Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Ústav nauky o dřevě

Dendrochronologické datování a stavebně historický průzkum vodního mlýna v Leskovci u Březové Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Ing. Tomáš Kolář, Ph.D.

Jakub Orlík

Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Dendrochronologické datování a stavebně historický průzkum vodního mlýna v Leskovci u Březové“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladu spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. Jakub Orlík V Brně, dne:.......................................

...................................... podpis studenta

Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Tomáši Kolářovi, Ph.D. za jeho čas při vedení a odborné rady. Dále bych poděkoval všem z Ústavu nauky o dřevě, kteří se podíleli na vyhodnocení mikroskopických preparátu. Poděkování také patří panu Josefu Cihláři a jeho manželce Marii za poskytnutí veškerých informací o jejich mlýnu.

Abstrakt Autor:

Jakub Orlík

Název práce:

Dendrochronologické datování a stavebně historický průzkum vodního mlýna v Leskovci u Březové.

Předmětem této bakalářské práce je pomocí dendrochronologické analýzy určit stáří dřevěných nosných konstrukčních prvků a sestavení co nejpodrobnějšího stavebně historického vývoje vodního mlýna v Leskovci u Březové (Moravskoslezský kraj). V práci je zaznamenán standardní dendrochronologický postup od prvotních odběrů vzorků, úprav vzorků, stanovení druhu dřevěných prvků za pomocí anatomické stavby, měření vzorků až po konečné datování. Základ historického vývoje stavby byl sestaven z nejasných informací obsažených v literárních zdrojích, písemných spisech a kronice. Až dendrochronologické datování konkrétněji poukázalo na stavebně historický vývoj objektu. Výsledky této práce budou sloužit veřejnosti pro větší informovanost o historickém vývoji a současné podobě vodního mlýna.

Klíčová slova:

Dendrochronologie, anatomická stavba, smrk, dub, mlýn, Leskovec.

Abstract Autor:

Jakub Orlík

Title:

Dendrochronological dating and architectural and historical survey of the watermill in Leskovec at Březové. The aim of this bachelor thesis is to determine the age of wooden structure

elements and compilation the most detailed architectural and historical development of the watermill in Leskovec at Březové (Moravia˗Silesia region). In thesis is described standard dendrochronological procedure from obtaining initial sampling, samples treatment, determin of the type of wooden elements using anatomical structure, measurements of samples until final dating. The historical development of structures of watermill was compiled from uncertain information contained in literary sources, writing papers and chronicle. Dendrochronological

dating

clarifies

specifically

architectural

and

historical

development of the build. The results of this work will be published for better information about historical development and current state of watermill.

Key words:

Dendrochronology, anatomical structure, spruce, oak, mill, Leskovec.

Obsah 1.

Úvod .......................................................................................................................... 9

2.

Cíl práce .................................................................................................................. 10

3.

Literární přehled ................................................................................................... 11 3.1 Obecně o mlýnech ............................................................................................. 11 3.1.1 Historie výroby mouky............................................................................ 11 3.1.2 Rozdělení mechanických mlýnů ............................................................. 12 3.2 Mlýn v Leskovci u Březové .............................................................................. 15 3.2.1 Obec Leskovec ........................................................................................ 17 3.2.2 Stavební historie mlýnu ........................................................................... 17 3.2.3 Stručná návaznost pohonných zařízení ................................................... 20 3.2.4 Popis dřevěných nosných konstrukcí ...................................................... 22 3.3 Dendrochronologie............................................................................................ 23 3.3.1 Historie dendrochronologie ..................................................................... 24 3.3.2 Dendrochronologické datování ............................................................... 26 3.3.3 Standardní chronologie ........................................................................... 27 3.3.4 Letokruh .................................................................................................. 28 3.4 Význam použitých dřevin v dendrochronologii ................................................ 28 3.4.1 Smrk (Picea) ........................................................................................... 28 3.4.2 Dub (Quercus) ......................................................................................... 29

4.

Metodika ................................................................................................................. 31 4.1 Odběr vzorků ..................................................................................................... 31 4.2 Identifikace druhu dřeva ................................................................................... 31 4.3 Příprava vzorků ................................................................................................. 32 4.4 Měření vzorků ................................................................................................... 32

4.5 Ukončení měřených vzorků .............................................................................. 33 4.6 Křížové datování ............................................................................................... 34 4.7 Statistické výpočty programu PAST 4 .............................................................. 35 4.7.1 Souběžnost .............................................................................................. 35 4.7.2 Studentův t-test ........................................................................................ 36 4.7.3 Překrytí vzorků se standardní chronologií .............................................. 37 5.

Materiál .................................................................................................................. 39 5.1 Popis dřevěných nosných konstrukcí stropu ..................................................... 40 5.2 Popis střechy a krovu ........................................................................................ 43

6.

Výsledky.................................................................................................................. 44 6.1 Identifikace druhu dřeva ................................................................................... 44 6.1.1 Dub (Quercus) ......................................................................................... 44 6.1.2 Smrk (Picea) ........................................................................................... 44 6.2 Dendrochronologické datování ......................................................................... 45 6.2.1 Přízemí .................................................................................................... 45 6.2.2 První a druhé nadzemní podlaží .............................................................. 47

7.

Diskuze .................................................................................................................... 49

8.

Závěr ....................................................................................................................... 50

9.

Summary ................................................................................................................ 51

10. Přehled použité literatury ..................................................................................... 52 11. Přehled použitých internetových zdrojů ............................................................. 55 12. Přílohy ..................................................................................................................... 56

1.

Úvod Dřevo patří k nejpoužívanějším materiálům ve stavebnictví. Tato skutečnost

je dána skvělými fyzikálními a mechanickými vlastnostmi, kterých dřevěný materiál dosahuje. Dřevo je z podstatné části ceněno díky jeho vysoké pevnosti, nízké hmotnosti, vysokému elektrickému odporu, nízké tepelné vodivosti a dobré neprůzvučnosti. Při správném

zacházení

a

užívání

má

dřevo

poměrně

dlouhou

životnost.

Toto jsou důvody, proč se dřevo využívá pro stavby budov, konstrukční nosné a nenosné prvky, nábytek, stavebně truhlářské výrobky či další technické prostředky a stavby. Důkazy dlouhé životnosti dřevěných materiálů jsou dosud dochovány v nejrůznějších historických budovách, jako jsou hrady, zámky, kostely a bezesporu také mlýny. Technická stavba mlýnu je spojena s tradiční výrobou mouky a bohatou historií. Mlýn byl původně využíván právě pro výrobu mouky a to pomocí dvou po sobě se valících mlýnských kamenech. Navenek tato stavba působila jako vizitka privilegovaného a váženého občana, jehož řemeslo bylo v té době velmi žádané a finančně výnosné. V dnešní době spadají mlýny buď do soukromých nebo muzejních vlastnictví. Podle finančních situací správ a vlastníků mají mlýny dnešní podobu. Stáří staveb a přestaveb může být zjištěno pomocí literárních zdrojů, dochovaných kronik, pamětnic či v různých zápisech. Nejsou-li o dané stavbě spisy dochovány, je možno odhadnout stáří na základě archeologických prvků či rysů stavby. Tyto údaje ovšem nemusí vykazovat dostatečné informace o případných přestavbách, které se konaly u konkrétního objektu. Využitím nového stále se rozvíjejícího vědního oboru dendrochronologie, již však tyto přesné informace lze určit. Dendrochronologie je vědní obor založený na měření šířek letokruhů. Odměřením šířek letokruhů vznikne letokruhová řada, která je porovnávána se zavedenou standardní chronologií pro danou dřevinu. Pomocí uvedeného vědního oboru, lze za určité situace určit přesné stáří dřevěných konstrukcí, které se na stavbě nachází.

9

2.

Cíl práce Cílem této bakalářské práce bylo datování dřevěných nosných konstrukcí

a stanovení stavebně historického průzkumu vodního mlýna, který se nachází v obci Leskovec. Datování bylo provedeno pomocí stále se rozvíjejícího a již po mnoho let zavedeného vědního oboru dendrochronologie. Snahou mého výzkumu bylo změřit letokruhové šířky z dřevěných konstrukčních prvků a porovnat je s vytvořenou standardní chronologií. Cílem této analýzy bylo získat stáří konstrukčních prvků. Následující analýzou bylo sestavení co nepřesnějšího stavebního vývoje objektu. Informace byly získány z literárních zdrojů, písemných spisů a kroniky. Získané výsledky obou analýz, vedly k vytvoření konkrétnější představy o historickém vývoji vodního mlýna.

10

3.

Literární přehled 3.1 Obecně o mlýnech Mezi nejvýznamnější technické stavby patří mlýny. Obživa našich předků

spočívala především ve zpracování obilného zrna. Opracování obilného zrna bylo prováděno v mlecích zařízeních. Soustava komplexního vybavení, ve kterém bylo prováděno zpracování obilnin, se nazývá mlýnice (Škabrada, 1999). Otáčivé mlýnské kameny byly srdcem mlecího složení a soukolí bylo poháněno nejčastěji vodou nebo větrem. Vodní mlýny byly na našem území využívány častěji, protože zde mají přijatelnější podmínky, než větrné mlýny. Vodní mlýny se nacházely téměř v každé vesnici, která měla ve svém okolí vodní tok. Stavby byly budovány, buď přímo ve vesnici, nebo v jejím blízkém okolí. Vodní mlýny se dělí podle dvou základních hledisek. První hledisko zohledňuje množství vodních složek (vodních kol). Z pohledu druhého hlediska dělíme mlýny podle působení energie vody na vodní kolo. To může být poháněno horní nebo spodní vodou (Škabrada, 2003). 3.1.1

Historie výroby mouky

Drcení zrna se postupně vylepšovalo až do dnešní podoby mlýnů. První výroba mouky byla pomocí zrnotěrek a sahá do doby raného neolitu (7 000 – 6 000 let př. n. l) v Malé Asii. V době bronzové došlo k rozšíření zrnotěrek a náročnou práci vykonávali z větší části otroci. První zrnotěrky se nacházely v Čechách v 5. – 4. tisíciletí př. n. l. a jejich využití sahalo do doby příchodu Keltů v mladší době železné. Postupně se tento systém drcení zrna vylepšoval hlavně v oblasti řecké kultury a Blízkého východu. Horní část mlýnku byla pohyblivá. Plocha, do které se sypalo zrno, měla vanovitý tvar a uprostřed byla vyhotovena štěrbina pro dávkování zrna mezi třecí plochy kamenů. Pro přímočarý chod otáčení a ulehčení práce byly v horním kameni zabudovány dřevěné rukojeti. Tento typ mlýnků se dostal do Čech ve 4. století př. n. l. prostřednictvím Keltů. Rotační mlýnky neboli žernovy se začaly používat v polovině prvního tisíciletí př. n. l. v oblasti východního Středomoří. Principem těchto mlýnků bylo uvedení kamene do kruhového pohybu. Nejprve se tento typ mlýnků ovládal pomocí lidské síly, postupem času se průměry kamenů zvětšovaly pro vyšší produktivitu práce a lidskou sílu nahradila zvířata, převážně osli. Na našem území se zdokonalení ručních žeren pro zvýšení produktivity práce projevilo, až ve slovanském období od 6. století n. l. (Štěpán a Křivanová 2000). 11

Další zdokonalení výroby mouky se provádělo pomocí samotižných ručních mlýnků. Ty se používaly od konce starověku Římany asi od roku 250 n. l. Základní princip pohonu vycházel z vodních mlýnů. Mechanismem se dosahovalo větších rychlostí a kliku mohlo otáčet více lidí. Tyto mlýnky se využívaly například v obležených hradech, pevnostech nebo tam, kde nebyly v dosahu mechanické mlýny. Tato zařízení plnila účel mletí až do konce 19. a začátku 20. století (Štěpán a Křivanová 2000). Nejdůležitějším pokrokem při obrábění obilného zrna bylo využití mechanismů, které k pohonu mlecího zařízení využívaly energii získanou z přírody (voda a vítr). První zmínka vodních mlýnů je z oblasti Malé Asie zhruba z 1. století př. n. l. Ve střední Evropě se vodní mlýny nacházely od 6. století ve Francii, v 8. století ve Švýcarsku a jižním Německu. Ve většině evropských oblastí se do 13. století staly vodní mlýny pro výrobu mouky nedílnou součástí v klášterních oblastech, šlechtických a zeměpanských velkostatků. Nejstarší zprávy o vodních mlýnech se nachází v Kronice české. Václav Hájek z Libočan se zmínil, že po založení Žatce v roce 718 se postavilo na řece Pšovce do roku 757 mnoho mlýnů. Zmínky o větrných mlýnech se nachází ve světě od 7. století n. l. z Persie a Číny. V Evropě se větrné mlýny rozmohly nejspíš příchodem arabů začátkem 2. tisíciletí. Na našem území byl první větrný mlýn postaven v Praze na Strahově roku 1277 (Štěpán a Křivanová 2000). Koncem 18. a začátkem 19. století byl pohon mlýnů větrem a vodou nahrazen párou, plynem a elektřinou (vetrnemlyny.unas.cz). 3.1.2

Rozdělení mechanických mlýnů

Mechanické mlýny se rozdělují podle způsobu využívané energie pro pohon mlecího zařízení. Mezi základní typy patří větrné a vodní mlýny. Už z názvu je patrné, že pohon mlýnů je získáván přírodními veličinami. Zdroj energie, pro pohon mlecích zařízení je také často získáván pomocí páry, elektřiny či plynu (vetrnemlyny.unas.cz). Větrné mlýny Podle odborné literatury se u nás dělí větrné mlýny na tři hlavní typy. Prvním typem jsou sloupové dřevěné mlýny (Obr. 1). Tento typ je na našem území nejrozšířenější a nejčastěji se vyskytuje na Moravě a ve Slezsku. Principem těchto mlýnů je natáčení se celého těla tak, aby byly perutě neustále nasměrovány proti větru (www.povetrnik.cz). Dále se sloupové mlýny označují podle konstrukce, teritoriálního 12

rozšíření a způsobu jako moravský, německý, beraní, kozlečí nebo samec (vetrnemlyny.unas.cz). Druhý typ větrných mlýnů se nazývá holandský zděný (Obr. 1). Tento typ se na našem území vyskytuje méně často a má tvar seříznutého kužele nebo válce (vetrnemlyny.unas.cz). Těmto mlýnům se natáčejí pouze křídla proti větru. Jinak se jim také přezdívá samice (Štěpán a Křivanová 2000).

Obr. 1: Po levé straně je schéma sloupového typu a po pravé straně je typ holandského mlýnu (www.povetrnik.cz).

Poslední typy jsou tzv. větrné mlýny s turbínou. Tyto stavby jsou daleko menších rozměrů a pro pohon mlecího zařízení slouží větrná turbína, nikoliv větrné kolo. Tyto mlýny s turbínou se vyskytují pouze v severovýchodní části Moravy a vznikly počátkem 12. století (www.povetrnik.cz). Vodní mlýny Základní rozdělení vodních mlýnů vychází z místa přívodu vody na mlýnské kolo. Konstrukčně se vyvinulo několik typů vodních mlýnů. Prvním typem konstrukce je vodní kolo s horním náhonem (Obr. 2). U této konstrukce voda dopadá shora pouze na ½ mlýnského kola (cs.wikipedia.org). Nejčastěji se využívaly u mlýnů, které voda zásobovala z náhonu, rybníků nebo potoků (Štěpán a Křivanová 2000). 13

Druhý typ konstrukce je mlýn, který pohání vodní kolo s dolním tokem, tzv. spodní náhon (Obr. 3). Proud vody byl veden pod osou vodního kola a nejčastěji byl stavěn tam, kde byl vyvozen silnější tok (cs.wikipedia.org). Tyto konstrukce byly používány u nábřežních, kůlových a lodních mlýnů (Štěpán a Křivanová 2000). Poslední konstrukcí jsou mlýny se středním náhonem (Obr. 4). Tyto konstrukce se vyskytovaly pouze zřídka (cs.wikipedia.org).

Obr. 2: Schéma vodního mlýna s horním náhonem (cs.wikipedia.org).

Obr. 3: Schéma vodního mlýna s dolním náhonem (cs.wikipedia.org).

14

Obr. 4: Schéma vodního mlýna se středním náhonem (cs.wikipedia.org).

3.2 Mlýn v Leskovci u Březové Zachovalý mlýn skládající se ze čtyř podlaží se nachází v údolí potoka Gručovka pod dvěma rybníky v obci Leskovec (Obr. 5). Nejstarší zmínky o mlýnu pochází z roku 1720, kdy došlo k prvnímu prodeji tohoto mlýnu. V zápisech se uvádí, že mlýn koupil Jakub Šturm o jednom složení a s olejnou (Solnický, 2006). Do současnosti se v tomto mlýně vystřídalo několik majitelů. Dnes mlýn patří panu Josefu Cihlářovi, který se o mlýn stará i nadále se svou rodinou. V současné době slouží mlýn pouze jako historická památka. Mlynářské řemeslo se zde neprovozuje. V mlýně je zachována spousta dochovaných technologií, které sloužily pro provoz mlýnu. Nadále stojí ve dvoře olejna (Obr. 6), která dává mlýnu historický půvab. Tato olejna je poslední stavbou svého druhu, která se v nedaleké oblasti nachází. V dnešní době se výroba oleje v této stavbě neprovozuje (www.technicke-pamatky.cz).

15

Obr. 5: Mlýn v Leskovci u Březové.

Obr. 6: Pohled ze dvora na olejnu.

16

3.2.1

Obec Leskovec

Leskovec se nachází v Moravskoslezském kraji v předhůří Nízkého Jeseníku ve výšce 500 metrů nad mořskou hladinou. Obec je z převážné části rozložena podél silnice, která se nachází mezi městy Březová a Bílovec. První písemné zmínky o této obci se nacházejí v kronice z roku 1412. V té době obec nesla název Moravský Leskovec. Do roku 1949 Leskovec spadal pod správní okres Opava. V tomto roce byl okres Opava rozdělen na několik částí. Leskovec se tak stal součástí okresního města Vítkov, k němu byly přičleněny i okolní vesnice. Jednalo se o obec Březová, Lesní Albrechtice, Jelenice, Jančí, Větřkovice a další obce Gručovice, Vrchy a město Fulnek, které původně náležely k okresu Nový Jičín. Po reorganizaci státní správy roku 1960 byl Leskovec znovu přiřazen k okresu Opava (Slípek, 2012). V současné době Leskovec spadá pod obec Březová, která je tvořena z pěti místních částí Březová, Leskovec, Lesní Albrechtice, Gručovice a Jančí. V pěti jmenovaných střediskových částech má trvalé bydliště nahlášeno 1396 obyvatel (www.obec-brezova.cz). V samotné obci Leskovec byl v roce 2012 zaznamenán počet 294 obyvatel (Slípek, 2012). K obci také připadá mnoho známých stavebních památek, jako jsou například dvě kapličky. První kapličku vystavěli Němci na okraji obce. Původně byla tato stavba dřevěná. V roce 1936 byly provedeny stavební úpravy a kaple byla vyzděna. Druhou kapli postavili Češi v roce 1900 za učitele Johna, faráře Stodůlky a kaplana Plesníka. Další významnou stavební památkou jsou zbytky nedobudované železniční trati, která měla spojovat město Fulnek s Opavou, Novým Jičínem a Valašským Meziříčím. Jako nejvýznamnější stavební památkou této obce je vodní mlýn, o kterém se nacházejí v gruntovních knihách první záznamy už v roce 1720 (Slípek, 2012). 3.2.2

Stavební historie mlýnu

První zmínky o vodním mlýnu s horním náhonem jsou zapsány v gruntovních knihách z roku 1720 (Solnický, 2006). Bohužel nikde nejsou zaznamenány informace o původní stavbě mlýnu, protože kronika byla údajně ztracena. Do dnešní doby se dochoval pouze jediný literární pramen o historickém vývoji této památky, kterým je původně německy psaná kronika rodiny Cihlářových. Německy psaná kronika je již přeložena do českého jazyka (Cihlář, 2012). O první velké přestavbě a modernizaci mlýnu se píše v zápiscích po svatbě Josefa a Florentiny Cihlářových někdy po roce 1885. Podle dochovaných stavebních plánů (příloha 1) se asi jednalo o rok 1898. Došlo k rozšíření budovy o 5 metrů 17

z důvodu přiblížení vodního náhonu k objektu. Mlýn po přestavbě měl pouze jedno podlaží (Cihlář, 2012). Další stavební úpravy se týkaly navýšení objektu o dvě podlaží. Přesný rok stavební úpravy není znám, ale je patrné, že to bylo před rokem 1918, jelikož v té době byl zakoupen parní stroj a válcová stolice, která byla zabudována ve druhém podlaží. Došlo také k přistavění strojovny s větrací věží pro parní stroj, který poháněl nové válcové stolice. V kronice je psáno, že do roku 1918 se mlela mouka pomocí mlýnských kamenů. Od této doby byly mlýnské kameny nahrazeny válcovými stolicemi. Modernizace se týkala propojení všech pohybových mechanismů. Musel být obnoven celý převodový systém z vodního kola na hlavní transmisi. Další přístavbou byla nová 30 metrů dlouhá hřídel o průměru 4 centimetry, která vedla do stodoly. Zde se získaná energie vodního kola nebo parního stroje využívala k mlácení a řezání slámy. Při modernizaci mlýnu se také nezapomnělo na osvětlení dynamem s vlastním nabíjecím zařízením do akumulátorů. Byly také zakoupeny a instalovány válcové stolice s loupačkou, ke kterým byly stavěny potřebné zásobníky, kapsové výtahy a šnekové dopravníky. Postaveny byly také dvoukomorové míchačky na mouku. Tato modernizace byla provedena tehdejšími majiteli Josefem a Florentinou Cihlářovými, kteří dali mlýnu dnešní podobu (Cihlář, 2012). Provoz mlýnu parním strojem byl nerentabilní. Dovážení uhlí nebo koksu z železniční stanice bylo nemožné z důvodu velké vzdálenosti. Topení dřevem bylo obtížné pro vysokou spotřebu a nedostatek suroviny. Z těchto důvodů se přešlo k pohonu mlýnu zakoupením použitého dieselového motoru, což zapříčinilo mírnou přestavbu mlýnice hlavně strojovny. První dieselový motor byl instalován někdy před rokem 1926. Nevýhodou tohoto motoru byla jeho pravidelná poruchovost, která bránila plynulému provozu mlýnu. Koupě se stala nevýhodnou a musel se řešit problém, jakým způsobem bude dodávána energie k provozu mlýnu. Jelikož v této době bylo vodní kolo ve zchátralém stavu a vody bylo málo, tak oprava vodního kola nebyla vhodným řešením pro plynulý provoz. Uvažovalo se také o pohonu mlýnu pomocí vodní turbíny, na který byl projekt, ale k realizaci nedošlo z důvodu nedostatků financí. Vody pro provoz vodního kola bylo málo a na turbínu nebyly peníze. Jediným řešením bylo odkoupení úplně nového dieselového motoru, spolehnutí se na neporuchovost a stálý chod provozu. Roku 1936 byl zakoupen z Plzně motor od Škodovky. Provoz tohoto motoru byl pouze nárazový, trval do roku 1939. Omezený provoz dieselového motoru 18

byl ovlivněn připojením obce k elektrické síti. Dne 13. 9. 1936 byl získán na obecní schůzi stanovený počet hlasů pro zavedení elektrifikace obce. Dnem 14. 11. 1937 se ve mlýně začala konat další přestavba. Majitel pořídil 4 elektromotory se samostatnými elektrickými přípojkami. Provoz mlýnu pomocí elektrických motorů byl zahájen 13. 9. 1939. V tomto roce byl ještě zakoupen šrotovník, který poháněl motor Siemens. Pohon elektrickým proudem ve mlýně mělo několik výhod. Hlavní výhodou byl pravidelný přísun energie pro pohon mlýnu (Cihlář, 2012). Přísun dodávek elektrického proudu byl přerušen v dubnu roku 1945 následkem 2. světové války. Válka a frontové události zanechaly na mlýnském zařízení devastační stopy. Po válce se zahájily rozsáhlé opravy mlýnu. Mlýn nebylo možno plně využívat, protože se nadále čekalo na dodávky elektrické energie pro pohon mlýna. Obnova provozu mlýna pomocí elektrického proudu byla v nedohledu a vodní kolo bylo v rozpadlém stavu. V mlýnici bylo možno roku 1931 realizovat pohon pomocí vodní turbíny. Bohužel v té době nebyl dostatek finančního krytí pro realizaci této stavby. Majitel mlýnu věděl, že vodní turbína stále leží v Hradci nad Moravicí. Koupil ji německý podnikatel Ostereicher, který vlastnil pilu. Koupě turbíny nebyla pro majitele pily výhodná, protože turbína byla stavěna pro jiný spád, než měl na pile k dispozici. Hned po válce byla pila vyvlastněna dle Benešových dekretů a přešla do národní správy místního národního výboru v Hradci nad Moravicí. Při vyjednávání na vyšších úředních místech byl schválen převoz vodní turbíny do Leskovce u Březové, kde bude sloužit pro mletí obilí obyvatelům (Cihlář, 2012). Při instalaci vodní turbíny se muselo původní vodní kolo rozebrat a místo něj instalovat potrubní přívod k vodní turbíně. Přívod vody od rybníku musel být veden betonovým potrubím o průměru 0,6 metru. Konec potrubní cesty byl vybaven čističkou, která sloužila pro odchyt nečistot před vstupem vody do turbíny. Plány projektu vodní turbíny jsou v příloze 2. Stavba vodní turbíny byla poměrně zdlouhavá. Ve stejnou dobu, kdy byl projekt vodní turbíny dokončen, byl také zprovozněn přívod dodávek elektrického energie. Provoz ve mlýně byl převážně pomocí elektrického proudu, pouze nárazově při vyšším průtoku se využívala vodní turbína. Vodní turbína sloužila do roku 1962, než došlo k přetrhnutí hráze při návalové vodě. K opravě přetrhnuté hráze nedošlo. Důvodem byla vysoká nákladnost oprav a tím potrubní systém vodní turbíny zanikl. Dodnes se ve mlýně nachází vodní turbína, která je pevně spojena k betonovému

19

podkladu a slouží jako historická památka. Do roku 1964 se mlela mouka a rokem 1971 končila veškerá práce ve mlýně výrobou šrotu (Cihlář, 2012). Poslední stavební úpravy vodního mlýna v Leskovci u Březové byly provedeny po roce 1989, kdy došlo k vyvlastnění majetku po restituci. Na mlýně byla provedena oprava fasádního systému a proběhla rekonstrukce střešní krytiny (Cihlář, 2012). 3.2.3

Stručná návaznost pohonných zařízení

Během doby působnosti mlýnu se vystřídala řada mechanických zařízení, která poháněla mlecí ústrojí.

Působnost byla ovlivněna nestálou regulací vodního toku

a 2. světovou válkou. Souhrn zařízení je zaznačen v Tab. 1 (Cihlář, 2012). Tab. 1: Návaznost pohonných zařízení ve mlýně v Leskovci. Pohonná zařízení Vodní kolo

Období působnosti 1720 – 1930

Parní stroj

1918 – 1926

První dieselový motor

1926 – 1936

Druhý dieselový motor (Obr. 7)

1936 – 1939

Elektrické motory (Obr. 8)

1939 – 1971

Vodní turbína (Obr. 9)

1945 – 1962

Obr. 7: Dieselový motor firmy Škoda. 20

Obr. 8: Elektrický motor.

Obr. 9: Vodní turbína.

21

3.2.4

Popis dřevěných nosných konstrukcí

Dřevo patří mezi nejpoužívanější materiály při stavbě objektů. Dřevo se často využívá pro celkovou konstrukci stropů a krovu. V následujících podkapitolách jsou uvedena určitá rozdělení dřevěných nosných konstrukcí. Dřevěné stropy Nosná konstrukce stropních trámů je ve stavbě orientována vždy ve vodorovné rovině. V historických stavbách, byly nejčastěji používány dřevěné prvky z měkkého jehličnatého dřeva. Postupem času se vývoj stropů vylepšoval. Vzniklo tak mnoho konstrukcí, které měly určitý funkční charakter. Typ použité konstrukce ve stavbě byl zvolen podle velikosti místnosti, tepelných požadavků a nároků při zatížení. Z hlediska konstrukčních prvků se stropní části dělí na nosné a výplňové. Do nosných prvků se zařazují trámy, do výplňových neboli krycích prvků se zařazují záklopy z prken či fošen. Záklopy přenášejí zatížení do nosných trámů. U staveb jsou trámy kladeny kolmo k hřebenu střechy a záklopy jsou kladeny kolmo k ose stropních trámů (Škabrada, 2003). Podle Škabrady (2003) se historické konstrukce stropů rozdělují: –

povalové stropy

–

záklopy z trámů a desek

–

stropy s deskovými záklopy

–

omítané záklopy

–

„typlový“ strop

–

nejmladší varianty stropů s trámy

Mezi nejpoužívanější stropy u starších objektů patří konstrukce s viditelnými trámy a deskovým záklopem. Stropní trámy jsou od sebe vzdáleny v osové vzdálenosti do jednoho metru.

Deskový záklop je na každé stropnici připojen spojovacími

materiály (např. hřebíky). Kladení jednotlivých desek k sobě, se nejčastěji provádí spojem na polodrážku (Hájek, 1997). Dřevěné krovy Dřevěné materiály se používají na nosné konstrukce střech již po mnohá staletí. První dřevěné konstrukce se používaly u stanových objektů v severských oblastech. Postupný vývoj konstrukcí má tvar dnešní podoby (Vlček a kol. 2003).

22

Střechy jsou klasifikovány do určitých skupin. Rozdělují se podle sklonu na ploché, šikmé a strmé. Dále se rozdělují šikmé střechy podle tvaru na střechy sedlové, valbové, polovalbové, stanové, mansardové, pultové a pilové. Všechny uvedené konstrukce mají rozdílné uspořádání konstrukčních prvků. Střechy rovné a s malým spádem mají konstrukční uspořádání krovu stejné jako je u konstrukcí stropů. U střech tvaru sedlových a pultových se konstrukce rozdělují na soustavy krovu vazníkové, krokevní, hambálkové a vaznicové (Vinař a kol. 2010). Základní funkcí střech je zabránění prostupu srážkové vody do objektu. Dle výskytu množství srážek v dané oblasti je přizpůsoben úhel sklonu roviny střechy, odvodňovací systém, případně zábrany pádu sněhu. Střešní konstrukce přenáší zatížení, jak vlastní hmotnosti, tak musí přenášet zatížení větrem, sněhem a ostatní činitele jako je náhodné břemeno nebo užitné zatížení (Reinprecht a Števko 2000). Původně se u nás používalo na stavby dřevo měkkých jehličnatých dřevin (jedle a smrk). V ojedinělých oblastech se významně používalo na krovy dřevo z borovice. Tvrdé listnaté dřevo z dubu se na krovy využívalo pouze zřídka. Převážně se tento materiál užíval na stropní konstrukce, zvonové stolice, překlady a sloupy. Dubové dřevo se nejčastěji používalo v oblastech, kde nebyl výskyt jehličnatého dřeva. Nejčastějšími spojovacími prostředky v krovech byly materiály z tvrdého dřeva, převážně dubu (Vinař a kol. 2005). Jedny z nejpoužívanějších a taky nejjednodušších uspořádání krokví patří vaznicové soustavy. Vaznicová soustava se skládá z párů krokví vzepřených na pozednicích posledního nadzemního podlaží. Osová vzdálenost mezi krokvemi se pohybuje ve vzdálenosti do jednoho metru. Krokve mohou být připevněny na stropnicích či pozednicích pomocí klasických tesařských spojů. Napojování krokví se u hřebenu provádí pomocí konstrukčních spojů na střih či přeplátování. Výběr konstrukčních spojů závisí na velikosti dimenzovaných krokví (Hájek, 1997). 3.3 Dendrochronologie „Dendrochronologie je vědní obor zabývající se datováním a studiem letokruhů“ (Drápela a Zach 2000). Název byl vytvořen ze dvou latinských slov „dendron“ znamenající strom a „chronos“ neboli čas (Drápela a Zach 2000). Přesněji je pojem dendrochronologie chápán jako nauka, která využívá letokruhové analýzy pro datování určitých událostí (Bitvinskas, 1974). 23

Datování

letokruhů

a

událostí

není

spojeno

jen

s vědním

oborem

dendrochronologie. Analýza poskytuje řadu informací pro mnoho dalších speciálních podoboru, které vznikly přímo z vědního oboru dendrochronologie. Mezi podobory jsou zahrnuty například (Kaennel a Schweingruber 1995): Dendroarcheologie

– Soubor metod, které určují časové období, ve kterém bylo dřevo pokáceno, následně opracováno a použito na stavbu.

Dendroekologie

– Studium zabývající se ekologickými problémy a životním prostředím.

Dendrogeomorfologie – Zabývá se geomorfologickými procesy, jako je například pohyb nebo pokles skalních hornin. Dendroklimatografie

– Studium

zabývající

se

rekonstrukcí

klimatu

a zaznamenávání formou map prostorové klimatické změny. Dendroklimatologie

– Studium zabývající se minulým a současným klimatem.

Dendrohydrologie

– Studium zabývající se datováním hydrologických jevů (historické povodně, změny toku řek apod.).

3.3.1

Historie dendrochronologie

Prvním pozorovatelem letokruhů ve dřevě byl před více, jak pěti stoletími (1483) Leonardo da Vinci. Zpozoroval, že tloušťkový přírůst letokruhů ve dřevě je ovlivněn každoročním dopadem množství vodních srážek. Zjištěním se mu podařilo určit, jaké podmínky byly v minulých letech na daném území, zdali vlhko nebo sucho (Stallings, 1937). Další nástupci v rozvoji této studie byli například v 18. století přírodovědci z Francie Buffon a Duhamel, v 19. století Kuechler a Twining z USA nebo matematik z Anglie Babbage (Drápela a Zach 2000). Největší přínos v oboru dendrochronologie zaznamenal Andrew Ellicott Douglas.

Tento

americký

astronom

je

považován

za

zakladatele

oboru

dendrochronologie. Od roku 1894 se plně věnoval výzkumu o aktivitě slunce a jeho dopadu na klimatické podmínky naší planety a obzvlášť ovlivnění množství srážkové aktivity (Drápela a Zach 2000).

24

Jeho výzkum byl úspěšný a následně začal spolupracovat s archeology. Při studiu borovic si všiml, patrně velkých rozdílů v tloušťkách mezi jednotlivými letokruhy. Podle těchto rozdílných extrémů byl schopen přiřadit k sobě jednotlivé kusy dřeva a postupně prodlužovat dataci borových dřevin (Douglas, 1935). V Douglasových studiích byly také potvrzeny klimatické vlivy na růstovou činnost stromu. Pokus byl zjištěn v polopouštní oblasti Arizona, kde jsou převážně suché klimatické podmínky a stromy v této oblasti dosahovaly stejného tloušťkového růstu. S tímto zjištěním Douglas přišel na hlavní dva principy, které jsou základnou vědního oboru dendrochronologie. První princip spočívá v tom, že rostoucí stromy na jednom území mají stejný růstový přírůst dřeva. Druhý princip využívá překrývání referenčních bodů, které jsou u dřev různého stáří navzájem propojovány a tím prodlužují letokruhovou řadu dřevin (Douglas, 1937). Nejznámější evropský znalec tohoto oboru byl německý botanik B. Huber, který převzal veškeré poznatky od Douglase a využíval je při pokusech na stromech v oblastech mírného pásu střední Evropy (Huber, 1967). Další osobnosti zabývající se zkoumáním letokruhů ve dřevě byli Š. B. Eklunda, P. K. Ermich, O. A. Hoeg, P. Mikolu, I. Huistich, W. S. Glock a E. Schulman, E. Cook, H. C. Fritts, R. Monseruda a F. H. Schweingruber (Drápela a Zach 2000). Zájem studia letokruhů na území Československa se projevil díky výsledků Američanů (Studhalter, Glock a další) na podoboru dendroklimatologie. Mezi hlavní představitele studia šířek letokruhů patřili ve 30. letech A. Bečvář a po válce S. Hanzlík (Drápela a Zach 2000). V roce 1955 bylo zřízeno první české pracoviště, které se soustavně zabývalo dendrochronologií, byť ne jako disciplínou datování dřeva. Laboratoř ve Výzkumném ústavu ve Zbraslavi – Strnadech byla založena B. Vinšem a zabývala se lesním hospodářstvím. V období 60. let se pro dendrochronologii jako datovací disciplínu rozmohla práce o ekologické a geografické proměnlivosti přírůstku borovice a smrku na území České republiky. Z důvodu krátké letokruhové řady byl datovací standard nevýznamný. Datování starších vzorků se začalo provádět roku 1971. Podíl na práci nese J. Kyncl (botanický ústav Československé akademie věd), J. Klápště a T. Velímský (archeologický ústav ČSAV v Praze) (www.dendrochronologie.cz). Bohuslav Vinš se stal prvním československým dendrochronologem, který se zabýval datováním historického dřeva se spolupracovníky J. Mukem, J. Škabradou 25

a V. Vařekou. Následně vznikly dendrochronologické laboratoře v Botanickém ústavu v Průhonicích roku 1985, jehož pracovníci byli J. Dobrý, J. Kyncl a roku 1996 v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, jejichž zakladateli byli J. Dvorská a L. Poláček. Roku 2000 byla založena J. Dvorskou další dendrochronologická laboratoř na lesnické a dřevařské fakultě MZLU v Brně, kterou v současné době vede M. Rybníček a T. Kolář. Pracoviště se zabývá konstrukci dubového standardu České republiky a datací archeologických materiálu ze dřeva (www.dendrochronologie.cz). 3.3.2

Dendrochronologické datování

K datování lze použit všechny dřeviny, které se nacházejí v oblasti mírného a chladného pásma z důvodu přerušení růstu a vzniku hranice letokruhu na konci vegetačního období. Změnou vegetačního cyklu vznikne ve dřevě část jarního a letního dřeva, ze kterého se skládá jeden letokruh (Rybníček, 2007). Odebrání a úprava samotných vzorků jsou součástí přesného datování. Měření šířek letokruhů se provádí několika způsoby. Měření vzorků lze provést přímo ve viditelném příčném řezu prvku, či odebrání vzorku pomocí vývrtu a kotouče. Ve formě vývrtu je potřeba k odvrtání Presslerův přírůstový nebozez a k získání kotouče je potřeba motorové pilu (Kolář, 2007). Datování jednoho odebraného vzorku je obtížné a jen výjimečně je datování úspěšné. Růst stromu může být výrazně ovlivněn lokálními podmínkami, které se v daném místě nachází. Přesné datovací výsledky se získají z více odebraných vzorků. Po změření se navzájem porovnají získané křivky a vyberou se ty, které mezi sebou nejlépe korelují. Vybrané křivky se následně zprůměrují a vznikne křivka střední, která potlačí výkyvy vzniklé klimatickými změnami či jinými vlivy (Rybníček, 2007). Spolehlivost datování je také ovlivněna počtem letokruhů, které se ve vzorku nacházejí. Nejlepších výsledků se dosahuje u prvků, které mají více jak 40 letokruhů. Vzorky s méně letokruhy je možné datovat tehdy, je-li větší počet odebraných vzorků a předpokládá-li se, že pochází ze stejné lokality (Rybníček, 2007). Důležitou součásti je také určení ukončení odebraných vzorků pro vyšší spolehlivost datování. Nejpřesnější datování je získáno tehdy, je-li ve vzorku výskyt podkorního letokruhu, který určí přesný rok skácení stromu. Pokud jsou datovány dubové vzorky, u kterých není výskyt podkorního letokruhu, může napomoci hranice mezí bělovým a jádrovým dřevem. Chybějící letokruhy lze v tomto případě s patřičnou tolerancí dopočítat. Je ovšem nutné znát oblast, ze které vzorek pochází, protože počet bělových letokruhů se v rámci 26

Evropy variabilně mění (Rybníček a kol. 2006). Pro Českou republiku se udává počet bělových letokruhů u dubu v rozptylu mezi 16 až 21 letokruhy. Počet letokruhů je pouze odhadový a platí pro stromy, které dosahují věku mezi 100 až 150 lety (www.dendrochronologie.cz). 3.3.3

Standardní chronologie

Standardní chronologie je důležitou součástí datování stanovených vzorků. Pro každou dřevinu se vytváří standardní chronologie zvlášť. Vzniká postupným překrýváním letokruhových sekvencí od přítomnosti směrem do minulosti (Rybníček, 2003). Vznik standardní chronologie je zaznačen na Obr. 10. Pro vytvoření této řady je nedílnou součástí získat, co největší počet spolu korelujících středních křivek, ze kterých je následně vytvořena křivka průměrná, tzv. standardní chronologie (Kaennel a Schweingruber 1995). Živé rostoucí stromy jsou základnou pro sestavení standardní chronologie, protože u každého letokruhu je známo, ve kterém roce přesně vyrostl. Při vzájemném propojování křivek vznikne řada, se kterou se porovnává (synchronizuje) křivka získána ze dřevěných konstrukcí historických objektů. Touto metodou se lze dostat do období 11. až 12. století. Za pomocí archeologických nálezů, kmenů zapadaných v rašenilištích a korytech řek se lze však vrátit i do mnohem hlubší doby, a to až tisíce let. (www.dendrochronologie.cz).

Obr. 10: Metoda postupného sestavování standardní chronologie (Rybníček, 2003). 27

3.3.4

Letokruh

Každý rok dochází v mírném klimatickém pásmu k radiálnímu růstu dřeva ve stromě. Je to dáno činností dělivých pletiv kambia a felogenu, pomocí kterých vzniká nová vrstva dřeva a kůry. Letokruhy se vytváří pouze během vegetativního období. V první části období se tvoří jarní dřevo (světlejší barva) a v druhé části se tvoří letní dřevo (tmavší barva). Hranice mezi letním a jarním dřevem následujícího roku tvoří hranici letokruhu. Pro přesné dendrochronologické datování jsou dobře rozpoznatelné hranice mezi letokruhy velmi důležité (Šlezingerová a Gandelová 2005). Růst jarního a letního dřeva je značně ovlivněn několika faktory. Mezi tyto faktory patří klimatické podmínky, sociální postavení stromu v porostu, stanovištní podmínky, vlastnosti dřeviny a ovlivnění biotickými a abiotickými činiteli (Drápela a Zach 2000). 3.4 Význam použitých dřevin v dendrochronologii Jak už bylo řečeno v dendrochronologii lze datovat všechny dřeviny, u kterých se každoročně vytvoří jeden letokruh. Podmínkou je zřetelná hranice mezi letokruhy (Šlezingerová a Gandelová 2005). Ve mlýně o třech podlažích byly na nosné konstrukce použity dřevěné materiály ze smrku (Picea) a dubu (Quercus). Pozornost je tedy věnována těmto dvou dřevinám. 3.4.1

Smrk (Picea)

Smrk se u nás četně vyskytuje ve všech nižších i vyšších pohořích v nadmořských výškách 300 – 1350 metrů. Smrk je stálezelený jehličnan, jehož průběh kmene je přímý. Stromy dorůstají do výšky až 50 m a dosahují stáří 350 – 400 let. Smrk roste nejčastěji ve vlhké hlinité půdě, není náročný na živiny a špatně snáší sucho (Úradníček a kol. 2001). Dřevo má žlutobílou až světle žlutohnědou barvu, není moc trvanlivé a dobře odolává biotickým škůdcům. V příčném směru je přechod mezi jarním a letním dřevem pozvolný. Z důvodu nízké hustoty a tvrdosti se dřevo dobře opracovává a suší (Vavrčík a kol. 2002). Smrk je nejvyužívanější užitkové dřevo v České republice. Používá se ve stavebnictví (např. pro střešní, mostní konstrukce), v nábytkářství (pro výrobu nábytku, dýh, překližek), pro chemické a polochemické zpracování (k výrobě papíru,

28

dřevotřískových a dřevovláknitých desek) (Vavrčík a kol. 2002). V Tab. 2 jsou zaznačeny standardní chronologie smrku, které se u nás nachází. Tab. 2: Standardní chronologie pro smrk (www.dendrochronologie.cz). Smrk (Picea) Standard

Oblast použití

Autor

Délka

Začátek

Konec

sm-cr05

ČR

Kyncl

897

1101

1997

sm-mo05

Morava

Kyncl

665

1333

1997

sm-ce05

Čechy

Kyncl

795

1150

1944

3.4.2

Dub (Quercus)

Nejčetnější výskyt dubu je v nízkých a středních nadmořských výškách v oblasti Evropy mezi 40 – 60° severní zeměpisné šířky (Schweingruber, 1993). Stromy mají často mírně zprohýbaný kmen a nepravidelnou korunu. Dubové stromy dorůstají do výšky 30 metrů a dožívají věku až 200 let (Úradníčk a kol. 2001). Dub je dřevo, které se zařazuje do skupiny listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou dřeva (Rybníček a kol. 2006). Hlavní anatomické a poznávací znaky této dřeviny jsou: široké cévy v zóně jarního dřeva, úzké cévy v zóně letní části dřeva, které tvoří světlé seskupení do tvaru „V“. Dřevo má vylišeno běl, jádro a jeho tvrdost se považuje za střední. K porovnání s našimi dřevinami má dlouho životnost z důvodu vysokého obsahu tříslovin. Nejčastěji se používá u vodních staveb pro stavbu lodí, v nábytkářství a pro podlahové krytiny (Vavrčík a kol. 2002). Dubové dřevo je pro dendrochronologii nejvhodnější. Je to dáno jeho četným pokrytí na našem území, středně dlouhou životností a zřetelnými hranicemi mezi letokruhy (Schweingruber, 1993). Již v prehistorickém období patřilo dubové dřevo k oblíbeným stavebním hmotám. Z tohoto hlediska se stalo velmi důležitým dendrochronologickým základem v archeologickém výzkumu. Téměř každá dendrochronologická laboratoř v Evropě má vytvořenou

minimálně

jednu

regionální

chronologii

dlouhou

1000

let

(Schweingruber, 1993). V České republice je délka standardní chronologie uvedena v Tab. 3. Výskyt dubového dřeva ve stavebnictví, archeologických nálezech, v čtvrtohorních uloženinách řek umožnilo sestavení délky standardní chronologie, až

29

několik tisíc let (Krapiec, 1998). Nejdelší dubová standardní chronologie patří jižnímu Německu. Délka této chronologie sahá do roku 8 480 let př. n. l. (Friedrich a kol 2004). Tab. 3: Standardní chronologie pro dub (Kolář, 2012). Dub (Quercus) Standard

Oblast použití

Autor

Délka

Začátek

Konec

czges 2010

ČR

Rybníček, Kolář

1655

352

2006

ceges 2010

Čechy

Rybníček, Kolář

867

960

1826

morges 2010

Morava

Rybníček, Kolář

1637

370

2006

30

4.

Metodika 4.1 Odběr vzorků Odběr vzorků byl proveden vrtem pomocí Presslerova přírůstového nebozezu

(Obr. 11). Při odebírání vzorků byly splněny podmínky pro získání co nejkvalitnějších a nejpřesnějších dat. Byly vybrány dřevěné konstrukce s větší dimenzí, u kterých se předpokládá největší počet letokruhů. V blízkosti místa odběru se nevyskytovaly žádné vady (suky, trhliny, poškození biotickými činiteli). Vrt směřoval kolmo na osu prvku. Po zavrtání nebozezu do konstrukčního prvku byla do dutého těla nebozezu vložena kovová lžička a s opatrností byl odebíraný vzorek vyjmut. Takto odebrané vzorky se ihned vkládaly do pevných složek, které byly označeny identifikačními údaji (číslo vzorku, místo odběru a způsob ukončení). Posledním krokem bylo odvrtání nebozezu z prvku a zatlačení odštípnutých dřevních vláken.

Obr. 11: Presslerův přírůstový nebozez (Rybníček, 2007). 4.2 Identifikace druhu dřeva Nedílnou součástí dendrochronologického datování je určení druhu dřeva datovaného prvku. Typ dřeva je možné určit makroskopickou či mikroskopickou metodou. Makroskopická metoda se využívá při určování dřevěného prvků s jednoznačnými charakteristickými znaky. Mikroskopická metoda se využívá tehdy, kdy charakteristické makroskopické znaky nejsou v prvku jednoznačně patrné.

31

Pro mikroskopické určení byly vyrobeny preparáty. Vyrobené preparáty se nechaly máčet ve vodě. Po odmočení byly pomocí žiletky získány tenké plátky ve všech třech základních řezech (příčný, radiální a tangenciální). Řezy byly přeneseny na podložní sklíčko s destilovanou vodou a zakryty sklíčkem krycím. Preparáty byly pozorovány pod světelným mikroskopem, který umožnil rozpoznat specifické mikroskopické pozorovací znaky dřeva. Pomocí zjištěných výsledků se následně provedla příprava vzorků pro měření letokruhů. 4.3 Příprava vzorků Pro měření letokruhů a získání přesnějších hodnot musely být samotné vzorky následně upraveny. Nejprve byly pomocí tekutého lepidla přilepeny na podkladovou lištu do vyfrézované drážky a poté oblepeny lepicí páskou. Po vytvrzení lepidla bylo provedeno přebroušení vzorku brusným papírem o zrnitosti 240. Přebroušením se získala plocha, která sloužila pro lepší rozpoznatelnost vzdáleností mezi hranicemi letokruhů. 4.4 Měření vzorků Měření šířek letokruhů bylo realizováno na soustavě zařízení, které se skládá ze stereolupy, posuvného měřícího stolu

s impulsmetrem,

počítačové

techniky

a datovacího programů PAST 4 (Obr. 12). Upravený vzorek byl umístěn na měřící stůl tak, aby hodnoty šířek letokruhů byly zaznamenány od nejstaršího letokruhu. To znamená, že letokruhy byly měřeny od středu (dřeně). Šířka mezi letokruhy se vždy měřila v kolmém směru, aby byla zjištěna, co nejkratší vzdálenost. Vzdálenost byla zaznamenána posunutím měřícího stolu, poté byla potvrzena a uložena. Systém se neustále opakoval, až do posledního měřeného letokruhu. Měření šířek letokruhů se provádělo s přesností 0,01 mm. Odměřené šířky letokruhů se postupně zaznamenávaly v softwaru PAST 4, díky němuž byly vytvořeny křivky šířek letokruhů. Poslední části měření byla kontrola a uložení veškerých dat.

32

Obr. 12: Zařízení pro měření šířek letokruhů (Jurčík, 2012).

4.5 Ukončení měřených vzorků Pro přesnou dataci se přiřadí speciální značka k odměřenému vzorku, která stanovuje přesné zakončení datovaného vzorku. V Tab. 4 byl zaznamenán seznam značek a popsán jejich význam.

33

Tab. 4: Seznam značek a jejich význam (www.dendrochronologie.cz). Německý termín

Zkratka

Ukončení vzorku a datování U vzorku není zachována hranice bělového dřeva (ks), ani podkorního letokruhu (wk).

Außerkante

Vzorek nelze přesně datovat a je možno, jen konstatovat, že je mladší, než uvedené datum (tzn. než poslední datovaný letokruh + odhadovaný počet letokruhů bělového dřeva). Vzorek obsahuje podkorní letokruh (kambium). Waldkante Lze datovat přesně rokem skácení stromu. Vzorek obsahuje podkorní letokruh tvořený pouze Sommerwaldkante jarním dřevem. Strom byl skácen v létě daného roku. Vzorek obsahuje podkorní letokruh tvořený i letním Winterwaldkante dřevem. Strom byl skácen na podzim (v zimě) daného roku.

Ak

Wk

Swk

Www +/- wk

+/- Waldkante

Ks

Kern / Splint

Pravděpodobně se jedná o podkorní letokruh, nelze to s jistotou dokázat. Vzorek obsahuje hranice jádrového a bělového dřeva. Podle stáří stromu a lokality má běl průměrně 5 - 25 letokruhů, dřevo lze datovat s tolerancí +/- 10 let.

4.6 Křížové datování Jednotlivé letokruhové křivky byly křížově datovány. Křížové datování slouží k nalezení synchronní polohy mezi nedatovanými odebranými vzorky a vzorky datovanými (standardní chronologií). Srovnání letokruhových řad se zjistí, jestli je mezi křivkami podobnost v překrývající se části (Vinař a kol. 2005). Zjištěné letokruhové řady jednotlivých vzorků byly porovnány nejprve mezi sebou

a

to

pomocí

počítačového

programu

PAST

4.

V případě

dobré

synchronizovatelnosti vzorku mezi s sebou, byla vytvořena průměrná letokruhová řada, která zvýraznila společná minima a maxima, současně také potlačila všechny ostatní oscilace způsobené jinými vlivy (Cook a Kairiukstis 1990). Průměrná letokruhová křivka byla následně synchronizována se standardní chronologií dané dřeviny. Míra podobnosti mezi průměrnou letokruhovou řadou a standardní chronologií byla posuzována pomocí korelačního koeficientu a tzv. koeficientu souběžnosti. Tyto výpočty slouží k usnadnění optického srovnání obou křivek, jež je pro konečné datování rozhodující (Rybníček, 2003). 34

4.7 Statistické výpočty programu PAST 4 4.7.1

Souběžnost

Hodnota ukazuje procento souběžnosti směru křivky vzorku a referenční křivky (standardní chronologie) v překrývající se části těchto dvou křivek. Souběžnost lze vypočítat následujícím způsobem (PAST 4, 2009): - Standardní chronologie se vzorkem jsou převedeny na soustavu hodnot po jednoletých intervalech. Možné hodnoty jsou –1 pro klesající trend, 0 pro stagnaci a +1 pro roky, které prokazují rostoucí trend. - Digitalizované hodnoty překrývající se části standardu a vzorku jsou porovnány. Jednotlivé intervaly jsou následně sečteny se souhlasným trendem křivek. Počet souhlasných let ku počtu všech překrývajících se roků udává procento souběžnosti (0 % – 100 %). Hodnota souběžnosti by měla být vyšší než 60 %. Výsledky testu stanovují, zda měřený vzorek, porovnaný se standardem je ze statistického hlediska významný. Výše významnosti je označena určitým počtem symbolů. Hladina významnost 95,0 % se označuje pouze jedním symbolem (#), hladina významnosti 99,0 % se označuje dvěma symboly (##) a 99,9% významnost se označuje třemi symboly (###). Výpočty hladin významnosti (PAST 4, 2009): Hladina významnosti kolem 95,0 % Souběžnost ≥ 50 +

(1)

Hladina významnosti kolem 99,0 % Souběžnost ≥ 50 +

(2)

Hladina významnosti kolem 99,9 % Souběžnost ≥ 50 +

(3)

n - počet překrývajících se letokruhů.

35

4.7.2

Studentův t-test

Studentův t-test slouží k porovnání vzorků se standardem, tudíž se pracuje se dvěma soubory dat. K posouzení míry podobnosti je využívána korelace. Statistická významnost je ověřena t-testem. Následně musela být data před provedením statistických testů transformována. Dále se uvedené testy liší způsobem transformace dat, která jsou již pak shodně použita pro výpočet korelačního koeficient (PAST 4, 2009). První transformace je Baillieho-Pilcherova (vzorec 4) a druhá Hollsteinova transformace (vzorec 5). V následující části jsou uvedeny vzorce pro výpočet transformace (PAST 4, 2009). Baillie - Pilcherova transformace:

(4)

Hollsteinova transformace:

(5) Hodnoty

šířek

letokruhů

jsou

v transformovaných

řadách

nahrazeny

bezrozměrnými hodnotami letokruhových indexů. Účinek obou transformací není zcela shodný. Zatímco Hollsteinova transformace v podstatě zcela ruší vliv všech trendů a ponechává pouze změny mezi dvěma po sobě následujícími roky, Baillie-Pilcherova transformace ponechává vliv krátkodobých výkyvů s délkou výkyvu do pěti let. Je však nutno podotknout, že všechny metody detrendingu mají význam pouze pro křížové datování pomocí korelačního koeficientu (Vinař a kol. 2005). Transformované a indexované datové řady standardu a vzorku jsou použity pro kalkulaci korelačního koeficientu. Jsou reprezentovány proměnnými si a ri v následujícím vzorci (PAST 4, 2009):

36

Kalkulace korelačního koeficientu:

s

r (6)

s

r

x, y - hranici překrytí křivek ri, si - hodnoty letokruhů pro transformaci

r , s - průměrné hodnoty transformovaných letokruhových řad Konečná hodnota T-testu je v následující podobě (PAST 4, 2009):

(7)

|

n

- počet překrývajících se let

Zjištěné hodnoty t-testu jsou následně porovnány s kritickými hodnotami T-testu odpovídajícímu konvenčním podmínkám pro spolehlivost dendrochronologického datování. Podle Vinaře a kol. (2005) jsou uváděny tyto míry spolehlivosti: - Vysoce spolehlivé datování: riziko nahodilé koincidence je menší než 0,0005 (spolehlivost datování je vyšší jak 99,95 %). - Spolehlivé datování: riziko nahodilé koincidence je menší než 0,005 (spolehlivost datování je vyšší jak 99,5 %). 4.7.3

Překrytí vzorků se standardní chronologií

Spolehlivosti datování nezáleží pouze na míře podobnosti. Důležitou součástí spolehlivosti je také délka intervalu překrytí (Vinař a kol. 2005). V tabulce 4 jsou zaznamenány hodnoty kritického korelačního koeficientu při 1% hladině významnosti v závislosti na délce překrytí segmentů (Grissino-Mayer, 2001).

37

Tab. 5: Hodnoty kritického korelačního koeficientu v závislosti na délce segmentu (Grissino-Mayer, 2001). Délka segmentu

Kritický korelační koeficient při 1% hladině významnosti

10 15 20 25 30 35 40 50 60 70 80 90 100 120

0,7155 0,5923 0,5155 0,4622 0,4226 0,3916 0,3665 0,3281 0,2997 0,2776 0,2597 0,2449 0,2324 0,2122

38

5.

Materiál Mlýn se nachází v malé obci Leskovec, asi 20 km jižně od Opavy. Objekt tvoří

čtyři podlaží. Ve všech podlažích jsou nosné trámy položeny a připevněny na pozednicích. V přízemí, prvním a druhém nadzemním podlaží je nosná konstrukce stropu tvořena podélnými průvlaky, které jsou podepřeny dřevěnými sloupovými podporami. Půda je zakryta soustavou vaznicového krovu. Přehlednější uzpůsobení konstrukčních prvků stavby je zaznamenáno v bokorysném řezu (Obr. 13). Celkově bylo z objektu odebráno 36 vzorků, z čehož 14 vzorků pro datování bylo odebráno z přízemí, 11 vzorků z prvního nadzemního podlaží, 8 vzorků z druhého nadzemního podlaží a z krovu byly odebrány 3 vzorky.

Obr. 13: Bokorysný řez mlýnu s názvoslovím dřevěných konstrukcí.

39

5.1 Popis dřevěných nosných konstrukcí stropu V přízemní části budovy je hlavní nosná konstrukce tvořená stropními trámy s dvěma průvlaky a sloupovými podporami. Konstrukce stropu v prvním nadzemním podlaží je tvořena stropními trámy a průvlaky bez sloupových podpor. Ve druhém nadzemním podlaží je konstrukce stropu totožná s přízemním podlažím. Stropy objektu jsou jednoduché konstrukce. Jsou tvořeny viditelnými trámy se záklopem (Obr. 14). Záklop je tvořen z prken, které jsou kladeny kolmo na stropní trámy. Tloušťka podlahových prken je do 4 centimetrů a vzájemné napojování je provedeno typem spoje polodrážka. V přízemní části objektu jsou stropní trámy připevněny na pozednicích a záhlaví je oboustranně zazděno (Obr. 15). Ve vyšších podlažích jsou stropní trámy taktéž připevněny na pozednicích, ale z vnitřního pohledu je záhlaví otevřené (Obr. 16). Jelikož jsou stropní konstrukce vysoce zatěžovány mlynářskými zařízeními, musí dojít k podepření z důvodu zamezení prohnutí stropních trámů. Podepírání se provádí dlouhými průvlaky a stojatými sloupovými podporami. Průvlaky jsou orientovány vždy kolmo k ose stropních trámů. Nejvíce zatěžovaný strop je v přízemí. Z tohoto důvodu byly stropní trámy podepřeny dvěma průvlaky. Samotný průvlak je v přízemí podepřen dvěma sloupovými podporami. Na Obr. 17 je detailní zobrazení dřevěných nosných konstrukcí stropu. Sloupové podpory jsou v přízemí upevněny na betonových patkách. V prvním nadzemním podlaží jsou všechny dřevěné nosné konstrukce stropu tvořeny smrkovým dřevem. Stropní trámy jsou podepřeny pouze jedním průvlakem bez sloupových podpor, protože zde jsou stropní trámy s průvlakem dostatečně dimenzovány a nedochází k velkému zatížení stropní konstrukce. Druhé nadzemní podlaží je rozlohou největší, protože podlaží není rozděleno na dvě místnosti zděnou stěnou jako předešlá podlaží. Průvlak tohoto nadzemního podlaží je podepřen sloupovou podporou, která omezila vznik průhybu stropní konstrukce. U většiny dřevěných konstrukčních prvků byly provedeny klasické tesařské úpravy ve formě zkosení hran. Některé nosné konstrukční prvky jsou opatřeny tesařskými značkami a na jednom průvlaku se dodnes nachází podpis tesařského mistra (Obr. 18).

40

Obr. 14: Pohled na stropní konstrukci.

Obr. 15: Uzavřené záhlaví stropního trámu.

41

Obr. 16: Otevřené záhlaví stropních trámů.

Obr. 17: Detail sloupových podpor s průvlakem.

42

Obr. 18: Podpis tesařského mistra na průvlaku. 5.2 Popis střechy a krovu Střecha objektu má šikmý sklon (48°) a zakrývá stavbu obdélníkového půdorysu. Tvar střechy je sedlového typu. Uspořádání konstrukčních prvků krovu spadá do jednoduché vaznicové soustavy. U této konstrukce jsou páry krokví vzepřené na pozednicích posledního nadzemního podlaží. Osová vzdálenost mezi krokvemi je jeden metr. Krokve jsou na pozednicích osedlány a v hřebenu jsou spojeny střihovým konstrukčním spojem. Podrobnější uspořádání krokví je zobrazeno na Obr. 19.

Obr. 19: Pohled na konstrukci krovu. 43

6.

Výsledky 6.1 Identifikace druhu dřeva Důležitou součástí správného dendrochronologického datování je přesné určení

druhu dřeva. Jak už bylo zmíněno, zjišťování druhu dřeva se určuje makroskopickým nebo mikroskopickým pozorováním. Na základě uvedených metod pozorování bylo určeno, že konstrukce dřevěných prvků jsou ze smrkového a dubového dřeva. Dřevo dubu má dobře identifikovatelné charakteristické znaky. Konstrukční prvky tohoto dřeva byly určeny na makroskopické úrovni. Konstrukční prvky jehličnatých dřevin nelze jednoznačně určit a pro zjištění přesného typu dřeva byla provedena mikroskopická analýza anatomické stavby pomocí mikroskopu. 6.1.1

Dub (Quercus)

Bylo určeno, že zadní sloupové podpěry v přízemní části objektu pochází z dubového dřeva. Dřevěné prvky mají úzkou běl, která má nažloutlou až světle hnědou barvu. Jádrové dřevo je barvy tmavohnědé. Dřevo má zřetelnou hranici mezi letokruhy a také výraznou hranici mezi jarním a letním dřevem v rámci letokruhu. V jarní části má dřevo v příčném řezu široké cévy (makropóry), v podélném řezu jsou makropóry zřetelné jako rýhy. V letní části letokruhu má dřevo v příčném řezu úzké cévy (mikropóry). Seskupením cév se tvoří tzv. radiální žíhání („V“). Dřeňové paprsky tvořily další charakteristický znaky dubu. Paprsky byly viditelné na všech řezech. V příčném řezu měly tvar pásů, které směřovaly kolmo k letokruhům. V radiálním řezu vypadaly jako křivolaká lesklá zrcadla a v tangenciálním řezu byly až několik centimetrů vysoké ve formě tmavších pásů. 6.1.2

Smrk (Picea)

Vzorky stropních trámů prvního a druhého nadzemního podlaží byly ze smrkového dřeva. Odebrané vzorky byly určeny pomocí mikroskopických znaků. V příčném řezu byl pozvolný přechod mezi jarním a letním dřevem v rámci letokruhu. V radiálním řezu byly zpozorovány u dřeňových paprsků pryskyřičné kanálky s více než 8 epitelovými buňkami (Obr. 20). Vzorky také měly heterocelulární seskupení dřeňových paprsků v radiálním řezu, hladké zvlnění buněčných stěn příčných tracheid, piceoidní tečky a jednořadé rozmístění dvojteček v křížovém poli.

44

Obr. 20: Pryskyřičný kanálek typu smrk. 6.2 Dendrochronologické datování Výsledky datování byly rozděleny na dvě kapitoly. První kapitolu tvořily smrkové vzorky odebrané z přízemní části objektu. Do druhé kapitoly byly zařazeny vzorky smrkového dřeva z prvního a druhého nadzemního podlaží. Dále byly dendrochronologicky analyzovány smrkové vzorky z krovu a dubové vzorky z přízemní části, kde slouží jako sloupové podpory. Tyto vzorky nebylo možné spolehlivě datovat. Dendrochronologickou analýzu smrkových vzorků z krovu ovlivnil nízký počet letokruhů. Z hlediska statistického vyhodnocení bylo tyto vzorky nevyhovující. U dubových vzorků nebyla při dendrochronologické analýze nalezena spolehlivá pozice průměrné křivky se standardní chronologií. 6.2.1

Přízemí

V přízemí byly úspěšně datovány dva smrkové vzorky stropních trámů. Nejprve byla z těchto křivek vytvořena průměrná letokruhová řada, která byla následně porovnána se standardní chronologií smrku pro Českou republiku (Obr. 21).

45

Tab. 6 Synchronizace průměrné letokruhové křivky se standardní chronologií České republiky pro smrk 2005. Standardní chronologie

T-test 1 (podle Baillie & Pilcher)

T-test 2 (podle Hollsteina)

smrk˗ČR 2005

6,96

6,61

Překrytí Souběžnost vzorku se křivek (%) standardem v rocích 72,50

1956

Smrk-ČR 2005

500

ln šířky letokruhů [0,01 mm]

59

Rok

Leskovec

50 1894

1904

1914

1924

1934

1944

1954

Pozice křivek [Rok] Obr. 21: Synchronizace průměrné letokruhové křivky se standardní chronologií České republiky pro smrk 2005.

Tab. 7: Datování jednotlivých vzorků. Laboratorní kód

Číslo vzorku

Dřevina

Délka

Začátek

Konec

Datování

S6076

2

SM

58+1wwk

1898

1956

1957/1958

S6077

3

SM

59+1wwk

1897

1956

1957/1958

V Tab. 6 jsou zaznačeny výsledky statistického vyhodnocení. Výsledky t-testu jsou 6,96 a 6.61, souběžnost křivek je 72,5 %. Při překrytí datované křivky se standardní chronologií čtyřiceti letokruhy je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1% hladině významnosti 3,551 (Šmelko a Wolf 1977). Výsledky t-testu jsou výrazně 46

vyšší a potvrzují úspěšnost datování. Na Obr. 21 jsou graficky znázorněny shody křivek při extrémních hodnotách. Oba datované vzorky obsahovaly podkorní letokruh. Lze tedy jednoznačně určit, že v období roku 1957 popřípadě na počátku roku 1958 (Tab. 7) došlo ke smýcení stromů, a tudíž pravděpodobnému zabudování konstrukčních prvků do stavby. 6.2.2

První a druhé nadzemní podlaží

Úspěšné datování bylo také u smrkových vzorků nacházející se v prvním a druhém nadzemním podlaží. Nejprve byla vytvořená průměrná letokruhová řada, která byla následně porovnána se standardní chronologií Moravy pro smrk 2005 (Obr. 22).

Tab. 8: Synchronizace průměrné letokruhové křivky se standardní chronologií Moravy pro smrk 2005. Standardní chronologie

T-test 1 (podle Baillie & Pilcher)

T-test 2 (podle Hollsteina)

smrk-Morava 2005

5,96

5,96

Překrytí Souběžnost vzorku se křivek (%) standardem v rocích 71,82

55

Rok

1916

500

ln šířky letokruhů [0,01 mm]

Smrk-Morava 2005 Leskovec

50 1859

1869

1879

1889

1899

1909

1919

Pozice křivek [Rok] Obr. 22:

Synchronizace průměrné letokruhové křivky se standardní chronologií Moravy pro smrk 2005. 47

Tab. 9: Datováni jednotlivých vzorků. Laboratorní kód

Číslo Dřevina vzorku

Délka

Začátek

Konec

Datování

S6093

19

SM

55+1wwk

1862

1916

1917/1918

S6107

33

SM

55+1wwk

1862

1916

1917/1918

V Tab. 8 jsou zaznačeny výsledky statistického vyhodnocení. Při synchronizaci křivek smrkové moravské standardní chronologie a průměrné letokruhové křivky smrkových stropních trámů vyšly hodnoty obou t-testů stejně (5,96) a souběžnost křivek dosáhla hodnoty 71,82 %. Při překrytí datované křivky se standardní chronologií čtyřiceti letokruhy je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1% hladině významnosti 3,551 (Šmelko a Wolf 1977). Výsledky t-testu a souběžnost křivek opět potvrzují úspěšné datování. Na Obr. 22 je rovněž graficky zaznačena souběžnost křivek. Křivky znázorňují shody ve většině extrémních hodnot. Jelikož vzorky obsahovaly podkorní letokruh, lze jednoznačně určit rok smýcení (Tab. 9). Použité konstrukční prky byly smýceny roku 1917, popřípadě na počátku roku1918. Zjištěnými roky smýcení došlo pravděpodobně k zabudování konstrukčních prvků do stavby.

48

7.

Diskuze Snahou této bakalářské práce bylo zjistit co nejvíce informací a údajů

o stavebním

vývoji

objektu

pomocí

dostupných

literárních

zdrojů

a dendrochronologické analýzy. Získání těchto informací a údajů vedlo k sestavení co nejpřesnějšího stavebního vývoje vodního mlýna. Prvotní část práce se poměrně složitě vypracovávala z důvodu nedostatků spisů o této stavbě. Jedny z mála poznatků o mlýnu jsou sepsány v gruntovních knihách (Solnický, 2006). První zmínky o vodním mlýnu pocházejí již z roku 1720, kdy došlo k prvnímu prodeji. Téhož roku byl mlýn poháněn jedním vodním kolem. Další poznatky o mlýnu jsou psány v kronice rodu Cihlářů, původně psané v německém jazyce. Zmínky o historii mlýna sahají v kronice do roku 1885. Zde se o stavebních změnách sice píše, ale nejsou zde uvedena přesná data, ve kterých se přestavby či stavební opravy konaly. Záznamy jsou sepsány pouze jednoduše a nekonkrétně. V kronice je uvedeno, že první velká přestavba se uskutečnila po roce 1885, kdy došlo k rozšíření budovy o 5 metrů. Mlýn měl té doby pouze přízemní podlaží. Informace o mlýnu jsou zaznamenány i ve výkresové dokumentaci, která pochází z roku 1898 (příloha 1). Usoudil bych, že tyto plány sloužily jako podklady první velké přestavby. Na mlýnu byla provedena po několika letech však další velká rekonstrukce. Mlýn byl té doby navýšen o dvě nadzemní podlaží. Přesný rok druhé rekonstrukce není znám. Lze ale polemizovat, že to bylo asi roku 1918. V kronice je totiž psáno, že byly toho roku instalovány nové válcové stolice ve druhém nadzemním podlaží. Dendrochronologickou analýzou provedenou na stavbě bylo toto datum potvrzeno. Bylo zjištěno, že dřevěné konstrukční prvky, které se nachází v prvním a druhém nadzemním podlaží pochází z roku 1917 nebo z počátku roku 1918. Dendrochronologickou analýzou bylo také zjištěno, že v přízemní části objektu došlo v roce 1957, či počátkem roku 1958, ke stavebním výměnám dřevěných nosných konstrukcí. Oprava se týkala výměny stropních trámů. Výměna mohla být ovlivněna vysokou vlhkostí, která se v této části budovy, oproti ostatním podlažím, vyskytovala nejčastěji. Konkrétní analýzy pomohly z velké části doplnit a potvrdit stavebně historický vývoj mlýnu v Leskovci u Březové. Dendrochronologické datování prokázalo, že je velmi přínosné pro určování stáří použitých dřevěných konstrukcí ve stavbě. Tímto vědním oborem lze objasnit a potvrdit stavebně historický vývoj téměř každé stavby, ve které byly použity dřevěné konstrukce. 49

8.

Závěr Pomocí písemných podkladů z literárních zdrojů a dendrochronologické analýzy

bylo stanoveno, ve kterých letech došlo ke stavebním změnám objektu. Dochovanými literárními záznamy bylo zjištěno pouze přibližné období přestaveb. Nebyl zapsán konkrétní rok stavebních změn. Dendrochronologickou analýzou byly tyto záznamy upřesněny. Datování bylo provedeno ve všech podlažích. Celkem bylo z objektu odebráno 36 vzorků pomocí Presslerova přírůstového nebozezu. Bohužel špatný stav dřevěných konstrukčních prvků nedovolil u všech vzorků změřit a následně vyhodnotit data. Většina odebraných vzorků se rozpadala a trousila. Dřevěné konstrukční prvky na stavbě jsou ve všech podlažích tvořeny smrkovým dřevem. Pouze v přízemní části objektu se nachází dva konstrukční prvky ze dřeva dubu. Tyto prvky slouží jako podporné sloupy průvlaků a navazujících stropních trámů. Dendrochronologickou analýzou bylo zjištěno, že použité materiály smrkových dřevěných konstrukčních prvků pochází ze dvou různých období. Z prvního a druhého nadzemního podlaží pochází dřevěné prvky (stropnice) z období 1917/1918. Z přízemní části objektu pochází dřevěné prvky (stropnice) z období 1957/1958. Všechny datované vzorky obsahovaly podkorní letokruh. Lze tedy jednoznačně určit, že v těchto zjištěných obdobích došlo ke smýcení stromů a k pravděpodobnému zabudování konstrukčních prvků do stavby. Smrkové vzorky z konstrukce krovu a dubové vzorky z přízemí se nepodařilo vyhodnotit. Vzorky krokví obsahovaly nízký počet letokruhů a u dubových vzorků nebyla při analýze nalezena spolehlivá pozice průměrné křivky se standardní chronologií. Dendrochronologické datování bylo úspěšné, protože vyhodnocená data pomohla doplnit a potvrdit stavebně historický průzkum vodního mlýna v Leskovci u Březové. Na závěr lze konstatovat, že vědní obor Dendrochronologie je velmi přínosný pro určování stáří dřevěných konstrukcí.

50

9.

Summary By studing the written documents and using dendrochronological analysis was

indicated, in which years the architectural changes in the object occured. Estimated dates of re-bulding were found in preserved written notes. By dendrochronological analysis were these findings stated. Dating had been done on all floors. 36 samples were gathered from the object by using incremental presser’s auger. Due to bad condition of wooden constructions was impossible to measure and analyse data by all samples. Most of gathered samples crumbled and strewed. Wooden constructions in the building on all floors are made of spruce. Only the wooden constructions on the ground floor are made of oak. By dendrochronological analysis was found out, that wooden constructions made of spruce come from two different time periods. Wooden constructions (joists) used in first and second floor come from years 1917/1918. Wooden constructions (joists) from the ground floor come from years 1957/1958. All dated samples contained underbark growth ring. It is possible to define without any doubts, that the trees were cut down and probably built in the construction in these defined time periods. It was impossible to analyze the spruce samples from roof truss and oak samples from ground floor. Samples from rafters contained a low number of growth rings and a reliable positon of average curve with standard chronology wasn`t found by the oak samples. Dendrochronological dating was successful, because evaluated data help to complete and confirm architectonical and historical research of the watermill in Leskovec at Březová. It could be stated by conclusion, that the dendrochronology as a science discipline is very helpful in determining the aging of wooden constructions.

51

10.

Přehled použité literatury

BITVINSKAS

T.

T.,

1974.

Dendroclimatological

Investigations.

Leningrad,

Hidrometeoizdat Publishing House, 174 s. CIHLÁŘ J., 2012. Kronika mlýnu v Leskovci, 1885-2002, 12 s. COOK E. R., KAIRIUKSTIS L. A., 1990. Methods of Dendrochronology–Applications in the Environmental Sciences. Dordrecht, Kluwer Academic Publisher and International Institute for Applied Systém Analysis, 394 s. DOUGLASS A. E., 1935. Dating Pueblo Bonito and Other Ruins of the Southwest. Contributed Technical Pápera. Pueblo Bonito Series I., s 248-249. DOUGLASS A. E., 1937. Tree rings chronology. Bulletin, University of Arizona 8 (4). Physical Science Series I. DRÁPELA K., ZACH J., 2000. Dendrometrie (Dendrochronologie). MZLU v Brně, 152 s. FRIEDRICH M., REMMELE S., KROMER B., HOFMANN J., SPURK M., KAISER K.F., ORCEL CH., KÜPPERS M., 2004. The 12,460-year Hohenheim oak and pine tree-ring chronology from central Europe – a unique annual rekord for radiocarbon calibration and paleoenvironment reconstructions. Radiocarbon, 46 (3): s 1111–1122. GRISSINO-MAYER H. D., 2001. Evaluating crossdating accuracy: A manual and tutorial for the computer program Cofecha, Tree-ring research, Tree-Ring Society. Vol. 57(2), s 205-221. HÁJEK V., 1997. Stavíme ze dřeva. Praha, Sobotáles. ISBN 80-85920-44-1. HUBER B., 1967. Seeberg, Burgäschisee-Süd, Part IV, Dendrochronologie. Acta Bernensia II, s 145-156. JURČÍK J., 2012. Dendrochronologické datování a stavebně historické hodnocení krovu kostela sv. Anny v Rychvaldě. MZLU v Brně, 60 s. KAENNEL M., SCHWEINGRUBER F. H., 1995. Multingual Glossary of Dendrochronology. Berne, Paul Haupt Publisher, 467 s. 52

KOLÁŘ T., 2007. Dendrochronologické datování a stavebně technický průzkum mlýna ve Slupi. Diplomová práce. MZLU v Brně, 75 s. KOLÁŘ T., 2012. Oak Wood Properties Change in Time on an Example of Subfossil Trunks. Disertační práce. MZLU v Brně, 111 s. KRAPIEC M., 1998. Oak dendrochronology of the neoholocene in Poland. Kraków, Folia quaternaria 69, s 5-133. PAST 4, 2009. Personal Analysis Systém for Treering Research, User manual, by SCIEM, 161 s. REINPRECHT L., ŠTEFKO J., 2000. Dřevěné stropy a krovy. Praha, ARCH, 244 s. RYBNÍČEK M., 2003. Sestavení dendrochronologických standardů pro město Brno. Diplomová práce. MZLU v Brně, 89 s. RYBNÍČEK M., VAVRČÍK H., HUBENÝ R., 2006. Determination of the number of sapwood annual rings in oak in the region of southern Moravia, Journal of forest science, 52, 2006 (3), Praha, Česká akademie zemědělských věd, s 141-146. RYBNÍČEK M., 2007. Dendrochronologické datování dřevěných částí historických staveb, archeologických vzorků a výrobků ze dřeva - sestavení národní dubové standardní chronologie. Disertační práce. MZLU v Brně. SCHWEINGRUBER F. H., 1993. Trees and Wood in Dendrochronology. Berlin Heidelberg, Springer-Verlag, 402 s. SLÍPEK Z., 2012. Leskovec 1412-2012. Vydal Obecní úřad Březová. 51 s. SOLNICKÝ P., 2006. Vodní mlýny na Opavsku. Praha, Libri. ISBN 978-80-7277-2445. STALLINGS W. S., 1937. Some early papers on tree–rings. Tree–Ring Bull. 3, s. 2728. ŠKABRADA J., 2003. Konstrukce historických staveb. Praha, Argo, 395 s. ISBN 807203-548. 53

ŠKABRADA J., 1999. Lidové stavby: architektura českého venkova 1. vyd. Praha, Argo, 248 s. ISBN 80-7203-082-5. ŠLEZINGEROVÁ J., GANDELOVÁ L., 2005. Stavba dřeva. MZLU v Brně, 127 s. ŠMELKO Š., WOLF J., 1977. Štatistické metódy v lesnictve. Príroda, 330 s. ŠTĚPÁN L., KŘIVANOVÁ M., 2000. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Praha, Agro, 307 s., ISBN 80-7203-254-2. ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P., KOLIBÁČOVÁ S., KOBLÍŽEK J., ŠEFL J., 2001. Dřeviny České Republiky. Písek. Písek, Matice lesnická, spol. s.r.o., 333 s. ISBN 8086271-09-9. VLČEK M., FAJKOŠ A. a kol., 2003. Střešní konstrukce od A do Z. Praha, Verlag Dashöfer, 937 s. VINAŘ a kol. 2010. Historické krovy-Typologie, průzkum, opravy. Praha, Grada Publishing a.s., 448 s., ISBN 978-80-247-3038-7. VINAŘ J., KYNCL J., RŮŽIČKA P., ŽÁK J., 2005. Historické krovy II. Průzkumy a opravy. Praha, Grada Publishing a.s., 304 s., ISBN 80-247-1111-7.

54

11.

Přehled použitých internetových zdrojů

Historie dendrochronologie, www.dendrochronologie.cz [online] citováno 25. 2. 2013. Dostupné na WWW: . Leskovec, www.obec-brezova.cz [online] citováno 16. 2. 2013. Dostupné na World Wide Web: . Metodika dendrochronologie, www.dendrochronologie.cz [online] citováno 25. 2. 2013. Dostupné na WWW: . Mlýn v Leskovci, www.technicke-pamatky.cz [online] citováno 10. 2. 2013. Dostupné na World Wide Web: . Rozdělení mlýnů, vetrnemlyny.unas.cz [online] citováno 16. 2. 2013 Dostupné na World Wide Web: . Typologie větrných mlýnů, www.povetrnik.cz [online] citováno 16. 2. 2013 Dostupné na World Wide Web: . Typy vodních mlýnů, cs.wikipedia.org [online] citováno 15. 2. 2013 Dostupné na WWW: VAVRČÍK, H., ŠLEZINGEROVÁ, J., GANDELOVÁ, L., 2002. Anatomická stavba dřeva – multimediální výukový materiál, MZLU v Brně. [online] citováno 8. 5. 2013. Dostupné na World Wide Web .

55

12.

Přílohy

Příloha 1: Plány mlýnu z roku 1898. Příloha 2: Výkresová dokumentace vodní turbíny.

56

Příloha 1: Plány mlýna z roku 1898.

57

Příloha 2: Výkresová dokumentace vodní turbíny.

58