MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Výroba čalouněného nábytku v UP Brno

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2010/2011

Pavel Štůla

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výroba čalouněného nábytku v UP Brno zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Chrasti, dne ……………

Podpis …………….. -2-

Poděkování Prolog „I hovado neandrtálský ví, jak se počítaj lineární rovnice“. Zdánlivě nepatřičná věta. Ale právě výrok pana učitele na střední škole byl oním impulsem jaké téma mám řešit v bakalářské práci. Nelze soudit vyřčená slova v bezradnosti. S jistou mírou pravděpodobnosti lineární rovnice našim předkům byly neznámé. Určitě ale věděli, že než usednou holou zadnicí na „studenej“ kámen, je vhodné si něco „teplého“ na něho dát. Chci tím poděkovat opravdu všem, kteří se, byť nevědomky, zasloužili o to, že jsem došel ve studiu až sem, ke psaní bakalářské práce. Mé upřímné poděkování patří mé celé rodině, která mě nejvíce podporovala, mé spanilomyslné Pavlíně, též Mirkovi Horníčkovi a všem jemu podobným v otázce studia, čalouníkovi panu Liškovi, všem pedagogům a spolužákům, kteří mi pomáhali, vedoucímu práce Petru Bruneckému, Jindrovi Halabalovi za konzultace a zapůjčené materiály, a v neposlední řadě Bohu.

-3-

Jméno studenta: Pavel Štůla Název práce: Výroba čalouněného nábytku v UP Brno Abstrakt: Bakalářská práce ukazuje vliv a význam Uměleckoprůmyslových závodů Brno na bytovou kulturu mezi dvěma světovými válkami. K lepšímu pochopení jejich tvorby nechává nahlédnout do období počátků průmyslu v nábytkové výrobě a na „ducha doby“ dvacátých a třicátých let. Záměrně vynechává období po znárodnění UP závodů po druhé světové válce a popisuje vliv na současnou bytovou tvorbu. Podrobněji se zaměřuje na produkci sedacího a čalouněného nábytku, kterým UP závody bezesporu ohromily světovou veřejnost. Práce závěrem dokládá praktickou ukázku čalouněného křesla z produkce UP závodů na výkrese.

Klíčová slova: Uměleckoprůmyslové závody Brno, Jindřich Halabala, význam, vliv, sedací nábytek

Student’s name: Pavel Štůla Thesis topic: Production of upholatered furniture in UP Brno Abstract: The bachelor thesis deals with influence and meaning of Art-Industrial Company in Brno to culture of living in the period between two world wars. It describes the period from the beginning of industry in furniture production and also deals with „taste of the time“ in 1920s and 1930s. It does not describe the period after the nationalization of UP company after The World War II and concentrates on influence to contemporary housing production. It focuses in details on the production of upholatered furniture and furniture for sitting that was overwhelming for the world public. The thesis presents a practical example of an upholtered armchair produced by UP.

Key words: Art- Industrial Company, Jindřich Halabala, meaning, influence, furniture for sitting

-4-

Obsah

1. Úvod ........................................................................................................................- 6 2. Cíl práce a metodika..............................................................................................- 7 3. Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně .....................................................- 8 3.1 Odkaz Jana Vaňka..............................................................................................- 8 3.2 Příchod Jindřicha Halabaly do UP.....................................................................- 9 3.3 Jindřich Halabala .............................................................................................- 11 3.4 Filosofie UP .....................................................................................................- 13 3.5 Sedací nábytek .................................................................................................- 14 4. Ohlédnutí do dob před UP ..................................................................................- 23 4.1 Úvodem............................................................................................................- 23 4.2 Roztržení jednotného tvarosloví v 19.století ...................................................- 23 5. Ovzduší mezi světovými válkami........................................................................- 26 5.1 Myšlenkové směry ...........................................................................................- 26 5.2 Bytová kultura .................................................................................................- 27 6. Význam tvorby UP pro kulturu bydlení 20. století...........................................- 29 6.1 Zájem UP o člověka a jeho bydlení ................................................................- 29 7. Význam pro současnou bytovou tvorbu ............................................................- 32 7.1 Chaos současnosti ............................................................................................- 32 7.2 Co je to design?................................................................................................- 33 7.3 V zajetí módy...................................................................................................- 33 7.4 Význam pro současnost ...................................................................................- 33 8. Popis vybraného typu čalouněného sedacího nábytku UP...............................- 36 8.1 Křeslo H – 269 .................................................................................................- 36 8.2 Popis výroby křesla H – 269............................................................................- 37 8.2.1 Technický popis křesla H – 269....................................................................- 37 8.2.2 Popis výroby křesla H – 269.........................................................................- 37 8.3 Popis opravy křesel H – 269 ............................................................................- 39 8.3.1 Popis opravy dřevěných částí........................................................................- 39 8.3.1 Popis opravy čalounění .................................................................................- 40 9. Diskuse ..................................................................................................................- 41 10. Závěr ...................................................................................................................- 43 Summary ..............................................................................................................- 44 Použité zdroje.......................................................................................................- 45 Seznam obrázků ...................................................................................................- 47 Přílohy..................................................................................................................- 48 -

-5-

1. Úvod Když někdo (subjekt) něco vytvořil, měli bychom vědět, pokud ho (to) chceme skutečně poznat, tolik o době, ve které žil či existoval. Doba, která bude nesmazatelně zaryta do dějin je ohraničena dvěma světovými válkami. Zdálo by se, že v takovémto období nemohlo vzniknout nic nového a dobrého; zvláště pak, které trvalo pouze dvacet jedna let. Ač krátké, zato velmi plodné roky ukázaly, jak člověk (podnik) znovu vstane a vytvoří v těžkých časech něco obdivuhodného. Právě takovým podnikem byly Uměleckoprůmyslové závody Brno. Jejich zakladatel Jan Vaněk rozpoznal ve své době směr, kterým by se měla výroba ubírat. Vypracoval velice slibný základ pro své nástupce, ředitele Vladimíra Marečka a jeho dobrého spolupracovníka, vedoucího architekta podniku, Jindřicha Halabalu. Rozmanitost produkce UP závodů, od parket, přes nábytek, po kování, vybavila interiéry širokému obyvatelstvu v českých zemích. Hlavně sedací nábytek se těšil veliké oblibě, díky svému elegantnímu šarmu, pohodlnosti a praktičnosti. Díky těmto vlastnostem se stal nadčasovým a o osmdesát let později, dnes, stále vyhledávaným.

Práce shrnuje výše uvedený úvod a na konci dokládá popis vybraného čalouněného sedacího nábytku s výkresem.

-6-

2. Cíl práce a metodika Cílem této práce je zjistit význam a vliv Uměleckoprůmyslových závodů Brno, na bytovou kulturu v meziválečném období a vliv na současnou bytovou tvorbu. Podrobnější náhled do jejich tvorby je zaměření na čalouněný a sedací nábytek vůbec. Konečným cílem není ukázat kompletní sortiment sedacího nábytku, ale zvýraznit typologickou rozmanitost a filosofii podniku. Další fází je pozastavit se nad opravou sedacího nábytku a doložit praktickou ukázku čalouněného křesla na výkrese.

Na tuto práci bylo čerpáno z dostupných propagačních materiálů UP závodů, publikací, které napsal nebo byl spoluautorem významný představitel Jindřich Halabala, dobových materiálů, popisujících situaci bytové kultury a ovzduší doby a z dalších novějších knih popisujících tehdejší dobu. Práce shrnuje, jakou zásluhu měly UP závody na vytváření bytové kultury, popisuje, co tomu předcházelo a nahlíží na nadčasovost tvorby UP závodů. S větším ohledem na sedací nábytek popisuje a dokumentuje v konečné kapitole jedno z nejuznávanějších křesel jejich tvorby.

-7-

3. Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně 3.1 Odkaz Jana Vaňka 1, 2, 3 Podnik vznikl roku 1921 myšlenkou Jana Vaňka, sloučením jeho vlastní továrny na nábytek v Třebíči s dalšími moravskými továrnami (K.Slavíčka v Brně, F. Plhoně a J. Baráčka v Černé Hoře aj.). Rozpoznal totiž ve své době místo zakázkové výroby, na kterou drtivý počet obyvatelstva neměl prostředky, potřebu průmyslovosti. Firma spojením získala výrobnu v Králově Poli a veliký sklad nábytku s prodejními místnostmi na rohu Masarykovy a Josefovské ulice v centru města Brna. Téhož roku se firma přejmenovala na Spojené uměleckoprůmyslové závody a.s. Brno (dále jen UP). V roce 1923 byl ředitelem firmy jmenován Jan Vaněk. Vzniklý podnik o cca 600 zaměstnancích byl strojně vybaven tak, že mohl využívat výhod mechanizované sériové výroby nábytku, na což jej Vaněk programově zaměřoval. Již v roce 1924 vznikly první série typového nábytku, vystavené v Brně a v Praze, tvarově vycházející z biedermeieru, s jednoduchými kubizujícími prvky. Tento nábytek byl koncipován již v otevřených kompletech, kusy bylo možno volně kombinovat a doplňovat. Na téže výstavě byla poprvé vystavena také hladká nižší skříňka, přestavovatelná a vícefunkční, která se spolu se skříňkovým sekretářem stala základním článkem sektorového nábytku UP. Vaněk si uvědomoval, že jeho návrhy přistavovacího nábytku veřejnost nepřijme sama od sebe. Uspořádal tedy reklamní kampaň, v jejímž cíli bylo vydání časopisu Bytová kutura (1924-1925). Inspiroval se u jmen jako byl Adolf Loos, purismus - le Corbusier, Pavel Janák, Josef Gočár, Rudolf Stovkař, Josef Hoffmann, Karel a Josef Čapkovi a anglický styl bydlení. S některými navázal spolupráci, a i když v dobrém úmyslu, tak tento vklad sahal do obrovských výšek, což stálo Jana Vaňka místo v UP. Jejich tvorba nastartovala pozdější sériovou produkci roku 1927, ale typovým nábytkem nebyla. Z úsporných důvodů s nimi byla později spolupráce rozvázána a UP vytvořily vlastní pozici bytového architekta, jímž se stal Ivan Kadlčík, který navrhl 1

Kolektiv autorů: Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Brno 2003. Adlerová, Alena: Katalog výstavy Český funkcionalismus 1920-1940 Díl 2 - Bytové zařízení. Olomouc 1978. 3 Straková, Martina: Jindřich Halabala a Spojené UP závody. [online].[cit.5.4.2011] Dostupné na WWW: http://www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=13368&sec=10025&lang=cz 2

-8-

logo podniku - UP v kruhu, přizpůsobil Vaňkovy horizontálně přistavovací skříňky a vtiskl jim charakter stavebnice.

3.2 Příchod Jindřicha Halabaly do UP 4, 5, 6 Po nedlouhém vedení Františka Plhoně, který nastoupil po odchodu Jana Vaňka, byl roku 1928 vrchním ředitelem jmenován Vladimír Mareček. Realizoval obrodu podniku a vyvedl závody z finanční krize. Racionalizací výroby a sériovostí se zvýšily příjmy, které umožnily přestavby a rozšíření zařízení. Byly převzaty další tři firmy, což umožnilo mít například vlastní pilu a lesní velkostatek. Sektorový nábytek se v UP vyvíjel zejména díky programové práci Jindřicha Halabaly, který se stal 1930 vedoucím architektem (ateliér v Brně na Josefské č. 14). Mezi jím a Vladimírem Marečkem vznikla velmi dobrá spolupráce. Vzájemně chápali tvůrčí potenciál toho druhého, a na tom postavila firma své úspěchy. Jejich společným zájmem bylo dosáhnout v sériové produkci nábytku nejvyšší možné kvality výrobků za přijatelné ceny, díky nimž mohly být výrobky dostupné širokým vrstvám obyvatelstva. V letech 1928-1935 v UP vznikl skladebný skříňkový nábytek řady H. Byl srovnatelný se soudobou zahraniční výrobou např. nábytkových sestav německého Werkbundu v Hellerau. Ve své konečné fázi počítal se řazením skříněk vedle sebe i nad sebe a umožňoval skladebnou variabilitou. Pracoval s domácími materiály, jako byl pololeštěný dub a ořechová dýha. V letech 1935-1947 vznikal a vyráběl se zde sektorový nábytek řady E, který měl již jisté znaky montovacího nábytku - skříňky různých typů se sdružovaly pomocí společného soklu, krycích horních a bočních desek, kovové nožky a samostatné police se užívaly jako mezičlánky apod. Novost a historický význam systému přineslo pojetí „stavebnice“. UP nabízely ve svých prodejnách rozmanitý sortiment bytového vybavení, od ložnic (sklápěcí postele), obývacích pokojů a jídelen, zařízení pánských pracoven, praktické a účelně dělené kuchyňské kredence. Dále měly na výběr řadu příborníků, jídelních, většinou rozkládacích stolů a menších společenských i odkládacích stolků,

4

Kolektiv autorů: Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Brno 2003. Adlerová, Alena: Katalog výstavy Český funkcionalismus 1920-1940 Díl 2 - Bytové zařízení. Olomouc 1978. 6 Fischer, Josef: Časové otázky, sv. 20 - Jak bydleti. Orbis, Praha 1935. 5

-9-

jídelních židlí, čalouněných odpočinkových křesel a rozkládacích lůžkových gaučů. Od roku 1930 zavedly UP i výrobu trubkových kovových židlí (v Hodoníně). Nezbytným doplňkem základního programu byly na zakázku vyráběné koberce, podle vlastních návrhů, dodávané v Brně firmou Klazar, či svítidla. Firma soustředila veliké úsilí na vybudování sítě dobrých prodejen (celkem v 17 městech), které vedly v menším množství i bytový textil a další bytové doplňky. V prodejně obvykle pracoval i bytový architekt, který radil zákazníkovi nejen ve volbě nábytkových kusů, ale i bytových doplňků, malby aj. UP udržovaly styk se zákazníkem i po uzavření prodeje, aby znaly jeho připomínky a vycházely z nich při vývojové práci. UP byly členem Svazu československého díla a účastnily se svým sektorovým a sedacím nábytkem prakticky všech jeho výstav. V roce 1930 vypsal SČSD také pro UP speciální soutěž na zlepšení a doplnění jeho typového a sektorového nábytku. UP vydávaly vlastní časopis Rozhledy - obsahoval informace o vývoji nábytku, výstavách a posléze i technologických novinkách a výrobních postupech, jejímž redaktorem byl Halabala. V roce 1946 byly UP znárodněny. O rok později byla uspořádána v New Yorku výstava československého nábytku s výrobcem TON. V tisku se psalo o velikém úspěchu, což dospělo k veliké poptávce ze strany Spojených států a Anglie. Spolupráce a připravené smlouvy ale byly zrušeny a nábytek se začal dodávat do SSSR. Díky promyšlenému a reálnému programu UP, patřilo Československo mezi první země, kde sektorový nábytek zdomácněl. Drobné ústupky spotřebitelům, např. použití dřev nebo potahových látek, nikdy nenarušily dobrou úroveň, ba naopak přispívaly k individuálnímu přístupu člověka. Pro svou orientaci na sériovou výrobu skladebného nábytku se staly UP hlavním centrem znárodněného nábytkářského průmyslu po roce 1948.

- 10 -

3.3 Jindřich Halabala 7, 8, 9 Významná osobnost, která ve 20. století přispěla zásadním podílem k rozvoji bytové kultury v Čechách a pokrokového výrobního programu Spojených UP závodů v Brně, zejména stavebnicového nábytku. Dbal o jeho promyšlenou funkčnost, výrobní úspornost, kvalitu a dobrou estetickou úroveň. Navrhl mnoho typů dřevěného, čalouněného a kovového sedacího nábytku, jímž je jako autor oceňován i ve světovém měřítku. Jeho propracované návrhy nezůstaly jen u nábytku, byť dalšího doplňkového, ale spadaly i do tvorby vzorů koberců s abstraktním geometrickým vzorem, které se staly součástí zařizovaných interiérů. Svou kvalitou byly srovnatelné s návrhy bytových textilií významných českých návrhářů, jako byl například Antonín Kybal. Jeho autorství nábytku je potvrzeno jen u několika. Výkonný výbor podniku totiž roku 1932 rozhodl, že veškeré návrhy budou dále značeny titulkem „Navrženo a vyrobeno v UP závodech“. Dnes tedy při hledání autorství mnohých návrhů nemůžeme s určitostí usoudit, zda-li se jedná právě o Halabalovy. Halabala určoval charakter propagace výrobků, na níž se osobně podílel jako fotograf. Zavedl vysokou kulturu prodeje, uvědomoval si nutnost informovat a vychovávat zákazníka, což přineslo UP široký odbyt, zejména ve středních vrstvách. Napsal mnoho odborných článků, pojednání a publikací, ze kterých odborníci dodnes čerpají. Jindřich Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech. Vyučil se stolařině u svého otce, který byl jistě tím pravým učitelem - pracoval ve Spojených státech v nábytkářské firmě, kde získal cenné zkušenosti. Mezi lety 1922-1926 Jindřich Halabala studoval Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Dále Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u prof. Pavla Janáka. Do období těsně po absolutoriu školy, se také datují jeho první návrhy nábytku a koberců. Rok byl zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze. V říjnu 1927 se oženil s Pavlou Sekerkovou, s níž měl syny Jindřicha (1929) a Ivana (1935).

7

Kolektiv autorů: Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Brno 2003. Adlerová, Alena: Katalog výstavy Český funkcionalismus 1920-1940 Díl 2 - Bytové zařízení. Olomouc 1978. 9 Koudelková, Dagmar: „Částečně“ ohýbaný nábytek v produkci Spojených uměleckoprůmyslových závodů v Brně. [online].[cit.17.3.2011] Dostupné na WWW: http://www.designcabinet.cz/castecneohybany-nabytek-vprodukci-spojenych-umeleckoprumyslovych-zavodu-vbrne 8

- 11 -

Obr. 1 Jindřich Halabala se synem Jindrou (1931)

V roce 1928 nastoupil do UP jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. Díky svému talentu a houževnatosti se v práci osvědčil a počátkem 30. let byl přeložen do funkce vedoucího architekta UP. Odpovídal za skladbu výrobního sortimentu, kterou vykonával až do roku 1950. Stal se nejbližším partnerem výrobního ředitele Vladimíra Marečka a společně určovaly směr UP. V březnu 1948 byl jmenován náměstkem ředitele pro záležitosti umělecké a výtvarné. Vybojoval zřízení Vývojového výzkumného střediska dřevoprůmyslu, v roce 1954 se podílel na založení Vývoje nábytkářského průmyslu v Brně, kde působil na částečný úvazek jako hlavní architekt. Jím vedený kolektiv vytvořil úspěšný poválečný sektorový systém U – 100. V letech 1951-1954 přednášel na Fakultě lesnického a dřevařského inženýrství Vysoké školy PDI v Košicích, pak na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde založil a vedl Vědeckovýzkumný ústav. V roce 1958 se stal předsedou výtvarné rady při Sdružení podniků nábytkářského průmyslu.

- 12 -

O dva roky později odešel do penze, věnoval se práci na publikaci o směrech vývoje skladebného nábytku, kterou již nestačil dokončit. Jindřich Halabala zemřel 18. listopadu 1978, avšak jeho nadčasový odkaz zůstává stále inspirací pro dnešní bytovou tvorbu a kulturu bydlení.

3.4 Filosofie UP „Naším cílem není jen prodávání nábytku, ale hlavně vytváření domovů, v nichž byste byli spokojeni a šťastni“. 10

Výše uvedené motto psané v propagačních materiálech UP je jedním z mnoha, kterým vydávaly svědectví o své značce, jakožto synonymu kvality své doby. V UP se lidem, jakožto zákazníkům, radilo objektivně. Politikou prodeje vedoucího prodejny v Brně pana Ryby nebyla na prvním místě provize z prodeje, ale poučení zákazníka o kladech a záporech zakoupeného nábytku, jaký bytový prostor tomu poskytuje, aby nábytek správně sloužil. Filosofií UP bylo, že poučený zákazník nebude ani později zklamaný a tudíž přijde znovu. Do výstavních prostor UP se vstupovalo prodejnou, která byla v brněnské Masarykově ulici. Byla tam vzorkovna s řadou kójí, kde stály kusy nábytku ve „funkčních koutech“: křeslo, stolek s rozečtenou knihou, lampa, květinový stolek s živými květy apod. Patřil sem i kvalitní bytový textil, jako jsou závěsy, záclony, ubrusy a koberce. Vše bylo cílevědomě aranžováno, jak by se měl prodávat nábytek. V UP věděli, že bydlení je jeden velký komplexní problém, složený ze vztahů mezi lidmi, nábytkem a bytem. Zabývali se i problematikou pořádku v bytě. Samostatnost byla myšlenkou, která vedla společnost kupředu. Ostatně o tom pojednává jedno z dalších reklamních sdělení UP:

„Jsme největším podnikem svého druhu ve střední Evropě. Máme vlastní pily, dýhárnu, parketárnu, továrnu na překližky, továrnu na kovový nábytek a tři továrny na dřevěný nábytek, takže celý výrobní proces od stromu až po hotový výrobek je soustředěn ve vlastních závodech. Naše výrobky jsou absolutně kvalitní a přitom levné...“.11

10 11

UP: Propagační materiál - pro dobré bydlení. s. 6. UP: Propagační materiál - pro dobré bydlení. s. 32.

- 13 -

3.5 Sedací nábytek Sedací nábytek (spolu s lůžkovým) je v nejtěsnějším vztahu k člověku. Základní rozměry a tvary se proto odvozují od celkových a dílčích rozměrů člověka a mechaniky jeho pohybů. Účelem tohoto nábytku je podepřít tělo v přirozené pozici. To slouží k odpočinutí, nebo k usnadnění činnosti vykonávající vsedě. Pro tvorbu sedacího nábytku jsou významné polohy mezi vzpřímeným postojem a vodorovným ležením. 12 Podle slov Jindřicha Halabaly: „Židle je zkušebním kamenem výtvarníka, konstruktéra i dělníka“ 13, dnes bychom řekli designéra, „a proto nemůže dojít k tomu, aby se stala výtvarnou zrůdou“. V prvním zájmu poukazuje na pohodlnost respektování rozměrů člověka. S tím souvisí dimenzování a konstrukční řešení židle, jelikož požadujeme pevnost a přitom lehkost. Dále také poukazuje na rozdíly mezi jednotlivými typy sedacího nábytku, podle toho jak člověk potřebuje sedět. Z toho vyplývá, že základní tvary sedacího nábytku nejsou jen důsledkem výtvarného zájmu, ale především snahou zajistit kvalitní sezení při různých situacích. Navrhování sedacího nábytku se ve 2. polovině 30. let dostalo na vědecký základ díky všestranně fundované studii Jaroslava Maška, kterou shrnul v publikaci Navrhování sedadel a lehátek. 14 Správné sezení a odpočívání úzce souvisí s fyziologií člověka, i s jeho fyzickou a psychickou pohodou. Při vytváření sedacího nábytku musíme o něco víc zkoumat, než-li u jiného nábytku, jak vylepšit design určitého typu pro zlepšení a zmírnění únavy, netřeba připomínat ovlivňování zdraví. Pro správné sezení musíme mít na zřeteli vhodnou polohu těla při práci a podle toho použít typ sedadla. Jiný typ potřebujeme v práci, jelikož je člověk nad prací nakloněn a potřebuje podepřít páteř. Odlišný pak u jídla a zcela i u odpočinku, který je důležitý pro všechny osoby, ale hlavně ty, kteří stojí na nohou většinu dne. K tomu slouží polohovací křesla, která umožňují nohám zaujmout vhodnou polohu tak, aby byly výše než srdce.

12

Halabala, Jindřich: VÝROBA NÁBYTKU tvorba a konstrukce. SNTL, Praha 1969. s. 219. Halabala, Jindřich a Polášek, Josef: Jak si zařídím byt. Index Olomouc 1935. s. 23. 14 Chatrný, Jindřich: In: Adlerová, Alena: Katalog výstavy Český funkcionalismus 1920-1940 Díl 2 Bytové zařízení. Olomouc 1978. 13

- 14 -

Spousta lidí si myslí, že uleví tělu, když budou mít objemná čalouněná křesla. Zapadnou totiž jako do peřin, což ale nemusí být správná pozice pro regeneraci organismu. Po chvíli často mění svoji polohu, která ovšem nemusí být správná. Vhodnějším řešením by bylo tvarově jiné křeslo nebo křeslo polohovací. Dobrý sedací nábytek je harmonickým výsledkem skloubení správné proporce rozměrů lidského těla v různých druzích sezení s použitou konstrukcí a příslušným materiálem. 15 Typologie sedacího nábytku V následujícím rozdělení jsou uvedeny příklady typového sedacího nábytku UP, které nabízely široký sortiment různého typu. Sedací nábytek UP byl pro vnitřní zařízení bytu velmi důležitý. Židle spolu s rozkládacím stolem byla nezbytnou součástí jídelny a v obývacím pokoji nechyběla dvojice křesel se společným stolkem.

Obr. 2 Obývací jídelna z produkce UP

Nenajdeme mezi nimi židli esteticky nepřijatelnou nebo designérsky nedokonalou či židli nefunkční.16 Sedací nábytek UP byl pohodlný, elegantní a hlavně trvanlivý. Díky odlehčeným proporcím se stal vhodným doplňkem sektorových sestav. Některé židle byly vzorem pro pozdější návrhy v poválečných letech.17

15 16

Koželka, Karel; Koula, Jan E.: Dnešní byt. SNTL společně se SVTL, Bratislava 1962. Kolektiv autorů: Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmysl. záv. v Brně. ERA, Brno 2003. s. 41.

- 15 -

O vývoji a návrzích výrobků se mnoho neví a neexistuje ani kompletní dokumentace vyráběných vzorů; za zmínku však stojí, že některé z modelů byly navrženy pro konkrétní interiér a později jako osvědčené zavedeny do sériové výroby. Sedací nábytek UP držel krok s dobrou zahraniční výrobou.18

A) Rozdělení sedacího nábytku podle konstrukce 19


Truhlářské konstrukce Sedací nábytek vyrobený operací řezáním. Nevylučuje zakřivené tvary. Je to

nejstarší a nejpoužívanější způsob výroby.


Z ohýbaného dřeva I když podnik díky svým mnohým výrobnám mohl vyrábět prakticky cokoli,

vlastní ohýbárnu dřeva neměl. Ohýbané části sedacího nábytku jim s největší pravděpodobností vyráběla firma bratří Thonetů.20 (To dokládá i originální štítek s nápisem „Thonet“, nalepený na vnitřní straně opravovaného křesla v kapitole 8.3.1).

Obr. 3 Křeslo H – 275

17

Koudelková, Dagmar: „Částečně“ ohýbaný nábytek v produkci Spojených uměleckoprůmyslových závodů v Brně. [online].[cit.17.3.2011] Dostupné na WWW: http://www.designcabinet.cz/castecneohybany-nabytek-vprodukci-spojenych-umeleckoprumyslovych-zavodu-vbrne 18 Koudelková Dagmar: In: Kolektiv autorů: Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Brno 2003. s. 41. 19 Halabala, Jindřich a Polášek, Josef: Jak si zařídím byt. Index Olomouc 1935. s. 23-24. 20 Tamtéž [17]

- 16 -




Čalounické konstrukce UP používaly klasické čalounění. Polstrovaná křesla v UP procházela vývojem,

jehož smyslem bylo celkové odlehčení, snadnější čistitelnost a vícefunkčnost.21 Z hlediska hygienického J. Halabala nabádá k volným polštářům a vyměnitelným rámům před pevným čalouněním. Současně připomíná, že už ve své době hustá síť jednotlivě

vázaných

spirálových

per

je

nahrazována

obloukově

vydutými

22

vzpružinami.

Význam čalouněného nábytku Po první světové válce, ve 20. letech, se stále více uplatňoval čalouněný nábytek v interiérech. Byly to spací pohovky, lehátka, křesla aj. s pevným či polštářovým čalouněním, což značně rozšířilo užití potahových látek a současně určilo také jejich užitkový charakter. Stejně jako funkční, konstruktivní forma se stala nezbytným předpokladem kvalitního nábytkového zařízení, tak i potahové látky se uplatňovaly především jako utilitární součást moderního bytu. Čalouněný nábytek začal intenzivně sloužit každodenní potřebě. Proto základní vlastností vyráběných bytových tkanin byla jejich užitková kvalita, snadná zpracovatelnost a barevná jednoduchost, tedy vlastnosti, které jsou rozhodující pro praktičnost každé bytové úpravy.23 Pozoruhodné přitom je, že látky použité k čalounění nepocházely z vlastní produkce Spojených UP závodů, ale bylo součástí nabídky brněnských textilních firem. V soudobém tisku nalezneme fotografie stejných látek použitých na nábytku Jiřího Krohy a dalších.24 Další kvalitní potahové látky zdobily interiéry od společnosti Aka.


Kovové konstrukce Židle z ocelové trubky, jako nový typ výrobku, je příkladem, využívající nový

materiál a konstrukci. Schopnost pružit získala změnou konstrukčního principu, nikoli přídatnými

prostředky.

Ohybatelná

Mannesmannova

trubka

zapadala

do

funkcionalistického pojetí. V roce 1925 zkonstruoval Marcel Breuer křeslo z ocelové 21

Adlerová, Alena: Katalog výstavy Český funkcionalismus 1920-1940 Díl 2 - Bytové zařízení. Olomouc 1978. 22 Halabala, Jindřich a Polášek, Josef: Jak si zařídím byt. Index Olomouc 1935. s. 25. 23 Chatrný, Jindřich: In: Sborník prací Muzea města Brna Forum Brunense 2008. Společnost přátel Muzea města Brna, 2008. 24 Straková, Martina: Jindřich Halabala a Spojené UP závody. [online].[cit.5.4.2011] Dostupné na WWW: http://www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=13368&sec=10025&lang=cz

- 17 -

trubky, použil vypnutou tkaninu pro sedadlo, opěradlo a područky. UP závody ve svých návrzích sedacího nábytku ocelové trubky hojně využívaly. I když zpočátku třicátých let se vyskytla obava, že takový nábytek je méně trvanlivý a působí „chladně“, stal se velice užívaným hlavně v interiérech středních vrstev, díky svým pružícím schopnostem.25 „Dobře řešené kovové křeslo nemá míti téměř konstruktivních spojů. Má býti pouze z jediné ohýbané trubky, neboť je prakticky nezničitelné, a jen tak se dá využíti všech cenných vlastností ocele, pevnosti, pružnosti a tvárnosti.“

26

(Halabala, Lidové

noviny, 1931) Pravděpodobně poprvé je kovový nábytek UP uveden v časopise Horizont (1930). O rok později Halabala publikoval článek o kovovém nábytku v Lidových novinách. Celkovou produkci tvořilo asi 20 modelů, které vznikly mezi léty 1930-1934. Nejpozoruhodnějším je židle a křeslo s pérujícím sedákem na dvou zadních nohách.

Obr. 4 Židle H – 79 Židli H – 79 navrhl v roce 1931 Jindřich Halabala. Oproti ostatním variantám, které užívaly například firmy Thonet, Mücke & Melder či Maser, je tvar Halabalovy židle konstrukčně zcela originální. Kostra z pochromovaných trubek je vyplétaná ratanem.27 25

Adlerová, Alena: České užité umění 1918 - 1938. Odeon, Praha 1983. Design Cabinet (20.3.2011), dostupné z: http://www.designcabinet.cz/castecne-ohybany-nabytekvprodukci-spojenych-umeleckoprumyslovych-zavodu-vbrne 27 Svoboda, Prokop; Křen Mikuláš: prague-art and design. [online].[cit.31.3.2011] Dostupný na WWW: http://www.prague-art.cz/ 26

- 18 -

Obr. 5 Křeslo pružící H – 91




Kombinované konstrukce Jsou řešené různými variantami a konstrukčními způsoby.

B) Rozdělení podle způsobu sezení, k jakému je určen 28




Sedačky Výška sedadla dána výškou kolen (40–45 cm).

Obr. 6 Sedačky

28

Halabala, Jindřich a Polášek, Josef: Jak si zařídím byt. Index Olomouc 1935. s. 24-25.

- 19 -




Židle Sedačky s opěradlem, jehož tvar je přizpůsoben prohnutí zad. Nejužívanějšími

židlemi v československých interiérech domácností, úřadů, kaváren aj., byly Thonetovy. Za prvé díky dlouholetým výrobním podnikům na území Moravy, a za druhé díky nepřebernému množství typů židlí. UP u židlí, místo ohýbaných prvků, častěji uplatňovaly díly řezané. To bylo z důvodu výtvarného charakteru.

Obr. 7 Židle

Obr. 8 Židle H – 214

Obr. 9 Židle H – 214 se stolem

Elegantní židle H – 214 je považována za jeden z nejzdařilejších modelů sedacího nábytku UP.29 Její devizou je kombinace nezaměnitelného designu, vysoká míra komfortu sezení a dlouhá trvanlivost. Čalouněný sedák nesou vepředu rovné kónické nohy. Zadní nohy, šavlovitě zahnuté, se elegantně napojují na zadní část opěráku. Právě plný opěrák, zdobený v tomto případě nejluxusnější variantou povrchu, 29

Kolektiv autorů: Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Brno 2003. s. 41.

- 20 -

tedy kořenicí, činí ze židle skutečně representativní kus nábytku, který je možné uplatnit jak v moderním, tak i starožitně zařízeném interiéru.30




Křesla vyšší Židle s opěradly pro lokty.

Obr. 10 Křesla vyšší




Křesla hluboká Mohutněji dimenzovaná, hlubší, se sedadlem a opěradlem více nebo méně

skloněným. U některých typů lze polohu sedadla a opěradla měnit, což je výhodné pro konkrétní potřebu člověka. Pokud nejde o složité mechanismy, považujeme tuto funkci za přednost.

Obr. 11 Křesla hluboká

30

Svoboda, Prokop; Křen Mikuláš: prague-art and design. [online].[cit.31.3.2011] Dostupný na WWW: http://www.prague-art.cz/katalog/autori/41-jindrich-halabala/419-ctverice-zidli-h-214-stul/

- 21 -

Obr. 12 Křeslo rozkládací H – 74, Křeslo H – 70

Elegantní a hlavně praktické křeslo jednoduché konstrukce, které je technologicky jedním z nejnáročnějších návrhů, zato z nejzdařilejších. Autorství je přisuzováno Jindřichu Halabalovi; dokládá to reklama z roku 1931 a propagační materiál. Do křesla s proudnicovými bočnicemi z ohýbaného bukového dřeva se montovalo pět různých sedáků s opěradlem. Rozkládací, lehátkové křeslo s názvem Siesta, mělo dva volně položené polštáře na sedáku a jeden na opěradle. U polohovacího křesla existovalo více možností polohování (sklon opěradla se určoval pomocí kovové tyčky vkládané do kovových zarážek a také pod sedákem nebo snadněji pomocí váhy těla). Poslední variantou bylo křeslo pevné.31, 32


Křesla speciální Nemocniční, ordinační, vozíková nebo pohovková. Jan Vaněk vytvořil

s brněnskými architekty i první typ polyfunkční pohovky s volnými polštáři pro

31

Jaros, Janek: Jindřich Halabala – polohovací křeslo, 1931. [online].[cit.5.4.2011] Dostupné na WWW: http://www.modernista.cz/czech/f004.html 32 Koudelková, Dagmar: „Částečně“ ohýbaný nábytek v produkci Spojených uměleckoprůmyslových závodů v Brně. [online].[cit.17.3.2011] Dostupné na WWW: http://www.designcabinet.cz/castecneohybany-nabytek-vprodukci-spojenych-umeleckoprumyslovych-zavodu-vbrne

- 22 -

sériovou výrobu, která přes noc sloužila ke spánku a ve dne pro sezení. Tyto gauče vyrábělo vedle UP mnoho nábytkových firem.33

4. Ohlédnutí do dob před UP 4.1 Úvodem Pro snadnější pochopení tvorby UP závodů je třeba malého nahlédnutí zpět do minulosti. UP totiž nejsou spadlým meteoritem z vesmíru, kde vytvořily onu „díru do světa“. Je na nich ale vidět to, s jakou úctou a racionalitou přistupovaly ve své tvorbě nábytku a k člověku. Nábytek je velkolepým dílem člověka, které spoluvytváří příznivé, vkusné či jiné, klima kolem něho. Slouží k uspokojování základních potřeb. Jeho vývoj závisí na vývoji člověka jako jedince a vývoji společnosti jako celku. Počátek můžeme najít u Homo sapiens, který pokračuje až do dnešní doby k nám - Homo Sedens.34 Nábytek je v různém období dějin a současnosti symbolem moci panovníka, odrazem společnosti, politické situace, ekonomické vyspělosti a v neposlední řadě ho značí přístupnost informací.

4.2 Roztržení jednotného tvarosloví v 19. století Politickou situací v 19. století v Evropě, rozvíjejícím se průmyslem a nárůstem obyvatel, došlo i ke změnám v přístupu k nábytkové tvorbě. Došlo jaksi k roztržení jednotného slohu a vznikaly různé proudy, v nichž obstály jen ti nejpovolanější a odkázaly budoucím generacím plnohodnotný přístup k charakteru bytové kultury. Prvním je Vídeňský Biedermeier, který vyráběl ukázkový i běžně používaný, cenově dostupný, pohodlný nábytek pro nejširší měšťanské vrstvy, které bydlely v rozrůstajících se nájemních domech a mohly si tak vylepšovat svou kulturu bydlení (viz. význam UP na kulturu bydlení v kap. 6). Směr kultury bydlení šířila šlechta. Přímo lahodným se stala ničím nenarušující stylová jednota, která byla zahrnuta v 33

Adlerová, Alena: Katalog výstavy Český funkcionalismus 1920-1940 Díl 2 - Bytové zařízení. Olomouc 1978. 34 Kohoutek, Rudolf: Pojem - Homo sedens. [online].[cit.14.3.2011]. Dostupné na WWW: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/homo-sedens

- 23 -

komplexním zařízení domácností včetně oděvů. Využívá se barev pro navozování příjemné a uklidňující atmosféry - jako přírodu, zelená barva ovládla sloh. Tzv. biedermeierovský proužek byl nejprve užíván na oblečení a až poté na čalounění nábytku (viz. v zajetí módy v kap. 7.3). Potahové látky byly jednobarevné, popř. byl na nich květinový motiv - chintz, které ladily s tapetami na zdech. Sedací nábytek, který měl stejné čalounění pohovky, křesel i židlí působil lehce a jednoduše, umírněně k lidskému tělu. Novým fenoménem doby se stal Michael Thonet, průmyslový výrobce nábytku. Všiml si neefektivního způsobu výroby židlí řezáním a začal ohýbat svazky dýh v horkém klihu a nechal vytvrdnout (ohýbání znali už ve starém Egyptě), později napařoval a ohýbal masivní hranolky. Získáním privilegia, hlavně výroby sedacího nábytku, inovoval svou dobu moderním (viz. Jindřich Halabala, co je to moderní v kap. 7.3), neotřelým rukopisem a vytvořil tak až do dnešní doby jeden z nejuznávanějších pojmů. Technologie ohýbání minimalizovala spoje a využívala šroubů a vrutů. Čalounění thonetovského nábytku bylo pevné, např. z kůže, sezení zpříjemňovaly i výplety v dřevěné konstrukci nebo volné polštáře. Ke konci 19. století se thonetovská nejznámější židle č. 14 pyšnila produkcí 50 miliónů kusů. „Úpadkem“ té doby (viz. podnikatelské baroko v současnosti) se stal návrat ke slohům předešlým. Pokrok techniky nepochopili tehdejší tvůrci nijak racionálně, jako např. Thonet, nezareagovali na všeobecné potřeby lidu a v průběhu několika desetiletí stále upadali strojově vyráběným zdobením (r. 1852 firma Perin ukázala světu pásovou pilu). Duchu soudného kritika pseudohistorismu a rakouského architekta Adolfa Loose, vlilo do očí i úst následující: „Na sedacím nábytku si otloukáme kolena a vytlačujeme si ornamenty do zad a tam, kde záda dole končí. Od různých ornamenty vyzdobených madel jsme během posledních desetiletí dostali renesanční, barokní a rokokové mozoly. Ani jsme nemukli, neboť kdo by se tomu vzepřel, byl by postaven na pranýř jako ignorant - člověk, kterému chybí každé vyšší pochopení pro umění“. 35

35

Loos, Adolf: Ornament a zločin. [online].[cit.10.3.2011]. Dostupné na WWW: http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=5788&type=17

- 24 -

Za zmínku stojí vrchol zmatku na přelomu 19. a 20. století. Měšťanské byty se vybavovaly jednotnými slohovými nábytkovými komplety. Ty měly daný počet kusů, které nevyhovovaly různým formám života a prostoru. Dosavadní nábytkové komplety, ložnice, salóny, jídelny, se často ocitaly v rozporu s velikostí bytů a možnostmi specialisovaných pokojů. Klasická ložnice neumožnila jiné využití místnosti. Funkčně specializovaná zařízení se začala nahrazovat volnými sestavami stavebnicového nábytku a jednotlivými kusy standardního sedacího a lůžkového nábytku, vybíraného podle konkrétní potřeby. Thonetova židle byla prvním z klínů, která rozbíjela stylovou jednotu interiéru a nábytkových kompletů. Ukázaly se i novotvary čalouněného nábytku. Tuto situaci nejlépe vystihují slova Karla Čapka:

„Vzpomínám-li dnes na tehdejší naše bytové zařízení…, žasnu, jak málo upřímného pohodlí a domácího pohovu si dopřávala generace našich rodičů. Byla to tehdy doba největšího bytového úpadku, nebo správněji řečeno první a jediná doba hlubokého bytového úpadku, z níž jsme se nevyhojili dodnes. Snad to byl především náhlý úpadek řemesel; byl to první náraz tovární práce v bytové technice, ale náraz byl patrně strašlivý: způsobil naprostý rozvrat. Tovární výroba vrhla do světa spoustu běžného zboží…, a tak se čundračila práce bez péče a radosti, bez účelu a bez technické kázně“. 36

Přelom evropského 19. a 20. století ovládla, přírodními motivy v módě, bytové kultuře a architektuře, Secese. Vynálezem dopravních prostředků, telefonu a různých technických vymožeností, rozšířením nových informací pomocí časopisů a novin, tempo života několikanásobně vzrostlo. Secesní duch navrhování byl počátkem k tvorbě moderního nábytku, kde nesměla chybět kvalitní práce a materiál.

36

Čapek, Karel: O umění a kultuře II. Československý spisovatel, Praha 1985. s. 505-506.

- 25 -

5. Ovzduší mezi světovými válkami 5.1 Myšlenkové směry Hlavní motto amerického architekta Louise Henryho Sullivana: „Tvar sjednocuje funkci“.37 Po první světové válce se stala základním vyjádřením avantgardních architektů, jako byl zakladatel Werkbundu Hermann Muthesius. Základním se stala funkčnost, oproštění se od veškerého nepotřebného zdobení a v neposlední řadě hygiena - proto Funkcionalismus. Ve dvacátých letech 20. století se stal stroj, a tím průmysl, jakousi modlou, ke které vzhlíželo mnoho teoretiků a architektů. Za významné v tomto směru lze považovat Le Coubusiera a Adolfa Loose. Odlišností tohoto směru byla etika v něm obsažená. Pozornost mnohých architektů se obrátila do nejširších lidových vrstev a na jejich sociální problémy bydlení. Na rozhraní dvacátých a třicátých let byla tvorba nábytku chápána jako stavební dílo. V pomyslném žebříčku péče návrhářů tvorba sedacího nábytku zaujala první pozici. Bauhaus byla mezinárodní instituce založená Waltrem Gropiem ve Výmaru roku 1919, který přijal myšlenku Sullivana nejdůrazněji. Sdružovala a vychovávala návrháře, kteří chtěli vytvářet stylově jednotnou výtvarnou kulturu, s ohledem na průmyslovou výrobu. Patří sem například Marcel Breuer, který úspěšně experimentoval s kovovým nábytkem z trubek a plátna, nebo Mies van der Rohe, který navrhl slavné křeslo Barcelona. V roce 1933 byl Bauhaus nacisty z politických důvodů ukončen. Dalším propagátorem těchto myšlenek šířilo do světa holandské hnutí De Stijl. Víra v sociální spravedlnost a kulturní pokrok popoháněla architekty k jednoduchému a účelnému navrhování (základní barvy - červená, modrá, žlutá), a tím došlo k individuální moderně. Příkladem je Červenomodré křeslo (geometrický styl Neoplasticismus) a židle Zig-zag Geritta Rietvelda. Dalším je třeba Charles Rennie Mackintosch, který hledal inspiraci v japonském umění a Theo van Doesburg. Do meziválečného období spadá i styl Art Déco. Pojmenovaní tohoto stylu bylo odvozeno od názvu výstavy v Paříži roku 1925. Jako v roce 1900, kdy Francie potvrdila toto označení pro nový secesní sloh, tak i zde chtěla předvést vedoucí úlohu v oblasti dekorativního umění a designu. Tato vedoucí úloha panovala i v minulosti, například v gotice, baroku, rokoku, klasicismu, empíru aj. Typickou stavbou, pro představu stylu, je budova Chrysler Building v New Yorku. U nábytku výrazné barvy potlačují 37

Brůna, Karel: Stručný vývoj historie nábytku. s. 68.

- 26 -

konstrukci a tvar. Sedací nábytek je často poddimenzován a nehledí na antropometrii. Tento styl sledoval okamžitý efekt, který si dopřávala bohatá klientela, přitom si ale získal oblibu u široké veřejnosti. Byl bohatě zdoben drahými materiály. Navazoval na secesi, ale přitom stále více přijímal strojní výrobu. Inspiroval se předešlými slohy a dekorativními styly od antiky po secesi, ale šel ruku v ruce s duchem funkcionalismu a modernou. Díky technickému a ekonomickému rozvoji po 1. sv. válce, byly jeho základní znaky šířeny v mnoha oborech do všech směrů. Hlavním představitelem byl Emile Jacques Ruhlmann.

5.2 Bytová kultura 38, 39, 40, 41 První světová válka měla veliký dopad na bytovou kulturu. Před válkou taková bytová nouze nebyla, a však po ní se stal přepychem byt se dvěma malými pokojíky, s malou předsíní a kuchyní. Díky hospodářským poměrům lidé řešili situaci nouzovým bydlením. Byty bývaly přelidněny a často v nich byly nezdravé podmínky. 42 (I když se autorka ve svém článku nezmiňuje o UP, jako obrázkový příklad řešení uvádí jídelnu a předsíň se šatnou v činžovním domě z jejich produkce). Dalším drtivým úderem byla světová hospodářská krize, jejíž důsledky dopadaly na naše země nejcitelněji na počátku třicátých let. Obrátila pozornost na otázky bydlení sociálně nejslabších vrstev obyvatelstva, a tím vyvstávalo vyřešení otázky lidového bytu. Počáteční léta po roce 1918 patřila ke zpátečnickým tendencím slohu biedermeieru, ale brzy se změnil pohled na podobu interiéru a zařizovacích předmětů. Tím byly inspirovány názory a pohledy architektů na změnu. Bytové vybavení začalo být chápáno komplexně ve vztahu k architektuře, k typu a dispozici bytu. Začal vznikat požadavek na komfortní, účelný, levný a hygienický byt, který bude opatřen nábytkem hlavně levným, funkčním, jednoduchým, kvalitního provedení a materiálu. Podnětem pro výrobu takového nábytku byl právě Adolf Loos, známý odpůrce ornamentu a díla Le Corbusiera. Spolu s českými i jejich názory na podobu bytové 38

Halabala, Jindřich a Polášek, Josef: Jak si zařídím byt. Index Olomouc 1935. Adlerová, Alena: Katalog výstavy Český funkcionalismus 1920-1940 Díl 2 - Bytové zařízení. Olomouc 1978. 40 Adlerová, Alena: České užité umění 1918 - 1938. Odeon, Praha 1983. 41 Vopršálová, A.: In: Fischer, Josef: Časové otázky, sv. 20 - Jak bydleti. Orbis, Praha 1935. 42 Tamtéž [40] 39

- 27 -

kultury, byly otiskovány v časopise Bytová kultura. V programových statích a manifestech pokrokových uměleckých skupin, o vývoji bytového zařízení, se uplatňovali nejen zahraniční architekti a hnutí, ale například i československé hnutí Devětsil a Klub architektů. I Jan Vaněk spatřuje potřebu tehdejší doby. Je to účelné a hygienické obydlí prosté od ornamentů a ozdob. Směr vidí ve standardizaci výroby, která přinese nemálo úspor. První ucelenou představu o nábytkovém vybavení domu a bytu, vytvořenou již jednoznačně podle funkcionalistických zásad, přinesla výstava Die Wohnung ve Stuttgartu (1927). Dala jednoznačný směr světovému vývoji průmyslově vyráběného nábytku. Přinesla prototypy kovového nábytku z ohýbaných trubek od Marcela Breuera, v náznaku i montovaný nábytek. Také materiálovému a barevnému ladění interiérů připadala závažná estetická a barevná funkce. Nábytek se tedy opravdu stal praktickým, pohodlným, hygienickým a skladným. Vyráběl se už ve značné míře strojově, což znamenalo snížení ceny, a tím zvýšení dostupnosti obyvatelstvu. Obrovská zásluha patří UP, které zaujaly vedoucí místo v české průmyslové výrobě nábytku. Nejsystematičtěji ovlivnily od základu bytovou kulturu - mohly komplexně realizovat interiéry. Skutečného konkurenta v republice ve svém oboru neměly, ale za zmínku stojí například rousínovská firma Osolsobě. Obava z příliš náhlého posunu k přísným čistým a přímým liniím, dala vzniknout nedůvěře k modernímu nábytku, který se pokládal nejprve za výstřelek módy, a proto přechodný. Dalším argumentem podporující obavu bylo i typizování nábytku, jeho zprůmyslovění, a tím zuniformování bydlení. Továrny totiž zaplavovaly trh různými druhy a typy součástek a výrobků, což později musela usměrnit Československá normalizační společnost vydáním norem, které se týkaly staveb a zařízení bytů. Důležitou roli sehrává při bydlení dispoziční řešení bytu nebo-li půdorysné rozložení místností a komunikačních zón. Spolu s koncepcí stavby je empirické vyřešení těchto dvou faktorů žádanou schopností projektanta. Normalizovat bylo třeba i nábytek. To vedlo ke stanovení minimálních potřebných rozměrů, jelikož existuje vztah mezi velikostí nábytku a pokoje, mezi pokojem a funkcí, a vztah k velikosti a početnosti rodiny. Zjednodušování nevyšlo od výrobce, ale bylo výrazem tehdejšího cítění, žádajícího klid, účelnost, technickou dokonalost a kvalitu materiálu. Právě sériová - 28 -

výroba vede k dokonalosti a čistotě. Individuálnost a odlišnost může každý člověk uplatnit např. ve volbě bytu, rozestavění nábytku, použitím textilií, doplňků a celkovou úpravou. Právě nábytek UP, jako stavebnice, tuto individualizaci v přijatelné míře umožňoval. Usiluje se v této době o zlepšení života a zvýšení jeho úrovně. Díky novým materiálům vznikly jiné konstruktivní možnosti, a tím z půdorysů zmizely nelogické temné prostory. Redukcí bytu a jeho odlišné organizaci došlo i ke změně rozměrů a skladbě nábytku. Forma tehdejších obytných místností byla diktována jejich účelem a toto poslání novodobého stavitelství se zrcadlilo i ve vývoji moderního nábytku. Je ovlivňován nejen složkami výtvarnými a estetickými, ale sociálními a etickými. Od nedbalého bydlení se přešlo k vnitřní pravdivosti a hygieně. Hlavním zákonem tohoto nového období bylo světlo a vzduch. Moderní sloh, spojuje přísnou účelnost se vkusem, který lze nazvat radostí z krásy, formy a materiálu.

6. Význam tvorby UP pro kulturu bydlení 20. století 6.1 Zájem UP o člověka a jeho bydlení 43 „Pověst nábytku UP vybudovaná spokojeností tisíců obyvatelů zavazuje nás k tomu, abychom ji nikdy nepoškodili a důvěru v UP nábytek nikdy nezklamali. Řídíme se tím a pět let záruky, kterou dáváme za každý kus nábytku UP, je dokladem toho, že víme z čeho a jak je vyráběn. Přijďte se k nám podívati …“

Nejlepším důkazem vlivu UP závodů na dobovou kulturu bydlení je zpětná vazba od zákazníků. UP závody vydávaly prospekty „pro dobré bydlení“ , v nichž byla různá poděkování a chvály. Jistěže žádný podnik nebude do svých recenzí umožňovat k nahlédnutí nevítané názory či špatné zkušenosti zákazníka. Je zapotřebí ale objektivního přístupu k celkovému chování a charakteru UP. Už dokonale propracovaný způsob prezentace svých výrobků v neméně kvalitním provedení prospektů dává najevo zvýšený zájem o pečlivost, vkusnost a poctivost (např. kožený hřbet tvrdých desek, do nichž bylo možné prospekty vkládat či fotografie provedené v hnědých tónech).

43

Všechny následné citace v kap. 6.1 (psané kurzívou) in: Propagační materiály UP - pro dobré bydlení.

- 29 -

Ukázky některých názorů, komplimentů a poděkovaní, z nichž jsou některé záměrně, díky své rozsáhlosti, zkráceny, ale podstatou nezměněny: „Před rokem dodali jste mně bytové zařízení, se kterým jsem velmi spokojen. Nábytek je nejen krásný, ale tak dokonale zpracovaný, že dělá dojem, jako by byl teprve včera do bytu postaven… Děláte si tak reklamu, poněvadž kdokoliv k nám přijde, podivuje se ušlechtilé kráse Vašich výrobků a zároveň i levné ceně za tak dokonalé věci jinde nemožné. Mohu říci, že nábytek Vámi dodaný máme den ode dne raději, čím více se přesvědčujeme o jeho trvalé kráse a hodnotě… Přeji Vašim závodům co největšího rozšíření a odbytu. Jste skutečně povoláni tvořiti novou bytovou kulturu.“ F. Meisner, prokurista, Praha. Část jídelny nebo, chcete-li, obývacího pokoje. Hlavně však příjemné okolí a krásná příležitost posedět si.

Obr. 13 Část jídelny nebo obývacího pokoje

- 30 -

„Sděluji Vám, že jsem s nábytkem, který jste mi dodali do 3 pokojů, kuchyně a předsíně, naprosto spokojen. Po shlédnutí bytových zařízení na veletrzích a nábytkových výstavách, rozhodl jsem se pro Vaši firmu a nemusím litovati. Váš nábytek je vkusně moderní, praktický a hlavně dobře zpracovaný, - o čemž jsem se v novostavbě dostatečně přesvědčil. Za Vaše ve všem tak solidní jednání přijměte můj srdečný dík.“ Alois Finger, Praha. „… Neopomenu nikdy svoji spokojenost osvědčiti Vám tím, že budu svým známým Vaši firmu doporučovati, ač toho není jistě ani mnoho třeba, neboť Váš nábytek jak slohem, tak zpracováním a cenou se doporučuje sám.“ František Šettner, Modřany.

Máte-li jen pokoj, můžete míti z něho vkusný obývací pokoj ve dne a pohodlnou ložnici v noci. Křesla, skříně, vše tvoří ladný celek.

Obr. 14 Obývací pokoj s ložnicí

- 31 -

„Sledoval jsem

vždy pozorně vývoj nábytku u nás, ony různé pokusy

individuelního řešení, produkci neurovnanou, často neúčelnou a drahou. Bylo třeba vytvořit nábytek jednoduchý, dobře řešený, z dokonalého materiálu, odpovídající i cenově našemu životnímu standardu. V UP jste dobře pochopili tuto cestu a proto Váš nábytek je klidný, ušlechtilý a při tom elegantní. A dnes velmi důležitý moment, levný…“. Václav Kohout, Liberec.

Je samozřejmostí zkoumat, zda-li vyráběný nábytek byl skutečně cenově dostupný všem a ne jen movitějším lidem. UP nábytek a jejich sortiment nebyl určen jen pro „horních deset tisíc“, ale ani pro obyvatele dalekého venkova. Jako v každé době je hmotná kultura společnosti odrážena hlavně ve střední vrstvě, a u ní právě můžeme hledat. Nárůstem obyvatel, jejich stěhováním se za lepším žitím do měst, vzrůstala i poptávka po bydlení, kterou umožňovaly činžovní zděné domy uspokojit. Každý si nemohl dopřát svůj rodinný dům nebo vilu. A právě u této skupiny obyvatelstva UP prvně řešily otázku bydlení.

7. Význam pro současnou bytovou tvorbu 7.1 Chaos současnosti Moderní design nebo designová moderna. Módní design či designová móda. Nebo snad design moderní módy? S tvorbou nebo navrhováním nového nebo starého předmětu s přidanou hodnotou souvisí mnoho aspektů. Ty by si měl autor pokud to jde ujasnit předem. V dnešní době stále častější využívání výše uvedených slov tam, kde zcela nevyhovují. Jde buď o „nafukování skvělého“ předmětu nebo nevhodné připojování k běžné věci. Komolení pojmu design na designový - například designový nábytek či vydesignovaný návrh, připomíná spíše „kocourkovské“. UP a jejich tvůrci pravděpodobně neznali slovo design a ani nepoužívali nijak podobné slovo ve svých propagačních materiálech. Avšak na jejich výrobcích design hodnotíme v pravém slova smyslu.

- 32 -

7.2 Co je to design? Původ slova je z latinského de-signare, označit, vyznačit.44 Postupně byl význam upravován na návrh či navrhnout. Cílem designu je co nejúčelněji propojit funkční a estetickou stránku navrhovaného předmětu. Vyžaduje technické a výtvarné schopnosti i znalosti a úzce souvisí také s propagací a reklamou. Pravý design je spjat s průmyslovostí. Té připisují ve své době Halabala s Poláškem veliký význam. Obklopovala je prakticky odevšad, např. Thonetova výroba židlí, obuv Tomáše Bati či výroba automobilů Henryho Forda. Výrobou stejného předmětu v sériích došlo hlavně ke zlevnění, tudíž objektivně dobrý výrobek byl daleko přístupnější více lidem, než-li pouze majetným. Hromadná výroba v ideálním smyslu umožňuje sociální rovnost, rozmanitější výběr, co komu lépe vyhovuje. V tom Halabala s Poláškem vidí pokrok doby, ale současně si střízlivě uvědomují i s sebou přinášející negativa sterilnosti.45

7.3 V zajetí módy Takové názvy jsou vidět na reklamních billboardech na oblečení v současnosti. Přesto se stále ujišťujeme, že žijeme ve svobodné zemi, která je plná do očí bijících nesvobod. Právě tón módy v oděvním průmyslu udává směr ostatním odvětvím, které ho přejímají o něco později. Jindřich Halabala ale píše: „Žádejte věci moderní, avšak varujte se módních“. 46 Dále vysvětluje, že moderním je to, čeho bylo dosaženo logickým postupem, zkušeností, nebo bylo vytvořeno z lepšího materiálu než dosavadně. To znamená objektivní zlepšení dané věci. Módní předmět je podle něho takový, který dostal jen novou formu, při zachování ostatních vlastností, které se po čase opět změní. Životnost módního výrobku je na „dobu určitou“, na dobu módního období.

7.4 Význam pro současnost Jako Měsíc má vliv na příliv a odliv moře, má čas vliv na zájem člověka o užité umění, a na to co je moderní. Je to jakási stále se opakující sinusoida, probíhající v dějinách spolu s pokrokem. Je skutečností, že změna slohu či stylu je přímo úměrná 44

Wikipedia: Design. [online].[cit. 20.3.2011]. Dostupné na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Design Halabala, Jindřich a Polášek, Josef: Jak si zařídím byt. Index Olomouc 1935. 46 Halabala, Jindřich a Polášek, Josef: Jak si zařídím byt. Index Olomouc 1935. s. 15. 45

- 33 -

pokroku. Globalizováním dnešní společnosti v nespočetných oborech a odvětvích, kdy velkovýrobci nábytku „chrlí“ na trh laciný a „bezduchý“ nábytek (produkt bez příběhu), hledají někteří lidé ještě kus poctivosti, nelacinosti v duchu kýče. Bezpochyby se i dnes vyrábí kvalitní nábytek, leč musíme přiznat, že není určen širokému spektru obyvatel. Navíc těžko posuzovat, jako měrou byl vyráběn lidskou pílí či dokonalým zpracováním stroje. Ohlížíme se proto zpět do minulosti po věcech, které mají jistou historii, mají svůj projev, který nezachytí ani nejlepší počítač. Mají zcela jiný rozměr, osobitý příběh a svého „ducha“. Často takové věci nazýváme starožitnostmi. Pod tímto pojmem se nám vybaví drahý, vyšperkovaný nábytek. Přitom ale jde o slovo spojené ze „starý“ a „žitý“. To znamená někým, v čase a prostoru. Proto můžeme hovořit o „duchu“ předmětu. Meziválečného designu si v Čechách začínáme všímat s mírou opoždění oproti západním zemím Evropy a Ameriky, v nichž tato vlna proběhla v letech osmdesátých. 47

Nábytek, který byl před lety vzácný natolik, aby byl vyhozen z bytu na skladiště nebo

přímo spálen, v současnosti může mít vysokou hodnotu. Nemusí být přitom použito drahých materiálů. Většinou je to jeho nadčasový odkaz, který v tu chvíli daný uživatel přehlédl nebo uvažoval, že již není moderní. Je možné, že se i kvalitní výrobek po mnoha letech člověku „okouká“, však zachovat se způsobem jeho znehodnocením či zničením je opovážlivé a neuctivé, jelikož může posloužit dalším novým možným majitelům. Je nutno uvažovat ve dvou rovinách: životnost morální a životnost technická.

UP nábytek, podle Janka Jarose, zaujímá kolem 25% celkové nabídky různých obchodníků a překupníků se starožitnostmi.48 Charakteristické pro tehdejší dobu bylo zařizování interiéru v kompletech, které jsou dnes nabízeny k odkoupení. Méně častěji jsou v nabídce samostatné pracovní stoly nebo nábytek k pohodlnému sezení (samostatná či párová křesla s konferenčním stolkem). Ty jsou velmi ceněny a je po nich lidově řečeno „hlad“. Nejvíce chtěná a poptávaná jsou polohovací křesla a kovový sedací nábytek Jindřicha Halabaly. Současní návrháři i samotní zákazníci, jakožto obyvatelé bytu, zaujímají k přístupu zařizování opačný směr. Spojují například minimalistickou pohovku se 47

Kolektiv autorů: Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Brno 2003. s. 95 48 Tamtéž [46]. s. 97.

- 34 -

stylově odlišnou dvojicí křesel. Byť stylová nejednota zdála by se nepřípustná, naopak přinese úplně jiný, příjemný nádech. Uživatelé skloubí osmdesát let nádherně provedenou práci s novým výrobkem. Obojí je moderní.

I dnes si lidé nechají zařídit interiér kompletně najednou. Posléze, když jim je vybraný návrh do bytu nainstalován, připadají si jako v obchodě nebo v cizím prostředí. Pečlivým výběrem několika starých kusů nábytku nebo jiných prvků se dokáže prostor zcela změnit a vytvořit z něho přívětivý, útulný a pohodlný domov.

Bolestivou skutečností je fakt, že žádná věc nezůstane na světě věčně. Na nábytku, ač dřevěném nebo kovovém, provedeném nejpoctivějším a nejkvalitnějším způsobem, se podepíše „chtě nechtě“ zub času. Je tady na místě jej opravit nebo celkově restaurovat. To v mnohých případech stojí nemalé finanční prostředky. Například koupí starých křesel ve starožitnictví, jejich následné opravy, kterou chce zákazník provést v dobovém kvalitním zpracování (klasický způsob čalounění s celkovou opravou dřevěných částí), ho stojí několikanásobně více peněz, než kdyby si zašel koupit nová, funkční křesla. V současných obchodních domech s nábytkem se taková nabízejí, a v takovémto případě můžeme při zakoupení hovořit o pakateli. Budou ale taková křesla poptávaná budoucí generací tak, jako ta z meziválečného období? Tuto úvahu přenechejme generacím příštím. Oni budou ti, kteří budou určovat charakter své doby.

- 35 -

8. Popis vybraného typu čalouněného sedacího nábytku UP 8.1 Křeslo H – 269

Obr. 15 Dvojice křesel H – 269

Dvojice křesel s katalogovým označením H – 269 patří k nejprogresivnějším výrobkům UP závodů a datují se mezi roky 1928-1935. Autorem návrhu je pravděpodobně Jindřich Halabala. Využívá možností technologie ohýbaného dřeva, kterou již dříve přivedla k dokonalosti firma Thonet. Poměrně standardní sedák s opěradlem, které tvoří jeden celek, nesou dvě bočnice ohýbané do tvaru evokujícího písmeno ALFA tak, že přecházejí plynulou ladnou křivkou z nohou do područek. Vznik této na svou dobu odvážné konstrukce nezapadá do doznívajícího stylu Art Déco, ani nastupujícího funkcionalismu, ale ohlašuje již aerodynamický směr, reprezentovaný hlavně skandinávskými designéry, jako je Alvar Aalto či Bruno Mathsson, kteří ohýbali překližky. Kostra i čalounění prošly náročnou rekonstrukcí. K potažení byla použita moderní potahová látka od firmy Osborne & Little. Uspokojí jak zájemce o starožitnosti, tak milovníky designu. 49

49

Svoboda, Prokop; Křen Mikuláš: prague-art and design. [online].[cit.31.3.2011] Dostupný na WWW: http://www.prague-art.cz/katalog/autori/41-jindrich-halabala/100-modernisticke-kreslo-h-269/

- 36 -

8.2 Popis výroby křesla H – 269 8.2.1 Technický popis křesla H – 269 Toto křeslo patří do skladebné řady H UP závodů. Skládá se z viditelných ohýbaných bukových bočnic a podsedákové tyče. Dřevěný bukový korpus, který je překryt čalouněním, se skládá ze sedákového a opěradlového rámu, ke kterému jsou bočnice přišroubovány šrouby. Oba rámy jsou navzájem spojeny na pero a drážku lepidlem (kostní klih) a jsou zajištěny dřevěnými kolíky. Konstrukčním spojem u sedákového rámu je sdružený ozub a spojení na kolíky. U opěradlového rámu jsou vlysy spojeny taktéž na kolíky. Rozměry čalouněného křesla jsou 75 x 71 x 86 cm. Povrchová úprava ohýbaných bočnic ve 30. letech 20. stol. byla provedena nitrocelulózovým lakem.

8.2.2 Popis výroby křesla H – 269 Křeslo je na první pohled jednoduché konstrukce, avšak při jeho vývoji jistě nebylo snadné přijít na veškerá úskalí, které v sobě skýtá. Je myšleno hlavně ohýbání vlastní bočnice křesla, protože tahová strana není jen na vnější straně bočnice, jako například u uhýbaných sedákových rámů židle, ale i na vnitřní. K tomu bočnicový vlys nemá v celé délce stejnou tloušťku ani šířku. Ohýbaný vlys nese dřevěný korpus ohybem v přední části sedáku a od tohoto ohybu se zužuje, ve tvaru jakési lyže, téměř do špice. Před „špicí“ je druhý ohyb o větší tloušťce (až o 4mm silnější než v jiných částech bočnice), nesoucí sedákovou zadní část, a na které posléze spočívá nevětší hmotnost. Bočnicový vlys, v části područky od opěrákového rámu do ohybu nesoucího přední sedákový rám, má na vnější straně vyfrézované zaoblení dovnitř (vydutí), pro pohodlnější podepření ruky. Bočnicový vlys je po celém obvodu zaoblen. Říká se, že „papír snese všechno“, a tak i výroba dřevěného korpusu prošla podobným nelehkým stádiem vývoje. Použité bukové vlysy jsou řezané a frézované, každý je ale specifický. Žádný totiž není stoprocentně rovný nebo pravoúhlý ze všech stran. Čela vlysů jsou většinou seřezána ve dvou úhlech, protože se tvar křesla k zadní časti sedákového rámu zužuje a taktéž směrem dolů k zemi, to stejné od horní části rámu směrem dolů. Do bočních vlysů sedáku je ve spodní části vyřezaná křivka, která přechází do opěradla.

- 37 -

Kompletní spojení všech vlysů do ucelené konstrukce dalo nemalou práci. Muselo se zajisté „dopilovat“, ale také přejít spoustu různých odchylek.




Zjištění Výše uvedený popis je zde proto, že navrhování a vlastní výroba musela

připomínat spíše sochařskou práci. Návrháři použili určité výtvarné cítění, jako při výrobě automobilu, kde tvar automobilu není přesně dán předem, ale postupně se dotváří „přikrajováním, obrušováním modelu“, až konečně můžeme říci: „Ano, to je ten tvar, který jsme měli na mysli = forma“. Tudíž při vývoji bočnicového vlysu návrháři nemohli vytvořit tvar dopředu z oblouků o různých radiusech, ale nakreslili křivku např. na papír a postupně ji dotvářeli. Stoprocentní výsledek se jistě dostavil až po několika zkouškách ohýbání. Při pozorování dřevěného korpusu bylo zjištěno, že plochy konstrukčních spojů a spojovaných vlysů nedosedají všude naproti sobě úplně. Byly na nich nepatrné odchylky. Ty jsou přehlédnutelné pokud nenarušují pevnost konstrukce křesla, protože je překryje čalounění.




Informace pro výkres v příloze Na výkresové dokumentaci, obsažené v příloze 3, je tvar bočnicového vlysu

převeden do základních oblouků jen pro informativnost, z důvodu popsaných v kapitole 8.2.2. Také „špice“, konec vlysu, je kótován informativně, jelikož stojí za povšimnutí po shlédnutí několika párů křesel, že dokončení křesel bylo pokaždé malinko jiné, pravděpodobně z důvodu ruční práce. U dřevěného korpusu jsou také některé kóty na výkrese informativní. Jak již bylo zmíněno v kapitole 8.2.2, vlysy jsou do sebe navzájem spojeny tak, aby pevně držely a tvořily po očalounění výtvarný dojem.

Křeslo H – 269 je kresleno a kótováno na výkrese podle zjištěných informací z pravého křesla H – 269 produkce UP (hodnoty jsou odměřeny měřícími prostředky). Je zapotřebí se na tento typ křesla podívat jako na „sochu“, kterou také nelze v plné míře okótovat a „dokonale“ obkreslit. Byla ale snaha se co nejvíce přiblížit danému tvaru a konstrukčnímu řešení.

- 38 -

V dnešní době existují softwary, které nakreslenou křivku převedou do jednotlivých bodů a zadají do počítače souřadnice, který daný tvar použije např. pro frézovací jednotku. V tom případě odpadá kótování téměř úplně. Nesmíme ale zapomenout zadat správně měřítko a měřící jednotky.

8.3 Popis opravy křesel H – 269 Když se někdo rozhodne zakoupit si stará křesla, většinou je zapotřebí je kompletně opravit. K tomuto popisu posloužily křesla nejmenovaných majitelů, kteří svolili o nich napsat. Stáří je odhadováno přibližně na 70. let. Na křeslech se projevil „zub času“, běžné používání a malou měrou i červotoč. Majitelé se rozhodli mít elegantní křesla, přitom ale nelpěli na dobovém provedení úplně. Potahovou látku, i když z fotografií v příloze 2 tak nevypadá, si vybrali z nadstandardních cen.

8.3.1 Popis opravy dřevěných částí Dřevěný korpus potřeboval kompletní opravu. Konstrukční spoje se musely rozrazit, posléze vyčistit, což bylo nutné pro nové kvalitní zalepení. Dále se zkontrolují možné praskliny a nežádoucí vady, které taktéž odstraníme. Bočnicové vlysy se zbavily laku cíděním a broušením. Poté se namočily vodou, aby vyvstala dřevní vlákna, znovu obrousily, nabarvily ořechovým mořidlem a nanesl se polyuretanový lak stříkací pistolí.


Zjištění

U tohoto typu křesla, po čase a používání, došlo k mírnému poklesnutí zadní části sedáku, a to díky ohybu bočnicového vlysu, který je při sezení nejvíce zatížen. Čalouník zjistí k jakému poklesu došlo podle normy ČSN 91 0015, ČSN 91 0016, ČSN 91 0611. V našem případě zadní část sedáku poklesla o 2cm.


Řešení Řešení, jak vyrovnat výškový deficit, je několik. Zmíněny jsou však jen ve

stručnosti, jelikož by se tímto problémem mohla zabývat jiná práce, která by například řešila, jak se vypořádat s takovým a podobnými záležitostmi.

- 39 -

Prvním a nejjednodušším řešením by bylo přidat ještě jednu podsedákovou tyč pod zadní část sedáku nebo na konec bočnice, „špici“, přišroubovat ze spodní strany dřevěný či jiný kluzák. Narušila by se ale tím zásadním způsobem estetická úroveň křesla. K tomu můžeme zapřemýšlet, jestli by se těmito přídatnými prvky nezvětšovaly tlaky na ohyb bočnice. Druhé řešení je takové, které si vybrali majitelé křesel (viz. červené šipky v příloze 1 a 2). Ti požadovali, aby si křesla zachovala téměř původní vzhled. Musely se tedy připojit tvarované vlysy na spodní hrany sedáku, nad podsedákovou tyčí. Vzhled se oproti původnímu tvaru změnil. Tento způsob řešení tolik neurazí, ale je tím narušena ladná a elegantní linie křesla. Třetím řešením je ohyb bočnicového vlysu znovu ohnout. V obecném povědomí je, že již ohnuté dřevo po tolika letech znovu ohýbat nelze. Pokud by mohlo dojít k „dokonalému“ propaření dané části, je pravděpodobné, že by se podařilo 2cm přiohnout. Zůstává tu ale otázka, zda-li by si bočnice udržela tvar i po delší době sezení nebo by si ohyb udržel svou dosavadní pevnost.

8.3.1 Popis opravy čalounění Před započetím prací je důležité vybrat vhodného čalouníka, který bude ctít zásady klasického čalounění. To je doprovázeno většinou osobním doporučením. Čalouník nejprve křesla přeměří a vytvoří střihový plán. Podle něho zjistí, kolik je potřeba potahové látky na nové potažení. Následující popis je rozdělen do čtyř fází. Jsou k němu přiloženy fotografie výroby klasického čalounění křesla H – 269 v příloze 2. 1) Odstranění starého čalounění 2) Sedák Silonové popruhy připevníme ke spodní hraně sedáku hřebíky. Stočená zauzlovaná pera, o tloušťce drátu 3,38mm, přišijeme k popruhům křížovou vazbou lněným motouzem. Lněným motouzem připevníme také hranovaní drát. Zakryjeme hustou jutou, naložíme africkou trávu a překryjeme řídkou jutou. Prošijeme střed sedáku, obšijeme hrany žebříčkovým a obloučkovým stehem. Naložíme koňskými žíněmi, překryjeme vatou a plátnem, které přišijeme obloučkovým stehem k hraně. - 40 -

3) Opěradlo Základem je hustá juta. Opěradlová péra zauzlovaná, o tloušťce drátu 2,65, přišijeme francouzskou vazbou. Zakryjeme hustou jutou, naložíme africkou trávu. Překryjeme řídkou jutou, prošijeme střed opěradla, obšijeme hrany žebříčkovým a obloučkovým stehem, naložíme koňskými žíněmi, překryjeme vatou a plátnem, které přišijeme obloučkovým stehem k hraně.

4) Potahová látka Podle střihového plánu se nastříhá látka. Nejprve se potáhne vrch a bok sedáku, vrch a bok opěradla. Poté přišijeme ozdobné šňůry na sedák a opěradlo, potáhneme záda a přišijeme ozdobné šňůry. Nakonec zašponujeme spodní část sedáku plátnem.

9. Diskuse Při hledání informací o době, do které je zasazena většina práce, mně proběhlo před očima mnoho knih a publikací, o kterých se v seznamu literatury nezmiňuji, poněvadž jsem nevyužil jejich obsah. O meziválečném období existuje spousta literatury, a tak se dá říci, že informací bylo dostatek. Daleko hůře byl k dispozici dobový materiál o UP nebo jejich originální prospekt či propagační materiál. Ten jsem měl možnost si zapůjčit ze soukromé sbírky Prof. Jindřicha Halabaly, prvního syna nejvýznamnějšího představitele UP. Jak jsem měl možnost zjistit z dostupných materiálů, UP měly ve své době vliv obrovský. Nejen tím, že jejich produkce zahrnovala kompletní vybavování bytových prostor, ale i tím, že ovlivňovaly soudobé stolaře. Soukromá truhlářství, která měla také velký podíl na trhu, se inspirovala a vytvářela podobný nábytek nebo dokonce téměř kopie. I v pozdějších desetiletích, po druhé světové válce, ač byl pokrok a jeho leckteré výtvory k nezastavení, byl nábytek vyráběn v podobném stylu. Dokladem je například jedno truhlářství v mém bydlišti, v Chrasti u Chrudimi, které vlastnil pan František Ferdinand. Osobně jsem ho poznal, když jsem byl kluk v útlém věku. Ale až později s věkem jsem zjišťoval, co všechno dokázal vyrobit. Velmi rád bych v této práci zahrnul kapitolu o konkurenci, dobové produkci jiných - 41 -

firem a tím i jeho rozmanitou výrobu. O tom ale, že vyráběl sedací nábytek podobný UP, polohovací křesla a pohovky, jsem se dozvěděl po návštěvě u současných obyvatelů jeho domu na konci dubna 2011. Abych do práce mohl zahrnout tyto skutečnosti, nebylo k dispozici mnoho času. Proč tedy píšu o něčem, když to v práci není zahrnuto? Z prostého důvodu. UP závody totiž nebyly jenom výrobcem s velkým V, ale také vytvářely charakter domova a nahlížení, jak by měl nábytek vypadat. Jinak by přece truhlář v malém městečku, těžko mohl chtít mít takto zařízený byt a vyrábět ho pro další zájemce. Závod v takové velikosti, o několika výrobnách, nebylo snadné řídit takovým způsobem, aby finančně dobře hospodařil, udržel si trvalý zájem a reagoval na individualitu člověka v přístupu zařizování interiéru. UP závodům se ale toto podařilo. Když převzal podnik Vladimír Mareček, tak spolu s Jindřichem Halabalou dokázali určit jeho vývoj. Můžeme se teď jen dohadovat, jakým směrem by se ubírali, kdyby podnik nebyl znárodněn. Dá se ale s určitostí a s jistou objektivitou říci, že by se celá republika vyvíjela daleko pozitivnější cestou. Vždyť jen kolik bylo „zašlapaných“ projektů v oblasti automobilismu nebo v jiných odvětvích. Nemůžeme se ale dívat na pozdější dobu jenom černě, vždyť v poválečném období byl díky skladebnému nábytku UP vytvořen sektorový nábytek U – 100, známý pod názvem Universal. Podle mého názoru UP funkcionalistické pojetí do své produkce plně vložila. Soudobí architekti viděli únik ze starého a znečištěného období z „runwayí“ (čti ranvejí) s názvem Účel a Forma. Někteří chtěli doslova zapomenout na dosavadní historické události a výtvory. Adolf Loos by nejraději vymazal ornament z povrchu zemského, zatímco průmysl „chrlil cetky“. UP svými výrobky nemůžou nikoho zahanbovat, znepokojovat, urážet nebo udivovat v záporném slova smyslu, bohudíky ani po osmdesáti letech. To se stává jen některým „moderním“ designérům, kteří se pokouší ukázat světu svou „velikost“, však spíše hloupost. O nich se ani nechci zmiňovat, poněvadž se takovým nesluší dělat i špatnou reklamu. Závěrem zhodnocuji přístup UP k člověku, jako takovému. Neviděli v něm jen zákazníka, který chce koupit, ale obyvatele bytu, který chce zařídit domov. Proto se také můžu pochlubit svým příkladem, jelikož mám možnost si takto zařídit byt dvěma čalouněnými křesly typu H – 269 (Křesla jsou typově stejná, ale ne totožná s křesly popsanými v kapitole 8.3. Na nich už majitelé s radostí sedí, kterak mě ještě oprava čeká. Budu zkoumat, jestli opravdu není možné ohyb znovu ohnout. A když to nepůjde, tak raději sedět o dva centimetry níže, než narušit krásnou harmonii). - 42 -

10. Závěr Uměleckoprůmyslové závody patřily bezpochyby ve 20. a 30. letech 20.století k největším výrobcům nábytku v Evropě. Dokládá to i mnoho nábytku, který je do značné míry zachován. I když byly největší firmou ve střední Evropě, neznamenalo to, že kvalitou budou níže než soukromá truhlářství. Naopak, vytvořily jeden z nejuznávanějších pojmů, který již těžko může někdo napodobit. Dnešní doba nám ukazuje z jedné strany „designový“ nábytek „velkých“ návrhářů a z druhé nábytek, který často musíme přisunout ke zdi nebo do rohu, aby alespoň na chvíli plnil svoji funkci. Oba dva druhy nábytku si v žádném případě nemohou rovnat tomu, co bylo vytvořeno před 80. lety. UP závody přispěly nejen k zařizování lidských obydlí, ale i k „zařizování“ lidského ducha. Vychovávaly svým postojem k bytovému prostředí zákazníka tak, že mohl individualizovat svá přání a pomohly mu dobře si vybrat a následně zařídit. Svou práci prováděly s poctivostí a pečlivostí, s ohledem na kvalitu a cenu výrobku, který byl dosažitelný široké střední vrstvě. Možností kompletního zařízení interiéru udělala z UP opravdovou špičku ve své době. Jejich čalouněný sedací nábytek držel krok s evropským vývojem a dotvářel příjemné obývání domova svou elegancí a pohodlím. Křeslo H – 269 patřilo k nejprogresivnějším z produkce UP. Při zjišťování, jakým způsobem bylo navrhováno, se dospělo k závěru, že z velké části připomínalo sochařské umění. Strojová práce na něm byla podepsána ve stejné míře jako ruční. V první řadě byla požadována „forma“ výrobku a tím se jí „vše“ přizpůsobilo.

- 43 -

Summary UP Company was one of the biggest producers of furniture in Europe in 1920s and 1930s. Many pieces of furniture that were to a certain extend preserved are example of that. Even though the company was the biggest one in the Central Europe it does not mean that quality was lower than the

quality of private joiner trade. The

company became famous and it can hardly be imitated. The present period shows us on the first side „design“ furniture of „ big“ designers and on the other one furniture that we often must place near the wall or in the corner to be in function at least for a while. Both kinds of furniture cannot be on the same level with those produced 80 years ago. UP Company helped to equip houses and also equip human mind. Its attitude to housing influenced a customer and he could realise his wishes and they helped him to choose and then arrange. Work was done very carefully and honestly with respect to quality and price of the product that could be achieved by middle classes. At that period the possibility of complete house equipment brought UP Company to the top.Its upholtered furniture for sitting

went hand in hand with

European development and finished pleasant living in a house thanks to its elegance and comfort. The armchair H-269 was one of the most progressive from UP production. During research of its design they came to the conclusion that it reminded ,from a great part, art of sculpture.There was the same amount of machine work and hand work. At first the „form“ of a product was asked and than „everything“ was conformed.

- 44 -

Použité zdroje


Adlerová, Alena: Český funkcionalismus 1920-1940, Katalog výstavy uspořádané Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze a Moravskou galerií v Brně, Díl 2 - Bytové zařízení. Moravské tiskařské závody, Olomouc 1978.




Adlerová, Alena: České užité umění 1918-1938. Odeon, Praha 1983. 01-52883.09/17




Brunecký, Petr: Dějiny a bydlení. Brno: MZLU 2003. ISBN 80-7157-677-8




Brunecký, Petr: Historický vývoj nábytku. Brno: MZLU 1992. ISBN 80-7157093-1




Brůna, Karel: Stručný vývoj historie nábytku, Učební text.




Dlabal, Stanislav; Kittrichová Emanuela: Nábytek člověk bydlení. Ústav bytové a oděvní kultury, Praha.




Fischer, Josef: Časové otázky, sv. 20 - Jak bydleti. Cyklus přednášek. Pořádaných ženskou národní radou, odborem „Zjednodušení práce v domácnosti“. Orbis, Praha 1935.


Halabala, Jindřich: VÝROBA NÁBYTKU tvorba a konstrukce. SNTL, Praha 1969. 04-840-69


Halabala, Jindřich; Polášek, Josef: Jak si zařídím byt. Index, Olomouc 1935.




Holouš, Zdeněk; Máchová Eliška: Konstrukce čalouněného nábytku II. Brno: MZLU 2007.




Kanická, Ludvíka: Bydlení. Brno: MZLU 2008. ISBN 978-80-7375-162-3




Kefurt, František: Český interieur. Roč. III. Tiskové a vydavatelské družstvo truhlářů, řezbářů a soustružníků v Brně, Brno 1912.




Kolektiv autorů: JINDŘICH HALABALA a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Brno 2003. ISBN: 80-86517-65-9




Koželka, Karel; Koula, Jan E.: Dnešní byt. Státní nakladatelství technické literatury společně se Slovenským vydavatelstvom technickém letaratúry, Bratislava 1962. 04-743-62




Mašek, Jaroslav: Navrhování sedadel a lehátek. Nákladem vlastním, Praha 1937.




Sborník prací Muzea města Brna, Forum Brunense 2008. Společnost přátel Muzea města Brna 2008. ISSN 0862-3538

- 45 -

Internetové zdroje:


czechdesign.cz. Životopis Jindřicha Halabaly. [online].[cit.25.3.2011] Dostupný na WWW: http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=30




cs.wikipedia.org. Design. [online].[cit.4.3.2011]

Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Design


Jaros, Janek: modernista.cz. Jindřich Halabala, Polohovací křeslo. [online].[cit.20.3.2011] Dostupný na WWW: http://www.modernista.cz/czech/ma_halabala.html http://www.modernista.cz/czech/f004.html




Koudelková, Dagmar: designcabinet.cz. „Částečně“ ohýbaný nábytek v produkci Spojených uměleckoprůmyslových závodů v Brně. [online].[cit.17.3.2011] Dostupný na WWW: http://www.designcabinet.cz/castecne-ohybany-nabytekvprodukci-spojenych-umeleckoprumyslovych-zavodu-vbrne




Loos, Adolf: Ornament a zločin. [online].[cit.10.3.2011]. Dostupné na WWW: http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=5788&type=17




osobnosti.brno.cz. Slavné osobnosti - Jindřich Halabala, architekt, nábytkářský designér, teoretik. [online].[cit.2.4.2011]. Dostupné na WWW: http://osobnosti.brno.cz/index.php?nav01=2447&idosobnosti=128




slovnik-cizich-slov.abz.cz. Homo sedens. [online].[cit.14.3.2011] Dostupný na WWW: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/homo-sedens




Straková, Martina: archinet.cz . Jindřich Halabala a Spojené UP závody. [online].[cit.5.4.2011]. Dostupný na WWW: http://www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=13368&sec=10025&lang=cz




Svoboda, Prokop; Křen, Mikuláš: prague-art.cz. Starožitnosti - Křeslo H – 269. [online].[cit.31.3.2011] Dostupný na WWW: http://www.prague-art.cz/katalog/autori/41-jindrichhalabala/100-modernisticke-kreslo-h-269/

Jiné zdroje:


Propagační materiály UP: pro dobré bydlení.




Beseda mistrů truhlář.: Truhlářské noviny (mezi lety 1920-1942).




Halabala, Jindra: Ústní sdělení o UP a jejich tvorbě.




Liška, Jiří - Čalounictví Liška: Fotografie v Příloze 1 a 2.

- 46 -

Seznam obrázků Obr. 1 Jindřich Halabala se synem Jindrou (1931) (Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně, s. 10) ……….……………………….…12 Obr. 2 Obývací jídelna z produkce UP (pro dobré bydlení) Obr. 3 Křeslo H – 275 (http://www.designcabinet.cz) Obr. 4 Židle H – 79 (http://www.prague-art.cz)

……...…………...15

………………….……….16

……….………………………….18

Obr. 5 Křeslo pružící H – 91 (http://www.designcabinet.cz)

……………..……19

Obr. 6 Sedačky (Jak si zařídím byt, s. 24) …………………………………………..19 Obr. 7 Židle (Jak si zařídím byt, s. 24)

……...…………………………………...20

Obr. 8 Židle H – 214 (http://www.prague-art.cz)

………..…………………………20

Obr. 9 Židle H – 214 se stolem (http://www.prague-art.cz) Obr. 10 Křesla vyšší (Jak si zařídím byt, s. 24)

………...………...20

….……………………………….21

Obr. 11 Křesla hluboká (Jak si zařídím byt, s. 24) ……….. ………………………...21 Obr. 12 Křeslo rozkládací H – 74, Křeslo H – 70 (http://www.designcabinet.cz)......22 Obr. 13 Část jídelny nebo obývacího pokoje (pro dobré bydlení) …………………..30 Obr. 14 Obývací pokoj s ložnicí (pro dobré bydlení)

…………………….…….31

Obr. 15 Dvojice křesel H – 269 (http://www.prague-art.cz)

..............................35

Technické normy: ČSN 91 0015 - Nábytek. Čalouněný nábytek. Základní ustanovení. ČSN 91 0016 - Nábytek. Měření rozměrů čalouněného nábytku. ČSN 91 0611 - Nábytek. Křesla a pohovky. Základní rozměry.

- 47 -

Přílohy Příloha 1

- 48 -

Příloha 2

49

50

51