Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
VYUŽITÍ A BIOTECHNIKA VYBRANÝCH VEGETAČNÍCH PRVKŮ NA STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍCH VYUŽÍVANÝCH V SOUČASNÉ ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ TVORBĚ Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Stanislav Vilím, Ph.D.
Andrea Dundáčková
Lednice 2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití a biotechnika vybraných vegetačních prvků na stavebních konstrukcích využívaných v současné zahradní a krajinářské tvorbě vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím s tím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici, dne 9. 5. 2014 Podpis studenta ……………………………. Andrea Dundáčková
2
Poděkování Děkuji především Ing. Stanislavu Vilímovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost, ochotu a za čas strávený konzultacemi nad tématem bakalářské práce. Dále bych chtěla velice poděkovat všem firmám a odborníkům na dané téma za vstřícnost a ochotné poskytnutí informací k vypracování bakalářské práce. V neposlední řadě bych také chtěla poděkovat rodině, která mě jak morálně, tak hlavně finančně podporovala ve studiu a dále příteli Kamilu Peňázovi, který se mnou ochotně cestoval a navštěvoval vybrané realizace ozeleněných střech a vertikálních zahrad.
3
4
OBSAH 1.
ÚVOD...................................................................................................................... 10
2.
CÍL PRÁCE ........................................................................................................... 11
3.
METODIKA ........................................................................................................... 12
4.
DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ .................................................................. 15
5.
HISTORIE A SOUČASNOST OZELENĚNÝCH STŘECH A ZELENÝCH FASÁD .................................................................................................................... 19 5.1 Historie ozeleněných střech ........................................................................... 19 5.1.1 Starověk ......................................................................................................... 19 5.1.2 Středověk a renesance.................................................................................... 21 5.1.3 Období baroka až do 19. století ..................................................................... 21 5.1.4 Přelom 19. a 20. století až do období 2. světové války ................................. 22 5.1.5 Období od 2. světové války až po současnost ............................................... 23 5.1.6 Ozeleněné střechy v českých zemích od historie po současnost ................... 25 5.1.7 Závěr .............................................................................................................. 26 5.2 Historie zelených fasád ................................................................................... 27 5.2.1 Současnost ..................................................................................................... 29 5.2.2 Závěr .............................................................................................................. 29
6.
FUNKCE OZELENĚNÝCH STŘECH A ZELENÝCH FASÁD ..................... 30 6.1 Funkce ozeleněných střech............................................................................. 30 6.1.1 Ekologické funkce ......................................................................................... 30 6.1.2 Ochranné a ekonomické funkce..................................................................... 31 6.1.3 Urbanistické a zahradně architektonické funkce ........................................... 31 6.2 Funkce zelených fasád .................................................................................... 32 6.3. Závěr ............................................................................................................... 33
5
7.
TYPY
OZELENĚNÝCH
STŘECH,
JEJICH
MOŽNÉ
FORMY
A VEGETAČNÍ PRVKY, TYPY ZELENÝCH FASÁD ................................... 34 7.1 Typy střešních zahrad podle jejich vztahu k prostoru................................ 34 7.1.1 Střešní zahrady v úrovni s parterem – stropy ................................................ 34 7.1.2 Střešní zahrady v dotyku s parterem – pláště ................................................ 34 7.1.3 Střešní zahrady mimo dotyk s parterem – střechy ......................................... 34 7.2 Typy střešních zahrad podle způsobu založení ............................................ 35 7.2.1 Intenzivní střešní zahrady .............................................................................. 35 7.2.2 Extenzivní střešní zahrady ............................................................................. 37 7.2.3 Biotopní zeleň ................................................................................................ 39 7.3 Typy zelených fasád ........................................................................................ 39 7.3.1 Rozdíly mezi pnoucími rostlinami a vertikálními zahradami........................ 40 7.3.2 Rozdíly vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru ....................................... 40 7.4 Závěr ................................................................................................................ 42 8.
STANOVIŠTNÍ PODMÍNKY PRO VEGETACI NA STŘECHÁCH A VERTIKÁLNÍ ZAHRADY .................................................................................. 44 8.1 Stanovištní podmínky pro vegetaci na střechách ........................................ 44 8.1.1 Faktory klimatické a povětrnostní ................................................................. 44 8.1.2 Faktory ovlivněné stavbou ............................................................................. 44 8.1.3 Faktory ovlivněné rostlinami ......................................................................... 45 8.2 Stanovištní podmínky vertikálních zahrad .................................................. 45 8.2.1 Orientace ke světovým stranám ..................................................................... 45 8.2.2 Zásobování rostlin vodou a živinami ............................................................. 46
9.
VLASTNOSTI STŘECHY VÝZNAMNÉ PRO PLÁNOVÁNÍ OZELENĚNÍ 47 9.1 Významné vlastnosti střechy vhodné k ozelenění ........................................ 47 9.1.1 Sklon střechy ................................................................................................. 47 9.1.2 Konstrukce střechy a ozelenitelnost .............................................................. 48 9.1.3 Snášenlivost látek .......................................................................................... 48 6
9.1.4 Difuze vodních par ........................................................................................ 49 9.1.5 Druh užívání .................................................................................................. 49 9.1.6 Nosnost .......................................................................................................... 49 9.1.7 Snášenlivost pro životní prostředí a rostliny ................................................. 50 9.1.8 Snášenlivost pro rostliny................................................................................ 50 9.1.9 Odvodnění...................................................................................................... 50 9.1.10 Závlaha ........................................................................................................ 51 9.1.11 Zajištění proti pádu ...................................................................................... 52 9.2 Závěr ................................................................................................................ 52 10. POŽADAVKY
NA
SKLADBU
SOUVRSTVÍ
A
MATERIÁLY
OZELENĚNÝCH STŘECH ................................................................................. 53 10.1 Funkční vrstvy .............................................................................................. 53 10.1.1 Vegetace a vegetační nosná vrstva .............................................................. 54 10.1.2 Filtrační vrstva ............................................................................................. 57 10.1.3 Drenážní vrstva ............................................................................................ 57 10.1.4 Ochranná vrstva ........................................................................................... 59 10.1.5 Ochrana proti prokořenění ........................................................................... 59 10.1.6 Oddělovací vrstva ........................................................................................ 59 10.1.7 Kluzná vrstva ............................................................................................... 59 10.1.8 Hydroizolační vrstva .................................................................................... 60 10.1.9 Nosná konstrukce......................................................................................... 60 10.2 Typy konstrukce ........................................................................................... 61 10.2.1 Jednovrstvá konstrukce ................................................................................ 61 10.2.2 Dvojvrstvá konstrukce ................................................................................. 61 10.2.3 Trojvrstvá konstrukce .................................................................................. 62 10.3 Mocnost funkčních vrstev ............................................................................ 63 10.4 Závěr .............................................................................................................. 64
7
11. ZPŮSOBY OZELENĚNÍ FASÁD ....................................................................... 65 11.1 Systémy spojené s volnou půdou – pnoucí rostliny ................................... 65 11.1.1 Samopnoucí rostliny .................................................................................... 66 11.1.2 Nesamopnoucí rostliny ................................................................................ 67 11.2 Systémy nespojené s volnou půdou – vertikální zahrady.......................... 68 11.2.1 Pěstební systémy vertikálních zahrad .......................................................... 69 12. OBECNÉ A SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA VLASTNOSTI ROSTLIN VYUŽITELNÉ PŘI OZELEŇOVÁNÍ STŘECH............................................... 73 12.1 Obecné požadavky na vlastnosti rostlin ..................................................... 73 12.2 Specifické požadavky na vlastnosti rostlin ................................................. 73 13. SORTIMENTY ROSTLIN A JEJICH POŽADOVANÉ VLASTNOSTI PRO OZELENĚNÍ STŘECH A ZELENÉ FASÁDY .................................................. 74 13.1 Sortimenty rostlin a jejich požadované vlastnosti pro ozelenění střech .. 74 13.1.1 Rostliny pro intenzivní střešní ozelenění ..................................................... 74 13.1.2 Rostliny pro extenzivní střešní ozelenění .................................................... 75 13.2 Sortimenty rostlin a jejich požadované vlastnosti pro zelené fasády....... 75 13.3 Závěr .............................................................................................................. 76 14. SPECIFIKA ZAKLÁDÁNÍ A DALŠÍHO PĚSTOVÁNÍ VEGETAČNÍCH PRVKŮ NA OZELENĚNÝCH STŘECHÁCH, ÚDRŽBA ZELENÝCH FASÁD .................................................................................................................... 78 14.1 Proces zakládání ........................................................................................... 78 14.2 Přejímka (převzetí) ....................................................................................... 80 14.3 Režim péče ..................................................................................................... 80 14.3.1 Rozvojová péče ............................................................................................ 80 14.3.2 Udržovací péče ............................................................................................ 81 14.3.3 Pěstební opatření .......................................................................................... 81 14.4 Údržba vertikálních zahrad a pnoucích rostlin ......................................... 82 14.5 Životnost vertikálních zahrad ..................................................................... 82 8
14.6 Závěr .............................................................................................................. 82 15. ZHODNOCENÍ
VÝHOD
A
NEVÝHOD
SOUČASNÉHO
STAVU
STŘEŠNÍHO OZELENĚNÍ A ZELENÝCH FASÁD V ČR ............................. 84 15.1 Výhody a nevýhody ozeleněných střech ..................................................... 84 15.2 Výhody a omezení použití pnoucích rostlin................................................ 86 15.3 Výhody a omezení vertikálních zahrad ...................................................... 87 16. DISKUZE ............................................................................................................... 88 17. ZÁVĚR ................................................................................................................... 91 18. SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA ...................................................... 92 19. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.................................................................. 94 20. PŘÍLOHY ............................................................................................................. 104
9
1.
ÚVOD V první třetině dvacátého století zformuloval Karel Čapek jasnovidnou moudrost:
„Vyžeň přírodu dveřmi a polezeš za ní oknem.“ Jakoby tušil, že se na konci 20. století tato věta stane aktuální. Na celém světě vyrůstají velkoměsta z betonu, kamene a asfaltu. Teploty stoupají, zaznamenávána je nižší vlhkost vzduchu a vysoké koncentrace škodlivin. Vybetonované plochy ve městech a průmyslových oblastech jsou pro vodu skoro nepropustné nebo vodu urychleně odvádějí. Ta potom zatěžuje kanalizační sítě, potoky a řeky. Vypuzujeme z měst přírodní zeleň, přitom zelené plochy efektivně vodu odpařují. V některých zemích jsou proto již několik desetiletí relativně běžnou součástí architektury ozeleněné střechy. Přestože je historie zelených střech dobře známá, jsou občas považovány za ekologickou novinku. Je pravda, že v oblasti snah o řešení současného stavu životního prostředí (obzvláště ve městech), jsou poměrně novým fenoménem, jako architektonický prvek jsou však známy již dlouho. Pro širokou veřejnost jsou možná stále něčím neznámým, neboť u nás nemají velkou tradici (na rozdíl například od Skandinávie). Přesto je o nich stále více slyšet – a to nejen v České republice, ale hlavně v zahraničí. Zelené střechy mají podle mnohých odborníků výhody, které hlavně současné městské aglomerace mohou využít ke zlepšení svého životního prostředí. Navíc se díky nim vrací do měst příroda a v neposlední řadě je to jejich estetická hodnota, co na nich mnozí lidé shledávají tak přitažlivé. Vertikální zahrady jsou také novým trendem v použití rostlin především ve městech, kde není dostatek místa pro zeleň, nebo jsou atraktivním doplňkem mnohých interiérů. V příznivějších klimatických podmínkách než jsou podmínky střední Evropy, se vyskytují velmi zdařilé exteriérové realizace převážně Patricka Blanca. Ozeleněným střechám i zeleným fasádám je věnováno čím dál více knih, článků a výzkumů. Někteří lidé je možná považují za spásu dnešní „betonové“ civilizace, jiní je vnímají jako další rozmar „ekologických aktivistů“. Úkolem mé bakalářské práce není tedy posoudit, zda mají pravdu jedni nebo druzí, ale ráda bych nastínila stávající situaci využití vegetačních prvků na stavebních konstrukcích používaných v současné době.
10
2.
CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je prostudování a kritické zhodnocení informačních zdrojů
(pramenů, literatury a ostatních zdrojů) týkající se využití a biotechniky vybraných vegetačních prvků na stavebních konstrukcích využívaných v současné zahradní a krajinářské tvorbě. Dále u vybraných zástupců zpracovat obrazovou dokumentaci o vegetačních prvcích na stavebních konstrukcích, zhodnotit sortiment rostlin pro tento vegetační prvek a také zhodnotit materiály používané pro tvorbu těchto vegetačních prvků. Hlavním cílem bakalářské práce je stanovit nastínění stávající situace využití a údržby vegetačních prvků na stavebních konstrukcích používaných v současné době, se zaměřením především na ozeleněné střechy a zelené fasády.
11
3.
METODIKA Prvním důležitým krokem bylo vybrání vhodného téma bakalářské práce. Využití
a biotechnika vybraných vegetačních prvků na stavebních konstrukcích využívaných v současné zahradní a krajinářské tvorbě, konkrétně ozeleněné střechy a zelené fasády bylo zvoleno z důvodu znalostí zvláště vegetačních střech již ze střední školy. Seznámení s touto tématikou bylo v té době pro mou osobu velice zajímavé a lákavé, proto bylo podrobné poznání a prozkoumání jak ozeleněných střech, tak zelených fasád jedním ze stěžejních cílů do budoucna. Věnovat se tomuto tématu byl prostor až na vysoké škole, konkrétně v této bakalářské práci. Druhým důležitým krokem bylo prostudování literárních pramenů odborné a doporučené literatury, včetně internetových a ostatních zdrojů k získání základního přehledu v dané problematice, týkající se ozeleněných střech a zelených fasád. Následně bylo třeba zjištěné informace uspořádat, sestavit metodiku a osnovu pro postupné vypracovávání bakalářské práce. Bylo nutné zvolenou metodiku a osnovu bakalářské práce zkonzultovat s vedoucím bakalářské práce a na základě odsouhlasení bylo možné jednotlivé kapitoly začít zpracovávat. Jedním z cílů bakalářské práce bylo zpracovat u vybraných zástupců obrazovou dokumentaci o vegetačních prvcích na stavebních konstrukcích. To bylo tedy dalším krokem a již v srpnu roku 2013 byly vybrány realizace ozeleněných střech a zelených fasád (vertikálních zahrad). Následovalo sjednání schůzek s odborníky, či lidmi, kteří mají s touto problematikou jisté zkušenosti, podání stručných informací a především nafocení fotografií vybraných realizací, které byly následně zpracovány do obrazové dokumentace v příloze této práce. Pro téma ozeleněných střech byly vybrány následující realizace: SAZKA – ředitelství, Praha 9, Libeň; Central Park, Praha 3; GALERIE HARFA, Praha 9, Libeň, všechny byly navštívené 15. 8. 2013. Dále: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Brno; budova Krajského soudu, pracoviště Husova v Brně; Vysoké učení technické v Brně – Provozní odbor rektorátu VUT v Brně (Kounicova) a střecha podzemního parkoviště Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, navštívené 22. 8. 2013. Dne 2. a 3. září 2013 bylo navštíveno několik realizací v Praze a sice: Hadovka Office Park, Praha 6, Dejvice; Obchodní Centrum Chodov, Praha 4, Chodov a Skleněný palác v Praze 6, kde se už ale ozeleněná střecha několik
12
let nenachází a místo bylo navštíveno pouze pro zajímavost. Další návštěvou byl Business Technology Park, Praha 6, Chodov a Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5. Dne 27. září 2013 byla navštívena realizace Villa Parku Čechovka v Havlíčkově Brodě a také miniaturní provedení extenzivního ozelenění ve vesnici Malochyně, nedaleko města Chotěboře. Realizace střešního ozelenění Nemocnice Havlíčkův Brod – emergency byla navštívena 4. října 2013 a poslední návštěva díky mírné zimě následovala ještě 11. února 2014 v budově společnosti AXA ČR, s.r.o. v Brně. Budovu ČSOB (Praze 5, Smíchov) jsem bohužel z důvodu přísných bezpečnostních podmínek firmy nemohla navštívit. Pan Luděk Schollar byl ale velice ochotný a nafocené fotografie i odpovědi na dotazy rád poskytl. K tématu zelených fasád byly vybrány následující realizace: Marlyle, s.r.o., Praha 5, Smíchov; Showroom firmy Němec, s.r.o., Praha 4; Centrála VIG ČR, Praha 8, Karlín a hala České podnikatelské pojišťovny, a.s.; KKCG – Vinohradská 230, Praha 10 a sloupy v interiéru Obchodního centra Nový Smíchov – Praha 5, Smíchov. Všechny výše uvedené realizace byly zařazeny do vertikálních zahrad a jsou dílem pana Josefa Němce z firmy Němec, s.r.o., kterému také patří obrovské díky za ochotu. Pouze realizaci v Obchodním centru Nový Smíchov provedla firma Gabriel s.r.o. (Terezín, České Kopisty, Litoměřice). Do této kategorie bylo také zařazeno exteriérové atrium kryté prosklenou stěnou s nerezovým lankovým systémem pro pnoucí rostliny v komplexu Business Technology Parku v Praze 6, Chodově a také obrovská ocelová konstrukce stěny porostlá pnoucími rostlinami a oddělující exteriérové atrium od pozemní komunikace. Následně byla nutná zpětná komunikace s jednotlivými odborníky či lidmi, kteří mají s touto problematikou jisté zkušenosti pro upřesnění odpovědí na dotazy a bylo také využito informací, zjištěných při schůzkách. Dále byla použita metoda sběru informací a jejich následná analýza. Pracováno bylo především s literárními prameny. Byly popsány definice základních pojmů, týkající se ozeleněných střech a zelených fasád, které se v různých literárních pramenech lišily. Pro zhodnocení ozeleněných střech a zelených fasád, byla také zpracována historie dané problematiky až po současnost, jak zahraniční, tak naše. Dalším krokem bylo rozlišení funkcí a především typů ozeleněných střech a zelených fasád, pro vytvoření základního přehledu. Stanovištní podmínky pro vegetaci a také vlastnosti střechy významné pro plánování ozelenění jsou důležité především pro správnou funkci střechy. 13
Následně bylo nutné vymezit požadavky na skladbu souvrství a používané materiály u ozeleněných střech a také způsoby ozelenění fasád. Důležité také bylo zhodnotit sortiment rostlin pro vybrané vegetační prvky. Do bakalářské práce byla zahrnuta i specifika zakládání a dalšího pěstování vegetačních prvků na ozeleněných střechách, údržba zelených fasád a také zhodnocení výhod a nevýhod současného stavu střešního ozelenění a zelených fasád v ČR. Na konci téměř každé větší důležité kapitoly byl uveden závěr, zaměřený na shrnutí dané problematiky. Do celkového závěru byly použity informace z celého literárního přehledu. Bakalářská práce byla věnována především ozeleněným střechám a zeleným fasádám v České Republice. Věrohodnost zdrojů jsem se snažila ověřovat, používala jsem také pouze zdroje, které jsem za věrohodné považovala. Latinské názvy dřevin byly kontrolovány na internetové adrese: < http://databaze.dendrologie.cz/>
14
4.
DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ
Biotopní ozeleněná střecha „Je samovolně ozeleněná střecha“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 161]. Dvouplášťová střecha „Střecha tvořená dvěma nosnými plášti (vnitřním a vnějším) mezi nimiž je (obvykle
provětrávaná)
vzduchová
vrstva,
napojená
na
vnější
prostředí“
[ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 161]. Extenzivní střešní zeleň „Je zeleň s malými nároky na péči. Pěstuje se na substrátu o malé mocnosti“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 161]. Podrobná charakteristika je popsána v kapitole 7.2.2. Hydroizolační vrstva „Vodotěsná vrstva s dominantní hydroizolační funkcí chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště před atmosférickou, provozní nebo technologickou
vodou“
[TZB-INFO,
systemy-zakladni-informace-nazvoslovi-a-pozadavky-na-stresni-konstrukce>]. Intenzivní střešní zeleň „Je zeleň s vyššími nároky na péči, většinou i s vyššími nároky na tloušťku substrátu“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 161]. Podrobná charakteristika je popsána kapitole 7.2.1. Jednoplášťová střecha „Střecha tvořená jedním nosným pláštěm oddělujícím vnitřní prostředí od vnějšího“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 161]. Mobilní zeleň „Je zeleň v přemístitelných nádobách“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 162]. Nepochozí střecha „Střecha umožňující pohyb osob pouze za účelem kontroly stavu střešního pláště, zařízení na střeše a nezbytné údržby“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 162]. Ozeleněná střecha „Je střecha, na které roste vegetace. Označovaná také jako vegetační střecha“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 162].
15
Pnoucí dřeviny „Jedná se o botanicky nesourodou skupinu rostlin, jejichž jediným společným znakem je to, že nevytváří dostatečně pevný kmen a ve svém boji o slunce musí využívat nějakou oporu“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. Pochozí střecha „Střecha určená pro rekreaci, sport, atd. a u které se počítá s pravidelným pohybem osob, na což je dimenzovaná i nosná konstrukce“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 162]. Polointenzivní zeleň „Je zeleň na rozhraní zeleně extenzivní a intenzivní, někdy též označovaná jako jednoduchá intenzivní“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 163]. Prvek zeleně „Je základní skladební jednotka objektu zeleně. Prvky zeleně se dělí na živé (biotické) a neživé (abiotické), které se dále třídí na přírodní (skály, přírodní vodní toky a plochy apod.) a umělé (cesty, zpevněné plochy, hřiště, drobné stavby, plastiky, sochy, bazény, rybníky střešní zahrada“ [MINKE, 2001]. Střecha „Je horní ukončení domu, skládá se ze střešní nosné konstrukce a střešní krytiny. Rozlišuje se šikmá a plochá střecha“ [ANONYM,
]. Střešní izolace „Dobře provedená v zimě snižuje náklady na vytápění a v létě přispívá k vytvoření příjemného klimatu v budově“ [ANONYM, < http://www.stavimedum.cz/dictionary.jsp?ch=s >]. Střešní konstrukce „Jsou uspořádané nosné a nenosné stavební prvky, které chrání shora budovu, resp. stavební objekt před klimatickými vlivy a splňují přitom požadavky statické, dynamické aj.“ [MATĚJKA, MOKRÝ, 2000]. Střešní plášť „Je vrstva, která odvádí vodu ze střechy. U střech s určitým sklonem tvoří zastřešení (např. tašky), u plochých střech i hydroizolační vrstvu (např. vícevrstvá asfaltová lepenka)“ [ANONYM, < http://www.stavimedum.cz/dictionary.jsp?ch=s >].
16
Střešní zahrada „Střecha, na níž je vybudovaná zahrada tak, jako by byla na rostlém terénu“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 163]. „Je určená k pohybu a pobytu osob, případně k pojíždění dopravních prostředků. Je zpravidla tvořená ve spolupráci s architektem
nebo
zahradním
architektem.“
[BOHUSLÁVEK,
HORSKÝ,
JAKOUBKOVÁ, 2009] Střešní zeleň „Je zeleň na střechách nadzemních budov a řadí se do zeleně na konstrukcích“ [ČSN 83 9001, str. 17]. „Jedná se o vegetační pokryv na plochých i šikmých střechách budov, na nichž je kořenová zóna rostlin oddělená od přirozeného půdního profilu tělesem stavby a bezprostředně pak střešní konstrukcí“ [ŠIMEK, 2005, str. 81]. Vegetační prvek „Je základní prostorotvorná složka díla zahradní či krajinářské tvorby. Je určen fyziognomií (vzhledem), prostorovým uspořádáním rostlin a způsobem pěstování“ [ŠIMEK, 2007, str. 1]. Vegetační střecha „Jedná se o plochou nebo šikmou střechu, která je osázena zelení. Dle typu se dělí na dvě skupiny: klasická pěstební souvrství s intenzivní zelení a úsporná pěstební souvrství s extenzivní zelení“ [ČSN 73 1901]. Vertikální zahrada Vzniká růstem (kořeněním) rostlin na svislých plochách bez přítomnosti zeminy. Systém vertikálního pěstování rostlin je možné použít jak v exteriérových, tak v interiérových podmínkách [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 129]. Výsadba na konstrukci „Jedná se o rostliny vysazené do vegetační vrstvy půdy oddělené od rostlého terénu stavební konstrukcí (např. výsadby na střechách, terasách, v nádobách)“ [ČSN 83 9001]. Výsadba u konstrukce „Jedná se o rostliny (převážně popínavé) vysázené u opory (stěna, treláž, pergola)“ [ČSN 83 9001]. Substrát „Uměle připravená směs z anorganických a organických materiálů (komponentů) s vhodnými biologickými a fyzikálně chemickými vlastnostmi vhodnými pro růst a vývoj rostlin“ [ČSN 83 9001]. 17
Zelená střecha „Je střecha částečně nebo zcela pokrytá vegetací a půdou, nebo pěstebním substrátem vysazovaným nad hydroizolační membránu. Střecha také může obsahovat další vrstvy, jako například kořenovou bariérou a odvodnění a zavlažování. Nabízí mnoho výhod: udržuje prach, v létě ochlazuje dům a naopak v zimě chrání před mrazem, produkuje kyslík, prodlužuje životnost střechy a také pěkně vypadá. Významně přispívají k lepšímu klimatu v aglomeracích. Betonové plochy akumulují velké množství tepla a způsobují přehřívání vzduchu, který je znečištěn výfukovými plyny a dalšími škodlivinami. Pohlcují prach, tlumí hluk, zadržují vodu, která by jinak odtekla do kanalizace, a vracejí ji zpět do ovzduší, současně tak zvyšují vlhkost vzduchu ve svém okolí. Tak jako jiné zelené plochy, i vegetace na střechách spotřebovává oxid uhličitý a uvolňuje kyslík“ [GRAUPNER, KOUBÍK, 2013]. Zeleň „Soubor tvořený živými a neživými prvky zeleně, záměrně založenými nebo spontánně vzniklými, o které je zpravidla pečováno sadovnicko krajinářskými metodami. Výjimečně jej může tvořit i jen jeden vegetační prvek“ [ANONYM, < http://www.stavimedum.cz/dictionary.jsp?ch=s >]. Závěr Z hlediska ozeleňování střešních konstrukcí doposud neexistuje jednotná terminologie, která by byla všeobecně uznávána a používána. Nejčastěji se lze setkat se spojením: „ozeleněná střecha“, „zelená střecha“, „vegetační střecha“, „střešní zahrada“, „střešní zeleň“, „zeleň na konstrukcích“, případně s kombinací těchto slovních spojení. K odlišení výše definovaných pojmů se většinou neklade velký význam, a tak se může stát, že více různých termínů pojednává o tom samém. V případě ozeleňování fasád je terminologie více jednoznačná, používá se termín „zelená fasáda“ a „vertikální zahrada“. Jednotlivé definice základních pojmů byly řazeny podle abecedy.
18
5.
HISTORIE A SOUČASNOST OZELENĚNÝCH STŘECH A ZELENÝCH FASÁD
5.1 Historie ozeleněných střech „Zeleň na střechách nepředstavuje z historického hlediska žádný nový fenomén. Když lidé opustili jeskyně a horské průrvy, chránící je před přírodními živly, začali si budovat první přístřešky se střechami z vrstvených větví a splétaného proutí. Až později stavěli první chatrče, ve kterých potřebovali udržet teplo, a proto utěsňovali střechy drny a jílem. Z náletových semen na nich pak vyrostla zeleň, která byla ještě lepší izolací“ [ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2010]. „První ozeleněné střechy vznikaly z čistě
praktických
důvodů,
nikoli
kvůli
výslednému
estetickému
dojmu
či ekologickému přínosu, ale jako ochrana před klimatickými podmínkami“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Historii zelených střech můžeme ve světovém měřítku rozdělit do dvou hlavních proudů. Jedním z nich jsou střešní zahrady, druhým proudem zelených střech jsou nepochozí vegetační střechy, které se používají především ve Skandinávii a na území obydleném kurdsky hovořícím obyvatelstvem (v oblastech Turecka, Iráku, Íránu apod.) Zatímco historii střešních zahrad můžeme spojit s městy a především jejich movitými obyvateli, nepochozí vegetační střechy jsou spíše záležitostí účelovou (izolace od okolí) a nacházíme je častěji na venkově nebo v menších městech. Tyto rozdíly v dnešní době již nejsou tolik výrazné“ [MAREČKOVÁ, 2010]. 5.1.1 Starověk „Existence střešních zahrad byla prokázána již ve starověku při vykopávkách ve městě Ninive z doby vlády krále Šalamouna (929–917 př. n. l.)“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „První zmínky o předchůdcích dnešních ozeleněných střech se objevily na Blízkém východě v době rozkvětu starověké Mezopotámie, a to v podobě střešních sadů. Rodnou oblastí ozeleněných střech jsou tedy zřejmě Asýrie a Babylón. Při vykopávkách mezi Eufratem a Tigridem byly nalezeny reliéfy z přelomu 8. a 7. století př. n. l., které zobrazují několikapatrové ozeleněné terasy s vlastním zavlažovacím systémem.“ „Nejstarším příkladem střech osázených vegetací byl jeden ze sedmi divů světa – Semiramidiny visuté zahrady vybudované v Babyloně, hlavním městě Mezopotámie, 19
za panování krále Nabukadnesara II. (605–562 př. n. l.) v 6. století před naším letopočtem. Visuté zahrady byly založeny na speciálních zděných stupňovitých konstrukcích s klenbami (v tehdejší době nový stavební prvek). V konstrukcích střech byla tepelně izolační vrstva provedena z rákosu zalitého asfaltem. Hydroizolaci tvořily olověné pláty, nad nimiž byla navršena zemina a vysázena řada rostlin – od trvalek přes popínavé dřeviny až po keře a stromy. Zavlažování bylo zajištěno ohromným výtlačným kolem, kterým otáčeli otroci a díky němuž se voda dostávala do zavodňovacích kanálů. Bohužel právě voda se stala pro Babylón včetně jeho zahrad osudnou. Nepálené cihly se při velké povodni namočily a město se proto sesunulo“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ,
2009].
„Babylónští
budovatelé staveb dokázali tehdy vyřešit dva základní problémy důležité i dnes pro budování střešních zahrad a sice: dokonalou izolaci
stavební
(střešní)
konstrukce
a zajištění dostatku vody pro vegetaci, jejíž kořenová zóna je oddělena od rostlého terénu s přirozeným vláhovým režimem.“
Obr. 1 Visuté zahrady královny Semiramis
„Ozelenění střech se postupně přeneslo do Evropy, především do řecké a římské říše. Ve starém Římě se střešní zahrada stala nezbytnou součástí většiny patricijských domů a paláců“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „Šlo o módní záležitost, kterou se prokazovalo postavení a majetkové poměry. Chudší obyvatelstvo z nedostatku prostoru i financí napodobovalo trend bohatých budováním malých terasových zahrad s rostlinami v nádobách. Na plochých střechách se tak kromě zahrad začaly objevovat ovocné stromy, nádrže na vodu a jezírka s rybami. Roku 28 př. n. l. nechal císař August v Římě postavit mauzoleum, které mělo kruhový půdorys o průměru 89 m a bylo ukončeno terasou se zelení (cypřiše a trvalky) v přenosných nádobách. Stopy po ozeleněných střechách byly nalezeny také při vykopávkách v Pompejích. Významným příkladem byl římský Diomedův palác a Sallustův dům v Pompejích, kde plochá střecha sloužila jako přírodní solárium. Na terasách domů císaře Augusta byly pěstovány mimo jiné i dekorativní dřeviny“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009].
20
5.1.2 Středověk a renesance „Ozeleněné střechy byly populární i v době byzantské, kde se objevovaly především nad tehdejšími paláci. Například v dílech básníka Justiniána jsou opěvovány tehdejší střešní sady jako místa krytá před větrem a sluncem a odkrývající nádherné výhledy na moře. Ozeleněné střechy jsou zobrazeny i v byzantském evangeliu a modlitebních knihách z 11. a 12. století“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Od poloviny 11. století vznikaly střešní a terasové zahrady zejména v Itálii, ve Francii, ale i v dalších evropských zemích. Budují je převážně majetnější vrstvy obyvatel, neboť šlo a nákladné stavby, které sloužily především reprezentaci. Kolem roku 1400 v Itálii, ve Florencii, vznikl palác Medicejských neboli „Villa Garegii“ se střešní zahradou a terasami o rozloze přes 1000 m2“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „V roce 1487 nechal císař Fridrich III. na svém zámku v německém Norimberku postavit střechu s květinovou zahradou, vinicí a ovocným sadem“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Roku 1530 bylo v Římě přičiněním kardinála Andrea del Vale založeno muzeum ozeleněných střech a teras. Známé jsou také visuté zahrady princezny Zagaglie v Římě, založené v 16. a 17. století, jejichž autorem byl architekt Filareti“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Překrásné zelené střechy a terasy se v té době rozšiřují hlavně v Itálii. Mecenáši v Římě, Benátkách, Veroně a dalších městech staví jeden krásnější střešní sad za druhým. Některé italské městské státy přijímají stavební pravidla, v nichž se nařizuje stavět ozeleněné střechy. O těchto předpisech přijatých v Janově se můžeme dočíst například v knize Johana Folkmera z roku 1714 našeho letopočtu“ [MATĚJČEK, 2006]. 5.1.3 Období baroka až do 19. století „Období baroka nepřináší pro střešní zahrady mnoho nových prvků – obohacuje je jen o prostorový a výtvarný účin“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „V 17. století se setkáváme s prvními teoretickými pracemi zabývajícími se zahradami na střechách. Jednou z nejobdivovanějších staveb byla střešní zahrada německého kardinála Johana Filipa San Lamberga na jeho paláci v Pasově. Dokončena byla roku 1705 a měla dva stupně o celkové délce 100 m a šířce 30 m. Vyznačovala se novým konstrukčním prvkem – stěnou na návětrné straně, která měla funkci ochrannou a ozdobnou“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. 21
„Střešní zahrady se stávají v 17. století módními i v bohatých německých městech, ve Francii a v Anglii. Na přelomu 17. a 18. století se v knihách a spisech objevuje doporučení, aby byly šikmé střechy nahrazeny plochými ozeleněnými střechami, které umožňují obyvatelům domu jak příležitost k „práci na zahradě“, tak odpočinek“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „V Berlíně se od poloviny 19. století stavěly tzv. střechy z dřevěného cementu, umístěné na čtyřpodlažních blocích a svažující se do vnitřního dvora. I zde se díky svým hydroizolačním vlastnostem používal dehet, který se aplikoval mezi vrstvy papíru. Jako protipožární opatření byl na hydroizolace proveden násyp ze štěrkopísku a jílovité hlíny. Na těchto střechách se pak většinou vyvíjela spontánní vegetace. Významnou roli u těchto budov hraje větraný prostor pod střešní izolací, který při případné konstrukční netěsnosti umožní opětovné rychle vyschnutí. V takovém případě pak není i po celá desetiletí nutná údržba či oprava. Několik takových budov se dochovalo dodnes“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Mezníkem dalšího vývoje střešních zahrad byl rok 1867, kdy byl vynalezen železobeton (konstrukce z betonu a ocelové výztuže, jejíž výhodou je vysoká pevnost v tahu), který umožnil snadnější a jednodušší řešení střešních plášťů, přispěl k bezpečnějšímu uložení vodoinstalací a značně prodloužil životnost konstrukčních prvků – střech i celých staveb. Jednu z prvních střešních zahrad, u níž byl důsledně uplatněn železobeton, navrhl a postavil r. 1887 architekt F. Hennebique na střeše nájemního domu v Lombardii“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. 5.1.4 Přelom 19. a 20. století až do období 2. světové války „Za další mezník ozeleňování střech se považuje rok 1923, kdy významný švýcarský funkcionalistický architekt žijící ve Francii Le Corbusier (1887–1965, vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret) napsal: „Střešní zahrady se stanou vyhledávanými místy v domě a budou znamenat navrácení zastavěné plochy městu“. V roce 1923 napsal: „Končí doba, kdy střešní zahrada byla spíše kuriozitou než skutečnou potřebou. V budoucnu by měla mít střešní zahrada a všechny její prvky podstatný vliv na životní prostředí města jako celku i na prostředí samotného bydlení.“ „Od začátku 20. století se ozeleňování stalo nedílnou součástí urbanistických koncepcí. Americký architekt Frank Lloyd Wrigtht na začátku 20. století ve svých návrzích využíval ozelenění střech jako výrazného architektonického prvku určeného k sepjetí budov s krajinou. V Chicagu navrhl roku 1914 velkou restauraci se zakrytými 22
i odkrytými užitnými střechami a terasami. Téhož roku se v Paříži dle jeho návrhu realizovala stavba domu se střechami a terasami s vegetací“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Ve 30. letech 20. století byla na střeše obchodního domu Derry&Toms (Kensitnton High Street, Londýn, Velká Británie) realizována zahrada s tloušťkou substrátu 1,5 m s výměrou 6000 m2, osázena 500 keři a stromy, protéká jí potůček a žije na ní hejno plameňáků. Celá střecha je tématicky rozdělena na španělskou, holandskou a anglickou krajinářskou zahradu“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Ve 40. letech vzniklo v mnoha městech ve světě poměrně dost studií a projektů střešních nebo terasových zahrad, řada z nich však nikdy nebyla zrealizována“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Objevovaly se některé problémy ve stavebním a konstrukčním řešení střech, nebyly vyjasněny otázky vhodných půdních substrátů a rostlin. Připomínal se problém nadměrné hmotnosti půdních substrátů a stavebních prvků podmiňujících budování střešních a terasových zahrad, což bylo stále hlavní překážkou jejich rozvoje“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „V předválečné době se v mnoha knihách zdůrazňuje, že zelené střechy jsou důležité rovněž nad rozlehlými průmyslovými závody, a to zejména z hlediska ekonomického
a
ekologického,
protože
umožňují
přírodní
čištění
ovzduší“
[MATĚJČEK, 2006]. 5.1.5 Období od 2. světové války až po současnost „Rozhodujícím mezníkem byl rozvoj průmyslové chemie a zejména vývoj a výroba plastových hmot po 2. světové válce, které umožnily uspokojivé řešení dosavadních problémů. Po roce 1950 vznikají stále častěji významné stavby projektované již se střešní zelení“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „V letech 1958–1959 bylo založeno ozelenění na střeše obchodního domu v centru Guilfordu v Anglii. Roku 1964 byla ozeleněna střecha hlavního nádraží ve švýcarském Bernu, firma CIBA-Geigy ozelenila svoji administrativní budovu v Basileji ve Švýcarsku v roce 1965. V letech 1967–1970 byla vysazena vegetace na střeše Státního muzea v USA v Oaklandu“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „V 70. a 80. letech přibývá v západní Evropě realizací střešní a jakákoliv jmenovitá registrace ztrácí význam. Střešní zeleň se stala v kulturně a technicky vyspělých zemích významnou, široce propagovanou a podporovanou součástí tzv. ekologizace (humanizace obytného prostředí). Jednalo se zejména o německy 23
mluvící země (Švýcarsko, Rakousko a Německo). Pozoruhodnou oblastí se stalo extenzivní ozeleňování plochých střech, teoreticky rozpracované a v praxi bohatě uplatňované v průběhu 80. let na území západního Německa. To se tak stalo nejvýznamnějším, co se týče střešního ozelenění“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „Vegetací na střechách se zabýval například prof. Dr. Ing. Gernot Minke, který roku 1978 vyvinul první systém ozelenění šikmých střech. Taktéž v Německu vypracovala skupina odborníků pod vedením prof. H. J. Lieseckého zásady pro zřízení vegetačních úprav střech, které byly následně vydány Výzkumným ústavem pro rozvoj a výstavbu krajiny v Bonnu“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „V Rakousku v letech 1980–1984 vznikl bytový komplex Wohnpark-Alt-Erlaa (Vídeň) zahrnující šest věžových panelových budov, kde spodní části obsahují kaskádovitě uspořádané balkony, které si vzájemně nestíní a jsou osázeny zelení, která tvoří příjemný přechod mezi budovami a přilehlým parkem, který vznikl na podzemních garážích stejně jako dětská hřiště“ [PRAŽÁKOVÁ, 2007]. „Mezi významné rakouské architekty se řadí Friedrich Stowasser známý pod pseudonymem Hundertwasser (1928–2000), který byl významným grafikem, malířem a architektem. Jedním z nejznámějších děl tohoto architekta je stavba z roku 1985, Hundertwasserhaus (od roku 2010 oficiálně Hundertwasser-Krawinahaus) ve Vídni. Spolu s ním se na návrzích podílel architekt Josef Krawina. Stavba láká výstředností návštěvníky Vídně již od roku 1985. Vzhled Hundertwasserova domu je odrazem jeho celoživotních tvrzení a myšlenek. Do interiéru i exteriéru stavby vtiskl prvky svého inovativního umění – pestrobarevné plochy, nerovné linie či chaotické rozmístění prvků. Dům je jak zvenčí, tak uvnitř porostlý zelení a fasáda obsahuje množství pestrých barev“ [ TASCHEN, 1997]. „Roku
1989
byly
publikovány
výsledky
zkoušení
ochranných
vrstev
proti prorůstání kořínků, které prováděl výzkumný tým okolo prof. F. Peningsfelda. Němci se rovněž velmi významně zasloužili o vývoj drenážních prefabrikátů z pěnového polystyrenu a o rozvoj závlahových systémů. V roce 1989 vzniklo v Německu cca 100 ha vegetačních střech. V některých částech Německa musí dnes být střechy průmyslových budov ozeleňovány povinně. Ve Švýcarsku mají obdobný zákon týkající se všech novostaveb“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Nelze opomenout zahradní architektku Marthu Schwarz, která je ve své tvorbě silně ovlivněna dadaismem a v roce 1991 navrhla střešní zahradu Dickenson Garden v Santa Fe v Novém Mexiku“ [VAŇKOVÁ, 2008]. 24
„V silně urbanizovaných zemích, jako je např. Japonsko, se zakládají velkolepé střešní zahrady, které jsou ve většině případů jedinou možností, jak dostat zeleň do velkých měst. Většinou se jedná o intenzivní ozelenění a často nelze tyto střešní zahrady od běžných parků rozeznat“ [PRAŽÁKOVÁ, 2007]. 5.1.6 Ozeleněné střechy v českých zemích od historie po současnost „Záměrné zakládání střešních zahrad na našem území lze vystopovat zhruba od druhé poloviny 19. století převážně na střechách nebo terasách domů majetnějších vrstev obyvatelstva. Z neúplných historických průzkumů lze konstatovat, že první možný pokus o zřízení střešní zahrady je datován rokem 1863. Šlo o zeleň na střeše zámecké konírny v Lipníku nad Bečvou. Vzhledem k závadám došlo po čtyřiceti letech k úplné stavební rekonstrukci střechy (terasy) a v roce 1911 na ní byla založena střešní zahrada o rozloze 600 m2. Terasu nebylo třeba po celých 80 let opravovat a je to tedy pravděpodobně naše jediná dochovaná „historická“ střešní zahrada“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „Koncem 19. století byla u jižního průčelí zámku Konopiště založena střecha (terasa) s vegetací a spádem 2 %“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Pro nutnost stavebních úprav byla zlikvidována a znovu založena v letech 1969–1972.“ „Z roku 1921 se zachoval nákres projektu střešní zahrady o rozloze 200 m2 na střeše malé továrny p. Chalupníčka v Chrudimi (autorem byl zahradní architekt Josef Vaněk)“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „V letech 1923–1925 byla realizována podle návrhu architekta Arnošta Wiesnera malá střešní zahrada na střeše České banky Union v Brně, která se nezachovala. Ve 30. letech vzniká podle návrhu architekta Richarda Podzemného v Praze-Dejvicích Skleněný dům, na jehož střeše existovala až do počátku 60. let střešní zahrada“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „V roce 1938 vzniká střešní ozelenění na administrativní budově firmy Baťa ve Zlíně podle návrhu architekta F. Karlíka. Vegetační úpravy byly realizovány jen na části střechy a po 10 letech byly nahrazeny pochozí plochou“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „V období druhé světové války – stejně jako i v jiných zemích – u nás stavitelství stagnovalo. Více zelených střech vznikalo v České republice až ve druhé polovině 20. století. V poválečném období byla zakládána tzv. „střešní zeleň“, nebyla však tak pociťována, protože se nacházela v úrovni parteru městských částí. Příkladem je 25
terasa Jízdárny Pražského hradu, pod níž se nacházejí garáže“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „V letech 1945–1990 vzniklo na území České republiky zhruba 15 000 ha ozeleněných střech“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Mezi rané objekty se střešní zahradou patřil hotel Thermal v Karlových Varech (1976), prodejna Sempry v Kroměříži (1979), obchodní dům Prior v Brně (1984), garáže Průhonice, internát FMZO Miletín, hotel Intercontinental Praha (1991–1992)“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992]. „Do roku 1990 byla u nás největší slabinou ozeleněných střech absence testování hydroizolace na odolnost proti prorůstání kořenů rostlin. Od počátku 90. let jejich počet dále narůstá a staly se běžnou záležitostí. Ze Západu k nám pronikaly informace, knihy a ukázky staveb se zelenými střechami. Sousedství s Německem a Rakouskem bylo pro náš stát v tomto ohledu velkým přínosem“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. „Za průkopníka ozeleněných střech u nás lze považovat Ing. Jana Ondřeje. V současné době se výzkumem vegetačních střech se zaměřením na jejich tepelně technické vlastnosti zabývá Ing. Lumír Gazda“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009]. Z českých celosvětově uznávaných architektů je třeba uvést Jana Kaplického (1937–2009), který po roce 1968 emigroval do Velké Británie. Získal řadu mezinárodních cen a experimentoval rovněž s organickou architekturou. Zajímavý je např. obytný dům umístěný na kopci ve Walesu (Jižní Anglie) z roku 1994. V České republice jsou zelené střechy relativně novým prvkem a nemají u nás velkou tradici. 5.1.7 Závěr V současné době je snaha především o zkvalitňování životního prostředí zejména v hustě zastavěných územích – ve městech. Široká nabídka materiálů a výrobků na trhu umožňuje vegetační střechy navrhovat a realizovat v širokém měřítku. Nejčastějšími příklady jsou obchodní, administrativní a zábavní centra, ale také stavby rodinného bydlení ve městech i na venkově. Návrhy zelených střech se neobjevují jen díky architektonickým požadavkům, ale stále více se prosazuje hledisko ekologické i užitné. Pro ekonomickou náročnost ozeleněných střech a také díky nedostatečné podpoře dotační politiky státu se střešní zahrady realizují především na budovách firem a institucí, kde podporují hlavně jejich prestiž. Ozeleněné střechy se také stávají součástí nízkoenergetických domů a ekologických staveb (dřevostavby, apod.), které se v posledních letech stále častěji staví. 26
Existuje také již několik firem, architektů a zahradníků, kteří se specializují na realizace zelených střech a také laická veřejnost začíná díky knihám, článkům v časopisech a na internetu zjišťovat, co zelené střechy jsou a jak je možné je využít. 5.2 Historie zelených fasád Potřeba ozelenit stěny nebyla v minulosti tak intenzivní jako dnes, ale přesto se setkáváme s různými formami použití, které sahá hluboko do historie. S myšlenkou vertikálních zahrad přišel francouzský botanik Patrick Blanc. Zkušenosti vertikálních zahrad v našich klimatických podmínkách jsou zatím malé, oproti vertikálním zahradám v interiérech. Zdánlivým konkurentem mohou být popínavé rostliny, které lze kromě mechových stěn považovat za předchůdce vertikálních zahrad. „Jsou to právě pnoucí rostliny, jejichž historie sahá až do Starověku. Písemné zmínky o pěstování révy vinné se datují až do doby okolo 3500 let př. n. l. Nejstaršími ikonografickými prameny jsou nástěnné malby v hrobkách. Ve starověkém Řecku a Římě se používala réva vinná a břečťan k popnutí různých pergol, které lemovaly cesty“ [PŘEROVSKÁ, 2013]. „V období antiky nebylo pěstováno mnoho druhů pnoucích dřevin, upřednostňovaly se rostliny stále zelené, například břečťan pro popnutí kmenů platanů“ [BURIAN, seminář, 2011]. „Je dochované, že vinná réva a popínavé růže patřily k nejoblíbenějším popínavým rostlinám ve středověkých zahradách a klášterních komplexech. Pnoucí rostliny se v tomto období objevují i na fasádách budov – nejvíce vinná réva, vysazovaná na osluněných zdech. K opoře dřevěných konstrukcí se vysazovaly ovocné stromy a pěstovaly se v plochých tvarech ve formě špalírů, což bylo pro středověké zahrady typické“ [GUNKEL, 2004]. „V zahradách pozdního Středověku (Francii, Anglii, Nizozemí a střední Evropě) se u zdí zahrad rostliny vyvazovaly k opěrným konstrukcím připevněných na zeď. Nejčastěji se jednalo o ovocné dřeviny. Tento typ pěstování rostlin se německy označoval jako tzv. Mauerspaliere“ [PŘEROVSKÁ, 2013].
„Od 16. století byly
popínavé rostliny dovážené ze zámoří do severní a střední Evropy. V severní a střední Evropě měly popínavé rostliny staletí i tisíciletí našeho letopočtu spíše náhodný charakter“ [GUNKEL, 2004]. „Od ozelenění fasád budov se v době Baroka ustupovalo, aby nebyla zakryta reprezentativní architektura a váha pnoucích rostlin v kompozici obecně poklesla. 27
Pnoucí dřeviny byly vysazovány ke stavbám a prvkům pouze malé zahradní architektury. Například podél spodní části vysokých zelených stěn a živých plotů byly zřizovány plůtky, jež mohly být „přizdobeny“ pnoucími rostlinami. Sortiment nebyl příliš široký, používaly se hlavně loubince, růže, zimolezy, břečťany a hrachory“ [GUNKEL, 2004]. „Konečně od první poloviny 19. století (období neoklasicismu a romantismu) nalezly pnoucí dřeviny v přírodně krajinářských zahradách a parcích větší uplatnění. Dominující se stala vzrůstná pnoucí odrůda růže Rosa x francofurtana Münch., která se rychle rozšířila v celé střední Evropě. Tato rostlina byla použita hlavně k popínání loubí a později byla vytlačena novými odrůdami pnoucích růží. Do tohoto období lze dále zařadit břečťan, loubinec, podražec“ [GUNKEL, 2004]. „Koncem 19. a začátkem 20. století lze narazit na ozeleněné fasády všude v Německu, ale i Anglii. Druhá polovina 19. století byla značně ovlivněna teoretickými pracemi německých zahradních architektů a praktiků Gustava Meyera a Hermanna Jägera. V Jägerově spisu jsou vyčerpávajícím způsobem vyloženy vlastnosti a možnosti použitých popínavých rostlin, dřevin i letniček. Právě díky zvýšenému zájmu o pnoucí dřeviny rostl i sortiment opěrných konstrukcí. Jäger důkladně popisuje různé typy opěrných konstrukcí i zahradních staveb“ [PŘEROVSKÁ, 2013]. „Doba po druhé světové válce ponechávala ozelenění fasád málo prostoru“ [GUNKEL, 2004]. „V důsledku euforie pro ozelenění v 70. a 80. letech minulého století došlo při ozelenění fasád často k nesprávnému provedení a většina publikací z této doby zdůrazňuje pouze pozitivní účinky ozeleněných fasád“ [GUNKEL, 2004]. „Od poloviny a konce 70. let 20. století se objevily na trhu průmyslově vyráběné laťkové mříže pro popínavé rostliny. Sladění stavby s volbou rostlin bylo rozhodující pro úspěch ozelenění“ [GUNKEL, 2004]. „Od 80. let 20. století se výzkum zabývá ekologickým a stavebně fyzikálním působením ozelenění fasád. Při tom se jedná například o ochranu před hlukem, pokles ztrát tepla a regulaci vlhkosti“ [GUNKEL, 2004]. „V roce 1988 se začal používat kabelový systém z nerezové oceli pro zelené fasády. První aplikace tohoto systému podpůrné konstrukce pro popínavé rostliny byla použita v Universal City Walk v Kalifornii roku 1993 a 1994“ [ÖZGÜR, KARACA. ].
28
„Popínavé rostliny jsou jednou z možností ozeleňování fasád, kdy samotné rostliny nejsou vyjmuty ze svého přirozeného prostředí“ [PŘEROVSKÁ, 2013]. 5.2.1 Současnost „Myšlenka dnešních vertikálních zahrad vznikla už ve 30. letech 20. století. První svislou zahradu v Rio de Janeiro společně založili Le Corbusier a brazilský zahradní architekt Roberto Burle Marx“ [PŘEROVSKÁ, 2013]. „Jako hlavního průkopníka vertikálních zahrad lze však bezesporu považovat francouzského botanika a vědce Patricka Blanca (narozeného roku 1958). Uvádí se, že v době, kdy patentoval interiérovou vertikální zahradu před jejím vystavením v roce 1988 v Cité des Sciences et des Techniques de la Villete, měla za sebou již 15 let vývoje a pokusů. Základem myšlenky bylo vědomí, že rostliny ke svému vývoji nutně nepotřebují půdu a mohou žít pouze díky světlu, dokonce umělému a vodě s živinami. Po roce 1991 začal s prvními pokusy vytvořit exteriérovou stěnu složenou z rostlin schopných snášet klima mírných šířek. Na základě těchto pokusů byl v roce 1993 přizván k účasti 3. ročníku zahradního festivalu v Chaumont-sur-Loire, kde poprvé vzbudil velký zájem veřejnosti a jeho koncept vertikální zahrady se tak stal revoluční.“ „Vertikální zahrady známé především díky Patricku Blancovi se v tuzemsku začaly objevovat v posledních třech letech se zaměřením hlavně do interiéru, avšak žádné relevantní prameny nezmiňují, která vertikální zahrada byla založena jako první. Pokusy o vertikální zahrady ve venkovním prostoru jsou spíše amatérské a jsou důkazem toho, že Česká republika teprve čeká na vývoj“ [PŘEROVSKÁ, 2013]. 5.2.2 Závěr Vertikální zahrady jsou nejen neobyčejně krásné, ale také užitečné v oživení atmosféry a mají vliv na estetiku i ekologii daného místa. Díky charizmatické osobnosti Patricka Blanca vzrostl zájem o intenzivní formu zelených fasád – vertikální zahrady. Bylo by také vhodné, kdyby stoupl zájem o podstatně méně náročné formy zelených fasád realizovaných s pomocí pnoucích dřevin, které mají jedinečné uplatnění například tam, kde není dostatečný prostor pro stromy.
29
6.
FUNKCE OZELENĚNÝCH STŘECH A ZELENÝCH FASÁD
6.1 Funkce ozeleněných střech Význam zeleně pro kvalitu životního prostředí v sídlech, lépe řečeno ve městech je nesporný. V okrajových částech měst bývá hojně zastoupena, zatímco centrální části trpí jejím výrazným nedostatkem. Přitom právě zde by měla zeleň svým příznivým mikroklimatickým, hygienickým, estetickým, psychickým i rekreačním působením vyrovnávat zhoršené životní podmínky způsobené narůstající hlučností, znečištěním ovzduší, vody i půdy, teplotními extrémy, nedostatečnou vlhkostí vzduchu a výrazným až naprostým nedostatkem ploch pro odpočinek. Toto zhoršení postihuje zvláště velká města zatížená průmyslem a dopravou a města s přehuštěnými obytnými čtvrtěmi. Ideální je tedy bez pochyby zachovat co největší podíl nezastavěných ploch a tam, kde to již není možné, lze využít netradičních forem vegetace umístěných přímo na stavbách formou ozeleněných střech nebo zelených fasád. „V neposlední řadě mají ozeleněné střechy i přednosti technické – chrání konstrukci střechy i izolační vrstvy před výkyvy teplot, které jsou jinak na těchto místech velké, i před účinky UV záření, a tím významně prodlužují životnost střechy. Při ozeleňování střech jsou důležité zejména funkce ekologické, ochranné, ekonomické, urbanistické a zahradně architektonické“ [PEJCHAL, 2008]. 6.1.1 Ekologické funkce Ozeleněné střechy významně přispívají k ekologické funkci zejména tím, že snižují podíl dlážděných ploch a spotřebu volných ploch, produkují kyslík a váží oxid uhličitý, zlepšují mikroklima (filtrují částice prachu a nečistot ze vzduchu, absorbují škodliviny, zabraňují přehřívání střech a následnému víření prachu, redukují teplotní výkyvy způsobené střídáním dne a noci (viz Graf 1) a zmenšují kolísání vlhkosti vzduchu). Kromě toho mají při odborném provedení téměř neomezenou životnost. Mají tepelně izolační účinek, v letních dnech chrání podkrovní prostory před intenzivním slunečním žárem a působí také jako zvuková izolace. Pokládají se za nehořlavé, zpomalují odtok dešťové vody, čímž snižují zatížení veřejné kanalizace. Zelené střechy také vytvářejí životní prostor pro živočichy, především hmyz [MINKE, 2001]. „V ekologických funkcích se dále také uvádí zohlednění požadavků plánování zeleně, péče o krajinu a ochrany přírody v sídlech a ve volné krajině, vytvoření koridorů a náhradních životních prostorů pro potlačenou floru a faunu v oblasti lidských sídel“ [PEJCHAL, 2008]. 30
Graf 1: Průběh teploty za jasného letního dne na různých površích plochých střech A – asfalt, B – štěrkopísek, C – reflexní světlý nátěr, D – mokrý, uměle osázený, E – osázený
[Zdroj: Cílková, ] 6.1.2 Ochranné a ekonomické funkce K ochranným a současně ekonomickým funkcím patří snížení fyzikálního a chemického zatížení konstrukce střechy (obzvláště utěsnění střechy) v důsledku vyrovnání teplotních extrémů, zadržení UV paprsků a imisí, tak jako zabránění tvorby puchýřů a inkrustací, snížení nebezpečí vnějšího mechanického poškození hydroizolace a ochrana proti sání větru. Dále zlepšení izolace proti hluku a kročejové neprůzvučnosti, ochrany proti ohni a sálavému teplu a zlepšení zimní a obzvláště letní tepelné izolace. Také snížení součinitele odtoku srážkové vody a tím odlehčení veřejné kanalizační sítě. Patří sem i zhodnocení nemovitosti a image vlastníka [PEJCHAL, 2008]. 6.1.3 Urbanistické a zahradně architektonické funkce Mezi urbanistické a zahradně architektonické funkce se řadí vytvoření dalších ploch zeleně bez dodatečných nákladů na získání pozemků nových, zachování a zpětné získání ploch zeleně jako kompenzační opatření na stanovištích, které jsou zabrány pro jiné účely. Dále zlepšení obrazu města a krajiny, zlepšení obytného a pracovního prostředí, zvýšení možností prožitku přírody a estetické působení [PEJCHAL, 2008]. „Ozeleněné střechy plní i funkci estetickou a psychologickou, kdy v člověku vyvolávají pozitivní stav mysli a pocit uvolnění“ [MINKE, 2001].
31
6.2 Funkce zelených fasád „U vertikálních zahrad je problematické mluvit o ochraně fasády, protože se sama vlastně stává fasádou. Životnost vertikální zahrady je obvykle nižší, náklady na zřízení a údržbu vyšší, než u vlastní fasády objektu.“ Vegetace má příznivé tepelné izolační vlastnosti, snižuje přehřívání pláště, tepelné výkyvy a tím, zachycuje prach a exhalace (váže CO2), snižuje hlučnost a zlepšuje komfort pobytu v budově. Mezi další významné funkce lze zařadit ochranu proti sprejerům, zvýšení rozmanitosti rostlinných druhů ve městě, prostor pro život nejenom flóry ale i fauny, tvorbu kyslíku, možnost využití na vysokých objektech a rychlý nástup požadovaného efektu. Před prachem a exhalacemi chrání vertikální zahrada obdobně, jako pnoucí dřeviny a její mikroklimatický efekt může být výraznější. Kromě estetického významu mají vertikální zahrady v interiéru příznivé tepelně izolační vlastnosti a vertikální zahrady v exteriéru mohou sloužit i jako protihlukové stěny. To vše je ale samozřejmě za cenu vysokých nákladů na realizaci a provoz, a také ve většině případů závislost na energetických zdrojích [BURIAN, seminář, 2011]. Použití pnoucích rostlin chrání omítku před nepříznivými vlivy počasí a extrémními výkyvy teplot. Životnost fasády kryté pnoucími dřevinami se také podstatně prodlužuje. Správně realizovaná pnoucí vegetace vytváří na fasádě vrstvu s jedinečnými vlastnostmi – chrání ji proti srážkové vodě a zároveň je prodyšná, snižuje přehřívání pláště a tepelné výkyvy, tím i pnutí konstrukcí, zachycuje prach a exhalace, snižuje hlučnost a dynamicky oživuje vzhled objektu. V zimě, kdy je stínění nežádoucí, jsou dřeviny bez listí a prakticky tak nestíní, bohatě olistěné jsou naopak v létě, kdy je stínící efekt nejvíce třeba. Listy rostlin zachycují prach a exhalace, které buď trvale vážou na molekuly vody (oxidy) nebo jsou později smývány deštěm (prach). Pnoucí dřeviny také nabízejí „přírodní“ řešení některých technických problémů staveb, zejména pokud jde o ovlivňování vnitřního klimatu. Použití pnoucích rostlin má výhody, které nelze přehlédnout, má ale také významná, neřešitelná omezení [BURIAN, seminář, 2011]. „Oživení vzhledu objektu je bezesporu výraznější u vertikálních zahrad a lze ho dosáhnout podstatně rychleji než při použití pnoucích rostlin. Na rozdíl od pnoucích dřevin lze jen těžko využít vertikální zahradu k zastínění oken“ [BURIAN, seminář, 2011].
32
6.3. Závěr Funkce střešního ozelenění se vyvíjela v návaznosti na historii ozelenění střech jako důsledek na konkrétní požadavky v dané době. Některé funkce jsou uplatňovány již v minulosti (např. izolační, později přibývá estetická, atd.). V současnosti požadavky na funkce ozeleněných střech stále přibývají. Cílem funkcí je zejména rychlá účinnost, nenáročnost na založení, dlouhověkost a bezpečnost využívání ploch zeleně. Funkce střešního ozelenění je uváděna v mnoha publikacích a internetových zdrojích týkající se této problematiky. Firmy zabývající se ozeleněním střech vyzdvihují nejvýznamnější funkce a celkové klady, které ozeleněná střecha na rozdíl od neozeleněné má. Význam pnoucích dřevin a vertikálních zahrad je nepochybný a oživení vzhledu objektu je jednoznačně výraznější u vertikálních zahrad. Lze ho také dosáhnout podstatně rychleji, než při použití pnoucích rostlin. Vertikální zahradu ale například nelze na rozdíl od pnoucích dřevin využít k zastínění oken.
33
7.
TYPY OZELENĚNÝCH STŘECH, JEJICH MOŽNÉ FORMY A VEGETAČNÍ PRVKY, TYPY ZELENÝCH FASÁD „Základním kritériem pro vymezení typů střešních zahrad je prostorový vztah
k parteru nebo rostlému terénu. Podle technického hlediska představují všechny střešní zahrady užitkové prostory. Výběr vegetačních forem a jejich vegetačních prvků je závislý především na sklonu střechy (ploch nebo šikmá) a výšce substrátu“ [ŠIMEK, 2005, str. 81]. 7.1 Typy střešních zahrad podle jejich vztahu k prostoru 7.1.1 Střešní zahrady v úrovni s parterem – stropy Často se jedná o veřejné prostory. Střešní zahrada je vytvořena na stropní konstrukci podzemního objektu. Objekt může plnit různé funkce (podzemní garáž, obchody, stanice metra, železnice, vybavenost aj.) a bývá vnímán jako neodmyslitelná součást města. S ohledem na intenzitu provozu jsou zakládány nejčastěji jako intenzivní střešní zahrady [ŠIMEK, 2005,
Obr. 2 Střešní zahrada – strop
str. 81]. 7.1.2 Střešní zahrady v dotyku s parterem – pláště Tento typ střešních zahrad umožňuje začlenit budovy nebo její části do okolního prostředí. Lze je také využívat při hledání nových forem utváření především městských prostorů. Pláště vytvářejí často díky velkému sklonu extrémní podmínky pro vegetaci, proto jsou nejčastěji zakládány jako extenzivní nebo jednoduché intenzivní střešní zahrady
Obr. 3 Střešní zahrada – plášť
[ŠIMEK, 2005, str. 82]. 7.1.3 Střešní zahrady mimo dotyk s parterem – střechy „Jedná se o nejčastější typ střešních zahrad. Využití prostoru je velmi variabilní, avšak s ohledem na provozní a kompoziční omezení, vyplývající z funkce objektu a 34
požadavků uživatele. Parametry střechy pak určují, jakou formu střešní zahrady lze zvolit (extenzivní, intenzivní nebo jednoduchou intenzivní). Variabilita použitelných vegetačních prvků je značná. Výběr vyplývá z forem ozelenění, sklonu střechy, funkce a velikosti objektu. Lze použít výše uvedené vegetační prvky, pomocí kterých lze prostor opticky rozčlenit či modelovat terén. Součástí mohou být také technické a vodní prvky“ [ŠIMEK, 2005, str. 82].
Obr. 4 Střešní zahrada – střecha
7.2 Typy střešních zahrad podle způsobu založení 7.2.1 Intenzivní střešní zahrady „Určujícím kritériem je zde únosnost střešní konstrukce a té odpovídající výška substrátu a také následná funkce zahrady. Výška substrátu: 20–100 cm (liší se u různých autorů v rozmezí 5 cm) Plošná hmotnost v plně nasyceném stavu: 300–2000 kg/m2 Maximální sklon: do 5 % Minimální spád: 2 % Údržba: odpovídá údržbě běžné zahrady nebo veřejné zeleně na rostlém terénu Pochozí: ano Automatická závlaha: ano – vyžadují umělou závlahu Střechy: ploché Filtrační vrstva: geotextilie o plošné hmotnosti > 300 g/m2“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 47]. Umožňují rekreační nebo pracovní pobyt a možnosti využití a ztvárnění jsou téměř srovnatelné s prostory na rostlém terénu. „Výběr vegetace pro tento typ je poměrně široký a v úvahu připadají všechny možné typy vegetačních prvků. Zahrnuje zejména trávníky, letničky, trvalky, cibuloviny a dřeviny“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 41 a 48]. „Jediným limitujícím faktorem je výška dřevin a hloubka jejich kořenového systému. Hlubokokořenící dřeviny a dřeviny s výškou nad 10 m jsou tedy pro výsadby na střechách nevhodné.“ „Umělé zavlažování je buď povrchové, nebo podpovrchové. Povrchové zavlažování se realizuje formou podpovrchového či vzdušného rozvodu vodovodních 35
trubek, které skrápějí povrch střechy ze vzduchu (umělý déšť). Podpovrchové vyžaduje podpovrchový rozvod perforovaných vodovodních trubek obalených filtrační tkaninou“ [FAJKOŠ, 1997]. „Intenzivní zeleň je náročná na skladbu vrstev a tento druh ozelenění je možno dlouhodobě udržet pouze prostřednictvím pravidelné péče. Podle péče se dělí na zeleň intenzivní jednoduchou (polointenzivní) a intenzivní náročnou“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 48], [PEJCHAL, 2008, str. 3].
Jednoduché intenzivní střešní zahrady Jsou tvořeny zpravidla půdopokryvnými vegetačními prvky – trávníky, trvalkami
a dřevinami, které mají menší nároky na skladbu vegetačního souvrství, zásobování vodou a i živiny. V menší míře se používají také cibuloviny a hlíznaté rostliny. Přesněji lze použít vegetační prvky trávo-bylinné, z planých trvalek a dřevin, z dřevin a trvalek nebo jen ze dřevin [ŠIMEK, 2005, str. 83], [PEJCHAL, 2008, str. 4]. „Členění plochy se nekomplikuje a jsou používány druhy dobře pokrývající půdu, bujně a kompaktně rostoucí, s velkou konkurenceschopností a odolné vůči mrazu. Dřeviny lze vysazovat a na mělčích vegetačních substrátech (od 8 cm), ale jen v chráněnějších polohách. Spád střechy by měl být minimálně 2 %“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 50]. Pořizovací náklady jsou nižší, následná péče je méně náročná a soustřeďuje se zejména na dostatečné zásobování vodou, ochranu proti mrazu a občasné přihnojení. Trávníky na více nakloněných nebo strmých střechách při běžných tloušťkách půdy (asi 15 cm) se také řadí do tohoto typu střešních zahrad. Toto ozelenění se může provádět na plochých i šikmých střechách [ŠIMEK, 2005, str. 83].
Náročné intenzivní střešní zahrady „Splňují vysoké až nejvyšší nároky jak z hlediska výběru druhů a odrůd rostlin,
tak i z hlediska kompozičního“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 51]. „Mohou být vytvářeny plošně, výškově diferencované, nebo bodově a jsou při odpovídajícím vybavení srovnatelné se zakládáním zahrad na rostlém terénu“ [ŠIMEK, 2005, str. 83]. Trávníky se zakládají v náročnějších, udržovaných formách (okrasné, užitkové), výsadby
trvalek
v poměrně
širokém
sortimentu
a
dřeviny
v kategoriích
od půdopokryvných až po malé stromky (větší druhy stromů již vyžadují kotvení pro nebezpečí vyvrácení větrem). Menší stromky se používají jako solitéry k rozčlenění 36
prostoru. Použité rostliny mají vysoké nároky na konstrukci půdního profilu a na pravidelné zásobování vodou a živinami [ŠIMEK, 2005, str. 83]. „Lze použít i náročnější technické prvky, mobiliář, rostliny v mobilních nádobách a další vybavení“ [KRUPKA, 1992 z ŠIMEK, 2005, str. 83]. „Náklady na pravidelnou péči a údržbu jsou vysoké až velmi vysoké v závislosti na výběru rostlin a jejich kompozičním uspořádání“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 51].
7.2.2 Extenzivní střešní zahrady „U extenzivních typů střešních zahrad se využívá vegetace, podobající se společenstvům na přirozených stanovištích. Často jsou realizovány na nepochozích střechách a plní zejména funkci ekologickou, estetickou a psychologickou. Výška substrátu: 6–20 cm (liší se u různých autorů v rozmezí 5 cm) Plošná hmotnost v plně nasyceném stavu: 100–300 kg/m2 Maximální sklon: do 2 % Údržba: za každé 1–2 měsíce (jednou až dvakrát ročně kontrola a odstranění náletů) Pochozí: zpravidla ne Automatická závlaha: většinou není Střechy: ploché i šikmé Filtrační vrstva: geotextilie o plošné hmotnosti 100–200 g/m2“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 42] „Při sklonu střechy od 15° do 25° musí být substrát dostatečně soudržný a střešní systém musí mít i zábrany, které při větší dešti zamezí sesunutí substrátu.“ „Hlavním principem je využití sukcese jako přirozeného vývoje. Druhové složení vegetačních prvků není jednoznačně vymezené, často se však vyskytuje pouze jeden typ (např. bylinné společenstvo), odolávající extrémním stanovištním podmínkám“ [ŠIMEK, 2005, str. 83]. Rostliny musí být schopny dlouhodobě snášet extrémní podmínky – zejména dlouhodobé sucho, ale i krátkodobé přemokření. Vhodné jsou rostliny odolné větru, dobře regenerující, schopné plošného rozrůstání a rozmnožující se vegetativní i generativní cestou [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 43]. „Přesněji lze použít vegetační prvky mecho-rozchodníkové, rozchodníko-mechobylinné, rozchodníko-trávo-bylinné, trávo-bylinné a vzácně vegetační prvky dřevinné (keříčky, polokeře, keře)“ [PEJCHAL, 2008, str. 4].
37
„Zásobování vodou a živinami se děje přírodními procesy, bez závlahového systému a údržba je tedy minimální. Pouze v počátečním období je možnost závlahy nezbytná“ [ŠIMEK, 2005, str. 83]. „Spočívá zejména v dosevu či dosadbě, doplňování živin malými dávkami hnojiv, závlaze v době extrémního sucha a v případě extenzivního trávníku v občasném kosení“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 43]. „Rostliny musí být schopny dlouhodobě snášet extrémní podmínky – zejména dlouhodobé sucho, ale i krátkodobé přemokření. Vhodné jsou rostliny odolné větru, dobře regenerující, schopné plošného rozrůstání a rozmnožující se vegetativní i generativní cestou“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 43]. „Podrobněji lze extenzivní ozelenění rozdělit podle mocnosti substrátu [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 43]: ‒ extenzivní střešní ozelenění na slabé vrstvě vegetačního substrátu (od 20 do 60 mm), tzv. nenáročná extenzivní zeleň; ‒ extenzivní střešní ozelenění na středně silné vrstvě vegetačního substrátu (od 60 do 150 mm), tzv. středně náročná extenzivní zeleň; ‒ extenzivní střešní ozelenění na silné vrstvě vegetačního substrátu (od 150 do 200 mm), tzv. náročná extenzivní zeleň.“ „Extenzivní střešní zahrady jsou řazeny mezi přírodě blízké vegetační formy a rozlišujeme spontánně vzniklé a cíleně založené střešní zahrady“ [ŠIMEK, 2005, str. 83].
Spontánně vzniklé střešní zahrady „Tento typ střešních zahrad je sekundárně osídlován vegetací, která se vyvíjí
na antropogenně upravených zpevněných površích staveb. Postupně procesem sukcese a případným vlivem člověka (zanesení diaspor nebo části rostlin na stanoviště) vzniká ustálené klimaxové společenstvo“ [KRUPKA, 1992 z ŠIMEK, 2005, str. 83]. Spontánně vzniklé střešní zahrady mohou být dále rozděleny na přirozené a iniciované. Přirozené vznikají náhodou, důležitou roli hraje sukcese a jsou člověkem trpěny do té doby, než způsobí škody nebo poškození funkce místa, na kterém rostou. Iniciované vznikají za účelem vytvoření nebo zlepšení místních podmínek a osídlení vegetace probíhá buď zcela přirozeně nebo jsou vneseny diaspory nebo rostliny či jejich části [KRUPKA, 1992 z ŠIMEK, 2005, str. 83].
38
Cíleně založené extenzivní zahrady „Vyvíjejí se na relativně tenkých pěstebních vrstvách a samy se také udržují.
Zavádějí se cílenými vegetačně-technickými prostředky a opatřeními“ [ŠIMEK, 2005, str. 83]. „Zásobení vodou a živinami je ponecháno přirozeným koloběhům a udržovací péče je minimální. Následný růst rostlin je ponechán přirozenému vývoji, uplatňuje se zde konkurenceschopnost, sukcese a odolnost nepříznivým klimatickým podmínkám daného stanoviště. Z vegetačních prvků převažují zejména xerofyty a sukulentní formy (především rody Sempervivum a Sedum)“ [ŠIMEK, 2005, str. 83].
7.2.3 Biotopní zeleň „Jedná se o samovolné ozelenění střech, kde se nepočítá se zakládáním zeleně, plochy se nechávají volné pro přirozený nálet rostlin. Vegetaci tvoří zejména dobře samovolně se množící rostliny s dobrou regenerací a rostliny schopné dlouhodobě snášet extrémní podmínky, zejména vláhové výkyvy. Jedná se především o mechy, byliny, traviny a sukulenty. Optimální je minerální substrát o tloušťce 6–12 cm. Plošná hmotnost v plně nasyceném stavu je 60–200 kg/m2 a střecha zpravidla není pochozí.“ „Biotopní zeleň je ponechávána zcela bez péče – není přihnojována, ani uměle zavlažována. Odpadají tak náklady na péči, resp. potřeba údržby střechy se téměř neliší od klasické střechy bez vegetace. Biotopní zeleň je tak jednou z nejekologičtějších variant „založení“ střešní vegetace“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 40].
7.3 Typy zelených fasád „Způsoby, jak „ozelenit“ fasády můžeme rozdělit do dvou skupin, a sice pěstování rostlin na stěně, tedy vertikální zahrady a pnoucí rostliny“ [PŘEROVSKÁ, 2013, str. 17]. Oba způsoby uplatnění vegetace v architektuře mají své přednosti a slabé stránky a navzájem se doplňují. V exteriéru převládají výhody pnoucích dřevin a vertikální zahrady mají místo jen při řešení specifických případů. Využití pnoucích dřevin je relativně jednoduché, laciné a cenově se pohybuje od řádu jednotek korun na 1 m2 (při použití samopnoucích druhů), do pár set korun na 1 m2 při budování náročných opěrných konstrukcí. Existuje široký sortiment pnoucích dřevin vyhovujících našim klimatickým podmínkám a spolehlivě mrazuvzdorných. 39
V interiéru naopak vynikají vertikální zahrady, které přinášejí novou kvalitu prostředí. Také sortiment rostlin je v interiéru mnohem širší a jejich pěstování je spolehlivější. Velký přínos mohou mít i vertikální zahrady budované jako velké nástěnné obrazy. Technické problémy jsou zde lépe řešitelné než v exteriéru (například porucha závlahy), v exteriéru může taková porucha znamenat i zkázu celé výsadby [BURIAN, seminář, 2011]. 7.3.1 Rozdíly mezi pnoucími rostlinami a vertikálními zahradami Obě dvě skupiny mají své výhody a nevýhody. Burian [BURIAN, 2011, str. 17] přehledně rozdělil hlavní rozdíly mezi pnoucími rostlinami a vertikálními zahradami. Tab. 1 Rozdíly mezi pnoucí dřevinami a vertikální zahrady [BURIAN, 2011, str. 17] Pnoucí dřeviny Náklady na pořízení jsou řádově nižší, nejvýše v řádu stokorun na 1 m2.
Vertikální zahrady Násobně vyšší pořizovací náklady, až v desítkách tisíc na 1 m2. Závislé na energetických zdrojích Úplná nezávislost na energetických (čerpadla), pravidelná péče je nutná, zdrojích, nenáročná péče, vyrůstají z malé, nákladná, výškové práce v běžně dobře dostupné plochy na terénu. nedostupné poloze. Vysoký přínos pro energeticky úspornou Malý přínos pro energeticky úspornou architekturu. architekturu. Pomalý nástup účinku (vývoj). Téměř okamžitý účinek. Primárně do exteriéru. Primárně do interiéru. Omezená tvárnost. Vysoká tvářnost (tvorba kompozic).
7.3.2 Rozdíly vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru Pěstování rostlin v interiérech, na vertikálních stěnách je v našich podmínkách osvědčenější způsob než v exteriérech. Je to především díky příznivým teplotám, které příliš nekolísají. Rostliny rostou mnohem spolehlivěji, důkazem jsou u nás současné realizace především firmy Němec s.r.o. nebo firmy Matouš Hydroponie, s.r.o. Rozdíly mezi vertikálními stěnami v interiéru, a exteriéru porovnává tabulka 2 a obrázek 5.
40
Tab. 2 Hlavní rozdíly vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru [BURIAN, 2011, str. 17] INTERIÉR
EXTERIÉR sortiment exteriérových rostlin
sortiment pokojových rostlin
(především trvalky, nízké keře, polokeře
téměř vždy umělé osvětlení
umělé osvětlení téměř není potřeba
teplota příliš nekolísá
velké výkyvy teplot během roku
častěji závlahový systém s uzavřeným
častěji závlahový systém s otevřeným
obvodem
obvodem
Obr. 5 Porovnání vertikální zahrady v exteriéru a interiéru [AZALEA < http://www.azalea.sk/?co=vertical_garden&lang=sk >] „Interiéry lze rozdělit podle světelných podmínek [PŘEROVSKÁ, 2013, str. 20] na:
interiéry velmi světlé – interiéry s velkou prosklenou plochou, díky které je vnitřní prostředí velmi světlé a teplé, rostliny v těchto prostorách více transpirují a zvyšují vzdušnou vlhkost; 41
interiéry světlé – vyhovují prakticky většině rostlin;
interiéry tmavé – přísun světla je velmi omezen, rostliny, které je možné v těchto interiérech pěstovat, mají původní stanoviště v podrostu tropických lesů.“
„Dále je podstatné pro vertikální zahrady dělení dle teploty v zimě, které Kuťková [KUŤKOVÁ, 2009, str. 4] vymezuje na:
teplé interiéry – vysoká a vyrovnaná teplota v průběhu dne a noci 20–25 °C nebo vysoká teplota s malým kolísáním teploty mezi dnem a nocí, vhodné jsou tropické taxony vegetující v nižších patrech rostlinné formace;
temperované interiéry (poloteplé) – v zimním období dosahují teplot 15– 18 °C, někdy klesají až na 12 °C, vhodné jsou taxony vegetující ve vyšších polohách tropického pásma a teplejších oblastech subtropického pásma;
studené interiéry – v zimním období teploty kolem 5–10 °C, tyto interiéry jsou vhodné pro taxony pocházející ze subtropických oblastí.“
Z výše uvedeného vyplývá, že je potřeba buď respektovat nároky rostlin, nebo interiéry upravovat tak, aby bylo vhodným prostředím pro rostliny. Nedostatek světla lze nahradit umělým osvětlením, které díky svému složení zajistí fotosyntetický proces v rostlinách. Němec [2013] dle ústního podání uvádí, že používá metal-halogenidové výbojky nebo halogenidové žárovky, kde je nutné počítat s 30 až 100 Watty na metr čtvereční, v závislosti na druhu rostliny a svítit jimi alespoň osm hodin denně. 7.4 Závěr Terminologie při vymezování jednotlivých druhů ozeleněných střech není vždy totožná. Někteří autoři rozlišují typy, někteří druhy ozelenění, přitom se jedná o stejnou problematiku. Podrobnou terminologií se zabývá většina odborné literatury, firmy zabývající se ozeleněním střech se zaměřují především na extenzivní a intenzivní ozelenění. Co se týče typů zelených fasád, je rozdělení poměrně jednoznačné. Dělí se na pnoucí rostliny a vertikální zahrady. Odborná literatura týkající se této problematiky, je dle mého názoru nedostačující a firem zabývajících se zejména tvorbou vertikálních zahrad je v České republice poměrně málo. U vybraných zástupců ozeleněných střech jsou převažujícím typem intenzivní střešní zahrady. Jedná se o budovy společností: AXA ČR, s.r.o., Brno; Business 42
Technology Park, Praha 6, Chodov; ČSOB, Praha 5, Smíchov; Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně; GALERIE HARFA, Praha 9, Libeň; Hadovka Office Park, Praha 6, Dejvice; Nemocnice Havlíčkův Brod – emergency; Obchodní Centrum Chodov, Praha 4, Chodov; SAZKA – ředitelství, Praha 9, Libeň; Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Brno; Vysoké učení technické v Brně – Provozní odbor rektorátu VUT v Brně (Kounicova). Extenzivní střešní zahrady můžeme vidět například v Central Parku, v Praze 3, Žižkov a také na budově Krajského soudu, pracoviště Husova v Brně. Miniaturní provedení extenzivní střešní zahrady můžeme vidět v malé vesnici Malochyně nedaleko města Chotěboř. Typ intenzivní i extenzivní střešní zahrady můžeme nalézt na budově Obchodního centra Nový Smíchov v Praze 5, Smíchově. Zeleň v mobilních nádobách můžeme spatřit na realizaci Villa Parku Čechovka v Havlíčkově Brodě. U zelených fasád je zaměření především na vertikální zahrady. Pouze u realizace Business Technology Park, Praha 6, Chodov jsou k vidění zelené fasády z pnoucích dřevin. Z vertikálních zahrad byly navštíveny následující realizace: Centrálu VIG ČR, Praha 8, Karlín; Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Praha 8, Karlín; KKCG, Vinohradská 230, Praha 10; Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, Smíchov; Marlyle, s.r.o., Praha 5, Smíchov a Showroom firmy Němec s.r.o., Praha 4.
43
8.
STANOVIŠTNÍ
PODMÍNKY
PRO
VEGETACI
NA
STŘECHÁCH A VERTIKÁLNÍ ZAHRADY 8.1 Stanovištní podmínky pro vegetaci na střechách „Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující stanovištní podmínky patří [PEJCHAL, 2008, str. 5]: 8.1.1 Faktory klimatické a povětrnostní
regionální klimatické poměry
místní mikroklima
množství a rozložení srážek během roku
střední délka slunečního svitu
výskyt suchých period
výskyt mrazových period se sněhem a bez něho
síla a převládající směr větru.
8.1.2 Faktory ovlivněné stavbou
sklon střechy (vliv na osvětlení, dopadající a zadržené srážky)
expozice střechy (ovlivňuje světelné, teplotní a vodní poměry)
tepelná izolace střechy (nežádoucí vysoké či nízké teploty v kořenovém prostoru)
odraz světla od okolních částí budov
modifikaci oslunění (oblasti slunné, stinné a se střídavým osvětlením)
účinek vzduchu z větracích zařízení (tepelná či chemická zátěž)
zatížitelnost střechy a z toho vyplývající potenciální mocnost substrátu
modifikace proudění vzduchu (výška stanoviště nad terénem a jeho otevřenost či chráněnost)
ovlivňování srážek stavbou (dešťový stín)
přívod vody ze sousedících částí stavby“
„Stanovištní podmínky lze v některých případech ovlivnit ve prospěch rostlin složením substrátu, jeho rozvrstvením a následnou údržbou. V ostatních případech je nutno stanovištním podmínkám přizpůsobit výběr rostlin“ [PEJCHAL, 2008, str. 5].
44
Tab. 3 Zátěž jednotlivých typů stanovišť pro rostliny [PEJCHAL, 2008, str. 5]:
Plochá střecha
1. Otevřená poloha se silným až velmi silným prouděním vzduchu
převážně slunná
vysoká zátěž
převážně stinná
střední zátěž
střídavé oslunění
vysoká zátěž
2. Chráněná poloha se slabým až velmi slabým prouděním vzduchu
převážně slunná
malá zátěž
převážně stinná
velmi malá zátěž
střídavé oslunění
malá zátěž
Šikmá střecha
1. Otevřená poloha se silným až velmi silným prouděním vzduchu
převážně slunná
velmi vysoká zátěž
převážně stinná
vysoká zátěž
střídavé oslunění
velmi vysoká zátěž
2. Chráněná poloha se slabým až velmi slabým prouděním vzduchu
převážně slunná
vysoká zátěž
převážně stinná
střední zátěž
střídavé oslunění
vysoká zátěž
8.1.3 Faktory ovlivněné rostlinami Jedná se především o konkurenční schopnost (soutěž o světlo, vodu, živiny a prostor) a podpůrné vlastnosti rostlin (žádoucí přistínění a ochrana před větrem, vytváření specifického porostního prostředí) [PEJCHAL, 2011, str. 6].
8.2 Stanovištní podmínky vertikálních zahrad 8.2.1 Orientace ke světovým stranám Pejchal [PEJCHAL, 2011, str. 21] uvádí, že „orientace ke světovým stranám podstatně modifikuje světelné a tepelné poměry, výrazně ovlivňuje i působení větru na rostliny. Ve spojení s vertikalitou a dalšími vlastnostmi pěstebního media dochází především u stěn orientovaných ke slunci k extrémním hodnotám a výkyvům teploty.“ „Rostliny na nich musí být výrazně odolné, jak k vysokým teplotám a slunečnímu úpalu, tak zimnímu poškození a i suchu. Naznačené poměry na stěnách orientovaných 45
k jihu prakticky vylučují smysluplné použití stálených listnatých dřevin a totéž platí do značné míry i o použití stálezelených či polostálezelených trvalek. Skutečnost je taková, že se (doposud) téměř nerealizují stěny orientované k jihu“ [PŘEROVSKÁ, 2013, str. 20]. 8.2.2 Zásobování rostlin vodou a živinami Většina pěstebních systémů vertikálních zahrad je zásobena vodou spolu s živinami pomocí kapkové závlahy. Kapková závlaha se ale často ucpává, což u bez substrátových pěstebních systémů přináší velké problémy v kořenovém prostoru až úplný úhyn rostlin. U větších vertikálních zahrad se setkáváme s automatizovaným systémem, který si pomocí čidel spouští závlahu či pomocí počítače hlásí případné poruchy. Nebo se setkáváme s automatizovaným systémem, u kterého se programuje interval závlah. Tento interval není vůbec jednoduché sladit. U vertikálních zahrad je třeba si uvědomit, že nelze přistupovat ke každému použitému sortimentu individuálně, proto je vhodné vybírat rostliny s podobnými nároky na vodu a živiny [PEJCHAL, 2011, str. 20]. Pejchal [PEJCHAL, 2011, str. 20] uvádí, že „z dlouhodobějšího hlediska se žádný systém neobejde bez dodávky živin, realizovatelné (až na žlabové systémy) jen tzv. hnojivou závlahou. Jistou výjimku představují pouze systémy s porézními povrchy, i jejich vegetaci však přiměřené hnojení prospívá.“ „Způsob závlahy lze rozdělit do dvou obvodů [PŘEROVSKÁ, 2013, str. 31]:
otevřený obvod – je systém napojený na vodovod a kanalizaci, setkáváme se s ním spíše u exteriérových vertikálních zahrad, kde je místo pro odtok vody při přemíře zavlažování a prostor pro umístění technologie;
uzavřený obvod – je systém, který není napojen na vodovod a kanalizaci, používá se tedy spíše v interiérech, kde nemusí být tolik místa pro odtok přebytečné vody a umístění technologie. V praxi to vypadá tak, že pod vertikální zahradou je umístěna dostatečně velká nádržka, do které se přilévá voda spolu s živinami. Nalévání vody do nádržky může mít i automatické dopouštění, to už ale vyžaduje napojení na přívod vody.“
„Ekologickým řešením uzavřeného (ale i otevřeného) obvodu je využití srážkové vody“ [PŘEROVSKÁ, 2013, str. 31].
46
9.
VLASTNOSTI STŘECHY VÝZNAMNÉ PRO PLÁNOVÁNÍ OZELENĚNÍ
„Základními podmínkami pro navrhování a realizaci střešních zahrad jsou:
reálný přístup ke střeše
dostatečná nosnost (statika)
kvalitní hydroizolační vrstva odolná pro prorůstání kořínků“ [KRUPKA, 1992].
9.1 Významné vlastnosti střechy vhodné k ozelenění „Střechy vhodné k ozelenění musí splňovat jak určité technické požadavky, tak musí být vhodným prostředím pro navržené vegetační prvky. Nejvýznamnější vlastnosti střechy pro případné ozelenění jsou:
sklon střechy
konstrukce střechy
snášenlivost látek
difuse vodních par
druh využívání
nosnost
snášenlivost pro životní prostředí
snášenlivost pro rostliny
odvodnění
závlaha
zajištění proti pádu“ [PEJCHAL, 2008, str. 7].
9.1.1 Sklon střechy Pro navrhování je velmi důležitý sklon střechy. Každý sklon vyžaduje poměrně odlišný přístup a různé technické požadavky. Sklonem střechy (ve stupních) resp. spádem střechy (v procentech) je třeba se zabývat v souvislosti s požadavky na konstrukci souvrství a cílovou vegetaci [KRUPKA, 1992, str. 9].
„Střechy se sklonem do 2° – musí být zajištěn dostatečný systém odvodňovacích vrstev (nutno zvětšit mocnost drenážní vrstvy), vyžadují tedy zvláštní opatření na odvod vody a oddrenážování.
Střechy s minimálním sklonem 2° – pro extenzivní ozelenění a jednoduché intenzivní ozelenění. 47
Střechy se sklonem od 5° – substrát může obsahovat vyšší organický podíl (větší jímavost vody), menší drenáž (popřípadě není nutná), osázení vegetačními prvky s nižšími nároky na vodu.
Střechy se sklonem větším než 20° – nutno používat speciální vegetační matrace nebo trávník, vypěstovaný na jutě nebo jiném pevném pěstebním materiálu. Okraje střech musí být dostatečně zabezpečena proti případnému sesuvu či pádu použitých materiálů systémem podélných zábran z kamene, dlažby nebo dřeva.
Střechy s vyšším sklonem (45° a více) – dříve se tyto střechy neozeleňovaly, v současné době již lze vytvořit na těchto střechách zahrady, avšak vyžadují zvláštní opatření“ [ZEZULKOVÁ, 2008, str. 17]. Příkladem může být extenzivní střecha se sklonem 58° na budově Obchodního centra Nový Smíchov v Praze 5, Smíchově, z roku 2001.
9.1.2 Konstrukce střechy a ozelenitelnost „Střechy podle konstrukčních a stavebně-fyzikálních vlastností liší v souvrství střešního pláště. Na základě konstrukce se rozlišují střechy s hydroizolacemi a střechy s krytinami [PEJCHAL, 2008, str. 8].
Střechy s hydroizolacemi – lze ozelenit všemi způsoby a všemi vegetačními prvky, při splnění požadované nosnosti, odolnosti proti prorůstání kořenů a správné hydroizolaci. Dále se dělí podle použitých materiálů střešního souvrství na několik typů.
Střechy s krytinami – v současné době zpravidla většina střech s krytinami není vhodná a uzpůsobena k ozelenění. Při odpovídajících stavebně technických předpokladech ale existuje také možnost tyto střechy ozelenit.“
9.1.3 Snášenlivost látek Důležitá je vzájemná chemická snášenlivost látek, které nesmí vyvolat nežádoucí chemické reakce. V případě nesnášenlivosti látek je třeba přezkoumat výběr látek, nebo naplánovat oddělovací vrstvy. Hydroizolace a ochrana proti prokořenění musí být odolné vůči hydrolýze, mikroorganismům a látkám rozpuštěným ve vodě [PEJCHAL, 2008, str. 9].
48
9.1.4 Difuze vodních par „Střešní konstrukce musí být přezkoušeny z hlediska stavebně fyzikálního“ [PEJCHAL, 2008, str. 9]. 9.1.5 Druh užívání Využívání střešní konstrukce závisí na stavebně-technických parametrech, které se týkají střešní konstrukce a využitelnosti člověkem – pro pobyt nebo pouze pohledovou funkci. Střešní zahrada pro pobyt lidí má rekreační funkci. Pohyb osob je omezen na cesty, terasy, méně pak na vhodnou trávníkovou plochu. Jinou funkci bude splňovat střecha k pozorování, kde je pohyb lidí omezen pouze na nezbytné kontroly a udržovací péči [PEJCHAL, 2008, str. 9]. 9.1.6 Nosnost Rozhodujícím kritériem pro druh a formu ozelenění je nosnost střešní konstrukce. „Jde o statický posudek, který určí odborník – statik, aby se zabránilo překročení přípustnému zatížení střechy. Je-li výsledek statického posudku v rozmezí 100– 300 kg/m-2, lze počítat pouze se zřízením extenzivní střešní zeleně. Vyjde-li únosnost nad 300 kg/m-2, lze zřizovat některou z forem intenzivní střešní zeleně“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 41]. Podle Pejchala [PEJCHAL, 2008, str. 9] „se rozlišuje zátěž, která působí na souvrství střešního pláště:
provozní – působí toto zatížení jen občasně – vstupem člověka, zahradní technikou, sněhovou pokrývkou či vlivem větru
stálá - za tuto nosnost jsou považovány veškeré vegetační prvky a veškeré prvky technické (bazény, terasy, pergoly atd.).“
V rámci stálé zátěže se nesmí opomenout na hmotnost všech materiálů, které budou na střeše (nad hydroizolační fólií) ve stavu úplného nasycení vodou a také na zátěž při realizaci (např. skladování materiálu). „V celkové vypočítané zátěži je nutno počítat s určitou rezervou a nezatěžovat střechu až „na doraz“ [VAŇKOVÁ, 2008]. „Je-li nosnost střešní konstrukce vysoká a umožňuje-li rozprostření vrstvy zeminy, je možno tvořit s větší mírou fantazie. Je-li únosnost střešní konstrukce malá, je třeba volit výsadby z omezeného okruhu rostlin a vytvářet spíše záměrně kompozice přirozeně působící“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 48].
49
Tab. 4 Hmotnost základních, nejvíce užívaných materiálů [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 42]. 1 cm vrstva materiálu plně nasyceného vodou
Hmotnost v kg/m-2
písek, štěrkopísek
20 – 22
zemina průměrné kvality a složení
16 – 20
drobný štěrk
16 – 18
cihlová drť o zrnitosti 2 – 6 mm
10 – 12
keramzit
5 – 10
rašelina
7–9
filtrační tkanina (geotextilie)
–
příp. minerální plsť
0,1 – 0,6
9.1.7 Snášenlivost pro životní prostředí a rostliny Snášenlivostí se rozumí vzájemná snášenlivost materiálů vůči životnímu prostředí. Životní prostředí nesmí být zatěžováno škodlivými látkami použitými při realizaci střešního ozelenění. Hlavní nebezpečí představují unikající plynné látky a bezohledné zacházení se škodlivými látkami při jejich zneškodňování po dosloužení [PEJCHAL, 2008, str. 9]. 9.1.8 Snášenlivost pro rostliny „Tento aspekt je vhodný si ověřit předem přímo u výrobce. Předejde se tak nežádoucímu efektu u vegetace, který mohou způsobit použitá lepidla nebo rozpouštědla, sloužící ke spojení či fixování těsnících vrstev či ochranných fólií“ [PEJCHAL, 2008]. 9.1.9 Odvodnění „Odvodňovací systém (žlaby, vtoky) zajišťuje odtok přebytečné vody ze střechy. Je důležité zabezpečit, že ozeleněné i neozeleněné části budou odvodněny. Ploché střechy lze odvodnit vnitřním nebo vnějším odvodněním, šikmé se odvodňují po obvodu – podokapními, nástřešními nebo nadřímsovými žlaby a svody“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 108]. „U plochých střech bez sklonu se používají zvláštní drenážní vrstvy pro odvod přebytečné vody. U střech se sklonem větším než 3 % se počítá s odtokem plných 100 % a nezbytnou součástí je drenážní vrstva. Pomocí koeficientu odtoku dešťové vody se vypočítá, kolik z napadaného deště 50
odteče (přičemž je odtok výrazně zpomalen) a kolik zůstane na střeše, respektive se vypaří“ [VAŇKOVÁ, 2008, str. 52]. „Odvodnění se musí zabezpečit jak prostřednictvím konstrukce vrstev, tak na jejich povrchu (u tenkovrstevných konstrukcí probíhá odtok vody i na jejich povrchu). Lze rozlišit 3 druhy odvodnění:
uvnitř vegetační plochy;
vně vegetační plochy;
oddělené odvodnění ozeleněných ploch a ploch bez vegetace.“
Důležitá je také snaha minimalizovat neužitečné odvedení vody do kanalizace. Můžeme tomu tak čelit například shromažďováním vody v nádržích a následně vodu může být použít k zavlažování vegetačních prvků anebo jako vodu užitkovou [PEJCHAL, 2008, str. 10]. „Opomenout nesmíme ani na místa napojení na přilehlé fasády. Na styku s fasádami, které jsou vystaveny dopadajícímu dešti, je vhodné vybudovat podélné odvodňovací kanálky“ [VAŇKOVÁ, 2008, str. 52]. „S klesající mocností konstrukčních vrstev ozelenění (tím i vodní kapacitou) a se stoupajícím sklonem střechy stoupají také nároky na kapacitu odvodnění“ [PEJCHAL, 2008, str. 10]. Plánování a navrhování odvodnění střechy musí být v souladu s platnou normou a směrnicí. 9.1.10 Závlaha „Systém závlahy navrhuje projektant závlah na základě druhu ozelenění, stanovištních podmínek, typu vegetačního prvku, sklonu střechy, velikosti a půdorysu střechy, vydatnosti a tlaku zdroje vody a zdroje energie. Vláhové požadavky se odvíjí především od sklonu střechy – čím je střecha šikmější, tím na 1 m2 jejího reálného povrchu dopadá méně srážek“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 141]. „Zajištění závlahy je nutné především u rostlin s vyššími vláhovými nároky a u čerstvě vysazeného materiálu, zejména do doby řádného ujmutí rostlin. Závlahu je nejvhodnější provádět v časných ranních či brzkých podvečerních hodinách. Využívá se především srážková voda, která je ekonomičtější a voda lépe vyhovuje rostlinám.“ „Umělé zavlažování je buď povrchové, nebo podpovrchové. Ruční závlaha postřikovací hadicí je náročná a zpravidla se neprovádí“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 141].
51
Tab. 5 Koeficienty odtoků ze střech dle krytiny [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 142]. Materiál Asfaltové pásy
Koeficient odtoku Plochá střecha
Šikmá střecha
0,7
0,8
–
0,75
0,7
0,8
–
0,75
0,2
0,25
Břidlice Kovové pásy Pálené nebo betonové tašky Ozelenění
9.1.11 Zajištění proti pádu Vzhledem k tomu, že ozeleněné střechy jsou často situovány ve značných výškách, nesmí být při veškeré činnosti zanedbána bezpečnost práce. Důležité je především zajištění proti pádu pracovníků při zakládání a údržbě zeleně, ale i uživatelů plochy. Zajištění proti pádu je třeba zohlednit již při projektování zakázky a při zadávání práce [PEJCHAL, 2008, str. 10].
9.2 Závěr Nejvíce informací o této problematice uvádí Pejchal [PEJCHAL, 2008]. Ostatní použitá literatura se zmiňuje pouze o některých bodech a uvádí většinou informace pro konkrétní případy, ne v obecné rovině. Některá literatura uvádí, že střechy se sklonem větším než 40° nelze ozelenit, firmy, zabývající se ozeleněním střech (díky novým technologiím a možnostem) však uvádějí, že ozelenění je možné. Příkladem může být Obchodní centrum Nový Smíchov v Praze 5, Smíchově se sklonem 58°. Jsou tedy také rozdíly při členění střech podle sklonu.
52
10. POŽADAVKY NA SKLADBU SOUVRSTVÍ A MATERIÁLY OZELENĚNÝCH STŘECH „Mezi základní požadavky pro konstrukci vegetačních ploch patří:
dostatečná únosnost střešní konstrukce
zadržení potřebné vody a odvod vody přebytečné
dostatečný prokořenitelný prostor
vhodné složení vegetační vrstvy, odpovídající nárokům vegetace“
„Funkční vrstvy se aplikují na vnější povrch střešního pláště a mají za úkol chránit střešní plášť a nabídnout pěstovaným rostlinám vhodné podmínky pro růst.“ „Skladba zatravněné střechy vychází ze stejných zásad jako u všech ostatních střech, to znamená, že vegetační souvrství se klade na definitivně hotový střešní plášť ukončený hydroizolací, případně u obrácených střech vrstvou tepelně izolační“ [FAJKOŠ, 1997]. 10.1 Funkční vrstvy „Složení vrstev ozeleněné střechy je podle Pejchala [PEJCHAL, 2008, str. 11] následující: 1) Vegetace 2) Vegetační nosná vrstva 3) Filtrační vrstva 4) Drenážní vrstva (s akumulační funkcí; některé
prameny
uvádí
samostatně
akumulační vrstvu) 5) Ochranná vrstva (v případě potřeby) 6) Ochrana proti prokořenění (obvykle spojena s hydroizolace) 7) Oddělovací vrstva (v případě potřeby) 8) Kluzná vrstva (v případě potřeby) 9) Hydroizolační vrstva (bývá považována za součást konstrukce střechy) 10) Nosná konstrukce“
Obr. 6 Skladba ozeleněné střechy [PRAŽÁKOVÁ, 2007, str. 45]
53
10.1.1 Vegetace a vegetační nosná vrstva „Vegetace je nejsvrchnější vrstva na konstrukci střechy, tedy i jediná viditelná vrstva a její vzhled je dán typem ozelenění a výběrem jednotlivých vegetačních prvků.“ Vegetační nosná vrstva tvoří základní prokořenitelnou vrstvu pro růst rostlin. Z hlediska struktury musí být stabilní, vodopropustná, vododržná, mrazuvzdorná, s dostatečným množstvím vzduchu, nezávadná pro životní prostředí a rostliny, odpovídajícího zrnitostního složení, obsahující minerální a organické látky. Slouží jako zásobník živin a vody. Zasakující voda je přijímána rostlinami a přebytečná voda je odváděna do drenážní vrstvy. Musí být také dostatečně pórovitá, i při maximální vodní kapacitě musí vykazovat pro danou vegetační formu dostatečný objem vzduchu [PEJCHAL, 2008, str. 11]. „Pejchal [PEJCHAL, 2008, str. 11] rozlišuje následující typy materiálů vhodných pro ozelenění střech: Půda: zlepšená ornice nebo/a podorničí. Sypké materiály: ‒ minerální s vysokým podílem organické substance, ‒ minerální s nízkým podílem substance, ‒ minerální s otevřenými póry ve struktuře zrn bez organické substance. Substrátové desky: ‒ z modifikovaných pěnových hmot, ‒ z minerálních vláken. Vegetační rohože s minerálně nebo organickými směsi sypkých materiálů.“ Výběr substrátu a jeho tloušťka se řídí stavebně-technickými předpoklady (požadavek na drenážní funkci substrátu, zatížitelnost střešní konstrukce, ochranná funkce) a vegetačně-technickými požadavky (specifické nároky užitého typu střešního ozelenění a vegetační formy, trvalé zajištění funkčnosti, omezení náročnosti rozvoje a udržovací péče). U extenzivního ozeleňování střech je vrstva substrátu 20 až 150 mm a u intenzivního ozeleňování pak 300 až 1000 mm [VAŇKOVÁ, 2008, str. 55]. Překročí-li mocnost vegetační nosné vrstvy přibližně 350 mm je nutno rozlišovat horní substrát,
obvykle s
vyšším
obsahem
organických látek a spodní
substrát
bez organických látek. V úvahu bychom také měli brát významné vlastnosti použitých materiálů – nezávadnost pro životní prostředí, snášenlivost pro rostliny, chování při požárech, zrnitost, podíl minerální a organické substance, mrazuvzdornost, stabilitu struktury 54
a odolnost vůči sesedání u půd a sypkých materiálů určenou zrnitostním složením (důležitý podíl hrubé frakce) a tvarem zrn (předností ostrohranná nebo drcená zrna hrubých frakcí), odolnost substrátových desek vůči stlačování, vodopropustnost, schopnost poutat vodu, obsah vzduchu, pH, obsah solí a karbonátů, obsah živin, absorpční kapacitu, obsah semen a regenerace schopných částí rostlin a obsah cizích látek [PEJCHAL, 2008, str. 12]. U vybraných realizací byla vždy použita jiná vegetační vrstva (substrát), která odpovídá požadavkům vegetace: AXA ČR s.r.o., Brno – intenzivní rostlinný substrát tloušťky 205–365 mm (ve 2. nadzemním
podlaží)
a
také
proprané
kamenivo
frakce
16–32
mm
(v 7. nadzemním podlaží). Business Technology Park, Praha 6, Chodov – substrát tvoří ornice, kompost a písek v poměru 1:1:1. Horní vrstvu také v některých místech tvoří drobný štěrk do výšky 50 mm. Central Park, Praha 3 – vegetační předpěstovaná rohož (směs suchomilných nenáročných rostlin) a extenzivní zemní substrát včetně protiskluzového systému. ČSOB, Praha 5, Smíchov – vegetační substrát HYGROMIX® Silomischung a také substrát pro intenzivní pěstování, v některých místech kačírek frakce 16–32 mm. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně – substrát tvoří travní drny. GALERIE HARFA, Praha 9, Libeň – vegetační substrát vhodný pro výplň do systému RECYFIX (zatravňovacích tvarovek). Hadovka Office Park, Praha 6, Dejvice – substrát je jílovitorašelinný. Krajský soud, pracoviště Husova, Brno – není přesně známo, zřejmě klasický zahradní substrát Nemocnice Havlíčkův Brod – emergency – prané kamenivo frakce 16–32 mm, vegetační substrát tloušťky 100 mm, přesnější složení nebylo nalezeno Obchodní Centrum Chodov, Praha 4, Chodov – substrát nebyl zjištěný, pouze informace o trávníku na konstrukci v pěstebném souvrství 0,4 m a 1,0 m. Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5 – vegetační vrstvu tvoří trávník. SAZKA – ředitelství, Praha 9, Libeň – na vnějších ochozech je 20 cm substrátu (původní zemina – ornice) a cca 5 cm keramzitu. V atriích je vrstva substrátu cca 30 cm (rašelinný substrát pro pokojové rostliny) a keramzitu cca 20 cm.
55
Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Brno – není známo, neboť realizace prošla řadou úprav od různých firem a substrát není nikde uveden. Vysoké učení technické v Brně – Provozní odbor rektorátu VUT v Brně (Kounicova) – vegetační substrát tvořen zahradní zeminou s přídavkem písku, výšky do 50 cm Tab. 6 Varianty tvorby vegetační vrstvy [PEJCHAL, 2008, str. 12].
Intenzivní ozelenění
1. Substrát z ornice
60 % obj. slabě soudržné písčité půdy
20 % obj. kompostu (z kůry či zelené hmoty), popř. bílé rašeliny
20 % obj. praného písku (zrnitost 0–2 mm)
2. Směs sypkých materiálů
70 % obj. drceného expandovaného páleného jílu frakce 0–16 mm (Keramzit, Lecadan)
30 % obj. jednotné zeminy s obsahem jílu
1. Trojvrstevná skladba (směs sypkých materiálů)
90 % obj. drceného expandovaného páleného jílu frakce 0–6 mm (Keramzit, Lecadan)
Extenzivní ozelenění
10 % obj. jednotné zeminy s obsahem jílu nebo kompost
2. Dvojvrstevná skladba (směs sypkých materiálů, drenážní vrstva 5 cm z expandovaného páleného jílu, frakce 2–8 mm, vegetační vrstva 10 cm)
90 % obj. drceného expandovaného páleného jílu frakce 1–8 mm (Keramzit, Lecadan)
10 % obj. jednotné zeminy s obsahem jílu nebo kompost
3. Jednovrstevná skladba (směs sypkých materiálů)
≥ 95 % váhy materiálů s otevřenými póry frakce 1–12 mm pro ploché a 0 – 6 mm pro šikmé střechy (drcený Keramzit, láva)
≤ 5 % váhy jemnozrnného materiálu (jílovité a prachovité částice velikosti < 0,063 mm)
56
10.1.2 Filtrační vrstva Tvoří rozhraní mezi drenážní vrstvou a vegetační nosnou vrstvou. Plní doslova funkci filtru a brání splavování jemnějších částic z vegetační nosné vrstvy do drenážní vrstvy a zajišťuje tak její funkčnost [PEJCHAL, 2008, str. 14]. „Nesmí omezovat kořeny v dalším růstu, což je obzvláště důležité u extenzivní zeleně, kdy kořeny potřebují proniknout skrz filtrační vrstvu a musí být vytažena nad horní úroveň vegetační vrstvy minimálně 10 cm.“ „Materiály použité pro filtrační vrstvu nesmí podléhat biologickému rozkladu a nesmí být příliš chlupaté, aby nedocházelo k jejich ucpávání“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 79]. „Nejčastěji se používá geotextilie ve formě netkaných látek. Minimální hmotnost je 100 g/m-2 (zpravidla 100 až 200 g/m-2), při velkém namáhání může být hmotnost i vyšší (u vegetační nosné vrstvy nad 250 mm a na šikmých střechách)“ [PEJCHAL, 2008, str. 15]. „Jako filtrační materiál může sloužit i kamenivo. S rostoucím sklonem střechy a větší mocností substrátu je filtrační vrstva více namáhána a měla by tedy mít větší tloušťku, resp. větší plošnou hmotnost“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 79]. Filtrační vrstva musí být nezávadná pro životní prostředí a rostliny, prokořenitelná,
odolná
vůči
protlačení,
povětrnosti,
půdním
roztokům
a mikroorganismům, pevná v tahu a roztažitelná a také je důležitá filtrační účinnost a koeficient tření [PEJCHAL, 2008, str. 15]. 10.1.3 Drenážní vrstva „Slouží k odvodu přebytečné závlahové nebo srážkové vody přecházející z vegetační nosné vrstvy přes vrstvu filtrační do odpadu. Hrubými póry přijímá nadbytečnou vodu a odvádí ji ke střešním odtokům. Brání také trvalému přemokření substrátu. Do určité míry zadržuje srážkovou vodu, odkup pak vzlíná a je k dispozici vegetaci v období bez srážek (toto částečné zadržování vody je používáno zejména u intenzivních střešních zahrad). Zvětšuje také prokořenitelný prostor a přejímá ochrannou funkci pro níže ležící vrstvy“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 81], [PEJCHAL, 2008, str. 15]. „Rozhodující je zejména sklon střechy, při sklonu nad 5° není drenáž nutná. Se zvětšujícím se sklonem střechy se zvyšuje rychlost odtoku vody z jejího povrchu a klesá tak potřeba drenážní vrstvy. U sypkých materiálů by se tloušťka drenážní vrstvy pro extenzivní ozelenění měla pohybovat mezi 3–5 cm, u intenzivního mezi 5–10 a více cm. 57
V případě částečného zadržování vody v drenážní vrstvě pro opětovné využití rostlinami by měla mocnost vrstvy činit alespoň 10 cm. Drenážní vrstva by měla být položena v celé ploše střechy, tj. i pod chodníky, vozovku, hřiště, jezírka a další. Na plochých střechách mohou jako drenážní a současně hydroakumulační vrstva fungovat i nopové neboli profilované fólie“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 81]. „Pro drenážní vrstvu jsou vhodné především porézní a lehké materiály s hrubší zrnitostí. Pejchal [2008, str. 15] rozlišuje pět skupin materiálů:
sypké materiály – písek, drobný štěrk, láva, pemza, expandovaný pálený jíl, břidlice nedrcená a drcená
recyklované sypké materiály – cihlová drť, škvára, pěnové sklo
drenážní rohože – strukturní netkané textilie, umělohmotné uzlíčkové nebo nopkové rohože, rohože z vláknitého pletiva nebo z pěnových vloček
drenážní desky – desky z pěnových kuliček, kaučukové uzlíčkové nebo nopkové desky, profilované desky z tvrzené umělé hmoty a profilované desky z pěnové umělé hmoty
drenážní a substrátové desky – desky z modifikované pěnové hmoty.“
Drenážní vrstva má následující požadované vlastnosti – stálost (chemická aj.), nezávadnost pro životní prostředí a snášenlivost pro rostliny, zrnitost, mrazuvzdornost stabilitu struktury a odolnost vůči sesedání u sypkých materiálů, odolnost drenážních desek vůči stlačování, vodopropustnost a schopnost poutat vodu, pH, obsah solí a karbonátů [PEJCHAL, 2008, str. 15]. Tab. 7 Mocnost drenážní vrstvy dle typu ozelenění a mocnosti substrátu [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 85]. Mocnost substrátu* [cm]
Mocnost drenáže ** [cm]
Sukulenty
2–6
3–5
Trávník a trvalky
6 – 15
5 – 10
Trávník a nízké keře
15 – 20
10
Keře a nízké stromy
25 – 45
10 – 15
Stromy
45 – 100
15 – 25
Druh vegetace
* závisí také na typu substrátu či zeminy, spádu střechy a srážkových poměrech ** závisí také na druhu drenážního materiálu, spádu střechy a srážkových poměrech 58
10.1.4 Ochranná vrstva „Tato vrstva nemusí být součásti funkčních vrstev. Chrání hydroizolační vrstvu popřípadě vrstvu proti prorůstání kořenů rostlin před mechanickým poškozením. Při odpovídajícím látkovém složení může být současně oddělovací vrstvou. Může být také schopna zadržovat i určité množství vody.“ „Ochranná vrstva se může skládat jak z jedné samostatné vrstvy, tak z několika na sebe kladených vrstev. Materiál vrstvy se volí podle její požadované funkce“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 86]. 10.1.5 Ochrana proti prokořenění „Je obvykle spojena s hydroizolací. Jedná se o vrstvu proti prorůstání kořenů, která má dlouhodobě zabránit poškozování střešní izolace prorůstáním kořínků a následnému průniku vody. Je to tedy i jedna z nejdůležitějších vrstev střešního souvrství a musí se dbát na její správnou funkci“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 87]. „Uskutečňuje
se
prostřednictvím
dodatečné
nebo
samostatné
vrstvy
nad hydroizolační vrstvou nebo při odpovídajícím látkovém složení prostřednictvím samotné hydroizolační vrstvy“ [PEJCHAL, 2008, str. 16]. „Ochranu proti prorůstání kořenů tvoří zpravidla fóliové pásy, celoplošné povlaky nebo tekuté hydroizolace. Izolace střechy proti prorůstání kořenů musí tvořit jeden celek i tehdy, je-li střecha členěna do dílčích ploch“ [KRUPKA, 1992, str. 15]. „Teprve v případě, že svrchní vrstvu střešního pláště tvoří vodotěsný beton nebo svařované kovové vany, není ochrana proti prokořenění nutná. Tyto konstrukce jsou považovány za neprokořenitelné a dilatační spáry mezi vodotěsnými betonovými deskami se upravují proti prokořenění samostatně“ [KRUPKA, 1992, str. 15]. 10.1.6 Oddělovací vrstva „Provádí se v případě potřeby a slouží k oddělení chemicky navzájem nesnášenlivých látek. Pro oddělovací vrstvu se používají textilie, plastové fólie, lepenky, aj.“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 92]. 10.1.7 Kluzná vrstva „Provádí se v případě potřeby a zamezuje nežádoucí lepivosti různých látek a/nebo snižuje tření mezi dvěmi vrstvami“ [PEJCHAL, 2008, str. 17].
59
10.1.8 Hydroizolační vrstva „Bývá považována za součást konstrukce střechy. Pro dobře fungující ozeleněné střechy je nutno, aby nedocházelo k prorůstání kořínků hydroizolační vrstvou, neboť mnoha asfaltovými pásy i fóliemi kořínky agresivnějších rostlin běžně prorůstají.“ „V současné době většina firem dodávajících na trh hydroizolace a ochranné pásy pro ozeleněné střechy má speciální atest proti prorůstání kořínků, takže ochrannou vrstvu proti prorůstání kořínků již nepotřebují. Nejuznávanějším atestem tohoto typu v Evropě je od 80. let německý, takzvaný FLL test (Forschungsgesellschaft Landschaftsetwiclung und Landschaftsbau e.V.), který je celosvětově uznávaný a trvá 4 roky. Testovacími rostlinami jsou rostliny s agresivními kořeny, jaké má topol osika (Populus tremula L.), olše šedá (Alnus incana (L.) Moench), vrba jíva (Salix caprea L.), pcháč oset (Cirsium arvense (L.) Scop.) nebo pýr plazivý (Elytrigia repens (L.) Nevski)“ [VAŇKOVÁ 2008, str. 61]. „Minimální sklon hydroizolační vrstvy směrem k odvodňovacím prvkům je dle ČSN 73 1901 1° (1,75 %). Pro bezpečný odtok vody z povrchu hydroizolace se doporučuje sklon 3 až 5 %. Naopak u střech se sklonem větším než 5 % jsou zvýšené požadavky na kotvení, pokládku i na hydroizolační materiály. Systém odvodnění musí na hydroizolaci navazovat a být s ní kompatibilní“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 88]. „Hydroizolační fólie musí být rozprostřena po celém povrchu střešní konstrukce, okraje vyvedeny pod oplechování atik, pečlivě doizolovány všechny prostupy (větráky, komíny, světlíky apod.) a pro správnou funkci této vrstvy jsou také podmínkou bezchybně provedené spoje“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 42]. 10.1.9 Nosná konstrukce Zatížení působící na střechy jsou především – vlastní tíha nosné konstrukce, hmotnost střešního pláště, vegetační souvrství a nahodilá zatížení (sníh, vítr apod.). „Vzhledem k velikosti zatížení konstrukce extenzivní zelení lze pro tento způsob ozelenění obvykle využít jakýkoli typ nosné konstrukce střechy. Pro intenzivní ozelenění jsou vhodné pouze železobetonové konstrukce. Volba materiálů nosné konstrukce závisí mimo jiné na funkci daného objektu“ [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 100].
60
10.2 Typy konstrukce „Podle přítomnosti funkčních vrstev rozlišujeme 3 typy konstrukcí“ [PEJCHAL, 2008, str. 17]. 10.2.1 Jednovrstvá konstrukce „Je tvořena vegetační nosnou vrstvou, která přebírá filtrační a drenážní funkci. Výhodnější je do jednovrstevné skladby zakomponovat drenážní profily, které podporují odvod přebytečné vody k vpustím či okapům. Jde o nejlevnější a nejjednodušší konstrukci“ [ŠIMEČKOVÁ, 2008].
Obr. č. 7 Jednovrstevná konstrukce [ŠIMEČKOVÁ, 2008] 10.2.2 Dvojvrstvá konstrukce „Skládá se z vegetační nosné vrstvy a vrstvy drenážní. K odvodu vody také často slouží tzv. drenážní (nopkové) panely. Vegetační vrstva má takové materiální složení, že přebírá filtrační funkci“ [ŠIMEČKOVÁ, 2008].
Obr. č. 8 Dvojvrstevná konstrukce [ŠIMEČKOVÁ, 2008]
61
10.2.3 Trojvrstvá konstrukce „Skládá se z vegetační nosné vrstvy, filtrační vrstvy a drenážní vrstvy. Funkcí filtrační vrstvy je zabránění promísení substrátů, popřípadě oddělení vegetační vrstvy od drenážního substrátu či uměle vyrobených drenážních panelů. Drenážní vrstva slouží k odvodu vody, ale i k jejímu zadržení“ [ŠIMEČKOVÁ, 2008].
Obr. č. 9 Trojvrstevná konstrukce [ŠIMEČKOVÁ, 2008]
62
10.3 Mocnost funkčních vrstev „Jedná se především o mocnost vegetační nosné vrstvy a drenážní vrstvy, kde určujícími faktory jsou nároky vegetace, druh vegetační nosné vrstvy, druh drenážní vrstvy, sklon střechy, expozice střechy, regionální klimatické poměry, specifické stanovištní poměry objektu, specifická hmotnost materiálů a požadované zachycování vody“ [PEJCHAL, 2008, str. 17]. Tab. 8 Mocnost vegetační vrstvy, drenážní vrstvy a celková mocnost prokořenitelné vrstvy u intenzivního ozelenění [upraveno dle PEJCHALA, 2008, str. 18]
Intenzivní ozelenění
Mocnost
Mocnost
Celková
vegetační
drenážní
mocnost
nosné
vrstvy v
prokořenitelné
vrstvy v
mm
vrstvy v
mm
mm
Vegetační prvky jen na plochých střechách:
trávník
≥ 100
≥ 20
≥ 150*
nízké pereny
≥ 100
≥ 20
≥ 150*
středně vysoké pereny
≥ 150
≥ 20
≥ 200*
vysoké pereny a keře
≥ 250
≥ 100
≥ 350
velké keře a malé stromy
≥ 450
150
≥ 600
střední stromy
≥ 800
≥ 200
≥ 1000
velké stromy
≥ 1250
≥ 250
≥ 1500
pozn.: * celková výška je vyšší než součet obou vrstev; jednotlivé vrstvy je třeba dle jejich složení a požadovaných vlastností zvýšit do požadované celkové výšky
63
Tab. 9 Mocnost vegetační vrstvy, drenážní vrstvy a celková mocnost prokořenitelné vrstvy u extenzivního ozelenění [upraveno dle PEJCHALA, 2008, str. 18] Mocnost vegetační Extenzivní ozelenění
nosné vrstvy v mm
Celková mocnost prokořenitelné vrstvy v mm při 20 mm
při 40 mm
drenážní
sypkého
rohoži
materiálu
Vegetační prvky na plochých střechách:
mecho-rozchodníkové
20 – 50
40 – 70
60 – 90
rozchodníko-mecho-bylinné
50 – 80
70 – 100
90 – 120
rozchodníko-trávo-bylinné
80 – 120
100 – 140
120 – 160
trávo-bylinné
≥ 150
≥ 170
≥ 190
Vegetační prvky na šikmých střechách:
mecho-rozchodníkové
20 – 50
40 – 70
60 – 90
rozchodníko-mecho-bylinné
50 – 100
70 – 120
90 – 140
rozchodníko-trávo-bylinné
100 – 150
120 – 170
140 – 190
10.4 Závěr Většina podkladů uvádí stejnou základní skladbu funkčních vrstev. Autoři se shodují zejména na těchto základních vrstvách: vegetační nosná vrstva, filtrační vrstva, drenážní vrstva, ochranná vrstva proti prokořenění a hydroizolační vrstva. V některých podkladech jsou rozlišovány další oddělovací vrstvy, které však nejsou nezbytné ve všech případech. Některé z výše uvedených vrstev jsou také spojovány v jednu samostatnou. Existuje také pěstební souvrství průmyslově vyráběné, nahrazující jednotlivé vrstvy.
64
11. ZPŮSOBY OZELENĚNÍ FASÁD „Zelené fasády představují energeticky úsporný obvodový plášť budov, který je šetrný k životnímu prostředí. Možností, jak vymezit způsoby ozelenění fasád je celá řada“ [PŘEROVSKÁ, 2013, str. 14]. Nejvíce se lze ztotožnit s klasifikací dle Pejchala [PEJCHAL, 2011, str. 1 – 2], který uvádí „systémy spojené s volnou půdou (pomocí samopnoucích či nesamopnoucích rostlin) a nespojené s volnou půdou (vertikální zahrady). Systémy, které nejsou spojené s volnou půdou, dále dělí na systémy policové, modulární a plošné. Rovněž uvádí kombinací obou způsobů.“
Obr. 10 Systémy pro ozeleňování stěn [PEJCHAL, 2011] 11.1 Systémy spojené s volnou půdou – pnoucí rostliny „Jedná se o systémy, kde jsou rostliny vysazovány přímo do půdy v blízkosti fasády. Používají se samopnoucí a nesamopnoucí rostliny (liány), které patří do skupiny pnoucích rostlin. Rostou velmi rychle a nestačí si vytvořit dostatečně pevnou rostlinnou osu („výhony“), proto musí využívat pro svůj růst nějaké opory. Pnoucí rostliny nacházíme, jak mezi bylinami – letničkami i trvalkami, tak mezi dřevinami“ [BURIAN, 2011]. „Významným faktem je schopnost pnoucích dřevin přijímat tvar opěrné konstrukce (objektu, na kterém rostou) a tím se stávají nejplastičtějším rostlinným prvkem schopným dotvářet prakticky libovolné hmoty. Pnoucí dřeviny jsou velmi rozmanité z hlediska vzrůstu, textury, nároků na stanoviště i způsobu, jakým se přidržují podkladu“ [BURIAN, 2011]. „Pnoucí dřeviny je možné také pěstovat v mobilních nádobách a lze je například používat i jako přenosné paravány. Nádoba pro pěstování pnoucích dřevin by měla být 65
dostatečně velká (objem větší než 0,25 m3). Důležitá je důsledná zálivka a vhodné jsou také moderní nádoby s akumulačním prostorem pro vodu. Výhodné jsou i dvouplášťové nádoby, ve kterých se v létě zem tolik nepřehřívá“ [BURIAN, 2011]. „Ne všechny pnoucí dřeviny se ale pro pěstování v nádobách hodí, například Fallopia velmi špatně v nádobách přezimuje. Osvědčenými druhy do nádob jsou plaménky, zvláště botanické (Clematis tangutica (Maxim.) Korsh., C. orientalis L., C. alpina (L.) Mill.). Dobře lze v nádobách také pěstovat vistárii (Wisteria)“ [BURIAN, 2011], [TOOMEY, LEEDS, 2001].
Obr. 11 Rozdělení pnoucích rostlin [PEJCHAL, 2011] 11.1.1 Samopnoucí rostliny „Mezi samopnoucí kořenující patří: Campsis radicans (L.) Seem, Campsis x tagliabuana (Vis.) Rehder, Euonymus fortunei (Turcz.) Hand.-Mazz., Hedera helix L., Hedera colchica K. Koch, Hydrangea petiolaris Siebold & Zucc., Schizophragma hydrangeoides Siebold & Zucc“ [PEJCHAL, 2011]. „Mezi samopnoucí úponkaté patří: Parthenocissus tricuspidata (Siebold & Zucc.) Planch. a Parthenocissus quinquefolia (L.) Planch.“ [PEJCHAL, 2011]. Burian [BURIAN, 2011, str. 7] vymezuje hlavní rozdíly mezi rostlinami samopnoucími a nesamopnoucími, tedy těmi, které potřebují pro svůj růst opěrnou konstrukci (viz Tab. 10.). Typ konstrukce musí odpovídat mechanizmu, kterým se rostlina pne.
66
Tab. 10 Rozdíly pnoucích dřevin [BURIAN, 2011, str. 7] PNOUCÍ DŘEVINY SAMOPNOUCÍ
NA OPĚRNÉ KONSTRUKCI
Minimální pořizovací náklady (v
Velké pořizovací náklady (v řádu desítek
jednotkách korun na 100 m2 plochy).
až stovek korun na 100 m2 plochy).
Velmi úzký sortiment použitelných rostlin. Jen plošné pokrytí. Podle okolností vyšší náklady na údržbu.
Široký sortiment použitelných rostlin. Neomezené možnosti tvarování, možnost tvorby solitér. Minimální náklady na údržbu.
11.1.2 Nesamopnoucí rostliny Pejchal [PEJCHAL, 2011, str. 2 – 3] uvádí následující formy pnutí: Ovíjivé – přichicují se ovíjením stonku kolem opory:
pravotočivé (Wisteria floribunda (Willd.) DC., Lonicera caprifolium L., Dolichos lablab (L.) Sweet);
levotočivé (Wisteria sinensis, Humulus lupulus).
Do ovíjivých rostlin dále patří: Actinidia arguta (Siebold & Zucc.) Planch. ex Miq., Actinidia chinensis Planch., Akebia quinata (Houtt.) Decne., Aristolochia macrophylla Lam., Celastrus orbiculatus Thunb., Fallopia aubertii (L. Henry) Holub, Lonicera henryi Hemsl., Lonicera japonica Thunb., Lonicera x brownii Carriere, Lonicera x heckrottii Rehder, Lonicera x tellmanniana Magyar ex Späth, Menispermum canadense L., Periploca sepium Bunge, Periploca graeca L., Schisandra chinensis (Turcz.) Baill., Tripterygium regelii Sprague & Takeda. Do této kategorie je možné také zařadit rostliny ze sortimentu letniček: Quamoclit lobata (Cerv.) Thell., Thunbergia alata Bojer ex Sims, Asarina procumbens Mill. Jako podpěrné konstrukce se používají převážně svislá lanka či latě s velkými odstupy. Úponkaté – přichycují se k opoře úponky:
ovíjením jejich ramen – Clematis vitalba L., Lathyrus odoratus L., Parthenocissus vitacea C. L. Hitchc., Vitis vinifera L.);
67
pomocí příchytných (adhezivních) terčíků – Parthenocissus quinquefolia (L.) Planch., Parthenocissus tricuspidata (Siebold & Zucc.) Planch.
Mezi úponkaté pnoucí dřeviny lze dále zařadit: Ampelopsis aconitifolia Bung, Clematis montana Buch.-Ham. ex DC., Clematis tangutica (Maxim.) Korsh., Clematis patens C. Morren & Decne., Smilax hispida Muhl. , Vitis riparia Michx. [TOOMEY, LEEDS, 2001] Ze sortimentu letniček je možné použít: Cobaea scandens Cav., Cardiospermum halicacabum L., Cyclanthera brachystachya (Ser.) Cogn., Cyclanthera pedata (L.) Schrader, Lagenarira siceraria (Molina) Standl., Lathyrus odoratus L. Jako podpěrné konstrukce se používají sítě, pletivo, tahokov, mřížky průřezu maximálně 8 mm. Vzpěrné – přichycují se:
bočními výhony (Rosa canina L.);
ostny (Rubus fruticosus L.), trny (Lycium barbarum L.);
listy (Tropaeolum majus L.).
Nejznámějšími zástupci jsou pnoucí růže (Rosa sp.), dále sem patří například: Rubus laciniatus Willd. Podpěrná konstrukce je prakticky nutností, neboť rostliny nemají žádné úponky, přísavky ani ovíjivý stvol. Používají se mřížky, vodorovná lanka a latě. Dále je možné rozdělení například na:
jednoleté – Cucurbita pepo L. var. ovifera;
opadavé – Celastrus scnadens L., Jasminum nudiflorum Lindl.;
stálezelené – Rubus henryi Hemsl. & Kuntze.“
11.2 Systémy nespojené s volnou půdou – vertikální zahrady Systémy, kde rostliny nejsou spojené s volnou půdou, dále jen vertikální zahrady, jsou novým způsobem ozelenění fasád. Definici vertikálních zahrad uvádí mnoho autorů, nejlépe vymezená je podle Přerovské [PŘEROVSKÁ, 2013, st. 18]: „vertikální zahrady jsou vertikálně situované rostlinné výsadby, které dle použitých taxonů lze aplikovat do interiéru i exteriéru.“ Venkovní a vnitřní vertikální zahrady jsou založené na podobném principu, ale přesto se od sebe liší. Rozdíly mezi nimi jsou uvedeny v kapitole 7.3.2. 68
11.2.1 Pěstební systémy vertikálních zahrad Pěstební systémy vertikálních zahrad lze jednoduše rozdělit do dvou skupin, na pěstební systémy bez použití substrátu a s použitím substrátu. Vertikální zahrady s použitím substrátu jsou mnohem častější než první skupina a lze je najít v různých modifikacích. Zásadní rozdíly se týkají v použitém substrátu a jeho uchycení. V literatuře se příliš nesetkáváme s detailní klasifikací pěstebních systémů, nejvíce se lze přiklonit k rozdělení a definicím dle Pejchala [PEJCHAL, 2011, str. 1–2]: „Policové systémy – mají na stěně předvěšené nádoby či koryta, ve kterých se rostliny pěstují obdobným způsobem jako tzv. mobilní zeleň v terestrické úrovni či na plochých střechách. Modulární systémy – umožňují pomocí prefabrikovaných prvků zavěšovaných na nosnou konstrukci celoplošně pokrýt stěnu, na kterou mohou být instalovány s předem v nich předpěstovanými rostlinami. V případě potřeby mohou být i poměrně snadno vyměňovány. Prostředím pro rostliny jsou nejčastěji:
Kazety, panely či fasádní koše – jsou synonyma pro systémy složené z kovového či umělohmotného pletiva, vyplněné pěstebním substrátem. V této práci budou dále označovány jako kazety. Za pěstební substrát lze označit buď materiál vyráběný v produkčním zahradnictví v hydroponických systémech (kamenná vlna, recyklované textilie, formaldehydová pěna, mech a kokosové vlákno), nebo se využívají obdobné materiály, jako pro extenzivní ozeleňování střech (drobný štěrk z porézních vulkanických materiálů a recyklovaných cihel, drcená zrna expandovaného jílu). Nosná konstrukce – skládá se většinou ze závěsných profilů, které jsou přímo přišroubované k fasádě. Kazety mohou být z různých materiálů, nejčastěji z hliníkových. Povrch těchto systémů se dodává v různých barvách a samotné kazety se vyrábí buď na míru, nebo podle konkrétního tvaru a podmínek konstrukce. Tyto systémy jsou velice odolné proti působení klimatických vlivů, UV záření, mrazu a větru. Výsadba rostlin – probíhá dvěma způsoby. Rostliny je možné předem předpěstovat v kazetách, nebo je vysadit až přímo na místě. Některé firmy umožňují volbu obou způsobů. Rostliny, které jsou snadno vyměnitelné, jsou většinou vysazovány do malých košíků, kde skrz ně mohou prorůstat do celého kazetového systému.
69
Kapkový zavlažovací systém – je nejčastěji používán a výhodou je, že lze v případě potřeby nezávisle na sobě odmontovat a vyměnit. Výhodou je snadná sestavitelnost, rychlá výměna či opravy a menší závislost rostlin na kontinuální dávce živin. Mezi nevýhody lze zařadit celkové zatížení (průměrně 83 kg na m2), částečně omezené rozměry kazet a nižší životnost. Každý výrobce má na tyto systémy svůj patent, a jinou vzhledovou formu kazet.
Obr. 12 Patentovaný kazetový systém Greenbox [Green Wall, 2008]
Substrátové desky z modifikovaných pěnových hmot či minerálních vláken. Se substrátovými deskami se častěji setkáváme u střešních zahrad.
Žlabové systémy – jsou vyplněné obvykle substrátem obdobných vlastností jako při extenzivním ozeleňování střech. Tyto systémy jsou vhodné především pro výrazně suchovzdorné rostliny (rod Sedum).
Porézní povrchy stěn jako bezprostřední nosné médium pro rostliny. Nejčastěji se používají keramické či kamenné desky (travertin). Lze sem zařadit tzv. přímé ozelenění, které je novinkou v pěstebních systémech vertikálních zahrad. Jedná se o speciální úpravu fasády, kde není použita konstrukce a rostliny rostou přímo na fasádě. Takovou fasádu tvoří dvě vrstvy betonu, jedna část se skládá z vnitřní nosné vrstvy betonu, druhá je vyplněna substrátem, který tvoří prostředí pro rostliny. Tento systém nepotřebuje závlahu, ale sortiment rostlin je omezený (např.: Campanula sp., Thymus praecox Opiz subsp., Sedum sp., Asplenium scolopendrium L., A. trichomanes (Jacq.) Groves & Wilson).“
„Plošné konstrukce – mají vegetační prostory sestavené – alespoň částečně – z materiálů dodávaných na „běžné metry“. Rostliny do nich mohou být vysazovány
70
až po jejich instalaci na stěně a případná výměna jejich částí je (poměrně) komplikovaná. Nejčastějšími variantami jsou:
Textilní systémy jsou založené na principu hydroponie (metoda pěstování rostlin v živném roztoku, bez použití zemního substrátu, mezi výhody hydroponického pěstování rostlin patří zejména dobrá snášenlivost alergiky, rychlejší růst a zakořenění), které mají obvykle dvě vrstvy syntetické vysoce nasákavé textilie (plsti) a ty jsou připevněny na nenasákavou plastovou nosnou desku. Textilie představují vegetační nosnou vrstvu z materiálu, který má vhodnou pórovitost, nasákavost či neutrální pH“ [PŘEROVSKÁ, 2013, st. 25] Nejčastějším příkladem textilního systému je známý „Mur Végétal“ (rostlinná
stěna,
patentovaný
systém
Patricka
Blanca)
[MUR
VEGETAL,
71
Systémy z textilie a substrátu – představují jakýsi kompromis mezi (spolehlivými, ale těžkými) kazetovými systémy a (méně spolehlivými, ale lehkými) textilními systémy. V těchto systémech se může objevovat klasický půdní substrát, rašeliník, minerální substrát (láva) nebo skelná (kamenná) vlna. Substrát je na povrchu kryt netkanou textilií se štěrbinami nebo kruhovými otvory pro výsadbu rostlin. Co se týče celkové konstrukce a upevnění, ztotožňuje se ve velké míře s textilními systémy, rozdíl je hlavně v substrátu, který je uložený ve štěrbinách, kruhových otvorech či v kapsách. Tyto systémy jsou spolehlivější v exteriérových podmínkách střední Evropy. Ve venkovních prostorech je více uplatnitelný, především v mrazech, kdy substrát chrání rostliny před úhynem.“
U vertikálních zahrad, které jsem si vybrala do své práce, převažuje systém bez substrátu. Jedná se hydroponické pěstování rostlin – živiny jsou dodávány rozpuštěné ve vodě v rámci zalévání.
72
12. OBECNÉ A SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA VLASTNOSTI ROSTLIN VYUŽITELNÉ PŘI OZELEŇOVÁNÍ STŘECH 12.1 Obecné požadavky na vlastnosti rostlin „Podstatou výběru je sladění následujících aspektů navrhovaného vegetačního prvku. Zaměření by mělo být na funkce a cíle střešního ozelenění, stanoviště, zakládání a péči (údržbu). Všechna hlediska jsou navzájem provázaná a změní-li se jedno, změní se i ostatní“ [PEJCHAL, 2008, str. 20]. „Pokud bychom dobře izolovanou střechu pokryli zeminou a nic nevysadili, vegetační kryt by se postupem času vytvořil samovolně. Vzdušné proudy jsou schopny unášet i stovky metrů lehká semena (např. břízy, topolu, smetanky lékařské, pcháče osetu, javoru, jasanu a řady dalších). Spontánně vzniklý porost by byl jistě pozoruhodný, ale i přesto se dává při ozeleňování střech přednost záměrné výsadbě, která vždy nese výraz navrhovatele a zakladatele“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 47]. 12.2 Specifické požadavky na vlastnosti rostlin „Při intenzivním ozeleňování je nutno brát dle Pejchala [PEJCHAL, 2008, str. 21] v úvahu především:
omezenou odolnost jednotlivých druhů vůči zimnímu poškození, obzvláště stálezelených rostlin a u malých mocností substrátu
odolnost bylin a dřevin vůči větru na větrných stanovištích
citlivost jednotlivých druhů vůči odraženému záření a přehřívání
citlivost každé vegetace jak vůči chemicky zatíženému odvětrávání, tak k emisím teplého a studeného vzduchu.“
„U extenzivního ozelenění se musí zohlednit především:
vliv účinku větru a intenzity slunečního záření na vodní režim
nároky rostlin suchých stanovišť na vzdušný režim v prokořenitelném prostoru
citlivost také této formy vegetace jak vůči chemicky zatíženému odvětrávání, tak k emisím teplého a studeného vzduchu
v zastíněných nebo zamokřených místech samovolný přechod na formy vegetace střídavě vlhkých nebo až trvale vlhkých stanovišť.“
73
13. SORTIMENTY
ROSTLIN
A
JEJICH
POŽADOVANÉ
VLASTNOSTI PRO OZELENĚNÍ STŘECH A ZELENÉ FASÁDY 13.1 Sortimenty rostlin a jejich požadované vlastnosti pro ozelenění střech „Každá střecha je svým způsobem extrémním stanovištěm pro rostliny, má své zvláštní faktory a rizika, na které je nutno brát ohled“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 48]. 13.1.1 Rostliny pro intenzivní střešní ozelenění Výběr rostlin pro tento typ je poměrně široký a umožňuje v podstatě použití jakéhokoliv druhu rostlin, včetně vzrůstnějších dřevin (trávníky, letničky, trvalky, keře a malé stromy). Méně vhodné jsou rostliny hluboko kořenící, vytvářející kůlové kořeny, které v normálních půdních profilech pronikají do několikametrových hloubek. Seznam rostlin vhodných pro intenzivní ozeleňování střech je příliš obsáhlý, proto je lepší spíše uvést, které druhy (zvláště dřevin) jsou podle zahraničních zkušeností kvalifikovány jako nevhodné. „Jako nevhodné jsou v podstatě všechny stromy, které dorůstají v normálních půdních profilech do výšek 10, 20 a více metrů. Jedná se o javory, jírovce, olše, břízy (kromě břízy trpasličí – Betula nana L.), buky, jasany, ořešáky, šácholany (magnólie), platany, smrky, modříny, borovice (kromě nízkých druhů), jalovce (kromě plazivých druhů). Z nižších druhů jsou nevhodné zvláště: dřišťály, některé svídy a janovce (Cornus alternifolia L., Cytisus scoparius (L.) Link), lýkovce (Daphne cneorum L., D. mezereum L.), hlošina (Elaeagnus angustifolia), ibišek (Hibiscus siriacus), rakytník (Hippophae rhamnoides), hortenzie (Hydrangea aspera), cesmína (Ilex
aquifolium), mamota (Kalmia latifolia, K. angustifolia),
štědřenec (Laburnum anagyroides), okrasné jabloně, třešně, višně a střemchy (Prunus avium, P. cerasifera, P. padus, P. sargentii, P. serrotia, P. serrulata, P. spinosa, P. yedoensis), meruzalka (Ribes sanguineum), škumpa (Rhus typhina), hlubokokořenící sadové růže, některé odrůdy šlechtěných růží (Rosa hybridy), bezy (Sambucus nigra, S. racemosa), tavolník (Spiraea vanhouttei), šeřík (Syringa vulgaris), tamaryšek (Tamarix parviflora) a kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum)“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 51].
74
13.1.2 Rostliny pro extenzivní střešní ozelenění „Vegetační pokryv na těchto střechách s malou únosnosti a zároveň na poměrně tenkých vrstvách vegetačního substrátu má svá výrazná omezení i ve výběru vhodných druhů rostlin. Je nutno vybírat takové druhy trvalek a dřevin, které jsou vysoce odolné vůči suchu, občasnému přemokření, větru, jsou mrazuvzdorné, a které mají schopnost rozrůstání do šířky, konkurence v porostu a vegetativně i generativně regenerovat.“ „Rostliny pro extenzivní ozelenění lze rozdělit do následujících skupin: mechy – ve školkách se nepěstují, ve střešním rostlinném společenstvu se uchytí samovolně nebo je možnost jejich přinesení z přírodních lokalit; tučnolisté rostliny – používají se zejména rozchodníky (Sedum), ve školkách bývají k dispozici a jejich vegetativní množení je snadné; cibuloviny a hlíznaté rostliny – používají se především okrasné česneky, nízké kosatce, ale i pažitka a patří mezi spolehlivé rostliny pro extrémní polohy; trávy – používají se o lipnice, kostřavy, sveřepy, smělek, pěchava, kavyl, strdivka, třeslice a také ostřice, část druhů je běžně ke koupi v našem tržním sortimentu ve formě osiva nebo sazenic a druhá část druhů se vyskytuje jen ve volné přírodě; byliny a trvalky – používá se tařice, kakost, mochna, hvozdík, jestřábník, jahodník, levandule, zvonek, šalvěj, mateřídouška, kopretina, chrpa, netřesk a další, jsou k dostání v našich školkách, neboť se dobře množí; dřeviny – používá se kručinka, vrby, jalovec, vřes, mikrobiota, borovice kleč, jedná se tedy o nízké nebo plazivé druhy, které jsou na trhu běžně dostupné“ [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 54].
13.2 Sortimenty rostlin a jejich požadované vlastnosti pro zelené fasády U vertikálních zahrad nelze příliš brát ohled na vlastnosti rostlin. Některé potřebují více vody, některé méně, jiné zase více světla a naopak. „Výběr taxonů pro interiérové vertikální zahrady je odvislý od světelných a teplotních podmínek. Dále záleží na volbě pěstebního systému, v přítomnosti substrátu výběr taxonů není příliš ovlivněn. U hydroponických pěstebních systémů Přerovská [PŘEROVSKÁ, 2013, st. 32] doporučuje používat epifyty (rostliny z čeledi Orchidaceae, Bromeliaceae, Araceae, Begoniaceae, Piperaceae a další) a litofyty, tedy rostliny, které pro svůj růst vyžadují jen několikamilimetrový substrát.“
75
„Výběr rostlin pro exteriérové vertikální zahrady závisí na klimatických podmínkách prostředí, volbě pěstebního systému, orientaci ke světovým stranám a respektování vlastností rostlin. To vše je ale těžké skloubit, a vyhovět tak všem požadavkům. Jako pěstitelské skupiny rostlin lze použít trvalky, dřeviny – keře, polokeře a dokonce i dvouletky. Letničkové vertikální zahrady jsou sice zajímavou myšlenkou, ale těžko realizovatelnou“ [PŘEROVSKÁ, 2013, st. 33]. Současné zkušenosti s pěstováním rostlin na vertikálních zahradách ve střední Evropě jsou malé. Proto zaručený sortiment v našich podmínkách, nelze s jistotou definovat. Alespoň doporučený sortiment lze najít v materiálech od prof. Pejchala. Sortiment pnoucích rostlin je již podrobněji uveden v kapitole 11.1.1 a 11.1.2. Bylo by také žádoucí, kdyby stoupl zájem o podstatně méně náročné formy zelených fasád, které lze relativně velmi snadno realizovat s pomocí pnoucích dřevin.
13.3 Závěr Nejdůležitější při návrhu a výběru sortimentu rostlin je přesně definovat cíl – k čemu má ozeleněná střecha a zelená fasáda sloužit a například zda je cílem minimální údržba. Od těchto cílů se pak dále odvíjí výška substrátu a té odpovídající sortiment. Nelze také uváděné druhy rostlin používat jako obecně platné pravidlo ve všech případech. Autoři uvádějí seznamy rostlin vhodné pro danou formu ozelenění, vycházejí především z poznatků praxe a dlouholetých výzkumů. Použitá literatura se zaměřuje většinou na rostliny vhodné pro extenzivní ozelenění střech. Rostliny pro intenzivní ozelenění střech se často uvádí v obecné formě (například trávníky, trvalky, popínavé rostliny, keře, menší stromy atd.). Nebyly uvedeny veškeré druhy, které lze použít pro jednotlivé případy ozelenění, ale byly pouze uvedeny zástupci daných skupin, které mají hlavní zastoupení a v použitých podkladech se nejvíce opakují. Podrobnější informace lze nalézt v uvedené literatuře [Pejchal 2008; Bohuslávek, Horský, 2003; Minke, 2001; Křesadlová, Vilím, 2005]. U vybraných realizací ozeleněných střech se vyskytuje celá řada rostlin, proto byly shrnuty do větších skupin. Používají se především trvalky, vytrvalé traviny a byliny, trávník, suchomilné letničky, stálezelené rostliny, listnaté drobné opadavé keře, pnoucí rostliny a také jehličnaté a listnaté stromy malého vzrůstu. 76
U vertikálních zahrad se nejčastěji podle Němce [NĚMEC, 2013] používají: Aeschynanthus marmorata, Aglaonema, Anthurium White, Dracena fragrans, Dracena surculosa, Dracena white, Fycus lyrata, Chamaedora elegant, Monstera, Philodendron ´Cobra´, Philodendron ´Imperial Green´, Philodendron ´Imperial Red´, Philodendron scandens, Scindapsus aureus, Scheflera, Spathiphyllum.
77
14. SPECIFIKA
ZAKLÁDÁNÍ
A
DALŠÍHO
PĚSTOVÁNÍ
VEGETAČNÍCH PRVKŮ NA OZELENĚNÝCH STŘECHÁCH, ÚDRŽBA ZELENÝCH FASÁD 14.1 Proces zakládání „ČSN 83 9001 (1999) definuje zakládání zeleně jako soubor prací a opatření nutných k založení objektu zeleně“ [ČSN 83 9001, 1999] V procesu zakládání lze vymezit tři základní fáze: příprava stanoviště, výsadba (výsev) a dokončovací péče [VAŇKOVÁ, 2008]. Ozeleňování střech s sebou přináší jistá specifika, kterými se liší od ostatních typů zeleně. Tyto specifika jsou dána lokalizací střechy, která je ve většině případů nad úrovní zemského povrchu a také faktorem, zda se bude ozeleňovat plochá nebo šikmá střecha.
Příprava stanoviště Doprava materiálu na místo při zakládání je složitější, použití mechanizace
na střechách omezené a při pohybu na střeše ve větších výškách je třeba dbát velké opatrnosti, především v jeho okrajových částech, aby se předešlo pádu. Doprava substrátu se provádí jeřábem nebo bagrem, který substrát na střechu vyzvedne a tam vysype. Pro vyšší střechy s menší plochou představuje nejhospodárnější řešení pokrývačský výtah. Při větším množství se vyplatí transport v silových přepravnících, z nichž lze materiál na střechu vyfoukat. Pro práci strojů musí být na staveništi zajištěn dostatek místa. Všechny práce by také měly probíhat plynule a za suchého počasí, aby se zabránilo odvátí materiálu nebo zabahnění [VAŇKOVÁ, 2008].
Výsadba (výsev) Ozelenění střechy, dle způsobu vegetačních prvků, je možné rozdělit na spontánní
(samovolné) a záměrně založené. Spontánním ozeleněním střech mohou vznikat pouze extenzivní formy ozelenění a to buď přirozeným, nebo iniciovaným vznikem. Záměrným založením zelené střechy můžeme docílit jakékoliv formy ozelenění. Extremita stanoviště, která je daná především velmi malou mocností prokořenitelné vrstvy vede k tomu, že jsou často zakládány z předpěstovaných rohoží. I u šikmých střech se používá tento způsob ozelenění – v odstupech se uloží travní drny a do pásů mezi ně se provede výsev, zabrání se tak odplavování semen deštěm a proces ozelenění se urychlí. Rostlinný materiál je třeba vysadit co nejdříve. Jestliže se musí krátkou dobu
78
skladovat, například travní koberec, je nezbytná pravidelná závlaha [VAŇKOVÁ, 2008]. „Při zakládání střešního ozelenění je možné zvolit také metodu ozelenění. Ta se volí na základě, zda se jedná o intenzivní, jednoduchou intenzivní nebo extenzivní střešní ozelenění. V současné době se dle Vaňkové [VAŇKOVÁ, 2008, str. 78] běžně používají následující metody:
suchý výsev semen;
mokrý výsev semen;
výsev částí rostlin;
vegetační rohože;
travní koberce;
výsadba rostlin.“
Tab. 11 Metody ozelenění v závislosti na typu střešního ozelenění [upraveno dle KRUPKY, 1992 a VAŇKOVÉ, 2008] TYP STŘEŠNÍHO OZELENĚNÍ
METODA OZELENĚNÍ
EXTENZIVNÍ
JEDNODUCHÉ INTENZIVNÍ
INTENZIVNÍ
suchý výsev semenem
•
•
•
mokrý výsev semenem
•
•
•
výsev částí rostlin
•
–
x
vegetační rohože
•
–
x
travní koberce
x
•
•
výsadba rostlin
•
•
•
Pozn.: • vhodné; x nevhodné; – možné, ale jen zřídka používané
Dokončovací péče Do procesu zakládání neodmyslitelně patří také dokončovací péče. Ta probíhá
až do doby dosažení stavu schopného převzetí. Jedná se o stav, který při navazující rozvojové péči zaručí další rozvoj výsadeb. Dále se postupy liší podle typu a formy vegetace.
79
Úkony v rámci dokončovací péče u jednoduchého intenzivního a extenzivního střešního ozelenění [upraveno dle FLL, 2002 a VAŇKOVÉ, 2008]: „počáteční zálivka, zálivka při klíčení výsevu, periodická zálivka až do převzetí, startovní hnojení, doplňkové hnojení, odplevelení, plošná seč, zválcování při zdvižení povrchu mrazem, dohotovení spojů vegetačních rohoží, zpětný řez dřevin, dovýsev, dovýsadba, ochrana proti škůdcům, uvolnění technických zařízení z porostu, uvolnění ochranných pásů a pochůzných ploch z porostu, odstranění spadaného listí. Intenzivní vegetaci je nutno zalévat častěji v pravidelných intervalech až do přejímky (zejména během vzcházení osiva), také počátečně hnojit a doplnit chybějící výsadbu nebo osivo.“ „Dokončovací péče u intenzivního ozelenění se řídí normami ČSN 83 9021 a ČSN 83 9031. U extenzivního ozelenění uvádí společnost FLL kritéria, lišící se od norem ČSN 83 9021 a ČSN 83 9031“ [VAŇKOVÁ, 2008].
14.2 Přejímka (převzetí) „Stav schopný převzetí u intenzivního ozelenění definuje norma ČSN DIN 83 9041. Kladené požadavky pro střešní ozelenění jsou shodné s klasickými pozemními výsadbami. Stav schopný převzetí u extenzivního ozelenění se hodnotí opět odlišně oproti normě ČSN 83 9041“ [VAŇKOVÁ, 2008].
14.3 Režim péče „Režim péče je systém opatření, jenž zajistí setrvalý rozvoj vegetačních prvků v souladu s programovými, prostorovými a kompozičními zásadami, které jsou stanovené pro danou plochu. Součásti režimu péče je rozvojová péče, udržovací péče a pěstební opatření.“ „Po dokončovací péči a převzetí ozeleněné střechy následuje bezprostředně rozvojová péče. Kritéria této péče uvádí norma ČSN 83 9051“ [VAŇKOVÁ, 2008]. 14.3.1 Rozvojová péče „Slouží k dosažení funkčního stavu jednotlivých prvků zeleně a objektu zeleně jako celku. Specifikace rozvojové péče závisí na použitém typu vegetačního prvku. Trávníky intenzivních střešních zahrad lze považovat za nejnáročnější vegetační prvek, který vyžaduje řízenou závlahu. Na rozvojovou péči navazuje udržovací péče“ [VAŇKOVÁ, 2008]. 80
14.3.2 Udržovací péče „Sestává ze souboru činností nutných k zachování plné funkční účinnosti vegetačního prvku. Činnosti udržovací péče se zpravidla opakují v pravidelných časových intervalech. Tuto péči řídí norma ČSN 83 9051“ [VAŇKOVÁ, 2008]. Údržba vegetace obnáší zavlažování, doplňování substrátu, hnojení, kontrolu kotvení, výchovný, udržovací a zmlazovací řez, odstraňování odumřelých částí rostlin, seč a případně vertikutaci travních ploch. Údržba střešních zahrad zahrnuje také pravidelnou údržbu odvodňovacích prvků (střešních vtoků a žlabů), které musí spolehlivě zajišťovat odvodnění střešní zahrady. Nutné je také pravidelně kontrolovat stav vodotěsně izolace, včetně detailů [VAŇKOVÁ, 2008].
Intenzivní forma ozelenění Vyžadují nejen častější kontrolu, ale i pravidelnou odbornou péči – stejnou jako
mají běžné zahradní plochy. Samostatnou kontrolu vyžaduje i zavlažovací systém. Limitujícím faktorem pro trvalou existenci vegetace je dostatečná závlaha, jejíž intenzita je až dvojnásobná a porovnání s vegetací na rostlém terénu [CHALOUPKA, SVOBODA, 2009].
Extenzivní forma ozelenění Obvykle nevyžadují žádnou zvláštní péči, jsou tedy zcela nenáročné na údržbu.
Doporučuje se dvakrát za rok (na jaře a na podzim) střehu zkontrolovat, odstranit uchycenou náletovou zeleň a doplnit prázdná místa po uhynulých rostlinách. Doporučuje se také vždy na jaře odstranit odkvetlé části rostlin a případné mechy. Pro konkrétní ozelenění střešní zahrady se doporučuje, aby způsob údržby a péči o zeleň stanovila dle použité technologie vegetačního souvrství a dle typu zeleně realizační firma [CHALOUPKA, SVOBODA, 2009]. 14.3.3 Pěstební opatření Je soubor jednorázově provedených úkonů nutných k ovlivnění kvalitativních atributů vegetačního prvku – především jeho pěstebního stavu, druhové a prostorové skladby, růstu a vývoje [VAŇKOVÁ, 2008, str. 81].
81
14.4 Údržba vertikálních zahrad a pnoucích rostlin „Údržba vertikálních zahrad závisí na potřebě konkrétních druhů rostlin. Při prohlídce se kontroluje stav rostlin, odstraňují se zaschlé listy, listová plocha se udržuje v lesklém stavu, dávkují se živiny, eventuální je prořezání přerostlých rostlin k udržení formy rostlin a v průběhu let se průběžně odstraňují přestárlé rostliny, které se nahrazují mladými, čímž dochází k postupné obměně rostlin a zajistí se neustále perfektní stav vertikální zahrady“ [NĚMEC, 2013]. „Po dobu prvních dvou měsíců po výsadbě je nutné provádět kontrolu každých 4–5 dní, předejde se tím zbytečným škodám na rostlinách. Především se tzv. doladí zavlažovací systém – zajistí se rovnoměrnost zavlažování po celé ploše. Toto období intenzivního sledování je součástí základní dodávky zhotovitele. Po skončení intenzivního sledování postačuje stěnu kontrolovat jednou za 2 týdny“ [NĚMEC, 2013]. „Intenzita údržby je především u exteriérových vertikálních zahrad v jednotlivých ročních obdobích různá. Cena za následnou údržbu se může pohybovat velmi vysoko“ [NĚMEC, 2013]. „Co se týče údržby pnoucích rostlin, nejsou vůbec náročné. Především je důležité zamezit vrůstání pnoucích rostlin pod střešní krytinu a do okapů domu, je tedy nutné pravidelně stříhat výhony, aby nedosahovaly pod střešní tašky a nenadzvedávaly je. Údržbu tedy lze provést každoročně, ale postačí k tomu zahradnické nůžky a případně žebřík“ [KLEINOD, 2004].
14.5 Životnost vertikálních zahrad „Životnost vertikálních zahrad může být dlouhodobá. Záleží na výběru pěstebního systému a následné údržbě. Životnost se může pohybovat u substrátových systémů kolem 15 let, kdežto u hydroponických až 30 let“ [NĚMEC, 2013].
14.6 Závěr Způsoby založení ozelenění na střechách mohou být různé a zvolená metoda ozelenění by měla vždy vycházet z konkrétní situace. Důležitá je především kvalitní a pravidelná údržba ozeleněných střech. Nejvíce je třeba věnovat pozornost kontrole vtoků, které nesmí být zaneseny, což by způsobilo hromadění vody na ploše a následně úhyn rostlin a výskyt mechu. Nejméně náročná na údržbu a založení je extenzivní forma ozelenění, nejnáročnější je naopak intenzivní forma ozelenění střech. 82
Z hlediska atraktivity prostoru jsou vertikální zahrady nesmírně zajímavé, z hlediska udržitelné architektury jsou ale náročné, neboť vyžadují neustálý přísun energie a vody. Delší porucha v dodávce vody, nebo porucha řídících systémů, ovládajících závlahu, může kompletní výsadbu zcela zničit. Pnoucí vegetace, která je správně realizována vytváří na fasádě vrstvu s jedinečnými vlastnostmi a její životnost se podstatně prodlužuje.
83
15. ZHODNOCENÍ VÝHOD A NEVÝHOD SOUČASNÉHO STAVU STŘEŠNÍHO OZELENĚNÍ A ZELENÝCH FASÁD V ČR 15.1 Výhody a nevýhody ozeleněných střech Výhody ozeleněných střech
Vegetační
souvrství
chrání
střešní
konstrukci,
zvláště
pak
vrstvu
hydroizolační, před vlivem slunečního a nebezpečného UV záření a proti velkému rozkmitu teplot.
Ve vegetačním souvrství se zadržuje třetina až polovina vodních srážek. Jejich pozvolným odpařováním se zvlhčuje ovzduší v okolí ozeleněné střechy, čímž se vylepšuje jeho celkové mikroklima.
Přispívá ke zlepšení kvality ovzduší transpirací, zadržováním oxidu uhličitého, produkcí kyslíku a zachycováním části prašnosti z ovzduší. Z hlediska dopadu na životní prostředí je prokázáno, že již 5 % ozeleněných střech ve městech je pro toto životní prostředí nezanedbatelným přínosem.
Střechy pokryté vegetací působí do značné míry i jako částečný tepelný izolant. Prostory nacházející se pod střešní konstrukcí (půdy, byty) chrání před nadměrným přehříváním v létě a prochlazováním v zimě přece jen více, než je tomu u střech ostatních.
Ozeleněná střecha tlumí hlučnost ze vzdušné i pozemní dopravy.
Omezuje možnost vzniku a šíření požárů pokud ovšem za předpokladu, že vegetace není vyschlá dlouhodobým suchem.
Přispívá ke zlepšení obytnosti, zvláště v oblastech nebo územích silně zastavěných, kde je nedostatek zeleně – přibližuje přírodní prvky do bezprostředního dotyku s byty a lidmi, kteří tam žijí a pracují. Zeleň má schopnost dát budově originalitu, u rekonstrukce pak do určité míry i novou tvář.
Stává se do jisté míry přirozeným prostředím pro život drobných živočichů (ptáků, hmyzu), jimž skýtá úkryt i obživu. Je tedy žádoucím prvkem ekologizace obytného prostředí, zejména pak ve městech.
Ozeleněná střecha může být i záměrně řízenou lokalitou či biotopem (uměle vytvořenou rezervací) ohrožených druhů rostlin.
84
Ozeleněná střecha může být koncipována i jako zahrádka, kde lze pěstovat prakticky všechny druhy květin či zeleniny [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 44–45], [ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 26–31 ].
Nevýhody ozeleněných střech
Na ozeleněnou střechu je nutno vynaložit vyšší finanční prostředky za dokonalou izolaci, vyšší pracnost, zřízení vegetačního souvrství a výsadbu rostlin. Podle německých údajů jsou tyto náklady průměrně o 10 % vyšší ve srovnání s vybudováním střešní konstrukce holé – bez vegetace. Na to je třeba nahlížet z dlouhodobého hlediska. Vyšší náklady při zřizování se kompenzují tím, že není potřeba v dalších letech střešní konstrukci a její izolaci opravovat (je-li vše kvalitně provedeno, prodlužuje se životnost až na hranici životnosti celého stavebního objektu), vegetační pokryv přináší estetický a někdy i hmotný užitek (pěstování plodin) a je přínosem v mnoha dalších ohledech, většinou ale obtížně vyčíslitelných.
Nutnost statického zesílení nosné střešní konstrukce.
Zřizování střešního ozelenění je náročné na potřebu ruční práce – vynášení a rozprostírání substrátu, rostlin a jejich výsadbu. Ovšem je to zpravidla zátěž jednorázová. Po založení se už další pracnost vyrovnává vkladu práce související s péčí o jakýkoliv zahradní prostor (zálivka, dosadby, úpravy porostů, pletí apod.)
O vegetační pokryv na střechách je nutno se starat. Rozsah a intenzitu péče si může každý majitel ozeleněné střechy určit sám v čase zakládání. Je určitě rozdíl mezi tím, je-li na střeše založen celoplošně trávník, který se různě často kosí nebo je-li na střeše založena regulérní zahrada s květinami, trávníkem, záhony s plodinami apod. Extenzivní ozeleňování střech počítá s co nejnižším vkladem udržovací péče, nicméně minimálně 1–2 krát ročně je užitečné odstranit z porostu rostliny, které vzešly ze semen přinesených větrem – zejména břízy, topoly, javory, jasany apod.
Uživatelé střešního ozelenění jsou ohrožování na životě – možnost pádu ze střech. Jde-li o intenzivní střešní ozelenění vytvářené pro pobyt, je přímo nezbytností zřídit na okrajích střechy pevné a dostatečné zábradlí (zvýšenou atiku, balustrádu). Zajistit okraje střech je zvlášť aktuální, počítá-li se s tím,
85
že uživateli střešní zahrady budou i děti [BURIAN, ONDŘEJ, 1992, str. 46– 47].
15.2 Výhody a omezení použití pnoucích rostlin Tab. 12 Výhody a omezení pnoucích dřevin jako součást staveb [BURIAN, seminář, 2011, str. 15] Výhody
Omezení
Náklady na pořízení jsou minimální, oproti technickým řešením řádově nižší. Úplná nezávislost na energetických zdrojích. Pnoucí dřeviny využívají sluneční energii a nepotřebují napojení na žádné energetické sítě. Žádné přerušení dodávky elektřiny nebo plynu jejich výkon jinak neovlivní.
Problematické využití na velmi vysokých objektech. Obtížná regulovatelnost výkonu (při deštivém počasí v létě bude prakticky stejný, jako za slunečného dne). Nedefinované parametry účinnosti. Stanovit přesné „technické“ parametry „přírodního“ řešení je nemožné. Velký vliv na výsledný efekt mají nejen stanovištní podmínky, ale také individuální vlastnosti jednotlivých rostlin jako živých organizmů. Postupný nástup požadovaného efektu v řádu několika let. Pnoucí rostliny nelze na dokončenou stavbu „namontovat“ jako hotový prvek, je třeba čekat, než rostliny narostou. Účinnost a hodnota těchto dřevin se s časem zvyšuje, ale po výsadbě je minimální až nulová.
„Autoreparační“ schopnost. Poškozené nebo zaprášené listy se každý rok pravidelně obnovují. Ochrana vůči sprejerům.
Dynamika proměn a estetika v průběhu. Porost na fasádě prodělává v čase velké proměny celého roku i v dlouhodobém horizontu, ve kterém se rozrůstá a mohutní.
86
15.3 Výhody a omezení vertikálních zahrad Tab. 13 Výhody a omezení vertikálních zahrad [BURIAN, seminář, 2011, str. 16] Výhody
Omezení
Lze využít i na velmi vysokých objektech.
Vysoká cena a nároky na provoz. Závislost na energetických zdrojích a
Rychlý nástup požadovaného efektu,
zdrojích vody. Přerušení dodávky
v podstatě lze nainstalovat na objekt
elektřiny nebo vody, porucha čerpadel či
hotové.
senzorů mohou přivodit plošný úhyn rostlin.
Při aplikaci v interiéru významně přispívají ke kvalitě ovzduší (čistota,
–
vlhkost) a k psychické pohodě.
87
16. DISKUZE Význam zeleně pro zlepšení kvality života v městském prostředí je nesmírně důležitý. Dlouho jsem tedy nemusela přemýšlet o výběru bakalářské práce na téma Využití a biotechnika vybraných vegetačních prvků na stavebních konstrukcích využívaných v současné zahradní a krajinářské tvorbě, konkrétněji tedy tématy ozeleněných střech a zelených fasád. Tato moderní zahradní architektura, hlavně na střechách a stěnách různých budov v sídlech vstupuje pomalu, ale jistě do podvědomí. Ozeleněné střechy sice historie moc dobře zná, ale moderní architektura je znovuobjevuje v novém světle. Zelené fasády, zejména vertikální zahrady jsou známé především díky charizmatické osobnosti francouzského botanika Patricka Blanca. Kromě funkce reprezentativní bývá čím dál více zeleň uplatňována z důvodu ekologických. Nejprve byla v literární rešerši řešena historie a současnost ozeleněných střech a zelených fasád. Za předchůdce ozeleněných střech lze považovat Visuté zahrady královny Semiramis v Mezopotámii, za předchůdce vertikálních zahrad lze považovat pnoucí rostliny. Ty představují jeden ze způsobů, jak ozelenit fasádu, nejsou ale vzhledově tak atraktivní jako vertikální zahrady, ovšem pořizovací náklady jsou podstatně nižší, než u vertikálních zahrad. Problematika střešního ozelenění je velmi obsáhlá. Kvalitní literatury v českém jazyce, zabývající se problematikou ozeleněných střech však stále není dostatečné množství. Literatura v německém a anglickém jazyce je naopak v tomto směru velice bohatá, překlady se bohužel vyskytují jen ojediněle (např. Minke, 2001). Literaturu a různé další prameny týkající se pnoucích rostlin a obzvláště pak vertikálních zahrad nebylo také jednoduché sehnat, neboť se touto problematikou nezabývá příliš mnoho knih. Zahraniční literatura se sice věnuje vertikálním zahradám, ale jsou spíše zaměřené na dosavadní realizace po celém světě, kde detailní informace například o použitých rostlinách či pěstebních systémech chybí. Problematikou pnoucích rostlin se dle mého názoru nejvíce zabývá pan Ing. Samuel Burian, který byl ochotný k této problematice poskytnout užitečné informace. V další části literární rešerše byly zhodnoceny funkce ozeleněných střech a zelených fasád, které se od sebe příliš neliší. Jak pnoucí rostliny, tak vertikální zahrady mají příznivé tepelně izolační vlastnosti, zachycují prach a exhalace, zlepšují
88
komfort pobytu v budově a bezesporu oživí vzhled objektu. V současnosti požadavky na funkce ozeleněných střech i zelených fasád stále přibývají. Dále byly popisovány typy ozeleněných střech, jejich možné formy a vegetační prvky a typy zelených fasád. U ozeleněných střech byly vymezeny rozdíly mezi intenzivní a extenzivní střešní zahradou, které představují nejdůležitější rozdělaní v problematice zelených střech. U vybraných realizací jednoznačně převládá intenzivní střešní ozelenění. Zelené fasády můžeme rozdělit na pnoucí rostliny (samopnoucí a nesamopnoucí – na konstrukci), které převládají v exteriéru a vertikální zahrady (s přítomností substrátu nebo bez přítomnosti substrátu), které jsou v našich podmínkách spíše k vidění v interiérech, v exteriérech se hojně vyskytují spíše v zahraničí. V literární rešerši byly dále popisovány stanovištní podmínky pro vegetaci na střechách a pro vertikální zahrady, vlastnosti střechy významné pro plánování ozelenění. Cílem rešerše bylo také zhodnotit používané materiály, velmi důležitá je tedy kapitola nazvaná: Požadavky na skladbu souvrství a materiály ozeleněných střech, které jsou podstatné pro správné provedení a následné fungování ozeleněné střechy. Většina podkladů uváděla stejnou základní skladbu funkčních vrstev, autoři se shodují především na vegetační nosné vrstvě, filtrační vrstvě, drenážní vrstvě, ochranné vrstvě proti prokořenění a hydroizolační vrstvě. V některých podkladech jsou rozlišovány další oddělovací vrstvy, které však nejsou nezbytné ve všech případech. V kapitole: Způsoby ozelenění fasád byly rozlišeny systémy spojené s volnou půdou (pnoucí rostliny) a systémy nespojené s volnou půdou (vertikální zahrady) a opět zde byl problém s nedostatkem literatury, především v rozdělení pěstebních systémů. V literárním přehledu byly také popsány Obecné a specifické požadavky na vlastnosti rostlin využitelné při ozeleňování střech, kde by zaměření mělo být především na funkce a cíle střešního ozelenění, stanoviště, zakládání a péči (údržbu). Dalším hlavním cílem rešerše bylo také zhodnocení sortimentu rostlin pro ozeleněné střechy a zelené fasády. Použití rostlin pro ozeleněné střechy se jednoznačně liší od použití rostlin pro zelené fasády. Na ozeleněné střechy můžeme použít i vzrůstnější dřeviny (u intenzivní střešní zahrady), kdežto na vertikální zahrady se používají pouze rostliny menšího vzrůstu a specifických vlastností. Součástí bakalářské práce bylo také zpracovat u vybraných zástupců obrazovou fotodokumentaci o vegetačních prvcích na stavebních konstrukcích, která je uvedena 89
v přílohách této práce. Musím také konstatovat, že spolupráce s některými odborníky a firmami v průběhu tvorby bakalářské práce byla vskutku vyčerpávající. Mezi nimi ale také byly výjimky velice ochotných lidí, se kterými byla výborná spolupráce a bezproblémová
komunikace.
Z uskutečněných
návštěv
vybraných
realizací
ale skutečně vyplynulo, že se rozšiřování jak ozeleněných střech, tak vertikálních zahrad v České republice rozšiřuje dobrým směrem a je o ně také velký zájem. Převážnou část informací jsem čerpala z běžně dostupné literatury, kterou jsem doplnila o poznatky z odborných článků, ústní sdělení odborníků a také z článků na internetu. Byla také použita literatura zahraniční.
90
17. ZÁVĚR Tato bakalářská práce je zaměřena na využití a biotechniku vybraných vegetačních prvků na stavebních konstrukcích využívaných v současné zahradní a krajinářské tvorbě, především na ozeleněné střechy a zelené fasády. Snahou bakalářské práce bylo podat ucelený přehled informací zabývající se vegetačními prvky na stavebních konstrukcích. Pozornost byla nejprve více zaměřena na ozeleněné střechy, poté na zelené fasády. V literárním přehledu je popisována nejen historie, funkce, typy a požadavky ozeleněných střech a zelených fasád, ale především používané materiály, systémy a doporučený sortiment rostlin. Prostřednictvím této práce bylo navštíveno několik vybraných realizací a na základě toho byla vytvořena obrazová dokumentace. Tímto průzkumem se ukázalo se, že u vybraných zástupců převažuje typ intenzivních střešních zahrad a co se týče zelených fasád, tak jednoznačně převažují vertikální zahrady v interiéru. V České republice lze nalézt poměrně mnoho firem, zabývajících se ozeleněním střech. Příkladem mohou být firmy: AB Facility, a.s. Dektrade, a.s., Optigreen, Semiramis, spol. s.r.o., Stavcom, spol. s.r.o., Terestra s.r.o., Zahrada Olomouc s.r.o., Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Firem zabývajících se vertikálními zahradami není v ČR příliš, uvedla bych především: Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o., Gabriel, s.r.o, Matouš Hydroponie s.r.o. Přesto, že se zelené fasády i zelené střechy v architektuře uplatňují stále častěji, není u nás jejich rozšíření stále ještě na takové úrovni jako v jiných evropských státech a na nízké úrovni je i podvědomí o možnostech jejich uplatnění. Vypracování této bakalářské práce pro mě bylo nejen obohacením, ale především rozšířením znalostí získaných na střední škole, neboť téma ozeleněných střech a zelených fasád mě velice zajímá a chtěla bych se mu do budoucna i věnovat. Snahou bakalářské práce je podat ucelený přehled informací zabývající se vegetačními prvky na stavebních konstrukcích. Věřím, že vypracování této bakalářské práce bude přínosem především, co se týče komplexnosti a přitom podrobnosti spojení dvou témat týkajících se ozeleněných střech a zelených fasád. Na úplný závěr bych uvedla heslo: „Čistý vzduch místo prachu, místo betonu rostliny“ [ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2010].
91
18. SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA Bakalářská práce se zabývá využitím a biotechnikou vybraných vegetačních prvků na stavebních konstrukcích využívaných v současné zahradní a krajinářské tvorbě, především ozeleněnými střechami a zelenými fasádami. Cílem bakalářské práce je prostudovat literární prameny týkající se dané problematiky a jejich kritické zhodnocení. Objasnit základní pojmy a možnosti při výběru materiálů a sortimentu rostlin pro konstrukce zelených střech a zelených fasád a u vybraných zástupců zpracovat obrazovou dokumentaci o vegetačních prvcích na stavebních konstrukcích Velmi důležité jsou také typy ozelenění a jejich rozdílné požadavky na konstrukce vegetačních ploch a požadavky na rostliny využitelné při ozeleňování jednotlivých střech. V závislosti na mnoha různých podmínkách se u střešního ozelenění rozlišují tři druhy - intenzivní, jednoduché intenzivní a extenzivní střešní ozelenění. Zelené fasády rozdělujeme na pnoucí rostliny, které převládají v exteriéru a vertikální zahrady, které jsou především k vidění v interiérech. V současnosti se návrhy zelených střech neobjevují jen díky architektonickým požadavkům, ale stále více se prosazuje i hledisko užitné a v neposlední řadě ekologické. Klíčová slova: ozeleněná střecha, vertikální zahrada, intenzivní ozelenění, extenzivní ozelenění, vegetační prvek, pěstební systém
This bachelor thesis deals with the use and maintenance of selected vegetation elements for building structures used in contemporary garden and landscape design, especially of green rous and green facades. The aim of the thesis is to make a recherche and evaluation of study material concerning the topic and their critical evaluation. Following part deals with selection options of the plant´s material and sortiment suitable for green roofs constructions and green facades constructions and at selected representatives to process visual documentation of vegetation elements for building construction. Green facades are divided into climbing plants, that dominate in the exterior and vertical gardens are mainly seen in the interior. It is very important to differentiate various kinds of roof gardens with their specific demands on the building constructions as well as on the vegetation used for
92
planting them. According to these criteria, roof gardens are divided into three categories: intensive, simple intensive and extensive. Currently the green roofs are not only designed due to architectonic requirements, but also the utility aspects come into considerations and well as environmental reasons.
Keywords: green roof, vertical garden, intensive landscaping, extensive landscaping, vegetative element, growing systém
93
19. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Seznam knižních zdrojů: 1. BOHUSLÁVEK, Petr, Vladimír HORSKÝ a Štěpánka JAKOUBKOVÁ. Vegetační střechy a střešní zahrady. Skladby a detaily – únor 2009: konstrukční a materiálové řešení. 2. vyd. Praha: DEKTRADE, 2009, 71 s. ISBN 978-80-8721505-0 (brož.). 2. BURIAN, Samuel a Jan ONDŘEJ. Oživená architektura: (Ozeleňování budov). 1.vyd. Praha: FAJMA, 1992, 58 s. ISBN 80-85374-10-2. 3. BURIAN, Samuel. Zelené fasády: Odborný jednodenní seminář. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2011, s. 152. 4. ČERMÁKOVÁ, Barbora a Radka MUŽÍKOVÁ. Ozeleněné střechy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 246 s. ISBN 978-80-247-1802-6. 5. DUNNETT, Nigel a Noël KINGSBURY. Planting green roofs and living walls. 2nd ed. Portland, Or.: Timber Press, 2008, 328 s. ISBN 978-0-88192-911-9. 6. FAJKOŠ, A. Ploché střechy. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1997. 79 s. 7. GUNKEL,
Rita.
Fassadenbegrünung:
Kletterpflanzen
und
Klettergerüste.
Stuttgart: Eugen Ulmer. 2004, 159 s. ISBN 3-8001-4237-6 (překlad Ing. Gabriela Králová, 2013). 8. CHALOUPKA, Karel a Zbyněk SVOBODA. Ploché střechy: praktický průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 259 s. ISBN 978-80-247-2916-9. 9. JELLICOE, Geoffrey a Susan JELLICOE. The landscape of man: shaping the environment from prehistory to the present day: [Investice do rozvoje vzdělávání, reg.č.: CZ1.07/2.2.00/15.0084]. 3rd ed. London: Thames and Hudson, 2000, 408 s. ISBN 0-500-27819-9. 10. KLEINOD, Brigitte. Zeleň na domě a dvoře: návrh, projekt, rozpočet. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 79 s. ISBN 80-247-0979-1. 11. KRUPKA, Bernd a W. Dachbegrünung: Pflanzen – und Vegetationsanwendung an Bauwerken. Stuttgart: Eugen Ulmer, 1992, 508 s. ISBN 3-8001-5051-4. 12. KURZ, Aleš, Pavel ŠIMEK a Jaroslav ZIMA. Kulturní a obchodní centrum Nový Smíchov. In. Zahrada-park-krajina. 2002, ročník XII., 1/2002, s. 7-10. 13. KUŤKOVÁ, Tatiana. Interiérové květinářství rostlin. Lednice, 2009, 8 s.
94
14. KŘESADLOVÁ, Lenka a Stanislav VILÍM. Byliny pro extenzivní střešní zahrady. In. Čas v životě, zahradě, krajině. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, 139 s. ISBN 80-902910-9-0. 15. MATĚJKA, Vladimír a Jan MOKRÝ. Slovník pojmů ve výstavbě: doporučený standard: metodická řada: DOS M 01.01. 1. vyd. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2000, 236 s. ISBN 80-86364-08-9. 16. MINKE, Gernot. Zelené střechy: plánování, realizace, příklady z praxe. 1.vyd. Ostrava: HEL, 2001, 92 s. ISBN: 80-86167-17-8 17. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2008, 23 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). 18. PEJCHAL, Miloš. Použití pnoucích rostlin v ZAKA: Studijní materiál pro předmět použití rostlin v ZAKA. Lednice, 2011, 20 s. 19. PEJCHAL, Miloš. Rostliny pro ozelenění střech. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 1996, 59 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). 20. PEJCHAL, Miloš. Zelené fasády: Odborný jednodenní seminář. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2011, 152 s. 21. PRAŽÁKOVÁ, Tereza. Použití rostlin při ozeleňování střech. Lednice, 2007, 66 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce prof. Ing. Miloš Pejchal, CSc. 22. PŘEROVSKÁ, Zuzana. Vertikální zahrady v exteriéru a interiéru. Lednice, 2013. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce doc. Ing. Tatiana Kuťková, CSc. 23. ŠIMEČKOVÁ, Jana a Irena VEČEŘOVÁ. Zelené střechy – naděje pro budoucnost. Vyd. 1. Brno: Svaz zakládání a údržby zeleně, 2010, 38 s. ISBN 97880-254-9123-2. 24. ŠIMEČKOVÁ, Jana a Irena VEČEŘOVÁ. Zelené střechy, zelené fasády. Vyd. 1. Brno: Svaz zakládání a údržby zeleně, 2005, 28 s. 25. ŠIMEK, Pavel. Čas v životě, zahradě, krajině: Luhačovice 2005. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, 139 s. ISBN 80-902910-9-0. 26. ŠIMEK, Pavel. Koncept osnovy přednášek: Vegetační prvky. Lednice: Mendelova univerzita v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2007, 10 s. 27. TASCHEN, A. Hundertwasser architecture. For human architecture in harmony with nature. Německo: 1997, 317s. ISBN 3-8228-8564-9. 95
28. TOOMEY, Mary a Everett LEEDS. An illustrated encyclopedia of clematis. Portland: Timber Press, 2001, 426 s. ISBN 0-88192-508-x. 29. VAŇKOVÁ, Silvie. Použití rostlin při ozeleňování střech. Lednice, 2008, 99 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce prof. Ing. Miloš Pejchal, CSc. 30. WERK, Klaus a Ulrike MEHL. Popínavé rostliny: Domy, ploty, pergoly v živé zeleni a ozeleňování střech. Bratislava: Nezávislosť, 1993, 115 s. ISBN 80-8521737-6. Seznam internetových zdrojů: 1. ANONYM. StavímeDům.cz: Stavební slovník [online]. ©2012 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: < http://www.stavimedum.cz/dictionary.jsp?ch=s > 2. AZALEA s.r.o. In: Vertical garden [online]. ©2012 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: 3. GRAUPNER, Martina a Karel KOUBÍK. Zelené střechy In: Středoškolská technika 2013 [online]. [cit. 2014-02-01]. 32 s. Dostupné z: 4. HORSKÝ Vladimír a Tomáš BAUER. TERESTRA [online]. ©2014 [cit. 2013-1019]. Dostupné z: 5. HYDROPONIE. In: Matouš Hydroponie s.r.o. [online]. ©2013 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: 6. LE PROCÉDÉ VÉGÉTALIS. Green Wall [online]. ©2008 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: 7. MAREČKOVÁ, Radka. Pronikání zelených střech a jejich popularizace v ČR [online]. Brno: Masarykova univerzita, ©2010, [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: 8. MATĚJČEK, Michal. IZOLACE.CZ: Historie zelených střech. [online]. ©2008, [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: . 9. MUR VEGETAL. In: Green Lab [online]. ©2009 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: 96
10. OPTIGREEN. Zelené střechy – Střešní zahrada [online]. [cit. 2013-11-16]. Dostupné z: 11. ÖZGÜR Burhan and Elif KARACA. Vertical Gardens [online]. [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: 12. SEMIRAMIS. Střešní zahrady [online]. ©2007 [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: 13. SZKT. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu – občanské sdružení [online]. [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: 14. TZB-INFO. Střešní systémy – základní informace, názvosloví a požadavky na střešní konstrukce [online]. Praha: Topinfo s.r.o., ©2001–2014 [cit. 2014-01-25]. Dostupné z: Seznam použitých norem 1. ČSN 73 1901: 1999. Navrhování střech, základní ustanovení. Praha:Český normalizační institut, 1999, 38 s. 2. ČSN 83 9001: 1999. Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice. Praha: Český normalizační institut, 1999, 24 s. 3. ČSN 83 9021: 2006. Technologie vegetačních úprav v krajině – Rostliny a jejich výsadba. Praha: Český normalizační institut, 2006, 12 s. 4. ČSN 83 9031: 2006. Technologie vegetačních úprav v krajině – Trávníky a jejich zakládání. Praha: Český normalizační institut, 2006, 10 s. 5. ČSN 83 9041: 2006. Technologie vegetačních úprav v krajině – Technickobiologické způsoby stabilizace terénu – Stabilizace výsevy, výsadbami, konstrukcemi ze živých a neživých materiálů a stavebních prvků, kombinované konstrukce. Praha: Český normalizační institut, 2006, 25 s. 6. ČSN DIN 83 9051: 2006. Technologie vegetačních úprav v krajině – Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy. Praha: Český normalizační institut, 2006, 10 s. Ústní sdělení: 1. NĚMEC, Josef. Ústní sdělení, 7. 10. 2013, Praha
97
SEZNAM VYOBRAZENÍ A PŘÍLOH: Vyobrazení v textu: Obr. 1 Visuté zahrady královny Semiramis: ANTIKA.avonet.cz: Visuté zahrady královny Semiramis [online]. ©2004 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: Obr. 2 Střešní zahrada – strop: ŠIMEK, Pavel: Typologie střešních zahrad jako východisko pro navrhování. In. Čas v životě, zahradě, krajině. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, 139 s. ISBN 80-902910-9-0. Obr. 3 Střešní zahrada – plášť: ŠIMEK, Pavel: Typologie střešních zahrad jako východisko pro navrhování. In. Čas v životě, zahradě, krajině. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, 139 s. ISBN 80-902910-9-0. Obr. 4 Střešní zahrada – střecha: ŠIMEK, Pavel: Typologie střešních zahrad jako východisko pro navrhování. In. Čas v životě, zahradě, krajině. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, 139 s. ISBN 80-902910-9-0. Obr. 5 Porovnání vertikální zahrady v exteriéru a interiéru: Azalea s.r.o. In: Vertical garden [online]. ©2012 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: Obr. 6 Skladba ozeleněné střechy: PRAŽÁKOVÁ, Tereza. Použití rostlin při ozeleňování střech. Lednice, 2007, 66 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce prof. Ing. Miloš Pejchal, CSc. Obr. 7 Jednovrstevná konstrukce: ŠIMEČKOVÁ, Jana. Zelené střechy naděje pro budoucnost. [online]. 2007 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: < http://www.casopisstavebnictvi.cz/zelene-strechy-nadeje-probudoucnost_N1645> Obr. 8 Dvojvrstevná konstrukce: ŠIMEČKOVÁ, Jana. Zelené střechy naděje pro budoucnost. [online]. 2007 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: < http://www.casopisstavebnictvi.cz/zelene-strechy-nadeje-probudoucnost_N1645> Obr. 9 Trojvrstevná konstrukce: ŠIMEČKOVÁ, Jana. Zelené střechy naděje pro budoucnost. [online]. 2007 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: < http://www.casopisstavebnictvi.cz/zelene-strechy-nadeje-probudoucnost_N1645> Obr. 10 Systémy pro ozeleňování stěn: Použití pnoucích rostlin v ZAKA: Studijní materiál pro předmět použití rostlin v ZAKA. Lednice, 2011, 20 s. Obr. 11 Rozdělení pnoucích rostlin: Použití pnoucích rostlin v ZAKA: Studijní materiál pro předmět použití rostlin v ZAKA. Lednice, 2011, 20 s.
98
Obr. 12 Patentovaný kazetový systém Greenbox: Le procédé Végétalis. Green Wall [online]. ©2008 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: Vyobrazení v přílohách: Obr. 13 AXA ČR, s.r.o., Brno – intenzivní střešní zahrada: Pohled na celou střešní zahradu v 7. NP. [Foto: Dundáčková, 11. 02. 2014, Brno]. Obr. 14 AXA ČR, s.r.o., Brno – intenzivní střešní zahrada: Pohled na část střešní zahrady v 7. NP. [Foto: Dundáčková, 11. 02. 2014, Brno]. Obr. 15 Business Technology Park, Praha 6, Chodov – intenzivní střešní zahrada: Pohled na parter nad podzemním parkovištěm a zelenou fasádu. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 16 Central Park, Praha 3, Žižkov – extenzivní střešní zahrada: Pohled na jeden z obytných bloků, zeleň na střeše tvoří pouze rozchodníky a trávník. [Foto: Dundáčková, 15. 08. 2013, Praha]. Obr. 17 ČSOB, Praha 5, Smíchov – intenzivní střešní zahrada: Detailnější pohled na střešní zahradu. [Foto: SCHOLLAR, Luděk, 21. 06. 2013, Praha]. Obr. 18 ČSOB, Praha 5, Smíchov – intenzivní střešní zahrada: Pohled ze sousední budovy. [Foto: SCHOLLAR, Luděk, 21. 05. 2010, Praha]. Obr. 19 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně – intenzivní střešní zahrada: Pohled na střechu podzemního parkoviště. [Foto: Dundáčková, 22. 08. 2013, Brno]. Obr. 20 GALERIE HARFA, Praha 9, Libeň – intenzivní střešní zahrada: Pohled na trávník s vyvýšenými místy a dřevinami. [Foto: Dundáčková, 15. 08. 2013, Praha]. Obr. 21 Hadovka Office Park, Praha 6, Dejvice – intenzivní střešní zahrada: Pohled na ozeleněnou střechu garáží mezi budovami. [Foto: Dundáčková, 02. 09. 2013, Praha]. Obr. 22 Hadovka Office Park, Praha 6, Dejvice – intenzivní střešní zahrada: Detailnější pohled na ozeleněnou střechu garáží mezi budovami. [Foto: Dundáčková, 02. 09. 2013, Praha]. Obr. 23 Krajský soud, pracoviště Husova, Brno – extenzivní střešní zahrada: Celkový pohled na méně udržovanou střešní zahradu. [Foto: Dundáčková, 22. 08. 2013, Brno].
99
Obr. 24 Krajský soud, pracoviště Husova, Brno – extenzivní střešní zahrada: Detailní pohled na méně udržovanou střešní zahradu. [Foto: Dundáčková, 22. 08. 2013, Brno]. Obr. 25 Nemocnice Havlíčkův Brod – emergency – intenzivní střešní zahrada: Celkový pohled na čerstvě vysázenou plochu ozeleněné střechy. [Foto: Dundáčková, 04. 10. 2013, Havlíčkův Brod]. Obr. 26 Nemocnice Havlíčkův Brod – emergency – intenzivní střešní zahrada: Bližší pohled na čerstvě vysázenou výsadbu ozeleněné střechy. [Foto: Dundáčková, 04. 10. 2013, Havlíčkův Brod]. Obr. 27 Nemocnice Havlíčkův Brod – emergency – intenzivní střešní zahrada: Detailnější pohled na čerstvě vysázenou výsadbu ozeleněné střechy. [Foto: Dundáčková, 04. 10. 2013, Havlíčkův Brod]. Obr. 28 Obchodní Centrum Chodov, Praha 4 Chodov – intenzivní střešní zahrada: Celkový pohled na rozsáhlou střešní zahradu. [Foto: Dundáčková, 02. 09. 2013, Praha]. Obr. 29 Obchodní Centrum Chodov, Praha 4, Chodov – intenzivní střešní zahrada: Pohled směrem k vjezdu na střešní zahradu a ostrůvek se zelení. [Foto: Dundáčková, 02. 09. 2013, Praha]. Obr. 30 Obchodní Centrum Chodov, Praha 4, Chodov – intenzivní střešní zahrada: Pohled na vyvýšenou zeleň s vegetací. [Foto: Dundáčková, 02. 09. 2013, Praha]. Obr. 31 Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, Smíchov – extenzivní střešní zahrada: Pohled na střechu se sklonem 58°. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 32 Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, Smíchov – extenzivní střešní zahrada: Detailní pohled na střechu se sklonem 58°. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 33 Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, Smíchov – intenzivní střešní zahrada: Pohled na střechu s vegetací. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 34 SAZKA – ředitelství, Praha 9, Libeň – intenzivní střešní zahrada: Celkový pohled na budovu. [Foto: Dundáčková, 15. 08. 2013, Praha]. Obr. 35 SAZKA – ředitelství, Praha 9, Libeň – intenzivní střešní zahrada: Zeleň na střešní zahradě. [Foto: Dundáčková, 15. 08. 2013, Praha]. Obr. 36 SAZKA – ředitelství, Praha 9, Libeň: Atrium jídelny s vegetací v budově společnosti SAZKA – pohled z nejvyššího patra. [Foto: Dundáčková, 15. 08. 2013, Praha].
100
Obr. 37 SAZKA – ředitelství, Praha 9, Libeň: Nejvyšší patro budovy – pohled na střešní konstrukci a zeleň. [Foto: Dundáčková, 15. 08. 2013, Praha]. Obr. 38 Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Brno: Celkový pohled na budovu SZPI s točitým schodištěm a zelení v nádobách. [Foto: Dundáčková, 22. 08. 2013, Brno]. Obr. 39 Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Brno: Pohled na extenzivní střešní zahradu [Foto: Dundáčková, 22. 08. 2013, Brno]. Obr. 40 Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Brno: Pohled na intenzivní střešní zahradu [Foto: Dundáčková, 22. 08. 2013, Brno]. Obr. 41 Villa Park Čechovka Havlíčkův Brod – zeleň v mobilních nádobách: Celkový pohled na budovu. [Foto: Dundáčková, 27. 09. 2013, Havlíčkův Brod]. Obr. 42 Vysoké učení technické v Brně – Provozní odbor rektorátu VUT v Brně (Kounicova) – intenzivní střešní zahrada: Celkový pohled na neudržovanou střešní zahradu (ozeleněná zahrada je před rekonstrukcí). [Foto: Dundáčková, 22. 08. 2013, Brno]. Obr. 43 Malochyně (Chotěboř) – miniaturní provedení extenzivní střešní zahrady: Ozeleněná střecha provedena za dozoru Josefa Vokála z firmy Stavcom, spol. s r.o., Praha, Libeň. [Foto: Dundáčková, 27. 09. 2013, Malochyně]. Obr. 44 Business Technology Park, Praha 6, Chodov – zelená fasáda (pnoucí rostliny): Pohled na ocelovou konstrukci s pnoucími dřevinami, tvořící clonu od pozemní komunikace. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 45 Business Technology Park, Praha 6, Chodov – zelená fasáda (pnoucí rostliny): Exteriérové atrium kryté prosklenou stěnou s nerezovým lankovým systémem pro pnoucí rostliny [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha].
Obr. 46 Centrála VIG ČR, Praha 8, Karlín – vertikální zahrada: Celkový pohled na vertikální zahradu od firmy Němec s.r.o. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 47 Centrála VIG ČR, Praha 8, Karlín – vertikální zahrada: Detailnější pohled na vertikální zahradu od firmy Němec s.r.o. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 48 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Praha 8, Karlín – vertikální zahrada: Pohled na vertikální zahradu v hale budovy Centrály VIG, společnosti ČPP. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 49 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Praha 8, Karlín – vertikální zahrada: Detailní pohled na rostliny vertikální zahrady v hale budovy Centrály VIG, společnosti ČPP. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. 101
Obr. 50 KKCG Vinohradská 230, Praha 10 – vertikální zahrada: Pohled na horní část vertikální zahrady vysoké 22 metrů. [Foto: NĚMEC, Josef, 14. 03. 2013, Praha]. Obr. 51 KKCG Vinohradská 230, Praha 10 – vertikální zahrada: Pohled na spodní část vertikální zahrady vysoké 22 metrů. [Foto: NĚMEC, Josef, 14. 03. 2013, Praha]. Obr. 52 Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, Smíchov – vertikální zahrada (ozeleněné sloupy): Celkový pohled na ozeleněný sloup v interiéru obchodního centra od firmy Gabriel, s.r.o. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 53 Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, Smíchov – vertikální zahrada (ozeleněné sloupy): Detailnější pohled na spodní část ozeleněného sloupu s ochrannou vrstvou v podobě skla. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 54 Marlyle s.r.o., Praha 5, Smíchov – vertikální zahrada: Luxusní provedení vertikální zahrady v interiéru budovy. [Foto: Dundáčková, 03. 09. 2013, Praha]. Obr. 55 Showroom firmy Němec s.r.o., Praha 4 – vertikální zahrada v exteriéru: Celkový pohled na budovu s kvalitním provedením vertikální zahrady v exteriéru [Foto: Dundáčková, 07. 10. 2013, Praha].
Tabulky v textu: Tab. 1 Rozdíly mezi pnoucí dřevinami a vertikální zahrady: BURIAN, Samuel. Zelené fasády – typy, funkce, působení. In: Zelené fasády: Odborný jednodenní seminář. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2011, s. 17 Tab. 2 Hlavní rozdíly vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru: BURIAN, Samuel. Zelené fasády – typy, funkce, působení. In: Zelené fasády: Odborný jednodenní seminář. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2011, s. 17 Tab. 3 Zátěž jednotlivých typů stanovišť pro rostliny: PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2008, s. 5 (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. 4 Hmotnost základních, nejvíce užívaných materiálů: BURIAN, Samuel a Jan ONDŘEJ. Oživená architektura: (Ozeleňování budov). 1.vyd. Praha: FAJMA, 1992, s. 42. ISBN 80-85374-10-2. Tab. 5 Koeficienty odtoků ze střech dle krytiny: ČERMÁKOVÁ, Barbora a Radka MUŽÍKOVÁ. Ozeleněné střechy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s.142. ISBN 978-80-2471802-6.
102
Tab. 6 Varianty tvorby vegetační vrstvy: PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2008, s. 12 (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. 7 Mocnost drenážní vrstvy dle typu ozelenění a mocnosti substrátu: ČERMÁKOVÁ, Barbora a Radka MUŽÍKOVÁ. Ozeleněné střechy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s.85. ISBN 978-80-247-1802-6. Tab. 8 Mocnost vegetační vrstvy, drenážní vrstvy a celková mocnost prokořenitelné vrstvy u intenzivního ozelenění: PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2008, s. 18 (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. 9 Mocnost vegetační vrstvy, drenážní vrstvy a celková mocnost prokořenitelné vrstvy u extenzivního ozelenění: PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně, 2008, s. 18 (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. 10 Rozdíly pnoucích dřevin: BURIAN, Samuel. Zelené fasády – typy, funkce, působení. In: Zelené fasády: Odborný jednodenní seminář.
Praha: Společnost pro
zahradní a krajinářskou tvorbu, 2011, s. 7 Tab. 11 Metody ozelenění v závislosti na typu střešního ozelenění: upraveno podle: KRUPKA, Bernd a W. Dachbegrünung: Pflanzen – und Vegetationsanwendung an Bauwerken. Stuttgart: Eugen Ulmer, 1992, 508 s. ISBN 3-8001-5051-4 a VAŇKOVÁ, Silvie. Použití rostlin při ozeleňování střech. Lednice, 2008, 99 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce prof. Ing. Miloš Pejchal, CSc. Tab. 12 Výhody a omezení pnoucích dřevin jako součást staveb: BURIAN, Samuel. Zelené fasády – typy, funkce, působení. In: Zelené fasády: Odborný jednodenní seminář. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2011, s. 15. Tab. 13 Výhody a omezení vertikálních zahrad: BURIAN, Samuel. Zelené fasády – typy, funkce, působení. In: Zelené fasády: Odborný jednodenní seminář.
Praha:
Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2011, s. 16.
Grafy v textu: Graf 1 Průběh teploty za jasného letního dne na různých površích plochých střech: Cílková Klára. Střešní zahrada: 5.díl - funkce: Ekonomická. [online]. ©2009 [cit.201403-08]. Dostupné z: 103
20. PŘÍLOHY
104
Obrazová dokumentace k vybraným zástupcům vegetačních prvků na stavebních konstrukcích: AXA ČR, s.r.o., Brno – intenzivní střešní zahrada
Obr. 13
Obr. 14
105
Business Technology Park, Praha 6, Chodov – intenzivní střešní zahrada
Obr. 15
Central Park, Praha 3 – extenzivní střešní zahrada
Obr. 16
106
ČSOB, Praha 5, Smíchov – intenzivní střešní zahrada
Obr. 17
Obr. 18
107
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně – intenzivní střešní zahrada
Obr. 19
GALERIE HARFA, Praha 9, Libeň – intenzivní střešní zahrada
Obr. 20
108
Hadovka Office Park, Praha 6, Dejvice – intenzivní střešní zahrada
Obr. 21
Obr. 22
109
Krajský soud, pracoviště Husova, Brno – extenzivní střešní zahrada
Obr. 23
Obr. 24
110
Nemocnice Havlíčkův Brod – emergency – intenzivní střešní zahrada
Obr. 25
Obr. 26
Obr. 27 111
Obchodní Centrum Chodov, Praha 4, Chodov – intenzivní střešní zahrada
Obr. 28
Obr. 29
Obr. 30
112
Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, Smíchov – extenzivní i intenzivní střešní zahrada
Obr. 31
Obr. 32
Obr. 33
113
SAZKA – ředitelství, Praha 9, Libeň – intenzivní střešní zahrada
Obr. 34
Obr. 35
Obr. 36
Obr. 37 114
Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Brno – intenzivní střešní zahrada
Obr. 38
Obr. 39
Obr. 40 115
Villa Park Čechovka, Havlíčkův Brod – zeleň v mobilních nádobách
Obr. 41 Vysoké učení technické v Brně – Provozní odbor rektorátu VUT v Brně (Kounicova) – intenzivní střešní zahrada
Obr. 42
116
Malochyně (Chotěboř) – miniaturní provedení extenzivní střešní zahrady
Obr. 43
117
Business Technology Park, Praha 6, Chodov – zelená fasáda (pnoucí rostliny)
Obr. 44
Obr. 45
118
Centrála VIG ČR, Praha 8, Karlín – vertikální zahrada
Obr. 46
Obr. 47
119
Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Praha 8, Karlín – vertikální zahrada
Obr. 48
Obr. 49
120
KKCG, Vinohradská 230, Praha 10 – vertikální zahrada
Obr. 50
Obr. 51
121
Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, Smíchov – vertikální zahrada (ozeleněné sloupy)
Obr. 52
Obr. 53 122
Marlyle, s.r.o., Praha 5, Smíchov – vertikální zahrada
Obr. 54
Showroom firmy Němec s.r.o., Praha 4 – vertikální zahrada v exteriéru
Obr. 55
123
