Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Sebevražedné jednání mladistvých Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.

Věra Dvořáková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Sebevražedné jednání mladistvých“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

dne........................................................

podpis studenta......................................

PODĚKOVÁNÍ Děkuji PaedDr. Mojmírovi Vážanskému, CSc. za soustavné vedení, rady a připomínky k mé práci. Dále pak děkuji PhDr. Janu Fadrnému za zapůjčení literatury a synům Alešovi a Daliborovi za všestrannou pomoc a podporu.

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá problematikou sebevražedného jednání adolescentů. V teoretické části je popisován současný stav řešené problematiky. Část první vymezuje pojmy sebevražedné jednání a sebepoškozování. Druhá část analyzuje rizikové faktory a psychodynamiku autoagresivního jednání mladistvých. Třetí část se věnuje výskytu sebevražd v celosvětovém měřítku. Praktická část dotazníkovou metodou zkoumá názory žáků na sebevražedné jednání a sebepoškozování. Dále se snaží zjistit, kdo v případě krizové situace má důvěru adolescentů a v dané situaci může účinně intervenovat.

Klíčová slova: sebevražda, sebepoškozování, suicidium, adolescent, sebevražedné jednání

ABSTRACT The bachelor thesis is about suicidial behaviour of young people. The present status of solved questions is described in the teoretical part. The first part defines noticions suicidial behaviour and self-hurting. The hazard factors and psychodynamics of selfaggressive behaviour of young people are analysed in the second part. The third part is about numbers of suicides in the world. The questionnaire in the practical part finds out the opinions of students about suicidial behaviour and self-hurting. The questionnaire tries to find out who has the confidence of young people in critical situation and who can help them.

Key words: suicide, self-hurting, suicidium, adolescent, suicidial behaviour

OBSAH

1 Úvod...............................................................................................6 2 Cíle bakalářské práce......................................................................6 3 Materiál a metodika zpracování......................................................7 4 Současný stav řešené problematiky …...........................................7 4.1

Sebevražda, sebepoškozování – vymezení pojmu............7

4.2

Způsoby sebevražd...........................................................10

4.3

Sebevražda v díle T. G. Masaryka...................................12

4.4

Rizikové faktory pro vznik suicidálního chování............14

4.5

Psychodynamika sebevražedného jednání.......................24

4.6

Sebevražda z hlediska jednotlivých vývojových fází......25

4.7

Statistika sebevražd..........................................................27

5 Praktická část...............................................................................30 5.1

Použitá metoda řešení......................................................30

5.2

Zpracování.......................................................................30

6 Výsledky práce............................................................................31 7 Diskuse........................................................................................37 8 Závěr............................................................................................39 9 Seznam použité literatury............................................................41 Přílohy

1

ÚVOD

Na sebevraždu, která je celospolečenským problémem, je možné pohlížet z hlediska psychologického,

filozofického,

medicínského,

sociologického,

etického

nebo

právního. Jde vždy o čin, který blízkým lidem něco vzkazuje, něco důležitého sděluje. Jde o tragický výkřik zoufalství, který vyvolává pocit viny, smutku a beznaděje. Asi každý pozůstalý přemýšlí, co mu člověk, který tímto způsobem odešel, říká, co mohl udělat jinak, čím mu ublížil. (Koutek, Kocourková, 2007) Sebevražda mladého člověka je událostí, která zpravidla svojí hrůzností paralyzuje a nutí k přemýšlení celé okolí. Rodiče, sourozence i blízké zemřelého ovlivní na celý zbytek života. Partnerský svazek jeho rodičů se velmi často rozpadá, většinou vlivem vzájemného obviňování a odcizení. Vyvstává zde pak celá řada otázek: Proč se taková věc stala? Nedalo se tomu předejít? Proč si nikdo nevšiml, že se něco děje? Problematikou sebevražd se zabývala celá řada odborníků. Psychologové v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století se snažili nalézt typický osobnostní profil člověka se sklonem k sebevražednému jednání. Výsledkem bylo konstatování, že žádný typický osobnostní profil sebevraha neexistuje. (Vágnerová, 2004)

2

CÍL PRÁCE

Teoretická část se zabývá problematikou autoagresivního jednání dětí a adolescentů, vymezením pojmů a způsoby sebevražedného jednání. Dále jsou analyzovány rizikové faktory sebevražedného jednání, psychodynamika sebevražedného jednání a výskyt suicidií v celosvětové populaci. Praktická část zkoumá názory adolescentů na sebevražedné jednání, jejich schopnost intervenovat v krizové situaci a táže se na příčiny, které jsou podle nich důvodem sebevražd. Hledá také osobu, případně instituci, která má důvěru mladistvých, a proto i možnosti intervence v krizových situacích. Stanovení hypotéz: 1. Největší důvěru adolescentů má jejich vrstevnická

skupina. 2. Nejméně žáků v případě potřeby vyhledá pomoc učitele nebo rodiče. 3. Žáci považují přítomnost školního psychologa za pozitivní.

3

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ

Řešená práce je metodicky rozdělena do dvou celků. Teoretická část je zpracována metodou komparace, analýzy a syntézy poznatků ze zdrojů, které jsou uvedeny v použité literatuře. Praktická část je řešena metodou dotazníkového šetření. Bylo osloveno 90 žáků středních škol ve věku 15 až 18 let.

4

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

4.1

Vymezení pojmu

Různé kultury nahlíží na sebevražedné jednání zcela odlišně. Pro některé je tento způsob smrti normální, pro jiné je nepřijatelný. Bez ohledu na společenské normy jsou lidé jsou lidé schopni v případě, že mají subjektivně dostatečně silný motiv, potlačit pud sebezáchovy a zničit vlastní život, který pro ně přestal být hodnotou. Ukončení vlastní biologické existence může být chápáno jako únik od něčeho nežádoucího (například života bez milovaného partnera), nebo naopak jako získání něčeho žádoucího (například potrestání jiného člověka). (Vágnerová 2004) Podle T.G. Masaryka je možné sebevraždu chápat v širším a užším smyslu. V širším smyslu slova rozumí se ten nepřirozený způsob smrti, který byl navozen „…neúmyslným vsahováním člověka v životní proces, ať kladným, činným vlastním jednáním, nebo záporným, trpným chováním k nebezpečím života. V tomto smyslu je např. sebevrahem ten, kdo pro nemoudrý nebo nemravný život nalezne předčasnou smrt, neboť normální by bylo, kdyby každý člověk dosáhl stařeckého věku. V užším a vlastním smyslu je naproti tomu jenom ten sebevrahem, kdo učiní svému životu konec úmyslně a vědomě, kdo si smrti jako takové přeje a je jist, že si svým jednáním nebo opomenutím smrt přivodí. Rychlost smrti není podstatnou známkou činu, neboť též je možno způsobit si smrt velmi zdlouhavým způsobem, znenáhla. Ani vlastní

jednání,

záporné,

trpné

chování

k nebezpečím života může se díti rovněž

v sebevražedném úmyslu: jako při každém

samovolném jednání i zde záleží na

úmyslu.“ (Masaryk, 1930, s. 2) Formy sebevražedného chování U suicidálního chování a jednání jsou rozlišovány různé formy: sebevražednými myšlenkami počínaje a dokonanou sebevraždou konče. Myšlenky na sebevraždu ještě neznamenají, že chce člověk zemřít. Otázkou: „Co by se stalo, kdybych zemřel?“ se v životě zabýval asi každý. Typicky tyto myšlenky patří právě k dospívání. Ve většině případů jde o nápady a chybí tendence k realizaci. Někdy mají nutkavý charakter a jsou těžko potlačitelné. Psychologové se potom zabývají jejich hodnocením. Důležité potom je, kolik času zabírají a nakolik jsou

odklonitelné.

Je-li

sebevražda již

konkrétně připravována,

hovoří

se

o sebevražedných tendencích. Dalším stupněm je suicidální pokus, který je definován jako každý život ohrožující akt s úmyslem zemřít, ale bez letálního konce. Mezi suicidiem a suicidálním pokusem jsou uváděny následující rozdíly: − u žen se častěji vyskytuje suicidální pokus, u mužů dokonané suicidium; − sebevražedný pokus u obou pohlaví dominuje především v první polovině života, zatímco dokonané suicidium v polovině druhé; − při sebevražedných pokusech je častěji použita tzv. měkká metoda (intoxikace), zatímco u dokonaných

sebevražd jsou to tzv. metody tvrdé (strangulace,

zastřelení); − motivy vedoucí k pokusu o sebevraždu plynou z oblasti mezilidských vztahů, u dokonaných sebevražd jsou motivací psychické problémy jedince; − k pokusu dochází spontánně, suicidium je výsledkem plánování a delších příprav. Mnozí autoři upozorňují na to, že úmysl zemřít nemusí být jednoznačný. Mohou být ambivalentní postoje ke smrti a suicidálním činem je vlastně dáván život v sázku. Postoje ke smrti mohou být vědomé i nevědomé a mohou být vyjádřeny charakterem, tedy výsledkem suicidálního jednání. Nejednoznačnost

postoje k přání zemřít je

typická pro adolescentní věk. Takovému jednání jsou nápadně podobné tzv. adrenalinové sporty. S výsledky adrenalinových aktivit jsme zpravidla seznamováni při večerních zprávách, kde jsme informováni o tragických nehodách na nádražích při

přeskakování vagonů, zběsilých jízdách automobily městy, lyžování v lavinových zakázaných oblastech... Zvláštním případem

nedokonané sebevraždy je parasuicidium, které je

definováno jako pokus, u něhož cílem není úmysl

zemřít,

jde

tedy

spíše

o sebepoškozování. Smrtí může skončit spíše jako nešťastná náhoda. Předstíraná

sebevražda

je

účelové

jednání,

které

nebývá

spojeno

s autoagresivními projevy. Cílem je něčeho dosáhnout, nebo se něčemu nepříjemnému vyhnout. Účelové sebevražedné jednání je charakterizováno jako jednání jehož cílem není smrt, ale vyřešení svízelné situace. Tomu je podobné demonstrativní suicidální jednání. Rozdíl je, že při účelovém jednání je cíl sledován nevědomě, při demonstrativním vědomě. Suicidium je charakterizováno jako sebepoškozujicí akt s následkem smrti, který je způsoben sebou samým s vědomým úmyslem zemřít. Jde o časově ohraničený akt. Pokud není akt sebevraždy úspěšný (malá dávka medikamentů), může dojít k jeho opakování, potom jde o protrahované suicidální jednání. Bilanční sebevražda je ukončení života na základě předchozího bilancování, kdy člověk dojde k závěru, že jeho současná situace je pro další život neúnosná. Jako bilanční sebevraždu lze označit rozhodnutí člověka s maligním onemocněním v terminálním stádiu, nebo vojáka po prohrané bitvě apod. Podobná je biická sebevražda, tedy suicidium v normálním duševním stavu, na základě motivů vycházejících z reality. Při hodnocení sebevraždy jsou hodnoceny motivy,

které mohou být patologické. I u jednoznačně patických

sebevražd , které mají původ v psychopatologickém obsahu a v patologické motivaci nacházíme hodnocení situace. Je to však hodnocení vycházející z nemoci, tedy chybné. Typickým příkladem je pacient trpící depresí, která je charakteristická špatnou náladou trvající většinu dne, ztrátou zájmů a zálib, poklesem energie, únavou, ztrátou sebedůvěry, neodůvodněnými výčitkami a pocity viny, vracejícími se myšlenkami na smrt, nesoustředěností, nerozhodností, pesimistickým pohledem do budoucna, poruchami spánku a chuti k jídlu.... Zkratkovité suicidální jednání je taková aktivita, při níž jedinec jedná impulzivně, zkratkovitě. Jde co nejrychleji k cíli, bez zamyšlení,bez zvážení dalších možností a způsobů řešení, i za cenu vlastního života. Zvláštní formou je pak suicidální dohoda, která spočívá v tom, že se dva a více lidí dohodnou, že spáchají sebevraždu. V současnosti se toto děje především prostřednictvím internetu. Jsou známy případy

hromadných sebevražd náboženských sekt pod vlivem jednoho duševně vyšinutého jedince a jeho idejí. Může nastat i situace, kdy duševně nemocný jedinec se stane iniciátorem a přesvědčí blízkou osobu o nutnosti zemřít, přenese své symptomy na osobu, která je pod jeho vlivem. Rozšířená sebevražda má jednoznačně patologický podklad. Jde o případ, kdy duševně nemocný člověk pod vlivem deprese nebo imperativních halucinací spáchá sebevraždu a zabije ještě jiné lidi. Jinou zvláštní formou jednání, které končí smrtí je sebeobětování. Smrt zde má význam oběti pro jiné lidi, společnost, nebo ideály, chybí zde vědomá touha zemřít. Takové jednání se vyskytuje během válek, nebo také v současnosti u sebevražedných atentátníků. V historii České republiky jsou to pak činy Jana Palacha a Jana Zajíce. (Koutek, Kocourková, 2007) Vágnerová (2004) ještě dělí suicidia podle motivace a úmyslu skutečně zemřít na dvě varianty: sebevražda jako cíl a sebevražedné jednání jako prostředek.

4.2

Způsoby sebevražedného jednání

Obecně se dají metody rozdělit na měkké a tvrdé. Měkké metody jsou méně nebezpečné a šance na záchranu je vyšší např. intoxikace, povrchní pořezání, skok z nízké výšky. Je tedy možné uvažovat o vědomých či nevědomých tendencích přežít. V adolescenci je dost typický způsob „dát život v sázku“, kdy suicidant počítá s oběma možnostmi smrtí a záchranou, obě jsou pro něj stejně přijatelné. Tvrdé metody jsou charakteristické svou nízkou šancí na přežití, vedou okamžitě, nebo velmi rychle ke smrti. Patří sem zejména strangulace, použití střelné zbraně, skok z velké výšky. Muži volí zejména strangulaci a střelnou zbraň, ženy pak intoxikaci, skok z výšky a podřezání. Ve skupině dětí do 14 let a adolescentů do 19 let je častá u chlapců strangulace a u dívek skok z výšky nebo intoxikace. Suicidálnímu jednání u dětí a adolescentů předchází různě dlouhé období, které bývá označováno jako presuicidální. Je charakterizováno dysforickou náladou, pocitem napětí, pesimistickými až nihilistickými fantaziemi. Postupně se objevují suicidální myšlenky, které se stávají konkrétnějšími, rovněž bývají přítomny fantazie agresivní. Časté bývají somatické obtíže psychosomatického charakteru. Někdy dojde po různě dlouhém období tenze k paradoxnímu uvolnění, po kterém následuje sebevražedné

jednání. U zkratkovitého suicidálního presuicidální období chybí, avšak mohou se i před ním objevovat méně intenzivní sebevražedné fantazie. Sebevražedné jednání je spojeno s řadou psychiatrických onemocnění, v první řadě s depresí, schizofrenií, poruchami příjmu potravy a neurotickými poruchami. Může být také reakcí na závažné tělesné onemocnění. (Koutek, Kocourková, 2007)

Sebepoškozování Ve starší literatuře se objevují výrazy parasuicidium a sebevražedný pokus, které v současnosti nazýváme autoagresivní chování či sebepoškozování. Platznerová sebepoškozování charakterizuje jako autoagresivní aktivity, při kterých chuť umřít není prvotní patologií, není motivem, nýbrž spíš jen průvodním jevem, součástí celkového psychopatologického obrazu. Jako sebepoškozování se v psychiatrii označuje komplexní autoagresivní chování, které na rozdíl od sebevraždy nemá fatální následky, a které lze nejlépe chápat jako maladaptivní odpověď na akutní nebo chronický stres. Může, ale nemusí bezpodmínečně být spojeno s myšlenkami na smrt, smrt však na rozdíl od sebevražedného pokusu není v naprosté většině případů jeho cílem. Sebepoškozování je členěno do tří skupin. Závažná automutilace je nejextrémnější a nejméně častá forma sebepoškození. Jde o zřídkavý akt ublížení si na zdraví, při kterém je poškozen velký objem tkáně (kastrace, amputace končetiny atd.). Často vede k trvalému zmrzačení a je nejčastěji spojená s psychotickými stavy nebo akutními intoxikacemi. Stereotypní automutilace .Fixované, často rytmické vzorce chování, jako bušení hlavou (nejčastěji), stlačování očních bulev, kousání prstů nebo paží. Lze ho nejčastěji vidět u institucionalizovaných mentálně retardovaných osob, autistů, psychotiků. Povrchová nebo mírná automutilace je nejčastější formou sebepoškozování. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. Bývají používány ostré předměty, např. žiletka nebo sklo. Další formou sebepoškozování je popálení cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti. Někteří autoři je koncipují spíše jako návykovou poruchu, než poruchu osobnosti. Sebepoškozování představuje závažnou patologii zvláště ve věku adolescence, kdy se nejčastěji objevuje. Bývá pozorováno převážně u dívek. Sebepoškozování je

namířeno proti vlastnímu tělu, může přetrvávat několik let. Vztah sebepoškozování a suicidálního jednání není zcela jasný. Sebepoškozování nemá letální charakter, má tendenci k opakování návykového typu a vykazuje specifickou psychodynamiku. Je tu však riziko suicidálního chování. (Platznerová, 2009)

4.3

Sebevražda v díle T.G. Masaryka

Sebevraždou jako společenským jevem se zabýval již T.G. Masaryk kolem roku 1881. Poprvé analyzoval tento jev z pohledu sociologického. Příčiny dělí na způsobené přírodou a člověkem. Do působení přírody zařazuje geografickou polohu, klima, sluneční svit, vliv měsíčního svitu, roční dobu, den v týdnu atd. Příčiny způsobené člověkem jsou problémy alkoholu, psychiky samé, společenského klimatu, náboženství, válek, hospodářských krizí atd. „Ve všech dobách a u všech národů vystupuje sebevražda ojediněle; ale jako hromadný společenský jev se vyskytuje periodicky, a to chorobná sebevražednost byla zvlášť silná v dobách úpadku starých kulturních národů, Řeků, Římanů, Egypťanů. Křesťanský středověk chorobné sebevražednosti vůbec nezná; vystoupila však v novější době, od renaissance ustavičně vzrůstá a dosahuje nyní u všech vzdělaných národů takové síly, že se na ni musí pohlížet zrovna jako na zlo přítomnosti: je sociální otázkou ve vlastním smyslu slova. Chorobná sebevražednost je (pravděpodobně) vždy spojena s větší nebo menší obecnou nervozitou. Rozhodně je však nyní vzrůst sebevražednosti a duševních nemocí nejsmutnější a zároveň nejvýznačnější známkou doby.“ (T. G. Masaryk, 1930, s. 142) „Zvláštní pozornost je třeba věnovat sebevraždě dětí. Již Casper a Heyfelder považovali veliký přírůstek dětských sebevražd za známku své doby, a novější data ve všech zemích dokazují ohromující skutečnost, že naše něžná, „nevinná“ mládež je se životem stále nespokojenější. Především se stávají dětské sebevraždy četnějšími ve městech. Jsou sebevrazi sotva pět let staří, kteří tedy sotva mají dosti fyzické síly, aby si vzali život! A motivy mladých sebevrahů nejsou dětské: neukojená ctižádost, žárlivost a nešťastná láska, bázeň před trestem, špatné zacházení, nevázaný život, bída a nouze. Kromě zděděné psychosy je třeba i sebeprznění uvésti jako disponující příčinu: jenom chorobné a zanedbané děti mohou si bráti život.“ (T. G. Masaryk, 1930, s. 26) Z

citátu

je

tedy

zřejmé,

že

v

devatenáctém

století

se

problém

sebevražd dětí a adolescentů vyskytoval a byl pozorován jeho nárůst. I příčiny suicidálního chování jsou stejné jako ve století jednadvacátém. „Víme, že sebevražednost je způsobována polovzděláním; vyšetříme-li kromě toho nyní, že vedle rozumového polovzdělání má za příčinu také mravní slabost – tak to chceme krátce nazvati – tedy ukáže nám společenský hromadný zjev sebevraždy moderní společnosti v docela zvláštním světle. Vzdělaná společnost je unavená životem; tato její únava vyplývá však z jejího nedostatečného rozumového i mravního vzdělání; rozum a mravnost nejsou stejnoměrně a dobře propracovány a sjednoceny; jsme příliš rozumní, abychom byli dobrými, a příliš špatní, abychom byli úplně moudrými. Náš světový a životní názor není harmonický, není dosti dobrý a krásný, aby nám a zachoval radost ze života. Řekněme krátce a otevřeně: polovičatost (rozumová a mravní) je velikou příčinou moderní omrzelostí života; naše polovičatost nám dává nesprávné měřítko pozemského štěstí a spokojenosti , naše polovičatost nám ztrpčuje ovoce našeho pokroku na všech polích praktického života, naše polovičatost rozmnožuje rok od roku nespočetné oběti sebevraždy.“ (Masaryk, 1930 s. 89) Východisko vidí

T. G. Masaryk v návratu ke křesťanské morálce. „Věřím

z hlubokosti své duše a po nejzralejším uvážení, že učení Kristovo, očištěno od kněžourských mazanic a náležitě pochopeno způsobem, kterým se vyjadřujeme my, je nejdokonalejší soustavou, která, aspoň dle mého soudu , dovede šířit světem klid a blaženost nejrychleji, nejsilněji, nejjistěji a nejvšeobecněji.“ (T. G. Masaryk, 1930 s. 251) V postmoderní společnosti můžeme hovořit o krizi hodnot. Příliš moc se orientujeme na práva a svobody jednotlivce a unikají nám potřeby celé společnosti. Snaha o úspěch a společenské uplatnění je nejdůležitější, obětujeme jí mnoho sil a času. Měřítkem úspěchu jsou nahromaděné peníze a majetek, získaný jakýmkoliv způsobem. Člověk, který je bohatý, musí být šťastný. Toto tvrzení však nebývá pravdivé. Podle mého názoru jsou v lidském životě nejdůležitější vztahy lidí mezi sebou a vztah člověka k sobě samému. Pokud člověk v životě ztratí víru, ztratí i pevnou půdu pod nohama. Víra není jen v boha, ale i v člověka, v sebe sama, v lidstvo a jeho budoucnost. Dílo Masaryka sice pochází z devatenáctého století, ale mnohé jeho myšlenky jsou nadčasové. Poukazoval na problémy jedinců pocházejících z problémových rodin a návrat k tradiční rodině byl lékem tenkrát, a myslím si, že by byl lékem i dnes. Morální obroda společnosti

podle T.G.Masaryka návratem ke křesťanství, by byla

možná v jeho době. Jak ale změnit dnešní společnost, kde je za peníze všechno možné? Kde právo je vykládáno různými účelovými způsoby a trestné činy vlivných se nikdy nevyšetří? Takové situace v lidech mohou vyvolávat pocity beznaděje, frustrace a marasmu.

4.4

Rizikové faktory pro vznik suicidálního chování v dětském

a adolescentním věku Rizikové faktory suicidálního chování u dětí a

adolescentů představují důležitou

problematiku při prevenci. Obecně by se daly tyto faktory rozdělit na biologické, psychologické a sociální. Jednotlivé faktory se mohou kombinovat, potencovat i umocňovat. Pro dospělý věk jsou důležité následující rizikové faktory: předcházející suicidální pokusy nebo gesta, násilnost metody, důkladnost plánu, malá možnost záchrany, vážný úmysl zemřít, psychiatrické onemocnění (velká depresivní porucha, bipolární porucha, psychotická porucha, zneužívání návykových látek), anamnéza somatického onemocnění, současný stres, životní situace (život ve městě,sociální situace, věznění), rodinný stav (ovdovělý, rozvedený, samota) a rodinná historie (suicidia, ztráta rodiče v raném věku, chaotické rodinné pozadí). Nespecifickým faktorem může být dlouhodobě nepříznivá situace, konfliktní rodina nebo rozvod rodičů. Dítě na takovou situaci může reagovat různými způsoby, od psychosomatických potíží přes poruchy chování, až k depresivní poruše s případným sebevražedným jednáním. Onemocnění afektivní poruchou může představovat specificky působící faktor, protože hluboká deprese je nezřídka spojená se suicidálními myšlenkami a jednáním. Lze též uvažovat o faktorech, které suicidální jednání spouští. Může to být konflikt s rodiči, s přítelem či přítelkyní, školní neúspěch a řada dalších situací. Tyto spouštěče pak často nasedají na již existující rizika a společně vedou k sebevraždě. Pokud hovoříme o faktorech rizikových, musíme také uvést i faktory protektivní. Může to být například fungující rodina, dobré vztahy ve vrstevnickém kolektivu, bohaté zájmy apod. (Koutek, Kocourková, 2007)

Poruchy osobnosti Porucha osobnosti není psychiatrickým onemocněním, jde spíše o anomální strukturu osobnosti, povahovou odchylku. Porucha osobnosti snižuje adaptabilitu svého nositele,

ztěžuje zapojení do společnosti. Jde o vlohu, která svého nositele provází celý život a v důsledku vnějších nebo vnitřních vlivů se může zhoršovat. Působí na ni výchovné vlivy, rodinná situace, školní prostředí atd. Emočně nestabilní porucha osobnosti se projevuje výraznou afektivní nestálostí a tendencí jednat bez uvážení následků. Lidé s touto poruchou jsou přecitlivělí, k druhým lidem nadměrně kritičtí. Jejich citové potřeby jsou nenasytné. K problémům se staví bezmocně, prožívají je jako krizi. Vynucují si pomoc. Vztahy s citově nestabilními lidmi jsou divoké, nespokojené, plné extrémních emocionálních projevů. K vyhledání pomoci obvykle nevede nestabilita ve vztazích, ale epizody deprese, sebepoškozující chování, suicidální pokusy, poruchy příjmu potravy, závislost na návykových látkách. Jde o velmi častou poruchu, v populaci se vyskytuje u 2-3% lidí. Anxiózní porucha - typickým představitelem je úzkostný člověk, který se bojí druhých a podceňuje se. Praško soudí, že tato porucha se rozvíjí na základě rodičovského odmítání a cenzury, které jsou posíleny odmítáním vrstevníků. Výrazné zhoršení je v období adolescence, kdy celá řada sociálních situací vyžaduje pružnou přizpůsobivost a riziko výsměchu vrstevníků je veliké. Lidé trpící touto poruchou se projevují nesdílností, vyhýbají se aktivitám vyžadujícím interpersonální kontakty, jsou přecitlivělí na kritiku. Při náročnějších situacích upadají do zmatku s projevy úzkosti. Nejčastější komplikací jsou deprese, panická porucha, agorafobie, sociální fobie. (Praško, 2003)

Schizofrenie Schizofrenie je psychotické onemocnění, při kterém je narušen vztah nemocného k realitě, jeho schopnost přizpůsobivě se chovat a plnit běžné sociální role. V prožívání nemocného se objevují znepokojující zážitky, které v něm budí nejistotu a napětí. Emoce i chování se stávají nepřiléhavými a vedou k narušení jeho komunikace s okolím. Onemocnění

předchází období normálního vývoje. Některé děti jsou

v předchorobí zvýšeně nadané či emočně odtažité. Klinický obraz se mění v návaznosti na vývojová období. V předškolním věku se objevují rysy podobné autismu např. ustrašenost, výkyvy nálady, zkomolená slova, porucha slovního kontaktu, fantazie podobné bludům. Případy jsou extrémně vzácné. V raném školním věku je patrná nesoustředěnost, depersonalizace, paranoidní zaměření. Někdy je možno pozorovat zrakové i sluchové halucinace. V pubertě a adolescenci je obsah bludů hypochondrický,

nebo se podobá příznakům dospělých. Halucinace jsou převážně zrakové. (Horký a kol., 2003) Stejně jako u dospělých, i v dětství a adolescenci se setkáváme se suicidálním jednáním více než v běžné populaci. Důvodem je častý depresivní syndrom, který může být při schizofrenii přítomen. Onemocnění samo i jeho další projevy velmi často přinášejí jeho nositeli takové vnitřní utrpení, že sebevražda se může postiženému jevit jako jediné řešení. Zvláště v adolescentním věku může být depresivní syndrom a zdánlivě nemotivované sebevražedné

jednání prvním příznakem schizofrenního

onemocnění. (Koutek, Kocourková, 2007)

Depresivní porucha Deprese je patologicky smutná nálada, která ovlivňuje celkové prožívání, uvažování i jednání. Se sebevražedným jednáním je spojována nejčastěji. V současnosti podle Mezinárodní klasifikace nemocí (10. revize) je zařazena do afektivních poruch a zahrnuje podtypy: lehkou, středně těžkou, těžkou a těžkou s psychotickými rysy. Koutek a Kocourková (2007) uvádí: dále jsou deprese přítomny u neurotických a úzkostných poruch jako smíšená anxiózně depresivní porucha a porucha přizpůsobení s depresivní symptomatikou. Specificky v dětském věku je diagnostikována v rámci smíšené poruchy chování a emocí depresivní poruchou chování. Trvalou poruchu nálady představuje dystymie. Ve statistice sebevražd se odhaduje podíl deprese na 7080% dokonaných suicidií. Podle některých studií končí asi 15% pacientů s depresí sebevraždou. Podle současných odhadů deprese postihuje asi 1% dětské populace. Vznik depresivní poruchy je výsledkem vzájemného působení dědičných faktorů a vnějších vlivů, jejichž účinky se mohou kumulovat nebo vzájemně posilovat. Příznaky deprese jsou: smutná nálada, ztráta schopnosti prožívat radost, pocity zoufalství, beznaděj, úzkost a strach, snížená tolerance k zátěži a neschopnost zvládnout běžné problémy. U mladších dětí se může deprese projevovat emoční labilitou a dráždivostí spojenou s afektivními výbuchy. Děti nedovedou zvládnout vlastní negativní emoce, propadají apatii. Typickým znakem je i zhoršení soustředění, celkové zpomalení. Převažuje pesimistické uvažování, představa o vlastní bezcennosti, přesvědčení, že je neschopné, nemožné a nikdo o ně nestojí, trápí se pocity viny, beznaděje a bezmocnosti. Časté bývají úvahy o smrti. (Vágnerová, 2005)

Závislosti Problematika závislostí a sebevražd je velmi úzce spjata. Konzumace alkoholu vyvolává euforickou náladu a uvolňuje napětí, ale jeho dlouhodobé užívání způsobuje depresi. Negativně působí také na sociální situaci konzumentů, narušuje jejich partnerské vztahy, zhoršuje zdravotní i psychický stav. Užívání alkoholu a závislost na něm je významným rizikovým faktorem pro pokus i dokonanou sebevraždu. Podle literatury asi 15% závislých na alkoholu spáchá sebevraždu. Sekundárním alkoholismem je označována situace, kdy je alkohol užíván jako „samoléčba“ úzkostných stavů. Dalším způsobem, kterým alkohol působí při sebevražedném chování je akutní intoxikace. Je pravděpodobné, že řada těch, kteří byli při dokonaném suicidiu pod vlivem alkoholu, byla na alkoholu závislá. U suicidantů, kteří alkohol užili jednorázově, zde pravděpodobně působí uvolňujícím způsobem, snižuje schopnost realistického úsudku a v kombinaci s depresí představuje výrazný rizikový faktor. V mnohých případech mohl být alkohol požit před suicidálním pokusem, aby „dodal odvahy“. V dětství a adolescenci je význam abúzu alkoholu nižší, ale jeho účinek je nebezpečnější. V neposlední řadě význam alkoholu v suicidálním jednání může být v tom, že alkohol je použit jako toxická látka a intoxikace alkoholem je způsobem sebevražedného jednání. V posledních letech dramaticky stoupá význam drogové závislosti v dětství a adolescenci. Drogová závislost s následným abstinenčním syndromem představuje významný rizikový faktor pro suicidální jednání. Podle některých odhadů až 18% závislých na drogách dokonaně suiciduje. Droga se v těchto případech často stává jedem, který je k suicidiu použit. Někdy je však obtížné odlišit předávkování nešťastnou náhodou od vědomého sebevražedného jednání. Někteří autoři považují samotné opakované užívaní drogy za sebedestruktivní jednání, které má blízko k protrahovanému suicidálnímu jednání a u něhož jde o poruchu pudu sebezáchovy. Při samotném sebevražedném jednání hraje roli jak organické působení látky, vliv abstinenčních příznaků, tak i celková bezvýchodnost situace závislého. Např. situace adolescenta závislého na heroinu, s potřebou 1 až 2 gramy denně, který musí na tuto dávku sehnat každý den 1000 až 2000 korun. Taková situace může snadno vést k sebevražedným myšlenkám a tendencím. Je pravděpodobné, že obrovský vzestup drog v České republice od začátku 90. let stojí za vzestupem suicidality

v adolescentním věku. Také problematika patologického hráčství je často spojena se sebevražedným jednáním. Situace tzv. gamblerů vlivem jejich závislosti se snadno stane bezvýchodnou, mají např. obrovské dluhy, které vedou k sebevraždám. (Koutek, Kocourková, 2007)

Posttraumatická stresová porucha Posttraumatická stresová porucha je reakcí na jednorázový traumatizující zážitek nebo déletrvající stresovou situaci. Patří sem smrt blízkého člověka rozpad rodinného zázemí, závažné onemocnění nebo úraz, šikana, týrání, sexuální zneužívání. Ke vzniku posttraumatické stresové poruchy dochází jen někdy, je oddálenou reakcí, vyplývá z nedostatečně zpracované závažné negativní skutečnosti a projevuje se přetrváváním psychických a somatických potíží. Reakce na prožité trauma je závislá na aktuální vývojové úrovni postiženého dítěte, jeho zkušenostech a emoční podpoře poskytované rodinou. Hlavní příčinou posttraumatické stresové poruchy jsou vnější vlivy. Závažnost důsledku traumatu ovlivňují biologické, psychické i sociální faktory. Vyrovnání se s traumatem závisí na chování nejbližších lidí, na jejich pochopení a podpoře. Aby okolí mohlo pomoci, musí být o situaci informováno, což se nestává v případě šikany nebo sexuálního zneužívání. Dítě se bojí svěřit, protože má strach z následků nebo se stydí. Jedním z příznaků je narušené emoční prožívání projevující se úzkostí strachem nebo zvýšenou emoční dráždivostí tj. tendence reagovat vztekem a agresivitou či citová otupělost. Dítě si traumatický zážitek nedokáže vybavit, nebo způsob interpretace má obranný charakter (například dítě si vysvětlí nepřijatelné chování agresora jako jako důsledek svého špatného chování). Z toho vyplývá narušené sebehodnocení i ztráta adekvátní orientace v okolním světě. Trpí pocity viny, kterou si v důsledku svého výkladu stresující události přičítá. Změny chování jsou ve smyslu strnutí, stažení se do sebe a omezení celkové aktivity, nebo k nadměrné aktivizaci. Prožité trauma se může v oblasti sociálních důsledků projevit zvýšeným počtem konfliktů, agresivních atak a různých poruch chování. Tyto děti mívají narušené vztahy s dospělými lidmi i s vrstevníky. Mohou týrat slabší spolužáky, nebo se zvýšený sklon k agresi může projevit sebepoškozováním nebo naprostou lhostejností k vlastnímu osudu. Mohou být přítomné i somatické obtíže (například bolesti hlavy, břicha, nespavost, poruchy jídla). Celá situace se může postiženému jevit jako bezvýchodná a v sebevraždě může spatřovat jediné řešení. (Vágnerová, 2005)

Tělesné onemocnění Sebevražedné jednání, které je motivované závažným tělesným onemocněním bývá obvykle v dospělém věku, 25-75% obětí sebevraždy trpí závažným somatickým onemocněním. V dětském a

adolescentním věku má menší vliv, ale není

nezanedbatelné. (Koutek, Kocourková, 2007)

Vliv vrstevnické skupiny Největší vliv na dospívajícího jedince mají vrstevníci. Cesta odpoutání od rodičů a získání větší jistoty, pohotovosti, a tolerance vede zpočátku přes zvýšenou vazbu na vrstevníky. Neformální skupiny úzce spřátelené mládeže o 3-6 členech se tedy formují ke společnému vykonávání určitých činností již v pubertálním období a přetrvávají až do počátku adolescence. Tyto skupinky bývají relativně stabilní, uzavřené, selektivní a důvěrné, členové mají shodné názory, vzájemné sympatie a obdiv, společné cíle, zájmy a ideály i problémy. Od každého člena se očekává přizpůsobení normám a zájmům skupiny. Všechny vrstevnické skupiny se vyhýbají dozoru dospělých. Ve skupině se tráví mnoho času. Řeší se problémy a plánují společné akce, zvláště pak společné rozptýlení. Charakter aktivity závisí na věku, sexuální zralosti a osobních zájmech členů. Činnost skupiny bývá navenek obklopena tajemstvím. (Čačka, 2000) Dále vysvětluje důležitost skupiny pro dospívající v pocitu rovnoprávnosti s ostatními členy, možnost vyzkoušet si různé formy mezilidské interakce, ovládání egocentrických zájmů a osvojení si způsobilosti soužití ve skupině. Dobré zapojení mezi vrstevníky a dobrá pozice mezi nimi vedou k adekvátnímu sebevědomí. Šikana, zesměšňování nebo naopak izolace ze strany spolužáků vede k pocitu neúspěchu, méněcennosti, úzkosti a k nebezpečí sebevražedného jednání. Ohroženi jsou jedinci, kteří nějakým způsobem vybočují. Mohou to být děti obézní, tělesně méně obratné, úzkostné, uzavřené. Vrstevnická skupina je velmi důležitá pro zdárný vývoj mladého jedince, skýtá však i nebezpečí v podobě party. Označením „parta“ se nerozumí skupina věnující se určité zájmové činnosti, ale „skupina s nějakou negativní orientací“ (agresivita, alkohol, drogy, sexuální výstřelky, kriminalita). Seskupují se v nich obvykle zanedbaní jedinci se špatným sociálním zázemím, ale mohou vznikat i kolem jednoho či více takových individuí výběrem nezralých sugestivních a jinak narušených jedinců („negativní selekcí“). Hodnoty,

normy a cíle pak určuje dominantní vůdce a vyžaduje po členech obojího pohlaví bezpodmínečnou poslušnost a poddajnost. Spojuje je také postoj nepřátelství a vzpoury vůči dospělým. (Čačka, 2000) Mezi současnou mládeží je rozšířen trend „EMO“. Tento styl je charakteristický utápěním se v depresích, znamená také „extrémně emotivní“. Celý styl vychází z názoru, že svět je špatný. „Emaři“ trpí pocitem deprese, beznadějí, rezignací a osamělostí. Prožívají zklamání životem, odmítnutí a plánují konec svého života sebevraždou, sebepoškozuji se. Je velmi těžké rozlišit, u kterého člověka jde pouze o pózu, a kdy reálně hrozí, že sebepoškozování bude sloužit k uvolnění úzkosti a predisponovaný depresivní jedinec se tak dostane do bludného kruhu. Sebevražda je mezi takovou skupinou dospívajících největší hrozbou a ve věku patnácti a šestnácti let je její výskyt nejčastější. Navenek se odlišují černým oblečením, delšími černými vlasy, dívky mají nápadně černě nalíčené oči a rty, černě nalakované nehty. Dalším ponurým stylem je

„Gothic“. K tomuto stylu také patří smutek, deprese, pochmurné myšlenky

s tématikou smrti, krve, temna, démonů a hřbitovů. Vyznavači se také sebepoškozují, cítí se běžným okolím nepochopeni, proto vytváří skupiny. Význam pro suicidální jednání a obecně pro psychický stav může mít příslušnost k sektě. Ve světě byla zaznamenána řada hromadných sebevražd mladých lidí, související s příslušností k sektě. V posledním desetiletí se rovněž setkáváme u dětí a adolescentů s různými představami o posmrtném životě, které mohou vést k usnadnění sebevražedného jednání. Počítají s novým, lepším životem, nebo nějakou formou života posmrtného. Oficiální náboženství hrají roli pozitivní, protože většina z nich sebevraždu zakazuje. (Koutek, Kocourková, 2007)

Vliv rodinného prostředí Rodina je základním životním prostředím dítěte. Nejen že dítě obklopuje, ale také se do něho promítá. Odráží se v jeho vlastnostech, vtiskuje svou pečeť jeho jednání. Dítě je výrazným produktem rodiny. Očima své rodiny se na sebe dívá, hodnotí své projevy, výkony. (Helus, 2007) Bezprostřední

předchůdkyní

dnešní

rodiny

byla

rodina

patriarchální

s neomezenou mocí muže, podřízeném postavení ženy a dětmi v područí. Jejich postavení bylo zatíženo církví tradovanou představou, že dítě je náchylné ke hříchu, proto je nutná tvrdá kázeň, nucení k bezpodmínečné poslušnosti, lámání jejich vůle,

zastrašování i trestání. Demokratizační tendence přinesl konec 18. století, kdy se zrovnoprávnilo postavení ženy, rozšířilo se poznání o dětském vývoji po stránce psychické i fyzické a jeho potřebách. Cílem výchovy se stalo hladké včlenění do společenské kultury při plném respektu jeho osobnosti. Moderní rodina je však poznamenávána narůstajícími příznaky krizovosti (vysoká rozvodovost, nestálost vztahů, úbytek morálních zábran, zanedbávání a týrání dětí). Reklama a zábavní průmysl konkurují rodině jako nežádoucí spoluvychovatelé. (Vališová, 1999) Funkční rodiny s přechodnými problémy a problémové rodiny jsou velmi časté a v psychických problémech mladistvých hrají důležitou roli. Nezralost rodičů působí problémy od počátku. Někdy se podaří nezralost překonat, jindy přeroste v trvalou krizi. Přetížená rodina je zpravidla dočasně, po vyřešení zdroje přetížení se situace stabilizuje. Ambiciózní rodina je charakteristická zaujetím rodičů vlastními potřebami, kdy dítě stojí na okraji jejich zájmu. Perfekcionistická rodina staví své dítě soustavně do situací nátlaku podávat vysoké výkony, vykazovat perfektní výsledky, být vždycky lepší než ostatní. Dítě se tak dostává do permanentní zátěže, vzniká vyčerpanost a úzkost, že neobstojí. Selhání je rodinou i dítětem prožíváno jako katastrofa. Prohlubuje se zklamání a disharmonie ve vztazích mezi dítětem a rodiči. Autoritářskou bývá označována rodina, kdy jsou vztahy k mladistvému omezeny na příkazy a zákazy. Je vyžadována absolutní poslušnost, využívány jsou tresty. Rozmazlující rodina postupuje, jak dítě žádá. Plní všechna přání, bez jakýchkoliv omezení a nároků na dítě. Následkem takové výchovy dítě neumí nést zodpovědnost, překonat samo sebe, přiznat svůj omyl, nepoddávat se rozmarům. Narušenost rodiny nadměrně liberální a improvizující se projevuje v tom, že dítě strádá nedostatkem řádu, chybí mu styl soužití. Podléhá nebezpečným zábavám, lenosti, asociálnímu sdružování, chaosu a sobectví. Odkládající rodina projevuje tendenci dítě někomu svěřovat, v důsledku čehož dochází k citové deprivaci. Disociovaná rodina je charakteristická vážně narušenými vztahy vnitřními mezi členy rodiny, nebo vnějšími s okolím rodiny. Typickým příkladem je rozpadající se rodina v rozvodovém řízení. Děti zpravidla reagují podle věku od zdánlivého dojmu, že se nic neděje, přes smutek a neštěstí, až po výbuchy zloby a agrese. Přiměřená školní úspěšnost má nepochybně pozitivní význam v duševní hygieně mladistvého, zatímco školní neúspěch zvyšuje riziko sebevraždy. Je zřejmé, že význam školního selhání je závislý na rodinné situaci a na vztazích adolescenta s rodiči. (Helus, 2007)

Člověk, který se stane rodičem, stane se jím bez jakéhokoliv vzdělání a průpravy. Vzorem je pouze rodina, ve které vyrůstal. Vědomě nebo nevědomě přebírá od rodičů to, co v období adolescence kritizoval. Někdy jsou to bohužel i agresivita a nepřiměřené fyzické tresty. Snaha vychovat dokonalého tvora je někdy tak velká, že dítě stresuje a staví před něj nesplnitelné cíle. Mladší dítě se bojí, že rodiče zklame. Starší se obvykle bouří, nebo je depresivní z vlastního selhání. Je těžké vyvážit míru trvání na povinnostech, které se musí potomek naučit plnit a

toleranci případných

neúspěchů. Pomáhá vcítit se do situace potomka a vrátit se v čase o patnáct či osmnáct let. Dnešní děti a adolescenti nemají jednoduchou situaci. Vysoká rozvodovost, neúplné rodiny, velké pracovní vytížení nebo naopak frustrace z neúspěchu či nezaměstnanost rodičů přináší do rodin nestabilitu a nervozitu, která se odráží na prožívání a chování dětí negativním způsobem. Výchova dítěte není jen zajištění jeho materiálních, ale i citových potřeb. Pokud se rodičům podaří vytvořit si s potomkem dobrý vztah, potom i přečkání kritického období dospívání je lehčí.

Týrání a sexuální zneužívání Výrazným negativním rizikovým faktorem suicidálního jednání je týrání a sexuální zneužívání dítěte. Jakákoliv forma týrání dítě tělesně i duševně poškozuje a ohrožuje tak i jeho další vývoj. Jde o závažnou komplexní zátěžovou situaci, která zahrnuje jak deprivační zkušenost, tak silný stres. Týrání nepřináší jenom aktuální trýzeň, ale ovlivní i jeho očekávání

budoucnosti. Riziko poškození je tím větší, čím je dítě mladší.

Opakované týrání může vést k obranné reakci - citové otupělosti. Nepříznivým důsledkem je ztráta schopnosti rozumět vlastním pocitům. Někdy zůstává citové prožívání zachováno, ale převažuje úzkostné ladění, napětí, přecitlivělost, podrážděnost a sklon k afektivním výbuchům. Týrané děti nerozumí běžnému chování lidí v okolí, jsou ostražité a nedůvěřivé. Dalším důsledkem je nízké sebehodnocení, nedostatek sebedůvěry a v pozdějším věku automaticky přijímají ponižující chování ostatních. Reakcí může být i agrese vůči slabším jedincům. (Vágnerová, 2005) Sexuální zneužívání představuje pro dítě značnou všestrannou zátěž, vyvolává negativní citovou reakci. Oběť pociťuje odpor, strach, úzkost,zlost, pocity studu, viny a ponížení. Může se rozvinout i posttraumatická stresová porucha. Z pachatele má obvykle strach a pociťuje odpor. Následky zneužívání na další partnerský a sexuální život obětí jsou dle výzkumů velmi průkazné. Není jistě náhodou, že velký podíl žen

sexuálně zneužitých v dětství je nacházen mezi prostitutkami, toxikomankami, alkoholičkami, ale i mezi ženami pokoušejícími se o sebevraždu – až 56% těch, jež se o sebevraždu pokusily jednou, a 70% těch, jež se o ni pokusili opakovaně, mělo v anamnéze sexuální zneužití v dětství. Mezi psychiatrickými pacientkami všech diagnóz (především s diagnózou deprese, hraničních poruch osobnosti a poruch přijmu potravy) je rovněž počet zneužitých dívek významně vyšší než v obecné populaci. Ne každé zneužití však musí nutně vést ke traumatizaci oběti. (Weiss, 2005) Riziko suicidálního jednání mladistvých je spojeno se separací rodiny, rozvodem rodičů, rodičovským alkoholismem, zneužíváním, depresí a suicidálním chováním rodičů. Koutek a Kocourková (2007) dále uvádí pět charakteristik typických pro rodiny suicidálního dítěte: nedostatečné mezigenerační hranice, velmi konfliktní vztahy mezi rodiči, promítání pocitu rodiče do dítěte, symbiotickou vazbu dítě – rodič a rigidní rodinný systém.

4.5

Psychodynamika sebevražedného jednání

Suicidální chování dětí a dospívajících představuje široké spektrum projevů, pro které nelze nalézt shodný psychodynamický vzorec prožívání. Mechanismy, které jsou v pozadí sebevražedného chování mohou být charakterizovány pouze individuálně v závislosti na mnoha faktorech. Suicidální chování je výsledkem dlouhodobého procesu, který je interakcí vnitřních, osobnostních dispozic a způsobů, jak se dítě vyrovnává se stresem, a dále vnějších vlivů a zátěžových událostí. Může také souviset s patologickými projevy, jako je depresivní porucha nebo jiné poruchy psychotického charakteru. Ve vývoji sebevražedného chování adolescentů je možno najít následující pocity: izolace, úzkost, snížené sebehodnocení, odmítání, strach, nedůvěra v pomoc a možnost řešení tíživé situace. Přítomné jsou často problémy v sociálním přizpůsobení zejména u dospívajících. Způsob, jakým se snaží zvládnout neúnosné vnitřní prožitky jsou od agresivity a nepřátelství až po únik a stažení se do světa fantazie. Obranné mechanismy sice ulevují od psychické bolesti, ale zhoršují adaptaci, oslabují schopnost řešení situace a reálné hodnocení motivů k ukončení života. Přestává věřit, že mu někdo může pomoci. Prožitek ztráty bývá jednou z psychodynamicky významných okolností ve vývoji deprese, spolu s pocity beznaděje a zoufalství,

sebeobviňování, ale

i bezmocného vzteku. Pocity ztráty nemusejí být plně vědomé. U dospívajících byl

studován vztah deprese a agrese, kdy se potvrdilo, že pro suicidální chování v období dospívání je interakce agrese a deprese psychodynamicky významná. Další teorie ukazují, že adolescent, který se nedokáže separovat od rodičů a nemůže nalézt vlastní identitu, je svazován s rodiči pocity závislosti, které v sobě obsahují silnou hostilní vazbu. Souvislost suicidálního chování v adolescenci s hostilním prožíváním adolescenta vůči rodičům zdůrazňuje více autorů, kteří se zabývají adolescentní patologií. Ztížený proces separace a převažující vnitřně konfliktní a ambivalentní vztah k rodičům, ze kterého je obtížné se vymanit, je rizikem suicidia. Je to stres, který vede k regresi psychického fungování – adolescent hůře respektuje realitu, trvá na splnění svých přání, je málo schopen regulovat pocity napětí a neuspokojení, je narcisticky zranitelný a nevědomě žádá splnění svých potřeb od tzv. primárního objektu (jako malé dítě od matky). Frustrace posiluje afektivní stavy, jako je vztek, zoufalství a pocity viny.(Koutek, Kocourková, 2007) Proces separace, kterým prochází dospívající je velmi složitý. Myslím si, že v této situaci je rodič ten poslední člověk, od koho by si adolescent nechal pomoci. Rodič, pokud není psycholog, je v této situaci šokován, nechápe agresi, nerozumí tomu, co se děje, ale hlavně nedokáže dítěti pomoci.

Vývoj tendence k sebevražednému jednání Tendence k sebevražednému jednání nevznikne náhle, ale rozvíjí se určitou, různě dlouhou dobu. Tento proces má několik fází: Fáze počátečních úvah o sebevraždě. Člověk má problémy, které se mu jeví jako obtížně řešitelné, až neřešitelné. Sebevražda se začíná jevit jako jedno z možných řešení. Fáze konkretizace způsobu sebevraždy. Tendence k sebevraždě roste a jedinec ji akceptuje jako řešení svých problémů. Promýšlí způsob, jak ji uskutečnit. Fáze realizace sebevražedného úmyslu. (Vágnerová, 2004)

4.6

Sebevražda z hlediska jednotlivých vývojových fází

Každé životní období je spojené se specifickými vývojovými krizemi, potřebami i tendencemi ke způsobu jejich řešení.

Dětský věk V dětském věku dochází k sebevražednému jednání vzácně. Jeho výskyt stoupá mezi 10. a 12. rokem života. V dětství je důležitá vývojová změna myšlení, kdy dítě začíná uvažovat hypoteticky. Pokud je schopné dítě takto přemýšlet, začne chápat i význam smrti. Většina dětských sebevražedných pokusů má charakter zkratové reakce, bývá výrazem strachu nebo pokusem uniknout nějakému ohrožení. Nejvýznamnějším rizikem dětského věku jsou potíže ve škole a v rodině.

Adolescence Adolescentní věk je typický hledáním vlastní identity. Aby dospívající mohl dosáhnout osamostatnění, musí se odpoutat od dřívějších vazeb. Při procesu osamostatňování se může dostat do situace, kdy se cítí bezradný, neschopný najít smysl vlastní existence. Adolescenti jsou často nespokojeni se vztahy, mají

osobní problémy. Impulzem

k sebevraždě bývá zklamání, zoufalství a pocit selhání. Mladiství sebevrazi jednají zkratově, někdy sebevraždou volají o pomoc. Četnost sebevražedných pokusů i dokonaných sebevražd se zvyšuje mezi 15. a 19. rokem života.

Mladá dospělost V období mladé dospělosti ubývá impulzivních zkratových pokusů o sebevraždu. Situaci stabilizují partnerské vztahy a rodičovská role.

Střední věk Riziko pro sebevražedné jednání středního věku představuje bilancování dosavadního života. Člověk hodnotí svoje úspěchy, reviduje vytčené cíle a hledá příčiny neúspěchu. Negativní výsledek bilancování může představovat velkou, někdy neúnosnou zátěž. Pokud se člověk rozhodne pro sebevraždu, je promyšlená. Jako hlavní příčiny sebevražd středního věku jsou uváděny: ztráta partnera, nevěra, problémy v zaměstnání, deprese a závislost na alkoholu.

Stáří Počet dokonaných sebevražd ve stáří je pětkrát až desetkrát vyšší než ve středním věku. Velkou roli v příčinách sebevražd starších lidí hrají somatické choroby, samota, pocit opuštěnosti, ztráta známého prostředí, bolesti, strach z umírání a utrpení. Starší lidé

častěji trpí depresí, neunesou nepříznivé hodnocení vlastní situace a ztrátu naděje. (Vágnerová, 2004)

4.7

Statistika sebevražd

V České republice existují dvojí statistická data dokonaných sebevražd. Jedním úřadem sledujícím statistiku suicidií je Český statistický úřad a druhým Ústav zdravotnických informací a statistiky. Statistika sebevražedných pokusů byla sledována do roku 1989.

V první tabulce jsou seřazeny vybrané státy podle sebevražednosti mládeže ve věku od patnácti do čtyřiadvaceti let věku. Pro srovnání jsou ve druhé části tabulky seřazeny tytéž státy podle sebevražednosti všech obyvatel. Z tabulek je patrné, že státy umístěné na předních místech tabulky sebevražednosti mladých lidí, jsou i na předních místech sebevražednosti všech obyvatel. Data jsou zpracována ze statistik Světové zdravotnické organizace (WHO). Ve druhé tabulce jsou státy rozděleny na evropské, postkomunistické, bývalé státy SSSR a ostatní. Jejich pořadí je sestaveno podle sebevražednosti mladistvých. Tabulka dále srovnává sebevraždy v letech 1985, 1995 a 2005. Data jsou zpracovaná ze statistik WHO. Evropské státy uvedené v tabulce vykazují, až na malé odchylky, stejnou sebevražednost. V postkomunistických státech s výjimkou Polska, po změně režimu, docházelo ke snižování počtu suicidií. Ve státech bývalého SSSR, po rozpadu státu došlo ke zvýšení v devadesátých letech a k opětovnému snížení kolem roku 2005. Z uvedených států Gruzie a Ázerbajdžán vykazují stejný trend jako státy postkomunistické. Pouze v Bělorusku se počet suicidií neustále zvyšuje. V ostatních státech je až na malé odchylky trend sebevražednosti vyrovnaný. Mírný růst vykazuje Indie a Japonsko. Bylo by jistě zajímavé do tabulek zařadit statistiku sebevražd

ovlivněnou

světovou hospodářskou krizí, ale WHO statistická data ještě neposkytuje. Je možné předpokládat

nárůst

počtu

sebevražd.

Vzestupy

sebevražednosti

související

s hospodářskou a politickou situací v České republice v průběhu 20. století byly ve třicátých letech (hospodářská krize), čtyřicátých letech (válka a poválečné období), padesátých letech (kolektivizace, znárodňování, politické procesy) a v šedesátých letech (postupná demokratizace socialismu a následná okupace), v sedmdesátých letech

nastává pozvolný pokles, který trvá dodnes. Sebevražednost adolescentů vykazuje trend opačný, v průběhu devadesátých let 20. století dochází k nárůstu počtu sebevražd.

Tab.1 Sebevraždy mladistvých a absolutní počet sebevražd v letech 2004 – 2007 dle WHO Sebevraždy mladistvých (15-24 let) v letech 2004-2007 na 100 tisíc obyvatel (podle WHO)

Absolutní počet sebevražd na 100 tisíc obyvatel v letech 2004-2007 (podle WHO)

1. Rusko

25,8

1. Litva

38,6

2. Litva

20,8

2. Bělorusko

35,1

3. Bělorusko

20,5

3. Rusko

32,2

4. Finsko

18,2

4. Maďarsko

26,0

5. Japonsko

14

5. Japonsko

24,2

6. Ukrajina

13,5

6. Ukrajina

22,6

7. Kanada

11

7. Slovinsko

21,5

8. Polsko

10,9

8. Finsko

18,9

9. Švédsko

10,8

9. Chorvatsko

18,0

10. Chorvatsko

10,4

10. Francie

17,6

11. USA

10

11. Polsko

15,2

12. Slovinsko

8,7

12. Čína

13,9

13. ČR

8,5

13. Švédsko

13,5

14. Maďarsko

7,4

14. ČR

13,3

15. Izrael

7,3

15. Rumunsko

12,5

16. Čína

6,9

16. Německo

12,4

17. Francie

6,7

17. Portugalsko

11,5

18. Mexiko

6,2

18. Kanada

11,3

19. Německo

5,9

19. USA

11,0

20. Rumunsko

5,9

20. Indie

10,5

21. Brazílie

4,7

21. Španělsko

7,8

22. Španělsko

3,9

22. Izrael

5,9

23. Portugalsko

3,7

23. Brazílie

4,6

24. Řecko

1,9

24. Mexiko

4,1

25. Gruzie

1,1

25. Řecko

3,6

26. Ázerbajdžán

0,4

26. Gruzie

2,2

27. Ázerbajdžán

1,3

27. Indie

bez dat

Tab. 2 Absolutní počet sebevražd na 100 tisíc obyvatel v letech 1985, 1995 a 2005 Stát

Absolutní počet Absolutní počet Absolutní počet sebevražd na 100 sebevražd na 100 sebevražd na 100 tisíc obyvatel v roce tisíc obyvatel v roce tisíc obyvatel v roce 1985 1995 2005

1. Finsko

24,6

27,2

18,9

2. Švédsko

18,2

15,3

13,5

3. Francie

22,5

20,6

17,6

4. Německo

-

15,8

12,4

5. Španělsko

6,5

8,1

7,8

6. Portugalsko

9,7

8,2

11,5

7. Řecko

4,0

3,5

3,6

8. 1. Polsko

13,3

14,3

15,2

2. Chorvatsko

22,3

19,5

18,0

3. Slovinsko

32,8

28,9

26,0

4. ČR

20,9

17,5

15,3

5. Maďarsko

44,4

32,9

26,3

6. Rumunsko

-

12,3

12,5

7. 1. Rusko

31,2

41,5

32,2

2. Litva

34,1

45,6

38,6

3. Bělorusko

19,1

31,2

35,1

4. Ukrajina

22,3

28,4

22,6

5. Gruzie

4,6

4,1

2,2

6. Ázerbajdžán

3,7

0,7

1,3

7. 1. Japonsko

19,4

17,2

24,2

2. Kanada

12,9

13,4

11,3

3. USA

12,3

11,9

11,0

4. Izrael

5,5

6,5

5,9

5. Čína

17,6

17,5

13,9

6. Mexiko

1,9

3,1

4,1

7. Brazílie

3,1

4,1

4,6

8. Indie

7,1

5

PRAKTICKÁ ČÁST

5.1

Použitá metoda řešení

9,6

10,5

V bakalářské práci je řešena problematika sebevražedného jednání mladistvých, jejich názory na problematiku sebevražd, sebepoškozování, možnost a způsob jejich intervence v případě krizové situace u kamaráda. Dále pak jsou hledány osoby nebo instituce, které mají důvěru adolescentů. Pro zjištění názorů respondentů byla využita metoda dotazníkového šetření. Před vyplněním dotazníku byli žáci informováni, jak mají dotazník vyplnit. V úvodu předtištěného dotazníkového archu řešitel informuje, za jakým účelem byl dotazník vytvořen a děkuje za vyplnění. Dále je žádán respondent o vyplnění údajů o věku a pohlaví. Šetření probíhalo na gymnáziu a střední odborné škole. Celkem bylo osloveno 90 respondentů ve věku 15 – 18 let (tj. 1. - 3. ročník).

5.2

Zpracování

Dotazník se skládá z devíti otázek. V pěti otázkách vyjadřuje respondent svůj souhlas či nesouhlas. Vybírá z možností ve dvou otázkách a odpovědi na dvě zbývající otázky jsou ponechány zcela na respondentovi. Odpovědi na každou otázku jsou hodnoceny zvlášť. Je sečten počet respondentů odpovídajících kladně a počet respondentů odpovídajících záporně. Otázky, na které je odpověď výběrem z možností, jsou vyhodnoceny součtem opakování shodných odpovědí a jejich seřazením podle počtu, od nejčastější po nejméně častou. Volné odpovědi jsou též sčítány a seřazeny podle četnosti. Tabulky, které jsou umístěné v příloze, znázorňují číselné výsledky zvlášť pro každou věkovou skupinu: 15 -16 let, 16 -17 let a 17-18 let věku. Poslední tabulka obsahuje vyhodnocené údaje od všech zúčastněných respondentů.

6

VÝSLEDKY PRÁCE

Celkově se průzkumu účastnilo 90 žáků středních škol, rozdělených do tří skupin po třiceti. Skupina první: věk 15 až 16 let - první ročník střední školy, ze 30. respondentů bylo 20 dívek a 10 chlapců. Skupina druhá: věk 16 až 17 let - druhý ročník střední školy, ze 30. respondentů bylo 20 dívek a 10 chlapců. Skupina třetí. Věk 17 až 18 let – třetí ročník střední školy, ze 30. respondentů bylo 18 mužů a 12 žen. Z celkového počtu 90. respondentů bylo 38 mužů a 52 žen. Následující grafy znázorňují odpovědi všech respondentů na otázky kladené v dotazníku. Shrnutí výsledků následuje pod grafy.

Graf č. 1

Odpovědi respondentů na otázku: Odsuzuješ sebevraždu?

Graf č. 2

Odpovědi respondentů na otázku: Dá se podle Tvého názoru pomoci

lidem, kteří se chtějí zabít?

Graf č. 3

Odpovědi respondentů na otázku: Když uvidíš člověka, jak se pokouší zabít, je podle Tebe správné mu tento čin překazit?

Graf č. 4

Odpovědi respondentů na otázku: Jaký je Tvůj názor na styl „EMO“?

Graf č. 5

Odpovědi respondentů na otázku: Je pro žáky dobré mít možnost navštívit školního psychologa?

Graf č. 6

Odpovědi respondentů na otázku: Navštívil bys školního psychologa v případě problémů?

Graf č. 7

Odpovědi respondentů na otázku: Komu by ses svěřil v případě, že bys měl velké problémy a potřeboval pomoc?

Graf č. 8

Odpovědi respondentů na otázku: Pokud by Tvůj kamarád chtěl spáchat sebevraždu a svěřil by se Ti, co bys udělal?

Graf č.9

Odpovědi respondentů na otázku: Z jakého důvodu páchají tvoji vrstevníci nejčastěji sebevraždu?

Shrnutí výsledků Z dotazníkového šetření vyplynulo, že asi polovina respondentů odsuzuje sebevraždu. Nejméně kritická je skupina ve věku 15 -16 let, kdy odsuzuje sebevraždu třetina dotázaných. Většina respondentů tj. asi 83 % si myslí, že lidem, kteří se chtějí zabít se dá pomoci, a že je správné suicidální pokus překazit. Styl „EMO“, který je pro dnešní mládež synonymem sebepoškozování a sebevražedných pokusů, většinu respondentů nezajímá a považují jej za módu nebo pózu. Za „EMAŘE“ nebo sympatizanty se označilo sedm respondentů ve věku 15 -17 let. Možnost navštívit školního psychologa jako pozitivní hodnotilo 90% respondentů, ale skutečně v případě potíží by jeho návštěvu realizovalo pouze 24%. Nejmenší důvěru projevila věková skupina 15 -16 let, kdy by psychologa navštívili pouze tři respondenti. Dotázaní v případě potíží a potřebě pomoci by se svěřili na prvním místě kamarádovi, na druhém rodičům a na třetím místě partnerovi. Věková skupina 15 -16 let se lišila v pořadí důvěry: kamarád, partner, rodiče. Reakce na otázku, co by dělali v případě, že by kamarád chtěl spáchat sebevraždu a svěřil by se jim, měla následující výsledek. Respondenti by se pokusili sebevraždu rozmluvit, snažili by se vyřešit problém, vyhledat odbornou pomoc a kontaktovat rodiče nebo blízké. Věková skupina 17 -18 let viděla řešení problému ve

snaze rozmluvit sebevraždu, najít příčinu problémů, vyřešit problém, najít odbornou pomoc a kontaktovat rodiče (blízké). Věková skupina 16 -17 let by se také na prvním místě snažila

sebevraždu

rozmluvit, snažili by se pomoci problém překonat

a kontaktovat blízké. Dále pět respondentů uvedlo, že by se snažili pomoci, ale jsou přesvědčení, že pokud je člověk opravdu rozhodnut, je veškerá snaha pomoci zbytečná. Skupina respondentů ve věku 15 -16 let na prvním místě též uváděla snahu sebevraždu rozmluvit, na druhém místě by ujišťovala kamaráda „máme tě rádi“, na třetím snahu vyřešit problém, ale pět respondentů uvedlo, že by problém neřešilo. Důvod sebevražd u svých vrstevníků respondenti spatřují: v problémech s partnerem (láskou), problémech v rodině (s rodiči), neví nebo o tom nepřemýšleli, školním neúspěchu, psychických problémech (pocitu méněcennosti, zbytečnosti), pocitu neřešitelnosti problémů, samotě, šikaně, drogách, nedostatku financí, napodobování vzorů problémové pubertě, nemoci, týrání a hlouposti. Respondenty podle odpovědí je možné rozdělit do čtyř skupin. Někteří o problematice sebevražd nepřemýšleli, nemají názor a v tomto duchu i odpovídají. Druhá skupina respondentů odpovídá obecně, racionálně, kriticky. Do třetí skupiny patří respondenti, u kterých je zřejmé, že o tématu uvažovali a na otázky odpovídají s emocionálním zabarvením. Do poslední skupiny je možné zařadit dívku ve věku 17 let, která se v dotazníku na otázku, co by dělala v případě plánování sebevraždy kamarádem svěřila, že má stejný problém. Má chuť si sáhnout na život, ale neudělala to, protože by její čin trápil rodiče a obviňovali by se z něho. Jako důvod sebevraždy vrstevníků uvedla malé sebevědomí a pocit nepotřebnosti. V případě potíží by se svěřila rodičům, které uvedla jako jedinou možnost. Svůj vztah ke stylu „EMO“ označila jako „můj styl“. Možnost navštívit školního psychologa hodnotila jako pozitivní, ale sama by jej nenavštívila. Lidem, kteří se chtějí zabít se podle ní pomoci nedá, ale je správné pokus o sebevraždu jiného člověka překazit.

7

DISKUSE

Názor mladistvých na sebevraždu ve smyslu jejího odsuzování se různí tak, jako ve zbytku s

populace.

problematikou,

Názor výchova

ovlivňuje v

úroveň

rodině

–

vzdělání,

věk, prožitá zkušenost

vliv katolického náboženství, sklon

k depresivnímu ladění osobnosti, vrstevnická skupina, pocit úspěchu či neúspěchu. Velmi pozitivním zjištěním je fakt, že dospívající věří, že lidem, kteří chtějí spáchat sebevraždu se dá pomoci a že je správné se pokusit takový čin odvrátit. Svědčí to o pozitivním myšleni mladé generace a snaze pomoci jinému člověku v krizové situaci. Z výsledku dotazníkového šetření je patrné efektivnější a racionálnější řešení krizové situace u studentů ve věku 17 -18 let, ve srovnání se studenty o tři roky mladšími. Důvodem je zřejmě větší zralost a možná i větší vědomosti a zkušenosti. Styl „EMO“ hodnotí respondenti podle svých nabytých zkušeností. Většinu tento styl nezajímá a považují ho za módu či pózu. Z 90 respondentů sedm však oslovil. Prožívání deprese, marnosti, frustrace, ale hlavně její zviditelnění v oděvu, špercích a vzájemné sdělování si pocitů na internetu může svědčit o naplňování potřeby být pochopen nebo někam patřit. Důvody, proč mladí lidé páchají sebevraždu vidí respondenti především v problémech v mezilidských vztazích, školním neúspěchu, psychických problémech a samotě. Výsledky šetření odpovídají i poznatkům autorů odborné literatury, která se příčinami suicidálního jednání zabývá. V případě velkých problémů by se většina respondentů obrátila o pomoc ke kamarádovi. Tento fakt se dal očekávat vzhledem k tomu, že v období dospívání dochází k postupnému osamostatňování a vrstevníci zde hrají nejdůležitější roli. První hypotéza, že největší důvěru adolescentů má jejich vrstevnická skupina, je potvrzena. Druhé pořadí v četnosti vyplnění obsadili rodiče. Dále mají respondenti důvěru k partnerovi, sourozenci, psychologovi. Učitele by kontaktovali tři respondenti z 90. Druhá hypotéza, že nejméně žáků by vyhledalo pomoc u rodičů nebo učitele, byla potvrzena jen částečně. Rodičům věří velká skupina dotázaných, což je velmi pozitivní zjištění, přestože nepotvrdilo moji hypotézu. Rodiče tedy mají poměrně velký potenciál pomoci, ale problém podle mého názoru bývá v komunikaci s adolescentním potomkem. Vyznat se ve zmatku „dušičky“ emocemi zmítaného potomka, naplňovat vytčené výchovné cíle a ještě udržet svoje emoce „na uzdě“ není jednoduché. Dnešní

hektická doba plná velkého pracovního vypětí nebo naopak existenčních potíží je pro rodiče stresovým faktorem, který negativně ovlivňuje výchovný proces. Pomoc učitele by vyhledal nejmenší počet respondentů, což potvrzuje stanovenou hypotézu. Pozice učitele, jako potencionálního důvěrníka, je ovlivněna několika faktory: učitel vyučuje a hodnotí, udržuje si odstup a autoritu, vyžaduje kázeň a dodržování pravidel stanovených školním řádem, musí i trestat. Není jednoduché problémového žáka vytypovat, získat si jeho důvěru, aby přijal nabízenou pomoc. Možnost navštívit školního psychologa hodnotilo kladně 90% respondentů, třetí hypotéza je potvrzena, ale navštívilo by jej v případě problémů pouze ve 26% respondentů. Školní psycholog poskytuje konzultace při volbě povolání, na začátku studia radí žákům jak postupovat, aby učení bylo co nejefektivnější, organizuje besedy se studenty na různá témata. Jedním z témat by také mohlo být sebevražedné jednání. Žákům by taková beseda mohla přinést informace o rizikových faktorech sebevraždy, depresi a jejich projevech, příznacích v chování člověka, kdy je možné vypozorovat, že se něco vážného děje a v neposlední řadě také o intervenci v případě krizových situací. Informace jsou důležité nejen v době dospívání člověka, kdy může pomoci svému vrstevníkovi, ale i v dospělosti. Každý dospívající jednou dospěje a přijme další role (například rodiče, zaměstnance, nadřízeného, syna stárnoucích rodičů...), jejichž součástí je řešení různých, mnohdy těžkých životních situací. Prostřednictvím takových besed může také mladý člověk změnit náhled na svoje problémy a jejich řešení. Výsledkem může

také být překonání studu a nedůvěry, které první kontakt

s psychologem usnadní.

8

ZÁVĚR

Bakalářská práce se zabývá problematikou sebevražedného chování mladistvých. Takové jednání bývá zpravidla souhrou více okolností, větším množství rizikových faktorů. Mezi rizikové faktory pro vznik suicidálního jednání patří: poruchy osobnosti, duševní nemoci, závislosti, vliv rodiny, nezařazení se do vrstevnické skupiny. Dospívání se dá charakterizovat jako přerod dítěte v dospělého člověka. Je to trnitá cesta plná pochybností nejen o okolí, ale i o sobě samém. Velmi záleží na osobnosti člověka a na jeho okolí, jak se s takovou situací vyrovná a jestli svoje úkoly dospělého jedince zvládne tak, jak od něj společnost očekává. Někdy může být tlak na dospívajícího člověka příliš velký, spojen s pocitem vlastního selhání, nepotřebnosti a samoty. Daná situace je krizovým obdobím, kdy může pomoci rozhovor s někým blízkým nebo odborná pomoc. Problém je, že ne každý člověk je schopen se někomu svěřit, případně vyhledat odbornou pomoc. Pocit neřešitelnosti problémů se zvětšuje, až se zdá smrt jediným východiskem. Cílem práce bylo zjistit názory dospívajících na sebevražedné jednání, které odsuzuje asi polovina dotázaných. Většina respondentů asi 83% si myslí, že člověku, který chce spáchat sebevraždu se dá pomoci a 79% je potom názoru, že je správné sebevražedný čin odvrátit. Trend „EMO“ většinu dotázaných nezajímá, nebo jej považují

za

módu,

pózu.

Důvody

sebevražedného jednání vidí respondenti

v problémových mezilidských vztazích, školním neúspěchu, psychických problémech a samotě. V případě velkých problémů by se většina respondentů obrátila o pomoc ke kamarádovi. První hypotéza je potvrzena. Druhé pořadí obsadili rodiče, dále mají respondenti důvěru k partnerovi, sourozenci a psychologovi. Učitele by kontaktovali tři respondenti z 90. Druhá hypotéza, že nejméně žáků by vyhledalo pomoc u rodičů nebo učitele, byla potvrzena částečně. Možnost navštívit školního psychologa hodnotilo kladně 90% respondentů, což potvrzuje třetí hypotézu, ale navštívilo by ho v případě problémů pouze ve 26%. V případě pokusu kamaráda spáchat sebevraždu, by se respondenti

snažili

záměr

rozmluvit, problém vyřešit, najít odbornou pomoc

a kontaktovat rodiče nebo blízké osoby. Součástí středoškolského vzdělávání je nejen poskytování znalostí a dovedností v přípravě na budoucí povolání, ale i příprava na život. Jedním z témat besed s psychologem by mohlo být i sebevražedné jednání. Žáci získají informace rizikových

faktorech suicidia, o depresi a jejích projevech i o jiných poruchách chování, které mohou upozornit na závažný problém. Velmi důležité je také poučení, co v krizových situacích dělat, jaký postup zvolit. Informace tohoto charakteru mohou žáci využít nejen v době dospívání, ale i po celý zbytek života. Je dobré vhodným způsobem podporovat v mladé generaci zájem o druhé lidi, empatii a ochotu pomoci. Práce učitele má velkou celospolečenskou důležitost, protože všechno pozitivní, co se podaří do mladých lidí vložit, se zúročí nejen celé společnosti, ale odrazí se i v další generaci.

9

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ČAČKA, O. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno: MU, 2000. 378 s. ISBN 80-7239-060-0 HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada, 2007. 280 s. ISBN 978-80-247-1168-3 HORKÝ, K. a kol. Lékařské repetitorium. Praha: Galén, 2003. 787 s. ISBN 80-7262-241-2 KOUTEK, J. , KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2007. 128 s. ISBN 978-80-7367-349-9 LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. Brno: MZLU, 2000. 257 s. ISBN 80-7157-476-7 MASARYK, T. G. Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Praha. ČIN, 1930. 284 s. PLATZNEROVÁ, A. Sebepoškozování. Praha: Galén, 2009. 159 s. ISBN 978-80-7262-606-9 PRAŠKO, J. a kol. Poruchy osobnosti. Praha: Portál, 2003. 358 s. ISBN 80-7178-737-X ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese.Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3 VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, 2005. 430 s. ISBN 80-246-1074-4 VALIŠOVÁ, A. a kol. Autorita ve výchově. Praha: Karolinum, 1999. 185 s. ISBN 80-7184-857-3 WEISS, P. a kol. Sexuální zneužívání dětí. Praha: Grada, 2005. 264 s. ISBN 80-247-0929-5

Internetové zdroje : ČR: http://www.who.int/mental_health/media/czec.pdf [cit.12.2.2010] Chorvatsko: http://www.who.int/mental_health/media/croa.pdf [cit.12.2.2010]

Maďarsko: http://www.who.int/mental_health/media/hung.pdf [cit.12.2.2010] Rumunsko: http://www.who.int/mental_health/media/roma.pdf [cit.12.2.2010] Slovinsko: http://www.who.int/mental_health/media/slov.pdf [cit.12.2.2010] Polsko: http://www.who.int/mental_health/media/pola.pdf [cit.12.2.2010] Ruská Federace: http://www.who.int/mental_health/media/russ.pdf [cit.12.2.2010] Litva: http://www.who.int/mental_health/media/liet.pdf [cit.12.2.2010] Ázerbajdžán: http://www.who.int/mental_health/media/azer.pdf [cit.12.2.2010] Ukrajina: http://www.who.int/mental_health/media/ukra.pdf [cit.12.2.2010] Bělorusko: http://www.who.int/mental_health/media/bela.pdf [cit.12.2.2010] Gruzie: http://www.who.int/mental_health/media/geor.pdf [cit.12.2.2010] Řecko: http://www.who.int/mental_health/media/gree.pdf [cit.12.2.2010] Francie: http://www.who.int/mental_health/media/fran.pdf [cit.12.2.2010] Finsko: http://www.who.int/mental_health/media/finl.pdf [cit.12.2.2010] Portugalsko: http://www.who.int/mental_health/media/port.pdf [cit.12.2.2010] Švédsko: http://www.who.int/mental_health/media/swed.pdf [cit.12.2.2010] Španělsko: http://www.who.int/mental_health/media/spai.pdf [cit.12.2.2010] USA: http://www.who.int/mental_health/media/amer.pdf [cit.12.2.2010] Čína: http://www.who.int/mental_health/media/chin.pdf [cit.12.2.2010] Indie: http://www.who.int/mental_health/media/indi.pdf [cit.12.2.2010] Japonsko: http://www.who.int/mental_health/media/japa.pdf [cit.12.2.2010] Mexiko: http://www.who.int/mental_health/media/mexi.pdf [cit.12.2.2010] Brazílie: http://www.who.int/mental_health/media/braz.pdf [cit.12.2.2010]

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1

Odpovědi respondentů na otázku: Odsuzuješ sebevraždu?

Graf č. 2

Odpovědi respondentů na otázku: Dá se podle Tvého názoru pomoci lidem, kteří se chtějí zabít?

Graf č. 3

Odpovědi respondentů na otázku: Když uvidíš člověka, jak se pokouší zabít, je podle Tebe správné mu tento čin překazit?

Graf č. 4

Odpovědi respondentů na otázku: Jaký je Tvůj názor na styl „EMO“?

Graf č. 5

Odpovědi respondentů na otázku: Je pro žáky dobré mít možnost navštívit školního psychologa?

Graf č. 6

Odpovědi respondentů na otázku: Navštívil bys školního psychologa v případě problémů?

Graf č. 7

Odpovědi respondentů na otázku: Komu by ses svěřil v případě, že bys měl velké problémy a potřeboval pomoc?

Graf č. 8

Odpovědi respondentů na otázku: Pokud by Tvůj kamarád chtěl spáchat sebevraždu a svěřil by se Ti, co bys udělal?

Graf č.9

Odpovědi respondentů na otázku: Z jakého důvodu páchají tvoji v rstevníci nejčastěji sebevraždu?

SEZNAM TABULEK Tab.1

Sebevraždy mladistvých a absolutní počet sebevražd v letech 2004 – 2007 dle WHO

Tab. 2

Absolutní počet sebevražd na 100 tisíc obyvatel v letech 1985, 1995 a 2005

Tab. 3

Výsledky dotazníkového šetření - věk 15 – 16 let - skupina 1. (Příloha 2)

Tab. 4

Výsledky dotazníkového šetření - věk 16 – 17 let - skupina 2. (Příloha 3)

Tab. 5

Výsledky dotazníkového šetření - věk 17 – 18 let - skupina 3. (Příloha 4)

Tab. 6

Výsledky dotazníkového šetření - věk 15 – 18 let – všichni respondenti (Příloha 5)

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1

Dotazník

Příloha 2

Tab. 3 Výsledky dotazníkového šetření - věk 15 – 16 let - skupina 1.

Příloha 3

Tab. 4 Výsledky dotazníkového šetření - věk 16 – 17 let - skupina 2.

Příloha 4

Tab. 5 Výsledky dotazníkového šetření - věk 17 – 18 let - skupina 3.

Příloha 5

Tab. 6 Výsledky dotazníkového šetření - věk 15 – 18 let – všichni respondenti

PŘÍLOHY

Příloha 1

Dotazník Jmenuji se Věra Dvořáková, studuji pedagogiku a prosím Vás o vyplnění tohoto dotazníku. Byl sestaven jako součást mé závěrečné práce, protože potřebuji znát Vaše názory na problematiku sebevražd. Děkuji za vyplnění. Dotazník je anonymní. (označ, prosím): muž – žena (doplň) věk : 1.

Je pro žáky dobré mít možnost navštívit školního psychologa? ANO - NE

2.

Navštívil bys školního psychologa v případě problémů? ANO - NE

3.

Když uvidíš člověka, jak se pokouší zabít, je podle Tebe správné mu tento čin překazit? ANO - NE

4.

Odsuzuješ sebevraždu? ANO - NE

5.

Dá se podle Tvého názoru pomoci lidem, kteří se chtějí zabít? ANO - NE

6.

Jaký je Tvůj názor na styl EMO? (Označ zvolenou možnost) a) EMO mě nezajímá. b) EMO odsuzuji. c) EMO je můj styl. d) Sympatizuji.

e) Jsou to blázni. f) Je to móda (póza). g) Chtějí být zajímaví. h) Jiná možnost (doplň).

7.

Pokud by Tvůj kamarád chtěl spáchat sebevraždu a svěřil by se Ti, co bys udělal? (Napiš svůj názor).

8.

Komu by ses svěřil v případě, že bys měl velké problémy a potřeboval pomoc? (Označ zvolenou možnost, může být i více.) a) Rodičům. b) Sourozenci. c) Partnerovi. d) Učiteli. e) Kamarádovi.

f) Anonymní zpovědnici na internetu. g) Psychologovi. h) Nikomu. i) Jiná možnost (doplň)

9. Z jakého důvodu, podle Tvého názoru nejčastěji páchají tvoji vrstevníci

sebevraždu? Příloha 2 Tab. 3 Výsledky dotazníkového šetření - věk 15 – 16 let - skupina 1. 1. Je pro žáky dobré mít možnost Ano – 29 navštívit školního psychologa? Ne – 1 Nevím - 0 2. Navštívil bys školního Ano - 3 psychologa v případě problémů? Ne – 26 Nevím - 1 3. Když uvidíš člověka, jak se Ano – 20 pokouší zabít, je podle tebe Ne – 6 správné mu tento čin překazit? Nevím - 4 4. Odsuzuješ sebevraždu?

Ano – 9 Ne – 20 Nevím - 1

5. Dá se podle tvého názoru pomoci Ano – 24 lidem, kteří se chtějí zabít? Ne – 4 Nevím - 2 6. Jaký je tvůj názor na styl Nezajímá mě – 12 „EMO“? Je to móda (póza) – 12 Odsuzuji – 3 Sympatizuji – 3 Chtějí být zajímaví – 3 Jsou to blázni – 1 Je to můj styl - 1 7. Pokud by tvůj kamarád chtěl Snaha rozmluvit – 21 spáchat sebevraždu a svěřil by se Ujištění máme tě rádi – 7 ti, co bys udělal? Snaha pomoci vyřešit problém – 6 Neřešil bych to – 5 Vyhledání odborné pomoci – 2 Nahlásil bych to (nebylo řečeno komu) – 2 Nevím - 1 8. Komu by ses svěřil v případě, že Kamarád – 18 bys měl velké problémy a Partner – 11 potřeboval pomoc? Rodiče – 9 Sourozenci – 6 Nikdo – 6 Rozhodnutí podle druhu problému – 2 Psycholog – 2 Zpovědnice na internetu – 1 Učitel - 1 9. Z jakého důvodu páchají tvoji sebevraždu?

nejčastěji Problémy v rodině, s rodiči – 11 vrstevníci Nevím – 11

Problémy s partnerem, nešťastná láska – 10

Neúspěch se škole – 8 Problémová puberta – 2 Napodobování vzorů – 1 Nemoc – 1 Nedostatek financí – 1 Drogy – 1 Pocit bezvýchodné situace – 1 Hloupost – 1 Šikana – 1 Samota - 1

Příloha 3 Tab. 4 Výsledky dotazníkového šetření - věk 16 – 17 let - skupina 2. 1. Je pro žáky dobré mít možnost Ano – 22 navštívit školního psychologa? Ne – 8 Nevím - 0 2. Navštívil bys školního Ano - 10 psychologa v případě problémů? Ne – 20 Nevím - 0 3. Když uvidíš člověka, jak se Ano – 24 pokouší zabít, je podle tebe Ne – 5 správné mu tento čin překazit? Nevím - 1 4. Odsuzuješ sebevraždu?

Ano – 18 Ne – 12 Nevím - 0

5. Dá se podle tvého názoru pomoci Ano – 21 lidem, kteří se chtějí zabít? Ne – 9 Nevím - 0 6. Jaký je tvůj názor na styl Nezajímá mě – 13 „EMO“? Jsou to blázni – 5 Chtějí být zajímaví – 5 Je to móda (póza) – 3 Odsuzuji – 3 Je to můj styl - 2 Sympatizuji – 1 7. Pokud by tvůj kamarád chtěl Snaha rozmluvit – 21 spáchat sebevraždu a svěřil by se Informovat blízké - 7 ti, co bys udělal? Ujištění máme tě rádi – 7 Snaha pomoci, ale přesvědčení, že u opravdu rozhodnutého člověka je to zbytečné – 5 Vyhledání odborné pomoci – 3 Nevím - 2 8. Komu by ses svěřil v případě, že Kamarád – 17 bys měl velké problémy a Rodiče – 13 potřeboval pomoc? Partner – 10 Sourozenci – 8 Psycholog – 6 Nikdo – 4 Zpovědnice na internetu – 2 Učitel - 1 9. Z

jakého

důvodu

nejčastěji Problémy s partnerem, nešťastná láska – 15

páchají tvoji sebevraždu?

vrstevníci Problémy v rodině, s rodiči – 13

Psychické problémy (pocity méněcennosti) –8 Samota – 5 Šikana – 5 Neúspěch se škole – 3 Drogy – 3 Nevím – 3 Pocit bezvýchodné situace – 1 Nedostatek financí – 2 Napodobování vzorů – 2 Nemoc – 1

Příloha 4 Tab. 5 Výsledky dotazníkového šetření - věk 17 – 18 let - skupina 3. 1. Je pro žáky dobré mít možnost Ano – 30 navštívit školního psychologa? Ne – 0 Nevím - 0 2. Navštívil bys školního Ano - 11 psychologa v případě problémů? Ne – 19 Nevím - 0 3. Když uvidíš člověka, jak se Ano – 27 pokouší zabít, je podle tebe Ne – 2 správné mu tento čin překazit? Nevím - 1 4. Odsuzuješ sebevraždu?

Ano – 17 Ne – 11 Nevím - 2

5. Dá se podle tvého názoru pomoci Ano – 30 lidem, kteří se chtějí zabít? Ne – 0 Nevím - 0 6. Jaký je tvůj názor na styl Nezajímá mě – 13 „EMO“? Chtějí být zajímaví – 11 Je to móda (póza) – 9 Jsou to blázni – 5 Odsuzuji – 2 Je to projev zbabělosti - 1 7. Pokud by tvůj kamarád chtěl Snaha rozmluvit – 19 spáchat sebevraždu a svěřil by se Najít příčinu – 12 ti, co bys udělal? Snaha vyřešit problém – 11 Odborná pomoc – 10 Informovat blízké (rodiče) – 6 Nenechat v tom samotného - 3 Neřešil bych to - 2 Nevím – 1 Poradit se s dospělým - 1 8. Komu by ses svěřil v případě, že Kamarád – 20 bys měl velké problémy a Rodiče – 16 potřeboval pomoc? Partner – 13 Sourozenci – 7 Psycholog – 7 Nikdo – 5 Zpovědnice na internetu – 3 Učitel - 1

9. Z jakého důvodu páchají tvoji sebevraždu?

nejčastěji Problémy v rodině, s rodiči – 11 vrstevníci Problémy s partnerem, nešťastná láska – 11

Nevím – 10 Neúspěch se škole – 6 Pocit bezvýchodné situace – 5 Psychické problémy (pocity méněcennosti) –4 Samota – 1 Týrání - 1

Příloha 5 Tab. 6 Výsledky dotazníkového šetření - věk 15 – 18 let – všichni respondenti 1. Je pro žáky dobré mít možnost Ano – 81 navštívit školního psychologa? Ne – 9 Nevím - 0 2. Navštívil bys školního Ano - 24 psychologa v případě problémů? Ne – 65 Nevím - 1 3. Když uvidíš člověka, jak se Ano – 71 pokouší zabít, je podle tebe Ne – 13 správné mu tento čin překazit? Nevím - 6 4. Odsuzuješ sebevraždu?

Ano – 44 Ne – 43 Nevím - 3

5. Dá se podle tvého názoru pomoci Ano – 75 lidem, kteří se chtějí zabít? Ne – 13 Nevím - 2 6. Jaký je tvůj názor na styl Nezajímá mě – 38 „EMO“? Je to móda (póza) – 24 Chtějí být zajímaví – 19 Jsou to blázni – 11 Odsuzuji – 8 Sympatizuji – 4 Je to můj styl - 3 Projev zbabělosti - 1 7. Pokud by tvůj kamarád chtěl Snaha rozmluvit – 61 spáchat sebevraždu a svěřil by se Snaha vyřešit problém – 16 ti, co bys udělal? Odborná pomoc - 15 Informovat blízké (rodiče) – 15 Snaha najít příčinu - 12 Ujištění máme tě rádi – 7 Snaha pomoci, ale přesvědčení, že u opravdu rozhodnutého člověka je to zbytečné – 5 Nevím, nemám zkušenost – 4 Nenechat v tom samotného – 3 Poradit se s dospělým, nahlásit to - 3 8. Komu by ses svěřil v případě, že Kamarád – 55

bys měl velké problémy potřeboval pomoc?

a Rodiče – 38 Partner – 34 Sourozenci – 21 Psycholog – 15

Nikdo – 15 Zpovědnice na internetu – 6 Učitel – 3 Podle druhu problému - 2 9. Z jakého důvodu páchají tvoji sebevraždu?

nejčastěji Problémy s partnerem, nešťastná láska – 36 vrstevníci Problémy v rodině, s rodiči – 35 Nevím – 24 Neúspěch se škole – 17 Psychické problémy (pocity méněcennosti) – 12 Pocit bezvýchodné situace – 9 Samota – 7 Šikana – 6 Drogy – 4 Nedostatek financí – 3 Napodobování vzorů – 2 Problémová puberta - 2 Nemoc – 2 Týrání – 1 Hloupost - 1