Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny

Mapování a návrh úpravy pramenných vývěrů v polesí Valšovice Diplomová práce

2014

Bc. Martina Čechová

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Mapování a návrh úpravy pramenných vývěrů v polesí Valšovice vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: 7. dubna 20014 …………………………………………………….. podpis

Poděkování V první řadě bych ráda poděkovala své vedoucí diplomové práce paní Ing. Janě Markové, Ph.D. za její ochotu, cenné připomínky a poskytnuté konzultace při zhotovování této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala panu Ing. Pavlu Plíškovi Dis za poskytnuté rady a materiály k vypracování této práce a panu Ing. Radovanu Koppovi, Ph.D. za odbornou asistenci a pomoc při provádění laboratorních rozborů vody. Velké poděkování patří i mým blízkým, kteří mě pravidelně doprovázeli na cestách při zjišťování kvality vody ve studánkách.

Abstrakt Název práce:

Mapování a návrh úpravy pramenných vývěrů v polesí Valšovice

Vypracovala:

Bc. Martina Čechová

Diplomová práce se zabývá mapováním a návrhy úprav pramenných vývěrů na školním polesí Valšovice, které náleží Střední lesnické škole v Hranicích. Cílem práce bylo provedení laboratorních rozborů, roční sledování studánek, měření vydatnosti pramene, jeho teploty, pH a obsahu kyslíku. Zjištěné hodnoty byly posléze vyhodnoceny a znázorněny pomocí tabulek a grafů. Diplomová práce obsahuje textové návrhy úprav všech studánek a u vybrané studánky je textový návrh doplněn grafickým znázorněním a ručním náčrtem zobrazujícím zasazení upravené studánky, informačního panelu a lavičky do území, ve kterém se studánka nachází. Dále diplomová práce řeší návrh rozšíření stávající naučné stezky Valšovice o lokality, na nichž se studánky vyskytují a návrh informačních panelů k rozšířené části naučné stezky.

Klíčová slova:

voda, vodní zdroje, studánka, naučná stezka, informační panel, les, odběr vody, průtok, teplota, pH, obsah kyslíků, laboratorní rozbory

Abstract Title of thesis:

The Mapping and the Draft of the Modification of the Water Springs in the Forest District of Valšovice

Prepared by:

Bc. Martina Čechová

This thesis presents the mapping and drafts of the modification of water springs in the school forest district of Valšovice which belongs to the the Secondary Forestry School in Hranice. The goal of the thesis was to make laboratory analyzes, annual monitoring of natural springs, measurement of the spring intensity, temperature, pH and oxygen content. The values have been evaluated and shown in tables and graphs. The thesis contains proposals of modifications of all the natural springs there. The proposal of the chosen spring is complemented by a graphical representation and a hand sketch presenting the location of the modify natural spring, information panel and a bench in the area where the spring is located. Furthermore the thesis looks into the proposal of the widening of the existing nature trails of Valšovice where the springs are located and the proposal of information panels of the natural trail.

Keywords:

water, sources of water, natural spring, nature trail, information panel, forest, taking of water, flow, temperature, pH, oxygen content, laboratory analyzes

OBSAH 1 Úvod .......................................................................................................................... 1 2

Motiv a cíl práce ........................................................................................................ 2

3

Literární rešerše ......................................................................................................... 3

4

Popis zájmového území ........................................................................................... 15 4.1

Školní polesí ve Valšovicích ............................................................................ 15

4.1.1

5

6

4.2

Katastrální začlenění ........................................................................................ 16

4.3

Geologické poměry .......................................................................................... 17

4.4

Geomorfologické poměry ................................................................................ 17

4.5

Pedologické poměry ......................................................................................... 18

4.6

Biota ................................................................................................................. 19

4.6.1

Fytogeografická charakteristika ................................................................ 19

4.6.2

Zoogeografická charakteristika................................................................. 22

4.7

Klimatické poměry ........................................................................................... 23

4.8

Hydrologické poměry....................................................................................... 23

4.9

Hydrogeologické poměry ................................................................................. 23

4.10

Antropogenní poměry ...................................................................................... 24

Historické údaje ....................................................................................................... 25 5.1

Naučná stezka lesnická .................................................................................... 25

5.2

Lesní naučná stezka Valšovice......................................................................... 26

Metodika .................................................................................................................. 29 6.1

Aktuální stav území.......................................................................................... 29

6.1.1

Lesní studánka U Rybáře .......................................................................... 29

6.1.2

Studánka nad Gabrielkou .......................................................................... 31

6.1.3

Pramen Dr. Hermanna Rousse .................................................................. 32

6.1.4

Sudánka U Jezírek .................................................................................... 33

6.1.5

Studánka Na Křivém ................................................................................. 35

6.2

Sledování a měření vybraných pramenů lokality ............................................. 36

6.2.1 7

8

Hranice školního polesí Valšovice ........................................................... 16

Postup práce .............................................................................................. 36

Výsledky .................................................................................................................. 46 7.1

Grafické znázornění výsledků měření a laboratorních rozborů ....................... 46

7.2

Shrnutí výsledků............................................................................................... 57

Návrh úprav studánek .............................................................................................. 59

8.1

Studánka U Rybáře .......................................................................................... 59

8.2

Pramen Dr. Hermanna Rousse ......................................................................... 62

8.3

Studánka nad Gabrielkou ................................................................................. 62

8.4

Studánka U Jezírek ........................................................................................... 62

8.5

Studánka Na Křivém ........................................................................................ 63

9

Návrh rozšíření naučné stezky Valšovice................................................................ 64 9.1

Návrh řešený rozdělením NS Valšovice na dva okruhy .................................. 64

9.2 Návrh řešený jako jeden okruh s nutností přečíslovat zastávky stávající NS Valšovice ..................................................................................................................... 66 9.3

Návrh informačního panelu.............................................................................. 66

9.3.1 9.4

Návrh textů a ilustrací informačního panelu studánky U Rybáře ............. 69

Návrh laviček ................................................................................................... 69

10

Diskuze ................................................................................................................ 71

11

Závěr .................................................................................................................... 73

12

Summary .............................................................................................................. 75

13

Seznam použité literatury a zdrojů ...................................................................... 77

14

Přílohy.................................................................................................................. 82

1

Úvod Voda je velice významnou a nenahraditelnou součástí naší planety Země, na

které by bez vody nebyl život. Její význam je jak pro živočišstvo, tak pro rostlinstvo nepostradatelný. Existuje určitá závislost ve výskytu vody a lesů, tyto dva komplexy jsou vzájemně propojeny a bez existence jednoho či druhého by lesy ani voda nemohly existovat. V lesním prostředí hraje voda důležitou roli. Je na ni závislá existence všech organismů, vegetace, zvířat ale i lidí. V lesích je voda udržována díky lesním ekosystémům, potom můžeme v lesích nacházet pramenné vývěry a budovat z nich případné lesní studánky k tomu, aby mohla být voda jímána a následně různými způsoby využívána. Spotřeba vodních zdrojů stále roste. Ať už je to způsobeno vlivem přelidňování naší planety, rostoucím průmyslem aj., musíme si stále uvědomovat, že voda je sice díky vodnímu koloběhu nevyčerpatelná, ale člověk ji může při špatném zacházení s ní znehodnotit. V dnešní době již studánky neplní svůj původní význam. V dřívějších dobách byly zakládány lesníky a hospodáři především jako zdroj obživy pitnou vodou pro doplňování tekutin dělníků a napájení dobytka při těžké práci na polích a v lesích. Dnes už studánky za tímto účelem nejsou potřeba, máme dostatek jiných a snáze dostupných zdrojů pitné vody, proto se na studánky začalo zapomínat a velká část studánek nacházejících se na území České republiky chátrá, na polích se už prakticky nevyskytují. Dnešní význam lesních studánek převážně spočívá v zatraktivňování turisticky významných míst, kde mohou studánky sloužit nejen jako zdroj vody, ale i k relaxaci a to v případě, že je součástí studánky i například nějaké posezení či informační tabule. Při péči a ochraně studánek se musí dbát na to, kterou studánku budeme esteticky upravovat. Pěkná studánka láká turisty k napití, ne ale všechny splňují podmínky pro pitnou vodu.

1

2

Motiv a cíl práce Motivem pro zpracování diplomové práce na toto téma, byl především můj

zájem o lesní prostředí a blízký vztah k lokalitě, ve které se tyto studánky nacházejí. Význam lesních studánek v dnešní době už není tak podstatný, to ale neznamená, že by studánky měly začít chátrat, naopak mohou plnit např. rekreační funkci pro zdejší návštěvníky lesa. Proto jsem si i z tohoto důvodu jako předmět své práce zvolila lesní studánky. Cílem diplomové práce bude zmapování studánek vyskytujících se na školním polesí (dále jen ŠP) ve Valšovicích, které spadá pod Střední lesnickou školu (dále jen SLŠ) v Hranicích. Studánky budou po dobu jednoho roku sledovány. V pravidelných měsíčních intervalech bude u těchto studánek zjišťován průtok, pH, teplota a nasycení kyslíkem pro zjišťování kvality vody. Dále bude u všech studánek proveden laboratorní rozbor vody zjišťující množství amonných iontů, dusitanů, dusičnanů, fosforečnanů, chloridů a vápníku. U vybrané studánky bude proveden podrobný laboratorní rozbor kvality vody za pomocí komerčních setů, který kromě zmíněného bude obsahovat údaje o množství fosforu, sodíku, draslíku, hořčíku a síranů. U této studánky bude dále proveden návrh její úpravy, včetně technického řešení, jehož součástí bude i informační panel obsahující údaje o zdejší studánce a kvalitě vody jejího pramene. Součástí tohoto návrhu bude i ručně načrtnutá situace s návrhem zasazení upravené studánky do terénu, včetně znázornění okolního lesního prostředí a rozmístění informačního panelu a lavičky. Návrh úprav bude proveden i u ostatních studánek, ale pouze v textové podobě. Součástí této práce bude vypracování návrhu rozšíření stávající naučné stezky s ohledem na zvýšení atraktivnosti a zpřístupnění lesních studánek na polesí Valšovice.

2

3

Literární rešerše Voda jako základní přírodní zdroj je předpokladem veškerého

organického života na Zemi. Pro lidskou společnost voda představuje zcela nenahraditelnou tekutinu. Tvoří součást všech organismů, je základní lidskou potravinou, je potřebná k přípravě a výrobě všech druhů potravin, je nenahraditelná pro osobní i veřejnou hygienu.

Člověk využívá vodu v zemědělství, průmyslu i v dalších

sférách hospodářského života. Bez vody není života. Voda je tedy nepostradatelná a zcela jedinečný je její význam v koloběhu vody v přírodě. (Tlapák a kol., 1992) Voda je nejrozšířenější sloučenina. Chemicky se označuje H2O, je tedy sloučeninou dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Vyskytuje se v přírodě ve skupenství plynném, kapalném a pevném. Je čirá, bezbarvá, v silné vrstvě namodralá kapalina, bez chuti a zápachu. Její teplota tání je 0°C, teplota varu 100°C, největší hustotu má při 3,98°C, je neutrální a při 25°C je její pH 7. Je dobrým rozpouštědlem sloučenin i mnohých plynů. (Kravka a kol., 2009) Vědní obor zabývající se pohybem a rozšířením vody na Zemi ve všech hierarchických úrovních, se nazývá Hydrologie. Studuje hydrologické cykly a vodní zdroje. Součástí hydrologie je hydrometeorologie, hydrologie povrchových vod, hydrogeologie a výzkum kvality vody. (Kravka a kol., 2009) Voda je základ života a hlavním faktorem ovlivňujícím řadu přirozených i umělých pochodů anorganického a následně i organického světa. Limituje primární produkci, ekosystémové cykly, látkové výměny, krajinotvorné procesy a bilance. Její primární význam je tedy ekosystémový, cílené využití pak humánní – společenské. (Kravka a kol., 2009) V životním prostředí člověka plní voda mnoho společenských funkcí. Za nejvýznamnější funkce vody považujeme funkci biologickou, zdravotní, kulturní, estetickou a politickou. Kromě těchto základních funkcí voda plní funkci nositele mechanické, chemické a tepelné energie, dále je to funkce klimatická, funkce suroviny ve výrobě, funkce technologická, funkce zdravotní a dopravní. Tyto funkce voda může plnit pouze za předpokladu, že člověk, který s vodou hospodaří, bude k ní přistupovat s pokorou a rozumem a pro okamžité zisky a tržní hodnoty současné doby nezapomene na škody, které by neuváženými úpravami mohl vyvolat v budoucnosti. (Tlapák a kol., 1992) Z hlediska užívání se rozlišuje voda pro zásobování (voda pitná), nezávadná při dlouhodobém působení na lidský organismus, dále užitková zdravotně nezávadná voda 3

a provozní voda, jejíž jakost není podřízena hlediskům zdravotním, ale výrobním. (Kravka a kol., 2009) Na povrchu země je voda rozdělena velice nerovnoměrně. Chemicky čistá voda je vzácná, prakticky vždy jde o různě silně koncentrovaný roztok mnoha druhů látek minerální i organické povahy. Oceány a moře akumulují 97,2% zásob vody se značně limitovaným humánním využitím. „Sladká“ voda je koncentrována v povrchové formě v jezerech, nádržích, řekách, bažinách, ledovcích a sněhu. Největší zásoby tvoří ledovce a sníh. Jejich odhad je 32 tis. km3. Pevninskými podpovrchovými zdroji je voda půdní a podzemní. Půda pojímá cca 65 tis. km3, podzemní voda má odhadovaný objem 8 mil km3. Celková zásoba vody na pevninách je tedy 2,8%, v ovzduší cca 0,0009%. (Kravka a kol., 2009) Geologická historie Země zná vodu téměř 4 miliardy let a předpoklad vzniku vody (hydrosféry a atmosféry) je dáván do souvislosti s odplyněním zemského pláště. Naše planeta Země je obyvatelná právě díky společnému výskytu vody se vzduchem. Kromě jejich důležité funkce pro život, jsou nejúčinnějším regulátorem teploty na povrchu Země. Voda se vyskytuje i ve vesmíru, jako chemicky vázaná v křemičitanech, ale ve třech skupenstvích se vyskytuje jen na zemi. (Tourková, 1999) Voda na zemi a v atmosféře se nazývá hydrosféra. Neustále přechází z jedné formy do druhé a tento přechod nazýváme globální koloběh. Část vody, která se účastní koloběhu, je malá ve srovnání s vodou, která je v oceánech a mořích. Rozlišujeme velký a malý koloběh. Ve velkém koloběhu vody dochází k přesunům vody mezi oceánem a pevninou. Malý koloběh vody probíhá pouze nad oceány nebo pouze nad bezodtokovými oblastmi pevniny. Koloběh vody probíhá takto: z hladiny moří a oceánů se voda nepřetržitě vypařuje. I když většina páry se opět ihned sráží a vrací se do oceánu jako déšť, značnou část par odnese vítr nad pevninu, kde se páry srážejí a spadnou jako déšť, mlha, kroupy nebo sníh. Mimo to se vzdušná vlhkost sráží (kondenzuje) jako rosa nebo námraza na rostlinstvu nebo na jiných předmětech. Většina této vody se opět vypařuje nebo ji pohltí rostliny, které ji později vypaří (transpirují). Srážky – déšť, mlha, kroupy a sníh – se částečně vypařují ještě před dopadem na zem. Další část zachytí listy rostlinstva nebo jiné předměty, část stéká na zem a část se vypařuje. Z vody, která dopadla na půdní povrch, stéká část ve stružkách do potoků, řek a v nich odtéká do moří a oceánů. Druhá část zasakuje do půdy póry a průlinkami a tvoří půdní vláhu, která se buď z půdy vypaří, nebo jí využije rostlinstvo a transpirací ji opět vypaří. Další část prosákne nebo proteče většími póry nebo puklinami v půdě 4

nebo horninách a stává se součástí podzemní vody. Podzemní voda je vlastně soustava podzemních toků a jezer, tekoucích v průlinkách a pórech hornin. Má svůj spád a odtéká buď do řek, nebo přímo do oceánu, vyvěrá na zemský povrch jako prameny, nebo se dostává do větších hloubek a pro potřebu lidí se pak čerpá z obyčejných nebo artézských studní. Celý koloběh vody závisí na vypařování a pohybu atmosféry. Zdrojem obojího je sluneční záření, jež tedy tvoří podstatu jevů meteorologických i hydrologických. (Kravka a kol., 2009) K hlavním zdrojům vody pro zásobování obyvatelstva, průmyslu a zemědělství patří voda podzemní a povrchová. Vhodnost použití vodního zdroje je určena kvalitou vody, vydatností, možnostmi jímání vody a dopravou (Tlapák a kol, 1992). Vodní zákon definuje vodní zdroje jako povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely. Nejblíže požadavkům na zdravotně nezávadnou a pro člověka biologicky hodnotnou vodu je voda podzemní. Tam, kde podzemní voda svými přirozenými fyzikálně chemickými vlastnostmi nevyhovuje zcela použití jako voda pitná, lze ji upravit. Možnosti úpravy jsou však limitovány technologickými a ekonomickými podmínkami. (Tourková, 1999) Zákon o vodách definuje podzemní vodu takto: Podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající podzemními drenážními systémy a vody ve studních. Dále vodní zákon definuje útvar podzemní vody, což je vymezené soustředění podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech. Kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr. Studiem vzniku, typů, pohybu, vlastností a rozšíření podzemních vod se zabývá zvláštní vědní odvětví – hydrogeologie. Největší část podzemních vod se tvoří z atmosférických srážek, které pronikly do podzemí spolu s prosakujícími vodami vodních toků a vodních nádrží, tyto vody nazýváme vadozní. Menší díl podzemních vod pochází z vodních par unikajících z magmatu a pronikajících z hloubky do povrchových částí zemské kůry, jsou to tzv. vody juvenilní. (Hruška, Jelínek, 1998) Podzemní voda je dle Tlapáka a kol. (1992) vytvářena podpovrchovou vodou vyplňující průliny, pukliny a dutiny ve zvodněných horninách. Tourková ve své 5

publikaci Hydrogeologie (1999) uvádí, že podzemní voda vzniká převážně infiltrací neboli vsakem srážkových vod v infiltrační oblasti do horninového prostředí. Základem této přirozené infiltrace je gravitace, avšak velikost infiltrace je závislá na několika faktorech: morfologii terénu, klimatických podmínkách, charakteru srážek, charakteru vegetace, geologickém prostředí vystupujícím na zemský povrch, nasycení horninového prostředí podzemní vodou a antropogenním zásahu do krajiny jako je např. zástavba, úprava terénu, meliorace aj. Podzemní voda se člení podle několika kritérií. Hydraulické poměry zvodněného prostředí rozhodují o tom, zda se podzemní vody vyskytují o volné hladině uvnitř propustného horninového prostředí o atmosférickém tlaku, nebo o napjaté hladině při stlačení volné hladiny nepropustným nadložím. Podle propustnosti horninového prostředí, tedy schopnosti tohoto prostředí propouštět vodu, se rozlišuje podzemní voda průlinová, puklinová a krasová. Průlinová podzemní voda vyplňuje prostory v usazených horninách a zeminách. V důsledku horninového prostředí a viskozity vody je její pohyb velmi pomalý. Puklinová podzemní voda se nachází a pohybuje v trhlinách, puklinách a zlomech mezi vrstvami hornin. Rychlost jejích pohybu je dána charakterem narušení hornin, tektonikou a petrografickým složením. Krasová podzemní voda se vyskytuje v horninách s puklinami, kavernózními dutinami a podzemními chodbami. Krasové vody jsou často doplňovány infiltrací a ponory povrchových vodních toků. Množství a druh rozpuštěných látek umožňují rozdělovat podzemní vody na prosté, u nichž je celkový obsah rozpuštěných tuhých látek menší než 1 g.kg-1, a dále na minerální s obsahem rozpuštěných tuhých nebo plynných látek 1 g a více na 1 kg vody. Podle teploty se podzemní vody dělí na studené a termální s teplotou u výstupu na zemský povrch 25°C a více. Dále se podzemní vody dělí na přírodní zdroje s proudícím množstvím vody (m3.s-1 nebo l.s-1), přírodní zásoby, tj. zbývající, statická část podzemní vody (m3) a na doplňkové zdroje, které lze získat umělým zvětšením množství podzemních zdrojů vody nebo zásob vody. (Tlapák a kol., 1992). Pro potřeby společnosti lze využívat jen určitou část podzemních vod, označovanou jako využitelné vodní zdroje. Využívání podzemních vod je podmíněno znalostí jejich výskytu a to závisí na výsledcích hydrogeologického průzkumu. (Tlapák a kol., 1992). Fyzikální a chemické vlastnosti vody jsou podmíněny obsahem různých látek a sloučenin. Tyto látky jsou buď a) mechanicky přimíšené anorganické a organické látky ve vodě nerozpuštěné, jen rozptýlené, které se usazením dají z vody odstranit, 6

b) rozpuštěné pevné i plynné látky, které se dostávají do vody z hornin nebo z ovzduší, c) mikroorganizmy (zvláště bakterie) ve vodě rozptýlené. Důležitou fyzikálně chemickou vlastností vody je její reakce, která je udávána koncentrací vodíkových iontů. Označuje se hodnotou pH (kyselou rekci vykazují vody, jejichž pH je menší jak 7, zásaditou ty, jejichž pH je větší než 7). Podzemní vody jsou svým chemickým složením závislé především na obsahu CO2, dále na povaze minerálů a hornin, s nimiž voda přichází do styku a které rozpouští i jinak rozkládá. Důležitou chemickou vlastností je její tvrdost, způsobena rozpuštěnými minerálními látkami, zvláště uhličitany, sírany, fosfornany a chloridy vápníku a hořčíku. Podle toho, zda může být voda zbavena tvrdosti, rozlišujeme tvrdost přechodnou a stálou. Přechodnou tvrdost lze na rozdíl od stálé odstranit varem. Rozeznáváme vody velmi měkké, měkké, středně tvrdé, dosti tvrdé, tvrdé a velmi tvrdé. (Hruška, Jelínek, 1998). Podzemní voda se přirozeně využívá odvodňováním. Přírodně je odvodňována na povrch země v místech, kde hydraulicky spojité proudové dráhy jejího podzemního oběhu protínají zemský povrch. Největší objem podzemní vody přichází podzemním výtokem do otevřených vodotečí nebo nádrží povrchových vod jejich břehy a dnem. Podzemní voda je však rovněž odvodňována prameny. (Tlapák a kol., 1992) Prameny jsou přirozené vývěry podzemní vody na zemský povrch. Vznikají tam, kde zemský povrch protíná hladinu podzemní vody a kde přebytek této vody může vytékat, nebo kde na povrch země vyúsťuje zvodnělá puklina, zlom, vodou nasycené povrchové pásmo nebo krasová dutina (Hruška, Jelínek, 1998). Vyskytuje-li se v území pohromadě více pramenů, které jsou ve vzájemném hydrologickém vztahu, nazýváme je prameništěm (Tourková, 1999). Vznik pramenu je podmíněn geologickými, tektonickými a hydrogeologickými poměry i reliéfem území. Prameny se dělí podle geologickéh hlediska (prameny krystalinika, mezozoika, paleogenu), podle litologie a petrografie (žulové, flyšové), podle příčiny a způsobu jejich vzniku (údolní, vrstevní, přelivné) (Tlapák a kol., 1992). Podle setrvalosti vývěru se prameny dělí na stálé (permanentní), občasné (intermitentní) a periodické. Občasné prameny vyvěrají po určitou dobu a při absenci srážek vysychají. Periodické prameny se objevují v pravidelných intervalech. Dále podle složky pohybu podzemní vody před jejím vývěrem na povrch se rozlišují prameny na sestupné, vzestupné a přelivné. Podle morfologie terénu se mohou rozlišit prameny údolní, svahové a terasové. (Tourková, 1999) Lesnická geologie (Hruška, Jelínek, 1998) uvádí, že nejdůležitějším kritériem pro roztřídění pramenů je však směr, kterým se podzemní voda dostává k vývěru. Podle 7

toho se rozlišují prameny sestupné (sestupující) a vzestupné (vystupující). Sestupné prameny vznikají tam, kde směrem k vývěru hladina podzemní vody klesá. Tyto prameny se mohou vyskytovat jako prameny údolní, vrstevní svahový a přetékající. Vzestupné prameny se vyznačují tím, že voda vystupuje k vývěru proti směru gravitace, a to působením přetlaku vyvolaného buď hydrostatickým tlakem, nebo tlakem plynů a par obsažených ve vodě. Voda těchto pramenů se pohybuje ve dvou větvích, a to v sestupné větvi přivádějící vodu z napájecí oblasti a ve větvi směřující k pramenu. Vystupující prameny jsou buď vrstevní (vyskytující se ve zvrásněných oblastech) nebo zlomové, popř. puklinové, kdy voda k vývěru je vytlačována a vystupuje po zlomu nebo puklině. Prameny vyskytující se v krasových oblastech se nazývají vyvěračky. Výskyt pramenů je převážně vázán v úrovni erozní báze, ale často i nad ní. Pokud je vývěr nesoustředěný, projevuje se na terénu takové místo mokřinami, nebo na něj upozorňuje vlhkomilná vegetace, ojediněle povlaky chemických sraženin (Tourková, 1999). Dle Skácelové (Krása našeho domova, 2002) jsou prameny prostředím, kde se stýkají dva světy. Prostředí podzemních vod je obýváno typickými živočichy – stygoblonty obývajícími výhradně podzemní vody a stygofily adaptovanými k životu v podzemní, ale schopnými žít také na povrchu. Na vývěru vody na povrchu žijí krenoblonti – organismy pramenných vod. Mají velké nároky na čistotu vody a nízkou teplotu. Mezi povrchem a podzemím probíhá v přirozených vývěrech výměna: podzemní živočichové mohou putovat v noci za potravou na povrch, živočichové z povrchu se mohou ukrývat do podzemí. V prostředí pramenů často nacházíme horské zástupce sinic a řas: na velmi krátkém úseku začátku vodotečí jsou díky nízké teplotě a kvalitě vody vhodné podmínky pro tyto chladnomilné organismy i v nižších polohách. K jímání vody z pramenů se používají nejčastěji pramenné jímky. Ty mají vstupní, uklidňovací, usazovací a odběrnou část. U nízkých vydatností je možné poslední tři části spojit v jedinou. Ze vstupní a zároveň usazovací komory přetéká voda přepadem do odběrné komory, ze které vytéká odběrným potrubím opatřeným vtokovým cedníkem. Výška odběrného potrubí je minimálně 200 mm nade dnem. Každá pramenní jímka musí mít bezpečnostní přeliv v odběrné komoře. Usazovací i odběrná komora je opatřena výpustí, které umožní jejich čištění. Rozptýlené vývěry lze jímat jímacími zářezy, které jsou zaústěny do sběrné jímky. (Tourková, 1999) Dále se pramenné vývěry podchycují skupinovitě umístěnými drenážními souřady, v nichž se drény zpravidla štěrkují. Při využívání pramenných vývěrů je důležité, aby byly jímací 8

objekty vybaveny přelivným zařízením, které přebytečnou vodu neškodně odvádí do recipientu (potoka, kanálu). (Tlapák a kol., 1992) Předpokladem pro jímání pramenů jsou výsledky z jejich režimního sledování, které by mělo být vždy delší než jeden rok, vzhledem k zabezpečenosti jeho vydatnosti a vynaloženým následným investicím by mělo trvat alespoň 5 let, podle typu pramene. (Tourková, 1999) Chemismus podzemních vod se nejlépe dokumentuje fyzikálně-chemickými, bakterio-biologickými a radiologickými rozbory. Tvorba chemismu je výsledkem procesů fyzikální, chemické a biochemické povahy probíhajících v horninotvorném prostředí. Objektivním měřítkem přesnosti a správnosti rozboru jsou paralelně odebrané kontrolní vzorky, které mohou být analyzovány ve stejné nebo jiné laboratoři. Laboratoře zabývající se problematikou rozborů jsou zapojeny do organizovaného systému mezilaboratorní kontroly a dostávají osvědčení o správnosti výsledků dosažených při okružních rozborech vody. Laboratoře, které chtějí prokázat svoji kvalitu, musí splňovat požadavky EN 45 001 a mohou získat osvědčení o správné laboratorní praxi nebo akreditaci od České inspekce pro akreditaci ČIA. Proto jsou chyby, způsobené laboratoří, minimální. Daleko větší a častější chyby vznikají a vůbec převažují při odběrech vzorku vody. (Tourková, 1999) Jednou ze základních podmínek získání přesných a správných výsledků analýz je, aby vzorek vody reprezentoval, svým složením vodu ve sledovaném zdroji vody. Proto výběr vhodných objektů, metodiku odběru, četnost sledování a rozsah analýz musí navrhovat kvalifikovaný odborník, který rovněž tyto výsledky hodnotí. (Tourková, 1999) Pro správný odběr vzorku vody se musí dodržovat určité zásady. Kromě některých stanovení jako je pH, vodivost, teplota, které se stanovují na místě odběru, je nutné vzorek vody odebrat do separátních lahví dané laboratoře. Jen tak je možné zabránit chybám způsobeným chemickými či biochemickými pochody v průběhu transportu vzorku vody do laboratoře. Při vzorkování pramenů se odběr provádí z výtokové roury či přepadu, nebo pod hladinou. Při odběru by nemělo docházet ke tříštění vody (provzdušnění). Nejlépe je, když přítok je ponořen (hadicí) co nejhlouběji do odběrové láhve a voda se nechá přetékat. (Tourková, 1999) Chemické a biochemické procesy ve vodě jsou ovlivňovány hodnotou pH, která umožňuje rozlišit jednotlivé formy výskytu některých prvků ve vodě. Je rovněž jedním z hledisek uplatňovaných při posuzování agresivity vody. U podzemních vod je pH 9

v rozmezí obyčejně 5,5 – 7,5. Pokles hodnoty se objevuje u kyselých vod z oblasti rašelin, sulfidiských rud a u některých málo mineralizovaných vod z oblasti krystalinika,

kde

je

způsoben

kyselosti

srážkových

vod.

Dále

senzorické

(organoleptické) vlastnosti se kromě teploty určují laboratorně (barva, zákal, pach, chuť). Teplota podzemní vody vypovídá o hloubce zvodně pod terénem, o rychlosti proudění podzemní vody. S hloubkou zvodně stoupá její teplota a její kolísání se zmenšuje. Většinou se teplota podzemní vody pohybuje mezi 5 – 13°C, ČSN 75 71 11 doporučují teplotu pitné vody 8 – 12°C. Kvalita vody je dána fyzikálními, chemickými, radiologickými,

biologickými

a

senzorickými

vlastnostmi,

které

v porovnání

s požadavky norem rozhodují o její použitelnosti. Dle ČSN 75 71 11 by pitná voda měla být chutná, dobrého vzhledu, bez nepříjemného zápachu, přiměřené teploty, měla by osvěživě působit a splňovat hodnoty ukazatelů jakosti. Při hodnocení kvality vody mají závěry hydrogeochemického hodnocení nejdelší časovou platnost. Hodnocení hydrobiologické má většinou obecnou platnost. Hodnocení mikrobiologické je velmi citlivé, neboť je nejvíce ovlivněno i nepatrnými změnami fyzikálních a chemických podmínek. (Tourková, 1999) Některé prameny vyskytující se v krajině se mohou upravovat na studánku. Před tím, než se rozhodneme na prameništi vybudovat studánku, měli bychom několik let prameniště monitorovat. Ne každý pramen je vhodný k úpravě. Vydatnost pramene může během roku značně kolísat. Pro úpravu na studánku je vhodný pouze pramen se stabilní vydatností v průběhu celého roku. Kolísání vydatnosti v průběhu ročních období nebo dokonce po silných deštích svědčí o tom, že voda je sbíraná mělce pod povrchem a kvalita vody bude značně nestálá. Každý pramen, každá studánka má své zvláštní podmínky, takže jednotný návod na vybudování studánky ani není možný. (Krása našeho domova, 2002). V naší krajině se vyskytuje relativně mnoho studánek. Většina současných studánek byla vybudována jako zdroj pitné vody lesníky a sedláky zejména v první polovina 20. století. V druhé polovině 20. století docházelo ke snižování významu studánek a k jejich postupné devastaci. Některé byly pohlceny rozvíjející se zástavbou, jiné zanikly vlivem melioračních zásahů. Zejména lesní studánky trpěly nedostatkem péče a nevhodným hospodařením v lesích. Pokud studánka zůstala až do současnosti, její kvalita je silně ovlivněna stavem okolního prostředí a jeho znečištěním. (www.studanky.barvinek.net). V dnešní době již mnoho studánek neslouží původnímu účelu a chátrají. Z polí studánky zmizely. Některé z nich skončily v melioračních 10

rourách, jiné vlivem nešetrných zásahů člověka vyschly. Sedláci už v krajině nepobývají celé dny a v horku tam nenapájejí dobytek. Cesty jsou v polích vzácné a chodec se tam mnohdy vůbec nedostane. (in www.studanky.barvinek.net) Smyslem péče o dnešní studánky je tvorba turisticky a esteticky atraktivních míst, která mohou sloužit k relaxaci. Studánky se tak stávají významným krajinotvorným prvkem, který odráží náš přístup ke krajině a zájem o její historii. (www.studanky.barvinek.net). Při úpravách studánek je důležité znát kvalitu vody, protože úprava studánek se špatnou vodou může být spíše zavádějící. Pěkně upravená studánka láká k napití, i když kvalita vody k tomu není vhodná. Studánky a prameny jsou nejčastěji napájeny mělkou podpovrchovou vodou. Jen vzácněji se vyskytují prameny artézské vody pocházející z větších hloubek. Vzhledem ke krátké době filtrace atmosférických vod nedochází k podstatnější mineralizaci a přibližně 60% studánek má obsah rozpuštěných látek do 500 mg/l. (Krása našeho domova, 2002) Umístění studánky nám může napovědět částečně i něco o kvalitě její vody. Pokud se v blízkosti zdroje vody nachází chatová zástavba, pole či silnice, je pravděpodobné (ale ne nutné) i její částečné znečištění ve formě zvýšeného obsahu dusičnanů, fosforečnanů a chloridů. Větší znečištění se projeví i zvýšeným obsahem dusitanů a organických nečistot indikovaných zvýšenou spotřebou kyslíku potřebného na jejich oxidaci. Organické znečištění poznáme také podle nárůstu počtu bakterií, z nichž nejnebezpečnější jsou bakterie pocházející ze zažívacího traktu teplokrevných živočichů – fekální koliformní bakterie a enterokoky. Zvýšený obsah dusičnanů může být i v oblastech, v kterých bychom je nečekali. Uprostřed lesa pod lesní školkou, kde sazenice bývají vydatně přihnojovány, nebo pod akátovými porosty, na jejichž kořenech žijí bakterie schopné vázat vzdušný dusík. Vyšší obsah dusíku a živin v půdě prozrazuje i bohatý porost kopřiv. Používání jakéhokoliv zdroje vody mělo prověřit rozborem vody a provádět údržbu jen těch studánek, které mají opravdu kvalitní vodu. (Krása našeho domova, 2002) Ochranou studánek se zabývá několik dobrovolníků a Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Tato aktivita se od samého začátku rozvíjela jako spontánní, a zjevně to byla reakce na radikálně klesající počet kvalitních zdrojů vody (zejména pitné) v přírodě. Zejména v počátcích studánkového hnutí se často obnovovala tradice jarního „otevírání studánek“ za účasti veřejnosti. O počátcích tohoto spontánního hnutí prakticky chybí dokumentace, teprve od roku 1985 začínají i na stránkách ochranářských časopisů pronikat informace o „vyhledávání a údržbě studánek“, které 11

vyústily v několik lokálních monografií. Vzhledem k nekoordinaci a prakticky nulové materiální podpoře se toto hnutí po roce 1989 udrželo v silnějším měřítku pouze v okolí Brna. Přesto však můžeme konstatovat, že se počátkem roku 1999 podařilo „studánkové hnutí“ vzkřísit na celostátní úrovni a takto jej prezentovat širší veřejnosti jako jednu z úspěšných a postupně se rozvíjejících aktivit v přírodě a pro přírodu. V roce 1999 rozjelo Centrum dětí a mládeže ČSOP za podpory Lesů ČR, s. p., celostátní kampaň s názvem „Zachraňme studánky“. Její hlavní náplní je vyhledávání, „zachránění“ a následně dlouhodobá péče o studánky na území celé ČR. Koncem roku 2001 přesáhl počet zachráněných studánek číslo 100. O tom, že péče o studánky má na mnoha místech mnohaletou tradici, vypovídá i to, že o 35% registrovaných studánek se lidé starali dávno před vyhlášením akce – o některé je pečováno již od sedmdesátých let. Ke zbývajícím 65% studánek se pomoc dostala právě díky kampani „Zachraňme studánky“. (Krása našeho domova, 2002) Výskyt vody a lesů je společně úzce spjat. Bez vody by nebyly lesy a bez lesů by se voda v krajině nezadržovala. Lesy, které mohou plnit funkci ekosystému udržujícího přírodní rovnováhu, se zařazují do tzv. Územního systému ekologické stability (dále jen ÚSES). Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v § 3 písm. a) definuje ÚSES jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Podle biogeografického významu rozlišujeme úrovně územního systému ekologické stability na místní (lokální), regionální a nadregionální. Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. (1) zákona č. 114/1992 Sb. veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. (in www.uses.cz) Cílem zabezpečování územního systému ekologické stability v krajině je uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny; zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení; podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny a uchování významných krajinných fenoménů. (Maděra, Zimová (eds), 2004) Skladebnými částmi ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. Biocentrum je definováno prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. (§ 1 písm. a) k zákonu č. 114/1992 Sb. jako biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě 12

blízkého ekosystému. Biokoridor je definován prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. (§ 1 písm. b) k zákonu č. 114/1992 Sb. jako území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Interakční prvek je krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Mimo to interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.). (in www.uses.cz) Napříč chráněnými územími, lesy, lesoparky, okolími měst, městy, městskými parky, zámeckými parky, zemědělskou krajinou apod. vedou naučné stezky. Naučná stezka je předem určená turistická trasa, která si klade za cíl vzdělat, respektive přinést informace lidem, kteří ji procházejí. Využívá k tomuto účelu buď informační panely, nebo tištěné průvodce. Informační panely (zastávky naučné stezky) bývají většinou rovnoměrně rozmístěné po celé délce trasy. Každý panel na trase naučné stezky by měl obsahovat název naučné stezky uvedený zřetelně v záhlaví, pořadové číslo a název zastávky uvedený jako podtitul, dále plánek stezky s vyznačením trasy a umístění zastávky, u níž návštěvník právě stojí (na úvodním panelu by měl být podrobnější a větší plánek, na každém dalším panelu stačí menší schematičtější plánek). Informační panely jsou obvykle vzestupně číslované od výchozího ke konečnému místu. Text na informačních panelech by v žádném případě neměl mentorsky poučovat. Nepatří sem bloky textu převzaté z odborné encyklopedie nebo vysokoškolských skript. Cílem naučné stezky by neměla být úporná snaha sdělit návštěvníkovi úplně všechno a zahltit jej údaji, které při letmém čtení není ani schopen plně vnímat, natož vstřebat. Text by měl naopak klást důraz na interakci, kontakt, komunikaci s návštěvníkem, snažit se vzbudit zájem o danou problematiku. Text by měl být tedy co nejkratší, schematicky strukturovaný, srozumitelný a pravopisně, stylisticky a typograficky správný. Za obecně nejvhodnější považujeme informační panely s minimem textu a s převahou fotografií a obrázků. Jsou na pohled poutavé, a přístupné nejširšímu spektru návštěvníků (dětem i dospělým).

13

Každá zastávka se obvykle zabývá jedním tématem, tématickým okruhem nebo jevem, který je na trase možné pozorovat či demonstrovat. Na informačním panelu konkrétní zastávky tedy naleznete vysvětlující text k danému jevu, a často i související obrázky, schémata apod. K některým stezkám jsou k dispozici informační panely i tištěný průvodce – na panelech je tématika popsána jen stručně, a v průvodci podrobněji. S tištěnými průvodci ale bývá často problém v jejich sehnání, protože ne každé město má infocentrum, a ne každé ho má otevřené o víkendu. Někteří tvůrci stezek nabízejí tyto materiály ke stažení v elektronické podobě. Naučné stezky se značí tzv. smluvenou značkou pro naučné stezky. Tou je obvykle bílý čtverec velikosti 10×10 cm s úhlopříčným zeleným pruhem vedeným z levého horního do pravého dolního rohu. Některé stezky mohou být ale značeny jinak, např. tzv. místním psaníčkem, specifickým značením (značkou s logem), ukazateli, nebo mohou vést po stávající turisticky značené trase. Velkým nešvarem poslední doby je buď zcela chybějící značení, nebo naprosto nedostatečné. Nejčastější tématiky naučných stezek jsou lesnické (stezka vede většinou příměstským lesem či lesoparkem, a seznamuje souhrnně s faunou a flórou lesa, lesnickým hospodářstvím, těžbou dřeva apod.), hornické (vedou regionem, který v minulosti proslul jako význačné naleziště nerostných surovin, drahých kovů apod. Stezka navštěvuje místa se zachovanými pozůstatky historické těžby, odvaly, zabezpečenými vstupy do štol aj.), geologické (seznamují s významnými geologickými lokalitami, skalními odkryvy, starými lomy, nalezišti minerálů a nalezišti zkamenělin), vlastivědné (souhrnně seznamují s krajinou a zajímavostmi na trase), přírodně ochranářskou (komplexně seznamují s jedním určitým chráněným územím, s jeho faunou a flórou, každému tématu je většinou věnován jeden panel.), městské (vedou obvykle historickým centrem města nebo obce a jeho bezprostředním okolím, seznamují se stavebními a jinými památkami, zajímavou architekturou, městským opevněním (hradby, brány) apod.), sportovní (objevují se většinou v příměstských lesích nebo lesoparcích, sestávají z několika sportovišť a informačních panelů s doporučenými cviky). (www.stezky.info)

14

4

Popis zájmového území V rozsahu řešení této diplomové práce se nacházíme na území severní Moravy

v Moravské bráně konkrétně v oblasti Oderských a Hostýnských vrchů v Olomouckém kraji. Diplomová práce řeší problematiku lesních studánek nacházejících se na ŠP Valšovice, které se nachází jihozápadně od blízkého města Hranice na Moravě. ŠP ve Valšovicích je součástí SLŠ v Hranicích a svou plochou spadá pod obce Hranice a Paršovice. Z katastrálního hlediska svou plochou zaujímá katastr Drahotušský, Valšovický a Paršovický, avšak vývěry zde vyskytujících se pramenů se nacházejí pouze na katastrálním území Drahotuše a Paršovice. 4.1

Školní polesí ve Valšovicích Školní polesí ve Valšovicích obhospodařuje lesní hospodářský celek (dále jen

LHC) v kategoriích lesa zvláštního určení a lesa ochranného. Vlastníkem lesa je Olomoucký kraj, správcem tohoto majetku je SLŠ Hranice. (Kutý, 2005) Školní polesí ve Valšovicích je účelovým objektem Střední lesnické školy v Hranicích, je cvičným lesem v praktické výuce žáků. Umožňuje - vedle plnění všech úkolů v pěstební a těžební činnosti - rozvíjení odborné a pedagogické práce učitelů i zájmové činnosti žáků. Školní polesí slouží i jako účelný objekt lovu zvěře. ŠP ve Valšovicích bylo založeno v r. 1921 vyčleněním a zakoupením státem z majetku hraběnky Althanové z Lipníka nad Bečvou - jako výsledek pozemkové reformy a úsilí Františka Matějky, zakladatele školního polesí a tehdejšího ředitele školy. ŠP bylo ustanoveno jako ekonomická a organizační součást školy. V tomto svazku škola a ŠP spolupracovaly až do r. 1951, kdy ŠP přešlo do operativní správy státních lesů. Jelikož tato úprava škole nevyhovovala, bylo v r. 1958 ŠP vráceno škole jako její součást. V 70. letech získalo ŠP právní subjektivitu a organizační a ekonomickou samostatnost. Od 1. 9. 2003 splývá ŠP se školou. (www.jakubzapl.unas.cz) Výměra pozemků školního polesí určených k plnění funkce lesa činí 1004,03 ha (Kutý,2005). Porosty jsou obhospodařovány dle lesního hospodářského plánu (dále jen LHP). Terén školního polesí je převážně kopcovitý. Od jihu, kde při jeho okraji proudí řeka Bečva o nadmořské výšce cca 240 m, terén prudce stoupá. Nejvyšším bodem LHC je Maleník o nadmořské výšce 479 m. Ze dřevin na polesí převládají jehličnany, zejména smrk (Picea sp.) o zastoupení 33%, dále modřín (Larix) významné paršovické provenience o zastoupení 16%. Jedle (Abies sp.), která ještě v minulém století byla hlavní dřevinou lesů Hranické 15

pahorkatiny, se přes intenzivní péči lesních hospodářů udržela jen ve zbytcích (1%). Z listnáčů zřetelně převažuje buk lesní (Fagus sylvatica), který je zastoupen 34%, dále dub (Quercus sp.) 5%, lípa (Tilia sp.) 3% a z ostatních listnáčů jen vtroušeně habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), bříza bělokorá (Betula pendula) aj. Pěstují se také cizokrajné dřeviny – severoamerická douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), jedle obrovská (Abies grandis), borovice vejmutovka (Pinus strobus) a borovice banksovka (Pinus banksiana), z listnáčů dub červený (Quercus rubra) a kaštanovník jedlý (Castanea sativa). Průměrné stáří jehličnanů je 50 let, průměrné stáří listnáčů 68 let. Celková zásoba dřevní hmoty školní polesí činí 319 000 m3. (Kutý, 2005) 4.1.1

Hranice školního polesí Valšovice Z důvodu vlastnictví je poměrně náročné určit hranice ŠP Valšovice. Bylo by

možné říci, že severní okraj polesí sahá téměř k levému břehu řeky Bečvy, nicméně poměrně velká část porostů nacházejících se při tomto okraji patří soukromníkům. Jižní a západní hranice je dle porostní mapy tvořena průsekem do 4m. Jihovýchodní hranice polesí je tvořena samotným okrajem lesa a při přechodu na východní hranici navazuje na komunikaci vedoucí z Valšovic do Teplic nad Bečvou. Tato hranice pak z komunikace přechází na ostatní cestu typu 4L. Pro náročnost stanovení hranic území je názorné zobrazení území ŠP zobrazeno na mapě (viz Příloha č. 6 Mapové přílohy) 4.2

Katastrální začlenění ŠP Valšovice se nachází v Olomouckém kraji v okrese Přerov. Svou plochou

zaujímá území dvou obcí a třech katastrálních území: Obec:

Hranice; 513750

Katastrální území:

Drahotuše; 631949

Katastrální území:

Valšovice; 776645

Obec:

Paršovice; 516635

Katastrální území:

Paršovice; 718106 (www.cuzk.cz)

16

4.3

Geologické poměry Hranický bioregion leží na východě severní Moravy, zabírá západní část

geomorfologických celků Moravská brána, Podbeskydská pahorkatina, Výběžek nízkého Jeseníku, Hornomoravského úvalu a Vizovické vrchoviny. (Culek, 1996) Podle Culka (1996) většinu území budují různá souvrství karpatského flyše paleogenního až křídového stáří, tvořeného střídáním jílovců (břidlic) a pískovců, popřípadě různých slínitých hornin, které jsou většinou v menší míře karbonátově vápnité. Kromě flyše se na území uplatňuje marinní neogén (jíly, písky, štěrky i pískovce) a říční a jezerní pliocén (pícky, jíly, štěrky, kvartérní štěrkopískové terasy a glacifluviální sedimenty). Z tohoto složitého souboru vystupuje starší podloží kry Maleníku. Maleník (nejvyšší bod – 479 m n. m.) je tektonická kra budovaná kulmskými břidlicemi a drobami, náleží k němu i menší ostrov devonských vápenců u Hranic. Je zde vyvinut jednostranně ukloněný hřbet se strmými, až 230 m vysokými zlomovými svahy bečevské části Moravské brány, která se nachází v údolí mezi Přerovem a Suchdolem. Zde jsou i mocné sesuvy. (Culek, 1996) Dle Hába (1984) se z hlediska geologického výrazně uplatňují horniny kulmského stáří – droby, slepence a jílovité břidlice se sprašovými překryvy o různé mocnosti. Na těchto kulmských horninách jsou v nižších polohách uloženy třetihorní vápenité jíly a též v menší míře miocenní slepence. Přímo v lokalitě, v blízkosti řeky Bečvy, se nachází paleozoické horniny zvrásněné, nemetamorfované - břidlice, droby, křemence, vápence. (www.geoportal.cenia.cz) 4.4

Geomorfologické poměry

Systém:

Alpsko-himalájský

Provincie:

Západní karpaty

Subprovincie:

Vněkarpatské sníženiny

Oblast:

Západní vněkarpatské sníženiny

Celek:

Moravská brána

Podcelek:

Bečevská brána

Okrsek:

Jezernická pahorkatina (www.geoportal.cenia.cz)

17

Moravská brána představuje samostatný geomorfologický celek, začleněný do soustavy Vněkarpatských sníženin, podsoustavy Západní, tvořený JZ-SV směrem protaženým pruhem plochého nížinového a pahorkatinného reliéfu na málo odolných neogenních horninách. Na JZ přechází Moravská brána u Přerova plynule do Hornomoravského úvalu, na SV rovněž plynule do Ostravské pánve. Severozápadní hranice je dána zlomovým svahem Nízkého Jeseníku, na JV hraničí s Kelečskou a Příborskou pahorkatinou. Za Teplickým kaňonem z devonských a kulmských hornin vtéká Bečva ve svém dolním toku do bečevské části Moravské brány. (www.mesto-hranice.cz) Dle Krále (1987) je Bečevská brána jz. částí Moravské Brány; plochá pahorkatina, 154 km2, střední výška 270 m, stř. sklon 2°44´, na sedimentech badenu a pleistocénu, významný tektonický prolom s velmi výraznými svahy v sv. části; plochý převážně k J a JZ ukloněný periglaciální reliéf s širokou nivou a výraznou hlavní terasou řeky Bečvy; nejv. bod Stráže 331 m v Jezernické pahorkatině; převládají pole a louky. Součástí Bečevské brány je Bečevská niva. Je to rovina na mladopleistocénních a holocenních sedimentech tvořená až 2,5 km širokou nivou řeky Bečvy. 4.5

Pedologické poměry V okolí Přerova se vyskytují zbytky černozemí, převažují však hnědozemní

černozemě na spraších i slínech a vyskytují se zde i šedozemě. Od této oblasti směrem k vyšším polohám převažují typické hnědozemě na spraši, na které směrem k východu navazují typické luvizemě na sprašových hlínách, dále pak hojné oglejené luvizemě. (Culek, 1996) Zalesněná část území je tvořena převážně hlinitopísčitými až písčitohlinitými mezotrofními kambizeměmi. V menším rozsahu zde nacházíme půdy oligotrofní i nevyvinuté, značně kamenité mezotrofní kambizemě na zvětralinách. Na sprašových hlínách se vytvořily hnědé gleje a oglejené hnědozemně.

(in Čechová, 2012)

Háb ve svém díle Školní polesí Valšovice (1984) uvádí o půdních podmínkách polesí tyto údaje: Jako půdní typy jsou na drobách a slepencích vytvořeny hlavně hnědozemně a mírné podzoly, misty oglejené. Půdy vzniklé na jílových břidlicích jsou jílovito hlinité s různým obsahem většinou drobného štěrku se středním množstvím živin. Půdy vytvořené na vápenitých jílech a miocenních slepencích jsou hluboké, minerálně bohaté s drobnými vlhkostními poměry. Půdy na prudkých severních svazích jsou kamenité. Podél Bečvy jsou diluviální a aluviální náplavy. 18

V nivě Bečvy v oblasti břehových svahů převažují typické fluvizemě na bezkarbonátových sedimentech, při níže položených okrajích nivy převažují glejové fluvizemě. Naprostá většina půd, kromě kambizemí na kulmu, je jílovitá, těžká, často s hydromorfním režimem.

(Culek, 1996)

Na dané lokalitě v blízkosti řeky Bečvy je to potom převážně fluvizem pelická (www.geoportal.cenia.cz). Podle knihy Potenciální eroze půdy v ČSR (Stehlík, 1983) je intenzita potenciální eroze půdy proudící vodou 0,00 – 0,10 mm/rok a v lese 1,01 – 5,00 mm/rok. 4.6

Biota Biota představuje všechny živé organismy, které se na daném území vyskytují,

a to jak flóru, tak i faunu. 4.6.1

Fytogeografická charakteristika Hranický bioregion leží z větší

části

v mezofytiku,

v západní

části

fytogeografického podokresu 76a. Moravská brána vlastní a v jihovýchodní části fytogeografického podokresu 76b (Culek, 1996). ŠP ve Valšovicích se nachází na území s poměrně náročným terénem a vysokým převýšením. Svou polohou zasahuje do čtyř lesních vegetačních stupňů (dále jen LVS). V blízkosti nivy řeky Bečvy, kde začíná hranice školního polesí, se nacházíme v nadmořské výšce cca 240 m n. m., což odpovídá 1. LVS. Od tohoto stupně se terén směrem k obcím Valšovice a Paršovice prudce zvedá a postupně se dostáváme až do 4. LVS. Jak již bylo zmíněno, nejvyšším bodem ŠP je vrchol Maleník o nadmořské výšce 479 m. Nedostatek dřeva v okolní zemědělské krajině si vynutil rozsáhlé změny ve složení lesních porostů. Změnila se především jejich druhová skladba. Původní dřevinná skladba přirozených porostů, které byly v dané oblasti tvořeny převážně bukem s příměsí jedle a dubu zimního, byla z hospodářských důvodů pozměněna nejdříve v listnaté pařeziny a pak ve prospěch rychle rostoucího a na trhu stále žádanějšího smrku. Vzniklé smrkové porosty se však na tomto stanovišti ukázaly jako silně labilní jak proti sněhovým a větrným kalamitám, tak i proti houbovým a živočišným škůdcům. Shodou okolností se však i zde zachovaly porosty, jejichž druhová i prostorová skladba se blíží přirozené. Tyto porosty se staly středem zájmu intenzivního lesního výzkumu a byly po dohodě s orgány státní ochrany přírody vyhlášeny za státní přírodní rezervace. (Foukal, 1977) 19

Školní polesí Valšovice je lesem zvláštního určení a celou svou plochou je zařazen do ÚSES (Územní systém ekologické stability). Jak již bylo zmíněno v předešlém odstavci, na školním polesí Valšovice se nachází i některá chráněná území. Jsou jimi přírodní rezervace Bukoveček a Dvorčák. Bukoveček Rezervace Bukoveček představuje vzácné seskupení zachovalých vyspělých lesních biocenóz s převážně zachovanou původní dřevinnou skladbou na malém úseku, charakteristickém pro celé území Moravské brány s lidskou činností pozměněnou skladbou lesů. Podloží této rezervace je tvořeno horninami kulmu, tedy drobami, slepenci a jílovitými břidlicemi, silně zvrásněnými. Horniny bývají překryty různě silnou vrstvou čtvrtohorních sprašových hlín. Vzniklé půdy jsou lehčí, písčitohlinité s vysokým obsahem štěrku. Rezervace leží na prudkém svahu orientovaném k severu a východu. Vytvořilo se zde společenstvo jasanových javořin vyznačující se přítomností nitrofilních a polonitrofilních druhů, jako např. kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), netýkavky nedůtklivé (Impatiens noli tangere), kakostu smrdutého (Geranium robertianum). Dřevinné patro je tvořeno především vitální tvárnou bukovou kmenovinou; buk lesní (Fagus sylvatica) dosahuje až 80% zastoupení na ploše. Do bukové kostry porostu je skupinovitě až jednotlivě přimíchána lípa (Tilia sp.), habr obecný (Carpinus betulus), smrk (Picea sp.) a modřín opadavý (Larix decidua), vtroušeně dub (Quercus sp.), jedle (Abies sp.), bříza bělokorá (Betula pendula) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Křovité patro je svým výskytem omezeno na prosvětlená místa, většinou úplně chybí. Tvoří je nálety buku, lípy, dubu a habru. Dominantu bylinného patra tvoří různé druhy trav s malou pokryvností, zejména ostřice chlupatá (Carex pilosa) a bika hajní (Luzula nemorosa), místy k nim přistupuje lipnice hajní (Poa nemoralis). (Foukal, 1977) Rezervace byla vyhlášena v roce 1962 a její výměra je 34,61 ha. (www.csoplipnik.estranky.cz) Dvorčák Rezervace Dvorčák představuje vyspělé lesní fytocenózy s dobře zachovanou druhovou skladbou dřevinného patra, neporušenými půdními poměry a představuje tak stěžejní bod jako srovnávací plocha při výzkumu lesů pozměněných lidskými zásahy v prostoru Moravské brány. Geologické podloží této rezervace je tvořeno miocenními nortonskými vápnitými jíly – tégly. Ty bývají překryty různě mocnou vrstvou čtvrtohorních sprašových hlín. Půdy jsou hluboké, minerálně dobře zásobeny, s dobrými vláhovými poměry. V dřevinném patře převládá buk lesní (Fagus sylvatica), vtroušen je 20

dub zimní (Quercus petraea). Tyto dvě dřeviny tvoří hlavní úroveň, buk je však lepší jak vzrůstově, tak vitalitou. V podúrovni roste habr obecný (Carpinus betulus), lípy (Tilia sp.), kolem Dolnonětčického potoka k nim přistupují javory (Acer sp.). Uměle jsou do porostu zavedeny smrky (Picea sp.), které však trpí houbovými chorobami, především troudnatcem vrstevnatým (Fomes annosus). Křovinné patro je tvořeno mladými nebo potlačenými jedinci buku, dubu, javoru a habru. Bylinné patro je značně proměnlivé podle stanoviště. Převládají traviny a druhy náročnější na trvalou půdní a vzdušnou vlhkost. Vyskytují se zde podhorské druhy jako je věšenka nachová (Prenanthes purpurea), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Dryopteris filix-femina). Jako dominanty se uplatňují bika hajní (Luzula nemorosa), ostřice chlupatá (Carex pilosa), mařinka vonná (Asperula odorata), ostružník srstnatý (Rubus hirtus), šťavel kyselí (Oxalis acetosella). (Foukal, 1977) Rezervace byla vyhlášena v roce 1962 a její výměra je 11,71 ha. (www.csoplipnik.estranky.cz) V oblasti Maleníku se vyskytují květnaté a z části i acidofilní bučiny (Carici polosae-Fagetum a Luzulo-Fagetum). Při úpatí nad údolím Bečvy a též lokálně na vyvýšených místech plochých hřbetů jsou nevelké ostrůvky acidofilních doubrav (Genisto germanicae-Quercion, zřejmě asociace Luzulo albite-Quercetum). Na devonských vápencích průlomového údolí řeky Bečvy jsou vyvinuty suťové lesy svazu Tillio-Acerion (Acero-Carpinetum), v severních erozních rýhách Maleníku jsou iniciální stádia asociace Arunco-Aceretum. Podél Bečvy se táhnou měkké luhy svazu Salicion albae, při menších tocích jsou typické údolní luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), ve východní části vzácně i Pruno-Fraxinetum. V podmáčených sníženinách v nivě Bečvy jsou ojediněle přítomny fragmenty bažinných olšin svazu Alnion Glitinosae. Primární bezlesí chybí (Culek, 1996). Tabulka 1 Zastoupení dřevin v lesních porostech v % (Culek, 1996) Sm

Bo

BIKs

Jd

Md

OJh

Db

Bk

Hb

Jv

Lp

Js

Tp

Ol

Vr

Bř

Ak

OLs

37,0

5,0

-

1,5

5,8

0,2

10,6

6,7

7,0

1,6

8,0

2,0

1,0

3,0

0,3

9,0

1,0

0,3

Flóra je poměrně bohatá, tvořená obecnými druhy a kvantitativním zastoupením taxonů obecně rozšířených ve východní části ČR (včetně karpatských migrantů). K nim náležejí ostřice chlupatá (Carex pilosa), o. převislá (C. pendula), přeslička obrovská (Equisetum

telmateia),

hvězdnatec

čemeřicový

(Hacquetia

epipactis),

pryšec

mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides), svízel potoční (Galium rivale), vzácně kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) a zapalice žluťuchovitá (Isopyrum 21

thlictroides). Velmi zřetelná je účast mnohých subtermofytů, pronikajících z jižně a západně situovaných bioregionů k nimž patří hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), máčka ladní (Eryngium campestre) hojnější hlavně na JZ, smldník jelení (Peucedanum cervaria), pupava bezlodyžná (Carlina acauis), šalvěj luční (Salvia pratensis), voskovka menší (Cerinthe minor), na vlhkých stanovištích ocún jesenní (Colchicum autumnale), pryšec huňatý (Tithymalus villosus) a bledule letní (Leucojum aestivum). Teplomilnější druhy najdeme i mezi lesními druhy, jsou to například břek obecný (Sorbus torminalis), oměj vlčí (Aconitum vulparia), lecha černá (Lathyrus niger), mochna bílá (Potentilla alba) a violka divotvárná (Viola mirabilis), zatímco oreofyty téměř chybějí. Ze subatlantských druhů byl zaznamenán pavinec modrý (Jasione montana). Reliktní charakter má výskyt jazyku jeleního (Phyllitis scolopendrium) na dně Hranické propasti. (Culek, 1996) 4.6.2

Zoogeografická charakteristika Faunu bioregionu tvoří společenstva vysoce zkulturněných pahorkatin

nejzápadnější výspy karpatského oblouku. Jsou v ní částečně zastoupeny teplomilné prvky a zejména lesní druhy karpatského předhůří. Tekoucí voda patří do pásma pstruhového, hlavní tok – Bečva - do pásma lipanového až parmového. (Culek, 1996) Již v 18. století se zde choval a lovil bažant, ale nejpříhodnější podmínky poskytují zdejší lesy srnčí zvěři. Kdysi se zde lovila i jelení zvěř, která již v 17. století byla zde vzácná. Historické záznamy uvádějí, že poslední vlk byl složen v roce 1907 a poslední rys již v roce 1680. Naproti tomu byla honitba v roce 1967 obohacena stádem dančí zvěře. Hojně se zde vyskytuje a každoročně loví zvěř černá. (Richtár, 1978) Dále se zde dle Culka (1996) vyskytují tyto významné druhy: Savci: ježek východní (Erinaceus concolor), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) Ptáci: dutík úhorní (Burhinus oedicnemus), břehule říční (Riparia riparia), hýl rudý (Carpodacus erythrinus) Obojživelnící: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) Měkkýši: srstnatka jednozubá (Trichia unidentata),

řasnatka lesní (Macrogasta

plicatula), skalnice kýlnatá (Helicigona lapicida), skalnice lepá (H. faustina), hladovka

22

chlumní (Ena Oscara), vrásenka orlojovitá (Discus perspektivus), vřetenatka nadmutá (Vestia turgida), vlahovka karpatská (Monachoides vicina). 4.7

Klimatické poměry Podle Geoportálu Cenia lokalita spadá do Teplé klimatické oblasti. Podnebí

teplé a vlhké, v Hranicích průměrná teplota 8°C, srážky 678 mm (Culek, 1996). Směr převažujících větrů je severozápadní, západní a jihozápadní. Nejbližší profesionální meteorologická stanice se nachází v Olomouci. Hodnoty naměřené touto stanicí a klimadiagram jsou uvedeny v Příloze č. 3. 4.8

Hydrologické poměry Na ŠP Valšovice se nachází několik pramenných vývěrů, které jsou upraveny

v lesní studánky. Dále zájmovým územím protéká potok Krkavec, Nihlovský a Opatovický potok. V těsné blízkosti zájmového území protéká řeka Bečva, která je významným

vodohospodářským

tokem

Olomouckého

kraje.

Řeka Bečva je

štěrkonosnou řekou bystřinného charakteru a je levostranným přítokem řeky Moravy, do které se vlévá nedaleko povodněmi proslulé obce Troubky. Vzniká soutokem Vsetínské a Rožnovské Bečvy. Vodohospodářský režim zájmového území značně ovlivňuje tím, že svádí zde vodu z Beskydska a Oderska, tedy míst bohatých na srážky. Z hlediska hydrologického režimu patří horská část Bečvy k horské – sněhové oblasti s maximem vodnatosti v dubnu, příp. březnu. Nejméně vodné měsíce připadají na konec zimy, jen výjimečně na podzim. Za období zimních a jarních měsíců (prosinec až květen) odteče 50 až 60 % celoročního množství odtoku. Hlavním zdrojem vodnatosti je voda z tajícího sněhu. Zbývající část toků v povodí patří k vrchovinnonížinné oblasti. Toky mají zřejmou převahu vodnatosti v zimním a jarním období (nad 60 % celoročního odtoku), kdy se na napájení vodních toků podílí voda z dešťových či sněhových srážek. (zpracováno podle www.pmo.cz) 4.9

Hydrogeologické poměry Mapa Regiony mělkých podzemních vod v ČSR (Kříž, 1971) uvádí, že časový

výskyt průměrných měsíčních stavů hladin podzemních vod a vydatností pramenů je nejvyšší v měsíci březen – duben; nejnižší v září – listopadu. Region s průměrným specifickým odtokem podzemních vod v l/s.km2 = 0,51 – 1,00 l/s.km2.

23

Atlas životního prostředí (Buček, 1992) uvádí o lokalitě tyto údaje: •

vodohospodářský potenciál je mírně nadprůměrný

•

znečištění povrchových vod – povrchové zdroje znečištění povrchových vod

•

jakost vody ve sledovaných tocích

•

odběry z podzemních zdrojů – vodárenské

•

odběry z povrchových zdrojů – vodárenské

III. třída – voda silně znečištěna

4.10 Antropogenní poměry Veškerá vegetace rostoucí na území ŠP Valšovice je ovlivňována ať už v menší či větší míře řadou antropogenních poměrů. Patří mezi ně vlastní hospodářská výroba školního podniku, zemědělské obhospodařování okolních polí, ovzduší je znečišťováno místními emisemi i emisemi, které se do Olomouckého kraje dostávají z kraje Moravskoslezského. Prostředí lesa je hospodářskou výrobou ovlivňováno převážně těžbou dříví, se kterou je spojena veškerá manipulace se dřívím, než se dostane z lesa. Při lesní výrobě se dnes používají biologicky odbouratelné oleje, ale při těžbě dříví je převážně zatěžována půda, kdy pojezdem těžké lesní mechanizace dochází k utlačování a následné degradaci půdy. Lesní porosty jsou taktéž ovlivňovány používáním chemických přípravků používaných při obhospodařovaní okolní orné půdy. Kvalita ovzduší v Hranickém bioregionu je kromě jiných ovlivňována kamenolomem Hrabůvka (Českomoravský štěrk, a.s.), který zvyšuje prašnost. Na míře prašnosti se i podílí firma Presbeton v městských částí Hranic Drahotuše a Slavíč. Dále se jedná také o vliv stacionárních zdrojů z místní průmyslové oblasti v Hranicích. Zprovozněním dálnice D1 došlo ke snížení imisí v obytné zóně a tím i k přesunutí imisí od studované lokality. Město Hranice na svých webových stránkách o kvalitě ovzduší uvádí tyto informace: Významný podíl na znečišťování ovzduší Olomouckého kraje mají mobilní zdroje znečišťování ovzduší. Z celkových národních emisí za rok 2010 bylo na ploše Olomouckého kraje vyprodukováno 5,6% tuhých znečišťujících látek, 2,6% oxidu siřičitého, 4,4% oxidů dusíku, 4,1% oxidu uhelnatého, 5,6% těkavých organických látek a 6,4% amoniaku. (www.mesto-hranice.cz)

24

5

Historické údaje Pro studánky, které jsou předmětem zájmu této diplomové práce, neexistují,

nebo alespoň se nepodařilo dohledat žádné historické podklady o době objevení jejich pramenů, návrhu technického řešení studánky, době a průběhu realizace výstavby studánky a kvality jejich vody. Historické podklady se dohledávaly na SLŠ Hranice, na ŠP Valšovice, na Městském úřadě Hranice (dále jen MěÚ Hranice) a na Státním okresním archívu Přerov. Součástí práce je vypracovat návrh rozšíření stávající naučné stezky (dále jen NS) s ohledem na zvýšení atraktivnosti a zpřístupnění vybraných pramenů. Z uvedených zdrojů v odstavci výše bylo možno dohledat historické údaje o původní NS, která polesím Valšovice vedla a o současné NS. Proto bude tato kapitola zaměřena na historii naučných stezek vybudovaných na ŠP Valšovice. 5.1

Naučná stezka lesnická NS lesnická je první NS školního polesí tehdejší SLTŠ (střední lesnická

technická škola) v Hranicích. Obsahem NS lesnické byla především lesnická tématika. Na trase dlouhé 7,5 km umožňovala vedle fyzického a duševního osvěžení pohlédnout do intimity lesa a jeho zákonitostí. Stezka začínala na pravém okraji obce Valšovice (směrem od Teplic nad Bečvou) u lesovny školního polesí. Trasa stezky byla okružní, takže končila opět u lesovny školního polesí a pohodlnou chůzí zabrala cca 2 – 3 hodiny. Na několika místech byly vybudovány odpočívadla. Trasa stezky byla volena tak, aby tvořila turisticky nenáročný okruh a byla přístupná a zvládnutelná všem generacím. Vedla pomístně zvlněným terénem s minimálním převýšením (370 – 440 m n. m.) po lesních cestách i po tehdy nově vybudovaných chodníčcích. NS lesnická obsahovala na své trase celkem 14 zastávek, které informují návštěvníky o způsobech pěstování lesů, o jejich ochraně, o památných místech na školním polesí, o významných dřevinách, o přírodních rezervacích, o zvěři i jiných zajímavostech přírody v místech trasy. Stezka umožňovala také návštěvníkům seznámit se s hlavními hospodářskými zásahy do lesních porostů pěstebního i těžebního charakteru. Na trase byly některé ukázky zalesňování a ochrany kultur, výchovy jehličnatých i listnatých mlazin čistkami, výchovy tyčovin probírkami, rozčleňování lesních porostů, pěstování semenných plantáží, cenných sortimentů dřeva. (Richtár, 25

1976) Na každé zastávce byla umístěna výrazná orientační tabule s číslem zastávky, označením lesního porostu a názvem objektu. Stezka byla značena smluvenými značkami – dvěma trojúhelníkovými políčky v bílé a červené barvě o velikosti značky 10 cm. Každá změna směru byla označena červenou šipkou umístěnou před značkou.

Číselné označení a názvy zastávek: Zastávka 1: LESOVNA Zastávka 2: KLONOVÝ ARCHIV ROUBOVANCŮ Zastávka 3: VÝVOJ SMÍŠENÉ LISTNATÉ MLAZINY Zastávka 4: PAMÁTNÍK PRVNÍHO ŘEDITELE ŠKOLY FRANTIŠKA MATĚJKY Zastávka 5: VÝSTAVEK BOROVICE LESNÍ Zastávka 6: VÝCHOVA NASTÁVAJÍCÍ KMENOVINY PROBÍRKAMI Zastávka 7: STÁTNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE BUKOVEČEK Zastávka 8: CHATA ŠKOLNÍHO POLESÍ Zastávka 9: CVIČNÁ PLOCHA S TRENAŽERY Zastávka 10: VYHLÍDKA NA MORAVSKOU BRÁNU Zastávka 11: SCHÉMATICKÉ VÝCHOVNÉ ZÁSAHY Zastávka 12: U JEZÍREK Zastávka 13: VÝSTAVEK MODŘÍNU PARŠOVICKÉ PROVENIENCE Zastávka 14: VÝVOJOVÁ STÁDIA LESNÍCH POROSTŮ (Richtár, 1976) 5.2

Lesní naučná stezka Valšovice Lesní naučná stezka Valšovice přezdívaná jako „Nová naučná stezka“ byla na

ŠP Valšovice slavnostně otevřena dne 20. října 2005. Projekt Lesní naučné stezky Valšovice vypracovala v rámci programu environmentální výchovy a vzdělávání Olomouckého kraje lesnická škola Hranice. Vybudování naučné stezky vyšlo na 420 tisíc korun. Stezka má za úkol plnit osvětu ve vzdělávání veřejnosti, dětí školního věku, pedagogů základních i středních škol. Stezka tvoří turisticky nenáročný okruh o délce 3,5 km a její trasa je volena tak, aby byla přístupná a zvládnutelná všem generacím a částečně i hendikepovaným spoluobčanům a pacientům z nedalekých lázní Teplice nad Bečvou. Stezka je vedena jak zpevněnými lesními cestami, tak i nově

26

vytrasovanými chodníčky s minimálním převýšením (370 – 440 m n. m.) a místy zvlněným terénem. Na trase o dvanácti zastávkách jsou umístěny výrazné orientační tabule s číslem zastávky a názvem objektu. Tabule informují návštěvníky lesa o tom, k čemu slouží školní polesí, co je les, popisuje jeho formy a typy, jaké v něm rostou rostliny, dřeviny, ale i houby. Ukazuje s jakým hmyzem, rybami, obojživelníky, ptáky i savci se zde návštěvníci mohou setkat a v neposlední řadě o tom, jaký význam má v přírodě voda a samotný les. Stezka je okružní a začíná i končí ve Valšovicích u lesovny ŠP. Pohodlná prohlídka stezky trvá 1,5 až 2 hodiny. Na několika místech jsou vybudovány odpočívadla. (jakubzapl.unas.cz, 2011)

12 panelů naučné stezky informuje o: 1. Všeobecný popis místa, mapy, předmět výchovy a výuky lesnictví 2. Les – definice lesa, jeho formy, typy a popis 3. Stanovištní rostliny, jejich význam, výskyt a popis 4. Stromy, jejich význam, výskyt a popis 5. Houby, jejich význam, výskyt a popis 6. Hmyz, jeho význam, výskyt, užitek i škody 7. Soužití generací stromů, obnova a výchova lesa 8. Význam myslivosti, výskyt zvěře 9. Přírodní rezervace Bukoveček, parametry, význam, charakteristika 10. Lesní drobotina – bezobratlí, obojživelníci, hlodavci 11. Ptáci, jejich význam a výskyt v lese 12. Voda, její význam v přírodě, vodní živočichové (Helísek, 2005)

27

Obr. 1 Lesní naučná stezka Valšovice (www.mapy.cz)

28

6

Metodika Diplomová práce byla zpracována na území ŠP Valšovice. Postup zpracování

práce se držel zadaného tématu. Stěžejními zdroji pro vypracování této práce byly údaje získány vlastním terénním měřením a pozorováním pramenů studánek a údaje o chemickém složení pramenů zjištěné na základě vyhodnocení laboratorních rozborů. Dále údaje získány z historických podkladů, které poskytl Státní okresní archív Přerov. Využita pro tyto účely byla i porostní mapa ŠP. Údaje zjištěné ročním měřením a laboratorními rozbory byly následně zpracovány do tabulek a grafů pomocí programu Microsoft Office Excel. Návrhy úpravy studánky a návrhy informačních panelů a laviček byly zpracovány v programu AutoCad. Návrh rozšíření naučné stezky Valšovice v programu ArcMap. 6.1

Aktuální stav území Na ŠP Valšovice se celkem nachází pět lesních studánek. Jedná se o studánky

průtočné i neprůtočné, které prošly technologickou úpravou. Všechny se vyskytují v klidném lesním prostředí, většinou snadno přístupném. Tato kapitola se zabývá podrobným popisem aktuálního stavu jednotlivých studánek na ŠP Valšovice. Studánky jsou zde seřazeny dle jejich nadmořských výšek od nejnižší po nejvyšší. Názvy studánek a jejich GPS souřadnice jsou převzaty ze zdroje: www.estudanky.cz 6.1.1 Lesní studánka U Rybáře Kraj: Olomoucký Okres: Přerov Katastrální území: Drahotuše Obec: Hranice Nadmořská výška: 241 m GPS souřadnice WGS – 84: N 49°31'53.04" E 17°41'39.12"

29

Obr. 2 Mapové znázornění umístění studánky U Rybáře (www.mapy.cz)

Studánka se nachází v blízkosti osady Rybáře, odtud odvozen její název U Rybáře. Osadou Rybáře protéká řeka Bečva, od níž je studánka vzdálena necelých 80 m. Podél řeky Bečvy vede cyklostezka Bečva, ze které vede ke studánce pěšina. Studánka se dle porostní mapy (M 1:10 000) lesního hospodářského plánu (dále jen LHP) zpracovaného pro lesní hospodářský celek Střední lesnické školy Hranice (dále jen LHC SLŠ Hranice) z roku 2011, nachází v porostu 2A7b. Porost spadá do 4. věkové třídy, hlavní dřevinou je zde dub zimní (Quercus petraea), dále je zde přimíšen buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), javor mléč (Acer platanoides). Studánka byla dříve považována za velmi kvalitní zdroj pitné vody. Voda z tohoto zdroje byla záměrně čepována pro kojence. V průběhu času se kvalita vody změnila a dle MěÚ Hranice, odboru Životního prostředí, studánka v současnosti svou kvalitou nesplňuje normu na to, aby mohla být označena za pitnou. I přes to, že studánka není považována za kvalitní zdroj pitné vody, místní obyvatelé, cyklisté i turisti zde vodu čepují za účelem pitného režimu. Pramen studánky je sveden do pramenné jímky, kde je voda zadržována díky kamenné zítce postavené nasucho. Zítkou voda protéká přes odvodní trubku. Dopadiště pro vodu vytékající z potrubí tvoří tzv. bazének na vodu. Bazének, přístupová plocha ke studánce i vyústění odtoku z objektu studánky je zpevněn pomocí lomového kamene na sucho. Voda dále odchází v podobě soustředěného odtoku rýhou po levé straně pěšiny

30

do pramenné jímky a odtud dále propustkem zbudovaným pod cyklostezkou Bečva do recipientu, kterým je řeka Bečva. Pramenná jímka spolu s rigolem a propustkem zabezpečuje odvodnění cyklostezky Bečva. (Viz Příloha č. 1, Foto 1 – 8) Estetický ráz okolí studánky mohou kazit často se zde nacházející odpadky a zapomenuté láhve turistů (viz Příloha č. 1, foto 5). Dříve se zde nacházela dřevěná lavička, jejíž dřevo časem ztrouchnivělo a lavička přestala plnit svůj účel. Další nevýhodou okolí studánky je její takřka permanentně zamokřené okolí. 6.1.2 Studánka nad Gabrielkou Kraj: Olomoucký Okres: Přerov Katastrální území: Paršovice Obec: Paršovice Nadmořská výška: 357 m GPS souřadnice WGS – 84: N 49°31'13.09" E 17°40'09.84"

Obr. 3 Mapové znázornění umístění studánky Nad Gabrielkou (www.mapy.cz)

Studánka nese název dle lesní cesty 1L Gabrielka, tu pojmenoval po své dceři Gabriele hudebník a skladatel Bedřich Smetana, který tudy s koňským spřežením projížděl na hrad Helfštýn u Týna nad Bečvou. Studánka se nachází dle porostní mapy (M 1:10 000) LHP zpracovaného pro LHC SLŠ Hranice z roku 2011, v břehu porostu 5A11 spadajícího do 6. věkové třídy. Studánka je z lesní cesty neviditelná, upozorňuje na ni turistické označení na stromě, 31

které je ale snadno přehlédnutelné, díky zastaralosti nátěru znaku na kůře stromu (viz Příloha č. 1, foto 18). Z lesní cesty je studánka hůře přístupná díky lesnímu potůčku, přes který nevede žádná lávka. V období s vydatnějším průtokem vody v potoce hrozí uklouznutí na kamenech tvořících kryto potoka. V období sucha je průtok takřka nulový, ke studánce není problém se dostat. Voda se ve studánce akumuluje v pramenní jímce za nízkou zdí z lomového kamene postavené na sucho. Napříč zdí vede plastová roura, která odvádí vodu z pramenné jímky. Dopadiště je tvořeno drobným korýtkem ručně osazeným z místních kamenů. Voda v podobě soustředěného odtoku dále protéká mezi kameny do zmíněného nepojmenovaného potůčku, odtud pokračuje propustkem pod lesní cestou 1L Gabrielkou přes další porosty ŠP Valšovice a nakonec ústí do řeky Bečvy. Estetický vzhled studánky působí přirozeným dojmem. (Viz Příloha č. 1, Foto 13 – 18) 6.1.3 Pramen Dr. Hermanna Rousse Kraj: Olomoucký Okres: Přerov Katastrální území: Paršovice Obec: Paršovice Nadmořská výška: 360 m GPS souřadnice WGS – 84: N 49°30'34.00" E 17°41'16.00"

Obr. 4 Mapové znázornění umístění studánky Dr. Hermanna Rousse (www.mapy.cz)

32

Studánka se nachází v obci Paršovice u objektu střelnice patřící SLŠ v Hranicích. Studánka je určena památce Dr. Hermanna Rousse, uznávaného, zasloužilého a schopného lesníka, pedagoga, odborného spisovatele a ředitele lesnické školy v Hranicích. Studánka se nachází u lesní komunikace 2L s názvem Nedokončená na křižovatce tvaru T s vjezdem do areálu střelnice SLŠ. Dle porostní mapy (M 1:10 000) LHP zpracovaného pro LHC SLŠ Hranice z roku 2011, je studánka umístěna mezi porostem 14F5 a uvedenou lesní cestou. Porost spadá do 3. věkové třídy. V okolí studánky se nacházejí smíšené porosty jehličnato-listnaté. Pramenný vývěr studánky se na tomto místě nenachází. Pramen je z místa svého výskyt sveden k objektu studánky pomocí potrubí. Typické pro studánku jsou velké výkyvy v její průtočnosti. Po dobu jednoročního sledování byly zaznamenány období, kdy byl na studánce průtok nulový a naopak i období s velmi vydatným průtokem. Nicméně období bez průtoku či s velmi nízkým průtokem rapidně převyšují. Dle pedagogů SLŠ Hranice, je to dáno nevhodně navrženým svedením pramene pomocí potrubí. Čelo studánky je opevněno lomovým kamenem na cementovou maltu, na kterém je umístěna pamětní deska Dr. Hermanna Rousse. Dopadiště studánky tvoří tzv. bazének na vodu vytvarovaný pomocí lomového kamene. Přístup ke studánce je přes krátkou dřevěnou lávku přemosťující odvodňovací příkop lesní cesty 2L Nedokončená. (Viz Příloha č. 1, Foto 9 – 12) Esteticky studánka vypadá velice pěkně a udržovaně, nicméně vzhledem k vydatnosti jejího ročního průtoku lze často pochybovat o jejím významu. 6.1.4 Sudánka U Jezírek Kraj: Olomoucký Okres: Přerov Katastrální území: Paršovice Obec: Paršovice Nadmořská výška: 380 m GPS souřadnice WGS – 84: N 49°31'24.97" E 17°42'11.16"

33

Obr. 5 Mapové znázornění umístění studánky U Jezírek (www.mapy.cz)

Studánka se nachází na území Valšovických jezírek, podle kterých nese i své pojmenování. Valšovická jezírka tvoří soustava malých vodních nádrží propojených potokem Krkavec, který protéká těsně před studánkou. Jezírka svou polohou spadají do katastrálních území Paršovice a Valšovice. Studánka je snadno přístupná po naučné stezce Valšovice, na jejímž okruhu se nachází. Dle porostní mapy (M 1:10 000) LHP zpracovaného pro LHC SLŠ Hranice z roku 2011, je studánka součástí porostu 11A10 stářím spadající do 5. věkové třídy. Dominantní dřevinou okolního prostředí studánky je smrk ztepilý (Picea abies), přimíšeně se zde vyskytuje jedle bělokorá (Abies alba), buk lesní (Fagus sylvatica), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), habr obecný (Carpinus betulus), dub zimní (Quercus petraea), javor klen (Acer pseudoplatanus) a javor mléč (Acer platanoides). Studánka je neprůtočného charakteru a je tvořena betonovým základem s kamennou podezdívkou. Zastřešení tvoří dřevěné latě. Vnitřní část objektu tvoří jímka vyhloubená v betonovém základu, do níž je potrubím přiváděna voda. Z vrchní částí jímky napříč betonovým základem vede plastová trubka, která převádí vodu z jímky do bazénku na vodu. Po dobu ročního sledování studánky, voda v jímce nedosáhla spodní hrany plastové trubky, kterou by byla převedena do bazénku. (Viz Příloha č. 1, Foto 19 – 23) I přes to, že voda studánkou neprotéká, okolí objektu studánky je celoročně značně zamokřené a bazének na vodu je stále po okraj naplněn.

34

V průběhu ročního sledování studánky byly z jejího blízkého okolí kvůli bezpečnosti odstraněny v letních měsících vzrostlé stromy smrku ztepilého (Picea abies). Spolu s těžbou této dřeviny byl od studánky odstraněn i rekreační objekt dřevěná lavička. Po těžebním zásahu a vlivem průniku většího množství světla je těsné okolí studánky ohroženo zarůstáním buření, proto v letních měsících po těžbě studánka nepůsobila příliš dobrým estetickým dojmem. 6.1.5 Studánka Na Křivém Kraj: Olomoucký Okres: Přerov Katastrální území: Paršovice Obec: Paršovice Nadmořská výška: 400 m GPS souřadnice WGS – 84: N 49°31'30.01" E 17°41'39.84"

Obr. 6 Mapové znázornění umístění studánky Na Křivém (www.mapy.cz)

Studánka se nachází u pěšiny s názvem Rokle přibližně 10 m pod vrcholem Křivý (410 m n. m.), podle kterého nese své pojmenovaná. Studánka je snadno přístupná z lesní cesty 2L pojmenované K chatě, od které vede rozcestník k pěšině Rokle. Tato pěšina tvoří hranici zvláště chráněného území, kterým je zde přírodní rezervace Bukoveček. Dřeviny vyskytující se v rezervaci viz kapitola 4.6.1. Fytogeografická charakteristika. Od předchozí studánky U Jezírek vede 35

ke studánce Na Křivém zeleně značená turistická trasa, která Roklí dále pokračuje směrem k řece Bečvě kolem lesní studánky U Rybáře a dále pokračuje směrem na Drahotuše, Klokočí a Hrabůvku. Objekt studánky je tvořen podélnou stavbou vybudovanou v mírném svahu. Studánka je tvořena betonovým základem s kamennou podezdívkou a zastřešením z dřevěných šindelů. Ty by bylo vhodné vyměnit za nové, neboť místy šindele chybí či jsou uvolněné. Studánka sestává ze dvou jímek a je neprůtočného charakteru. Jímky jsou ukryty za dřevěnými dvířky. Ze spodní částí objektu studánky vyvěrá z pod základu pramen, což způsobuje zamokření horní části Rokle. Na vrcholku protějšího svahu rokle je pro účel rekreace umístěna dřevěná lavička. (viz Příloha č. 1, Foto 24 – 28) Studánka je umístěná v klidném a příjemném prostředí přírodní rezervace Bukoveček, což v kombinaci s přírodním stavebním materiálem použitým pro výstavbu objektu studánky s sebou přináší příjemný estetický ráz studánky. 6.2

Sledování a měření vybraných pramenů lokality Sledování a měření vybraných pramenů bylo zahájeno v měsíci březen roku

2013. Následovně po dobu 12 měsíců byly v pravidelných měsíčních intervalech u všech zmíněných pramenů pečlivě měřeny a zaznamenávány hodnoty určující vlastnosti vody pramenů. Měření bylo ukončeno v měsíci únor roku 2014. V měsíci leden a březen 2014 byly u všech vybraných pramenů lokality provedeny laboratorní rozbory. Po dobu jednoho roku byly u všech studánek sledovány a měřeny tyto parametry: Teplota vody (C°) pH vody Nasycení vody kyslíkem Vydatnost pramene (l/s) 6.2.1

Postup práce Po dobu prvních třech měsíců, tj. březen 2013 až květen 2013, byly k měření

použity následující pomůcky: Teploměr na měření teploty vody Waterproof pH Testr 2 Multi 340i Nádoby o objemech: 5 litrů, 2,5 litrů a 250 ml 36

Čistá nádoba o objemu 2,5 l pro zjišťování hodnoty pH Stopky na mobilním telefonu Kapesní deník Tužka Po zbytek roku byl pH metr a teploměr vyměněn za jiný, komplexnější přístroj, Multi 340i, kterým byla zjišťována hodnota pH, teplota vody a nasycení vody kyslíkem. Ostatní pomůcky pro měření zůstaly stejné. Výsledky

měření

byly

porovnány

s vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, a zpracovány do tabulek (viz Příloha č. 2) a grafů (viz kapitola 7.1 Grafické znázornění výsledků měření a laboratorních rozborů). 6.2.1.1 Měření teploty vody Teplota patří mezi nejdůležitější organoleptické ukazatele. Nejvhodnější teplota pro pitnou vodu je 8 až 12 °C, voda teplejší než 15 °C již neosvěžuje, a voda chladnější než 5 °C může poškozovat zažívací trakt. V případě vzorků podzemních vod může být teplota vody v rozmezí 0 °C až 100 °C a je nezávislá na ročním období. (Horáková a kol., 2003) Po dobu prvních třech měsíců byla teplota vody zjišťována pomocí teploměru ponořeného do nádoby o objemu 2,5 l napuštěné vodou ze sledovaného pramene. Hodnota byla z teploměru po časovém intervalu 5 minut odečtena a zapsána do kapesního deníku. Po dobu zbylých osmi měsíců byl pro měření teploty použit přístroj Multi 340i. Diody přístroje byly ponořeny do nádoby o objemu 2,5 l naplněné vodou z pramene a po ustálení naměřené hodnoty určující teplotu, byl zjištěný údaj zapsán do kapesního deníku. 6.2.1.2 Měření pH Pod pojmem pH rozumíme zápornou hodnotu dekadického logaritmu aktivity vodíkových iontů, vyjádřené v molech na litr. V důsledku interakcí iontů je aktivita vodíkových iontů poněkud menší, než jejich koncentrace. Aktivita se blíží hodnotě koncentrace pouze u velmi zředěných roztoků. Měření hodnoty pH se provádí prakticky u všech druhů vod a má často klíčový význam pro další posuzování vlastností analyzované vody. Hodnota pH se stanovuje různými metodami, počínaje jednoduchými způsoby při užití indikátorových papírků, barevných indikátorů, a konče složitějšími elektrometrickými metodami. 37

(Horáková a kol, 2003) Po dobu prvních třech měsíců byla hodnota pH zjišťována kapesním přístrojem Waterproof pH Testr 2. Do čisté nádoby o objemu 2,5 l byla z pramene napuštěna voda a pH metrem zjištěna hodnota pH. Doba měření byla závislá na ustálení hodnoty pH na display přístroje. Následně byla naměřená hodnota pH zaznamenána do kapesního deníku. Po dobu zbylých osmi měsíců byl k měření pH použit přístroj Multi 340i, jehož diody byly ponořeny do téže nádoby napuštěné vodou z pramene. Po ustálení měření byla zjištěna hodnota pH vody a zapsána do kapesního deníku. 6.2.1.3 Nasycení vody kyslíkem V prvních třech měsících sledování pramenů studánek, byl používán přístroj Waterproof pH Testr 2, který neumožňuje zjistit hodnotu kyslíku ve vodě. Měření nasycení vody kyslíkem bylo proto zahájeno až v měsíci červen roku 2013 z důvodu možnosti využití přístroje Multi 340i, který ze vzorku vody umí zjistit hodnotu této vlastnosti vody. Voda z pramene byla napuštěna do nádoby o objemu 2,5 l, do které byly ihned ponořeny diody přístroje. Zjištěná hodnota nasycení vody kyslíkem byla následně zapsána do kapesního deníku. 6.2.1.4 Vydatnost pramene K měření vydatnosti pramene bylo zapotřebí použít odměrnou nádobu o známém objemu a stopky měřící čas, za jak dlouho se nádoba průtokem vody naplní. Nádoba o objemu 5 l byla použita u následujících studánek: U Rybáře Pramen Dr. Hermanna Rousse Nádoba o objemu 2,5 l byla z omezeného prostoru studánky použita u studánky: Nad Gabrielkou V období velmi malých průtoků byla použita odměrná nádoba o objemu 250 ml (použití nádoby viz Příloha č. 2 Tabulky). Měření průtoku bylo pokaždé provedeno celkem třikrát, aby bylo docíleno co nejpřesnější hodnoty průtoku. Výsledná hodnota průtoku byla určena váženým aritmetickým průměrem. 38

Průtok nebyl určován u neprůtočných studánek, kterými jsou studánka U Jezírek a studánka Na Křivém. Studánka U Jezírek je neprůtočná kvůli tomu, že voda v jímce této studánky nedosahuje potrubí, které by vodu přes zítku z kamene převedlo. Studánka Na Křivém má porušené základy, kterými voda vyvěrá na povrch. Dočasná neprůtočnost byla zaznamenána i u pramene Dr. Hermanna Rousse a to v období od srpna do prosince roku 2013. Důvodem neprůtočnosti je dle pedagogů SLŠ Hranice nevhodně navržené potrubí, kterým je pramen sveden z místa jeho výskytu k lesní komunikaci 2L Nedokončená.

K zjištění průtoku Q byl použit následující vzorec: = Kde:



(l/s)

Q

průtok

V

objem nádoby (l)

t

čas, za který se nádoba naplní vodou (s)

6.2.1.5 Laboratorní rozbory Vzorky vody z pramenů studánek byly odebrány v měsíci leden a březen roku 2014. Laboratorní rozbory byly provedeny pouze dvakrát a to z toho důvodu, že organizace zprostředkovávající tyto laboratorní rozbory, které určují kvalitu vody, přestaly v dnešní finančně náročné době pro studenty tyto rozbory bezplatně zprostředkovávat. Nakonec byly rozbory vody provedeny na Mendelově Univerzitě v Brně na Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství. K odběru posloužily skleněné láhve (vzorkovnice) o objemu 250 ml. Láhve byly před použitím řádně očištěny od nežádoucího znečištění, které by mohlo ovlivnit výsledky laboratorních rozborů. K očištění bylo použito antibakteriální koloidní stříbro. Poté byly láhve následně propláchnuty proudem horké vody. Před vlastním odběrem vody byla každá láhev třikrát propláchnuta pramenem vody ze studánky a následně naplněna vzorkovou vodou. Odběry vody pro rozbory byly provedeny v neděli a následující den, tj. v pondělí, byly na Mendlově univerzitě v Brně na Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství provedeny laboratorní rozbory za odborné pomoci a asistence pana doktora Radovana Koppa. K pipetování byl použit pipetovací přístroj Eppendorf Research pro, k vyhodnocení byl použit spektrofotometr photoLab 6600 UV-VIS. Postupy jednotlivých laboratorních rozborů jsou uvedeny v Příloze č. 5. 39

Skleněné láhve se vzorky vody byly číselně označeny v následujícím pořadí: 1 - Studánka U Rybáře 2 - Pramen Dr. Hermanna Rousse 3 - Studánka nad Gabrielkou 4 - Studánka U Jezírek 5 - Studánka na Křivém

Laboratorními rozbory bylo u všech studánek zjištěno množství (ml/g): •

Amonných iontů

N-NH4

•

Dusitanů

N-NO2

•

Dusičnanů

N-NO3

•

Fosforečnanů

P-PO4

•

Chloridů

Cl

•

Vápníku

Ca

Laboratorními rozbory bylo s využitím komerčních setů u vybrané studánky (studánka U Rybáře) zjištěno množství (ml/g): •

Fosforu (celkového)

Pcel.

•

Sodíku

Na

•

Draslíku

K

•

Hořčíku

Mg

•

Síranů

SO4

Z hlediska laboratorních rozborů, stěžejní studánkou je studánka s označením číslo 1 (studánka u Rybáře), neboť se jedná o nejnavštěvovanější studánku turisty a mnohdy tato studánka slouží jako zdroj pitné vody a to i přes to, že není za tento zdroj považována. Jak již bylo zmíněno, u této studánky bude proveden návrh úpravy pramene a okolí tak, aby nebyly negativně ovlivněny a naopak vylepšeny hydrologické, krajinně - ekologické a rekreační funkce. Proto kromě základního rozboru, tj. zjištění množství amonných iontů, dusitanů, dusičnanů, fosforečnanů, chloridů a vápníku, byl u této studánky proveden i rozbor komerčními sety firmy WTW, kterými se zjistilo množství fosforu, sodíku, draslíku, hořčíku a síranů.

40

6.2.1.5.1 Charakteristiky jednotlivých parametrů použitých k určování kvality vody

Amonných iontů

N-NH4

Amoniakální dusík se vyskytuje ve vodách jako disociovaný iont NH4 a nedisociovaný NH3 (ve skutečnosti NH3·H2O). Podíl těchto dvou forem výskytu závisí na hodnotě pH vody a na teplotě vody. Amoniakální dusík se vyskytuje téměř ve všech druzích vod. V přírodních vodách (srážkových, podzemních i povrchových) bývá koncentrace amoniakálního dusíku malá, a to v desetinách mg·l-1 (výjimečně v několika málo jednotkách mg·l-1). Stanovení amoniakálního dusíku patří mezi nejběžněji prováděná stanovení vody a to ve všech druzích vod. U pitné vody je obsah amoniakálního dusíku (vyjádřeného jako NH4+) limitován meznou hodnotou 0,5 mg·l-1. (Horáková a kol, 2003) Dusitany

N-NO2

Dusitany ve vodách vznikají obvykle jako přechodný člen v cyklu dusíku při biologické redukci dusičnanů či biologické oxidaci amoniakálního dusíku. Proto zpravidla doprovázejí dusičnany a amoniakální dusík, obvykle ale jen v malých koncentracích, neboť jsou velmi nestálé. V čistých přírodních vodách nebývají dusitany obsaženy vůbec, nebo jsou tu jen ve stopových koncentracích. V silněji znečištěných podzemních vodách a hlavně v povrchových vodách mohou koncentrace dusitanů dosahovat hodnot řádově jednotek mg·l-1 NO2-, stejně jako v odpadních splaškových vodách. Dusitany patří proto mezi významné indikátory fekálního znečištění podzemních a pitných vod. Indikátorovou hodnotu však dusitany ztrácejí, jestliže jsou anorganického původu. Dusitany mohou totiž vznikat ve vodách i chemickou redukcí dusičnanů kovy, např. v podzemních vodách, obsahujících FeII či MnII, nebo ve vodách, stagnujících v kovovém potrubí. Proto je důležité posuzovat indikátorovou hodnotu dusitanů v pitné či jakékoliv spodní vodě komplexně, t.j.

v souvislosti

s mikrobiologickým rozborem, místním ohledáním terénu v okolí analyzované vody a obsahem dalších indikátorů fekálního znečištění. Dusitany jsou však samy o sobě v pitné vodě zdravotně závadné (methemoglobinemie a možnost vzniku potenciálně karcinogenních N-nitrosoaminů v zažívacím traktu živočichů). Dusitany jsou řazeni mezi zdravotně významné ukazatele pitné vody a jako jejich nejvyšší meznou hodnotu uvádí koncentraci 0,5 mg·l-1. Stanovení dusitanů je nezbytnou součástí rozboru pitných vod. (Horáková a kol, 2003)

41

Dusičnany

N-NO3

Dusičnany patří mezi čtyři hlavní anionty vod. Vyskytují se ve všech druzích vod, ovšem v různé koncentraci, a to, od desetin až jednotek mg·l-1 NO3− ve srážkových vodách a jednotek až desítek mg·l-1 NO3− v podzemních a povrchových vodách, až po stovky mg·l-1 NO3− v některých odpadních průmyslových vodách. Dusičnany jsou primárně ve vodě pro člověka málo závadné, ale sekundárně (po bakteriální redukci v gastrointestinálním traktu) jako dusitany mohou být příčinou dusičnanové alimentární methemoglobinemie. Proto je obsah dusičnanů v pitné vodě limitován a z tohoto důvodu jejich stanovení patří mezi základní stanovení fyzikálních a chemických zdravotně významných ukazatelů pitné vody. Mezná koncentrace dusičnanů v pitné vodě 50 mg·l-1 NO3−, pitná voda pro přípravu kojenecké stravy a nápojů musí mít obsah dusičnanů nižší než 15 mg·l-1. Protože dusičnany jsou konečným produktem biochemické oxidace organicky vázaného dusíku, může být jejich větší koncentrace v přírodních (hlavně podzemních) vodách důkazem staršího znečištění organického původu. (Horáková a kol., 2003) Fosforečnany

P-PO4

V přírodě se fosfor vyskytuje pouze ve formě chemických sloučenin. Celkový fosfor je dán množstvím anorganických orthofosforečnanů (PO43-), polyfosforečnanů a organicky vázaného fosforu. Do vod se fosfor dostává ve formě orthofosforečnanů a polyfosforečnanůz hnojiv, pracích a čistících prostředků atd. Organicky vázaný fosfor pochází z rozkladných produktů fauny a flóry, ze živočišných odpadů ale i z chemických přípravků používaných v zemědělství (jedná se např. o fosfolipidy, organofosforové pesticidy, koenzymy ATP a ADP). Z části je fosfor vázán i v sedimentech ve formě nerozpustných železitých solí (FePO4). V přírodních vodách a odpadních vodách se fosfor vyskytuje převážně ve formě různých fosforečnanů. O tom, jestli, anorganické orthofosforečnany nabývají formy PO43- (fosforečnanů; ve vodním prostředí při pH >8), HPO42- (hydrogenfosforečnanů), H2PO4- (dihydrogenfosforečnanů) nebo H3PO4 (kyseliny fosforečné; ve vodním prostředí při pH < 7) rozhoduje pH vody. Sloučeniny fosforu nejsou toxické. V důsledku hnojení průmyslovými hnojivy, používání detergentů s polyfosfáty a vypouštěním odpadních vod obsahují vodní zdroje 42

velká množství fosforu. Nadměrná množství živin mají za následek vznik eutrofizace vod. Jedná se o složitý proces obohacování stojatých a tekoucích povrchových vod živnými minerálními látkami, které zpětně vedou ke zvýšení biologické produkce a k nežádoucímu zarůstání vodního biotopu. Eutrofizace vod představuje v současné době jednu z hlavních příčin degradace přírodních a přírodě blízkých vodních a mokřadních ekosystémů. (hydrobiologie.upol.cz, 2011) Chlor - chloridy

Cl

Z anorganických forem výskytu chloru ve vodách přichází pro stanovení v úvahu hlavně chloridy. Chloridy jsou nejrozšířenější formou výskytu chloru ve vodách. Patří mezi základní anionty přírodních vod. Proto je také stanovení chloridů pravidelnou složkou základního rozboru vody. Vyskytují se ve všech druzích vod, ovšem v různé koncentraci, a to, od jednotek miligramů v litru u některých přírodních vod, až po několik gramů v litru v silně znečištěných průmyslových vodách, či ve vodách minerálních nebo mořských. V přírodních vodách patří mezi základní anionty těchto vod. Přítomnost většího obsahu chloridů geologického původu není v našich povrchových a prostých podzemních vodách obvyklá. Zato v odpadních splaškových vodách a v některých vodách průmyslových jsou chloridy často obsaženy ve vysoké koncentraci. Větší množství chloridů v přírodní vodě bývá proto ukazatelem znečištění splaškovými či průmyslovými vodami. Při rozboru pitné a přírodní vody patří stanovení chloridů k základním stanovením, neboť zvýšený obsah chloridů v těchto vodách může ovlivnit hodnocení kvality této vody. (dle vyhlášky 252/2004 Sb., mezná hodnota koncentrace chloridových iontů v pitné vodě je 100 mg·l-1 a nejvyšší mezná hodnota koncentrace 250 mg·l-1. Chloridy patří mezi ukazatele, jejichž zvýšené hodnoty mohou negativně ovlivnit jakost pitné vody). (Horáková a kol., 2003) Vápník

Ca

Vápník je spolu s hořčíkem v přírodě dosti rozšířen. Jeho obsah je podmíněn geologickými poměry ve zvodnělých vrstvách. V prostých podzemních a povrchových vodách se koncentrace vápníku pohybují řadově od desítek do několika stovek mg·l-1. Průměrná koncentrace vápníku v pitných vodách v ČR je okolo hodnoty 50 mg·l-1. Pro omezenou rozpustnost uhličitanu a síranu vápenatého nebývá ani v minerálních vodách překročena koncentrace 1000 mg·l-1. Obvykle se vápník ve vodách vyskytuje ve větší 43

míře oproti hořčíku. Poměr v zastoupení obou těchto látek je však velmi rozmanitý podle typu vod a nacházejí se rovněž vody, kde obsah hořčíku výrazně překračuje obsah vápníku. (Horáková a kol., 2003)

Fosfor

Pcel. Celkový fosfor se ve vodách vyskytuje ve formě buď anorganických sloučenin

(Panorg) nebo v organických sloučeninách (Porg). Jsou to hlavně orthofosforečnany (Portho) a polyfosforečnany (Ppoly). Nejčastější formou výskytu jsou orthofosforečnany (PO43-, HPO42-, H2PO4-, H3PO4). Distribuci jednotlivých forem orthofosforečnanů ovlivňuje zejména hodnota pH vody. Fosfor se vyskytuje také v sedimentech, buď ve formě vysrážených anorganických sloučenin, nebo jako součást různých organických látek. Koncentrace fosforečnanů není ze zdravotního hlediska důležitá. Náhlý vzrůst koncentrace fosforečnanů však může indikovat případné fekální znečištění zdroje pitné vody. (Horáková a kol., 2003)

Sodík

Na Sodík (Na) je nejhojnější z alkalických prvků. Do vody se uvolňuje zvětráváním

některých hlinitokřemičitanů, jejichž značné rozšíření v zemské kůře vysvětluje přítomnost sodíku ve všech přírodních vodách. V povrchových a podzemních vodách obsah kolísá v závislosti na geochemických podmínkách, na typu vod (podzemní vody mají obvykle vyšší obsah) i na vzdálenosti od pramene (řeky na dolním toku mívají vyšší obsah). V podzemních vodách obsah běžně kolísá od jednotek do stovek mg/l, i když některé typy minerálních vod obsahují Na v gramových množstvích. Průměrná hodnota v podzemních a povrchových vodách je necelých 10 mg/l, neboť v prostých (neminerálních) vodách se koncentrace Na obvykle pohybuje od desetin do desítek mg/l. Vlivem anthropogenního znečištění stoupá obsah sodíku ve vodách. Zdrojem jsou jak komunální, tak především průmyslové odpadní vody, mimořádně významným zdrojem je použití soli při protinámrazovém ošetření silnic. Odhaduje se, že 25 – 50 % soli použité na silnicích infiltruje do podzemních vod. (filtry.ic.cz, 2008)

44

Draslík

K

Draslík je kovový prvek a v přirozených vodách se vyskytuje ve formě jednoduchých jednomocných kationů K+. Ionty tohoto kovu jsou pravidelnou součástí přirozených vod. Do přirozených vod se dostává vyluhováním slaných půd, rozkladem živcových hornin, nebo iontovou výměnou ze slaných půd s některými jílovitými minerály. Vody, které obsahují draslík, bývají slabě radioaktivní vlivem radioaktivního izotopu draslíku K40. Nejvíce těchto prvků obsahují minerální vody a voda mořská. Sladkovodní zdroje obsahují průměrně 0-16 mg/l Na+K. Obsah draslíku obvykle činí jen 4-10% obsahu sodíku. (www.ladaben.estranky.cz) Hořčík

Mg

Hořčík je spolu s vápníkem v přírodě dosti rozšířen. Jeho obsah je podmíněn geologickými poměry ve zvodnělých vrstvách. V prostých podzemních vodách se koncentrace hořčíku pohybují řádově od jednotek do několika desítek mg·l-1. Průměrná koncentrace hořčíku v pitných vodách v ČR je okolo hodnoty 10 mg·l-1. Vyšších koncentrací hořčíku se dosahuje v případě některých minerálních vod. Obvykle se hořčík ve vodách vyskytuje v menší míře oproti vápníku. Poměr v zastoupení obou těchto látek je však velmi rozmanitý podle typu vod a nacházejí se rovněž vody, kde obsah hořčíku výrazně překračuje obsah vápníku. (Horáková a kol., 2003) Sírany

SO4 Sírany, spolu s hydrogenuhličitany a chloridy, patří mezi hlavní anionty

přírodních vod. V prostých podzemních a povrchových vodách se koncentrace síranů pohybuje obvykle v desítkách či stovkách mg·l-1. Zvlášť bohaté na sírany jsou některé minerální vody, které mohou obsahovat tisíce mg·l-1. Význam síranů spočívá zejména v jejich podpoře koroze (i betonových konstrukcí). (Horáková a kol., 2003)

45

7

Výsledky Studánky ŠP Valšovice byly po dobu jednoho roku sledovány a pomocí měřících

přístrojů a nádobek byly zjišťovány jejich základní parametry a charakteristiky. Hodnoty určující teplotu okolí a vydatnosti srážek byly získány z nejbližší profesionální stanice

v

Olomouci

prostřednictvím

Českého

hydrometeorologického

ústavu

(portal.chmi.cz, 2008). Hodnoty naměřené během ročního sledování a hodnoty získané laboratorními rozbory jsou zpracovány do tabulek (viz Příloha č. 2) a grafů uvedených níže. Takto získané hodnoty byly následně porovnány s vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. V Příloze č. 2 je uvedena Tabulka 16, ve které jsou vyznačeny mezní hodnoty zmíněné vyhlášky. Pomocí této vyhlášky byla vyhodnocena kvalita vod, které prameny poskytují. Měření po dobu jednoho roku probíhalo v pravidelných měsíčních intervalech. Vydatnost pramene byla kvůli neprůtočnosti některých studánek zjišťována pouze u studánky U Rybáře, Nad Gabrielkou a částečně u pramene Dr. Hermanna Rousse. Důvody neprůtočnosti studánek U Jezírek, Na Křivém a dočasné neprůtočnosti pramene Dr. Hermanna Rousse byly zmíněny v kapitole 6.2.1.4 Vydatnost pramene. Proto byla voda pomocí nádoby odebírána z jímky těchto dvou studánek, aby mohla být zjištěna teplota pramene, hodnota pH a množství kyslíku ve vodě. 7.1

Grafické znázornění výsledků měření a laboratorních rozborů U pramene Dr. Hermanna Rousse nebylo možné díky neprůtočnosti hodnoty

naměřit, proto nejsou v grafu pro měsíce srpen až prosinec 2013 hodnoty zaznamenány. U grafu s názvem Nasycení vody kyslíkem nejsou hodnoty zaznamenány, protože množství kyslíku ve vodě nebylo po dobu prvních třech měsíců (březen až květen 2013) stanovováno z důvodu používání přístroje Waterproof pH Testr 2, který tuto hodnotu neumí zjistit. Ten byl posléze vyměněn za přístroj Multi 340i.

46

Teplota vody ve studánkách 18

Teplota vody ve °C

16 14 12

U Rybáře

10

Pramen Dr. Hermanna Rousse

8

Nad Gabrielkou

6

U Jezírek

4

Na Křivém

2 0 3

4

5

6

7

8

9

10 11 12

1

2

Měsíc - březen 2013 až únor 2014

Graf 1 Graf zobrazující průběh teplot vody ve studánkách v rozmezí jednoho roku.

pH

pH studánek 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

U Rybáře Pramen Dr. Hermanna Rousse Nad Gabrielkou U Jezírek

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12

1

2

Měsíc - březen 2013 až únor 2014

Na Křivém Vymezení hodnoty pH pro pitnou vodu (6,5 až9,5)

Graf 2 Graf zobrazující hodnoty pH vody ve studánkách v rozmezí jednoho roku. Rozhraní hodnot pH pro pitnou vodu je v grafu znázorněno pomocí přímek světle oranžové barvy.

47

Nasycení vody kyslíkem 8

Množství kyslíku ve vodě

7 6 5

U Rybáře

4

Pramen Dr. Hermanna Rousse

3

Nad Gabrielkou U Jezírek

2

Na Křivém 1 0 3

4

5

6

7

8

9

10 11 12

1

2

Měsíc - březen 2013 až únor 2014

Graf 3 Graf zobrazující množství kyslíku ve vodě studánek v rozmezí jednoho roku.

Vydatnost pramenů ve studánkách 1 0,9 0,8

Průtok pramene v l/s

0,7 0,6 U Rybáře

0,5

Pramen Dr. Hermanna Rousse 0,4

Nad Gabrielkou

0,3 0,2 0,1 0 3

4

5

6

7

8

9

10 11 12

1

2

Měsíc - březen 2013 až únor 2014

Graf 4 Graf zobrazující vydatnost pramenů ve studánkách v rozmezí jednoho roku.

48

140 130 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20

3 4 5 6 7 8 9 1 11 12 1 2

100,00 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 -10,00

Srážky v mm

Vydatnost v ml

Závislost vydatnosti pramene studánky U Rybáře na srážkách (březen 2013 až únor 2014)

Měsíce

Vydatnosti v ml

Srážky v mm

Graf 5 Graf zobrazující závislost vydatnosti pramene studánky U Rybáře na srážkách v rozmezí jednoho roku.

40

Vydatnost v ml

30 20 10 0

3 4 5 6 7 8 9 1 11 12 1 2

-10

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 -10

Srážky v mm

Závislost vydatnosti pramene Dr. Hermanna Rousse na srážkách (březen 2013 až únor 2014)

Měsíce Vydatnosti v ml

Srážky v mm

Graf 6 Graf zobrazující závislost vydatnosti pramen Dr. Hermanna Rousse na srážkách v rozmezí jednoho roku.

49

1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0

3 4 5 6 7 8 9 1 11 12 1 2

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 -10

Srážky v mm

Vydatnost v ml

Závislost vydatnosti pramene studánky Nad Gabrielkou na srážkách (březen 2013 až únor 2014)

Měsíce

Srážky v mm

Vydatnosti v ml

Graf 7 Graf zobrazující závislost vydatnosti pramene studánky Nad Gabrielkou na srážkách v rozmezí jednoho roku.

Teplota v °C

Závislost teploty vody studánky U Rybáře na teplotě okolí (březen 2013 až únor 2014) 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 -1 -2

3 4 5 6 7 8 9 1 11 12 1 2 Měsíce Teplota vody °C

Teplota okolí °C

Graf 8 Graf zobrazující závislost teploty vody studánky U Rybáře na teplotě okolí v rozmezí jednoho roku.

50

Teplota ve °C

Závislost teploty vody pramene Dr. Hermanna Rousse na teplotě okolí (březen 2013 až únor 2014) 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 -1 -2

3 4 5 6 7 8 9 1 11 12 1 2 Měsíce Teplota vody °C

Teplota okolí °C

Graf 9 Graf zobrazující závislost teploty vody pramene Dr. Hermanna Rousse na teplotě okolí v rozmezí jednoho roku.

Teplota ve °C

Závislost teploty vody studánky Nad Gabrielkou na teplotě okolí (březen 2013 až únor 2014) 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 -1 -2

3 4 5 6 7 8 9 1 11 12 1 2 Měsíce Teplota okolí °C

Teplota vody °C

Graf 10 Graf zobrazující závislost teploty vody studánky Nad Gabrielkou na teplotě okolí v rozmezí jednoho roku.

51

Teplota ve °C

Závislost teploty vody studánky U Jezírek na teplotě okolí (březen 2013 až únor 2014) 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 -1 -2

3 4 5 6 7 8 9 1 11 12 1 2 Měsíce Teplota vody °C

Teplota okolí °C

Graf 11 Graf zobrazující závislost teploty vody studánky U Jezírek na teplotě okolí v rozmezí jednoho roku.

Teplota ve °C

Závislost teploty vody studánky Na Křivém na teplotě okolí (březen 2013 až únor 2014) 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 -1 -2

3 4 5 6 7 8 9 1 11 12 1 2 Měsíce Teplota vody °C

Teplota okolí °C

Graf 12 Graf zobrazující závislost teploty vody studánky Na Křivém na teplotě okolí v rozmezí jednoho roku.

52

0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0

leden

Na Křivém

U Jezírek

Nad Gabrielkou

Pramen Dr. Hermanna Rousse

březen U Rybáře

Amonné ionty (mg/l)

Amonné ionty

Graf 13 Graf zobrazující množství amonných iontů ve vodě studánek v měsících leden a březen roku 2014. Množství amonných iontů u studánky U Rybáře se dle grafu může jevit jako nadbytečné, vyhláška č. 252/2004Sb. ale uvádí jako mezní hodnotu 0,50 mg/l.

Dusitany Dusitany (mg/l)

0,02

0,01 leden Na Křivém

U Jezírek

Nad Gabrielkou

Pramen Dr. Hermanna Rousse

U Rybáře

0

březen

Graf 14 Graf zobrazující množství dusitanů ve vodě studánek v měsících leden a březen roku 2014. Mezní hodnota dusitanů je dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. 0,50 mg/l.

53

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

leden

Na Křivém

U Jezírek

Nad Gabrielkou

Pramen Dr. Hermanna Rousse

březen U Rybáře

Dusičnany (mg/l)

Dusičnany

Graf 15 Graf zobrazující množství dusičnanů ve vodě studánek v měsících leden a březen roku 2014. Mezní hodnota dusičnanů je dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. 50 mg/l.

Fosforečnany 0,035 Fosforečnany (mg/l)

0,03 0,025 0,02 0,015 0,01 0,005

leden Na Křivém

U Jezírek

Nad Gabrielkou

Pramen Dr. Hermanna Rousse

U Rybáře

0

březen

Graf 16 Graf zobrazující množství fosforečnanů ve vodě studánek v měsících leden a březen roku 2014. Mezní hodnota fosforečnanů je dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. 3,5 mg/l.

54

22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

leden

Na Křivém

U Jezírek

Nad Gabrielkou

Pramen Dr. Hermanna Rousse

březen U Rybáře

Chloridy (mg/l)

Chloridy

Graf 17 Graf zobrazující množství chloridů ve vodě studánek v měsících leden a březen roku 2014. Mezní hodnota chloridů je dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. 100 mg/l.

75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

leden Na Křivém

U Jezírek

Nad Gabrielkou

Pramen Dr. Hermanna Rousse

březen U Rybáře

Vápník (mg/l)

Vápník

Minimální mezní hodnota vápníku pro pitnou vodu (30 mg/l)

Graf 18 Graf zobrazující množství vápníku ve vodě studánek v měsících leden a březen roku 2014. Minimální mezní hodnota vápníku je dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. 30 mg/l. Z grafu vyplývá, že obsah vápníku u pramene Dr. Hermanna Rousse nesplňuje požadavky vyhlášky na pitnou vodu.

55

Rozšířený laboratorní rozbor studánky U Rybáře 80

70

60

Množství prvků (mg/l)

50

40

leden březen

30

Minimální mezní hodnota množství hořčíku pro pitnou vodu

20

10

0 Celkový fosfor

Sodík

Draslík

Hořčík

Sírany

Graf 19 Graf zobrazující množství celkového fosforu, sodíku, draslíku, hořčíku a síranů ve vodě studánky U Rybáře. Světle oranžově je u hořčíku vyznačena minimální mezní hodnota daná vyhláškou č. 252/2004 Sb., z grafu tedy vyplývá, že množství hořčíku v měsíci březen nesplňuje požadavky pro pitnou vodu.

56

7.2

Shrnutí výsledků Z grafického znázornění vyplývá, že nejvydatnější pramen na ŠP Valšovice má

studánka Nad Gabrielkou. Po zprůměrování hodnot ročního měření je vydatnost pramene 0,196 l/s. Pramen této studánky je i nejvíce okysličen. Vyhláška č. č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody uvádí jako mezní hodnotu pH 6,5 až 9,5. Tomuto parametru celoročně svými hodnotami odpovídá studánka U Rybáře a studánka Nad Gabrielkou. Měsíční hodnoty pH studánky U Rybáře se pohybují v intervalu 7,01 až 7,8. Měsíční hodnoty pH studánky Nad Gabrielkou se pohybují v intervalu 7,1 až 8,7. Největší závislostí vydatnosti pramene na srážkách se dle výsledků měření a grafického znázornění (viz. kapitola 7.1 Grafické znázornění výsledků měření a laboratorních rozborů) vyznačuje studánka U Rybáře. Největší závislostí teploty vody pramene na teplotě okolí se dle grafického znázornění vyznačuje studánka Nad Gabrielkou, vysokou závislost projevuje i studánka U Rybáře. Dle Horákové (2003) by se teplota pitné vody měla pohybovat v rozmezí 8°C až 12°C, voda teplejší 15°C již neosvěžuje a voda chladnější 5°C může poškozovat zažívací trakt. Studánky tomuto požadavku odpovídají v těchto měsících: Studánka U Rybáře – květen až prosinec Pramen Dr. Hermanna Rousse – květen Studánka Nad Gabrielkou – květen, červen a září až listopad Studánka U Jezírek – květen až prosinec Studánka Na Křivém – květen až prosinec

Výsledky laboratorních rozborů studánek v měsíci leden a březen roku 2014 se nijak zásadně nemění. Drobné odchylky v obsahu dusičnanů, chloridů a vápníku vykazují všechny studánky kromě studánky U Rybáře. Ta je poměrně stálá až na odlišnost v obsahu hořčíku, který v měsíci leden dosáhl při jeho zjišťování hodnoty 61,4 mg/l a v měsíci březen jeho obsah klesl na hodnotu 11,9 mg/l, vyhláška jako minimální mezní hodnotu uvádí limit 20 až 30 mg/l. Z toho vyplývá, že v měsíci březen roku 2014 obsah hořčíku nesplňoval podmínky této vyhlášky. U studánky Nad Gabrielkou byly při měření zjištěny odchylky v obsahu chloridů, kdy chloridy v měsíci leden dosahovaly hodnoty 14,24 mg/l a v měsíci březen jejich obsah klesl na 7,96 mg/l. Vyhláška jako mezní hodnotu chloridů uvádí limit 100 mg/l, studánka tedy splňuje 57

z hlediska chloridů požadavky vyhlášky. Pramen Dr. Hermanna Rousse vykazoval jistou proměnlivost v obsahu dusičnanů, kdy bylo v lednu naměřeno množství 8,86 mg/l a v březnu 1,75 mg/l. Vyhláška uvádí jako nejvyšší mezní hodnotu množství odpovídající 50 mg/l, což znamená, že pramen vyhlášce odpovídá. Dále byla u tohoto pramene zaznamenána proměnlivost v obsahu chloridů, které oproti lednové hodnotě 5,56 mg/l dosáhly v měsíci březen hodnoty 20,89 mg/l. I přes jisté navýšení pramen nepřekračuje mezní hodnotu 100 mg/l danou vyhláškou. Ani obsah vápníku nebyl u této studánky stálý. V lednu byla naměřena hodnota 27,05 a do měsíce březen se obsah vápníku navýšil pouze na hodnotu na 28,06 mg/l. Vyhláška jako minimální mezní hodnotu uvádí 30 mg/l a jako doporučenou hodnotu 40 – 80 mg/l, čemuž lednová ani březnová hodnota neodpovídá. U pramene Dr. Hermanna Rousse by se dalo vzhledem k jeho umístění u lesní komunikace předpokládat větší znečištění. Tomu se tak neděje díky potrubí, kterým je na toto místo pramen sveden. Porovnáním naměřených hodnot ostatních parametrů, které se vyznačovaly v těchto měsících poměrně stálým chemickým složením, s hodnotami danými vyhláškou (viz Příloha č. 2, Tabulka 14, 15, 16), se dospělo k závěru, že studánky svým chemickým složením, až na obsah vápníku u pramene Dr. Hermanna Rousse a lednový obsah hořčíku studánky U Rybáře, nepřekračují mezní hodnoty dané vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Shrnutím výsledků měření lze konstatovat, že nejkvalitnější studánkou se jeví studánka U Rybáře. Laboratorními rozbory zaměřenými na vybrané parametry bylo zjištěno, že se studánka vyznačuje poměrně stálým chemickým složením, které s výjimkou množství hořčíku v měsíci březen nepřekračuje mezní hodnoty dané vyhláškou č. 252/2004 Sb. Taktéž hodnota pH této studánky celoročně splňuje požadavky vyhlášky i teplotně studánka odpovídá požadavku rozhranní 8 až 12 °C, ale pouze v měsících od května do prosince. V ostatních měsících je voda chladnější, nicméně by při těchto teplotách neměla poškozovat zažívací trakt, neboť neklesla pod 5°C.

58

8 8.1

Návrh úprav studánek Studánka U Rybáře Studánka U Rybáře je často navštěvovaným pramenem jak kolemjdoucími

turisty, tak i místními obyvateli, kteří zde vodu čepují za účelem plnění pitného režimu, jiní v ní třeba jen vaří. Při zpracovávání této práce, často nastala situace, kdy se na čepování vody stála fronta. Zvýšená návštěvnost této studánky s sebou přináší i výskyt odpadků, jak je znázorněno ve fotodokumentaci této práce. Vzhledem k návštěvnosti studánky bych navrhovala samotnou studánku i její okolí zatraktivnit.

Úprava studánky by zahrnovala následující kroky: 1) Studánku rozebrat a stávající kamenné opevnění vyměnit za nové. Nové zdivo z lomového kamenné stavět tak, aby byla stěna stupňovitého charakteru. Taková stěna by umožňovala spotřebitelům zdejší vody odložení načepovaných lahví. 2) Vyměnit stávající trubku, která zajišťuje přívod vody z jímky za zítkou z kamene, za novou mosaznou trubku DN 50 mm. 3) Upravit bazének pro dopadající vodu a odtok vody z objektu studánky do řeky Bečvy. 4) Vybavit bazének odkladní plochou pro čepování vody. 5) Upravit přístup k pramenu po dřevěné lávce. 6) Zastřešit studánku k zabránění zanášení spadaným listím.

Úprava okolí by zahrnovala následující kroky: 1) Snížit zamokření v okolí studánky - úpravou sklonu turistické trasy, která vede kolem studánky a je tvořena zemní plání. Vytvořit lože z drti z moravské droby frakce 32/63 , které se následně vydláždí ručně vybraným lomovým kamenem. 2) Vzhledem k rozšíření stávající naučné stezky Valšovice o všechny studánky, které jsou předmětem této práce, je navrženo u studánky umístit informační panel informující návštěvníky o kvalitě vody, kterou si zde čepují.

59

3) Pro zvýšení rekreační funkce umístit lavičku z přírodních materiálů dřevo a kámen. Vzhledem k nebezpečí zamokření bude lavička postavena z lomového kamene na cementovou maltu a horní část lavičky bude překryta opracovanými prkny s ochranným nátěrem proti škodlivým vlivům/činitelům. Kamenný základ je zvolen pro zvýšení životnosti lavičky. Dřevěná lavička by v této lokalitě brzo začala uhnívat. 4) Vzhledem k původu lokality Rybáře, kde se studánka nachází, je vhodné studánku zatraktivnit umístěním sochy sv. Petra, patrona rybářů, která se umístí na větší kámen dovezený z kamenolomu Hrabůvka, vzdáleného od Rybářů cca 5 km. Náčrt zasazení studánky, informačního panelu, lavičky a sošky do terénu viz Příloha č. 7, návrh textů a ilustrací informačního panelu studánky U Rybáře viz Příloha č. 8, technický výkres návrhu úprav studánky U Rybáře, informačního panelu a laviček viz Příloha č. 9

60

Obr. 7 Návrh úpravy studánky - pohled zepředu.

Obrázek 8 Návrh úpravy studánky - pohled na půdorys bez zastřešení.

61

8.2

Pramen Dr. Hermanna Rousse Tato studánka vzhledově nevykazuje žádná poškození. Vzhledem ke své

občasné neprůtočnosti by bylo vhodné umístit potrubí, kterým je voda do studánky přiváděna, do větší hloubky, čímž by byl více zajištěn trvalý přísun vody. Dále by bylo vhodné dřevěnou lávku, která umožňuje bezproblémový přístup z cesty přes příkop ke studánce, ošetřit impregnačním nátěrem. Studánka se nachází v těsné blízkosti lesní komunikace s nedostatečným prostorem pro umístění informačního panelu a lavičky, proto navrhuji nalevo od studánky provést menší výkop do svahu. Tak vznikne prostor pro umístění informačního panelu, který turistům NS Valšovice poskytne informace o této studánce. Lavičku navrhuji umístit mezi informační panel a studánku. 8.3

Studánka nad Gabrielkou Studánka je přirozeného charakteru a tímto vhodně zapadá do lesního porostu,

ve kterém se nachází. Studánka je ale špatně přístupná díky zde proudícímu potůčku. Ten v sušším období nevykazuje žádný průtok, ale v zimním období a za deštivějších dnů korytem protéká větší množství vody a je hůře přebroditelný. Proto je vhodné potok přemostit dřevěnou lávkou. Dále je vhodné plastové rozpraskané potrubí (viz Příloha č. 1, Foto 15) pro přívod vody vyměnit za mosaznou trubku DN 50 mm a pravidelně čistit dopadovou plochu vodního paprsku pramene od spadaného listí, případně rozšířit a prohloubit odtokové korýtko pro snadnější odběr vody. Studánka není viditelná z přilehlé lesní komunikace. Na stromě rostoucím u cesty je zastaralé označení studánky, jehož nátěr je zapotřebí obnovit. Označení je špatně viditelné i díky vegetaci před daným stromem, kterou je zapotřebí prořezat (viz Příloha č. 1, Foto 18). Dále lze na studánku upozornit rozšířením NS Valšovice o toto atraktivní místo a umístit u krajnice lesní komunikace 1L Gabrielka informační panel, který bude na studánku odkazovat a poskytovat o ní informace. Pro umístění lavičky zde není prostor. 8.4

Studánka U Jezírek Po dobu zpracovávání této práce studánka nevykazovala žádný průtok. To bylo

dáno tím, že hladina v jímce za dvířky studánky nikdy nedosáhla spodního okraje plastového potrubí, které by vodu dále převádělo. Okolí studánky bylo celoročně zamokřeno. Voda pravděpodobně začala podložím prosakovat na povrch, čímž se zřejmě zapříčinilo, to že voda v jímce za dvířky přestala dosahovat potrubí. 62

Návrh u této studánky spočívá v zajištění přísuny vody do jímky a v zabránění prosakování vody na povrch. Pro zadržení vody je vhodné zvolit málo propustný materiál pro vodu, což je jílová vrstva. Pro akumulaci vody vytvořit propustné prostředí z kamene a štěrku. Dále nalevo od studánky umístit informační panel poskytující turistům informace o kvalitě vody, kterou tato studánka poskytuje a zatraktivnit okolí studánky umístěním dvou laviček. 8.5

Studánka Na Křivém Betonové základy této studánky jsou porušeny a vyvěrá jimi na povrch voda, což

vede k zamokření svažité pěšiny Rokle. Proto je zapotřebí základy této studánky opravit. Dřevěné šindele tvořící zastřešení studánky místy chybí, nebo jsou uvolněné. Vzhledem k viditelnému zastarání, by bylo vhodné vyměnit dřevěné zastřešení za nové. Na protějším svahu je umístěna funkční dřevěná lavička, proto není zapotřebí umisťovat další, není pro to ani dostatek prostoru. Informační panel by bylo vhodné umístit naproti objektu studánky k okraji stoupajícího terénu.

63

9

Návrh rozšíření naučné stezky Valšovice Stávající lesní naučná stezka Valšovice je dlouhá cca 3,5 km a má za úkol plnit

osvětu ve vzdělávání veřejnosti, dětí školního věku, pedagogů základních i středních škol. Stezka svou rozlohou zabírá poměrně malou plochu školního polesí. Zkoumané studánky jsou na ŠP rozmístěny tak, že rozšířením NS Valšovice o tyto studánky by došlo k výraznému prodloužení trasy na 13,8 km. Vzhledem k umístění studánek v náročném terénu by ale rozšířená část NS nebyla přístupná pro hendikepované turisty, starší osoby a náročná by byla i pro děti či osoby s horší fyzickou kondicí. Výsledkem řešení návrhu by potom bylo, že nově vzniklá NS Valšovice by byla tvořena jedním větším okruhem s nutností přečíslování zastávek stávajícího okruhu nebo by stezka byla tvořena dvěma okruhy, které by na sebe plynule navazovaly. Výhodou rozšíření NS Valšovice v tomto náročném terénu je, že pokud turista netrvá na dodržování číselného označení trasy, může tuto trasu nastoupit jak z údolí řeky Bečvy na Rybářích, tak od obce Valšovice, kde oficiálně stezka začíná. Stávající NS i návrh rozšíření NS Valšovice je zobrazen v Příloze č. 6 Mapové přílohy. 9.1

Návrh řešený rozdělením NS Valšovice na dva okruhy Prvním okruhem by byl stávající turisticky nenáročný okruh, umožňující

návštěvu lesa jak dětem, tak starším i hendikepovaným lidem. Druhý nově vzniklý okruh se zaměřením na lesní studánky by plynule navazoval na stávající NS. Studánka U Jezírek je již součástí stávající NS, nicméně informační panel se u studánky nenachází ani blízký panel stávající NS s číselným označením 11 (Ptáci, význam, výskyt v lese.) o studánce neinformuje, proto by zde byl ke studánce návrhem doplněn informační panel informující o studánce, její úpravě a o kvalitě její vody. Zbylé čtyři studánky by tvořily zastávky rozšířené lesní NS, tedy zastávky „druhého okruhu“. Druhý nově vzniklý okruh by na stávající stezku navazoval u zastávky s číselným označením 10 (Lesní drobotina – bezobratlí, obojživelníci, hlodavci.). Tato zastávka se nachází na křižovatce lesních komunikací, kde by se turisté vydali po zeleně značné turistické stezce lesní komunikací s označením 2L K Chatě (dle rozcestníku směr Rybáře) ke Studánce Na Křivém. Ta je umístěna u pěšiny Rokle na hranici s přírodní rezervací Bukoveček. Zde by byla další zastávka NS Valšovice a první

64

zastávka druhého okruhu rozšiřujícího stávající NS. Informační panel by zde turisty informovala o studánce a kvalitě vody, kterou nabízí. Turista by se následně dál vydal po zeleně značené turistické trase prudce Roklí dolů směrem na Rybáře, kde by v zatáčce vedla směrovka na pěšinu odkloňující se z lesní komunikace 1L Gabrielka. Pěšina by turistu dovedla k další zastávce NS, kterou je studánka U Rybáře. Zde by si turista mohl dle návrhu této práce odpočinout v příjemném prostředí s nově upravenou studánkou s posezením a soškou patrona Rybářů - svatého Petra., dále s informačním panelem poskytujícím informace o studánce, kvalitě vody a okolní faunou a florou. Odtud by turista dále pokračoval po cyklostezce Bečva (značení viz Příloha č. 4) po proudu směrem k lávce přes řeku Bečvu, u které by se pouze krátce napojil na žlutě značenou turistickou trasu. Po cyklostezce by turista pokračoval příjemnou procházkou podél řeky Bečvy až k chatové osadě nacházející se u lokality přezdívané Kamence. Zde by se turista vydal vlevo po lesní komunikaci s označením 1L Eliáška. Po této komunikaci by turista pokračoval do okamžiku křížení lesní komunikace 1L Eliáška s lesní komunikací 1L Gabrielka s modře značenou turistickou trasou, po které by se turista vydal vlevo. Tato trasa turistu dovede ke studánce Nad Gabrielkou, což bude třetí zastávka druhého okruhu rozšířené NS. Umístěný informační panel bude informovat turisty o studánce ukryté za horizontem, o kvalitě vody proudící studánkou a o úpravě této studánky. Následně by turista pokračoval dále po modře značené turistické trase, od které by se před lokalitou Lipová skalka odpojil vpravo na pěšinu vedoucí náročným terénem směrem nahoru k nedalekému nejvyššímu bodu ŠP Valšovice Maleníku (479 m n. m.). Pěšina se dále napojuje na lesní komunikaci 1L Helfštýnská, na které by turista pokračoval vlevo až by došel ke křižovatce na Maleníku s posezením, od které by se vydal vpravo po lesní komunikaci s označením 2L Úzká. Následně by se vydal druhým lesním průsekem po levé straně k Prameni Dr. Hermanna Rousse umístěném u střelnice ŠP Valšovice. Toto místo by tvořilo čtvrtou zastávku druhého okruhu NS Valšovice. Informační panel by turistům podával informace nejen o studánce, její úpravě a kvalitě vody, kterou poskytuje, ale stručně i o účelu zdejší střelnice. Tato zastávka by byla poslední zastávkou druhého okruhu. Odtud by se turista následně vydal podél střelnice a přírodní rezervace Dvorčák po lesní komunikaci s názvem 2L Nedokončená, která by ho zpět napojila na první okruh NS Valšovice v blízkosti zastávky s číselným označením 5 (Houby, význam, výskyt, popis).

65

9.2

Návrh řešený jako jeden okruh s nutností přečíslovat zastávky stávající NS Valšovice Rozdíl v tomto řešení návrhu rozšíření NS Valšovice by spočíval v tom, že by

číselné označení stávající NS zůstalo stejné pouze po zastávku číslo 4. Od této zastávky by se turista vydal na křižovatce s lesní komunikací vpravo k lokalitě U Laviček k zastávce číslo 10 (Lesní drobotina – bezobratlí, obojživelníci, hlodavci.). Tato zastávka by nově nesla číselné označení 5. Odtud by se turista napojil na zeleně značenou turistickou trasu vedoucí po lesní komunikaci s označením 2L K Chatě, která by ho dovedla k zastávce číslo 6 (Studánka Na Křivém). Následně by stezka vedla tak jak je to zmíněno v návrhu řešeném rozdělením NS Valšovice na dva okruhy. Což by znamenalo, že číslem 7 by byla označena studánka U Rybáře, číslem 8 studánka Nad Gabrielkou, číslem 9 Pramen Dr. Hermanna Rousse, číslem 10 pak zastávka s původním číselným označením 5 (Houby, význam, výskyt, popis.). Odtud by turista pokračoval po stávající NS Valšovice zastávkami s čísly 6, 7, 8, 9 až k zastávce s původním označením 10 (nově 5 – Lesní drobotina – bezobratlí, obojživelníci, hlodavci). Nově by ale tyto zastávky byly značeny v pořadí 11 (místo čísla 6 – Hmyz, význam, výskyt, užitek, škody.), 12 (místo čísla 7 – Soužití generací stromů, obnova a výchova lesa.), 13 (místo čísla 8 – Význam myslivosti, výskyt zvěře.), 14 (místo čísla 9 – Přírodní rezervace Bukoveček, parametry, význam, charakteristika.). Turista by opět prošel kolem zastávky s původním označením číslo 10 (nově označeno číslem 5) a pokračoval by stávající NS Valšovice a po zeleně značené turistické trase k zastávce číslo 15 (původně značené číslem 11 – Ptáci, význam, výskyt v lese.) přes studánku U jezírek, kde by vznikla nová zastávka s číselným označením 16. Tato zastávka by byla doplněna informačním panelem s informacemi o úpravě studánky a kvalitě její vody. Turista by následně okruh dokončil po stávající NS Valšovice přes zastávku s číslem 17 (původní označení 12 – voda, její význam v přírodě, vodní živočichové.) k zastávce s číslem 1 (Všeobecný popis místa, předmět výchovy a výuky lesnictví). Tato varianta řešení tvoří sice plynulý okruh, ale ten by byl zavádějící pro ne tak zdatné turisty a přečíslování jednotlivých zastávek by bylo finančně náročnější. 9.3

Návrh informačního panelu Informační panel bude sloužit k poskytnutí informací o místních studánkách

a k rozšíření stávající naučné stezky Valšovice. Navržen bude podle informačních panelů stávající NS Valšovice, aby jinak navržené panely nerušily celkový dojem NS. 66

Nosnou část informačního panelu budou tvořit celkem čtyři stojky, které budou pomocí ocelových patek a šroubů připevněny do betonových základů. Informační panel bude postaven z trámků a latí nařezaných ze smrkového dřeva. Z pohledu z boku budou mezi stojky připevněny dva trámky (140 x 10 x 10) tak, aby vznikla nosná konstrukce pro umístění zalaminovaného plátna s textem a obrázky. Mezi takto umístěné trámky se připevní 12 latí (90 x 10 x 2) a z předního pohledu se přechod mezi nosnými trámky a latěmi umístí zaoblená lišta. Na horní trámek bude připevněná šipka vyřezaná ze dřeva určující směr návaznosti trasy NS a pořadové číslo zastávky NS. Zastřešení informačního panelu bude tvořeno z dřevených latí o rozměrech 155 x 5,7 x 2 cm, hrany zastřešení budou překryty prkénky o délce 30 cm a šířce 5 cm.

Rozměry panelů byly zjištěny při terénním šetření a to vlastním změřením z existujících tabulí NS Valšovice:

Výška informačního panelu: 2200 mm Šířka informačního panelu: 1650 mm Hloubka informačního panelu: 440 mm

Výška střechy: 200 mm Šířka střechy: 1650 mm Hloubka střechy: 440 mm Rozměry latí použitých k zastřešení: 1550 x 57 x 20 mm (délka, šířka, hloubka) Úhel střechy: 42°

Vzdálenost stojek: 1400 mm Rozměry stojek: 2000 x 100 x 100 mm (výška x šířka x hloubka) Rozměry latí použitých pro tvorbu plochy k místění textu: 900 x 100 x 20 mm (výška x šířka x hloubka) Lišty k ohraničení plochy na text: 1200 x 50 x 50 (délka x šířka x hloubka) Plocha pro umístění plátna s informacemi: 880 000 mm (1100 x 800 mm)

Základy: 800 x 400 x 400 mm

Technický výkres návrhu informačních panelů viz Příloha č. 9 67

Obrázek 9 Informační panel - pohled zepředu a zezadu.

Obrázek 10 Informační panel - pohled z boku.

68

9.3.1

Návrh textů a ilustrací informačního panelu studánky U Rybáře Větší rozlišení návrhu textu a ilustrací informačního panelu viz Příloha č. 8.

9.4

Návrh laviček Lavička bude sloužit k odpočinku návštěvníků lesa a studánek. Bude zhotovena

z přírodních materiálů a to ze dřeva a kamene. Základní surovinu bude tvořit lomový kámen. Lavička bude postavena z lomového kamene na cementovou maltu, o rozměrech 1500 x 500 x 500 mm (délka, šířka, hloubka), na betonový základ. Na takto sestavené kamenivo bude připevněna sedací plocha ze dvou dřevěných latí o rozměrech 1500 x 245 x 50 mm. Lavička pro účely rekreace v lesním prostředí u studánek je takto volena z důvodu zabránění prohnívání dřevěného materiálů a z důvodu zvýšení její životnosti ve vlhkém prostředí. Technický výkres návrhu lavičky viz Příloha č. 9

69

Obrázek 7 Návrh laviček ze zdiva z lomového kamene na cementovou maltu a sedací plochy ze dřevěných desek.

70

10 Diskuze V dřívějších dobách byly studánky nedílnou součástí lesní i zemědělské krajiny. V našich lokalitách se vyskytovaly poměrně hojně a tvořily základní zdroj obživy člověka a zvířat. Lidé o ně s láskou pečovali. Postupem času a nástupem nové doby, kdy práci hospodářů a zvířat v lesích a na polích nahradila těžká mechanizace, lidé začali pitnou vodu získávat z jiných a snáze dostupných zdrojů. Význam studánek začal upadat a studánky se začaly z krajiny vytrácet či chátrat. Zůstává ale otázka, kdo o zbylé studánky v dnešní době pečuje, když voda, kterou poskytují, už není tolik žádaná. Starají se o ně převážně lesníci, ochránci přírody a dobrovolníci. Upravovat či renovovat studánky, u kterých se neví, jak kvalitní zdroj vody poskytují či není znám celoroční průtok, se jeví jako zbytečné, neboť upravená studánka poskytující nekvalitní zdroj pitné vody, může lákat k napití a navíc, k čemu je upravená studánka, která v některých měsících nevykazuje žádný průtok? Proto je důležité před prováděním úprav zjistit kvalitu vody pomocí laboratorních rozborů a měřením hodnot vybraných parametrů, a to v pravidelných měsíčních intervalech po dobu jednoho roku. Pramen Dr. Hermanna Rousse, studánky U Jezírek a Na křivém jsou upravené do podoby malé stavby a vhodně díky použitým přírodním materiálům zapadají do okolních lesních porostů. Studánka nad Gabrielkou působí zcela přírodním dojmem. Jímka je porostlá mechem, v okolí se vyskytují kapradiny. Naopak špatným dojmem působí zároveň nejnavštěvovanější studánka U Rybáře, která sestává ze zítky z kamene. Při úpravách studánek by se mělo vždy dbát na použití vhodných přírodních materiálů, aby stavba negativně neovlivňovala okolní prostředí. Nevhodně byl upraven pramen Dr. Hermanna Rousse, který je z místa svého výskytu pomocí nevhodně navrženého potrubí sveden k lesní cestě 2L Nedokončená. Tím je zapříčiněna dočasná neprůtočnost pramene v jednotlivých měsících. Dále studánka U Jezírek, v jejíž jímce voda nedosahuje potrubí, které by jí převedlo přes zítku studánky. Kvalita vody studánek je v průběhu roku ovlivněna mnoha faktory. Proto není jednoduché studánky za zdroj pitné vody označit. Při určování kvality vody studánek školního polesí Valšovice byly zjištěny následující údaje. Vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, říká, že pH pitné vody by se mělo pohybovat v rozmezí od 6,5 do 9,5. Tomuto požadavku zcela odpovídají studánky U Rybáře a Nad Gabrielkou. Z laboratorních rozborů po porovnání výsledků 71

s vyhláškou vyplynulo, že obsah hořčíku u studánky U Rybáře nesplňuje požadavky vyhlášky, neboť pramen studánky sice v měsíci leden obsahoval 61,4 mg/l, ale v měsíci březen obsah hořčíku (11,9 mg/l) klesnul pod minimální mezní hodnotu vyhlášky. Dále požadavky na pitnou vodu nesplňuje množství vápníku u pramene Dr. Hermanna Rousse, kdy bylo v měsíci leden zjištěno množství 27,05 mg/l a v březnu 28,06 mg/l. Vyhláška jako minimální mezní hodnotu vápníku uvádí 30 mg/l. Porovnáním naměřených hodnot ostatních parametrů bylo zjištěno, že se studánky vyznačují poměrně stálým chemickým složením, kterým nepřekračují mezní hodnoty zmíněné vyhlášky. Teplotně by se voda měla pohybovat v rozmezí od 8°C do 12°C, čemuž po většinu měsíců odpovídají všechny studánky školního polesí s výjimkou pramene Dr. Hermanna Rousse, který tomuto požadavku vyhovuje pouze v měsíci květen roku 2013. Jak již bylo řečeno, měly by se upravovat a renovovat pouze studánky poskytující kvalitní zdroj pitné vody. Toto tvrzení je ale ve sporu s pobízením k péči o studánky a k úpravě chátrajících studánek. Proto by se měly všechny upravené studánky vybavit informacemi a upozorněním návštěvníků na proměnlivost kvality vody studánek. Jako nejkvalitnější studánkou ŠP Valšovice se jeví studánka U Rybáře, proto byl pro tuto studánku vypracován návrh v textové i grafické podobě včetně náčrtu zasazení upravené studánky do okolí s doplňujícím rekreačním zařízením v podobě laviček a informačního panelu s informacemi o kvalitě vody, kterou tato studánka poskytuje. U ostatních studánek byl vzhledem ke kvalitě vody, kterou poskytují, proveden návrh úprav menšího charakteru a pouze v textové podobě. V dnešní době se rozšiřuje trend naučných stezek jakéhokoliv charakteru. Stezky se na území České republiky rozšiřují a i školním polesím Valšovice vede turisticky nenáročná naučná stezka dlouhá 3,5 km. Diplomová práce navrhuje naučnou stezku rozšířit o studánky školního polesí. Délka okruhu se tímto zvýší na 13,8 km. Prodloužená trasa se plynule napojuje na stávající naučnou stezku, nicméně je turisticky náročná a pro hendikepované či starší osoby neschůdná. Zamysleme se tedy, jak důležitá je pro člověka i zvířata voda, kterou nám příroda poskytuje. Pečujme o prameny studánek a upravujme chátrající studánky, nezapomínejme ale upravené studánky doplňovat informacemi o kvalitě vody, kterou studánka poskytuje, protože právě tyhle zdroje se vyznačují velkou proměnlivostí jakosti vod, neboť jsou ovlivňovány mnoha faktory. 72

11 Závěr V této diplomové práci byla stručně popsána problematika vody na Zemi, v jakých skupenstvích se zde vyskytuje, kde ji najdeme, jaké jsou její základní charakteristiky, jakými způsoby ji jímáme aj. Zájmovým územím této práce bylo školní polesí Valšovice a předmětem práce byly všechny studánky se zde vyskytující. Cílem diplomové práce bylo zmapovat studánky, které se na školním polesí Valšovice nacházejí a během ročního sledování těchto studánek zjistit základní parametry určující kvalitu vody jako je vydatnost jejich pramenů, hodnota pH, jejich teplota a nasycení kyslíkem. Dále pro podrobnější zjištění kvality vody byly u všech studánek provedeny laboratorní rozbory zjišťující množství amonných iontů, dusitanů, dusičnanů, fosforečnanů, chloridů a vápníku. U stěžejní studánky, kterou je studánka U Rybáře, byl proveden podrobnější rozbor vody rozšířený o určení množství celkového fosforu, sodíku, draslíku, hořčíku a síranů. Dalším cílem bylo u všech studánek sestavit návrh jejich úprav a u studánky U Rybáře návrh zobrazit i graficky a to jak v podobě technického řešení vlastní studánky, informačního panelu o studánce a lavičky podporující účel rekreace, tak v podobě ručního náčrtu zasazení studánky a ostatních zmíněných objektů do zdejšího lesního prostředí, ve kterém se studánka nachází. Školním polesím Valšovice vede i naučná stezka, proto diplomová práce poskytuje návrh možnosti rozšíření této naučné stezky o studánky, které se na zdejším polesí vyskytují. Dle ročního sledování těchto studánek v pravidelných měsíčních intervalech byly výpočty, sestavováním tabulek a grafů zjištěny následující údaje. V průměru se hodnota pH vody všech studánek pohybuje okolo hodnot 6 a 7. Vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, stanovuje jako mezní hodnotu pH hodnoty v rozmezí od 6,5 do 9,5. Tomuto požadavku vyhlášky nejvíce odpovídá studánka U Rybáře a studánka Nad Gabrielkou. Co se týče teploty vody, tak požadovanému rozhraní 8 až 12 °C nejvíce odpovídá po většinu měsíců studánka U Rybáře. Nejvydatnějším pramenem školního polesí je Studánka nad Gabrielkou, která taktéž vykazuje nejvyšší nasycení kyslíkem. Dále ze studie vyplývá, že studánky školního polesí Valšovice poskytují dle výsledků laboratorních rozborů vodu poměrně stálého chemického složení či s menšími ne moc výraznými odchylkami a to v období na přechodu zimního a jarního období. Porovnáním hodnot získaných z laboratorních rozborů s hodnotami danými vyhláškou jsem dospěla k závěru, že studánky v zimním období a v období na přechodu ze 73

zimního na jarní nepřekračují svým chemickým složením, až na obsah vápníku u pramene Dr. Hermanna Rousse a březnový obsah hořčíku studánky U Rybáře, mezní hranice dané vyhláškou č. 252/2004 Sb. Celkovým zhodnocením všech výsledků měření jsem dospěla k závěru, že nejkvalitnější studánkou z hlediska poskytování vody se jeví studánka U Rybáře. Laboratorními rozbory zaměřenými na vybrané parametry bylo zjištěno, že se pramen studánky vyznačuje poměrně stálým chemickým složením, které s výjimkou množství hořčíku nepřekračuje mezní hodnoty dané vyhláškou č. 252/2004 Sb. Taktéž hodnota pH této studánky celoročně splňuje požadavky vyhlášky i teplotně studánka po většinu měsíců (květen až prosinec roku 2013) odpovídá požadavku rozhranní 8 až 12 °C. Závěrem této práce je nutno připomenout, že kvalita vody ve všech studánkách je ovlivněna mnoha faktory a proto se těžko označuje za zdroj pitné vody. Při budování a renovování studánek je nutno myslet na to, že pěkně vypadající studánka láká turisty k napití. Z toho vyplývá, že není vhodné renovovat studánky poskytující vodu zdraví nebezpečnou. Nebo je naopak vhodné tyto zrenovované studánky doplnit informacemi o kvalitě vody, kterou studánka poskytuje. Co se týče studánky u Rybáře, spousta návštěvníků si tuto vodu odebírá za účelem plnění pitného režimu už po desetiletí. Proto byla touto prací navržena úprava zdejšího pramene doplněná o informace týkající se kvality vody, aby lidé měli přehled o tom, jak kvalitní vodu pijí.

74

12 Summary In the thesis was briefly described the issue of water on the Earth, in which state of matter can be found here, where we can find it, what are its essential characteristics, options of taking it etc. The area of interest of the thesis was the school forest district of Valšovice and the objects of the thesis were all the located natural springs. The aim of the thesis was to explore the natural springs located on the school forest district of Valšovice and during the annual monitoring of the springs to discover the basic parameters of the water quality such as intensity of the sources, value of pH, temperature and oxygen saturation. For more detailed findings of water quality in all the springs were made laboratory analysis of the amount of ammonium ions, nitrite, nitrate, phosphate, chloride and calcium. The detailed analysis of water was taken by the crucial spring named U Rybáře. The analysis was extended to determine the amount of total phosphorus, sodium, potassium, magnesium and sulphates. Another aim of the thesis was to draw up a draft of adjustments of all the springs. The spring U Rybáře has got a graphic design in terms of technical solution, an information panel and a bench to support the purpose of recreation. The draft contains a hand sketch of setting of the spring and other mentioned objects in the local forest environment in which the spring is located. A nature trail leads through the school forest district of Valšovice and the thesis provides a proposal of possibility to broaden this nature trail about the springs, which occur at the local forest district. According to the annual monitoring of the springs in regular monthly intervals were found the following information by the calculations, preparation of tables and graphs. On average, the pH value of water of all the springs moves around 6 and 7. Regulation No. 252/2004 Coll., laying down the health requirements for drinking and hot water and the frequency and scope of drinking water, sets a limit of pH values ranging from 6.5 to 9.5. This requirement meets the most the spring U Rybáře and the spring Nad Gabrielkou. Regarding the water temperature, the desired interface 8-12 °C corresponds the most to the spring U Rybáře during most months. The most abundant source of water in school forest district is the spring Nad Gabrielkou, which also has the highest oxygen saturation. Furthermore, the study shows that the springs in the forest district Valšovice provide relatively constant chemical composition of water based on the results of laboratory analyzes in the period of transition to winter and spring season. By comparing the values obtained from laboratory analyzes with the values given by the regulation, I came to the conclusion the springs not exceed its chemical composition the 75

upper limit of Regulation No. 252/2004 Coll. in winter and during the transition from winter to spring, except for the calcium content in the source of Dr. Hermann Rouss and the magnesium content in the spring U Rybáře in March. The overall evaluation of the measurement results, I came to conclusion the natural spring of the highest quality in terms of providing water seems to be the spring U Rybáře. By laboratory analysis focused on selected parameters it was found that the source of the spring has a relatively constant chemical composition within the limits specified in the Regulation No. 252/2004 Coll. except the amount of magnesium. The value of pH of the spring also meets the requirements of the Regulation throughout the year and in temperature it corresponds to the requirement of interface 8-12 ° C for most of the months (May-December 2013). In conclusion of the thesis is important to remark that the quality of water in all the springs is influenced by many factors and therefore it is difficult to note them as a source of drinking water. In building and renovating of springs is necessary to think that a nice looking spring attracts tourists to drink. Consequently it is not appropriate to renovate the springs providing unsafe water or on the contrary, the renovated springs should be supplemented the information about the water quality. Regarding the spring U Rybáře, lots of visitors have been taking this water in order to fulfill the fluid intake for decades. Therefore, the thesis proposes the modification of the local source, supplemented the information about the water quality for people to have an overview of the quality of the drinking water.

76

13 Seznam použité literatury a zdrojů 1. KRAVKA, M. A KOL., 2009. Základy lesnické a krajinářské hydrologie a hydrauliky. 1. vyd. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 113 s. ISBN 978-80-7375-338-2 2. MADĚRA, P., ZIMOVÁ, E. (eds.), (2004). Metodické postupy projektování lokálních ÚSES. Multimediální učebnice, LDF MZLU v Brně, CD Rom 3. STEHLÍK, O., 1983, Potenciální eroze půdy v ČSR, Geografický ústav ČSAV, Brno, Geodetický a kartografický podnik v Praze, 1983, 1 :500 000 4. KRÁL, V. A KOL., 1987, Zeměpisný lexikon české socialistické republiky, Hory a Nížiny, Praha, Academia 5. KŘÍŽ, H., 1971. Regiony mělkých podzemních vod v ČSR, Brno, Geografický ústav ČSAV, 1 : 500 000 6. BUČEK, A. A KOL., 1992. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, Brno, Geografický ústav ČSAV 7. CULEK, M., 1996. Biogeografické členění České republiky, Praha, Enigma, 347 s. +, 1 mapa. ISBN 8085368803 8. TLAPÁK, V. A KOL., 1992, Voda v zemědělské krajině, Praha, Zemědělské nakladatelství Brázda ve spolupráci s MŽP ČR, 318 s., ISBN 80-209-0232-5 9. TOURKOVÁ, J. Hydrogeologie. 1. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 1999. 165 s. ISBN 80-01-01501-7 10. JELÍNEK, S., HRUŠKA, B., 1998, Lesnická geologie, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 197 s, ISBN 80-7157-321-3 (brož.) 80-7157-321-2 11. RICHTÁR, V., 1978, Průvodce načnu stezkou lesnickou školního polesí Valšovice SLTŠ Hranice, 2. přeprac. vyd., Hranice, Základní informační středisko 12. HÁB, L., 1984, Školní polesí Valšovice, základní informace, 1.vyd., Hranice, Střední lesnická technická škola, 19s 13. FOUKAL, L., 1977, Státní přírodní rezervace Dvorčák a Bukoveček, Přerov, Vlastivědný ústav, neprodejný propagační tisk. 14. RICHTÁR, V., 1976, Naučná stezka lesnická SLTŠ Hranice, polesí Valšovice, Hranice, ZIS při SLTŠ 15. KUTÝ, m., 2005, Průvodce LESNÍ NAUČNOU STEZKOU VALŠOVICE, Hranice, Střední lesnická škola, 31s. 16. HORÁKOVÁ, M. a kol., 2003, Analytika vody. 2. vyd. Praha, VŠCHT v Praze, 335s, ISBN 80-7080-520X 77

17. ČECHOVÁ, M., 2012, Studie protipovodňové ochrany řeky Bečvy v úseku od zaústění Milotického potoka po Lipník nad Bečvou, Bakalářská práce, Brno, Mendelova univerzita v Brně,

ČASOPISECKÁ DÍLA: 18. RICHTÁR, V., 1976, Na školním polesí ve Valšovicích, Po naučné stezce, Nová svoboda, 22. září 1976, str.3 19. HELÍSEK, P., 2005, Naučná stezka u Valšovic zasvěcuje do tajů lesa, Hranický týden, číslo 42, ročník XI 20. SKÁCELOVÁ, O., 2002. Život pramenů a blízkého okolí. Krása našeho domova. 2: 14 21. DRÁPELOVÁ, J., PECHÁČEK, R., 2002. Jak pečovat o studánky. Krása našeho domova. 2: 14-15. 22. KULÍK, M., KRÁSA, M., 2002. Zachraňme studánky. Krása našeho domova. 2: 12-13. Zákony a vyhlášky: 1. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů 2. Vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody

Internetové zdroje: 1. GEOPORTAL.CENIA.CZ [online]. 2011 [cit. 2011-04-23]. Portál veřejné zprávy České Republiky. Dostupné z: <www.geoportal.cenia.cz>. 2. STUDANKY.BARVINEK.NET [online]. 2011 [cit. 2013-09-08].Pomáháme hledat a pečovat o studánky... Dostupné z: . 3. JAKUBZAPL.UNAS.CZ [online]. 2011 [cit. 2013-09-11]. Školní polesí Valšovice. Zdenka Chmelařová Dostupné z: . 4. JAKUBZAPL.UNAS.CZ [online]. 2011 [cit. 2014-17-02]. Školní polesí Valšovice, Lesní

naučná

stezk.

Zdenka

Chmelařová

Dostupné

z: < http://jakubzapl.unas.cz/o_nas/lesni_naucna_stezka.html >. 5. CSOPLIPNIK.ESTRANKY.CZ [online]. 2007 [cit. 2013-09-16]. ČSOP Lipník nad Bečvou.

Dostupné

z:


rezervace-v-okoli/pr-bukovecek.html >. 78

6. CSOPLIPNIK.ESTRANKY.CZ [online]. 2007 [cit. 2013-09-16]. ČSOP Lipník nad Bečvou.

Dostupné

z:


rezervace-v-okoli/pr-dvorcak.html >. 7. CUZK.CZ [online]. 2011 [cit. 2013-09-11]. Nahlížení do katastru nemovitostí. Dostupné z: . 8. USES.CZ [online]. 2010 [cit. 2012-03-09]. Portál ÚSES – Územní systém ekologické stability. Dostupné z: . 9. MESTO-HRANICE.CZ [online]. Dostupné

z:

2012 [cit. 2012-04-28]. Město Hranice.


prostredi/zakladni-informace-o-prostredi/uzemi.html>. 10. MĚSTO-HRANICE.CZ [online]. 2013 [cit. 2013-09-15]. Město Hranice. Dostupné z: . 11. PMO.CZ [online]. 2010 [cit. 2011-11-14]. Plán oblasti povodí Moravy. Dostupné z: . 12. PORTAL.CHMI.CZ [online]. 2008 [cit. 2014-02-19]. Český hydrometeorologický ústav.

Dostupné

z:

. 13. STEZKY.INFO [online]. 2003 [cit. 2014-02-24]. Stezky.info, průvodce po naučných stezkách a lokalitách v Praze s středních Čechách od Toma, Lucky a Vojty. Dostupné z: . 14. KUKS.ESTRANKY.CZ [online]. 2014 [cit. 2014-02-24]. Kulturně historická analýza

oblasti

Kuks

Choustrníkovou

a

Betlém

v rámci

Hradiště.

původního

nadačního

Dostupné

panství z:

. 15. LADABEN.ESTRANKY.CZ [online]. 2008 [cit. 2014-03-03]. Testovací stránka – Voda chemické složení. Dostupné z: < http://www.ladaben.estranky.cz/clanky/vodachemicke-slozeni.html>.

16. HYDROBIOLOGIE.UPOL.CZ [online]. 2011 [cit. 2014-02-28]. Hydrobiologie – magisterský studijní obor Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z: < http://hydrobiologie.upol.cz/uploads/files/04_metody_stanoveni_obsahu_fosforu.pd f>. 79

17. FILTRY.IC.CZ [online]. 2008 [cit. 2014-02-28]. Nezávislé informace o vodních filtrech Dostupné z: . 18. TOMHOGAN.CZ [online]. 2014 [cit. 2014-03-12]. Tom 4330 Hogan – turistický oddíl mládeže ČR. Dostupné z: < http://tomhogan.cz/?p=1290>. 19. CYKLISTIKAKRNOV.COM [online]. 2012 [cit. 2014-03-12]. všechny

Krnov.

Dostupné

Cyklistika pro z:

<

http://www.cyklistikakrnov.com/Cykloinformace/Cykloznaceni.htm>. 20. KOUKL, J., ESTUDANKY.CZ [online]. 2008 - 14 [cit. 2014-01-12]. eSTUDÁNKY. Dostupné z: < http://www.estudanky.eu/1630-studanka-u-rybare>. 21. KOUKL, J., ESTUDANKY.CZ [online]. 2008 - 14 [cit. 2014-01-12]. eSTUDÁNKY.

Dostupné

z:

<

http://www.estudanky.eu/6002-pramen-dr-

hermanna-reusse>. 22. KOUKL, J., ESTUDANKY.CZ [online]. 2008 - 14 [cit. 2014-01-12]. eSTUDÁNKY.

Dostupné z:

< http://www.estudanky.eu/1637-studanka-nad-

gabrielkou>. 23. KOUKL, J., ESTUDANKY.CZ [online]. 2008 - 14 [cit. 2014-01-12]. eSTUDÁNKY. Dostupné z: < http://www.estudanky.eu/1632-studanka-u-jezirek>. 24. KOUKL, J., ESTUDANKY.CZ [online]. 2008 - 14 [cit. 2014-01-12]. eSTUDÁNKY. Dostupné z: < http://www.estudanky.eu/1632-studanka-u-jezirek>. Zdroje mapových příloh: 1. MAPY.CZ [online]. 2011 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z: <www.mapy.cz>. 2. GEOPORTAL.CUZK.CZ

[online].

2010

[cit.

2014-05-02].

Dostupné

z:

<www.geoportal.cuzk.cz>. 3. TAXONIA ECO & FOREST ENGINEERING, 2011. LHC SLŠ Hranice, Lesní hospodářský plán, Platnost LHP 1.1.2011 – 31.12.2020, POROSTNÍ MAPA, Český úřad zeměměřičský a katastrální, 1:10 000.

Zdroje fotografií: Fotografie autorky

80

Seznam použitých zkratek: ŠP – školní polesí SLŠ – střední lesnická škola SLTŠ – střední lesnická technická škola LHC – lesní hospodářský celek LHP – lesní hospodářský plán LVS – lesní vegetační stupeň NS – naučná stezka ÚSES – územní systém ekologické stability MěÚ – městský úřad

81

14 Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1 Fotodokumentace Příloha č. 2 Tabulky Příloha č. 3 Klimadiagram Příloha č. 4 Značení NS, odbočky ke studánce či prameni, značení cyklostezky Příloha č. 5 Laboratorní postupy Příloha č. 6 Mapové přílohy Příloha č. 7 Náčrt zasazení studánky, informačního panelu, lavičky a sošky do terénu Příloha č. 8 Návrh textů a ilustrací informačního panelu studánky U Rybáře Příloha č. 9 Návrh úprav studánky U Rybáře, informačního panelu a laviček

82