Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav účetnictví a daní

Ekologické daně a jejich dopady v ČR a v dalších zemích EU

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr DAVID, Ph.D.

Autor: Bc. Darina JUSTOVÁ

Brno 2010

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Ekologické daně a jejich dopady v ČR a v dalších zemích EU vypracovala samostatně pod vedením Ing. Petra Davida, Ph.D. a v seznamu literatury uvedla všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 20. května 2010

__________________________ podpis autora

3

Touto cestou bych chtěla poděkovat panu Ing. Petru Davidovi, Ph.D. za jeho odborné vedení práce, cenné připomínky a rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

4

ABSTRAKT JUSTOVÁ, D. Ekologické daně a jejich dopady v ČR a v dalších zemích EU. Diplomová práce. Brno, 2010. 91 s. Diplomová práce se zabývá dopady zavedení ekologických daní, resp. daně z elektřiny na ekonomické subjekty – podniky a domácnosti, jako na konečného spotřebitele v České republice a ve Velké Británii. Jelikož se zavedení daně projevilo mimo jiné v ceně elektřiny, východiskem práce je porovnání ceny elektřiny v roce zavedení daně a v roce předchozím. Je zde posuzován podíl daně na ceně elektřiny a podíl daně na meziročním zvýšení ceny. V práci je současně je hodnoceno, jestli zavedení daně z elektřiny ovlivnilo její spotřebu. Práce se také zaměřuje na průběh a realizaci ekologické daňové reformy v zemích Evropské unie, kde již byly daně implementovány, resp. kde již ekologická daňová reforma proběhla. V současnosti jsou již součástí daňového systému každé země určité daně s ekologickými aspekty či nástroje ochrany životního prostředí. Klíčová slova: Ekologické daně, ekologická daňová reforma, výnosová neutralita, elektrická energie, daňová incidence.

ABSTRACT JUSTOVÁ, D. Environmental taxes and its impacts in the Czech Republic and in the another countries in the EU. Diploma Thesis. Brno, 2010. 91 p. This diploma thesis deals with impacts of implementation of environmental taxes, primarily electricity tax on economic subjects – enterprises and households as on final consumers in the Czech Republic and in the United Kingdom. Because tax implementation resulted in i.a. increase in electricity price, basis of this Thesis is a comparison electricity price in the year of tax implementation and in the previous year. Share of tax on electricity price and share of tax on rise in prices are under discussion. At the same time it is evaluated if implementation of electricity tax influenced the electricity consumption. This Thesis deals also the realisation and the course of ecological tax reform in the coutries of European Union, where taxes have been already implemented or where ecological tax reform has been already realized. Presently, the Taxes with ecological aspects or instruments of environment protection are part of tax system in many countries. Key words: Environmental taxes, ecological tax reform, neutrality of gain, electric energy, tax incidence.

5

OBSAH 1

ÚVOD........................................................................................................................8

2

CÍL PRÁCE.............................................................................................................10

3

METODIKA ...........................................................................................................12

4

POJETÍ EKOLOGICKÝCH DANÍ.....................................................................14 4.1

Daně jako ekonomický nástroj k ochraně životního prostředí ............................ 15

4.2

Definice a klasifikace ekologických daní................................................................. 17 4.2.1 Druhy ekologických daní........................................................................................ 18 4.2.2 Ekologické daně podle předmětu .......................................................................... 20 4.2.3 Ekologické daně podle techniky zdanění ............................................................. 20 4.2.4 Ekologické daně podle cílů..................................................................................... 21

4.3

Vybraná zákonná ustanovení daně z elektřiny...................................................... 21

4.4

Ekologická daňová reforma ...................................................................................... 22 4.4.1 Princip „znečišťovatel platí“................................................................................... 23 4.4.2 EDR v České republice ............................................................................................ 24

5

EKOLOGICKÉ DANĚ A EDR V ZEMÍCH EU ...............................................26 5.1

První vlna zavádění EDR v zemích EU................................................................... 27

5.2

Druhá vlna zavádění EDR v zemích EU ................................................................. 28

5.3

EDR v zemích EU po roce 2001 ................................................................................ 30 5.3.1 Směrnice 2003/96/EC a její výklad ......................................................................... 30

5.4

Komunitární systém EU ........................................................................................ 31 5.4.1 Harmonizace daňových systémů jednotlivých zemí EU.................................... 32

5.5

6

Sazby daní z elektřiny v EU ...................................................................................... 33

DOPADY ZAVEDENÍ DANĚ Z ELEKTŘINY ................................................36 6.1

Dopady zavedení ekologické daně v České republice.......................................... 36 6.1.1 Tvorba, výše a vývoj sazeb ekologických daní v České republice.................... 37 6.1.2 Ceny elektřiny v České republice .......................................................................... 41 6.1.3 Faktory ovlivňující cenu elektřiny......................................................................... 42 6.1.4 Přímý dopad ekologické daně z elektřiny............................................................ 47 6.1.4.1 Domácnosti................................................................................................ 48 6.1.4.2 Podnikatelé ................................................................................................ 52 6.1.4.3 Podíl ceny uhlí jako nejpoužívanějšího paliva na ceně elektřiny..... 56

6

6.1.4.4 Dopad daně z elektřiny na její spotřebu ............................................... 58 6.2

Dopady zavedení ekologické daně ve Velké Británii............................................ 59 6.2.1 Ekologické daně ve Velké Británii ......................................................................... 59 6.2.2 Ceny elektřiny ve Velké Británii ............................................................................ 60 6.2.3 Vliv cen zdrojů elektřiny na její cenu .................................................................... 61 6.2.4 Přímý dopad ekologické daně z elektřiny............................................................ 63 6.2.4.1 Domácnosti................................................................................................ 63 6.2.4.2 Podnikatelé ................................................................................................ 64 6.2.4.3 Dopad daně z elektřiny na její spotřebu................................................ 65

6.3

Srovnání dopadu daně z elektřiny v ČR a ve Velké Británii................................ 67

7

DISKUSE A ZÁVĚR.............................................................................................70

8

DOPORUČENÍ......................................................................................................75

9

LITERATURA........................................................................................................79

10

PŘÍLOHY................................................................................................................84

11

SEZNAM TABULEK ............................................................................................90

12

SEZNAM GRAFŮ.................................................................................................91

7

1

ÚVOD

Téma ochrany životního prostředí je čím dál více aktuální a dostává se mu mnohem více pozornosti, než tomu bylo v předchozích obdobích, a to také v oblastech, které s ekologií mají velmi málo společného. V oblasti daňové teorie je možné pozorovat značné úsilí o zvýšení důrazu na ekologické působení daní. Začátkem osmdesátých let 20. století se objevily první úvahy o využití daně jako prostředku na ochranu životního prostředí. Postupně tak začaly země Evropské unie ve větší míře zavádět do daňových systémů tzv. ekologické daně. Mezi první země, jejichž vlády začaly realizovat ekologické daňové reformy, jejichž cílem bylo snížit produkci emisí CO2, patřilo Finsko, Švédsko, Dánsko. Další snahy zavést energetické daně plošně v rámci EU však zůstaly až do roku 2003 bez většího úspěchu. V tomto roce byla, po šesti letech rozhovorů, ministry financí členských zemí Evropské unie schválena a přijata Směrnice 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny. Direktiva rozšířila dosavadní harmonizaci minerálních olejů na další energetické produkty, včetně uhlí, zemního plynu a elektrické energie. Současně došlo ke zvýšení minimálních daňových sazeb minerálních olejů. V České republice se o ekologické daňové reformě jako legislativním úkolu vlády začalo poprvé hovořit v 2. pol. devadesátých let 20. stol. Ministerstvu financí a Ministerstvu životního prostředí ukládal legislativní plán vlády vytvořit a předložit do konce roku 1999 „Návrh věcného záměru zákona o ekologických daních“. Návrh byl předložen, nicméně odmítnut z toho důvodu, že chyběla dostatečná kompenzace pro nízkopříjmové skupiny domácností a zemědělce. Tento úkol byl v roce 2000 změněn na požadavek vypracovat „Návrh koncepce postupné ekologizace daňové soustavy“, který měl tedy spíše obecnější podobu. Koncepce staví na předpokladu možných zásahů státu ekonomickými nástroji ve snaze o zlepšení stavu životního prostředí. Zvýšené zdanění zavedením ekologických daní předpokládá kompenzaci poklesem daní z příjmů a povinných příspěvků na sociální zabezpečení. V letech 1999 – 2003 došlo k podstatným změnám národní legislativy v rámci ochrany životního prostředí, což souviselo s přípravami České republiky na členství v Evropské unii. Těmito změnami byla postupně do národního práva implementována evropská legislativa (Acquis Communautaire). Klíčovým momentem zavedení EDR se pro Českou republiku vstal její vstup do EU, jímž se Směrnice Rady 2003/96/ES stala závaznou. České republice tím vznikla povinnost zavést ekologické daně do daňového systému. Protože však Česká republika nebyla v té době dostatečně připravená, vyjednala si odklad pro implementaci této směrnice do konce roku 2007. Na základě tohoto odkladu pro ni platilo částečné nebo úplné osvobození od daně ze zemního plynu, elektřiny a pevných paliv. Mezi roky 2004 – 2006 byl vytvořen Ministerstvem životního prostředí velice podrobný návrh Ekologické daňové reformy, jež byl komentován Ministerstvem financí. Návrh byl na základě kompromisu na konci roku 2006 předložen vládě. Dne 1. 1. 2008 vstoupil v platnost zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizace veřejných rozpočtů („Ekologické daně“) a současně s tím vznikla Ekologická daňová reforma.

8

Ekologické daně jsou velmi účinné nástroje, které umožňují tzv. internalizaci externalit. Tím se má na mysli zahrnutí škody, kterou způsobuje lidská činnost životnímu prostředí, do cen produkce. Producenti, kteří vyrábějí ekologicky závadné statky, dosahují v prostředí volného trhu (neregulovaného) mnohem větších zisků než jejich konkurenti, jež mají náklady zvýšené o prostředky vynaložené na snížení emisí. Důvodem je skutečnost, že v případě neregulovaného trhu nejsou externality započteny do ceny výrobků a třetí straně nejsou její ztráty plně kompenzovány, tzn. že produkty výrobců na volném trhu dosahují nižších cen a jsou tak mnohem více preferovány před ostatními. V tomto případě dojde k nárůstu podílu výrobků, jejichž výroba nebo spotřeba zatěžuje životní prostředí. Nejlepším výsledkem působení vládních nařízení je situace, v praxi však těžko dosažitelná, kdy by výrobce musel ke svým nákladům připočíst také náklady státu na odstranění negativních externalit, které způsobí svojí činností. V praxi však jednotlivé změny ukazatelů kvantity a kvality není možné finančně vyčíslit. Zakladatelem konceptu ekologických daní je Arthur Cecil Pigou (1877 – 1959). Za účelem efektivní alokace zdrojů a dosažení společenského blahobytu navrhl vyrovnání společenského a soukromého produktu, a to prostřednictvím daní a dotací. I přes velmi ostrou kritiku v 60. letech 20. století Pigouových státních intervencích ze strany M. Friedmana a dalších jsou v praxi tyto intervence realizovány. Aby daně k ochraně životního prostředí plnily požadavek tržních efektivity, měly by mít právě formu pigouovských daní, avšak zůstávají spíše teoretickým konceptem. U ekologických daní s prioritou zachování stávajícího celkového daňového zatížení může dojít ke dvojímu užitku těchto daní (tzv. teorie dvojích dividend).

9

2

CÍL PRÁCE

Hlavním cílem předkládané práce je zjistit, porovnat a následně vyhodnotit dopady ekologických daní, a to po jejich implementaci do národních úprav zákonů, tudíž po jejich reálném zavedení. Cílem je stanovit dopady jednak na ekonomické subjekty, tj. podniky a průmysl a jednak také na konečného spotřebitele, tj. na domácnosti. Jelikož je práce dosti rozsáhlá, je zaměřena primárně na dopad daně z elektřiny. Zmíněné dopady jsou detailně kvantifikovány především ze zavedení daně z elektřiny v České republice a ve Velké Británii. V obou zemích je stanovení dopadu daně analyzováno z cenových rozdílů elektřiny v časově odpovídajícím období, tj. v roce zavedení daně a v roce předcházejícím zavedení. V České republice byla daň z elektřiny zavedena 1. 1. 2008 a ve Velké Británii 1. 4. 2001. Rozhodným obdobím pro stanovení dopadu daně je tedy 2007/2008 v případě České republiky, resp. 2000/2001 v případě Velké Británie. Pro určení dopadu daně v České republice je v práci vycházeno z cen celosvětově působící energetické společnosti E.ON. V případě Velké Británie je vycházeno z cen evropského statistického úřadu Eurostat, a to vzhledem k tomu, že daň z elektřiny zde byla zavedena téměř před deseti lety, a tudíž ceny elektřiny žádného dodavatele již nejsou dostupné. I když se práce prioritně týká těchto dvou zemí, cílem je také alespoň nastínit, jak ekologická daňová reforma, resp. zavedení ekologických daní probíhalo v dalších zemích Evropské unie a jaké sebou přineslo dopady. Podstatná část práce se odvíjí od ceny elektřiny. Proto je dále jejím cílem právě analýza ceny elektřiny. Nejedná se pouze o cenu, za kterou je elektřina dodávána koncovému zákazníkovi, ale důležitou úlohu zde hraje také cena elektřiny, za kterou ji sám dodavatel nakoupí na energetické burze. Cenu elektřiny ovlivňuje řada faktorů. Nicméně v této práci není možné stanovit a vyčíslit všechny faktory, jednak s ohledem na rozsah práce a jednak proto, že o výši některých faktorů je možné pouze spekulovat. Může jít například o obchodní tajemství, o výši marže obchodníků či z jiného podobného důvodu a takové informace zůstanou nedostupné. Proto je cílem poukázat pouze na ty nejdůležitější faktory, které jednoznačně cenu ovlivňují a které je možné alespoň za určitých předpokladů kvantifikovat. Na základě vymezení a vyčíslení těchto faktorů je možné určit, jestli právě zavedení daně z elektřiny mělo vliv na její cenu, nebo jestli se cena elektřiny změnila ze zcela jiných důvodů. K naplnění vytyčených cílů je nutné si stanovit jednotlivé dílčí cíle, z nichž je třeba vycházet. Jedním z dílčích cílů je sledování vývoje spotřeby elektřiny, a tak následně určit, zda zavedení daně z elektřiny ovlivnilo její spotřebu. Pro pochopení dané problematiky je nutné v práci objasnit základní pojmy, teoretické poznatky a předpoklady, z nichž je vycházeno a vysvětlit, proč a za jakým účelem došlo k zavedení ekologických daní. Důležitá je definice ekologických daní a jejich zařazení do klasifikace daní s ekologickými aspekty. Jedná se o dílčí cíl, nikterak obtížný, nicméně bez něj by práce byla neúplná. Daně jsou klasifikovány dle druhu, předmětu zdanění, techniky zdanění a podle cílů. Cílem je dostatečně vyložit pojem ekologická daňová reforma. Nejprve je třeba 10

charakterizovat, co je její podstatou, na jakých principech by měla fungovat, jaké jsou její cíle a za jakým účelem se ekologická daňová reforma začala realizovat. Jedním z nejdůležitějších principů reformy je výnosová neutralita, proto je tato zásada v práci častokrát zmíněna. V rámci ekologických daní se uplatňuje princip znečišťovatel platí, tudíž je cílem tento princip dostatečně objasnit. Bylo vytvořeno více návrhů Ekologické daňové reformy, které byly různě modifikovány, neboť v každém z nich se vyskytovaly určité nejasnosti, které nepřipouštěly přijetí návrhu. Také konečný návrh byl přijat na základě určitého kompromisu a s jistými výhradami, například ohledně výše a vývoje sazeb daně z elektřiny. Proto je cílem dále formulovat potřebná doporučení či opatření vývoje v této daňové oblasti.

11

3

METODIKA

Pojem metodika představuje obecně pracovní postup, metodu nebo nauku o metodě. Jedná se o postup, jak získat správné poznatky. „Metodicky“ se zabýváme určitou oblastí vědy, pokud ji prozkoumáváme dle plánu, vypracujeme její jednotlivé členění, uspořádáme dílčí poznatky, logicky je spojíme a učiníme nahlédnutelnými. Diplomová práce je zpracována běžnými metodami, jenž se využívají při tvorbě odborných publikací. Práce není rozdělena na část teoretickou a část praktickou, je však dosti zřejmé, co představuje teoretický okruh a co vlastní práce. V teoretické části je použita především odborná literatura, odborné internetové zdroje a daňové zákony. Pro tuto část je tudíž použita primárně metoda deskripce nebo-li popis. Prostřednictvím této metody je vysvětleno a popsáno mnoho základních pojmů potřebných pro pochopení celé problematiky (např. co jsou ekologické daně a jejich podstata a další). V případě ekologické daňové reformy byla převážně využita metoda deskripce, nicméně popis realizace této reformy v ostatních zemích EU vychází spíše ze zkušeností a empirických poznatků. Pomocí metody deskripce je dosaženo některých dílčích cílů – vysvětlení EDR, definice ekologických daní apod. Deskripce je průběžně užita v celé práci. Hlavního cíle práce bude dosaženo především prostřednictvím zpracování údajů získaných z odborných internetových zdrojů, z databází ministerstev a z databází a zdrojů Evropské unie. Pro zjištění dopadu daně z elektřiny je provedena analýza ceny elektřiny v roce zavedení daně z elektřiny a v roce předchozím. V České republice byla daň zavedena 1. 1. 2008, sledovaným obdobím je tedy 2007/2008. Ve Velké Británii došlo k zavedení daně 1. 4. 2001, sledovaným obdobím je tak 2000/2001. Protože hlavní cíl práce vychází z ceny elektřiny, jsou velice důležitým podkladem pro jeho dosažení ceníky energetické společnosti. Pro kvantifikaci dopadu daně z elektřiny v České republice je v práci vycházeno z cen celosvětově působící energetické společnosti E.ON. Pro určení dopadu daně ve Velké Británii jsou využity ceny uváděné evropským statistickým úřadem Eurostat. V této části práce je pro zjištění dopadu daně z elektřiny a její promítnutí v cenách elektřiny a následně ve spotřebě elektřiny použita, již několikrát zmíněná, metoda analýzy. Analýza znamená rozbor, metodu zkoumání složitějších skutečností rozkladem na jednodušší. Používá se, pokud je cílem dospět k jistým výsledkům na základě detailního poznání podrobností. Analýza hraje v závěrečné práci velice důležitou roli a je průběžně uplatněna v celé práci při identifikaci faktorů, jenž mají vliv na cenu elektřiny, při určení, zda zavedení daně z elektřiny odpovídá svému účelu, při rozboru jednotlivých návrhů ekologické daňové reformy. Analýza je v práci využita i v různých výpočtech: při převodu na jinou měnu pomocí měnového kurzu, při zjišťování, jak se změnila cena a spotřeba elektřiny a ostatních faktorů , resp. o kolik atd. Při srovnávání dosažených výsledků pro Českou republiku a Velkou Británii je užita metoda komparace. Tato metoda je dále využita při porovnávání cen elektřiny mezi sledovanými obdobími a následně při sledování vývoje spotřeby

12

elektřiny a tím srovnávání spotřeby v daném období. Srovnání cen a spotřeby se děje jak v rámci domácností, tak také v rámci podniků a průmyslu. Důvodem výběru Velké Británie je skutečnost, vzhledem k tomu, že podstatná část práce se odvíjí od ceny elektřiny, že Velká Británie patří mezi první země, jenž začaly svůj trh s elektřinou liberalizovat. Liberalizace trhu s elektřinou, tedy otevření se trhu, ve Velké Británii se začala realizovat o osm let dříve (1994) než v České republice a plně byla dokončena o tři roky dříve, než v České republice začala (2002). Před liberalizací trhu byla výsledná cena dodávky elektřiny stanovena zákazníkovi Energetickým regulačním úřadem. Liberalizací trhu se zákazník stává oprávněným a vzniká mu právo zvolit si svého dodavatele silové elektřiny a vybrat si pro něj nejvhodnější produkt. Regulovaná je jen část ceny (za distribuci). Tudíž zákazník může částečně ovlivnit výši ceny dodávky elektřiny. Zatímco se Velká Británie postupně otevírala energetickému trhu, v České republice ještě stále byla energetika monopolní. Světový trendem se tak stala konkurence, díky níž ceny elektřiny ve Velké Británii byly pod tlakem. Proto Velká Británie patří k zemím s nižšími cenami elektřiny a naopak díky mnohem pozdější liberalizaci trhu s elektřinou patří Česká republika k zemím s nadprůměrnou cenou elektřiny. Metoda predikce se použije při stanovení vývoje spotřeby elektřiny. Zjištěnými výsledky se zabývá podrobně diskuse a závěr práce, v jejichž rámci je uplatněna metoda syntézy, která spojuje jednotlivé části, poznatky a výsledky z analýzy do úplného celku. Pomocí indukce se dospělo k dosaženým výsledkům a obecně platným závěrům, které jsou shrnuty v závěrečné části práce. Kompletní seznam použitých zdrojů je uveden v kapitole Literatura. Při zpracování diplomové práce bylo vycházeno také ze znalostí, jež byly nabyty za dobu studia. Zadání diplomové práce bylo vyhotoveno v dubnu 2009. Práce byla zpracována v průběhu následujícího akademického roku. Termín odevzdání práce je květen 2010.

13

4

POJETÍ EKOLOGICKÝCH DANÍ

V zemích Evropy se od devadesátých let 20. století začaly postupně ve vetší míře zavádět tzv. ekologické daně. Jejich cílem je snížit produkci emisí oxidu uhličitého (CO2). Nicméně další úsilí uvalit daně plošně v rámci celé Evropské unie (dále jen „EU“) byly většinou bezúspěšné, a to až do roku 2003 než došlo k přijetí Směrnice 2003/96/ES (dále jen „směrnice ES“) o zdanění energetických produktů a elektřiny. Ekologické daně (daň z elektřiny, zemního plyn a některých dalších plynů a pevných paliv) jsou nástroje, které umožňují tzv. „internalizaci externalit“, která je současně jejich hlavním úkolem. Internalizací se rozumí zahrnutí škody způsobené lidskou činností na životním prostředí do cen produkce. Touto škodou – negativní externalitou je znečištění, jehož odstranění něco stojí. Výrobci ani spotřebitelé znečišťujících výrobků nemusí tyto náklady na trhu nést, proto se vyrábí více těchto výrobků a za nižší ceny. Proto je třeba tyto škody zahrnout do cen výrobků. Tato skutečnost je znázorněna v následujícím grafu 1 (Kubátová, 2006). Graf 1: Nápravná ekologická daň

Zdroj: Kubátová (2006)

Před zdaněním jsou náklady pro výrobce zachyceny křivkou nabídky Sp (nabídková křivka konkrétního výrobce, soukromé náklady), poptávková křivka je D. Vyrábí se Q1 jednotek zboží za cenu P1. Nechť celkové náklady společnosti včetně nákladů na odstranění externalit jsou vyjádřeny křivkou Ss (společenské náklady), neboť ekologicky závadná výroba komodity představuje značnou zátěž pro životní prostředí. Efektivní alokaci zdrojů by odpovídala výroba o velikost Q2 za cenu P2. Daň uložená výrobci o velikosti t za každou jednotku zboží může tuto alokaci zajistit. Před zdaněním existovala neefektivita o velikosti ABC, křivka mezních společenských nákladů leží v této oblasti nad křivkou mezních užitků. Snížením výroby se tato neefektivita odstranila (Kubátová, 2006). Co se týče konstrukce daní na ekologicky závadné produkty, snahou je dosažení nadměrného daňového břemene, neboť cílem je omezit negativní

14

externality. Přínosem je tedy opačný cíl než u konstrukce běžných daní. Při konstrukci ekologických daní je velice důležité důsledně určit předmět zdanění, na něm závisí zdaňovací metoda. Podstatné je rozlišit hlavně mezi spotřebitelskými výrobky, u nichž je třeba zdaňovat jejich nabývání (koupi) a opotřebitelnými, u kterých je třeba zdaňovat jejich užívání (držbu). Ekologická daň ze spotřebitelských výrobků je zahrnuta v jejich ceně – jde o nepřímou daň, podstatou je spotřeba výrobku. Naopak daň z opotřebitelných výrobků nevstupuje do jejich ceny, je vybírána na dobu užívání výrobku – jde o přímou daň. Jsou navrhovány dvě možnosti konstrukce daní. Škodí-li podnik při výrobě ekologicky nezávadného výrobku ŽP, jsou navrženy sankce nebo daně v podobě přímých daní. U ekologicky závadného produktu by se v případě škodlivosti z titulu spotřeby uplatnila nepřímá ekologická daň a v případě škodlivosti z titulu držby daň dle doby jeho životnosti (Široký, 2008).

4.1 Daně jako ekonomický nástroj k ochraně životního prostředí Jak uvádí Mezřický (1996), ochranu životního prostředí (dále jen „ŽP“) v rámci podnikového okruhu zabezpečují nástroje ekologické politiky - přímá regulace a ekonomické nástroje. Současným trendem ve vyspělých zemích je rozvoj smíšeného systému – v Evropě již neexistuje země, v níž by platily jen ekonomické nástroje plně nahrazující regulaci. Nejvíce opatření náleží do přímé regulace, jejímž charakteristickým rysem je, že znečišťovatel nemá volbu. Pokud nesplní podmínky, je vystaven sankcím. Prostřednictvím zákazů a příkazů je tak spolehlivě a rychle dosaženo ekologicky šetrného jednání. Nicméně regulace je statická, náročná na informace a kontrolu a není dosaženo nejvyšší možné hospodárnosti, proto je v současnosti stále více doplňována systémem ekonomických nástrojů. Široký (2008) uvádí, že mikroekonomické působení vlády na ekonomické subjekty ve snaze o jejich ekologičtější chování může mít v podstatě dvojí formu. Vláda může uvalovat na ekologicky škodlivé výroby či výrobky přirážku k jejich ceně, a to ve formě sankcí, úplat, přirážek či zvýšení daně (tj. nástroje negativní stimulace, finančně zatěžují ekologicky negativní aktivity); opačným případem je poskytování dotací výrobcům, kteří ekologické zásady dodržují (tj. nástroje pozitivní stimulace, zvýhodňují ekologicky šetrné chování). Pokud je však cílovým řešením stav, kdy se naprostá většina ekonomických subjektů bude chovat ekologicky, je zřejmé, že s postupem času by objem dotací rostl a finanční prostředky požadované na tyto dotace by neúměrně zatěžovaly státní rozpočet. I z tohoto důvodu by hlavním nástrojem vlády na ovlivňování chování subjektů v oblasti ochrany ŽP měla být negativní stimulace. Ve snaze co nejméně narušit tržní mechanismus by měly být upřednostňovány daňové nástroje. Ekologické daně by měly být jednotné pro celou ekonomiku, a tím do značné míry i neutrální. Jestliže použijeme metodiku OECD, která klasifikuje ekonomické nástroje ochrany ŽP do pěti skupin (viz graf 2), lze daně využít k ekologickým účelům v zásadě dvěma způsoby. Může se jednat o: - daňové zvýhodnění (daňové úlevy), - daňové znevýhodnění (ekologické daně). 15

Oba přístupy lze kombinovat. Každý má své klady a zápory. Daňové zvýhodnění představuje vždy snížení vládních příjmů, resp. zvýšení vládních výdajů, jedná se o zvláštní formu dotace. Může nabývat různých podob a může být poskytnuto buď v průběhu stanovení daně (osvobození od daně, uznání určitých výdajů za daňové, slevy na dani) nebo během výběru daně (prominutí daně, snížení daně). Daňové znevýhodnění je již samotou daní k ochraně ŽP. Výše zmíněné způsoby však nevedou ke stejnému výsledku. V případě daní je vyměřovací základ stanoven jako množství emitovaných škodlivin, v případě daňových úlev je vyměřovacím základem snížení množství emisí. Paušální snížení daňového zatížení však neodpovídá koncepci Pigouovy daně a pouze omezeně ovlivňuje chování ekonomických subjektů. Dle Mezřického (1996) ekonomického nástroje obecně stimulují ke snížení úrovně znečištění, vytvářejí tlak na rozvoj ekologicky šetrných technologií, představují dodatečný zdroj finančních prostředků na ochranu ŽP. Jelikož dříve byly sazby poplatků velice nízké, plnění prvních dvou funkcí bylo málo úspěšné, proto ke zvýšení sazeb poplatků a daní. Ekonomické nástroje jsou považovány za vhodnější nástroj než přímá regulace, hlavně pokud převažuje důraz na prevenci a pokud není přímá regulace realizovatelná. Poplatky jsou velmi rozšířeným nástrojem ekologické politiky. Představují „cenu“, kterou platí znečišťovatel za využívání některé z funkcí přírodního prostředí. Jako nákladový faktor vstupují do kalkulací znečišťovatelů a tímto způsobem „internalizují externality“. Je využíváno několik typů poplatků: poplatky za znečišťování ŽP, za využívání přírodních zdrojů, uživatelské poplatky a další (Mezřický, 1996). Mezi ekonomické nástroje ochrany ŽP patří mimo jiné také obchodovatelná emisní povolení, jenž patří k tzv. tržně orientovaných ekonomickým nástrojům. Jsou typické horizontálními tržními vztahy – mezi sebou je navazují jednotliví znečišťovatelé s cílem minimalizovat výdaje nutné k dosažení stanovené kvality ŽP. Pro určitou oblast je vymezen maximálně přípustný rozsah znečištění, který je rozdělen dle určitého pravidla mezi znečišťovatele, kteří v oblasti působí, a to ve formě povolení, se kterými lze obchodovat. Celkový rozsah znečištění může být postupně snižován. Znečišťovatelé se rozhodnou jaké náklady vynaloží na snížení znečišťování. Pokud se dostanou pod objem emisí, který je jim přidělen, mohou tento rozdíl na trhu prodat jiným znečišťovatelům, kteří naopak zvolí opačnou (pro ně optimální) variantu – překročí přidělený limit nákupem odpovídajícího množství znečištění (Moldan, 1997).

16

Graf 2: Místo daní v soustavě ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí

Zdroj: Široký (2008)

Dle Mezřického (1996) je hlavním smyslem využití nástrojů daňové politiky ve vztahu k ŽP zvýhodnit daňové poplatníky, kteří vyvíjejí aktivity, jenž významně přispívají ke snížení znečištění. Důkladné řešení problematiky ochrany ŽP obsahuje návrh EDR, jejímž základním principem je postupné zdanění ekologicky náročných vstupů do ekonomiky doprovázené snížením plošných daní tak, aby byla zachována výnosová neutralita. Distributivní dopad mají téměř všechna opatření ekologické politiky. Nicméně je třeba věnovat zvlášť pozornost dopadu právě ekologických daní – především jaký dopad mají ekologické daně na příjmy domácností a dále dopadu emisních poplatků – jaký dopad mají tyto poplatky na rentabilitu jednotlivých průmyslových odvětví. Oba nástroje (ekologické daně a emisní poplatky) vytváří navíc dodatečné zdroje pro financování ochrany ŽP. Dopad ekologické daně z energie a paliv negativně pocítí hlavně nízkopříjmové domácnosti, rodiny s malými dětmi, důchodci. Podíl daní na celkových výdajích těchto skupin obyvatelstva je podstatně vyšší než u dobře situovaných rodin – daň je stejná jak pro nízkopříjmové domácnosti tak, pro lépe finančně zabezpečené (Moldan, 1997).

4.2 Definice a klasifikace ekologických daní U definice ekologické daně existuje mezi autory nejednotnost. Kubátová (2006) uvádí dva hlavní přístupy. Dle prvního přístupu se jako ekologické daně chápou takové platby do veřejných rozpočtů, při jejichž zavedení nebo zvýšení se očekává pozitivní vliv na ŽP. Tento přístup akcentuje důvod zavedení daně. 17

Environmentální může tedy v krajním případě být i taková daň, která ve skutečnosti nesnížila produkci škodlivin. Druhý přístup definuje ekologickou daň jako takovou, při jejímž zavedení či zvýšení se projeví vliv na daňovou základnu, o níž se má za to, že představuje environmentálně škodlivou výrobu, spotřebu apod. Jedná se o definici z hlediska skutečného působení daně. Environmentální tudíž může být i daň, která byla zavedena s jiným úmyslem než prospět ŽP. Mezi takto definované ekologické daně patří například i vyšší sazby DPH na automobily, ale jen tehdy, pokud mají vliv na snížení počtu aut nebo omezení jejich provozu. Ekologické daně jsou součástí širší skupiny daní nápravných. Současné daňové systémy jsou navrženy tak, že téměř každá daň má nějaký ekologický dopad (Kubátová, 2006). OECD vymezuje ekologické daně jako povinné, neekvivalentní platby do veřejného rozpočtu uvalené na daňové základy považované za relevantní ve vztahu k ŽP. Klasifikace OECD řadí ekologické daně do skupiny 5000 Daně ze zboží a služeb. Tyto daně statisticky částečně splývají se skupinou daně z minerálních olejů. Také harmonizace ekologických daní v EU je z části propojena s harmonizací minerálních olejů (Kubátová, 2006). EUROSTAT definuje ekologické daně jako daně (resp. poplatky), jejichž daňovým (resp. poplatkovým) základem je fyzická jednotka něčeho, co má prokazatelný, specifický negativní vliv na ŽP. Do skupiny ekologických daní patří i poplatky jako povinné, návratné platby do veřejných rozpočtů nebo mimorozpočtových fondů, které mohou být chápané jako platby za určité služby. (Ščasný, 2002). Kubátová (2006) dělí ekologické daně podle druhů, předmětu zdanění, techniky zdanění, cílů.

4.2.1 Druhy ekologických daní Do daňových systémů jednotlivých států jsou ekologické daně zaváděny pozvolna. Existují daně s ekologickými aspekty a v určitých případech je možné za ekologické daně považovat také daně, jejichž výnos směřuje k financování ochrany ŽP. Environmentální daně lze dělit tak, jak ukazuje graf 3 (Široký, 2008).

18

Graf 3: Druhy ekologických daní dle Nellora Daně k ochraně životního prostředí

Pigouvské daně

Nepřímé ekologické daně

Daně s neplánovaným ekologickým vlivem

Účelové ekologické daně Zdroj: Široký (2008)

Pigouviánské daně - ekologické daně se striktně drží teorie externalit a Pigouva návrhu na jejich odstranění. Jsou uloženy přímo na jednotku znečištění ŽP (CO2, SO2) v takové výši, aby vyrovnala mezní náklady firmy mezním společenským nákladům. Jejich grafickým znázorněním je výše uvedený graf 1, mezní užitky plynoucí z daně jsou shodné s mezními náklady výroby. Cílem daně je obnovení efektivity využitím internalizace externích efektů. Pigouviánská daň: - snižuje množství vyrobených škodlivých produktů (graf 1: snížení množství Q), - motivuje k technologiím snižujícím emise škodlivin. Přestože takto stanovené daně by byly z pohledu ekonomické teorie efektivní, problémem je, že není možné určit „cenu“ znečištění (pigouviánská daň si klade za cíl zahrnout náklady na odstranění znečištění do ceny výrobku). Pak je obtížné správně daň nastavit. Dále je problém s měřením škodlivých emisí u zdroje znečištění. Jako příklad lze uvést, že je sice možné změřit množství kysličníku uhličitého vypouštěného komínem, ale je to velmi nákladné (Kubátová, 2006). Nepřímé ekologické daně - také vybírány za účelem ovlivnit ŽP. Nejsou však uvaleny přímo na škodlivou látku, ale na nějaký zástupný faktor, například na použití vstupů (nafta). Daně tedy zatěžují cenu statků, které jsou spojeny s ekologicky zatěžující výrobou. Jejich výhoda spočívá v porovnání s Pigouviánskými daněmi v tom, že při stanovení velikosti daně není nutné určit velikost ekologických škod, které jsou způsobeny spotřebou daného statku. Tento druh daní je tedy v praxi použitelný, neboť se nedaní vyprodukované škodliviny, nýbrž výrobky z emisí vzniklých. Tyto daně tedy budou fungovat přinejmenším tak efektivně (nebo možná i efektivněji) jako Pigouviánské daně, ale jen za předpokladu, že bude existovat jasná závislost mezi množství spotřebovaného statku a ekologickou škodou (Kubátová, 2006). Jinými slovy, jak uvádí Široký (2008), tržní efektivnost těchto daní bude stoupat, pokud se bude zvyšovat vzájemná vazba mezi spotřebovávanou komoditou a způsobenou zátěží. Daně s neplánovaným ekologickým dopadem (vlivem) nebyly primárně zavedené za účelem ochrany ŽP, při jejich sestavování nebylo v prvé řadě myšleno na ekologické dopady. Daně však mají ekologicky pozitivní vliv. Hlavní důvod jejich existence spočívá ve fiskální funkci a paradoxně mají ze všech ekologických daní nejvyšší výnosy. Můžeme do této skupiny daní zahrnout například daně

19

z minerálních olejů, v podstatě všechny akcízy, které by vedly ke snížené spotřebě a v důsledku toho i k menším výrobním nákladům nebo všeobecnou DPH, která svým zatížením snižuje spotřebu, a tím i produkci škodlivých látek (Kubátová, 2006). Široký (2008) dále uvádí jako druh ekologických daní také účelové ekologické daně. V tomto pojetí mohou být chápány všechny daně, pokud jejich výnos nebo aspoň část výnosu bude směřována na ekologické aktivity. Z hlediska ochrany ŽP by byly pigouovské daně optimální, avšak představují spíše jen teoretický koncept ekologických daní. Další tři typy daní je možné v praxi nalézt v daňových systémech většiny států.

4.2.2 Ekologické daně podle předmětu Kubátová (2006) ekologické daně třídí také podle toho, na jaký výrobek/službu jsou uloženy: » daně z motorových paliv. Motorová paliva podléhají dani z přidané hodnoty či jiným všeobecným spotřebním daním. Ve vyspělých zemích existují také zvláštní spotřební daně, jejichž výše je pro různé druhy výrobků rozdílná. Tyto daně patří mezi ekologickými daněmi k fiskálně nejdůležitějším. » daně z automobilů. Do této skupiny patří všeobecné spotřební daně při prodeji nových vozidel, roční silniční daně, daně související s vlastnictvím nebo používáním vozidla a zdanění firemních automobilů používaných pro soukromé účely. » daně z energetických surovin se uvalují na jiná než motorová paliva (uhlí, topné oleje, zemní plyn, elektrická energie apod.) » daň z emisí, poplatky za těžbu nerostných surovin, platby za využívání ŽP - význam těchto daní je v porovnání s ostatními stále malý.

4.2.3 Ekologické daně podle techniky zdanění » emisní daně a poplatky jsou uvaleny na znečišťující emise. Pro zavedení těchto daní je nutná dobrá měřitelnost emisí. Zavedení má přímý dopad na snížení škodlivých emisí. » výrobkové daně jsou uvalené na výrobky, s jejichž spotřebou, výrobou, použitím nebo likvidací je spojené znečištění ŽP. Na rozdíl od emisních daní mohly být tyto daně původně zavedené z jiných než environmentálních důvodů, např. redistribuční cíl, daň na luxusní statky apod. V konkrétní podobě se může jednat i o poplatky odváděné např. do mimorozpočtových fondů. » uživatelské poplatky za veřejné služby, jejichž důvodem zavedení je krytí nákladů na poskytování určitých služeb. Daně využívají hlavně místní autority na financování nákladů, např. na sběr a likvidaci odpadů. » administrativní poplatky za povolení vyrábět určitý produkt či užívat určitý technologický postup. » odčitatelné daňové položky - nejsou daní v pravém slova smyslu, jde o prvky daňových systémů, jejichž působení však podporuje investice do zařízení na ochranu ŽP, např. zrychlené odpisování, sleva na dani aj (Kubátová, 2006).

20

4.2.4 Ekologické daně podle cílů » účelové ekologické daně jsou zavedeny z důvodu zvýšení daňových výnosů, které slouží pro ekologické účely. Existuje pevná vazba mezi platbou daně a užitkem z ní plynoucím. Nelze však jednoznačně tvrdit, že je tato daň poplatkem za veřejnou službu. Je-li však použití daňových výnosů vázané na ekologické účely místo toho, aby se snížila jiná daň, roste celkové daňové zatížení (a také samozřejmě celkové veřejné výdaje). V současnosti je to považováno za negativní jev, protože cílem ekologické daňové reformy nemá být růst daní. » stimulační daně, jejichž cílem je ovlivňovat chování subjektů tak, aby v konečném důsledku došlo ke snížení produkce škodlivých látek a výrobků. » doplňkové ekologické daně jsou uloženy na produkty a aktivity bez blízkých substitutů. Sehrávají důležitou funkci v ekologické daňové reformě a mohou velmi přispět k přesunu daňového břemene z práce a kapitulu na statky zatěžující ŽP (Kubátová, 2006).

4.3 Vybraná zákonná ustanovení daně z elektřiny Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, obohatil české daňové právo o tři nové daně. Konkrétně se jedná o daň z elektřiny, zemního plynu a některých dalších plynů a pevných paliv. Plátcem daně z elektřiny je dodavatel, který na daňovém území dodal elektřinu konečnému spotřebiteli, přičemž dodavatelem se rozumí obchodník s elektřinou, výrobce podle energetického zákona a operátor trhu s elektřinou a konečným spotřebitelem se rozumí fyzická osoba (FO) nebo právnická osoba (PO), která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně. Dále plátcem daně dle zákona je provozovatel distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy, FO nebo PO, která použila elektřinu osvobozenou od daně k jiným účelům1, než na které se osvobození vztahuje nebo FO nebo PO, která spotřebovala nezdaněnou elektřinu, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně. Poplatníkem daně je konečný spotřebitel elektřiny. Konečný spotřebitel je zde definován jako PO nebo FO, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně. Předmětem daně je elektřina uvedena pod kódem nomenklatury 2716.2 Základem daně je množství elektřiny v MWh. Sazba daně činí 28,30 Kč/MWh a odpovídá minimální výši stanovené Směrnicí 2003/96/ES. Výše daně se vypočítá vynásobením základu daně sazbou daně. Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. Plátce daně, kterému vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, je povinen předložit daňové přiznání a zaplatit daň do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.

Vztahuje se na použití elektřiny osvobozené od daně podle § 8 odst. 2 – např. elektřina určená k použití nebo použitá k mineralogickým postupům, při elektrolytických nebo metalurgických procesech, ke krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě apod. 2 Kódem nomenklatury se rozumí číselné označení výrobků uvedené v nařízení Rady o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku, ve znění platném k 1. 1. 2002. 1

21

Od daně z elektřiny je osvobozena elektřina ekologicky šetrná3, vyrobená v dopravních prostředcích, pokud je tam spotřebována, vyrobená ze zdaněných výrobků, které jsou předmětem daně ze zemního plynu, daně z pevných paliv nebo spotřební daně, v zařízeních se jmenovitým elektrických výkonem do 2 MW. Dále je osvobozena elektřina určená k použití nebo použitá k technologickým účelům nezbytným pro výrobu elektřiny nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, k udržení schopnosti vyrábět elektřinu, elektřina určená ke krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě, při provozování dráhy a drážní dopravy pro přepravu osob a věcí na dráze železniční, tramvajové a trolejbusové, při elektrolytických nebo metalurgických procesech nebo k mineralogickým postupům (Marková, 2010).

4.4 Ekologická daňová reforma Idea využít daňové soustavy jako nástroje politiky ŽP se objevila v 80. letech 20. století. Vyspělé státy se začaly intenzivně zabývat, jak čelit pokračujícímu znečišťování ŽP a stále se zvětšujícímu čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů. Současná prosperita průmyslově vyspělých států je založena na obrovské spotřebě energií a surovin. Poškozování ŽP, ke kterému při tom dochází, však výrazně přesahuje hranice států a stává se všudypřítomným celosvětovým jevem. Zájem se zaměřil na ekonomické nástroje. V 90. letech začalo diskutovat (někde též postupně realizovat) o využití daní jako nástrojů politiky ochrany ŽP. Východiskem bylo zavedení nových „ekologických“ daní – na fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn), na spotřebu vody a vybrané suroviny, na výrobky, které ŽP neúměrně zatěžují. Současně koncepce předpokládala snížení jiných daní v takové míře, aby výsledné daňové břemeno bylo nulové. Při spalováním fosilních paliv vznikají emise oxidu uhličitého (CO2), které vedou ke vzniku „skleníkového efektu“ a následně k oteplování atmosféry. Oproti emisím SO2 (považováno již za vyřešený problém), představuje emise CO2 globální, nezvládnutý jev. Proto byly nové ekologické daně označovány jako CO2 – daně nebo uhlíkové daně (Moldan, 1997). Kubátová (2006) uvádí, že ekologickou daňovou reformou (dále jen „EDR“) se rozumí změna všech částí existujícího daňového systému, při které dochází k přesunu daňového břemene z práce a kapitálu na zdroje znečištění. Daně na emise, energii, nerostné suroviny a produkty znečišťující ŽP by měly být zvýšeny za současného snížení daní, které mají negativní vliv na práci a investice.

Jedná se o elektřinu vyrobenou z obnovitelných a druhotných zdrojů (OZE). K nejvýznamnějším OZE patří např.: elektřina pocházející ze sluneční energie (sluneční záření), větrné, nebo geotermální energie, vyrobená ve vodních elektrárnách, z biomasy a další způsoby získání elektřiny. OZE jsou schopné se obnovovat při postupném spotřebovávání. Výhodou OZE je jejich dostatečné množství (vzhledem k tomu, že se postupně obnovují), zatěžují ŽP mnohem méně, státy jsou méně závislé na dovozu paliv. Negativem však je vysoká cena elektřiny vyrobené z OZE a malé množství vzniklé energie. Potenciál využití OZE je obrovský, nicméně současný rozvoj příliš nedovoluje se spoléhat pouze na OZE. 3

22

Většina autorů se shoduje, že EDR má splnit tato kritéria: - přesun zdanění z práce a kapitálu na zdroje znečištění, - odstranění prvků daňového systému, které nepříznivě dopadají na ŽP, - zachování principu „znečišťovatel platí“, - výnosová neutralita. Podstatou EDR je tedy přesun ze zdanění lidské práce ke zdanění produktů, jejichž výroba/spotřeba a nebo obojí působí negativně na ŽP a lidské zdraví. EDR je výnosově neutrální operací, tzn. že ve svém důsledku nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže, nejedná se o zavádění dalších, nových daní, ale o komplexní řešení. Hlavní cíl EDR spočívá v tom, aby chování ekonomických subjektů vedlo ke snížení poškození životního prostředí a negativních dopadů na zdraví obyvatel. EDR představuje postupné zavádění různých typů ekologických daní. To znamená, že ne ve všech státech byly zavedeny stejné druhy ekologických daní. V případě České republiky došlo k zavedení daně z elektřiny, zemního plynu a pevných paliv.

4.4.1 Princip „znečišťovatel platí“ EDR naplňuje princip znečišťovatel platí, podle kterého ten, kdo způsobí škodu na ŽP, má nést náklady, které vznikly v souvislosti se škodou či v souvislosti s kompenzací za škodu. Podstatou principu je tedy internalizace externalit – zahrnutí negativních externalit do nákladů znečišťovatele a následně přenesení těchto nákladů na ty, kteří je výrobou/spotřebou způsobují. Podstatné je, že nejde jen o škody na soukromém majetku, ale i na veřejných statcích. Výrobci jsou tak nuceni k používání různých technologických inovací, k zavádění nejlepších dostupných technik, k úsporám energie mnohem účinněji než prostřednictvím direktivních nástrojů (Moldan, 1997). Účelem principu je zamezení veřejnému financování politiky ŽP, neboť tyto náklady by měli hradit sami znečišťovatelé, mohou-li být identifikováni. Tento princip odpovídá na otázky co představuje znečištění, kdo je znečišťovatel, kolik musí znečišťovatel zaplatit a komu musí zaplatit (Hrdinová, 2010). Moldan (1997) uvádí, že princip znečišťovatel platí byl zpočátku formulován jako ekonomický princip, postupně se však vyvíjí jako právně kodifikovaný princip. Pro jeho rozvoj jsou charakteristické následující kroky: 1972, 1974 princip přijat zeměmi OECD, ale je směrován pouze na úhradu environmentálních nákladů, které nejsou právně vynutitelné státní autoritou 1975, 1978 princip rozšířen i na oblast administrativních nákladů spojených s kontrolou znečišťování 1987 princip zakotven do „Single European Act“ 1989 princip rozšířen i na oblast havarijních znečištění (nejen chronických znečištění, jak tomu bylo původně). Z veřejných prostředků by neměly být kryty ani náklady na prevenci a kontrolu, ani rizika ekologických havárií

23

1990

1991

1992

princip pojímán jako všeobecný princip environmentálního práva (Londýnská konvence o připravenosti na likvidaci ropného znečištění) země OECD poprvé akceptují princip, že by znečišťovatel měl hradit nejen náklady na prevenci a kontrolu, ale i náklady vyvolané poškozením ŽP princip zakotven do Maastrichtských dohod

4.4.2 EDR v České republice Zavedení EDR v České republice vychází z šesti obecných principů, které ve své práci Principy a harmonogram ekologické daňové reformy definuje Ministerstvo životního prostředí, 2006. Princip výnosové neutrality zabývající se využitím dodatečných výnosů je doplněn přímo o navrhovaná řešení Ministerstvem životního prostředí, 2005. Princip 1: Realizace EDR je postupná, bude probíhat ve třech fázích, a to až do roku 2015, resp. 2017. Cílem této postupné implementace EDR je poskytnout subjektům, jichž se reforma dotýká, dostatek času potřebného k tomu, aby se mohli dané reformě dostatečně přizpůsobit. Postupné zavádění tak dává prostor pro případné korekce velikosti daně. Na základě průběžného zhodnocení přínosu jednotlivých etap se budou provádět potřebné úpravy. Princip 2: EDR bude v každé své etapě výnosově neutrální, nikdy nepovede ke zvýšení daňové zátěže. Finálně tedy EDR nebude představovat žádné výnosy v podobě daňových příjmů navíc. Celá operace však nemusí být neutrální z pohledu příjmů jednotlivých sektorů a mezi jednotlivými skupinami domácností. Aby došlo k naplnění tohoto principu, jsou výnosy zvýšeného zdanění využity na snížení jiných daní - na snížení nákladů práce, aby tímto způsobem došlo k povzbuzení zaměstnanosti. Jsou navrhována dvě řešení využití výnosů: buď snížení nedaňových nákladů práce (povinné příspěvky na státní politiku zaměstnanosti placené jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli) nebo zvýšením nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob. Princip 3: EDR je navržena takovým způsobem, aby z hlediska naplňování svých cílů byla účinná. Průběžné hodnocení je nedílnou součástí celého procesu EDR. Princip 4: Na domácnosti z nízkopříjmových skupin má zvýšené zdanění energie, elektřiny a užití motorových vozidel zvláště negativní dopady. Jediná výjimka při dodržení principu výnosové neutrality spočívá v zavedení kompenzačních opatření, jejichž cílem je zmírnit tyto negativní dopady. Z tohoto důvodu jsou předkládána tato opatření, jejichž podstatou je současný systém sociálního zabezpečení a daňový systém. Tato kompenzační opatření mohou být za dodržení principu výnosové neutrality zavedena v průběhu druhé a třetí fáze EDR. Princip 5: EDR bere v úvahu vyvolané transakční náklady. Současně odráží požadavek na minimální administrativní náklady zdanění. Se zavedením EDR vznikají další náklady spojené s administrací a správou daní.

24

Princip 6: V rámci EDR bude přihlíženo k národní bezpečnosti, ohled bude také brán na riziko dovozní závislosti u energetických surovin. Proti zavádění ekologických daní však existují i námitky. Kubátová (2006) považuje za nejvýznamnější, že ekologické daně zkreslují chování ekonomických subjektů. Odstranění neefektivní situace na jednom trhu, může způsobit vznik jiné neefektivní situace nebo externality na jiném trhu. Dále při nedokonalé mezinárodní daňové koordinaci může zavedení těchto daní v jedné zemi zhoršit konkurenční pozici výrobců na mezinárodní úrovni. Námitkou také je, že správně uložené ekologické daně minimalizují svůj daňový základ, a tím dochází k poklesu daňových příjmů. Opětovné zavedení vyššího zdanění přímými daněmi může být politicky nepřijatelné. Ekologické daně (jako většina nepřímých daní) mají regresivní dopad, zvyšují ceny některých základních výrobních faktorů a mohou tak vyvolat vznik inflace. Zároveň ne všechna odvětví budou růstem cen postižena stejně. Administrativní nástroje působí rychleji, ekologické daně jsou efektivnější v dlouhém období. Jiné tržní nástroje jsou efektivnější než ekologické daně, nejsou ale příliš ověřené v praxi.

25

5 EKOLOGICKÉ DANĚ A EDR V ZEMÍCH EU Nejvýznamnější překážkou schválení zavedení EDR ve státech EU je stále předpoklad jednohlasnosti při hlasování. První čin zavedení EDR spočíval v návrhu na daň z energií, který předložila v roce 1992 Evropská komise, avšak tento návrh nebyl schválen všemi členskými státy EU. V roce 1997 Evropská komise vytvořila nový mírnější návrh směrnice.4 Tato směrnice představovala základ EDR na úrovni EU, avšak opět nedošlo ke schválení tohoto návrhu všemi členskými státy. Příjmově neutrální EDR tak byla postupně během 90. let zaváděna jednotlivě v řadě zemí EU (Ščasný, 2002). Teprve směrnice ES (Směrnice 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny) byla v roce 2003 schválena všemi členskými státy, čímž započal proces zavádění ekologických daní v celé EU. EDR se nerealizují jednorázově, neboť by to byl šok pro všechny subjekty v hospodářství. Tím, že je EDR zaváděna postupně v jednotlivých fázích, je umožněno subjektům se na chystané změny připravit a mají dostatek času na zajištění potřebných technologií. Ačkoliv dle směrnice ES mají všechny členské státy povinnost zavést do svých daňových systémů minimální sazby daně na pohonné hmoty, paliva a elektřinu, neznamená to ještě, že v nich EDR proběhla, neboť ta se uskutečňuje postupně v několika fázích. Často země zavede do svých daňových systémů povinně daně stanovené EU a další „ozeleňování“ rozpočtů začne probíhat až časem, třeba i za několik let, což je mimo jiné také případ České republiky. Již dnes (2010) fiskální systémy všech členských států zahrnují ekologické daně. EDR již probíhá v mnoha zemích. V devadesátých letech ji zavedly některé země EU a Norsko. První reforma byla zavedena v roce 1990 ve Finsku. K zavádění v dalších zemích EU docházelo v následujících letech. Jednalo se o nové environmentální daně a pro zachování výnosové neutrality docházelo současně ke snížení existujících daní. EDR byly zaváděny během dvou vln. V první vlně EDR (1990 – 1993) se jednalo převážně o zavádění uhlíkových daní (daně z CO2), jež bylo kompenzováno redukcí daní z příjmu nebo snížením příspěvků na sociální pojištění. V některých zemích (např. Dánsko) se EDR začala realizovat v první vlně, ale probíhala ve více krocích, objevovala se další opatření, jež bylo třeba postupně přijímat, a tak se celková reforma uskutečňovala v delší časovém horizontu (Ščasný, 2002). V devadesátých letech pak vrcholily snahy EU sjednotit energetické zdanění a stanovit minimální spotřební daň z paliv a z elektřiny přijetím direktivy. Ve druhé vlně EDR (1998 – 2001) byly zaváděny hlavně spotřební daně na paliva a elektřinu doprovázené snížením příspěvků na sociální zabezpečení či jiným snížením daňové zátěže práce. Podívejme se, jak se realizovala implementace daňové reformy v členských státech a v souvislosti s tím můžeme porovnat zkušenosti těchto zemí s politikami

COM (1997) 30 final - návrh na úpravu Směrnice Evropské komise týkající se soustavy zdanění energetických produktů, tzv. „Monti propsal“. 4

26

a prostředky, jenž jsou cíleně užity ke snížení negativních dopadů energetických odvětví na ŽP.

5.1 První vlna zavádění EDR v zemích EU Ve Finsku byla zavedena daň na fosilní paliva (uhlíková daň) již v roce 1990. Nyní daň z energie tvoří základní daň, jenž se uvaluje na ropné produkty a dále daňová přirážka, která se ještě uvaluje na fosilních paliva a elektřinu. Daňová přirážka je určena dle obsahu uhlíku v palivu, sazba činí 18,05 EUR/t CO2. Zdanění elektřiny vychází stejně jako v České republice ze spotřeby, sazba daně z elektřiny je buď nižší pro průmysl nebo vyšší pro domácnosti. Energeticky náročným podnikům je vráceno ze zaplacené daně z energetických produktů 85 %, která přesahuje 3,7 % přidané hodnoty firmy. Dále jako ekologická daň byla zavedena uhlíková daň a daň ze skládkování. Dochází tak k daňovému přesunu, konkrétně ke snížení zdanění práce – pokles daní z příjmů a příspěvků na sociální zabezpečení hrazené zaměstnavateli. V důsledku EDR došlo ve Finsku k poklesu daňových výnosů, jenž činil přibližně 5,5 mld. FIM. Pokles měl být kompenzován daní z energií (1,1 mld.) a zvýšením sazeb daně ze skládkování v roce 1997 (300 mil.). K navýšení sazeb energetické daně došlo jen v roce 2003 o 5,2 %, nicméně snížení daně z příjmu bylo mnohem větší a tedy v případě Finska nebyla dodržena výnosová neutralita. Při posudku významu a rozsahu dopadu ze zavedení daně z CO2 se došlo k výsledku, že došlo k poklesu emisí CO2 mezi roky 1990 – 1998 o 4 mil. tun. V případě, že by energie nebyly zdaněny, emise CO2 by byly o 7 % vyšší než 57 mil. tun celkových emisí v roce 1998. (Beneš, 2006; Máca, 2006). V Dánsku měla EDR původně probíhat v letech 1994 – 1998, již v roce 1992 byla zavedena CO2 daň z paliv - zavedením daně z uhlí a elektřiny došlo k 30 % nárůstu průměrného zdanění tepla a elektřiny. EDR tak pokračovala dále až do roku 2002. Snížená sazba daně je určena podnikům, jenž uzavřely s vládou dohodu o zvyšování energetické efektivnosti a dále je tato snížená sazba uplatňována na energii užívanou v těžkém průmyslu. Celková EDR v Dánsku proběhla ve třech krocích: v roce 1993 se vztahovala hlavně na domácnosti a probíhala postupně v letech 1994 – 1998 a uskutečnila se na základě snížení sazeb daně z příjmu fyzických osob. V roce 1995, byla reforma orientována hlavně na průmysl a obchod, probíhala v letech 1996 – 2000. Představovala zvýšení energetických daní (s kompenzacemi pro průmysl na základě dobrovolných dohod) a nové daně na SO2 a zemní plyn a uskutečnila se na základě snížení příspěvků na sociální zabezpečení, snížení dodatkových důchodových plateb a investiční podpory na energetické úspory. Nejaktuálnější reforma byla realizována v letech 1998 – 2002 a byla zaměřena opět na domácnosti. Daňový přesun v tomto případě probíhal ze snížení sazeb daně z příjmů fyzických osob pro spodní a střední příjmové skupiny. V rámci prvního bodu reformy z roku 1993 byla ztráta příjmů ve výši 45 mld. DKK kompenzována zvýšením energetických daní a dále došlo ke zvětšení základu daně, neboť byla odstraněna různá speciální zvýhodnění. V druhé části reformy z roku 1995 byly výnosy z energetických daní převážně určeny pro investice do úsporných opatření a dále ke snížení příspěvků na sociální zabezpečení placených zaměstnavatelem a podpory pro malé a střední

27

podniky. Makroekonomické důsledky reformy nejsou nijak výrazné, spíše mírné, a to právě vzhledem k recyklaci dosažených příjmů z těchto daní. Pro oblast průmyslu jsou odhadovány negativní dopady kolem 0,2 % DPH za rok 2000, nicméně v těchto odhadech nejsou zahrnuty dotace na zvýšení energetické účinnosti. Energetické daně by měly přispět ke snížení emisí CO2 o 4 % (2005), ročně je odhadováno snížení emisí na 1,1 mil. tun CO2 (Beneš, 2006; Máca, 2006). Také ve Švédsku byla zahájena EDR již na počátku 90. let 20. století. Velká daňová reforma proběhla v roce 1991 a byla striktně příjmově neutrální. Byla zavedena daň na CO2 a SO2 a poplatky z NOx a obecně došlo k restrukturalizaci zdanění energií. Dále došlo k zavedení daně z elektřiny, paliva na výrobu elektřiny jsou od daně z energie osvobozena. Daň z energie není uvalována na paliva použitá pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, z daně z CO2 se u těchto paliv platí pouze 21 %. Stejně tak na zpracovatelský průmysl se vztahuje jen 21 % daně z CO2. Daňový přesun se uskutečňuje z daní z příjmů a z příspěvků na sociální zabezpečení. Celkový přesun do konce 10letého programu (2010) by měl dosáhnout 30 mld. SEK (cca 3,3 mld. EUR), což představuje zhruba 1,4 % HDP. (Beneš, 2006; Máca, 2006). V Norsku byla zavedena v roce 1991 CO2 daň na minerální oleje. Díky poměrně vysoké zaměstnanosti byl kladen menší důraz na dvojí dividendy. Přesto však byla část výnosu alokována na snížení daně z příjmu a investice do úspor energie a podporu obnovitelných zdrojů (Ščasný, 2002). V Belgii došlo v roce 1993 k zavedení nových daní na některé energetické produkty. Příjem z daní bylo zamýšleno použít k využití financování snížení příspěvků na sociální zabezpečení placených zaměstnavatelem (Ščasný, 2002).

5.2 Druhá vlna zavádění EDR v zemích EU EDR v Německu začala probíhat v roce 1999 a byla stanovena jako 5letý program do roku 2003. Představovala zdanění energií, zvýšení daně z benzínu, nafty, zkapalněného plynu, zemního plynu a elektřiny. Za účelem ochrany domácího průmyslu nebylo uhlí zdaňováno. Na základě směrnice ES došlo pouze ke snížení určitých osvobození a úlev z daně z elektřiny, topného oleje a topného plynu pro zpracovatelský průmysl, lesnictví a zemědělství (z 80 % na 40 %), došlo ke zvýšení daně ze zemního plynu používaného k vytápění. Jako kompenzace zavedení těchto daní byly sníženy příspěvky zaměstnavatele a zaměstnance na sociální zabezpečení. V rámci reformy byla nejprve navržena výše snížení daňové zátěže práce, následně dopočteny nové sazby spotřebních daní na energetické produkty, v dalším období se nová spolková vláda zavázala pokračovat v reformě ve formě odstraňování daňových úlev. Německo je jednou ze zemí, jenž investují do výzkumu bezemisního spalování uhlí – projekt COORETEC 2004 - 2008. Z vybraných ekologických daní je zhruba 10 % příjmem státního rozpočtu a tato část je použita k jiným účelům, než je snížení zdanění práce nebo investice do zlepšení ŽP. Výnosy z daní byly užity ke snížení příspěvku na sociální zabezpečení cca o 1,7 % (2003), výnosy ze zdanění energií se pohybovaly v roce 2003 kolem 18,6 mld. EUR (Beneš, 2006; Máca, 2006).

28

Ekologické daně v Rakousku tvoří daň z ropných produktů (1995) a daň z energií, ze zemního plynu a elektřiny (1996). V Rakousku však nejsou tyto daně uvaleny za účelem zdanění statků, jenž produkují negativní externality (elektřina, energetické produkty apod.), tedy na statky, které svou výrobou a/nebo spotřebou škodí ŽP nebo lidskému zdraví, ale za účelem zvýšit státní příjmy (tj. v praxi je příjem z těchto daní zamýšlen ke snížení deficitu státního rozpočtu). Výše obou daní vzrostla v roce 2000 na dvojnásobek své původní hodnoty, důvodem byla opět snaha zvýšit příjmy státního rozpočtu. Daňový přesun se děje ze snížení daní z příjmů FO a PO. Celkové snížení těchto daní převyšuje dodatečné výnosy ze zdanění energií, a tudíž také v případě Rakouska nesplňuje EDR princip daňové neutrality a reforma tak není výnosově neutrální (Beneš, 2006; Máca, 2006). EDR v Nizozemí probíhala v letech 1996 a 2001 (jednalo se o nový zelený balíček v rámci celkové fiskální reformy). Je uvalena tzv. regulační daň z energií (REB), ekodaň z paliv, spotřební daň z minerálních olejů, daň z uranu, daň z odběru vod a daň z odkládání odpadů. Příjem z daní je vrácen domácnostem ve formě snížené daně z příjmu (eko-bonus), daně ze zisku a zaměstnancům formou snížení příspěvků na sociální zabezpečení hrazené zaměstnavateli. Výnosy z těchto daní byly užity ke snížení příspěvků na sociální zabezpečení o 0,19 %, ke zvýšení daňového kreditu pro osoby samostatně výdělečně činné o 1 300 NLG, dále ke snížení daně z příjmů právnických osob o 3 % pro prvních 100 tis. NLG zisku, snížení daně z příjmů fyzických osob o 0,6 % a zvýšení podpor v nezaměstnanosti o 80 NLG a nezdaněného příspěvku pro důchodce o 100 NLG. Přibližně 930 mil. NLG bylo určeno průmyslu a 1 230 mil. NLG domácnostem. Energeticky nároční spotřebitelé jsou v případě podepsání dlouhodobé dohody o zvýšení energetické efektivnosti výroby od daně osvobozeni, tzn. že REB má degresivní charakter. Více než 80 % vybraných regulačních daní z energií je daňovým poplatníkům vráceno snížením zdanění práce, zbytek je použit na dotace pro obnovitelné zdroje a zvyšování energetické efektivnosti. V roce 2000 byl očekáván v důsledku zavedení energetické regulační daně roční pokles snížení emisí CO2 o 1,7 – 2,7 mil. t (1,5 % celkové velikosti emisí Nizozemí). Emise cílové skupiny, na níž se daň vztahovala, by měly dle odborných odhadů klesnout o 5 % (Beneš, 2006; Máca, 2006). V Itálii došlo v roce 1998 k zavedení nových environmentálních daní, následně pokračovala remodulace zdanění minerálních olejů dle obsahu uhlíku a jejich využití. Byla zavedena spotřební daň z uhlí. Příjem byl recyklován ve formě snížení příspěvků na sociální zabezpečení a dále došlo k realizaci některých kompenzačních opatření (Ščasný, 2002). Ve Francii byla v roce 1999 zavedena obecná daň na aktivity spojené se znečištěním. Od roku 2001 se realizovalo nové zdanění energií, příjmy byly určeny na snížení zdanění práce pro podniky zavádějící 35hodinový pracovní týden (Ščasný, 2002). EDR proběhla také ve Velké Británii. Podrobněji jsou veškeré její aspekty a dopady popsány a analyzovány níže.

29

5.3 EDR v zemích EU po roce 2001 Po skončení druhé vlny zavádění EDR další rozšířené úvahy o EDR ze strany EU ustoupily do pozadí, neboť pozornost směřovala k liberalizaci trhu s energiemi. Až během španělského předsednictví v roce 2002 Evropská rada vyžadovala ve všech členských státech kromě liberalizace trhu také zavedení energetických daní, kromě sektoru domácností. Návrh na zdanění energií (předložen již za dánského předsednictví v září 2002) představoval mnoho výjimek, jenž se snažily jednotlivé státy uplatnit. Jelikož mohou být domácnosti, veřejná správa a energeticky náročný průmysl vyloučeny ze zdanění, celkově je tak možnost růstu daní velmi malá. Pokud tedy země uplatní veškerá osvobození, která může, pak bude zdaněn jen energeticky nenáročný průmysl a protože sazby pro podnikatelský sektor jsou poloviční, zdanění tak může být velmi nízké (Ščasný, 2002). Jelikož v řadě podstatných věcí se jednotlivé země lišily (kromě jednotlivých definic také v tom, co může být osvobozeno od daní aj.), bylo nutné najít kompromis. V oblasti daňových výjimek a úlev, byla jako fakultativní výjimka stanovena mj. i možnost vyloučit ze zdanění domácnosti. Dalším krokem v oblasti ekologických daní na úrovni EU byla až směrnice ES, jejíž obsah se stal závazným pro všechny členské státy. Také tato směrnice uvádí možnost osvobození ze zdanění elektřinu, zemní plyn, uhlí a pevná paliv, jsou-li užity v domácnostech (čl. 15, písm. h). Zda však bude toto vyloučení ze zdanění v daném státě uplatněno, rozhodne sám stát. Osvobození je v současnosti uplatněno na Slovensku (již od zavedení této daně, 2008) a v Portugalsku (zde je však od daně osvobozen i průmysl). Vyloučena ze zdanění (nulová sazba daně z elektřiny) je elektřina užitá v domácnostech ve Francii, na Kypru a ve Velké Británii (zde již od zavedení daní z elektřiny, 2001), jak dokládá dále tabulka 1 (nulové sazby daně pro obchodní účely u těchto zemí jsou vysvětleny v textu pod tabulkou).

5.3.1 Směrnice 2003/96/EC a její výklad V souvislosti se zvětšujícím se důrazem kladeným na ochranu ŽP, snahou omezovat vypouštění emisí a přijetím Kjótského protokolu5 byla oblast minerálních olejů zásadním způsobem pozměněna směrnicí ES. Tato směrnice restrukturalizuje zdaňování energetických produktů a elektrické energie. Rozšiřuje zdaňování minerálních olejů i na uhlí, zemní plyn a elektrickou energii a stanovuje minimální sazby daně z energetických produktů v závislosti na účelu jejich užití. Rozlišuje mezi energetickými produkty sloužícími jako pohonné hmoty, palivo či pro výrobu elektřiny. Dle článku 4 nesmí být úrovně zdanění v jednotlivých zemích nižší než minimální úrovně zdanění dle směrnice, tj. členským státům je dána povinnost zavést minimální úroveň zdanění pohonných hmot, paliv a elektřiny. Tento předpis vznikal v průběhu sedmi let, kdy byla Kjótský protokol je protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách. Ke splnění cílů Kjótského protokolu má přispět právě zdanění energetických produktů. Země, jenž podepsaly protokol, se zavázaly postupně snižovat emise plynů způsobujících skleníkový efekt. Evropská společenství podepsala protokol 29. 4. 1998. 5

30

původní verze mnohokrát přepracována. Finální podoba je značným kompromisem mezi prvotním plánem a požadavky členských států. Cílem směrnice je v souladu s Kjótským protokolem omezovat emise, proto členským státům umožňuje poskytovat daňové výhody společnostem, které podnikají opatření ke snižování emisí (Nerudová, 2008). Ve směrnici jsou současně uvedeny výjimky a možnosti osvobození státům je umožněno nezvýšit celkovou daňovou zátěž tím, že uplatní tzv. zásady výnosové neutrality. Konkrétní úlevy a osvobození pro jednotlivé členské státy jsou obsahem druhé přílohy směrnice. Členské státy mohou uplatňovat plné nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění mimo jiné na elektřinu získanou z obnovitelných zdrojů energie a dalšími způsoby. Snížit daň až o 100 % je možné u energetických produktů a elektřiny pro zemědělské a zahradnické práce, při chovu ryb a v lesnictví (Beneš, 2006). Článek 17 uvádí výčet možností snížení daně6 a další varianty uplatnění nulové sazby daně (energeticky náročné podniky) či možnosti snížení sazby daně pro obchodní použití7 až na 50 % (pro podniky, jež nejsou energeticky náročné). Možnost uplatnit sníženou či nulovou sazbu daně mají jen podniky, jenž uzavřely s vládou dohodu nebo se účastní systému obchodovatelných povolení, rovnocenných opatření. Tato směrnice nahradila Směrnici 92/81/EEC a Směrnici 92/82EEC, jež byly zrušeny k 31. 12. 2003. Široký (2010) uvádí důvody této substituce směrnic: - neexistence předpisů o minimální daňové sazbě na elektřinu a jiné energetické produkty než minerální oleje by mohla nepříznivě ovlivnit řádné fungování vnitřního trhu. Právě fungování trhu si tak vyžádalo stanovit na úrovni Společenství tyto minimální úrovně zdanění pro většinu energetických produktů, elektřinu, zemní plyn a uhlí; - tím, že jsou stanoveny minimální úrovně zdanění, se mohou snížit dosavadní rozdíly mezi vnitrostátními úrovněmi zdanění. Pokud by byly tyto rozdíly uplatňované členskými zeměmi závažné, mohly by být škodlivé pro řádné fungování vnitřního trhu; - je nutné brát v potaz požadavky na ochranu životního prostředí; - Společenství ratifikovalo Kjótský protokol – zdanění energetických produktů a elektřiny je jedním z dostupných nástrojů k dosažení cílů tohoto protokolu.

5.4 Komunitární systém EU EU vymezuje obecná ustanovení o zdanění energetických produktů a elektřiny, platná pro jednotlivé státy EU. Cílem systému je zlepšit fungování vnitřního trhu obnovou konkurence mezi minerálními oleji a jinými energetickými produkty. Ve snaze snížit závislost na importu energetických produktů a omezit emise skleníkových plynů přispívá systém k efektivnějšímu využívání energie (cíle Např. se může jednat o snížení daně ze spotřeby energetických produktů použitých k topení aj. Pojmem „obchodní použití“se rozumí použití v průmyslu nebo podnikem, který provádí dodání zboží nebo služeb, bez ohledu na účel nebo výsledky těchto hospodářských činností (činnosti producentů, obchodníků a poskytovatelů služeb). 6 7

31

Společenství a Kjótského protokolu). V zájmu ochrany ŽP povoluje komunitární systém minimálních sazeb státům poskytovat daňové výhody podnikům, které přijaly zvláštní opatření ke snížení svých emisí. Je-li energie využívána v zemědělství, lesnictví, rybářství a zahradnictví, členské státy mohou stanovit nižší nebo i nulové minimální sazby. Tento fakt odráží specifický vztah EU k zemědělství a odpovídá Společné zemědělské politice.

5.4.1 Harmonizace daňových systémů jednotlivých zemí EU Zavedení ekologických daní si klade dva hlavní cíle. Především jde o ekologičnost, tedy snahu zlepšit ŽP, omezit emise skleníkových plynů, oxidu uhličitého, množství vypouštěných dalších škodlivin. Tento cíl zavedení ekologických daní je důsledně analyzován v části 6.1.1 Tvorba, výše a vývoj sazeb ekologických daní v České republice. Druhým cílem je harmonizovat daňové systémy členských států. Je nutné sladit minimální zdanění energií v zemích EU, aby nedocházelo ke zvýhodňování/ znevýhodňování ekonomických subjektů, což by vedlo k ohrožení fungování jednotného trhu a hospodářské soutěže. Vliv spotřebních daní na jednotný trh je významný, proto je také nutná harmonizace těchto daní. Jak uvádí Nerudová (2008) nejprve bylo cílem harmonizovat jak strukturu akcízů, tak i daňové sazby, tedy dosažení stejné výše sazeb ekologických daní ve všech zemích. Nicméně postupně se upustilo od harmonizace sazeb, došlo ke stanovení minimálních hodnot a snahou zůstala jen harmonizace strukturální.8 V případě ekologických daní došlo pouze k jisté aproximaci, tedy k přiblížení daňových soustav. V rámci daňových systémů jednotlivých států tak nelze mluvit o jejich celkové harmonizaci. Odlišně nastavené zdanění narušuje hospodářskou soutěž v rámci jednotlivých států. V zemích s nízkou mírou zdanění mají firmy a domácnosti konkurenční výhodu proti zemím s vyšší mírou zdanění, čímž je narušena hospodářská soutěž. Rozdílná míra zdanění tak představuje pro ekonomické subjekty v jednotlivých státech konkurenční výhody a nevýhody. Nicméně i kdyby všechny státy uplatňovaly stejnou sazbu daní, nebude dopad na všechny subjekty stejný v rámci EU, což prokazuje mnoho skutečností (Bena, 2003).9 Ekologické daně jsou vybírány na všechny zdroje energie. Tím je odstraněno soutěžení, jaké zdroje budou použity. Zdaněny budou všechny zdroje, nejenom ropné produkty, jak tomu bylo před zavedením ekologických daní.

Z důvodu historicky zakořeněných odlišností systémů selektivních daní a na základě předpokladu tzv. spontánního harmonizačního efektu. 9 Stejná sazba daně z elektřiny bude mít odlišný dopad na subjekty v Itálii/jižních zemích a ve Švédsku/severských zemích. Část výdajů na elektřinu ve Švédsku bude rozhodně větší než v jižních zemích. Přestože jsou stanoveny stejné/podobné sazby daně, dopad bude diferencovaný. 8

32

5.5 Sazby daní z elektřiny v EU Minimální sazba daně z elektřiny dle směrnice ES je 0,50 EUR/MWh pro obchodní účely, resp. 1,00 EUR/MWh pro neobchodní účely. V následující tabulce 1 jsou uvedeny sazby daně z elektřiny v jednotlivých zemích EU k 1. 1. 2010. Kurz Kč/EUR platný k 1. 1. 2010 je 25,4955. Státy jsou seřazeny podle toho, kdy začaly realizovat EDR (tj. podle vln zavádění EDR) a dále podle roku jejich vstupu do EU. Navržené sazby jsou v některých zemích velice razantní a vysoce nad doporučenými minimálními hodnotami, což potvrzuje výše uvedený fakt, že k harmonizaci sazeb mezi jednotlivými zeměmi nedošlo. Je tak narušena hospodářská soutěž, což negativně působí na ekonomické subjekty. Tab. 1: Sazby daní z elektřiny k 1. 1. 2010 v zemích EU Obchodní účely Členský stát

Národní měna

EUR

Neobchodní účely Sazba DPH (%)

Národní měna

EUR

Sazba DPH (%)

Finsko

-

2,63

22,00

-

8,83

22,00

Dánsko

721,00 DKK

96,84

25,00

607,00 DKK

81,53

25,00

Švédsko10

280,00 SEK

27,84

25,00

280,00 SEK

27,84

25,00

Belgie10

-

0,00

21,00

-

1,91

21,00

Německo

-

12,30

19,00

-

20,50

19,00

Rakousko

-

15,00

20,00

-

15,00

20,00

Nizozemí

-

108,50 40,60 10,80 0,50

19,00 19,00 19,00 19,00

-

108,50 40,60 10,80 1,00

19,00 19,00 19,00 19,00

Itálie

-

3,10

20,00

-

4,70

20,00

Francie

-

0,00

19,60

-

0,00

19,60

0,00

17,50

0,00 GBP

0,00

5,00

0,50 0,10

6,00 6,00

1,00

6,00

Velká Británie

0,00 GBP11

Lucembursko10 Irsko

-

0,50

13,50

-

1,00

13,50

Řecko

-

2,50

10,00

-

5,00

10,00

Portugalsko

-

-

5,00

-

Španělsko

-

0,50

16,00

-

1,00

16,00

Česká republika

28,30 CZK

1,11

20,00

28,30 CZK

1,11

20,00

33

-

5,00

Slovensko10

-

1,32

19,00

-

Slovinsko

-

0,50

20,00

-

1,00

20,00

Maďarsko

295,00 HUF

1,09

25,00

295,00 HUF

1,09

25,00

Malta

-

1,00

18,00

-

1,00

18,00

Polsko

20,00 PLN

4,71

22,00

20,00 PLN

4,71

22,00

Estonsko

50,00 EEK

3,20

20,00

50,00 EEK

3,20

20,00

Litva

1,80 LTL

0,52

21,00

3,50 LTL

1,01

21,00

Lotyšsko

0,71 LVL

1,00

21,00

0,71 LVL

1,00

21,00

-

0,00

15,00

-

0,00

15,00

Bulharsko10

2,00 BGN

1,00

20,00

2,00 BGN

1,00

20,00

Rumunsko

2,13 RON

0,50

19,00

4,27 RON

1,00

19,00

Kypr

-

19,00

Zdroj: Evropská komise (2010)

V zemích, jenž přistoupily v posledních letech (tj. rok 2004 a 2007) se sazba daně pohybuje přibližně okolo minimální doporučené hodnoty dle směrnice ES. Zpravidla sazba pro obchodní účely je stejná jako pro neobchodní. V zemích, jenž jsou členy EU již delší dobu či jsou zakládajícími členy, jsou sazby naopak velice vysoké a tedy vůbec neodpovídají sazbám navrženým směrnicí ES – Německo (12,30 EUR/MWh, resp. 20,50 EUR/MWh), Švédsko (27,84 EUR/MWh), Rakousko (15 EUR/MWh). Sazba daně pro obchodní účely v Dánsku převyšuje 190 násobek minimální hodnoty a ještě více pak sazba v Nizozemí (spotřeba do 10 tis. kWh). Právě v Nizozemí je sazba daně stanovena zajímavým způsobem – je odstupňována a závisí na výši spotřeby. Rozdíly v sazbě jsou však velice významné, sazba se pohybuje v rozmezí od 0,5 EUR/MWh až do 108,50 EUR/MWh.11 Čím vyšší je spotřeba elektřiny, tím nižší sazba daně je stanovena. Podobně je sazba daně stanovena také v Lucembursku, kde hranice pro

Švédsko: Sazba daně z elektřiny užité v průmyslu, zemědělství, zahradnictví, rybníkářství a lesnictví činí 5 SEK (0,49 EUR). Belgie: Je-li elektřina užita v dopravě nebo distributorem sítí, kde je elektrické napětí větší než 1 kV, je sazba daně z elektřiny 0 EUR, elektrické napětí 1 kV nebo menší – sazba daně 1,9088 EUR. V energeticky náročných odvětvích je stanovena sazba daně 0 EUR. Uzavřel-li podnik dohodu o zvyšování energetické efektivnosti, sazba daně z elektřiny činí 0,9544 EUR. Velká Británie: Nulová sazba daně je vysvětlena dále v textu. Lucembursko: Je-li spotřeba elektřiny v oborech metalurgie, elektrolýzy, redukce chemikálií a mineralogie vyšší než 25 000 MWh, činí sazba daně 0,10 EUR. Elektřina užitá v ostatním odvětvích průmyslu, jejíž spotřeba je vyšší než 25 000 MWh činí sazba daně 0,50 EUR, je-li spotřeba v průmyslu nižší než 25 000 MWh, je sazba daně z elektřiny stejná, jako by se jednalo o neobchodní účely – 1 EUR. U neobchodního účelu se automaticky předpokládá spotřeba elektřiny nižší než 25 000 MWh, byla-li by spotřeba vyšší, přestože by byla využita pro neobchodní účely, vztahovala by se na ni sazba daně jako by byla užita pro obchodní účely. Slovensko: Spotřeba elektřiny domácnostmi je osvobozena od zdanění. Bulharsko: Je-li elektřina užitá v domácnosti, je sazba daně je 0 EUR (Směrnice ES – článek 15, písm. h). Vždy se jedná o sazbu za 1 MWh. 11 0-10 tis. kWh = 108,50 EUR/MWh; 10.001-50 tis. kWh = 40,60 EUR/MWh; 50.001-10 mil. kWh = 10,80 EUR/MWh; nad 10 mil. kWh. = 0,5 EUR/MWh. 10

34

vyšší/nižší sazbu odpovídá 25 000 MWh. Pro domácnosti je stanovena jednotná sazba daně, která odpovídá hodnotě doporučené směrnicí ES. Za povšimnutí stojí nulová sazba daně z elektřiny pro průmysl ve Velké Británii. Dodávka elektřiny pro potřeby v domácím užití a pro neobchodní účely charitativních organizací je vyloučena ze zdanění. Stejně tak je vyloučena dodávka malého množství energie – malé množství energie může být automaticky považováno za dodávku pro domácí použití, i když je elektřina dodávána pro podnikání. Malým množství energie se rozumí dodávka energie nepřevyšující 1000 kWh/za měsíc (HM Revenue and customs, 2010). Z uvedeného plyne, že spotřeba elektrické energie domácnostmi a charitativními organizacemi v jakékoliv výši dani nepodléhá a dodávka elektřiny podnikům menší než 1000 kWh (1 MWh) je od daně osvobozena. Jelikož v tabulce jsou uvedeny sazby za 1 MWh, je zde stanovena nulová sazba. Standardní sazba daně z elektřiny pro průmysl je 4,7 GBP/MWh (5,2 EUR/MWh) (Evropská komise, 2010). Stejné vysvětlení platí také pro nulovou sazbu daně z elektřiny pro průmysl ve Francii, v Belgii a na Kypru. Výše sazby daně z elektřiny v jednotlivých zemích je graficky znázorněna v příloze 1 (pro obchodní i neobchodní účely).

35

6 DOPADY ZAVEDENÍ DANĚ Z ELEKTŘINY Následující část práce je již zaměřena na zjištění dopadu zavedení ekologické daně z elektřiny, která se stala od 1. 1. 2008 součástí daňového systému České republiky (dále jen „ČR“). Kromě ČR je hodnoceno zavedení daně z elektřiny ve Velké Británii, kde se daň stala součástí daňového systému 1. 4. 2001. Zkoumaný dopad zavedení ekologické daně z elektřiny v obou zemích vychází z cenových rozdílů elektřiny. Jsou porovnávány spotřebitelské ceny elektřiny v roce, kdy tato daň ještě uvalována nebyla s cenami, kdy se stala jejich součástí. To znamená, že je posuzována cena elektřiny v roce před zavedením daně a v roce, kdy daň byla zavedena. V případě ČR je tedy rozhodným obdobím 2007/2008, v případě Velké Británie 2000/2001. Pro zjištění dopadu daně v ČR jsou posuzovány ceny elektřiny celosvětově působící skupiny E.ON, resp. ceny energetických společností E.ON Energie, a. s. a E. ON Distribuce, a. s., jež působí pod touto značkou (dále jen „E.ON“). Předchůdcem společnosti E.ON byla společnost Bayernwerk, díky níž se ČR zapojila do energetického systému západní Evropy. Společnost E.ON se zaměřuje téměř na všechny trhy v Evropě a obsluhuje také zákazníky v USA, v Rusku a v dalších oblastech. V současnosti tuto společnost tvoří pět společností, kromě dvou výše zmíněných to jsou E.ON Česká republika, s.r.o., E.ON Trend, s.r.o. a E.ON Servisní, s.r.o. Každá z nich je zodpovědná za jinou oblast podnikání. Vzhledem k tomu, že daň z elektřiny ve Velké Británii byla zavedena téměř před deseti lety, a tudíž ceníky energetických společností z tohoto období jíž nejsou dostupné, je v případě Velké Británie vycházeno z údajů (průměrné ceny elektřiny), jenž jsou oficiálními daty evropského statistického úřadu Eurostat. V obou zemích je zkoumán dopad daně z elektřiny na ekonomické subjekty – firmy a podnikatele a na domácnosti jako na konečného spotřebitele. Jako podklad pro vypracování části týkající se ČR sloužily především ceníky analyzované společnosti E.ON, cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a další internetové zdroje. V případě Velké Británii byly podkladem této části práce kromě údajů evropského úřadu Eurostat, také studie světových asociací, např. Oxfordské asociace ekonomického výzkumu, OXERA (Odbor obchodu, inovací a schopností, 2004).

6.1 Dopady zavedení ekologické daně v České republice V současnosti je daň z elektřiny uvalována téměř na veškerou elektřinu, resp. na elektřinu jakkoliv vyrobenou. Není rozlišováno, jestli je pro výrobu elektřiny použito uhlí či jiné fosilní palivo, jenž je největší zátěží na ŽP nebo jestli byla elektřina vyrobena méně škodlivým způsobem. Výjimkou je elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů. Existuje však možnost, že by dani z elektřiny mohla podléhat jen elektřina vyrobená neefektivním způsobem, při kterém by vznikalo množství škodlivin a emisí. A naopak elektřina vyrobená šetrným způsobem by zdaňována být nemusela, nebo by podléhala nižší sazbě dani. Následující část

36

popisuje způsob zavedení daně z elektřiny v ČR, resp. způsob tvorby a výši daňových sazeb prostřednictvím dvou možných návrhů.

6.1.1 Tvorba, výše a vývoj sazeb ekologických daní v České republice Realizátoři a tvůrci EDR, kteří se zabývají zavedením ekologických daní narazili na několik problémů. Jedním z nich byla otázka týkající se určení externalit, jež by měly být odstraněny a dále se jeví jako dosti obtížné ocenění zlepšení kvality ŽP, které je cílem reformy. Zásadní otázkou tedy je, jestli je vůbec vhodná a jestli se vyplatí realizace takové reformy, s níž jsou spojené určité náklady efektivity, když ani není přesně známá hodnota zlepšení ŽP. Tedy jestli nebudou náklady zavedení ekologických daní vyšší než prospěch ze zlepšení ŽP. Situaci řeší koncept Teorie dvojí dividendy (dvojího užitku), jenž vychází z předpokladu, že zavedení ekologických daní stimuluje k omezování ekologicky nevhodného chování a „dodatečné“ daňové výnosy se použijí na snížení existujících daní. Substituce výnosu z distorzních daní výnosem z ekologických daní tak podporuje realizaci ekologické reformy a snižuje její celkové náklady (Kubátová, 2006). Rada ES přijala směrnici ES, jež představuje pro členské státy povinnost zavést alespoň minimální sazbu daně. Následující tabulka 2 uvádí minimální sazby daně pro jednotlivé energetické produkty, které státy musí implementovat do svých soustav. Tab. 2: Minimální sazby daní topných paliv a elektřiny dle Směrnice 2003/96/ES Obchodní užití

Neobchodní užití

Plynový olej - LTO(EUR/1000 l)

21,00

21,00

Těžký ropný olej – TTO (EUR/1000 l)

15,00

15,00

Petrolej (EUR/1000 l)

0,00

0,00

LPG (EUR/1000 l)

0,00

0,00

Zemní plyn (EUR/GJ spalného tepla *)

0,15

0,30

Uhlí a koks (EUR/GJ spalného tepla *)

0,15

0,30

Elektřina (EUR/MWh)

0,50

1,00

Zdroj: Směrnice 2003/96/ES, příloha I

Zavedení ekologických daní si klade dva hlavní cíle. První z nich – harmonizace daňových systémů – je popsán a vysvětlen výše v části 5.4 Komunitární systém EU. Druhým cílem zavedení ekologických daní je ekologičnost. Smyslem ekologických daní a daňové reformy je zamezení přílišnému užívaní fosilních paliv a snaha o snižování škodlivin vypouštěných do ovzduší, a tím následně zlepšení stavu a kvality ŽP. Pokud je dostatečně brána v potaz tato myšlenka, pak je maximálně důležité, aby se zdanění energetických zdrojů, tj. jejich způsob a výše zdanění, odvíjelo od skutečných důsledků použití dané formy energie. K naplnění této skutečnosti dojde, pokud bude daň uvalena na množství škodlivin, jež vznikají během přeměny, tedy pokud budou daně postihovat škodlivost spotřeby energie vůči ŽP, nikoliv pokud je daň uvalena

37

pouze na množství spotřeby daného zdroje energie – spotřeba elektřiny v MWh apod. V důsledku této skutečnosti by pak mohlo dojít k poměrně nízkému zdanění elektřiny i z jaderných elektráren, nikoliv tedy pouze k poklesu/vynětí zdanění elektřiny z obnovitelných zdrojů (Beneš, 2006). Daně vedou k růstu cen komodit, na které jsou uvalovány, výsledkem by měla být preference alternativních energetických zdrojů. Před započetím EDR v ČR bylo vytvořeno více návrhů, jenž se však svými principy příliš nelišily. V roce 2002 začalo Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“) pracovat na návrhu EDR a v říjnu 2005 vydalo dokument Koncepce ekologické daňové reformy. O rok později zpracovali odborníci z fakult vysokých škol analýzu této koncepce, kde se zabývali dopady ekologických daní, pokud by byla koncepce schválena v původní podobě a analýzu také porovnali s požadavky směrnice ES. Právě tito odborníci se stali kritiky návrhu MŽP a postupně došli k názoru, že ekologické daně a následná zvýšená redistribuce vedou v důsledku ke snížení koupěschopné poptávky obyvatelstva, ke snížení blahobytu společnosti a také k poklesu investic do výzkumu a vývoje. Přes snahy obhájců zůstávají ekologické daně pro tyto kritiky jen fiskálním nástrojem a jejich zavedení je jen statickým řešením problému. Stali se tak nejen kritiky návrhu MŽP, ale postupně také zaujímali negativní postoj k celkové reformě, jako k nástroji vedoucímu ke zlepšení ŽP. Mají-li se v ČR zavést ekologické daně a má-li začít EDR, pak dle jejich názoru by měly daňové sazby odpovídat minimální doporučované hodnotě a maximálně využívat úlevy a osvobození, aby tím nebylo obyvatelstvo příliš negativně zasaženo. Kritici tak jednoznačně byli pro návrh EU. Proto je vycházeno právě z těchto dvou možných, navzájem odlišných, alternativ. Sazby daně z elektřiny v předkládaném návrhu EDR MŽP splňují minimální výši stanovenou směrnicí ES již od roku 2007 a v jednotlivých letech se liší (viz tabulka 3). Sazby daně jsou uvedeny v běžných cenách – zahrnují vliv inflace a jsou zaokrouhleny. Předpokládá se jejich nárůst, a to v pěti krocích, postupně až do roku 2015. Důvodem postupného zvyšování je, aby dotčené subjekty měly dostatek času na adaptaci, a tím se zamezilo nepříznivým dopadům z razantního růstu cen energií. Právě v roce 2015 se předpokládá internalizace externalit - sazba daně, resp. její výše, bude odpovídat kvantifikovaným externím nákladům12, sazby daní se vyrovnají s externími náklady. V tomto roce má daň pokrýt všechny externí náklady. Spotřeba uhlí, plynu, ropy a elektřiny je během přeměny energeticky vzájemně svázána – uhlí slouží jako palivo pro výrobu elektřiny, někde je významným zdrojem pro výrobu elektřiny zemní plyn a ropné produkty - LTO, TTO.

Dle metody ExternE aplikované pro ČR v rámci projektu VaV/320/1/03 MŽP „Externí náklady výroby elektřiny a tepla v podmínkách ČR a metody jejich internalizace“. 12

38

Tab. 3: Sazba daní na elektřinu dle užitého paliva při výrobě elektřiny v Kč/MWh 2007

2009

2011

2013

2015

Hnědé uhlí, lignit, TTO, mazut, oleje

200

400

700

1000

1300

Černé uhlí

100

300

500

700

900

Zemní plyn

50

100

150

200

300

Jádro

50

100

150

200

300

Zdroj: Ministerstvo životního prostředí (2005)

Sazby daně na elektřinu jsou rozdílné a liší se dle paliva užitého při přeměně energie. Rozdílnost sazeb se odvíjí od velikosti průměrných externích nákladů, které jsou spojeny s výrobou elektřiny. Je zřejmé, že nejvyšší sazby daní jsou stanoveny pro uhlí, neboť výroba elektřiny z tohoto fosilního paliva představuje největší zátěž na ŽP. Jak je již uvedeno, daňové sazby by měly být ideálně stanoveny dle měrných emisí na jednotku vyrobené elektřiny (daň by měla být uvalena na množství vypouštěných škodlivin). Avšak pro zajištění minimalizace nákladů spojených s administrací se rozdíly v daňových sazbách odvíjí právě od průměrných externích nákladů technologií, jenž se odlišují podle užitého paliva. Daňová sazba by měla být sestavena tak, aby odrážela vliv technologického pokroku ve změně parametrů nových technologií výroby elektrické energie. Následující tabulka 4 dokládá průměrné externí náklady současných druhů technologií výroby elektrické energie13 během období, kdy bude EDR zaváděna. Externími náklady výroby elektřiny jsou znečišťující látky (SO2, PM, NOx), úmrtnost, nemocnost a změna klimatu (CO2). V plánu EDR je sazba daně z elektřiny stejná pro elektřinu vyrobenou z jaderné energie i zemního plynu (Ministerstvo životního prostředí, 2005). Tab. 4: Průměrné externí náklady technologií výroby elektřiny v Kč/MWh 2004

2007

2009

2011

2013

2015

Hnědé uhlí, lignit

950

1 030

1 090

1 150

1 220

1 290

Černé uhlí

700

760

800

850

900

950

Zemní plyn

200

220

230

240

260

270

Jádro (jaderná energie)

200

220

230

240

260

270

Zdroj: Ministerstvo životního prostředí (2005)

Podstatou předkládaného návrhu EDR MŽP je, aby výše daňové sazby odpovídala výši externích nákladů, které vznikají při přeměně energie. Porovnáme-li tabulky 3 a 4, vidíme, že po celou dobu (kromě roku 2015) externí Externí náklady jsou vyjádřeny v běžných cenách daného roku. Externí náklady vznikající při výrobě energie z OZE nejsou nulové, ale stále nižší než náklady technologií využívajících fosilní zdroje – do 150 Kč/MWh u fotovoltaik, kolem 50 Kč/MWh u vodní a větrné energie, včetně jejich výroby. Z důvodu zachování rovného přístupu je výše internalizovaných externalit snížena o hodnotu externalit pro technologie OZE. 13

39

náklady významným způsobem převyšují sazbu daní z elektřiny. Ovšem čím je delší časové období, tím je rozdíl mezi sazbou daně z elektřiny a externími náklady menší. Tato skutečnost svědčí o tom, že se sazby daně postupně zvyšují, tak jak je stanoveno a postupně se tak tyto dvě proměnné přibližují. Konečné shody, resp. převýšení sazby nad náklady, je dosaženo právě v roce 2015, jak se původně předpokládalo. Tabulka 2 udává minimální sazby daní tak, jak jsou stanoveny směrnicí ES, naopak v tabulce 3 jsou uvedeny sazby daní tak, jak jsou stanoveny v koncepci EDR MŽP. Sazby se rozcházejí a neshodují se. Sazby navržené MŽP výrazně převyšují minimální sazby daně stanovené směrnicí ES. Dle směrnice ES by daň z elektřiny, jenž je vyrobena z hnědého uhlí měla být stanovena ve výši 17,8 Kč/MWh (v případě komerčního užití elektřiny), resp. 35,6 Kč/MWh14 (v případě nekomerčního užití elektřiny), jak uvádí tabulka 2. Pokud by daň byla stanovena dle předkládaného návrhu MŽP, v roce 2007 by ekologická daň z elektřiny činila 200 Kč/MWh, jak uvádí tabulka 3. Navržená daň dle MŽP je pak asi 11 x vyšší (v případě komerčního užití), resp. 5 x vyšší (v případě nekomerčního užití), než jsou požadavky směrnice ES. Je třeba opět zdůraznit, že sazby daně z energetických produktů, resp. z elektřiny, navržené v koncepci EDR MŽP jsou výrazně vyšší proto, že jsou stanoveny tak, aby zachycovaly skutečnou výši externích nákladů technologií výroby elektřiny. Nicméně uvedené zvýšení daně je platné jen pro rok 2007. V dalších letech dochází postupně k nárůstu sazby daně, a to až do roku 2015, kdy by sazba daně měla odpovídat výši veškerých externích nákladů, tedy kdy by daň měla tyto náklady pokrýt. Tudíž zvýšení daně oproti směrnici EU bude stále vyšší. Je třeba však předpokládat, že také EU ve svém návrhu uvažovala postupné zvyšování sazeb. Je tedy pochopitelné, že postoj MŽP k EDR si získal řadu odpůrců a kritiků. Řeší, proč by měly být sazby daně několikanásobně vyšší než je nutné, a tudíž i cena elektřiny by byla mnohonásobně vyšší. Kromě toho, že vystupují proti příliš vysokým sazbám daně, mají řadu výhrad také k samotným principům EDR. Jejich negativní postoj k celému konceptu EDR plyne již jen z jejich pojetí ekologických daní a snahou o využívání veškerých možných úlev. Upozorňují a odvolávají se na zásadní skutečnost - daňové reformy, jenž proběhly v jednotlivých členských státech, vychází právě ze směrnice ES. Uvádí, že státy uplatňují sazby stanovené směrnicí a pokud by byla v ČR aplikována daňová reforma v té podobě, jak ji navrhlo MŽP (tzn. mnohonásobně vyšší sazby daně než v jiných státech), vedlo by to ke znevýhodnění podnikatelských subjektů a domácností, jenž působí v ČR. To znamená, že by výrazně klesla konkurenceschopnost firem a omezeny by také byly domácnosti oproti subjektům operujících v zahraničí. Navržené sazby ekologické daně jsou vysoce razantní a nad doporučené minimální hodnoty. S touto kritikou však nelze souhlasit. Již výše je uvedeno, že státy, které přistoupily v posledních letech sice uplatňují sazby, jejichž výše se pohybuje okolo doporučovaných hodnot, nicméně řada států má sazbu daně z elektřiny mnohonásobně vyšší, jak ukazuje tabulka 1. Minimální sazba daně z elektřiny dle

Jedná se o součet daně za uhlí a daně za elektřinu. Počítáno při průměrném směnném kurzu v roce 2007 27,3875 Kč/EUR. V roce 2009 je průměrný směnný kurz 27,2775 Kč/EUR.

14

40

směrnice ES je pro nekomerční účely 1 EUR/MWh, pro komerční účely 0,5 EUR/MWh. Průměrná sazba ve státech EU se však pohybuje kolem 15 EUR/MWh, maximální sazbu daně uplatňuje Dánsko – 82 EUR/MWh pro neobchodní účely, resp. 97 EUR/MWh pro obchodní účely. I když, porovnáme-li sazbu daně z elektřiny v ČR se sazbou v ostatních státech, které přistoupily do EU ve stejné době jako ČR nebo později, za Polskem a Estonskem je sazba daně v ČR nejvyšší proti ostatním státům.

6.1.2 Ceny elektřiny v České republice Jelikož pro stanovení dopadu daně z elektřiny se vychází z jejích cen, je vhodné uvést základní údaje o elektřině v ČR a dále také faktory, které cenu elektřiny ovlivňují. Trh s elektřinou v ČR je plně liberalizován. Liberalizaci trhu upravuje zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Velkoobchodní trh v ČR je součástí středoevropského trhu. Hlavním cenovým tvůrcem je německý trh, resp. jeho burza v Lipsku. Ceny vycházejí z nabídky elektřiny a poptávky po ní, převažující objem obchodů se realizuje na Energetické burze Praha. Hlavními dodavateli elektřiny pro ČR jsou E.ON Energie, a.s., ČEZ, a. s., Pražská energetika, a. s. Většině odběratelů je elektřina dodávána právě prostřednictvím těchto regionálních distribučních společností. V současnosti již není cena elektřiny plně regulována státem, jako tomu bylo v minulosti. Plná liberalizace trhu s elektřinou, a tedy otevření toho trnu pro zákazníky, se v praxi projevilo situací, že z „chráněného zákazníka“ se stává tzv. „oprávněný zákazník“. Než došlo k liberalizaci trhu, výsledná cena dodávky včetně ceny silové elektřiny byla zákazníkovi stanovena Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“). Jakmile se však konečný zákazník stal oprávněným zákazníkem, vzniklo mu automaticky právo zvolit si svého dodavatele silové elektřiny a vybrat si nejvhodnější produkt. V tomto případě je regulována jen část výsledné ceny. Regulaci podléhá pouze cena za distribuci (za dopravu elektřiny od výrobce k zákazníkovi). Distributora si tedy zákazník vybrat nemůže, platby za distribuci jsou odvozeny od distribuční společnosti, do jejíž sítě je odběrné místo připojeno. Výše této části je určena rozhodnutími ERÚ. Zákazník dále nemůže ovlivnit cenu za ostatní položky regulované ERÚ – např. cena za systémové služby aj.15 Trh s elektřinou se v ČR začal postupně v jednotlivých krocích otevírat od 1. 1. 2002. Od 1. 1. 2006 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci včetně domácností.

Část ceny za elektřinu může odběratel ovlivnit volbou dodavatele silové elektřiny. Zbylou část tvoří regulovaná cena distribuce a další položky. Podíl položek se u každého zákazníka liší podle typu sazby a velikosti spotřeby. Regulovaná cena je stanovena ERÚ cenovými rozhodnutími, jenž vychází z podkladů předložených provozovateli sítí. ERÚ tyto ceny stanoví na základě pravidel předem určených energetickou legislativou. Regulovaná složka ceny mezi roky 2007/2008 vzrostla u společnosti E.ON o 9,9 % a cena silové elektřiny o 21,4 % (společnost ČEZ: 6,6 %, 12,6 %, společnost PRE: 0,2 %, 18,5 %). 15

41

Cenu elektřiny tak tvoří dvě základní části – cena silové elektřiny (cena vyrobené elektřiny přímo u zdroje) a regulované platby za dopravu elektřiny, jenž mají monopolní charakter (všechny činnosti spojené s dopravou elektřiny od výrobce ke konečnému zákazníkovi). Neregulovanou cenu silové elektřiny stanovují přímo dodavatelé, cena zahrnuje i jejich obchodní marži (ČEZ). Důvodem rozdělení ceny je situace na otevřeném trhu, kdy pouze část výsledné ceny je regulována. Změna dodavatele - změna ceny silové elektřiny – se na faktuře projeví přímo v příslušné položce ceny silové elektřiny. Detailní členění činnosti bylo provedeno také z důvodu vyšší transparentnosti, aby spotřebitelé přímo viděli, které položky se podílí na konečné ceně elektřiny a jakým způsobem se vyvíjejí (ERÚ). Podíl jednotlivých složek ceny za dodávku elektřiny je znázorněn v příloze 3. K ceně za dodávku elektřiny se přičítá daň z elektřiny a daň z přidané hodnoty. Náklady na výrobu 1 kWh elektrické energie tvoří několik položek. Jedná se o ceny zdrojů – vstupních paliv, surovin (uhlí, zemní plyn, uran aj.), investiční náklady (odpisy za výstavbu a likvidaci zdroje) a provozní náklady. Tyto náklady tvoří různě velké podíl výsledné ceny. Cena paliva užitého při výrobě elektřiny v elektrárnách spalující hnědé uhlí tvoří přibližně 60 % ceny.

6.1.3 Faktory ovlivňující cenu elektřiny K růstu ceny elektřiny nedochází pouze z důvodu zavedení nové ekologické daně, ale na jejím růstu se podílí řada dalších ukazatelů. Analýza jednotlivých ukazatelů je předmětem následující části. Jelikož je vycházeno z cen elektřiny, je nutné určit a pokud možno kvantifikovat jednotlivé faktory, které se podílí na ceně elektřiny a které ji mohou významným způsobem ovlivnit. Jednotlivé faktory můžeme rozdělit na ty, jejichž určení, vyčíslení a vliv na cenu elektřiny je velmi obtížný či dokonce nemožný a naopak na ty faktory, prostřednictvím kterých je možné, alespoň částečně, stanovit jejich vliv na cenu elektřiny. Do první skupiny faktorů obecně patří situace na trhu – strana nabídky (výrobní kapacita, provozní náklady výroby) a strana poptávky (makroekonomická situace, počasí), v rámci toho pak převis poptávky nad nabídkou na velkoobchodním trhu, s čímž souvisí také nedostatek elektřiny v okolních zemích (získává-li energetický dodavatel elektřinu na zahraničních trzích), konkurence na trhu, snaha o konvergenci cen uvnitř EU, částečně též geografická poloha, od níž se může vyvíjet výše marže jednotlivých distributorů. Pokud je elektřina vyrobena z OZE, je její cena pak podstatně vyšší. Stejně tak se cena elektřiny liší, je-li vyráběna kogenerací, tj. jako kombinovaná výroba elektřiny a tepla (dále jen „KVET“).16 Obdobných faktorů existuje celá řada (např. ceny emisních povolenek aj.). Tyto činitele je obtížné vyčíslit a následně u nich určit, jak moc ovlivňují cenu elektřiny. Dále je již uvažována druhá skupinu faktorů, do níž je jednoznačně zařazena cena samotné elektřiny na energetické burze, ceny zdrojů (uhlí, zemní plyn, ropa a jádro). Důležitým faktorem, jenž může mít vliv na cenu, je také vývoj kurzu Kogenerace je vysoce efektivní, ekologický a ekonomický způsob kombinované výroby tepla a elektrické energie. Při kogeneraci dochází k emisi CO2, proto je KVET účinným nástrojem ochrany ŽP. 16

42

Kč/EUR, pokud je elektřina nakupována v zahraniční měně. Cena elektřiny je také z části ovlivněna množstvím odebrané elektřiny. Obecně jsou ceny vyšší pro domácnosti než pro podniky proto, že v průmyslu je spotřeba elektřiny vyšší, podnikům je tak nabídnuta nižší sazba. Následující graf 4 ukazuje, jak se vyvíjela cena elektřiny na velkoobchodním trhu - Energetické burze Praha, a to od jejího založení (2007) až po únor 2010. Cena je vyjádřena v EUR/MWh. Během sledovaného období (2007/2008) měla cena elektřiny do července 2008 rostoucí tendenci až na drobné výkyvy. Během roku 2007 se cena elektřiny na burze pohybovala v rozmezí od 54 do 58 EUR/MWh. V následujícím roce cena také rostla. V červenci 2008 se cena dostala až na 90 EUR/MWh. Oproti předchozímu roku se jednalo o téměř 70 % nárůst, v další období již cena začala postupně klesat, na konci roku 2008 se pohybovala kolem 60 EUR/MWh. Negativní vývoj ceny elektřiny v ČR během roku 2008 je z části ovlivněn dlouhodobým poklesem výrobních zařízení v Evropě a především různými makroekonomickými účinky (obavy investorů z dopadů kapitálové krize na amerických trzích aj.). Růst ceny elektřiny se projevil v rozdílných cenových nabídkách jednotlivých dodavatelů. Navýšení ceny silové elektřiny se pohybovalo od 11 % - 25 % (ERÚ, 2008). Graf 4: Vývoj ceny elektřiny na Energetické burze Praha v EUR/MWh

90

EUR/MWh

80

70

60

50

24.12.2009

24.10.2009

24.8.2009

24.6.2009

24.4.2009

24.2.2009

24.12.2008

24.10.2008

24.8.2008

24.6.2008

24.4.2008

24.2.2008

24.12.2007

24.10.2007

24.8.2007

40

Zdroj: Energetická burza Praha, Finanční portál Kurzy.cz, vlastní zpracování

Podstatný vliv na cenu elektřiny může mít vývoj kurzu Kč/EUR. Během období 2007/2008 koruna vůči euru výrazným způsobem posilovala. Kurz měl v roce 2007 obecně klesající tendence, a to až do poloviny roku 2008, kdy kurz začal opět výrazně růst. Pokud by koruna naopak výrazně oslabovala, pro českého dodavatele, jenž pořizuje elektřinu v měně EUR, by byla elektřina dražší. V grafu 5 můžeme názorně vidět vývoj kurzu Kč/EUR.

43

Graf 5: Vývoj kurzu Kč/EUR během sledovaného období 29,5

28,5

Kč/EUR

27,5

26,5

25,5

24,5

0 I/1

V/ 09 VI I/0 9 IX /0 9 XI /0 9

9

/0 9 III

I/0

VI I/0 8 IX /0 8 XI /0 8

8

/0 8 V/ 08

III

I/0

VI I/0 7 IX /0 7 X I/0 7

V/ 07

III

I/0

7

/0 7

23,5

Zdroj: Česká národní banka (2010), vlastní zpracování

Následně je vývoj ceny elektřiny na základě kurzu Kč/EUR převeden na Kč/MWh – graf 6. Posilování koruny vůči euru odpovídá přibližně růstu ceny elektřiny. Vývoj ceny v Kč je velice podobný jako v EUR. Křivky mají obdobný tvar, vývoj měnového kurzu tak neměl žádný vliv na růst ceny elektřiny. Graf 6: Vývoj ceny elektřiny na Energetické burze Praha v Kč/MWh 2200

Kč/MWh

2000 1800 1600 1400 1200

24.12.2009

24.10.2009

24.8.2009

24.6.2009

24.4.2009

24.2.2009

24.12.2008

24.10.2008

24.8.2008

24.6.2008

24.4.2008

24.2.2008

24.12.2007

24.10.2007

24.8.2007

1000

Zdroj: vlastní zpracování

Spotřebitelské ceny elektřiny pro rok 2008 se odvíjí od ceny, elektřinu dodavatel nakoupí na burze v roce 2007 – elektřinu na dodavatelé pořizují v roce předešlém (2007). Nákupní ceny v roce 2007 spotřebitelské ceny v roce 2008. Průměrná cena elektřiny na rok

44

za jakou rok 2008 tak určují 2008 činí

1 533 Kč/MWh.17 Před založení Pražské energetické burzy (5. 3. 2007) se obchod s elektřinou realizoval prostřednictvím společnosti ČEZ a její aukce virtuální elektrárny. Průměrná cena elektřiny z aukce na rok 2007 vzrostla o 17,1 % (oproti ceně v roce 2006) a vychází tak zhruba na 1 220 Kč/MWh (Akcie. cz, 2006). V roce 2008 tak cena vzrostla oproti roku 2007 o 313 Kč/MWh. S tímto výrazným navýšením výkupní ceny elektřiny je třeba dále kalkulovat, a proto bude zohledněno níže, při určení dopadu daně z elektřiny. Navýšení výkupní ceny elektřiny je znatelné, v relativním vyjádření jde o meziroční nárůst vyšší 25 %. Hlavní příčinou nárůstu jsou ceny výrobních zdrojů elektřiny, protože ty nejvíce ovlivňují cenu, za kterou se s elektřinou obchoduje. Hlavními zdroji elektřiny jsou stále ještě fosilní paliva – uhlí, ropa, zemní plyn – která jasně konkurují obnovitelným zdrojům. V současnosti je snaha od užívání fosilních paliv odstupovat a nahrazovat je hlavně jádrem – jadernou energií nebo OZE, protože fosilní paliva, resp. jejich spalování, zamořují ŽP škodlivinami, odpadním teplem a radioaktivitou. Nicméně jak uvádí Beneš (2006), celosvětová poptávka po energií se do roku 2030 zvýší o 60 %, přičemž 85 % tohoto nárůstu budou tvořit fosilní paliva, která tak zůstanou i nadále hlavním zdroje energie.18 Graf 7 ukazuje, jak se jednotlivé zdroje podílí z globálního hlediska na výrobě elektřiny. Graf 7: Podíl jednotlivých zdrojů na výrobě elektřiny (v %) Hydroelektrárny a jiné zdroje 19%

Uhlí 40% Ropa 10%

Zemní plyn 15% Jádro 16%

Zdroj: Tomčiak (2007)

Nejdůležitějším zdrojem elektrické energie je uhlí (40 %) a dále jádro a zemní jsou zastoupeny přibližně stejně. Podíl samotných hydroelektráren je oproti jádru a zemnímu plynu menší. Nejméně je jako zdroj pro výrobu elektřiny užívána ropa. Jak uvádí Dvořák (2009), v případě ČR bylo v roce 2008 nejvíce používaným zdrojem pro výrobu elektřiny uhlí, jehož podíl na palivoenergetické bilanci je 64 %, z 31 % se na výrobě elektřiny podílí jaderný reaktor. Podíl vodních Jedná se o průměrnou velkoobchodní cenu v roce 2007, za kterou dodavatel elektřinu nakoupil na burze. Ceny tohoto roku jsou uvedeny v příloze 4. 18 Jedná se o studii IEA (International Energy Agency) při OECD, za předpokladu ceteris paribus. 17

45

elektráren na výrobě elektrické energie činí jen 3 %, zbylá 2 % tvoří výroba elektřiny z OZE, fotovoltaických článků a jiné. Nejčastějším palivem, jež se spaluje v ČR pro výrobu elektřiny, je uhlí, konkrétně hnědé uhlí, jehož podíl na výrobě elektřiny byl v roce 2008 55 %, podíl černého uhlí jen 9 % (Pelcl, 2009).19 Pro znázornění vývoje ceny hnědého uhlí byla zvolena společnost Severočeské doly, a. s., která v předchozích letech zabezpečila nejvíce z celkové těžby hnědého uhlí a lignitu v ČR (v roce 2007 45 %) – graf 8. Jedná se o zprůměrňované ceny bez daní. Graf 8: Ceny hnědého uhlí společnosti Severočeské doly, a. s. 2100

Cena v Kč/t

1700

1300

900

500 2004

2005

2006 Kostka

2007

2008

Ořech 1

2009

2010

Ořech 2

Zdroj: Ceníky společnosti Severočeské doly, a. s., vlastní zpracování

Při stanovování cen elektřiny na roky 2007/2008 byli obchodníci ovlivněni vývojem cen zdrojů mezi roky 2006/2007, neboť ceny elektřiny na daný rok jsou vždy určovány v roce předchozím. V daném období došlo k výraznému růstu cen všech třech typů hnědého uhlí. Meziroční nárůst ceny uhlí kostka činil 25 %, nicméně v předchozích letech se roční nárůst pohyboval kolem 6 %. V průběhu čtyř let 2004/2007 došlo k růstu ceny tohoto typu uhlí o 41 %. U uhlí typu ořech 1 došlo k meziročnímu růstu ceny o 18 % a typu ořech 2 o 20 %. Mezi roky 2004/2007 došlo k nárůstu cen o 43 % ořech 1, resp. 39 % ořech 2. Z uvedeného vyplývá, že meziroční nárůst ceny hnědého uhlí se průměrně pohyboval kolem 21 %. Také v případě cen černého uhlí došlo v období 2006/2007 k 7 % nárůstu ceny. Výrazně také vzrostla cena černého uhlí dováženého do ČR (viz příloha 6). Růst ceny nejpoužívanějšího paliva pro výrobu elektřiny v ČR se musí jednoznačně promítnout v ceně elektřiny. V současné době existuje snaha fosilní paliva začít nahrazovat jadernou energií. V následujícím grafu 9 vidíme, jak se vyvíjela cena uranu. Do roku 2004 se cena pohybovala pod úrovní 20 USD/libra. K rapidnímu nárůstu začalo docházet V příloze 5 je zobrazen vývoj ceny uhlí společnosti Ostravsko-Karvinské doly, a. s. Ostrava, jež je jediným producentem černého uhlí v ČR a v příloze 6 vývoj ceny černého uhlí dováženého do ČR. 19

46

od roku 2006 a svého maxima cena dosáhla v roce 2007 (135 USD/libru), tento nárůst se ukazuje jako krátkodobý výkyv. Dále již cena klesala, k úrovni roku 2005 se však již nevrátila. Průměrná cena uranu v roce 2006 činila 40 USD/libra, v roce 2007 105 USD/libra Meziroční růst je vyšší než 160 %. Rapidní cenový výkyv v roce 2007 obchodníci s elektřinou každopádně promítli do cen elektřiny následujících let. Graf 9: Vývoj ceny uranu na světových trzích

Zdroj: Štěpán, Gavor (2008)

Přestože ropa a zemní plyn nejsou jako palivo pro výrobu elektřiny v ČR používány vůbec, je vhodné uvést i tyto zdroje, neboť dodavatelé energií mohou elektřinu obstarávat na zahraničních trzích. V práci je v případě ČR vycházeno z cen společnosti E.ON, která obstarává elektrickou energii nejen na tuzemských trzích, ale také na zahraničních. Cena plynu během období 2006/2007 oscilovala kolem 300 USD/tm3. Průměrná cena v roce 2006 byla 313 USD/tm3 a v roce 2007 308 USD/tm3, to znamená že meziročně došlo k poklesu ceny. Cena tohoto zdroje tedy cenu elektřiny příliš neovlivnila. Cena ropy mezi roky 2006/2007 oscilovala mezi 60 USD/barel – 70 USD/barel. Průměrná cena ropy v roce 2006 byla 67 USD/barel, v roce 2007 73 USD/barel, meziroční růst ceny ropy činí 8,5 % (Český statistický úřad, 2008; Finanční portál Kurzy.cz, 2010).20

6.1.4 Přímý dopad ekologické daně z elektřiny Sazba daně z elektřiny činí 28,30 Kč/MWh. Přestože ceny za distribuované množství elektřiny a souvisejících služeb jsou ceny regulované a určené ERÚ, tudíž dodavatelem nijak ovlivnitelné, nemusely být zohledněny. Nicméně pro lepší orientaci zákazníka byly zahrnuty do ceny elektřiny, z níž je vycházeno.

20

Vývoj ceny ropy a zemního plynu na světových trzích je znázorněn v příloze 7.

47

První část práce je věnována skupině zákazníků označované jako Domácnosti. Druhá část se věnuje Podnikatelům (firmy, organizace). Energetické společnosti dělí své zákazníky na tři skupiny, kromě těchto dvou dodávají energii ještě velkoodběratelům. Dopady zavedení daně z elektřiny pro velkoodběratele však nebyly analyzovány, neboť ceny jsou v tomto případě stanoveny na základě vzájemné dohody mezi velkoodběratelem a dodavatelem. 6.1.4.1

Domácnosti

Společnost E.ON má pro tuto kategorii zákazníků celkem 9 tarifů, které nabízí v rámci jednotlivých produktů. Z hlediska počtu odběrných míst jsou nejpoužívanějšími sazbami sazby D 01d, D 02d a D 25d. Pro tuto práci byly vybrány sazby D 01d a D 02d.21 Sjednání jedné z těchto sazeb distribuce je podmínkou pro přiznání jednotarifového produktu E.ON ElektřinaKlasik, jenž je určen pro klasickou domácnost s běžnými elektrickými spotřebiči, kde se elektřina nepoužívá pro vytápění nebo ohřev vody. Sazbu D 01d použijí odběrná místa s nižší spotřebou elektřiny - menší domácnosti, chaty, zahrádky, garáže (Ceník E.ON, 2008). Tab. 5: Cena elektřiny u sazby D 01d v Kč/MWh

Cena elektřiny bez daní DPH (19 %) Ekologická daň Cena elektřiny včetně daní Relativní nárůst ceny (v %)

2007

2008

3 577,09

3 862,01

679,65

739,16

0,00

28,30

4 256,74

4 629,47 8,76

Zdroj: Ceníky společnosti E.ON, vlastní zpracování

Srovnáme-li údaje v tabulce 5, můžeme vidět, že cena elektřiny mezi roky 2007 a 2008 vzrostla téměř o 9 %, v absolutní hodnotě činí nárůst ceny 372,73 Kč/MWh. Jedním z důvodů růstu ceny je zavedení ekologické daně. Ekologická daň je součástí základu daně pro výpočet DPH - DPH se stanoví ze základu navýšeného právě o ekologickou daň, tudíž i DPH je v důsledku zavedení ekologické daně vyšší než kdyby daň zavedena nebyla. Ekologická daň tak zdražuje ceny elektřiny rovnou dvakrát. ∆ ceny elektřiny vč. daní = 4 629,47 – 4 256,74 = 372,73 Kč/MWh ∆ výše daní = (739,16 + 28,30) – 679,65 = 87,81 Kč/MWh ∆ změna tržeb společnosti = 3 862,01 – 3 577,09 = 284,92 Kč/MWh

Dle ERÚ v roce 2007 používalo sazbu D 01d cca 670 tis. odběrných míst, sazbu D 02d cca 2 700 tis. 21

48

Tab. 6: Dopad ekologické daně z elektřiny v roce 2008 pro sazbu D 01d Změna ceny (vč. daní) - ↑

Změna výše daní - ↑

372,73

87,81

Změna tržeb společnosti - ↑ 284,92 Zdroj: vlastní zpracování

Pozn.: Jednotky jsou v Kč/MWh.

Z tabulky 6 vidíme, že došlo k růstu ceny elektřiny, k růstu daní a celkových tržeb společnosti (cena bez daní). Daně celkově vzrostly o 87,81 Kč/MWh, z čehož tedy 28,30 Kč/MWh činí ekologická daň z elektřiny a navýšení DPH oproti předchozímu roku 59,51 Kč/MWh. Celkové tržby společnosti se zvýšily o 284,92 Kč/MWh, nárůst tržeb oproti předchozímu roku tak činil téměř 8 %. Dopad na spotřebitele se projevil zavedením ekologické daně ve výši 28,30 Kč/MWh, což tedy vedlo v konečném důsledku ke zvýšením DPH. V případě, že by ekologická daň zavedena nebyla, DPH by se počítala pouze z ceny bez ekologické daně a činila by 733,78 Kč/MWh. Navýšení DPH v důsledku zavedení daně = 739,16 – 733,78 = 5,38 Kč/MWh. Dopad zavedení daně z elektřiny tak činí 33,68 Kč/MWh. Nyní se vraťme se k samotnému nárůstu ceny elektřiny, který však není spojen pouze se zavedením ekologické daně. Cenu elektřiny ovlivňuje kromě jiného výkupní cena elektřiny na burze. Je třeba zohlednit výše vypočítaný rozdíl výkupní ceny elektřiny mezi roky 2007/2008, který činí 313 Kč/MWh.22 Toto markantní navýšení způsobilo výrazný nárůst ceny elektřiny pro konečné zákazníky, a proto je v práci často zohledněno. Růst ceny elektřiny společnosti E.ON byl ovlivněn, kromě jiného, také právě růstem cen elektřiny na burze. Pro přesnější vyčíslení dopadu daně je nutné uvažovat růst ceny, na kterém se nepodílel růst výkupní ceny, resp. cenu je nutno očistit o tento nárůst výkupní ceny. Tab. 7: Dopad zavedení ekologické daně z elektřiny po očištění Změna ceny

Rozdíl nákupní ceny elektřiny*

Změna ceny očištěná o rozdíl

Změna výše daní

372,73

313

59,73

87,81

Dopad na zákazníka

Dopad na společnost

68 % 32 % Zdroj: vlastní zpracování

Pozn.: Jednotky jsou v Kč/MWh, * na Energetické burze Praha

Jak dokládají údaje v tabulce 7, společnost E.ON sice navýšila cenu o 372,73 Kč/MWh, nákupní cena na burze se však zvýšila o 313 Kč/MWh. Čistá změna ceny tak činila 59,73 Kč/MWh, daně však vzrostly o 87,81 Kč/MWh, tedy růst daní je mnohem větší než samotný nárůst ceny, nebo-li společnost zvýšila cenu elektřiny méně než by odpovídalo změně daní. Na konečného spotřebitele je tak přesunuto 68 % daňového břemene ve formě ekologické daně z elektřiny V roce 2007 cena elektřiny na Energetické burze Praha činila 1 220 Kč/MWh, v roce 2008 1 533 Kč/MWh. 22

49

a navýšení DPH, dodavatel nese 32 % daňového břemene. Společnost E.ON tak na své zákazníky nepřevedla celé daňové břemeno, ale jen jeho část. Podíl daní na ceně elektřiny u sazby D 01d znázorňuje následující graf 10. Graf 10: Ceny elektřiny u sazby D 01d společnosti E.ON 5000 28,3 0

739,16

Cena v Kč/MWh

4000 679,65 3000 3577,09

3862,01

2000 1000

0 2007

2008

Cena elektřiny bez daní

DPH

Ekologická daň

Zdroj: Ceníky společnosti E.ON, vlastní zpracování

Sazbu D 02d použije klasická domácnost s běžnými elektrickými spotřebiči, kde se elektřina nepoužívá pro vytápění a ohřev vody. Tato sazba patří nejen u společnosti E.ON, ale i u dalších energetických společností k nejpoužívanějším z hlediska počtu odběrných míst. Tab. 8: Cena elektřiny u sazby D 02d v Kč/MWh

Cena elektřiny bez daní DPH (19 %) Ekologická daň Cena elektřiny včetně daní Relativní nárůst ceny (v %)

2007

2008

3 156,90

3 442,72

599,81

659,49

0,00

28,30

3 756,71

4 130,51 9,95

Zdroj: Ceníky společnosti E.ON, vlastní zpracování

Tabulka 8 ukazuje, že mezi roky 2007/2008 cena elektřiny vzrostla téměř o 10 %, v absolutní hodnotě činí nárůst ceny 373,8 Kč/MWh. ∆ ceny elektřiny vč. daní = 4 130,51 – 3 756,71 = 373,80 Kč/MWh ∆ výše daní = (659,49 + 28,30) – 599,81 = 87,98 Kč/MWh ∆ změna tržeb společnosti = 3 442,72 – 3 156,90 = 285,82 Kč/MWh

50

Tab. 9: Dopad ekologické daně z elektřiny v roce 2008 pro sazbu D 02d Změna ceny (vč. daní) - ↑

Změna výše daní - ↑

Změna tržeb společnosti - ↑

373,8

87,98

285,82 Zdroj: vlastní zpracování

Pozn.: Jednotky jsou v Kč/MWh

Pokud porovnáme tabulky 6 a 9 zjistíme, že ceny jsou si velmi podobné a téměř se neliší. Růst daní činí 87,98 Kč/MWh. Daň z elektřiny činí 28,30 Kč/MWh a navýšení DPH oproti roku 2007 59,68 Kč/MWh. Celkové tržby společnosti se zvýšily o 285,82 Kč/MWh, neboli o 9,05 %. Dopad na spotřebitele se projevil zavedením ekologické daně ve výši 28,30 Kč/MWh a dále v navýšení DPH, jenž činí 5,37 Kč/MWh. Dopad zavedení daně z elektřiny tak činí 33,67 Kč/MWh. Pro přesnější vyčíslení dopadu zavedení daně z elektřiny je dále zohledněn růst výkupní velkoobchodní ceny elektřiny na Energetické burze Praha ve výši 313 Kč/MWh. Tab. 10: Dopad zavedení ekologické daně z elektřiny po očištění Změna ceny

Rozdíl nákupní ceny elektřiny*

Změna ceny očištěná o rozdíl

Změna výše daní

Dopad na zákazníka

Dopad na společnost

373,8

313

60,8

87,98

69 %

31 %

Zdroj: vlastní zpracování Pozn.: Jednotky jsou v Kč/MWh, * na Energetické burze Praha

Čistá změna ceny elektřiny činila 60,8 Kč/MWh, daně však vzrostly o 87,98 Kč/MWh. Opět cena elektřiny vzrostla méně, než o kolik vzrostly nepřímé daně. Na domácnosti tak není přesunuto celé daňové břemeno, ale jen ve výši 69 % a 31 % daňového břemene nese dodavatel elektřiny. Podíl daní na ceně elektřiny u sazby D 02d znázorňuje následující graf 11.

51

Graf 11: Ceny elektřiny u sazby D 02d společnosti E.ON 5 000 28,3

Cena v Kč/MWh

4 000

0 599,81

659,49

3 156,90

3 442,72

3 000 2 000 1 000 0 2007

2008

Cena elektřiny bez daní

DPH

Ekologická daň

Zdroj: Ceníky společnosti E.ON, vlastní zpracování

6.1.4.2

Podnikatelé

Podnikatelům společnost E.ON nabízí celkem 11 tarifů prostřednictvím produktů řady Small business. Nejpoužívanějšími sazbami dle počtu odběrných míst jsou sazby C 01d, C 02d, C 25d. Jelikož dopad daně u těchto sazeb byl již obsahem jiných prácí, v této práci je zvolena jednak jednotarifová sazba C 03d v rámci produktu E.ON Standard Power a jednak dvoutarifová sazba C 45d v rámci produktu E.ON Standard Power Direct, která také patří k velice používaným tarifům. V případě sazby C 03d se jedná o jednotarifovou sazbu (pro vyšší spotřebu), je vhodná pro firmy a odběrná místa, ve kterých není významné zastoupení elektrických akumulačních či přímotopných spotřebičů s vyšší spotřebou. Tab. 11: Cena elektřiny u sazby C 03d v Kč/MWh

Cena elektřiny bez daní DPH (19 %) Ekologická daň Cena elektřiny včetně daní

2007

2008

2 683,19

3 013,94

509,81

578,03

0,00

28,30

3 193,00

3 620,27

Relativní nárůst ceny (v %)

13,38

Zdroj: Ceníky společnosti E.ON, cenová rozhodnutí ERÚ, vlastní zpracování

Z údajů z tabulky 11 plyne, že ve sledovaném období cena elektřiny pro sazbu C 03d vzrostla téměř o 14 %, v absolutní hodnotě činí nárůst ceny 427,27 Kč/MWh.

52

∆ ceny elektřiny vč. daní = 3 620,27 – 3 193 = 427,27 Kč/MWh ∆ výše daní = (578,03 + 28,30) – 509,81 = 96,52 Kč/MWh ∆ změna tržeb společnosti = 3 013,94 – 2 683,19 = 330,75 Kč/MWh Tab. 12: Dopad ekologické daně z elektřiny v roce 2008 pro sazbu C 03d Změna ceny (vč. daní) - ↑

Změna výše daní - ↑

Změna tržeb společnosti - ↑

427,27

96,52

330,75 Zdroj: vlastní zpracování

Pozn.: Jednotky jsou v Kč/MWh

Také v případě sazby C 03d došlo k růstu daní. Významný byl nárůst DPH, který činil skoro 14 % oproti předchozímu roku. Celkově daně vzrostly o 96,52 Kč/MWh, 28,30 Kč/MWh činí daň z elektřiny a navýšení DPH oproti roku 2007 68,22 Kč/MWh. Celkové tržby společnosti se zvýšily o 330,75 Kč/MWh, neboli o více než 12 %. Dopad na spotřebitele v důsledku zavedení ekologické daně je ve výši 28,30 Kč/MWh a dále navýšení DPH 5,38 Kč/MWh. Dopad zavedení daně z elektřiny činí 33,68 Kč/MWh. Také zde je třeba zohlednit významný nárůst ceny elektřiny na Energetické burze Praha (313 Kč/MWh). Tab. 13: Dopad zavedení ekologické daně z elektřiny po očištění Změna ceny

Rozdíl nákupní ceny elektřiny*

Změna ceny očištěná o rozdíl

Změna výše daní

Dopad na zákazníka

Dopad na společnost

427,27

313

114,27

96,52

118 %

0

Zdroj: vlastní zpracování Pozn.: Jednotky jsou v Kč/MWh, * na Energetické burze Praha

Čistá změna ceny elektřiny činila 114,27 Kč/MWh, růst daní však činil jen 96,52 Kč/MWh. Na podnikatele je tak přeneseno 118 % daňového břemene vzniklého zavedením ekologické daně z elektřiny a navýšením DPH, dopad daně na dodavatele je nulový. Podíl daní na ceně elektřiny znázorňuje graf 12.

53

Graf 12: Ceny elektřiny u sazby C 03d společnosti E.ON 4000 28,3 0

Cena v Kč/MWh

3000

578,03

509,81

2000 2683,19

3013,94

1000

0 2007 Cena elektřiny bez daní

2008 DPH

Ekologická daň

Zdroj: Ceníky společnosti E.ON, cenová rozhodnutí ERÚ, vlastní zpracování

Dále je hodnocen dopad daně z elektřiny na zákazníky, kteří si sjednali sazbu C 45d. Jedná se o dvoutarifovou sazbu, v rámci které je stanovena doba platnosti nízkého tarifu (dále jen „NT“) 8 hodin během dne. Po zbývající dobu platí vysoký tarif (dále jen „VT“). V případě sazby C 45d musí být řádně instalován elektrický přímotopný spotřebič. Součtový instalovaný příkon, včetně akumulačního spotřebiče pro ohřev užitkové vody, je-li instalován, musí činit minimálně 40 % celkového příkonu (Ceník E.ON, 2008). Každý z tarifů (NT, VT) má zvlášť stanovenou cenu za distribuované množství elektřiny. Je třeba ceny v obou tarifech přepočítat na jednu cenu, která bude brána za základní a z níž bude vycházeno. Předpokladem je, že doba platnosti NT je 8 hodin denně, neboli jedna třetina doby během dne je účtována za sazbu NT. Je třeba určit poměrnou část spotřeby elektřiny, jenž připadá zvlášť do NT a do VT. Konečná základní cena, ze které se vychází, je dána součtem ceny pro NT a ceny pro VT. Cena pro NT = (Spotřeba v NT/Spotřeba celkem) * cena za MWh platná v NT Cena pro VT = (Spotřeba ve VT/Spotřeba celkem) * cena za MWh platná ve VT Předpokladem pro malý a střední podnik je průměrná roční spotřeba elektřiny pro tuto kategorii podniků 500 MWh – 1000 MWh, střed intervalu činí 750 MWh, pro další zpracování je tak stanovena předpokládaná spotřeba elektřiny 750 MWh/rok, dále firma nepoužívá energeticky náročné technologie, těžké stroje, patří sem např.: zemědělská družstva, živnostníci a jiné. Předpokladem pro velký podnik je spotřeba elektřiny pro tuto kategorii podniků nad 1000 MWh ročně, firma používá energeticky náročné technologie, těžké stroje, podniky, které mají většinou rozsáhlou výrobu za nepřetržitého provozu (ranní a noční směny), patří sem velké společnosti.

54

Výpočet základní ceny pro rok 2007: 250 Cena pro NT = * 2032 = 677,33 Kč 750 Cena pro VT =

500 * 2394,53 = 1596,35 Kč 750

Základní cena = 677,33 + 1596,35 = 2 273,68 Kč Výpočet základní ceny pro rok 2008: 250 Cena pro NT = * 2340,92 = 780,31 Kč 750 Cena pro VT =

500 * 2873,55 = 1915,7 Kč 750

Základní cena = 780,31 + 1915,7 = 2 696,01 Kč Základní cena je stejná jak pro malý, tak velký podnik, neboť jednolité dílčí ceny ve VT a NT platí pro všechny podniky. Tab. 14: Cena elektřiny u sazby C 45d v Kč/MWh

Cena elektřiny bez daní DPH (19 %) Ekologická daň Cena elektřiny včetně daní

2007

2008

1 910,66

2 237,26

363,02

430,45

0,00

28,30

2 273,68

2 696,01

Relativní nárůst ceny (v %)

18,57

Zdroj: Ceníky společnosti E.ON, cenová rozhodnutí ERÚ, vlastní zpracování

Cena elektřiny pro sazbu C 03d vzrostla téměř o 19 %, v absolutní hodnotě činí nárůst ceny 422,33 Kč/MWh.

∆ ceny elektřiny vč. daní = 2 696,01 – 2 273,68 = 422,33 Kč/MWh ∆ výše daní = (430,45 + 28,30) – 363,02 = 95,73 Kč/MWh ∆ změna tržeb společnosti = 2 237,26 – 1 910,66 = 326,60 Kč/MWh Tab. 15: Dopad ekologické daně z elektřiny v roce 2008 pro sazbu C 45d Změna ceny (vč. daní) - ↑

Změna výše daní - ↑

Změna tržeb společnosti - ↑

422,33

95,73

326,60 Zdroj: vlastní zpracování

Pozn.: Jednotky jsou v Kč/MWh.

Také u sazby C 45d došlo k růstu daní, celkově o 95,73 Kč/MWh. Nárůst samotné DPH byl významný a činil více než 18,5 % oproti předchozímu roku. 55

Z celkového navýšení daní tvoří 28,30 Kč/MWh daň z elektřiny a navýšení DPH proti roku 2007 67,43 Kč/MWh. Celkové tržby společnosti se zvýšily o 326,60 Kč/MWh, neboli o více než 17 %. Dopad na spotřebitele v důsledku zavedení ekologické daně je ve výši 28,30 Kč/MWh a dále navýšení DPH, které v důsledku zavedení daně činí 5,37 Kč/MWh. Dopad zavedení daně z elektřiny tak činí 33,67 Kč/MWh. Následně je zohledněna změna výkupní ceny elektřiny na burze 313 Kč/MWh. Tab. 16: Dopad zavedení ekologické daně z elektřiny po očištění Změna ceny

Rozdíl nákupní ceny elektřiny*

Změna ceny očištěná o rozdíl

Změna výše daní

Dopad na zákazníka

Dopad na společnost

422,33

313

109,33

95,73

114 %

0

Zdroj: vlastní zpracování Pozn.: Jednotky jsou v Kč/MWh, * na Energetické burze Praha

Čistá změna ceny elektřiny činila 109,33 Kč/MWh, růst daní 95,73 Kč/MWh. Na podnikatele je tak přeneseno 114 % daňového břemene vzniklého zavedením ekologické daně z elektřiny, dopad daně na dodavatele je nulový. Podíl daní na ceně elektřiny znázorňuje graf 13. Graf 13: Ceny elektřiny u sazby C 45d společnosti E.ON 3000

Cena v Kč/MWh

28,3 0 363,02

2000

430,45

1910,66

2237,26

1000

0 2007 Cena elektřiny bez daní

2008 DPH

Ekologická daň

Zdroj: Ceníky společnosti E.ON, cenová rozhodnutí ERÚ, vlastní zpracování

6.1.4.3

Podíl ceny uhlí jako nejpoužívanějšího paliva na ceně elektřiny

Je zřejmé, že zavedení daně z elektřiny v ČR má velmi nepatrný vliv na konečnou cenu elektřiny. Ekologická daň tvoří minimální podíl na celkové ceně elektřiny, ať už se jedná o elektřinu pro domácnosti či podniky. Uvedené dokazují i grafy zobrazené u každé sazby.

56

V případě ČR se nejvíce na růstu konečné ceny elektřiny podílel růst výkupní ceny, za kterou dodavatelé elektřinu nakoupili. Tato výkupní cena v sobě zahrnuje především ceny zdrojů nutných pro samotnou výrobu elektřiny. V následující části je zohledněna změna ceny uhlí jako nejpoužívanějšího paliva pro výrobu elektřiny. Cena hnědého uhlí meziročně vzrostla v průměru o 343 Kč/t nebo-li o 25 %, cena tuzemského černého uhlí přibližně o 331 Kč/t nebo-li o 10 %. Nárůst ceny hnědého uhlí by se na celkovém nárůstu ceny elektřiny podílel v případě sazby D 02d z 92 % a u sazby C 45d z 81 %. Nárůst ceny černého uhlí by se na celkovém nárůstu ceny elektřiny podílel u sazby D 02d z 89 % a u sazby C 45d z 78 %.23 Uvedené znázorňuje tabulka 17. Jedná se o průměrné ceny společností Severočeské doly, a. s. a Ostravsko-Karvinské doly, a. s. Vychází se z předpokladu, že přibližně 1 kg uhlí je třeba pro výrobu 1 kWh elektřiny (Šrubař, 2006).24 Tab. 17: Podíl ceny uhlí na ceně elektřiny a podíl změny ceny uhlí na změně ceny elektřiny Cena hnědého uhlí (Kč/t) 1 kWh = 1 kg uhlí (cena uhlí v Kč) 1 MWh = 1 000 kg uhlí (cena uhlí v Kč) Cena elektřiny bez daní (Kč/MWh)

2007 1 403 1,403 1 403 D 02d C 45d

3 442,72

2 237,26

44

73

51

78

D 02d = 373,8 C 45d= 422,33

∆ ceny hnědého uhlí (Kč/t)

343 D 02d = 92 % C 45d = 81 %

Podíl ∆ ceny paliva na ∆ ceny elektřiny

Podíl ceny paliva na ceně elektřiny (v %)

C 45d

1 910,66

∆ ceny elektřiny vč. daní (Kč/MWh)

Cena elektřiny bez DPH (Kč/MWh)

D 02d

3 156,90

Podíl ceny paliva na ceně elektřiny (v %)

Cena černého uhlí (Kč/t) 1 MWh = 1000 kg uhlí (cena uhlí v Kč)

2008 1 746 1,746 1 746

3 262 3 262 D 02d C 45d

3 593 3 593 D 02d

C 45d

3 156,90

1 910,66

3 442,72

2 237,26

103*

170,72*

104*

161*

∆ ceny elektřiny vč. daní (Kč/MWh)

D 02d = 373,80 C 45d= 422,33

∆ ceny černého uhlí (Kč/t)

331 D 02d = 89 % C 45d = 78 %

Podíl ∆ ceny uhlí na ∆ ceny elektřiny

Zdroj: vlastní zpracování

Lze usuzovat, že změna ceny uhlí na celkové změně ceny elektřiny, je pro obě sazby domácností podobná, stejně tak pro firmy. Proto je zvolena v případě domácností sazba D 02d a v případě firem sazba C 45d, jelikož k těmto sazbám je registrováno více odběrných míst oproti sazbám D 01d a C 03d. 24 Uvedený poměr uvádí také studie Vysoké školy chemicko-technické v Praze (http://www.vscht.cz/ufmt/cs/pomucky/fiserl/docs/ZE_Vyroba_a_rozvod_ee.pdf). 23

57

* Porovnání ceny černého uhlí a ceny elektřiny, resp. podílu ceny uhlí na ceně elektřiny, je důkazem toho, že černé uhlí není jako palivo na výrobu elektřiny příliš používáno. Černé uhlí těžené v ČR má velmi dobrou kvalitu a je spíše používáno na koks. Ceny uhlí výrazně převyšují cenu elektřiny, tudíž by výroba elektřiny z tohoto paliva nebyla zisková, i když je možné uvažovat různé dotace či paušální platby Z výše provedené analýzy cen zdrojů elektřiny (uhlí, uran, ropa, zemní plyn) a rozboru cen elektřiny a promítnutí daně z elektřiny do ceny vyplývá, že ke zvýšení ceny elektřiny nedochází pouze z důvodu ekologické daně. Ale naopak má ekologická daň nepatrný podíl na ceně elektřiny a také její podíl na celkovém zvýšení ceny je poměrně nízký. Růst ceny elektřiny je zapříčiněn hlavně růstem cen jejích zdrojů zahrnutých do výkupní ceny. Podíl výkupní ceny elektřiny je tak na celkovém zvýšení ceny největší (podíl výkupní ceny a daně z elektřiny na celkovém zvýšení ceny elektřiny je vyčíslen a graficky znázorněn části 6.3 Srovnání dopadu daně z elektřiny v ČR a ve Velké Británii). 6.1.4.4

Dopad daně z elektřiny na její spotřebu

Následující graf 14 dokazuje, že daň z elektřiny, která nepříliš ovlivnila její cenu, neovlivnila nijak ani spotřebu elektřiny nebo jen velmi nepatrným způsobem. Přestože došlo k růstu ceny mezi roky 2007/2008, spotřeba vzrostla. Růst spotřeby mezi roky 2007/2008 činí 1,7 %. V roce 2009 však došlo oproti roku 2008 k více než 6 % poklesu spotřeby, který je však považován jen za krátkodobý výkyv způsobený ekonomickou krizí. V ČR se na tomto poklesu podílel především průmysl. Meziroční růst spotřeby naopak vykázaly domácnosti. Je zcela evidentní, že spotřeba elektřiny vykazovala až na výjimky rostoucí tendenci. Pokles v roce 2009 je odrazem recese ekonomiky, do budoucna lze očekávat růst spotřeby, nejen v podnicích, ale hlavně v domácnostech. Graf 14: Vývoj spotřeby elektrické energie v České republice

Spotřeba elektrické energie v GWh

63 000 60 000 57 000 54 000 51 000 48 000 45 000 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Zdroj: Bufka (2006), ERÚ, vlastní zpracování

58

6.2 Dopady zavedení ekologické daně ve Velké Británii Přestože podstatu daně stanovila EU a měla by být jednotná pro všechny země, existují různá ustanovení, kdy si země vyjednaly odlišné výjimky a osvobození. Proto je pro Velkou Británii zvlášť vymezeno zavádění ekologických daní a jejich podstata.

6.2.1 Ekologické daně ve Velké Británii Velká Británie zavedla 1. 4. 2001 tzv. daň CCL (Climate Change Levy – energetická daň). Jak uvádí Máca (2006), postoj Labouristické strany, která vyhrála parlamentní volby v roce 1997, k ekologickým daním nebyl tolik vyhraněný jako v případě konzervativců, přesto Velká Británie zavedení těchto daní odmítla. Nicméně vládě bylo doporučeno, mj. na základě podepsání Kjótského protokolu, zavést energetické daně pro podniky. Německo jako předsednický stát EU v roce 1999 předložilo kompromisní návrh, který představoval pro Velkou Británii možnost výjimky na spotřebu energií domácnostmi. Daň tak byla zavedena mj. na elektrickou energii v průmyslu a podnikatelském a veřejném sektoru. Spotřeba elektřiny domácnostmi tak zůstala vyňata ze zdanění, neboli elektřina určena pro domácí užití se nestala předmětem daně. Takové osvobození představuje významný pokles příjmů státního rozpočtu. V rámci ekologických daní jde však o jiné cíle než finanční. Tento fakt spolu s obavami z růstu cen elektřiny, na něž by domácnosti doplatily, byly brány v potaz při rozhodování, co bude předmětem daně a co bude osvobozeno. Předmětem daně je elektřina, zemní plyn, LPG a uhlí, koks a kapalný ropný plyn, které nejsou určené pro domácí užití. Jak uvádí Beneš (2006), pokud energeticky náročné podniky uzavřou dohodu o zvyšování energetické efektivnosti a splní emisní limit, mohou získat slevu až ve výši 80 % z daně. Výnosová neutralita se u daně z elektřiny ve Velké Británii odráží ve snížení dávek národního pojištění a příjmy z daní jsou vráceny do fondu na podporu snížení energetické náročnosti. Také v případě Velké Británie je dopad daně stanoven z ceny elektřiny platné v roce zavedení daně z elektřiny a v roce předchozím. Daň byla zavedena v roce 2001, rozhodným obdobím je tedy 2000/2001. Následující tabulka 18 ukazuje sazby daní jednotlivých surovin v době zavedení daní, v roce 2001. K pravidelnému navýšení sazby tak dochází vždy k 1. 4. daného roku. Sazba daně z elektřiny v roce 2007 činila 4,41 GPB/MWh, v roce 2008 4,56 GBP/MWh, v roce 2009 4,70 GBP/MWh (Evropská komise, 2009).

59

Tab. 18: Sazby daní jednotlivých surovin platné k 1. 8. 2001 Komodita

Sazba

Elektřina (GBP/MWh)

4,30

Plyn (GBP/MWh)

1,59

LPG (GBP/kg)

0,0096

Uhlí a koks (GBP/kg)

0,0117 Zdroj: Evropská komise (2001)

Máca (2006) uvádí, že zavedením CCL daně došlo ke snížení příspěvku zaměstnavatele na národní pojištění o 0,3 %. Výnosy z daně jsou odhadovány přibližně na 1 mld. GBP ročně. Je odhadováno, že v období 2001-2005 došlo ke kumulativnímu snížení uhlíku o více než 16 mil. t a dále do roku 2010 byla předpokládána každoroční úspora 3,5 mil t uhlíku. Důsledkem je pokles poptávky po energiích o 2,9 % (pokud srovnáváme s podmínkami bez energetické daně). Dobrovolné dohody energeticky náročných podniků vedly do roku 2010 k úspoře odhadem 2,8 mil. t uhlíku/rok.

6.2.2 Ceny elektřiny ve Velké Británii Ceny elektrické energie pro domácnosti i pro podniky ve Velké Británii byly v době zavádění ekologických daní na své nejnižší úrovni od roku 1970, od kterého se postupně zvyšovaly. Ceny pro domácnosti v roce 2005 odpovídaly přibližně úrovni roku 1999 a ceny pro průmysl včetně daně z elektřiny úrovni roku 1997. K poklesu cen pro koncové zákazníky dochází s určitým časovým zpožděním a tyto ceny většinou kopírují ceny velkoobchodní. Velkoobchodní ceny elektřiny ve Velké Británii měly od roku 2004 vzestupný trend, což způsobilo růst cen elektřiny pro podniky a domácnosti. Následující graf 15 znázorňuje ceny elektřiny účtované středně velkým domácnostem a středně velkým podnikům.25 Ceny jsou uvedeny bez daní a zahrnují cenu silové elektřiny, přenos, systémové služby, distribuci a další. Velkoobchodní ceny elektřiny se začaly zvyšovat od roku 2004 a postupně se tento růst začal kopírovat do cen domácností a podniků, které se začaly výrazněji zvyšovat od roku 2005. Zaměříme-li se na období zavedení daně z elektřiny 2000/2001, nárůst ceny elektřiny pro podniky je velmi nepatrný a proti roku 1999 došlo dokonce k poklesu ceny a cena pro domácnosti klesala již od roku 1998 a klesající tendence měla až do roku 2004. Mezi roky 2001-2006 byla Velká Británie jednou ze zemí EU s nejnižšími cenami elektřiny, které byly přibližně o 10 % - 30 % nižší než činil průměr cen EU (Odbor energetiky a změny klimatu, 2006).

Ceny pro středně velký podnik byly zvoleny především z toho důvodu, že velké energeticky náročné podniky mohou získat až 80 % slevu na dani. Toto osvobození uplatní prakticky veškerý energeticky náročný průmyslu, tudíž by bylo zbytečné u těchto podniků zjišťovat dopad daně z elektřiny. 25

60

Graf 15: Ceny elektřiny účtované konečným spotřebitelům 140

120

GBP/MWh

100

80

60

40

20 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Domácnosti

Podnik

Zdroj: Eurostat (2010), vlastní zpracování

Jak uvádí Czesaný (2007), v rámci mezinárodního porovnání cen elektrické energie pro domácnosti a částečně také pro podniky, patří Velká Británie spolu s Finskem a Francií k zemím s nejnižší cenou. Naopak ČR (podobně jako Slovensko, Dánsko) se řadí do skupiny zemí, v nichž je cena považována za nadprůměrnou, zvláště v porovnání se zeměmi s podobnými ekonomickými charakteristikami a rokem vstupu do EU. Průměrná cena elektřiny pro domácnosti v zemích EU v přepočtu dle standardu parity kupní síly v roce 2006 činila 142 EUR/MWh, v ČR se cena elektřiny pohybovala na úrovni 160 EUR/MWh. Podíl daní na konečné ceně je nejvyšší v Dánsku (58 %), naopak podíl daní na ceně v ČR činí méně než 20 % celkové ceny.

6.2.3 Vliv cen zdrojů elektřiny na její cenu V následující části je analyzován vývoj cen zdrojů elektřiny na světových trzích. Při stanovování cen elektřiny na období 2000/2001 byli obchodníci ovlivněni vývojem cen zdrojů v období 1999/2000, neboť ceny elektřiny na daný rok jsou vždy určovány v roce předchozím. Z celosvětového hlediska se na výrobě elektřiny podílí nejvíce uhlí (40 %). Rozhodující jsou ceny australského a amerického uhlí.26 Graf 16 znázorňuje vývoj ceny amerického uhlí. Nárůst cen uhlí během let 1999/2000 činí 12 %.27

Toto uhlí se podílí 55 % na světovém obchodu. Ve světě patří černé uhlí k více používaným palivům pro výrobu elektřiny, než je tomu v případě ČR, kde je podíl černého uhlí velice nízký. 27 V období 1996/2005 došlo k výraznému růstu nominálních cen energetického uhlí, a to o 40 %. Nárůst cen je důsledkem zvýšené spotřeby hlavně v Evropě a v Asii. (www.geofond.cz). 26

61

Graf 16: Ceny amerického černého uhlí na světových trzích v USD/t 45

Cena v USD/t

40

35

30

25

20

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Zdroj: Česká geologická služba – Geofond, vlastní zpracování

Dalšími zdroji jsou jaderné palivo (16 %) a ropa (10 %) a další. Cena uranu se v období 1997/2004 pohybovala pod úrovní 20 USD/libra (viz příloha 8) a v období 1999/2001 dokonce klesala (Tomčiak, 2007). V případě tohoto zdroje je možno vyloučit, že by cena elektřiny byla nějak ovlivněna změnou ceny uranu. Cena ropy na světových burzách měla zpravidla rostoucí tendenci (viz příloha 9), v roce 2006 dosahovala více než trojnásobku ceny roku 1995. V období 1998/2000 cena ropy výrazně vzrostla. Je-li elektrická energie pořizována v měně EUR, je důležitým faktorem vývoj měnového kurzu EUR/GBP, který znázorňuje graf 17. Kurz v období 1999/2000 významně vzrostl z 1,4 EUR/GBP na 1,6 EUR/GBP, nárůst činí 14,29 %. Růst kurzu v tomto období tak nebyl příčinou případného růstu ceny elektřiny, ale právě naopak.

62

Graf 17: Vývoj kurzu EUR/GBP v letech 1998 - 2009 1,7 1,6

EUR/GBP

1,5 1,4 1,3 1,2 1,1 1 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Zdroj: Internetový portál e15.cz a x-rates.com, vlastní zpracování

Shrneme-li vývoj cen zdrojů, můžeme říci, že výrazněji vzrostla cena ropy. Nicméně vzhledem k tomu, že se ropa pro výrobu elektřiny používá velmi málo, je dosti pravděpodobné, že v tomto případě příliš cenu elektřiny neovlivnila. Vzrostla také cena uhlí, ale její nárůst není až tak razantní, že by jeho důsledkem mělo být nějaké výrazné zvýšení ceny elektřiny. Cena uranu klesala a měnový kurz se vyvíjel ve prospěch poklesu ceny elektřiny.

6.2.4 Přímý dopad ekologické daně z elektřiny Sazba daně z elektřiny v roce 2001 činila 4,30 GBP/MWh. Sazba DPH u elektřiny do roku 2009 činila 17,50 %, v roce 2009 byla snížena na 15 % a 1. 1. 2010 se vrátila na původní úroveň 17,50 %. Na spotřebu elektřiny domácnostmi se vztahuje snížená sazba DPH 5 %, nicméně spotřeba elektřiny domácností nepodléhá dani z elektřiny. Také tato část práce je rozdělena do skupin zákazníků Domácnosti a Podnikatelé. 6.2.4.1

Domácnosti

Spotřeba elektřiny domácnostmi nepodléhá dani z elektřiny. Dopad zavedení daně je tak nulový, což znázorňuje také graf 18. Cena elektřiny pro domácnostmi v daném období klesala, jak můžeme vidět z tabulky 19. Pokles ceny mohl být způsoben růstem kurzu EUR/GBP, klesající cenou uranu, který je nutný pro výrobu elektřiny v jaderných elektrárnách či jinými okolnostmi.

63

Tab. 19: Cena elektřiny pro domácnosti v GBP/MWh 2000

2001

Cena elektřiny bez daní

65,91

63,03

DPH (5 %)

3,30

3,15

Ekologická daň

0,00

-

Cena elektřiny včetně daní

69,21

66,18

Relativní nárůst ceny (v %)

- 4,38 Zdroj: Eurostat (2010), vlastní zpracování

Z grafu je zřejmé, že samotná DPH tvoří malý podíl na celkové ceně, což je způsobeno sníženou sazbou DPH pro elektřinu dodávanou domácnostem. Podíl DPH na ceně činil v roce 2000 4,77 % a v roce 2001 4,76 %. Graf 18: Cena elektřiny pro domácnosti v GBP/MWh 80 0 3,3

70

0 3,15

GBP/MWh

60 50 40 63,03

30 65,91 20 10 0 2000

2001

Cena elektřiny bez daní

DPH

Ekologická daň

Zdroj: Eurostat (2010), vlastní zpracování

6.2.4.2

Podnikatelé

Následující tabulka 20 ukazuje, jak ekologická daň ovlivnila cenu elektřiny pro podnikatelské subjekty. Pokud se zaměříme pouze na cenu bez DPH, ve sledovaném období se zvýšila minimálně, a to o méně než 1 %. Konečná cena včetně daní vzrostla o více než 11 %. Je možné říci, že na růstu ceny se z velké části podílela nově zavedená daň z elektřiny, která se mimo jiné promítla také do zvýšení DPH. Daň z elektřiny je započítána do daňového základu, ze kterého je počítána DPH. Bez ekologické daně by DPH v tomto případě činila 7,32 GBP/MWh. To znamená, že daň z elektřiny zvýšila DPH o 0,75 GBP/MWh. Samotná daň z elektřiny činí 4,30 GBP/MWh, tudíž celkový dopad ze zavedení daně činí 4,30 + 0,75 = 5,05 GBP/MWh. Graficky je možné vidět, jakou část z konečné ceny tvoří jednotlivé daně (graf 19). V relativním vyjádření daně celkem

64

tvoří 23 % z celkové ceny, ekologická daň z elektřiny 8 % a DPH 15 %. Stejný podíl DPH na ceně elektřiny byl také v roce 2000. Ekologická daň se tak významně podílí na ceně elektřiny pro podniky a jak můžeme vyčíst z grafu 19, tak je také hlavní příčinou jejího růstu. Už jen rozdíl mezi procentuálním růstem ceny bez daní a s daněmi svědčí o tom, že růst ovlivnily hlavně daně, resp. daň z elektřiny. Tab. 20: Cena elektřiny pro středně velký podnik v GBP/MWh 2000

2001

41,44

41,82

DPH (17,5 %)

7,25

8,07

Ekologická daň

0,00

4,30

48,69

54,19

Cena elektřiny bez daní

Cena elektřiny včetně daní Relativní nárůst ceny (v %)

11,29 Zdroj: Eurostat (2010), vlastní zpracování

Graf 19: Cena elektřiny pro středně velký podnik 60 4,3

0

50

8,07

7,25 GBP/MWh

40 30 41,82

20 41,44 10 0 2000

2001

Cena elektřiny bez daní

DPH

Ekologická daň

Zdroj: Eurostat (2010), vlastní zpracování

6.2.4.3

Dopad daně z elektřiny na její spotřebu

Následující graf 20 ukazuje, jak se vyvíjela spotřeba elektřiny ve Velké Británii v letech 1996 - 2007. Jedná se o spotřebu elektřiny v průmyslu a v domácnostech, kromě spotřeby elektřiny v dopravě. V příloze 10 je znázorněna spotřeba elektřiny zvlášť v podnicích (kromě dopravy) a zvlášť v domácnostech. Spotřeba elektřiny je vyjádřena v tis. tunách olejového ekvivalentu (toe).28

28

1 toe = 11 630 kWh.

65

Přestože podíl daně z elektřiny na její ceně pro podniky tvoří 8 % a cena elektřiny pro podniky meziročně vzrostla o více než 11 %, z největší části právě kvůli této energetické dani, došlo v roce 2001 k růstu spotřeby elektřiny oproti roku 2000. Nárůst spotřeby však nebyl výrazný (1 %) a oproti předcházejícím rokům tempo růstu spotřeby kleslo. Skutečnost, že i přes rostoucí ceny došlo k růstu spotřeby, může být vysvětlena tím, že nárůst ceny elektřiny pro podniky nebyl až tak výrazný, stejně tak nebyl výrazný ani nárůst spotřeby. Především však hlavní důvod spočívá v tom, že cena elektřiny bez daní pro domácnosti meziročně klesla a vzhledem k tomu, že spotřeba elektřiny domácnostmi nepodléhá dani z elektřiny, tak také cena včetně daní klesala. Spotřeba elektřiny i na dále do roku 2005 měla rostoucí tendence, díky stále klesajícím cenám elektřiny. Teprve od roku 2005 začala spotřeba postupně klesat. Důvodem poklesu spotřeby elektřiny byly významné nárůsty cen elektřiny29, o čemž svědčí také graf 15. Je tedy zřejmé, že daň z elektřiny neměla vliv na její spotřebu. Graf 20: Vývoj spotřeby elektřiny ve Velké Británii mezi roky 1996 - 2007 30000

Spotřeba elektřiny (v tis. toe)

29500 29000

28 325

28500

28 609

28000 27500 27000 26500 26000 25500 25000 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Zdroj: Eurostat (2010), vlastní zpracování

Z výše provedené analýzy, včetně analýzy cen zdrojů elektřiny, vyplývá, že cena nejvíce používaného paliva pro výrobu elektřiny (uhlí) meziročně vzrostla o 12 %, nicméně cena elektřiny bez daní pro podniky vzrostla minimálně a cena elektřiny pro domácnosti dokonce klesla. Tudíž nárůst ceny uhlí v tomto případě nepůsobí tak, jak by se předpokládalo. Cena bez daní pro podniky se sice zvýšila, ale velmi nepatrně a pro domácnosti dokonce klesla. Vysvětlením minimálního nárůstu ceny elektřiny pro podniky přes rostoucí cenu jejího primárního zdroje je, že cena elektřiny mohla stagnovat nebo i klesat, ale právě růst ceny uhlí zapříčinil to, že cena vzrostla alespoň minimálně. Sám nárůst ceny uhlí nebyl až tak výrazný, že by muselo dojít k významnému zvýšení cen elektřiny. Je však třeba

Cena elektřiny v roce 2004 se pohybovala kolem 34 GBP/MWh, v roce 2005 dosahovala 39 GBP/MWh a v roce 2006 se zvýšila na 55 GBP/MWh.

29

66

brát také ohled na další možný zdroj výroby elektřiny – uran – jehož cena však klesala.

6.3 Srovnání dopadu daně z elektřiny v ČR a ve Velké Británii V této části práce je porovnávána velikost daní (DPH a daně z elektřiny), podíl daní na celkové ceně elektřiny a vliv daně z elektřiny a změny výkupní ceny elektřiny na zvýšení ceny nebo-li podíl daně či výkupní ceny na zvýšení ceny elektřiny. V České republice se zavedení daně v roce 2008 velmi nepatrně promítlo do konečné ceny elektřiny, a to jak pro domácnosti, tak pro firmy. Daň z elektřiny má minimální podíl na celkové ceně, což mimo jiné graficky znázorňují také jednotlivé grafy zobrazující tvorbu ceny. Na celkovém zvýšení ceny - tzn. jen změně ceny - má daň také nízký podíl, i když ne tolik, jako když je daň vyjádřena z celkové ceny. V práci jsou analyzovány dvě sazby skupiny Domácnosti a dvě sazby skupiny Podniky. Jelikož se daň z elektřiny promítla u obou analyzovaných sazeb jak v rámci domácností, tak podniků velice podobně, je pro domácnosti srovnávána sazba D 02d a pro podniky sazba C 45d, jelikož tyto sazby jsou proti zbylým dvěma sazbám více používané. V případě sazby D 02d ekologická daň tvořila 0,69 % celkové ceny elektřiny. Cena elektřiny mezi roky 2007/2008 vzrostla téměř o 9,95 %, v absolutním vyjádření nárůst ceny činí 373,8 Kč/MWh. Na tomto nárůstu se tedy nově zavedená daň podílela nepříliš. Po zohlednění růstu výkupní ceny elektřiny – 313 Kč/MWh – je zřejmé, že na zvýšení konečné ceny se podílel nejvíce právě růst výkupní ceny elektřiny, který je způsoben v prvé řádě růstem cen zdrojů elektřiny. Graf 21 znázorňuje, jak se na celkovém zvýšení ceny podílela daň z elektřiny a nárůst výkupní ceny, který představuje 84 % a ekologická daň 7,60 %. Navýšení DPH z důvodu zavedení ekologické daně činí 5,37 Kč/MWh. Konečný dopad daně z elektřiny činí tedy 33,67 Kč/MWh a na celkovém navýšení ceny elektřiny se podílí z 9 %. Všechny možné zdroje elektřiny zaznamenaly výrazný nárůst ceny, což se muselo promítnout do zvýšení ceny elektřiny. Ceny zdrojů jsou zahrnuty ve výkupní ceně elektřiny, proto podíl výkupní ceny představuje na celkovém zvýšení ceny největší část. Podíl ekologické daně na růstu ceny elektřiny činí 9 %. V grafu 21 tvoří 7 % položka ostatní, jenž zahrnuje další neanalyzované faktory, které ovlivnily cenu. Může jimi být růst provozních nákladů – mzdy personálu, zvýšení obchodní marže dodavatelů, růst investičních nákladů aj. Navýšení a podíl těchto nákladů je individuální u každého dodavatele. Dalším faktorem mohlo být zvýšení ceny souvisejících služeb, tj. ceny systémových služeb, ceny za činnost operátora trhu s elektřinou, ceny na podporu výroby elektřiny z OZE aj.

67

Graf 21: Podíl daně z elektřiny na zvýšení ceny elektřiny u sazby D 02d Daň z elektřiny Výkupní cena elektřiny 83,73%

Ostatní

7,27%

9,00%

Zdroj: vlastní zpracování

U sazby C 45d tvoří ekologická daň 1,05 % ceny elektřiny, jenž mezi roky 2007/2008 vzrostla téměř o 19 %. V absolutním vyjádření došlo k nárůstu ceny o 422,33 Kč/MWh. Nárůst výkupní ceny elektřiny (313 Kč/MWh) představuje 74,11 % na navýšení ceny a ekologická daň (5,37 + 28,30 = 33,67) 7,97 %. Uvedené znázorňuje graf 22. Graf 22: Podíl daně z elektřiny na zvýšení ceny elektřiny u sazby C 45d Daň z elektřiny Výkupní cena elektřiny Ostatní 74,11% 17,92%

7,97%

Zdroj: vlastní zpracování

Ve Velké Británii spotřeba elektřiny domácnostmi dani z elektřiny nepodléhá. Cena elektřiny pro domácnosti v období 2000/2001 klesla. DPH na ceně elektřiny pro domácnosti tvoří velmi malý podíl – 4, 77 % v roce 2000, resp. 4,76 % v roce 2001. Jen pro porovnání - v České republice činí podíl DPH na celkové ceně elektřiny pro domácnosti v případě sazby D 02d 15,96 % pro roky 2007 a 2008. To může být vysvětleno vyšší sazbou DPH (19 %) oproti sazbě uplatňované ve Velké Británii (5 %) a také zavedením ekologické daně, jenž zvyšuje základ pro výpočet DPH. Podíl DPH na ceně elektřiny pro podniky v České republice a ve Velké Británii je přibližně na stejné úrovni (15 – 16 %). Nicméně v případě podniků ve Velké Británii se naopak na meziročním růstu ceny z největší části podílela nově zavedená daň z elektřiny, která také zvýšila DPH. Daň z elektřiny byla hlavním důvodem růstu ceny. Růst ceny elektřiny bez daní pro podniky byl velice malý (cca 1 %). Nicméně růst ceny včetně daní již činil 11,29 %.. V případě podniků tvořila daň z elektřiny v roce 2001 68

7,94 % celkové ceny elektřiny. Oproti České republice se ekologická daň ve Velké Británii pro podnikatelské subjekty významným způsobem podílí na konečné ceně pro zákazníky, o čemž svědčí také znázornění daně v jednotlivých grafech. Absolutní nárůst ceny je 5,5 GBP/MWh. Zvýšení v důsledku daně z elektřiny činí 5,05 GBP/MWh (4,30 GBP/MWh + 0,75 GBP/MWh). Ekologická daň se na zvýšení ceny promítla z 92 %. Další faktory, které zapříčinily růst konečně ceny elektřiny, tvoří 8 % celkového zvýšení. Zde je možné uvažovat zvýšení ceny uhlí nebo obchodní marže. Podíl daně z elektřiny na zvýšení ceny elektřiny znázorňuje graf 23. Tuto skutečnost můžeme vidět i v grafu 19, kde cena s DPH se mezi roky 2000/2001 pohybuje na přibližně stejné úrovni a navýšení celkové ceny elektřiny představuje hlavně zavedení ekologické daně. Graf 23: Podíl daně z elektřiny na zvýšení ceny elektřiny pro podniky 8,18%

Daň z elektřiny Ostatní

91,82%

Zdroj: vlastní zpracování

Tab. 21: Srovnání podílů daní na ceně elektřiny a jejím meziročním zvýšení (v %) Podíl ED na ceně elektřiny30

Podíl DPH na ceně elektřiny

Podíl ED na ↑ ceny elektřiny

ČR – podniky

1,25

15,96

7,97

ČR – domácnosti

0,82

15,96

9,00

VB – podniky

9,32

14,89

91,82

-

4,76

-

VB - domácnosti

Zdroj: vlastní zpracování

30

Včetně navýšení ZD o ekologickou daň.

69

7

DISKUSE A ZÁVĚR

Cílem práce bylo vyhodnotit a kvantifikovat dopady ekologických daní v zemích EU. Vzhledem k rozsahu práce je její náplní především stanovení dopadů daně z elektřiny v České republice, kde byla daň z elektřiny zavedena 1. 1. 2008 a ve Velké Británii, kde došlo k zavedení daně 1. 4. 2001. Je posuzován dopad daně na ekonomické subjekty – podniky a domácnosti jako na konečného spotřebitele. V ostatních zemích EU je popsána realizace a průběh ekologické daňové reformy. To znamená, že cílem také bylo objasnit jednotlivé vlny zavádění a realizace EDR, stanovit jaké daně byly zavedeny, za jakým účelem, čeho bylo dosaženo, jaké byly dopady zavedení ekologických daní v ostatních zemích. V průběhu 90. let byly ekologické daně, resp. principy EDR, zaváděny v některých zemích EU, a to během dvou vln. V první vlně EDR byly zavedeny hlavně uhlíkové daně a EDR tak proběhla v zemích: Finsko, Dánsko, Švédsko, Belgie a země EHP/ESVO Norsko. Ve druhé vlně to byly spíše spotřební daně na paliva a elektřinu, které zavedly země: Německo, Rakousko, Nizozemí, Itálie, Francie a Velká Británie. V Rakousku však byly ekologické daně zavedeny v prvé řadě za účelem zvýšit státní příjmy, a tak v této zemi nebyla EDR výnosově neutrální. Stejně tak EDR nebyla dodržena ve Finsku, přestože zde daně byly zavedeny primárně za účelem omezení emisí a škodlivin, a tudíž zlepšení stavu ŽP. Některé země však po vstupu do EU zavedly do svých daňových soustav ekologické daně jen z povinnosti, kterou jim ukládala směrnice ES, která se vztahuje na všechny členské země, a to v minimální úrovni doporučené EU. V současnosti jsou tak ekologické daně na pohonné hmoty, paliva a elektřinu součástí daňových systémů každé členské země.31 Na základě toho většina států usuzuje, že již u nich EDR proběhla. S tímto nelze souhlasit. Dojde-li jen k samotnému zavedení dvou nebo třech nových typů daní, EDR se tak ještě nerealizuje. EDR probíhá postupně v několika fázích, tudíž má-li stát určitý plán zavádění EDR rozložený na více etap do několik let nebo alespoň předpokládá postupnou změnu v daňové soustavě v souvislosti se zaváděním ekologických daní, lze nanejvýš konstatovat, že v něm EDR začala postupně probíhat. Zavedení daní se v prvé řadě promítlo do ceny elektřiny, proto je při určení dopadů daně v České republice a ve Velké Británii vycházeno právě z ceny elektřiny. Jevilo se jako vhodné tedy provést analýzu ceny elektřiny – tzn. určit jaké položky tvoří cenu elektřiny, jakým způsobem se cena elektřiny stanovuje a kdo ji stanovuje a s tím také souvisí analýza faktorů, které významně ovlivňují cenu elektřiny a od nichž se cena odvíjí. Pro stanovení dopadu daně z elektřiny je vycházeno z ceny elektřiny platných v době změny, tj. v roce zavedení daně z elektřiny a v roce předchozím. V případě České republiky je tak vycházeno z cen elektřiny v letech 2007/2008, v případě Velké Británie z cen v letech 2000/2001. Daň z elektřiny velice rozdílně ovlivňuje cenu elektřiny v těchto dvou zemích. Zatímco v ČR působí na cenu velice nepatrně a téměř se do ceny nepromítne, ve Velké Stále však ještě existují některé členské země s nulovou sazbou daně. Důvodem může být vyjednané přechodné období, stejně jako si vyjednala Česká republika v roce 2004. Je však také možné, že stát uplatňuje určitá osvobození či úlevy schválené EU (Portugalsko, Řecko a jiné). 31

70

Británii tvoří podstatnou část konečné ceny pro zákazníka. V ČR podléhá této dani jak spotřeba elektřiny v domácnostech, tak v podnicích, ve Velké Británii spotřeba elektřiny domácnostmi nepodléhá zdanění. Tudíž významný podíl daně z elektřiny na její ceně ve Velké Británii je součástí ceny elektřiny pro průmysl. V případě ČR došlo k 9 % - 10 % meziročnímu nárůstu ceny elektřiny pro domácnosti a k 14 % - 19 % meziročnímu nárůstu ceny elektřiny pro průmysl. Z provedené analýzy vyplývá, že nově zavedená daň se na tomto nárůstu nepříliš podílela. Bylo proto nutné analyzovat jiné faktory, které by mohly cenu ovlivnit, abychom si dokázali, že k růstu ceny elektřiny došlo právě z jiných důvodů, než je zavedení této daně. Vzhledem k rozsahu a charakteru práce a k tomu, že určité informace energetické společnosti neposkytují, nebylo možné určit všechny faktory, jenž by mohly cenu ovlivnit. Proto byly analyzovány ty nejdůležitější. Ceny na daný rok jsou stanovovány do konce listopadu předchozího roku. To znamená ceny na rok 2007 byly stanoveny v listopadu 2006, a proto obchodníci byli při stanovování cen na rok 2007 ovlivněni vývojem situací do tohoto období a tedy také tím, za jakou cenu oni sami elektřinu nakoupili na velkoobchodním trhu. Při hodnocení vývoje cen jednotlivých faktorů, jenž by mohly ovlivnit cenu elektřiny, je tak rozhodným obdobím 2006/2007 (v případě České republiky). V prvé řadě bylo nutné se zaměřit na cenu elektřiny, za kterou ji společnost dodávající elektřinu nakoupila, tj. na výkupní cenu elektřiny. Rozdíl ve výkupní ceně byl výrazný, meziroční nárůst činí více než 25 %. Tento nárůst musely energetické společnosti jednoznačně do svých cen promítnout. Nicméně také burzy na velkoobchodním trhu, kde je elektřina obchodována, musely mít patřičný důvod k tak výraznému růstu cen. Tím byly a stále jsou rostoucí ceny zdrojů elektřiny. Jsou analyzovány ceny používaných paliv – uhlí, uranu, zemního plynu a ropy. Cena hnědého uhlí společnosti Severočeské doly a. s. v období 2006/2007 vzrostla o 21 % a růst mezi roky 2004/2007 činí téměř 41 %. Také černé uhlí společnosti Ostravsko karvinské doly, a. s. zaznamenalo meziroční nárůst 7 %. Jelikož podíl uhlí na palivoenergetické bilanci v ČR tvoří 64 %, růst ceny tohoto paliva se musel promítnout do ceny elektřiny. Také cena uranu, jehož podíl je 31 % mezi palivy na elektřinu, v roce 2007 významně vzrostla. Přestože se jednalo o krátkodobý, avšak velice výrazný cenový výkyv, v období 2006/2007 cena vzrostla o více než 160 % a tento rapidní nárůst ceny uranu se musel do ceny elektřiny promítnout. Cena zemního plynu cenu elektřiny na světových trzích příliš neovlivnila, neboť došlo k meziročnímu poklesu ceny mezi roky 2006/2007, cenu elektřiny mohla částečně ovlivnit cena ropy, která meziročně vzrostla o 8,5 %. Ceny většiny zdrojů, od nichž se odvíjí cena elektřiny, po sledované období výrazně rostly, tudíž růst ceny elektřiny v období 2007/2008 tak byl jednoznačně ovlivněn růstem cen jejich zdrojů. Při vyčíslení dopadu daně z elektřiny v ČR je vycházeno z cen celosvětově působící energetické společnosti E.ON. Byly analyzovány dva tarify pro domácnosti a dva tarify pro podnikatele. V každém případě došlo ke značnému nárůstu ceny elektřiny. Podíl daně z elektřiny na její ceně je minimální (0,6 % - 1 %), mnohem viditelnější je, je-li vyjádřen na samotném meziročním růstu ceny. I když ve srovnání s podílem daně na změně ceny ve Velké Británii je také velmi malý. Na meziročním růstu ceny elektřiny

71

pro domácností tvořila ekologická daň 7 % a pro podniky 8 %. Nejvíce se na růstu ceny podílela výkupní cena elektřiny, jenž byla ovlivněna vývojem cen zdrojů. Dopad na spotřebitele se vždy projevil jednak zavedením ekologické daně ve výši 28,30 Kč/MWh a jednak v navýšení DPH. Navýšení DPH se pohybovalo kolem 5,40 Kč/MWh. Celkový dopad daně z elektřiny tak činil cca 33,70 Kč/MWh. Z výsledků je patrné, že společnost E.ON, jako dodavatel elektrické energie, po zavedení této ekologické daně přenesla více než 100 % daňového břemene na zákazníky – podnikatele. Nicméně v případě domácností nese část daňového břemene sám dodavatel (cca 30 %) a na zákazníky je přeneseno jen asi 70 % daňového břemene.32 Z analýzy provedené pro ČR vyplývá, že příčinou růstu ceny elektřiny jsou sice na jedné straně rostoucí ceny zdrojů, na straně druhé je růst ceny ovlivněn i dalšími faktory. Část ceny elektřiny – cena silové elektřiny - je neregulovaná. Tuto část, jenž v sobě zahrnuje také obchodní marži, stanovuje přímo dodavatel na základě tržních principů – rozhodující je výše tržní nabídky a poptávky. Jelikož obecně existuje nedostatek elektřiny z důvodu nedostatku výrobních zařízení, tudíž převyšuje poptávka nad nabídkou, roste tak cena elektřiny. Jako nejúčinnější řešení růstu cen elektřiny se tak jeví vytváření nových výrobních kapacit a také snaha lidí šetřit elektřinou a omezit její zbytečné plýtvání. To by mohlo, alespoň částečně, napomoct ke snížení převisu poptávky nad nabídkou, což by vedlo ke snížení růstu cen elektřiny. V případě Velké Británie je vycházeno z cen, jež jsou oficiálními daty evropského statistického úřadu Eurostat. V období 2000/2001 došlo k velice mírnému růstu ceny elektřiny pro podniky a u cen domácností byl zaznamenán dokonce meziroční pokles. Cena elektřiny výrazněji začala růst až od roku 2005. Do té doby většinou docházelo k meziročnímu poklesu ceny. Daň z elektřiny se vztahuje jen na spotřebu podniků. V ceně elektřiny se daň promítla velice výrazně. Její podíl je významný jak na samotné výši ceny (8 %), tak především na meziročním růstu ceny elektřiny (92 %). Z 8 % došlo k růstu ceny z jiného důvodu než ze zavedení daně z elektřiny. Tímto důvodem mohl být růst ceny zdrojů - uhlí a ropy. Cena uhlí meziročně vzrostla o 12 % a také cena ropy se v předchozích letech zvyšovala. Nicméně růst cen zdrojů nebyl až tak výrazný, tudíž nedošlo ani k výraznému růstu cen elektřiny. Daň z elektřiny byla hlavním důvodem růstu ceny, což vyplývá také z porovnání růstu cen bez daní a s daněmi. Sazba DPH byla mezi roky 2000/2001 stejná (17,5 %), cena bez daní se zvýšila asi o 1 % a růst ceny včetně daní činil více než 11 %. Daň z elektřiny se také promítla do zvýšení DPH. Jelikož spotřeba elektřiny domácnostmi není zdaňována daní z elektřiny, ceny elektřiny pro domácnosti se tak nezvýšily. Cena elektřiny pro domácnosti mohla mnohem výrazněji klesnout, růst ceny zmíněných zdrojů tak mohl zpomalit pokles ceny elektřiny, který nebyl až tak výrazný. Cílem bylo dále zjistit, zda zavedení daně z elektřiny mělo vliv na její spotřebu. Jelikož se v případě ČR daň z elektřiny do její ceny promítla minimálně a přestože meziročně došlo k podstatnému nárůstu ceny elektřiny, spotřeba

Vzhledem k tomu, že dodavatelé tvoří cenu z více produktů, došlo tak ke zkreslení výpočtu a ve skutečnosti je celé daňové břemeno přeneseno na zákazníky. 32

72

elektřiny v roce 2008 vzrostla. Výrazný pokles spotřeby v následujícím roce je připisován spíše ekonomické krizi a je považován jen za cenový výkyv. Můžeme tedy říci, že daň z elektřiny zavedená v ČR neměla žádný vliv na její spotřebu. Ve Velké Británii cena bez daní pro podniky meziročně vzrostla minimálně, pro domácností cena klesala. Vzhledem k tomu, že daň z elektřiny není na spotřebu domácnostmi uvalena, klesala také cena včetně daní. V roce zavedení daně z elektřiny spotřeba vzrostla, a to i přesto, že samotná ekologická daň tvoří 8 % ceny a cena elektřiny pro podniky meziročně vzrostla o více než 11 % právě díky zavedení daně z elektřiny. K růstu spotřeby mohlo přispět také to, že spotřeba domácnostmi dani nepodléhá, tudíž se nezvýšily nijak výrazně ceny elektřiny pro domácnosti a ty tak neměly důvod elektřinu omezovat. Jelikož spotřeba měla rostoucí tendence i v následujících letech, můžeme říci, že daň z elektřiny ve Velké Británii neměla vliv na spotřebu. Ekologickou daňovou reformou se rozumí postupný a do několika fází rozdělený přesun zdanění z výrobních faktorů (lidské práce) na znečištění, resp. na produkty, jenž mají negativní dopad na ŽP. První etapa EDR se v ČR začala realizovat 1. 1. 2008. Byla zavedena daň z elektřiny, zemního plynu a některých dalších plynů a pevných paliv. Na základě reálného výnosu těchto daní došlo k navržení a dále od 1. 1. 2009 ke schválení snížení daňového zatížení práce, jenž je nutnou podmínkou splnění základního principu EDR - výnosové neutrality. Reforma má prioritně motivovat ke snižování znečištění, jenž poškozuje ŽP a dále vést k podpoře a růstu zaměstnanosti, k modernizaci ekonomiky a k investicím do efektivních technologií. Tedy kromě ekologického přínosu sebou EDR přináší řadu jiných dopadů, např. makroekonomických. Snížení daňového zatížení práce podporuje pracovní místa a působí na růst zaměstnanosti. Dochází ke snížení plateb sociálního pojištění, k poklesu sazeb daní z příjmů aj. Firmám klesnou náklady na zaměstnance, čímž jsou motivovány k vytváření nových pracovních míst. Odborníci na tuto problematiku došli k závěrům, že ekologické daně (tj. přesun ze zdanění práce na energii) vedou k vyšší zaměstnanosti a poklesu emisí CO2, současně také k růstu HDP. Ve druhé etapě EDR, započaté rokem 2010, se předpokládalo zavedení daně z CO2. V současnosti jsou čistá paliva dražší než klasická fosilní paliva. Cílem daně je vyrovnat cenové rozdíly a zvýšit tak cenu těchto paliv. Uhlíková daň měla být impulsem k vyššímu užití čistých paliv. S ohledem na stále trvající ekonomickou krizi však k zavedení této nové ekologické daně v ČR stále nedošlo. Jelikož by daň zvýšila ceny pohonných hmot a obecně by mohlo dojít k růstu inflace, bylo by tak možné narušení konkurenceschopnosti vývozců a také domácnosti by mohly pocítit jistou újmu. Ministerstvo životního prostředí v současnosti čeká na konečnou formu směrnice o energetickém zdanění paliv, jíž je zavedení uhlíkové daně součástí. Lze předpokládat, že uhlíková daň bude mít negativní sociální dopady, zvlášť na nízkopříjmové rodiny, proto jsou nutná opatření, jež negativní dopady zmírní. Dalším dopadem, resp. přínosem EDR je motivace podniků k šetrnějšímu hospodaření a s tím související podpora nových technologií zamezujících plýtvání. Můžeme vypozorovat rostoucí význam služeb, změnu orientace ekonomiky na služby náročné na práci (pracovní sílu), což je spojeno s levnější prací v důsledku snížení plateb na sociální a zdravotní pojištění. Dochází

73

ke vzniku nových firem a k celkové modernizaci ekonomiky. EDR nesnižuje konkurenceschopnost podniků, jak by se mohlo zdát. Díky EDR klesnou náklady firmám s nízkou spotřebou energie, naopak energeticky náročným podnikům může EDR náklady zvýšit. Reforma se však realizuje postupně, v jednotlivých etapách, tudíž tyto „prodělečné“ podniky mají možnost se na vše řádně připravit a využít jistých možností ke snížení nákladů (zvláštní podmínky, osvobození od daně pro energeticky náročné podniky při podepsání dobrovolných dohod apod.). Podstatný je dopad na konkurenceschopnost celé ekonomiky – i přes novou daň se celkové zatížení nezvýší díky výnosové neutrality. EDR má na ekonomiku jako celek příznivé dopady – konkurenční pozice hospodářství díky EDR posílí. Díky ekologickým daním jsou podniky mnohem více motivovány k šetrnějšímu hospodaření a výrobě a k zavádění ekologických technologií, čímž také dochází k jejich vyšší konkurenceschopnosti. EDR může také modernizovat daňový systém a zvyšovat jeho celkovou efektivnost. Ekologické daně jsou spojeny s nižší možností daňového úniku v porovnání se zdaněním práce a je-li EDR dostatečně dobře připravená, nemusí být ani administrativní a správní náklady příliš vysoké.

74

8

DOPORUČENÍ

K 1. 1. 2008 byla v České republice zavedena daň z elektřiny ve výši odpovídající návrhu Evropské unie. Účelem EDR je snižování škodlivin vypouštěných do ovzduší a zlepšení stavu životního prostředí. Účinným řešením je tedy uvalení daně nikoliv na množství spotřebovaného paliva, ale na množství vyprodukované emise (jednotku emise) a škodlivin na životní prostředí. Tak, jak jsou daně v současnosti zavedeny dle návrhu EU, je tomu přesně naopak. Daně postihují spotřebu energie a nikoliv škodlivost spotřeby. Na elektřinu je uvalena stejná daň bez rozdílu na to, jestli je vyrobena efektivním nebo škodlivým procesem, jestli je pro výrobu elektřiny v jaderné elektrárně použit uran nebo zda je vyrobena z uhlí v tepelné elektrárně, i když existují určité výjimky či osvobození. Metoda výpočtu daně nerozlišuje mezi efektivitou přeměny energie a skutečně způsobenými škodami a vypouštěnými škodlivinami, tedy mezi skutečně vzniklými negativními externalitami. Vychází se jen z vyrobené elektřiny, není zohledněno množství spáleného uhlí, emitovaných škodlivin. Z dlouhodobého hlediska tak neexistuje dostatečná motivace ke zlepšování technologií a snižování emisí. Pokud by byla ekologická daň, resp. daň z elektrické energie stanovena právě opačným způsobem, než jak je stanovena nyní, tj. pokud by bylo zdaňováno množství vyprodukované emise, maximálně by byly podporovány investice do snížení škodlivin a emisí. Podstata ekologických i spotřebních daní tak, jak byly stanoveny EU, spočívá v tom, že kvantifikovat množství vypouštěných emisí, škodlivin a určení závadnosti a poškození životního prostředí je velmi obtížné. S tím také souvisí výše uvedený fakt, že ocenit zlepšení kvality životního prostřední není vůbec jednoduché. A právě naopak je dobře určitelné množství spotřebovaného benzínu, spotřeba elektrická energie a podobně. EU při stanovení ekologických daní vycházela z předpokladu, že výše spotřebované energie odpovídá velikosti poškození životního prostředí. Způsob, jakým jsou tyto daně stanoveny EU a uvalovány nejen na energetické zdroje, je mnohem jednodušší. Nicméně už skutečnost, že daně jsou uvaleny na množství spotřebovaného paliva, nikoliv na spotřebu jednotky emise a škodlivin ukazuje, že zavedení ekologických daní v praxi neplní až tak úplně účel, za kterým byly daně zavedeny, a to právě způsobem jakým jsou stanoveny. To, jakým způsobem jsou daně stanoveny, snižuje významně efektivnost daně a v důsledku toho tedy také účinnost na životní prostředí, resp. na jeho zlepšení. Zlepšení životního prostředí a tedy pokles škodlivin má být realizováno nejúčinnějším a nejjednodušším způsobem. Nyní je možné tedy usoudit, že se ekologické daně dostávají do rozporu, zda být relativně efektivní nebo jednoduše stanoveny a uvalovány. Splnění obou požadavků současně není možné. EU v tomto případě zvolila právě jednoduchost stanovení daní, čímž určitým způsobem zamezila jejich efektivnosti. Na druhou stranu však nelze přístup EU zcela kritizovat. Jak v případě ekologických, tak spotřebních daní se jednalo o zcela nový a zásadní krok, za který EU měla plnou odpovědnost. Neznala praktické důsledky ani jednoho řešení, proto zvolila jednodušší způsob tak, aby ekonomické subjekty nebyly až příliš zatíženy. Zavedení ekologických daní z částí odpovídá jejich účelu a tedy jistého výsledku 75

bylo dosaženo. Státy, které nerealizovaly EDR během prvních dvou vln, tak postupně po vydání směrnice 2003/96/EC zavedly ekologické daně a většina z nich se inspirovala právě návrhem EU, především co se týče velikosti sazeb, jenž EU stanovila jako doporučené minimální hodnoty. V rámci stanovení výše daňových sazeb, jsou v práci analyzovány dva možné přístupy k EDR. Kromě návrhu EU (stanovuje minimální doporučované hodnoty), který byl přijat, také návrh MŽP. Z analýzy se jeví jako vhodnější právě návrh MŽP. Jeho podstatou sice také není zdaňování škodlivin a emisí, nicméně zohledňuje externí náklady technologií výroby elektřiny, od kterých se odvíjí velikost sazby daně. A především MŽP ve svém návrhu zohledňuje, jaké palivo je použito pro výrobu elektřiny (při přeměně na energii). Pro palivo, které nejvíce zatěžuje životní prostředí, jsou stanoveny nejvyšší sazby daně. Tudíž je alespoň zohledněno, jak efektivním či škodlivým procesem je elektřina vyrobena, což návrh EU zatím neřeší. Sazby daně v návrhu MŽP jsou tedy sice stanoveny jiným způsobem, než si žádá účel reformy, leč způsobem, který se spíše přibližuje účelu EDR. A to i přesto, že jsou sazby navržené MŽP mnohonásobně vyšší, než je tomu v současnosti, kdy jsou zavedeny minimální sazby daně dle směrnice ES. Sice také není jisté, zda by charakter daní stanovený MŽP úplně postihoval skutečnou škodlivost spotřeby, neboť by se daňová diferenciace nelišila podle měrných emisí, ale odvíjela by se tedy od výše průměrných externích nákladů výroby elektřiny. Takže také MŽP ve svém návrhu částečně odbočilo od toho, jak by ideálně měly být sazby daně stanoveny, a to z důvodu minimalizace administrativních nákladů. Stanovit přesné množství emisí a škodlivin vypouštěných při výrobě elektřiny a dalších energií a určení závadnosti a poškození ŽP je velmi složité. V těchto dvou odlišných návrzích jsou sazby daní stanoveny tak, že buď daně postihují spotřebu energie nebo se sazby postupně zvyšují a reflektují externí náklady výroby elektřiny. Druhé řešení se jeví jako mnohem vhodnější, i když samozřejmě jsou-li daně uvaleny na spotřebu energie, jistého výsledku je také dosaženo. Žádný z návrhů tak nesplňuje 100 % účel EDR (přestože návrh MŽP se k němu přibližuje mnohem více). Pravděpodobně z obavy o ohrožení stability cen, pokud by byly daně vysoce nad doporučenými hodnotami EU, dali tvůrci a realizátoři EDR přednost minimálním sazbám ekologických daní dle směrnice ES. Jako vhodnější, z pohledu stanovení daňových sazeb, se však tedy jeví návrh předkládaný MŽP. Nicméně i ten disponuje s řadou logických nesrovnalostí a výhrad. Při jeho uplatnění přesně v té podobě, jak byl navržen, by došlo k zásadním rozporům, např. je navrženo, aby byl ze zdanění vyloučen vývoz elektřiny vyrobené v České republice. Většina tezí MŽP je kritiky napadána, s velkou částí kritik je nutno souhlasit. Oba návrhy tak celkově působí nekoncepčně a neúplně a oběma je třeba dost věcí vytknout. EDR by měla být mnohem propracovanější a měla by zahrnovat logické a důsledné řešení všech možných variant, i těch méně pravděpodobných, neboť se reforma dotýká celého daňového systému, ovlivňuje jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu a zasahuje také do sociální oblasti. Každá zásada musí být dostatečně srozumitelná a nastavena tak, aby skutečně odpovídala záměru EDR a nedocházelo tak za žádných okolností k rozporům s hlavní ideou EDR.

76

EDR tak, jak začala v ČR probíhat a obecně, jak byly stanoveny její principy EU, nebyla dostatečně dobře promyšlena. Realizátoři se měli mnohem více věnovat detailním analýzám, v důsledku kterých by byly ekologické daně skutečně uvaleny na vyprodukované emise a množství vypouštěných škodlivin, nikoliv na spotřebu energie. Zvláště v případě české ekologické daňové reformy je dost zřejmé, že došlo pouze k převzetí pravidel, principů, zásad a daňových sazeb stanovených EU obecně pro všechny země. Taková daňová reforma však vyžaduje, aby byla tvořena pro každou zemi zvlášť. To znamená, že česká EDR by měla odrážet ve své podstatě všechny zvláštnosti ČR, tj. všechna specifika ekonomického, ekologického, sociálního a politického prostředí. Tvůrci EDR by se sice na druhou stranu mohli inspirovat zkušenostmi zemí s obdobným charakterem, kde reforma proběhla úspěšně a kde splnila svůj účel, nicméně v případě České republiky by se taková obdobná země hledala těžko. Bylo-li cílem českých reformátorů jen daň zavést, aby se Česká republika zařadila po bok ostatních zemí EU a aby byla splněna povinnost státu, jenž je uložena směrnicí ES, pak bylo jejich cíle každopádně dosaženo. Je nutné při takovém zásadním kroku, kterým EDR bezpochyby je, počítat s tím, že kromě mnoha dopadů, snad pozitivních, si celý koncept reformy žádá dostatečnou finanční podporu a že zasáhne všechny skupiny obyvatelstva. Je navrhováno zavést daň z elektřiny vyšší než je minimální doporučovaná úroveň EU, a to i za cenu zvýšené ceny elektřiny, pokud by zvýšená sazba daně tím odpovídala účelu reformy. Z provedené analýzy je zřejmé, že výše sazby daně z elektřiny v případě České republiky tak, jak je v současnosti stanovena dle návrhu EU, tj. v minimální doporučované hodnotě, nemá výrazný vliv na cenu elektřiny, její dopad je minimální, téměř nepatrný. Podíl daně na celkové ceně elektřiny se pohybuje v rozmezí 0,6 % – 1 %. Je-li uvažována běžná čtyřčlenná domácnost, jejíž roční spotřeba elektřiny činí zhruba 4 MWh, při ceně elektřiny 4 130 Kč/MWh, pak rodina zaplatí za spotřebu elektřiny 16 520 Kč, včetně daně z elektřiny ve výši 113 Kč/ročně. Podíl daně je tak opravdu nízký. Domácnost daň zaplatí, nicméně k žádnému zlepšení stavu ŽP tímto způsobem nedojde. Není cílem za každou cenu vyšší sazba daně, ani ta sama o sobě nic nevyřeší. Je třeba, aby daň odpovídala množství škodlivin a rozlišovala tak mezi efektivním a škodlivým způsobem výroby elektřiny. Vyšší daň, v důsledku vyšší sazby, by se mnohem více promítla v ceně elektřiny. Nicméně dani z elektřiny by tak nepodléhala jakákoliv elektřina (tj. elektřina vyrobená jakýmkoliv způsobem), ale pouze elektřina, jenž by byla vyrobena škodlivým způsobem. Případně by se výše daně odvíjela od způsobu výroby elektřiny (čím více efektivní způsob výroby, tím nižší sazba daně). Daň by byla uvalena jen na elektřinu, jejíž výroba způsobila negativní dopad na ŽP, nikoliv na elektřinu, která by byla vyrobena šetrněji, např. v jaderných elektrárnách. Spotřebitelé i průmysl by tak byli dlouhodobě dostatečně motivováni k nákupu elektřiny, která by nebyla zatížena touto daní (k odběru elektřiny šetrněji vyrobené), k podpoře investic do snížení škodlivin, k užívání nových technologií zamezujících plýtvání, k šetrnějšímu hospodaření a v konečném důsledku ke snaze snižovat emise. Cena elektřiny vyrobené z fosilních paliv, která ŽP zatěžuje nejvíc, je v současných podmínkách nejnižší.

77

Lidé, kteří v prvé řadě hledí na cenu a až potom na stav životního prostředí, preferují levnější elektřinu vyrobenou tímto škodlivým způsobem. Na druhou stranu cena elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů elektřiny (tedy nejšetrnějším možným způsobem) je v současnosti od daně osvobozena a její cena je několikanásobně vyšší než cena elektřiny včetně daní vyrobené neefektivním a škodlivým způsobem. A tudíž už v tomto případě se tedy projevuje skutečnost, že sazby daně z elektřiny jsou příliš nízké na to, aby plnily předpokládaný účel. Z výše uvedeného plyne závěr, že by dani měla podléhat pouze elektřina vyrobená škodlivým způsobem, tj. spalováním fosilních paliv (uhlí). Daně by měly být tak vysoké, aby se cena včetně daní vyrovnala ceně elektřiny vyrobené efektivním způsobem (jaderná energie, obnovitelné zdroje energie) bez daní. Důsledkem celého konceptu by pak bylo, že by se vyšší cena elektřiny vyrobené efektivním způsobem a nezatížená daní z elektřiny vyrovnala dnes levné elektřině vyrobené škodlivým způsobem, jenž by byla zatížena daní, a to i dosti vysokou. Tedy že by spotřebitel již neměl na výběr, jak je tomu v současnosti, mezi levnou elektřinou (vyrobenou neefektivně) a drahou (vyrobenou z OZE), ale byly by mu nabízeny obdobně drahé varianty. Takže negativní dopad reformy by se projevil každopádně ve zvýšených cenách elektřiny, nicméně tímto způsobem navržená reforma by alespoň svého cíle opravdu dosáhla. Současná forma ekologických daní je tak finálně hodnocena jako neefektivní. Nejdůležitějším úkolem EU v ekologické oblasti by nyní mělo být určení způsobu kvantifikace množství škodlivin a vypouštěných emisí. Doposud byly daně stanoveny relativně neefektivním způsobem, ale za to jednoduše. EU by měla nyní zvolit ten „složitější“ způsob realizace ekologických reforem tak, aby bylo dosaženo efektivnosti daně a v důsledku toho účinnosti na životním prostředí. Pro dosažení cíle EDR je vhodné podporovat obnovitelné zdroje energie, aby se zvýšila jejich konkurenceschopnost vůči ostatním, levnějším, alternativám. Je také důležitá podpora jaderné energie, ta sice má i své odpůrce, ale jde o účinný způsob dosažení účelu reformy. A na závěr zdražení energie z neobnovitelných zdrojů, jehož cílem je pokles poptávky po této energii. Dojde tak kromě zvýšení konkurenceschopnosti OZE ke snížení emisí CO2.

78

9

LITERATURA

BENA, J. Energetická daň, spotřební daň v energetice, ekologická daň, uhlíková daň? Udělejme si jasno a krátce se zamysleme [online]. 23.11.2003. [cit. 12.2.2010]. Dostupné z: . BENEŠ, M. a kol. Analýza koncepce ekologické daňové reformy [online]. Březen 2006. [cit 8. 2. 2010]. Dostupné z: . BUFKA, A. a kol. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Vyhodnocení statistických údajů z energetiky [online]. Souhrnná zpráva, 2006. [cit. 20. 4. 2010]. Dostupné z: . CZESANÝ, S. Český statistický úřad. Výroba, spotřeba a ceny energetických zdrojů. [online] 2007. [cit. 25. 2. 2010]. Dostupné z: . DVOŘÁK, J. Svaz českých a moravských výrobních družstev. Trh energií, aktuální stav a výhled [online]. 2009. [cit. 5. 3. 2010]. Dostupné z: . HRDINOVÁ, B. Mendelova univerzita v Brně. Agrární, regionální a environmentální politika [online]. 2010. [cit. 7. 4. 2010]. Dostupné z: . KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2006. 279 s. ISBN 80-7357-205-2. MÁCA, V. Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Geneze evropské debaty o EDR/Evropské zkušenosti se zaváděním EDR [online]. 2006. [cit 22. 2. 2010]. Dostupné z: . MARKOVÁ, H. Daňové zákony, úplná znění platná k 1. 1. 2010. GRADA, 2010. ISBN 978-80-247-3206-0. MEZŘICKÝ, V. Základy ekologické politiky. Praha: MŽP, 1996. 156 s. PHARE. ISBN 80-85 368-96-X. MOLDAN, B. a kol. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí: situace v České republice. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1997. 307 s. ISBN 80-7184-434-9.

79

NERUDOVÁ, D. Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie. 2. vyd. Praha: ASPI, 2008. 257 s. ISBN 978-80-7357-386-7. PELCL, L. Český svaz zaměstnavatelů v energetice. Dopady současné ekonomické situace na českou a evropskou energetiku [online]. Brno, 2009. [5. 3. 2010]. Dostupné z: . ŘÍMAN, M., KOBLIC, P., ŠTASTNÝ, J. Transparentní stanovení ceny elektrické energie v České republice [online]. [cit. 15. 2. 2010]. Dostupné z: . ŠČASNÝ, M. Environmentální daně a poplatky v EU, OECD a zemích střední Evropy. Problematika energetického zdanění a ekologické daňové reformy v Evropské unii [online]. 2002. [cit. 15. 12. 2009]. Dostupné na www: . ŠIROKÝ, J. a kol. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. 301 s. ISBN 978-80-7400-005-8. ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii: daňové systémy členských států EU, legislativní základy daňové harmonizace v EU. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2010. 256 s. ISBN 97880-7201-649-5. ŠRUBAŘ, M. Úsporné žárovky [online]. 2006. [7. 3. 2010] Dostupné z: . ŠTĚPÁN, V., GAVOR, J. Prognóza cen energií [online]. 2008. [cit. 11. 3. 2010]. Dostupné z: . TOMČIAK, B. Dlouhodobá investice do uranu [online]. 2007. [cit. 25. 3. 2010]. Dostupné z: . Česká geologická služba – Geofond. Ročenka nerostných surovin, Černé uhlí [online]. [cit. 25. 3. 2010]. Dostupné z: . Česká národní banka. Kurzy devizového trhu [online]. 2010. [cit. 28. 1. 2010]. Dostupné z: .

80

Český statistický úřad. Ceny průmyslových surovin a potravin na světových burzách (průměry z denních záznamů) [online]. 2007. [cit 15. 12. 2009]. Dostupné z: . Český statistický úřad. Ceny průmyslových surovin a potravin na světových burzách (průměry z denních záznamů) [online]. 2008. [cit 15. 12. 2009]. Dostupné z: . Český statistický úřad. Spotřeba paliv a energie v ČR [online]. [cit. 18. 2. 2010]. Dostupné z: . Český statistický úřad. Spotřeba paliv a energie v ČR [online]. [cit. 18. 2. 2010]. Dostupné z: . ČEZ. Skladba ceny elektřiny a výpočet celkové roční platby za elektřinu [online]. [cit. 2.2.2010]. Dostupné z: . Deník e15.cz. Měny [online]. 2010. [cit. 3. 4. 2010]. Dostupné z: . Energetická burza Praha. Statistika: Vývoj roční CZ base dodávky [online]. [cit. 28. 1. 2010]. Dostupné z: <www.pxe.cz/dokument.aspx?k=Statistika#vyvoj_ceny_rocni_dodavky>. Energetický regulační úřad. Tisková konference konaná dne 24. listopadu 2008 k cenám energie pro rok 2009 [online]. 2008. [cit. 10. 3. 2010]. Dostupné z: . Energetický regulační úřad. Často kladené dotazy - Ceny dodávky elektřiny a související podmínky [online]. [cit. 30. 1. 2010]. Dostupné z: . E.ON. Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 10/2007 [online]. [cit. 15. 2. 2010]. Dostupné z: . E.ON, Domácnosti. Přehled produktů a cen elektřiny energetické společnosti E.ON [online]. 2008. Dostupné z: .

81

E.ON, Podnikatelé. Stručný přehled produktů a cen elektřiny energetické společnosti E.ON [online]. 2008. Dostupné z: . EUR-Lex, Přístup k právu Evropské unie. Směrnice 2003/96/ES [online]. [cit. 15. 3. 2010]. Dostupné z: . Eurostat. Ceny elektrické energie dle typu uživatele [online]. [cit. 2. 3. 20010]. Dostupné z: . Evropská komise. Daně a celní unie. Daně v Evropě [online]. Databáze, 2009. [cit. 3. 3. 2010]. Dostupné z: . Evropská komise. Generální direktoriát, odbor daní a cel. Seznam daní v EU [online]. 1. 8. 2001. [cit. 2. 1. 2010]. Dostupné z: . Evropská komise. Nepřímé daně [online]. II. část - Energetické produkty a elektrická energie. 1. 1. 2010. [cit. 18.2.2010]. Dostupné z: . Finanční portál akcie. cz. ČEZ a výsledky aukce virtuální elektrárny (oficiální prohlášení) [online]. 2006. [cit. 2. 2. 2010]. Dostupné z: . Finanční portál pro odborníky i laiky Kurzy.cz. Elektřina – graf vývoje ceny komodity [online]. 2010. [cit 28. 1. 2010]. Dostupné z: . Finanční portál pro odborníky i laiky Kurzy.cz. Ropa Brent - graf vývoje ceny komodity [online]. 2010. [cit. 28. 1. 2010]. Dostupné z: .

82

Finanční portál pro odborníky i laiky Kurzy.cz. Zemní plyn - graf vývoje ceny komodity [online]. 2010. [cit. 28. 1. 2010]. Dostupné z: . HM Revenue and customs. Odbor zodpovědný za správu a výběr daní a cel. [online]. 2010. [cit. 10. 4. 2010]. Dostupné z: . Internetový portál x-rates.com [online]. 2010. [cit. 3. 4. 2010] Dostupné z: . Ministerstvo životního prostředí. Koncepce ekologické daňové reformy [online]. Verze po poradě vedení Ministerstva životního prostředí, 21.10.2005. [cit 3. 3. 2010]. Dostupné z: . Ministerstvo životního prostředí. Principy a harmonogram ekologické daňové reformy [online]. 2006. [30. 3. 2010]. Dostupné z: . Odbor energetiky a změny klimatu. Energie – její dopad na životní prostředí a společnost. Mezinárodní srovnání cen plynu a elektřiny [online]. Příloha 2C. 2006. [cit. 21.2.2010]. Dostupné z: . Odbor obchodu, inovací a schopností, Oxford Economics Research Associates. Projekce cen plynu a elektřiny [online]. Září, 2004. [cit. 19. 2. 2010]. Dostupné z: . Ostravsko-karvinské doly, a. s. Ceník uhlí [online]. [cit 11. 3. 2010]. Dostupné z: . Severočeské doly, a. s. Ceník uhlí [online]. [cit. 11. 3. 2010]. Dostupné z: .

83

10 PŘÍLOHY Příloha 1: Sazby daně z elektřiny pro obchodní účely k 1. 1. 2010 v EUR/MWh................. 84 Příloha 2: Sazby daně z elektřiny pro neobchodní účely k 1. 1. 2010 v EUR/MWh............. 85 Příloha 3: Složky ceny za dodávku elektřiny pro domácnosti v roce 2009........................... 85 Příloha 4: Velkoobchodní cena elektřiny na Energetické burze Praha, a. s. ......................... 86 Příloha 5: Vývoj ceny černého uhlí společnosti Ostravsko-Karvinské doly, a. s. ................ 87 Příloha 6: Vývoj ceny černého uhlí dováženého do ČR........................................................... 87 Příloha 7: Cena ropy BRENT a zemního plynu na světových burzách................................. 88 Příloha 8: Vývoj ceny uranu na světových trzích ..................................................................... 88 Příloha 9: Vývoj ceny ropy v USD/barel na světových trzích................................................. 89 Příloha 10: Vývoj spotřeby elektřiny ve Velké Británii............................................................ 89

Příloha 1: Sazby daně z elektřiny pro obchodní účely k 1. 1. 2010 v EUR/MWh

Zdroj: Evropská komise (2010)

84

Příloha 2: Sazby daně z elektřiny pro neobchodní účely k 1. 1. 2010 v EUR/MWh

Zdroj: Evropská komise (2010)

Příloha 3: Složky ceny za dodávku elektřiny pro domácnosti v roce 2009 Obnovitelné zdro je a Přeno s elektřiny 3,00%

Dec entrální výroba

ko generac e

0,30%

1,50%

S ystémo vé služby

Operáto r trhu 0,10%

4,10%

Elektřina vč etně

Distribuc e

o bc hodní marže

elektřiny

56,90%

34,10%

Zdroj: ERÚ (2008)

85

Příloha 4: Velkoobchodní cena elektřiny na Energetické burze Praha, a. s. Datum 24.8.2007 27.8.2007 28.8.2007 29.8.2007 30.8.2007 31.8.2007 3.9.2007 4.9.2007 5.9.2007 6.9.2007 7.9.2007 10.9.2007 11.9.2007 12.9.2007 13.9.2007 14.9.2007 17.9.2007 18.9.2007 19.9.2007 20.9.2007 21.9.2007 24.9.2007 25.9.2007 26.9.2007 27.9.2007 1.10.2007 2.10.2007 3.10.2007 4.10.2007

Cena Kč/MWh 1495,530 1495,530 1495,530 1495,530 1495,530 1498,300 1496,677 1506,359 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1504,976 1535,408 1535,408 1535,408 1528,470 1528,470 1528,470 1528,470

Datum 5.10.2007 8.10.2007 9.10.2007 10.10.2007 11.10.2007 12.10.2007 15.10.2007 16.10.2007 17.10.2007 18.10.2007 19.10.2007 22.10.2007 23.10.2007 24.10.2007 25.10.2007 26.10.2007 29.10.2007 30.10.2007 31.10.2007 1.11.2007 2.11.2007 5.11.2007 6.11.2007 7.11.2007 8.11.2007 9.11.2007 12.11.2007 13.11.2007 14.11.2007

Cena Kč/MWh

Datum

Cena Kč/MWh

1528,470 15.11.2007 1548,533 1528,470 16.11.2007 1548,533 1528,470 19.11.2007 1548,533 1528,470 20.11.2007 1548,533 1528,470 21.11.2007 1548,533 1528,470 22.11.2007 1548,533 1528,470 23.11.2007 1570,153 1528,470 26.11.2007 1570,153 1528,470 27.11.2007 1567,450 1528,470 28.11.2007 1567,450 1591,812 29.11.2007 1567,450 1586,304 30.11.2007 1567,450 1586,304 3.12.2007 1521,920 1586,304 4.12.2007 1521,920 1586,304 5.12.2007 1521,920 1586,304 6.12.2007 1521,920 1586,304 7.12.2007 1521,920 1576,665 10.12.2007 1521,920 1576,665 11.12.2007 1521,920 1547,181 12.12.2007 1521,920 1547,181 13.12.2007 1521,920 1547,181 14.12.2007 1521,920 1547,181 17.12.2007 1521,920 1547,181 18.12.2007 1521,920 1547,181 19.12.2007 1521,920 1547,181 20.12.2007 1521,920 1547,181 21.12.2007 1521,920 1547,181 27.12.2007 1521,920 1547,181 28.12.2007 1521,920 Zdroj: Energetická burza Praha, a. s.

86

Příloha 5: Vývoj ceny černého uhlí společnosti Ostravsko-Karvinské doly, a. s. 3700

3500

Cena v Kč/t

3300

3100

2900

2700

2500 2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: Ceník společnosti Ostravsko-Karvinské doly, a. s., vlastní zpracování

Příloha 6: Vývoj ceny černého uhlí dováženého do ČR

Zdroj: Štěpán V., Gavor J. (2008)

87

Příloha 7: Cena ropy BRENT a zemního plynu na světových burzách 700 600

Cena

500 400 300 200 100

I/10

XI/09

IX/09

VII/09

V/09

I/09

III/09

XI/08

IX/08

V/08

VII/08

III/08

I/08

XI/07

IX/07

VII/07

V/07

III/07

I/07

XI/06

IX/06

VII/06

V/06

0

časové období Cena ropy BRENT (USD/barel)

Cena zemního plynu (USD/tm3)

Zdroj: Český statistický úřad (2008), Finanční portál Kurzy.cz (2010), vlastní zpracování

Příloha 8: Vývoj ceny uranu na světových trzích v USD/libra

Zdroj: Tomčiak (2007)

88

Příloha 9: Vývoj ceny ropy v USD/barel na světových trzích

Zdroj: Czesaný (2007)

Příloha 10: Vývoj spotřeby elektřiny ve Velké Británii

Spotřeba elektřiny (v tis. toe)

21000

18692

18708

19000 17000 15000 13000 11000

9917

9000

9617

7000 5000 1996

1997

1998

1999

2000

2001

Spotřeba elektřiny v průmyslu

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Spotřeba elektřiny v domácnostech

Zdroj: Eurostat (2010), vlastní zpracování

89

11 SEZNAM TABULEK Tab. 1: Sazby daní z elektřiny k 1. 1. 2010 v zemích EU .......................................................... 33 Tab. 2: Minimální sazby daní topných paliv a elektřiny dle Směrnice 2003/96/ES ............. 37 Tab. 3: Sazba daní na elektřinu dle užitého paliva při výrobě elektřiny v Kč/MWh .......... 39 Tab. 4: Průměrné externí náklady technologií výroby elektřiny v Kč/MWh ....................... 39 Tab. 5: Cena elektřiny u sazby D 01d v Kč/MWh..................................................................... 48 Tab. 6: Dopad ekologické daně z elektřiny v roce 2008 pro sazbu D 01d............................. 49 Tab. 7: Dopad zavedení ekologické daně z elektřiny po očištění........................................... 49 Tab. 8: Cena elektřiny u sazby D 02d v Kč/MWh..................................................................... 50 Tab. 9: Dopad ekologické daně z elektřiny v roce 2008 pro sazbu D 02d............................. 51 Tab. 10: Dopad zavedení ekologické daně z elektřiny po očištění......................................... 51 Tab. 11: Cena elektřiny u sazby C 03d v Kč/MWh ................................................................... 52 Tab. 12: Dopad ekologické daně z elektřiny v roce 2008 pro sazbu C 03d ........................... 53 Tab. 13: Dopad zavedení ekologické daně z elektřiny po očištění......................................... 53 Tab. 14: Cena elektřiny u sazby C 45d v Kč/MWh ................................................................... 55 Tab. 15: Dopad ekologické daně z elektřiny v roce 2008 pro sazbu C 45d ........................... 55 Tab. 16: Dopad zavedení ekologické daně z elektřiny po očištění......................................... 56 Tab. 17: Podíl ceny uhlí na ceně elektřiny a podíl změny ceny uhlí na změně ceny elektřiny .......................................................................................................................... 57 Tab. 18: Sazby daní jednotlivých surovin platné k 1. 8. 2001.................................................. 60 Tab. 19: Cena elektřiny pro domácnosti v GBP/MWh ............................................................. 64 Tab. 20: Cena elektřiny pro středně velký podnik v GBP/MWh............................................ 65 Tab. 21: Srovnání podílů daní na ceně elektřiny a jejím meziročním zvýšení (v %) ........... 69

90

12 SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Nápravná ekologická daň ............................................................................................... 14 Graf 2: Místo daní v soustavě ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí ......... 17 Graf 3: Druhy ekologických daní dle Nellora ........................................................................... 19 Graf 4: Vývoj ceny elektřiny na Energetické burze Praha v EUR/MWh ............................... 43 Graf 5: Vývoj kurzu Kč/EUR během sledovaného období...................................................... 44 Graf 6: Vývoj ceny elektřiny na Energetické burze Praha v Kč/MWh................................... 44 Graf 7: Podíl jednotlivých zdrojů na výrobě elektřiny (v %) .................................................. 45 Graf 8: Ceny hnědého uhlí společnosti Severočeské doly, a. s. .............................................. 46 Graf 9: Vývoj ceny uranu na světových trzích .......................................................................... 47 Graf 10: Ceny elektřiny u sazby D 01d společnosti E.ON ....................................................... 50 Graf 11: Ceny elektřiny u sazby D 02d společnosti E.ON ....................................................... 52 Graf 12: Ceny elektřiny u sazby C 03d společnosti E.ON ....................................................... 54 Graf 13: Ceny elektřiny u sazby C 45d společnosti E.ON ....................................................... 56 Graf 14: Vývoj spotřeby elektrické energie v České republice ............................................... 58 Graf 15: Ceny elektřiny účtované konečným spotřebitelům .................................................. 61 Graf 16: Ceny amerického černého uhlí na světových trzích v USD/t .................................. 62 Graf 17: Vývoj kurzu EUR/GBP v letech 1998 - 2009 ............................................................... 63 Graf 18: Cena elektřiny pro domácnosti v GBP/MWh............................................................. 64 Graf 19: Cena elektřiny pro středně velký podnik ................................................................... 65 Graf 20: Vývoj spotřeby elektřiny ve Velké Británii mezi roky 1996 - 2007.......................... 66 Graf 21: Podíl daně z elektřiny na zvýšení ceny elektřiny u sazby D 02d ............................ 68 Graf 22: Podíl daně z elektřiny na zvýšení ceny elektřiny u sazby C 45d ............................ 68 Graf 23: Podíl daně z elektřiny na zvýšení ceny elektřiny pro podniky ............................... 69

91