a na ročním období (Zabloudil, Vala, 2009). Tyto mikroorganismy jsou uchyceny na částečkách krmiva, buňkách epitelu předžaludku nebo se nachází volně v bachorové tekutině. Jejich význam spočívá ve štěpení celulózy na jednodušší a pro přežvýkavce využitelné složky, také rozkládají dusíkaté látky v krmivu na bílkoviny a tvoří některé vitamíny. Jedná se především 19

o nálevníky, avšak jejich význam pro trávicí procesy není dosud zcela objasněn. Uvádí se, že fermentují cukry a syntetizují bílkoviny, také jsou identifikátory metabolických procesů a rovněž byl zjištěn vztah mezi celulolytickou aktivitou a početností nálevníků u srnčí zvěře, avšak schopnost rozkládat celulózu jim nebyla dosud prokázána. U srnčí zvěře bylo zjištěno 8 druhů nálevníků, přitom se jejich počet zvyšuje při zkrmování energeticky bohatého krmiva a je rovněž vyšší při neomezeném krmení, než při krmení dávkovém, jejich početnost tedy značně kolísá. Další běžně přítomné mikroorganismy v bachoru jsou houby, jejich význam spočívá ve zpřístupňování stěny rostlinných buněk dalším mikroorganismům. Bachorová mikroflóra se musí přizpůsobit různým druhům krmiva. Při prudkých změnách potravy, například při nárazovém víkendovém přikrmování, bude srnčí zvěř hladovět. Po několika denním hladovění (uvádí se 4-6 dnů, což odpovídá pauze po víkendovém přikrmování) může vést k úplné defaunaci bachoru. Zvěř není schopna trávit, trpí tak metabolickými poruchami nebo acidózou bachoru. Při těžkých acidózách může bachorová mikroflóra vymizet úplně, dochází tak i k úhynům zvěře. Z těchto důvodů se osvědčily samospádové krmelce, jinak je doporučováno přikrmovat několikrát v týdnu tak, aby měla zvěř přístup ke krmivu denně (Kamler, 2007). 3.1.9 U

Procesy v bachoru zvěře,

která

se

živí

sama

v přírodě, nedochází k náhlým změnám potravy

a postupné

změny

vegetace

umožní návyk i mikrobům v bachoru. Zcela jinou situaci přináší přikrmování, kdy se náhle bez přípravy objeví množství atraktivního podmínek

krmiva.

Za

normálních

převládají

v bachoru

přežvýkavé zvěře, které z přijaté potravy produkují

těkavé

mastné

kyseliny

a amoniak. Těkavé mastné kyseliny jsou produktem

celulózy

a

amoniak

představuje hlavní a konečný produkt mikrobiálního trávení bílkovin. Obr.

6.:

Zažívací

problémy

pravděpodobně

z důvodu vyššího příjmu jadrného krmiva

20

Těkavé mastné kyseliny se přes stěnu bachoru rychle vstřebávají a v organismu slouží jako hlavní zdroj energie. Aby veškeré procesy trávení probíhaly fyziologicky, musí v něm být stálé prostředí. Stabilní prostředí a tím i správnou funkci mikroorganismů v bachoru podmiňuje zejména stálost složení potravy a přiměřený obsah vlákniny, která podporuje žádoucí procesy. Bachorová acidóza hrozí, pokud živočich zkonzumuje najednou větší množství lehce stravitelných krmiv s vysokým obsahem škrobu nebo jednoduchých cukrů (především obilí, řepa, ovoce atd.). Pokud totiž množství krmiv překročí určitou hranici, začne se tvořit výrazně větší množství těkavé mastné kyseliny, zvýší se kyselost bachorového prostředí a tím se naruší stálost prostředí pro fyziologickou bachorovou mikroflóru. Začnou se tvořit streptokoky a bakterie mléčného kvašení, které vytvářejí kyselinu mléčnou a ta výrazně okyselí bachorové prostředí a vyvolá řadu dalších poruch.

Obr. 7: Projevy bachorové acidózy po příjmu velkého množství obilí

Zvýšená koncentrace kyseliny mléčné vyvolává narušení a záněty na sliznicích trávicího ústrojí, průjmy, velké ztráty tekutin a tím i odvodnění organismu, okyselení celého vnitřního prostředí a tím poškození jater, srdce a ledvin. Závažnost je dána především množstvím přijatého rizikového krmiva a především návykem na něj. V závažných případech přestává kus s acidózou bachorového obsahu během několika 21

hodin přijímat další krmivo, objevuje se průjem a může dojít ke ztrátě plachosti, zvěř ulehá, objevuje se svalový třes, skřípání zuby a kus hyne. Nejvyšší riziko nastává v zimě, kdy zvěř omezí příjem jiné potravy a přejde na úsporný režim a také pokud zvěř přijme krmivo bez předchozího návyku. Ohrožená je zvěř mnohem více v zimě než na podzim. Ne každá chyba, kterou uděláme v péči o zvěř, znamená její úhyn. Zvěř mnohem častěji dokáže mobilizací obranných mechanismů přežít, zvěř místo toho, aby se dokonale připravovala odolávat nepřízni zimy, se musí potýkat s touto poruchou a s jejími následky. Kyselina mléčná musí v organismu detoxikovat, což vyvolá zvýšenou potřebu minerálních látek, které zvěř potřebuje mimo jiné pro tvorbu paroží. Zvěř také vycítí, že potřebuje pro neutralizaci kyselého prostředí v bachoru přijmout značné množství krmiva bohatého na vlákninu, čímž vznikají škody na porostech (Kamler, Pavlata, 2006). Scherer (2009) pro zjednodušení těchto procesů připodobnil trávník srnčího k biologické čističce odpadních vod, která pracuje na podobných principech. Ovšem po vyčerpání a vyčištění čističky má její vlastník dvě možnosti, buď se bakterie sami spontánně namnoží, což může trvat i několik týdnů, nebo se do čističky navezou bakterie v podobě kalu z jiné. Srnčí zvěř však při hladovění a s tím spojeným odumíráním bakterií a se zažívacími problémy tuto poslední možnost nemá. 3.1.10

Zhodnocení významu přikrmování srnčí zvěře

Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti ukládá povinnost uživatelům honiteb provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Již Kokeš (1944) ve své knize Myslivecká péče o zvěř píše: „Pravou mysliveckou radost z docílených loveckých výsledků budeme mít jen tehdy, vychováme-li ve svém honitbišti zvěř zdravou, silnou a vhodnou pro další chov. Tohoto skutečně jedinečného cíle svých snah se dopracujeme jedině tenkrát, jestliže se budeme cílevědomě starat především jak o její výživu, tak o zdravotní stav. Jedním z prvých článků péče o zdraví zvěře je její přiměřená výživa, to je výživa celoroční, tedy jak jarní a letní, tak podzimní a zimní, přičemž nutno bráti v úvahu nejen množství potravy odpovídající počtu zvěře, nýbrž i její výživnost a jakost.“ O krmení v době zimní dále Kokeš píše, že se nikdo nesmí domnívat, že „krmením zvěře sledujeme pouze a její ochranu před hladem, neboť jedním z nejpodstatnějších úkolů krmení je dodání potravy, která ji ve volné přírodě chybí a oněch, jež nutně potřebuje k vývoji silné tělesné konstrukce. Že je přitom u spárkaté zvěře krmivo i důležitým činitelem výstavby paroží je již dostatečně známo.“ 22

Také v nové publikaci O srnčí zvěři Scherer (2007) uvedl, že se naše krajina a přírodní prostředí v průběhu let znatelně změnily. Přírodní biotopy ustupují zemědělství. Velkoplošné zemědělství vytvořilo z kdysi bohaté a úživné krajiny území poskytující kryt a potravu velmi omezeně. Rychlý proces sklizně a následná orba či kultivace představují pro srnčí zvěř drastickou změnu v potravě a tak je srnčí zvěř v zemědělské krajině částečně odkázána na pomoc člověka. Názor, že se zvěř přikrmovat nemusí a že se kdysi také nepřikrmovalo, vyvrátil Scherer tím, že se pak nedá hovořit o chovu a zušlechťování zvěře. Racionální přikrmování zvěře musí respektovat přirozené procesy, jímž je zvěř přizpůsobena, a pouze nahrazovat úbytek potravní nabídky zapříčiněný změnami v krajině. Právě v nahrazování úbytku potravní nabídky zvěře vlivem změn ve struktuře vegetace kulturní krajiny spočívá význam a oprávněnost přikrmování (Kamler, 2004). Vodňanský (2007) uvádí hlavní cíle zimního krmení, jimiž jsou zlepšení kondice srnčí zvěře, snížení její úmrtnosti a zabránění škod na hospodářsky cenných dřevinách. Ale v současné době se objevuje spousta odpůrců přikrmování zvěře především z řad ochránců přírody. Např. Hintnaus (2011) uveřejnil, že se v některých regionech objevují v potravních zvyklostech a chování zvěře jevy nápadně shodné s domestikovanými zvířaty. Zmenšuje se úniková vzdálenost před člověkem, zvěř preferuje krmiva zpracovaná velkovýrobními postupy, jako jsou siláže a senáže. Kamler (2007) varuje před podáváním jadrných krmiv uprostřed zimy, které nerespektuje sezónní cykly zvěře, kdy hrozí zdravotní poruchy popřípadě i úhyny zejména dominantních jedinců. Proto se v Německu uvažuje o všeobecném zákazu přikrmování srnčí zvěře, dále také uvádí Menzel (2007) příklady zemských předpisů pro zimní krmení. Ve směrnicích pro chov srnčí zvěře ve Šlesvicko-Holštýnsku z roku 1977 je například uvedeno, že krmení srnčí zvěře je za normálních klimatických podmínek nežádoucí. V prováděcích vyhláškách dolnosaského mysliveckého zákona jsou kladena přísná měřítka na stanovení a pochopení „času nouze“ kdy je možno zvěři předkládat v nejmenší nutné míře potravu odpovídající danému druhu. Pro přikrmování musí být použity výhradně domácí polní plodiny, semena dřevin a lesní plody, seno a siláž, vždy ale bez přídavku jadrného krmiva. Menzel (2007) také uvádí, kdo zastává obecný zákaz přikrmování, přehlíží skutečnost, že toto opatření by bylo absolutně správné pouze ve zcela nedotčeném životním prostředí, ne však v dnešní kulturní krajině, v rozsáhlé míře ovlivněné člověkem. Cílem nemůže být pouze omezení zimních úhynů, ale je nutno i zohledňovat hospodářské, turistické a jiné využívání přírody. Právě přikrmování je vedle redukce zvěře jednou z možností jak omezit poškození dřevin v zimním období 23

tím, že se zvěři uhradí část potravy nebo se odláká od ohrožených porostů (Kamler, 2007). V myslivecké péči o srnčí zvěř hraje zimní krmení velmi důležitou roli. Jeho význam spočívá v tom, že umožňuje efektivnější myslivecké hospodaření při současném zabránění či snížení případných škod. V tomto ohledu plní dvě základní funkce. V prvé řadě vede ke zlepšení potravní situace srnčí zvěře v době vegetačního klidu, a tím i zvýšení ekologické únosnosti jejího životního prostředí v období s omezenou nabídkou přirozené potravy. Zároveň umožňuje prostorové soustředění srnčí zvěře na vhodných stanovištích s menším nebezpečím vzniku škod (Vodňanský, 2007). Ukazuje se, že zvěř přestárlá nebo slabá by padla za oběť přirozené selekci, ale přikrmováním docílíme toho, že množství padlé zvěře poklesne. Je však nezbytné následující rok úměrně tomu upravit počet lovených kusů (Menzel, 2007). Při zanedbání regulace hrozí nárůst stavů zvěře a přežití slabých jedinců. Pokud tito nejsou uloveni, zapojují se do reprodukce a zhoršují parametry populace (Kamler, 2007). V našich poměrech v dobách nouze přikrmovat musíme, chceme-li bezškodně chovat alespoň takové stavy zvěře, které v našich honitbách žijí (Hromas, 2000). Pokud jsou na krmelištích předkládána fyziologicky vhodná krmiva ve vyhovující kvalitě tak, aby byla zvěři vždy v dostatečném množství dostupná, pak má zimní krmení jednoznačně pozitivní vliv. Výsledkem je zlepšení kondice, zvýšení trofejové hodnoty a snížení úhynů srnčí zvěře stejně jako zabránění škod okusem na hospodářsky cenných dřevinách.

Na

druhé

straně

ale

třeba

je

pamatovat na to, že toto důležité

opatření

myslivecké péče může při

nesprávném

provádění jak zvěři, tak i s ohledem na situaci škod více uškodit než prospět 2007). Obr. 8: Přikrmování umožňuje přežívat staré a slabé zvěři

24

(Vodňanský,

4. VÝCHODISKA ZPRACOVÁNÍ 4.1 Seznámení s problematikou Prvním krokem bylo seznámení se s problematikou přikrmování srnčí zvěře, studiem odborné literatury a konzultací s mysliveckou veřejností. Proto bylo rozhodnuto zpracovat seznam otázek zabývajících se touto problematikou:  K jakému krmivu má srnčí zvěř přístup?  Kdy začínáte s přikrmováním srnčí zvěře?  Kdy přestáváte zvěři předkládat jadrné krmivo?  V jakých intervalech je přikrmováno ve Vašem krmelci?  Stává se při vaší návštěvě krmelce často, že je již koryto prázdné?  Jakým způsobem omezujete dávku jadrného krmiva v zimních měsících?  Jaké množství jadrného krmiva zkrmíte v jednom krmelci?  Kolik kusů srnčí zvěře navštěvuje tento krmelec? Tyto otázky byly předloženy okruhu myslivců především z modelové honitby Mysliveckého sdružení Rozkoš. Projednány byly také mezi absolventy Střední lesnické školy v Trutnově, posluchači Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně a dalšími myslivci. Přičemž byla zjištěna spousta rozdílných názorů a často chybné praktiky provádějící se v praxi v honitbách. Proto bylo dalším krokem stanovení hlavních chyb a jejich pravděpodobných důvodů. Jak vyplývá z odborné literatury, například Kamler (2007) nebo Scherer (2009), ale také z rozhovorů a diskusí mezi myslivci, přikrmuje se ve většině případů špatně. Hlavní chyby, kterých se myslivci dopouštějí, jsou podle zjištění především:  Pozdní začátek přikrmovacího období. Často započatý již v dobu, kdy metabolismus přejde do klidového režimu a zvěř tak není schopna jadrné krmivo vyžít.  Nepravidelnost předkládání jadrného krmiva s dlouhými prodlevami, takzvané víkendové přikrmování, kdy tyto chyby zapříčiňují často otravy zvěře. Nejčastější chyba v MS Rozkoš.  Podávání bohatých krmiv v době nouze nerespektuje sezónní cykly zvěře, často „uvědomělé“ omezení jádra v předkládané potravě se děje jednoduše tím, že se do korýtka nasype jen menší množství jádra, které sebere první zvěř u krmelce.  Nevhodné objemové krmivo, chudé na bílkoviny.  Předčasné ukončení krmné sezony brzy na jaře. 25

 Navážení krmiva na volnou zem, podléhající plísním a kontaminací cizopasníků. Důvodů proč jsou tyto chyby péče o zvěř stále v honitbách vidět:  Zažité způsoby, které se v honitbách dějí bez viditelných důkazů chyb.  Rozdílný názor na výklad slova „přikrmování“.  Studium starších publikací, nebo nezájem o nové poznatky uveřejněných v publikacích nových.  Osobní pohodlí a levnější splnění legislativní povinnosti bez možnosti sankcí za chyby v péči o zvěř.

4.2 Zhodnocení základních otázek z dostupné literatury Z dostupné literatury proto byla vypracována podle výše uvedených bodů sestava otázek a následně i odpovědí, která by měla vyřešit a vysvětlit a porovnat závažné problémy při přikrmování srnčí zvěře. 4.2.1

Je vůbec nutné přikrmovat?

Kamler (2004) v časopisu Svět myslivosti, při úvahách o nutnosti a účelnosti přikrmování, zvažuje následující skutečnosti: zápory přikrmování  Kvalitní přikrmování má významný vliv na početní stavy býložravců.  Podávání bohatých krmiv v době nouze nerespektuje sezónní cykly zvěře.  Zimním přikrmováním se ztrácí selekční tlak.  Přikrmování ovlivňuje soužití zvěře a vegetace.  Přikrmováním dochází k soustřeďování zvěře.  Hrozí úhyny silných kusů.  Dietní chyby znamenají otravy zvěře. klady přikrmování  Početnější stavy zvěře s vyšší tělesnou hmotností i silnějším parožím.  Zmenšení zimních úhynů a tím navýšení lovu v příští sezóně.  Zmenšení škod soustřeďováním zvěře na vhodných lokalitách.

26

4.2.2

Kdy začít a kdy ukončit přikrmování?

Načasování přikrmovacího období Správné načasování závisí v prvé řadě na počasí a dostupnosti přirozené potravní nabídky. Vzhledem k tomu, že srnčí zvěř dnes obývá různé krajinné typy s velmi rozdílnými potravními i klimatickými podmínkami, které se navíc zpravidla každým rokem mění, nelze paušálně stanovit všeobecně platné termíny pro začátek a ukončení období krmení (Vodňanský 2007). Veškeré principy a pravidla přikrmování musí vycházet z přirozeného rytmu změn potravních možností v přírodě během roku. Srnčí zvěř využívala sezónní změny potravních možností, které ovlivňovaly její fyziologické pochody v trávicím systému. Etapa pozdního léta a podzimu je ve znamení jadrné a částečně i dužnaté potravy. Z hlediska výživy srnčí zvěře je proto energeticky nejdůležitější období od druhé poloviny srpna do začátku listopadu, kdy zvěř bere především různá semena, plody a obiloviny. Zažívací trakt zvěře je přizpůsoben na zpracování této potravy a výsledkem je tvorba tukových rezerv, které se v podobě tukových tkání ukládají jako záložní zdroje energie pro nadcházející období strádání (Drmota, Zbořil 2007). Hromas (2000) proto doporučuje začít přikrmovat jadrnými krmivy srnčí zvěř nejpozději v září, aby srnci dohnali oslabení z říje, aby především srnčata načerpala dostatek zásobních látek pro přežití zimního období a u srn pro vývin plodu. Také podle Scherera (2009) je nutné, aby v období po žních měla zvěř dostatek vhodné potravy, protože posklizňové období je pro tvorbu tukových rezerv nejvýznamnější. Poukazuje také na výsledky výzkumu, podle kterých je srnčí zvěř schopna mít tukové rezervy v objemu až 2kg, se kterými je schopna vystačit ke krytí základních metabolických nároků až šest týdnů i při kruté zimě. Sebeintenzivnější přikrmování v zimním období je již bezvýznamné, protože zvěř již takové krmivo nedokáže účelně zužitkovat pro svoji potřebu. Bylo zjištěno, že ty kusy srnčí zvěře, které měly během podzimu možnost vytvořit si dostatečné tukové rezervy, přijímaly v období od poloviny prosince do konce ledna v průměru o 15% méně krmiva než jedinci, vstupující do zimního období se zhoršenou tělesnou kondicí (Vodňanský, 2007). Přikrmování jadrnými krmivy je vhodné zahájit nejpozději v říjnu v závislosti na úživnosti honitby v podzimním období (Kamler, 2007). Ve starších publikacích se doporučuje začít s přikrmováním později, možná proto někteří myslivci začínají s přikrmováním až začátkem zimy. Kokeš (1944) píše, že nezáleží na tom, jaké krmivo zvěři předložit ale kdy, jak a jak často ji přikrmujeme. Nabádá sice také ke včasnému krmení, především z důvodů navyknutí na krmelec, ale srnčí zvěř doporučuje krmit již 27

v listopadu. Také Hendrych (1956) ale i Rakušan (1998) doporučuje s přikrmováním začít nejpozději od listopadu do dubna podle povětrnostních podmínek, ale již také uvádí, že s menšími dávkami jadrného krmiva začínáme po jelení říji. Vodňanský (2007) uvádí, že „z důvodu intenzivnější látkové výměny a větší pohybové aktivity, zejména s ohledem na zvýšenou potřebu živin u srnčí zvěře počátkem jarního období a nutnosti její dostatečné adaptace na přirozenou jarní potravu, je potřebné, aby období krmení nebylo příliš brzy ukončeno. Krmivo je třeba na jaře předkládat na krmelištích tak dlouho, dokud jej zvěř pravidelně přijímá“ (Vodňanský, 2007). K přikrmování srnčí zvěře jadrnými krmivy uvádí Kamler (2006) že je lépe je zkrmit za tři týdny již na podzim, než po troškách přisypávat půl roku. 4.2.3

Jaká jsou vhodná krmiva pro srnčí zvěř?

Scherer (2009) se zcela ztotožňuje s názorem manželů Baeyernových ze štýrské honitby, kteří po několika letech praxe v chovu srnčí zvěře dospěli k názoru, že není ani tak důležité čím se krmí, ale kdy, kde a jak se krmí. Měli na mysli především začít krmit včas, přikrmovat zvěř již na letních stávaništích a hlavně nepřetržitě. Kamler (2007) vyzdvihuje nutnost respektovat přirozené procesy a nahrazovat úbytek potravní nabídky způsobený změnami v krajině. V každém případě by přikrmování mělo pouze doplňovat potravní nabídku prostředí, jehož úživnost odpovídá stavu zvěře a pomáhá jí překlenout kritické období. Ze starší literatury je také zřejmé, že byla podporována pro „mlsnější“ srnčí zvěř potrava přirozená, pro zimní okus a ohryz pěstování podružných dřevin a keřů, zejména jívy, osiky a vrby, také červený bez (bez hroznatý), maliní a ostružiní (Hendrych, 1956). Stejně jako uvolňování mladého jetele a osení, či janovce a ostružiníku, kácení jedlí a borovic, nejlépe ještě napadených jmelím (Kokeš, 1944). Ale také Drmota a Zbořil (2007) poukazují na vhodnost bezu hroznatého, maliníku a ostružiníku, který navíc poskytuje zvěři zelenou pastvu i v zimní části roku. Zabloudil (2007) upozorňuje na nedostatek v přikrmování, který závisí na celkovém hospodaření jak v lesních porostech, tak i v agrárních ekosystémech. Jedná se o zajištění podílu dřevnaté (celulózní) doplňkové části potravy, kterou zvěř konzumuje v menším množství i ve vegetačním období. Do této doplňkové potravy řadíme pupeny, terminální výhony dřevin, prýty, okus kůry a také kořínků různých dřevnatých druhů. Většina spárkaté zvěře se na zimní období soustřeďuje do mladých lesních porostů, kde nachází dostatek této doplňkové potravy, čímž vznikají značné škody jak na přirozeném zmlazení, tak i na výsadbě založených nových lesních porostů. V ovocnářství dochází 28

ke škodám jen na neošetřených výsadbách ovocných stromů a vinné révě, a to převážně zajíci. Travních a bylinných porostů je ve většině honiteb dostatek, ale naproti tomu je malá druhová skladba a nedostatek tzv. doplňkových potravních druhů, které jsou z lesních porostů odstraňovány a v polích byly úpravami likvidovány již v polovině minulého století. V doplňkové potravě zvěř přijímá fosfor, vápník, stopové prvky, cukry, tříslo a vodu. Tyto složky jsou časově dostupné k fyziologickému trávení. Nejvíce jsou obsaženy v pupenech, mladých výhoncích a prýtech. Zvěř přednostně okusuje nejdříve měkké listnáče (lípa, osika, jeřáb, olše, vrba), ale nevynechá ani tvrdé, listnaté dřeviny (jasan, javor, jilm, buk, dub). Z jehličnatých druhů dává zvěř přednost jedli, borovici a douglasce. Okus v lesích chovanou zvěří je někdy různě rozptýlen. Někdy jsou škody způsobené spárkatou zvěří značné po celých plochách. Velikost škody závisí na druzích zvěře, její koncentraci, délce zimního období a hlavně na zakládaných porostech, které nejsou dostatečně ošetřeny. Velmi citelně jsou však okusovány i keřové porosty, které nejsou schopny odnožit pro trvalý okus. V posledních letech se značně rozmohlo oplocování lesních kultur, a to i značné výměry. Tím se zvěř soustřeďuje na zbývající plochy, které jsou po zimním období z větší části zničeny. Kamler (2007) poukazuje na studii Perzanowski (1993), který zkoumal 11 druhů diet pro srnčí zvěř a udává, že srnčí zvěř potřebuje v potravě minimálně 50% snadno stravitelných složek, celková stravitelnost potravy má proto být minimálně 60%. Dodatečná krmiva mají mít z tohoto důvodu minimální stravitelnost 70%. Srnčí zvěř má podle něj vysokou spotřebu energie a malou schopnost trávit rostlinou hmotu, a proto jsou pro ni rozhodující krmiva s minimálním obsahem vlákniny.

4.2.3.1

Objemová krmiva

Výběr krmiv musí odpovídat potřebám zvěře, zejména je nutno zohlednit potravní specializaci zvěře. Jak vyplývá z charakteristik okusovačů, nemá vzhledem k jejich trávení prakticky žádný význam tráva a jejich přikrmování by mělo být založeno na kvalitnějších krmivech, seno by mělo být nejlepší kvality s příměsí jetelovin a bylin a hlavně dobře usušené (Kamler, 2007). Podle Bayernových (1992) není předkládání sena pro srnčí zvěř vůbec potřebné a zcela postačí jadrná krmiva. Vodňanský (2007) také ukazuje na nevhodnost přikrmování lučním senem, v experimentálních zařízených se ukázalo, že i když srnčí zvěř luční seno v případě nouze přijímá, není na rozdíl od jiných druhů spárkaté zvěře schopná jej dostatečně strávit. Doporučuje zkrmování kvalitního vojtěškového nebo jetelového sena. Určitou alternativou je jetelotravní seno. 29

Uvedená objemová krmiva však musí obsahovat dostatek listových a květových částí, neboť pouze ty jsou srnčí zvěří přijímány. „Z fyziologického hlediska by bylo možné zařadit mezi vhodná krmiva pro srnčí zvěř také kvalitní kukuřičné a jetelotravní siláže. Ale použití těchto krmiv v praxi je značně omezené vzhledem k jejich snadné kazitelnosti. Musela by být na krmných stanovištích denně čerstvě předkládána a veškeré zbytky naopak odstraňovány, což je při plošném krmení srnčí sotva realizovatelné“ (Vodňanský, 2007). Siláž je možné připravit i v domácích podmínkách, důležitá je kvalita a výživná hodnota vstupních surovin, důkladné udusání a uložení bez přístupu vzduchu. Siláž je možné předkládat ve speciálních krmelcích, nebo ji připravit v menším množství do igelitových pytlů, vhodné je také využít technologii lisovaných balíků obalených fólií. Při správné volbě složek siláže lze připravit krmivo s ideálním poměrem využitelné energie a vlákniny (Kamler, 2004). Siláží je přikrmována např. v Krkonošském národním parku jelení zvěř. Podobně však také v Mysliveckém sdružení Pecka. Myslivci pro uskladnění používají žlaby nebo pro menší množství i plastové uzavíratelné sudy. Především ale speciální krmelce, které je nutno vyložit plastovou folií, našlapat obsah a uzavřít přeložením folií, zatížit a překrýt deskou a balíky slámy proti mrazu. Do silážní směsi použili 25 % zelené kukuřice, 8 % lučního sena, 4 % čerstvého jetele, 12 % jablečných výlisků, 13 % krmné mrkve, kterou je ale třeba předem rozdrtit, 10 % ovsa (celé zrno), 10 % pšenice nebo ječmene (celé zrno), 10 % pivovarského mláta, 5 % sójového šrotu a 3 % minerálních přísad a vitamínů (Seliger, 2008). „Krmelečky byly otevřeny na Vánoce. Do té doby se krmilo od podzimu jadrným krmivem a lučním senem. Každý z krmelečků o obsahu jednoho kubíku vydržel pro zvěř do konce března, tedy tři měsíce bez starostí a denního docházení do honitby za účelem krmení zvěře. Stačilo jednou za 14 dní sundat boční prkénko, aby měla zvěř snadný přístup ke krmivu a srnčí zvěř tak nabídnuté silážní krmivo bere 0,7-1 kg denně“ (Seliger, 2008). Wandel (2005) zas doporučuje silo na uskladnění krmiva pro srnčí zvěř (silážované jablečné výlisky) zhotovené ze stavebního ocelového pletiva a bednící desky stočenými do kruhu, na dně se žlábkem, vyložené a překryté fólií. Nečas (1963) a Hromas (2000) upozorňuje na lesní siláž připravenou ve speciálních krechtech (tvořených betonovými skružemi a dnem) do nich se našlape drť z letorostů lesních dřevin, promíchaná s příměsí zemědělských pícnin a melasou. Nejpřirozenější objemné krmivo je letnina. Zpracovává se před létem z prýtů dubu, lípy, jívy, jasanu, osiky, jeřábu, habru či jilmu, z maliníku nebo kopřiv apod. Větévky se řežou asi po 50 cm a suší se ve stínu, váží se do otýpek a dosouší se pod přístřešky 30

(Hromas, 2000). Kokeš (1944) doporučuje zavadlé letorosty kropit roztokem soli. Také Kamler (2004) uvádí, že je pro srnčí zvěř výborným krmivem, protože její výživná hodnota je výrazně vyšší v porovnání se senem. Letnina (v mladých listech dřevin a bylin) obsahuje škroby a cukry, které patří k živinám neobyčejně bohatým se schopností okamžitého uvolnění energetických zdrojů. Pro okamžitou spotřebu jsou velmi cenné, neboť přímo ovlivňují životní pochody organismů (růst, trávení a jiné) a zejména regulují tepelnou energii živočichů (Hromas, 2000). Také uvádí obsah živin v jednotlivých krmivech např.: 6,7% bílkovin obsažených ve výborném lučním seně, 8% bílkovin v mladé vojtěšce nebo jeteli, ale 9% v letnině z kopřiv a dokonce 11,4% v letnině z jívy. Obsah vápníku v letnině z jasanu je 4,3% ve vojtěšce 2,5% a v seně 1,45%, nejvyšší obsah fosforu z měřených druhů letniny uvádí u maliníku (0,53%) a dubu (0,49%). „U dřevin klesá s postupem vegetační doby podíl stravitelných bílkovin v sušině a u dubu, habru, jívy a maliníku koeficient stravitelnosti, zatím co u javoru a jasanu se zvyšoval. U všech dřevin se k podzimu zvyšoval obsah tuků a cukrů a vápníku zatím co obsah fosforu se snižoval. Letninu je tedy dobré připravovat brzy na jaře, nejlépe v květnu nejpozději v červnu. Nejvhodnějšími dřevinami pro výrobu letniny jsou zřejmě jíva, dub, jasan a maliník“ (Hromas, 2000). Scherer (2009) připravuje letninu z javoru babyky a srnčí zvěř ji dává přednost před letninou z maliníku a kopřiv, také uvádí, že se mu osvědčila letnina z hrachové natě usušená těsně před dozráním lusků. Vlastnosti některých objemových krmiv (Vyskočil 2008): Kukuřičná siláž, řadí se mezi lehce stravitelná krmiva s nízkým obsahem degradovatelných N látek, Ca a P, vitamínů A, D a betakaroténu, proto ji musíme kompenzovat dostatkem bílkovinných krmiv v krmné dávce. Kukuřice CCM, je to silážovaná drť kukuřičných zrn a vřeten bez listenu. Produkt je energetiky velmi bohatý s vysokým obsahem škrobu. Obsah N-látek a vlákniny je nižší než u klasické siláže. Také bachorová degradovatelnost škrobu obsaženého v palicích je nižší než u klasické siláže, díky tomu se snižuje riziko poklesu pH bachorového obsahu.

31

Kukuřice LKS, silážovaná drť z kukuřičných zrn, vřeten i s listeny. Energeticky bohaté krmivo, které rovněž snižuje riziko poklesu pH bachorového obsahu a také jako CCM snižuje riziko tvoření acidóz. Vojtěšková siláž patří mezi hlavní a nejlevnější zdroj rostlinných bílkovin. Zároveň je vojtěška nejhůře silážovatelná plodina. Jetelová siláž patří mezi hlavní a nejlevnější zdroj rostlinných bílkovin. Ale také mezi nejhůře silážovatelná plodiny. Luční seno, přirozené krmivo příznivě působící na chod střev, zamezuje překyselení bachorového obsahu. Zdroj vitamínu D (s delší dobou sušení na slunci se obsah vitamínu D snižuje). K posouzení kvality je nutné přihlížet k jeho botanickému složení, stáří porostu a způsobu sklízení a sušení a skladování) Vojtěškové seno je potřeba sklízet na počátku květu. Obsahuje vysoký podíl vápníku, proteinů, vitamínů A a D. Obsahuje nejvíce stravitelných bílkovin ze všech druhů sušené píce a minerálních látek (vápník a fosfor). 4.2.3.2

Jadrná krmiva

„Je třeba si uvědomovat, že jadrná krmiva jsou pro zvěř atraktivní v kteroukoliv roční dobu, ovšem přirozená jsou jen na podzim, přibližně do konce roku, kdy je jen minimální riziko vzniku trávicích poruch. Pokud už zvěř vlivem zhoršení kvality potravy přejde do klidového režimu, jsou jadrná krmiva nevhodná“ (Kamler, 2009). Za nejlepší jadrné krmivo „přirozeného“ původu patří kaštany, žaludy a bukvice (Drmota a Zbořil 2007). V některých spolkových zemích Německa jsou semena a plody lesních dřevin jediným povoleným druhem jadrného krmiva (Menzel, 2007). Nejdostupnějším jadrným krmivem jsou obiloviny, za nejvhodnější se obecně považuje oves, naopak se nedoporučuje pšenice a žito. Vodňanský (2007) doporučuje srnčí zvěř přikrmovat jedině ovsem, neboť má ze všech druhů obilovin nejvyšší obsah strukturální vlákniny. Mezi nevhodná krmiva předkládaná samostatně řadí zejména kukuřici a pšenici, ale i ječmen. Mají extrémně vysoký obsah lehce stravitelných živin při nízkém podílu strukturálně účinné vlákniny. Vala (2007) naopak ječmen a kukuřici doporučuje, nejlépe však ve směsi s ovsem. Hromas (2000) také nabádá k zabezpečení dostatku kukuřice pro 32

srnčí zvěř. Dále do této skupiny patří semena luštěnin, jsou to krmiva bílkovinného charakteru s převahou dusíkatých látek, je nutné je předkládat v malých dávkách. Z jadrných krmiv je nejvhodnější používání granulovaných kompletních krmných směsí. Nevýhodou těchto krmiv je jejich vysoká cena (Vala, 2007). Výhodou pak optimální složení jednotlivých složek. Základem je prakticky vždy kvalitní obilovina (oves, kukuřice, hrách, pšeničné otruby) objemová složka (jetelové úsušky, lístky vojtěšky) a přídavek minerálních komponent s vyšším obsahem vápníku a fosforu (Drmota a Zbořil, 2007). Kamler (2007) uvedl, že je vzhledem k ceně ekonomičtější zvěř přikrmovat ovsem od místních zemědělců. Plevy neboli odpad po čištění obilí, které ještě obsahují značné množství obilnin, tvoří přechod mezi jadrnými a objemovými krmivy. „Dobře známé plevy, pozadky či zadiny bez prachu, osin a plísní, poslouží jako perfektní objemový základ pro přikrmování srnčí zvěře, do nich pak v jakémkoliv poměru přimícháváme jadrné krmivo“ (Drmota a Zbořil, 2007). „Tento zdánlivý odpad totiž obsahuje tolik potřebnou vlákninu, vitamíny, stopové prvky a ideálně usměrňuje dietetické poruchy. Ve volných honitbách je to ideální a osvědčené doplňkové krmivo“ (Scherer, 2009). Vlastnosti některých jadrných krmiv (Vyskočil, 2008): Oves, má střední obsah dusíkatých látek a nižší energetickou hodnotu. Má také vyšší obsah vlákniny a tuku než pšenice, žito a ječmen. Má dobré dietetické vlastnosti (některé složky bezdusíkatých látek vytvářejí slizy, které vhodně působí na trávení). Zrno ovsa je ceněno pro vhodné složení bílkovin, vyšší obsah tuku a vysoký obsah vitamínů a minerálů. Vláknina působí mírně dráždivě na stěnu střeva a podporuje pocit nasycení a tím trávení. Obsahuje látky, které mají důsledky na dobré dietetické účinky a dobrou chutnost. Ječmen, obsahuje více vlákniny méně škrobu a nižší energetickou hodnotu než pšenice. Má dobré dietetické vlastnosti. Kukuřice, vysoká stravitelnost i vysoká energetická hodnota, obsahuje méně dusíkatých látek ale více tuku než pšenice, žito a ječmen.

33

Pšenice, je vhodná pro všechny druhy zvířat i při vysokých podílech v krmné dávce ale i jako samotná zrnina. Ale představuje určité riziko zdravotních poruch jako průjmů či koliky. Žito, má nižší výživovou hodnotu, hořkou chuť, nevhodné dietetické vlastnosti a antinutriční látky. Hrách, vhodný zdroj dusíkatých látek s vysokým obsahem škrobu a cukru používán jako zdroj bílkovin. Slunečnice, semena olejnatého typu, obsahují 35-45 % tuku. Díky slupce obsahuje vyšší obsah vlákniny, z minerálních látek je nejvíce zastoupen fosfor draslík a hořčík, vápníku je málo. Nejbohatší zdroj vitamín E. Jedná se o průměrné bílkovinné krmivo. Sója, jedná se o nejdůležitější zdroj oleje a bílkovin na světě. Sojové boby mají největší energetickou hodnotu ze všech luskovin. Bílkoviny mají vysokou biologickou hodnotu. Pšeničné otruby, jedná se o vedlejší mlýnský produkt, obsahují zbytky zrna, klíčky, slupky a semenné obaly. Mají nižší energetickou hodnotu v porovnání s jinými mlynářskými produkty a vyšší obsah vlákniny, dusíkatých a minerálních látek, zvláště fosforu. Pivovarské mláto skládá se zbytků sladu, plev, slupek a škrobu, obsahuje vysoce hodnotnou bílkovinu a je velice chutné. Oproti původním obilninám má vyšší obsah dusíkatých látek, vápníku, ale méně fosforu. Dá se efektivně silážovat. 4.2.3.3

Dužnatá krmiva

Z dužnatých krmiv jsou pro srnčí zvěř vhodné především řepa cukrovka, krmná řepa a krmná mrkev (Vodňanský, 2007). Jsou zdrojem tekutin a vitamínů nezbytných pro zvěř, nejčastěji se předkládají brambory, krmná řepa, cukrovka a topinambury (Hromas 2000). Dále také cukrovarské odpady, ovoce a ovocné výlisky (Kamler, 2007). Drmota a Zbořil (2007) také jako vhodné dužnaté krmivo pro srnčí zvěř mimo výše uvedených

doporučují

krmnou

kapustu

a

mrkev,

a

také

velmi

oblíbená

a upřednostňovaná dietetická sušená dužnatá krmiva jako jsou šípky, bezinky, ale především jeřabiny. Scherer (2009) od srpna do listopadu, tedy v době tvorby tukových 34

rezerv, předkládá srnčí zvěři jablečné výlisky, které jsou podle něho vydatným, ale přitom opomíjeným krmivem. Vodňanský (2007) uvedl, že se jako vhodný strukturální doplněk nabízejí především sušené jablečné výlisky a také, že je řepa cukrovka pro přikrmování v zimě vhodnější než řepa krmná z důvodu odolnosti vůči zmrznutí. Scherer (2009) sekanou krmnou řepu předkládá od října do konce března v pravidelných denních dávkách (0,65 kg na kus a den) i když je namrzlá, zvěř ji přijímá bez jakýchkoliv zažívacích potíží. Drmota a Zbořil (2007) doporučují, aby nedocházelo k zmrznutí především jablek, brambor, ale také řepy. Podle Kamlera (2007) má předkládání dužnatých krmiv v menších dávkách po celou krmnou sezónu příznivý vliv na procesy v předžaludku. Uvedená dužnatá krmiva však mohou být předkládány jako chuťově atraktivní doplněk k hlavnímu krmivu pouze ale v malých dávkách (vždy pouze několik bulev a nikdy hromadně), neboť jejich příjem ve velkém množství může v bachoru přežvýkavců působit poruchy trávení (Vodňanský, 2007). Při náhlých oblevách je záhodno přidávati dužinu, právě tak jako ke konci zimy před přibližujícím se jarem zvěř připravovati poznenáhlu přechod k zelené pastvě přidáváním šťavnaté a bobulnaté potravy (jeřabiny, šípky, ovoce) a pilným natloukáním lizů (Kokeš, 1944). Vlastnosti některých dužnatých krmiv (Vyskočil, 2008): Krmná řepa, obsah N-látek a vlákniny je nízký, vyšší obsah sacharidů. Nebezpečí při zkrmování namrzlé řepy (zvyšování toxicity dusičnanů). Cukrovarské řízky sušené, vznikají z řízků cukrovky vyluhováním v cukrovarech, vylisují se a zbaví sladké šťávy. Struktura má být pevná a pružná, nikoliv mazlavá a kašovitá. Mají ještě stopy cukru a bezdusíkaté složky a vláknina mají vysokou stravitelnost. Energetickou hodnotu má jako ječmen. Obsahují pozitivní množství minerálních látek, hlavně sodík a malý obsah bílkovin. Spolu s vojtěškou jsou výborným dietetickým krmivem. 4.2.3.4

Minerální krmiva

Zvěř, která se po celý rok živí v přírodě, nemá zpravidla nedostatek minerálií, přesto se mohou vyskytnout oblasti, kde je v půdě a tím i ve vegetaci nedostatek nějakého prvku, který se může projevit na zdravotním stavu a reprodukci zvěře. Řešení je třeba hledat ve spolupráci s veterináři a na základě vyšetření přijímat opatření (Kamler, 2007). Menzel (2007) a Hintnaus (2011) dále odmítají speciální průmyslově vyráběná krmiva obsahující živiny, minerální látky vitamíny a léčiva. Zvěř tak již 35

neodráží stav přirozeného životního prostředí. Myslivecká péče se soustřeďuje na podávání soli, kterou by měla mít zvěř dostupnou celoročně. Je proto chybou podávat sůl u krmelců jen v zimě, protože na jaře je její potřeba ještě vyšší (Kamler, 2007). Ze starších knih je patrné, že se o potřeby minerálních doplňků zajímali i dříve např.: Kokeš (1944) kromě klasického předkládání soli uvádí i recepty na složení lizů, kde hlavní složkou je jíl a sůl, a dále podle receptury pícní vápno, modrá skalice, fosforové vápno, anýz, fenykl, fialkový kořen, libeček, pískavice, turecká duběnka, sladké dřevo, tříslová kůra, arsenik a miral. „Tyto lizy mají zvěři dodat celou řadu různých látek pro stavbu kostí i jiných součástí tělesné konstrukce“ (Kokeš, 1944). 4.2.3.5

Krmné dávky

V literatuře se uvádí odhad denní spotřeby krmiva ještě podle Dyka (1934) a to pro jadrné krmivo 1% živé váhy a objemové krmivo 2-3% živé váhy. To znamená u zvěře srnčí při průměrné váze 20 kg, 0,2 kg jadrného krmiva, 0,5 kg objemového krmiva a 0,3 kg dužnatého krmiva na kus a den a 1kg soli na kus a rok (Kokeš, 1944, Hendrych 1956, Rakušan 1998, Hromas 2000, Drmota, Zbořil 2007). Doporučené přikrmovací dávky pro srnčí zvěř na zimní období (0,5 kg objemových, 0,2 kg jadrných a 0,3 kg dužnatých krmiv na kus a den) odpovídají jen pro zachování základního metabolismu na velmi krátkou dobu, kdy je zvěř v klidu (Zabloudil, Korhoun, 2006). Kamler (2009) uvedl, že pro každý kus srnčí zvěře při přikrmování od září do konce přikrmovací sezóny budeme v závislosti na počasí v zimě a úživnosti honitby potřebovat 100 - 250 kg jadrného krmiva. Scherer (2009) také tyto tabulkově předepsané denní dávky odmítá. Jeho srnci berou od konce září do konce listopadu 1,5 kg jadrného krmiva na kus a den, od ledna do března poklesl příjem tohoto krmiva na polovinu a dávka dužnatého krmiva vychází na 0,65kg na kus a den (Scherer, 2009). Kamler (2007) také uvádí, že přesné stanovení dávek volně žijící zvěři je nemožné, z důvodu neznámého přesného stavu zvěře v honitbě a nemožnosti odhadnout množství přirozené potravy a také proto, že zvěř na naše přikrmování není většinou závislá. Proto se budou dávky velmi lišit, při jejich stanovení je třeba vycházet hlavně z předchozích zkušeností a orientačně z průměrných doporučených dávek (Kamler, 2007). Spotřeba energie se zvyšuje s tělesnou aktivitou, ale také se zvyšuje s extrémně náročnými klimatickými podmínkami, proto je třeba úroveň výživy úměrně navýšit (Vach, 1997).

36

4.2.4

Kde srnčí zvěř přikrmovat?

Důležitou roli při efektivním krmení hraje správné rozmístění krmelišť v honitbě. Fyziologické požadavky zvěře a potřeba ochrany lesních porostů jsou hlavním kritériem pro volbu vhodných stanovišť pro přikrmování. Krmeliště by měla být umístěna tak, aby zvěř zůstávala v jejich bezprostřední blízkosti a nemusela daleko přecházet za potravou. Hlavní kritéria pro správnou volbu místa krmeliště jsou tedy především maximální klid a dostatečný kryt (Vodňanský, 2007). Kokeš (1944) také uvádí, že je závažné, aby byly krmelce na místech, kde je zvěř co nejméně rušena člověkem a klimatickými vlivy. „V prvé řadě aby byla jista před pytláky.“ Proto odmítá umístění krmelců v houštinách. Doporučuje ale také „umísťovat krmná zařízení poblíž ochozů, stávanišť a přístupových cest, ale vyhnout je třeba se cestám lyžařským. Místo pro postavení krmelce volíme raději ve stojáku poblíže houštin, aby měla zvěř od krmelce na všechny strany výhled a nemohla býti při krmelci nenadále překvapena. Jinak hledíme vyhledati místo tiché a odlehlé, zvěří vyhledávané, dostatečně vzdálené od komunikačních prostředků a hojně používaných pěšin a cest“ (Kokeš, 1944). Přikrmovací zařízení by měla být umístěna také tak, aby odpovídala veterinárním požadavkům, tedy suché a pevné podloží, přístup slunce a mírný sklon (Hromas, 2000). V současné době se také doporučuje stavět krmelce co nejblíže krytu a stávaništích zvěře, tedy poblíž houštin (Hintnaus, 1991). „Poněvadž srnčí zvěř nelze krmením tak lehce soustředit ve velkém počtu na určitých stanovištích, jako je tomu například u jelení zvěře, měl by být v honitbách se srnčí zvěří rozmístěn co největší počet krmelišť. Výsledky našich pokusů prokázaly, že čím více krmelišť je v honitbě, o to vyšší účinnost zimní krmení má. To platí samozřejmě za předpokladu, že krmiva jsou předkládána na všech krmelištích v dostatečném množství po celé zimní období“ (Vodňanský, 2007). Vach (1997) také doporučuje stavět krmelců více a nenutit tak zvěř přecházet ke vzdálenějším místům, jelikož tak se zvyšuje spotřeba energie v organismu. Hromas (2000) proto také nedoporučuje krmené linky a nabádá k předkládání krmiva v krytu. Proto je také podle Vacha (1997) nutné docílit toho, aby pokud možno co největší počet jedinců přijímal krmiva současně, hlavně z důvodů teritoriálního chování srnčí zvěře, docílí se toho například větším počtem krmítek. Znovu se ve starší literatuře objevuje opačný názor, například krmelců a lizů nemusí být takový počet jako pro zvěř jelení, neboť je u krmelců snášenlivější a nemá takovou spotřebu (Hendrych, 1956). Nebo také, že je potřeba zvěř naučit toulat od krmelce ke krmelci, aby zvěř u krmelců nezmrzla, musí mít dostatek pohybu (Žalman, 1949). 37

Jaká jsou vhodná myslivecká zařízení pro přikrmování?

4.2.5

Přikrmovací zařízení by měla být konstruovaná tak,

aby

nedocházelo

k navlhnutí

skladovaného

nebo předkládaného krmiva, proto má stříška dostatečně přesahovat

okraji

vlastní

přikrmovací zařízení, stěny seníků

by

měly

být

neprodyšné kvůli proudění vzduchu

a

mlhám.

Předkládá-li se krmivo na zem, je vhodné jej ohraničit vyšší

ohrádkou,

aby

se

krmivo nerozhrabávalo po okolí, jelikož srnčí zvěř ráda hrabe, rovněž je vhodné prostor

opatřit

a podlahou

kvůli

stříškou půdní

Obr 9.: Klasický krmelec se seníkem (krmelec „Hanička“)

vlhkosti. Volně ložené hromady jsou naprosto nepřijatelné. Sortiment zařízení by měl být pestrý a měl by obsahovat i zařízení přenosná zejména kvůli změnám stávaniště zvěře, ale hlavně vzhledem k migraci zvěře za atraktivními plodinami jako je řepka (Drmota, Zbořil, 2007). Přikrmovací zařízení by měly být postaveny nejlépe z přírodních materiálů. Pro objemná krmiva se budují jednoduchá zařízení, která nabízí krmivo bez omezení, ale zvěř jím dosti plýtvá, nebo zařízení s určitým omezením jako jsou například jesle (Hromas, 2000). Zabloudil a Korhon (2006) doporučují objemná zařízení předkládat po usušení v kupách na sušácích, opatřených jednoduchou stříškou (igelitem) hned v honitbě. Nebo Mühlhansl (2006) v časopise Stráž myslivosti popisuje stavbu, uskladnění a předkládání sena v srnčím oborohu. U obou typů zařízení je třeba brát v úvahu, že vnější vrstvy sena bývají znehodnoceny klimatickými vlivy a tato neatraktivní či nezkonzumovaná část potravy musí být pravidelně odstraňována. Také je v časopise Stráž myslivosti dobře popsána výroba, ale i obsluha speciálních krmelců pro předkládání silážovaného krmiva (Seliger, 2008). Pokud siláž skladujeme v silech nebo 38

silážních jamách či snad v igelitových pytlích nebo sudech, jsou pro předkládání vhodné silážní stoly se sklopným okrajem pro čištění (Hromas, 2000)

Obr. 10.: Samospádový krmelec vlastního typu

Pro předkládání jadrného krmiva je vybudováno také spousta druhů přikrmovacích zařízení,

od

samospádových

jednoduchých

korýtek

automatických

navíc

krmítek

třeba

opatřených

stříškou

nebo

pro

předkládání sypkého krmiva, zvěř tak nebude denně rušena a bude mít u krmelců klid, který hlavně v zimním období tolik potřebuje, jelikož rychle podléhá stresům. Klesnou tak i náklady na denní dojíždění do honitby. A hlavně zvěř bude mít jadrné krmivo

v neomezeném

množství

(Vach,

1997),

(Hromas, 2000), (Drmota, Zbořil, 2007), (Vala, 2007), (Vodňanský, 2007), (Scherer, 2009), (Kamler, 2007, 2009). Kaštany a žaludy se osvědčilo skladovat a předkládat přímo na zemi v ohrazení ve vrstvě

Obr. 11.: Samospádový krmelec

10, maximálně 15 cm (Hromas, 2000). Dužnatá krmiva pak ještě Hromas doporučuje předkládat nasekaná v korytech nebo napíchnuté na kůly v malých množstvích je možné je předkládat i na zem. Novinkou jsou pak krmné automaty, umožňující i dávkování.

39

4.2.5.1

Přikrmovací automaty

Velkou úlevu při obsluze mysliveckých přikrmovacích zařízení plní automatická bateriová přikrmovací zařízení. Jejich nespornou výhodou je, že je nakrmeno i v případech technických problémů, jako je vysoká sněhová pokrývka, nebo podmáčený terén. Je možno přikrmovat i v nepřístupných terénech. Prodejce a distributor těchto automatů PRO HUNTING, s.r.o. (2013) o nich dále uvádí: Automaty jsou k dispozici v různých variantách a nabízejí mnohostranné využití nejen pro zvěř, ale i pro domácí zvířata. Jsou konstruovány jako snadno připojitelné ke dnu jakékoliv

nádoby,

sloužící

jako

zásobník,

pomocí čtyř šroubů. Jako materiál na výrobu vnějšího pláště je použit buď tvrdý odolný plast, hliníkový plech, a nebo plech z nerezové oceli. Modely se světelným senzorem dávkují krmivo 2x denně při setmění a při svítání, ve Obr. 12.: Automat upevněn k soudku

zvoleném

množství

samostatně

pro

ranní

i večerní krmení. Nastavením nulové dávky krmiva lze navolit i krmení pouze ráno nebo pouze večer. Modely s programovatelným časovým spínačem mají nastavitelné různé kombinace dnů a časů. V podstatě jde navolit 6 různých časů pro každý den zvlášť, pro všední dny, všední dny + sobota, celý týden nebo samostatně víkend. Délka krmení se nastavuje vždy jedna a ta je pro všechna krmení stejná. Způsob zakrmování je buď do kruhu o průměru cca 15 nebo 40 m, pouze v jednom směru do vzdálenosti cca 15 m nebo přes výstupní potrubí přímo pod automat, kde může být připojeno

např.

směrové

potrubí

zajišťující

zakrmování do korýtka, nebo přímo na zem. Obr.

13.:

Automat

ke speciálnímu zásobníku

40

upevněn

K pohonu automatů jsou použity 6V nebo 12V elektromotory. Do standardní velikosti automatů, která je určena pro "normální " použití řadovými myslivci při klasickém zakrmování na vnadišti nebo pro drobnochovatele domácího zvířectva, jsou osazeny 6V elektromotory, které plně postačují pro jejich bezproblémovou funkčnost. "Profi" XL automaty s použitím v provozně náročnějších podmínkách (obory, zájmové či farmové chovy...) jsou poháněny 12V elektromotory zajišťujícími dostatečnou výkonovou kapacitu. Volitelným příslušenstvím automatu je akumulátor 6V/5Ah nebo 12V/7Ah, síťová nabíječka nebo solární panel na dobíjení akumulátoru. Podle intenzity zakrmování je akumulátor schopen na jedno nabití vydržet i 3 měsíce (krmení 2-3 x denně po dobu cca 5-10 sec., kdy je zakrmeno cca 0,75-1,5 kg zrna na jedno krmení) bezúdržbového provozu vyjma doplňování jádra. Volba vhodného místa pro vnadění zvěře Výběr místa, kam umístíte automat, se odvíjí jak od druhu automatu, tak od místních možností. V oborách, farmových či zájmových chovech s omezeným přístupem nebo bez přístupu veřejnosti, nebo i ve volných honitbách. (rozlehlé rákosové porosty, remízky s hustým podrostem ostružin...), jsou možnosti takřka neomezené a v podstatě bude potřeba jen zohlednit možnosti přístupu zvěře. Volba automatu Správný výběr modelu automatu je zásadní věcí. Pro místa s velkou koncentrací zvěře, kde zároveň mají automaty funkci "krmivářů", tj. v oborách a farmových chovech, přezimovacích obůrkách, odchovnách bažantů a kachen popř. i později v bažantnicích, jsou s ohledem na kapacitu a výkon vhodnou volbou 12 V automaty, které mají nejen vyšší výkon, ale také robustnější konstrukci. Automaty s 6V pohonem jsou spíše určeny pro neprofesionální použití řadovými myslivci pro přikrmování či vnadění zvěře, pro zájmové chovy či pro krmení drobného hospodářského zvířectva. Místa, kde je potřeba zvěř přicházející v početných tlupách rozptýlit na co největší ploše, jsou vhodnou volbou automaty rozptylující krmivo do kruhu. V místech, kde si majitel automatu není jist bezpečností svého přístroje, je ideální instalace automatu s přímým výhozem krmiva a jeho zamaskování v hraně porostu. 41

Umístění automatu na vybraném místě Automaty lze instalovat na zvoleném místě několika způsoby. Uváděné způsoby jsou pouze doporučované, avšak nejsou dogmatem,

které

je

nutno

dodržovat.

Variabilita umístění je obrovská a záleží především

na

místních

podmínkách

a nápaditosti majitele. Asi nejjednodušším způsobem je zavěšení zásobníku s automatem na rozporce ve

středu

trojnožky.

Trojnožku

může

nahradit např. účelově postavená konstrukce připomínající podsadu kazatelny nebo např. vyřazená a upravená paleta na brambory. Vždy musí jít o stabilní konstrukci, která bude schopna unést nejenom váhu krmiva v zásobníku, ale také vydržet občasný nápor při kontaktu se zvěří.

Obr. 14.: Automat zavěšen na trojnožku

Další variantou je zavěšení automatu na rozporku s kolejničkami, zavěšenou na laně napnutém mezi dvěma stromy. Toto zavěšení je výhodné zejména minimalizací přístupu cizích osob. Většinou je to vyřešeno upnutím lana k jednomu stromu a na druhém stromu je kladka s háčkem a pomocné lano pro opětovné vytažení naplněného zásobníku. Lano bývá zavěšeno v cca 3-4 metrech, aby k manipulaci s automatem bylo potřeba žebříku, který si spolu s doplňovaným krmivem majitel automatu přiveze.

Obr. 15.: Zásobník dodavatele automatů PRO HUNTING, s.r.o.

42

Místa navštěvovaná veřejností je výhodné osadit automaty s výhozem přímo před sebe, který je možno bez omezení funkčnosti uschovat v porostu ve stěně lesa. Zásobník s automatem se připevní ke kmeni stromu, otvor pro výhoz krmiva se nasměruje na vybrané místo před porostem a prostor před ním je potřeba vyčistit od překážek. Jak

4.2.6

vyřešit

hygienická opatření? Je

nesmírně

důležité

dodržovat

základní pravidla hygieny a odstraňovat Obr. 16: Automat schovaný ve stěně porostu

průběžně nezkonzumovanou potravu, která se

na

zemi

vlivem

vlhkosti

stává

semeništěm různých toxinů, také se ve zbytcích objevuje značné množství výkalů obsahující velké množství vývojových stádií různých cizopasníků, a tak si populaci sami stále dokola promořujeme. Před a po ukončení krmné sezony je třeba krmeliště řádně asanovat, běžné provápnění však nestačí, současný trh nabízí celou škálu preparátů pro dezinfekci výběhů a chlévů hospodářských zvířat. Z běžně dostupných stojí za zmínku chlorové vápno,

chloramin

nebo

savo, postřikem je vhodné kromě zařízení pokropit i okolí. Také UV záření má dezinfekční účinky proto suché a teplé podloží je pro umístění

krmelce velice

vhodné. Vhodné je také přesunutí krmelce na jiné místo, stačí i o několik metrů 2007).

(Drmota,

Zbořil,

Obr. 17.: krmivo na zemi je sice rychle sebráno, ale je kontaminováno výkaly, proto je to z hygienických důvodů nevhodné

43

4.2.7

Jak správně přikrmovat?

Předkládané krmivo musí být zvěři k dispozici nepřerušovaně po celou dobu krmného období vždy v dostatečném množství a v tom složení, na něž je zvyklá. Proto by se měla krmiva, na které je zvěř zvyklá a dobře jej přijímá, používat bez jakékoliv změny od podzimu až do jara. Pokud je z nějakého důvodu nutné změnu krmiva provést, musí se to dít pozvolna v rozmezí několika týdnů tak, aby si zvěř mohla na nové složení potravy navyknout (Vodňanský, 2007). Ještě ve starší literatuře se doporučoval jiný přístup k přikrmování, například Hendrych (1956) uvádí, že se krmiva pro srnčí zvěř musí více střídat než zvěři vysoké a podíl jadrné potravy na rozdíl od jiných jelenovitých zvyšovat. Kamler (2009) z hlediska množství podávaných krmiv, intenzity přikrmování a míry ovlivnění přirozených cyklů zvěře uvádí dvě možnosti přikrmování srnčí zvěře: 1.

extenzivní přikrmování respektující a využívající sezónní cykly

2.

intenzivní krmení s cílem maximální produkce

„Při extenzivním přikrmování zvěř žije v podstatě přirozeným způsobem a přikrmování nahrazuje v podzimním období přirozený opad lesních semen na podzim a přirozený okus v zimě. Obě složky přirozené potravy zvěře ve většině dnešních lesů chybějí. I při tomto způsobu se jadrná krmiva podávají buďto denně nebo neomezeně v dávkách, jaké zvěř přijímá. Druhou možností je intenzivní krmení zvěře kvalitním jadrným krmivem ve velkých dávkách od konce léta až do jara. Tento způsob přikrmování výrazně zvýší kvalitu přijímané potravy a zvěř není nucena přejít v zimě na úsporný režim. Náklady na přikrmování budou vysoké. Část je možné ušetřit ředěním obilí s objemným krmivem, ale přesto náklady na krmení výrazně stoupnou“ (Kamler, 2009). Zbořil (2007) také uvádí, že řešením jsou suché a čisté odpady po čištění obilí, které kromě manipulačních nákladů a práce nic nestojí. Vodňanský (2007) doporučuje k ovsu předkládat kvalitní vojtěškové, jetelové nebo jetelotravní seno nebo ještě jádro míchat se sušenými jablečnými výlisky. „V zásadě jsou tři možnosti jak předkládat jadrné krmivo: 1. mít jádra tolik, že vystačí na celou zimu i při neomezeném podávání; 2. jádro dávat jen na podzim a v zimě přejít na objemná krmiva, 3. krmit denně a v zimě dávku omezit. Pokud budeme v zimě krmit tzv. "po troškách", tak dosáhneme pouze toho, že zvěř bude část týdne trpět poruchou trávení z jednorázového příjmu jádra a zbytek zase bude hladovět. Asi jedinou možností, jak v tomto případě můžeme regulovat příjem jádra, je míchání kvalitních komponent s méně hodnotnými (např. obilí 44

s plevami či nařezaným objemným krmivem). Pokud jsou jednotlivé složky směsi malé, tak je zvěř není schopna vybírat“ (Kamler, 2009). Míchání jadrného krmiva s plevy také doporučuje Drmota a Zbořil (2007), Scherer (2009), Vala (2007) a další. „Je nutné, aby nedocházelo k výpadkům při předkládání krmiva. Nejdelší akceptovatelná prodleva je 24 hodin. Ve většině volných honiteb není denní podávání krmení možné a zbývá jediná možnost, a to krmit neomezeně. To znamená, že dávka musí být taková, aby vystačila až do příští návštěvy“ Kamler (2009). Proto se obecně doporučují samospádová krmítka, pro předkládání sypkého krmiva, zvěř tak nebude denně rušena a bude mít u krmelců klid, který hlavně

v zimním

potřebuje,

jelikož

období rychle

tolik podléhá

stresům. Klesnou tak i náklady na denní dojíždění do honitby. A hlavně zvěř

bude

mít

v neomezeném

jadrné

krmivo

množství

(Vach,

1997), (Hromas, 2000), (Drmota, Zbořil,

2007),

(Vala,

2007),

(Vodňanský, 2007), (Scherer, 2009), (Kamler, 2007, 2009), a další.

Obr. 18.: Směs ovsa, plev a drolků z letniny a vojtěšky v samospádovém kmrelci

45

5. MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ 5.1 Zpracování přehledu literárních pramenů Přehled literárních pramenů byl zpracován tematicky a zaměřených na problematiku výživy srnčí zvěře, jejích potravních nároků a přikrmování. Využita byla i starší odborná, pro mysliveckou veřejnost dostupná, literatura, ta ještě může být zdrojem informací velkého počtu myslivců a mohou vysvětlit některé názory, které přetrvávají do současné doby. Tomu ovšem pro pochopení problematiky předchází základní popis, zařazení, rozšíření, chování, také výživa, biologie, pastevní a sezónní cykly srnčí zvěře a popis anatomické stavby trávicího traktu a jeho mikroflóra. Z uvedených informací byly potom sestaveny základní otázky, které jsou zde řešeny.

5.2 Popis lokality Pro vyřešení dalších cílů mé bakalářské práce jako zhodnocení kvality potravy srnčí zvěře, její příjímání a atraktivitu různých druhů krmiv

a

návrh

optimalizace

přikrmování srnčí zvěře pro praxi, a pro srovnání literárních doporučení s

praxí

jsem

vybral

honitbu

mysliveckého sdružení Rozkoš (dále jen MS Rozkoš). Honitba podle mého názoru

odpovídá

svou

charakteristikou přírodních poměrů většině honiteb v České republice. Honitba kraji

leží v okrese

v Královéhradeckém Náchod,

náleží

do přírodní lesní oblasti Předhoří

Obr. 19.: Lesnatá krajina honitby MS Rozkoš - Bražec

Orlických hor-26, nachází se mezi třemi městy, hranice tvoří okresní silnice z Náchoda do České Skalice, pak pokračuje po břehu vodní nádrže Rozkoš, odtud potom poli po hranicích katastrálních území Šonova, Provodova a Vrchovin až po Nové Město nad Metují, odkud se pak hlubokým údolím řeky Metuje vrací do Náchoda, její rozloha je přibližně 2000ha. Honitba je velice pestrá, 46

jelikož v ní najdeme pole, louky, vodní nádrž a vodní toky, dále lesnatá kopcovitá území, typická pro pahorkatiny v podhůří ve 3,4, a 5 lesním vegetačním stupni (dále jen LVS) odtud plocha honitby postupně klesá členitou krajinou tvořenou remízy, polními cestami s roztroušenou zelení a malými lesíky až po nejníže položené úseky s velkými polními lány, kde ještě najdeme menší lesy ve 2 LVS a končí na břehu vodní nádrže Rozkoš s ptačí oblastí v lužním lese v 1 LVS. Pro sledování a hodnocení přikrmování, příjímání a atraktivitu různých druhů krmiv jsem vybral úsek na katastrálním území Bražec jihozápadně od Náchoda. Lokalita, kde byla prováděna hlavní měření a pozorování, leží jižně od obce jménem Bražec a severně od osady Peklo, tedy v půli cesty po pravém břehu řeky Metuje, nedaleko je obec Přibyslav. Les nese jméno Sklopce. Lokalita je tedy v hlubokém údolí řeky Metuje, kde je po jejím pravém břehu přítok potoka, který ve zmíněné lokalitě pramení. Údolí potoka je situováno především východně. Reliéf krajiny je dosti členitý, přes mírné svahové

Obr. 20.: Jedlina v lese „Sklopce“ s matečnou horninou n. fylit

stoupání až po příkré skalnaté stráně. Vláhové podmínky jsou zde tedy velmi dobré. Lokalita patří do přírodní lesní oblasti Předhoří Orlických hor-26 v nadmořském rozpětí 330-460 m n.m. Mnou vybraná část lesa je majetkem několika majitelů, největší podíl zde mají Lesy města Náchoda a obec Přibyslav, nemalou část lesa vlastní i několik fyzických osob. Rozdílné způsoby hospodaření v lese jsou patrné na první pohled. Ale dá se říci, že ve vybrané lokalitě je rozrůzněná věková skladba snad všech věkových tříd od čerstvých holin až po přestárlé porosty jedlí v roklích. Vyskytuje se zde přirozené zmlazení všech zmíněných dřevin, ale především smrku ztepilého a jedle bělokoré, ale i jeřábu ptačího a jasanu ztepilého. Lokalita je součástí biocentra a podléhá ochraně nadregionálního charakteru. Proto je zde patrné přírodě blízké hospodaření typické malými sečemi a podporou podrostního způsobu pěstování lesa. Nelesní pozemky jsou již majetkem fyzických osob, které pronajímá soukromý zemědělec, ten pozemky využívá pro pastvu dobytka a sušení píce, mimo drobná políčka je valná většina zemědělských pozemků tvořena trvalými travními porosty. 47

5.2.1

Širší územní vztahy

5.2.1.1

Geologické a geomorfologické poměry:

Zmíněná lokalita je geologicky velmi zajímavá, na malé ploše se vyskytuje více druhů hornin. Výrazně zde zasahuje Česko-moravská subprovincie, tedy Česká tabule, z ní je to ta Orlická, která se zde dále dělí na Novoměstskou a Českoskalickou tabuli, u nás typické výskytem opuky a v údolí bohatá na vápenec. Také Krkonošsko-jesenická subprovincie,

především

Podorlická

pahorkatina,

v této

části

zastoupená

Novoměstským filitem. A Krkonošské podhůří, typické červeným permokarbonem, u nás tvořené převážně slepenci. Pedologické poměry: Díky pestré skladbě matečných hornin a různě tvarovaného reliéfu krajiny, je zde zastoupení půd také zajímavé. Především se vyskytuje kambizem spolu s hnědozemí, v roklích je sice často matečná hornina odkrytá, ale můžeme zde nalézt také litozemě i rendzinu, v prameništi a podél potoka je půda oglejená. Humusová forma je zde převážně moder. 5.2.1.2

Klimatické poměry:

Podle Atlasu podnebí ČSSR (1958) tato oblast patří do mírně teplé oblasti B3 tedy okrsek mírně teplý, mírně vlhký, s mírnou zimou, pahorkatinou. Podle klimatického členění Quitta, má toto území označení: E. MT9 dlouhé léto, teplé, suché až mírně suché, přechodné období krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírná, suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota 7,6 oC Průměrné roční srážky 674mm Počet vegetačních dnů 156 V oblasti převažují větry od Z a V

48

5.2.1.3

Vegetační poměry:

Floristický soupis: Actaea spicata, Ajuga reptans, Alliaria petiollata, Aqulegia vulgaris, Asarum europaeum,

Athyrium

filix-femina,

Atropa

bella-donna,

Avanella

flexuosa,

Brachypodium sylvaticum, Calamagrostis villosa, Carex canescens, Carex Digitata, Carex montana, Carex sylvatica, Corydalis solida, Dentaria enneaphyllos, Dryopteris dilatata, Dryopteris filix-mas, Epilobium angustifolium, Equisetum sylvaticum, Festuca gigantea, Festuca ovina, Ficara verna, Gagea lutea, Galeobdolon luteum, Galium aparine,

Galium

Gymnocarpium

odoratum, dryopteris,

Geranium Hieracium

robertianum, murorum,

Glechoma Hypericum

hederacea, maculatum,

Chrysosplenium alternifolium, Juncus conglomerathus, Knautia drymeia, Lamium maculatum, Luzula luzuloides, Luzula sylvatica, Lythrum salicaria, Maianthemum bifolium, Mercurialis perennis, Oxalis acetosella, Paris quadrifolia, Petasites albus, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Primula veris, Pulmonaria officinalis, Rubus idaeus, Rumex acetosella, Scirpus sylvaticus, Scrophularia nodosa, Senecio ovatus, Silene dioica, Stachys sylvatica, Urtica dioica, Vaccinium myrtillus, Vacinium vitisidaea, Viola odorata, Viola reichenbachiana, Viola riviniana Zastoupení keřů: Bez hroznatý (Sambucus racemosa), Krušina olšová (Frangula alnus), Líska obecná (Corylus avellana). Zastoupení dřevin: 35% Smrk ztepilý (Picea abies) 25% Jedle bělokorá (Abies alba) 10% Modřín opadavý (Larix decidua) 10% Borovice lesní (Pinus sylvestris) 9% Buk lesní (Fagus sylvatica) 3% Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 3% Javor klen (Acer pseudoplatanus) Dub letní (Quercus robur), Bříza bělokorá

(Betula

pendula),

Jilm

drsný

(Ulmus scabra), Lípa srdčitá (Tillia cordata), Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), Olše lepkavá (Alnus glutinosa), Vrba jíva (Salix caprea)

Obr. 21.: Jedlina v lese „Sklopce“ s podrostem borůvky

49

Srnčí zvěří nejvíce spásané druhy: Jedle bělokorá (Abies alba), Buk lesní (Fagus sylvatica), Dub letní (Quercus robur), Lípa srdčitá (Tillia cordata), Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), Olše lepkavá (Alnus glutinosa), Vrba jíva (Salix caprea), Bez hroznatý (Sambucus racemosa), Líska obecná (Corylus avellana), Brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), Maliník (Rubus idaeus) Ostružiník (Rubus sp.), Kapraď samec (Dryopteris filix-mas), Kapraď osténkatá (Dryopteris dilatata), Paparatka samičí (Athyrium filix-femina), Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), Válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), Věsenka nachová (Prenanthes purpurea) a Vrbka úzkolistá (Chmerion angustifolium). Živočišné poměry:

5.2.1.4 Pozorované

druhy

živočichů

využívající krmivo na krmelištích: Srnec obecný (Capreolus capreolus), Prase divoké (Sus scrofa), Zajíc polní (Lepus Veverka

europaeus), vulgaris),

Jezevec

lesní

obecná (Meles

(Sciurus meles),

Myšice lesní (Apodemus flavicollis), Norník rudý (Clethrionomys glareolus), Sojka obecná (Garrulus glandarius), Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), Holub hřivnáč (Columba palumbus), Kos černý (Turdus merula), Sýkora koňadra (Perus major), Sýkora modřinka (Perus caeruleus), Sýkora

Obr. 22.: sojka obecná- běžný návštěvník

uhelníček (Perus ater), Sýkora lužní (Perus montanus), Brhlík lesní (Sitta europaea), Pěnkava obecná (Fringilla coelebs), Čížek lesní (Carduelis spinus), Zvonek zelený (Carduelis chloris), Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) aj.

Obr. 23 jezevec lesní

50

5.3 Stav zvěře a způsob myslivecké péče Metodu průběžné pozorování a sčítání zvěře v průběhu celého roku považuji ve zdejších podmínkách jako nejzákladnější a nejpřesnější metodu, ke které ještě využívám fotografický aparát. Snímky zvěře porovnávám a tak získávám ucelenější přehled o stavech zvěře. Pro zpřesnění k této metodě považuji jako vhodnou využití fotopastí instalovaných u krmelců a vnadišť. Díky záběrům z fotopastí je možné je srovnat s výsledky z pozorování a porovnat viděné a focené. Jednoduše je sčítána zvěř dobře rozpoznatelná a odlišná (srnci s parožím, slabší kusy atp.), špatně se pomocí fotopastí sčítá zvěř hůře identifikovatelná (srny a snčata). Doplňkovou a málo přesnou metodu sčítání stop po obnově v kruhu u krmelce jsem využil jen k dokreslení, je použitelná jen po silném sněžení nebo s prvním sněhem, jelikož jsou krmelce a vnadiště umístěny v lese s hustým zápojem a častou sousedící s mlazinami a tyčovinami, kde je sčítání stop velice komplikované díky malé výšce čerstvého sněhu a tak špatného rozlišení starých a nových stop. Zjištěné stavy srnčí zvěře v úseku honitby: Pro odhad početnosti srnčí zvěře byla využita kombinace tří metod: 

průběžné pozorování a sčítání zvěře v průběhu celého roku



využití fotopastí instalovaných u krmelců a vnadišť



sčítání stop po obnově v kruhu u krmelce

K 26. 2. 2011 byl v úseku Bražec odhadnut následující stav zvěře: srnci – 29ks srny – 26ks srnčata – 22ks Abych zjistil využití a atraktivitu krmiva v různých obdobích, v závislosti na množství zvěře, která navštěvuje krmelec, jsem při každé obsluze krmelce zaznamenával množství předkládaného krmiva. Zjišťoval jsem také přednostně vybírané krmivo. Pozorováním, fotografováním a využitím fotopastí jsem odhadoval počty zvěře využívající krmelec. A jejich chování jsem zaznamenával na fotoaparátu i fotopastech umožňující i video projekci.

51

Pro zjištění, jak přikrmování ovlivňuje zvěř, využití krmiva, sledování kolik zvěře navštěvuje krmelec, v různých obdobích (září-duben), jaké krmivo preferují, jak ovlivňuje příjem krmiva hierarchické chování (ke kterému krmivu si nejsilnější srnec klade právo, a ke kterému krmivu se naopak dostane i nejslabší kus, atp.), byly využity následující postupy. Tedy u níže popsaných krmelišť se přikrmovalo různými druhy krmiva a různě daleko od sebe. Sledování probíhalo po dobu čtyř přikrmovacích období, s tím že se v období 2009/2010 přestalo začátkem února (sněhová pokrývka více jak 40 cm sněhu) předkládat zvěři nejatraktivnější krmivo a zjišťovalo se ovlivnění chování zvěře ve vztahu k méně atraktivnímu krmivu a okolnímu zmlazení. V následujícím roce se tento pokus uskutečnil pouze u jednoho krmelce. Chování zvěře a její početnost byla několikrát pozorována v průběhu celého přikrmovacího období. Také byly využity fotopasti, které byly zaměřeny tak, aby snímaly všechny plochy krmeliště. A výsledky byly následně vyhodnoceny. K bodu jak přikrmování v zimě ovlivňuje trávicí procesy a kvalitu přijímané potravy a její úroveň výživy při přikrmování v lednu a únoru, a pro porovnání jaký je podíl potravy zvěře z přikrmování v množství na kus a den v porovnání s jeho potřebou a s přirozenou potravní nabídkou, jsem se rozhodl pro metodiku sledování pomocí vzorků trusu na místech, kde se přikrmuje a hodnocení kvality potravy a stav trávicích procesů. Po dobu dvou přikrmovacích období byly sbírány vzorky trusu a zaznamenávána u nich byla výška sněhové pokrývky, teplota a předkládané krmivo. Níže je v jednoduchosti popsán způsob přikrmování a odhadnutý stav zvěře v krmelcích, kde probíhalo toto měření v období 2010-2011: 

„krmelec Vápenka“ - odhadnutý stav zvěře k 26. 2. 2011: 31ks

Přikrmování od září směsí ovsa a ječných plevů (k jaru i hrachu) do konce atraktivity tohoto krmiva (duben). Objemové krmivo jen letnina (sledování atraktivity druhů letniny, maliník, kopřiva, osika, lípa, jasan, dub) 

„krmelec Hanička“ - odhadnutý stav zvěře k 26. 2. 2011: 16ks

Přikrmování od října do listopadu ovsem, v prosinci směsí ovsa a pšeničných plev, v lednu a únoru jen pšeničnými plevy a senem. 

„krmelec U kravína“ - odhadnutý stav zvěře k 26. 2. 2011: 25ks

Přikrmování od září směsí ovsa a plev do prosince, od prosince jen kvalitní seno. 

„krmelec Hora“ - odhadnutý stav zvěře k 26. 2. 2011: 5ks

Přikrmování jen senem.

52

5.4 Použitá doporučovaná krmiva:  Objemová krmiva o letnina (přirozené objemové krmivo): 

maliník, kopřivy, dub, jasan, osika, lípa, vrba

o seno:  vyrobené po domácku nakrátko, před květem, jetelotravní, pestré na byliny  balíky sena ze zemědělské výroby, dlouhá doba sušení, spíše jen travní seno  vojtěškové seno sklízené společně s ovsem o siláž: 

kukuřičná siláž



siláž kukuřice LKS

 Jadrná krmiva o přirozená: 

kaštany, žaludy

o obilniny: 

oves, ječmen, kukuřice, hrách,

o „odpady“: 

plevy, zadina – po čištění obilí



otruby



suché pečivo

 Dužnaté krmivo

Obr. 24.: vojtěškové seno s ovsem

o přirozené: 

plody jeřábu ptačího



plody růže šípkové

o ovoce: 

jablka



jedlé jeřabiny

o zelenina: 

brambory, krmná řepa, mrkev

53

5.5

Technika přikrmování a typy krmelců

Vyzkoušel jsem několik technik přikrmování, v různých typech krmelců, které se v bakalářské práci ukázaly jako vhodné a proto doporučované pro srnčí zvěř: 5.5.1

Denní dávkování krmiva

a) Způsob, který sice nevyžaduje výraznou investici do speciálních mysliveckých zařízení a zdá se být levným, je denním přikrmováním. Výhodou tohoto způsobu přikrmování je možnost dávkování denní spotřeby zvěře, bez závislosti na technice. Vhodný je pro myslivce, kteří mohou být denně v revíru, a pokud se tohoto úkolu zhostí sportovně, neutratí ani tolik za pohonné hmoty. V opačném případě je spotřeba paliv značná. Náklady na naftu jsou 1924 Kč (37 Kč/litr) za rok. Náklady na krmivo jsou stejné jako u automatických krmelců. Nevýhodou je denní rušení zvěře. b) Zato poměrně vysokou investici potřebuje zakoupení krmných automatů. Ale při srovnání s cenou paliva u výše popsané techniky a při porovnání výhod považuji tuto investici za dobrou. Velkou výhodou je, že je nakrmeno i v případech technických problémů, jako je vysoká sněhová pokrývka, nebo podmáčený terén. Je možno přikrmovat i v nepřístupných terénech, kam je možné stáhnout zvěř, zde má většinou dostatek klidu a zpravidla zde nepůsobí takové škody. Vyzkoušel jsem tři typy automatických krmelců, jejich výhodou je možnost navýšení či omezení krmné dávky, a přikrmování i několikrát za den, obsluha je jen závislá na velikosti objemu zásobníku a stavu baterie. 6V hermeticky uzavřený olověný akumulátor, vydrží v automatu bez problémů 4 měsíce, po té jsem jej raději nabyl. Krmné automaty, které jsem měl možnost vyzkoušet, dávkovaly max. cca 4 kg na jednu dávku. Pro počty zvěře, které jsem přikrmoval, bylo množství krmiva dostačující. Při vyšších početních stavech je možné zakoupit automat, který dávkuje až 60 kg (10 kg na jednu dávku). Vyzkoušel jsem zde i možnosti a vhodné způsoby umístění a montáže k možným zásobníkům, jako plastový sud zavěšený na strom, nebo do trojnožky, či speciální kónický zásobník umístěný ke stěně krmelce s vyústěním do koryta. Já využil níže popsaná

zařízení,

prodejce

a distributor těchto automatů PRO HUNTING, s.r.o. (2013) o nich dále uvádí: 54Obr. 25.: Speciální zásobník na automat

1. Popis produktu: krmný automat D/D DIR 2700Kč 

automat v provedení z hliníkového plechu s povrchovou úpravou,



dávkování krmiva výstupním otvorem o průměru 35 mm přímo pod automat,



světelný senzor, který spouští automat 2 x denně (rozednění + soumrak),



dávka krmiva (max. cca 4 kg) je určena nastavením doby spuštění automatu,



provoz na 6V baterii či Obr. 26.: Zavěšení automatu na strom

akumulátor 

možnost připojení solárního článku



tento automat jsem upevnil k 50l soudku a pověsil do 4m výšky na strom. 2. Popis produktu: krmný automat 7/DIR 3800Kč



automat v provedení z hliníkového plechu s povrchovou úpravou,



dávkování krmiva výstupním otvorem o průměru 35 mm přímo pod automat,



časovač s možností nastavení 6-ti dávkovacích intervalů denně,



dávka krmiva (max. cca 4 kg) je určena nastavením doby spuštění automatu,



provoz na 6V baterii či akumulátor



možnost připojení solárního článku



byl zkonstruován zásobník z OSB desky na 200l a připevněn na krmelec Obr. 27.: Dávkování do koryta krmelce „Hanička“

55

3. Popis produktu: krmný automat - 1900Kč (jediný typ od prodejce Rudel - Záhoří) 

automat v provedení z tvrdého plastu,



rozhoz krmiva do kruhu o průměru cca 15 m,



časovač s možností nastavení 12-ti dávkovacích intervalů denně,



dávka krmiva (max. cca 4 kg) je určena nastavením doby rozhozu,



provoz na 6V baterii či akumulátor



možnost připojení solárního článku



tento automat jsem zavěsil do trojnožky 2m nad zem, upevněný rovněž k 50l umělohmotnému soudku. Obr. 28.: Uchycení k plastovému soudku

Obr. 29.: Zavěšení na trojnožku, rozhoz krmiva do kruhu

56

Předkládání krmiva v neomezeném množství

5.5.2

Přikrmoval

c) z hygienických

důvodů

jsem výhradně

v zastřešených korytech s průměrným objemem 50l. Přikrmoval jsem tak, aby nedocházelo k prázdnému korytu. Na podzim a při mírné zimně stačilo dosypávat

koryto

dvakrát

týdně,

ovšem při vyšší sněhové pokrývce alespoň ob den. Zde je opět výhodou malá investice do zařízení, ale vysoká do

Obr. 30.: Klasické přikrmování do koryta

krmiva, které je ale možné ředit plevy. Nevýhoda je znovu v nákladech na pohonné hmoty. Tento způsob předkládání byl použit v krmelcích Vápenka a Kravín a v předchozích letech i v krmelci Hanička. d) Využití samospádových krmelců se jeví jako velice vhodný způsob přikrmování, nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady na tato zařízení, náklady na krmivo se nesníží. Obsluha je závislá znovu na velikosti objemu zásobníku, počtu zvěře, ale také průběhu počasí. Zaměřil jsem se především na sklon spádu, světlost mezery pro samovolné sesypávání obilí a rozměry korýtka. Pozornost byla ale také věnována obsluze, aby výška násypky byla vhodná pro jednoduché naplnění. Výhodou mého typu krmelce je i to, že zabezpečuje přikrmení většího počtu zvěře najednou a to i zvěře hierarchicky výše postavených spolu se slabou zvěří, která může krmivo sbírat s opačné strany krmelce.

Další

výhodou

je

stavitelný sklon, tupější úhel je vhodnější pro drobné krmivo (čisté

obilí,

granule,…)

zato

ostřejší úhel zabezpečuje větší mezeru pro snadnější sesypávání i hrubšího krmiva, jako jsou plevy

Obr. 31.: Vlastní typ samospádového krmelce

či řezané seno apod.

57

6. PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE 6.1 Zhodnocení atraktivity a přijímání krmiv srnčí zvěří 6.1.1.1

Objemová krmiva

Výroba objemových krmiv Seno jsem sklízel křovinořezem v červnu 2010 (v květnu 2009) za předpokladu slunného a suchého počasí v následujících dnech a to před květem nebo při květu většiny zastoupených bylin, posečená tráva byla nechána zavadnout, poté byla obrácena a k večeru byla složena na stojany pro sušení sena, kde se 3 – 5 dnů (podle počasí) dosoušela. Skladováno bylo ve vzdušné stodole nebo v zásobnících na seno v krmelcích a předkládáno se sněhovou pokrývkou. Letninu jsem vyráběl v květnu a červnu, jelikož toto období je podle Hromase (2000), ale i podle Kokoše (1944) pro výrobu letniny nejvhodnější. Nejprve z kopřiv před kvetením, poté maliník a další. Maliník a osiku jsem sklízel dvakrát v roce a to v červenci, kdy znovu obrazily. Tento druhý sběr však nebyl úspěšný, jelikož letnina černala a špatně se sušila. Ráno posečené nebo nastříhané letorosty (30-70cm) jsem nechal zavadnout, odpoledne jsem je vázal do otepí (v úvazku 3-5 cm tlustých) a zavěsil na vzdušné místo nejlépe jen pod střechu, kde ve stínu doschla, usušenou letninu jsem pak přibližně za měsíc zavěsil do stodoly nebo zásobníku v krmelci. Kopřivy jsem také po zavadnutí dosoušel na sušácích a skladoval ve vrstvě 20 cm. Začal jsem ji předkládat s prvním sněhem a dávky jsem zvyšoval v zimních měsících. Osvědčila se mi sklizeň tzv. lesního sena za horkých dnů, kdy po vyžínání lesních kultur bohatých na byliny, především pak na maliník a kopřivu, jsem materiál nechal na ploše zaschnout i do druhého, případně třetího dne (maliník velmi špatně schne a velice rád v půdních prostorách plesniví). Výhodou zasychání na pasekách v mém regionu je to, že paseky nejsou širší jak výška káceného stromu a v případě vhodné expozice svahu na letninu nesvítí přímo slunce a ve většině času tedy dosychá ve stínu. Lesní seno pak dosouším rozhozené v patře stodoly ve vrstvě asi 30cm, které zprvu častěji (1-2dny) později jedenkrát za týden prohazuji. Pak když je řádně uschlé, uskladňuji ho zde na kupách. Podobně jsem sušil i vojtěšku, kterou zemědělci pěstovali prvním rokem ve směsi s ovsem. Stejně jako letnina se vojtěška častou manipulací drolí, proto jsem ji také dosoušel v prostorách stodoly a jejich drolky pak využil ke krmivu ve směsi s obilím. Siláž a balík sena jsem získal od místních zemědělců.

58

Předkládání a hodnocení Při předkládání všech objemových krmiv najednou byl zjištěn největší zájem o siláž kukuřice LKS, pravděpodobně z důvodu vyššího zastoupení kukuřičného zrna, ale vysoký zájem byl i o obyčejnou kukuřičnou siláž, o něco méně pak o letninu, pak vojtěšku a vůbec nebylo bráno seno. Při předkládání letniny a kvalitního, po domácku vyrobeného sena, byl pozorován zájem i o toto seno, přičemž nejdříve byly vybírány květy bylin (Kopretina bílá, Jetel luční, Mateřídouška, aj), potom listy dvouděložných bylin (např.: Jitrocel, Jestřábník, Jetel luční, atp.). Konzumovány nebyly lodyhy a traviny. Pokud byla předkládána letnina, byl zájem především o druhy, které byly v omezeném množství (dub, lípa, jasan), ty zmizely vždy nejdříve. Také byl rozdíl atraktivity letniny na různých stanovištích, např. sušené kopřivy předkládané v krmelci „Vápenka“, které jsem sklízel a sušil v těsné blízkosti krmelce, nebyly tolik atraktivní jako letnina maliníku. Naopak v krmelci „Hanička“ byl vyšší zájem o kopřivy, maliník nebyl tolik atraktivní, pravděpodobně z důvodu zastoupení maliníku a ostružiníku na holině poblíž krmelce. Porosty kopřivy nebyly v okolí krmelce zjištěny. Největší zájem byl o letninu vyrobenou podle Kokoše (1944), která byla při sušení zavěšená a kropená roztokem soli, zvěř ji brala celou i s lodyhami či nezdřevnatěnými letorosty, obyčejně však byly konzumovány jen listy. Tam kde bylo předkládáno jen seno, bylo při vyšší sněhové vrstvě sebráno také a často beze zbytků, pokud se senem přikrmovalo i jadrnými krmivy byl zájem o seno menší. Atraktivita sena (ale i ostatních objemových krmiv) stoupala s výší sněhové pokrývky. Pakliže neležel sníh, byl zájem o seno nulový a pokud nemrzlo, nebyl zájem ani o letninu, siláž byla brána stále. V únoru 2010 bylo ukončeno předkládání atraktivního ovsa míchaného s plevy, při výši sněhové pokrývky 40 cm, potom byl zájem o seno nebývale vysoký, v krmelci „Hanička“ byly za týden sebrány asi 15 – 20 ks srnčí zvěře 4 pytle sena (přiměřeně zhutnělé v klasických pytlích asi na 50kg obilí). Také v lednu 2011 bylo ukončeno předkládání ovsa míchaného s plevy v krmelci „U kravína“ při výši sněhové pokrývky 5 cm, také i zde byl zájem o seno těsně po změně velice vysoký, za týden 1 pytel sena pro 5-10ks srnčího. V prosinci 2010 při výši sněhové pokrývky 10 cm, kdy bylo předkládáno seno s ovsem, byl 1 pytel sena zkrmen za necelý měsíc (26 dnů). Zájem o seno v balíku sena ze zemědělské výroby byl jen při vysoké sněhové pokrývce. Překvapivá ale byla menší atraktivita vojtěšky, pokud byla předložena spolu s letninou, vždy byl větší zájem o letninu, především pak o sušené kopřivy. 59

6.1.1.2 Plody

Dužnatá krmiva Jeřábu

ptačího

(Sorbus

aucuparia) a jeho poživatelného kultivaru (Sorbus aucuparia Edulis) jsem začátkem září sklízel v celých trsech. Zavěšoval jsem je na dráty, které byly na konci zahnuty, aby se daly trsy zavěšovat, vešel jsem je na sebe do výšky asi 1m, tak se vytvořil hrozen jeřabin, který jsem zavěsil pod střechu a nejlépe, tak aby byly hrozny chráněny před ptactvem. Jeřabiny jsem začal míchat s jadrným krmivem a plevy, od vánoc a dávky jsem zvyšoval od února. Toto krmivo je velice atraktivní,

Obr. 32.: Velmi atraktivní plody sladkoplodého jeřábu

podle mých pozorování je jedlá forma jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia Edulis) nejatraktivnějším krmivem vůbec. Učinil jsem pokus s předkládáním sušených plodů Růže šípkové (Rosa sp.) podle doporučení Kokeše (1944). Šípky jsem sbíral rovněž v září, sušil a předkládal v zimě, ale srnčí zvěří konzumovány nebyly, na rozdíl od šípků, které zůstaly na keřích a přemrzly, srnčí zvěř je pak s oblibou vyhledávala. Zvěři jsem předkládal od září do prosince i padaná jablka, která jsou velice atraktivní a zvěř je schopna za nimi podniknout dlouhou cestu, často i do zahrad. Také jsem jablka skladoval ve sklepě, a pokud nemrzlo, předkládal je v menších dávkách po celé přikrmovací období. Pokud byla krmná řepa alespoň nakrájená, srnčí zvěř ji více či méně brala, brambory a mrkev nebrala skoro vůbec, pokud ale tyto byly nadrobno nasekány a smíchány s ovsem, případně i s plevy, zmizely beze zbytků. 6.1.1.3

Jadrné krmivo

Kaštany i žaludy jsem po sběru skladoval v místě krmelce na zemi bez hrabanky, ve vrstvě 10 – 15 cm a překryl jsem je vrstvou listí. Zvěř si je sama odkrývala a odebírala přes celé zimní období. Kaštany i žaludy si tak zanechají svou přirozenou vlhkost a zvěř ji může lépe přijímat. Co se týče žaludů, srnčí zvěř je vyhledává a přijímá po celou dobu přikrmovacího období, ale kaštany zvěř bere pouze tehdy, napadne-li 60

vyšší sněhová pokrývka. Často se ale stává, že na jaře kaštany vyklíčí, jejich pupeny a mladé listy pak s oblibou srnčí zvěř konzumuje. Kolář (2009) usuzuje, že srnčí zvěř kaštany nebere, pokud si na ně nezvykne, proto je doporučuje ze začátku drtit a míchat s obilím. Obilniny jsou pro srnčí zvěř atraktivní po celou dobu jejího předkládání (snad i po celý rok, vyjma května - července), stejně tak atraktivní jsou podle pozorování i odpady po čištění obilí, známé jako plevy či zadina. Nejatraktivnější obilninou, je nejen podle mého soudu, zrno kukuřice. Všechny obilniny i plevy jsem skladoval v plechových sudech a předkládal od září, pokud to jen trochu bylo možné v určitém poměru s plevy, až do doby, kdy je zvěř přestala sama brát (duben). Plevy, jako objemové krmivo, které je v literatuře, ale i v mé bakalářské práci doporučováno jako vhodné pro ředění obilí, se mi nyní neosvědčily. Bohužel tento obilný odpad je velice snadno náchylný k různým druhům plísní. Deštivé počasí během sklizně zaručuje jeho napadení. Skladování tohoto materiálu je obtížnější, jelikož je nutné plevy nechat řádně proschnout, jinak dochází k rychlému zapaření. Pokud se však počasí i průběh skladování vydaří, je to vynikající krmivo. Problém však nastává u automatických krmelců, které jsou určeny pro drobné sypké krmivo. Plevy obsahující stébla, listy apod. tyto automaty snadno zanáší. Vhodné je proto použít čisté zrno a omezení jeho dávky v zimních měsících upravit manuálně v nastavení automatu. Tuto možnost postrádáme u samospádových krmelců, které se také snadno ucpou. Zde je vhodné upravit sklon násypky, tak aby se zvětšila mezera pro sesypávání krmiva a případně odstranit středový klín, který zpomaluje sesypávání obilí. V podzimních měsících, kdy bylo přikrmováno čistým jádrem, byl vhodný tupý úhel sklonu a mezeru násypky opatřit ještě klínem, obílí se sypalo pozvolna a nedocházelo tak k jeho výraznějšímu plýtvání.

Obr. 33.: Směs ovsa, plev a drolků vojtěšky a letniny

61

Následující graf znázorňuje atraktivitu jadrného krmiva (oves a plevy) v závislosti na ročním období i na výšce sněhové pokrývky. S nižší sněhovou pokrývkou klesala i spotřeba krmiva. Nejpatrnější rozdíly jsou vidět u krmelce Vápenka, určitý počet zvěře totiž při minimální vrstvě sněhu krmelec nenavštěvoval vůbec. Naopak s nepřízní počasí zvěř zůstávala poblíž krmelce. Zůstávala zde především v nočních hodinách z důvodu častého vyrušování lidmi, proto je spotřeba krmiv nižší i při vyšších početních stavech zvěře, než je tomu u krmelce „Hanička“. U krmelce „Hanička“ se zvěř zdržovala přes den, proto nejsou s grafu rozdíly tolik patrné, ale i zde platí, že spotřeba krmiv se sněhovou pokrývkou stoupá. 6.1.1.4

Zastoupení živin ve vybraných krmivech

Tab. č. 1: rozbor živin:

potrava NL Tuk Vl. Popel BNLV sušina maliník 220,33 21,07 204,2 58,98 495,42 1000 oves 129,7 42,9 114 31 682 1000 pšenice zlomky 130 25 35 15 795 1000 seno 101,3 21,4 333,7 86 457,5 1000 kopřiva 241,74 8,34 124,67 263,95 361,3 1000 ječné plevy1 120,7 20,2 64 27 768 1000 ječné plevy2 95 18 128 33 726 1000

Z rozboru je patrný rozdíl v předkládaných jadrných krmivech, především pak v rozdílu zastoupení vlákniny v plevách, překvapivý je pak obsah vlákniny v ovsu a menší v ječných plevách 1 a pšeničných zlomcích, vyšší zastoupení vlákniny v krmivu je pak podle Kamlera (2011) spojeno s menším rizikem tvorby acidózy. Naopak je patrné vyšší zastoupení BNLV, tedy látky výtažkové jsou pak podle Hromase (2000) energeticky neobyčejně bohaté, obsahující především škroby a cukry. Látky výtažkové mají schopnost okamžitého uvolnění energetických zdrojů a jsou tak pro okamžitou spotřebu nesmírně cenné. Ale BNLV je u zrní především škrob a při určité kombinaci jeho příjmu (větší množství do nepřipraveného traktu) hrozí acidóza (Kamler 2011). Z rozboru je patrné nejvyšší zastoupení popelovin v letnině, obzvláště pak v sušených kopřivách. Popeloviny - minerální látky, se podle Hromase (2000) skládají nejvíce z fosforu a vápníku. Z tohoto pohledu je kopřiva velmi bohatá na minerálie, ale i z pohledu stravitelných bílkovin (NL). Zajímavé je i vysoké zastoupení NL a BNLV v maliníku oproti senu.

62

Zhodnocení kvality přijímané potravy

6.1.1.5

Z níže uvedených hodnot v tabulce je patrné, že kvalita přijímané potravy srnčí zvěří Tab. č. 2: Zhodnocení kvality potravy krmelec

dusik počasí

přikrmováno

Vápenka

13.11.2009 15.1.2010 15.11.2010 5.12.2010 17.12.2010 6.1.2011 2.2.2011 27.2.2011 17.3.2011

2,11 1,84 2,41 2,22 1,55 2,19 2,71 2,07 1,74

bez sněhu

oves, kukuřice

1,57 1,9 1,4 1,58 2,29 2,08 1,4 1,63

15dnů 30cm sněhu s ledovou vrstvou oves, seno, letnina, jeřabiny

15dnů 30cm sněhu s ledovou vrstvou oves : plevy - 1:1, seno, letnina 15 °C

oves

(-8 °C) 10cm sněhu

oves : ječné plevy1 - 1:1, letnina

(-10 °C) 20cm sněhu

oves:ječné plevy1 - 1:2, letnina

po oblevě -6°C 5cm sněhu

oves:ječné plevy1 - 1:3, letnina

(-6°C) 10cm sněhu

oves: plevy - 1:4, letnina

jen noční mráz, bez sněhu

oves: plevy - 1:4, letnina

13°C

oves a hrách:plevy - 0,5:4

Hanička

15.1.2010 6.2.2010 17.2.2010 23.2.2010 22.11.2010 17.12.2010 5.1.2011 2.2.2011

40cm sněhu

oves : plevy - 1:1, seno, letnina,

40cm+ sněhu,

seno

2měsíce 40cm+ sněhu, 8 °C

seno

(-10 °C) 20cm sněhu

oves: plevy1 - 1:1, seno

po oblevě -6°C 5cm sněhu

jen plevy, seno

(-6°C) 5cm sněhu

oves: plevy - 0,5:4, seno

oves

Kravín oves:pšenice zlomky - 1:1, seno

26.11.2010 2,73 0 °C 20.12.2010 2,61 (-8 °C) 10cm sněhu

oves:pšenice zlomky - 1:1, seno

Martinův důl

18.1.2010 1,72 15dnů 30cm sněhu s ledovou vrstvou oves, seno, Jesle

16.1.2010 2,17 Hora

7.2.2010 1,58 40cm sněhu 1.12.2010 2,1 (-2 °C) 5cm sněhu

seno seno

Krmeliště1

15.1.2010 1,93 15dnů 30cm sněhu s ledovou vrstvou plevy, kukuřice, Krmeliště2

15.1.2010 2,09 15dnů 30cm sněhu s ledovou vrstvou plevy, kukuřice,

klesá s příchodem zimy a s výší sněhové pokrývky, a také, že je možné kvalitu přijímaného krmiva ovlivnit přikrmováním. Při srovnání hodnot pšeničných zlomků a výsledků kvality přijímané potravy u krmelce „Kravín“ je v porovnání s ostatními krmelišti patrné, že díky tomuto krmivu byla kvalita přijímané potravy vyšší. Také je vidět značný rozdíl mezi krmelci Vápenka a Hanička, kde byl rozdíl při předkládání různých druhů objemového krmiva, přijímané krmivo bylo podle rozboru trusu kvalitnější u krmelce Vápenka, kde byla předkládána jen letnina, naproti tomu 63

u krmelce Hanička bylo předkládáno jen seno. Znatelný rozdíl v kvalitě potravy je v porovnání s lednem a únorem v roce 2010 a v roce 2011, v roce 2010 byla v tuto dobu vysoká sněhová pokrývka (přibližně 40cm) s ledovou krustou na povrchu a zvěř tak byla odkázána především na předkládané krmivo, tedy oves, plevy, seno a letninu. Výrazný skok v kvalitě potravy je pak v únoru, kdy bylo ukončeno předkládání jadrného krmiva a letniny a zvěř měla k dispozici již jen seno. Přitom výsledky nemohly změnit ani klimatické podmínky, jelikož celý leden, únor až březen panovala tuhá zima s vysokou sněhovou pokrývkou (40 cm).

6.1.1.6

Zhodnocení příjmu krmiva

Příjem jadrného krmiva (2010 - 2013) 35 30

objem (l)

25 20

"Vápenka" 2010 - 2011

15

"Hanička" 2010 - 2011

10

"Vápenka" 2011-2012

5

"Vápenka" 2012 - 2013

0 -5

19. 1. 14. 27. 10. 23. 5. 18. 1. 14. 27. 9. 22. 4. 17. 2. 15. 28. 8. 9. 9. 9. 10. 10. 11. 11. 12. 12. 12. 1. 1. 2. 2. 3. 3. 3.

Graf č.1: Příjem jadrného krmiva v závislosti na období

Z grafu je možné vyčíst, že v období 2010 – 2011 bylo zprvu pozvolné odebírání jádra, odůvodněné především pozdním založením a nedostatečnému navyknutí na krmelec. Oproti tomu v období 2012 – 2013, kdy byl velmi brzký začátek přikrmování (19. 8. 2012), je nárůst sice také pozvolný, ale v říjnu je oproti předcházejícím letům příjem dvojnásobný až trojnásobný. Tento stav můžeme brát jako pozitivní, jelikož je třeba, aby zvěř uložila tukové zásoby na zimu. Nárůst atraktivity krmiva byl pozorován ještě v listopadu a prosinci ve všech případech. Výrazně vyšší příjem byl zaznamenán v krmelcích, kde se s přikrmováním začalo pozdě, naopak tam kde se s přikrmováním začalo brzy, nebyly výkyvy příjmu tak velké. Atraktivita krmiva je závislá na průběhu počasí. Při vysoké sněhové vrstvě byl příjem vyšší, s oblevou spotřeba krmiva pozvolna klesá, ale i zde v období (2012 – 2013) není patrná taková nárazová atraktivita. 64

S příchodem jara klesá i spotřeba krmiv, nejznatelněji na konci března, kdy se začalo rychle oteplovat, při průměrné výšce mladé trávy (2 cm) již o předložené krmivo nebyl zájem. Z výsledků fotopastí je ale patrné, že poslední kusy, které navštěvovaly krmelec v dubnu, osídlily teritorium v blízkosti krmelce. Jednalo se ale především o srnce, a celkově ke krmelci již zvěř přicházela dosti nepravidelně. Pokud se zde ale přikrmovalo atraktivním krmivem (kukuřicí) ještě v červnu, zvěř tato krmeliště navštěvovala i v tuto dobu. V březnu 2013, po dlouhé oblevě v únoru, napadla nová vrstva sněhu a držela se ještě v dubnu, takovéto prodloužení zimy mělo za důsledek vyšší příjem krmiva a větší atraktivitu krmelce. V krmelci „Vápenka“ bylo za celé přikrmovací období (2010 – 2011) zkrmeno 1518 litrů jadrného krmiva, z toho asi 650 litrů ovsa a zbytek plevy. V krmelci „Hanička“ se do 5. 2. 2011 zkrmilo 1585 l jádra z toho asi 800 litrů ovsa. V porovnání s příjmem krmiva ve Vápence, by se ještě pravděpodobně do konce období zkrmilo dalších 800 litrů krmiva. Když k tomuto množství přičtu 500 l, které byly zkrmeny na vnadištích, dostanu objem 4403 litrů jadrného krmiva spotřebovaného při mírné zimě, v části úseku Bražec, pro 47ks srnčí zvěře. Blíže je o množství krmiva pojednáno v kapitole 6.4.

6.2 6.2.1

Zhodnocení významných faktorů pro umístění krmelce Etologické a sociální aspekty srnčí zvěře u krmiva

Na nejatraktivnější krmivo si vždy kladl nárok kus v hierarchii výš, tedy především teritoriální srnci, kteří od krmiva odháněli srnce jiné. Toto chování bylo u krmelců patrné především na podzim od doby předkládání krmiva, ale agresivita se snižovala s příchodem zimy.

Obr. 34.: Teritoriální srnec si kladl nárok na krmeliště (hrozba sklopenými slechy)

65

Přes zimu bylo také patrné, že srnci nestrpěli na krmelištích některé srny, s některými však bez problémů brali krmivo v těsné blízkosti. Naopak s přístupem zimy již od prosince byla patrná averze srn vůči (pravděpodobně) jejich potomkům s předchozího roku, především k ročním srncům, vyháněna byla často i cizí slabá srnčata, ale averze vůči cizím srnám se snižovala.

Obr. 35.: Setkání srny u krmiva s rok starým srnečkem

Obr. 36.: Hrozba

66

Obr. 37.: Vyhnání srnečka od krmiva (s velkou pravděpodobností její matkou)

Soupeření o možnost dostat se ke krmivu bylo patrné i mezi srnčaty, zprvu se pravděpodobně jednalo o hru, později se „boj“ zdál agresivnější.

Obr. 38.: Hra letošních srnčat

67

Obr. 39.: „Zápas“

Přibližně od listopadu do února vytvářela srnčí zvěř tlupy u krmelišť v počtu 5 – 10 kusů, tvořené především srnami a jejich potomky z letošního i loňského roku. V tuto dobu platí stále výše uvedené, ale vzdálenost mezi jednotlivými kusy se snižuje často jen na několik málo metrů. Pokud bylo krmivo rozmístěné v kruhu o průměru 10m, nebylo pozorováno, že by se některý kus ke krmivu nedostal. Čím výše tento automat byl, tím větší byla plocha sypaného krmiva a tím k vyhánění docházelo méně často.

Obr. 40.: Bezproblémový příjem krmiva u předkládání do kruhu

68

Od ledna do března nebyly pozorovány u srnců projevy teritoriality a často se i srnci sešli u jednoho koryta či krmelce a bez vyhánění mohli brát předkládané krmivo.

Obr. 41.: Srnci u koryta 20. 3. 2013

Čím dál od sebe bylo krmivo v rámci krmeliště, nebo pokud bylo schované za překážkou (roh krmelce), tím více se stíraly problémy s hierarchickým či teritoriálním chováním a slabší zvěř tak mohla brát krmivo také.

Obr. 42.: Krmelec je vhodné opatřit alespoň dvěma koryty, navzájem schovanými

69

Obr. 43.: Z hlediska hierarchického chování se jeví samospádový oboustranný krmelec jako vhodný.

Více nesnášenlivá byla srnčí zvěř k sobě především v září až listopadu, v tomto období nastává problém s předkládáním především jadrného krmiva, méně pak v lednu a únoru. Z tohoto pohledu se jako velice vhodný typ krmelce jeví mé samospádové krmítko, jelikož je krmivo předkládáno z obou stran krmelce a zvěř tak na sebe nevidí. 6.2.2

Chování srnčí zvěře v lokalitě s omezeným přístupem krmivu

Jak vyplývá z výsledků instalovaných fotopastí, je patrné, že u krmelce „Hanička“, (umístěn v klidné části honitby s dostatečným krytem a s lesní cestou, která končí u krmelce), je zvěř minimálně rušena a využívá krmelec i během dne. Naopak je tomu u krmelce „U kravína“, ale také v menší míře u krmelce „Vápenka“, zvěř soustřeďovala převážně přes noc a k ránu a přes den krmelec nevyužívala, často byla rušena návštěvníky lesa (krmelec „U kravína“), což z důvodů „úsporného režimu“ a tak přečkání zimního období není vhodné. Na první pohled je patrné, že hlavní roli hraje špatné umístění krmelců. Krmelec „Vápenka“ je umístěn v dospělé kmenovině, takřka bez podrostu uprostřed luk, a zvěř musí vynaložit delší trasu ke krytině. Zvěř ke krmelci přichází večer a odchází k ránu, přes den je pak rušena návštěvníky lesa, a proto krmelec přes den nevyužívá. Podobně na tom byl nový samospádový krmelec, který byl umístěn na okraji lesa, zvěř sem v zimních měsících docházela zpravidla také až v noci, 70

na podzim byl krmelec navštěvován i během dne, nejen z důvodů většího krytí listnatými stromy, ale i protože krmelec je poblíž ochozu, kudy zvěř migruje za pastvou. Krmelec „U kravína“ je sice umístěn v blízkosti houštin, ale poblíž vede pěšina a v zimě lyžařská trasa, lokalita je poblíž sídliště na Brance, tak je zde zvěř rušena často i za tmy. Několikrát tady byla pozorována přítomnost řídké konzistence trusu, i přes neomezené předkládání krmiva, což svědčí o zažívacích potížích vyvolaných z důsledků nepravidelného přístupu ke krmivu, pravděpodobně z důvodu rušení zvěře. Podobně, ale ve větší míře, byla pozorována přítomnost řídké konzistence trusu i v krmelcích s nepravidelným předkládáním jadrného krmiva. Zvěř také méně navštěvovala krmelec na kopci na větrné lokalitě. Nejatraktivnější byly lokality v lese, za větrem, poblíž houštin. Bylo by proto vhodné krmelce umístit na klidné závětrné, ale osluněné místo s dostatkem krytu a zvěř přikrmovat neomezeně, nebo využít automaty.

Obr. 44.: Aktivita zvěře u krmelce během dne

71

6.2.3

Chování srnčí zvěře a důsledky v lokalitě bez přístupu ke krmelci

Pro zjištění, jaký vliv má přikrmování na přežívání zvěře přes zimu, vliv krmení na zdravotní stav, reprodukci a kondici, bylo porovnáno sledování zvěře v lokalitě u krmelce „v Hoře“. Je to lokalita u města a zvěř je zde „uzavřena“ v počtu sedmi kusů, ohraničení tvoří sídliště Branka, chatová oblast „V Kalhotách“ a město Náchod za řekou Metují. Zvěř zde nemá možnost větší migrace za potravou (velice omezenou). Přikrmována zde byla pouze senem, větší množství potravy brala s přirozené nabídky nebo podnikala nebezpečné trasy do chatové oblasti či k řece, tyto cesty jí byly často osudné. V lednu a únoru 2011 zde byly nalezeny tři uhynulé kusy, srnče s váhou necelých 6kg uhynulo podvýživou, druhé srnče s živou váhou 7kg a 18kg srna byly sraženy na komunikaci, při migraci za potravou. V létě zde byli uloveni dva srnci, (30. 9. 2010) jeden průměrný paličkář po vyvržení s váhou 11kg a starý srnec odhadnutý podle úbrusu chrupu na více jak 10 let s váhou po vyvržení 16,5 kg. Jeho trofej je v porovnání s přibližně stejně starým srncem uloveným v podobné lokalitě, kde se ale přikrmuje, o 2,5cm kratší (měřeno od nosních kůstek po týlo). Přeživší zvěř v této lokalitě je odhadem spíše podprůměrná v porovnání s podobnou lokalitou, kde se přikrmuje i jadrnými krmivy. 28. 12. 2012 zde byly rovněž uloveny tři kusy, srnče po vyvržení 4kg, roční srnka 9kg a osmiletá srna 11,5kg. Při porovnání s průměrnou váhou v lokalitách, kde se řádně přikrmuje, se jedná o silně podprůměrné kusy. 6.2.4

Škody okusem

Zvýšené soustřeďování zvěře na jednom místě sebou přináší i zvýšený okus, neboť pupeny, kůra a jehličí jsou přirozenou potravou srnčí zvěře v zimním období. U krmelce „Vápenka“ není s přirozenou obnovou pracováno a smrková kultura v blízkosti krmelce byla proti okusu ošetřena repelentem. Okus se zde soustřeďoval na lesnicky bezvýznamné druhy, jako je líska obecná a bez hroznatý. Horší situace nastala u krmelce „Hanička“, kde se pomístně objevuje přirozené zmlazení jedle bělokoré a smrku ztepilého z části i buku lesního, v bezprostřední blízkosti (7m) poblíž krmelce je okusem poškozen veškerý nálet, do 20m je okusem poškozena jedle bělokorá a buk lesní (100%), smrk ztepilý již poškozen není (poškození do 5%), ve vzdálenosti 100m již poškození okusem není tolik významné ani u jedle bělokoré (15% poškozených jedlí). Také jsou v blízkosti tři plochy se smrkovou kulturou, dvě jsou ošetřeny repelentem proti okusu a škody jsou zde zanedbatelné, ve vzdálenosti 80m je však plocha s holinou, která byla v roce 2009 zalesněna 100% 72

smrkem, ale na podzim 2010 nebyla ošetřena repelentem proti zimnímu okusu, v březnu 2011 bylo poškození této kultury okusem 95%. Přirozená obnova u vnadiště pro divoká prasata je 100% poškozena v okruhu 10m od tohoto krmeliště, v okruhu 50m není již okusem poškozen smrk, ale jedle bělokorá ze 70%, se vzdáleností od vnadiště klesá i poškození okusem. Ve vzdálenosti 100m jsou již škody okusem totožné s ostatní plochou přirozeného zmlazení v mém úseku. Zvýšený okus u tohoto vnadiště dávám za vinu „schováním“ krmiva pro divoká prasata pod kmen, a znemožnění se tak ke krmivu srnčí zvěři dostat, dochází tak k nepravidelnému přijmu potravy a srnčí zvěř na to reaguje okusem. Přirozená obnova by zde mohla být úspěšná, jelikož její rozmístění i hustota je dostatečně vysoká, bylo by ale zapotřebí nálet (především jedli bělokorou) ochránit alespoň repelenty a zrušit vnadiště. Že zvěř reaguje zvýšeným okusem na změnu nebo nepravidelnost předkládání krmiva bylo zjištěno i v zimě 2009/10, kdy v únoru, při výšce sněhové pokrývky 40 cm bylo ukončeno předkládání jadrného krmiva v krmelci „Hanička“, poškození okusem bylo až 90% ve vzdálenosti i 100m od krmelce, 20% poškození okusem bylo zjištěno i u kultur poblíž krmelce ošetřených repelenty. Také byl zjištěn zvýšený okus dřevin u krmelců MS Rozkoš (na plochách podobných lokalitě u krmelce „Hanička“), kde se přikrmuje nepravidelně tzv. „víkendovým přikrmováním“ Přirozená obnova zde byla poškozena až 100% ve vzdálenosti 100m od krmelce a poškozeny byly i sazenice ošetřeny repelenty.

6.3

Vlastní návrh samospádového krmelce a jeho parametry

Jelikož v bakalářské práci vyzdvihuji samospádové krmelce a v naší literatuře není dostatek návodů na jejich výrobu, rozhodl jsem se podle vlastnoručně sestaveného, polohovatelného, samospádového krmelce určit jeho nejvhodnější rozměry. Zaměřil jsem se především na sklon spádu, světlost mezery pro samovolné sesypávání obilí a rozměry korýtka. Pozornost byla ale také věnována obsluze, aby výška násypky byla vhodná pro jednoduché naplnění. Jelikož bylo cílem zhotovit krmelec přenosný, délka celkového krmelce s jeslemi je 2m.

73

Obr. 45.: Samospádový krmelec - pohled ze strany

74

Obr. 46.: Příčný řez samospádového krmelce

75

koryto - Protože jsem toho názoru, že je pro zvěř přirozené sbírat krmivo ze země, ale rovněž chci, aby se ke krmelci dostali i zajíci,

je

výška

koryta

co

nejníže. Zároveň je třeba, aby koryto

bylo

ve

vzduchu

a nepodléhalo tak rychle zkáze. Je tedy od země k horní hraně 40cm. Koryto bylo sestaveno tak, aby se s ním dalo manipulovat a bylo možné určit jeho vhodné rozměry,

má

tedy

charakter

Obr. 47.: Rozměry krmelce vyhovují zvěři

výsuvného šuplete. Bylo zjištěno, že takovýto typ koryta je pro tento typ krmelce nejvhodnější, především z důvodu rozdílných povětrnostních podmínek na různých stanovištích. Rozměry tohoto „šuplete“ jsou 100cm × 70cm, s tímto bylo pak dle potřeby hýbáno. Na návětrné straně je lépe, pokud je koryto co možná nejužší, tak aby ještě umožňovalo přístup zvěři, alespoň tedy 20cm široké. Ovšem je lepší, pokud je koryto širší. Sesypávané krmivo je zadrženo o jeho hranu, a jelikož srnčí zvěř ráda hrabe a krmivo si přebírá, dochází v úzkém korýtku k jeho plýtvání. Tam, kde je to možné, především tam, kde je sklon srážek brzděn stěnou lesa a dostatečnou střechou, je lépe když může být koryto širší jak 30cm. Větší šířka pak omezuje obsluhu krmelce a dochází ke znehodnocení krmiva vlhkostí. Ideální šířka koryta samospádového krmelce je 30cm. střecha - Zároveň je však u širokého koryta potřeba mít dostatečně velkou střechu, aby krmivo zbytečně nevlhlo, ale takovou, aby umožňovala pohodlnou obsluhu. Z těchto důvodů má můj krmelec střechy dvě. Hlavní střecha, kryjící celý krmelec, je vysoká 160cm a strana střechy je dlouhá 70cm. Lépe by však bylo, kdyby tato strana byla dlouhá 110cm, ale i výška by pak musela být alespoň o 30 cm vyšší, aby byl umožněn vstup do zásobníku s krmivem. Větší rozměry by ale znesnadňovaly manipulaci s krmelcem a tak by krmelec ztrácel svou výhodu přenosného krmelce, v tomto provedení je pohodlně přenosný ve dvou lidech. Díky této střeše je opět sedlová stříška, krycí zásobník a sloužící spíše jako víko zásobníku, snadno otevíratelná. Není

76

nutné shrabovat sníh a pokud by nad ní nebyla střecha, byl by zde pak jistě problém se zatékáním a znehodnocováním krmiva. zásobník – Objem zásobníku mého krmelce je 350l, při nejvyšších odběrech uprostřed zimy vystačilo toto krmivo (350l) na jeden měsíc. Výška zásobníku je 75cm, délka 100cm a v horní části šířka 90cm. Výhodou je stavitelný sklon pro různý typ krmiva, ostřejší úhel (60°-70°) je vhodnější pro drobné krmivo (čisté obilí, granule,…) zato tupější úhel (75° a více) zabezpečuje větší mezeru pro snadnější sesypávání i hrubšího krmiva, jako jsou plevy či řezané seno apod. Samotná mezera mezi oběma šikmými

stěnami

zásobníku

je

světlá

5 20 cm (podle stanoveného úhlu sesypu).

Obr. 48.: Detail koryta se zásobníkem – ostrý úhel

Středem této mezery je vložený klín, který

spádu pro obilí

krmivo soustřeďuje na levou nebo pravou stranu krmelce, vhodný je pro čisté obilí, kdy se sype pozvolna, zato u směsí s plevy díky němu dochází k ucpávání, proto je vhodné jej odstranit.

6.4

Zhodnocení typů krmelců a technik přikrmování

Hodnotil jsem techniky přikrmování a typy krmelců, které jsou všeobecně v nové literatuře doporučovány. Z výsledků mé bakalářské práce se ukázaly jako vhodné a proto doporučované pro srnčí zvěř: 6.4.1

Porovnání samospádového krmelce s neomezeným dávkováním

Technika přikrmování v neomezené dávce je nejvíce doporučovaná technika přikrmování v myslivecké literatuře i na internetových fórech. Nejefektivnější je využití samospádových krmelců. obsluha - Krmivo do samospádového krmelce musí být pochopitelně sypké, nejlépe oves, případně míchaný s jinými druhy obilnin. Pokud se rozhodneme obilí v zimě ředit plevy, nastává problém. Plevy, obsahující, stébla, listy apod. snadno zanáší krmelec. Pak je možné upravit sklon násypky, tak aby se zvětšila mezera pro sesypávání krmiva a případně odstranit středový klín, který zpomaluje sesypávání obilí. 77

V podzimních

měsících,

kdy

bylo

přikrmováno čistým jádrem, byl vhodný tupý úhel sklonu. Mezeru násypky opatřit ještě klínem,

obilí

a nedocházelo

se tak

sypalo k jeho

pozvolna

výraznějšímu

plýtvání. Velkou nevýhodou plev je, že jsou snadno náchylné k různým druhům plísní. Deštivé počasí během sklizně, jako bylo v roce 2012, zaručuje jeho napadení plísní a houbami nebezpečnými pro zvěř, proto byly plevy použity jen v minimální míře a tím se přikrmování

prodražilo.

V samospádovém

krmelci bylo od 1. 10. 2012 do 1. 4. 2013 bylo zkrmeno 8 pytlů ovsa (4q), 2 pytle ječmene

Obr. 49.: Tupý úhel spádu pro směs obilí s plevy a drolky sena, vojtěšky a letniny

(1q) a 4 pytle plev. V krmelci Vápenka (kde se krmivo dosypávalo dle potřeby, tak aby nedošlo) se zkrmilo ve stejném období 12,5 pytle, z toho 3,5 pytle plev. U obou krmelců se v přikrmovacím období 2012 - 2013 zdržovalo 10 -12ks s podobným přístupem ke krmivu. Na podzim a při mírné zimně stačilo dosypávat koryto dvakrát týdně, ovšem při vyšší sněhové pokrývce alespoň ob den, čímž se provoz výrazně zdražil. Jelikož si zvěř vezme jen tolik krmiva kolik, potřebuje a zbytek zůstane v krmelci, je jeho spotřeba při tomto způsobu u obou technik přibližně stejná.

Obr. 50.: Klidné odebírání jádra většího počtu zvěře

78

Obr. 51.: V případě nebezpečí je možný úprk do stran

etologie zvěře - Výhodou mého typu krmelce je i to, že zabezpečuje přikrmení většího počtu zvěře najednou a to i zvěře hierarchicky výše postavené spolu se slabou zvěří, která může krmivo sbírat s opačné strany krmelce. Nevýhodou je případné „vybrání“ krmiva divočáky, za dva roky používání tohoto typu krmelce se ještě nestalo, aby divočáci vybrali celý krmelec, ale možné to určitě je. Předpokládám, že oves nebyl pro divočáky zatím tolik atraktivní jako kukuřice nebo pšenice na vnadištích. Ale jistě tato možnost není vyloučena, proto bude vhodné doplnit krmelec plotem umožňující vstup pouze srnčí zvěři a zvěři menší. Že tento typ krmelce hojně využívají myši, prozrazují fotografie zachycující lišky, kuny a kočky na fotopasti, daleko častěji než u jiných krmelců. Výhodou je snadná manipulace krmelce, ať už za stávaništěm zvěře, či do polí s ozimem nebo jen z důvodů hygienických. V případě

prováděného

léčení

se

korýtko přiklopí prkénkem opatřeným laťkou

zabraňující

sesypu

léčiva Obr. 52.: Myši přitahují dravou zvěř

a medikamenty se nasypou na toto prkénko. 79

Obr. 53.: Část krmiva u tohoto typu krmelce bývá znehodnocena myšmi, které přitahují dravou zvěř

ekonomické zhodnocení – Co se spotřeby krmiva týče, není v porovnání s předkládáním krmiva do koryt v neomezeném množství spotřeba vyšší (koryta s průměrným objemem 50l, tak aby nedocházelo k prázdnému korytu). V přikrmovacím období 2012-2013 bylo zkrmeno v samospádovém krmelci 8 pytlů ovsa (4q), 2pytle ječmene (1q) a 4 pytle plev. Vzhledem k objemu zásobníku by byla obsluha možná pouze třikrát do roka. V krmelci „Vápenka“ ve stejném období 12,5 pytle, z toho 3,5 pytle plev, výhodou je malá investice do zařízení, ale vysoká do pohonných hmot a do krmiva, které je ale možné ředit plevami. V krmelcích, kam se muselo i několikrát za týden byl počet návštěv mezi 30 až 60 za rok, to je při průměrné vzdálenosti 2km od bydliště a při spotřebě 13 l nafty (37Kč) na 100 km, až 577 Kč za pohonné hmoty. Co se spotřeby času týče je průměrný čas na obsluhu krmelce při použití automobilu 1h, pěšky pak obsluha trvá 2h. Při uvažování že cena 1h práce je cca 100Kč. Potom tedy cena obsluhy jednoho krmelce za použití automobilu je 3 – 6 tis Kč (pěšky pak dvojnásob). K tomuto pak cena za oves 600Kč/q (v r. 2012) a zkrmených přibližně 5q ovsa to je 3000Kč na jeden krmelec a 10 – 12ks srnčí zvěře.

80

6.4.2 Zhodnocení denního dávkování krmiva osobně a automaticky ekonomické zhodnocení - Denní docházení do honitby si v současné době může dovolit jen pár lidí. Pokud někdo tuto aktivitu může chápat jako denní relaxační činnost nebo jako pravidelný sport, nemusí se jinými technikami přikrmování zabývat. Jelikož taková je nejspolehlivější a člověk se nemusí spoléhat na techniku. Sice dochází k dennímu plašení zvěře, ale pokud je návštěva pravidelná, zvěř si zvykne a po odchodu myslivce často ihned přichází ke krmelci (při tuhé zimě, především tedy slabá zvěř, zároveň s myslivcem). Sice chůze jako taková je považována za nejlepší pohyb a odborníci na zdraví životní styl doporučují denně ujít alespoň 4-6km, ale bohužel tuto možnost mnoho myslivců nemá. Při průměrné vzdálenosti krmelce od místa mého bydliště, která je 2km (mám tu obrovskou výhodu, že bydlím v revíru) a při spotřebě terénního vozu 13 litrů nafty na 100km a 200 dnech přikrmování, jsou náklady na naftu 1924Kč (37Kč/litr) za rok. K tomu připočítaná cena času, 100Kč na hodinu a náklady na obsluhu jsou 21 924Kč. Při takovýchto sumách se pak investice do automatických krmelců vyplatí, jejich cena se pohybuje od 2 do 8 tisíc Kč. Cena za oves v roce 2012 byla 600Kč/q, touto metodou přikrmování byly zkrmeny 3,2q ovsa v cenně 1920Kč.

Obr. 54.: Bezproblémové odebírání jádra v malém, předem stanoveném množství

81

obsluha a krmivo - Technické parametry zařízení

těchto byly

automatických popsány

výše.

Rozdílnost těchto zařízení je v tom, že krmí buďto přímo pod sebe, nebo do strany či krmivo rozhazují do kruhu, v závislosti na síle pak zkrmí určitou dávku a jsou schopna i rozhozu do větší

vzdálenosti.

Z hygienických

důvodů je ale jistě pro zvěř lepší, pokud je krmivo svedeno do koryta,

Obr. 55.: Zásobník z OSB desky

výrobce doporučuje připevnit k ústí plastovou trubku a krmivo tak nasměrovat do koryta, zásobník tak může být vysoko třeba na stromě nebo trojnožce a k obsluze použít žebřík, který si myslivec doveze, to zabrání nenechavcům. Já pro automat zhotovil 200l zásobník ve tvaru násypky z OSB desky, automat se přimontoval zevnitř a zásobník se zamkl. Celé toto zařízení je přišroubované ke stěně krmelce a ústí do koryta na zemi. Z těchto důvodů je automat těžce odcizitelný naproti automatům, které jsou přimontovány k 50l platovému soudku. I obsluha mého zařízení je podstatně jednodušší. Tato automatická zařízení mají jednu velkou nevýhodu, ráda se ucpávají, proto je potřeba používat čisté obilí bez příměsi stébel, listí, apod. Množství krmiva je dávkováno podle nastavení, ale také typu zařízení. Denně bylo v krmelci šestkrát krmeno a jedna dávka byla cca 1kg ráno v 6h v 11h pak ve 14h v 17 a 21h a pak ještě ve 24h, tedy šestkrát denně a dohromady 6kg. Množství krmiva je možné navýšit u mých automatů na 4kg dávku, lze zakoupit i automaty, které dávkují až 10kg. Při pokusném zkrmování minimálního množství kukuřice vydržel dokonce 50l soudek dávkovat celé tři měsíce bez obsluhy, to je skoro ½ l kukuřice na den. V automatickém krmelci jsem za přikrmovací období 2012 – 2013 zkrmil do 1. 4. 320kg ovsa, přikrmoval jsem tak, jak doporučuje literatura, omezování jsem si mohl dovolit, neboť přikrmováno bylo 6 krát denně a tím pak vyloučeny zažívací poruchy v důsledku absence a nárazového příjmu. V září a začátkem října zvěř nebrala, více jak 0,5kg za den, toto období považuji za navykající, dávku jsem ale od října do začátku prosince navýšil (od druhé poloviny října do poloviny listopadu až na 4kg/den) a v prosinci zas ubral na 2kg denně, od ledna jsem dávku ubral na 1kg na den a v březnu a opět nepatrně navýšil.

82

etologie zvěře - Takovéto časté přikrmování by osobně možné nebylo, a i kdyby, docházelo by k dost silnému rušení zvěře. Jsem přesvědčen, že tento způsob přikrmování je nejvhodnější, jelikož se dostane na všechnu zvěř a pokud ne ihned, za pár hodin bude opět nakrmeno. I nejagresivnější teritoriální srnec nebude v takovéto míře přikrmování ležet u krmelce celé dny a čekat na další dávku. Zvěř se u krmelce zdržovala většinou 20 - 45minut a zpravidla byla u krmelce třikrát denně. Ke krmivu se tak dostane i slabá zvěř a poruchy trávení vzniklé vyhubením bachorové mikroflóry zde nehrozí. Za celou dobu přikrmování tímto způsobem nebyly žádné známky zažívacích poruch a zvěř se jevila v dobré kondici. Při rozhozu krmiva do kruhu je velkou výhodou, že se ke krmivu dostane značné množství zvěře najednou a jejich vzdálenost není tak veliká, aby se nemohli snést. Problém pak nastává s hygienou, zvěř kálí do míst, odkud bere krmivo, sice je krmivo stále čerstvě dosypáváno a rychle sebráno, ale trus se hromadí a po od tání sněhu je pohled děsivý. Pomohlo by zařízení i několikrát za sezonu stěhovat. Z hygienických důvodů je ale jistě pro zvěř lepší, pokud je krmivo svedeno do koryta.

Obr. 56.: Nevhodné předkládání krmiva na zem, nemocná zvěř na krmivo polehává a káli, zdravá zvěř takto může být snadno nakažena.

83

s určením

Pokus

denní dávky

krmiva Ze známých důvodů jsem srnčí zvěři přes zimní období omezil dávku

jadrného

krmiva

na

minimum. Nestalo se ale, že by z koryta obilí zmizelo a dokonce pravděpodobnost, že by se nedostalo na nějakou zvěř, byla také nízká. Přes

zimní

pravidelnému

období

díky

dávkování

malého

množství krmiva nedocházelo k jeho větší spotřebě, například v krmelci „Hanička“ ve sledovaném období od 16. 1. 2013 do 16. 3. 2013 bylo v automatu zkrmeno 90 l ovsa, tedy asi 60kg. Menší množství jadrného

Obr. 57.: „Domácí“ zvěř s nápadnými znaky (v zadu vpravo srnec s kožní nemocí, v předu mladý srnec s nahnutím rostoucí lodyhy a paličkáč) po omezení denní krmné dávky začala navštěvovat krmelec s neomezeným přikrmováním.

krmivo bylo zvěři kompenzováno neomezeným množstvím kvalitního vojtěškového sena a letniny z kopřiv. Při pokusu o dávkování krmiva v množství stanovém pro počátečních 5ks srnčího pomocí automatického krmítka byla zjištěna migrace této zvěře i k ostatním krmelcům, kde bylo krmeno větší dávkou, proto bylo pokusně provedeno navýšení množství krmiva v automatu, to mělo za následek pouze navýšení počtu zvěře u krmelce. Přesto pokračovala migrace zvěře za krmivem k ostatním krmelcům. Omezením dávky krmiva byla migrace zvěře k dalším krmelcům markantnější. Tímto způsobem se potvrdila literaturu doporučovaná krmná dávka 20dkg na kus a den. Při dávkování 1kg jadrného krmiva denně se u krmelce zdržovalo většinou 5ks srnčího, když byla dávka navýšena, u krmelce se pak zdržoval větší počet zvěře. Jelikož ale k migraci docházelo stále, (některá zvěř třeba jen přecházela) a u krmelce se zastavila, nezbyla denní dávka na „domácí“ zvěř. Proto přesné dávkování dle literatury nemá ve volných honitbách uplatnění.

84

Obrázek 58.: Zvěř z obr. 55. u krmiva dávkovaném v neomezeném množství

6.4.3

Zhodnocení denního automatického přikrmování s neomezeným

množstvím krmiva v samospádovém krmelci Při rozhodnutí, že chceme i přes zimní období přikrmovat jádrem (jako rychlým zdrojem energie), literatura nám doporučuje dva možné způsoby přikrmování v zimních měsících. Buďto denní dávkování stanoveného množství jádra, nebo neomezené množství obilí dovážet tak, aby nedošlo a případně naředit méně atraktivním krmivem jako jsou plevy, zadina, apod. Výše byly popsány možnosti technologie obou způsobů a jako nejvhodnější se jeví použití samospádového krmelce pro případ neomezeného krmení a automatické bateriové krmelce pro denní dávkování. ekonomické zhodnocení -Obě možnosti jsou zatíženy přibližně stejnou výší počáteční investice, stejnou cenu může mít i obsluha v závislosti na objemu zásobníku (tedy počet jízd do honitby – pohonné hmoty a čas strávený přikrmováním), ale výrazný rozdíl bude v cenách za krmivo. Například v krmelci „Hanička“ ve sledovaném období od 16. 1. 2013 do 16. 3. 2013 bylo v automatu zkrmeno 90 l ovsa tedy asi 60kg. V neomezeném dávkování bylo za toto období za stejných podmínek zkrmeno 370 l ovsa, cca 250kg, tedy přibližně čtyřnásobné množství, které ještě bylo ředěno plevy. Při současných cenách obilí 600Kč/1q ovsa, byly náklady na krmivo za dva měsíce v automatu 360Kč a v samospádovém krmelci 1500 Kč.

85

obsluha a krmivo - Automatická zařízení mají jednu velkou nevýhodu, ráda se ucpávají, proto je potřeba používat čisté obilí bez příměsi stébel, listí, apod. Naopak tento materiál (plevy) je možné použít u samospádových krmelců. Pokud bude k dispozici dokonce řezané seno, drobky z vojtěšky nebo letniny, sušené jablečné výlisky nebo jeřabiny a společně s obilím tedy vznikne suchá krmná směs, máme vystaráno s vyváženou potravou pro zvěř. Abychom tuto vyváženou potravu mohli dávkovat v automatu, musela by být směs granulovaná. Z těchto důvodů jsem u obou krmelců přikrmoval vojtěškovým senem a letninou z kopřiv. U krmelce s automatem, kde byla omezena dávka jádra, byl v zimním období odbyt tohoto objemového krmiva minimálně dvojnásobný. Výhodu má automat v tom, že krmivo v zásobníku (např. plastový soudek) nemá prakticky možnost být znehodnoceno vlhkostí ani hlodavci. etologie zvěře - Větší množství zvěře pastvící se najednou umožňuje samospádový krmelec, dokonce i umožňuje přikrmování nesnášenlivých kusů naproti sobě, aniž by se viděli. Bylo zjištěno, že se zvěř drží poblíž samospádového krmelce častěji a déle než u automatu. Krmivo dojde a zvěř odchází, za chvíli však je nasypáno znovu a to umožňuje příjem zvěři, která přijde později (slabá, mladá zvěř). Denní dávkování pak umožňuje předložení jen určitého množství krmiva a případná návštěva černou zvěří vybere jen toto předložené množství, naopak u samospádového krmelce je schopna vybrat celý zásobník a přitom zařízení i poškodit. Proti tomuto vpádu černých rytířů je možné se ještě bránit kůlovým oplůtkem, který ke krmelci pustí jen zvěř velikosti srnčí a menší, vzdálenost tyček průlezné ohrádky by měla být 20-30cm, ale máme tu ještě selata.

Obr. 59.: Černá zvěř u samospádového krmelce, může vybrat celý zásobník

86

6.4.4 Zhodnocení krmelců pro objemová krmiva Pozornost předkládání a otepích.

věnována

byla

sena

a

Použití

pouze

letniny

v jeslích

oborohů

v našich

podmínkách není opodstatněné, zvěř tolik seno nebere a vlivem častých oblev v zimních

měsících

by

se

v takovém

množství rychle zkazilo, oboroh je vhodný do horských oblastí. Stejně tak jako seno v balících ze zemědělské výroby, postup přípravy a bylinné složení tohoto sena není pro srnčí zvěř vhodné. Ze zemědělské výroby, by byla naopak vhodná senáž z vojtěšky

(možná

i

s příměsí

v malých

balících

o

rozměrech

50×30×20

cm.

Měl

jsem

ovsa) cca

k dispozici

několik jeslí s rozdílnou vzdáleností špruslí,

Obr. 60.: Jesle krmelce „U kravína“ s malou roztečí špruslí, zvěř tak seno velmi špatně brala.

10cm, 14cm, 18cm, 22cm a 26cm. seno – Vždy záleží na typu sena, které se do jeslí dá, ale pro srnčí zvěř nejlepší sklízené z mladých bylin je dost jemné, drobné a sypké. Proto nebylo dobré toto seno dávat do jeslí se vzdáleností špruslí větší jak 20 cm, jelikož docházelo k jeho znehodnocení vytahováním a sešlapáním. Naopak seno v jeslích se vzdáleností špruslí menší jak 14 cm bylo viditelně špatně přijímáno, tam kde byla mezera 10 cm zvěř seno ani nebrala a krmelec zůstal plný, důvodem bylo obrání okrajového sena o cenné lístky, ale hloub se zvěř už nedostala a jelikož nemohla seno tahat a cuchat stal se krmelec podle stop nevyužívaný (možností pak je zvěři pomoci a seno postupně vytahovat), jakmile ale bylo navezeno čerstvé seno a předloženo bylo jen na zem na kupu pod střechu krmelce zvěř ho zkonzumovala značné množství (ale značné množství bylo rovněž tímto sešlapáno a znehodnoceno). Pro předkládání sena z vojtěšky je pak vhodnější rozteč o něco větší 18 – 22cm podle délky lodyh.

87

Obr. 61.: Zvěř dobře brala letninu předkládanou volně v jeslích

letnina – jelikož jsem letninu vyráběl ve dvou verzích, tedy buďto svázanou v otepích, anebo sušenou jako seno, hodnotil jsem obojí. Nejlépe zvěř přijímala letninu pevně svázanou v otepích a přivázanou tak, aby z ní zvěř mohla odtrhovat listy, zbyly jen nekonzumovatelné zdřevnatělé výhonky, ale náročnost přípravy je obtížnější. Za to celkem jednoduchou přípravu potřebuje letnina posečená a dosoušená ve vrstvě na půdě stodoly jako seno. Takovouto letninu jsem zvěři předkládal rovněž jako seno do jeslí, ale s roztečí špruslí přes 20 cm. Docházelo tak sice k trochu plýtvání, ale jinak tento způsob považuji za vhodný, především pak pro jednoduše získatelnou letninu jako třeba kopřivy, maliník, apod. Pro vzácnější a obtížněji vyráběnou letninu ze dřevin pak bude výhodnější svázat ji do otepí.

Obr. 62.: Vázání letniny do otepí umožňuje její efektivnější využití

88

6.4.5 Zhodnocení typů slanisek Jak srnčí zvěři předkládat sůl je mnoho, závisí na stavu soli a možnostech

myslivce.

Všeobecně je doporučováno, aby zvěř nepřišla do styku se solí přímo, aby ji přijímala po malých dávkách,

pokud

možno

jako

stékající slaný roztok. Nehledě na to, že slané kostky jsou drahé a navíc jsou často kradeny, stejně jako slaný kámen. Mě se nejvíc osvědčili solníky, dříve vyráběné v daleko menší podobě jako slané hryzy pro zajíce (Zelený, 2003). Jsou zhotoveny z 1,5m špalku o průměru 20cm a více (SM, BO, pro zajíce na ohryz by byl vhodný nějaký měkký listnáč jako TP, OS, VR), do kterých je ze shora (z čela)

Obr. 63.: Tento typ slaniska se jeví jako nejvhodnější

motorovou pilou vyříznuta co největší kapsa a pak je motorovou pilou vytvořen z jedné strany boku zářez, aby se tento „kvádr“ uvolnil. Vznikne tedy kapsa se štěrbinou, proto tuto štěrbinu vyplňuji pilinami, trávou nebo papírem, aby se sůl nevysypala, ale roztok mohl vytékat. Slanisko je pak zakopáno a utemováno kameny tak, aby je ani černá zvěř nedobyla. Sůl do nich dávám sypkou, nejen protože se dobře i pomalu rozpouští, ale nikdo ji nekrade, nakonec také ztvrdne na kámen a stane se součástí slaniska. Jsem přesvědčen o jejich vhodnosti především pro srnčí zvěř i zajíce. Tyto slaniska jsou velmi často zvěří navštěvovány.

89

7. DISKUSE Vzhledem

k úživnosti

honitby,

druhovému

složení

lesa,

zemědělskému

velkoplošnému využívání krajiny a vyrušování zvěře v zimním období s přihlédnutím na početní stavy srnčí zvěře v honitbě MS Rozkoš, považuji přikrmování srnčí zvěře jako jeden z hlavních úkolů myslivců, které má nahradit chybějící složky potravy v krajině a tak nedopustit postupnému snižování kvality a degradaci srnčí zvěře.

7.1

Návrh mysliveckých zařízení pro přikrmování srnčí zvěře

Při plánování myslivecké péče o zvěř na další nájemné období 2013 – 2023, je třeba zohlednit nejen finanční možnosti mysliveckého sdružení a ochotu personálu, ale i potřeby zvěře. Navíc při měnících se podmínkách, jak už legislativních, tak i majetkových, není vyloučeno, že se budou měnit v průběhu krátké doby i hranice honitby. Proto krom výhod přenosných krmelců, jako jsou hygienický přesun krmelce nebo přemístění na stávaniště zvěře, bude ještě výhodnější si krmelec po změně hranice odvést do své honitby. Jak vyplývá z tabulky a hodnocení technik přikrmování, která porovnává finanční zátěž čtyř různých technik přikrmování pro 10-12ks srnčí zvěře, je pro další plánované období naprosto vyloučeno osobní denní přikrmování. Ač se zprvu zdá počáteční investice vysoká, je za deset let schopna ušetřit až 30tisíc Kč. pořizovací náklady - Pokud srovnáme počáteční investici do přikrmovacích zařízení, je pochopitelně nejdražší automatický bateriový krmelec, jejichž cena i s komponenty se pohybuje od 3 do 10 tisíc Kč. Za podobnou cenu se dá u truhláře vyrobit slušný samospádový krmelec. Pro porovnání cen budu počítat s dostatečným automatem i ucházejícím samospádovým krmelcem v hodnotě 5000Kč. obsluha za rok – Abych obsloužil jeden krmelec, ujedu průměrně 2 km., spotřeba terénního vozu je 13litrů nafty na 100km a její cena se nyní u nás pohybuje okolo 37Kč/litr (s opotřebením vozu a dalšími nezbytnostmi počítáno není). Co se spotřeby času týče, je průměrný čas na obsluhu krmelce při použití automobilu 1h, pěšky pak obsluha trvá 2h, cena 1h práce je cca 100Kč. Pro denní návštěvu krmelce při 200 dnech přikrmování, jsou náklady na naftu 1924Kč (37Kč/litr) za rok. K tomu připočítaná cena času, 100Kč na hodinu a náklady na obsluhu jsou 21 924Kč Nižší je pak cena za obsluhu u neomezeného přikrmování, kdy bylo návštěv v krmelci v průměru 40 je to 4385Kč. Stejnou cenu může mít obsluha automatu i samokrmítka v závislosti na objemu zásobníku, pokud budeme tato zařízení navštěvovat často, pak to bude jedenkrát za měsíc, za přikrmovací období osmkrát a cena obsluhy je 877Kč. 90

cena za krmivo – Bylo přikrmováno především ovsem, jehož cena se v roce 2012 pohybovala okolo 600Kč/1q. Tam kde to bylo možné, byl použit materiál na ředění, jako plevy apod., jehož cena uváděna není, podrobněji je o tom psáno výše. Výrazný rozdíl bude v cenách za krmivo u neomezeného přikrmování v porovnání s možností dávkování. Rozdíl bude také v tom, kolik chceme zvěři krmiva předložit. Jak vyplývá z hodnocení výše, cena ovsa v neomezeném přikrmování je 3000Kč, při omezování dávky mi cena vyšla přibližně na 2000Kč. Jelikož bylo u všech typů přikrmování (krom automatu) použito k ředění i plev, je připočítána částka 1000Kč na manipulaci, sušení a uskladňování tohoto materiálu. Tabulka porovnává finanční zátěž čtyř různých technik přikrmování pro 10-12ks srnčí zvěře v Kč. Tab.č.3.: Ekonomické zhodnocení technik přikrmování:

Způsob Technika přikrmování denní omezení přikrmování automatický dávky krmelec prostorné neomezené koryto samospádový přikrmování krmelec

náklady náklady pořizovací obsluha za rok krmivo na přikrm. na přikrm. náklady nafta Čas oves plevy v 1. roce za 10 let 1000 1924

20 000 1920 1000 800 1920

25844

249440

7797

32970

5000

77

1000

385

4000 3000 1000

9385

84850

5000

77

800 3000 1000

9877

53770

91

7.2

Návrh optimalizace přikrmování srnčí zvěře v MS Rozkoš

umístění krmelce - Vzhledem k velkému civilizačnímu ruchu, který je v honitbě patrný od brzkých ranních hodin až do nočních hodin, je zapotřebí, aby krmelce a krmeliště byly umístěny co nejvíce mimo možný styk s lidmi. Tedy v houštinách, příkrých stráních, poblíž slepých cest nebo uprostřed polí, pokud možno závětrná osluněná místa. Ale hlavně v místech stávaniště zvěře, kterých je brzy na podzim více, proto by krmelišť v tuto dobu mělo být také více a je zapotřebí mít namysli, že se stávaniště zvěře mění i s druhem atraktivnějších druhů krmiva, například ozimy, řepka, strniště po kukuřici, apod. a zde je vhodné zvěř také přikrmovat (především na jaře). Vyhnout se je třeba lokalitám s podporovanou přirozenou obnovou a nezajištěným kulturám. přikrmovací období - Období začátku přikrmování je třeba naplánovat tak, aby zažívací cykly zvěře nepřešly do zimního režimu dříve než je pro ně zdrávo. To se například může stát v rozsáhlých polích s monokulturou, kdy je často již v srpnu sklizeno a zaoráno, a pro zvěř přichází opravdové období nouze (na rozdíl od zimy, kdy pole bývají osety ozimem a hlavně je dostatek vláhy. Podle staré myslivecké pravdy „poslední snop z pole, první zrno do zásypů. Tam kde je pěstována kukuřice a posklizňové zbytky zůstávají dlouho na poli, není s předkládáním krmiva nutno spěchat, snad jen aby si zvěř pomalu začala na krmelce zvykat. Také i v lesní časti honitby, kde je vhodné napodobit přirozený spad lesních plodů (žaludy a bukvice) doporučuji (podle výše uvedených důvodů) začít přikrmovat v září. Jak uvádí (Vodňanský 2007) že ty kusy srnčí zvěře, které měly během podzimu možnost vytvořit si dostatečné tukové rezervy, přijímaly v období od poloviny prosince do konce ledna v průměru o 15% méně krmiva než jedinci, vstupující do zimního období se zhoršenou tělesnou kondicí, se podle mých výsledků osvědčilo a to několikanásobně. A ukončit až přestane sama intenzivně krmelec navštěvovat, jelikož potřeba a atraktivita kvalitního krmiva k jaru o trochu stoupá, pravděpodobně z důvodů, vyvíjejícího plodu a zvýšené aktivity (teritoria, vytloukání, příprava metabolismu na zelenou potravu), ostatně jak doporučuje např. Vodňanský (2007), a další. krmivo – Jadrné krmivo je nutné volit podle typu a techniky přikrmování, pro automatické krmelce přichází v úvahu pouze čisté zrno. Pokud bude sypáno do korýtek je nejvhodnější oves. Pokud se rozhodneme nechat sypat na zem, bude lepší kukuřice, je větší a snáze ji zvěř vezme, oves tak bývá znehodnocen. Pro samospádové krmelce

92

můžeme využít plevy k ředění obilí, ale fragmenty krmiva by měly být rovněž drobné a krmivo bez větších přísad, protože i toto zařízení se může dobře ucpat. Pro počátek přikrmovacího období, je vzhledem k dostatečnému ukládání zásob v podobě běli pro zdárné přečkání zimního období nejvhodnější jadrné krmivo. Jako nejvhodnější a zároveň nejdostupnější je oves. Ale vzhledem ke správnému načasování, tedy v posklizňové krajině někdy i v srpnu a vzhledem k pozdější sklizni ovsa (v roce 2010 byl oves od místních zemědělců k prodeji až v říjnu) doporučuji začít přikrmovat ječmenem a pšeničnými zlomky. Plevy jsou dostupné ihned po žních, po čištění obilí, a prakticky nic nestojí, část doporučuji zkrmit ihned v srpnu až říjnu a část uskladnit v plechových sudech, v takovém množství, aby je bylo možné od prosince postupně míchat s ovsem a v lednu až březnu, aby tvořily základ pro oves, v poměru například 1:3 (oves:plevy). Pro začátek přikrmování se budou spíše hodit plevy s větším zastoupením obilovin (např. pšeničné zlomky, ječné plevy 1) protože podle Kamlera (2011) z hlediska obsahu energie rozhodují sacharidy. A také osahují značné množství BNLV, tedy látek výtažkových, do kterých podle něj patří především škrob a při určité kombinaci jeho příjmu (větší množství do nepřipraveného traktu) hrozí acidóza. Tyto plevy pak spolu s ovsem bude dobré, především v zimních měsících ředit plevy podobné ječným plevům 2 s vyšším zastoupením vlákniny, tím, že krmivo má více vlákniny, tak hrozí menší poruchy Kamler (2011). V přikrmovacím období 2010-2011 bylo neomezeným způsobem přikrmování, při mírné zimě s minimem sněhové pokrývky zkrmeno v části úseku Bražec 4403 l jadrného krmiva, to je podle Hromasových přepočtových tabulek (2000) přibližně 2,3t jadrného krmiva, a se stavem zvěře čítající 47ks pak vychází asi 50kg na kus za rok. Pro sestavování krmných dávek pro MS Roskoš pro příští období je nutné přihlédnout k faktu, že toto číslo vyšlo v podmínkách vyšší úživnosti v úseku Bražec, v mírné zimě a také pozdním založením krmiva, ale také brzkým příchodem jara a tím kratším přikrmovacím obdobím. Tím pádem se ztotožňuji s tvrzením Kamlera (2009), který udává 100-250kg jadrného krmiva na kus za rok. Ale pomocí automatického bateriového krmelce, který krmivo dle předem stanovených hodnot dávkuje, bylo v období 2012 – 2013 pro 11ks srnčí zvěře zkrmeno 320kg ovsa, to je na jeden kus 29kg za přikrmovací období, a průměrně 0,16kg na den, čímž se zase mohu ztotožnit s běžně dostupnou literaturou, např. Hromas (2000) udává 0,2kg jádra pro 1 ks srnčí zvěře na den. To pro stávající početní stav zvěře cca 50ks a k tomu ještě s počítanou rezervou je 1,5t ovsa. To je od neomezeného přikrmování rozdíl 800kg ovsa (při ceně ovsa 600Kč/q, to je pak rozdíl 4800Kč). 93

objemová krmiva -Vzhledem ke zkušenostem s přikrmování se senem, které nebývá skoro vůbec konzumováno, (více v horní a lesní části honitby a vůbec ne ve spodní zemědělské části honitby), je patrné, že se nejedná o vhodné objemové krmivo. Proto vzhledem k zemědělské specializaci v okolí, kde vojtěška převládá jako hlavní zdroj píce, by bylo vhodné používat toto krmivo. Od místních zemědělců je dostupná jako seno, ale dokonce i jako senáž v balících, o velikosti 50×30×20cm, v cenně cca 100Kč. Celá to je zabaleno fólií a jelikož se jedná o malý rozměr, bývá i rychle zkrmeno a tak nepodléhá zkáze. Jako objemové krmivo je vojtěška obecně doporučovaná, navrhuji předkládat v době kdy je omezováno množství jádra (především u automatů), tedy od půlky prosince do půlky dubna, dle sněhové pokrývky. Takový balík vydrží v závislosti na výší sněhové pokrývky asi 2 týdny v krmelci pro 10 ks srnčí zvěře. To je na přikrmovací období 8balíků na krmelec a 40 balíků na úsek Bražec s 50ks srnčí zvěře. (4000Kč). K tomuto krmivu doporučuji předkládat i letninu. Podle rozboru se pak jako nejvhodnější, ať už z důvodu vysokého množství minerálních látek nebo jednodušší přípravy a uskladnění, jeví sušené kopřivy sklízené před květem. Sušených kopřiv bylo v období 2012 – 2013 zkrmeno 6m3 a stejné množství vojtěšky, senem bylo přikrmováno minimálně. Zima byla dlouhá, ale s malou vrstvou sněhu, proto ji můžu u nás hodnotit jako průměrnou. Z těchto důvodů doporučuji pro 50ks srnčí zvěře připravit 20m3 sušené píce, nejlépe letniny (kopřivy a maliník) a vojtěšky, případně kvalitní seno. dužnaté krmivo - Jakmile začnou dozrávat jablka, lze levně sehnat padaná od místních sadařů a v malém množství je rozvážet do honitby, podobně jako řepa cukrovka, kterou místní zemědělci pěstují a lze s ní přikrmovat i v zimě (mráz ji údajně neznehodnotí). Výborné by byly sušené jablečné výlisky (popřípadě řepné řízky). přirozené krmivo – bohužel je velice špatně získatelné a jeho nákup by byl velice drahý. Velice vhodné by bylo ho získat od dobrovolníků, případně formou mysliveckých brigád, například sušené jeřabiny jako vhodný dietetický doplněk ke krmivu. Letnina všeho druhu a dobře uskladněné žaludy. Větve na okus od místních sadařů by bylo výborné odvážet do polí a v lesích s majiteli pozemků mýt domluvené zřizování okusových zahrádek, například pěstovat měkké listnáče (VR, TP, JR, JB,...) podél cest, nebo na hranicích pozemků a v zimě je seřezávat. Nebo se domluvit na kácení jedlí a borovic, jako nahodilé těžby co nejdříve v zimě, aby byly větve využity na okus. Zřizování políček pro zvěř apod.

94

Návrh dalšího možného rozšiřujícího výzkumu Další výzkum by bylo vhodné rozšířit o možnosti podpory přirozených zdrojů potravy. Ať podpora speciálního pěstování lesa, zařizování porostních plášťů s postupným přechodem do zemědělské krajiny. Dále využití měkkých listnáčů, vhodných pro okus a ohryz pěstované například jako nízký les na okrajích cest, pod elektrovody apod. mohly by zároveň sloužit jako přirozená ochrana lesa. Pěstování bylin v lesích a na pasekách, které mohou mít i příznivý vliv na založené kultury. Zvyšování biodiverzity lesa ve prospěch přirozených struktur, které byly vždy domovem zvěře, ve kterých se nikdy nepřikrmovalo a příroda nám zde zanechala zvěř do současnosti. V polích pak zakládání zvěřních políček a biopásů a dalších prvků roztroušené krajinné zeleně, jako remízů či liniových výsadeb, tak aby se i polní krajina opět stala bohatou a rozmanitou částí přírody, která by také měla uchovat své funkce a nepřetržité využívání i do budoucna, se zachováním přírodních a původních ekosystému. Přikrmování zvěře je nutno brát jako důležitou, ale dočasnou aktivitu s cílem dodat zvěři potravu, která ji nyní v krajině chybí a tak udržet

genofond

zvěře

do

budoucna. Proto je třeba se zaměřit na hledání přirozených zdrojů potravy, které by měly být

součástí

udržitelného

hospodaření

v krajině.

A myslivost směřovat k ještě více přírodnímu hospodaření, a chápat

ji

jakou

aktivní

ochranu přírody, jejímž cílem je

zvyšování

krajiny.

biodiverzity

Obr. 64.: Cílem myslivosti je zvyšovat biodiverzitu a dbát na ochranu přírody.

95

8. ZÁVĚR Je

s podivem,

jak

se

k přikrmování

zvěře

staví

spousta

myslivců,

ale i mysliveckých hospodářů, když v odborném měsíčním tisku je o tomto tématu pojednáno mnohokrát. Nové publikace zabývající se chovem zvěře vedou dlouhé statě o tomto problému. I přesto se často přikrmuje špatně, se zdravotními riziky pro zvěř a vyhozenými penězi za krmivo, které pak není využito tak, jak by mělo. Jelikož většina odborníku doporučuje neomezené přikrmování od září do doby, kdy zvěř přestane sama krmivo brát, vidí v tomto myslivci spíše krmení než přikrmování a toto tvrzení se neslučuje s jejich přesvědčením a vnímáním myslivosti. Více se ale ukazuje na ekonomickou stránku věci, rozdíl ve vynaložených nákladech bude jistě v tom, pokud půjde myslivec do krmelce jednou za týden, dokonce snad i za čtrnáct dní, a do koryta nasype půl belíku ovsa, aby se mu zvěř náhodou „nepřežrala“. Ano, v tomto případě bude investice do přikrmování opravdu malá, o to hůř ale, že zbytečná a dokonce zvěři zdraví škodící. Je potřeba si uvědomit, že v jednoduchosti řečeno, přikrmujeme spíše žaludeční mikroflóru (bakterie, nálevníky, atd.) a až její produkty teprve přikrmují naši zvěř. Proto by naším cílem mělo být udržet tyto bakterie v žaludku zvěře, (které jsou závislé na druhu krmiva) bez nich totiž krmivo jen projde zažívacím traktem zvěře bez využití. Takováto hmota v žaludku zvěři navíc spíše ublíží, a zvěř se s ní velice špatně vypořádává. Tento stav nemusí být vůbec patrný, ale zvěř ztrácí na kondici a tím přikrmování rovněž ztrácí na smyslu. Je tedy nutné, aby zvěř měla ke krmivu přístup denně, jinak dojde k výraznému poklesu těchto bakterií a tím pak k ohrožení zdraví zvěře. Možností je předkládat zvěři krmivo v neomezených dávkách, ale cena za krmivo za rok bude vysoká, nebo využít nové techniky, jakou jsou automatické bateriové krmelce, a zvěři denně (i několikrát) krmivo dávkovat. Prvotní investice je opravdu vysoká, ale ušetří nám na ni brzy za menší množství zkrmeného i za náklady na „normální“ přikrmování. Podle výše uvedených poznatků se dá jednoduše říci, pokud se přikrmování provádí správně, tedy začne se včas, použije se vhodné krmivo, které se předkládá pravidelně a bez prodlevy až do doby, kdy zvěř předložené krmivo přestane brát, může se přikrmování stát vhodným nástrojem pro chov srnčí zvěře, ale i ochrany lesa, splňující požadavky ekologické i ochranářské.

96

9. SUMMARY Publications deals with solving problems of optimal feeding roe deer in hunting area “Rozkoš”. There is a summary of basic information on deer necessary to understand the problems of feeding. In particular, it discusses the behaviour, nutrition, pasture and seasonal cycles, but also about the passage of digestive bodies and their anatomical structure, including what processes are happening in the rumen of deer after food intake and fore stomach micro flora composition. There is wrote about significance of feeding, with pros and cons of feeding. Described are the authors' views on correct timing feeding period. Detailed are the solutions appropriate to use food for deer, methods of presentation equipment and a suitable location feeding area and most correct

method of

feeding. The

proposed

principle of

feeding

according

to contemporary writers dealing with this issue, refer to the risk of digestive disorders and the threat of rumen acidosis in the wrong way feeding mainly corn fodder and as the best way, therefore, recommend supplementary feeding in order to avoid disruptions to the feed. In any case, however, the feeding and should replace the missing food components in the landscape and respect the seasonal cycles of feeding deer. The next part dealt with under the above rules, the optimal way of feeding the Pleasure hunting associations, respectively, in the forest sector Bražec depending on the natural food supply and abundance of game. Also described is attractive fodder determined depending on the season and the amount of snow cover and the behaviour of the animal feed, from observed data based on the recommendations for the next few years. The main objective of this work was to find the optimal feeding technique, it is must be suitable for game and convenient for hunters, and cheap too. We must know, we fed gastric microflora of animals, the bacteria can only feed our animals. Therefore, we must keep these bacteria in the stomach game, otherwise the food is not utilized and deer damage. It is necessary that the animals had the same feed each day. We have two options: 1 - beasts give unlimited amounts of food, but it will be very expensive. Or 2 - use a new technique - automatic battery racks, it feeds the animals several times a day, but in small doses. Investment in equipment is really high, but cheaper is food and service. Based on the results it is best to feed animals with machines. Feed from September to April, and the beasts give good food (preferably oats). Such an approach will be good for breeding of roe deer, and good for the forest too.

97

10.SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARTOŠ, S., 1987: Mikrobiologie a biochemie trávení v bachoru přežvýkavců. Studie ČSAV, 10, Praha, Academia, 184s. BAYERN, A., BAYERN, J., 1992: Über Rehe in einem steirischen Gebirgsrevier. BLV, München, 248pp. BERAN, P., 2013: Krmné automaty [online] citováno 1. dubna 2013, Dostupné na World Wide Web: . BUBENÍK, A., 1954: Krmení lovné zvěře. SZN, Praha. DRMOTA, J., ZBOŘIL, J., 2007: Srnčí zvěř v našich honitbách. Grada, Praha, 251s. DYK, A., 1934: Malá myslivost. ČSMJ, Brno. HANZAL, V., 2008: Výživa zvěře. Penzum znalostí z myslivosti, Druckvo, Praha, 456569. HENDRYCH, V., 1956: Myslivost. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 243 s. HINTNAUS, J., 1996: Výživa a přikrmování srnčí zvěře. Sborník referátů konference Srnčí zvěř 1996: 36-44. HINTNAUS, J., 2011: Sezónní výživa srnčí a jelení zvěře (Poznámky k evoluci a fyziologii). Myslivost, 2: 28-36. HINTNAUS, J., 1991: Výživa srnčí zvěře v prvních dvou letech života. Myslivost, 12: 269 HOFMAN, R.R., 1969: Zur Topographie und Morfologie des Widerkäuermagens im Hinblick auf seine Funktion. Beiheft zum Zentralblat Für Veterinärmedizin, 10, 180 pp. HOFMAN, R.R., 1977: Morfologische Untersuchungen am Darm des Rehes, Capreolus capreolus einschließlich der assozierten Strukturen. Schriften des Arbeitskreises für Wildbiologie und Jagdwissenschaft an der Justus Liebig-Universität Gießen – Lahn, Heft 2, 94 pp. HOFMAN, R.R., 1978a: Die Stellung der europäische Wildwiederkäuer im System der Äsungstypen. Wildbiologische Information den Jäger II. Stuttgart:89 – 111. 98

HOFMAN, R.R., 1989: Evolutionary steps of ecophysiological adaptaion and diversification of ruminants: a comparative view of their digestive system. Oecologia, 78: 443-457. HROMAS, J., 2000: Myslivost. Matice lesnická, Písek, 491s. KAMLER, J., 2004a: Přikrmování spárkaté zvěře – pro a proti aneb Proč a jak stále chybujeme (1). Svět myslivosti, 10: 12-14. KAMLER, J., 2004b: Přikrmování spárkaté zvěře – pro a proti aneb Proč a jak stále chybujeme (2). Svět myslivosti, 11: 10-11. KAMLER, J., 2007: Potravní strategie býložravé spárkaté zvěře a její význam pro myslivecké hospodaření. Habilitační práce, Brno, 70s. KAMLER, J., 2009: Přikrmování srnčí zvěře. Jak zajistit vhodná krmiva a jejich správné podání. Myslivost, 9: 30-33. KAMLER, J., PAVLATA, L., 2006: Začíná přikrmování – pozor na acidózy u spárkaté zvěře. Svět myslivosti, 11: 14-15. KOKEŠ, O., 1944: Myslivecká péče o zvěř, SKDM, Praha, 190s. KOLÁŘ, Z., 2009: Kaštany a srnčí zvěř. Myslivost 9: 37-38. KOMÁREK, V., KOČIŠ, J., a kol. 1991: Biologické základy poľovnej zveri. Príroda, Bratislava. MENZEL. K., 2007: Hege und Bejagung des Rehwildes. Franckh-Kosmos, Stuttgart, 133pp. MÜHLHANSL, I., 2006: Srnčí oboroh. Myslivost, 9: 16-18. RAKUŠAN, C., a kol. 1998: Chov a lov zvěře. Myslivost, Praha, 112s SELIGER, J., 2008: Krmení srnčí zvěře siláží. Myslivost, 11. SCHERER, P., DVOŘÁK, J., 2009: O srnčí zvěři. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 190 s.

99

UHUL, 2000: Oblastní Plán Rozvoje Lesů, Přírodní Lesní Oblast 26, Předhoří Orlických hor. UHUL pobočka Hradec Králové, 254 s. VACH, M., 1993: Srnčí zvěř. Silvestris: 177-190. VACH, M., a kol. 1997: Myslivost. Silvestris, Uhlířské Janovice, 506 s. VALA, Z., 2007: K přikrmování srnčí zvěře. Myslivost, 10: 44-47. VODŇANSKÝ, M., 2007: Hlavní zásady zimního krmení srnčí zvěře. Myslivost 12: 12-16. VODŇANSKÝ, M., a kol. 1998: Fyziologie výživy srnčí zvěře a zásady a zásady zimní péče o srnčí zvěř. In: Chov srnčej zveri na Slovensku, Levice: 53-59. VOGT, F., 1936: Z obory na Sněžníku. Stráž myslivosti, 14: 656-662. VYSKOČIL, I., a kol. 2008: Kapesní katalog krmiv. MZLU, Brno, 42 s. WANDEL, G., 2005: Reviereinrichtungen selbst gebaut. BLV Buchverlag GmbH & Co. KG, München, 296pp. ZABLOUDIL, F., KORHOUN, P., 2006: Několik poznámek k mysliveckému hospodaření se srnčí zvěří. Myslivost, 7: 48-49. ZABLOUDIL, F., KORHOUN, P., 2006: Zajišťujeme dostatek potravy srnčí zvěři? Myslivost, 5: 6-8. ZABLOUDIL, F., VALA, Z., 2009: Základy výživy zvěře. Myslivost, 9. 50-53. ZABLOUDIL, F., 2007: Vznik škod zvěří při nedostatku doplňkové potravy. Myslivost, 11: 60-63. Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti ve znění Zákona č. 320/2002 Sb. a č. 59/2003 ŽALMAN, J., 1949: Základy myslivosti. Rovnost, Brno, 568 s. ZELENÝ, J., 2003: Slané hryzy pro zajíce. Myslivost, 4: 16. ZELENÝ, J., 2011: Zhodnocení atraktivity a významu vybraných krmiv pro přikrmování srnčí zvěře. Bakalářská práce, MU v Brně, 65s. 100