Mendelova univerzita v Brně
NÁVRH NÁBYTKOVÉHO ZAŘIZOVACÍHO PRVKU DO OBCHODNÍCH PROSTOR Diplomová práce
2011
Bc. Andrzej Szturc
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Návrh nábytkového zařizovacího prvku do obchodních prostor“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:
podpis studenta
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji prof. Ing. Štefanu Schneiderovi, Ph.D., a všem ostatním, kteří mi pomohli a podpořili v průběhu vývoje této práce.
ABSTRAKT
Jméno: Andrzej Szturc Název práce: Návrh nábytkového zařizovacího prvku do obchodních prostor
Tato práce pojednává o studii veřejných obchodních prostor zaměřených na obchodování nábytkem. Čtenář se seznámí s navrhovanými prostory, typy prodávaných výrobků a s tím související obchodní filozofií a firemní kulturu. Přiblížíme si vývoj a současný stav obchodních prostor s nábytkem. Dále pak požadavky, které jsou na tyto prostory a zejména nábytek kladeny. Navrhovaná část nabízí pohled na dispoziční řešení prostor, vlastní návrh informačního pultu a přijímací zóny pro klienty – materiálové, barevné a konstrukční provedení. Klíčová slova: obchodní prostor, firemní kultura, informační pult
ABSTRACT
Name: Andrzej Szturc
Title of work: Design of the furniture component to the commercial space
This work discusses about study of public spaces specialized on furniture trading. The reader will finds suggested spaces, kinds of selling products. He also will finds out trading philosophy and corporate identity related with. We will disover development and present situation of a commercial spaces selling furniture. Next, you will can read about requirements which we have to solve in this spaces and furnishings. Designed part offers dispositional solution, own design of the informatik desk and the reception zone for customers – material,colourand construction design. Keywords: trading space, corporate identity, informatik desk
OBSAH
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Úvod ..................................................................................................................................... 7 Cíl práce ............................................................................................................................... 8 Metodika............................................................................................................................... 9 Veřejný interiér .................................................................................................................. 10 Podmínky vzniku nového veřejného interiéru ................................................................... 14 Etapy vzniku nového interiéru ........................................................................................... 16 Charakteristika obchodu ..................................................................................................... 18 Nákupní prostředí a atmosféra ........................................................................................... 21 8.1. Tvorba nákupní atmosféry .......................................................................................... 21 8.2. Design prodejny .......................................................................................................... 23 8.2.1. Design exteriéru .................................................................................................. 23 8.2.2. Design interiéru ................................................................................................... 27 8.3. Barevné řešení interiéru .............................................................................................. 27 8.3.1. Základní pravidla při práci s barvami ................................................................. 28 8.3.2. Prostředky ovlivňující účinky barvy ................................................................... 30 8.3.3. Barva v interiéru.................................................................................................. 34 8.3.4. Interiér versus exteriér ........................................................................................ 36 8.4. Dispoziční řešení ......................................................................................................... 37 8.5. Prezentace zboží .......................................................................................................... 38 8.6. Personál ....................................................................................................................... 41 9. Definice vybraného objektu ............................................................................................... 42 9.1. Charakter ..................................................................................................................... 42 9.2. Poloha.......................................................................................................................... 43 9.3. Důvod volby a výhody ................................................................................................ 44 10. Obecné výhody a nevýhody prodeje nábytku .................................................................... 45 11. Prodejní plán a dispozice nábytku ...................................................................................... 45 11.1. Nábytek a služby...................................................................................................... 45 11.2. Komunikace ............................................................................................................. 51 11.3. Dispozice ................................................................................................................. 52 12. Vlastní návrh vstupní části ................................................................................................. 56 12.1. Použité výrobky ....................................................................................................... 56 12.2. Informační pult ........................................................................................................ 57 13. Diskuze ............................................................................................................................... 63 14. Závěr ................................................................................................................................. 64 15. Conclusion.......................................................................................................................... 65 16. Přehled použité literatury ................................................................................................... 66 17. Online zdroje ...................................................................................................................... 67 18. Seznam obrázků ................................................................................................................. 68 19. Přílohy ................................................................................................................................ 70 6
1. ÚVOD
Navrhování interiéru je velice specializovaný obor, který je odlišný téměř od všech ostatních odvětví designu. Každý design má společné pravidla – musí brát v potaz funkci, estetické kvality a strukturu každého kusu. Interiérový designér musí ještě navíc respektovat konkrétní místo, které interiér obývá, neboť může ovlivnit jeho význam, hodnotu, účinek apod. Navrhování interiérů se v poslední době chápe jako samostatný obor, namísto jakési odnože stavební architektury. Často citované Vitruviovo pravidlo „Užitečnost, pevnost, půvab“ je základním principem architektury a interiérového designu. Užitečnost spočívá ve funkčnosti objektu: Jak funguje? Je vhodný pro dané účely? Pevnost zahrnuje strukturální integritu objektu: Bude stát? Z čeho je vyroben? Má dostatek síly plnit svůj úkol? Udrží sám sebe a cokoliv dalšího, co by měl podpírat? Půvab se ptá, má-li objekt estetickou hodnotu: Je krásný? Je výrazný? Je vizuálně přitažlivý? Toto pravidlo lze aplikovat na jakýkoliv typ interiérového prostoru a objekty, které se v něm nacházejí, a designér by se měl snažit je dodržovat. (Brooker a Stone, 2010) V obchodním interiéru by designér měl navíc pracovat s konkrétní společností tak, aby výsledek působil jistou osobní identitu značky. Je to otázkou životního stylu, cílového zaměření značky, aktuálních módních trendů apod. Image či osobitou atmosféru objektu docílí zkušení designéři mnohdy jen správnou definicí detailů. Další klíčovou roli ovšem hraje dnešní konkurenceschopnost a s tím související ekonomická stránka každé investice. Výše rozpočtu má podstatný vliv na úroveň a kvalitu výsledku. Tvorba interiérů v praxi představuje zpravidla týmovou spolupráci lidí z jednotlivých souvisejících oborů.
7
2. CÍL PRÁCE
Tato práce si klade za cíl vytvořit návrh informačního pultu v obchodních prostorech s expozicí nábytku. U tohoto výrobku bude zpracována výkresová dokumentace včetně vizualizací. Návrh bude v souladu s platnými normami ČR. Dále si přiblížíme zastoupený sortiment, nabízené služby a s tím související filozofií prodeje. Součástí práce je také související problematika, kterou je nezbytné znát pro vytvoření fungujícího a úspěšného výsledku.
8
3. METODIKA
1.
Výběr prodejního objektu
2.
Shromáždění informací a podkladů k vybranému objektu a k problematice interiérů tohoto typu
3.
volba kategorií nabízených produktů a služeb – filozofie prodeje, cílová klientela, požadavky dodavatelů
4.
Půdorysná dispozice objektu
5.
Návrh několika variant studií informačního pultu a výběr konečné varianty
6.
Vizualizace a výkresová dokumentace informačního pultu
Práce je rozdělena na dvě části. První část je teoretická, jenž shrnuje informace a literaturu řešené problematiky. Druhá část je návrhová, ve které čtenář uvidí autorovu konkrétní studii – informační pult s prezentační zónou pro klienty do obchodních prostor s nábytkem.
9
4. VEŘEJNÝ INTERIÉR Pokud hovoříme o veřejném interiéru, nemáme na mysli pouze prostor, který je přístupný široké veřejnosti, ale i prostor větší části veřejnosti nepřístupný a prostor speciálního určení, přístupný jen úzké skupině personálu. Vzhledem k tomu, že pro utváření vnitřního klimatu těchto objektů platí stejné, obecně platné zásady, používáme pro ně zobecňující termín – veřejný interiér. Samostatnou skupinu interiérů tvoří výrobní haly, speciální objekty nevýrobní povahy a prostory dopravních prostředků, které se řídí poněkud odlišnými pravidly než interiéry staveb. Pod pojmem veřejných interiérů – respektive interiérů občanské vybavenosti rozumíme ubytovací zařízení (hotely), odbytová střediska (restaurace, vinárny, kavárny atd.), objekty služeb, administrativy, dále vzdělávací, sociální, zdravotnická, tělovýchovná, kulturní zařízení a sakrální objekty. Z uvedeného výčtu je patrné, že veřejné interiéry slouží k uspokojení základních i odvozených potřeb člověka, a proto je nutno věnovat jejich problematice zvýšenou pozornost. Při navrhování veřejných interiérů jsou prioritními zásadami bezvadná funkce objektu, bezpečnost provozu a vytvoření vhodného psychologického klimatu prostoru, které je adekvátní požadovanému účelu zařízení. Prvořadým úkolem každého architekta před vlastní projekční činností je podrobné studium atributů provozu, pro který je interiér určen. Kromě vlastní „technologie“ provozu musí být současně řešeny bezpečnostní a fyziologické aspekty determinující zdravotní stav člověka při dlouhodobém pobytu v prostoru (ergonomie, antropometrie a hygienické parametry prostředí – osvětlení, stav ovzduší, teplota, hlučnost a speciální bezpečnostní pravidla konkrétního provozu. Souběžně s dispozičním a provozním řešením musí architekt vědět, jaké prostředí chce z hlediska psychologického klimatu vytvořit. Tvorba veřejného interiéru tedy nespočívá jen v naplnění provozních a bezpečnostních požadavků, ale smyslem a hodnoceným výsledkem práce je to, jak se v prostoru bude cítit jeho uživatel – jak budou uspokojovány jeho potřeby. Architekt tedy musí velmi citlivě skloubit požadavky člověka, který v interiéru pracuje a člověka, který prostor užívá. K dosažení tohoto cíle má kromě kreativity a osobní invence k dispozici základní výrazové prostředky (kompozice, proporce, gradace, osvětlení, barva, forma, tvar, materiál – dezén…), viz. následující obrázky. 10
Obr. 1: Barevná kompozice
Obr. 2: Proporce – zlatý řez domem georgiánského stylu
Obr. 4: Kongruence
Obr. 3: Vertikální gradace
Obr. 5: Barevný kontrast
Obr. 6: Rytmus
Obr. 7: Asymetrie
Obr. 8: Symetrie
11
Zcela prvořadým úkolem každého veřejného interiéru je umožnit příchozímu rychlou orientaci a navodit pocit bezpečí v neznámém prostoru, poněvadž většina jeho uživatelů se ocitne v daném prostředí poprvé. Z tohoto důvodu jsou používány signální prostředky odlišující hlavní – vedlejší komunikace a názorný, pomocí jednoduchých symbolů řešený orientační systém, který musí být umístěn v zorném úhlu příchozích osob. Pocit bezpečí vyvěrá z kontaktu s věcmi obvyklými, a proto není doporučováno ve vstupní části znejistit příchozího uměleckým avanturismem. Při tvorbě interiéru je nutno velmi seriózně vzít do úvahy skutečnost, že navržené zařízení kromě prvních slavnostních dnů a prvních týdnů služby, bude všedně sloužit po dobu několika let a musí si zachovat svůj příznivý estetický účinek i v podmínkách náročného denního provozu. Nejčastějším prohřeškem je módní volba barevnosti nábytkového zařízení v odstínech pro dřevo netypických, které při stárnutí zařízení velmi rychle ztrácí svůj estetický účinek. Velkou pozornost je třeba věnovat volbě materiálu pro funkčně namáhané plochy z hlediska jejich mechanické a chemické odolnosti – zejména u obslužných pultů, stolového nábytku a soklových prvků. V drtivé míře opomíjené soklové prvky musí zachovat své estetické parametry i při každodenní vlhké nebo mechanické údržbě podlah, podobně jako pláty pokladen při pohybu mincí a pulty restauračních zařízení při působení vody a alkoholu. Rovněž u čalouněného nábytku, který umístíme do veřejného interiéru, je nutno zvážit, jak bude potahová textilie užívána, a na základě tohoto faktu vycházet z testací její užitné hodnoty. Pro veřejný interiér lze s výhodou použít kůži nebo tkané plyše, členěné vetkávaným vzorem nebo gaufrováním. Nezbytnou podmínkou užití textilií je aplikace antistatické a protišpinavé úpravy, v některých interiérech je požadována jejich snížená hořlavost. Výběr potahových textilií musí odpovídat jejich předpokládanému používání, zpravidla je kladen důraz na aplikaci vysoce kvalitních textilií, protože výraznou měrou ovlivňují funkci, kvalitu a životnost výrobků. Časté nedostatky se objevují u funkčních rozměrů nábytku – nevhodné parametry sezení, výšky pracovních ploch, dosažitelnost zařízení, nedostatečné odstupové vzdálenosti mezi zařizovacími prvky a dimenzování komunikačních ploch. Kromě estetických požadavků je opomíjen fakt, že nábytek veřejných interiérů je mechanicky více a častěji namáhán než nábytek bytový a vyžaduje proto úměrné konstrukční dimenzování. Velmi důležitá je zdravotní nezávadnost použitých materiálů vzhledem ke koncentraci škodlivých látek v uzavřeném prostředí. Kromě uvedených požadavků musí být návrh interiéru technicky proveditelný – musí být vyjasněn způsob přepravy, montáže zařízení, 12
respektována koordinace a návaznost jednotlivých řemesel stavby – interiéru. Velkou pozornost je třeba věnovat i zdánlivým maličkostem, neboť se může stát, že navržené a vyrobené nábytkové zařízení „neprojde“ dveřmi nebo vlivem špatného zaměření nelze v prostoru instalovat. Volba rozměrů a jim odpovídající váha nábytku se může stát rovněž nepříjemným problémem a musí být stěhován podobně jako Golem. Znalost problematiky veřejných interiérů je pro nábytkáře velmi důležitá, neboť značná část produkce běžného i atypického nábytku je určena právě pro veřejné interiéry a ne vždy splňuje požadovaná kvalitativní kriteria. Velmi nutná je znalost uvedené problematiky z tohoto důvodu, že někteří projektanti, ač vynikající stavební architekti, nemají zkušenosti v oblasti tvorby interiérů – povinnosti nábytkářských firem je však předat zařízení v precizní a funkční kvalitě. (Brunecký, 1995)
13
5. PODMÍNKY VZNIKU NOVÉHO VEŘEJNÉHO INTERIÉRU
Interiér veřejný je určen pro pobyt, styk a komunikaci mezi osobami a vykonávání činností pro něž je určen. Je vytvářen v prvé řadě pro potřeby tohoto pobytu a styku. Obvykle se jedná o umožnění kontaktu a vazby různých osob na bázi instituce – klient (obsluha – zákazník, úředník – občan, lékař – pacient apod.) Interiér veřejný může mít i svoji privátní část (např. určenou pouze pro zaměstnance a jejich činnosti), ale i tak je řešen celkově jako veřejný. Podle ČSN 91 00 00 je interiér zčásti, nebo zcela uzavřený vnitřní prostor, upravený, nebo zařízený nábytkem pro jeho předpokládaný účel.
Důvodem pro požadavek na vznik nového veřejného interiéru je zpravidla: a) Rozvoj firmy (nebo organizace), vznik nových požadavků na nové prostory a jejich vybavení b) Morální a fyzické opotřebení stávajících interiérů investora a nezbytná rekonstrukce do podoby odpovídající současným a budoucím podmínkám jejich užívání, využití rozvoje technologií a zpracování nového řešení odpovídajícího všem současným trendům.
Z hlediska stavebně technického vzniká nový interiér: a) V objektu novostavby, jako prvotní vybavení prostor, které byly již ve stavebním konceptu budovy určeny pro jmenovitý interiér. b) V objektu starším, který byl využíván k podobným, nebo zcela jiným účelům. Nový interiér vyžaduje přizpůsobení stavební části budovy novým podmínkám provozu a novým požadavkům interiérového řešení. c) Jako rekonstrukce fyzicky, nebo morálně zastaralého původního interiéru ve stejných prostorách…
14
Oba výše uvedené důvody vzniku nového interiéru a všechny tři varianty stavebně technického hlediska a jejich možné kombinace způsobují velikou rozmanitost procesu vzniku nového interiéru. Každý investor je proto na počátku celého budoucího procesu vzniku nového interiéru postaven před fakt, že musí nastartovat činnost, která trvá minimálně několik měsíců. Tato činnost bude vyžadovat celou řadu jeho postupných manažerských rozhodnutí a je rozdělena do několika etap, které si budeme blíže specifikovat. V průběhu této činnosti bude spolupracovat s řadou osob, organizací a firem a je jen na něm, jaký způsob spolupráce zvolí a jaká pro ni nastaví pravidla. (Hála, 2010)
15
6. ETAPY VZNIKU NOVÉHO INTERIÉRU
Jsou obdobné etapám, které vedou ke vzniku stavebního objektu. Interiér je také vždy součástí stavebního objektu, ale ne vždy nového stavebního objektu. Životnost interiéru je nižší, než životnost stavebního objektu. Větší část nových interiérů proto vzniká jako rekonstrukce prostorů ve starší budově. Nové interiéry vznikají i v budovách, které neprocházejí celkovou stavební rekonstrukcí (např. hypermarkety), ale proces jejich návrhu a realizace není o nic jednodušší. I tyto interiéry musí splňovat řadu legislativních podmínek, podmínek majitele objektu a požadavků investora a uživatele. Celý proces vzniku nového interiéru lze rozdělit na tři zásadní etapy: 1. Příprava a specifikace zadání projektu interiéru 2. Zpracování návrhu a projektu interiéru 3. Realizace interiéru
Příprava a specifikace zadání projektu (kde ?, jak?, kdy?, kdo?)
Zpracování návrhu a projektu (výtvarná studie interiéru, projekt pro povolení, realizační projekt)
Realizace interiéru (demolice, stavební úpravy, technologie, nábytek, povrchové úpravy, grafika) Obr. 9: Etapy vzniku nového interiéru
Mezi etapami probíhají obvykle výběrová řízení na zpracovatele jednotlivých dalších etap a dílčích částí. (Hála, 2010) 16
Na atypické výrobky, které jsou určeny do veřejných prostorů, jsou kladeny vysoké nároky a to jak z hlediska provozu, tak i z hlediska funkčnosti, ergonomie, bezpečnosti, životnosti a estetiky. Kromě základních požadavků stanovených příslušnými ČSN řady 91, musí výrobky odpovídat požadavkům kladeným normami provozu objektu (zdravotnická, sociální, školská zařízení, banky, hotely, obchody aj.) a vyhovět hygienickým požárním a bezpečnostním předpisům. Určujícím faktorem precizního vybavení interiéru je náročnost montáže nábytkového zařízení, zejména – koordinace a návaznost jednotlivých stavebních řemesel. Praxe potvrzuje, že podstatnou a často bagatelizovanou součástí dobře odvedené práce je mimo řemeslné zdatnosti zejména zkušenost s touto formou dodávky. Příkladem nehodným následování jsou výrobci zaměření na opakovanou výrobu, které odbytová stagnace přiměla k orientaci na realizaci veřejných interiérů. Značný podíl na nedostatcích nábytku má špatná volba materiálů a konstrukce. Velkou pozornost je třeba věnovat volbě materiálu pro funkčně namáhané plochy z hlediska jejich mechanické a chemické odolnosti – zejména u obslužných pultů, stolového nábytku a soklových prvků. V drtivé míře opomíjené soklové prvky musí zachovat své estetické parametry i při každodenní vlhké nebo mechanické údržbě podlah, podobně jako pláty pokladen při pohybu mincí. Zpravidla již po krátké době provozu lze rozpoznat, zda byl použit lak s odpovídajícími mechanickou a chemickou odolností. U čalouněného nábytku, jsou hlavním zdrojem problémů zpravidla potahové textilie – respektive jejich nevhodné použití. Rozhodující v konkrétních případech je, jak je potahová textilie namáhána a jaká je její užitná hodnota. Pro veřejný interiér lze použít kůži nebo tkané plyše. Nezbytnou podmínkou užití textilií je aplikace antistatické a protišpinavé úpravy, v některých interiérech je požadována snížená hořlavost. Řada nedostatků se objevuje u funkčních rozměrů nábytku – nevhodné parametry sezení, výšky pracovních ploch dosažitelnost předmětů nedostatečné odstupové vzdálenosti mezi zařizovacími prvky apod. (Brunecký, 1995)
17
7. CHARAKTERISTIKA OBCHODU Po vstupu do aktuální současnosti je užitečné stručně se ohlédnout za historií obchodu. Tento přehled má nejen podat základní fakta, ale i ukázat význam obchodu v rozvoji ekonomických a společenských struktur. Obchod jako zvláštní, samostatná hospodářská činnost se začíná objevovat na rozhraní rodové a otrokářské společnosti po oddělení řemesel od zemědělství a města od vesnice. Za kolébku prvního pokroku v obchodě se považuje Babylonská říše. Formalizované principy obchodu v obchodním zákoníku jsou staré 4000 let. Babylóňané znali už i peníze – vážené kusy stříbra označené značkami, placení na splátky, úrok, kvitanci (písemné potvrzení o přijetí – zejména peněz), zastupování, společné obchodování, dělení zisku apod. Počátky feudalismu signalizují v oblasti obchodu výrazný krok zpět ve srovnání s obdobím rozkvětu otrokářského zřízení. Uzavřené naturální hospodářství feudálního panství má snahu produkovat všechny potřebné produkty pro panovníky a poddané. Služby obchodu a kupců potřebuje feudalismus jen výjimečně – služba obchodu se omezuje na luxusní sortiment. Samostatná feudální (církevní) ideologie se stavěla proti obchodování, které svojí podstatou poskytuje možnost úvěru, ale i okrádání a vydírání. Formy obchodu za feudalismu byly jednoduché – vandrovní obchod a výroční trhy. Vznik obchodních společností souvisí se snahou přenést riziko z obchodního podnikání na více osob. Ukázkovým příkladem prvních společností v obchodním podnikání byl námořní obchod. S rozvojem obchodu docházelo k prudkému rozvoji obchodních středisek – měst, která měla řadu funkcí, které má dnes stát (sociální otázky, obrana, zásobování). Později se objevuje fenomén obchodních společností – stát svůj monopol přenáší na soukromé společnosti, které mají i právo vlastního vojska, loďstva, pevnosti, obchodních stanic, peněžnictví apod. Stát se o jejich hospodaření nestaral, požadoval jen finanční příspěvky (daně). Rozmach mezinárodního obchodu a síla obchodního kapitálu měly vliv na průmyslovou výrobu, do průmyslu pronikal obchodní kapitál: 1.
obchodník se stává přímo “průmyslníkem“, 18
2.
obchodník si podřizuje výrobce dodávkami surovin, odběrem produkce a úvěrem,
3.
průmyslník přímo vyrábí ve velkém pro obchod. S rozvojem výroby dochází ke specializaci výroby a obchodu s výrobními prostředky,
surovinami a se spotřebním zbožím tak, jak roste úroveň společnosti. Historický pohled na obchod na našem území se liší pouze v závislosti na ekonomické vyspělosti společnosti v českém prostoru. Na přelomu 18. a 19. století se obchod výrazněji specializuje: obchodní živnosti se rozdělovaly na velkoobchod, tj. obchodování ve velkém a maloobchod podomní a stálý, ten pak na formální (koloniál) a kramářský. Chybí však potřebný kapitál u řemeslníků a tak do hry vstupuje kapitál obchodní – půjčováním peněz či samotným podnikáním v průmyslové výrobě. Průmyslová revoluce v odvětvích lehkého průmyslu, jeho rychlý rozvoj, rozvoj dopravy a intenzifikace zemědělské výroby vytvářely širší vnitřní trh. Od 60. let 19. století se zintenzívnil přechod průmyslu do českých rukou, rozvíjel se úvěr, pojištění, sdružování do společností, rozvoj obchodního školství. Rozvoj výroby samozřejmě podnítil i zahraniční obchod a zapojil výrazněji české země do světového trhu. Do nové republiky vstupuje obchod v poměrně rozvinuté podobě. Po krátké krizi v r. 1921 došlo k prudkému nárůstu obchodního podnikání, zejména početním růstem obchodních firem i provozoven, často i na úkor kvalitativní stránky obchodu. Nízká technická úroveň a vysoké náklady vedou malé obchodníky k různým formám spolupráce a sdružování. Rozšiřují se spotřební a nákupní družstva, aby tak mohla konkurovat kapitálově silným obchodním podnikatelům, ke kterým se přidávají na přelomu 30. let i první větší obchodní domy. Celkově je období 20. a 30. let charakterizováno: •
rychlým rozvojem nových skupin zboží (elektro, nábytek, foto, kosmetika, sportovní
potřeby apod.) a rozšířením počtu druhů zboží (např. barvy a laky, kosmetika), •
růstem spotřeby obyvatel, což vede ke vzniku dalších obchodních podniků,
•
rozšířením spotřebních družstev,
•
vznikem
velkých
obchodních
firem –
obchodních
a filiálkových firem, často spojených s výrobou (Baťa), •
zesílením konkurence.
19
domů,
velkoobchodních
Po 2. světové válce se náš obchod rychle vzpamatoval z válečné letargie, roste zahraniční obchod, modernizují se prodejny, rozšiřuje se sortiment i obchodní kapacity. Příznivý vývoj je přetržen v r. 1948. Nastává postupná likvidace soukromého sektoru, který zajišťoval zhruba 3/4 obratu, ve prospěch státních podniků vzniklých původně na základech znárodněných a zkonfiskovaných majetků. Obchod je likvidován nejen z hlediska soukromého vlastnictví (v rozsahu 100%, tj. nejvíce ze všech socialistických států střední a východní Evropy), ale i společenské vážnosti a prestiže. Ve stínu všemocné výroby, která je produkována “vládnoucí“ dělnickou třídou je obchod stále chybujícím článkem socialistické distribuce, který buď nesprávně prodává vynikající výrobky socialistických podniků, nebo zapříčiňuje nedostatek zboží, protože výrobu včas, popř. dosti důrazně neinformuje o potřebách trhu. Přirozený vývoj obchodu a nákupních podmínek se odehrával v západní Evropě. Zde prudce roste životní úroveň, rozsah nákupů a tím i obchodních kapacit. Rozšiřují se úvěry za výhodné úroky, je řešena bytová otázka, vybavení domácností chladicí a mrazicí technikou znamená převrat ve způsobu nakupování. Rozvoj automobilismu je další determinantou vývoje obchodu. Mění se nejen objem nákupu, ale i místo jeho realizace. (Záboj, 2009)
20
8. NÁKUPNÍ PROSTŘEDÍ A ATMOSFÉRA Významný rysem provozu maloobchodní jednotky je jeho podíl na tvorbě nákupního prostředí. Nákupní prostředí je tvořeno všemi prvky maloobchodní jednotky a jejího provozu – tj. zbožím, pracovníky, zařízením, plochami, stavbou, provozními operacemi a navíc též samotnými zákazníky. Nejčastěji se řadí do souboru faktorů (prvků) nákupního prostředí: •
design prodejny,
•
dispoziční řešení prodejny,
•
prezentace zboží,
•
personál,
•
zákazníci.
Prvky systémového pojetí obchodního provozu, resp. maloobchodní jednotky, se tak “přetavují“ do nové účelové podoby doplněné o samotné zákazníky.
8.1.
Tvorba nákupní atmosféry Nákupní atmosféra je výsledkem působení prostředí maloobchodní jednotky
(nákupního prostředí) a jeho kvantitativních i kvalitativních znaků – vlivů na smysly. Tyto vlivy jsou částečně vědomě a zčásti podvědomě vnímány jako individuální prožitek. Východiskem pro analýzu problému nákupní atmosféry může být model vyjadřující vztah stimulů ® emocí ® reakcí. Nositeli stimulů jsou faktory nákupního prostředí a jejich charakteristiky (kvantitativní, tj. počet, velikost, objem, ale i kvalitativní, tj. uspořádání, organizace, řešení, vzhled). Členění stimulů může být různé – podle smyslových orgánů, kterými jsou vnímány, vnější či vnitřní (podle místa působení – vně či uvnitř provozní jednotky), statické a dynamické apod. Působení stimulů vyvolává u zákazníka emoce. Soubor emocionálních postojů bývá označován jako “černá skříňka zákazníka“, neboť na rozdíl od stimulů, které obchodník zná (vlastně je vytváří) a na rozdíl od reakcí zákazníka (které má možnost pozorovat, resp. poznat), zůstává tvorba emocionálních postojů obchodníkovi relativně utajena. Proces
21
vytváření emocionálních postojů je ovlivněn nejen samotnými stimuly, ale i jejich vnímáním zákazníkem a jeho způsobem rozhodování. Zmiňovány jsou tři kategorie emocionálních postojů zákazníka v maloobchodě: •
emocionální postoje na základě působících stimulů,
•
emocionální postoje na základě osobních vlastností (sociálních, demografických, kulturních aj. charakteristik),
•
emocionální postoje na základě vlastního schématu rozhodovacího procesu. Jde o tzv. PAD–postoje (Pleasure – Displeasure, Arousal – Non-arousal, Dominance –
Submissiveness),
tj.
v překladu spokojenost –
nespokojenost,
aktivita –
pasivita,
samostatnost – podřízenost. Potom lze, byť schématicky, uvažovat o zákazníkovi pro obchodníka ideálním jako o zákazníkovi spokojeném, aktivním a samostatném. V praxi se pak zákazník projevuje podle toho, jaká skupina vlivů převáží. Vytváření emocionálních postojů je vlastně spojnicí mezi stimuly a reakcí, mezi nositeli atmosféry a chováním zákazníka. Zákazník na základě vytvořených emocionálních postojů reaguje. Jeho reakce může být kladná (přístup) nebo záporná (odstup). Kladná reakce je založena na požitku z nákupu, ochotě, resp. přání komunikovat s okolím, poznat nabídku, nakoupit zboží, do prodejny se případně vrátit (zachovat ji přízeň). Záporná reakce je logicky charakterizována opačně. Systém tvorby nákupní atmosféry je tedy nedílnou součástí komunikace obchodníka se zákazníky, sledující podporu jejich emocí a reakcí. Mezi základní formy komunikace v maloobchodě patří podpora prodeje (sales promotion) a public relations. Podporu prodeje lze charakterizovat jako souhrn aktivit podporujících zákazníkovu ochotu či zájem koupit určitý výrobek resp. službu. Čtyři základní cíle podpory prodeje lze charakterizovat takto: •
“zastav se a vejdi“ (stop and shop),
•
“vejdi a nakup“ (shop and buy),
•
“nakup více“ (buy bigger),
•
“zopakuj nákup“ (repeat purchase).
22
Pro realizaci základního cíle podpory prodeje se nabízí celá řada akcí a opatření zaměřených na prodej či image prodejny (snížení cen, soutěže, přehlídky, autogramiády, slavnosti atd.). Public relations je záměrná a plánovitá snaha podporující rozšiřování vzájemných kladných vztahů mezi maloobchodníkem a veřejností (příznivé pověsti, dobrého image, změny negativních reakcí). Tvorbu nákupní atmosféry je nutno považovat za nedílnou součást profilace provozní jednotky a tvorby jejího image. I když se stimuly mohou různě členit, jde o víceméně pracovní členění, neboť stimuly působí souhrnně. Jejich působení se prolíná, popř. vzájemně umocňuje.
8.2.
Design prodejny
8.2.1. Design exteriéru Hlavním cílem působení tohoto souboru vnějších stimulů je zákazníka získat – “zlákat“ jej ke vstupu do prodejní jednotky. Tyto stimuly se souhrnně označují jako “exterior design“. Patří sem architektura jednotky, vstupní prostory, výkladní skříně, nápisy a parkovací plochy. Architektura jednotky působí jako stimul již na relativně velké vzdálenosti. Pomocí zajímavého architektonického řešení je možné přilákat zákazníka blíže a umožnit tím i působení ostatních vnějších stimulů působících z větší blízkosti. Architektura provozní jednotky maloobchodu může působit na zákazníka několika způsoby. Může zdůrazňovat sortiment nebo původ sortimentu, který prodejní jednotka nabízí (např. asijský), dále i velikost prodejní plochy (halové řešení). Architektura jednotky může poukazovat i na kvalitu či cenovou úroveň prodávaného sortimentu (mramorové obklady, kombinace skla a kovu apod.). Styl architektury musí mít vztah k okolí (okolní zástavbě), resp. k charakteru osídlení či zástavby (městské, venkovské, sídlištní, vilové, historické). Z hlediska zmíněných stimulů bude patřit architektura provozní jednotky mezi stimuly zrakové a statické.
23
Vstupní prostory jsou představovány průčelím a vchody do prodejní jednotky, přičemž hlavním úkolem vstupních prostor je umožnit zákazníkovi co nejjednodušší, resp. nejpříjemnější přístup do prodejní jednotky, usměrnit jej, podpořit jeho orientaci a urychlit jeho vstup do prodejny. Ideální stav je takový, kdy zákazník nevnímá, že z vnějšího prostoru vstoupil do prodejny. Vstup by měl být řešen bez jakýchkoli zábran (bariér), tj. schodů, resp. výškových rozdílů. Vstup by měl být dostatečně široký, aby řádně plnil tzv. transportní funkci. Logicky bude kapacitní řešení vstupu pod vlivem charakteru prodávaného zboží, a tím i frekvence zákazníků. Uvádí se nejčastěji členění na varianty otevřeného a uzavřeného průčelí. Otevřená průčelí jsou charakteristická pro větší prodejní jednotky a vyznačují se širokým vstupním prostorem umožňujícím rychlý pohyb zákazníků a přehlednost v prvotní orientaci po prodejní ploše. Toto pozitivum širokých vstupních prostor však nesmí být znehodnoceno nevhodným dispozičním řešením samotné prodejní plochy. Uzavřené průčelí se naopak využívá u malých prodejních jednotek a butiků. Využívají na rozdíl od otevřeného průčelí plně výkladní prostory. Nevýhodou jsou příliš úzké vstupní prostory a případné kapacitní problémy. Výkladní skříně patří jednoznačně mezi nejúčinnější vnější stimuly (hovoří se o “menu prodejní jednotky“). Výkladní skříň, na rozdíl od ostatních, je stimulem působícím po celých 24 hodin. Na vnímatelnost výkladních skříní mají vliv takové faktory, jako je směr pohybu kolemjdoucích, hustota a frekvence chodců, atraktivnost nabídky. Výkladní skříně mají dva hlavní cíle: •
identifikace prodejní jednotky a její nabídky (sortimentu),
•
přilákání zákazníka do prodejny (iniciování nákupního záměru).
Výkladní skříň poskytuje maloobchodníkovi široké možnosti informování zákazníka: •
vystavováním reprezentativních vzorků zboží může maloobchodník vytvořit ucelený přehled o své nabídce,
•
vystavováním módního či sezónního zboží upozornit na aktuální změny sortimentu,
•
označením vystavovaného zboží cenou přilákat zákazníky, kteří vybírají podle cenových relací,
24
•
doplněním výkladů atraktivními aranžérskými prvky nebo vhodnými propagačními materiály upoutat pozornost kolemjdoucích a změnit je tak ve své zákazníky. Řešení výkladních skříní zahrnuje jak určení jejich optimálního počtu, velikosti a tvaru
výkladní skříně, tak i barevné řešení, výběr tématu (námětu) či správného zboží pro prezentaci a samozřejmě správné umístění vybraného zboží ve výkladní skříni. Zatímco řešení počtu, velikosti a tvaru výkladních skříní je součástí řešení architektury prodejní jednotky a jejích vstupních prostor, ostatní patří k úkolům aranžérů. Barevné řešení výkladní skříně odpovídá buď zvolenému tématu, nebo firemní barvě, která je též uplatňována i v barevném řešení interiéru a exteriéru. Námět výkladní skříně se vytváří často na základě sezónních akcí (výprodeje, slevy), ročních období, celospolečenských akcí (začátek školního roku) nebo svátků. Hlavním prvkem výkladní skříně však musí zůstat zboží a řešení problému: 1. jaké zboží do výkladu vybrat, 2. jak jej co nejúčinněji umístit. Existuje více faktorů, které určují rozhodování obchodníka o tom, které zboží vybere pro prezentaci ve výloze: •
sortimentní profil, tj. zboží, které patří do sortimentního profilu prodejní jednotky, na něž se firma specializuje. Mělo by mít ve výkladní skříni přednost před ostatními,
•
prodejnost zboží, tzn. vhodnou kombinaci rychloobrátkového zboží se stálým sortimentem prodejní jednotky,
•
ziskovost (výnosovost) zboží, tj. dát přednost zboží ziskovějšímu (výnosovějšímu),
•
charakter zboží z hlediska impulsivnosti nákupu. Umožňuje odlišit zboží impulsivního nákupu a toto preferovat při prezentaci ve výloze,
•
podpora propagačních akcí, tj. souběžná prezentace ve výkladech při propagačních akcích výrobců.
Nápisy na prodejní jednotce mohou mít několik podob: •
nápisy identifikující kdo prodává (názvy firem, logo),
•
nápisy sdělující co se prodává (v podrobnosti odpovídající vesměs míře specializace),
•
nápisy sledující jak se prodává, dříve i nápisy udávající formu prodeje (samoobsluha),
•
nápisy mohou dále informovat o otevírací době, adrese aj. 25
Obr. 10:Showroomy a jejich design exteriérů
26
Parkovací plochy mohou obdobně jako ostatní vnější stimuly přispět k vytvoření přednákupní atmosféry prodejní jednotky. Jde zejména o přístupnost, dostatečnou kapacitu a bezplatný přístup. Důležitá je i krátká vzdálenost od prodejní jednotky či dostupnost s nákupními vozíky a vybavenost orientačními tabulemi.
8.2.2. Design interiéru Vnitřní design, to jsou na předním místě stimuly (faktory), které souvisí s technickým řešením prvků interiéru prodejní jednotky. Zahrnuje zejména: použitý stavební materiál, obchodní zařízení, osvětlení, barevné řešení, zvukovou kulisu a vůni, mikroklimatické podmínky. Použitý stavební materiál – stropní, podlahový, obvodových zdí. Musí být především v souladu s prodávaným sortimentem i s image prodejní jednotky. Dalšími vlivy jsou zejména hygienické a bezpečnostní předpisy stejně jako užitné vlastnosti materiálu a v neposlední řadě struktura obchodně provozních operací (vhodnost pro tyto operace) a charakter obchodního zařízení. Řešení obchodního zařízení – obchodní zařízení podílející se na tvorbě nákupní atmosféry v prodejní jednotce je tou částí souboru zařízení a prostředků, který je určen především pro prezentaci zboží, popř. pro realizaci nákupu (vozíky, pokladny, váhy, automaty).
8.3.
Barevné řešení interiéru Hlavním cílem barevného řešení interiéru je ovlivnit rozhodování zákazníka. Lze např.
doporučit barvy teplé pro výlohy, vchody, prodejní místa s nabídkou zboží impulsivního. Vedle charakteru sortimentu je dalším důležitým faktorem barevného řešení interiéru firemní barva. Rozhodujícím faktorem pro volbu vůně v prodejní jednotce je bezesporu sortiment. Důležitá je mimoto i intenzita vůně.
27
8.3.1. Základní pravidla při práci s barvami Pravidla souladu tvaru a barvy V poměru výraznosti barevné úpravy a tvarové stránky stavby, má architekt celkem tři možnosti řešení. Buď dá barevnosti pouze podružnou výrazovou úlohu a tvaru zůstane dominance, nebo nechá obě tyto výrazové složky ve stejném poměru důležitosti. V třetím případě se rozhodne pro barevnou dominanci a tvarová složka bude potlačena. Barvy samozřejmě neexistují samy o sobě. Každý prvek má svou barvu, svůj barevný odstín s různou sytostí a světlostí, mají tvary. Dohromady vytvářejí celek, v němž se snoubí navzájem jejich tvary, ale v neposlední řadě též jejich barvy. Barva je svým působením na pocity člověka zvlášť účinným prostředkem, často účinnějším než stránka tvarová. Často navrhujeme barvu jedinou a snažíme se její výběr přizpůsobit daným podmínkám, nebo ji navrhujeme k jiné barvě, s níž má vytvořit dvojici, popř. ke skupině barev. Skladba barev může být uspořádána podobně jako tvarová skladba řádem vyrovnanosti, vyváženosti a rytmu. Může mít i svá zdůraznění dominanty, budit dojem oživení, klidu, neklidu, čistoty (K. Fořtlová, 2005). Kombinace barev stejné barevné kvality Nejužší vztahy vládnou mezi barvami patřícími do téže barevné skupiny, která je určena řadou barev se stejnou sytostí. Společným znakem je stejná kvalita, mohou to např. být světlejší a temnější stupně téže barvy. V prostoru těmito sestavami dosáhneme nejužšího vymezení barevné nálady. Chceme-li ladit do stejné barevné kvality, musí být jednotlivé odstíny odvozeny od téže syté barvy. Jakákoliv odchylka od odstínu ruší celkovou barevnou jednotu prostoru. Části, které chceme zdůraznit, můžeme v této soustavě řešit zesvětlením nebo ztmavením barevného odstínu (K. Fořtlová, 2005). Kombinace barev malé odlišnosti barevných kvalit Dobrým příkladem je spojení žluté a oranžové. Při navrhování barevných odstínovaných stupňů je dobré mít na mysli jejich skutečný odstín. Proto by např. oranžová měla být temnější než žlutá (K. Fořtlová, 2005). Kombinace barev střední odlišnosti barevných kvalit Sestavy barev s těmito rozdíly kvalit, zvláště pak rozdíly blížící se k barvám doplňkovým, se nazývají velkými intervaly. V tomto případě je opět lepší držet se původní 28
světlosti barev. Sestavy tří a více barev vytvoříme výhodně tak, že mezi dvě zvolené barvy krajní, navrhneme jednu i více barev jako mezi ně vložené mezistupně, které obě barvy svazují dohromady. Aby byla tato barevná kombinace opravdu funkční a vyrovnaná, je třeba, aby měla vložená barva určitý vztah k barvám krajním a vytvářela tak jejich přirozený přechod jak po stránce kvality, tak světlosti a sytosti (K. Fořtlová, 2005). Kombinace barev s většími rozdíly kvalit Míra souladu je doplněna vhodnou volbou světlostního a sytostního tónu. Použití těchto barev znamená výraznou tvrdost rozdílu, zvláště pokud se jedná o barvy sytější. Takové kombinace barev jsou vhodné důraznému odlišení jednotlivých prvků v prostoru. Pro dlouhodobý pobyt, zvláště pokud zvolíme výrazně syté tóny barev, se však tato barevná místnost nehodí, protože může mít rušivý účinek na naši psychiku (K. Fořtlová, 2005). Kombinace barev doplňkových Největší protikladnou rozdílností se vyznačují barvy doplňkové, tj. barvy stojící proti sobě v barevném spektru. Tyto barvy jsou oceňovány jako souladné, dobře se doplňující, tvořící pěkné barevné kombinace. Aby byla tvrdost barevného souzvuku zmírněna, doporučuje se přimíchání šedé barvy. Šedá je totiž jejich mezistupněm, a tudíž je vzájemně váže. Další možností snížení tvrdosti souzvuku je zmenšení sytosti. (K. Fořtlová, 2005) Pro působení barev není rozhodující jen jejich schopnost zazářit, ale i plocha, kterou barva v prostoru zaujímá. Už Goethe věděl, že doplňkové barvy musí zaujímat určitý vymezený prostor ve vztahu k celku, abychom docílili ideálního barevného působení. Žlutá k fialové v poměru 1:3, jedna čtvrtina žluté ke třem čtvrtinám fialové dávají tu správnou proporci. Modrá k oranžové 2:1, purpurová k zelené 1:1. V praxi platí toto pravidlo jedině tehdy, když chceme kombinovat doplňkové barvy z barevného kruhu. Obecně platí, že čím intenzivnější je barevný odstín, především tedy jasná červená a žlutá, tím menší by měla být plocha, na které ji použijeme. (G. Watermannová, 1994) Kombinace barev s bílou šedou a černou Každou z těchto tří barev můžeme použít do souzvuku ke každé barvě, v jejich souvislosti ale přestávají být neutrální. Každá barva, vedle níž jsou umístěny, v nich oživuje dojem barvy doplňkové. Proto se např. šedá v modrém prostředí stává teplejší, 29
v sousedství žluté studenější. Soulad určité barvy s barvou bílou nebo s jejími šedými odstíny a s černou se projevují teprve při jejich větším odlišení, ve větším kontrastu (K. Fořtlová, 2005). Barvy studené a barvy teplé Barvy se podle dojmového působení dělí do dvou skupin: na teplé a studené. Do první skupiny patří barvy červená, oranžová, žlutá a žlutozelená, do druhé pak barvy modrozelená, modrá a fialová. Jsou to skupiny, které se od sebe protikladně liší. Goethe je ve svém díle o barvách nazval aktivní a pasivní. Bílá je k oběma těmto stranám stupnice neutrální, právě tak černá a šedá. Teplé barvy nevzbuzují pocit tepla, ale působí na zvýšení aktivity a vitality člověka tak, že stimulují motorickou činnost jeho vegetativního nervstva. Zatímco studené barvy působí zcela opačně než teplé a tuto aktivitu zpomalují. Člověka zklidňují a působí na jeho psychickou stránku stabilizujícím dojmem (K. Fořtlová, 2005). Teplé a světlé barvy zespodu odlehčují, teplé a tmavé barvy působí bezpečně při chůzi, studené a světlé působí hladce a podněcují k běhu a studené a tmavé působí těžce a stahují pod povrch. Studené barvy jsou prostorotvorné, proto se také zachovává pravidlo teplých odstínů v popředí a studených v pozadí, a to zejména barvy modré, jež prohlubují dálku oblohy. Naopak nejvíce plochá barva je červená. Z toho důvodu je vhodné volit studené barvy pro malé prostory (I. Sloboda, 2007). 8.3.2. Prostředky ovlivňující účinky barvy Akcent Akcent je estetický prostředek prostorové kompozice. Je to zajímavý konstrukční a oživující prvek. Tento prvek je v prostoru obsažen zpravidla pouze v malé ploše. Je jakýmsi „svítícím bodem“ na obloze strohosti, střídmosti, elegance, jenž své okolí dostatečně prosvětluje. Někteří odborníci tvrdí, že akcent je solí prožitku z barev. Tento model začal být uplatňován na počátku devadesátých let dvacátého století při humanizaci vnějších a vnitřních fasád a také společných prostorů ve větší části českých panelových sídlišť. Jednou z hojně využívaných vlastností akcentu je jeho schopnost odpoutání pozornosti od vizuálně nežádoucích detailů či nepěkných objektů. Bývá situován na exponovaná místa, kde zastupuje funkci jakéhosi orientačního bodu. Akcentální barevnost se používá především u mobilních objektů. Jednou z nejpoužívanějších nositelů akcentu v prostoru jsou osvětlovací tělesa. Akcent použitý v tónech teplých barev upoutá náš zrak 30
znatelněji a důkladněji než akcent v tónech studených barev. Jedním z nejatraktivnějších prvků pro použití podoby akcentu je široká škála drobných mobilních prvků (plastika, keramika, sklo) (K. Fořtlová, 2005). Sytost a světlost Vlastnosti barev jsou v konečném působení závislé na stupni jeho konkrétní sytosti a světlosti. Velmi nízkou intenzitou osvětlení se barvy ztmavují a snižuje se stupeň jejich sytosti, výjimkou je pouze bílá, která v šeru jakoby svítí. Naopak při zvyšující se intenzitě osvětlenosti místnosti se sytost jednotlivých barev zvyšuje a zároveň dochází k jejich postupnému zesvětlování. Vysoký stupeň osvětlenosti části nebo celku způsobuje zároveň zmenšování světelnostních rozdílů barev. Míra sytosti je prostředkem, jímž je možné ovládat barevné oživení nálady. Barva malé sytosti dělá prostor barevně klidnější a vážnější. Zvyšováním sytosti naopak docílíme oživení nálady a výrazu. Výrazový účinek barvy je dán i její světlostí. Světlé barvy vyznívají radostně, zatímco ztemnělé důstojně, někdy i smutně. Čím je barva osvětlenější, tím prostor působí vzdušněji a jemněji. Naopak ztemňováním barvy docílíme výrazu těžšího a vážnějšího. Světlost barvy není sama o sobě tak výrazným činitelem při tvorbě prostoru, mnohem důležitější je barevná sytost. Pokud bude prostor osvětlen tlumeněji, použijeme světlostní stránku barvy a přimícháme do ní místo šedé, bílou barvu (K. Fořtlová, 2005). Světlé barvy opticky zvětšují a dávají volnost, tmavé barvy naopak opticky zmenšují, zútulňují (I. Sloboda, 2007). Osvětlení Prodejní místnosti, tj. celkové osvětlení, osvětlení regálů a pultů, osvětlení vybraných druhů zboží i nápisů. Výběr osvětlovacích těles a světelných ploch je ovlivněn velikostí prodejní místnosti, celkovým řešením stylu, dekorací a obchodním zařízením. Barva osvětlení souvisí s celkovým barevným řešením interiéru a je především závislá na sortimentu zboží. Barva osvětlení ovlivňuje vzhled zboží, ale také barvu tkaniny a použitých materiálů na zboží. (Záboj, 2009) Architekti upozorňují na to, že světlo dokáže zničit, nebo naopak vylepšit celý prostor. (I. Sloboda, 2007) Čím je zdroj světla, osvětlení slabší, tím je náš rozsah barevného vidění omezenější. S postupujícím šerem klesají menší světelné hodnoty až pod samotný práh rozeznatelnosti, 31
méně světlé odstíny tmavnou a ztrácejí se mezi nimi rozdíly. Nejdéle se ve své viditelnosti drží bílá barva. Pokud se mění světelná intenzita šera v intenzitu vyšší, stává se naše oko citlivým pro živé barvy. Tento jev pozoroval známý český vědec a intelektuál J. E. Purkyně již v devatenáctém století. Objevil tedy velmi zajímavou věc – při nižší intenzitě osvětlení je naše oko citlivější na modrou barvu a ve vyšší intenzitě pro červenou. Z Purkyňova objevu vyplývá, že světlostní rozlišení sytých barev může proběhnout pouze ve dne, v plném denním světle. Při uvědomování si intenzity osvětlení vyvstává další zajímavý poznatek: při nižších světelných hodnotách více vnímáme ve svém důsledku barevnou složku modré. Výstižně vyjádřil poznatek o vztahu intenzity osvětlení a barev vědec, malíř a myslitel Leonardo da Vinci, když ve svém traktátu napsal: „Červeň a žluť je nejkrásnější ve světlech, modř a zeleň v polostínu.“ Přímé denní světlo má výrazný vliv na barevnou vyrovnanost výsledného působení konkrétního prostoru. Tato nepopíratelná skutečnost je dána účinkem vysoké světelné intenzity přímého osvětlení a svou soustředěností na určitá místa v prostoru, kde vytváří kontrastní přechody ze světla do stínu. V celkovém působení jsou na přímém denním světle zvýhodněny barvy, jako je žlutá, červená, oranžová a zelenožlutá. Naopak barvy, které na svém dojmovém působení ve svých intenzitách do značné míry ztrácejí výsledný účinek, jsou modrá, zelenomodrá a fialová (K. Fořtlová, 2005). Transparence Barevně transparentní prvek, se odhmotňuje a zlehčuje v povědomém působení na naši mysl. (K. Fořtlová, 2005.) Povrchová úprava materiálu Důležitým pomocníkem akcentální působnosti je lesk. S ním je spojen pojem zrcadlení, třpyt a mat. O fyzikálním lesku můžeme hovořit jako o povrchovém odrazu světla dopadajícího v určitém úhlu na velmi hladké povrchy, jako je sklo, vodní hladina, leštěné kovy, olejové nátěry. Na takovém povrchu se světlo odráží usměrněným tokem v jediném odrazovém úhlu, zatímco na ploše hlubšího povrchu se odraz rozptyluje. Lesk se stupňuje s intenzitou světelného zdroje, spolu s intenzitou jeho paprsků a strukturou a sytostí barvy a úpravy povrchu materiálu. Na jedné straně asociuje záři, teplo, sluneční paprsky, třpyt vodní letní hladiny, ale také může v některých případech evokovat střepy, led a sníh. Lesk u skla je jedním z důležitých estetických účinků. Již Leonardo da Vinci v okouzlení popisoval sklo pro jeho krásu umocněnou barvou a leskem. Přímá propojenost 32
barvy se třpytem a leskem způsobuje zajímavé až fascinující působení skleněných předmětů v pozicích estetických akcentů. Sklu vyhovuje především pozadí provedené v tmavé, syté barvě (K. Fořtlová, 2005). Kontrast Je založen na kombinaci velkých barevných rozdílů, které následně ve svém důsledku vyvolávají rozruch, neklid a napětí. Výraznými tvůrci barevného kontrastu jsou především drobnější mobilní prvky. Při používání kontrastních barev si musíme uvědomit, že tyto nejlépe vyniknou ve své těsné, bezprostřední blízkosti. V uplatňování velikostních poměrů ploch jednotlivých barev především platí zásada jejich emocionálního působení a intenzity. Pro každou barevnou kompozici platí pravidlo, že uvážlivým používáním prostředků excentricity a asymetrie získáváme vyšší barevné a kontrastní účinky v prostoru. Ve výběru jednotlivých barev se nabízí užití těch, které jsou k sobě navzájem doplňkové – modrá a žlutá, zelená a červená. Existují tři základní typy kontrastu – světlostní, sytostní a barevný. Světlostní kontrast spočívá například v použití velmi světlé červené vedle červené velmi tmavé. V tomto sousedství se světlá červená ještě více zesvětlí a tmavá bude působit tmavěji, výrazněji. Nejvýrazněji jednotlivé barvy vystupují v kombinacích velkého kontrastu, jako je např. bílá a černá. Sytostní kontrast je dobré používat bez působnosti světlostech rozdílů. Dobrým příkladem je použití velmi málo syté modré vedle barvy velmi syté v pozadí. Barevný kontrast je založen i na malých barevných rozdílech. V případě sousedství barev doplňkových jsou kontrasty největší (K. Fořtlová, 2005). Harmonie Harmonickým nazýváme obraz, v němž nejsou příliš znatelné změny a odchylky od celkového uspořádání kompozice. Harmonie je tedy dána poměrem jednotlivých částí celku, jejich vzájemnými proporcemi a shodou a souladem vztahů všech jednotlivých částí v jejich konečném kompozičním působení. Takového obrazu dosahujeme nejčastěji sestavením částečně podobných prvků. Může tak vzniknout harmonická sestava barev (např. obraz vytvořený pouze z různých odstínů zelené barvy), harmonická sestava tvarů, atd. Harmonie je tedy opakováním, které však není úplné, ale připouští určitou změnu. Tato odchylka od celkového uspořádání obrazu však nesmí být příliš velká, aby její hodnota neporušila celkovou jednotu kompozice. Harmonie je svou podstatou vhodná k vytvoření symetrických a pravidelných kompozic. Harmonická kompozice působí celkově uklidňujícím dojmem, protože jsou prosté náhlých změn, kontrastů a napětí. 33
Z těchto důvodů jsou pro lidské vnímání velmi příjemné. V přírodním prostředí, které vytváříme záměrně pro uklidnění a duševní odpočinek člověka, by proto měl tento typ kompozice převažovat (J. Mareček, 1992).
Rytmus a dynamika Hlavním, nezastupitelným a významným důsledkem použití rytmu, je dynamičnost a pohyb, tedy výsledný dojem vyvolaný působením rytmu na návštěvníka. Společným znakem všech prvků a jejich vzájemných kombinací s použitím rytmu je opakovatelnost, která může být pravidelná a stejnoměrná, ale také v menší míře nepravidelná, a o to zajímavější, někdy i působivější. Rytmus a dynamika v prostoru vzniká vhodně zvolenou kombinací jednotlivých použitých prvků v námi zvolených intervalech. Významným nástrojem rytmické skladby v prostoru je jednoduché, přirozené a ž mechanické střídání kontrastních barev v jejich sytostních a světlostech odstínech, uspořádaných vedle sebe, v těsném sousedství, jako výzva a odpověď na ni. Rytmus může být tvořen střídáním světel a stínů, barev teplých se studenými, kombinací horizontálních prvků a prvky vertikálními, kontrasty barevných ploch v jejich velikostech a jednotlivých tvarových variacích (K. Fořtlová, 2005).
8.3.3. Barva v interiéru Barva a prostor Řešení barevnosti vnitřních prostorů je určováno různými hledisky, zejména prostorem, jeho tvarem a velikostí a osvětlením. Vnitřní prostory se skládají z tří základních částí – podlahy, stropu a stěn. Podlaha tvoří základnu prostorového útvaru, stěny podpírají strop, a jeví se tak jako část nesoucí a strop jako část nesená. V tomto smyslu volíme barvu stropu jakožto části nesené, působícím dojmem lehkosti, tj. zesvětlenou, skrovně sytou, nebo bílou. Stěnám dáváme barvu méně světlou a podlaze barvu ještě menší světlosti. Takové světlostní odstupňování barevnosti prostoru směrem shora dolů, má cenné praktické výhody. Jednak se tím přibližujeme stavu, jaký nás provází venku v přírodě, kde je též nejsvětlejší prostředí zpravidla nad hlavou, a jednak tím nejlépe vyhovujeme uspořádání našeho vidění. Podlaha, která bývá nejvíce osvětlenou částí 34
prostoru, nezatěžuje tak zrak přílišnou světlostí. Stěny pro ostatní vybavení místnosti jsou pozadím a podle toho je třeba upravit jejich barevnost. Z tohoto hlediska by neměly vystupovat příliš nápadně svou barevnou sytostí nebo vzorováním velkých tvarů a výrazných barev. Stěna okenní, která je nejstinnější částí prostoru, bývá někdy natírána barvou světlejší. Při běžnější úpravě prostoru je účelnější strop prostěji řešený, světelných barev, zejména bílé, která má značnější světelnou odrazivost (K. Hanuš, 1969).
Základní pravidla při práci s barvami:
Tmavé barvy prostory zmenšují a strop snižují
Světlé barvy rozšiřují, místnosti se zdají být větší, strop vyšší
Chladné odstíny modré jakoby prodlužují vzdálenost, stěny a stropy jakoby opticky ustupovaly do pozadí
Teplé barvy se zřetelným podílem červené mají opačný efekt, přicházejí nám jakoby naproti
Teplé odstíny žluté jsou méně agresivní než červené, tmavší tóny nám přicházejí vstříc, světlejší rozšiřují prostor
K modernímu interiéru se syté barvy často nehodí
Nepoužívat více než tři barvy
Studené barvy opticky zvětšují, teplé zmenšují prostor
Volba dominantní barvy má odpovídat zamýšlenému prostorovému účinku
Pravidla při práci se vzory:
Velké vzory, zvláště v červených odstínech, dokáže prostor opticky zkrátit
Široké pruhy na podlaze směrem k čelní stěně opticky prodlužují krátké chodby nebo pokoje
Příčné pruhy na stěnách způsobují, že místnost vypadá širší, ale také nižší, podélné pruhy zvýrazňují výšku a protahují prostor
Malé vzory vzbuzují prostorný a velkorysý dojem
35
Jak zamaskovat nedostatky:
Barevné ozdobné lišty ve výši očí upoutají pozornost tak, že se na zeď ve vyšší výši ani nezaměříme
Strop, na kterém je vedení umístěné na omítce, natřeme tmavším decentním odstínem, na tmavém podkladě vrhá vedení jen malý stín
U malých bytů plných rohů a zákoutí, zvolíme pro podlahy všech místností stejnou barvu (G. Watermannová, 1994)
Barva a její použití v závislosti na osvětlení místnosti Řešení barevnosti místností přizpůsobujeme jednak intenzitě jejich osvětlení a jednak i druhu osvětlení. Místnosti položené na severní stranu, s menším přílivem světla při denním osvětlení, mají mít barevnost, jež působí zjasňujícím dojmem. Převážněji použijeme barev teplých, zejména žlutých, sytějších, zesvětlených. V místnostech vydatně osvětlených, zejména položených na jih, tlumíme zpravidla sytost barev, zároveň i jejich světlost a kontrastní rozvedení prostoru. Sytější barvy a tvrdší kontrast by působily v těchto prostorách neklidným dojmem. Širší využití mohou mít barvy studené, které není třeba tolik tlumit v jejich sytosti nebo světlosti (K. Hanuš, 1969). 8.3.4. Interiér versus exteriér Hledejme barevnou inspiraci v přírodě Znaleckému zacházení s barvami a s tvary se lze naučit a nejlepším učitelem je sama příroda. Protože člověk žije odnepaměti v tomto harmonickém prostředí, raduje se nejvíce právě z barevných efektů. Barevný obraz přírody se v jednotlivých ročních obdobích mění. Každé roční době dominuje jedna základní barva. Na jaře je to žlutá, v létě modrá, na podzim červená a v zimě opět modrá. Každá tato základní barva určuje barevné ladění roční doby. S ohledem na základní barvy ročních dob můžeme tedy označit jaro a podzim za roční doby teplých barev, léto a zimu za doby barev studených. Ze stupnic pak jasně vyplývá, že jarní a podzimní barvy mají pro svůj teplý základ mnohem více společného mezi sebou než se studenými barvami léta a zimy. V praxi to znamená, že lze kombinovat jarní barvu s podzimní nebo zimní s letní. Jarní barvy se od podzimních liší tím, že působí lehčím a veselejším dojmem, zatímco podzimní jsou syté a 36
zemité, těžké. V létě vypadají studené barvy vybledle, zatímco v zimě jsou ostré a září ledově (G. Watermannová, 1994). Jako součást vnitřního prostředí se uvádějí taktéž mikroklimatické podmínky. Za hlavní mikroklimatické podmínky v prodejních jednotkách se považují teplota, vlhkost, prašnost a větrání. Například vysoká teplota v prodejní jednotce může způsobovat únavu zákazníků, a tím i menší soustředění na nabídku zboží, nízká teplota může naopak působit na zkrácení doby nákupu. Mikroklimatické podmínky působí kromě toho na jednání prodavačů a do značné míry ovlivňují prodejní rozhovor.
8.4.
Dispoziční řešení (Store Layout) Dispoziční řešení prodejní místnosti (součást nákupního prostředí) lze definovat jako
prostorové uspořádání hmotných prvků obchodního provozu v prodejní místnosti. Jde o rozhodující část obsahu aktivit tzv. space – managementu v maloobchodě. V zásadě se rozlišují tyto modely dispozičního řešení: •
pravidelné (grid layout) –charakteristické pro uzavřené samoobsluhy, kdy je výstavní zařízení uspořádáno rovnoběžně s bočními stěnami prodejní jednotky. Uspořádání zákazníka vede určitým směrem (řízený pohyb), tento směr lze tedy zakalkulovat do řešení prezentace zboží. V tom je nutno z hlediska podnikatelského spatřovat hlavní výhodu, naopak u zákazníka může tento systém řešení vyvolat pocit omezenosti v rozhodování. Dalšími výhodami z podnikatelského hlediska je maximální využití ploch, popř. řízení pohybu zboží;
•
s volným pohybem (free-flow layout) – je zákazníkem přijímán pozitivně na základě možnosti přehlédnout celou nabídku prodejní místnosti, orientace podle vlastní vůle, zákazníci nejsou vedeni uspořádáním zařízení prodejní místnosti. Využití prostoru (plochy) je však v tomto případě nižší. Používá se u nepotravinářského, zejména oděvního zboží;
•
s polouzavřenými prodejními úseky (butique layout) – má uspořádaný prodej jednotlivých sortimentních skupin do samostatných více či méně uzavřených prodejních úseků, které mohou mít kromě sortimentního zaměření i odlišnou cílovou skupinu, barevné řešení, design, formu prodeje apod., tedy nákupní atmosféru. Celá 37
prodejní místnost takto uspořádaná pak působí specifickou nákupní atmosférou. Používá se u luxusních sortimentů univerzálních i specializovaných obchodních domů a specializovaných obchodních jednotek; •
standardní obslužné (standard layout) – představuje uspořádání pultových prodejen, kdy uspořádání pultů bývá při stěnách místnosti, střed prodejny slouží k pohybu zákazníka.
8.5.
Prezentace zboží Prezentace zboží má jako hlavní cíl a smysl co nejúčinnější představení zboží
zákazníkovi a připoutání pozornosti k výrobku i podnícení zájmu o jeho nákup. Problém prezentace je v podstatě problémem volby prezentační techniky při respektování souboru prezentačních zásad a využití prezentačních prostředků. Mezi nejčastější prezentační techniky patří: •
vertikální prezentace – zboží stejného druhu je co do hloubky výběru prezentováno ve výstavním zařízení v úrovních pod sebou, šíře nabídky je naopak zdůrazněna v horizontálním směru, tento způsob upoutává pohled zákazníka na úrovně, kam se jinak upíná jen malá pozornost, využívá se u větších prodejních jednotek s větší hloubkou sortimentu,
•
horizontální prezentace – je opakem výše uvedené a je vhodná pro menší prodejní jednotky, které nemají dostatek prostoru pro prezentaci většího množství zboží jednoho druhu (značky), takové jednotky prezentují zboží horizontálně v malých množstvích od jednoho druhu,
•
otevřená prezentace – předpokládá aktivní zapojení zákazníka, kdy zákazník má možnost si zboží vyzkoušet, prohlédnout, porovnat s jiným, zboží je zákazníkovi blíže a prezentace tak zvyšuje sklon k nákupu,
•
tématická prezentace – je prezentací různých druhů zboží společně pod jedním tématem, přičemž výběr tématu je velmi široký, od mezinárodních událostí (sportovní události) po sezónní události (začátek školního roku) či svátky,
•
prezentace životního stylu – používá se pro prezentaci různých druhů zboží, jež je určeno segmentu zákazníků se shodnou charakteristikou životního stylu (např. Mladá móda), 38
•
prezentace příbuzného zboží – na základě tzv. myšlenkové orientace, kdy je zákazník při nákupu určitého druhu zboží myšlenkově veden společnou prezentací k sortimentu komplementárnímu (nábytek a bytové doplňky, dětské zboží aj.), tento způsob prezentace má mimo jiné velký význam v souvislosti s impulsivními nákupy,
•
prezentace v blocích – je vhodná pro prezentaci zboží nového, unikátního či zboží za speciální cenu, je náročná na prodejní prostor a její použití bývá vyvoláno výrazným zájmem obchodníka o účinnou prezentaci zboží (zavádění na trh nebo naopak výprodej), plocha je zde limitujícím faktorem použití a proto se používá prezentace v blocích spíše ve velkokapacitních jednotkách.
Jinak lze samozřejmě posuzovat prezentaci podle různých hledisek: •
trvalá, sezónní či akční prezentace podle charakteru nabídky,
•
podle frekvence prezentování v prodejní místnosti (běžné je dvojí, popř. trojí prezentování u impulsivního zboží, tj. v regálu v rámci sortimentní skupiny a na vhodných místech pro impulsivní nákupní rozhodování – např. před pokladním boxem),
•
prezentace zboží sypaného, položeného, vrstveného,
•
prezentace sólo, hromadně, skupinově a další.
Činitelé podmiňující prezentaci zboží: •
zboží, jeho vlastnosti, popř. charakter obalu,
•
velikost plochy (prostoru) pro prezentaci,
•
umístění výrobku ve výstavním zařízení,
•
prezentační prostředky. Vlastnostmi zboží jsou zde chápány jak vlastnosti fyzikální (zejména velikost, barva
materiálu, váha), tak i jeho postavení ve spotřebě (srovnej skupinovou prezentaci mouky a individuální prezentaci videokamery nebo kožichu). Obal působí při prezentaci zboží prostřednictvím funkce vizuálně komunikační a její informační a psychologicko-estetickou stránku. Plocha – prostor pro prezentaci (omezenost jeho zdroje) si vynucuje poměrně náročné postupy přidělování těchto ploch jednotlivým druhům a skupinám zboží. Rozhodujícím
39
ukazatelem může být jak podíl na obratu či výnosech, tak např. přímá výrobková rentabilita. Umístění výrobku jednak na prodejní ploše a jednak ve vztahu k zornému poli očí jsou dva stěžejní faktory účinnosti prezentace. S ohledem na pohyb zákazníka prodejní jednotkou jsou místa, jež jsou zákazníkem vnímána intenzivněji či méně intenzivně (resp. mají předpoklady být takto vnímána). V tom je nutno spatřovat “cenu“ takového místa. S ohledem na schopnost zákazníka na místě vnímat prezentovanou nabídku je možné vertikálně dané místo (regál) rozdělit na zóny: •
zorného pole očí (110 až 160 cm) jako nejatraktivnější zónu,
•
zónu dolní (odběr zboží v předklonu),
•
zónu horní (odběr zboží vzhůru nataženou rukou). Prezentační prostředky jsou nejrůznějšího druhu a významu. Souhrnné označení pro
rozhodující skupinu prezentačních prostředků všeobecně používá výraz display. Jde vesměs o barevné grafické aplikace na manipulačních jednotkách – kartonech (display– karton) či palet (display–paleta), ale i panel, štít, dekorace, ale i trojrozměrné prvky užité pro dekorativní uspořádání nabídky a další. Základní funkcí prezentačních prostředků je funkce informační a komunikační. Pomocí prezentačních prostředků maloobchodník zákazníky informuje a komunikuje s nimi. Vhodné prezentační prostředky pozitivně ovlivňují nákupní atmosféru tím, že zlepšují orientaci zákazníka, poskytují mu doplňkové informace o zboží, upozorňují jej na zajímavé nabídky. Získané poznatky o provozu velkých, zejména potravinářských, prodejen se samoobsluhou u nás i v zahraničí vedly k formulaci několika obecných zásad platných při rozmístění sortimentu zboží v prodejní místnosti. Způsob rozmístění sortimentních skupin zboží v prostoru samoobsluhy podléhá určitým principům vyplývajícím z: •
psychologie chování zákazníků při nákupu,
•
charakteristických vlastností zboží (a obalů),
•
technologie provozu obchodní jednotky.
40
8.6.
Personál Prodejní personál se podílí na tvorbě nákupní atmosféry bezesporu výrazně, a to nejen
počtem, tj. schopností zajistit prodejní operace kapacitně, ale také kvalifikací (schopností obsloužit zákazníka na odborné úrovni, včetně poradenské aktivity), chováním a upraveností vzhledu. Výběr, vzdělávání, rozmisťování, řízení i kontrola pracovníků je stěžejní náplní personálního managementu v obchodě. (Záboj, 2009)
41
9. DEFINICE VYBRANÉHO OBJEKTU
9.1.
Charakter Prostor, který jsem zvolil pro řešení interiéru v této práci, je obchodní a kancelářský
komplex nesoucí název „Orchard“ (v překladu sad – ovocná zahrada). Tento komplex je situován centru v Ostravy a byl postaven v roce 2009. Skládá se ze tří budov o celkové užitné ploše 36 000 m2. Každá budova má 5 nadzemních a jedno podzemní podlaží. Pro obchodní účely je určeno první nadzemní podlaží (přízemí) v každé budově přizpůsobitelné dle individuálních požadavků nájemníků. Prostory jsou realizovány na vysoké technické úrovni zahrnující například zdvojené podlahy, telekomunikační připojení, snížení podhledů se zabudovaným osvětlením a klimatizací. Součástí projektu je i luxusní hotel, restaurace, dostatečná kapacita parkovacích míst a skladových prostor.
Obr. 11: Pohled na obchodní a kancelářský komplex The Orchard
Technická specifikace: •
Možnost flexibilního rozmístění příček v tzv. open plan
•
Snížené podhledy se zabudovaným osvětlením
•
Zdvojené podlahy
•
Otevíratelná okna s automatickými externími žaluziemi
•
Prosklená stěna ze strany ulice a vstupu
•
Klimatizace
•
Optické kabely
•
Záložní zdroj energie 42
9.2.
Poloha Komplex Orchard je strategicky umístěn mezi dopravními tepnami Hornopolní a
Cihelní. Dálniční přivaděč D47 (Místecká), který se nachází v blízkosti areálu, zajišťuje výbornou viditelnost. Zastávka městské hromadné dopravy se nachází přímo před objektem. Všechna důležitá místa jsou vzdálena nejvýše 5-15 minut. Tramvajová, trolejbusová a autobusová síť linek spojuje Orchard s hlavním autobusovým a vlakovým nádražím a s centrem města. MHD je zajištěna i mimo pracovní dobu a o víkendech. Cestování z okolních měst netrvá více než 40 minut. Mimo to je Ostrava se všemi významnými okolními městy a hraničním přechodem do Polska spojena rychlostními komunikacemi.
Obr. 12: Mapa Ostravy a poloha komplexu Orchard
43
Obr. 13: Mapa centra Ostravy
9.3.
Důvod volby a výhody Spousta lidí na severu Moravy je přesvědčena o tom, že když chtějí kvalitní a
originální zboží, (a to platí i v případě vybavení interiérů) musí se vydat do Prahy nebo do Brna. Bohužel v některých případech konkrétních světových značek nábytku tomu tak je. Proto lidé z tohoto kraje mají na výběr ze dvou možností, buď si vyberou z omezené škály dostupných výrobků v jejich blízkosti, nebo musí podstoupit již zmíněnou cestu do Prahy apod. Z toho jsem se rozhodl zvolit Ostravu za „své“ cílové místo projektu. Ostrava je třetí největší město v České republice a tvoří centrum průmyslu, administrativy, obchodu, kultury a vzdělání v Moravskoslezském regionu. Mimo to její poloha je výhodná i co se týče sousedních států. Z Ostravy do Polska je to pouze 17km a na Slovensko okolo 70km. Další výhodou je umístěni prodejny v kancelářském komplexu zaměstnávajícím 3000 pracovníků. Velkou skupinu z nich můžeme považovat za cílovou klientelu. Jedná se například o manažery společností Česká spořitelna, Komerční banka, Home credit, HSBC banka, softwarová skupina Tieto a další. 44
10. OBECNÉ VÝHODY A NEVÝHODY PRODEJE NÁBYTKU Výhody •
Nejedná se o sezónní zboží
•
Možnost vyzkoušení konkrétního zboží
•
Slabší konkurence v ČR (mimo Prahu)
Nevýhody •
Velikost obchodních (skladovacích) prostor
•
Komplikovaná změna sortimentu
•
Nutnost zaškolení personálu
11. PRODEJNÍ PLÁN A DISPOZICE PRODEJNY
11.1. Nábytek a služby Když člověk plánuje cokoliv prodávat, měl by si důkladně ujasnit související otázky. S druhem a cenovou kategorií produktů úzce souvisí cílová klientela, doprovodné služby a v neposlední řadě způsob prodeje a jeho lokalita. I já jsem se věnoval těmto problémům a jsem si vědom, že když plánuji prodávat nábytek zvolených značek, musím zajistit svým klientům služby zahrnující „kompletní servis“. Všeobecně platí, že skupina lidí, kteří jsou ochotni „připlatit“ více, musí mít důvod – kvalita, nadstandardní servis, prodloužená záruka apod. Proto navrhuji služby jako například: navrhování interiérů pomocí 3D vizualizací, zapůjčení některých vybraných kusů výrobků „na zkoušku“, prodej na splátky, předváděcí akce… Dnes dokonce existují studia tohoto zaměření, která nabízejí svým partnerům ukázku zařízeného předváděcího domu či bytu.
45
Kuchyně - Eggersmann Firma byla založena roku 1908 Wilhelmem Eggersmannem a jeho 4. pokolení dnes vyrábí individuální kuchyně splňující nejvyšší požadavky náročných zákazníků na celém světě. Kuchyně Eggersmann se vyznačují především vysokým kvalitativním standardem, moderním designem a velmi širokou paletou nabídky.
Obr. 14: Eggersmann
Bytový sedací nábytek - COR Kolekce sedacího nábytku COR, který se pro své řemeslné zpracování, neotřelý design a širokou variabilnost sestav těší dlouhodobé oblibě. Nábytek oceněný řadou prestižních cen je nedílnou součástí obytných i veřejných prostor na celém světě po více než pět desetiletí.
Obr. 15: COR
46
Jídelny, obývací pokoje, ložnice, šatny - Haas Společnost založena roku 1935 v rakouském městě Donau. Výrobní náplní této firmy je nábytek do obývacích pokojů, jídelen, předsíní, šaten a ložnic.
Obr. 16: Haas 1/2
47
Obr. 17: Haas 2/2
Pracovní, odpočinkové sezení a privátní kanceláře - Knoll Společnost Knoll, světově uznávaná jednička v oblasti designu, získala stovky ocenění za design. Kolekce moderní klasiky KnollStudio zahrnuje sedací nábytek a stoly pro kanceláře vedoucích pracovníků či pro vybraně zařízené soukromé domy. Byla vyvinuta ve spolupráci s předními světovými architekty a designéry a má svůj exkluzivní rukopis.
48
Obr. 18: Knoll
Sedací nábytek veřejných interiérů – Fritz Hansen Fritz Hansen je dánská společnost vyrábějící především sedací nábytek do veřejných prostor známý svým prvotřídním designem a řemeslným zpracováním. Historie firmy sahá až do roku 1872, ve kterém ji F. Hansen ve městě Nakskov založil.
Obr. 19: Fritz Hansen
49
Zahradní nábytek – Teak & Garden Teak & Garden začal vyrábět zahradní nábytek před více jak čtvrt stoletím v Nizozemsku. Od té doby se výroba rozšířila i do Asie a prodej do většiny zemí světa. Firma zpracovává pouze dřevinu Teak pro své trvanlivé vlastnosti a odolnost vůči hnilobě.
Obr. 20: Teak & Garden
Přehled zastoupených značek a jejich dostupnost v ČR značka
země původu
zastoupení v ČR
město
EGGERSMANN
Německo
ANO
Praha
COR
Německo
ANO
Praha, Brno
HAAS
Rakousko
NE
-
KNOLL
Německo
ANO
Praha
FRITZ HANSEN
Dánsko
ANO
Praha
TEAK&GARDEN
Nizozemsko
ANO
Praha
Obr. 21: zastoupení značek
50
11.2. Komunikace Na zaujetí potencionálního zákazníka a komunikaci s ním se významně využívá reklama, která budí zájem o koupi, snaží se měnit postoj k propagovanému výrobku, službě nebo společnosti, vytváří image a zvyšuje povědomí o propagovaném výrobku či službě. Styl a image organizace je jednou ze složek, které ovlivňují právě kvalitu informací. (Horný, 2004) Nebo-li: „I slepý divočák občas najde žaludy, ale neškodí vědět,
že rostou v dubovém lese.“ David Ogilvy – zakladatel jedné z největších reklamních agentur světa Ogilvy&Mather
Vztah mezi kulturou, identitou a image organizace Základním rámcem pro ovlivňování image je kultura organizace, a ta svoji zpětnou vazbu nachází opět v image organizace. Image organizace je ve skutečnosti zprostředkován jako jednotná identita za pomocí jednotné komunikace. (Horný, 2004)
51
Skupiny veřejnosti pro komunikaci organizace
Obr. 22: skupiny veřejnosti
11.3. Dispozice Řešené obchodní prostory jsou situovány v přízemí v druhé budově zleva z celého komplexu (viz. obr: 10). Mají relativně pravidelný charakter půdorysu a jeho součástí je rastr nosných sloupů. Celková plocha prostor činí cca 431m2. Prostup denního světla do interiéru zajišťují okna ze tří stran jednotky. Výhodou je, že prosklení od ulice (strana A) a od hlavního vstupu (strana B) je řešeno na celou výšku podlaží, což nám kromě světla přenáší do interiérů lepší pozornost kolemjdoucích o prezentovaných výrobcích. Další výhodou prostor je, že postrádají jakékoliv výškové rozdíly, a tím zjednodušují pohyb návštěvníků i prostorovou dispozici produktů. Podle mého názoru by vystavené kategorie produktů na prodejně měly respektovat charakter použití v cílovém prostředí, z toho 52
důvodu v blízkosti prosklení navrhuji umístit nábytek do společných prostor – reprezentativní, designově zpracovaný a v pozadí prostor pak nábytek lůžkový, šatní apod. Celá expozice by měla být doplněna jednotlivými druhy stafáže v příslušné míře, aby tzv. atmosféru „oživila a barevně vyvážila. Pro docílení lepšího výsledku navrhuji celý prostor opticky rozdělit příčkami, paravány nebo závěsy tak, abychom se přiblížili domácímu prostředí. Obdobný výsledek můžeme vidět na obr. 11, kde je zobrazena expozice rakouského výrobce nábytku TEAM 7.
Obr. 23: Pohled na „showroom“ od vstupu
53
Obr. 24: Vlastní dispozice prostor
54
Obr. 25: Dispozice obchodních prostor společnosti TEAM 7
55
12. VLASTNÍ NÁVRH VSTUPNÍ ČÁSTI
12.1. Použité výrobky Kancelářské křeslo Kinnarps plus8
Toto křeslo je vysoce efektivní i v základním provedení. Plynule nastavitelné naklápění a aretace v každé poloze zaručuje dobrý komfort. Plynulé křivky pak nadčasový design. Podle vlastní postavy si každý může přidat svoje nastavení: hloubku a výšku sezení, výšku a výsuv opěradla. Při výběru svého křesla plus8 můžete vybírat ze dvou výšek opěradel a dvou typů područek, s nebo bez opěrky hlavy.
Obr. 26: Křeslo Kinnarps plus8
Křeslo Knoll Barcelona
Obr. 27: Křeslo Knoll Barcelona
56
Křeslo navrh německý architekt Ludwig Mies van der Rohe v roce 1929 na mezinárodní výstavu v Barceloně. Zajimavostí křesla je, že se vyrábí i v dětské velikosti a mimo jiné bylo použité v brněnské vile Tugendhat. Konferenční stůl Materia silent whisper
Tento stůl byl navržen speciálně pro veřejné prostory. Jeho přednosti jsou snadná údržba, lehkost a volba mnoha barevných kombinací. Autorem je návrhář Sigrid Strömgren, výrobcem pak společnost Materia patřící do švédské „rodiny“ Kinnarps. Ocenění:
Design
Award
Guldsyrsan
2008,
Red Dot Design Award 2008 Obr. 28: Konferenční stůl Materia silent whisper
průměr: 800mm výška: 520mm
12.2. Informační pult
Zvolený informační pult je řešen pro obsluhu dvou osob. Jedna z osob by měla představovat technickou podporu klientů v podobě předvedení a podání informací o prezentovaném zboží, kdežto pracovní náplň druhé osoby by byla v podobě ekonomické a provozně nezbytné práce celé prodejny. Pro každého pracovníka je vytvořeno samostatné pracoviště řešeno barevným kontrastem černé a bílé barvy v podobě lesklých laminátů. Takto barevně řešeny plochy mají za úkol z tohoto pultu vytvořit dominantu v prostoru, což příznivě působí na okamžitou orientaci vstupujícího do „nového“ prostředí. 57
Oba pracoviště jsem navrhl ve standardní výšce kancelářského stolu (750mm), tak abych mohl použít kvalitní kancelářské židle. Toto sezení je výhodné především díky své variabilitě, ergonomii a mobilitě. Díky lepší komunikaci se stojícím klientem a sedící obsluhou jsem použil vyvýšené části na obou stranách pracovišť. Toto vyvýšení má zároveň podpořit soukromí personálu a esteticky zakrýt nezbytnou kancelářskou techniku. Skleněná část umístěna mezi oba pracovníky, jejímž účelem je vytvořit prostor pro prezentační katalogy nabízeného zboží, je z průhledného skla. Celý skleněný korpus korpus o tloušťce 6mm je podepřen zespodu policí. Přístup je umožněn ze strany obsluhy i návštěvníků. Konstrukce celého komplexu je tvořena plošnými materiály na bázi DTD laminovaných (neviditelné plochy). Viditelné plochy (včetně bočních) jsou zhotoveny s laminátů o standardní síle 0,7mm. Podle místa použití jsou lepeny buď na DTD surového typu nebo na DVD tl.3mm (zaoblené části). Kvůli zachování stability pnutí musí být zachována podmínka symetrie nalepování oboustranně. Boční plochy jsou dokončeny materiály na bázi ABS o tloušťce 2mm příslušné šířky a barvy. Každé pracoviště „stojí“ na seřizovacích nohách firmy Hettich, které se zapouštějí do konstrukčních desek a tudíž nejsou viditelné a nepřekáží. Na stěně za pracovníky recepce navrhuji použít dominantní plochu dýhovanou exotickou dřevinou Makasar. Černá, zakomponovaná police v ní, zdůrazňuje vychýlení celé kompozice. Mimo to osvětluje přítomné nerezové logo společnosti.
Obr. 29: dýha Makasar
58
Obr. 30: vizualizace 1/4
59
Obr. 31: vizualizace 2/4
60
Obr. 32: vizualizace 3/4
61
Obr. 33: vizualizace 4/4
62
13. DISKUZE Jak prošel vývojem samotný obchod, tak se vyvíjely a i nadále vyvíjí interiéry pro tento komerční účel. Z toho vyplývá určitá vzájemná souvislost. Na základě této práce je zřejmé, že nikdo, kdo nebyl seznámen s problematikou veřejných (především obchodních) interiéru, by je neměl navrhovat ani realizovat. Tato profese v praxi vyžaduje orientaci v oboru designu, marketingu, ekonomiky, částečně psychologie, technologie a konstrukce nejen nábytku, což je náplň spíše pro celý pracovní tým. Nicméně si musíme uvědomit, že v poslední době toto „řemeslo“ je postupně považováno za stejně důležité jako reklama, architektura nebo ekonomika. Stejně jako v ekonomice, i zde můžeme správným přístupem ovlivnit úspěšnost firmy apod. V opačném případě, se zásadní neznalostí a neodborností, může být tato tvorba příčinou škod v podobě finančních ztrát, ztracené důvěry apod. V průběhu vývoje tohoto návrhu jsem navštívil spoustu obchodních interiérů a prodejen podobného zaměření především v Brně, Praze a Ostravě. Na základě čeho jsem se přesvědčil, že každý interiér byl řešen s ohledem na velikost, lokalitu, architekturu okolí, druh zboží a také rukopis autora. Každý však, až na některé drobnosti, byl řešen v souladu s obecnými „fungujícími“ pravidly.
63
14. ZÁVĚR
Dobrý design není pouze záležitostí vzhledu povrchu. Stejně důležité je aby byl produkt snadno pochopitelný a aby bylo snadné jej používat. Prioritou designéra nemá být starost, jestli to či ono bude červené nebo fialové, kulaté nebo hranaté, jak je mnohdy v povědomí lidí, ale má svou energii soustředit smysluplnějším cílem. Především má se snažit, aby to co je možno ovlivnit, získávalo vlastnosti, které nám dělají život kvalitnější. To se může dařit, když je s problémem dostatečně seznámen. K rozeznání skvělého nápadu vám pomůže, když si položíte pět otázek: 1. Přinutilo mě to zalapat po dechu, když jsem to poprvé viděl? 2. Přál bych si, abych na to přišel sám? 3. Je to jedinečné? 4. Odpovídá to přesně strategii? 5. Mohlo by se to používat třicet let?
64
15. CONCLUSION Good design isn't only business appearance surface. Coessential is to was product easy to understand plus to was easy him use. Priority design - era hasn't be care, if st. or other will reds or violet, round or square, how is often in consciousness people, but has his energy concentrate purposeful aim. Above all get on try, to it what can influence, extracted characteristics that the to us do life superior. It can succeed in, when be abreast of problem enough familiarized. To discernment splendid idea you will help, when lay up five questions: 1. Forced me it behind - snatch after breath, as I it for the first time seen? 2. I wish, to at it came alone? 3. Is that a unique? 4. Matches it exactly policy? 5. Could would it use thirty years?
65
16. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY
HÁLA, B., 2009. Interiér - tvorba obytného prostoru, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. HÁLA, B., 2010. Management tvorby veřejného interiéru, Brno: MU NEUFERT, E., 2000. Navrhování staveb / - 2. České vyd., Praha: Consultinvest 2000 BRUNECKÝ, P., 1995. Interiér – člověk a nábytek, Brno: MU BRUNECKÝ, P., OGILVY, D., 1998. David Ogilvy o reklamě, 2. vyd. Praha: Management press FOŘTLOVÁ, K., Barvy v bytě, Brno: Era 2005 WATERMANNOVÁ, G.: Barvy pro váš byt. Ikar, Praha, 1994. SLOBODA, I.: Malý byt. Era, Brno, 2007. HANUŠ, K. O barvě. SPN, Praha, 1969. MAREČEK, J.: Zahrada. Noris, Praha, 1992. BROOKER, G., STONE, S., 2010. Co je interiérový design, Praha: Slovart, s.r.o. ŠKVAŘILOVÁ, H., 2008. Diplomová práce – Corporate Identity, Brno: MU KRČMÁŘ, I., Architektonická kompozice HORNÝ, S., 2004. Vizuální komunikace firem, Praha: Oeconomica
66
17. ONLINE ZDROJE www.google.cz www.theorchard.cz www.eggersmann.de www.cor.de www.haasmoebel.at www.knoll.com www.fritzhansen.com www.teak-garden.nl www.kinnarps.cz www.mimolimit.cz www.team7.at is.muni.cz
67
18. SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1: Barevná kompozice Obr. 2: Proporce – zlatý řez domem georgiánského stylu Obr. 3: Vertikální gradace Obr. 4: Kongruence Obr. 5: Barevný kontrast Obr. 6: Rytmus Obr. 7: Asymetrie Obr. 8: Symetrie Obr. 9: Etapy vzniku nového interiéru Obr. 10: Showroomy a jejich design exteriérů Obr. 11: Pohled na obchodní a kancelářský komplex The Orchard Obr. 12: Mapa Ostravy a poloha komplexu Orchard Obr. 13: Mapa centra Ostravy Obr. 14: Eggersmann Obr. 15: COR Obr. 16: Haas 1/2 Obr. 17: Haas 2/2 Obr. 18: Knoll Obr. 19: Fritz Hansen Obr. 20: Teak & Garden Obr. 21: zastoupení značek Obr. 22: skupiny veřejnosti Obr. 23: Pohled na „showroom“ od vstupu Obr. 24: Vlastní dispozice prostor
68
Obr. 25: Dispozice obchodních prostor společnosti TEAM 7 Obr. 26: Křeslo Kinnarps Obr. 27: Křeslo Barcelona Obr. 28: Konferenční stůl Materia silent whisper Obr. 29: dýha Makasar Obr. 30: vizualizace 1/4 Obr. 31: vizualizace 2/4 Obr. 32: vizualizace 3/4 Obr. 33: vizualizace 4/4
69
19. PŘÍLOHY Výkresy informačního pultu: 1.
Výkres 1/4
2.
Výkres 2/4
3.
Výkres 3/4
4.
Výkres 4/4
70
