MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ

DESIGN SEDACÍHO PRVKU DIPLOMOVÁ PRÁCE

2013

Bc. Radomír Tyc

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: ,,Design sedacího prvku“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne: ………………….

Podpis studenta: ………………….

Poděkování Na

začátek

bych

měl

a

hlavně

chtěl

poděkovat

panu

Ing. arch. Martinovi Kovaříkovi, Ph.D., za pomoc, trpělivost, odborné rady a vstřícnost při spolupráci u mé diplomové práce. Také děkuji celé rodině, své přítelkyni a všem svým blízkým za podporu při studiu.

ABSTRAKT Jméno studenta:

Radomír Tyc

Název práce:

Design sedacího prvku

Hlavním úkolem diplomové práce je návrh sedacího prvku – židle, která umožňuje dynamické sezení, a to díky pohupování a změn poloh při sedu. Práce je rozdělena do dvou kategorii. První část je zaměřena na teoretickou stránku, jenž se zabývá historií sedacího nábytku, ergonomií, zdravým sezením, alternativním způsobem sezením, houpáním a bezpečnostní problematikou. Druhá a hlavní část se věnuje samotnému návrhu. V níž je zpracována rešerše zahrnující současné trendy v sezení a proces navrhování. Proces navrhování popisuje jednotlivé fáze vzniku nového sedacího prvku. Hlavní úkol spočívá ve skicování, kompromisu mezi myšlenkami a teoretickými znalostmi, který vede až ke konečnému výsledku návrhu. Vizuální úvahy jsou doplněny fyzickými a počítačovými modely. Výsledkem je návrh dynamické židle.

Klíčová slova: židle, sezení, ergonomie, alternativní/dynamické sezení, Peter Opsvik, design

ABSTRACT Name of student:

Radomír Tyc

Title of the work:

Design of seating element

The main task of the master´s thesis is to design seating element – a chair which enables dynamic seating thanks to swinging and change positions when sitting. The thesis is separated into two categories. The first part is focused on theoretical side which deals with history of seating furniture, ergonomics, healthy seating, alternative way of seating, swinging and safety issues. The second and main part is devoted to the design of the chair. The research which includes current trends in seating and design process is elaborated in this part. The design process describes the particular phases of development of a new seating element. The main task lies in sketching, a compromise between thoughts and theoretical knowledge which leads to the final design of the chair. Visual considerations are accompanied by physical and computer models. The result is design of a dynamic chair.

Keywords: chair, seating, ergonomics, alternative / dynamic sitting, Peter Opsvik, design

OBSAH 1. ÚVOD ......................................................................................................... 7 2. CÍL PRÁCE.................................................................................................. 9 3. METODIKA PRÁCE ................................................................................... 10 4. PROBLEMATIKA SEZENÍ ............................................................................ 11 4.1.

HISTORICKÝ PŘEHLED ................................................................................ 11

4.2.

ERGONOMIE ............................................................................................ 19

4.3.

SEZENÍ A POHYBOVÝ SYSTÉM ČLOVĚKA ....................................................... 20

4.4.

ZPŮSOBY SEZENÍ A JEHO POLOHY ............................................................... 26

4.5.

ALTERNATIVNÍ/DYNAMICKÝ ZPŮSOB SEZENÍ ................................................. 31

4.6.

ZÁKLADNÍ ERGONOMICKÉ POŽADAVKY SEDACÍHO NÁBYTKU ........................ 38

4.7.

BEZPEČNOST A NORMY ............................................................................. 41

5. DESIGN .................................................................................................... 42 5.1.

20. STOLETÍ............................................................................................... 42

5.2.

21. STOLETÍ............................................................................................... 43

5.3.

VIZE DESIGNU 21. STOLETÍ .......................................................................... 44

5.4.

ZÁSADY HODNOTNÉHO DESIGNU ............................................................... 45

6. REŠERŠE .................................................................................................... 47 7. PROCES NAVRHOVÁNÍ ........................................................................... 55 7.1.

DVA VYBRANÉ NÁVRHY ............................................................................ 62

7.2.

NÁVRH KONSTRUKCE A MATERIÁLU ............................................................ 82

8. DISKUZE .................................................................................................... 86 9. ZÁVĚR ...................................................................................................... 87 10.

SUMMARY ............................................................................................ 88

11.

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE .......................................................... 89

12.

SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................... 91

13.

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................... 99

1. ÚVOD Dobrá židle je věc téměř dokonalá. Podobně jako u kola, ani autor první židle není znám, přesto si bez nich – ani kola ani židle - život člověk nedokáže představit. Psychologická funkce židle je mnohočetná. Různé židle navozují různá psychická

naladění

–

od

pohodlného

odpočívání

až

k únavnému

dlouhodobému sezení. Může stát jako estetický doplněk místnosti, řídit prostor při práci i zábavě. Může působit mazlivě, ale i úzkostlivě, například křeslo v ordinaci zubního lékaře. Židle může vybídnout k příjemnému posezení, ale také může vyvolávat pocity strachu až hrůzy, například židle u nadřízeného, či elektrické křeslo. Ovšem židle může sloužit nejen k sezení. Lze na ní spát, stát, hrát si, milovat se nebo na ni odhodit oblečení. Jsou také židle představující určitou

hodnotu:

královský

trůn,

židle

v čele

zasedací

místnosti,

židle

pro vyšetřování, židle filmového režiséra. Symbol židle nespočívá jen v jejím designu, ale i v tom, jak se na ní sedí. Sezení je velmi namáhavá činnost zapojující celý systém sedacích aktivit těla. Má své zákonitosti, pravidla, estetiku v závislosti na prostředí, kde se uskutečňuje. Židle může nabízet dvě možnosti sezení: nutí sedět určitým způsobem, nebo nabízí sedět pohodlně, přirozeně. Rozhoduje velikost, tvar, rozložení opěrných momentů. Zdá se tedy, že právě charakter židle utváří, přímo určuje, jak na ní bude člověk sedět. Židle probouzí v lidech i pocity vlastnictví. Každý má tu svoji jedinečnou židli, a to už dávno od raného dětství doma, ve škole, později v zaměstnání. Jak moc například je důležitá vlastní židle u jídelního stolu! Vpád cizí osoby na vlastní židli často člověk chápe jako útok na soukromí a na to je většina lidí dost citlivá. Existuje také velké množství přechodného sezení, které si je člověk ochoten na čas pronajmout a zaplatit za něj: v kině, ve vlaku, v autobusu. S takovýmto sezením se jedinec ztotožní a je dokonce schopný za něj bojovat. Stačí se podívat, jak lidé čekají na přistavení autobusu, zaujímají různé vhodné pozice k vybojování svých míst. Židle je určená také ke hrám. Prostorově rozmístění židlí vymezuje arénu her a pomáhá udržovat pravidla hry – při šachu, kartách, při stolních hrách. Může se na chvilku stát lodí, jeskyní, letadlem, tvrzí, pelíškem. Záleží už jen na fantazii toho, kdo si s ní hraje. 7

Tvar a způsob sezení na židli je také hodně ovlivněn danou kulturou a její historií. Lidé, kteří jsou na židli zvyklí, mohou být nepřítomností židle přímo prostorově frustrováni, kdežto jiným může připadnout zbytečná. Přesto by se mohlo říct, že židle je symbolem civilizované kultury. Židle představuje dočasnou berli pro tvora, který chodí po zeměkouli vzpřímeně. Ukazuje se, že židle je z fyziologického a anatomického hlediska, ale také z psychologického a společenského aspektu, nepostradatelné minimum. Židle často bývá první věc, kterou potřebujeme, když jinak nepotřebujeme vůbec nic (Černoušek, 1992).

8

2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo navrhnout nový sedací prvek. Židli, která umožňuje dynamické sezení, a to díky pohupování a změn poloh při sedu. V návrhu bylo zapotřebí dodržet veškerá hlediska z oblasti ergonomie, konstrukce, bezpečnosti, technologie a jiných dalších požadavků pro vytvoření hodnotného designu. Aby mohl být cíl splněn, bylo nutné se v úvodu práce seznámit s problematikou sezení a pro samotný návrh poznat současný směr designu u sedacího nábytku.

9

3. METODIKA PRÁCE Začátek práce byl zaměřen na problematiku sezení: historie, ergonomie, alternativní sezení a houpání. V historii bylo stručně vyobrazeno údobí prvopočátku sezení, vliv průmyslové revoluce a především vývoj v sezení ve 20. století. Ergonomie byla popsána jako taková a následně pak její využití u sedacího nábytku. V této části se práce věnovala sezení a jeho vlivu na pohybový systém a zdraví člověka. Alternativní sezení bylo popsáno jako vhodnější přístup k problematice sezení se zaměřením na změny poloh a houpání. Další kompilace práce byla věnována bezpečnosti a normám sedacího nábytku. Následující část pojednávala o designu, a to minulém, současném i budoucím. Byl zde popsán jeho vývoj v závislosti na životnímu stylu a potřebách společnosti v dané době. Byly zde také shrnuty základní faktory pro návrh hodnotného designu. Dále dílo popisovalo tvůrčí činnost od rešerše po výsledný návrh. Vlastní návrh se opíral nejen o poznatky z historie a rešerše, ale také o jednotlivé odborné vědomosti, jenž byly získány podrobným shromažďováním potřebných údajů a informací v oblasti se zaměřením na alternativní sezení – změna poloh, balancování. V hlavní, praktické části u vytváření sedacího prvku převažovala tvůrčí práce autora. Jednalo se o skicování, rýsování výkresů, tvorbu vizualizace (vizualizace byla vytvořena v programu Autodesk 3ds Max Design 2010) a výrobu fyzických modelů v měřítku 1:5 (balzové dřevo, disperzní lepidlo). V závěru byla nabídnuta diskuze na daný návrh o jeho funkčnosti, uplatnění a estetičnosti.

10

4. PROBLEMATIKA SEZENÍ 4.1. Historický přehled Na úsvitu dějin vznikla židle z lidské potřeby sedět a fungovala jako protéza unavenému tělu. Židlím určitě předcházely různé přirozené sedačky – balvany, pařezy, kmeny stromů, či různé terénní vlnky. Teprve v dobách antických se objevila první židle, spíše stolička. V dobách, kdy židle hrály významnou roli ve společenském žebříčku. Symbolem společenského postavení byla až do průmyslové revoluce. Do průmyslové revoluce byly dějiny židlí ve skutečnosti dějinami truhlařiny. Z dostupných materiálů se vytvářely ladné a vkusné křivky díky úctyhodnému umění řemeslníků, kteří po staletí neustále vylepšovali pracovní postupy a předávali je svým nástupcům. Vzhled židlí však změnily i jiné faktory. Židle se začaly přizpůsobovat pohodlí uživatele po stránce konstrukční a materiálové. Milníkem v historii židlí byla průmyslová revoluce v 19. století. Období, kdy docházelo k experimentování, kdy se výroba židlí stala produktem masové výroby a čas, ve kterém vznikla ikona sedacího nábytku - židle č.14. Tato klasická židle z ohýbaného dřeva byla dokonale tvarovaná, elegantní, jednoduchá, skladná a lehká. Byla navržena Michaelem Thonetem v roce 1859.

Obr. č. 1 – židle č. 14 (1859) – Michael Thonet

11

Obr. č. 2 – židle pro ,,Hous Hill‘‘ (1902) – Charles Rennie Mackintosh Charles Rennie Mackintosh vytvářel elegantní židle, pro které je spojujícím a originálním řešením protažení opěradel. Opěradla tvoří svislé a vodorovné příčky, které vytváří charakteristickou mřížku. Rovné linie s jemnými křivkami, dekorace a geometrickými vzory jsou znakem jeho tvorby – tak trochu jiná secese. Samonosné židle a křesla, které popřely obecně přijímaný názor, že židle má mít čtyři nohy, byly nejzjevnějším projevem modernistických redukčních tendencí. Nosníkový princip, pomocí nějž je váha konstrukce nesena díky jedinému opěrnému bodu a redukuje tvar na minimum.

Obr. č. 3 – samonosná židle (1927) – Mart Stam a židle cik-cak (1934) – Gerrit Rietveld 12

Obr. č. 4 – křeslo Wassily (1925) – Marcel Breuer Křeslo Wassily má rám z ohýbané trubkové oceli, kožené řemeny sloužící jako opěrák, sedák, područky a sáňkovité nohy. Toto křeslo bylo revolučním počinem v užití průmyslových materiálů, neboť se dá snadno rozebrat a sešroubovat. Marcel Breuer patřil do jedno z nejvýraznějších učení minulého století – Bauhausu. Protipólem užívání studené trubkové oceli bylo využití ohýbané překližky. Společným znakem sice byly ladné křivky a plynulé křivky bez svařování a spojů, ale ve Skandinávii měl přednost přírodní materiál. Alvar Aalto vytvořil procesem lamelováním z březového dřeva

křeslo Paimio s elegantně tvarovaným

sedákem a opěradlem ve tvaru S.

Obr. č. 5 – křeslo Paimio (1931) – Alvar Aalto 13

Obr. č. 6 – židle Mravenec (1952) – Arne Jacobsen Slavná Jacobsenova estetika byla kombinací ladnosti a přesnosti. Židle Mravenec, jejíž konstrukce vykazuje nezaměnitelnou podobnost se stavbou mravenčího těla, je tvořena jasně definovanými částmi: podstavec na třech nohách z ocelové trubky a sedák z překližky. Tato konstrukce byla logickým způsobem, jak židli zjednodušit pro masovou výrobu. Jednu z nejkrásnějších židlí navrhl na přelomu 40. a 50. let minulého století Hans Wegner. Model č. JH 501 si za svůj nenápadný vzhled získal legendární proslulost. Je často nazývána jednoduše ,,Židle‘‘ a mnozí odborníci ji charakterizovali jako maximální skloubení formy a funkce a nejdokonalejší dílo své doby.

Obr. č. 7 – židle č. JH 501 (1949) – Hans Wegner 14

Obr. č. 8 – židle LCW (1945) – Charles & Ray Eams Jak dobře a správně experimentovat s překližkou ukázali také za mořem. Konkrétně se jedná o americký pár Charles a Ray Eams. Ti začali ohýbat překližku ve více než jednom směru. Židle LCW se stala také ikonou své doby, neboť korespondovala s cílem vyrábět za co nejmenší cenu, pro největší počet lidí a dostat co nejvíc z toho nejlepšího. Další vydařený kousek vytvořil italský designér Gio Ponti. Navrhl dřevěnou (jasan) židli s třtinovým výpletem sedadla, super lehkou židli Superleggera. Je ukázkou odebírání hmoty na minimální možnou míru. Její váha činí necelý jeden kilogram. Židle je navzdory tomu stabilní a pohodlná.

Obr. č. 9 – židle Superleggera (1957) – Gio Ponti 15

Obr. č. 10 – židle S – tzv. Pantonka (1959) – Verner Panton Doba plastů výrazně také zasáhla do designu židlí. První celoplastovou a stohovatelnou židli, nejdříve vyrobenou z polyesteru vyztuženého skelnými vlákny a později už z propylenu, navrhl Verner Panton. S plasty experimentovalo mnoho tvůrců nábytku. Za zmínku stojí také židle Selene od italského designéra Vica Magistrettiho. Tato židle byla jako první odlita z 3 mm REGLARu (polyester vyztužený sklolaminátem). Technický problém s pevností noh vyřešil Magistretti pomocí jejich profilu ve tvaru písmene ,,S‘‘.

Obr. č. 11 – židle Selene (1969) – Vico Magistretti

16

Obr. č. 12 – Ply chair (1988) – Jasper Morisson Po chudých 70. letech postmoderny a době radikálního designu přišla jako protitrend touha po čisté a jednoduché linii. Ukázkou nové filozofie jednoduchosti je židle Ply chair od Jaspera Morissona. V době, kdy se nábytek vyráběl ve stylu high – tech, přinesl francouzský designér Philipp Starck lehký a dobře stravitelný design. Jeho bezkonkurenční schopnost sebepropagace a talentu vytvářet úhledně, dobře prodejné produkty, které se vyznačují silným osobitým půvabem, z něj udělaly hvězdu světového designu. Je autorem významných návrhů své doby, například stoličky WW. Stolička je ukázkou motivu prodlouženého, zaobleného zvířecího rohu, kterou Starck s oblibou používá. Stolička má lakovaný hliníkový rám, litý do pískové formy, s povrchovou úpravou světle zeleným emailovým nátěrem.

Obr. č. 13 – stolička WW (1990) – Philipp Starck 17

Obr. č. 14 – židle One (2003) – Konstantin Grcic V posledních letech dvacátého století se stal všudypřítomným a až na hranici klišé opěvovaný minimalismus. S novým přístupem přišel německý designér Konstantin Grcic. Začal hledat jiné cesty navrhování komplexnějších, osobitých tvarů prostřednictvím experimentů s novými materiály a nejrůznějšími postupy výroby. Židle One je jednou z nejpozoruhodnějších výsledků jeho hledání. Je vyrobena z hliníku odlévaného pod tlakem. Vytáhlý síťovitý tvar židle (sedadlo

i opěradlo)

jsou

z jednoho

dílu.

Grcic

strukturu

přirovnává

k fotbalovému míči. Estetika židle je podobná krytému bombardéru, vyvolává dojem vyspělého počítačového projektování, avšak tento kus nábytku byl vyvinut intuitivně a stal se ikonou přelomu dvacátého a jednadvacátého století.

„Každý opravdu originální nápad, každá inovace designu, každé nové použití materiálů i všechny technické novinky v oblasti nábytku našly vždy své nejlepší uplatnění v židli.“ (George Nelson, 1953)

18

4.2. Ergonomie Vytvořit funkční, pohodlnou a správnou židli není nic jednoduchého. Aby splnila psychologickou funkci a zapadla do prostoru, musí být konstruována k příslušné aktivitě. Ergonomie je věda, jejíž programový princip je zřetelný – vytvořit produkt takovým způsobem, aby bral na zřetel charakteristiky člověka, který jej bude používat. Charakteristikami člověka je myšlena jeho různorodost, jako je jeho stáří, výška, váha, pohlaví a jiné další odlišnosti. Ergonomie studuje vztah mezi člověkem a prostředím a zároveň se stará o optimální rozvržení pracovního i mimopracovního prostředí. „Ergonomie je vědecká disciplína založena na porozumění interakcí člověka a dalších složek v systému. Aplikací vhodných metod, teorie i dat zlepšuje lidské zdraví, pohodu i výkonnost. Přispívá k řešení designu a hodnocení práce, úkolů, produktů, prostředí a systémů, aby byly kompatibilní s potřebami, schopnostmi a výkonnostním omezením lidí. Ergonomie je tedy systémově orientovaná disciplína, která prakticky pokrývá všechny aspekty lidské činnosti.“ (IEA, 2000)1 Vědní disciplína fungující jako syntéza, která zpracovává poznatky z biologie, psychologie, medicíny, antropologie a technických věd. Z analýzy těchto poznatků volí nejvhodnější opatření pro využití lidské pracovní síly a zdraví

člověka.

bezprostřední

Správná

snížení

rizika

ergonomie úrazu

či

zajišťuje

nemoci

aktivní

z povolání.

bezpečnost Je

to

–

věda

o přizpůsobení techniky konkrétnímu uživateli nebo široké a smíšené skupině uživatelů. Ergonomie se využívá při navrhování strojů, dopravních prostředků, spotřebních výrobků i nábytku. Ergonomická řešení umožňují navrhovat účinnější, bezpečnější a lepší výrobky. Výrobky jsou vyrobeny pro maximální komfort

a

harmonii

s lidským tělem, ať

už jde

o

jakýkoliv

předmět.

Pro nábytkového designéra je velmi důležité znát stavbu lidského těla, pohybového systému a veškerá rizika vzniku bolesti, stejně jako antropometrii a ergonomii ve vztahu k sedacímu nábytku. Při navrhování sedacího nábytku je nutné respektovat odpovídající antropometrické rozměry a tělu umožnit podpěru, tak aby byl udržen přirozený sklon pánve a páteře. AEE Šedivý: Ergonomie. Definice ergonomie [online]. 2010 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.aee-sedivy.cz/ergonomie/ 1

19

4.3. Sezení a pohybový systém člověka Sezením se dnes vyplňuje značná část života lidí. Člověk si svou evolucí osvojil sezení do takové míry, že se chápe jako jeho nutná potřeba. Z aktivního života, kdy člověk byl lovcem, rybářem, či sběračem, se stal člověk sedící – z „Homo sapiens“ k „Homo sedens“. Doba strávená sezením se neustále zvyšuje. Sedí se v práci, v dopravních prostředcích, v kavárně i doma. Počet hodin, který se tráví sezením, je až alarmující, ale nepřekvapuje. Jedním z důvodů je industrializace a vývoj v technice, které vedou k rostoucímu počtu sedavého zaměstnání. Dalším důvodem jsou současné možnosti, jak trávit volný čas. Sezení se tím tak stává stále více statickým a pro zdraví lidského těla přímo nevhodným. Pohybová neaktivita je pro dnešní společnost natolik charakteristická, že ovlivňuje výrazně zdraví pohybového aparátu, a to zejména páteře a jejího svalového okolí. Dlouhodobé a nesprávné sezení má řadu negativních důsledků, a to ve smyslu držení těla, přetížení svalového a vazivového systému a vliv na tlak meziobratlových plotének. Bolesti zad tak dnes zaujímají až 20-ti % podíl všech nemocí. I přes tyto negativní důsledky se sezení oproti stání charakterizuje nižším energetickým výdajem, nižším zatížením na dolní končetiny a umožňuje větší stabilitu, což vede k domněnce, že při práci je sezení lepší pozice. Na druhou stranu sedící pozice tlačí více na meziobratlové ploténky. Příčina je v tom, že, i když se sedí vzpřímeně, páteř ztrácí svou přirozenou křivku. Ale nejzásadnější příčinou je nesprávné a dlouhodobé sezení. Nicméně technologickému a civilizačnímu trendu se nelze ubránit, a proto je třeba hledat prostředky ke snížení rizika zdravotního poškození páteře. Jinak řečeno, je nutné věnovat velkou pozornost způsobům sezení a tomu, na čem se sedí. V prevenci

onemocnění

páteře

při sezení

se

jednak

uplatňují

ergonomické požadavky a rehabilitační přístupy (vhodný kompenzační pohybový režim, nácvik správného sezení apod.). Pro správné pochopení prevence problematiky sezení je nutné se seznámit se stavbou páteře a jakým způsobem je zatěžována.

20

Obr. č. 15 – stavba páteře Přirozená poloha páteře je ve dvojitém esovitém prohnutí, kdy je páteř v rovnováze a váha těla je optimálně rozložena. Přirozené zakřivení zajišťuje její pružnost a pevnost. Zakřivení dopředu krční a bederní je tzv. lordóza a zakřivení dozadu hrudní páteře a kosti křížové je tzv. kyfóza. Páteř se skládá ze 24 obratlů, meziobratlových plotének a míchy. Ploténka je nejchoulostivějším místem a nachází se mezi dvěma sousedními obratli. Slouží jako tlumič a umožňuje natáčení zad. Ploténku si lze představit jako kuličku, anebo lépe jako mokrou houbu: při sezení dochází ke stlačení a tekutina je vytlačována, tím se ploténka placatí, deformuje a, je-li špatně vyživována nebo je ve špatné poloze, může dojít až k bolestivému vyhřeznutí. Naopak při odlehčení je tekutina nasávána a ploténka regeneruje. K odlehčování dochází při vhodném pohybu páteře a střídavém odlehčování a zatěžování. Dalo by se říct, že ploténky žijí z pohybu. Správné držení těla se udržuje ve stoji a je nutné tuto polohu zajistit i pro sezení. Za účelem porozumění problémům, které vzniknou v sedící pozici, je nutné nastudovat anatomické změny, které probíhají, když se mění pozice stoje a sedu. Nejdůležitější roli páteře při sezení má bederní lordóza. Tato konkávní oblast je nezbytná při udržování pravoúhlé polohy v případě

21

narovnání kyčelního a kolenního kloubu. Kyčelní kloub je málo pohyblivý, a proto k vyrovnávání vzpřímené polohy dochází v bederní oblasti páteře. Odborníci z celého světa považovali za správnou polohu sezení tzv. sezení v pravém úhlu, neboli ve vzpřímené poloze jako na obr. č. 16. Zároveň tvoří základ pro mezinárodní standardizaci nábytku, antropometrii a studium designérů nábytku.

Obr. č. 16 – vzpřímené standardizované sezení Vzpřímená pozice vypadá dobře, ale je zřejmé, že v této pozici člověk nevydrží

dlouho.

Po

dvou,

třech

minutách vede

k únavě,

nepohodlí

a k špatnému držení těla. Ve skutečnosti není ani podložena nějakým vědeckým výzkumem, ale je založena na disciplíně a morálce z dob královny Viktorie. Že je sezení v pravém úhlu omyl nasvědčuje i konstrukce těla. Páteř ani tenký krk nejsou stavěny na to, aby nesly takovou zátěž. A aby se páteř tolik nenamáhala, je potřeba víc pracovat nohama, protože silné stehenní svaly dokážou unést mnohem větší tíhu.

Obr. č. 17 – Hanns Schoberth – ze stoje do vzpřímeného sedu 22

Na obr. č. 17, ukazuje německý ortoped Hanns Schoberth, co se děje s pohybovým aparátem při posazení, respektive, jak se změní držení těla: 1) pánev se sklápí dozadu a mění se úhel v kyčelním kloubu ze stoje, kde činí 180°, do polohy vsedě přibližně na 90°, z přirozené pozice kyčlí při stoji do sedu dochází k ohybu, kdy kyčle se ohýbají pouze o 60° zbylých 30° do přirozených 90° vyrovnává bederní část páteře; 2) dochází k oploštění bederní lordózy, zejména u 3., 4. a 5. obratle, při naklánění nad stůl se její úhel zvýší na 40° až 50°; 3) při sezení bez opory se oblast hrudní páteře vyklenuje dozadu (kulatá záda – kyfóza) a krční páteř se předsunuje dopředu. Bederní lordóza páteře dle Schobertha se zplošťuje nejméně o 30,4°, čímž dochází především k zvýšenému tlaku na meziobratlové bederní ploténky a může dojít až k jejich vyhřeznutí. Při kulatém sedu je vytvářen vyšší tlak na přední stranu ploténky než na její zadní stranu. Dochází k její klínovité deformaci, jádro ploténky se posouvá dozadu a může stlačovat nervové kořeny. Tím vznikají bolesti, které můžou vystřelovat až do oblasti dolních a horních končetin.

Obr. č. 18 – správné a špatné rozložení tlaku na meziobratlové ploténky 23

Dalším zdrojem informací o tom, co se děje při sezení jsou vědecké poznatky amerického ortopeda J. J. Keegana, který na rentgenových snímcích ukázal polohy kyčelního kloubu u ležícího člověka. Za nejpřirozenější, nejvíce pohodlnou a vhodnou při správném sezení považuje polohu na obr. č. 19/C.

Obr. č. 19 – ohyb kyčelního kloubu podle J. J. Keegana

Na obrázku C je ukázána uvolněná pozice těla, kdy kyčelní klouby jsou skloněny 45° vůči horizontální ose a 135° vzhledem ke vzpřímené poloze páteře (úhel mezi páteří a stehny). V této odpočivné nebo funkční pozici kyčelních kloubů, jsou přední i zadní svaly stehen uvolněny. A záda mají přirozené zakřivení. Další polohy kyčlí podle obrázků A, B, D, E znamenají větší tlak na bederní lordózu: když jsou kyčelní klouby ohnuté nahoru, jak je na obrázku D a E svaly zadní strany stehen (hýžďové a podkolení) jsou napnuté. Přední svaly stehen jsou uvolněny. Když jsou kyčle narovnávány nebo dokonce ohnuty dozadu (obrázek A, B) přední strany stehen jsou nataženy. To vše přináší zvýšení konkavity a konvexnosti bederní křivky. Z toho plyne, že sezení ve vzpřímené pozici (v úhlu 90°) je pro bederní páteř

zcela

zatěžující

–

dochází

k zploštění

meziobratlových plotének.

24

lordózy

a

deformaci

Obr. č. 20 – klasický způsob sezení a jeho varianty 1.

Ve vzpřímeném sezení nelze vykonávat práci, neboť vzdálenost

očí od desky stolu je 50 – 60 cm. Pravoúhlá pozice zatěžuje jak kyčle, tak bederní páteř. 2.

Pro lepší vidění na práci se musí ohnout spodní část zad asi o 20°.

Toto ohnutí se vztahuje převážně na oblast 3. až 5. obratle, zatímco zbytek zad je mnohem méně ohebný. Zde dochází k největšímu zploštění. Při tomto omezeném ohnutí se začínají kulatit záda, napínají svaly, na vazy a klouby je zvýšen tlak. 3.

Aby se lidé vyhnuli tomuto zakulacení, sedají si co nejvíc dopředu

na sedadle, tak aby stehna svírala zhruba 20°. Pak lze sedět s rovnými zády u stolu, aniž by docházelo k zakulacení bederní páteře. Na druhou stranu dochází k tlaku na stehnech a omezuje se tok krve do nohou. 4.

Při odpočinku, prohlížení filmu a méně náročné práci se zadek

obvykle posouvá na sedadle dopředu. Ohyb boků je tak snížen z 90° na 70° a kyčelní klouby jsou blíže klidové poloze 45°. Napnutí na zádech a zadní straně stehen se snižuje. 5.

V dětském věku člověk spontánně používal trik s nakloněným

sedákem dopředu o 20° na přední nohy židle, čímž se dosáhlo nižšího tlaku na bederní oblast páteře. Jednalo se o tzv. houpání. Působením výchovy (,,nehoupej se‘‘) došlo k zapomnění výhody tohoto postoje.2

MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, 8-14. ISBN 87-982017-1-9. 2

25

4.4. Způsoby sezení a jeho polohy Sezení je považováno za statický úkon, ve skutečnosti je to ale činnost velice dynamická. Existují dva základní způsoby sezení: aktivní a pasivní sezení. Třetím způsobem sezení je sezení odpočinkové se zádovou opěrkou. Aktivní sezení poskytuje ochranu bederní oblasti páteře, ovšem je při něm vynakládána značná energie a nemůže proto být udržováno dlouho, pokud na to člověk není vycvičený. Aktivní sezení způsobuje menší zatížení plotének, takže nehrozí bolesti při sezení ani po delší době sezení. Výhoda této pozice je také v tom, že trénuje zádové svalstvo. Protože aktivní sezení nemůže být udržováno po dlouhou dobu, přejde se automaticky k sezení pasivnímu.

Obr. č. 21 – aktivní a pasivní sezení Pasivní sezení je mnohem méně únavné, protože je při něm vynaloženo méně energie. Ale dochází k zatížení páteře a rychleji vznikají bolesti zad s následnými problémy. Bez podpory v bederní oblasti se tělo člověka sesouvá dolů do pasivního sezení. Od odpočinkového sezení požadujeme komfort pohody a relaxace. V rámci odpočinkového sezení jsou funkční rozdíly – některé typy slouží k aktivnímu

odpočinku

(např.

čtení),

jiné

typy

jsou

pouze

relaxační.

S odpočinkovým sezením si lze spojit i houpací křeslo. Umožňuje podporu celé páteře a navíc houpavé pohyby zvyšují relaxační účinek. Jsou známé tři základní polohy sezení charakteristické svou činností: sezení přední (práce), sezení střední, sezení zadní (odpočinek). 26

4.4.1. Přední sezení Způsob sezení převažující u většiny průmyslových, kancelářských činností a u aktivit s nároky na pohybovou koordinaci, se typicky projevuje nakloněním trupu směrem dopředu a tlakem na zadní stranu stehen. Poloha lépe navozuje vzpřímené držení těla překlopením pánve dopředu, ale i v této poloze lze sedět s kulatými zády. Nevýhodou je, že může docházet ke sklouzávání hýždí a trupu směrem dopředu a k přesunu zátěže na chodidla. Sedí-li se v nakloněné pozici dlouhodobě

bez

opory zad, dochází k zvýšenému statickému

zatížení

zádového svalstva. 4.4.2. Střední sezení Druhým způsobem sezení na židli, je střední sezení. Horní část těla je téměř v kolmé poloze oproti sedací ploše a váha těla je rovnoměrně rozložena na sedací hrboly a zadní stranu stehen. Při vzpřímeném držení zad bez jejich správné opory dochází ke zvýšení statické zátěži zádového svalstva. Zorný úhel je přibližně horizontální, a proto omezuje řadu pracovních aktivit a nutí sedícího do předsunu či předklonu krční páteře a tím i k jejímu přetěžování. 4.4.3. Zadní sezení Při zadním sezení, je trup těla nakloněn směrem dozadu od vertikály v úhlu větším jak 95°. Při vhodné podpoře pánve a páteře je tento způsob sezení nejvíce relaxační a je vyvíjen nejnižší tlak na meziobratlové ploténky bederní páteře. Není-li pánev správně podepřena, dochází k jejímu překlopení dozadu, což vede až k oploštění bederní lordózy.3

Obr. č. 22 – Polohy sezení

GILBERTOVÁ, Sylva. Ergonomie: Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 239 s. ISBN 80-247-0226-6. 3

27

4.4.4. Další polohy sezení Podle poznatků vědců zabývající se danými a výhodnými polohami páteře při sezení lze označit za ideální polohu, která nezatěžuje pohybový systém, tzv. klidovou pozici, viz. obrázek 22/C.

Obr. č. 23 – polohy páteře Čím blíže se dostane sedící k pozici C, tím víc si chrání svá záda. Lze jí dosáhnout pomocí naklonění sedáku o 15° dopředu oproti normálnímu sklonu 5° dozadu. Tím je 20° úhel bederní křivky zachován. Když je nakloněna i deska stolu lze dosáhnout až 30° úspory v bederní části páteře. Je tak vyvinut menší tlak na bederní ploténky. Poloha je uvolněná a vyvážená a přináší větší pohyblivost. Protichůdné svalové skupiny jsou vyrovnané a bederní křivka je zachována. Nevýhodou tohoto sezení může způsobit zatížení na kolenní klouby.

Obr. č. 24 – pozice nakloněného sedáku Dalším ergonomicky dlouhodobým správným sezením se považuje sezení obkročmo na koni. Při obkročném sezení se nedeformuje páteř v žádném 28

směru, naopak napomáhá držet její přirozenou křivku. Tato poloha odpovídá ideální klidové pozici kyčlí podle Keegena. Při jízdě na koni jezdec sedí vzpřímeně, ale zároveň udržuje zakřivení bederní lordózy, protože jeho stehna jsou skláněna v úhlu 30 – 40°.

Obr. č. 25 – sezení obkročmo (na koni) Speciální kategorií jsou židle se zvýšeným sezením, které jsou výhodné zejména při práci. Dovolují vykonávat práci střídavě vsedě a vstoje. Výška pracovní plochy je pak odvozená od požadavků na pracovní místo ve stoje. Modifikací vyššího sezení je tzv. ,,perching‘‘, neboli polocesta mezi sezením a stáním – poloha polostoje, polosedu. Předurčuje sezení s nohami pevně zapřenými do země, na rozdíl od vyšších židlí, které mají v rámci podnože podpěru pro nohy. Sedící v této poloze svírá 135° úhel mezi páteří a stehny. Poloha tak zabezpečuje odlehčení bederních kloubů a nezatěžuje páteř.4

Obr. č. 26 – židle (stoličky) pro polohu „perching“ Mezi další polohy sezení lze zařadit sezení na zemi, případně sezení na zvýšených stupíncích nebo dokonce polohu klečení.

4 KOTRADYOVÁ, Veronika. Dizajn nábytku: vývoj, navrhovanie, terminologia, typologia, ergonimia, materialy, konštrukcie, technilogia. 1. vyd. V Bratislave: Slovenská technická univerzita, 2009, 281 s. ISBN 978-80-227-3006-8.

29

V minulosti bylo provedeno několik testů, jak zkvalitnit především sezení v práci. Možná východiska se hledala v bederní opěrce, v sedáku s mírným sklonem dozadu, v nízké židli a v nízkém stolu. Dá se říct, že se pracovní podmínky ještě zhoršily a to hlavně kvůli mylné vidině bederní opěrky. Bederní opěrka při práci u stolu je zcela zbytečná, protože vůbec páteř nepodpírá, ba se jí dokonce ani nedotýká. Proto i ta nejlepší bederní opěrka bude mít stěží nějaký vliv na držení těla, když se nakláníme před stůl. O to víc je důležité se věnovat sedáku, protože na něm leží největší váha těla (více jak 90%) a ovlivňuje pohybový systém člověka. Sedací nábytek má umožnit a usnadnit nejen pracovní činnosti, ale také odpočinek. K dlouhodobému pocitu komfortu (tělesný, duševní, sociální) při sezení lze dospět dvěma způsoby: 1. Zmenšením nároku na spotřebu energie vhodným podepřením těla Tento způsob má ale své hranice, protože i malá až statická svalová činnost může být po čase únavná. Jako přirovnání se hodí zavalení lavinou, kdy je celé tělo dokonale chráněno v každém ohledu a dá se předpokládat, že by daná poloha mohla být nejpohodlnější, ale na jak dlouho zůstane pohodlná? Pouhá myšlenka, že jsou ruce a nohy v jedné pozici, je nesnesitelná. Proto perfektní podpora pro naše tělo není klíčem k pohodlí. 2. Možnost změny polohy Je přijatelnější způsob a pro tělo nejlepší, když polohy můžeme střídat. Obecná lidská potřeba pro různorodost právě také platí v případě, když sedíme. Zůstat ve stejné poloze po delší čas je totiž nepřirozené. Přestože jsou některé tělesné polohy více přirozené než jiné, je nesmyslné se ptát, jaká poloha je ta nejlepší. V případě držení nějaké polohy po určitou chvíli, je vždy další poloha ta nejlepší. Dokonce ten nejvíce „správný“ způsob sezení, doporučován předními experty, začne být po určité chvíli nepohodlný. Pro správné sezení je potřebné mít zapřená chodidla o podlahu, anebo o jiný pevný povrch, protože z chodidel vede mnoho důležitých podnětů, které vyplívají na korektním držení těla. Poloha noh odpovídá výšce sedadla. Při odpočivné pozici je tendence narovnávat nohy dopředu nebo je ukládat

30

do vyšších poloh. V pracovní pozici dochází k pravému opaku. Nohy se podsouvají pod židli, neboť si je člověk potřebuje umístit níže. Podstatným faktorem při zaujímání poloh při sezení je příležitost a okolnosti, při kterých se sedí. Jinak člověk sedí, když je na veřejnosti všem na očích a jinak sedí doma v soukromí. Změny polohy jsou výsledkem impulsů a tužeb těla člověka, které se snaží vyhledávat a rázem je uspokojovat.

Obr. č. 27 – změny poloh při sezení Nutným předpokladem pro to, aby si člověk užil sezení, je mít svobodu ve střídání poloh tak často a bez námahy, jak jen to je možné. Nejčastější změny poloh během sezení na židli jsou různé úhly sezení v rozmezí od polohy vleže k aktivní opřené pozici.

4.5. Alternativní/dynamický způsob sezení Správného sezení lze tedy dosáhnout jednak změnou poloh, a nebo sedět s více otevřeným úhlem v kyčelních kloubech. Jsou dva způsoby, jak dosáhnout širšího úhlu mezi trupem a stehny: 1) Sklánět horní část směrem dozadu 2) Stehna svažovat směrem dolů Horní část těla skloněná dozadu vytváří úhel mezi stehny a trupem dostatečně široký na to, aby snížil škodlivou zátěž na páteř na tak dlouho, dokud se využívá podpěra pro záda. Tato pozice převládá u automobilových sedadel. Uvolněná, sklopná pozice s kyčlemi v otevřeném úhlu je dobré řešení, ale má nevýhodu, neboť se nedá využít jako pracovní pozice u stolu. Navíc zádové svaly ochabují, je-li podpora příliš dlouhá. Není také nejvhodnější pro krk a ramena. Sezení se svislou nebo dopředu se naklánějící horní částí těla a se stehny svažujícími směrem dolů přináší vyšší komfort v sezení, a to hlavně v případě práce. Sedí se s vyváženou horní částí těla a s přirozenou křivkou páteře. 31

Se stehny svažujícími dopředu, jak již bylo uvedeno, se dá sedět na každé židli, ale aby tato pozice byla pohodlná a přirozená, židle nebo sedák vyžaduje trošku jiný tvar. Sedadlo

nakloněné

dopředu

je

samozřejmě

vhodnou

variantou

pro páteř, ale může dojít k tomu, že sedadlo je nakloněno příliš a uživatel může klouzat dolů. Proto je nutné tomuto sesouvání zabránit. Prvním možným řešením jsou holenní opěrky.

Umožňují uživateli strmější pozici bez rizika sklouznutí ze

sedáku. Druhou variantou je tvar sedáku, který připomíná sedlo. Tím se zabrání sklouznutí a uživatel může zaujmout úhel stehen, který mu je nejvíce žádoucí a nejpohodlnější, od vodorovného ke svislému. Výhody pro záda (přirozené zakřivení páteře) nejsou jediné faktory, které nás ženou sedět se stehny skloněnými směrem dolů. Tato pozice je také výhodná pro krk a ramena, poskytuje lepší pohyb ramenou a více místa pro břicho a vnitřní orgány, které na oplátku zajišťují snadnější a hlubší dýchání. Za nevýhodu lze považovat holenní opěrky, které tlačí na holeně a sedák židle může vyvíjet tlak na přední stranu stehen. S porovnání s páteří se jedná o nekomplikované části těla. Nejlepším východiskem, jak se vyhnout nepohodlí z tlaku, je změnit pozici. V ten moment se nejvíc ocení možnost vrátit sedák zpět do vodorovné pozice. 4.5.1. Praktické příklady Peter Opsvik

Obr. č. 28 – Actulum – Peter Opsvik Člověk obecně preferuje naklánění se vpřed, či vzad a málokdy sedí vzpřímeně, tak jak určuje tradiční židle. Židle Actulum je konceptem kyvadla, 32

která umožňuje následovat přirozené sklony těla.

Židle se naklání dopředu

a dozadu z normální pozice. Může být používána ve všech formách užití u stolu. Ukázkou nakloněného sezení s podepřením holení je typická pro tzv. klekačky. Už název Variable balans – proměnlivý, nestálý – naznačuje, že klekačka umožňuje pohyb a změny poloh. Pozice v kleče je jedna z mnoha. Jako všechny ostatní polohy těla, klečení není po nějaké chvíli příjemné. Je určena pro sedící, kteří vyznávají aktivní sezení a hledají správnou rovnováhu pro horní části těl a hlav. Zahnutá podnož je jednoduchý a zřejmý způsob pro pohyb a změnu poloh. Thansit balans umožňuje s opěradlem více různých poloh než židle (klekačka) bez opěradla. Opsvik ještě přidal opěrku hlavy a tím zvýšil komfort sezení ještě o něco více. Ukázkou je židle Duo balans. Čím více různých poloh v sezení, které jsou dosažitelné, tím lepší. Proto Opsvik tuto teorii posunul až na úplný vrchol v podobě židle Gravity balans. Kde se zaujímají polohy, které si na normální židli nelze ani představit.

Obr. č. 29 – Variable balans – Peter Opsvik

Obr. č. 30 – Thansit balans a Duo balans – Peter Opsvik

33

Obr. č. 31 – Gravity balans – Peter Opsvik Ukázkou obkročného sezení (sezení v sedle), kdy jsou stehna nakloněna dopředu, je židle Capisco. Je považována za jednu z nejpohodlnějších pracovních židlí a to také díky nespočtu poloh, které nabízí a nastavitelným výškám opěradla a sedadla.

Obr. č. 32 – Capisco – Peter Opsvik Praktické příklady založené na teoriích vycházejí ze 4 pojetí, které inspirují sedícího k pohybu a změně poloh do různých úhlů bez toho, aby o tom přemýšlel a bez nutnosti regulace židle. Nejdůležitější pojetí vyplývá z pohybu 34

kola a je velmi blízké houpání. Opsvik dále vycházel z balancování sklonů, z pružiny a volného zavěšení podobného klasické houpačce. 4.5.2. Houpání Houpání je typickou ukázkou dynamického sezení. Při houpání dochází ke změnám polohy těla a díky němuž je zajištěno aktivní a zároveň relaxační sezení. Houpání je aktivitou, se kterou se spojuje vzpomínka na sezení ve školních lavicích. Často docházelo k napomenutí, že se někdo houpe, vrtí, a tak nás nutili sedět zcela rovně, tiše, bez pohybu. Z výše uvedené teorie ale vyplývá, že takové sezení není zdravé a doporučuje se pravý opak. Proto je určitě vhodné se houpat, ale houpat se na správné židli. U sedacího nábytku je charakteristickým typem houpací křeslo. Houpací židle jsou méně časté a často funkci spodních zaoblených ližin nahrazují různé pružiny a jiné mechanické systémy. Sezení v houpací židli je jako sezení uvnitř kola. Kolo jednoduše vytváří pohyb. Pohyb tak malý, jako přikývnutí hlavy nebo natažení ruky, hýbe těžištěm dostatečně, aby rozpohyboval „kolo“ do nového úhlu sezení.5

Obr. č. 33 – těžiště pohybu

OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, 1825. ISBN 978-0-393-73288-97 5

35

Obr. č. 34 – série Reflex – Peter Opsvik

Obr. č. 35 – Dancing chair – Constance Guisset

Obr. č. 36 – The Sway – Markus Krauss 36

Obr. č. 37 RO – RO rocking chair – Tomoko Azumi

Obr. č. 38 – houpací křesílko Ribbon – Katie Walker

Obr. č. 39 – Voso – Voso 3 37

4.6. Základní

ergonomické

požadavky

sedacího

nábytku Pro dimenzování sedacího nábytku jsou jedním z výchozích podkladů rozměry lidského těla nebo vzdálenosti kloubových spojů. Sklony a délky jednotlivých lidských částí jsou základem ke stanovení nábytkových norem a jiných zařizovacích předmětů v procesu bydlení. Měřením těchto údajů se zabývá vědní obor antropometrie. Aby designér navrhl správný ergonomický sedací nábytek musí přistoupit také k ověřování jiných faktorů, kterým je např. svalová síla, vhodná vzdálenost vidění, potřeba pohybu a pohybový rozsah kloubů. Není-li židle navrhována pro konkrétního jedince (a to ve většině případu není), musí si uvědomit, že lidé nejsou stejně vysocí, mají různou hmotnost, či jsou jiného pohlaví. Jako zajímavé řešení tohoto problému se jeví model japonských autorů, který spočívá v zavedení tradiční klasifikace inspirované oděvním průmyslem. Což by usnadnilo tvůrcům a hlavně uživateli snadnější orientaci. Ergonomicky správně řešený sedací nábytek by měl odpovídat tvarem a rozměry kterémukoliv uživateli, nebránit přirozeným pohybům, snižovat statickou zátěž, napomáhat správnému držení páteře a pánve, a mít dostatečnou stabilitu a možnost změny polohy.

Obr. č. 40 – Ergonomické parametry sezení (ÚBOK) 38

4.6.1. Výška sedací plochy Je základním rozměrem pro tvorbu sedacího nábytku. Správná výška sedadla se obvykle určuje podle výšky podkolenní jamky - výška dolního okraje stehna v podkolení při noze ohnuté do pravého úhlu - s připočtením výšky podpatku. Aby sedadlo poskytovalo řádnou oporu, měla by jeho výška být o něco menší než délka nohy ke kolenu. Výška sedací plochy by neměla být tak vysoká, aby stlačovala spodní část stehen, ani tak nízká, aby nedošlo ke zkulacení zad. Tato výška má platnost u typů sedadel se vzpřímeným sedem, jejíž horní hranice vychází z průměrné výšky ženské populace. U předního typu sezení může být sedací plocha o něco vyšší, zatímco u odpočivného sezení o něco nižší. Vyšší sedadlo lépe umožňuje zachování bederní lordózy při menším úhlu flexe v kyčelních kloubech, avšak může vézt ke zvýšenému nepohodlí dolních končetin a tlaku na spodní část stehen. Nižší sedák ve spojení s pracovní aktivitou podporuje vznik kyfotického držení. Výška sedací plochy je podstatou pro další rozměry u sedacího nábytku. Odvíjí se od ní výška a sklon opěradla a také výška područek. Sedací plocha je také v přímé interakci s výškou stolu. 4.6.2. Hloubka, šířka a jiné požadavky na sedací plochu Správné řešení hloubky sedáku by mělo zamezit stlačení podkolenních cév a nervů a adekvátně využít zádovou opěru při podepření váhy sedícího člověka. Měla by umožnit při plném opření zad mezeru (5 - 10 cm) mezi hranou sedadla a podkolením. Krátký sedák vyvolává pocit nestability, dlouhý způsobuje nekomfortní sezení. Šířka má zajistit dostatečný prostor pro boky a část trupu. Určující délka pro nejmenší šířku sedadla je vzdálenost hřebenů pánevních kostí s připočtením 10 až 15 cm na tloušťku podkoží a obleku a je také závislá na výšce područek. Při dimenzování je také třeba zajistit podpěru stehen při jejich rozevírání zhruba do 60°. Tvar by měl podpírat stehna a měl by být rovný nebo mírně prohnutý v jednom či druhém směru. Důležité je také zaoblení jeho přední hrany a měl by se mírně svažovat směrem k opěradlu, aby se zamezilo sklouzávání těla dopředu. 39

4.6.3. Opěradlo Navazující částí na sedadlo je zádová opěra. Sklon opěradla a sedáku je ve vzájemné interakci. Čím větší sklon sezení, tím vyšší musí být sklon pro opření. Poskytuje podepření bederní a horní části zad, podporuje správné držení těla a stabilitu. Jeho výška a šířka by neměla omezovat pohyb rukou. Součástí opěradla může být bederní opěrka, která přináší větší pohodlí při odpočivném sezení, neboť podpírá tělo mezi 3. a 5. obratlem. Vrchní část opěráku může také sloužit jako místo pro opření rukou. 4.6.4. Područky Slouží k podepření horních končetin a tím se snižuje zátěž ramen, krční páteře i k bočnímu podepření trupu. Loketní opěrky usnadňují proces vstávání i usedání, kdy fungují jako pomocná madla a omezují sezení s kulatými zády. Podstatnými rozměry jsou výška umístění nad sedadlem a jejich rozpětí. 4.6.5. Další podmínky Pro kvalitnější sezení je vhodné mít prostor pod sedadlem. A to z důvodu občasného natažení, či pokrčení dolních končetin pod sedadlo, k čemuž by konstrukce židle neměla bránit. Doporučuje se, aby nohy mohly být umístěny dozadu v úhlu 60° proti podlaze. Prostor pod židlí také usnadňuje vstávání. Neméně důležité, na první pohled přímo nesouvisící se sezením, jsou zorné podmínky. Pokud jsou nevhodné, ovlivňují nepříznivě držení těla a pohybový systém.

40

4.7. Bezpečnost a normy Bezpečnost u nábytku je podmíněna normami. Norma popisuje předpis nebo souhrn předpisů stanovujících požadavky na vlastnosti, věci nebo jednání člověka, jenž lze označit jako „normální“, „obvyklé“ nebo „přirozené“. V technické praxi jsou technické normy dokumentované dohody, které pro všeobecné a opakované použití poskytují pravidla, směrnice, pokyny nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků, které zajišťují, aby materiály, výrobky, postupy a služby vyhovovaly danému tématu. Dá se říct, že se jedná o kvalifikovaná doporučení, nikoli o příkazy. Jejich používání je dobrovolné, avšak

z právního

hlediska

směrodatné.

Dojde-li

k problému

v souvislosti

s bezpečností u nábytku, obrací se prvně na normy. S růstem právního vědomí ve

spotřebitelském

chování

lze

očekávat

růst

požadavků

na

kvalitní

a certifikované produkty, které jsou s normami v souladu. Tím se stávají významným pomocníkem marketingu a efektivní zbraní konkurenčního boje. Dodržováním norem lze nejjednodušším a nejlacinějším způsobem prokázat, že výrobek nebo služba je bezpečná a neohrožuje zdraví uživatele. Navrhovaný

sedací

bezpečnostními podmínkami.

prvek

by

měl

být

v souladu

s obecnými

Neměl by být při jeho běžném užívání zdraví

nebezpečný (ostré hrany, hořlavost materiálu) a všeobecně by měl splňovat požadavek na výrobek dle zákona č. 277/2003 Sb. o obecné bezpečnosti výrobku a dle normy ČSN 91 0100 Nábytek – Bezpečnostní požadavky, 2005. Důležitým aspektem nábytku z hlediska bezpečnosti je jeho konstrukce. U sedacího nábytku je kladen důraz na pevnost, stabilitu a jeho rozměry. Tyto požadavky jsou v souladu s normou ČSN 91 0601 – Nábytek, židle a pracovní sedadla, viz Ergonomie sedacího nábytku, stability a konstrukční pevnosti. U zátěžových mechanických zkoušek nesmí dojít k překročení stanovených limitů a konstrukce by neměla vykazovat žádné projevy nebo deformace poškození. Všeobecně platí, že výrobek i jeho výroba nesmí ohrožovat životní prostředí. Omezit rizika spojená s únikem škodlivých a zdraví nebezpečných látek, které by mohly způsobovat alergické reakce při styku s uživatelem.6,7

6 HOLOUŠ, Zdeněk, Eliška MÁCHOVÁ a Pavla KOTÁSKOVÁ. Odborné kreslení pro učební obor Truhlář. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2008, 105 s. ISBN 978-80-7333-069-9. 7 KANICKÁ, Ludvika a Zdeněk HOLOUŠ. Nábytek: typologie, základy tvorby. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 159 s. ISBN 978-80-247-3746-1.

41

5. DESIGN Design je mnohotvárná disciplína zahrnující trojrozměrné objekty, užitou grafiku a integrované systémy informačních technologií i územní plánování. Design – definovaný v nejširším slova smyslu jako koncepce a ztvárnění všech uměle vyráběných produktů – může být prostředkem zlepšování kvality života. Design má vliv na všechny stránky našeho života. Ať jsme kdekoliv, obklopují nás předměty s určitým designem.8

5.1. 20. století Jak už naznačuje historický přehled sedacího nábytku na začátku práce, pojem design má svůj původ někdy v dobách průmyslové revoluce. Moderní design vznikl rozvíjením myšlenek designérů 19. století, ale na svůj skutečný rozvoj musel počkat až do století dvacátého. Vznikaly styly a hnutí různých myšlenek a charakteru. To Bauhaus možná jako první svým učením posazoval pojetí moderního designu jako takového. Snaha o propojení hodnot designu s průmyslovou výrobou byla však sporadická. Během minulého století se proces navrhování stával stále komplexnějším, což vedlo k větší různorodosti a mnohotvárnosti produktů, stylů, teorie i filozofie designu. Design funguje jako obraz zachycující myšlení a postoje jednotlivců, institucí, či celých národů, které se snaží ukázat, jak by věci mohly nebo měly vypadat. Jako prostředek komunikace působí na myšlení designéra a jeho představy o tom, co je důležité ve vztahu mezi předměty a společností. Stal se především nástrojem sociálního a materiálního pokroku. Vede diskuzi mezi různými názory na roli technologie a průmyslové výroby, o prioritě užitečnosti, cenové dostupnosti a také o roli funkce, estetiky, ornamentu a symboliky u předmětů denní potřeby. Design se ve 20. století stal globálním jevem téměř ve všech oborech lidské činnosti. Ať už byl jazyk designu používán jako prostředek komunikace nebo vyjádření, stal se ukázkou volby, kde příliš mnoho nikdy není dost. Design se stal všudypřítomným.

BHASKARAN, Lakshmi. Podoby moderního designu: inspirace hlavních hnutí a stylů pro současný design. 1.vyd. Praha: Slovart, 2007, 256 s. ISBN 978-80-7209-864-4. 8

42

5.2. 21. století V důsledku tvrdé globalizace ekonomiky volného trhu se design stal skutečně globálním jevem. Výrobci více používají design jako prostředek k upoutání nebo získávání konkurenčních výhod. Vzrůstající kreativita napříč všemi oblastmi designu mění myšlenky a názory, které utvářely design v minulém století. Byly zavrženy ve prospěch nového ducha experimentování a smyslovosti. Ve snaze uspokojit stále se měnící požadavky zákazníka dnešní designéři hledají pomoc v historismu 19. století. Historismus je nejen legitimní oblastí pro čerpání zdrojů k tvůrčí činnosti, je to také součást dnešní vizuální kultury. Proto se dekorace znovu těší oblibě a designéři tvoří tvary čistě estetické bez odůvodnění funkční logiky. Víc než kdy dříve produkty designu mění materiální kulturu a ovlivňují kvalitu našeho prostředí a každodenní život. Nejpozoruhodnějším momentem současného designu je ale to, že ani v nejmenším nevypadá tak, jak jej předpovídali proroci ve dvacátém století. Žádné hi-tech oblečení apod. Místo toho se rozvíjí řada stylů od neobarokního po daty řízený design. Jedná se o nejnapínavější období, jakým kdy design procházel. První příčinou této aktivity jsou nové technologie. Počítače a průmyslové postupy v posledních letech značně poskytují současným designérům nástroje k vytvoření

tvarů,

které

byly

nepředstavitelné,

natož

pak

realizované.

Napomohly ve výzkumu a realizaci designu a všeobecně se předpovídá, že povedou stále více k miniaturizovaným, multifunkčním a lépe fungujícím výrobkům. Složitější systémy CAD/CAM a přidružené procesy značně urychlily výrobu menších sérií výrobků, lépe uzpůsobených potřebám jednotlivců. Tyto druhy technologií současně pomáhají zkrátit proces od počáteční návrhu k výslednému výrobku. Druhým aspektem je zvyšující dostupnost nových syntetických materiálů. Je považována za jednu z nejdůležitějších motivačních sil spojený se vznikem nových produktů – trend, který má podle prognózy pokračovat i v budoucnosti. Vývoj v oblasti vědy o vlastnostech a možnostech použití materiálu vedla k velké spoustě technologicky vyspělých materiálů, které nutí měnit dřívější názory na to, jak by se plastické hmoty, kovy, sklo a keramika měly za obvyklých podmínek chovat. Současně s tím vznikají materiály zcela nové. Materiály, které se například vyznačují vysokou pevností při nízké hmotnosti 43

a které povedou k novým formám. Ukazuje se, že se vyznačují také pozoruhodnými hmatovými kvalitami, jež zvlášť mění formální potenciál nových výrobků. Vlivem cestování a používání internetu se dovoluje myšlenkám šířit se po světě daleko rychleji. Volnost a dostupnost komunikačních technologií vedou ke stále se zvyšující výměně představ o designu, ke spolupráci mezi kulturami a vzájemnému ovlivňování disciplín. To může mít za následek zahlcení světa monokulturou, ale ve skutečnosti se děje pravý opak. Designéři oživují lokální kulturu a tradice, nebo se inspirují vlastní zkušeností za účelem tvorby osobních objektů. Jen s tím rozdílem, že se dostane do podvědomí skoro celého světa. S postupem času je možné, že informační technologie budou začleňovány do designu výrobků v takové míře, že budou nakonec považovány jen za další druh materiálu – podobný sklu nebo umělé hmotě – s nímž se bude rozvíjet inovativní a funkční řešení. Na globalizaci navazuje tzv. demokratičnost designu. Design už není vášní jen těch nejbohatších, ale jsou tu značky, které přináší stylové výrobky pro všechny. Podoby designu jsou propagovány knihami, časopisy, televizí a již zmíněným internetem. Zkráceně se dá říct, že je design sexy a žádoucí oblast konzumního světa. Tím se vývojové trendy a tendence dostávají do povědomí lidí skrze nekonečné množství směrů. Větší pozornosti a zájmu se přikládá také psychologickým aspektům designu. Platí všeobecná shoda v tom, že u produktů nestačí uvažovat jen o formě a funkci, mají-li se stát „předmětem touhy“ musí vytvářet příjemné, uspokojující emocionální spojení s koncovými uživateli prostřednictvím radosti z jejich používání a krásy jejich tvaru. Pro některé designéry je emocionálnost způsob, jak se odlišit od konkurence. Pak panuje všeobecný názor, že je důležité splnit touhu zákazníka po nástrojích pro zálibu stejně jako po těch, které nezbytně potřebuje k životu.

5.3. Vize designu 21. století Jedním z prvních cílů designu 21. století bude snaha o zjednodušení produktů v rámci technologické složitosti. Povinností designérů bude vymýšlet produkty, kterým lze snadno rozumět a je možné je používat intuitivně. Zjednodušení designu poskytne způsob zvyšování kvality výrobků a tím i jejich 44

trvanlivost. Je také nepochybné, že roste potřeba, aby při návrzích výrobků měli na zřeteli hledisko dopadu každého aspektu výroby, používání výrobků a jejich konečné likvidace na životní prostředí (známé to - od kolébky po hrob). Budoucí

vize

má

pro

příští

směr

designu

tendenci

buď

k individualistickým, nebo univerzálním řešením. Jedni designéři preferují individualismus designu jako způsob osobního tvůrčího vyjádření nebo splnění požadavku zákazníků, zatímco jiní se zastávají univerzálních řešení. Pokud je cílem poskytovat expresivnější obsah, individualistická designérská řešení mohou často vést k vyšší ceně, stylistickému zastarávání a zůstává pod křídly bohaté elity. Univerzálnější přístup přináší větší funkční a estetickou trvanlivost, nabízí lepší poměr mezi cenou a hodnotou, ale může mít odcizující charakter. Základní paradox tedy pořád zůstává. Proto jako možným prostředkem k usmíření

obou

názorů

mohou

sloužit

zmíněné

dostupnější

materiály,

technologie, globalizace a demokratičnost. Budoucnost designu spočívá ve vytváření univerzálních řešení, která budou možno účinně přizpůsobovat individualistickým potřebám. Změnil se názor na význam designu. Zahrnuje mimořádně velký rozsah funkcí, technik, pokroků, postojů, nápadů a hodnot, které ovlivňují prožívání a vnímání okolního světa. Stále by měl však odpovídat technickým, funkčním a kulturním potřebám, pokračovat ve vytváření inovačních řešení, jež vyjadřují smysl a cit pro svou příslušnou formu, strukturu a výrobu. Budoucnost designu bude spočívat ve stále více trvalém vlivu na kvalitu života a prostředí. Uvážlivější přístup soustředěný na člověka poskytne designérům ty nejlepší prostředky k uspokojování funkčních i psychologických potřeb.

5.4. Zásady hodnotného designu Počátečním okamžikem všeho designu ale stále zůstává myšlenka, nápad, Ať už designéra ovlivňuje ten či onen směr, vždy musí vycházet z určitých systémových kroků tvorby, které jsou základem pro vytvoření hodnotného designu. Systém však sám o sobě ještě nezaručuje konečný úspěch, a tak se spíše chápe jako ideální návod pro vyřešení daného problému. Je dobré si uvědomit, že pokud výrobek má sloužit svému účelu, měl by oslovit cílovou skupinu společnosti, jež touží a cítí potřebu jeho použití. Z prvních 45

otázek, které by si měl designér položit, je tedy o tom, pro koho chce navrhovat. S tím je úzce spjata funkce výrobku. Bez poznání účelu, pro který má produkt sloužit, nelze vytvořit kvalitu. Vícero funkcí na výrobku může oslovit větší cílovou skupinu. Neméně důležitá je tvarová a rozměrová koncepce. Ta je utvářena prostředím a člověkem, neboli ergonomickými zásadami na výrobek. Tvar je odrazem dané doby mající žebříček hodnot a priorit závislé od kulturně – technologické úrovně až po způsob života společnosti. Součástí každého výrobku je jeho materiálová podstata. Materiál zásadně mluví do všech uvedených bodů a je přímo ovlivněn novým zkoumáním a experimentováním s ohledem na jeho užitné vlastnosti. Vedlejšími, ale pořád důležitými aspekty hodnotného designu jsou bezpečnost, cena, ekologie, údržba a životnost výrobku. „Jedna zásadní zkušenost z minulosti jasně určí naši budoucnost – vývoj života (a to ovlivňuje design) je podmíněn neovladatelnou ztrátou absolutní pravdy. Museli jsme se naučit, že život na naší planetě nestojí na jediné interpretaci, ale umožňuje mnoho různých interpretací současně. Dva předpokládané protikladné systémy se nemusí nezbytně popírat. Budoucnost proto nevytvoří jediný recept na design. Nebude žádná pravda, která by rozhodovala o tom, co je dobrý, a co je špatný design. Něco, co se před krátkým časem zdálo jisté a jasné, může najednou vzbuzovat otázky a pochybnosti. Něco, čeho jsme si sotva všimli, najednou získá nečekaný potenciál krásy a zájmu. Křehkost v naší existující koncepci světového řádu zaručuje, že bude stálým zdrojem inspirace.“ (Konstantin Grcic)

46

6. REŠERŠE Důležitou schopností pro designéra je schopnost umět pozorovat. Nejenom se dívat, ale skutečně pozorovat, poznávat. Uvědomovat si vzájemné vztahy na výrobku, vztah mezi výrobkem a prostředím, mezi výrobkem a člověkem. Dá se říct, že bez správného pozorování nelze získat podněty ani představivost. A proto v počátku jakéhokoliv navrhování je prvotní a velmi důležitou součástí tzv. rešerše. Rešerše neboli souhrnný přehled současného stavu poznání v řešeném tématu. Nabízí možnost hledání inspirace a utváří myšlenky, kterým udává směr, vymezuje hranice a zároveň je porovnává k již stávajícím výrobkům. Příliš mnoho informací získané rešerší můžou způsobit pocit, že už je všechno vymyšleno, že už všechno má svůj tvar, funkci, barvu a můžou bránit tomu, aby se na povrch dostávaly nové myšlenky. Zároveň negativně může také působit nějaký předpojatý názor. Ponechá-li tvůrce vše jen na své víře v sílu zdravého rozumu, mohou ho napadat myšlenky málo zajímavé, přízemní a konzervativní. Naopak otevřená mysl dává prostor k vzniku a rozvoji myšlenek, které vedou k silnějším nápadům. Často jsou to nahodilé myšlenky, se kterými je potřeba odvážit se riskovat a stát si za vlastním názorem. Ten, kdo s možným řešením neriskuje, nemůže udávat trendy a zapadne mezi většinu. Vymýšlení nápadů je neustálý proces v pozorování, naslouchání a zaznamenávání postřehů. Inspirace číhá všude a cokoliv může být inspirativní.9 V diplomové práci je zpracována rešerše ze současného trendu sedacího nábytku. Jde o rešerši převážně obrázkovou jako inspirace funkční, tvarová, materiálová a konstrukční. Ukazuje interakce na daném výrobku a přivádí autora k úvahám o tom, co by se dalo změnit, vylepšit, posunout dál. Obrázková rešerše společně s teoretickou částí práce slouží jako hlavní inspirativní zdroj k návrhu nové židle.

BRAMSTON, Dave. Design výrobků: hledání inspirace. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, 175 s. Základy designu. ISBN 978-80-251-2914-2. 9

47

Obr. č. 41 – židle November - Peter Ejvinsson and Emmy Larsson (Veryday)

Obr. č. 42 – židle Laclasica - Jesús Gasca 48

Obr. č. 43 – židle Makil - Patrick Norguet

49

Obr. č. 44 – židle He Said - Nitzan Cohen

Obr. č. 45 – židle Antelope – Monica Förster

50

Obr. č. 46 – židle Hiroshima - Naoto Fukasawa

51

Obr. č. 47 – židle Compas - Patrick Norguet

Obr. č. 48 – stohovatelná židle - Jonah Willcox-Healey 52

Obr. č. 49 – židle Monza - Konstantin Grcic

Obr. č. 50 – židle Orca - Paulo Neves a Alexandre Kumagai (GUD Conspiracy) 53

Obr. č. 51 – židle Tip Ton - Barber Osgerby

Obr. č. 52 – židle Möbius - Judicaël Cornu 54

7. PROCES NAVRHOVÁNÍ Proces navrhování volně navazuje na hledání inspirace. Proces navrhování je nepřetržitým procesem, v němž designér bojuje nejenom s teoretickými znalostmi, ale hlavně bojuje sám se sebou. Může si sáhnout až na samotné dno, aby dosáhl touženého výsledku. Během hledání inspirací si designér začíná vymezovat určitá kritéria, kterým by chtěl dát prostor a dál je rozvíjet. Pro mě se hlavním inspiračním bodem stala teoretická část práce – zdravé sezení, změna polohy, houpání – funkce židle. Druhým bodem inspirace byla obrázková rešerše, ze které jsem nasbíral poznatky ze současného trendu sedacího nábytku (židlí). Z rešerše konkrétně vyplývá, že materiálovým trendem je masivní dřevo. Doplněno o překližku, či plast. Tvary jsou jednoduché a čisté. Konstrukční detaily jsou jedinečnou součástí každé židle a dělají z ní originál. Všechny tyto aspekty bych chtěl zahrnout i do svého návrhu, a tak jsem se mohl pustit do práce. Do práce, kde na počátku byl čistý bílý papír, ořezaná tužka a několik zbloudilých myšlenek, do nepřetržité práce, jež vyžadovala píli, trpělivost, ale hlavně chuť pracovat. Věděl jsem, čeho chci dosáhnout, ale neznal jsem postup ani výsledek. Proto se na bílém papíru začaly objevovat první myšlenky, které postupem času dostávaly konkrétnější tvar. Skicoval jsem si vizuálně zajímavé nápady, ale nebyly technicky proveditelné. Na druhou stranu jsem skicoval funkčně zajímavé prvky, ale zase konkrétní obrazové ztvárnění neodpovídalo mým představám. Hledání kompromisu mezi nimi utvářelo na papíře stále nové koncepty. Nakonec mě toto vizuální uvažování dovedlo k požadovanému výsledku – k finální skice židle. Ta se musela dopracovat a dát jí konkrétní podoba. Díky fyzickým a počítačovým modelům jsem také zjistil, jak návrh funguje

v prostoru.

Fyzické

modely

jsou

následně

vyfotografovány

a počítačové modely jsou zvizualizovány a zasazeny do prostoru interiéru. Každá taková práce vyžaduje svůj čas. Návrh nového sedacího prvku se stal pro mě součástí každodenního života a i on měl dlouhý čas vývoje.

55

Obr. č. 53 – skica 1 56

Obr. č. 54 – skica 2 57

Obr. č. 55 – skica 3

58

Obr. č. 56 – skica 4

59

Obr. č. 57 – skica 5

60

Obr. č. 58 – skica 6 Počáteční skici (obr. č. 53 – 58) zachycují první nápady a myšlenky, které mají neomezené hranice. Zároveň již ukazují, jakým směrem by se měl vyvíjet další vývoj návrhu. Na většině z nich je vidět vliv teoretické části práce, přestože zatím neřeší technologickou, materiálovou ani konstrukční část návrhu. Vlivem je tedy funkce. Funkce změny polohy a houpání. Jsou tu skici, které jsou inspirativní z vizuálního hlediska a je možné s nimi nadále pracovat a hledat ten správný tvar pro danou funkci. Jedná se většinou o bokorysné skici, které jsou podle mě dostačující pro pochopení tvaru a funkce. Z několika skic a během konzultací byly vybrány dva návrhy židle (obr. č. 59). Na těchto dvou návrzích bylo nutné pracovat a dále rozvíjet původní myšlenku. To přineslo několik problémů, které bylo zapotřebí vyřešit. A na závěr si vybrat ten návrh, který bude vyhovovat mým představám a zároveň bude respektovat již uvedené požadavky hodnotného designu.

61

7.1. Dva vybrané návrhy Jde o návrhy dynamické židle, která nabízí dva způsoby sezení. Poloha středního a zadního sezení na klasické židli je přenesena do dynamického pohupování díky mírně zaobleným spodním ližinám. V této pozici je myšleno sezení odpočivné, ale zároveň díky pohupování je stále aktivní a vhodné pro sedícího člověka. Druhá myšlená pozice je navržena pro pracovní sezení. Nakloněný sedák v úhlu zajišťuje přirozenou křivku páteře a nutí nás ke zdravějšímu sezení. Nakloněná pozice zlepšuje krevní oběh v břišních a zádových svalech. Pro návrh konečného tvaru bylo nejdůležitější najít kompromis mezi jednotlivými rozměry židle s požadovanými funkcemi vůči správným ergonomickým hodnotám židle.

Obr. č. 59 – skica dvou vybraných návrhů

62

Obr. č. 60 – skici 1. vybrané varianty

63

Obr. č. 61 – skici 1. vybrané varianty 64

Obr. č. 62 – skica úhlů a sklonů

Obr. č. 63 – skica 1. varianty v měřítku

65

Tento návrh, ač vypadá jednoduše, přinášel mnoho zákeřných překážek, se kterými si bylo nutno poradit. Úhel, jenž svírají nohy židle, nepřinášel dostatek místa pro uložení sedáku, aby z bokorysného pohledu nebyl vidět, tak jako na vybraném návrhu. Proto jsem se rozhodl počáteční „obrácené véčko“ nahradit jiným tvarem, či ho úplně zrušit a přidat klasickou područku. Další varianta se nabízela v prodloužení sedáku. Prodloužení se jevilo jako nejlepší možné řešení, ale bohužel zároveň narušilo koncepci vybrané skici. Zkusil jsem tento problém vyřešit odděleným sedákem a opěrákem s tím, že opěrák měl být zapuštěn do zadních noh o něco níže než sedák a zároveň ho měl schovat. I tato varianta se však nedočkala úspěchu, a tak jsem nechal celistvý sedák s opěrákem prodloužený za zadní nohu židle. Z hlediska funkčnosti židle bylo nutné najít správné sklony a rozměry podnoží židle. Vycházel jsem hlavně z teoretických poznatků v úvodu práce. Sklon sedáku je při standartní poloze nakloněn o 2° dozadu. U pracovní polohy je nakloněn sedák o 10° dopředu, aby docházelo k odlehčení páteře a zádových svalů. Při tomto úhlu již nedochází ke kulacení zad. Naklonění sedáku je vhodné i pro kyčle, které mají blíže ke klidové pozici, jak uvádí Keegen. Naklonění je také příznivé pro stehna, neboť nedochází k jejich stlačování a oběh krve není nějak omezen. Aby došlo k tomuto sklonu, bylo nutné navrhnout spodní rovnou část podnože ve sklonu 12° vůči rovině podlahy. Je to kompromis mezi sklonem sedáku a výškou židle. Pokud by se zachoval uváděný náklon 15° - 20°, byla by výška židle příliš vysoká. Přesto výška sedáku je kvůli pracovní poloze koncipována o něco málo výše (49 cm) než u standartní židle (45 cm). Druhá část podnoží je zaoblena a přináší ještě více pohybu do sezení. Pro funkčnost jednotlivých sklonů a jejich vzájemných poměrů jsem si vyrobil jednoduchý model 1:5. Model podnoží a noh. K výrobě modelu jsem použil balzové dřevo. Balza je velmi vhodný materiál pro výrobu menších modelů, neboť se s ním snadno pracuje. Dá se říct, že má vlastnosti dřeva i papíru dohromady. Na výrobu modelu jsem kromě balzy použil také kvalitní disperzní lepidlo, brusný papír, speciální skalpel a o tužce a pravítku se není třeba ani zmiňovat. Hranolky o délce 1m a šířky 10 mm jsem si nařezal v požadovaných rozměrech a slepil do požadovaného tvaru. 66

Obr. č. 64 – model podnoží 1:5 67

Na modýlku byla ověřena funkce pohupování s následným přechodem do pracovní polohy sezení. Po ujasnění tvaru a ověření funkce jsem na počítači (program Autodesk 3DS max design 2010) vytvořil modely návrhu židle a udělal jejich vizualizace, abych zjistil, jak model vypadá v prostoru.

Obr. č. 65 – vizualizace 1. vybraného návrhu

68

Obr. č. 66 – vizualizace 1. vybraného návrhu

Z vizualizací (obr. č. 65 a 66) je zřejmé, že návrh židle nevypadá až tak dobře. Počáteční skica možná zaujala, ale po zanesení návrhu do měřítka muselo dojít k určitým korekcím, které posunuly vývoj návrhu nesprávným směrem. Opěrák se sedákem se nepodařilo zkonstruovat tak, aby odpovídal ergonomickým požadavkům, a zároveň byl tvarově harmonický v celkové koncepci návrhu židle. Proto si z tohoto návrhu odnáším pro další práce pouze studii spodní ližiny, která poslouží jako základní prvek pro konstrukci 2. vybraného návrhu.

69

Obr. č. 67 – skica 2. vybraného prvku

70

Obr. č. 68 – skica 2. vybraného návrhu Na první pohled se návrhy židlí až tolik neliší. Sklon zadní nohy je ale daleko více kolmý než u prvního návrhu a tím se otvírá větší hloubka pro sedák. Další výraznou změnou je tvar opěráku, který je mnohem vzdušnější a není celistvý se sedákem. Změny přinesly daleko více možnosti pro konstrukci v oblasti ergonomických a rozměrových poměrů.

71

Obr. č. 69 – skica 2. vybraného návrhu Tvar židle začal být každou další skicou (obr. č. 69) jasnější. Šlo už jen o to najít vhodné poměry v délkách a úhlech jednotlivých částí tak, aby celkový návrh byl vyvážený a dal se doladit vhodnými rozměry z hlediska ergonomie. 72

Obr. č. 70 – skica konečného návrhu Finální skica (obr. č. 70) v měřítku již ukazuje návrh nové židle. Židle byla proporčně doladěna. Doladění se týkalo výšky sezení, výšky sezení vůči poměru k výšce područek a výšce opěradla. Dále se jednalo o zapuštění sedákové a opěradlové části židle. Podnoží již bylo vyřešeno u předešlého návrhu.

73

Výška sezení je vyšší než u klasické židle (49 cm), a to z důvodu pracovní polohy, při které je sedák od země v nejnižší výšce 45 cm. Na výšku sezení navazuje výška područek, která se pohybuje v rozmezí 19 – 23,5 cm z důvodu 8° náklonu. Opěradlo je dimenzováno ve výšce 18 cm od sedáku a jeho výška je také 18 cm a podpírá tělo v odpočivné, houpací poloze bederní oblasti páteře. Dále bylo zapotřebí vyřešit detaily židle – zapuštění opěradla a sedáku (hloubka 42 cm). U sedáku se jako nejlepší varianta jevila ta,

že sedák je

zapuštěn jen do bočních vlysů (polodrážka) a do noh, ve kterých je vyfrézována drážka pro jeho zasunutí. Opěradlo je zapuštěno do područek opět v drážce. Více o konstrukci se pojednává v další části práce.

Obr. č. 71 – skica poloh Jedná se o návrh židle, která nutí sedícího člověka se pohupovat, aktivně relaxovat a zároveň nabízí zdravější pracovní polohu než klasické židle díky nakloněnému sedáku. Naklonění sedáku také společně s područkami napomáhá procesu usedání a vstávání. 74

Kostru židle tvoří masivní bukové hranoly, které jsou profilovány do zkoseného tvaru (obr. č. 72) z důvodu odlehčení a snazšího manipulování se židlí.

Obr. č. 72 – skica finálního návrhu 75

Po naskicování finálního návrhu a určení rozměrů jsem si opět vytvořil model 1:5, abych zjistil, že to co vypadá dobře na papíru, vypadá dobře i v prostoru. Model jsem se snažil zpracovat co nejvěrněji. Proto bylo nutné si předrýsovat šablony, aby následné řezání a lepení bylo opravdu přesné. Při práci s modelem jsem zjistil, že výroba možného prototypu nebude snadná. Každý díl je jediněčný a opravdu vyžaduje přesné opracování. A to především v úhlech spojů a ve zkosení tvaru noh.

Obr. č. 73 – model 1:5 konečného návrhu

76

Obr. č. 74 – model 1:5 konečného návrhu

Model jsem také podrobil zkoušce funkčnosti, tedy střídání poloh a mírnému pohupování. Pro zkoušku jsem potřeboval najít vhodné závaží (obr. č. 75 – 77), které by váhově odpovídalo hmotnostním schopnostem modelu.

Obr. č. 75 – přední (pracovní) pozice

77

Obr. č. 76 – střední pozice – mírné houpání

Obr. č. 77 – zadní pozice – maximálně možný náklon houpání Funkčnost

židle

v měřítku

1:5

byla

ověřena.

U

přední

pozice

s nakloněným sedákem i při houpání nedochází k nevyžádaným náklonům, či dokonce převrácení. Pro další vývoj židle je zapotřebí vyrobit model nebo prototyp v měřítku 1:1.

78

Obr. č. 78 – vizualizace konečného návrhu židle

79

Obr. č. 79 – vizualizace konečného návrhu židle 80

Obr. č. 80 – vizualizace – umístění v prostoru 81

7.2. Návrh konstrukce a materiálu Kostra židle je zkonstruována z bukových hranolů. Základní tloušťka je 42 mm. Hranolek je profilován do požadovaného tvaru rovnoramenného lichoběžníku, jehož ramena jsou zkosena tak, aby vrchní hrana byla 22 mm (obr. č. 81). Přední nohy a područky mají počáteční šířku 50 mm, tloušťka zůstává 42 mm. Boční vlysy mezi zadní a přední nohou mají tloušťku 22 mm právě proto, že k němu jsou zkoseny užší strany profilu hranolu. Všechny hrany jsou zaobleny R3. Pro sedák a opěradlo je použita buková překližka o tloušťce 6 mm. Sedák je zapuštěn do polodrážky bočního vlysu a opěradlo do zadní nohy a područky. Spojením na čep a dlab je spojena zadní noha s područkou a boční vlys s nohami židle. Pro ostatní spoje je navrženo spojení na pokos s neprůběžným čepem. Dílce mají specifický tvar a jsou spojeny pod různými úhly, proto je nutné dbát na jejich přesnost při výrobě. Jedná se o specifický výrobek, proto je určen spíše pro zakázkovou výrobu. 7.2.1. Základní rozměry

Obr. č. 81 – základní rozměry židle 82

7.2.2. Návrh výrobního procesu Jako první část se zhotoví bok židle. Bok židle znamená pravá a levá strana židle. Jde o spojení přední nohy, podnoží, bočního vlysu, područek a zadní nohy.

Obr. č. 82 – návrh zakázkové výroby židle

Postup výroby: 1) Hrubé krácení hranolů 2) Vytvoření průřezu hranolu 3) Vyfrézování hranolů na přesný rozměr 4) Vytvoření konstrukčních spojů 5) Vyfrézování polodrážky (boční vlys) a drážek (zadní noha, područka) 6) Spojení slepením

83

Po výrobě boků židle se vytvoří spodní spojovací vlys a vyfrézuje drážka pro uložení sedáku v boku židle.

Obr. č. 83 – návrh zakázkové výroby židle

Postup výroby: 1) Hrubé krácení vlysu 2) Vytvoření průřezu vlysu 3) Vyfrézování vlysu na přesný rozměr 4) Vytvoření čepu 5) Vyfrézování drážky do přední a zadní nohy

Předposlední část výroby zahrnuje slepení boků se sedákem a spodním vlysem. Poslední úkon je přilepení opěradla do vyfrézovaných drážek područek a zadních noh.

84

Obr. č. 84 – návrh zakázkové výroby židle

Obr. č. 85 – návrh zakázkové výroby židle

85

8. DISKUZE Židle – protéza lidského těla, lidská potřeba sedět a fungovat, i když tělo je unavené, ,,sedačka‘‘, kterou si může člověk kamkoli přenést, pracovní nástroj při psaní, čtení, rukodělné činnosti u stolu, a ještě mnohem víc je židle. Proto není možné vytvořit dokonalou židli, což nebylo ani mým cílem, ale chtěl jsem vytvořit židli, která je funkční, aktivní a krásná – na které se zdravě sedí, která pomůže zbavit se nepříjemného pocitu přesezení tím, že se na ní dá houpat, která obohacuje interiér svým vzhledem. Možná, že pro někoho je to málo. Ale podle mého názoru jsou tyto tři atributy nejdůležitější. Židle může sloužit i k jiným činnostem (např. výměna žárovky apod.), ale o to mi nešlo. Chtěl jsem židli, která slouží k původnímu záměru – sedět a aktivně relaxovat. Kde se nejvíc sedí? Ve školách, v kancelářích, ve studovnách, zkrátka u stolu. Je to dlouhé, únavné sezení, proto musí být zdraví nejméně škodlivé. Tuto podmínku moje židle splňuje. Při takovém dlouhodobém sezení dochází k nepříjemným pocitům přesezení, a to je další moment, kdy moje židle splňuje svoji druhou funkci – relaxační sezení s houpáním.

Přivádí mě tato funkce

k myšlence použít židli jako školní nábytek. Třetí atribut je záležitost subjektivní. Pojem krásný znamená pro každého něco jiného. Já si myslím, že moje židle krásná je. Z rozměrů židle vyplývá, že bude vhodnější v případě pracovní polohy židle, použít vyšší a nakloněnou pracovní desku stolu. Další vylepšení bych ještě viděl v použití podnožky, která by měla sloužit k snazšímu houpání na židli. Podnožka nemusí být originální, stačí jakýkoli předmět, který se doma naskytne (např. polštář, stolička apod.). Navrhnout židli je jeden z vrcholů tvůrčí práce designéra. Viz. jednoduchý a krásný citát: „Židle je velmi složitý předmět. Možná těžší než takový mrakodrap. Proto je také Chippendale tak slavný“ (Ludwig Mies Van Der Rohe), se kterým se ztotožňuji a doufám, že díky řádně odvedené práci a získání poznatků v průběhu vývoje návrhu, se mi podařilo naplnit podstatu designu židle. Teď záleží na budoucnosti a „živé“ podobě mé židle.

86

9. ZÁVĚR Cílem mé diplomové ergonomicky

přijatelnou

práce bylo vytvořit designově

židli,

která

je

obohacena

více

současnou možnostmi

dynamického sezení – změnou poloh a houpání. Právě tento prvek byl pro mě inspirací, protože, i když souhlasím s názorem, že sebepohodlnější sezení, když je dlouhé, je únavné, si myslím, že může existovat díky dynamičnosti dlouhé a při tom neúnavné sezení na téměř klasické židli. Tím, že moje židle nabízí tuto dynamičnost, bylo cíle dosaženo. V dnešní sedavé době se musí zdůraznit nejen pohodlnost sezení, ale také zdravotní aspekt. I tento požadavek na současný sedací nábytek je v případě mého návrhu židle splněn. Jedná se o pracovní

polohu

sezení,

při

které

je

tělo ve

zdravější

poloze

než

při pravoúhlém sezení u stolu. Celý tvůrčí proces byl poznamenán snahou, touhou po akčnosti, po dynamičnosti v sezení, a to zejména prvek houpání. Při skicování se prosazovaly tvary houpacího koně i houpacího křesla. Nesměl se však porušit tvar a funkce židle. V konečné variantě došlo k prolnutí obou idejí – přední sezení (pracovní varianta) a relaxační sezení spojené s pohupováním. Očekávám, že se návrh židle stane možná skutečností a že najde uplatnění tam, kde se dlouho a únavně sedí.

87

10.

SUMMARY

The aim of this thesis was to create a chair which is current in design, ergonomically acceptable and which is enriched with multi-session dynamic seating – change positions and swinging. This element was an inspiration for me because although I agree with opinion that also the most comfortable seating is after some time tiring I also think that the seating on a classic chair can be long and tireless thanks to dynamism. The aim has been achieved because the chair provides dynamism. Nowadays it is important to emphasize not only the comfort of seating but also health aspect. My design of the chair also meets the requirement of the current seating. The working position is the position of seating which is healthier than seating at the table in the right angle. The whole creative process was marked by the effort, desire to keep the action moving, the dynamic of the seating, especially the element of swinging. The shapes of a rocking horse and a rocking chair were enforced during sketching. I had to keep the shape and function of the chair. The final variation combined both ideas – front seating (working variation) and relaxed seating connected with swinging. I expect that the design of the chair becomes a reality and finds application in places where seating is long and tiring.

88

11.

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

1) AEE Šedivý: Ergonomie. Definice ergonomie [online]. 2010 [cit. 2013-0327]. Dostupné z: http://www.aee-sedivy.cz/ergonomie/ 2) BHASKARAN, Lakshmi. Podoby moderního designu: inspirace hlavních hnutí a stylů pro současný design. 1.vyd. Praha: Slovart, 2007, 256 s. ISBN 978-80-7209-864-4. 3) BRAMSTON, Dave. Design výrobků: hledání inspirace. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, 175 s. Základy designu. ISBN 978-80-251-2914-2. 4) BRUNECKÝ, Petr a František ŠVANCARA. Interiér - člověk a nábytek. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995, 280 s. ISBN 80-715-7157-1. 5) CLARK, Paul a Julian FREEMAN. Design bleskově. 1. vyd. Praha: Albatros, 2007, 144 s. ISBN 978-80-00-01823-2 6) ČERNOUŠEK, Michal. Psychologie životního prostředí. Praha: Karolinum, 1992. ISBN 80-706-6550-5. 7) DLABAL, Stanislav. Nábytek, člověk, bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1976. 178 s. 8) FAIRS, Marcus. Design 21. století: nové ikony designu : od masového trhu k avantgardě. V Praze: Slovart, 2007, 463 s. ISBN 978-80-7209-970-2. 9) FIELL, Charlotte a Peter FIELL. Design 20. století. Praha: Slovart, c2003, 191 s. ISBN 3-8228-2575-1. 10) FIELL, Peter. Design pro 21.století. 1.vyd. Praha: Slovart, 2004, 191 s. ISBN 80-720-9619-2. 11) GILBERTOVÁ, Sylva. Ergonomie: Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 239 s. ISBN 80-247-0226-6. 12) HOLOUŠ, Zdeněk, Eliška MÁCHOVÁ a Pavla KOTÁSKOVÁ. Odborné kreslení pro učební obor Truhlář. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2008, 105 s. ISBN 978-80-7333-069-9. 13) KANICKÁ, Ludvika a Zdeněk HOLOUŠ. Nábytek: typologie, základy tvorby. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 159 s. ISBN 978-80-247-3746-1. 14) KOTRADYOVÁ,

Veronika.

Dizajn

nábytku:

vývoj,

navrhovanie,

terminologia, typologia, ergonimia, materialy, konštrukcie, technilogia. 1. vyd. V Bratislave: Slovenská technická univerzita, 2009, 281 s. ISBN 978-80227-3006-8. 89

15) MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, 8-14. ISBN 87-982017-1-9. 16) MILLER, Judith. Nábytek: [světové slohy od antiky až po současnost]. V Praze: Slovart, 2006, 560 s. ISBN 80-7209-855-1. 17) OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, 206 s. ISBN 978-0-393-73288-97. 18) SCHNEIDER, Štefan. Systémová tvorba v dizajne nábytku. Brno, 2009. Učební text. Mendelova univerzita v Brně.

90

12.

SEZNAM OBRÁZKŮ

OBR. Č. 1 – ŽIDLE Č. 14 (1859) – MICHAEL THONET .............................................................................. 11 OBR. Č. 2 – ŽIDLE PRO ,,HOUS HILL‘‘ (1902) – CHARLES RENNIE MACKINTOSH ....................................... 12 OBR. Č. 3 – SAMONOSNÁ ŽIDLE (1927) – MART STAM A ŽIDLE CIK-CAK (1934) – GERRIT RIETVELD .......... 12 OBR. Č. 4 – KŘESLO WASSILY (1925) – MARCEL BREUER ........................................................................ 13 OBR. Č. 5 – KŘESLO PAIMIO (1931) – ALVAR AALTO ............................................................................. 13 OBR. Č. 6 – ŽIDLE MRAVENEC (1952) – ARNE JACOBSEN ...................................................................... 14 OBR. Č. 7 – ŽIDLE Č. JH 501 (1949) – HANS WEGNER .......................................................................... 14 OBR. Č. 8 – ŽIDLE LCW (1945) – CHARLES & RAY EAMS ....................................................................... 15 OBR. Č. 9 – ŽIDLE SUPERLEGGERA (1957) – GIO PONTI.......................................................................... 15 OBR. Č. 10 – ŽIDLE S – TZV. PANTONKA (1959) – VERNER PANTON ........................................................ 16 OBR. Č. 11 – ŽIDLE SELENE (1969) – VICO MAGISTRETTI ......................................................................... 16 OBR. Č. 12 – PLY CHAIR (1988) – JASPER MORISSON............................................................................ 17 OBR. Č. 13 – STOLIČKA WW (1990) – PHILIPP STARCK .......................................................................... 17 OBR. Č. 14 – ŽIDLE ONE (2003) – KONSTANTIN GRCIC .......................................................................... 18 OBR. Č. 15 – STAVBA PÁTEŘE ................................................................................................................. 21 OBR. Č. 16 – VZPŘÍMENÉ STANDARDIZOVANÉ SEZENÍ ............................................................................... 22 OBR. Č. 17 – HANNS SCHOBERTH – ZE STOJE DO VZPŘÍMENÉHO SEDU ...................................................... 22 OBR. Č. 18 – SPRÁVNÉ A ŠPATNÉ ROZLOŽENÍ TLAKU NA MEZIOBRATLOVÉ PLOTÉNKY ................................... 23 OBR. Č. 19 – OHYB KYČELNÍHO KLOUBU PODLE J.J. KEEGANA ................................................................ 24 OBR. Č. 20 – KLASICKÝ ZPŮSOB SEZENÍ A JEHO VARIANTY ........................................................................ 25 OBR. Č. 21 – AKTIVNÍ A PASIVNÍ SEZENÍ ................................................................................................... 26 OBR. Č. 22 – POLOHY SEZENÍ ................................................................................................................ 27 OBR. Č. 23 – POLOHY PÁTEŘE ............................................................................................................... 28 OBR. Č. 24 – POZICE NAKLONĚNÉHO SEDÁKU......................................................................................... 28 OBR. Č. 25 – SEZENÍ OBKROČMO (NA KONI) .......................................................................................... 29 OBR. Č. 26 – ŽIDLE (STOLIČKY) PRO POLOHU ,,PERCHING‘‘ ..................................................................... 29 OBR. Č. 27 – ZMĚNY POLOH PŘI SEZENÍ ................................................................................................... 31 OBR. Č. 28 – ACTULUM – PETER OPSVIK ................................................................................................ 32 OBR. Č. 29 – VARIABLE BALANS – PETER OPSVIK .................................................................................... 33 OBR. Č. 30 – THANSIT BALANS A DUO BALANS – PETER OPSVIK ............................................................... 33 OBR. Č. 31 – GRAVITY BALANS – PETER OPSVIK ..................................................................................... 34 OBR. Č. 32 – CAPISCO – PETER OPSVIK ................................................................................................ 34 OBR. Č. 33 – TĚŽIŠTĚ POHYBU ................................................................................................................. 35 OBR. Č. 34 – SÉRIE REFLEX – PETER OPSVIK ............................................................................................ 36 OBR. Č. 35 – DANCING CHAIR – CONSTANCE GUISSET .......................................................................... 36 OBR. Č. 36 – THE SWAY – MARKUS KRAUSS............................................................................................ 36

91

OBR. Č. 37 RO – RO ROCKING CHAIR – TOMOKO AZUMI...................................................................... 37 OBR. Č. 38 – HOUPACÍ KŘESÍLKO RIBBON – KATIE WALKER ...................................................................... 37 OBR. Č. 39 – VOSO – VOSO 3.............................................................................................................. 37 OBR. Č. 40 – ERGONOMICKÉ PARAMETRY SEZENÍ (ÚBOK)...................................................................... 38 OBR. Č. 41 – ŽIDLE NOVEMBER - PETER EJVINSSON AND EMMY LARSSON (VERYDAY)............................... 48 OBR. Č. 42 – ŽIDLE LACLASICA - JESÚS GASCA ...................................................................................... 48 OBR. Č. 43 – ŽIDLE MAKIL - PATRICK NORGUET ...................................................................................... 49 OBR. Č. 44 – ŽIDLE HE SAID - NITZAN COHEN......................................................................................... 50 OBR. Č. 45 – ŽIDLE ANTELOPE – MONICA FÖRSTER................................................................................. 50 OBR. Č. 46 – ŽIDLE HIROSHIMA - NAOTO FUKASAWA.............................................................................. 51 OBR. Č. 47 – ŽIDLE COMPAS - PATRICK NORGUET.................................................................................. 52 OBR. Č. 48 – STOHOVATELNÁ ŽIDLE - JONAH WILLCOX-HEALEY .............................................................. 52 OBR. Č. 49 – ŽIDLE MONZA - KONSTANTIN GRCIC.................................................................................. 53 OBR. Č. 50 – ŽIDLE ORCA - PAULO NEVES A ALEXANDRE KUMAGAI (GUD CONSPIRACY) ...................... 53 OBR. Č. 51 – ŽIDLE TIP TON - BARBER OSGERBY ...................................................................................... 54 OBR. Č. 52 – ŽIDLE MÖBIUS - JUDICAËL CORNU .................................................................................... 54 OBR. Č. 53 – SKICA 1 ........................................................................................................................... 56 OBR. Č. 54 – SKICA 2 ........................................................................................................................... 57 OBR. Č. 55 – SKICA 3 ........................................................................................................................... 58 OBR. Č. 56 – SKICA 4 ........................................................................................................................... 59 OBR. Č. 57 – SKICA 5 ........................................................................................................................... 60 OBR. Č. 58 – SKICA 6 ........................................................................................................................... 61 OBR. Č. 59 – SKICA DVOU VYBRANÝCH NÁVRHŮ .................................................................................... 62 OBR. Č. 60 – SKICI 1. VYBRANÉ VARIANTY .............................................................................................. 63 OBR. Č. 61 – SKICI 1. VYBRANÉ VARIANTY .............................................................................................. 64 OBR. Č. 62 – SKICA ÚHLŮ A SKLONŮ....................................................................................................... 65 OBR. Č. 63 – SKICA 1. VARIANTY V MĚŘÍTKU ........................................................................................... 65 OBR. Č. 64 – MODEL PODNOŽÍ 1:5 ........................................................................................................ 67 OBR. Č. 65 – VIZUALIZACE 1. VYBRANÉHO NÁVRHU ................................................................................ 68 OBR. Č. 66 – VIZUALIZACE 1. VYBRANÉHO NÁVRHU ................................................................................ 69 OBR. Č. 67 – SKICA 2. VYBRANÉHO PRVKU ............................................................................................. 70 OBR. Č. 68 – SKICA 2. VYBRANÉHO NÁVRHU .......................................................................................... 71 OBR. Č. 69 – SKICA 2. VYBRANÉHO NÁVRHU .......................................................................................... 72 OBR. Č. 70 – SKICA KONEČNÉHO NÁVRHU ............................................................................................. 73 OBR. Č. 71 – SKICA POLOH ................................................................................................................... 74 OBR. Č. 72 – SKICA FINÁLNÍHO NÁVRHU ................................................................................................ 75 OBR. Č. 73 – MODEL 1:5 KONEČNÉHO NÁVRHU ..................................................................................... 76 OBR. Č. 74 – MODEL 1:5 KONEČNÉHO NÁVRHU ..................................................................................... 77

92

OBR. Č. 75 – PŘEDNÍ (PRACOVNÍ) POZICE ............................................................................................. 77 OBR. Č. 76 – STŘEDNÍ POZICE – MÍRNÉ HOUPÁNÍ ..................................................................................... 78 OBR. Č. 77 – ZADNÍ POZICE – MAXIMÁLNĚ MOŽNÝ NÁKLON HOUPÁNÍ ...................................................... 78 OBR. Č. 78 – VIZUALIZACE KONEČNÉHO NÁVRHU ŽIDLE ........................................................................... 79 OBR. Č. 79 – VIZUALIZACE KONEČNÉHO NÁVRHU ŽIDLE ........................................................................... 80 OBR. Č. 80 – VIZUALIZACE – UMÍSTĚNÍ V PROSTORU ................................................................................. 81 OBR. Č. 81 – ZÁKLADNÍ ROZMĚRY ŽIDLE.................................................................................................. 82 OBR. Č. 82 – NÁVRH ZAKÁZKOVÉ VÝROBY ŽIDLE ..................................................................................... 83 OBR. Č. 83 – NÁVRH ZAKÁZKOVÉ VÝROBY ŽIDLE ..................................................................................... 84 OBR. Č. 84 – NÁVRH ZAKÁZKOVÉ VÝROBY ŽIDLE ..................................................................................... 85 OBR. Č. 85 – NÁVRH ZAKÁZKOVÉ VÝROBY ŽIDLE ..................................................................................... 85

93

Zdroje přejatých obrázků: Obr. č. 1 – židle č. 14 http://1.bp.blogspot.com/TlAOuXNjE00/SJ1tW5YaIjI/AAAAAAAAD6o/JTLq52Cq GP8/s400/vitra2797.jpg Obr. č. 2 – židle pro Hill House https://www.urbansuite.co.uk/images/D/charles-rennie-mackintosh-hill-housechair-1274-1.jpg Obr. č. 3 – samonosná židle a židle cik- cak http://themagazine.info/56/Pictures/Classics/art165Three.jpg http://www.rietveldmoebel.com/picture_viewer/images/photo/gerrit_rietveld_stuhl_zig_zag.jpg Obr. č. 4 – křeslo Wassily http://www.designclassics.co.uk/images/P/med-wassily-chair.jpg Obr. č. 5 – křeslo Paimio (1931) http://redmodernfurniture.com/wpcontent/uploads/2010/11/Paimio_Lounge_Chairs_-Alvar_Aalto_2-600x466.jpg Obr. č. 6 – židle Mravenec (1953) http://www.elloft.com/links/mobiliario/images/antchair3100_jacobsen.jpg Obr. č. 7 – židle č. JH 501 (1949) http://shard4.1stdibs.us.com/archives/upload/1stdibsA/100107_ZH/BaxterNY/8/x IMG_7282.jpg Obr. č. 8 – židle LCW (1945) http://2.bp.blogspot.com/_kjB9Zb3Acoc/TLsK8kq00KI/AAAAAAAAAAo/we0gB4 9Vurk/s320/lcw+chair.jpg Obr. č. 9 – židle Superleggera (1957) https://d2mpxrrcad19ou.cloudfront.net/item_images/33051/8463544_fullsize.jpg Obr. č. 10 – židle S – tzv. Pantonka (1959) http://2.bp.blogspot.com/-0LqzQ5TiCoE/UJQAMplSpAI/AAAAAAAAShI/EKx_Xn3wQo/s1600/Verner-Panton-Chair.jpg Obr. č. 11– židle Selene (1969) http://www.swiveluk.com/media/catalog/product/cache/9/image/ae9800091 d10d3d32cc5d758e6a7fc11/D/M/DMAGI116-FBG012M-1_3.jpg Obr. č. 12 – Ply chair (1988) http://www.stardust.com/mm5/graphics/00000001/ply_chair-4.jpg 94

Obr. č. 13 – stolička WW (1990) http://static1.bonluxat.com/cmsense/data/uploads/orig/Philippe_Starck_W._W ._Stool_884.jpg Obr. č. 14 – židle One (2003) http://vastudc.com/images/mid_Chair_One_Red.jpg Obr. č. 15 – stavba páteře http://www.kntb.cz/userfiles/clip_image004_0000.jpg Obr. č. 16 – vzpřímené standardizované sezení http://acmandal.com/fig1.gif Obr. č. 17 – Hanns Schoberth – ze stoje do vzpřímeného sedu http://acmandal.com/fig2.gif Obr. č. 18 – správné a špatné rozložení tlaku na meziobratlové ploténky GILBERTOVÁ, Sylva. Ergonomie: Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 239 s. ISBN 80-247-0226-6. Obr. č. 19 – ohyb kyčelního kloubu podle J. J. Keegana http://ars.els-cdn.com/content/image/1-s2.0-S0161475499700205-gr7.jpg Obr. č. 20 – klasický způsob sezení a jeho varianty MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, 8-14. ISBN 87-982017-1-9. Obr. č. 21 – aktivní a pasivní sezení MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, 8-14. ISBN 87-982017-1-9. Obr. č. 22 – Polohy sezení GILBERTOVÁ, Sylva. Ergonomie: Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 239 s. ISBN 80-247-0226-6. Obr. č. 23 – polohy páteře MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, 8-14. ISBN 87-982017-1-9. Obr. č. 24 – pozice nakloněného sedáku http://acmandal.com/fig4.jpg Obr. č. 25 – sezení obkročmo (na koni) http://acmandal.com/fig5.jpg

95

Obr. č. 26 – židle (stoličky) pro polohu „perching“ http://www.officechairadvice.com/images/assets/reviews/move-chairlarge.jpg http://picture.martela.com/Martela%20Picture%20Library/Task%20Chairs/Stitz/_ w/Stitz_050217_01_jpg.jpg Obr. č. 27 – změny poloh při sezení OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, 18-25. ISBN 978-0-393-73288-97. Obr. č. 28 – Actulum – Peter Opsvik https://www.backinaction.co.uk/images/athome/bar_actulum.jpg Obr. č. 29 – Variable balans – Peter Opsvik http://www.relaxtheback.com/media/catalog/product/cache/1/image/9df78 eab33525d08d6e5fb8d27136e95/v/a/variable_balans_600.jpg http://www.livingincomfort.com/images/variable-balans-3.jpg Obr. č. 30 – Thansit balans a Duo balans – Peter Opsvik http://www.opsvik.no/prod_images/doc_123_6.jpg.ashx?width=1600 http://www.opsvik.no/prod_images/doc_283_5.jpg.ashx?width=1600 Obr. č. 31 – Gravity balans – Peter Opsvik https://www.esturri.com/images/BTC005.jpg http://www.woon-winkel.nl/nl/images/website/varier-gravity-wit-leder-balansstoel-houtkleur-naturel-woonwinkel-webshop-profita-online-varier-bestellen.jpg http://tototu.sk/wp-content/uploads/2011/11/peter-opsvik-gravity-balanshojdanie-kancelarske-kreslo1-800x365.jpg Obr. č. 32 – Capisco – Peter Opsvik http://www.back2.co.uk/secure/images/products/7498.jpg OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, 18-25. ISBN 978-0-393-73288-97. Obr. č. 33 – těžiště pohybu http://www.opsvik.no/prod_images/doc_10_1.jpg Obr. č. 34 – série Reflex – Peter Opsvik http://www.opsvik.no/prod_images/doc_248_5.jpg.ashx?width=1600.ashx?widt h=1600 http://www.furniii.com/wp-content/uploads/2012/09/2012-Inspiration-Reflex3Chair-Design-Gallery.jpg 96

Obr. č. 35 – Dancing chair – Constance Guisset http://arredoeconvivio.com/wp-content/uploads/2012/03/dancing-chairmodern-rocking-chair-constance-guisset-gessato-gblog-2-580x384.jpg http://www.buyonmagazine.com/sites/default/files/styles/medium_blog/public /field/image/dancing-chair-modern-rocking-chair-constance-guisset-gessatogblog-1-580x384.jpg?itok=MsdOuey9 Obr. č. 36 – The Sway – Markus Krauss http://thisiscolossal.com/wp-content/uploads/2010/11/sway-3.jpg http://thisiscolossal.com/wp-content/uploads/2010/11/sway-4.jpg Obr. č. 37 RO – RO rocking chair – Tomoko Azumi http://static1.bonluxat.com/cmsense/data/realtime/big/tomoko-azumi-rorozilio-aldo-c-sas_qtqy.jpg Obr. č. 38 – houpací křesílko Ribbon – Katie Walker http://www.zeutch.com/wp-content/uploads/2012/09/ribbon_chair_1550x499.jpg Obr. č. 39 – Voso – Voso 3 https://encryptedtbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcStFl8MVRIEx9ZKV3m nqEDNGA7XgCx7zPw_TtQ0MQvfE8l6aexFHA Obr. č. 41 – židle November - Peter Ejvinsson and Emmy Larsson (Veryday) http://static.dezeen.com/uploads/2013/03/dezeen_November-byVeryday_5.jpg http://static.dezeen.com/uploads/2013/03/dezeen_November-byVeryday_4.jpg Obr. č. 42 – židle Laclasica - Jesús Gasca http://blog.leibal.com/wp-content/uploads/2012/07/leibal_laclasica_gasca_1500x544.jpg http://blog.leibal.com/furniture/laclasicachair/attachment/leibal_laclasica_ga sca_3/ Obr. č. 43 – židle Makil - Patrick Norguet http://www.designboom.com/cms/images/jayme01/makil/m03.jpg http://www.designboom.com/cms/images/jayme01/makil/m05B.jpg Obr. č. 44 – židle He Said - Nitzan Cohen http://www.hermanmiller.com/content/dam/store/photo_gallery/he_said_chai r/photo_gallery_he_said_1.jpg 97

http://www.hermanmiller.com/content/dam/store/photo_gallery/he_said_chai r/photo_gallery_he_said_3.jpg Obr. č. 45 – židle Antelope – Monica Förster http://interiorzine.com/wp-content/uploads/2010/03/modern-scandinavianfurniture-antelope.jpg Obr. č. 46 – židle Hiroshima - Naoto Fukasawa http://store.luminaire.com/images/products/secondary/230-6.jpg http://24.media.tumblr.com/tumblr_lhynmmOIim1qh34qyo1_400.jpg http://gallantandjones.files.wordpress.com/2011/10/2.png?w=595&h=613 Obr. č. 47 – židle Compas - Patrick Norguet http://blog.gessato.com/wp-content/uploads/2012/10/compas-stackablechair-patrick-norguet-kristalia-1.jpg Obr. č. 48 – stohovatelná židle - Jonah Willcox-Healey http://jonahwh.com/uploads/members/259509/images/56362_image_main.jpg Obr. č. 49 – židle Monza - Konstantin Grcic http://www.designerchairs.eu/wpcontent/uploads/2010/07/Designerchairs_Monza_black.jpg Obr. č. 50 – židle Orca - Paulo Neves a Alexandre Kumagai (GUD Conspiracy) http://blog.gessato.com/wp-content/uploads/2012/07/orca-chair-gudconspiracy-gessato-gblog-3-580x347.jpg http://blog.gessato.com/wp-content/uploads/2012/07/orca-chair-gudconspiracy-gessato-gblog-5-580x347.jpg http://blog.gessato.com/wp-content/uploads/2012/07/orca-chair-gudconspiracy-gessato-gblog-1-580x347.jpg http://blog.gessato.com/wp-content/uploads/2012/07/orca-chair-gudconspiracy-gessato-gblog-4-580x347.jpg Obr. č. 51 – židle Tip Ton - Barber Osgerby http://www.vitra.com/_assets/published/6/494ccf550bb7c06.jpg http://www.vitra.com/_assets/published/8/cb6d9ed31cc9ca4.jpg Obr. č. 52 – židle Möbius - Judicaël Cornu http://payload27.cargocollective.com/1/4/134281/2844699/moebius18_700.jpg

98

13.

SEZNAM PŘÍLOH

Technická dokumentace. Seznam výkresů: Výkres č. 1 – Konstrukce židle + detaily Výkres č. 2 – Dílce židle Výkres č. 3 – Schéma výroby

99