MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Pes domácí (Canis familiaris) ve výkonu služby Policie České republiky Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.

Vypracoval: Zeno Řezáč Brno 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Pes domácí (Canis familiaris) ve výkonu služby Policie České republiky vypracoval samostatně a použil prameny, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

Dne: 18. dubna 2013 Podpis studenta:

Poděkování Tímto

bych

rád

poděkoval

svému

vedoucímu

bakalářské

práce

panu prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za odborné vedení, vstřícnost při volbě tématu, cenné rady, připomínky a konzultace při tvorbě mé bakalářské práce.

Abstrakt ŘEZÁČ, Z. Pes domácí (Canis familiaris) ve výkonu služby Policie České republiky. Brno, 2013. 57 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita. Bakalářská práce „Pes domácí ve výkonu služby Policie České republiky“ se především zabývá vlastnostmi a předpoklady využití psa domácího k plnění úkolů Policie České republiky. Nejprve se v jednotlivých kapitolách zaměřuji na základní anatomické, fyziologické, evoluční, genetické předpoklady pro užití psa, dále se věnuji historii a odchovu služebních psů a v neposlední řadě rovněž zákonnému vymezení služební kynologie Policie České republiky. Cílem této práce je odůvodnit vhodnost psa jako živočišného druhu pro služební použití u ozbrojených složek. Klíčová slova: Anatomie, fyziologie, genetika, etologie, chov a výcvik, historie kynologie Policie České republiky, legislativa a zákonné vymezení.

Abstract: ŘEZÁČ,Z.. The dog (Canis familiaris) in the performance of the Police of the Czech republic. Brno, 2013. 57 p. Thesis. Mendel University. Bachelor thesis „Domestic dog on duty at Police of the Czech republic“ is primarily deals with the attributes and assumptions of using the domestic dog to perform tasks of the Police of the Czech republic. At first, in each chapter I am focusing on the basic anatomical, physiological, evolutionary, genetic premises for use of the dog. Then I describe the history and breeding of service dogs and last but not least, the statutory definition of professional kynology with Police of the Czech republic. The objective of this thesis is to justify the suitability of the dog as an animal species for the personal use of the armed forces. Key words: Anatomy, physiology, genetics, behavior, breeding and training, history kynology Police of the Czech republic, legislation and statutory definition.

OBSAH 1.

ÚVOD PRÁCE ................................................................................................................... 7

2.

CÍL PRÁCE ........................................................................................................................ 8

3.

LITERÁRNÍ REŠERŠE ..................................................................................................... 9 3.1.

Obecná charakteristika .................................................................................................. 9

3.2.

Pojetí psa moderní doby ................................................................................................ 9

3.2.1.

Původ psa ............................................................................................................ 10

3.2.

Obecný popis............................................................................................................... 13

3.3.

Morfologie psa ............................................................................................................ 14

3.4.

Anatomie psa............................................................................................................... 17

3.4.1.

Kostra .................................................................................................................. 17

3.4.2.

Lebka a chrup psa................................................................................................ 18

3.4.3.

Hrudník a orgány dutiny hrudní .......................................................................... 19

3.4.4.

Dutina břišní a její orgány ................................................................................... 20

3.4.5.

Vyměšovací trakt ................................................................................................ 20

3.4.6.

Slezina ................................................................................................................. 21

3.4.7.

Trávicí trakt ......................................................................................................... 21

3.4.8.

Segmenty trávicího traktu ................................................................................... 21

3.4.9.

Samčí pohlavní orgány ........................................................................................ 22

3.4.10.

Samičí pohlavní orgány....................................................................................... 23

3.4.11.

Svalstvo ............................................................................................................... 23

3.4.12.

Pachové žlázy ...................................................................................................... 24

3.5.

Obecná anatomie, morfologie a standardy .................................................................. 24

3.6.

Fyziologie psa ............................................................................................................. 24

3.6.1.

Čich ..................................................................................................................... 24

3.6.2.

Zrak ..................................................................................................................... 25

3.6.3.

Sluch.................................................................................................................... 26

3.6.4.

Srst a její zbarvení ............................................................................................... 27

3.6.5.

Funkce nervové soustavy .................................................................................... 27

3.6.6.

Reflexy ................................................................................................................ 28

3.6.7.

Funkce krve, srdce a krevního oběhu .................................................................. 28

3.6.8.

Dýchání, horní a dolní cesty dýchací .................................................................. 30

3.6.9.

Hlas psa ............................................................................................................... 31

3.6.10.

Trávení ................................................................................................................ 31

5

3.6.11.

Funkce jater ......................................................................................................... 32

3.6.12.

Tělesná teplota psa .............................................................................................. 33

3.6.13.

Funkce ledvin ...................................................................................................... 33

3.6.14.

Funkce kůže ........................................................................................................ 34

3.7.

Rozmnožování ............................................................................................................ 35

3.8.

Páření, pohlavní reflexy, březost, porod ..................................................................... 35

3.8.1.

Osemenění ........................................................................................................... 35

3.8.2.

Říje (hárání) feny ................................................................................................ 36

3.8.3.

Krytí a březost feny ............................................................................................. 37

3.8.4.

Příprava k porodu a porod ................................................................................... 38

3.9.

Chování psa ................................................................................................................. 39

3.10. 3.10.1.

4.

Služební kynologie Policie České republiky ........................................................... 40 Historie služební kynologie Policie ČR .............................................................. 40

3.11.

Služební kynologie útvarů Policie ČR .................................................................... 43

3.12.

Legislativa a právní úprava služební kynologie ...................................................... 44

ZÁVĚR ............................................................................................................................. 47

LITERATURA............................................................................................................................ 48 PŘILOHY ................................................................................................................................... 49

6

1.

ÚVOD PRÁCE

Toto téma bylo zvoleno především proto, že jsem již od roku 2009 příslušníkem Policie České republiky se služebním zařazením služba pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Při mnoha situacích se ve své pracovní praxi setkávám s kolegy z oddělení služební kynologie Policie České republiky. Psovodi PČR se svými psi plní řadu rozmanitých úkolů počínaje dohledem nad veřejným pořádkem, přes pátrání po pohřešovaných osobách, vyhodnocování pachových stop zajištěných na místech činu, až po hledání tělesných ostatků zemřelých či vyhledávání příčin požárů. Tyto úkoly plní služební psi s nadšením a není výjimkou, že služební pes nasadí za život svého psovoda i život vlastní. Služební psi jsou nenahraditelnou součástí policie. Oblíbené přísloví praví, že pes je nejlepším přítelem člověka, já dodávám, že policisty obzvláště.

7

2.

CÍL PRÁCE

Bakalářská práce na téma „Pes domácí (Canis familiaris) ve výkonu služby Policie České republiky se snaží přiblížit anatomické a fyziologické předpoklady psa pro výkon služby kynologie Policie České republiky. Rovněž objasňuje legislativní stránku této problematiky (oprávnění a zákonné vymezení). Za pomoci nastudované odborné literatury v literární rešerši se budu nejdříve věnovat základním pojmům týkajících se původu, anatomie a fyziologie psa domácího. Dále budu klást důraz na objasnění problematiky zákonných ustanovení k užití psa jako donucovacího prostředku. V neposlední řadě bude zmíněna historie a tradice služební kynologie Pohraniční stráže, Veřejné bezpečnosti a posléze Policie České republiky.

8

3.

LITERÁRNÍ REŠERŠE

3.1.

Obecná charakteristika

Tato kapitola se věnuje objasnění základních pojmů týkajících se problematiky anatomie, struktury a stavby psího těla, popisu fyziologických funkcí, možností a oprávnění pro uplatnění ve výkonu služby Policie České republiky.

3.2.

Pojetí psa moderní doby

Pes domácí – Canis lupus f. familiaris je největší domestikovaná šelma a pravděpodobně jedno z nejdříve domestikovaných zvířat. V lidské společnosti je již více jak 11 tisíc let (Brooks, 2010). Moderní genetikou bylo již prokázáno, že se jedná o zdomácnělého a umělou selekcí modifikovaného vlka obecného. První zmínky o prapředcích psa domácího se objevují již před 12 tisíci lety, kdy zřejmě vznikl šlechtěním v různých geografických oblastech Asie a Evropy. Veškerá dnešní plemena tak mají jednoho společného předka. Celosvětová populace psů je odhadována na 540 miliónů kusů, z tohoto však připadá více než 390 miliónů na psy toulavé a opuštěné. Různé neziskové organizace odhadují počet pouze toulavých psů celosvětově dokonce na 600 miliónů kusů zvířat. V České republice jsou chovány přibližně 1 až 2 miliony psů. Jejich chov je na celostátní úrovni upravován zákonem na ochranu zvířat proti týrání – zákon číslo 246/1992 Sb., dále veterinárním zákonem číslo 166/1999 Sb. a rovněž upravován mysliveckým zákonem číslo 449/2001 Sb. Místní vyhlášky upravují konkrétní podmínky týkající se držení psů, jejich pohybu na veřejných prostranstvích a poplatků. (Hamplová Ludmila, 2012). Hlavní město Praha žádnou místní vyhlášku, která by upravovala pohyb psů, jako jedno z mála měst vůbec nemá. Celostátní evidence psů neexistuje, evidován je pouze počet lovecky upotřebitelných psů dle znění zákona o myslivosti. (30 642 kusů loveckých psů ke dni 31. 12. 2006) a dále plemenné knihy evidující počty zapsaných štěňat s průkazem původu. Úloha psa v lidské společnosti byla a je rozmanitá. Pomáhal a doposud pomáhá při různých lidských činnostech např. při přehánění stád, plní funkci strážců majetku svého majitele a dalších domácích zvířat, používá se k přepravě nákladů, jako tažný nebo saňový pes, rovněž k vyhledávání osob. V neposledním a hlavně v mém případě

9

může být cvičen pro použití v ozbrojených složkách a rovněž k asistenci hendikepovaným osobám. Zvláště v západních kulturách je nezastupitelná jeho funkce společníka člověka. Ve východní a jihovýchodní Asii a tradičně i v Evropě sloužil pes i jako potravinové zvíře (sloužil jako masné zvíře). Pes je také užíván k laboratorním účelům, jako zvíře pokusné (obzvláště menší plemena). V zemích třetího světa psi žijí v okolí domorodých vesnic, obecně nazývaní jako páriové, kteří žijí ve volné interakci s lidmi. Pes dingo je domácím psem, jenž zdivočel do té míry, že žije zcela nezávisle na člověku. Zdivočelí a toulaví psi jsou i hygienickým problémem mnoha velkých měst. V přírodě je takto zdivočelý pes považován za škodnou, která ohrožuje divoká zvířata a dobytek. Tito psi jsou též rezervoárem vztekliny a v 99 % případů nákazy vztekliny u člověka pochází právě od toulavých psů. Během dlouhého soužití psa a člověka došlo k vyšlechtění mnoha plemen různých velikostí, proporcí, délky, struktury a barvy srsti i různých povahových vlastností. V současnosti Mezinárodní kynologická federace uznává 343 plemen a mnoho dalších uznáno není. Kynologie a chov psů v České republice jsou řízeny Českomoravskou kynologickou unií, která zastupuje Českou republiku v Mezinárodní kynologické federaci FCI a minoritně též Českomoravskou kynologickou federací, která spadá pod United Kennel Clubs International (UCI). 3.2.1. Původ psa Nejbližším příbuzným psa domácího je vlk obecný Canis lupus – od psa se liší v 0,2 % sekvencích mitochondriální DNA. Od psa se liší rovněž morfologicky – psi mají kratší a širší čenich, širší lebku, více dopředu postavené oči, méně robustní zuby a menší, plošší bubínkové výdutě tzv. bullae tympanicae na lebce. Některé pro psa charakteristické znaky včetně povrchové struktury mozku jsou vlastní též šakalům a kojotům. Na základě podobnosti vzniklo několik teorií o původu psa právě z těchto šelem nebo teorie tzv. polyfyletického původu psa. Tato teorie uvádí, že předky nynějších psů jsou kříženci psovitých šelem. Teorie nebyla však nikdy potvrzena, protože genetické testy příbuznost psa a šakala nepotvrdily. Prvními analýzami mtDNA bylo zjištěno, že předkové dnešních psích plemen se od vlka oddělili asi před 135 000 lety, jiné výzkumy toto oddělení datují do doby 10

před 76 – 121 000 lety. K tomuto oddělení došlo patrně v oblasti Východní Asie, kde provedené výzkumy odhalily velkou různorodost genů místních psů, co naznačuje, že zde bylo s veškerou pravděpodobností centrum domestikace celého druhu. Analýza polymorfismu mtDNA provedená v roce 2009 tuto teorii však nepotvrdila, výsledky tohoto výzkumu naznačily podobnou diverzitu i u psů žijících v Africe a Portoriku. Další studie publikované roku 2009 analyzovala již celý mitochondriální genom a nikoli pouze selektované úseky. Touto komplexnější analýzou byla opět prokázána největší diversita v Asii a proto byla označena centrem domestikace psa Jihovýchodní Asie od řeky Jang-c-tiang. Počet předků je odhadován na nejméně 51 vlčic, které žily před 5400 – 16300 lety. Tedy v době, kdy v dané oblasti začali lidé pěstovat rýži. (Wayne, 1993) Teorii o jihoasijském původu psa potvrzují i analýzy chromozomu Y, u kterého byla nalezena největší diversita právě u psů v Jihovýchodní Asii. Podle těchto výzkumů pochází pes z 13 – 24 tzv. vlků zakladatelů. Další přikřižování vlka v jiných oblastech světa se v genetické výbavě nynějšího psa příliš neprojevilo, i přesto, že k určitým projevům docházet muselo. Jediné významnější důkazy lokálního křížení psa s vlkem byly nalezeny ve Skandinávii, ve Středozemí a na Blízkém východě a v Japonsku, kde někteří psi původních japonských plemen nesou mtDNA již vyhynulého vlka japonského Canis lupus hodophilax (Okamura, 2006). Kosterní nálezy s výsledky studií DNA poněkud nekorespondují. Nejstarší nález kosterních pozůstatků, přisuzovaných psovi pochází z ruského pohoří Altaj, lebka psa z jeskyně Govet je stará 31 700 let. Lebky psovitých šelem nalezené v Předmostí u Přerova s mamutí kostí v tlamě pochází z období paleolitu (stáří 28 – 22 tisíc let). Prokazatelná je existence domácího psa potvrzená nálezy 12 000 – 14 000 let starých v Německu (Bonn - Obetkassel). Zde byl nalezen nejstarší známý hrob psa. Další nálezy pochází z Turecka (lokalita Cayönü) a v Izraeli (Levanta), kdy se opět jednalo o psí hroby, jejichž stáří je odhadováno na 12 tisíc let. Nejstarší nalezené kostry psů v Číně byly nalezeny při archeologických vykopávkách v Číně v provincii Hebei a v lokalitě Jiahu v provincii Henan. Nejstarší zadokumentovaný nález kosterních pozůstatků psa domácího v severní Americe pochází z jeskyně Danger Cave a je 9 tisíc let starý (Hunger, 2006). Z těchto kosterních pozůstatků je odvozováno šest původních evropských typů, jakýchsi primitivních plemen psů: 11

•

Canis familiaris palustris,

neboli pes bažinný byl menší až střední velikosti (výška kohoutku 40 – 45 cm), s menší kulatou hlavou, výrazným stopem a špičatým čenichem. Kosterní pozůstatky byly nalezeny ve Švýcarsku, Německu (Oberkassel, Oelknitz), Francii a Španělsku (Erralia). Pes bažinný je považován za prapředka teriérů, pinčů, kníračů a čivav (Stockman, 1999). •

Canis familiaris intermedius,

neboli pes popelištní, byl středně velký pes se širokým čelem a kratší širokou čenichovou partií. Nálezy v oblasti Švýcarska, Bavorska i České republiky. Považován za předka honičů, barvířů, ohařů, retrívrů, jezevčíků, pudlů a maltézských psů (Stockman, 1999). •

Canis familiaris inostranzewi,

poprvé byl popsán při nálezech v oblasti Ladožského jezera, pozůstatky těchto velkých psů byly nalezeny také na Ukrajině a v Německu. Byl mohutnější a větší než pes bažinný. Od tohoto typu se odvozuje původ severských tažných psů a samojedů, buldoků a rovněž velkých molossoidních plemen. •

Canis familiaris leineri,

objevil se později v mladší době kamenné. Byl to velký pes s úzkou lebkou, který je možným prapředkem dnešních chrtů jako faraonský pes, afghánský chrt, barzoj, saluka, irského vlkodava apod. •

Canis familiaris matris optimae,

neboli pes bronzový, středně velký pes s nízkou lebkou a plochým čelem. Považován za předka ovčáckých psů jako je německý, belgický ovčák, kolie apod. •

Canis familiaris decumanus,

často je popisován jako pes robustní konstituce a veden jako předek dnešních mastifů a dog. Dle jiných zdrojů ovšem za předka molossoidních plemen považován právě C. f. inostranzewi. Za nejstaršího čistokrevného psa je považován Velškorgi Cardigan, který byl chovaný již Kelty kolem roku 1200 př.n.l.

12

Obr. 1: Kosterní nález psa, Španělsko

Zdroj: Savolainen (2012, s.102)

3.2.

Obecný popis

Vlk jako předek dnešního psa je smečkové zvíře, štval, chytal, zabíjel a požíral svou kořist. Tomu byla také uzpůsobena stavba jeho těla, umožňující díky poměrně dobře vyvinutému svalstvu dosažení dostatečné rychlosti k ulovení kořisti ve smečce a zároveň i dlouhé přesuny za účelem jejího nalezení. K lovení a zpracování potravy pak sloužil perfektně vyvinutý chrup a zejména velké špičáky, jako jeden z nejmarkantnějších znaků masožravců. V procesu domestikace psa, jeho dlouhým soužitím s lidmi a hlavně pak cílenou snahou člověka vzniklo nespočetné množství plemen psů, lišících se jak vzhledem, tak velikostí a samozřejmě i pracovním či jiným využitím. Avšak i přes tuto velkou rozmanitost ve velikosti a vzhledu jednotlivých plemen psů je jejich anatomická stavba v rámci druhu stejná a zároveň podobná anatomické stavbě ostatních masožravců. Pes patří taxonomicky mezi šelmy psovité a stavbou těla je podobný svým příbuzným. Má štíhlé svalnaté tělo s mohutným hrudníkem. Na hrudník je pod úhlem asi 40 ° nasazen svalnatý krk, který nese hlavu s prodlouženou čichovou partií. U krátkolebých plemen není prodloužení čenichu tolik patrné. Oči jsou menší, naopak ušní boltce jsou masivní, původně vzpřímené a zašpičatělé. U prošlechtěných plemen též klopené a převislé. Končetiny jsou vystavěny pro vytrvalost v chůzi i běhu. Pes je tzv. prstochodec, tedy našlapuje na pružné nášlapné polštáře, což jsou zrohovatělé bezsrsté útvary na tlapách, drápy jsou pevné, tupé a nezatažitelné. Na hrudní končetině má pes pět prstů, z nichž palec je zakrnělý a nedotýká se podložky. Na pánevních 13

končetinách jsou obvykle jen čtyři prsty. Ocas psa je obecně středně dlouhý, málokdy zcela rovný, často šavlovitý či srpovitý. Tělo psa je zpravidla kryto srstí různé délky i struktury. Primitivní plemena psů, zdivočelí psi, jako je dingo, páriové nebo novoguinejský pes na celém světě jsou si velmi podobní a je tedy možné, že obdobně vypadal i původní předchůdce psa. Jsou to psi střední velikosti o hmotnosti 14 – 20 kg, tvarem těla odpovídají morfologii lišky či malého vlka. Uši mají vzpřímené, klínovitého tvaru. Čenich je špičatý, oči mandlovitého tvaru a stočený dlouhý ocas. Jsou krátkosrstí a typické zbarvení je světle hnědé nebo červenohnědé, někdy též s bílými znaky. Stavbou těla i lebky jsou tito původní psi podobní vlku indickému (Canis lupus palli-pes), vlku himaljskému (Canis lupus chanco) a již vyhynulému drobnému druhu vlka Canis lupus variabilis, který obýval území dnešní Číny před 200 000 – 500 000 lety. Mezi dnešními plemeny psů existují obrovské rozdíly, co do velikosti i tělesných proporcí a dispozic. Nejmenším plemenem je čivava, s ideální hmotností 1,5 až 3 kg, obecně největším psem je irský vlkodav s výškou kohoutku minimálně 71 cm, nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif, jejichž hmotnost přesahuje i 100 kg. (Rovněž těžká kavkazská pastevecká plemena dosahují velkých hmotností).

3.3.

Morfologie psa

Hlava psa je rozdělena na dva hlavní celky: mozkovnu a čenichovou partii (lat. neurocranium a splanchnocranium). Přechod mezi mozkovnou a čenichem se nazývá stop. Dle poměrů délek mozkovny a nosu se psi dají obecně rozdělit do tří skupin: •

Brachycefalická plemena, neboli krátkolebá, jsou psi se zkrácenou čenichovou partií a dopředu směřujícíma očima. Častý je předkus, kdy horní čelist je kratší než spodní. Příkladem krátkolebého plemene je anglický buldok, mops či boxer. Zkrácení čelistí s sebou přináší také zdravotní problémy způsobené zúžením nozder či relativně dlouhým měkkým patrem, tzv. brachycefalický syndrom.

•

Mezocefalická plemena jsou psi, u kterých se délka lebky od týlu ke stopu víceméně rovná délce čenichové partie od stopu ke špičce čenichu. Poměr délky a šířky mozkovny je též přibližně 1 : 1. Do této skupiny patří většina psů.

14

•

Dolichocefalická plemena jsou psi s prodlouženou a plochou mozkovnou, často je u nich vystupující týlní kost. Délka hlavy přesahuje její šířku. Čenichová partie je rovněž dlouhá, obvykle s mozkovnou v poměru 1 : 1. Dolichocefalickými plemeny jsou chrti, kolie a jezevčíci. Existuje u nich predispozice k tzv. podkusu, kdy je dolní čelist kratší než čelist horní a rovněž ke vzniku oronazálních fistul.

0br. 2: Rozdělení psů do skupin dle poměrů délek mozkovny

Zdroj: Goody (1998, s.68)

Na úrovni stopu jsou umístěné oči. Pes má kulatou zornici a duhovku, která je u většiny plemen psů hnědá, ideálně tmavohnědá. U jiných plemen je povolena barva světle hnědá, jantarově žlutá, modrá, nebo i nestejně zbarvené oči (sibiřský husky). Ve vnitřním koutku oka se nachází třetí oční víčko, spojivkou pokrytá chrupavčitá ploténka, která chrání oko před případnými cizími tělesy, jako je prach či písek. U zdravého oka je třetí víčko nenápadné. Původním tvarem hlavy je hlava klínovitá, též vlčí. Čenichová partie postupně směrem k čenichu zužuje. Je typická pro německé ovčáky, špice, šiperku, kolie a mnoho dalších. Hlava hranatá je charakteristická kratší čenichovou partií, která se nezužuje. Je mohutná, s patrnými lícními kostmi. Hranatou hlavu mají např. molossoidní plemena 15

či americký pitbulteriér. Kulatou hlavu mají společenská plemena jako je opičí pinč nebo shi – tzu. Obzvláště u čivavy je vyžadováno vypouklé čelo a tzv. jablkovitá hlava. Vejčitý tvar hlavy je charakteristickým rysem anglického bulteriéra. Tvar ušního boltce, jeho velikost a postavení velice ovlivňuje celkový výraz hlavy. Původní jsou uši vzpřímené, prošlechtěná plemena mají uši s měkkou chrupavkou, které visí podle lící dolů. Klopené uši jsou vzpřímené, jejichž přibližně horní jedna polovina je přehnuta dopředu a částečně nebo úplně zakrývá ústí zvukovodu. Ušní boltec může být nasazený nízko, středně vysoko nebo vysoko. Hodnocení nasazení boltce záleží na schválené standardu uvedeného plemene. Obecně vysoko nasazené uši mají plemena jako novofundlandský nebo bernský salašnický pes, nízce nasazené uši má bígl nebo kokršpaněl. Stejně tak jsou značné rozdíly mezi jednotlivými plemeny ve velikosti ušního boltce. Malé ušní boltce v poměru k hlavě má německý špic, šarpej či tosa – inu. Naopak nápadně dlouhé boltce mají honiči, jejichž uši velmi dobře zachytávají pachy a pomáhají tím držet stopu zvěře. V minulosti se u mnohých plemen provádělo kupírování uší. Původně se kupírovala pracovní plemena, která byla určena k hlídání stád a domů před vlky či medvědy. Právě kupírováním bylo odstraňováno „slabé míst“, kam se mohla šelma zakousnout. Ze stejného důvodu se kupírovaly uši psům určených pro nelegální psí zápasy. Později se některá plemena kupírovala ryze z estetických důvodů, ke zvýraznění linií hlavy. V České republice je kupírování uší zakázáno od roku 1993 (zákon na ochranu zvířat proti týrání – § 4 z.č.246/1992 Sb.) a od 1. 3. 2004 ČMKU zakazuje vstup kupírovaným jedincům na kynologické akce. Hlava psa plynule přechází v krk. Spojnici mezi krkem a hřbetem tvoří kohoutek, ten je tvořen lopatkovým okrajem převyšujícím trnové výběžky prvních 3 – 4 hrudních obratlů. Lopatka psa je dlouhá, šikmá a s ramenní kostí by měla svírat úhel 90° – 100°. Společně s ramenní prsní kostí tvoří podklad předhrudí. Při správném zaúhlení a dostatečně dlouhé pažní kosti jsou hrudní končetiny umístěny na nejnižším bodě hrudníku a kolmice spuštěná od kohoutku k zemi prochází loktem. Zakřivení ramenní kosti kopíruje klenutí žeber, hrudní končetiny jsou umístěné rovně pod tělem. Na hrudních končetinách má pes pět prstů, na pánevních čtyři, zakončené tupými drápy. Občas má pes i na pánevních končetinách vyvinuty první prsty tzv. pasírky neboli vlčí drápy. Toto označení je zcela nepřesné, vzhledem k tomu, že vlci je nemají vůbec. U některých plemen (briard, pyrenejský horský pes) jsou 16

naopak vyžadovány dobře vyvinuté dvojité pasírky. Tvar tlapky odpovídá využití psa. Tzv. kočičí tlapky, která je kratší, umožňuje psovi větší vytrvalost, tzv. zaječí tlapka je delší, zvyšuje rychlost psa a usnadňuje kličkování. Hrudník bývá dlouhý a dostatečně hluboký, sahající k loktům – je-li mělký, neposkytuje tolik prostoru pro srdce a plíce. Psi s hlubším hrudníkem působí těžkopádně. Břicho je obvykle lehce vtažené. Výrazně vtažené břicho je požadováno u chrtů, naopak výmarský ohař má mít břicho rovné. Hřbet by měl být rovný a pevný, žádoucí jsou spíše kratší bedra, která dobře přenáší dynamiku pohybu zadních nohou. Tyto obecné zásady však neplatí u plemen obecně, např. špicové mají na pánevních končetinách úhlení strmé, naopak německý ovčák je často přeplený (úhel kolenního kloubu dosahuje téměř 90°). Krátké končetiny jezevčíků či baseta jsou způsobeny achondroplazií, poruchou osifikace, která u člověka způsobuje trpasličí růst. (Goody, 1998)

3.4.

Anatomie psa

Tato kapitola je zaměřena na anatomickou stavbu psího těla a jeho anatomických struktur. 3.4.1. Kostra Kostra psa se bez rozdílu plemene skládá z 271 – 282 kostí. Kostra se dělí na tři hlavní části: •

lebku chránící mozek, která nese silné čelisti umožňující masožravý způsob života,

•

osový (axiální) skelet – páteř a hrudní koš, který tvoří osu těla a poskytuje ochranu vnitřním orgánům,

•

kostru končetin. U většiny psů je růst dlouhých kostí do délky dokončen mezi 10. a 12. měsícem

věku. Jednotlivé kosti jsou spojeny ve funkční celky prostřednictvím pohyblivých spojů – kloubů, které umožňují jejich vzájemný pohyb různými směry. Toto spojení je fixováno šlachami, jež určují směr pohybu a stupeň vychýlení. Každý kloub je uložen v kloubním pouzdru, které je naplněno kloubním mazem, tíhem (tzv. synoviální tekutinou). Tato tekutina pomáhá vyživovat kloub a její hlavní funkcí je snižování tření, abraze mezi styčnými plochami kloubů. Na konci kostí je pružná hladká chrupavka,

17

která ve spojení s kloubním mazem umožňuje snadný pohyb kloubu. Části kostí, které nejsou kryty kloubním pouzdrem, jsou kryty okosticí. Ta umožňuje růst kostí do šířky, a tím i změnu průměru kosti v době růstu. Zároveň je zodpovědná za hojení kostí při zlomeninách (místě fraktury se utváří tzv. kalus). Pod okosticí se nalézá tzv. hutná kost (kompaktní), která dává kosti pevnost. Vnitřní prostor kosti je tvořen houbovitou kostní hmotou (spongiózou), která je vyplněna kostní dření. Ta také zajišťuje krvetvorbu a výživu kosti, ve stáří se pak mění v tuk. Růst kostí do délky probíhá v těsné blízkosti kloubů v místě tzv. růstové ploténky (počet růstových plotének závisí na délce kosti), jež je nejprve chrupavčitá a postupně osifikuje. 0br. 3: Kostra psa

Kostra psa: 1 – lebka, 2 – nosič, 3 – čepovec, 4 – lopatka, 5 – ramenní kost, 6 – vřetenní kost, 7 – loketní kost, 8 – zápěstní kosti, 9 – záprstní kosti, 10 – prsní kosti, 11 – hrudní obratle, 12 – žebra, 13 – bederní obratle, 14 – křížová kost, 15 – pánev, 16 – stehenní kost, 17 – holenní kost, 18 – zánártní kosti, 19 – nártní kosti, 20 – prsní kosti, 21 – patní kost, 22 – lýtková kost, 23 – pyjová kost, 24 – čéška, 25 – ocasní obratle.

Zdroj: Černý (2004, s.212)

3.4.2. Lebka a chrup psa Je tvořena plochými kostmi, stopem „žlabinkou“ – rozděluje lebku na část obličejovou a mozkovou. V lebeční dutině je uložen mozek. Podle utváření lebky rozeznáváme tři základní typy psů. Jsou to psi dlouholebeční (kolie, dobrman, chrt aj.), krátkolebeční (mops, pekingský palácový psík aj.) a středolebeční (všichni ostatní psi patřící mimo uvedené dva krajní typy). Hlavní funkcí lebky je pevně chránit mozek, který je uložen 18

v dutině lebeční, a dále ústrojí zrakové a sluchové. Nedílnou součástí lebky jsou i horní a spodní čelist s mohutnými čelistními svaly, které dokážou vyvinout skus o síle až 165 kg (člověk 20 až 30 kg). V čelistech je zasazen i mohutný chrup, uzpůsobený masožravému způsobu života. Každý pes by měl mít níže uvedený počet zubů trvalého chrupu na jedné straně horní i dolní čelisti. Horní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 2 stoličky. Dolní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 3 stoličky. Dospělý pes má 42 zubů, štěně 28 mléčných zubů. U psů začíná výměna zubů mezi 4. a 5. měsícem věku a do 7. měsíce je již zcela ukončena. Většina plemen psů má skus nůžkový, psi se zkráceným čenichem (tzv. krátkolebí) mívají předkus. Zuby jsou přizpůsobeny k lovu, chycení kořisti a oddělování masa od kostí, psi nejsou schopni žvýkat potravu a v dutině ústní jí rozmělnit na malá sousta, kusy potravy polykají vcelku (Procházka, 2005). 0br. 4: Trvalý chrup psa

Zdroj: Dostál (1995, s.23)

3.4.3. Hrudník a orgány dutiny hrudní Hrudník je obecný název pro prostor ohraničený hrudním košem. Většinu prostoru v dutině hrudního koše zaujímají plíce. Je zde uloženo i srdce a celou délkou hrudníku prochází jícen, který přivádí potravu z dutiny ústní do trávicí soustavy. Srdce i plíce se v hrudníku pohybují. K tomu, aby si při pohybu navzájem nepřekážely nebo se neslepily, slouží tenké kluzké blány – osrdečník a poplicnice. Srdce psa je mohutný sval, řízený dvěma stimulátory zabudovanými přímo do svalu srdeční stěny. Tyto stimulátory řídí rytmické stahování a uvolňování srdeční 19

svaloviny a tím i cirkulaci krve po celém těle. Srdce psa má stejnou stavbu jako srdce všech savců. Skládá se ze dvou předsíní a dvou komor. Předsíně vyprazdňují krev do komor. Pravá komora vyprazdňuje krev do plic, kde dochází k jejímu okysličení a zbavení se kysličníku uhličitého. Krev z plic je přiváděna do levé předsíně, odtud je přečerpávána do levé komory. Silným smrštěním svaloviny levé komory je krev vytlačena do cévního oběhu celého těla. Zde dojde k předání kyslíku tkáním těla, krev je žilným systémem přivedena zpět do pravé předsíně srdce a celý koloběh se znovu opakuje (Černý, 2004). Plíce jsou konečným článkem dýchacích cest. Ty začínají dutinou nosní, přecházejí dutinou hltanovou a hrtanovou do průdušnice. Ta se skládá z chrupavčitých prstenců a v dutině hrudní se větví na dvě průdušky. Ty vstupují do levé a pravé plíce a dále se rozdělují na jemné průdušinky. Konečnou anatomickou strukturou navazující na průdušinky je síť alveol – velmi jemných plicních sklípků. Stěny alveol jsou protkány velmi jemnou sítí krevních vlásečnic. Krev zde na sebe váže kyslík a uvolňuje kysličník uhličitý (Černý, 2004). 3.4.4. Dutina břišní a její orgány Dutina břišní je od dutiny hrudní oddělena bránicí. Je v ní uloženo několik soustav orgánů majících vztah k fungování organismu, přeměně potravy na živiny, vylučování nepotřebných zplodin látkové výměny, filtrování krve a rozmnožování. Orgány dutiny břišní tvoří tři základní celky: •

vyměšovací trakt (močopohlavní systém, soustava vyměšovací a rozmnožovací)

•

slezina

•

trávicí trakt (střeva, játra, slinivka břišní).

3.4.5. Vyměšovací trakt Nejdůležitějším orgánem vyměšovacího traktu jsou párové ledviny. Jsou uložené v horní části dutiny břišní v blízkosti posledních žeber. Každá ledvina je kryta vazivovým pouzdrem. Vlastní ledvina je tvořena kůrou, dření a ledvinovou pánvičkou. Kůra a dřeň tvoří komplexní filtrační systém, tvořený z malých částí zvaných nefrony. Hlavní funkcí ledvin je čištění krve od nežádoucích a jedovatých látek. V procesu filtrace krve dochází ve filtračním systému ledvin nejen k tvorbě moče, ale i k vylučování zpětnému vstřebávání a výměně různých minerálních prvků

20

a účinných látek. Moč spolu s obsahem vyloučených odpadových látek je pak sběrnými kanálky vedena do ledvinové pánvičky a odtud močovodem do močového měchýře. 3.4.6. Slezina Slezina je orgán uložený v dutině břišní v levém podžebří nalevo od žaludku. Je kryta silným pouzdrem. K hlavním funkcím sleziny patří: •

krvetvorba

•

funkce zásobárny erytrocytů (červené krvinky)

•

v případě potřeby (pracovní výkon, ztráty krve, chlad) se téměř okamžitě uvolní chybějící erytrocyty do krevního oběhu

•

rozrušování odumřelých erytrocytů

•

obranné a imunitní pochody.

3.4.7. Trávicí trakt Trávicí systém je funkčně i anatomicky poměrně složitá soustava, vybavená vlastními žlázami, které vylučují trávicí šťávy (enzymy) sloužící k štěpení jednotlivých živin. Trávicí systém můžeme rozdělit do těchto částí: •

dutina ústní a slinné žlázy

•

jícen

•

žaludek

•

dvanácterník, tenké střevo a slinivka břišní (pankreas)

•

játra

•

tlusté střevo a konečník.

3.4.8. Segmenty trávicího traktu Dutina ústní se podílí na mechanickém zpracování potravy. Dochází zde k vylučování slin slinnými žlázami a jejich promíchání s potravou. Sliny zvlhčují a změkčují potravu a tím usnadňují její další transport. Kromě jiných funkcí dále obsahují některé enzymy, které pomáhají trávit škrob, a dále enzym lyzozym. Ten je nejvíce obsažen ve slinách masožravců a působí silně antibakteriálně. Jazyk vytváří z potravy sousta a ta jsou přes hltan, hrtan a jícen posunována dále do žaludku. V žaludku dochází k mechanickému promíchávání potravy. Žaludeční žlázy zde kromě jiného, vylučují žaludeční kyseliny a enzym pepsin, který rozkládá bílkoviny v potravě. Je zde též vylučován hlen, chránící žaludeční stěnu před účinkem trávicích 21

pochodů. Po zpracování potravy v žaludku se natrávená potrava přesunuje do dvanácterníku (součást tenkého střeva). Zde umístěné žlázy vylučují alkalickou šťávu, která neutralizuje žaludeční kyseliny. Tomu pomáhá ještě pankreatická šťáva vylučovaná slinivkou břišní a žluč produkovaná játry. V tenkém střevu se tedy účinkem trávicích šťáv tráví všechny výživné látky – cukry, tuky a bílkoviny. Slinivka břišní je umístěna těsně za žaludkem v záhybech dvanácterníku. Kromě vylučování již zmíněné pankreatické šťávy, obsahující množství enzymů, produkuje slinivka břišní též inzulín. Ten je potřebný ke správnému využití cukru v organismu a jeho nedostatek vyvolává cukrovku. Játra jsou největším samostatným orgánem v těle zvířat. Jejich bezchybná funkce je pro život absolutně nenahraditelná. Veškeré látky, které se v trávicím ústrojí uvolňují ze složitějších sloučenin v procesu trávení, se po vstřebání do krve dostávají nejprve do jater. Zde se pak odehrává řada složitých přeměn a pochodů vedoucích mimo jiné k využití živin, krvetvorbě a odstraňování nežádoucích látek – toxinů. Po průchodu tenkým střevem se potrava dostává do střeva tlustého. To má na trávení a vstřebávání účinných látek u masožravců jen poměrně malý vliv a jeho hlavní funkcí je vstřebávání vody a tím zároveň i zahušťování výkalů, které jsou konečníkem vypuzovány z těla. Trávicí soustava svojí stavbou a délkou odpovídá způsobu výživy. Poměr délky trávicí trubice a délky těla je asi 5 až 6:1. Pes má jednokomorový žaludek, poměrně krátké tenké střevo a jednoduché tlusté střevo podkovovitého tvaru. 3.4.9. Samčí pohlavní orgány Pohlavní orgány samčí hlavní funkcí je tvorba samčích pohlavních buněk (spermií) a jejich vpravení do pohlavních cest samice. Patří k nim varlata, nadvarlata, chámovody, přídatné pohlavní žlázy a pářící orgán – pyj. Šourek je vak, ve kterém jsou uloženy varlata a nadvarlata. Má schopnost smršťování podle teploty vnějšího prostředí, a tím udržuje optimální teplotu pro vývoj spermií. Varle je párová samčí žláza, ve které se tvoří spermie a samčí pohlavní hormon – testosteron. Nadvarle je připojeno k varleti a slouží jako depozit spermií, kde tyto dozrávají. Chámovod slouží k odvodu spermií z nadvarlete do močové roury. Přídatné pohlavní žlázy se podílí svými výměsky na tvorbě semenné plazmy. Ta slouží jako přirozené ředidlo spermií, obsahuje živiny, které spermie metabolizují, a upravuje spermiím prostředí při průchodu močovou rourou a v

22

pochvě. Pyj slouží k vypuzování moči z organismu a k vpravení semene do pohlavního ústrojí samice. K druhému účelu je vybaven schopností tzv. erekce (ztopoření). Konec pyje je chráněn v době pohlavního klidu předkožkou. Ta má schopnost tvorby předkožkového mazu (smegma). 3.4.10. Samičí pohlavní orgány Pohlavní orgány samičí slouží k tvorbě samičích pohlavních buněk, hormonů a k páření. Slouží ještě jako prostředí, ve kterém se vyvíjí oplozené vajíčko v zárodek a plod, který je pak při porodu vypuzen z těla matky. Patří k nim vaječníky, vejcovody, děloha, pochva a vulva. Vaječníky jsou párové samičí pohlavní žlázy, ve kterých se tvoří a vyvíjejí jednak samičí pohlavní buňky (vajíčka), jednak pohlavní hormony – estrogeny a progesteron. Vejcovod je párový orgán tvořeny klikatou trubicí a vedoucí od vaječníků k děložním rohům. Slouží k transportu vajíčka z vaječníku do dělohy. Děloha je dutý orgán, sloužící k vývoji zárodku. Je rozdělena na tělo, dva rohy a krček děložní. Pochva je vlastní kopulační orgán uložený v pánvi. Dělí se na vlastní, pochvu a poševní předsíň, oddělené od sebe panenskou blánou (hymen). Ústí zde také močová roura. Vulva je tvořena dvěma stydkými pysky. V jejich dolní spojce je poštěváček (klitoris), což je vývojový zbytek po základu samčího pyje. (Mielke, 2010) 3.4.11. Svalstvo Kosterní svaly psa se šlachami upínají na kosti a přenáší na ně svalovou práci. Tímto umožňují pohyb celého zvířete. Kosterní svalovina obsahuje velmi málo vaziva, kdy muskulární tkáň zcela převládá. V hlubokých svalech končetin zcela převládají pomalá červená vlákna typu I, která zajišťují neustálé napětí bez jakékoli únavy. V povrchových svalových strukturách jsou červená vlákna společně s rychlými bílými vlákny typu II A, která umožňují rychlý silový pohyb a přitom jsou rovněž velmi odolná proti únavě. Svaly odpovídají adaptaci psa jako vytrvalého běžce. Pes nemá žádný mechanismus pro neúnavné stání a v klidu usedá či ulehá. Rovněž má dobře vyvinuté mimické svaly, které umožňují širokou obličejovou mimiku. Žvýkací svaly jsou mohutné, pes o hmotnosti 20 kg dokáže při skusu vyvinout tlak až 165 kg (některá plemena při obdobné hmotnosti i hodnoty vyšší).

23

3.4.12. Pachové žlázy Psi jsou vybaveni velkým množstvím pachových žláz – apokrinní potní žlázy jsou spojeny s chlupovými folikuly a jsou hojně především v kůži slabin, na plecích a na krku. Tyto jsou odpovědné za typický pach srsti psa. V okolí řitního otvoru se nachází tři typy pachových žláz, z nichž nejvýznamnější jsou anální váčky (sinus paraanalis), párové váčkovité duté útvary, velké 5 – 30 mm, produkující páchnoucí sekret žluté až hnědé barvy. Tento sekret ulpívá na exkrementech. Pachové potní žlázy jsou hojné i na povrchu prstních polštářů na tlapách. Tlapy jsou také jediné místo na těle psa, kde se vyskytují pravé, ekrinní potní žlázy. U psa nemají potní žlázy téměř žádnou roli v termoregulaci.

3.5.

Obecná anatomie, morfologie a standardy

Vnitřní anatomie je u všech psů téměř shodná, vzhledem a vnějšími znaky se jednotlivá plemena výrazně liší. Popis exteriéru ideálního jedince konkrétního plemene je zaznamenán ve standardu plemene, přičemž v České republice se psí s průkazem původu posuzují především dle standardů Mezinárodní kynologické federace – FCI. Při popisu exteriéru je prvotní informací výška psa v kohoutku: pod 35 cm hovoříme o malých psech, o výšce mezi 35 až 50cm se jedná o psy střední velikosti, psi s kohoutkovou výškou mezi 50 – 80 cm jsou označováni jako velcí a nad 80 cm výšky v kohoutku dorůstají tzv. obří plemena. Dalším exteriérovým znakem je tělesný rámec psa, tzn. poměr mezi délkou těla a kohoutkovou výškou, ten může být buď čtvercový, nebo obdélníkový.

3.6.

Fyziologie psa

Tato kapitola bude zaměřena na popis fyziologických vlastností psa, které budou omezeny pouze na smyslové vnímání a popis vlastních smyslů psa, neboť právě smysly předurčují psa jako vhodný nástroj služební kynologie Policie České republiky. 3.6.1. Čich Nosní houba by měla být dobře pigmentovaná, nozdry dostatečně široké. Nosní houba je obvykle chladná a vlhká, zvlhčována sekretem, ve kterém se rozpouštějí pach nesoucí molekuly tzv. nosiče a umožňují tak jejich zachycení a zpracování. Vlhká a chladná nosní houba indikuje i dobrý zdravotní stav jedince.

24

Uvnitř psího čenichu jsou stočené nosní skořepy (conchae nasales) pokryté čichovou sliznicí, jejíž plocha se pohybuje od 70 do 200 cm2. Větší plocha čichové sliznice je u psů s delší čenichovou partií, u krátkolebých plemen je menšího rozsahu. Sliznice je silná v průměru 0,10 – 0,12 mm a obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk (člověk má pouhých 5 miliónů čichových receptorů). Čichové laloky psa, tedy část mozku, kde jsou zpracovávány čichové vjemy, váží asi 60 g, zatímco u člověka je to 4krát méně, mozek je celkově 10krát větší než mozek psí. Čich je nejvyvinutější a nejvýznamnější smysl psa. Odhadem se uvádí, že je asi 100 000krát citlivější než čich lidský. 3.6.2. Zrak Oko psa je složeno ze tří vrstev. První je bělima ( bílá a neprůhledná, na přední straně oka přechází v rohovku, pružnou a průhlednou vrstvu). Druhá je cévnatka (vrstva protkaná velkým množstvím krevních cévek, přechází v duhovku, která má ve svém středu otvor – zornici). Třetí vrstva – sítnice je vnitřní vrstva protkaná sítí nervů a nervových zakončení – čípků a tyčinek. Duhovka je kruhový sval, který reguluje množství procházejícího světla do oka, za ní uložené řasnaté tělísko drží čočku a uvádí ji do pohybu. Tím je dána možnost zaostřování obrazu na sítnici. Sítnice je světločivná vrstva skládající se z čípků a tyčinek. Tyčinky reagují i na velmi slabé zdroje světla a rozlišují pouze černou a bílou barvu. Čípky jsou méně citlivé, jsou schopné reagovat pouze na silný zdroj světla a rozlišují barvy. U psa tvoří čípky jen asi 5 procent světločivných buněk. Z toho se usuzuje na pravděpodobnou barvoslepost psa. Oční víčka tvoří ochranu oka před poškozením. Pod horním víčkem je slzná žláza, jejíž sekret je vylučován do vnějšího očního koutku a udržuje tak rohovku neustále vlhkou a pružnou. Slzy jsou odváděny pomocí slzných kanálků z vnitřního očního koutku do slzného kanálu, který pak ústí v přední části nosní dutiny (pro každé oko zvlášť). Vyloučený sekret pak zvlhčuje nosní sliznici. Oční řasy horního a dolního víčka mohou být při některých poruchách (vchlípení či vychlípení) příčinou dlouhodobého dráždění rohovky a následně s tím spojených zdravotních komplikací. V takových případech je nutné vyhledat veterinárního lékaře, který provede chirurgickou korekci daného víčka. Ve vnitřním koutku oka psů se nalézá blanitý útvar – tzv. třetí oční víčko neboli mžurka. Má za úkol odstraňovat z oka případná drobná cizí tělesa (prach, písek).

25

Za normálních okolností je poměrně nenápadná a dojde-li k jejímu náhlému zvýraznění či zbytnění, je to téměř vždy příznak onemocnění, bolestivosti nebo podráždění oka. Psí oči jsou podobné očím lidským, ale v mnoha ohledech se liší. Jsou plošší než lidské a jejich čočka nemůže zaostřovat stejně dobře jako u lidí, proto pravděpodobně netvoří tak ostrý obraz. Psi jsou dalekozrací, na krátkou vzdálenost nevidí ostře a k prozkoumání blízkých předmětů používají hlavně čich a hmat. Na druhou stranu psi mají, stejně jako ostatní šelmy, v oku za sítnicí tzv. tapetum Luciím – odrazivou vrstvu, která umožňuje dobré vidění i za šera, psí oči jsou také citlivější na pohyb. Psí sítnice obsahuje více světločivných buněk – tyčinek, které umožňují vnímání kontrastu. Psi mají větší zornici a oči položené více do stran v porovnání s člověkem, což jim umožňuje lepší periferní vidění. Mnohé teorie uvádí, že psi jsou barvoslepí. Nyní se však ukazuje, že toto tvrzení není zcela správné. Dnes se rozvíjí teorie, které prokazují, že psi nerozlišují oranžovou, žlutou a zelenou barvu. Tuto paletu barev vnímají patrně jako odstíny žluté, červenou pak vidí jako hnědošedou nebo černou. Vnímají modrou barvu, ale nerozlišují ji od fialové. U lidí se obdobná vada zraku označuje jako deuteranopie. 3.6.3. Sluch Ušní boltec je tvořen chrupavkou a je pokryt uchohybnými svaly a kůží. Uchohybné svaly umožňují nastavení ucha do směru zdroje zvuku. Zvuk je dále veden vnějším zvukovodem k ušnímu bubínku. Za bubínkem začíná střední ucho, dutina ve spánkové kosti, ve které jsou sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek). Vzduchové vlny vyvolané zvukem rozkmitávají bubínek. Jeho kmity přenáší sluchové kůstky do vnitřního ucha. Vnitřní ucho je název pro sluchový labyrint a ústrojí rovnovážné a pohybové,

propojené

třemi

půlkruhovými

kanálky,

vybavenými

nervovými

zakončeními. Vše je uloženo ve skalní kosti. Vzniklý vzruch je veden příslušnými nervovými vlákny do sluchové oblasti v mozkové kůře, kde vyvolá smyslový vjem. Pes má vynikající sluch, zvuk, který uslyší člověk ze vzdálenosti 3 až 4 metrů, slyší až ze vzdálenosti 20 metrů. Rozsah slyšení zdravého psa, tedy frekvenční rozsah, který pes vnímá jako zvuk, je větší než u lidí. Psi vnímají zvuk o kmitočtech 40 až 60 000 Hz. Sluchové schopnosti psů dále zlepšuje jejich ušní boltec, který je pohyblivý a pomáhá směřovat zvukové vlny do zvukovodu.

26

3.6.4. Srst a její zbarvení Obecně lze rozdělit psí srst do několika druhů: •

Dlouhá srst s podsadou je tvořena hustou kratší podsadou a pevnými pesíky, které přes ni přesahují.

•

Hladká srst je tvořena krátkými a přiléhajícími chlupy.

•

Hedvábná srst má dlouhé jemné pesíky a může být bez podsady, nebo s hustou jemnou podsadou. Náročná na péči, jinak plstnatí.

•

Kudrnatá nelínající srst má kudrnaté jemné pesíky bez podsady. Upravuje se stříháním.

•

Hrubá srst je tvořena hrubými silnými pesíky a velmi hustou podsadou. Upravuje se tzv. trimováním.

•

Zvláštní druh srsti se nechává plstnatět a formuje se postupně do provazců nebo ploten. Všichni psi línají, obvykle 2krát ročně. U kudrnaté a hrubé srsti se odumřelé

chlupy zachycují v ostatních chlupech a samy nevypadávají. Základem zbarvení srsti je pigment melanin, přesněji jeho formy, černý melanin a hnědý feomelanin. Výsledné zbarvení srsti je fenotypovým projevem účinku genů, které řídí druh produkovaného pigmentu, tvar pigmentových granulí, množství granulí v chlupu s jejich rozvrstvením. U psů je barva srsti závislá na expresi 12 genů. Výsledná barva srsti je výsledkem vzájemného působení těchto genů, přičemž stejný fenotypový projev nemusí znamenat, že psi jsou stejného nebo alespoň podobného genotypu. Např. černě zbarvený pes je většinou černý působením tzv. dominantní černé na lokusu K, jedná se o dominantní alelu, která potlačuje vznik feomelaninu. Pes genotypu Kk a KK bude černý. Stejnou barvu srti může mít i jedinec kk, bude-li zároveň recesivním homozygotem v agutisérii, tzn. Genotyp aa kk. Podobně je to i u žlutého zbarvení, či u zbarvení bílého. 3.6.5. Funkce nervové soustavy Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní tři základní funkce: •

přijímá podněty smyslovými orgány tzv. receptory (receptory),

•

přenáší informace ve formě nervového vzruchu do centrální nervové soustavy (CNS), 27

•

informace v CNS zpracovává a předává je jako signály výkonným orgánům. Základem nervové soustavy jsou navzájem propojené nervové buňky. Nervová

soustava se skládá z centrálního nervového systému, periferních nervů a vegetativní nervové soustavy. Centrální nervový systém představuje mozek a mícha. Mozek a mícha se skládají z šedé a bílé hmoty. Šedá hmota je bohatá na nervové buňky, bílá na nervová vlákna. Periferní nervy rozlišujeme mozkové a míšní. Mozkových je dvanáct a vycházejí z mozkového kmene a prodloužené míchy. Míšní nervy vystupují ze spodní části míchy a mají dvě základní funkce: •

motorickou (pohyb),

•

senzitivní (citlivost). Vegetativní nervová soustava vykonává funkce nezávisle na CNS. Dělí se

na část sympatickou a část parasympatickou, které působí protichůdně. Řídí činnost životně důležitých orgánů (srdce, žaludek, střeva, žlázy a další) a zajišťuje fyziologický průběh látkové výměny. 3.6.6. Reflexy Reflex je základním funkčním prvkem nervové soustavy. Je možné ho charakterizovat jako převod vzruchu ze smyslového orgánu (receptoru) nervovou drahou přes CNS na výkonný orgán (efektor). Podle podmínek vzniku a vlastností spojení dělíme reflexy na nepodmíněné (vrozené s trvalým spojením smyslového a výkonného orgánu (za odpovídajících podmínek se dostavují vždy a stereotypně) a na podmíněné (získané), které vznikají a zanikají během života psa a zajišťují jeho přizpůsobování nejrůznějším, stále se měnícím podmínkám prostředí. K vytvoření nepodmíněných reflexů není třeba nácviku (zkušenosti), podmíněné reflexy se vytvářejí v souvislosti s určitými zkušenostmi, které jsou pro psa nové. Na rozdíl od nepodmíněných se vytvářejí podmíněné reflexy pouze jako dočasné, opakovanými situacemi (aktivizace) se mohou posilovat nebo naopak vyhasínají, pokud chybí podněty, které je vyvolaly. 3.6.7. Funkce krve, srdce a krevního oběhu Krev je nejdůležitější součástí vnitřního prostředí organizmu, je hlavní mimobuněčnou tekutinou. V organizmu psa plní krev řadu důležitých regulačních a koordinačních funkcí. Zajišťuje životní pochody v buňkách, účastní se pochodů, jež vytvářejí a udržují

28

stálé vnitřní prostředí v organizmu, přímo se účastní humorálního řízení organizmu a plní také funkci ochrannou. Krev se skládá z krevní tekutiny (plazma) a krevních buněk (červené a bílé krvinky a krevní destičky). Barva krve je červená a mění se podle nasycení kyslíkem od jasně červené (v tepnách) po tmavě červenou (v žilách). Krev je chuti mírně slané, pach krve není příliš specifický, pH kolísá v úzkém rozmezí 7,3 až 7,5. Krevní plazma je tekutina mírně nažloutlé barvy. Obsahuje plazmatické bílkoviny, vitamíny, hormony, kyselinu mléčnou, acetooctovou a další organické kyseliny, dále minerální látky, enzymy a další složky. Červené krvinky (erytrocyty) jsou bezjaderné buňky. Tvoří nedílnou součást krve. Zajišťují přenos kyslíku z plic do tkání (prostřednictvím hemoglobinu), účastní se na přenosu kysličníku uhličitého z tkání do plic, podílí se na udržování stálého pH krve, transportují živiny, mají schopnost absorbovat na svůj povrch různé jedy a přenášet je do systému (RHS), kde dochází k jejich zneškodnění. Součástí erytrocytů jsou krevní faktory, které určují krevní skupiny. Bílé krvinky (leukocyty) jsou jaderné buňky. Dělíme je na granulocyty, lymfocyty a monocyty. Bílé krvinky mají schopnost vlastního pohybu, mohou i prostupovat cévami. Jejich hlavní úkol v organizmu spočívá v likvidaci a zneškodňování cizorodých látek, které pronikly do organizmu, mají zásluhu na trvalé asanaci vnitřního prostředí organizmu. Krevní destičky (trombocyty) jsou bezjaderné útvary nestejné velikosti. V proudící krvi jsou volně roztroušeny v krevní plazmě. Vlastností trombocytů je přilnavost ke smáčivé ploše a vzájemné slepování. Tato vlastnost je základním předpokladem k plnění jejich funkce v organizmu – účast na srážení krve a zástavě krvácení. Srdce je dutý svalový orgán, má tvar kuželu. U psa tvoří hmotnost srdce asi 1 % z jeho tělesné hmotnosti, skládá se ze dvou síní a dvou komor. Levá polovina srdce je od pravé zcela oddělena. Srdce představuje tlakové čerpadlo, nabírá krev ze žil a vhání ji do tepen, udržuje tak stálý krevní oběh. Pro bezchybný výkon srdce je nutný neustálý přísun živin a kyslíku pro srdeční sval. Toto se děje věnčitým oběhem, který odčerpává až 10 % veškeré krve, která je vtlačena do aorty pro vlastní potřebu srdce. Krevní oběh tvoří nezbytné zařízení sloužící k rozvodu živin a udržování stálosti vnitřního prostředí organizmu psa. Umožňuje krvi plnit dýchací funkci, zajišťovat 29

výživu tkání a buněk, rozvádět látky uplatňující se v řízení metabolizmu, podílet se na termoregulaci a na obranných pochodech. Základní podmínkou krevního oběhu je rozdíl mezi tlakem v tepnách a v žilách. 3.6.8. Dýchání, horní a dolní cesty dýchací Dýcháním označujeme proces, ve kterém dochází k příjmu kyslíku z vnějšího prostředí a zpětnému výdeji oxidu uhličitého mezi organizmem a prostředím. Zjednodušeně můžeme rozdělit dýchání na vnější a vnitřní. Vnějším dýcháním označujeme výměnu kyslíku a oxidu uhličitého mezi vzduchem a krví v plicích. Jako vnitřní dýchání pak výměnu plynů mezi krví a tkáněmi. Potřeba kyslíku v organizmu stoupá s intenzitou jeho metabolismu. Systémy zajišťující dýchání v organizmu psa můžeme rozdělit na vlastní dýchací ústrojí a na tzv. transportní prostředky. Dýchací ústrojí tvoří dýchací cesty a plíce; zajišťuje výměnu plynů mezi organizmem a atmosférou. Transportními prostředky jsou krev jako nosič a soustava krevního oběhu, která krev rozvádí po celém organizmu. Při dýchání se tedy výměna plynů realizuje na několika úrovních. Je možné je označit jako: •

plicní ventilaci,

•

výměnu plynů mezi vzduchem a krví,

•

dopravu plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) krví,

•

výměnu plynů mezi krví a tkáněmi (buňkami). Dýchání je řízeno nervovou a humorální regulací. Horní (přívodné) cesty

dýchací slouží k příchodu vzduchu z vnějšího prostředí. Tvoří je dutina nosní, hrtan a průdušnice. V horních cestách dýchacích se vdechovaný vzduch předehřívá na teplotu 30 až 35 °C, prosycuje se vodními párami a tím se zvlhčuje. U psů může vdechovaný vzduch proudit jak dutinou nosní, tak dutinou ústní (stejně tak při výdechu). V zadní části dutiny nosní je lokalizováno čichové bludiště, kde jsou umístěny čichové receptory. Čichový vjem je zprostředkován tím, že vdechnuté pachy příslušné čichové receptory podráždí. Hrtan představuje spojku mezi hltanem a průdušnicí. Je zde umístěno hlasové ústrojí. Průdušnice je elastická trubice, která se větví na dvě průdušky, které se vnořují do plic. Mezi dolní cesty dýchací řadíme především plíce. Přívodný systém tvoří průdušky, průdušinky a sklípkové chodbičky. Vlastní funkční tkáň představují plicní 30

sklípky (alveoly). V plicních sklípcích dochází k samotné výměně plynů. K tomu musí být plíce zásobeny dostatečným množstvím čerstvého vzduchu. Výměna vzduchu se děje vdechem a výdechem. Při vdechu se objem plic zvětšuje, při výdechu se zmenšuje. Při vdechu a výdechu (působením dýchacích svalů dochází k aktivnímu rozšiřování a zužování hrudníku. Nejdůležitějším dýchacím svalem je bránice. Počet dechů u malého psa se pohybuje v rozmezí 15 až 30, u velkého psa v rozmezí 10 až 20 (fyziologické rozmezí). 3.6.9. Hlas psa Mezi členy zvířecích společenstev je nutná a nezbytná vzájemná komunikace a výměna informací. Zvířata postrádají schopnost řeči, mají však vrozenou schopnost signalizace, která je provázena zaujetím určitých postojů nebo vytvořením specifické mimiky. Hlasovým ústrojím psa je hrtan s hlasivkami, které při výdechu kmitají, přerušují plynulý proud vzduchu a vydávají charakteristické zvuky. Zvukovým projevem psa je štěkot, který je relativně pestrý a vyjadřuje jeho stavy. Pro nepříjemné pocity je charakteristické kňučení nebo vytí, vrčením pes projevuje pasivní obrannou reakci. 3.6.10. Trávení Trávicí ústrojí psa je složeno z dutiny ústní, jícnu, žaludku a střev, je uzpůsobeno k zajištění přívodu živin potřebných pro organizmus. Ústní dutina slouží k uchopení krmiva prostřednictvím řezáků a špičáků, tak k jeho částečnému zpracování třenovými zuby a stoličkami. Jazyk slouží psu především jako součást ochlazovacího systému. Při přehřátí pes jazyk hluboko vyplazuje a jeho pohybem přispívá k ochlazování organizmu. Jazyk je na povrchu vybaven chuťovými pohárky, sloužícími pro vnímání chuti přijímané potravy. Do dutiny ústní vyúsťují slinné žlázy produkující sliny, které ovlhčují jazyk a dutinu ústní, zčásti tráví jednoduché cukry, zvlhčují povrch sousta, čímž usnadňují jeho lepší klouzání jícnem do žaludku. Sliny slouží i k ovlhčování povrchu těla při čištění srsti. Jícen je svalová, elastická trubice, kterou se sousto dopravuje do žaludku. V žaludku začíná vlastní trávící proces. Žaludek psa je relativně velký roztažitelný vak. Jeho stěna je složena z hladké svaloviny a sliznice, ve které jsou četné žlázy vylučující složky tzv. žaludeční šťávy (především kyselina solná a enzym pepsin). V žaludku dochází k promíchání obsahu a probíhá zde trávení bílkovin, které se rozkládají na jednodušší složky. Natrávená potrava dále postupuje ze žaludku do dalších úseků trávicí 31

trubice. V tenkém střevě je na rozdíl od žaludku (kyselé prostředí) prostředí zásadité. Na částečně netrávenou potravu zde působí tzv. dvanáctníková šťáva, kterou tvoří sekrety žláz sliznice dvanácterníku, slinivky břišní a žluč tvořená v játrech. V tenkém střevě dochází k trávení bílkovin, cukrů a tuků. Z hlediska definitivního zpracování a vstřebávání živin je tenké střevo nejvýznamnější. Tlusté střevo má největší význam pro resorpci minerálních látek a vody zpět do organizmu. Z nevstřebaných zbytků potravy se v zadní části tlustého střeva (v konečníku) formují výkaly. Tenké i tlusté střevo je tvořeno obdobně jako žaludek hladkou svalovinou u sliznicí, peristalticky se pohybuje a tím se jeho obsah promíchává a posunuje. Střevo u psa má schopnost tzv. jehlového efektu, který umožňuje psovi přijímat kosti. Při kontaktu střeva s ostrým předmětem dochází v místě tohoto kontaktu ke smrštění svalové vrstvy a posunutí předmětu dále do lumen střeva. Tento efekt umožňuje průchod ostrých předmětů střevem bez jeho poranění. Důležitou součástí trávicího aparátu je také slinivka břišní, která vylučuje silně zásaditou pankreatickou šťávu obsahující enzymy, které tráví bílkoviny, cukry a tuky. Významně se na procesu trávení podílí také játra, která tvoří žluč. 3.6.11. Funkce jater Játra patří k nejdůležitějším orgánům v těle, představují přibližně 2,6 procenta hmotnosti dospělého psa. Jsou především ústředním orgánem přeměny látek v organizmu (metabolismu). V játrech se odehrává řada složitých přeměn a pochodů, v organizmu psa plní řadu důležitých funkcí. Ukládají se zde živiny (tuk, glykogen, vitamíny a další), vznikají zde důležité bílkoviny (fibrinogen a heparin), tvoří se zde mastné kyseliny a močovina. Dále se zde tvoří a vylučuje žluč. Žluč se v játrech vytváří neustále a je odváděna přes žlučník do dvanáctníku. Má zlatožlutou až hnědavou barvu, hořkou chuť a reakci slabě zásaditou. Za 24 hodin se u psa vyloučí 250 až 300 m1 žluči. Žluč obsahuje látky organické (žlučová barviva, kyseliny žlučové a jejich soli, cholesterol, lecitin, tuky, mucin a močovinu) a anorganické (chlorid sodný a draselný, fosforečnan hořečnatý a vápenatý, železo, uhličitany a měď). Žluč pomáhá snižovat kyselost obsahu dvanáctníku, napomáhá trávení tuků (jejich emulgaci), umožňuje vstřebávaní mastných kyselin a vitamínů D a K, podporuje motoriku tenkého a tlustého střeva, reguluje růst bakterií ve střevě a stabilizuje tukové emulze.

32

Řízení tvorby žluče je nervové a humorální. V játrech probíhá také tvorba a destrukce červených krvinek. Další důležitou funkcí je likvidace jedovatých látek vstřebaných ze střeva (detoxikace), některých hormonů a dalších látek 3.6.12. Tělesná teplota psa Pes patří mezi živočichy stálotepelné (homoiotermní). Tito živočichové (dále do této skupiny patří většina savců a ptáci) se vyznačují tím, že teplota jejich těla se vlivem teplot vnějšího prostředí mění jen ve velmi úzkém rozmezí. Fyziologické rozmezí tělesné teploty se u dospělých psů pohybuje mezi 37,5 až 39,0 °C. U mladých psů tělesná teplota dosahuje fyziologicky až hodnoty 39,5 °C. Vliv na naměřenou hodnotu má kromě momentálního zdravotního stavu i podrážděnost v cizím prostředí, vliv přepravy zvířete, měření teploty po fyzickém zatížení psa, denní doba (obecně nejvyšší hodnoty večer, nejnižší ráno) a rovněž příjem potravy (při příjmu potravy zpravidla dochází ke krátkodobému zvýšení tělesné teploty, hladovění je provázeno snížením tělesné teploty). 3.6.13. Funkce ledvin Ledviny jsou základním orgánem vyměšování. Významně se podílejí na regulaci objemu a osmotického tlaku tekutin vnitřního prostředí. Jejich důležitost pro život psa spočívá v tom, že zabezpečují vylučování konečných zplodin metabolizmu, přebytečné vody, elektrolytů a cizích součástí krve. Zastavení funkce ledvin je pro zvíře letální. Ztrátu nebo podstatný výpadek funkce jedné ledviny kompenzuje organizmus zvýšenou funkcí zbývající ledviny. Nepotřebné zplodiny látkové výměny jsou v organizmu vylučovány z největší části močí (z části pocením, u fen se určitý podíl z těla vylučuje mlékem). Moč psů je fyziologicky nažloutlé až žlutohnědé barvy, kyselé reakce, je řídká, zpravidla průzračná, obsahuje organické (močovina, organické kyseliny, aceton, lipidy, monosacharidy, kreatin a další) a anorganické (chloridy, sírany, fosforečnany, uhličitany a další) součásti. Dále i některé hormony, enzymy, močová barviva, odloupané výstelkové buňky a spermie. Výjimečně se fyziologicky ve vyloučené moči objevují i složitější cukry (při jejich vysokém přívodu do organizmu). Zplodiny látkové výměny, které mají být močí vyloučeny, přivádí do ledvin krev. Moč se v ledvinách vytváří nepřetržitě (kontinuálně). Činnost ledvin je řízena nervovými a humorálními regulačními mechanizmy. 33

3.6.14. Funkce kůže Kůže je orgán, který v organizmu psa zastává mnoho důležitých funkcí. Má funkci ochrannou a zprostředkovává styk s vnějším prostředím. Umožňuje částečnou výměnu látek, má význam pro hospodaření organizmu s vodou pro termoregulaci. Kůže je složena z buněk, které jsou pro tyto funkce specializovány. Kůže má schopnost reagovat na různé fyzikální, chemické i psychické podněty. Kůže chrání organizmus proti vlivům mechanickým, tepelným, chemickým a také proti záření a některým biologicky škodlivým vlivům. Mezi vlivy mechanické řadíme především různá poranění a narušení celistvosti kůže, dále působení opakovaného tlaku, tahu a tření. Většina plemen psů má kůži pokrytou srstí, jež zesiluje ochranný vliv. Na působení opakovaného tlaku reaguje kůže přizpůsobením a zesílením pokožky (tvorba mozolů), tlak a tah se přenášejí z pokožky na škáru, kde jsou organická vlákna se základní mezibuněčnou hmotou, a tento systém umožňuje určitou pohyblivost pokožky vůči škáře. Posun kůže jako celku proti podkladu, který tvoří povázky a svalstvo, umožňuje tukové vazivo v podkoží. Velký význam pro dokonalou funkci pokožky mají maz a pot. Proti tepelným vlivům chrání organizmus zejména tuková vrstva kůže, která izoluje tělo od okolí, a tím chrání proti chladu. Velký význam mají také četné krevní cévy ve škáře. Vlivem chladu dochází k jejich zúžení a k převedení části krve z krevního řečiště v kůži do vnitřních orgánů pro jejich ochranu před podchlazením. Za horka naopak dochází k rozšíření krevních cév v kůži, což umožňuje snazší výdej přebytků tepla do vnějšího prostředí. Proti chemickým vlivům je vytvořen na povrchu kůže tenký povlak, tvořený především tuky, obsahuje však i enzymy, maz, pot a mikroby kožního povrchu. Pod rohovinou kůže je bariéra, která brání či zpomaluje pronikání vody a jiných látek do pokožky. V hlubších vrstvách kůže se mohou vázat těžké kovy. Ve škáře jsou umístěny buňky, které se účastní na rozrušování a zneškodňování chemických látek, jež pronikly přes povrchové vrstvy. Totéž platí i pro tkáň tukovou. Ochranu proti záření zajišťuje především srst psa. Další ochrannou vrstvou je zrohovatělá vrstva kůže. Kůže představuje poměrně dokonalý systém ochrany organizmu také proti biologicky škodlivým vlivům. Jedná se zejména o pronikání jiných organizmů do organizmu psa, především bakterií, virů a plísní. Ochrana představuje několik úrovní. Jedná se o povlak na povrchu kůže, který obsahuje mastné 34

kyseliny a enzymy, jež působí antibakteriálně. Hlubší vrstvy kůže a potní žlázy se spolupodílejí na vytváření stabilního pH kožního povrchu. Kromě ochranné funkce organizmu plní kůže také zprostředkovací funkci mezi organizmem a okolním prostředím. Kůží jsou realizovány různé smyslové vjemy (bolest, hmat, chlad, teplo, svědění atd.). Přenos těchto vjemů umožňuje přítomnost četných nervových vláken. Kůže zajišťuje částečně také komunikaci mezi zvířaty. Z povrchu kůže vychází pach, který může být pro jiné jedince přitažlivý či odpudivý. Jsou za něj na prvním místě odpovědné kožní žlázy.

3.7.

Rozmnožování

Schopnost rozmnožování je jednou ze základních vlastností živých organismů. Umožňuje zachování druhu. Pes se rozmnožuje pohlavně. Nový jedinec se vyvíjí z buňky, která vznikla spojením vajíčka a spermie. Tyto buňky jsou vytvořeny v pohlavních žlázách (varlata u samců, vaječníky u samic). V tomto případě nový jedinec vzniká ze dvou buněk (samčí a samičí), které jsou pro tuto funkci specializované (gamety). Nově vzniklá buňka (zygota) představuje kombinaci genetických možností obou výchozích buněk.

3.8. Páření

Páření, pohlavní reflexy, březost, porod (pohlavní

akt)

je složitý reflexní

děj

tvořený řadou

podmíněných

a nepodmíněných reflexů, při nichž je ztopořený pyj zasunut do pochvy. Závěrem pohlavního aktu je semeno ejakulováno do pochvy samice. Mezi nepodmíněné (vrozené) pohlavní reflexy řadíme reflex ztopoření pyje, pojímací reflex, zasunutí pyje, reflex tření a reflex vysemenění. Podmíněné (naučené) pohlavní reflexy vznikají zejména u samců používaných k inseminaci. 3.8.1. Osemenění Osemenění je uskutečněno u psů v rámci pohlavního aktu (přirozenou cestou) nebo inseminací. V obou případech se jedná o vpravení ejakulátu do pohlavních orgánů říjící (hárající) samice. Častější způsob je u psů osemenění cestou přirozenou. V současné době se inseminace u psů využívá pouze vzácně, zejména v případech, kdy není možné z různých důvodů zajistit osemenění cestou přirozenou.

35

3.8.2. Říje (hárání) feny Pohlavní dospělost provázená rozvojem pohlavních orgánů feny se projevuje vnějšími a vnitřními změnami, které se nazývají říje nebo hárání. Tyto změny jsou podmíněny složitým mechanizmem působení hormonů podvěsku mozkového, brzlíku a vaječníků. Zpravidla je říje feny vyvolána dvakrát do roka, ve výjimečných případech hárá fena fyziologicky i třikrát do roka. Někteří vnější činitelé (např. mimořádná zima, nesprávná výživa) mohou nástup říje oddalovat. Vliv na termín hárání má také společné ustájení fen. Termíny jejich hárání se zpravidla během jednoho roku sblíží natolik, že dochází ke skupinovému hárání s rozdílem několika týdnů až dnů. Tomuto jevu říkáme synchronizace říje. Říji feny dělíme na tři fáze: proestrus, estrus a metestrus. V proestru (začátek říje) sliznice dělohy silně zduřuje, ke konci tohoto období fena začíná krvácet (barvit), vulva je zduřelá. Estrus je období vlastní říje, ve vaječnících se uvolňují vajíčka, silně červené zbarvení přechází v hnědavou barvu a slábne. V tomto období je vulva zduřelá, fena se často vylizuje, močí častěji ve velice malých množstvích. V období 3. až 8. dne říje krvácení natolik zesílí, že se fena již nestačí očišťovat a krev z ní po kapkách odkapává na zem. Sliznice pochvy je výrazně lesklá a načervenalá, vulva je až dvakrát zvětšená. Fena ještě není svolná k páření, ale ztrácí poslušnost, má tendenci utíkat, sama vyhledává psy, dráždí je, je neklidná a trvale sleduje možnost úniku. Říji je možné pohodlně zjistit u feny, která je držena v bytě a je tedy denně pozorována. U fen držených v hromadném ustájení v kotci nebo ve výběhu je mnohdy obtížné zjistit zejména počáteční stadium říje. Období uvolňování vajíček u většiny fen probíhá v období 9. až 13. dne, u některých fen až do 16. dne, proto je zjištění počátku říje velmi důležité pro stanovení nejvhodnější doby pro nakrytí feny. Nesprávný odhad tohoto termínu je hlavním důvodem převážné většiny neúspěšných krytí. Stanovení nejvhodnější doby krytí feny je velmi individuální, některé feny je nutné krýt již 9. až 10. den, jiné vyžadují krytí až kolem 14. dne, vyskytují se však i feny, které porodily zdravá štěňata po krytí v 16. až 19. dnu říje. Metestrus je období, kdy říje končí, děložní sliznice je připravena přijmout uvolněná oplozená vajíčka, ve vaječníku vzniká žluté tělísko. V tomto období dochází bud' k březosti (žluté tělísko ve vaječníku přetrvává) v případě, že došlo k oplození, nebo fáze metestru přechází v diestrus (děložní sliznice se zklidňuje, žluté tělísko se vstřebává) a říje přechází do období celkového klidu – anestrus.

36

3.8.3. Krytí a březost feny Fena by měla být kryta pouze v případě, že je zdravá, parazitologicky vyšetřená, příp. odčervená, očkovaná proti běžným infekčním onemocněním a v termínu, který je pro krytí vhodný. Krytí feny můžeme rozdělit na tři stadia: •

předehra před krytím,

•

vlastní krytí feny,

•

svázání psa s fenou. Ve stadiu předehry se zvířata probíhají, hrají si spolu, pes fenu olizuje za ušima

a na vulvě, naskakuje na ni a fena mu uniká a očichává psa v okolí předkožky. Účelem předehry je seznámení zvířat a vzájemné vydráždění sexuálních reflexů. Ve stadiu vlastního krytí zůstává fena psovi stát, prohýbá se ve hřbetě, rozkročuje zadní končetiny a trpělivě čeká. Za příznivých vnějších a vnitřních podmínek pes zasune pyj do pochvy a stadium krytí přechází do stadia svázání. V tomto stadiu dochází k enormnímu zvětšení topořivých těles a žaludu pyje psa a je nezbytné pro dopravení celé dávky do pochvy, resp. dělohy feny. Ejakulace semene u psa probíhá po kapkách s jedno až třísekundovými intervaly po celou dobu svázaní. Pes po svázání s fenou zůstává v poloze, kdy břicho psa je na zádi feny a přední nohy vedle předních nohou feny nebo se k feně otáčí zády tak, že si zadní končetinu "přehodí" přes záď feny a stojí tak na všech čtyřech končetinách zádí k zádi. Při těchto polohách dochází k natahování pochvy a dělohy a v děloze vzniká podtlak, který umožňuje nasávání vyměšovaného semene děložním krčkem do dělohy. Svázání trvá různě dlouhou dobu, nejčastěji od 10 do 30 minut. V některých případech, zejména v důsledku požadavků některých chovatelů se provádí tzv. opakované krytí. Obvykle se provádí minimálně po 48 hodinách. Březost je fyziologický stav organizmu feny, kdy se v děloze vyvíjí obvykle více plodů. Začíná uhnízděním oplozeného vajíčka a končí vypuzením zralého plodu při porodu. Jedná se o stav organizmu feny, jehož cílem je zdárný vývin nového potomstva. Tomu se také podřizují všechny ostatní funkce. Březost u feny trvá v průměru 63 dnů (58 až 70). V průběhu říje se z vaječníku uvolní během tří až pěti dnů několik desítek tisíc vajíček, která se v dalších 3 až 10 dnech dostávají do dělohy. K oplození vajíček dochází zpravidla ve vejcovodech. Po splynutí jádra spermie a vajíčka vzniká zygota. Zygota dále ve svém vývoji pokračuje dělením – mitózou. Oplozené vajíčko sestupuje vejcovody do dělohy, zde se uhnízdí v děložní sliznici a dochází k jeho dalšímu dělení. 37

Dále prochází stadii moruly a blastuly. Po dalším dělení se buňky diferencují a vzniká zárodek – embryo, kolem něhož se tvoří plodové obaly. Na povrchu plodových obalů se vytváří placenta pronikající do sliznice a stěny dělohy. Každý plod má svoji placentu. Ta zajišťuje plodu přijímání živin a vylučování jeho metabolitů, což je nezbytnou podmínkou jeho úspěšného vývoje. Těsně po nakrytí má mít fena klid. Pro zdárný vývoj plodu je od začátku březosti nutné, aby fena měla dostatečný pohyb, zejména v první polovině březosti může být fena zatížena takovou pracovní zátěží, na jakou byla zvyklá před nakrytím. Zabřeznutí je u feny charakterizováno různými příznaky, které se projevují především změnami v chování. Fena se stává na první pohled pohodlnější a je méně ochotná k práci. Dalším příznakem je zvýšená žravost, v některých případech se však u feny vyskytne nechutenství (pravděpodobně v důsledku silných hormonálních přeměn), které samo po několika dnech vymizí. Klidné feny se v březosti stávají obvykle dráždivější, ostré naopak klidnější, mnohé feny jsou mazlivější. 3.8.4. Příprava k porodu a porod Vlastnímu porodu předchází fáze přípravy k porodu. Mezi příznaky blížícího se porodu patří propadlé břišní stěny nad slabinou, vulva zduří a oplošťuje se partie mezi sedacími hrboly, zčervená sliznice vchodu do pochvy, přechodně se objeví hlenovitý, průhledný výtok, fena je neklidná, snaží se o olizování vulvy, zduří vemeno a struky, vemeno je na pohmat teplé, načervenalé, fena zalézá na porodní místo (do boudy, temných a klidných míst v bytě apod.). Dalším příznakem je snížení množství přijatého krmiva 12 až 24 hodin před porodem. Posledními příznaky fáze přípravy k porodu jsou první slabé bolesti, fena se často otáčí k břichu, vstává a lehá, občas hrabe končetinou, častěji močí, začíná zrychleně dýchat. Čím je fena citlivější, tím jsou tyto příznaky intenzivnější a dříve se objeví. Obecně trvá fáze přípravy k porodu l až 2 hodiny, u některých fen až 10 hodin. Porod je fyziologický proces, při němž je zralý plod vypuzen z dělohy pohlavními cestami. Vypuzení se děje aktivními stahy děložní svaloviny a břišního lisu za účasti celého organizmu. Průběh vlastního porodu rozdělujeme do tří fází: •

fáze otevírací,

•

fáze vypuzovací,

•

fáze poporodní. 38

Ve fázi otevírací jsou stahy dělohy poměrně slabé a zevně téměř nezřetelné. Těmito stahy je plodový vak s plodem vtlačován do děložního krčku, který se postupně roztahuje, až vytvoří s pochvou stejnoměrně široký kanál. Plodový vak tudy postupuje dále do dělohy. Fena vykazuje neklid. Ve fázi vypuzovací jsou porodní bolesti větší, častější a jsou podporovány stahy břišních svalů. Toto stadium je považováno za vlastní porod. Štěně je vytlačováno porodními cestami buď hlavou a předními končetinami, nebo zádí a zadními končetinami napřed. Většina fen zaujímá v tomto stadiu polohu vleže na boku nebo na břiše, menšina rodí v poloze v sedě. Během porodu se u fen objevuje výtok tmavozelené barvy. Jakmile štěně opustí porodní cesty, fena prokousne plodový obal a vylizováním zbavuje narozené štěně plodové vody z obalu, který požírá. Pokud vyjde s plodem placenta, požírá ji. Po přerušení pupečního provazce dochází k prvnímu vdechu štěněte. Fena rodí většinou více štěňat. Intervaly mezi vybavováním jednotlivých štěňat jsou různě dlouhé, na konci vypuzovací fáze se prodlužují (průměrně 1 hodina). V průběhu poporodní fáze dochází k vypuzení zbylých lůžek, která bud' odstraní majitel, nebo je fena za jeho nepřítomnosti pozře. Příznakem ukončeného porodu je propadlá břišní stěna. V tomto období dochází k uzavírání děložního krčku, úpravě dělohy do původního stavu a mění se i poměry hormonální.

3.9.

Chování psa

Chování dospělého psa je zčásti dáno jeho genetickými vlastnostmi – typem nervové soustavy, temperamentem a instinkty, které jsou dále modifikovány během socializace a učení. Pes je mentálně zhruba na úrovni dvou až tříletého dítěte, do jisté míry je schopen řídit se racionálním plánem nezávislým na vrozených vzorcích chování a je schopen vykazovat znaky elementární rozumové činnosti. I mezi kynology se dříve usuzovalo, že pes jedná pouze na základě podmíněných a nepodmíněných reflexů. Dnes tomuto tak již není. Chování je také to, čím se domácí pes nejvíce odlišuje od vlka, a to v důsledku domestikace a s ní spojenou dlouhodobou selekcí na určitý typ chování. Pes v tomto směru vykazuje silné znaky neotenie, což je stav, kdy vzorce chování mláďat (v mém případě vlčat), persistují až do dospělosti. Psi, na rozdíl od dospívajících vlků, nemají tendenci opouštět svoji smečku. Jsou proto mnohem méně dominantní a jejich lovecké 39

pudy jsou do jisté míry potlačeny. Pokud se toto dominantní chování projeví u dospívajícího psa, jde téměř vždy o chybu majitele (psovoda) ve výchově. 0br. 5: Chování a typy psa

Zdroj: Coren (2004, s.36)

3.10. Služební kynologie Policie České republiky Bezpečnostní složky České republiky včetně policie a armády užívají speciálně vycvičené psy k plnění svých úkolů. 3.10.1. Historie služební kynologie Policie ČR Policejní služební kynologie má v České republice bohatou a dlouholetou tradici. Počátky využívání psovodů společně se služebními psy sahají až do dob Rakousko-uherské monarchie. Ve 20. letech 20. století byl realizován první kurz psovodů Policie Československé federativní republiky v Nových Hradech. V letech následujících došlo k založení Policejní školy psovodů v Pyšelech. Roku 1952 došlo k přesunutí této školy do obce Býchory v okrese Kolín. Do doby vzniku této Policejní školy pocházeli služební psi od externích chovatelů. Tyto nákupy štěňat nesly riziko nevhodnosti těchto psů pro policejní úkoly. Chovatelé se soustředili převážně na vlastnosti exteriéru, ale pro účely psovodů byly však zásadní vlastnosti povahové. To byl rovněž důvod vzniku Policejní školy psovodů, kde se odchovávali psi žádaných vlastností potřebných pro výkon služby. Dnes zabezpečuje odbornou přípravu a výcvik služebních kynologů a jejich psů odbor služební kynologie a hipologie (dále jen OSKH) ve svých výcvikových střediscích. Rovněž pořádá veškeré kynologické kurzy, určuje zaměření výcviku služebních psů a rovněž zabezpečuje odchov psů dle požadavků jednotlivých útvarů Police České republiky. 40

OSKH také pořádá soutěže psovodů se služebními psy, vzdělává také psovody v problematice výcviku a metodice, taktice služebních zákroků apod. Chovné stanice Policie ČR Psi odchovaní u Policie nejprve nesli jméno chovné stanice SNB (Sboru národní bezpečnosti) a Pohraniční stráže (PS). Následně se název chovné stanice směnil za název Policie, posléze Policie České republiky. V současné době se služební psi odchovávají na chovných stanicích v Prackovicích nad Labem a Domažlicích Chovná stanice Prackovice nad Labem Tato stanice vznikla v roce 1953. Nachází se v chráněné krajinné oblasti České středohoří na levém břehu řeky Labe v Ústeckém kraji. V době vzniku byl započat chov na jedné služební a jedné soukromé feně. Za dobu své existence prošla chovná stanice řadou změn. Prakticky až do zrušení Pohraniční stráže a do rozpadu federace bylo toto zařízení jediným producentem psů pro potřeby Policie (dříve SNB). V chovné stanici se od jejího založení až dosud převážně chovalo plemeno německého ovčáka. V poslední době zde byly odchovány vrhy plemene belgický ovčák – malinois. V minulosti se zde vystřídala tato plemena – dobrman, bígl, bladhaund, labradorský retrívr a krátkou dobu zde v chovu působily i 2 vlčice. Maximální kapacity bylo v chovné stanici dosaženo v 90. letech minulého století – odchov přes 200 štěňat. Zvláštností této chovné stanice je výběhové ustájení zvířat což nebývá v dnešní době běžné. Najdeme zde porodnici, odchovnu a veterinární ošetřovnu. V současné době je zde dvanáct chovných fen. V průměru je v chovné stanici ročně odchováno cca 80 štěňat. Z těchto štěňat jsou vybírány přísnou selekcí další feny vhodné k chovu. Chovná stanice Domažlice Pohraniční stráž (PS), která plnila úlohu ochrany státních hranic vykonávala svou činnost až do roku 1990. Pohraniční stráž také vybudovala chovnou stanici v obci Hostouň, okres Domažlice. V roce 1962 byla tato chovná stanice přemístěna do Domažlic na pohraniční brigádu PS. Do roku 1972 byla tato chovná stanice budována

41

pouze ze dřeva a pletiva. Teprve v tomto roce byla vystavěna chovná stanice nová z ocelové konstrukce a hliníku. Prošla několika přestavbami až do dnešní podoby. V současné době je zde osmnáct chovných fen. V průměru je v chovné stanici ročně odchováno okolo 100 štěňat. Z těchto štěňat jsou vybírány další feny k chovu. Dnes pochází z této chovné stanice 95 procent všech služebně odchovaných psů. Výcviková střediska PČR Další důležitou součástí Odboru služební kynologie jsou výcviková střediska. Nestačí jen psy odchovat, ale psovodi se musí se psy připravovat k plnění důležitých úkolů. K tomuto účelu jsou určena výcviková střediska. Výcviková střediska se dělí na střediska s všestranným a speciálním výcvikem. Všestranný výcvik se dělí na disciplíny: pachové práce, poslušnost a obranné práce. Speciální výcvik se soustředí na speciální pachové činnosti, kdy je pes cvičen k vyhledání a detekci určitých látek – metoda pachové identifikace, vyhledání drog a omamných látek, vyhledání výbušnin a nástražných výbušných systémů, vyhledání zbraní, vyhledání lidských ostatků, detekci akcelerantů, vyhledání osob v dopravních prostředcích. Psovodi v jednotlivých typech kurzů absolvují výcvik v délce 14 dnů až 20 týdnů. Výcvikové středisko služebních psů Dobrotice Výcvikové středisko Dobrotice bylo v letech 1993 až 1994 přebudováno z bývalé školní pohraniční roty. Je dislokováno ve Zlínském kraji cca 5 km od města Holešov ve směru na Bystřici pod Hostýnem. První kurzy psovodů se služebními psy zde byly zahájeny v září 1994. Středisko má celostátní působnost s kapacitou 80 kotců pro služební psy a jeho činnost je zaměřena zejména na odbornou přípravu psovodů a výcvik služebních psů Policie České republiky. Na základě mezirezortních dohod je zde dále prováděna odborná příprava psovodů se služebními psy obecních (městských) policií a rovněž vězeňské služby. Psi se zde připravují především k všestrannému využití, tedy pro hlídkovou a výjezdovou službu. Psům je po absolvování kurzu a splnění podmínek přezkoušení zadána kategorie hlídkového či pátracího psa.

42

Dále se zde ze speciálních činností připravují psi k vyhledání osob v dopravních prostředcích. Tito specialisté jsou zařazeni především u služby cizinecké policie a celní správy. Výcvikové středisko služebních psů Plzeň – Balková Výcvikové středisko je dislokačně zařazeno pod výcvikové středisko Plzeň – Bílá Hora. Středisko se nachází na hranici Plzeňského kraje směrem na Karlovy Vary. Jedná se o areál bývalé policejní školy a následně záchytného zařízení pro cizince. Středisko zahájilo svoji činnost v roce 2007 a tím je nejmladším výcvikovým střediskem. V tomto výcvikovém středisku probíhá výcvik psů specialistů. V areálu jsou vybudovány výcvikové trenažéry a prostory, které napodobují prostory praktického využití. Současně jsou využívány i okolní objekty. V areálu jsou vybudovány nové moderní kotce, které splňují přísné hygienické i veterinární normy. Dobře je zde postaráno i o psovody. V současné době v tomto prostoru rovněž probíhají secvičné Krajských pořádkových jednotek, Speciálních pořádkových jednotek a psovodů Policie České republiky.

3.11. Služební kynologie útvarů Policie ČR V současné době je u PČR využíváno celkem cca 735 služebních psů. U krajských ředitelství je v současné době zařazeno do výkonu služby cca 420 psů hlídkových, pátracích a psů na vyhledávání osob v dopravních prostředcích a cca 140 psů specialistů. Psovodi se služebními psy jsou zařazeni na oddělení služební kynologie u všech krajských

ředitelství

policie,

službě

cizinecké

policie,

ochranné

službě

a pyrotechnickém odboru. Služební kynologie u krajských ředitelství jsou organizačně začleněna pod odbory pořádkové policie krajských ředitelství. Na oddělení služební kynologie jsou zařazeni psovodi specialisté, kteří provádějí na daném území výkon služby se služebními psy specialisty na detekci omamných a psychotropních látek, detekci výbušnin, detekci akcelerantů (tito psi jsou využíváni i při součinnosti s hasičským záchranným sborem), detekci zbraní a jejich částí, detekci lidských částí a ostatků a se specialisty na metodu pachové identifikace a od 1. 1. 2009 i psovodi skupin základních kynologických činností, kteří s pátracími psy provádějí všechny potřebné činnosti dle 43

požadavků útvarů počínaje prací na místě trestného činu a v jeho okolí, přes vyžádání na zákroky při signálech k ochraně objektů a narušení veřejného pořádku až k plánovanému výkonu služby a k preventivní činnosti v místech možnosti páchání trestných činů. U služby cizinecké policie jsou služební psi využíváni jako podpora výkonu činností této služby, zejména při kontrole oprávněnosti pohybu cizinců v Schengenském prostoru, při kontrole pobytu cizinců a kontrole plnění povinností ubytovatelů, při kontrolách zaměřených a odhalování neoprávněného zaměstnávání cizinců, při pátrání po osobách, které nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky pro pobyt na území ČR a dále také při eskortní činnosti. U Pyrotechnického odboru, Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby a Útvaru pro ochranu prezidenta ČR psovodi se služebními psy zajišťují speciální úkoly v rámci působnosti svých útvarů a využívají služební psy pouze jako jeden z nástrojů k plnění stanovených úkolů. Jedná se zejména o služební psy na detekci výbušnin a psy pro hlídkovou činnost. Pro služební kynologii jsou nejčastěji vybírána a cvičena následující plemena psů: •

německý ovčák,

•

belgický ovčák,

•

rotweiller (méně často),

•

dobrman (sporadicky).

3.12. Legislativa a právní úprava služební kynologie Veškerá služební činnost Policie České republiky je právně ošetřena. Rovněž i služební úkoly policejních kynologů podléhají zákonným úpravám. Služební kynologie upravují především interní předpisy PČR, kdy se jedná o závazné pokyny policejního prezidenta, pokyn ředitele služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky a v neposlední řadě samotný zákon o policii České republiky, tedy zákon číslo 273/2008 Sb. Konkrétně se jedná o pokyn ředitele Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky č. 9 z roku 2009, ze dne 1. července 2009, kterým se stanovuje postup policistů na úseku činnosti služební kynologie. Tento pokyn upravuje postup policistů v oblasti služební kynologie, kdy stanovuje a definuje 44

výcviková střediska, výcvikové kurzy, zařazování psů do tematických plánů, zásady přezkušování psů a psovodů, hodnocení těchto přezkušování, postup při hodnocení disciplín, materiální zabezpečení apod.

Statut oddělení služební kynologie odboru služby pořádkové policie krajského ředitelství hl. města Prahy je stanoven pod číslem jednacím KRPA-5926-1/ČJ-20100000PZ z roku 2010 (viz příloha). Tento interní akt mimo jiné stanovuje, že oddělení služební kynologie ve své působnosti plní úkoly při pátrání po pachatelích trestné činnosti, prověřuje podezřelá místa a místa s nálezy podezřelých předmětů a další úkoly na úseku speciálního charakteru. K tomuto účelu využívá speciálně vycvičené psy: a) na úseku stopování a pátrání po pachatelích z místa trestného činu 1. k pátrání po pachatelích trestných činů (horká stopa), 2. k vypracování pachové stopy a vyhledání pachatele v okolí místa trestného činu (průzkum objektů a terénu), 3. k pátrání, vyhledávání a označování věcí a předmětů souvisejících s trestnou činností, atd. b) na úseku vyhledávání výbušnin a nástražných výbušných systémů 1. při pátrání a vyhledávání ukrytých výbušnin nebo nástražného výbušného systému při domovních a obdobných prohlídkách a v dalších specifických případech, 2. při prověřování podezřelých předmětů, dopravních prostředků, budov a osob, 3. k provedení dalších úkolů požadovaných vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství, vyplývajících ze specializace psovoda. c) na úseku vyhledávání omamných a psychotropních látek 1. při pátrání a vyhledávání ukrytých omamných a psychotropních látek při domovních a obdobných prohlídkách a v dalších specifických případech, 2. při prověřování podezřelých předmětů, dopravních prostředků, budov a osob, 3. k provedení dalších úkolů, požadovaných vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství, vyplývajících ze specializace psovoda. d) na úseku vyhledávání akcelerantů – urychlovačů hoření 1. při pátrání a vyhledávání zbytků látek urychlujících hoření, 45

2. při prověřování místa požáru, podezřelých osob a předmětů, 3. při odebírání a zajišťování vzorků přímo na místě požáru, 4. k provedení dalších úkolů požadovaných vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství, vyplývající ze specializace psovoda. e) na úseku vyhledávání palných zbraní a jejich komponentů 1. při pátrání a vyhledávání ukrytých palných zbraní a jejich komponentů při domovních a obdobných prohlídkách a v dalších specifických případech, 2. při prověřování dopravních prostředků, budov a osob, 3. k provedení dalších úkolů požadovaných vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství, vyplývajících ze specializace psovoda. f) na úseku vyhledávání neživých osob a jejich částí 1. při pátrání po neživých osobách a částí jejich těl ukrytých na povrchu i pod povrchem, 2. při pátrání po neživých osobách a částí jejich těl pod vodní hladinou. g) na úseku metody pachové identifikace 1. na porovnávání a identifikaci podezřelých osob pohybujících se na místě trestného činu, 2. ke ztotožnění nebo vyloučení věci mající vztah k místu trestné činnosti nebo k podezřelým osobám, 3. k porovnání jednotlivých případů násilné trestné činnosti, sériové trestné činnosti, majetkové a ostatní trestné činnosti. Samotný zákon o Policii České republiky, z.č. 273/2008 Sb. hovoří o služebním psovi jako o donucovacím prostředku v ustanovení § 52 písmene j). Ovšem s tou výjimkou, že samotná přítomnost služebního psa a policejního psovoda na místě zákroku se automaticky nepovažuje za použití psa jako donucovacího prostředku. Pes musí být vyslán příkazem kynologa k vykonání činnosti (provedení zákroku). Po každém zákroku sepíše policejní psovod úřední záznam o situaci, úřední záznam o nasazení psa, kde mimo jiné uvádí jméno, hodnost a evidenční číslo psa, které má přiřazeno. Zde je nutné poznamenat, že na služebního psa je nahlíženo jako na policistu, proto i služební pes je chráněn zákonným ustanovením resp. trestným činem útok na úřední osobu.

46

4.

ZÁVĚR

Mým cílem bylo zjistit, objasnit a přiblížit důvod, proč právě pes domácí je vhodným nástrojem pro služební účely ozbrojených složek, v mém případě Policie České republiky. Při posuzování vhodnosti pro výkon služby Policie České republiky jsem se seznámil s vlastním původem psa. Posléze jsem se věnoval anatomickou stavbou psího těla, exteriérem apod. Rovněž jsem se zaměřil na fyziologii a vlastní fungování jeho těla. Po prostudování odborné literatury jsem došel k závěru, že právě anatomické a fyziologické dispozice určují onu vhodnost k plnění úkolů u ozbrojených složek. Samozřejmě pes vhodným křížením a šlechtěním získal právě tyto zmiňované vlastnosti. Dále usuzuji, že různá psí plemena jsou právě vzhledem ke svým propozicím vhodná k určitým činnostem. Z hlediska všestrannosti jsem zjistil, že doposud jako nejvhodnější pro celou řadu služebních úkolů se jeví plemeno německého ovčáka, které čerpá z bohaté historie, tradice a byl to v podstatě on, dle kterého byla vytvořena skupina služebních plemen. Dnes se však střetává s neméně zdatným jedincem a to s belgickým ovčákem (malinois). Toto plemeno má poněkud odlišný exteriér oproti německému ovčákovi, proto je i poněkud agilnější. Samozřejmě je na každém psovodovi jaké plemeno si zvolí, rovněž pro jaké účely bude psa cvičit a také v nemalé míře záleží na vlastních zkušenostech kynologa. Závěrem bych chtěl dodat, že napsáním této práce jsem chtěl přiblížit psa jako vynikající nástroj pro účely bezpečnostních složek a rovněž dodat, že pes v těchto složkách není jen pouhým nástrojem, nýbrž rovnocenným partnerem ve výkonu služby.

47

LITERATURA Publikace BROOKES, Robert, 2010: Could the world’s oldest dog be Swiss? Databáze online. [cit. 2012-01-04]. Dostupné na: http://www.swissinfo.ch HAMPLOVÁ, L., 2012: Česká republika: psí velmoc. Databáze online [cit. 2012-0104] Dostupné na: http://www.zivotpsa.cz OKAMURA N., Ishiguro N., Nakano M., et. al., 2006: Intra- and interbreed genetic variations of mitochondrial DNA major non-coding regions in Japanese native dog breeds 5. WAYNE, R., 1993: Molecular evolution of the dog family. Trends in genetics, 9 (6): 218 – 224 HUNGER, A., 2006: Cayonu - Ancient Village or Settlement in Turkey . Databáze online. [cit. 2012-01-05]. Dostupné na: http://www.megalithic.co.uk PROCHÁZKA, Z., 2005: Chov psů. Paseka, Litomyšl, 314 s. ČERNÝ, H., 2004: Veterinární anatomie pro studium a praxi. Noviko a.s., Brno, 528 s. MIELKE, K., 2010: Anatomy of the Dog: In Straightforward Terms. Cadmos Equestrian, 96 s. GOODY, P., 1998: Dog Anatomy: A Pictorial Approach to Canine Structure, J.A.Allen & Co Ltd, 128 s. VESELOVSKÝ Z., 2005: Etologie. Biologie chování zvířat. Academia, Praha.

Legislativa Česká republika, Zákon ze dne 13. července 1999 o veterinární péči a o změn některých souvisejících zákonů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1999, částka 57, s. 3122-3150. Česká republika, Zákon ze dne 27. listopadu 2001 o myslivosti. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2001, částka 168, s. 9747-9770. Česká republika, Zákon ze dne 17. července 2008 o Policii České republiky. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2008, částka 91, s. 4086-4115.

48

PŘILOHY Statut služební kynologie, resp. jeho příloha č.5 k číslu jednacímu KRPA – 5926/ČJ – 2010 – 0000PZ

STATUT oddělení služební kynologie odboru služby pořádkové policie krajského ředitelství

Čl. 1 Úvodní ustanovení (1) Oddělení služební kynologie odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „oddělení služební kynologie“) je zřízeno u odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „odbor služby pořádkové policie“) k plnění úkolů Policie České republiky (dále jen „policie“) spočívající v zabezpečení výcviku a využití služebních psů při ochraně veřejného pořádku a pro pátrací činnost služby kriminální policie a vyšetřování. (2) Činnost oddělení služební kynologie vychází z plnění úkolů stanovených interním aktem řízení)1. Čl. 2 Organizační struktura a působnost. (1) Oddělení služební kynologie je organizačním článkem odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen“ krajské ředitelství“). (2) Vedoucí oddělení je přímo podřízen vedoucímu odboru služby pořádkové policie krajského ředitelství. (3) Působnost oddělení služební kynologie je po celém území hlavního města Prahy a vychází z požadavků a potřeb dalších organizačních článků krajského ředitelství, útvarů policie popřípadě dalších ozbrojených sborů; při své činnosti

1

Závazný pokyn policejního prezidenta č. 110/2008, o plnění úkolů služby pořádkové policie a služby železniční policie.

49

spolupracuje s orgány místní samosprávy a městskou policií a řídí se při tom zvláštními právními předpisy2). Čl. 3 Specifické úkoly Oddělení služební kynologie v rozsahu své působnosti plní úkoly při pátrání po pachatelích trestné činnosti, prověřuje podezřelá místa a místa s nálezy podezřelých předmětů a další úkoly na úseku speciálního charakteru. K tomuto účelu využívá speciálně vycvičené psy a) na úseku stopování a pátrání po pachatelích z místa trestného činu 1. k pátrání po pachatelích trestných činů (horká stopa), 2. k vypracování pachové stopy a vyhledání pachatele v okolí místa trestného činu (průzkum objektů a terénu), 3. k pátrání, vyhledávání a označování věcí a předmětů souvisejících s trestnou činností, 4. k pátrání po pohřešovaných osobách, 5. k zajišťování a snímání pachových vzorků u podezřelých osob, 6. k vyhledávání vystřelených nábojnic, 7. k provedení dalších úkolů požadovaných vedoucím směny stálé výjezdové skupiny nebo vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství vyplývajících ze specializace psovoda. b) na úseku vyhledávání výbušnin a nástražných výbušných systémů 1. při pátrání a vyhledávání ukrytých výbušnin nebo nástražného výbušného systému při domovních a obdobných prohlídkách a v dalších specifických případech, 2. při prověřování podezřelých předmětů, dopravních prostředků, budov a osob, 3. k provedení dalších úkolů požadovaných vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství, vyplývajících ze specializace psovoda. c) na úseku vyhledávání omamných a psychotropních látek 1. při pátrání a vyhledávání ukrytých omamných a psychotropních látek při domovních a obdobných prohlídkách a v dalších specifických případech, 2. při prověřování podezřelých předmětů, dopravních prostředků, budov a osob, 2

Např. zákon č. 128/2000 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 553/1991 Sb. o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 50

3. k provedení dalších úkolů, požadovaných vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství, vyplývajících ze specializace psovoda. d) na úseku vyhledávání akcelerantů – urychlovačů hoření 1. při pátrání a vyhledávání zbytků látek urychlujících hoření, 2. při prověřování místa požáru, podezřelých osob a předmětů, 3. při odebírání a zajišťování vzorků přímo na místě požáru, 4. k provedení dalších úkolů požadovaných vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství, vyplývající ze specializace psovoda. e) na úseku vyhledávání palných zbraní a jejich komponentů 1. při pátrání a vyhledávání ukrytých palných zbraní a jejich komponentů při domovních a obdobných prohlídkách a v dalších specifických případech, 2. při prověřování dopravních prostředků, budov a osob, 3. k provedení dalších úkolů požadovaných vedoucím směny operačního střediska krajského ředitelství, vyplývajících ze specializace psovoda. f) na úseku vyhledávání neživých osob a jejich částí 1. při pátrání po neživých osobách a částí jejich těl ukrytých na povrchu i pod povrchem, 2. při pátrání po neživých osobách a částí jejich těl pod vodní hladinou. g) na úseku metody pachové identifikace 1. na porovnávání a identifikaci podezřelých osob pohybujících se na místě trestného činu, 2. ke ztotožnění nebo vyloučení věci mající vztah k místu trestné činnosti nebo k podezřelým osobám, 3. k porovnání jednotlivých případů násilné trestné činnosti, sériové trestné činnosti, majetkové a ostatní trestné činnosti.

51

Čl. 4 Systém výkonu služby (1) Úkoly oddělení služební kynologie jsou zabezpečovány výkonem dozorčí služby, hlídkové a služby a speciálních služeb. (2) Výkon služby je prováděn a organizován nepřetržitě ve 12-ti a 24 hodinových směnách. (3) Výkon služby je prováděn ve služebně-pracovním stejnokroji. (4) Dozorčí služba mimo úkoly dozorčí služby stanovené interním aktem řízení3) a)

kontroluje napájení, krmení, ustájení a zdravotní stav služebních psů; v případě výskytu onemocnění nebo úrazu služebního psa zajišťuje veterinární ošetření,

b)

plní další úkoly vyplývající z funkce psovoda4),

c)

plní úkoly vyplývající z hesla „HAFAN“ (při nepravidelných obchůzkách se služebním psem provádí kontrolu muničního skladu a dalších objektů uvnitř střediska, včetně kontroly parkoviště vně areálu) a při výpadku elektrické energie zajišťuje strážní službu se služebním psem u muničního skladu; výkon služby provádějí policisté zařazeni ve skupině základních a speciálních kynologických činností. (5) Hlídková služba plní úkoly stanovené interním aktem řízení5) a vychází z

požadavků Obvodních ředitelství policie (dále jen „obvodní ředitelství“) Praha I - IV, organizačních článků odboru služby pořádkové policie, popřípadě dalších organizačních článků krajského ředitelství a útvarů policie. Při výkonu hlídkové služby jsou policisté podřízeni vedoucímu směny operačního dne (dále jen „vedoucí směny“) integrovaného operačního střediska (dále jen „operační středisko“) krajského ředitelství a při plnění úkolů se řídí obecně platnými právními předpisy6) a interními akty řízení4); výkon služby provádějí policisté zařazeni ve skupině základních kynologických činností. (6) Speciální služby jsou zabezpečovány policisty zařazenými ve skupině speciálních kynologických činností, kterou tvoří a)

pátrací služba,

b)

vyhledávání výbušnin a nástražných výbušných systémů,

3

Čl. 6 závazného pokynu č. 110/2008. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 80/2009, kterým se upravuje činnost služební kynologie a služební hipologie. 5 Čl. 7 závazného pokynu č. 110/2008. 6 Zákon č. 273/2008 Sb. 4

52

c)

vyhledávání omamných a psychotropních látek,

d)

vyhledávání akcelerantů – urychlovačů hoření,

e)

vyhledávání palných zbraní a jejich komponentů,

f)

vyhledávání neživých osob a jejich částí,

g)

metoda pachové identifikace. Výkon služby vychází z požadavků obvodních ředitelství Praha I - IV,

organizačních článků odboru služby pořádkové policie, popřípadě dalších organizačních článků krajského ředitelství a útvarů policie. Při výkonu služby jsou policisté podřízeni vedoucímu směny operačního střediska krajského ředitelství, na místě výkonu služební činnosti vedoucímu směny stálé výjezdové skupiny. Při plnění úkolů se řídí obecně platnými právními předpisy7 ) a interními akty řízení); výkon služby provádějí policisté zařazeni ve skupině speciálních kynologických činností. Čl. 5 Systematizace funkcí (1) Na oddělení služební kynologie jsou systematizovány funkce a)

vedoucí oddělení,

b)

zástupce vedoucího oddělení,

c)

vedoucí skupiny,

d)

vrchní inspektor,

e)

inspektor,

f)

vrchní asistent,

g)

asistent,

h)

vrchní referent,

i)

administrativní a spisový pracovník,

j)

provozář,

k)

pracovník obchodního provozu,

l)

chovatel zvířat.

m)

uklízeč. (2) Vedoucí oddělení, zástupce vedoucího oddělení a administrativní a spisový

pracovník plní zejména úkoly stanovené interním aktem řízení1).

7

Zákon č. 273/2008 Sb. 53

Čl. 6 Provozář, pracovník obchodního provozu, chovatel zvířat a uklízeč Provozář, pracovník obchodního provozu, chovatel zvířat a uklízeč jsou podřízen vedoucímu oddělení služební kynologie a plní úkoly vyplývající z jejich náplně činnosti občanského pracovníka (pracovní náplň) a další, které jim uložil vedoucí oddělení služební kynologie nebo policista, jemuž toto oprávnění vyplývá z interního aktu řízení1). Chovatel zvířat však zejména připravuje krmné dávky a krmí a napájí služební psy.

Čl. 7 Služební pomůcky Oddělení služební kynologie vede zejména tyto služební pomůcky a)

plán služeb,

b)

knihu instruktáží,

c)

knihu služeb,

d)

knihu fonogramů a hlášení,

e)

protokol událostí,

f)

list instruktáže,

g)

knihu vstupu do muničního skladu,

h)

pracovní plán,

i)

knihu nemocnosti služebních psů,

j)

knihu psů umístěných v trvalém bydlišti psovoda,

k)

knihu vzdálení, knihu návštěv, knihu parkování služebních vozidel, knihu

kontrol, knihu výdeje zbraní a střeliva, knihu prohlídek kontrol zbraní a další pomůcky potřebné pro výkon služby. Na následujících obrázcích jsou znázorněny vazby mezi vybranými odstavcovými styly šablony. Na nich je možné sledovat dědění jednotlivých parametrů a odvodit možnosti případných změn.

54

Fotografie

Obr. 6: Služební pes v akci

Obr. 7: Nácvik vyhledávání osoby

Obr. 8: Pes pořádkové služby

Obr. 9: Povel „ LEHNI!“

55

Obr. 10: Služební pes u služebního vozidla Policie České republiky

Obr. 11: Nášivka PSOVOD Policie ČR

56

Seznam obrázků Obr. 1: Kosterní nález psa, Španělsko ............................................................................ 13 0br. 2: Rozdělení psů do skupin dle poměrů délek mozkovny ....................................... 15 0br. 3: Kostra psa ............................................................................................................ 18 0br. 4: Trvalý chrup psa .................................................................................................. 19 0br. 5: Chování a typy psa .............................................................................................. 40 Obr. 6: Služební pes v akci ............................................................................................. 55 Obr. 7: Nácvik vyhledávání osoby ................................................................................. 55 Obr. 8: Pes pořádkové služby ......................................................................................... 55 Obr. 9: Povel „ LEHNI!“ ............................................................................................... 55 Obr. 10: Služební pes u služebního vozidla Policie České republiky ............................ 56 Obr. 11: Nášivka PSOVOD Policie ČR.......................................................................... 56

57