MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV LESNICKÉ A DŘEVAŘSKÉ TECHNIKY
Rizikové kácení stromů Bakalářská práce
2009/2010
Adam Cach
Děkuji panu Ing. Pavlu Nevrklovi za jeho odborné vedení a čas, který věnoval této práci. Dále bych rád poděkoval rodičům a přátelům, kteří mi poskytli cenné materiály a návrhy na zpracování této práce.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Rizikové kácení stromů zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 30.6. 2010
Adam Cach
Jméno: Adam Cach Název: Rizikové kácení stromů Abstrakt: Práce
se
zabývá
teoretickým
zpracováním
a
posouzením
jednotlivých
technologických postupů při kácení stromu. Na základě teorie kácení tzv. normálního stromu jsou dále popsány postupy při rizikovém stavu stromů. Daná problematika byla řešena samostatným studiem z dostupných zdrojů literatury a konzultacemi s odborníky. Práce obsahuje technologické postupy při kácení stromů, zabývá se stromolezeckými technikami, legislativními předpisy tykajícími se práce s motorovou pilou. Výsledkem je systém tabulek a piktogramů, který urychluje orientaci v rozhodování o užití určitého technologického postupu. Práce je obohacena autorovými schématy postupu řezů a piktogramů. Klíčová slova: rizikové kácení, technika kácení, směrový zásek, hlavní řez, arboristika, stromolezectví, legislativa
Name: Adam Cach Title: Risk Trees felling Abstrakt: This work deals with theoretical processing and assessment (examination) of technological procedure of trees felling. On the basis of so-called normal tree falling theory there are also the procedures by risk trees condition described. Given problem was solved by the individual research from available literature sources and consultations with the specialists. The work contains technological procedures by trees felling, is conserned with the tree climbing techniques, legislative regulations conserning work with the power saw. Result of this work is system of the tables and the pictograms, which speed up the orientation in determination of using definite technological procedure. The work is enriched by author´s schemas of cut procedure and the pictogrames. Keywords: risk felling, the felling technique, the directional notch, the back cut, arboriculture, tree climbing, legislature
OBSAH 1. ÚVOD......................................................................................................................... 8 2. CÍL PRÁCE............................................................................................................... 9 3. TECHNIKY KÁCENÍ STROMU.......................................................................... 10 3.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA KÁCENÍ NORMÁLNÍHO STROMU ............................................... 10 3.2 TECHNIKA KÁCENÍ NORMÁLNÍHO STROMU ................................................................................ 12 3.3 ODVĚTVOVÁNÍ................................................................................................................................... 13 3.4 KÁCENÍ NAKLONĚNÝCH STROMŮ............................................................................................ 15
3.4.1 3.4.2 3.4.3
NAKLONĚNÍ VE SMĚRU PÁDU..................................................................................... 15 NAKLONĚNÍ PROTI SMĚRU PÁDU ............................................................................... 18 NAKLONĚNÍ VPRAVO, VLEVO DO SMĚRU PÁDU ......................................................... 18
3.5 KÁCENÍ VELMI SILNÝCH STROMŮ ........................................................................................... 18 3.6 KÁCENÍ STROMŮ VYHNILÝCH A DUTÝCH ............................................................................. 19 3.7 KÁCENÍ SOUŠÍ.................................................................................................................................. 23 3.8 KÁCENÍ SROSTLÝCH STROMŮ ................................................................................................... 24 3.9 KÁCENÍ STROMŮ NA SVAZÍCH A SUTÍCH ............................................................................... 25 3.10 KÁCENÍ STROMŮ PŘI ZPRACOVÁNÍ KALAMIT .................................................................... 26
3.10.1 KÁCENÍ A ZPRACOVÁNÍ VÝVRATŮ............................................................................. 26 3.10.2 KMEN PODEPŘEN NA JEDNOM MÍSTĚ NEBO LEŽÍCÍ NA ROVINĚ .................................. 27 3.10.3 KMEN PODEPŘEN VE DVOU BODECH .......................................................................... 27 3.10.4 KMEN STRANOVĚ NAPRUŽENÝ .................................................................................. 27 3.11 KMEN JE NAKLONĚNÝ, TZV. POLOVÝVRAT ............................................................................... 28 3.12 KÁCENÍ OHNUTÝCH A ZLOMENÝCH STROMŮ..................................................................... 29
3.12.1 NÍZKÉ ZLOMY ............................................................................................................ 29 3.12.2 STŘEDNÍ ZLOMY V 1/3 VÝŠKY KMENE ....................................................................... 30 3.12.3 STŘEDNÍ ZLOMY V 1/2 VÝŠKY KMENE ....................................................................... 31 3.12.4 VYSOKÉ ZLOMY ......................................................................................................... 32 3.12.5 KÁCENÍ PŘELOMENÝCH STROMŮ ............................................................................... 32 3.13 KÁCENÍ STROMŮ V BLÍZKOSTI BUDOV, KOMUNIKACÍ, ELEKTROVODŮ APOD....... 32 3.13.1 STROMOLEZECTVÍ................................................................................................ 34 3.13.2 NÁSTROJE A PROSTŘEDKY PRO STROMOLEZECTVÍ A PRÁCI VE VÝŠKÁCH NA STROMECH ................................................................................................................. 35 3.13.3 NÁSTROJE NA NÁSADÁCH .......................................................................................... 35 3.13.4 ŽEBŘÍKY ..................................................................................................................... 36 3.13.5 MANIPULAČNÍ PLOŠINY ............................................................................................. 36 3.13.6 STROMOLEZECKÉ VYBAVENÍ ..................................................................................... 37 3.13.7 LANA .......................................................................................................................... 37 3.13.8 POSTROJE, ÚVAZKY ................................................................................................... 38 3.13.9 DALŠÍ NEZBYTNÉ VYBAVENÍ PRO STROMOLEZCE ..................................................... 39 3.13.10 TECHNOLOGICKÝ POSTUP PŘI STROMOLEZECTVÍ ...................................................... 41 3.13.11 POSTUPNÉ KÁCENÍ STROMU ....................................................................................... 44 3.14 LEGISLATIVNÍ PŘEDPISY A ZÁSADY BEZPEČNOSTI PRÁCE ..................................................... 45
4. APLIKACE JEDNOTLIVÝCH POSTUPŮ KÁCENÍ .......................................................... 48 5. SOUHRNNÉ VÝSLEDNÉ TABULKY A PRÁCE S NIMI ................................................... 50 6. DISKUZE .................................................................................................................... 51 7. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 53 8. SUMMARY ................................................................................................................. 54 9. POUŽITÁ LITERATURA .............................................................................................. 55 10. PŘÍLOHY ................................................................................................................... 57 11. SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................... 58
1. ÚVOD Stromy nám poskytují významný užitek a jejich hodnota je nenahraditelnou součástí našeho života. Funkce stromu, ať se již jedná o hmotný či estetický charakter, je užitečná do chvíle, kdy porost nebo strom začne být lidskému životu nebezpečný nebo ohrožuje jeho majetek. V tu chvíli se jedná o rizikové stromy, kterým je potřeba věnovat patřičnou pozornost. Tato problematika se stává stále aktuálnější vzhledem ke stáří stromů v městských zástavbách. Dalším faktorem, který rozvíjí a ovlivňuje toto odvětví lesního hospodářství a zahradnictví je velký urbanistický rozvoj v našich městech, který s sebou logicky přináší potřebu profese, která bude řešit problémy vznikající s touto neodmyslitelnou součástí našich obydlí. Práce spojené s těžbou dříví a ošetřování stromů patří mezi nejnamáhavější činnosti. Lesní hospodářství je typické značným výskytem závažných nehodových událostí. Riziko úrazu se zvyšuje při kácení ve výjimečných podmínkách. Proto je nutné dbát na dodržování bezpečnostních předpisů a dobrou znalost pracovních postupů. Je důležité vykonávat tyto akty s rozvahou a individuálním posouzením ve všech případech. Komplexní zhodnocení, znalost techniky a posouzení situace lze považovat za prevenci před úrazem.
8
2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je podat ucelený přehled o základních technikách kácení stromů v běžných případech a jejich následné uplatnění při rizikovém kácení. Shrnout bezpečností předpisy a hrozby vyskytující se při těžbě v mimořádných podmínkách (legislativní nařízení v České republice, evropská směrnice EAC). Dále popsat technické vybavení užívané při arboristických úkonech v rámci kácení stromu. Výsledkem je tedy pak podrobná metodika kácení stromu a zjednodušené schéma a tabulka pro orientaci v jednotlivých stylech kácení.
9
3. TECHNIKY KÁCENÍ STROMU Abychom mohli posoudit, zda-li se jedná o rizikové kácení stromu, musíme definovat jeho normální stav. Růst a vzhled stromu je závislý na dědičných vlastnostech druhu a vnějších podmínkách. Vzhledem k těmto faktorům je každé kácení specifické a vyžaduje určitý pracovní postup. Duda (1987) uvádí, že normální strom lze definovat jako strom, který má přímý rovný kmen rostoucí svisle k vodorovnému podkladu. Má pravidelnou korunu a jeho těžiště i těžnice jsou v ose kmene. Při jeho posuzování se neuvažuje vnější vliv prostředí (vítr, větve okolních stromů atd.). S narůstajícími rozdílnostmi od normálního stavu se zvyšuje problematika pracovního postupu a s tím neopomenutelná část a to bezpečnost práce. Pro zlepšení a usnadnění rozhodování v určitých situacích jako je např. stav, kdy je strom vychýlen do směru či proti směru pádu, je vyhnilý, vyvrácen apod. existuje několik základních metod pro bezpečné kácení stromů. Znalost těchto pracovních postupů je vodítkem ke zdárnému a bezpečnému pokácení stromu. 3.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA KÁCENÍ NORMÁLNÍHO STROMU Neruda a Černý (2006) definují kácení tzv. normálního stromu jako postup, kdy je zdravý strom svisle rostlý, se souměrným kmenem i korunou. Těžiště takového stromu se nachází v ose jeho kmene a kácený strom lze tak relativně snadno vychýlit do směru pádu. Zásadním faktem je kácet takovým způsobem, abychom zaručili pád stromu do požadovaného směru bez poškození dřevní hmoty, zamezili ohrožení pracovníka a dalších osob, kterým je povoleno vyskytovat se v blízkosti těženého stromu dle technicko-organizačních směrnic. Dále je nutné nepoškozovat okolní stromy, podrost nebo budovy, komunikace, elektrovody apod. Samotný akt provedení pracovně-technologického procesu závisí především na třech základních prvcích - zářezu (směrový zásek), hlavním řezu a nedořezu. Zářez, nebo-li směrový zásek je klínovité vyříznutí kmene ve směru předpokládaného směru pádu stromu. Provedení je nutné a užívá se při šířce stromů větší než 15 cm na pařezu. U menších průměrů se jeho provedení nevyžaduje, možno jej 10
nahradit pouhým jednoduchým vodorovným zářezem. Zásek tvoří dva řezy, vodorovný a šikmý. Tyto dva řezy se stýkají na průsečnici, kterou si lze představit jako hranu, kolem které se strom při pádu otáčí. Hloubka záseku je 1/5 – 1/3 průměru kmene, výška činí minimálně 2/3 hloubky. Úhel mezi jednotlivými řezy je cca 45°. Záleží však na situaci, větší úhel poskytuje delší dobu kontroly pádu stromu před jeho ulomením od pařezu. Důraz je kladen na kolmost hrany ve směru pádu stromu a její vodorovnost. Po odstranění vyříznuté části je nutné, aby hrana byla hladká a kolmo promítnutá přímka na hranu určovala požadovaný směr pádu. Pomyslnou přímku můžeme nahradit přiložením dřevorubecké lopatky do středu zářezu či použití vizuální zkoušky díky ryskám na většině motorových pil (Obr. 1.). Vzhledem k poloze stromu rozlišujeme dva druhy záseků. Vyskytuje-li se ve svahu, užíváme spodní klínový zásek, pouze však při kácení po svahu. Je-li strom na rovině nebo v mírném svahu použijeme vrchní zářez. Hlavní řez vedeme z opačné strany, kde není umístěn směrový zásek. Nutnou podmínkou je jeho vodorovnost. Mezi zářezem a hlavním řezem musí být ponechán tzv. nedořez. Podle průměru kmene se šířka nedořezu pohybuje mezi 2 – 5 cm. Pokud provádíme vrchní klínový zářez, výška hlavního řezu je ve 2/3 záseku, jestliže užijeme spodní zářez, hlavní řez je veden v úrovni vodorovného řezu záseku.
Obr. 1. Parametry kácení normálního stromu
11
3.2 TECHNIKA KÁCENÍ NORMÁLNÍHO STROMU Pracovní postup techniky kácení normálního stromu lze rozdělit na dvě činnosti, práce přípravné a vlastní kácení. Přípravné práce zahrnují určení pádu stromu, ústupové cesty (šikmo vzad od pádu stromu) a přípravu stanoviště. Úpravou stanoviště je myšleno vytvoření co nejbezpečnějších podmínek při kácení, tzn. odstranění veškerých viditelných překážek, které by mohly bránit nouzovému úniku a vlastnímu pracovnímu procesu (vyvětvení báze kmene, odstranění kořenových náběhů). Při situacích, kdy tloušťka stromu je menší než účinná délka vodící lišty se provádí směrový zásek z levé strany, myšleno k určenému směru pádu, odbíhající stranou řetězu (vodorovný řez). Předepsaných rozměrů se docílí pomocí uskutečnění nejprve šikmého řezu, poté vodorovného. Ze stejného místa pracovník provádí i hlavní řez (postupným řezem – nevyužívá se samovolného záběru pily; vějířovým řezem – pila zapřena o opěrku, páčivým pohybem vniká do řezu). Pokud tloušťka stromu převyšuje účinnou délku vodící lišty, pracovník vykonává zářez z pravé strany, hlavní řez začíná také z pravé strany. Zvolení postupu vykonání hlavního řezu je odvislé od účinné délky vodící lišty a průměru káceného stromu. Jestliže tedy průměr stromu převyšuje délku lišty, užívá se tzv. zápich nebo několik vějířových řezů. Důležité je provést tyto řezy v jedné rovině. Při variantě vedení hlavního řezu zápichem, kdy tloušťka stromu je 1,5 x větší než vodící lišta, se provádí zápich do zářezu. Je veden v úrovni hlavního řezu. Dále je důležité zachovat alespoň 10 cm na každé straně nedořezu, a pokračovat zápichem za nedořezem a kruhovým řezem po obvodu kmene. Neruda a Černý (2006) uvádí, že přibližně při dosažení 1/2 až 2/3 hlavního řezu je třeba strom zabezpečit vložením klínku do řezu, tažného klínku nebo dřevorubecké lopatky do řezné spáry. Zabrání se tak sevření lišty v řezu. Po pádu stromu následuje konečná úprava (odříznutí zbytku nedořezu z čela kmene, případně zbývajících náběhů, odvětvení). Tento postup lze užívat při kácení stromu, který je svými vlastnostmi podobný tzv. normálnímu stromu. Ovšem jedná- li se o odlišné situace od standardu, můžeme kácení nazvat rizikovým.
12
Ve většině případů se jedná o stromy, které se liší svým vzrůstem, mají špatný zdravotní stav nebo se vyskytují v místech, které znesnadňují jejich bezproblémové kácení (městská zástavba, blízkost elektrovodů, prudké svahy apod.) Technika kácení v extrémních případech se od běžného postupu odlišuje, přičemž je vždy nutno důkladně posoudit, jaká nebezpečí hrozí a tyto pak zohlednit při kácení. (Duda, 1987) 3.3 ODVĚTVOVÁNÍ Dle Klímy (1987) je odvětvování pracovní operace navazující na kácení stromů. Motorovou pilou se odvětvují jen stromy, které leží na zemi, přičemž se začíná od oddenku a postupuje se k vršku. Dřevorubec musí při odvětvovaní stát pevně a jistě na obou nohách, při práci nesmí stoupat na kmen, na neodřezané větve a ležící kmeny. Pilu drží pevně oběma rukama, při vlastním odvětvování je opírá o kmen nebo podle potřeb o vhodnou část nohy. Větve se odřezávají páčivým pohybem a pila se otáčí v rovině lišty. Lišta se v řezu nesmí odklánět z řezné roviny do jiné polohy ani páčit, neboť dochází se svírání, nadměrnému namáhání a opotřebení lišty a řetězu, popř. k vyskočení řetězu z lišty. Odřezává se vždy jedna větev střední částí lišty. Je nutno dbát. Aby nebyla koncem lišty zasažena další větev, neboť vzniká zpětný vrh pily, stejně jako při odvětvování koncem lišty. Při nasazení lišty k větvi musí řetěz obíhat plnou obvodovou rychlostí (pila pracuje na plný plyn), plyn se přidává krátce před nasazením k řetězu a ubírá se po odřezání větve až na volnoběh. Po odříznutí větve nesmí lišta směřovat proti pracovníkovi. Vzhledem k efektivnosti práce existují tři hlavní ověřené metody odvětvování: metoda šestifázová (severská, skandinávská), metoda středoevropská (rakouská, povrchové přímky) a metoda švihová. Neruda, Černý (2006) tyto metody popisují takto: Metoda šestifázová Je to metoda určená pro stromy s větvemi rostoucími v přeslenech (např. smrk, modřín, jedle apod.) a předpokládá, že přesleny rostou relativně blízko sebe a že
13
v každém přeslenu jsou čtyři větve, z nichž při postupu vpřed se odvětvují tři, které směřují vpravo, nahoru a vlevo. Čtvrtá větev v přeslenu, směřující dolů, se odvětví po otočení kmene (zejména je-li hůře přístupná a kmen je v dostatečné výšce nad terénem). Tloušťka větví je max. cca 4 cm a nezáleží tedy při jejich odřezání na průběhu tlaku a tahu ve dřevě. Při práci stojí pracovník na levé straně stromu, mírně rozkročen, pravá noha vzadu, asi 15 cm od kmene. Z jednoho postavení se odvětví dva přesleny, je-li však vzdálenost přeslenů větší než cca 50 cm, pak pracovník mezi přesleny pokročí. Při odvětvování lišta koná páčivý pohyb, pila se pohybuje v rovině lišty a svou motorovou částí se opírá o povrch kmene. Jako první se odvětvuje větev na odvrácené (pravé) straně kmene odbíhající částí řetězu (pila je v základní poloze). Druhá větev (směřuje vzhůru) se odvětvuje rovněž odbíhající částí řetězu (pila se otočí tak, že lišta leží naplocho levou stranou na kmeni. Třetí větev se odřezává nabíhající částí řetězu (pila se otočí do základní polohy a pravou nohou je přitlačována ke kmeni). Čtvrtá větev, tj. na druhém přeslenu, se odřezává odbíhající částí řetězu, pila je podpírána pravou nohou pracovníka. Pátá větev se odřezává odbíhajícím řetězem, pila leží na pravém boku, šestá větev se odřezává nabíhajícím řetězem, pila je v základní poloze, pracovník se opírá pravou nohou o kmen. Následně se pracovník přesune k dalšímu přeslenu a postup se opakuje. Je zřejmé, že důležitým předpokladem pro úspěšnou aplikaci této metody je plynulé převrácení pily ze základní polohy do polohy naplocho a zpět, přední i zadní rukojeti musí přitom v rukou pracovníka „klouzat“ (např. u druhé větve pracovník přidává plyn kořenem palce). Může se stát, že některá z větví v přeslenu je výjimečně silnější, pak je i při této metodě třeba zohledňovat tah a tlak ve dřevě. Pracovní rytmus však zůstává zachován. Metoda středoevropská Je vhodná pro odvětvování silných větví (více než 5 cm). S přesleny rostoucími dále od sebe. Modelově se předpokládá, že v přeslenu je 6 větví – tři vpravo, tři vlevo. Při této metodě odvětvování je nutno rozlišovat tahové a tlakové dřevo ve větvích, které by mohlo sevřít lištu v řezu. Dřevorubec stojí na levé straně stromu, pilu má položenu na tzv. povrchové přímce na horní straně kmene. Odřezává nejprve větve na levé straně přeslenu: horní a boční větev shora dolů nabíhajícím řetězem (obě ční do prostoru – tah
14
působí na horní straně dřeva větve), spodní větev zespoda nahoru nabíhajícím řetězem (větev se opírá o terén – tah působí na spodní straně dřeva větve). Pak obdobně odvětvuje větve na pravé straně. Postupuje se po jednom přeslenu. Metoda švihová Tato metoda je použitelná pro odřezávání tenkých větví (max. 2 cm). Pracovník stojí rozkročen a rychlým tahem pily v základní poloze směrem vpřed odřeže odbíhajícím řetězem (tj. horní stranou lišty) větve na levé straně ve svém dosahu (asi 1,5 m), pak pilu přetočí na plocho a obdobně odvětví horní stranu kmene nabíhajícím řetězem při pohybu pily vzad a poté opět při pohybu pily vpřed odvětví pravou stranu stromu, opět pilou v základní poloze a odbíhajícím řetězem. Na dospělých jehličnatých stromech lze zpravidla na příslušných částech kmene užít všechny uvedené metody odvětvování, neboť se na nich vyskytují větve slabé i silné, případně tenké odumřelé. 3.4 KÁCENÍ NAKLONĚNÝCH STROMŮ V případě nakloněného stromu se těžiště posouvá mimo osu kmene, což činí na straně kam je strom převážen tlak, na straně druhé tah. Směr naklonění je pak výrazným ovlivňujícím faktorem při určení směru pádu. Z hlediska vychýlení osy kmene mohou nastat tři případy naklonění. 3.4.1
NAKLONĚNÍ VE SMĚRU PÁDU
V této situaci strom relativně snadno dodrží směr pádu (Obr.2). Vlivem napětí však hrozí rozštípnutí kmene. Důsledkem je potom znehodnocení dříví, zároveň i ohrožení pracovníka. Užívají se kmenové spínače a speciální postupy kácení. Pokud jsou na stromě kořenové náběhy, odstraňují se pouze na straně tlaku, čili na straně směrového záseku. Dle Dudy (1987) se zářez provádí do jedné třetiny průměru kmene z důvodu snížení možnosti podélného rozštípnutí. Důležité je dávat pozor na případné sevření vodící lišty.
15
Obr. 2. Naklonění stromu ve směru pádu
Dále praktikujeme hlavní řezy podle Nerudy a Černého (2006): a) srdcovými řezy (neboli V-řezy) se kmen prořízne na třikrát (zprava, zleva – vytvoří se neproříznutý sektor trojúhelníku (písmene V), základna trojúhelníku je totožná s hranou nedořezu. Dřevo se v sektoru dořízne postupným řezem (Obr. 3).
Obr. 3. Kácení pomocí srdcových řezů (V-řezů)
b) Použitím metody dvou nedořezů (ve dvou variantách – zápichem nebo dvěma vějířovými řezy; druhý nedořez přitom do posledního okamžiku drží strom zpříma, strom se pokácí jeho proříznutím zvenčí (Obr. 4, 5). 16
Obr. 4. Kácení dle metody dvou nedořezů
Obr. 5. Kácení s ponecháním nedořezu na straně tahu
Druhý z popsaných způsobů je sice poněkud pracnější, avšak poskytuje takřka úplnou záruku, že nedojde k předčasnému pádu stromu nebo rozštípnutí oddenku. Metoda srdcového hlavního řezu se dnes již tak nevyužívá. Důvodem užití této metody bylo používání dvoumužných motorových pil, jimiž se nedal dělat zápich. Užívanější je tedy postup dvou nedořezů, tzv. na držák.
17
3.4.2
NAKLONĚNÍ PROTI SMĚRU PÁDU
Při této variantě je pracovní postup opačný. Prvně vytvoříme hlavní řez z důvodu vytlačení stromu do svislé polohy, provádí se pomocí klínů. Opět existuje možnost sevření vodící lišty, proto lze vykonat hlavní řez pomocí zápichu s ponecháním držáku. Díky tomu je možné aplikovat klíny do řezné spáry dříve, než dojde k sevření. Poté vytvoříme směrový zásek a kmen se snažíme vychýlit do směru pádu. K přetlačení je vhodné použít hydraulické klíny, naviják (užití směrové kladky) či stahováku zavěšených stromů. Při dostatečné svislosti se dokončí kácení doděláním hlavního řezu (Obr. 6, 7). 3.4.3 NAKLONĚNÍ VPRAVO, VLEVO DO SMĚRU PÁDU Pokud se jedná o malé vychýlení užívá se ponechání lichoběžníkového nedořezu (Obr. 22). Jestliže je vychýlení velké, je možné směr pádu zajistit pomocí lana traktorového navijáku přes směrovou kladku, případně stahovákem zavěšených stromů.
Obr. 6. Kácení při naklonění stromu proti směru pádu
Obr. 7. Naklonění proti směru pádu
3.5 KÁCENÍ VELMI SILNÝCH STROMŮ V tomto případě, jedná-li se hlavně o listnaté stromy, hrozí rozštípnutí oddenků. Nebezpečí stoupá při velmi nízkých teplotách, proto by se toto kácení nemělo dělat při 18
velkých mrazech, kdy je dřevo křehké. Toto riziko lze eliminovat pomocí kmenových spínačů. Technologický postup je v podstatě totožný s kácením normálního stromu či kombinací jednotlivých postupů, hlavní řez je proveden zápichem (Obr. 8). Důležité je neopomenout bělové řezy (jsou vedeny v úrovni směrového záseku z levé a pravé strany). Bělové řezy zabrání rozštípnutí oddenku. K přetlačení se užívá hydraulický klín (klíny jsou různé konstrukce; jsou založeny na principu, že prostřednictvím páky působí tlak oleje na hydraulický píst, který se vysouvá a působí na pracovní část klínu. Hydraulický klín dosahuje síly 3000 až 14 000 N). Výhodou této pracovní pomůcky je na rozdíl od klasického užití klínů malá fyzická námaha.
Obr. 8. Řez zápichem
3.6 KÁCENÍ STROMŮ VYHNILÝCH A DUTÝCH Vyhnilé a duté stromy vyžadují zvláštní opatrnosti, obzvlášť je-li strom ještě nakloněn. Jůna (1987) definuje specifika nahnilých stromů takto: Hmotnost stromu je 19
nesena jen kruhovou vrstvou dřeva, tzv. blánou. Proto je kácení vyhnilých a dutých stromů nebezpečné, hrozí vytržení nedořezu. Často téměř není možné použít lopatku nebo klín, které hmotnost kmene do tenké vrstvy zamačkává. Nahnilost oddenkové části kmene poznáme podle dutého zvuku při poklepu nebo podle zbarvení pilin do hněda při řezání. Rovněž zbytnění oddenku upozorňuje na hnilobu. Duda (1987) dále dodává k užití pomůcek toto: Při klínování je třeba použít alespoň dva klíny a umísit je tak, aby táhly pokud možná největší plochou ve zdravém dřevě na obou stranách obvodu kmene. Výhodnější však je použít lana traktorového navijáku nebo stahováku zavěšených stromů spolu se směrovou kladkou. Rovněž použití hydraulického klínu je vhodnější, neboť má plynulý záběr. Nevznikají tedy rázy jako při zaražení klínů sekerou, při nichž hrozí nebezpečí odlomení nahnilých větví, případně ulomení celého vršku nebo utržení nedořezu. Kácíme- li strom, který má velký průměr nebo je dutý, lze v rámci bezpečnosti použít kmenový spínač. U nahnilých stromů neodstraňujeme kořenové náběhy. Směrový zásek je prováděn hlouběji do středu kmene, také by měl být vyšší než při technice kácení u zdravých stromů. Hlavní řez je veden ve 3/4 výšky záseku. Jestliže hniloba není rozšířena do vyšších míst kmene, je možné provádět celou techniku kácení 1m od paty stromu normálním způsobem. Směr pádu vždy vychází ze směru naklonění. Pokud je v místě těžby velký počet nahnilých stromů, které se nedají klínovat, je nevhodné pracovat samostatně. Problém s nahnilým kmenem lze také řešit postupným nařezáváním. Prvotně se provede řez ve výšce 1 metru od země. Hloubka řezu je odvislá od rozsahu hniloby, tzn. řez je veden do takové hloubky, než zbarvení pilin ukáže, že začíná hniloba. Poté se určí rozsah nařezávané části. Poměr 2:1 (Obr. 9).
20
10
10 10
10
10 cm
2
10
10
10
10
1
Obr. 9. Hniloba 1
Jůna (1987) dále v bodech popisuje techniku takto: - podle průměru stromu se provede nařezání řezy vzdálenými 1 – 3 cm od sebe (Obr. 10) - řezy nesmějí zasahovat do hniloby
Obr. 10. Hniloba 2
21
- z opačné strany se provede řez, jako při normálním kácení - proti svírání pily se použije klín (Obr. 11)
Obr. 11. Hniloba 3
- při pádu stromu praskají postupně nářezy a kmen se odštípne od pařezu (Obr. 12)
Obr. 12. Hniloba 4
.
22
3.7 KÁCENÍ SOUŠÍ Problematika kácení souší je riziková hlavně častým výskytem nebezpečných závěsů. Důvodem je snížení těžiště a vzhledem k hmotnosti suchých stromů i nízká energie při pádu stromu. Dalším rizikem je odpadávání ztrouchnivělých větví, či dokonce vršku stromu. Postup kácení je odvislý od stupně stáří souší. Ale obecně musí být směrový zásek hluboký (Obr. 13), hlavní řez vedený ve 3/4 záseku a je nutné opět použít prostředků k přetlačení a urychlení pádu.
Obr. 13. Hlubší směrový zářez
23
3.8 KÁCENÍ SROSTLÝCH STROMŮ Kácení v těchto situacích je odvislé od místa srůstu, vychýlení, důležitá je však i mohutnost, tvar korun a zavětvení srostlých stromů (Obr. 14). Místo srůstu je rozděleno do dvou úrovní, a to do 1 m od země a nad tuto hodnotu. Při variantě, kdy je srůst do 1 m nad zemí, každý ze stromů se kácí samostatně běžnou metodou ve směru naklonění (Obr. 16). Ve chvíli, kdy je srůst vyšší než cca 1m, se postupuje jako v případě kácení jednoho stromu. Tzn. kmeny zajistíme kmenovým spínačem dostatečně vysoko. Poté se postupuje klasickou metodou kácení (Obr. 15). Směr pádu je určen na bok ve směru orientace převážení stromů.
Obr. 14. Srostlé stromy
Obr. 15. Kácení při srůstu nad 1 m
Obr. 16. Kácení při srůstu do 1 m
24
3.9 KÁCENÍ STROMŮ NA SVAZÍCH A SUTÍCH Práce v těchto terénních depresích je značně nebezpečná a namáhavá. Mezi faktory, které velkým dílem působí na bezpečnost patří hlavně nebezpečí uklouznutí a samovolný pohyb stromu po svahu. Je tedy pochopitelné, že největší ohrožení pracovníka je v době mrazů a ve chvíli, kdy je na povrchu půdy sněhová pokrývka. Nejvhodnější dobou práce je začátek podzimu za suchého počasí. Vyskytne-li se však situace, kdy je potřeba v těchto místech kácet mimo vhodné období, musí být pracovníci vybaveni náledníky. O směru kácení rozhoduje použitý způsob soustřeďování a hledisko bezpečnosti práce; nejvhodnější je kácet šikmo po svahu dolů, kdy větve stromu nedovolí jeho sklouznutí. Dřevorubec je při kácení, případně při pohybu stromu po svahu mimo nebezpečí. (Duda 1987) Pokud směr vyklizování dovoluje kácet ze svahu dolů, lze účinně použít spodní klínový zářez (Obr. 17).
Obr. 17. Spodní klínový zářez
25
3.10
KÁCENÍ STROMŮ PŘI ZPRACOVÁNÍ KALAMIT Obecně lze rozdělit kalamity do dvou hlavních skupin. Kalamity, které vznikly za
vlivu působení exhalací, hmyzími škůdci, suchem apod. a kalamity, které způsobily abiotické vlivy jako je např. sníh, vítr, lavina atd. Způsob techniky kácení v prvním případě, tedy ve chvíli kdy je strom postižen např. hmyzím škůdcem, se v podstatě neliší od kácení normálních stromů. Rozdíl tvoří hlavně odlehčená koruna bez olistění, případně se jedná o kácení souší. Práce v druhé skupině však vyžaduje velkou obezřetnost a zkušenost pracovníků. Vzhledem k velkému poškození stromů a špatným pracovním podmínkám, lze předpokládat, že se jedná o zpracování kalamity velmi nebezpečné a obtížné. V obou skupinách je nutné přísné dodržování bezpečnostních předpisů, tj. nešplhat po nakupených stromech, zajišťovat kořenové talíře a přihlížet k napružení stromů. 3.10.1 KÁCENÍ A ZPRACOVÁNÍ VÝVRATŮ Vyvrácené stromy leží většinou korunou na zemi a jejich kmen je spojen s kořenovou částí, které je ze země buď částečně nebo úplně vytrhnutá, tzv. kořenový koláč. Váha kořenového koláče stromu a jeho koruny způsobují v kmeni značné vnitřní napětí. V horní polovině vzniká tah a ve spodní tlak. Porušením rovnováhy vnitřního pnutí se často kmen rozštípne a odmrští odštípnuté části. Proto je nutné při zpracování vyvrácených stromů dodržovat zásadu, že se začíná na straně tlaku. (Jůna, 1987). Účelné je použití kmenového spínače. Před odřezáním koláče vyvráceného ležícího stromu musí být kořenový koláč zabezpečen proti zvrácení (vhodné použití navijáku nebo stahováku zavěšených stromů). Je-li koláč nakloněn ve směru ležícího stromu nebo jestliže je podezření, že koláč může spadnout ve směru pracovníka, provádějícího odřezání a není-li jistota, že zabezpečení proti jeho zvrácení bude dostatečné, pak smí být kmen odříznut ve vzdálenosti rovnající se min. výšce koláče. Po odříznutí kmene musí být koláč vrácen do původní polohy. (Neruda, Černý 2006) Zvolení způsobu techniky práce je odvislé od uložení vývratu, to znamená, je-li vyvrácený strom podepřen na jednom či více místech, je-li ve svahu, na rovině apod.
26
3.10.2 KMEN PODEPŘEN NA JEDNOM MÍSTĚ NEBO LEŽÍCÍ NA ROVINĚ První řez je veden ve spodní části kmene a to do 1/4 až 1/3 průměru kmene. Hrozí sevření pily v řezu. Druhý řez je veden v horní části kmene. Důležité je dokončit řez tak, aby se oba řezy setkaly (Obr 18.). Volně ležící kmen lze také odříznout šikmým řezem. 3.10.3 KMEN PODEPŘEN VE DVOU BODECH První řez je veden v horní části kmene do 1/4 až 1/3 průměru kmene. Druhý řez je se uskuteční ze spodní části, odbíhající stranou řetězu. Opět je velmi důležité, aby se oba řezy setkaly (Obr. 18).
Obr. 18. Ležící kmen
3.10.4 KMEN STRANOVĚ NAPRUŽENÝ Jůna (1987) popisuje technologický postup v těchto bodech: zajištění talíře (koláč); odstranění napružení v místě vrcholu oblouku, aby nedošlo k uvolnění oddenku; postoj zásadně na vnitřní straně, naříznutí kmene několika vějířovými řezy z vnitřní strany.
27
3.11
KMEN JE NAKLONĚNÝ, TZV. POLOVÝVRAT V tomto případě se spodek kmene zajistí kmenovým spínačem. První řez je veden
do 1/4 až 1/3 průměru. Druhým řezem je zápich, který je proveden o něco výše než je veden první řez. Orientace druhého řezu je směrem nahoru. Nedořez je o síle 1/4 až 1/3. Třetí řez je učiněn buď šikmo nebo rovně z úrovně řezu prvního. (Obr. 19, 20)
Obr. 19. Polovývrat
Obr. 20. Schéma řezu při odřezávání polovývratu
28
3.12
KÁCENÍ OHNUTÝCH A ZLOMENÝCH STROMŮ U stromů, které byly např. vlivem těžkého sněhu ohnuty, hrozí nebezpečí
podélného rozštípnutí kmene, mnohdy i jeho roztříštění. Z tohoto důvodu je přímo ohrožena bezpečnost dřevorubce. Je proto nutné před započetím kácení sepnout oddenek kmenovým spínačem. Směr kácení se volí ve směru naklonění stromu. Lze doporučit hlubší zářez, protože naříznutí ze strany tlaku sníží možnost rozštípnutí oddenku. Je však třeba postupovat opatrně, jelikož může dojít k sevření vodící lišty v řezu. Hlavní řez se provede obdobně jako u stromů nakloněných řezem za ponechání držáku. Držák se pak odřeže z vnější strany kmene. (Duda, 1987) Zlomený strom lze definovat jako strom, který je pevně spojen se zemí, avšak jeho zlomená část visí na pahýlu kmene (visí ve vzduchu nebo je opřena o zem). Místo zlomu může být silně nebo slabě spojeno. Proto je nutné, aby dřevorubec před kácením zjistil pevnost spoje. Je-li spojení málo pevné, je vhodné části od sebe oddělit např. tlačnou tyčí nebo výhodněji lanem traktorového navijáku. Pokud je však spojení dostatečně pevné nebo podmínky nedovolují použít traktorový naviják, kácí se strom i s korunou. Po zjištění pevnosti spoje, případně jeho oddělení, je nutné posoudit působení tlaku koruny na kmen. Pracovník nesmí stát na straně, kde je tlakové dřevo (pod zlomenou částí kmene). Důležité je stát z boku zlomeného stromu. Při těchto pracovních činnostech je výhodné působení dvou pracovníků, dřevorubce a pomocníka, který při kácení sleduje vždy strom a korunu, aby mohl včas upozornit na případné nebezpečí uvolnění koruny. Místo zlomu může být v různé výšce, a právě podle tohoto faktoru se řídí následující postup techniky kácení. 3.12.1 NÍZKÉ ZLOMY Nízký zlom lze určit jako místo zlomu max. do výšky prsou pracovníka, tj. cca 130 – 150 cm. V této situaci je možné odříznout kmen přímo v blízkosti zlomu, v místě, kde 29
není strom příliš poškozen. První řez je veden ze strany tlaku, druhý ze strany tahu. Odřezávání přímo ve zlomu se nedoporučuje, hrozí sevření vodící lišty. 3.12.2 STŘEDNÍ ZLOMY V 1/3 VÝŠKY KMENE Místo zlomu se nachází od 1,5 m do 1/3 výšky kmene (Obr. 21). V těchto případech bývá velmi často koruna opřena o zem. Je tedy nutné kácet strom s korunou ze strany (Obr. 22). Technika kácení je jako u normálního stromu. K vychýlení použijeme klínování.
Obr. 21. Střední zlom do 1/3 výšky kmene
Obr. 22. Schéma řezu při kácení Normálního stromu
30
3.12.3 STŘEDNÍ ZLOMY V 1/2 VÝŠKY KMENE Koruna dosahuje špičkou země, ale není však plně opřena (Obr. 23). Nastane-li situace, kdy je část koruny a kmen šikmo proti sobě, kácí se do boku normální technikou. Je-li koruna rovnoběžně s kmenem (koruna visí), ponechává se lichoběžníkovitý nedořez s užší stranou u zavěšené koruny (Obr. 24). Tento nedořez napomáhá usměrnit pád stromu mírně šikmo od dřevorubce.
Obr. 23. Střední zlom do 1/2 výšky kmene
Obr. 24. Lichoběžníkovitý nedořez
31
3.12.4 VYSOKÉ ZLOMY Koruna je většinou svisle s kmenem (rovnoběžně). Technika kácení je obdobná s technikou kácení u nakloněných stromů (ve směru visící koruny). Pokud strom není vychýlen ze své osy, doporučuje se hlubší zářez, hlavní řez veden v 3/4 výšky zářezu. Je-li kmen vychýlen, použije se kmenového spínače a při vedení hlavního řezu se nechá držák. Nedořez by měl být trojúhelníkovitý s užší stranou u pracovníka. 3.12.5 KÁCENÍ PŘELOMENÝCH STROMŮ U přelomených stromů spadne odlomená koruna na zem a stát zůstane pouze část kmene. Tyto přelomené stromy (tzv. zlomky) se kácí stejně jako stromy normálně rostlé. Zářez se provede až do 1/3 průměru kmene na pařezu, aby se vytvořila širší otočná hrana, protože zlomky jsou lehčí a špatně dodržují směr pádu. Nesmí se dopustit přeříznutí nedořezu, protože zlomek padá velmi rychle. Z tohoto důvodu je rovněž nutno včas ustoupit do bezpečné vzdálenosti. Je-li zlomek rozštípnut až k zemi, jak často bývají, je nutné použít kmenový spínač. (Duda, 1987) 3.13 KÁCENÍ STROMŮ V BLÍZKOSTI BUDOV, KOMUNIKACÍ, ELEKTROVODŮ APOD. Při kácení stromů v blízkosti budov, komunikací, elektrovodu apod. je nutné zajistit společenské hodnoty a bezpečnost zdraví a život lidí. Z toho vyplývá, že je nesmírně důležité zaručit požadovaný směr pádu stromu. Práce v těchto situacích vyžaduje znalost a zkušenost této problematiky. U těchto technik kácení je typické používání pomůcek jako jsou např. lanové úvazky, traktorové navijáky, plošiny atd. Pracovní postup obnáší jasnou organizaci a komunikaci mezi pracovníky a příslušnými institucemi. Např. při kácení u komunikací je nutné zajistit a neohrozit daný úsek komunikace za pomoci dalších pracovníků, policie atd. Při provádění kácení v blízkosti tratí a spojovacích vedení je nutné informovat příslušné orgány, tj. traťové distance, správu spojů atd. Kompetentní správy dokonce
32
obvykle zajišťují přítomnost svých pracovníků pro kontrolu a případně zajistí odpojení ohroženého zařízení. Důležité je, aby nebyl provoz příliš nenarušen. Na komplikace spojené se stromy rostoucími poblíž elektrického vedení upozorňuje organizace International Society of Arboriculture (překlad SZKT, o.s., 2003) takto: Stromy rostoucí poblíž elektrického vedení mohou svým pádem způsobit druhotné následky. Nejen že mohou způsobit zranění kolemjdoucím osobám a zničit majetek v blízkosti vedení, ale pád na vodiče následně způsobuje zkrat, jenž může vyvolat požár popřípadě jiné komplikace. Zvláště nebezpečné jsou dráty spadlé na zem, kterými stále prochází elektrický proud a mohou vážně zranit lidi vyskytující se v jejich okolí. Stromy s možností pádu do elektrického vedení by tedy měly být pravidelně hodnoceny z hlediska provozní bezpečnosti. Zaručení požadovaného směru pádu stromu je obtížné zvláště při práci mimo les, při kácení jednotlivých stromů. Jednotlivě rostoucí stromy bývají letité, mohutného, ale velmi nepravidelného růstu, značně zavětvené, často trouchnivé - vyhnilé. (Klíma, 1987) Často je nutné strom zbavit větví a části koruny (pomocí výsuvných žebříků, lanových úvazků, zdvihacích plošin atd.) a poté skácet samotný kmen. Obvykle jedinou pomůckou pro vychýlení stromu do požadovaného směru je traktorový naviják a lano vedené přes směrovou kladku. Ke všem případům těžby dříví považovaným za zvláštní je nutné dodat, že v praxi se nevyskytují běžně jen "čisté" případy, jak byly popsány, ale velmi často kombinace několika zvláštností v jednom případu, např. strom vychýlený a zároveň vyhnilý atd. Je proto potřeba uvážit před začátkem práce všechny možnosti a zvolit nejvhodnější pracovní postup. (Klíma, 1987) Vzhledem k daným možnostem, podmínkám a bezpečnosti práce je možné použít třech základních prostředků: manipulační plošiny, stromolezecké techniky nebo žebříků.
33
3.13.1 STROMOLEZECTVÍ První zmínky o Tree climbing neboli stromolezectví se v České republice vyskytly v souvislosti s články o péči stromů v roce 1996. Stromolezectví obecně zahrnuje lezecké techniky pro bezpečnou práci a pohyb v korunách stromů. Neopomenutelnou částí stromolezectví je užívání osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP). K sjednocení technik, metod, vybavení a přístupů ve stromolezectví vznikly dvě mezinárodní organizace International Society of Arbiculture (ISA) a European Arboricultural Council (EAC). I Česká republika se řídí nařízeními a radami těchto organizací. Díky tomu je u nás zajištěn vývoj a osvěta stromolezeckých technik. Tato profese dnes dosahuje takové úrovně, že vznikly mezinárodní zkoušky European Certificed Tree Worker (evropský certifikovaný stromolezec), kterou již dnes vlastní poměrně hodně certifikovaných pracovníků působících v České republice. Tento styl kácení stromů v městských zástavbách, v blízkosti elektrických vedení apod. je díky své univerzálnosti a ekologické šetrnosti nejvhodnější. Důležité je však zvážit všechny faktory ovlivňující bezpečnost a rozsah prací a případně zvolit bezpečnější prostředky, zejména manipulační plošiny. Pro své jednotlivé výhody či nevýhody je příhodné tyto postupy zkombinovat. K nevýhodám stromolezecké techniky patří hlavně špatná dostupnost ke staticky nebezpečným stromům. Jedná se o suché, extrémně křehké, silně vyhnilé stromy, které znemožňují výstup do koruny. V těchto případech hrozí nekontrolovatelný pád celého stromu či jeho části. Dalším problémem je časová náročnost na provedení zásahu. Platí to pro případy, kdy je např. potřeba zajistit dostatečnou vzdálenost větví od vedení elektrického proudu. Pokud terén umožňuje použití manipulační plošiny, má tato metoda jednoznačné výhody. Výstup do koruny značně znemožňuje i situace, kdy se jedná o mladé stromy či úzké sloupovité kultivary, které nedovolují díky svým statickým vlastnostem provedení stromolezeckých technik. Lze použít samonosný žebřík nebo opět manipulační plošinu či pojízdnou rampu. Samozřejmě na bezpečnost pohybu v koruně stromu působí počasí. Namrzlé, zasněžené nebo mokré větve značně komplikují a znesnadňují práci. S tímto faktorem se zhoršuje hygiena práce, což výrazně časově prodlužuje nebo dokonce zastavuje pracovní úkon. 34
K přednostem stromolezeckých technik před užitím manipulačních plošin lze rozhodně uvést dostupnost. Stromolezec má přístup ke stromu i v místech, kam nevede žádná komunikace nebo terén neumožňuje příjezd plošiny (uzavřené objekty, hřbitovy, svažité terény apod.). Dále tato technika není závislá na výšce stromu, není limitována délkou pracovního ramene stroje ani hustotou koruny, která neumožňuje velkým a tvarově nevhodným pracovním košům přístup do jejího centra. Výhodou jsou také malé prostorové požadavky. Stromolezec na rozdíl od manipulační techniky nepotřebuje pro vykonání své práce manipulační plochu, která většinou omezuje prostor na komunikacích a je příčinou úplných nebo částečných dopravních uzavírek. Použití stromolezecké techniky minimalizuje uzavření cest, silnicí, práci je kdykoli možné přerušit bez složitého přemisťování plošiny. Nejedná-li se o kácení, ale např. o tzv. zdravotní řez, výstup do koruny umožňuje dobrou vizuální prohlídku jednotlivých částí stromu (koruna, kmen, větve). Manipulační technika má taky za následky poškození travních ploch, oděr větví, poškození kořenů nadměrnou hmotností stroje apod. 3.13.2 NÁSTROJE A PROSTŘEDKY PRO STROMOLEZECTVÍ A PRÁCI VE VÝŠKÁCH NA STROMECH
Dle Žďárského a kolektivu (2008) lze tyto prostředky pro práci ve výškách rozdělit do tří skupin: - První skupinou jsou nástroje, kterými lze pracovat ve výškách, ale i ze země. - Druhou skupinu tvoří zejména žebříky, které v omezené míře umožňují pracovat ve výšce nad 1,5 m bez použití osobních ochranných prostředků a také mobilní plošiny. - Třetí skupina je celé spektrum osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) používaných pro stromolezení. 3.13.3 NÁSTROJE NA NÁSADÁCH Pomocí nástrojů z první skupiny lze provádět práci ze země nebo přímo v koruně stromu. K tomuto účelu se používají nůžky (odstranění větviček do průměru cca 30 mm) nebo pilky (řezná rána až 100 mm) na dlouhých násadách. Dnes se používají hlavně vyvětvovací motorové pily na tyči. Univerzální řezací hlava těchto pil usnadňuje
35
práci v hustých stromech a keřích, aniž by bylo nutné používat žebřík nebo pojízdnou plošinu. 3.13.4 ŽEBŘÍKY Žebřík je často používán při překonávání malých výšek (do 5 m). Pokud výška přesahuje 5 m, je nutné použít osobní ochranné zajištění. Mnoho úrazů při výškových pracích bývá převážně z použití žebříků, je tedy nutné pamatovat na bezpečnostní předpisy. Ty obsahuje příloha Nařízení vlády č. 362/2005 v článku III. Používání žebříků. Konstrukce žebříků bývá často výsuvná nebo skládací, materiálem bývá nejčastěji profilovaný hliník. Užití žebříků bývá často v kombinaci se stromolezeckými technikami, kdy pracovník použije žebřík ke snadnému dosažení prvních větví v koruně. 3.13.5 MANIPULAČNÍ PLOŠINY Manipulační plošiny byly a jsou pravděpodobně nejbezpečnějším způsobem práce v korunách stromů. Pracovník se pohybuje pouze v prostoru pracovního koše, ze kterého navíc za splnění určitých podmínek může bezpečně používat i řetězové pily. Práce s manipulační plošinou není fyzicky ani psychicky náročná jako práce pomocí lezeckých technik. Navíc pracovník v pracovním koši nemusí být speciálně školen pro práce ve výškách ani pro práci s manipulační plošinou, pokud ji sám neovládá (to nemusí být vždy výhoda) (Žďárský a kol., 2008). Plošina umožňuje pracovníkovi bezpečný kontakt s konci větví. Ty jsou obvykle pro stromolezce špatně přístupné. Také počasí tolik neovlivňuje harmonogram prací (námraza, déšť apod.) Nevýhodou je již zmiňovaná velikost stroje a pracovního koše. Ten často svými rozměry zabraňuje přístup do centra koruny. Jedná- li se o výchovný řez, může dojít neopatrnou manipulací k poškození kmene oděrem, polámání větví atd. Plošiny s nevhodnými ergonomickými a technickými vlastnostmi jsou nahrazovány speciálními vyrobenými v zahraničí. Ty jsou vybaveny jednomístnými koši oblých hran. Jako materiál je často použit tlustý tvrzený plast. Ovládání je také značně jednodušší (v koši, obsluha jednou rukou). Pracovní rameno je vykloubitelné do všech stran, může pracovat zcela svisle, vodorovně nebo se zlomit i pod úroveň terénu, na kterém stojí podvozek. Některé typy plošin mají i teleskopický výsuvný pracovní 36
koš, ve kterém navíc může být připojená lehká hydraulická řetězová pila. (Žďárský a kol., 2008) Požití plošin má široké uplatnění. To je ovšem ovlivněné možností a dostupností příjezdu vozidla s plošinou. 3.13.6 STROMOLEZECKÉ VYBAVENÍ Vybavení stromolezců lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří vybavení, díky kterému se mohou pracovníci pohybovat a které slouží k ochraně jejich zdraví. Patří sem např. sedací postroje, lana, přilby, karabiny, vhodná obuv, ochranné rukavice apod. Druhá skupina zahrnuje prostředky, kterými pracovníci vykonávají určitý pracovní proces, tzn. pro odříznutí větve použijí motorovou řetězovou pilu, ke spouštění větví využijí spouštěcího bubnu, lana, kladky apod. Lezecké vybavení prošlo celou řadou úprav a modifikací. Dlouhá léta si lezci vyráběli vybavení sami. Nebylo však příliš bezpečné a většinou jen jednostranně využitelné. Dnes je na trhu celá řada výrobků od renomovaných firem, které zaručují bezpečnost. Vstup České republiky do Evropské unie přinesl sjednocenost a úpravu norem pro lezecké vybavení. Stromolezení je zahrnuto v Nařízení vlády 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Samozřejmě práce tohoto druhu se musí řídit i Nařízením vlády č. 28/2002 Sb. organizace práce a pracovní postupy, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru. 3.13.7 LANA Lana se dají rozdělit podle své průtažnosti a to na lana dynamická (určená pro horolezce) a lana s nízkou průtažností, tzv. statická (minimální průtažnost, maximální pevnost), která jsou určena pro pracovní využití (práce ve výškách, záchranářství, speleologie apod.). Jako šňůry označujeme lana s průměrem menším než 8 mm, mají však stejnou konstrukci. Stromolezci tedy užívají lan statických, jejichž konstrukce je podobná lanům horolezeckým. Konstrukce lana tvoří dvě části: jádro a oplet.
Nosnou funkci
představuje jádro (je složeno z jednotlivých pramenů). Oplet má funkci hlavně 37
ochrannou (drží jednotlivé prameny pohromadě, chrání jádro před mechanickými, chemickými a teplotními vlivy). Další částí lana je kontrolní páska, která se nalézá uvnitř a obsahuje důležité identifikační údaje. Lano je vystaveno mnoha nepříznivým vlivům. Mezi mechanické poškození patří hlavně oděr. Příčinou bývá tření lana o ostré hrany, ohyb lan přes nevhodné typy karabin, nevhodné použití mechanických pomůcek pro výstup do koruny stromu atd. To má za následek tzv. „chlupatění“ opletu a vytváření mezer mezi jednotlivými vlákny. Díky tomu k jádru rychleji proniká vlhkost a mikročástice prachu, které ovlivňují statické vlastnosti. Příčinou tepelného opotřebení v podobě spálenin dochází v případech, kde se dvě lana třou o sebe nebo např. kdy je užito nevhodné a příliš rychlé spouštění odřezaných větví. Rovněž dochází k poškození při urychleném sušení lan za pomoci sálavého zdroje tepla (kamna apod.). Obecně je důležité nevystavovat lano do kontaktu s chemickými látkami. K tomu dochází zpravidla v přepravních prostorách (rozlití
nátěrových
hmot,
kontakt
s pohonnými
hmotami
apod.).
Poškození
chemikáliemi je typické optickou změnou zabarvení opletu, zeslabením průměru či změknutím vláken. Výroba lan se řídí evropskými normami EN 892, EN 1891, EN 564 a požadavky UIAA (Union Internationale des Associations d'Alpinisme - Mezinárodní unie horolezeckých asociací). 3.13.8 POSTROJE, ÚVAZKY Sedací postroje lze nazvat jako pracovní polohovací systémy. Pro práci ve výškách jsou určeny pouze pracovní stromolezecké pracovní úvazky, nikoli sportovní sedací postroje. Konstrukce a provedení pracovních polohovacích systémů se od sportovních úvazků liší hlavně v robustnosti (úvazek nese ještě kromě váhy lezce mnoho dalších břemen jako je např. motorová řetězová pila), provedení a uspořádání jednotlivých částí úvazku. Sedací postroj je také vybaven tzv. D-kroužky, které slouží k uchytávání kmenových smyček a upínkami, které slouží k uchycení dalšího pracovního vybavení. Životnost postrojů a úvazků je stanovena na max. 5 let, proto každý úvazek obsahuje označení výrobce, druh, datum výroby a výrobní číslo. Lezec je povinen vybavení pravidelně kontrolovat před každým užitím. Každý rok, tj. 1x za 12 měsíců musí úvazky 38
projít revizí certifikované osoby pověřené výrobcem. Skladování je totožné se skladováním lan. Pracovní polohovací systémy jsou ošetřeny normami CE EN 358 a CE EN 813. Během práce v koruně stromu je potřeba, aby pracovník měl uvolněné obě ruce a mohl zaujmout bezpečné zajištění. K tomu slouží polohovací bezpečností úvazek, tzv. kmenová smyčka. Jedná se o krátký kus lana většinou v délce od 1,5 do 3 m (české normy povolují max. 1,5 m, což je v mnoha případech značně nedostačující). Levý konec (záleží však na volbě pracovníka) je obvykle připevněn k bočnímu D- kroužku sedacího postroje svěrným mechanizmem, díky jemuž je pracovník schopen nastavit délku tohoto kmenového lana. Druhý konec, tedy pravý, je zakončen dlaňovou karabinou, která se připevní do druhého D- kroužku. Tím vznikne „uzavřený kruh“ a lezec je zajištěn. Této pracovní pomůcky se obvykle využívá při použití hrotových stupaček. Vzhledem k užívání motorových řetězových pil, obsahují některá lana v jádru ocelové lanko jako bezpečnostní prvek (zákaz používání v blízkosti elektrického vedení). 3.13.9 DALŠÍ NEZBYTNÉ VYBAVENÍ PRO STROMOLEZCE Během práce ve výškách je potřeba lano, smyčky, kotvící popruhy apod. spojit s jednotlivými nástroji, pomůckami atd. K tomu složí spojky, tzv. karabiny. Druhů a provedení karabin je poměrně velká škála. Důležitým kriteriem pro použití určité spojky je tvar, velikost a druh zavírání (automatický zámek, pojistka apod.). Materiálem bývá často hliníková slitina nebo ocel. Karabiny z hliníkové slitiny jsou dnes vyráběné technologií Hot forging (např. firma Singing rock) a představují kombinaci pevnosti, odolnosti a nízké hmotnosti. Ocelové spojky se využívají při práci s těžkými břemeny. Karabiny používané ve stromolezectví musí splňovat Evropskou normu CE EN 362. Další důležitou pomůckou jsou textilní kotvící smyčky. Jedná se o syntetické popruhy, které mají konce k sobě pevně sešity. Každá smyčka má svoje použití, lze je tedy rozdělit do dvou skupin, zajišťovací a pomocné. Nesmí dojít k jejich záměně. Zajišťovací slouží k osobnímu zajištění. Stromolezec je může užít jako improvizovanou stupačku, prostředek pro výstup po laně atd. (minimální nosnost musí být 22 kN). Pomocné smyčky se mohou použít k dopravě břemen, zachytávání větví, kusů kmene, 39
navazování nástrojů, kotvení apod. I tyto pomůcky musí splňovat požadavky Evropských norem, konkrétně CE EN 566 a CE EN 795B. Při stromolezectví, neboli arboristice, se nemusí vždy jednat o odstranění stromu, ale např. o výchovný či zdravotní řez. Během pracovního procesu dochází k oděru kmene díky kotvícím technikám. Abychom předešli tomuto nechtěnému vlivu, používají se kotvící popruhy, tzv. chrániče kambia. Funkcí kotvícího popruhu je přenést na sebe tření lana, které poškozuje kůru (potažmo kambium) zvláště u stromů s tenkou kůrou a zároveň chránit lano před nadměrným opotřebováním a znečištěním (např. od pryskyřic jehličnatých stromů). (Žďárský a kol., 2008) K nejrozšířenějším popruhům patří návlečné (kožený rukávec) a popruhové (používanější, tlustý popruh opatřený na koncích kovovými kroužky). Chrániče kambia se řídí standardy Evropské normy CE EN 795 B. K dalšímu stromolezeckému vybavení lze přidat prostředky pro instalaci lan do koruny stromů (vrhací váčky a lanka, které se do koruny vyhazují nebo speciální praky, kterými se lanko do koruny vystřeluje). Nedílnou součástí vybavení jsou také hrotové stupačky (použití však pouze v případě, kdy se jedná o postupné kácení, k ošetření stromů je nelze užít pro destruktivní účinky hrotů). Často nastávají situace, kdy se stromolezec nedostane do koruny stromu jinak než po laně. K tomu lze využít tzv. blokantů, které fungují na principu odpružené ozubené vačky. Blokant je opatřen ve spodní části otvory, do kterých lze upevnit smyčku a maticovou spojku se stupačkou. Horními otvory lze propnout karabinu a připevnit tak blokant k lanu. Díky čistícím štěrbinám funguje i na zablácených lanech. K ovládání blokantu stačí pouze jedna ruka, což usnadňuje překonávání kotvících bodů fixního lana. Jakmile dojde k odříznutí větve či části kmene je nutné toto břemeno dopravit bezpečně na zem. K tomu slouží tzv. vybavení pro spouštění. Patří sem lana, kladky, karabiny, spouštěcí zařízení jako jsou např. třecí brzdy, spouštěcí kotva, spouštěcí buben apod. Pomocná lana mají podobné vlastnosti jako lana pro osobní ochranu. Opět nesmí dojít k záměně. Důraz je kladen na pevnost, hladkost povrchu (snadná průchodnost přes větve a další překážky) a minimální průtažnost (kontrola pádové vzdálenosti nákladu). Kladky jsou vyrobeny z oceli, která dosahuje velké pevnosti. Ty,
40
které jsou menších rozměrů se nejčastěji upevňují karabinami do smyček. Větší kladky se klasicky upevňují pomocí smyčky s koncovým okem. Karabiny, které neslouží jako osobní ochranný pracovní prostředek, jsou nejčastěji z oceli, která zaručuje vysokou nosnost. U těchto spojek není nutný zámek s dvojitým jištěním. K spojovacím článkům lze ještě přiřadit třmeny a rychlospojky (použití v místě lanového systému, kdy není nutné jejich časté odepínání, jsou jištěné šroubováním). Pokud břemeno převyšuje hmotnost 20-30 kg nelze jistit pád nákladu pouze vlastním tělem (vždy pracovník na zemi, ne lezec). Je tedy nutné využít kontrolovaného spouštění. K tomu se prakticky používá 4 základních technik (třecí brzda, spouštěcí kotva, spouštěcí buben). Třecí brzda se dá velmi jednoduše vytvořit omotáním lana kolem kmene jiného stromu nebo kolem jiného předmětu s kulatým průřezem bez ostrých hran. Množství otáček, povrch (drsnost) předmětu a jeho obvod udávají sílu, kterou bude tato brzda působit. (Žďárský a kol., 2008) Spouštěcí kotva je upevněna ke stromu pomocí jednooké nebo nekonečné smyčky a spouštěcí lano je kolem jejího těla několikrát otočeno, tím se získává potřebné tření. Tření se zvyšuje přidáním určitého množství otoček lana na kotvu. Vzhledem ke konstantnímu průměru a hladkosti povrchu se dá míra tření velmi dobře odhadnout. Spouštěcí kotvy jsou k dispozici v řadě provedení a tvarů, nicméně jejich princip je shodný. Při spouštění těžkých kusů je výhodnější a bezpečnější použít spouštěcí buben. Jedná se o válec s větším průměrem, než má spouštěcí kotva, umístěný na rámu, který se pomocí stahovacích popruhů připne přímo ke kmeni. Některé spouštěcí bubny mají otočný buben umístěný na ose s rohatkou a západkou. To umožňuje jejich využití pro napínání spouštěcího lana a minimalizaci dynamické zátěže vyvolané volným pádem do nenapnutého lana. Pomocí přidané páky nebo převodového mechanismu lze tento typ bubnu využít i jako zvedák. (Peter Donzelli a ArborMaster Training, Inc., Arborist News, 2002) 3.13.10
TECHNOLOGICKÝ POSTUP PŘI STROMOLEZECTVÍ
Pohyb a práce v koruně představuje značně nebezpečný druh práce. Důležité je tedy, aby byl pracovník zdatný jak po stránce fyzické, tak i odborné. Měl by ovládat techniky kácení, lánové systémy, vázání korun, rozeznání rizik, nebezpečí atd. V stromolezeckých kurzech pro začátečníky se již dnes běžně používá systém stromolezeckého technologického plánu. Ten lezci předkládá vzor jak bezpečně
41
vystoupit do koruny, pracovat a pohybovat se v ní a zároveň bezpečně sestoupit. Tento plán, české zkratky P.I.V.U.S. převzaté z anglického originálu P.R.E.P. Tree Climbing, 2002, jehož autorem je Jeff Jepson. P.I.V.U.S. se skládá z pěti hlavních částí. P – příprava před výstupem, I – instalace lana, V – výstup, U – ukotvení a pohyb v koruně a S – sestup. Vzhledem k bezpečnosti práce by měl pracovník před každým výstupem zkontrolovat vybavení. Kontrola probíhá vizuálně a skládá se z kompletnosti, provozuschopnosti a bezzávadnosti výbavy. Revizi podléhá sedací postroj, přilba, lano a textilní smyčky, kmenové smyčky, karabiny, blokanty, kladky, chrániče kambia a osobní ochranné pomůcky jako jsou rukavice, obuv, brýle apod. Velice důležitou a neopomenutelnou částí technologického postupu je posouzení rizik stromů a okolí. Některá poškození stromů jsou patrná hned na první pohled, jiná potřebují hlubší znalost fyziologie stromu, fytopatologie a dalších odborných vědeckých disciplín. Důležité je zaměřit se na kořeny, bázi kmene, kořenové náběhy, zjistit tak mechanická poškození stromů následkem abiotických činitelů, ale zároveň posoudit přítomnost případných hnilob a dřevokazných hub. To samé platí pro kmen. V koruně pracovníkovi nehrozí jen suché a visící větve, praskliny, zlomy, elektrické vedení, ale i např. hnízda bodavého hmyzu. Jestliže lezec takto zkontroluje stav stromu, musí ještě zhodnotit pracovní zónu a okolí. Stanovit případné scénáře pádu do nechtěných míst (dům, komunikace, elektrické vedení, auta apod.). Všechny tyto faktory potom tvoří kostru strategie práce (užití lezeckých technik, manipulačních plošin, rozdělení práce, jasný postup atd.) Pokud jsou posouzena a vyhodnocena všechna nebezpečí a stanoven pracovní postup, může pracovník přistoupit k samotnému aktu výstupu do koruny. K tomu je zapotřebí instalace lana. Bezpečnou variantou je jištění na kotevním bodě nad lezcem. K transportu lana do koruny se užívá vrhacích váčků a lanka (Vrhací váček přelétne cílené rozvětvení či větev, vlastní vahou padá dolů a za sebou táhne nylonovou šňůru, na které je navázán. (Žďárský a kol., 2008)). Dalším způsobem je vyhazování lana s několika smyčkami na jeho konci, kde tvoří závaží. Lano lze do koruny dostat také pomocí speciálního praku, kdy se váček s nylonovým lankem do koruny vystřeluje.
42
Dále pak instalací lana násadou, však to je prakticky možné jen do omezené výšky (cca do 4-5 m). Po instalaci lana logicky přichází na řadu výstup. Lezci často používají žebřík k dosažení nízko nasazené koruny, v tu chvíli odpadá instalace lana pomocí praků, vrhacích souprav apod. Dále lezec pokračuje buď volným jištěným lezením nebo postupným výstupem. Ten je většinou využíván při lezení na stromech s hustým větvením. Jeho použití je také adekvátní ve chvíli, kdy je potřeba posunout jistící místo směrem nahoru (vždy nutné jištění kmenovou smyčkou). Smyslem je tedy postupné přesouvání centra jištění dále do koruny. V rámci bezpečnosti se využívá dvou kmenových smyček (jedna se chová pouze jako bezpečnostní polohovací pás, který nebraní pádu). Pokud centrum jištění je hodně vzdálené od kmene, tzn. že lano visí do volného prostoru (pracovník nemá možnost kontaktu s kmenem, větvemi) lze užít šplhu, který je jištěný pomocí svěrných uzlů nebo blokantů. Jedná se o klasický šplh na jednom (druhý konec je ukotvený na bázi kmene jiného stromu nebo přímo v koruně) či dvěma lany (nebezpečí hrozí ve chvíli, kdy se lezec přibližuje k místu ukotvení, lana se roztahují do písmene V, svěrný uzel se tedy povoluje a přestává plnit svou funkci. Empiricky platí, že se svěrný mechanismus nesmí přiblížit k větvi blíže než v poměru 1:5, tzn. že k průměru větve 20 cm bychom měli přestat používat svěrný uzel ve vzdálenosti 1m). Jako prostředek pro výstup do koruny je také často k vidění výstup pomocí hrotových stupaček. Je to jedna z nejběžnějších praktik lezců. Jedná se o rychlý, pohodlný a vysoce efektivní způsob. Lezec musí být jištěn dvěma kmenovými smyčkami (jedna slouží jako prostředek pro výstup, druhá jako jistící prvek) nebo lanem. Jak již zde bylo uvedeno, hrotových stupaček lze užít pouze v případě následného pokácení stromů, při zdravotních řezech se tato technika užívat nesmí. Zdolá-li lezec problematiku výstupu, je nutné, aby se bezpečně ukotvil v koruně. Tím se rozumí navázání lezce k lanu, které slouží k jeho osobní ochraně, zajištění a polohování. Důležité je umístění v rámci koruny. Čím je lano výše a ve středu, tím má lezec větší volnost pohybu a může se pohodlně přemísťovat v celé koruně stromu. Nutné je pamatovat na dostatečnou nosnost kotevního bodu. Pokud se lano připevní k větvi, platí obecné pravidlo, že by průměr neměl být menší než 10 cm (samozřejmě záleží na druhu dřeviny). Lezec si tedy musí uvědomit druh dřeviny, vliv teplot, 43
zkontrolovat přítomnost hniloby, suchých větví, dostatečnou nosnost kotevního místa apod. Splňuje-li ukotvení všechny výše popsané požadavky, přistoupí k uvázání. Jeden konec lana si pracovník přiváže k sedacímu úvazku, druhý konec je volný. K tomu se lezec naváže např. pomocí Prusíkova, Blakeova nebo Machardova uzlu. Tyto uzly jsou typické svou samosvornou schopností. Tím je lezec schopen regulovat pohyb v koruně. Má možnost pohybovat se volně směrem nahoru (uzel posune vzhůru, tím lano dopne) nebo naopak směrem dolů (uzel posouvá po laně směrem dolů). Během postupu korunou musí být lezec vždy zajištěn, nelze se ani na malou chvíli odjistit. Zároveň je nutné, aby byl vždy jištěn dvěma nezávislými prostředky, nejčastěji lanem a kmenovou smyčkou. Jestliže se lezec potřebuje dostat na kraj koruny, tedy do míst, kde jsou hlavně tenké větve, je potřebné roznášet svou váhu a dosedat do sedacího úvazku (stále vypnuté lano), tím se zmenší zátěž na danou větev. Logicky čím je úhel mezi lanem a kotevním bodem (pomyslná kolmice spuštěná z kotevního bodu) větší a vzdálenost menší, tím je postup obtížnější. Při nezvládnutí situace hrozí nekontrolované zhoupnutí směrem k ose kotevního bodu, nejčastěji kmeni, o který se může zranit. Při sestupování z koruny musí mít lezec na mysli volnost prostoru, kterým bude sestupovat. Také okolí kotevního bodu by mělo být prostorné kvůli odinstalování ze země (při použití kotevního popruhu). Pracovník má možnost zvolit dva styly slanění. Buď sestup stromolezeckou technikou nebo sestup na statickém kotevním bodě. Při první variantě je lezec přivázán napevno k jednomu konci lana, k druhému pomocí např. Prusíkova uzlu. Zkontroluje dostatečnou délku lana. Jednoduchý způsob, jak zjistit, zdali bude lano pro sestup stačit, uvádí Žďárský a kol. (2008): Lezec vytáhne konec průběžného lana až k místu, odkud plánuje zahájení sestupu. V polovině volného lana se tak vytvoří ohyb. Pokud se ohyb dotýká země, je možné slanit bez obav přímo k zemi, bez převazování. Pokud ne, musí změnit kotevní bod a slanit nadvakrát. Sestupem na statickém kotevním bodě se myslí klasické slanění přes slaňovací osmu, kdy v kotevním bodě nedochází ke tření, tudíž není nutná instalace chrániče kambia. 3.13.11
POSTUPNÉ KÁCENÍ STROMU
Vzhledem k často omezenému prostoru během rizikového kácení, je užíváno postupného kácení stromu. To patří k nejrizikovějším a nejnamáhavějším činnostem arboristiky. Pokud je od začátku jisté, že bude strom pokácen, lezec téměř vždy volí 44
strategii pracovního postupu tak, že při výstupu do koruny (pomocí hrotových stupaček) odstraňuje většinu větví. Po odříznutí vrcholu sestupuje a postupně kácí kmen (jednotlivé části buď shazuje nebo spouští). K řezu dochází nad kotevním bodem (dvojkladka), kdy dochází ke krátkému kontrolovanému pádu. K připevnění dvojkladky se užívá kravského nebo tesařského uzlu. Samotný uříznutý kus se před kácením připevní pomocí kluzné dračí smyčky s pomocným půllodním nebo převráceným půllodním uzlem. Délka a hmotnost jednotlivých kusů musí odpovídat nosnosti lana a hospodárnosti řezů a času. Proces spouštění je značně nebezpečný a vyžaduje zkušenost nejen lezce, ale také pomocníka. 3.14
LEGISLATIVNÍ PŘEDPISY A ZÁSADY BEZPEČNOSTI PRÁCE Práce s motorovou pilou je značně nebezpečná činnost. Jednotlivá rizika se zvětšují
při rizikových situacích. Je tedy nutné, aby pracovníci dodržovali určitá nařízení a zásady. Zároveň je to velice důležité v případě, kdy dojde k poranění osoby či škodě na majetku a je třeba vzniklou situaci vyšetřit. S vývojem motorových pil docházelo k aktualizaci a propracovanosti legislativních předpisů. Základ pro bezpečnost práce dal zákon č. 174/1968 Sb. (§ 5 odst. 1 písm. d) o státním odborném dozoru nad bezpečností práce a zákon 65/1965 Sb. zákoník práce. Ten potom doplnila vyhláška 48/1982 Sb. základními požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technického zařízení. Ta byla během několika desetiletí postupně novelizována Nařízeními vlády 324/1990 Sb., 207/1991 Sb., 352/2000 Sb., 192/2005 Sb. a téměř všechny její podstatné části týkající se kácení byly zrušeny. Kácení stromů, zejména v oblasti stromolezectví by zasluhovalo hlubší právní pojetí. Tyto činnosti jsou ošetřeny hlavně Nařízením vlády 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru a Nařízením vlády 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Osobní ochranné pracovní pomůcky ošetřuje celá řada českých státních norem. Existují také směrnice, které doporučují zásady bezpečnosti práce. Česká podoba této směrnice v tuto dobu není, avšak Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 45
konkrétně Sekce péče o dřeviny, podle informací na jejich internetových stránkách tuto verzi připravují. Nařízení vlády 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru se skládá ze čtyř paragrafů a přílohy, která obsahuje sedm částí (Pěstební práce; Těžba dříví, zpracování vývratů, polovývratů a polomů; Práce s řetězovou pilou; Soustřeďování dříví; Manipulace a skladování dříví; Odvoz dříví a Práce ve výškách). Každá tato sekce obsahuje pokyny, co musí zajistit zaměstnavatel zaměstnanci a další jasné informace o organizaci práce. Nařízení vlády 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky obsahuje 7 paragrafů a přílohu, která je rozdělena do 11 částí (Zajištění proti pádu technickou konstrukcí; Zajištění proti pádu osobními ochrannými prostředky; Používání žebříků; Zajištění proti pádu předmětů a materiálu; Zajištění pod místem práce ve výšce a v jeho okolí; Práce na střeše; Dočasné stavební konstrukce; Shazování předmětů a materiálu; Přerušení práce ve výškách; Krátkodobé práce ve výškách a Školení zaměstnanců). Evropská směrnice, kterou vydal European Arboricultural Council, se skládá z šesti hlavních okruhů (Úvod; Obecné zásady; Metody práce ve výškách; Použití pil při práci ve stromech; Prostředky osobní ochrany (POO); Organizace práce), který je pak rozdělen do jednotlivých bodů. Směrnice je zaměřena přímo na arboristiku a obsahuje detailní informace o tomto oboru. Jak již bylo uvedeno výše, pokud je práce s motorovou pilou vykonávaná nesprávně a nebezpečně, stává se nebezpečnou činností. V České republice zahrnuje současná právní úprava dřevorubce mezi volné živnosti, čímž byl trh práce v lesním hospodářství zcela liberalizován. Vzhledem k tomu, že je ale notoricky známo, že lesnictví předstihuje v pracovní úrazovosti hornictví, hutnictví a povrchové dobývání, a že je na celém světě dřevorubec profesí, ve které dochází nejčastěji ke smrtelným úrazům a nejvyšší četnosti pracovních úrazů, je toto zařazení nevhodné. (Lesnická práce, listopad 2009).
46
Bezpečnost práce při práci s motorovou pilou je spjata s mnoha předpisy. Patří k nim např. Zákon 65/1965 Sb. Zákoník práce v novelizovaném znění, Zákon 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Dále jsou to již popsané Nařízení vlády 28/2002 Sb. (dle Nerudy a Černého (2006) lze považovat na nejnovější předpis BOZP pro lesní hospodářství), 378/2001 Sb. požadavky na bezpečný provoz a používání strojů a celá řada norem (ČSN EN 608 (470194) Zemědělské a lesnické stroje - Přenosné řetězové pily – Bezpečnost, ČSN EN ISO 11681-1 (470195), Lesnické stroje Bezpečnostní požadavky a zkoušení přenosných řetězových pil - Část 1. Řetězové pily pro lesní práce apod.) Do roku 2003 platila Vyhláška č. 42/1985, o zajištění bezpečnosti práce s ručními motorovými řetězovými pilami, která byla bohužel zrušena Vyhláškou 38/2003 Sb. ze dne 31. ledna 2003 s účinností od 11. 2. 2003. Vzhledem k úrazovosti tohoto oboru je nezbytné dodržovat výše uvedené právní předpisy a obecná bezpečností opatření. Ta jsou ve většině případů popsána v Návodech k použití jednotlivých výrobců motorových pil nebo odborné literatuře. Obsahem bývá výčet osobních ochranných pomůcek, bezpečnostní vybavení stroje, montáže jednotlivých části motorové pily, manipulace s palivem, pracovní postup a údržba stroje.
47
4. APLIKACE JEDNOTLIVÝCH POSTUPŮ KÁCENÍ Po předchozím popsání jednotlivých metod, kdy pracovník získá teoretickou znalost o jednotlivých případech rizikového kácení, je nutné shrnout přesný technologický postup, respektive popsat rozhodování a sled myšlenek před samostatným aktem pokácení. Nepostradatelnou součástí bezpečnosti jsou ochranné osobní prostředky. Pracovník musí mít v pořádku schválenou pracovní přilbu, ochranu sluchu, ochranné brýle či štít, rukavice s ochranou proti proříznutí, kalhoty s ochranou proti proříznutí, vhodnou obuv s ochranou proti proříznutí, ocelovou špičkou a nesmekavou podrážkou, dále pak soupravu pro poskytnutí první pomoci. Motorová pila musí být před započetím práce zkontrolována. Jedná se o kontrolu brzdy řetězu, zadního krytu pravé ruky, pojistky páčky plynu, spínače start – stop, rukojeti by měly být suché, nemastné. Překontrolováním musí projít i systém tlumení vibrací, tlumič výfuku, zachycovač řetězu. Pracovník opticky zreviduje všechny díly pily, napnutí řetězu. Poté je nutné vymezit ústupovou cestu (viz. Technika kácení normálního stromu), zvolit směr pádu stromu a navrhnout a promyslet pracovní postup. V podstatě se jedná o určení rizikových faktorů a přiřazení situace k určitému technologickému postupu kácení. Pro zjednodušení a rychlost rozhodování v dané situaci je v této práci vytvořena soustava vzájemně propojených tabulek a obrázků. Tabulka č.1 obsahuje rizikové stavy, které jsou blíže popsány v kapitole 3. Techniky kácení stromu, dále výčet pomůcek vhodných k použití kácení stromu a parametry směrového záseku a hlavního řezu. V tabulce č. 2 jsou opět vypsané jednotlivé rizikové podmínky. Ty jsou doplněny údaji, které odkazují na obrázky v tabulce č. 3. Dále je zde u každé rizikové situace vyobrazen příslušný piktogram. Pro snadnější pochopení a uspořádání údajů uvedených v tabulkách je vhodné použití orientačního systému (piktogramu) umožňujícího maximální pochopení dané
48
problematiky. Z tohoto důvodu je zde vytvořen soubor piktogramů., které nahrazují textové popsání rizikové situace (Obr. 25). Cílem je těmito tabulkami, schematickým znázorněním naznačit a ujasnit pracovníkovi,
který
nemá
dostatek
zkušeností,
předpokládaný
styl
kácení.
Je samozřejmé, že v přírodě se nevyskytuje pouze deset výše zmíněných situací, je logické, že se jednotlivé případy mohou od sebe lišit, nelze je tedy paušalizovat. Jedná se o teoretický návod.
49
5. SOUHRNNÉ VÝSLEDNÉ TABULKY A PRÁCE S NIMI Výsledkem jsou souhrnné tabulky, které zrychlují orientaci v jednotlivých technikách kácení stromu. Tabulky jsou mezi sebou propojeny, jak již je výše popsáno. Tabulka č.1 obsahuje výpis pomůcek a parametry směrového záseku a hlavního řezu, které jsou přiřazeny k teoretickým situacím rizikového kácení. Tabulka č. 2 odkazuje na tabulku č. 3, kde jsou vyobrazena schémata vedení řezů. Tabulky slouží jako okamžité vodítko k řešení problému. Pracovník přistoupí ke stromu, splní všechny pokyny popsané v předchozí kapitole a pokusí se zařadit strom do jedné z kritických situací vypsaných v tabulce. Poté zhodnotí doporučené pomůcky, tzn. zda-li je dostatečně vybaven na vykonání pokácení. Zváží a posoudí postup jednotlivých parametrů v tabulce, pro názornost se podívá do tabulky č.3 se schématy. Pokud je pro pracovníka jednodušší a názornější pracovat s grafickými symboly, použije obrázek č. 25 s piktogramy, dále vyhledá schéma postupu řezu v tabulce č. 3. U položky pomůcky jsou vypsány nástroje, které jsou typické pro daný technologický postup, samozřejmě záleží na zručnosti a zkušenostech pracovníka, tzn. že strom lze pokácet i s použitím jiných pomůcek. Všechny tabulky jsou vyobrazeny v přílohách.
50
6. DISKUZE Studiem odborné literatury lze dojít k závěru, že se technologické postupy kácení stromu během historického vývoje (myšleno od doby užívání jednomužných motorových pil) více či méně nemění. Z toho je možné usuzovat, že se jedná o postupy, které naprosto splňují bezpečnostní a technologické požadavky. Určitou nepřesnost a neaktuálnost lze chápat v Nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru. Konkrétně se jedná o část č.7 Práce ve výškách v příloze Další požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovišti obdobného charakteru. V 7. části Práce ve výškách v bodě 1 a) stojí, že v koruně stojícího stromu smí pracovat pouze jeden zaměstnanec, který musí být jištěn dalším zaměstnancem stojícím u paty stromu. V literatuře, která byla použita v této práci, jsem neshledal žádné informace o tom, že by bylo výhodné či dokonce nutné, aby v koruně stromu pracoval pouze jeden pracovník. Dále nařízení, které přikazuje jištění pracovníka druhým pracovníkem, je v zápětí vyvrácené v 4. bodě, ve kterém se píše, zaměstnanec i řetězová pila musí být při výstupu do koruny, během práce i při sestupu, zajištěni proti pádu samostatnými jistícími prostředky, upevněnými k plošině nebo ke stromu mimo zónu prováděné práce. Také prostor pod stromolezcem, který vykonává odřezávání větví či dokonce kmene je značně nebezpečný, jak tedy postupovat podle Nařízení vlády č. 28/2002 Sb. v případě, že lezec musí být jištěn pracovníkem stojícím u paty kmene, přestože odřezávané břemeno je doslova nad hlavou jistícího pracovníka? Jako neaktuálnost lze považovat část bodu č. 4, kde stojí, že odřezávání větví koruny stojícího stromu pomocí řetězové pily se provádí zejména z pracovní plošiny nebo za použití jiné speciální techniky určené pro práci ve výškách. Pokud se jedná o případ, kdy prostor pod ořezávaným stromem je volný, lze tento pracovní postup zvolit. Ale pokud nastane situace, kdy je potřeba odřezané větve organizovaně spouštět na zem, tak nelze užít manipulační plošinu. Výrobci plošin zakazují přichytávat břemena či jinak ohrožovat stabilitu pracovního koše, kdy hrozí převrhnutí. Z těchto výše uvedených důvodů by byla vhodná přesnější formulace, větší konkretizace či 51
objasnění. V těchto situacích je vhodné užít lanových technik, protože tak lze odříznuté větve spouštět přes lano, které je ukotveno v koruně. Jak již bylo uvedeno v kapitole 3.14 Legislativní předpisy a zásady bezpečnosti práce, je dnes v České republice značná benevolence v otázce podmínek pro možnost pracovat v arboristice. Díky volné živnosti, která dovoluje provozovat tuto činnost všem, kteří splní náležitosti Zákona 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, kde však není zmíněna odbornost k této charakteristické práci, hrozí jednak značné riziko materiálních škod, dále pak neodbornost zásahů. Např. ve Švýcarsku nebo v Německu je naprosto automatické, že tyto práce vykonávají pracovníci, kteří prošli celou řadou školení. (Musí odpracovat určité hodiny s motorovou pilou na zemi, poté projít kurzem zakončeným zkouškou, dále mohou pracovat v koruně stromu pouze s ruční pilkou a pak po zdárném ukončení dalšího kurzu se zkouškou, mohou tuto práci vykonávat ve všech ohledech). Díky certifikační zkoušce European Treeworker (evropský stromolezec), která vznikla za podpory programu Evropské unie Leonardo da Vinci, lze i v České republice rozpoznat školené pracovníky. Z výše uvedených důvodů respektuji a schvaluji vznik nového studijního oboru Arboristika na Mendelově univerzitě v Brně.
52
7. ZÁVĚR Práce byla sestavena na základě literárních rešerší, které řeší problematiku technologických postupů při kácení stromů. Na základě teorie o kácení normálního stromu, byly dále popsány postupy v rizikových situacích. Ty jsou podrobně zpracovány v jednotlivých kapitolách. Každý popis obsahuje výstižné představení situace, dále je vysvětlen technologický postup kácení, respektive parametry směrového záseku a hlavního řezu. Většina rizikových situací je doplněna schematickými nákresy, které představují grafické znázornění sledu jednotlivých řezů. Bakalářská práce obsahuje také problematiku stromolezeckých technik a řešení situací při kácení stromů vyskytujících se v blízkosti budov, komunikací, elektrovodů apod. Teoretická část je zakončena výpisem legislativních předpisů týkajících se práce s motorovou pilou. Praktickou část tvoří tři přehledné tabulky a schematický obrázek, který zjednodušuje orientaci a rozhodování o užití jednotlivých stylů kácení stromu. Tabulka č.1 je rozdělena na 10 typických rizikových situací. Ke každé je vypsán výčet pomůcek, které se nejčastěji v takových případech používají. To vše je doplněno o parametry směrového záseku a hlavního řezu. Tabulky a schémata jsou vzájemně propojeny odkazovými čísly, která dohromady tvoří logický systém informací, který slouží začínajícím pracovníkům s motorovou pilou při jejich každodenním rozhodování o užití pracovního postupu.
53
8. SUMMARY The work is compiled on the basis of literature retrievals, which solve the problem of technological procedures of trees felling. On the grounds of so-called normal tree felling theory there were also the procedures in the risk situationes described. These are elaborated in the individual chapters. Every description includes apposite illustration of situation, the technological felling procedure is explained or parameters of the directional notch and the back cut. The most of risk situations are completed by schematic drawings which project the graphics processing of the individual cuts sequence. The Bachelor thesis contains also the problem of the tree climbing techniques and solving the situations of trees fellings occurring near the buldings, roads, power transmission lines, etc. The theoretical part is edged with the extract of the legislative regulations concerning the work with the power saw. The practical part is composed of the lucid charts and schema picture which simplifies orientation and decision of utilization of tree felling individual styles. The chart No. 1 is devided into 10 typical risk situations. There is specification of the facilities which are used most frequently in these cases. All these are replenished with the parameters of the directional notch and the back cut. The charts and schemas are mutually connected with the reference numbers that altogether create the logical information system. The author made efforts the system and The Bachelor thesis could serve the beginning workers with the power saw by their everyday decision making within use of working procedure.
54
9. POUŽITÁ LITERATURA BILHARZ, J., ERHART, B., 2008. Seilunterstőtzte Arbeitstechniken in der Baumpfleg, SKT-A Skript. Gilching, Mőnchner Baumkletterschule, 56 s. DUDA, J. , 1987. Způsoby kácení v extrémních případech. Brno, LDF Mendelova univerzita v Brně. 51 s. Diplomová práce. JŮNA, J. ,1987. Způsoby kácení v extrémních případech. Brno, univerzita v Brně. 53 s. Diplomová práce.
LDF Mendelova
KLÍMA, J., 1982. Lesař - dřevorubec. Praha , SZN, 262 s. NERUDA, J., ČERNÝ, Z., 2006. Motorová řetězová pila a křovinořez. První vyd. Praha , Ústav zemědělských a potravinářských informací, 90 s. ISBN 80-7271-175-X. NERUDA, J., SIMANOV, V., 2006. Technika a technologie v lesnictví. První vyd. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 324 s. ISBN 80-7157-9882. PALÁN, Z., 2008. Lidské zdroje : Výkladový slovník. První vyd. Praha , Akademie věd České republiky, 277 s. ISBN 80-200-0950-7. PALÁTOVÁ, E., 2008. Zakládání lesa I. : Lesní semenářství. První vyd. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 120 s. ISBN 978-80-7375-181-4. SIMANOV, V., 2004. Těžba a doprava dříví. Písek , Matice lesnická, 411 s. ISBN 80-86271-14-5. SIMANOV, V., 2009, 11. Dřevorubec živnost volná, nebo vázáná? Lesnická práce, 1011 s. ŠALAMON, P. , 1999. Hodnocení pracovního prostředí v lesním hospodářství. První vyd. Praha , Český úřad bezpečnosti práce, 16 s. ISBN 80-85022-26-5. ZAPLETAL, K. , 1987. Technika kácení nakloněných stromů u vodních toků. Brno, LDF Mendelova univerzita v Brně. 56 s. Diplomová práce. ŽĎÁRSKÝ, M, et al., 2008. Arboristika: pro další vzdělávání v arboristice. Řez stromů, konzervační ošetření, vázání korun, stromolezení, kácení, pnoucí dřeviny. První vyd. Mělník , Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola, 176 s. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu občanské sdružení (ISA), Rozpoznání rizik u stromů [online] citováno 2000. Dostupné na World Wide Web: <www.arboristika.cz/publikace-odborne-texty/index.php>.
55
Donzelli, P., ArborMaster Training [online] citováno červen 2002. Dostupné na World Wide Web: < www.arboristika.cz/publikace-odborne-texty/index.php>. Směrnice pro bezpečnost práce EAC, [online] citováno 1997. Dostupné na World Wide Web: < www.arboristika.cz/publikace-odborne-texty/index.php>. Návod na použití [online] citováno 2008. Dostupné na World Wide Web: <www.husqvarna.com/cz/forest/support/download-manuals/>. Hazard Tree Safety, Training and Education, [online] citováno 2006. Dostupné na World Wide Web: <www.nwcg.gov/branches/pre/rmc/httf/training_education.html>. Bund Schweizer Baumpflege, Schweizerisches Recht, [online] citováno 2006. Dostupné na World Wide Web: < www.baumpflege-schweiz.ch>. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu občanské sdružení. Dostupné na World Wide Web: < www.szkt.cz> Nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru. Nařízení vlády 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
56
10. PŘÍLOHY Tabulka č. 1. Přehled rizikových stavů, pomůcky, parametry Tabulka č. 2. Přehled rizikových stavů, odkazů na obrázky, piktogramy. Obr. 25. Schéma s piktogramy Tabulka č. 3. Postupy řezů.
57
11. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1. Parametry kácení normálního stromu................................................................. 11 Obr. 2. Naklonění stromu ve směru pádu ....................................................................... 16 Obr. 3. Kácení pomocí srdcových řezů (V-řezů)............................................................ 16 Obr. 4. Kácení dle metody dvou nedořezů ..................................................................... 17 Obr. 5. Kácení s ponecháním nedořezu na straně tahu ................................................... 17 Obr. 6. Kácení při naklonění stromu proti směru pádu………………………………..18 Obr. 7. Naklonění proti směru pádu ............................................................................... 18 Obr. 8. Řez zápichem...................................................................................................... 19 Obr. 9. Hniloba 1 ............................................................................................................ 21 Obr. 10. Hniloba 2 .......................................................................................................... 21 Obr. 11. Hniloba 3 .......................................................................................................... 22 Obr. 12. Hniloba 4 .......................................................................................................... 22 Obr. 13. Hlubší směrový zářez ....................................................................................... 23 Obr. 14. Srostlé stromy ................................................................................................... 24 Obr. 15. Kácení při srůstu nad 1 m …………………………………………………….24 Obr. 16. Kácení při srůstu do 1 m................................................................................... 24 Obr. 17. Spodní klínový zářez ........................................................................................ 25 Obr. 18. Ležící kmen ...................................................................................................... 27 Obr. 19. Polovývrat......................................................................................................... 28 Obr. 20. Schéma řezu při odřezávání polovývratu ......................................................... 28 Obr. 21. Střední zlom do 1/3 výšky kmene .................................................................... 30 Obr. 22. Schéma řezu při kácení Normálního stromu .................................................... 30 Obr. 23. Střední zlom do 1/2 výšky kmene .................................................................... 31 Obr. 24. Lichoběžníkovitý nedořez ................................................................................ 31 Obr. 25. Schéma s piktogramy........................................................................................ 63
58
Tabulka č. 1. Přehled rizikových stavů, pomůcky, parametry Pořadí
Rizikový stav
1. 1a 1b 1c
NAKLONĚNÝ STROM NAKLONĚNÍ VE SMĚRU PÁDU NAKLONĚNÍ PROTI SMĚRU PÁDU NAKLONĚNÍ VPRAVO, VLEVO
2. 3. 4. 5. 6. 7.
7b 7c 7d
VELMI SILNÝ STROM VYHNILÝ, DUTÝ STROM SOUŠE SROSTLÝ STROM STROM NA SVAHU NEBO SUTÍCH VÝVRAT PODEPŘEN NA 1 MÍSTĚ, LEŽÍCÍ ROVINĚ PODEPŘEN VE 2 BODECH STRANOVĚ NAPRUŽENÝ NAKLONĚNÝ, TZV. POLOVÝVRAT
8.
OHNUTÝ A ZLOMENÝ STROM
8a
NÍZKÝ ZLOM
8b 8c 8d 9.
STŘEDNÍ ZLOM V 1/3 VÝŠKY KMENE STŘEDNÍ ZLOM V 1/2 VÝŠKY KMENE VYSOKÝ ZLOM PŘELOMENÝ STROM V BLÍZKOSTI BUDOV, KOMUNIKACÍ APOD.
7a
10.
Pomůcky
Parametry směrového zářezu, úroveň hlavního řezu
1, 2, 3, 5, 6, 7 1, 5 1, 2, 3, 6, 7 1, 5, 6, 7 2, 3, 5 3, 4, 5, 6, 7 4 1, 2, 3, 5 1, 2, 3, 5, 6, 7 1, 5, 6, 7
1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu nejdříve hlavní řez (2/3 výšky směr.zářezu), po-té směrový zářez lich. nedořez, 1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu bělové řezy, 1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu hlouběji do středu kmene (vyšší), 3/4 směrového zářezu hlouběji do středu kmene (vyšší), 3/4 směrového zářezu 1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu 1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu (případně spodní klínový zářez)
1
1. řez 1/4 až 1/3 průměru kmene, 2. z opačné strany, řezy se musí setkat
1 6, 7 5
1. řez 1/4 až 1/3 průměru kmene, 2. z opačné strany, řezy se musí setkat odstranění napružení, použití několika vějířových řezů 1. řez 1/4 až 1/3 průměru kmene, 2. zápich (výše než 1. řez), nedořez 1/3 - 1/4 průměru, 4. šikmo shora (úroveň jako1.řez)
NA
1, 2, 3, 4, 5 1, 2, 3, 5 1, 2, 3, 4 1, 2, 3 1, 2, 3, 5 1, 2, 3 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
1. na straně tlaku, 1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu
1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu 1. řez je veden ze strany tlaku, druhý ze strany tahu, 1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu 1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu 1/5 - 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu, lichoběžníkový nedořez hlouběji do středu kmene (vyšší), 3/4 směrového zářezu 1/3 průměru kmene, 2/3 výšky směrového zářezu dle situace
Pomůcky: 1- dřevorubecká lopatka s obracecím hákem, 2 - klín (soustava klínů), 3 - hydraulický klín, 4 - tlačná tyč, 5 - kmenový spínač, 6 stahovák zavěšených stromů, 7 - traktorový naviják, 8 - stromolezecká technika, 9 - žebřík, 10 - manipulační plošina
Tabulka č. 2. Přehled rizikových stavů, odkazů na obrázky, piktogramy. Pořadí
Rizikový stav
Číslo obrázku 1, 2, 3, 4, 5
1.
NAKLONĚNÝ STROM
1a
NAKLONĚNÍ VE SMĚRU PÁDU
1, 2
1b
NAKLONĚNÍ PROTI SMĚRU PÁDU
3
1c
NAKLONĚNÍ VPRAVO, VLEVO
5
2.
VELMI SILNÝ STROM
6, 7
3.
VYHNILÝ, DUTÝ STROM
8
4.
SOUŠE
9
Piktogram
5.
SROSTLÝ STROM
10, 11
6.
STROM NA SVAHU NEBO SUTÍCH
8
7.
VÝVRAT
8, 12, 13, 14
7a
PODEPŘEN NA 1 MÍSTĚ, LEŽÍCÍ NA ROVINĚ
13
7b
PODEPŘEN VE 2 BODECH
13
7c
STRANOVĚ NAPRUŽENÝ
12
NAKLONĚNÝ, TZV. POLOVÝVRAT
7d
8.
OHNUTÝ A ZLOMENÝ STROM
14
5, 6, 8
8a
NÍZKÝ ZLOM
6, 8
8b
STŘEDNÍ ZLOM V 1/3 VÝŠKY KMENE
6, 8
8c
STŘEDNÍ ZLOM V 1/2 VÝŠKY KMENE
5, 8
8d
VYSOKÝ ZLOM
9
9.
PŘELOMENÝ STROM
8
10.
V BLÍZKOSTI BUDOV, KOMUNIKACÍ APOD.
dle situace
Obr. 25. Schéma s piktogramy
Tabulka č. 3. Postupy řezů.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
