MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ
Ekologické požadavky na nábytek Bakalářská práce
2011/2012
Jana Šanderová
Prohlášení: Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Ekologické požadavky na nábytek“ jsem zpracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny, ze kterých jsem čerpala. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU a archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autorka kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne ……………….
………..............…………... Podpis studenta
Poděkování Ráda bych poděkovala zejména panu doc. Dr. Ing. Petru Bruneckému za jeho ochotu, pomoc a odborný dohled nad touto prací. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli, který mi v průběhu práce poskytoval technické zázemí v podobě svého osobního počítače.
Abstrakt
Autor:
Jana Šanderová
Název bakalářské práce:
Ekologické poţadavky na nábytek
Tato bakalářská práce pojednává o nábytku a jeho vlivu na člověka a ţivotní prostředí. Řeší celý ţivotní cyklus nábytku: výrobu, uţívání a likvidaci. Zabývá se nejen vlivem na uţivatele, ale také na lidi, kteří musejí být přítomni při jeho výrobě. Je podán jednoduchý obecný popis ekologického nábytku pro spotřebitele. Dále se práce zabývá legislativním ošetřením ekologických poţadavků na nábytek v České republice a mezinárodními a českými ekologickými značkami, které definují kritéria pro ekologický nábytek. Klíčová slova: ekologie, ţivotní prostředí, nábytek, ekoznačka, těkavé organické látky
Abstract
Author:
Jana Sanderova
Title of the Bachelor work: Ecological requirements for furniture
This Bachelor thesis discuss furniture and its influence on human and environment. It deals with a whole life cycle of furniture: manufacture, using and disposal. It concerns not only with the influence on user but also on people who have to attend manufacture. It shows a basic and general description of ecological furniture to a consumer. It also follows up a legislation concerning the ecological requirements for furniture in Czech republic. It occupies with Czech and international eco labels, which defines the standards for ecological furniture.
Key words: ecology, environment, furniture, ecolabel, volatile organic compunds
Obsah 1.
Úvod .....................................................................................................................8
2.
Cíl práce .............................................................................................................. 10
3.
Ekologie .............................................................................................................. 11
4.
Výroba nábytku ................................................................................................... 12 4.1.
Ekologický nábytek ....................................................................................... 12
5.
Evropská kampaň „Nebezpečné látky“................................................................. 15
6.
Veřejné zakázky ČR ............................................................................................ 19 6.1.
7.
Metodika pro nákup nábytku ......................................................................... 19
6.1.1.
Povinné poţadavky ................................................................................ 20
6.1.2.
Nadstandardní poţadavky ......................................................................22
6.1.3.
Obchodní podmínky ............................................................................... 23
6.1.4.
Poznámky k provádění ...........................................................................24
Ekologické značky............................................................................................... 25 7.1.
Der Blaue Engel ............................................................................................ 25
7.2.
Nordic Swan ................................................................................................. 26
7.3.
The Flower EU .............................................................................................. 27
7.3.1.
Vedoucí orgány Ecolabel ....................................................................... 28
7.3.2.
Udělování ekoznačky EU ....................................................................... 29
7.3.3.
„Květina“ na dřevěném nábytku ............................................................. 33
7.3.4.
Kritéria ................................................................................................... 33
7.4.
7.3.4.1.
Nebezpečné látky ..................................................................................... 34
7.3.4.2.
Udržitelné obhospodařování lesů ............................................................. 35
7.3.4.3.
Nebezpečné látky ve výrobě materiálů na bázi dřeva................................ 36
7.3.4.4.
Kritéria pro povrchové úpravy .................................................................. 37
7.3.4.5.
Montáž nábytku – lepení .......................................................................... 38
7.3.4.6.
Kritéria pro konečný výrobek.................................................................... 38
7.3.4.7.
Dodatek ................................................................................................... 40
Ekologicky šetrný výrobek ............................................................................ 40
7.4.1. 8.
Technická směrnice Aglomerované materiály na bázi dřeva ................... 41
Nábytkářský informační systém ...........................................................................44 8.1.
Ţivotní prostředí ............................................................................................ 44 6
8.1.1.
Zpracování materiálů.............................................................................. 44
8.1.2.
Vytápění ................................................................................................ 46
8.1.3.
Odpady, obaly, voda, hluk ......................................................................46
8.1.4.
Sankce ................................................................................................... 47
9.
Diskuze ............................................................................................................. 49
10.
Závěr ................................................................................................................ 53
11.
Summary ..........................................................................................................54
12.
Seznam pouţité literatury.................................................................................. 56
12.1.
Literární zdroje .......................................................................................... 56
12.2.
Internetové zdroje ...................................................................................... 57
12.3.
Seznam obrázků......................................................................................... 59
12.4.
Seznam tabulek .......................................................................................... 60
7
1. Úvod Do popředí zájmu, jako předměty diskuzí moderní doby se dnes často dostává a skloňuje několik témat. Jsou jimi například politika, země třetího světa a také ţivotní prostředí. Spolu s nesmírným pokrokem a rozvojem v různých oblastech lidského zkoumání a bytí se často dostáváme na hranici moţností konkrétních témat a vyvstává pak před námi otázka, jestli je ještě moţné něco nového vymyslet, objevit nebo vynalézt, popřípadě v souvislosti s ţivotním prostředím, jestli ještě máme dostatek prostředků a zdrojů pro ţivot na naší planetě. Na jedné straně je ţivotní prostředí moderním tématem, na straně druhé moţná díky lidem akutní výzvou, zdali bychom neměli přeci jen „ubrat tempo“ a začít se dívat kolem sebe, jaké důsledky má naše jednání a dnešní uspěchaná doba vyhledávající extrémy a zahánějící věci do krajností. Pokrok a vývoj lidstva je sice krokem kupředu, ale kolik lidí mezi námi se zamýšlí nad tím, jak právě jeho činnost ovlivňuje prostředí kolem něj? S těmito tématy spojené je také přelidnění planety. Ve druhé polovině dvacátého století narostla populace o stejné mnoţství lidí, jako za předchozích zhruba tisíc pět set let. Lidské bytí je problémem filosofickým. Co se však týká technické stránky, je otázka, co můţeme nyní dělat pro to, abychom planetu dále nedevastovali a abychom byli ohleduplnější k našemu okolí. Druhou stranou mince je, jestli toto téma vůbec lidi zajímá a kolik z nich je ochotno chovat se ohleduplně. Za účelem ochrany věcí a stejně tak ţivotního prostředí byla zavedena různá opatření, pravidla a zákony. Čeho se tato pravidla týkají? V jakém rozsahu je jimi ošetřen nábytkářský průmysl, jenţ často pracuje s chemickými látkami, které mohou mít vliv jak na zdraví člověka, tak na ţivotní prostředí? Do jaké míry jsou tyto zákony dobrovolné, či povinné? Proč se nadále v některých situacích chováme neohleduplně a nebereme na vědomí důleţité následky? Protoţe jsem se s tímto tématem na vysoké škole setkala jen útrţkovitě, předpokládám, ţe je pojem ekologie oblíben pro diskuzi, ale je sloţitým úkolem, který jde těţko řešit. Jaká jsou tedy souhrnná opatření naší země v nábytkářském průmyslu, zabývající se vlivem látek na ţivotní prostředí? Jaká jsou tato opatření ve srovnání se zahraničím? Jaká jsou prestiţní označení nábytku, který se snaţí být ekologický? Můţeme vyuţití dřeva v nábytkářství a stavařství označit za ekologické proto, ţe tyto mate8
riály nemají škodlivý vliv na ţivotní prostředí, anebo je neekologické plýtvat stromy k takovýmto účelům? Výše zmíněnými tématy se zabývá tato práce. Měla by být shrnutím témat ekologie, ţivotní prostředí a nábytkářský průmysl.
9
2. Cíl práce Cílem této práce je zhodnotit vliv nábytku na ţivotní prostředí a na člověka v celém ţivotním cyklu nábytku. Je třeba zjistit, jak působí na svého uţivatele, a také jaký je jeho efekt na přímého výrobce. Měla by být stanovena obecná charakteristika ekologicky šetrnějšího výrobku, aby spotřebitel jednoduše poznal, jak si má při nákupu vybírat. Dále je potřeba zjistit, jak je vliv na ţivotní prostředí a tedy i člověka ošetřen legislativní formou v České republice, a zda existují ekologické značky, které se problematikou zabývají. Práce by také měla zjistit, jak se k problému aktivně staví státní správa, jakoţto vzor pro běţného člověka.
10
3. Ekologie Původní význam slova ekologie pochází uţ z 19. století, kdy byl poprvé pouţit a definován německým biologem Ernstem Haeckelem. Ekologie je v tomto významu vědou, která se zabývá vztahem organismů a vnějšího prostředí, kterým jsou myšleny ostatní ţivé organismy a neţivé okolí. Předmětem zájmu jsou ekosystémy a procesy probíhající v přírodě. Poznatky v tomto oboru byly při zkoumání organismů a jejich okolního prostředí definovány i dříve. Ekologie se dělí na více oborů podle předmětu zájmu studia. Základními ekologickými otázkami a přírodními zákonitostmi se zabývá ekologie obecná. Rozdělit tuto vědu můţeme na několik oborů například také podle toho, kterými organismy se zabývá (ekologie rostlin, ekologie ţivočichů atp.), nebo jestli zkoumá prostředí, ve kterém organismy ţijí (ekologie lesa, ekologie moře atd.). Zde se jedná o ekologii speciální. Interaktivními vztahy člověka k ţivotnímu prostředí a naopak se zabývá ekologie člověka. Patří sem i problémy ţivotního prostředí, znečišťování ovzduší, půdy a vody, jelikoţ všechny tyto věci ovlivňuje ve velké míře člověk. Lze zde pouţít také termín ekologie aplikovaná, kdy jsou poznatky z ekologie aplikovány v praxi do vztahu člověka a ţivotního prostředí. V dnešní době je zkoumání těchto oborů spojeno s rostoucí potřebou a nutností ochrany ţivotního prostředí a zájmem o toto téma. Odborníci povaţují novodobá označení jako „ekologická taška“, „ekologické auto“ nebo další podobné věci s přívlastkem „ekologický“ za mylné, avšak z pohledu dnešní doby je opravdu tato biologická disciplína teoretickým základem pro aktivity týkající se ochrany ţivotního prostřed; poznatky z oblasti ekologie se aplikují konkrétně na určité problémy a teoretické znalosti jsou převedeny do praxe. Výše zmíněným přívlastkem jsou pak označovány věci, které jsou vytvářeny s ohledem k ţivotnímu prostředí, věci, které jsou k tomuto prostředí šetrnější, neţ ty ostatní anebo aktivity ohleduplné a přihlíţející ke stavu ţivotního prostředí.
11
4. Výroba nábytku Výroba nábytku je několikastupňový proces. Základem výroby je návrh nábytkového objektu od návrháře nábytku, který nejen určuje vzhled a konstrukci, ale také vhodně zvolený materiál. Materiál, který se dostává do výroby jiţ prošel určitým zpracováním. Z dřevozpracujícího průmyslu je dřevo základně povrchově opracováno a vysušeno na určitou vhodnou vlhkost. Pokud se jedná o aglomerované materiály, jako jsou dřevotřískové desky, dřevovláknité desky nebo laťovky, jsou tyto zformátovány do určitých velikostí. Při samotné výrobě nábytku se materiál dále zpracovává na poţadovanou velikost dílců a provádí se preciznější povrchová úprava vhodná jiţ pro uţivatele. Jsou také prováděny náhodné zkoušky vyrobených kusů nábytku, coţ znamená prověření výrobků jiţ nachystaných k produkci, zda jsou v naprostém pořádku, včetně všech komponentů.
4.1.
Ekologický nábytek
Procesy, z nichţ se výroba nábytku skládá a materiály při těchto procesech pouţívané jsou v různé míře škodlivé či šetrné ke člověku a k našemu ţivotnímu prostředí. Je obecným pravidlem, ţe čím levnější věci na trhu najdeme, ať uţ se jedná o výrobky potravinářského, oděvního anebo nábytkářského průmyslu, tím více můţeme očekávat, ţe neobsahují kvalitní a prospěšné látky a sloţky. Co se týká nábytku, šetrný k ţivotnímu prostředí můţe být jak samotný materiál, ze kterého je nábytek vyroben, tak přídavné látky, které jsou součástí výrobku a jeho povrchové úpravy a také způsob produkce a obchodu s nábytkem. Nejčastěji pouţívané materiály ve výrobě nábytku jsou ocel, plast, dřevo a aglomerované materiály na bázi dřeva. Takovýto nábytek je moţno v českých domácnostech běţně najít. Můţe se zdát, ţe pouţití dřeva v nábytkářském průmyslu je neekologické z důvodu, ţe se tímto ničí a likvidují lesy, a tedy jeden z ekosystémů; je tomu ale právě naopak. Vyuţití dřeva jakoţto přírodního materiálu je šetrné k přírodě z toho důvodu, ţe se jedná o materiál obnovitelný. Výjimkou je pouţití některého tropického dřeva, u kterého si nejsme jisti, z jakého zdroje pochází. V případě koupě například mahagonu, týku nebo eukalyptu mohou tato dřeva pocházet z nelegální těţby v deštných 12
pralesích. Kdyţ se tedy zákazník řídí jednoduchými předpoklady, je lepší kupovat dřeva jako dub, buk, borovice a smrk, pocházející z České republiky. Dalším důkazem o vhodnosti vyuţívání dřeva jako materiálu pro výrobu nábytku je fakt, ţe přírůstky lesního porostu v České republice za rok přesahují mnoţství pokácených dřevin. Pouţití dřeva je nejekologičtější také proto, ţe jeho zpracování je oproti ostatním materiálům jako hliník, ocel, plasty a další nejméně ekologicky náročné. S výše zmíněnou nejistotou o původu dřeva souvisí jistá označení, díky kterým víme, ţe právě tohle dřevo, které kupujeme je lepší, neţ to druhé. Jedná se o certifikát a logo FSC, které označuje ekologicky šetrné, prospěšné a ekonomicky ţivotaschopné obhospodařování lesů, které chce pomoci chránit devastované světové lesy. (FSC, 2009)
Obr.1 FSC
Co se týče materiálů na bázi dřeva, jako jsou dřevotřískové, dřevovláknité či pazdeřové desky, jsou tyto vyrobeny z dřevěných pilin, pazdeří, hoblin anebo třísek z podřadného dřeva. Pouţití zbytků se dá povaţovat za ekologické, avšak kvůli niţší ceně se při výrobě těchto desek často pouţívají močovinoformaldehydová a fenolformaldehydová lepidla, která mohou způsobovat zdravotní problémy. Desky se nepouţívají pouze při výrobě nábytku, ale také ve stavebnictví. Kdyţ je byt či dům vybaven takovýmito komponenty, dochází k uvolňování škodlivých látek do prostředí, coţ působí nepříznivě na lidský organismus. Největším problémem jsou takzvané VOC, těkavé organické látky. V rámci produkce jsou ekologické takové věci, které se nemusejí dováţet přes celou Zemi na druhý konec světa a zatěţovat tak ovzduší dopravními prostředky, ale které jsou nejlépe vyrobeny v té které zemi. Čím menší dopravní vzdálenost, tím menší znečištění z dopravy. V dnešní době globalizace a zrychleného vývoje uţ takovýto postup není moţný, a tak lze povaţovat za šetrnější alespoň výrobky, které byly například pro nás vyrobeny v rámci Evropské unie. Ze společností, které jako součást svojí reklamy pouţívají také ekologická pravidla své firmy, můţeme jmenovat nejznámější společnost IKEA. Při povrchové úpravě dřevěného výrobku šetrného k přírodě se pouţívají přírodní materiály, například vosky, oleje a fermeţe. Výsledný produkt je příjemný na dotek a je pro člověka bezpečný. 13
Jak bylo zmíněno výše, ekologické faktory jsou často druhotné právě kvůli pokroku dnešní společnosti, která by dodrţování ekologických norem povaţovala za krok zpět. Jelikoţ jsou k dispozici nejmodernější materiály s vysoce funkčními vlastnostmi, pouţívání materiálů šetrnějších by bylo zastaralé. I přesto vývoj společnosti a poměrů na světě vede k podobným řešením, jako je vyuţití přírodních materiálů, které pouţívali naši předkové. V rámci tohoto vývoje vzniká řada norem a zákonů, které ošetřují otázku ţivotního prostředí. Nejde tedy o ekologické iniciativy, jako jsou Greenpeace anebo Hnutí DUHA, ale k těmto opatřením, která berou v potaz vliv na ţivotní prostředí, patří zákony, které jsou součástí vnitrostátní politiky. Týkají se různých oblastí, a dodrţování těchto zákonů je povinné. Zákony však ošetřují jen nejnutnější věci anebo kladou poţadavky pouze do nejnutnější míry, protoţe dokonalá ekologická šetrnost je kvůli současnému vývoji a průmyslu takřka nemoţná. Dalšími soubory ekologických poţadavků jsou ekologické značky. Mohou být mezinárodní i národní. Označují výrobky šetrné k ţivotnímu prostředí, avšak dodrţování těchto principů je zcela dobrovolné. Mezi nejznámější ekoznačky patří Der Blaue Engel (Modrý anděl, Německo), Ecolabel The Flower (Ekoznačení Květina, Evropská unie), Nordic Swan (Severská labuť, státy severní Evropy) nebo Ekologicky šetrný výrobek (Česká republika). Tyto značky vydávají normy, které je nutné dodrţovat či splnit, aby bylo moţno výrobek označit za ekologicky šetrný.
Obr. 2 Modrý anděl
14
5. Evropská kampaň „Nebezpečné látky“ V roce 2010 byla vyhlášena mezinárodní kampaň Hodnocení rizika při pouţívání nebezpečných látek, týkající se pouţívání nebezpečných látek při práci. Jedná se o malé a střední podniky v několika oblastech, jako je dřevozpracující průmysl, opravy motorových vozidel, průmyslové čištění, úklid a chemické čištění a pekařství. Šlo hlavně o podniky do 50 zaměstnanců, které tvoří většinu ekonomických subjektů v Evropě. Koordinátorem akce byla portugalská inspekce práce, která si kromě zlepšení pracovních podmínek kladla za cíl zvýšit úroveň znalostí v této oblasti, přispět ke sníţení nemocí z povolání a také zlepšit soulad pracovních podmínek s evropskou legislativou. Akce se účastnilo 26 členských zemí EU a Norsko. K vyhodnocení akce došlo na konci ledna 2011 a v březnu 2011 se konal závěrečný seminář v Lisabonu. Celou kampaň provázel slogan „Nebezpečné látky: Identifikuj, vyhodnoť a přijmi opatření.“ V průběhu akce vznikaly informační broţury, plakáty, bannery, internetové stránky a interaktivní pomůcky, které měly kampaň dostat do povědomí lidí a zvýšit tak informovanost o konkrétních problémech a detailech pouţívaných látek a také rady, které měly u problémů napomoci ke zlepšení
.
Obr. 3 Maskot Chemické kampaně Bylo navštíveno zhruba 14 000 pracovních míst a byly naměřeny výstupy ve 22 zemích. Bylo zorganizováno 166 událostí – seminářů a workshopů – kterých se zúčastnilo kolem 4500 lidí. Samostatná broţura, která se zabývá dřevozpracujícím a nábytkářským průmyslem řeší problémy v tomto odvětví, opatření, moţná rizika a způsoby, jak jim předcházet. Při zpracování dřeva a výrobě nábytku je rizikovým faktorem neustálé vystavování prachu a organickým rozpouštědlům. Zaměstnavatel by měl identifikovat nebezpečí a vyhodnotit rizika na daném pracovišti, dále stanovit preventivní a kontrolní opatření a i nadále kontrolovat výskyt nových rizik a dodrţování stávajících opatření. Je nutná kolektivní ochrana, organizace práce a osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP). 15
Ke sníţení rizika dochází při sníţení doby vystavování škodlivinám zaměstnance, vystavování riziku niţšího počtu zaměstnanců nebo správným skladováním materiálů a výrobků. Je nutné pouţívat masky, rukavice, ochranné brýle, zástěry a uzavřené boty. Při prostudování výrobku, se kterým zaměstnanec pracuje, zjistí na zadní etiketě, které ochranné prostředky by měly být pouţity. Zjistit více informací o látkách můţe také z bezpečnostních listů. Činnosti v dřevozpracujícím průmyslu způsobují hromadění prachu a opakované vystavování prachu můţe vést ke vzniku rakoviny nosní dutiny. Prach můţe také způsobit podráţdění a poškození pokoţky, sliznice nebo alergie. Je nutné zamezení úniku prachu pouţíváním lokálního odsávání prachu, lokálního odsávání za pouţití filtrů nebo odsávání zabudovaného v pracovním zařízení. Je potřeba omezení přístupu do rizikových pracovních prostor pouze pro zaměstnance, u kterých je to bezpodmínečně nutné. Zaměstnance je třeba vyškolit a informovat o bezpečných pracovních postupech. Musí se provádět pravidelné kontroly odsávacích systémů a nutné je téţ udrţovat pořádek a čistotu na pracovišti. Co se týče škodlivých látek, většina chemických látek obsaţených ve výrobcích pouţívaných k ošetření dřeva jsou zdraví škodlivé. Vystavování takovým látkám můţe způsobit akutní a chronickou otravu. Preventivní opatření při zacházení s lepidly a rozpouštědly je uzavírání těchto nádob po pouţití. Musí být zajištěno dostatečné větrání pracovního prostředí, pouţívání ochranných prostředků rukou, obličeje a dýchacích cest a školení a informování zaměstnanců. Pracovat s nebezpečnými prostředky by se mělo v blízkosti odsávacích systémů, nesmí se nechat ţádná část těla odkrytá a nádoby s výrobky se po pouţití musí udrţovat uzavřené, aby nedocházelo k odpařování. Výrobky je třeba pouţívat pouze v malých mnoţstvích. Obaly s výrobky musí být opatřeny štítky a musí být bezpečně a přehledně skladovány na určeném místě opatřeném záchytnou nádrţí. V pracovním prostředí musí být zajištěny vodotěsné podlahy a zamezen přístup slunečního světla a jiných zdrojů zapálení. Prvním stupněm nakládání s chemickými výrobky je jejich příjem. Při něm by se látky měly identifikovat a zaregistrovat, zkontrolovat, jestli je v pořádku balení výrobku i s potřebnými štítky s dostatečnými informacemi a zkontrolovat bezpečnostní listy, které byly s výrobkem dodány. Bezpečnostní listy umoţňují identifikovat, jestli výrobek obsahuje nebezpečné chemické látky. Při dodání výrobků nebo před ním musí dovozce uţivateli poslat bezpečnostní list s potřebnými informacemi k ochraně lidského zdraví a 16
ţivotního prostředí. Bezpečnostní list musí být napsán v oficiálním jazyce té které země. Štítky výrobků musí být čitelné a obsahovat následující informace:
-
Název výrobku
-
Identifikace výrobce
-
Dovozce nebo distributora
-
Informace o rizicích
-
Informace o bezpečném zacházení
-
Piktogramy nebo symboly nebezpečí
(Chemicalscampaign, 2011)
Obr.4 Symboly nebezpečí V Evropě je nebezpečí identifikováno v souladu s přílohou II. EC směrnice 67/548. Byl však vytvořen nový systém klasifikace s podobnými symboly, které se jiţ na některých štítcích mohou objevovat.
17
Obr. 5 Nové piktogramy
18
6. Veřejné zakázky ČR Dne 14. června 2010 přijala Vláda ČR usnesení č. 465/2000 k Pravidlům uplatňování environmentálních poţadavků při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy, které ukládá členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy, aby v jimi řízených organizacích při zadávání veřejných zakázek nebo přímých nákupech, jejichţ předmětem můţe být dodávka, instalace a pouţití výrobků a sluţeb ve vybraných oblastech postupovali podle schválených metodik. V metodikách jsou uvedeny povinné a doplňující environmentální poţadavky, které musí být při zadávání veřejných zakázek a přímých nákupech uplatňovány. V první fázi byly vytvořeny metodiky pro nákup nábytku a kancelářské výpočetní techniky, další metodiky budou vytvořeny v následujících letech. Pro ostatní (metodikami nepokryté) výrobky a sluţby je doporučeno upřednostňovat výrobky a sluţby označené ekoznačkou (např. „Ekologicky šetrný výrobek“, „The Flower“, „Der Blaue Engel“, „Nordic Swan“ apod.). Vyuţívání uvedených metodik a ekoznaček je doporučeno také hejtmanům, primátorovi hlavního města Prahy, primátorům statutárních měst a starostům obcí. Jelikoţ byla výše zmíněná vyhláška vydána roku 2010, prvním datem určeným ke zhodnocení vývoje a přínosu bylo 31. prosince 2011. K tomuto datu bylo úkolem ministra ţivotního prostředí předloţit vyhodnocení přínosu uplatňování pravidel a metodik vycházejících z výše zmíněného environmentálního usnesení vlády. Podle vývoje první oblasti bude doplněna metodika také pro nákup produktů v jiných oblastech, jako jsou potraviny, oděvy, papír a tiskařské sluţby, čistící výrobky a doprava a dopravní sluţby. Je také nutná pravidelná aktualizace znění metodik a seznamů výrobků označených ekoznačkami „Ekologicky šetrný výrobek“ a „The Flower“. (Usnesení vlády ČR č. 465/2000, 2010)
6.1. Metodika pro nákup nábytku Metodika pro nákup nábytku podle usnesení vlády č. 465/2000 vychází ze stávajících poţadavků existujících ekoznaček; velkou část definovaných limitů můţeme najít také v poţadavcích pro udělení evropské Květiny. Metodika zahrnuje různé druhy ná19
bytku, jako jsou ţidle, stoly, šatní skříně, police atp., které jsou určeny do škol, kanceláří, kuchyní a koupelen a ostatních míst. Jedná se o interiérový nábytek do kanceláří a škol, volně stojící nebo vestavné nábytkové jednotky pouţívané jako skladovací, zavěšovací, loţní, sedací, pracovní a jídelní; nepatří sem stavební prvky jako schody, stěny, římsy a panely a není zahrnuto ani sanitární vybavení, koberce, kancelářské potřeby a jiné výrobky, které nejsou nábytkem. Dále se jedná o exteriérový nábytek, který zahrnuje lavičky, stoly a ţidle. Samozřejmě sem nepatří pouliční osvětlení, stojany na kola a další výrobky, které nejsou nábytkem. Řešené materiály jsou materiály nejčastěji pouţívané při výrobě nábytku: dřevo a materiály na bázi dřeva, kovy, plasty, polstrování a textilie. Poţadavky jsou doporučeny také pro potahy a lepidla či klihy, pouţívané při montáţi výrobku a balení. Metodika obsahuje povinné poţadavky, poţadavky nadstandardní, obchodní podmínky a poznámky k provádění. 6.1.1. Povinné požadavky U veřejných zakázek se u výrobků výše zmíněných posuzuje hlavně obsah nebezpečných látek. Výrobky nesmí obsahovat látky označené jako rizikové následujícími značkami: R23, R24, R25, R26, R27, R28, R39, R40, R42, R43, R45, R46, R48, R49, R50, R51, R52, R53, R60, R61, R62, R63 a R68. Mohou to být látky do různé míry toxické při styku s kůţí či při vdechnutí, látky s potvrzeným či moţným karcinogenním účinkem, látky vyvolávající zdravotní potíţe nebo látky se škodlivým vlivem na plod v těle matky, na ţivotní prostředí nebo na vodní organismy. Tyto látky jsou definovány ve směrnici Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbliţování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (směrnice o nebezpečných látkách, Úřední věstník 196, 16. 8. 1967) ve znění pozdějších předpisů a s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES (směrnice o nebezpečných přípravcích, Úřední věstník L 200, 30. 7. 1999). Výrobek také nesmí obsahovat halogenová organická pojiva, aziridin, polyaziridin a pigmenty a aditivní látky na bázi olova, kadmia, chrómu, rtuti a jejich sloučenin, arzénu, boru, mědi a organického cínu. Látky zpomalující hoření obsaţené ve výrobku, musejí být vázány na pojivo/materiál. Nesmí to být látky označené některou z následujících R-vět, popřípadě po pouţití musejí změnit svůj charakter tak, aby je jiţ nebylo moţno těmito větami označit. 20
Ve formě stejné jako před pouţitím smí na výrobku zůstat maximálně 0,1% látky zpomalující hoření. Zakázané R-věty jsou: R40, R45, R46, R49, R50, R51, R52, R53, R60, R61, R62, R63 a R68. Jsou to opět látky například s karcinogenními účinky, látky toxické pro člověka a vodní organismy nebo látky s nebezpečnými nevratnými účinky. Jsou definovány ve směrnici 67/548/EHS, ve znění pozdějších předpisů. Nesmí se pouţívat látky, které nejsou vázány na pojivo a jsou pouze fyzikálně přimíseny do materiálu/pojiva. Prokázat se výrobce musí související dokumentací, jako jsou například bezpečnostní listy sloţek výrobku. Vyhovující je výrobek označen ekoznačkou The Flower. Co se týká povrchové úpravy, látky pouţívané k těmto úpravám nesmí obsahovat více neţ 20 hmotnostních procent VOC (vyjma dýhovaných a masivních desek stolů). Únik formaldehydu z aglomerovaných materiálů na bázi dřeva s povrchovou úpravou, resp. výrobků z nich, nesmí překročit:
-
hodnotu rovnováţné koncentrace: 0,020 mg formaldehydu/m3 vzduchu, za podmínek uvedených v ČSN EN 717-1 Desky ze dřeva – Stanovení úniku formaldehydu – Část 1: Emise formaldehydu komorovou metodou nebo ČSN EN ISO 16000-9 Vnitřní ovzduší – Část 9: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku – Metoda zkušební komory, resp.
-
střední hodnotu: 1,5 mg formaldehydu/m2.h, stanovenou metodou plynové analýzy podle ČSN EN 717-2 Desky ze dřeva. Stanovení úniku formaldehydu, Část 2: Únik formaldehydu metodou plynové analýzy.
Dodrţení poţadavků musí výrobce dokázat seznamem sloţek výrobku a bezpečnostními listy těchto látek. Únik formaldehydu stanovuje autorizovaná osoba a to podle následujících norem: ČSN EN 717-1 (49 0163) část 1 i 2, ČSN EN ISO 16000-9 část 9 nebo ČSN EN 717-2. Změkčovadla nesmí obsahovat di-n-oktyl ftalát (DNOP), di-isononyl ftalát (DINP), a di-isodecyl ftalát (DIDP). K prokázání stačí předloţit prohlášení o splnění poţadavku. Výrobky jiţ označené ekoznačkou, například Ekologicky šetrný výrobek, jsou vyhovující.
21
Lepidla a klihy pro montáţ nábytku nesmějí obsahovat více neţ 10% těkavých organických sloučenin. Aglomerované materiály na bázi dřeva musí splňovat příslušné normy pro třískové či vláknité desky - ČSN EN 312 (49 2614), ČSN EN 622-1 (49 2612) – coţ výrobce prokáţe vhodnou dokumentací. U obalů se dbá na recyklovatelnost a na to, zda uţ jsou recyklovány. Jednotlivé části obalu musí jít od sebe oddělit na samostatně recyklovatelné druhy: papír, plast, lepenka atd. K prokázání je nutné čestné prohlášení a popis obalu výrobku. Recyklovaných materiálů, pokud je poţadavek na recyklované materiály technickou podmínkou, musí být minimálně 10% výrobku. V případě ţe je poţadavek na recyklované materiály hodnotícím kritériem, výrobku se přidělují body podle podílu pouţitého recyklovaného materiálu. 6.1.2. Nadstandardní požadavky Zdali se přistoupí i k nepovinným poţadavkům na výrobek, záleţí na zadavateli zakázky. Tyto poţadavky se týkají konzervačních prostředků pro exteriérový nábytek, polyuretanových pěn, plastových částí nábytku, textilií, polstrování, povrchové úpravy, obalu a přírodních a recyklovaných vláken. Na dřevo klasifikované třídou trvanlivosti 1 nebo 2 podle normy ČSN EN 350-2 nebo rovnocenné nesmí být pouţity konzervační prostředky, látky klasifikované podle směrnice 1999/45/ES jako karcinogenní, škodlivé pro reprodukční systém, mutagenní nebo alergizující při vdechnutí. Účinné látky, které jsou v konzervačních prostředcích obsaţeny, nesmějí být na bázi sloučenin arzénu, chromu a organického cínu. K prokázání slouţí klasifikace trvanlivosti dřevařských výrobků, seznam konzervačních látek a bezpečnostní listy nebo rovnocenná dokumentace. Nábytek s ekoznačkou typu I je vyhovující. Nadouvadla polyuretanových pěn nesmějí být HFC nebo metylenchlorid. Plastové části, kterých je ve výrobku obsaţeno více, neţ 50 gramů musejí být označeny podle ČSN EN ISO 11469 (kvůli recyklaci) a nesmějí obsahovat další materiály, kvůli kterým by plastová část nebyla recyklovatelná. Splnění poţadavků se prokáţe seznamem obsaţených plastových materiálů s hmotností, způsobem označení a druhem spojů plastů s jinými materiály.
22
Textilie musí splňovat poţadavky pro udělení ekoznačky EU (Rozhodnutí komise 2009/598/ES), takţe vyhovující jsou textilie, které jiţ ekoznačku mají výše zmíněnou nebo rovnocennou dle kritérií anebo textilie s jinou vhodnou průkaznou dokumentací. Materiál pro polstrování musí splňovat poţadavky pro udělení ekoznačky EU (Rozhodnutí komise 2009/598/ES), vyhovující jsou nositelé ekoznačky EU, jiné rovnocenné ekoznačky nebo výrobky, které se mohou prokázat jinou vhodnou dokumentací. Výrobky pouţívané pro povrchové úpravy nesmějí obsahovat plasty (na pouţití impregnovaného papíru se toto ustanovení nevztahuje) a kovy v procentním mnoţství větším neţ 20% celkové hmotnosti kusu nábytku. U obalů by mělo být uvedeno hmotnostní procento recyklovaných materiálů a další detailní poţadavky se shodují s poţadavky na recyklované materiály ve výrobku, v povinných podmínkách. Co se týče ekologických přírodních vláken jako je třeba bavlna, tato vlákna musí splňovat nařízení ES č. 834/2007, musí být doloţen původ a vhodná dokumentace. Stejně jako u obalů a recyklovaných materiálů, pokud jsou poţadavky na ekologická vlákna technickou podmínkou, musí jich být minimálně 10% a pokud je poţadavek hodnotícím kritériem, přidělují se body podle podílu obsahu vláken. Recyklovaná vlákna: Uchazeč musí uvést hmotnostní podíl textilie vyrobený z recyklovaných vláken, tj. vláken pocházejících pouze z odstřiţků vzniklých při výrobě textilií a oděvů nebo ze spotřebitelského odpadu (textilního nebo jiného). Pokud je poţadavek technickou podmínkou, takovýchto vláken musí být alespoň 10%, pokud je poţadavek hodnotícím kritériem, dostává výrobek počet bodů podle obsahu recyklovaných vláken ve výrobku. Prokázat se musí dodavatel původem recyklovaných vláken. (Příloha 1 Usnesení vlády ČR č. 465/2000, 2010) 6.1.3. Obchodní podmínky Ve smlouvě na veřejnou zakázku se musí dodavatel zavázat, ţe veškeré dřevo a materiály na bázi dřeva musí pocházet ze zákonně vytěţené suroviny. Způsob prokázání: Jako důkaz splnění poţadavku budou přijaty certifikáty kontroly dřeva certifikovaného jako PEFC či FSC nebo jakýkoli jiný rovnocenný důkaz. Zákonný původ dřeva lze také prokázat zavedeným systémem sledování. Tyto dobrovolné systémy mohou být certifikovány třetí stranou, často jako součást systému řízení podle ČSN EN ISO 9000 nebo ČSN EN ISO 14001 či EMAS dle Nařízení Evropského 23
parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS III). Pokud dřevo pochází ze země, která podepsala dobrovolnou partnerskou dohodu s EU, poslouţí jako důkaz zákonnosti licence FLEGT. U necertifikovaného dřeva musí uchazeč uvést typ (druh), mnoţství a původ dřeva pouţitého při výrobě, společně s čestným prohlášením uchazeče o jeho zákonnosti. Jako takové musí být dřevo sledovatelné celým výrobním řetězcem z lesa aţ k výrobku. Ve zvláštních případech, kdy poskytnutý důkaz není povaţován za dostatečný důkaz splnění poţadavku, poţádá zadavatel uchazeče o písemné objasnění nabídky s cílem podanou nabídku objasnit, konkretizovat či vysvětlit. 6.1.4. Poznámky k provádění Jelikoţ existuje velké mnoţství norem na vnitrostátní, mezinárodní či evropské úrovni a kaţdý výrobce můţe být seznámen s jinou normou a podle této normy vyrábět, musí být u veřejných zakázek definována vhodná norma, na kterou se zadavatel bude odkazovat. Alternativně mohou být pouţity ekoznačky TCO nebo Severská labuť. Musí být také uvedena důleţitost jednotlivých kritérií zakázky a environmentální poţadavky by měly představovat alespoň 10-15% celku. Ekoznačky typu I, které se v České republice nejčastěji objevují: „Ekologicky šetrný výrobek“, „The Flower“, „Der Blaue Engel“ a „Nordic Swan“. Metodika se neuplatní v případě, kdy na místním trhu nejsou k dispozici výrobky splňující environmentální poţadavky dané touto metodikou. (Příloha 1 Usnesení vlády ČR č. 465/2000, 2010)
24
7. Ekologické značky Ekologické značky jsou různá mezinárodní a národní označení, díky kterým poznáme, ţe výrobek, který se chystáme koupit je šetrný nebo ohleduplnější k ţivotnímu prostředí, nepochází z nelegálních zdrojů a pouţívá materiály, které neškodí ani lidskému zdraví. K takovýmto značkám patří Ekologicky šetrný výrobek, Produkt ekologického zemědělství, Energetický štítek, Environmentálne vhodný výrobok, ekoznačka EU The Flower - Květina, Der Blaue Engel – Modrý anděl, Nordic Swan – Severská labuť, TCO, Energy Star anebo Oeko Tex. Některá z těchto označení se týkají konkrétních produktů jako je například elektronika a některá z nich zastřešují celou škálu různých výrobků od čisticích prostředků, kosmetiky, nátěrových hmot aţ po nábytek. Výrobky a sluţby s výše zmíněnými certifikáty jsou charakteristické tím, ţe jsou šetrnější jak k ţivotnímu prostředí, tak ke zdraví zákazníka a to v průběhu celého ţivotního cyklu výrobku. Přihlíţení k ekologii se rozhodně neprojevuje na kvalitě výrobku, ba naopak se dá se samozřejmostí očekávat, ţe výrobek s pravdivou ekoznačkou umístěný v důvěryhodném obchodě bude pro přírodu i člověka příznivější neţ nejlevnější napodobeniny z pouličních stánků, které se běţně rozbijí v lepším případě po pár měsících uţívání. Získání ekoznaček je dobrovolnou záleţitostí. Podniky zvaţují vyuţití ekoznaček v případě, kdy chtějí lépe působit na zákazníky, kdyţ se snaţí ukázat, ţe jejich výrobky dosahují vysoké úrovně a dalším faktorem můţe být prostý zájem o zdravé ţivotní prostředí. Ţe je výrobek „eko“ poznáte podle jednoduché značky na obalu, která tudíţ můţe být součástí reklamy výrobce a zároveň vodítkem pro spotřebitele vyhledávající ekologické produkty.
7.1.
Der Blaue Engel
Modrý Anděl je první a nejznámější světová ekoznačka. Od roku 1978 udává standardy pro produkty a sluţby přátelské k ţivotnímu prostředí, které jsou vybírány nezávislou porotou podle definovaných kritérií. Modrý Anděl je udělován společnos25
tem, jako druh odměny za jejich oddanost k ţivotnímu prostředí. Ekoznačka je pouţívána k profesionální propagaci eko-přátelských výrobků na trhu. Modrý Anděl je ekologický průvodce ukazující spotřebiteli cestu k ekologicky kvalitnějšímu produktu a propagující environmentálně uvědomělou spotřebu. Co se týče označených výrobků, pod značkou Modrý Anděl můţeme najít brusiva, autobusy, kartón, obálky, podlahové krytiny, interiérové izolace, nábytek, matrace, novinový papír, kancelářský nábytek, toaletní papír nebo například laky a nátěrové hmoty. Co se týká dřevěných výrobků a výrobků na bázi dřeva s nízkým mnoţstvím emisí, neměly by zde být pouţity ţádné materiály, které by mohly představovat riziko pro domácí ţivotní prostředí, zejména s důrazem na nátěr. Výrobky jsou vyráběny primárně ze dřeva, coţ je obnovitelný surový materiál. Výrobky ze dřeva a z materiálů na bázi dřeva, jako panely, parkety nebo nábytek mohou mít špatný vliv na ţivotní prostředí v průběhu jejich produkce, pouţívání a likvidace. Modrý Anděl kontroluje celý ţivotní cyklus výrobku a propaguje zejména pouţívání dřeva z lesů s udrţitelným hospodářstvím a materiálů na bázi dřeva s nízkými emisemi. Důleţitým faktorem je obsah formaldehydu a těkavých organických sloučenin. Namátkou lze zmínit známější značky Neckermann, Hülsta nebo Lidl, které nesou ekoznačku Modrý Anděl. (Der Blaue Engel, 2012)
7.2.
Nordic Swan
Severské ekoznačení je dobrovolný program, který hodnotí vliv produktu na ţivotní prostředí v průběhu celého ţivotního cyklu výrobku. Je to oficiální ekoznačka severských zemí, která byla zaloţena v roce 1989 Skandinávskou radou ministrů za účelem vytvoření programu značení ekologických výrobků, které by mohly přispět k udrţitelnému rozvoji. Značka kromě jiného garantuje, ţe je brán ohled na potřeby klimatu a ţe emise CO2 a ostatních škodlivých plynů jsou limitovány – tam kde je to nejvíce důleţité. Značka byla vytvořena také pro potřeby zákazníků, kteří hledají ekologické produkty a Skandinávská Labuť je jednoduchým prostředkem jak takovéto výrobky a sluţby poznat. Zákazník můţe koupením ekoznačených produktů a sluţeb přispět 26
k uchování ţivotního prostředí a můţe se stát jedním z miliónů lidí, kteří na trhu severní Evropy kaţdý den činí rozhodnutí přátelštější k ţivotnímu prostředí. Ekoznačka je zaloţena na dokumentu ISO 14024 (Environmentální značky a prohlášení). V současné době existuje 63 produktových skupin. Pokud firma prodává (vyrábí) produkty, které spadají do těchto skupin, a splňuje kritéria, která se skupin týkají, můţe si zaţádat o licenci Skandinávského ekoznačení. Nositeli Labutě jsou i světoznámé značky jako Samsung nebo Fujitsu. (Svanen, 2012)
Obr. 6 Severská labuť
7.3.
The Flower EU
Evropský Ecolabel neboli ekoznačení je dobrovolný program, který vznikl v roce 1992, aby podporoval a povzbudil obchodníky k prodávání produktů a sluţeb, které jsou šetrnější k ţivotnímu prostředí. Výrobky a sluţby, kterým bylo uděleno označení Ecolabel nesou na sobě logo květiny, které umoţňuje zákazníkům, včetně veřejnosti a soukromých obchodníků rozpoznat jednoduše tyto ekologické výrobky. V dnešní době Ecolabel EU zaštiťuje široký sortiment výrobků a sluţeb, přičemţ i nadále vznikají další skupiny produktů. Do skupin výrobků, které nesou logo květiny, patří čisticí prostředky, spotřebiče, výrobky z papíru, textilní, domácí a zahradnické produkty a maziva. Ze sluţeb to jsou například turistická ubytování. Přestoţe logo této značky je velmi jednoduché, kritéria týkající se ţivotního prostředí jsou tvrdá a jen ty nejlepší produkty, které jsou nejšetrnější k ţivotnímu prostředí, mají právo nést toto ekoznačení. Co více, toto je značka, které mohou spotřebitelé opravdu důvěřovat. Poţadavky jsou smluveny na evropské úrovni, čemuţ předcházela rozsáhlá projednávání s experty a certifikát samotný je udělován aţ po ověření, ţe produkt je v souladu s vysokými environmentálními standardy. 27
Ecolabel EU je rychle rostoucí značka. Spousta producentů, kteří chtějí prodávat své produkty po celé Evropě, si uvědomila výhody, které evropský Ecolabel přináší. Produkty nesoucí logo Květiny mohou být prodávány naskrz Evropskou unií a ve zbylých členských zemích Evropské agentury pro ţivotní prostředí (Norsko, Island a Lichtenštejnsko). Dobrovolná podstata programu ve výsledku znamená, ţe program nevytváří překáţky při obchodování, ale naopak spousta producentů zjistila, ţe jim členství pod touto značkou přináší konkurenční výhodu. Ecolabel kritéria nejsou zaloţena na jediném faktoru, ale na studiích které zkoumají dopad produktu či sluţby na ţivotní prostředí v průběhu celého svého ţivotního cyklu, který začíná
těţbou
surového
materiálu
v předvýrobní fázi, přes výrobu, distribuci a likvidaci. Květinové logo pomáhá výrobcům, prodejcům a poskytovatelům sluţeb ukázat dodrţování dobrých zásad a standardů zatímco kupujícím napomáhá ke spolehlivému výběru. Ecolabel Evropské unie je součástí širokého záměru - „Udrţitelná spotřeba a produkce“ a „Udrţitelná průmyslová politika“ přijaté Evropskou komisí 16. Července 2008. (Ecolabel EU, 2012) Obr. 7 Evropská Květina
7.3.1. Vedoucí orgány Ecolabel Rada ekoznačení Evropské unie je sloţena z výkonného kolektivu ze všech členských států a zainteresovaných stran, které tvoří poradní tribunál. Výbor, ve spolupráci s Evropskou komisí, je zodpovědný za vyvíjení, publikování a prezentování kritérií pro produktové skupiny za účelem minimalizace dopadů na ţivotní prostředí široké řady produktů a sluţeb v průběhu celé existence tohoto produktu. 28
Evropská komise řídí projekt na úrovní EU pro zajištění správné realizace předpisů ekoznačení. Výkonným orgánem jsou nezávislé a nestranné organizace, zodpovědné za realizaci projektu evropského značení na národní úrovni. Jsou to členové výboru zodpovědní za vytváření konceptu kritérií ekoznačení, vyhodnocující ţádosti a udělující ekoznačky firmám, které si o ně ţádají. Hrají hlavní roli v provozování projektu ekoznačení a měli by být prvním místem, které lidé kontaktují s otázkami. Regulační výbor se skládá z vládních expertů členských zemí. Komise nemůţe přijmout kritéria bez hlasování většiny z regulačního výboru. Existují zde tři vedoucí skupiny, které se pravidelně setkávají. Pracovní plán ekoznačky určuje konkrétní práci, která musí být vykonána vedoucími skupinami. 1. Cílem skupiny strategického řízení je pokračovat ve vyvíjení a přizpůsobení dlouhotrvající taktiky a strategie projektu. 2. Skupina řízení spolupráce a koordinace má za cíl postupně koordinovat vývoj produktových skupin v různých částech EU s rozdílným systémem. 3. Řízení trhu. Tato skupina Ecolabel se schází třikrát ročně. Všechny zainteresované strany výboru řeší a realizují společná marketingová témata. Při vývoji kritérií musí být zajištěna vyváţená účast všech příslušných zainteresovaných stran zabývajících se konkrétními produktovými skupinami, jako jsou poskytovatelé sluţeb a průmyslu, zahrnující SME (malé a střední podniky), řemeslné organizace, sdruţení ţivnostníků, obchodníky, maloobchodníky, dovozce, skupiny ochrany ţivotního prostředí a organizace spotřebitelů. 7.3.2. Udělování ekoznačky EU V současné době je jiţ na trhu více neţ sedmnáct tisíc produktů se značkou Ecolabel. Udělení ekoznačky v rámci EU je zastoupeno několika přehlednými kroky. Prvním krokem při ţádosti o přezkoumání výrobku pro udělení značky je aktivita samotného ţadatele v podobě vlastní kontroly, jestli je jeho produkt způsobilý a jestli můţe firma o Ekoznačku poţádat. Úplný seznam produktových skupin je k nalezení na internetových stránkách Ecolabel a kromě výčtu produktů obsahuje také s jednotlivými skupinami spojená kritéria. Pro udělení ekoznačky je vhodný kaţdý výrobek, určený k prodeji, spotřebě a pouţívání, který je součástí trhu evropské hospodářské oblasti (Ev29
ropská unie, Island, Lichtenštejnsko a Norsko) a zároveň je zařazen do určených produktových skupin. Produktové skupiny jsou rozděleny podle účelu, k jakému jsou výrobky pouţívány. Seznam skupin viz níţe: Péče o krásu:
mýdla, šampóny a vlasové kondicionéry
Úklid:
univerzální čisticí prostředky, čisticí prostředky pro hygienická zařízení, mycí prostředky do myček nádobí, mycí prostředky pro ruční mytí nádobí a prací prostředky
Oblečení:
textilní výrobky a obuv
Udělej si sám:
interiérové barvy a laky
Elektronika:
počítače, laptopy a televize
Podlahové krytiny:
dřevěné podlahové krytiny, tvrdé krytiny a textilní podlahové krytiny
Nábytek:
dřevěný nábytek
Zahradničení:
pomocné půdní látky
Domácí spotřebiče:
zdroje světla a tepelná čerpadla na elektrický nebo plynový pohon a tepelná čerpadla absorbující plyn
Maziva:
maziva
Ostatní domácí vybavení:
matrace
Papírové produkty:
kopírovací a grafický papír, toaletní papír
Prázdninové ubytování:
sluţby v kempech a ubytovací sluţby pro turisty
K produktovým skupinám nepatří jídlo ani medikamenty. Další skupiny produktů a sluţeb jsou v současné době ve vývoji. Oddílem řešených problémů, který je zajímavý pro témata ekologie a nábytek je skupina „Kancelářské budovy“, vzhledem k blízkosti k problému VOC látek v interiéru a Syndromu nemocných budov. Dalším krokem poté, co si výrobce ověřil, ţe zapadá do některé z produktových skupin je zjišťování rad a doporučení. Je vhodné kontaktovat Výkonný orgán. Výkonným orgánem je nezávislá organizace pracující se spisy jednotlivých firem ţádajících o udělení Ecolabel. Orgán je zodpovědný za hodnocení ţádostí a udělování Ekoznačky; poskytuje ţadateli i technickou podporu a zodpovídá na otázky ohledně dodrţení urče30
ných kritérií. Organizace je ţadateli k dispozici a je mu nápomocná v celém procesu podávání ţádosti o udělení ekoznačky. Tato organizace můţe výrobci pomoci i s prodejem jeho výrobků. Při jakýchkoliv otázkách ji můţe ţadatel kontaktovat v celém procesu udělování ekoznačky: předtím, v průběhu i poté. Při určování příslušné organizace jsou dvě moţnosti. Buď je produkt vyroben v EEA (Evropská Ekonomická Oblast) anebo mimo ni. V prvním případě je pomocný orgán v zemi, ze které výrobek pochází, v druhém případě je ze země, kde bude výrobek umístěn na trhu. Pro třetí krok, zaloţení ţádosti, je potřeba se zaregistrovat na internetových stránkách European Commission Authentication Service (Ověřovací servis Evropské komise), aby mohl ţadatel začít vyuţívat speciální program Ecat_admin pro online zaloţení ţádosti. Čtvrtým krokem je shromaţďování evidence. Za účelem prokázání souladu s poţadavky pro konkrétní produktovou skupinu musí ţadatel poskytnout spis sloţený z deklarací, dokumentů, dat a výsledků testování. Uţivatelská příručka kaţdé produktové skupiny udává, co vše je potřeba doloţit. Pro správné zhotovení spisu je k dispozici takzvaný check list neboli kontrolní nástroj. Nápomocná je také přiřazená organizace, která můţe poradit a doporučit, které dokumenty a výsledky testů jsou potřeba přiloţit a také, které laboratoře jsou kvalifikovány k provedení testů. Obecně lze k testování říci, ţe ţadatel by měl uhradit náklady za testování a posudky dodrţení kritérií Ecolabel. Testovací laboratoř by měla být akreditována pod ISO 17025. Ţadatel musí předloţit všechny poţadované informace o laboratoři organizaci, která musí laboratoř schválit. Pátým krokem je předloţení ţádosti. Po podání online ţádosti je potřeba předloţit také poţadovaný dokument v papírové podobě pomocné organizaci. Do dvou měsíců od přijetí ţádosti organizace vyhodnotí zvolený produkt podle určených kritérií. Pokud chybí některé informace, ţadatel je kontaktován a chybějící dokumenty je třeba doplnit. Organizace můţe také uspořádat prohlídku či kontrolu v příslušné výrobně. Ekoznačení EU je vytvořeno tak, aby bylo pro firmy, které se o program zajímají co nejlevnější v rámci moţností. Výše poplatků se lehce liší například podle druhu produktu. Pro malé výrobce, podniky, podnikatele a pro firmy z rozvojových zemí jsou dostupné „slevy“. Dvacetiprocentní sníţení poplatků je k dispozici pro firmy registrované v EMAS (Eco-Management and Audit Scheme neboli Program systému environmentálního řízení a auditu) nebo certifikované pod ISO 14001. Podle doporučení komi31
se EU z 6. května 2003 si můţe kaţdý ţadatel zjistit, jestli zapadá do kategorie mikro podniku, nebo do malých a středních firem (SME). Podle toho dále zjistí, které hodnoty poplatků jsou platné právě pro něj. Tab. 1 Poplatky The Flower Druh žadatele
Jednorázový poplatek (€)
Roční poplatek (€)
Mikropodnik
200-350
max.350
SME, rozvojové země
200-600
max.750
Ostatní
600-1200
max.1500
Pokud jsou splněna veškerá kritéria a sloţka ţadatele je kompletní, organizace udělí výrobku Ekoznačku EU uzavřením smlouvy s ţadatelem. Od této chvíle se můţe logo květiny pouţívat na výrobcích, které prošly podle všech kritérií a také na reklamním materiálu spojeném s výrobkem. Po procesu udělování Ekoznačky určitému výrobku dochází ke kontrolám, jestli prodejce nadále splňuje a neporušuje kritéria, která jsou vyjadřována logem na jeho výrobku. Čas od času můţe příslušná organizace provést inspekci v továrně anebo testování výrobku, čímţ je zákazníkům zaručena péče o ţivotní prostředí. Ţadatel či výrobce musí vést deník o výsledcích testů a také uchovávat veškerou relevantní dokumentaci, která musí být kdykoli k dispozici. Pokud organizace získá podezření a důkaz, ţe certifikovaný výrobek jiţ nesplňuje kritéria, je vydán zákaz pouţívat logo Ecolabel na výrobku i reklamních materiálech. Posledním krokem je prodej výrobku s logem Ecolabel. Aby výrobce naplno vyuţil výhod této značky, je mu k dispozici průvodní materiál a informace o prodeji, propagaci a reklamě, aby pochopil, jak ze značky vytěţit co nejvíce díky reklamní činnosti a komunikaci se zákazníky. Pomáhá zde téţ příslušná organizace a celý program propaguje i Evropská komise. Produkt s Ekoznačkou je také vystaven v internetovém katalogu, coţ je nový marketingový nástroj, který pomáhá přiblíţit se k zákazníkovi. Mohou se na něm vystavit fotky výrobku i s detailním popisem a informacemi. O výrobcích se zákazník dočte také v měsíčnících EU Ecolabel News Alert (upozornění o novinkách) a ve zpravodaji Flower, který vychází dvakrát ročně. (Ecolabel EU, 2012) 32
7.3.3. „Květina“ na dřevěném nábytku Logo Ecolabel, které je moţno na nábytku najít znamená, ţe byla pouţita recyklovaná vlákna anebo nová dřevní vlákna z lesů s udrţitelným hospodářstvím. Značí omezení látek škodlivých na zdraví a ţivotní prostředí, vnější úpravu pro vyšší odolnost produktu, jednoduchou demontáţ a recyklaci, pouţití recyklovaných obalů a instrukce pro uţivatele pro správné uţití s ohledem k ţivotnímu prostředí. Komisí evropského Společenství bylo 30. listopadu 2009 v Bruselu vydáno rozhodnutí, kterým se stanovují ekologická kritéria pro udělování ekoznačky Společenství dřevěnému nábytku. Rozhodnutí se týká dřevěného nábytku, který je charakterizován v Úředním věstníku. Toto rozhodnutí je určeno členským státům Evropské unie. Aby mohla být udělena ekoznačka Společenství, musí nábytek splňovat stanovená kritéria. Definovaná kritéria podporují sníţení dopadu dřevěného nábytku v průběhu celého svého ţivotního cyklu na lidské zdraví a ţivotní prostředí. Do kategorie „dřevěný nábytek“ patří samostatné nebo vestavěné jednotky domácího nábytku, které se pouţívají k ukládání, zavěšení, poloţení, sezení, práci a stolování a jsou pouţívány uvnitř, nebo venku. Patří sem i nábytek určený k podnikání. Tento nábytek je uţíván vevnitř a je jím nábytek kancelářský, školní, restaurační a hotelový. Dále je nábytek charakterizován následujícími podmínkami: Výrobek musí být vyroben z nejméně 90 % hmotnostních materiálů z masivního dřeva nebo z materiálů na bázi dřeva. Pokud se sklo v případě poškození nebo rozbití dá snadno nahradit, lze ho ve výpočtu hmotnosti vynechat podobně jako technické zařízení a spojovací prvky. Hmotnost kaţdého jednotlivého materiálu, kromě materiálů z masivního dřeva a materiálů na bázi dřeva, nesmí překročit 3 % celkové hmotnosti výrobku. Celková hmotnost těchto materiálů nesmí překročit 10 % celkové hmotnosti výrobku. Výše zmíněné poţadavky jsou pouze shrnutím veškerých poţadavků, které jsou dále charakterizovány v příloze dokumentu rozhodnutí komise. (Rozhodnutí komise 2009/894/ES, 2009) 7.3.4. Kritéria Definované poţadavky jsou stanoveny za účelem sníţení škodlivých účinků výrobků. U dřevěného nábytku je cílem uţívání materiálů, které jsou vyráběny udrţitelnějším způsobem a sníţení obsahu nebezpečných a znečišťujících látek. Jsou dány zvláštní poţadavky na posuzování a ověřování kritérií Ecolabel; zároveň je moţno pouţít odliš33
né metody zkoušení, pokud je hodnotící subjekt uzná za rovnocenné. Doklady potvrzující splnění kritérií mohou pocházet jak ze strany ţadatele, tak také od jeho dodavatelů, případně jejich dodavatelů. Posouzení je prováděno akreditovanými laboratořemi, které splňují poţadavky normy EN ISO 17025. V případě potřeby mohou ověřované subjekty poţadovat doplňkovou dokumentaci a provádět vlastní nezávislá ověření. Existují výjimky u posuzování nábytku. Materiály neobsahující dřevo, které tvoří méně, neţ 3% hmotnosti výrobku nemusejí dodrţovat stejné poţadavky jako materiály ze dřeva a na bázi dřeva. Z těchto poţadavků jsou také vyňaty montáţní prostředky jako šrouby, hřebíky a ţelezářské doplňkové vybavení. „Poskytnou se příslušné informace o materiálech, které jsou vyjmuty z povinnosti dodrţovat některá kritéria. Výpočet procenta materiálů, které lze vyjmout z povinnosti dodrţovat některá kritéria, zahrnuje mnoţství těchto materiálů v kompozitních materiálech, ať je procento kompozitního materiálu v konečném nábytku, kterému byla udělena ekoznačka, jakékoli. Výpočet celkové hmotnosti nezahrnuje hmotnost spojovacích prvků.“ Ţadatel o udělení ekoznačky musí v rámci ţádosti předat veškeré informace o výrobku, jako je název výrobku, pouţité materiály, hmotnosti spojovacích materiálů i hotového výrobku, případně další informace týkající se popisu výrobku. (Rozhodnutí komise 2009/894/ES, 2009) 7.3.4.1.
Nebezpečné látky
Do dřevěných výrobků se nesmí pouţívat látky značené těmito rizikovými značkami: R23, R24, R25, R26, R27, R28, R39, R40, R42, R43, R45, R46, R48, R49, R50, R51, R52, R53, R60, R61, R62, R63 a R68. Kaţdá z látek je určitým způsobem toxická. Mohou být toxické při různé formě kontaktu s nimi, jako je styk s kůţí, vdechnutí anebo poţití, mohou mít velmi škodlivé účinky na zdraví člověka nebo organismů v přírodě, nebo mohou dokonce vyvolávat rakovinu. Rizikové faktory a označení jsou definovány ve směrnici Rady 67/548/EHS ze dne 27. Června 1967 – směrnice o nebezpečných látkách. K této směrnici se přihlíţí s ohledem ke směrnici o nebezpečných přípravcích Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES. Případné posouzení můţe také přihlíţet k větám o nebezpečnosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. 12. 2008 a nesmí obsahovat látky, které jsou nebo by mohly být označeny těmito větami: H300, H301, H310, H311, H317, H330, H331, H334, H351, H350, H340, H350i, H400, H410, H411, H412, H413, H360F, H360D, H361f, H361d, H360FD, H361fd, H360Fd, H360Df, H341, H370, H372. 34
Ve výrobku dále nesmí být obsaţena halogenová organická pojiva, aziridin a polyaziridin a pigmenty a aditivní látky na bázi:
-
olova, kadmia, chromu (VI), rtuti a jejich sloučenin,
-
arzénu, boru a mědi
-
organického cínu
Co se týká látek zpomalujících hoření, mohou být pouţity pouze ty látky, které jsou chemicky vázány na pojivo/materiál nebo na povrch pojiva/materiálu (reaktivní látky zpomalující hoření). Je zakázáno pouţít aditivní látky zpomalující hoření. Nesmí být pouţity látky, které jsou označeny některou z níţe uvedených vět rizikovosti a pokud jsou takovéto látky pouţity, musejí po pouţití změnit svou chemickou povahu. Maximální míra obsahu látek označitelných níţe uvedenými R-větami je méně neţ 0,1% látky zpomalující hoření. R-věty: R40, R45, R46, R49, R50, R51, R52, R53, R60, R61, R62, R63, R68. Výše zmíněné látky opět mohou být škodlivé pro organismy a člověka, mohou být toxické při různém kontaktu, mohou poškodit plod v těle matky, popřípadě mohou vést k nevratným účinkům. Ţe jeho výrobky neobsahují tyto látky, musí ţadatel prokázat seznamem sloţek výrobku a bezpečnostními listy. Zmíněné R-věty mohou být opět při posuzování nahrazeny také H-větami: H351, H350, H340, H350i, H400, H410, H411, H412, H413, H360F, H360D, H361f, H361d, H360FD, H361fd, H360Fd, H360Df a H341. 7.3.4.2.
Udržitelné obhospodařování lesů
Další podmínkou pro udělení ekoznačky je „ekologické dřevo“. Takovéto dřevo je získáváno udrţitelně a z legálních zdrojů. Nesmí být pouţito dřevo z chráněných oblastí, ani z oblastí, kde probíhá příprava k označení za chráněnou oblast. Nesmí pocházet z pralesů a z lesů hodnotných z hlediska ochrany přírody. Původ dřeva musí být zdokumentován od lesa aţ do bodu převzetí a jeho původ musí být doloţitelný. Záměrem tohoto ustanovení komise z roku 2009 bylo postupné zvyšování poměru pouţívání dřeva z udrţitelně obhospodařovaných, certifikovaných lesů anebo z recyklovaných materiálů. „Do 30. června 2011 muselo u výrobků ze dřeva uváděných na trh, kterým byla udělena ekoznačka, nejméně 50% materiálů z masivního dřeva a 20% materiálů na bázi dřeva pocházet z udrţitelně obhospodařovaných lesů, které jsou certifikovány nezávislými třetími stranami v rámci systému certifikace lesů splňujícího 35
kritéria uvedená v odstavci 15 usnesení Rady ze dne 15. prosince 1998 o strategii EU v oblasti lesního hospodářství a jejím dalším rozvoji, nebo z recyklovaných materiálů.“ Do 31. prosince 2012 je záměr, aby poměr těchto materiálů byl 60% masivního dřeva a 30% materiálů na bázi dřeva. Od 1. ledna 2013 musí být poměr materiálů 70% masivního dřeva a 40% materiálů na bázi dřeva. Výrobci, kteří ekoznačku získají, musí po příslušných datech prokázat, ţe tyto podmínky splňují. Pokud to prokázat nemohou, ekoznačka je vystavena pouze na období, na které je moţno splnění podmínek prokázat. Dokumentace, kterou se ţadatel prokazuje, uvádí druhy dřeva, mnoţství a původ. „Materiálem na bázi dřeva se rozumí takový, který je spojením lepidly a/nebo klihy vyroben z jednoho nebo více těchto materiálů: dřevní vlákna a/nebo odkorněné nebo řezané dřevěné listy a/nebo dřevní odpad z lesa, lesních porostů, řezivo, zbytky z výroby celulózy/papíru a/nebo z recyklovaného dřeva.“ Materiály na bázi dřeva zahrnují: tvrdé vláknité desky, dřevovláknité desky, polotvrdé dřevovláknité desky, dřevotřískové desky, OSB (konstrukční desky s orientovanými dřevěnými částicemi z dlouhých třísek), překliţky a desky z masivního dřeva. Pojem materiál na bázi dřeva se vztahuje rovněţ na kompozitní materiály vyrobené z desek na bázi dřeva opláštěných plasty nebo vrstvenými plasty nebo kovy či jinými povlakovými materiály a na hotové a polohotové desky na bázi dřeva. Poslední zmíněné materiály musejí kromě poţadavků na dřevěné výrobky splňovat také poţadavky týkající se povrchové úpravy. Recyklovaná dřevní vlákna musejí splňovat ustanovení průmyslové normy European Panel Federation, odstavec 6, „Norma EPF pro dodací podmínky recyklovaného dřeva“ ze dne 24. října 2002. Původ materiálu musí být doloţen prohlášením. Impregnování vnitřního nábytku je zakázáno. Ostatní nábytek v případě impregnace musí splňovat poţadavky na nebezpečné látky. Látky, kterými je masivní dřevo po těţbě upravováno nesmí zapadat do tříd pesticidů 1a (mimořádně nebezpečné) a 1b (vysoce nebezpečné) podle Světové zdravotnické organizace. Kromě toho musí odpovídat poţadavkům stanoveným ve směrnicích Rady 79/117/EHS a 76/769/EHS. Vyhovění kritériím se posuzuje podle prohlášení, seznamu pouţitých látek a bezpečnostních listů od ţadatele. (Rozhodnutí komise 2009/894/ES, 2009) 7.3.4.3.
Nebezpečné látky ve výrobě materiálů na bázi dřeva
Kromě výše uvedených poţadavků, musejí látky pouţívané při výrobě materiálů na bázi dřeva splňovat další kritéria. Řeší se obsah formaldehydu ve výrobcích. 36
V pouţitých látkách a výrobcích nesmí být obsah formaldehydu vyšší neţ 0,3% hmotnostních, v pojivech, lepidlech a klizích nesmí překročit 0,5% hmotnostních. Materiály na bázi dřeva v nezpracovaném stavu mohou být pouţívány, pokud emise formaldehydu před povrstvením nepřekračují 50% mezní hodnoty, coţ se dokazuje předloţením dokladu, ţe materiál splňuje evropskou normu EN 312-1 (Dřevotřískové desky) nebo EN 622-1 (Dřevovláknité desky). Dřevovláknité desky nesmí ve výrobku představovat více neţ 50% materiálu. Výrobek nesmí obsahovat geneticky modifikované dřevo. 7.3.4.4.
Kritéria pro povrchové úpravy
Materiály na povrchovou úpravu za pomoci plastů a kovů musejí představovat maximálně 2 hmotnostní procenta výrobku. Nátěry nábytku a dalších dřevěných materiálů musejí splňovat poţadavky na nebezpečné látky stanovené v oddíle 2. Ţadatel musí mít seznam pouţitých sloţek, bezpečnostní listy a související dokumentaci. Pokud výrobek obsahuje látky škodlivé pro ţivotní prostředí v souladu se systémem klasifikace Společenství (28. změna směrnice 67/548/EHS), musejí splňovat jeden z těchto 2 limitů: -
výrobky mohou obsahovat maximálně 5% těkavých organických látek (VOC) definovaných ve směrnici Rady 1999/13/ES; chemické látky škodlivé pro ţivotní prostředí v souladu se směrnicí 1995/45/ES nesmějí být pouţívány k povrchové úpravě;
-
pouţité mnoţství látek (čerstvá barva/lak) škodlivých pro ţivotní prostředí v souladu se směrnicí 1999/45/ES nesmí překročit 14 g/m2 povrchové plochy a pouţité mnoţství (čerstvá barva/lak) VOC nesmí překročit 35 g/m2.
Splnění kritérií se posuzuje podle příslušné dokumentace, včetně:
-
úplné receptury s uvedením mnoţství a čísel CAS sloţek,
-
metod a výsledků zkoušek pro všechny látky, které se vyskytují ve výrobku, podle směrnice 67/548/EHS,
-
prohlášení, ţe byly uvedeny všechny sloţky,
-
počtu nátěrů a mnoţství pouţitého na jeden nátěr na metr čtvereční plochy.
37
Pro účely výpočtu spotřeby na povrchovou úpravu výrobku a pouţitého mnoţství se pouţívají tyto standardní stupně efektivnosti: stříkací zařízení bez recyklace 50%, stříkací zařízení s recyklací 70%, stříkání v elektrostatickém poli 65%, zvon/disk 80%, válečkový nátěr 95%, celoplošný nátěr 95%, nátěr nanesený ve vakuu 95%, máčení 95%, oplachování 95%. Emise formaldehydu z látek a přípravků pro povrchovou úpravu uvolňujících formaldehyd nesmí překročit 0,05 ppm. Posuzuje se to podle prohlášení ţadatele a sloţení přípravků (např. bezpečnostní listy). Pouţívá-li se ve výrobním procesu jakýkoli změkčovací prostředek, musejí ftaláty splňovat poţadavky na nebezpečné látky stanovené v oddíle 2. Kromě toho není ve výrobku povolen DNOP (di-n-oktyl ftalát), DINP (di-isononyl ftalát) a DIDP (diisodecyl ftalát). Pouţívat se mohou pouze biocidní výrobky obsahující biocidní aktivní látky zařazené do přílohy IA směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES a povolené pro pouţívání v nábytku. K výrobku musí být přidán seznam obsaţených biocidních výrobků. 7.3.4.5.
Montáž nábytku – lepení
Nebezpečné látky v přísadách a pojivech musí splňovat poţadavky na nebezpečné látky uvedené v oddíle 2. K výrobku musí být přiloţeny bezpečnostní listy látek nebo rovnocenná dokumentace a musí být předloţeny zprávy o zkouškách nebo informace o obsahu volných formaldehydů. Obsah VOC v lepidlech pro montáţ nábytku nesmí být vyšší neţ 5% hmotnostních. Musí být předloţen seznam všech pouţitých lepidel. 7.3.4.6.
Kritéria pro konečný výrobek
Výrobek musí splňovat poţadavky na trvanlivost, pevnost, bezpečnost a stabilitu uvedené v normách EN vztahujících se na pouţívání výrobku. Pokud neexistuje ţádná norma EN, pouţijí se poţadavky stanovené v normách ISO. Pokud neexistuje ţádná norma EN ani ISO, musí nezávislá zkušební organizace uskutečnit hodnocení trvanlivosti, pevnosti, bezpečnosti a stability výrobku na základě konstrukce a výběru materiálu. V uţivatelské příručce bude uveden seznam norem a standardů, které se pouţijí pro posouzení trvanlivosti. Výbor EU má v plánu vyvinout normy EN týkající se trvanlivosti z důvodu důleţitosti tohoto kritéria. 38
Musí být moţná údrţba výrobku bez organických rozpouštědel a moţná výměna náhradních dílů po dobu 5 let od data celkového ukončení výroby výrobku. Výrobek musí být snadno recyklovatelný. Spotřebitel má k dispozici seznam nejlepších způsobů likvidace výrobku i s jejich seřazením podle dopadu na ţivotní prostředí, přičemţ u kaţdé moţnosti bude uvedeno preventivní opatření, aby byl škodlivý efekt na ţivotní prostředí sníţen. Ţadatel musí předloţit vzor informací, které budou spotřebiteli poskytnuty, a zdůvodnění doporučení. K výrobku, kterému je přidělena ekoznačka, se připojí tyto informace:
-
informace o vhodnosti pro daný účel podle domácího nebo smluvního pouţívání (slabé nebo intenzivní, uvnitř nebo venku),
-
informace o čištění a ošetřování,
-
pokyny k případné výměně poškozeného nebo rozbitého skla na poţádání od výrobce nebo prodejce,
-
pokyny, ţe by se pro informace o nejlepším způsobu likvidace starého nábytku a materiálů měly kontaktovat místní orgány,
-
pokyny pro montáţ,
-
případně nejlepší pouţívání z ergonomického hlediska,
-
název druhů masivního dřeva,
-
uvedení všech ošetřujících nebo konzervačních prostředků, které byly pouţity na venkovních výrobcích (chemických, biologických nebo fyzických),
-
doporučení, aby spotřebitelé pro budoucí konzervaci nábytku pouţívali výrobky, kterým byla udělena ekoznačka EU.
Ţadatel předloţí vzorek informačního materiálu přikládaného k výrobku, kterému byla udělena ekoznačka. Obal konečného výrobku musí být buď snadno recyklovatelný, nebo vyroben z materiálů získaných z obnovitelných zdrojů, nebo z materiálů určených k opětovnému pouţití, např. textilní krytiny. Všechny materiály musí být snadno oddělitelné na materiály zvlášť recyklovatelné (plast, papír, lepenka, textilie). Musí být předloţen popis obalu výrobku. Na výrobcích musí být uvedeno: „Více informací o důvodech udělení ekoznačky najdete na webových stránkách: http://www.ecolabel.eu“, dále: „Více informací najdete 39
na internetové stránce o ekoznačce Evropské unie. Další informace lze získat od: jméno/adresa klientského oddělení ţadatele.“ Musí být předloţen vzorek obalu, uţivatelské příručky a informací, které se přikládají k výrobku. Pole 2 ekoznačky musí obsahovat následující text:
-
dřevo z dobře obhospodařovaného lesa,
-
omezené pouţití nebezpečných látek,
-
výrobek zkoušený na trvanlivost.
Ţadatel předloţí vzorek té části obalu výrobku, na které je viditelná Ekoznačka. (Rozhodnutí komise 2009/894/ES, 2009) 7.3.4.7.
Dodatek
Tab. 2 Mezní hodnoty složek a látek povolených v recyklovaných dřevních vláknech pro výrobu materiálů na bázi dřeva.
7.4.
Složky a sloučeniny
Mezní hodnoty (mg/kg recyklovaného materiálu na bázi dřeva)
Arzen
25
Kadmium Chrom Měď Olovo Rtuť Fluor Chlor Pentachlorfenol (PCP)
50 25 40 90 25 100 1000 5
Dehtové oleje (benzo(a)pyren)
0,5
Ekologicky šetrný výrobek
Ekologická značka Ekologicky šetrný výrobek zastřešuje výrobky, které jsou v průběhu celého svého ţivotního cyklu šetrnější k ţivotnímu prostředí neţ ostatní výrobky. Je zárukou kvality, ekologické šetrnosti a zdravotní nezávadnosti. Ekoznačka je garantována Ministerstvem ţivotního prostředí. Nositeli této ekoznačky jsou například 40
některé produkty firmy ASUS, některé výrobky společnosti FOSFA nebo sluţby poskytované ve Vodafone Centru Praha. Ekoznačka se vztahuje i k produktům nábytkářství. Důleţitými faktory při posuzování hodnosti této značky jsou materiál, ze kterého je věc vyrobena, emise, spotřeba energie, uvolňování prchavých látek, likvidace a obal výrobku. Známku uděluje Ministerstvo ţivotního prostředí ČR na základě hodnocení podle platných směrnic pro různé typy výrobků. Jelikoţ o posouzení ţádá sám výrobce, musí za to platit poplatek a i přesto nemá jisté, ţe známku získá, je nositelů v České republice pouze zhruba 220. (Stav v květnu 2012; stav v březnu 2012 byl cca 270 drţitelů.) (CENIA, 2012) Kritéria pro udělení ekoznačky jsou rozdělena do různých kategorií. Najdeme zde věci od čisticích prostředků, přes textilie, různě zpracovaný papír, lepidla, zrcadla, počítače aţ po nábytek. Kaţdá z kategorií se řídí podle jiných platných směrnic pro udělení ekoznačky a při posuzování nábytku je pak důleţitých několik směrnic: číslo 4 – 2011 Nátěrové hmoty ředitelné vodou, číslo 12 - 2009 Aglomerované materiály na bázi dřeva a výrobky z nich a číslo 41 z roku 2008 Kovový nábytek. Obr. 8 Ekologicky šetrný výrobek 7.4.1. Technická směrnice Aglomerované materiály na bázi dřeva Technická směrnice č. 12 – 2009 Aglomerované materiály na bázi dřeva a výrobky z nich, kterou vydalo Ministerstvo ţivotního prostředí, stanovuje poţadavky a environmentální kritéria pro propůjčení ochranné známky – ekoznačky. Směrnice se týká dřevotřískových a dřevovláknitých desek bez povrchové úpravy, ale také vybavení interiéru vyrobené z těchto desek, jiţ s povrchovou úpravou. Jedná se o výrobky, s obsahem aglomerovaných materiálů více neţ 50%. Směrnice a tedy značka Ekologicky šetrný výrobek má několik cílů. Jelikoţ se zde jedná o aglomerované materiály na bázi dřeva, nejedná se o řezivo či masivní dřevo, ale o vyuţití odpadu z pilařského a dýhárenského zpracování a o pouţití materiálu, který je pro výše uvedené průmysly nevhodný. Převáţná část zbytků je pouţívána ve formě dřevotřískových a dřevovláknitých de41
sek. Není proto problémem samotné dřevo, ale uvolňování formaldehydu z pouţívaných lepidel, nátěrových hmot a dalších materiálů. Směrnice zabývající se těmito materiály má za cíl podporovat sniţování uvolňování těkavých organických látek a toxických a jiných znečišťujících látek do ţivotního prostředí. Dalším cílem je sniţování pouţívání vzácných druhů dřeva a poskytování informací spotřebitelům. Udělení ekoznačky podporuje výrobky s nízkým dopadem na ţivotní prostředí. Ve směrnici je pro její správné pochopení definováno několik často pouţívaných a důleţitých pojmů: -
Aglomerované materiály na bázi dřeva jsou plošné nebo tvarové výlisky, vyrobené z částic dřeva nebo jiné lignocelulózové hmoty a chemických přísad.
-
Částice jsou rozměrově malé části dřeva, nebo jiné lignocelulózové hmoty získané jako vedlejší produkt při opracování dřeva (piliny), nebo vedlejší produkt při jiné průmyslové výrobě (lněné, konopné pazdeří), nebo záměrným dělením (roztřískováním, příp. rozvlákněním) rostlého dřeva či jiné lignocelulózové hmoty.
-
Chemické látky jsou lepidla, impregnační látky a jiné.
-
Formaldehyd je za normální teploty bezbarvý plyn, štiplavého zápachu, zdraví škodlivý.
-
Povrchová úprava je souvislá vrstva aplikovaná na povrch aglomerovaného materiálu, např. nátěr, fólie, dýha.
Směrnice se skládá ze základních, specifických a environmentálních poţadavků. Další část se zabývá posuzováním a ověřováním těchto kritérií. Materiály, které jsou předmětem směrnice, musí podle základních poţadavků splňovat bezpečnostní, zdravotní a hygienické předpisy a dále také předpisy týkající se ochrany ţivotního prostředí. Konkrétně jsou tyto poţadavky určeny v následujících zákonech a normách: -
zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků,
-
zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a změny a nařízení vlády navazující na tento zákon,
-
zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, 42
-
zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších a souvisejících předpisů,
-
zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
-
ČSN EN 312 Třískové desky – Poţadavky (49 2614)
-
ČSN EN 622-1 Vláknité desky – Poţadavky – Část 1 – 5 (49 2612)
Specifické poţadavky se týkají konkrétních detailů, jako jsou například emise formaldehydu. Ty jsou definovány normou ČSN EN 717-1 (únik formaldehydu z materiálu nesmí překročit hodnotu rovnováţné koncentrace – 0,020 mg formaldehydu/m3 vzduchu) a normou ČSN EN 717-2 (únik formaldehydu nesmí překročit střední hodnotu – 1,5 mg formaldehydu/m2.h). Ve výrobku nesmí být pouţito tropické dřevo a materiály z PVC (z tohoto materiálu nesmí být vyroben ani obal). Výrobek musí splňovat mechanické bezpečnostní poţadavky, které se týkají konkrétního výrobku (pracovní stoly, úloţný nábytek kancelářský, kuchyňský úloţný nábytek atp.) a jsou stanoveny v normách ČSN EN 527-2, část 2, ČSN EN 14073-2, část 3 a ČSN EN 14749. Obaly musí být recyklovatelné, vratné, nebo při odstraňování bez rizik. Na obalech musí být uvedeny informace, jak nakládat s pouţitým obalem v souladu se stanoveným zákonem (č. 477/2001 Sb.). Výrobek je označen informací „Výrobek se sníţeným únikem formaldehydu.“ Splnění poţadavků musí být prokázáno písemným prohlášením o typu výrobku, jeho uţitných vlastnostech, prohlášením o shodě s technickými předpisy a o dodrţení všech poţadovaných kritérií. Dále také musí ţadatel čestně prohlásit, ţe s ním není vedeno správní řízení týkající se porušování zákonů o ţivotním prostředí, které jsou definovány v základních poţadavcích. Splnění specifických poţadavků posuzuje Agentura pro ekologicky šetrné výrobky na základě předloţené dokumentace nebo výsledků zkoušek provedených akreditovanou osobou. Testování výrobků se provádí podle konkrétních norem (ČSN EN 717-1 a ČSN EN 717-2). Při posuzování výrobku je vzato v úvahu zavedení uznaných environmentálních manaţerských systémů jako je certifikace ČSN EN ISO 14001 nebo registrace Programu EMAS. Bere se v úvahu také to, zda má ţadatel systém řízení kvality certifikovaný podle normy ČSN EN ISO 9001. Organizační záleţitosti zajišťuje česká informační agentura CENIA. 43
8. Nábytkářský informační systém Nábytkářský informační systém je český veřejný systém poţadavků na nábytek, který byl vyvinut za účelem podpory inovací a vývoje produktů malých a středních podniků. Systém je rozdělen do několika částí; týká se všeobecných poţadavků, různých druhů nábytku (úloţný, sedací, lehací atp.) a je zde zahrnuta také část zabývající se vlivem nábytku na ţivotní prostředí a ošetření této části legislativou.
8.1.
Životní prostředí
Přestoţe výroba nábytku nepatří k vysoce rizikovým odvětvím, musí producenti nábytku při výrobě zohledňovat i jeho vliv na ţivotní prostředí a to v podobě definovaných norem a zákonů. Spousta poţadavků je přejímána v rámci Evropské unie, poţadavky narůstají a často se mění. Právě proto byla tato problematika zpracována v rámci informačního systému, aby byl uveden přehled a souhrn poţadavků, podle kterých by se mohli výrobci rychle zorientovat. Část informačního systému týkající se ţivotního prostředí je rozdělena na několik sekcí. Výrobce se zde dozví informace týkající se svého výrobního závodu a jeho vytápění, dále zpracování dřeva, kovu a plastů, nakládání s obaly a odpadem popřípadě informace o vlivu výroby na okolí (voda, hluk) a o sankcích, které ho mohou postihnout při nesplnění konkrétních poţadavků. Právní předpisy, ze kterých IS vychází, jsou dostupné na Ministerstvu ţivotního prostředí, u České inspekce ţivotního prostředí, ve Sbírce zákonů nebo u České společnosti chemického inţenýrství. Informace jsou přehledně zjednodušeně uspořádány do několika tabulek s odkazem k detailnímu znění zákona v další části informačního systému. 8.1.1. Zpracování materiálů Informační systém je přehledně sestaven tak, aby kaţdý výrobce poznal, které zákony se dotýkají právě jeho. Při budování či rozšiřování provozoven jako jsou lakovny, výrobny nábytku, desek, překliţek nebo dýh, odmašťovány nebo třeba zařízení na vypěňování polyuretanové 44
pěny se musí nechat provést Oznámení záměru, případně rozptylová či akustická studie a odborné posudky a musí se zaţádat o příslušné souhlasy Ministerstvo ţivotního prostředí a Krajský úřad. Podnikatel musí dbát na to, aby příslušné orgány měly vţdy přehled o podobných situacích jako je budování nebo rozšiřování provozoven a skladů, a aby měl vypracovány všechny potřebné dokumenty popřípadě souhlasy. Při lepení dřeva, laminování dřeva nebo provozu lakovny musí výrobce dbát na spotřebu organických těkavých látek a na mnoţství látek, které je výrobou vyprodukováno. Protoţe tyto látky mají špatný vliv na ovzduší, musí osoba pracující s takovýmito látkami provádět autorizovaná měření emisí. Podle mnoţství emisí, které je zaznamenáno v Roční bilanci VOC je posléze určena výše poplatků za znečišťování ovzduší a o těchto poplatcích musí dotyčný ve většině případů podávat hlášení Krajskému úřadu. Hraniční mnoţství vyprodukovaných těkavých organických látek jsou do 0,6ti tun za rok, od 0,6 do 5ti tun za rok a od 5ti tun výše. Při výrobě dřevěného nábytku se spotřebou materiálu více neţ 150 m3 za rok, a při lepení dřeva, provozu lakovny a laminování dřeva, kdy spotřebuji více rozpouštědel nebo VOC neţ je definovaná hodnota, musí zpracovatel vést provozní evidenci. Celkově při zpracování dřeva musí výrobce dbát na to, aby měl příslušné evidence, potvrzení či povolení, jako je tomu ve všech případech při výrobě nábytku, zpracování kovu, plastů, dřeva a podobně. Pokud jde o zpracování kovu, podává výrobce hlášení o poplatku za znečišťování ovzduší v případě, ţe provozuje výrobu kovového nábytku s obráběním kovů, zařízení na povrchovou úpravu kovů s pouţitím elektrolytických nebo chemických postupů, odmašťovnu, kde spotřebovává halogenované těkavé organické látky, popřípadě provozuje-li lakovnu. Hranice spotřeb u halogenovaných těkavých organických látek jsou 0,1 – 1 tuna a dále nad 1 tunu spotřeby těchto látek za rok. U odmašťovny a spotřeby VOC je to 0,6 – 2 tuny a dále nad 2 tuny spotřeby za rok. U lakovny jsou mezní čísla stejná, jako u dřevěného nábytku. Podle mnoţství spotřeb se poté různě často provádějí autorizovaná měření emisí. Dále je v některých případech nutné vést provozní evidenci, mít schválený provozní řád popřípadě podávat oznamovací list uţivatele VOC. Zpracování plastů se týká výroby plastového nábytku tvarováním plastů, výroby součástí nábytku vypěňováním polyuretanové pěny a laminování. U prvních dvou moţností je třeba mít provedenu kategorizaci zdroje znečišťování ovzduší. Pokud se jedná o střední nebo velký zdroj znečišťování, je potřeba vést provozní evidenci, podávat hlášení o poplatku za znečišťování ovzduší příslušné ORP a provádět autorizovaná měření 45
emisí. V případě velkého zdroje znečišťování ovzduší je potřeba mít také schválený provozní řád. Při provozu výroby plastového nábytku laminováním se spotřebou organických těkavých látek je potřeba podávat hlášení o poplatku, pokud má výrobce spotřebu VOC do 0,6t/rok nebo vést provozní evidenci, podávat hlášení a oznamovací list uţivatele VOC a provádět autorizovaná měření pokud je spotřeba VOC 0,6 aţ 5 tu/rok a pokud je spotřeba těkavých organických látek vyšší (součet VOC v pryskyřicích a ředidlech), je třeba mít kromě výše zmíněného také schválený provozní řád a vypracovávat roční bilanci VOC. Autorizovaná měření emisí se provádí 1x za 3-5 let nebo 1x za rok podle toho, jaké mnoţství VOC je spotřebováno. 8.1.2. Vytápění Poţadavky u vytápění se dělí podle výkonu vytápěcích zařízení a druhu spalovaného materiálu. Vytápění můţe být s výkonem do 200 kW, nad 200 kW nebo nad 5 MW. Specifické poţadavky jsou na provozovatele, který má v plánu spalovat odpad z výroby včetně desek. Obecně při pouţití vytápění s výkonem do 200 kW a při pouţití kotle na dřevo s tímto výkonem, musí provozovatel měřit účinnost spalovacího procesu 1x za 2 roky. Při vyšších výkonech se musí opět podávat hlášení o poplatku za znečišťování ovzduší a vést provozní evidence. Provádí se autorizovaná měření emisí a s výkonem nad 5MW musí být schválen provozní řád. Při provozu kotle na dřevo se můţe spalovat pouze dřevní odpad – piliny, hobliny a zbytky masivu; pokud chce provozovatel spalovat odpad z výroby včetně desek, musí být kotel vybaven automatickým dávkováním paliva a automatickým řízením provozu. Při výkonu kotle 200kW - 5MW se můţe odpad spalovat pouze v místě vzniku – ve výrobním závodě. Při větším výkonu jiţ toto omezení neplatí. 8.1.3. Odpady, obaly, voda, hluk Odpady jsou řešeny z hlediska nebezpečnosti. Za nebezpečné odpady jsou povaţovány barvy, ředidla, mazací a převodové oleje nebo zářivky. Pro nakládání s těmito materiály musí mít zpracovatel souhlas ORP k nakládání s nebezpečnými odpady a smlouvu na odstraňování odpadů s oprávněnou osobou. Musí být vedena průběţná evidence a podáváno pravidelné roční hlášení o nakládání s odpady. Odpady musí být odkládány na vyhrazené sběrné místo, je třeba mít identifikační listy odpadů a sběrné nádoby řádně označené etiketami.
46
Při produkci ostatních odpadů jako je papír, plasty, kovy, desky či směsný komunální odpad, je třeba je třídit a zařídit řádné odstraňování s oprávněnou osobou. Obaly jsou součástí všech výrobků, které si můţeme koupit. V rámci nábytkářství za tyto obaly platí poplatky buď výrobce obalů, anebo výrobce nábytku, který s obaly nakládá. Také je potřeba řešit zpětný odběr obalů a případnou další vyuţitelnost. Nakládání s vodou je v zákonech ošetřeno nutností mít povolení a v případě, ţe je vypouštěno nadměrné mnoţství odpadních vod (více neţ 6000 m3/rok anebo více neţ 500 m3 za měsíc), musí se měřit jakost vody a platit poplatky za odebrané mnoţství vody, ať uţ se jedná o vodu povrchovou nebo podzemní. Výsledky měření třeba odevzdávat správci povodí. Co se týká hluku na pracovišti, musí být alespoň omezován protihlukovými opatřeními, jak v souvislosti s uzavřeným prostorem a zaměstnanci, tak v souvislosti s otevřeným prostorem a případným omezováním okolních obyvatel. 8.1.4. Sankce Výše sankcí ve výrobě nábytku za nesplnění konkrétních povinností se pohybují od 150 000 Kč aţ k 50 000 000 Kč. Nejvyšší pokuta se týká nebezpečných odpadů a nevhodného nakládání s nimi – pokud ho někdo správně neoznačí jako nebezpečný odpad, popřípadě ho zařadí do kategorie „ostatní“ i přesto, ţe se o nebezpečný odpad jedná. Dále pokud s odpadem někdo nakládá jako s „bezpečným“ nebo jestliţe nemá potřebný souhlas či jedná v rozporu s ním. Dále se nejvyšší pokuty týkají provozu zařízení na výrobu nábytku bez povolení, špatného nakládání s odpady (např. předání odpadu osobě bez oprávnění), pochybení v kategorii obalů (nezajištění podmínek při uvádění obalů na trh, nezajištění zpětného odběru nebo třeba nezajištění vyuţití odpadů z obalů) a také při nepovoleném odběru vody nebo při nedovoleném vypouštění odpadních vod. Hodnota těchto pokut můţe být aţ 10 000 000 Kč. Aţ na 7 milionů korun můţe vyjít provoz zařízení bez platného integrovaného povolení, v rozporu s tímto povolením nebo bez pravomocného rozhodnutí o podstatné změně. Další pokuty se týkají například nesplnění ohlašovací povinnosti, uvedení nesprávných údajů, neplnění pokynů orgánů ochrany ovzduší, nevedení provozní evidence, nezajištění odstranění odpadu, nedovolené nakládání se závadnými látkami nebo jakékoli jiné porušení výše zmíněných legislativních poţadavků. 47
Nejniţší sankce se týká neoznámení vypouštění VOC u malého zdroje znečištění ovzduší.
48
9. Diskuze Ekologií se v České republice významně zabývají ekologické organizace, které projevují svůj zájem o šetrnější zacházení s přírodou. Co se však týká běţného českého člověka, o těchto organizacích má nevalné mínění, ať uţ je to způsobeno prostým nepřemýšlením o těchto problémech, odlišným názorem anebo pro člověka typickou vlastností, ţe se snaţíme splynout s davem a zalíbit a podřídit se okolí. Z novodobého vývoje v rámci dějin v současné době vyplývá potřeba starat se o naše okolí pečlivěji. Je to způsobeno přelidněním planety, která brzy nebude schopná se o tolik lidí „postarat“. Také čím více lidí zde ţije, tím více planetu zatěţujeme svým chováním. Člověk ve skupině běţně podléhá svému okolí a chová se neohleduplně v rámci toho, aby vypadal dobře před svými přáteli. To také podporuje dnešní doba, kdy je moderní hnát se za maximálním výkonem maximální rychlostí, ve které nestíháme vnímat reálný svět kolem nás a důleţité morální hodnoty. Mezi lidmi, kteří vyhazují odpadky do přírody nebo pálí plasty na zahradě se slovy: „Jedna pneumatika nemá ţádný vliv.“, je potřeba se zamyslet nad tím, jakým způsobem tento postoj změnit a z čeho plyne současná ignorace. V rámci zkoumání tématu ekologie a nábytek jsem se dočetla o různých aktivitách, které jsou na tomto poli vytvářeny. Ať uţ se jedná o zájem o ţivotní prostředí, či líbivý marketingový tah, některé firmy se zdají být ekologicky snaţivé. Známým příkladem je společnost IKEA. Pro nadšence je na internetu moţné najít základní charakteristiku, na jaká hlediska je třeba se ohlíţet při vybírání ekologického nábytku. Překáţkou by mohlo být, ţe výrobky šetrnější k ţivotnímu prostředí jsou často draţší a cena je hlavním kritériem pro většinu spotřebitelů. Jakmile je cena niţší, přestane se kupující ohlíţet na další vlastnosti výrobku a na jeho vliv na své zdraví, natoţ na jeho vliv na ţivotní prostředí. Existují samozřejmě výjimky, kdy člověk neřeší jen otázku peněz, co se ale týká průměrného člověka, finance jsou problém číslo 1. Je tomu tak nejen u nábytku, ale stejný jednoduchý princip můţeme sledovat také při nakupování jídla. V dnešní době si sice čím dál tím více lidí čte štítky na výrobcích, avšak stále jde pouze o menšinu. Ţe levnější výrobek neobsahuje kvalitní sloţky a ţe se to pravděpodobně projeví na našem zdraví bohuţel zastiňuje to, ţe draţší výrobky si nemůţeme finančně dovolit, popřípadě si raději ušetříme peníze na jiné věci. A ţe zdraví by měla být ta nej49
důleţitější věc, o kterou se máme starat, si většina lidí uvědomí aţ zpětně. Je to částečně vina naše a naší bezohlednosti, částečně se tomu někteří lidé nevyhnou vlivem naší politiky „sebereme bezmocným prostředky, a tak se jich nejlépe zbavíme“. Co se týká pracovního prostředí, byla v roce 2010 uskutečněna kampaň na podporu zlepšení pracovních podmínek mimo jiné i v nábytkářském průmyslu, protoţe právě výroba v tomto odvětví můţe mít velmi špatný vliv na zdraví člověka. Ovlivňuje ho prašnost prostředí a působení chemických látek. Výsledkem kampaně by měly být nejlepší pracovní podmínky pro zaměstnance, ale vyvstává zde otázka, zda tomu tak v praxi opravdu je. Běţně se člověk pracující ve výrobě setká s nedostatečnými ochrannými opatřeními, protoţe teoretický návod a praxe jsou dvě rozdílné věci. Stejně tak jako doma jsou někteří lidé pořádní a někteří mají nepořádek, projevuje se to tak i ve výrobě. Ţe nepouţívání ochranných pomůcek můţe mít vliv na zdraví, si člověk neuvědomí, protoţe například u prachu a některých chemických látek se efekt nedostaví hned. Pokud hmatatelný problém neleţí člověku pod nosem, jen těţko ho vnímá jako hrozbu. K pochybení můţe docházet jak ze strany zaměstnavatele, tak ze strany zaměstnance. Lépe na tom pravděpodobně budou veliké podniky, u kterých hrozí častější kontroly. Malé podniky však tvoří stejnou část ekonomiky jako ty velké, a tak například nakládání s nebezpečnými látkami můţe být transparentní jen z 50 procent. Problematika pracovního prostředí byla přehledně zpracována, a tak opět záleţí pouze na lidech, jak se k této věci postaví. Je třeba říci, ţe jako vzor pro běţného občana byla Vládou ČR schválena metodika pro nákup ekologicky šetrnějšího nábytku do státní správy. Důleţité ale je, aby podobné informace neustupovaly do pozadí před neustálými dětinskými politickými hrátkami, o kterých se běţně v novinách či zpravodajství doslechneme. O důleţitých věcech se běţně dozví jen někdo, kdo se o politiku nebo ekologii zajímá. Je potřeba si klást otázku, z čeho plyne lidský nezájem a preference jednoduchého a nekvalitního čtení; nábídka můţe vycházet jen z poptávky českého trhu. Pozitivním zjištěním bylo velké mnoţství ekologických značek, které propůjčují svůj symbol ekologicky šetrnějším výrobkům. Tento symbol lze vyuţít jako marketingové lákadlo pro jedince, kteří vyhledávají ekologické výrobky a také lze na takový znak nalákat nového zvědavého spotřebitele, kterého bude zajímat, co tyto značky znamenají. Určitě se najde i část populace, která na výrobku ráda uvidí podobnou značku, o které si později můţe zjistit, ţe výrobky jí označené neobsahují některé nebezpečné 50
látky, které mohou být obsaţeny v ostatních výrobcích atp. Někdy bývá problémem, ţe na podobné značky člověk narazí pouze ve specializovaných prodejnách a ne při běţném nákupu. Přeci jen je pro trh často přednější získávání peněz, neţ šetrné zacházení se zákazníkem. O některých značkách výrobků se člověk dozví jen náhodou, a aby se s nimi setkával častěji, musí „poţádat svého prodejce“ o zavedení těchto produktů do místního obchodu. Další pozitivní věcí v tomto oboru je, ţe v rámci zpřehlednění ekologických poţadavků pro výrobce vzniká v České republice Nábytkářský informační systém. Podle odezvy lidí se kterou jsem se u tématu ekologie setkala já, bychom měli přemýšlet také o informačním systému pro běţného občana, kde by se stravitelnou formou dozvěděl potřebné informace k tématu. Je ale také moţné, ţe je Čech jiţ natolik přehlcen informacemi o různých naídkách, ţe jakýkoli další pokus o podání informací by se minul účinkem. Z kaţdé strany na nás podvodníci chrlí nepotřebné a lţivé informace a tak se proti nim jiţ člověk obrnil a teď neví, čemu je ještě moţné věřit. Ekologie také můţe pro velkou část lidí znamenat pouze vedlejší téma, o kterém se domnívají, ţe se jich netýká. K řešení se vynořuje jiţ tak velké mnoţství problémů a máme pocit, ţe řešit k tomu zrovna ještě ekologii, by byla zbytečnost. Důvod je opět ten, ţe pokud před sebou nevidíme hmatatelný důkaz, ţe se něco špatného děje, nezajímá nás to a nevěříme tomu. Co se týká ekologických značek, je škoda, ţe v České republice se můţeme setkat pouze se zárodkem snahy: nositeli například ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek je jen pár kusů nábytku. Při pokusu o vyhledání zboţí s certifikátem FSC na oficiálních stránkách, se na jiţní Moravě nezobrazí ani jediný obchod. Česká repblika je v tomto ohledu pohuţel pořád pozadu oproti svým západním sousedům. Při ponoření se do problematiky se v dokumentech, které určují kritéria pro udělení ekologické značky můţeme dočíst, ţe „u výrobku je zkoumána jejich trvanlivost“. Ovšem to, ţe dříve se veškerý nábytek dědil i z generace na generaci a v dnešní době s přísunem nových „skvělých“ materiálů uţ to tak není, si uţ asi nepamatujeme. Přispívá k tomu i zrychlení doby, kdy se jednotlivé umělecké styly nestřídají po několika stoletích, ale vzor toho, co je hezké, se mění kaţdý rok. Informace z druhého konce světa dostanete během minuty, nábytek si pořizují mladí lidé do začátečního bydlení, pak další, kdyţ si pořizují byt či dům s manţelem či manţelkou a v dnešní době můţeme připočíst nákup nábytku, kdyţ se manţelé rozvádí a zařizují si interiér s druhou rodinou, 51
s druhou osobou. Nákup nového nábytku je na denním pořádku, materiály se dříve ničí a tak v dnešní době musí existovat ekologické značky, které se zabývají tím, aby veškerý vývoj kupředu a k lepšímu nevedl k úplnému zdevastování Země. Je otázkou, proč si lidé neuvědomí, ţe podobné věci jsou zde potřeba a mají spíše potřebu proti podobným věcem brojit.
52
10. Závěr Problematika ochrany ţivotního prostředí je v České republice poměrně dobře zajištěna legislativou i ekologickými značkami. V postoji místních lidí je však stále patrný jakýsi nezájem o toto téma. Můţeme zde vidět rozdíl oproti západní a severní Evropě, kde také existují příslušné ekoznačky, ale zájem o ekologii je vidět nejen u zainteresovaných organizací a vedoucích orgánů státu, ale také u běţných lidí. Můţe to být způsobeno osvětou, kdy západní a severní země tato témata více a jiţ delší dobu propagují. Ochrana ţivotního prostředí je ošetřena jen do té míry, do jaké je to v dnešní době moţné. Různé druhy průmyslu, které vytvářejí škodlivé látky jsou pro zemi potřebné, a tak ekologické poţadavky mohou být pouze částečnými omezeními z hlediska například emitovaných látek či pouţívaných materiálů. Z hlediska lidského zdraví byla prospěšná celoevropská kampaň zabývyjící se pracovními podmínkami lidí ve výrobě. Z hlediska ţivotního prostředí jsou vhodné patřičné sankce pro ty, kteří nedodrţují zákony. Je třeba, aby se dodrţování zajistilo i tím, ţe lidé vidí, co jim hrozí při porušování.
53
11. Summary In Czech republic, a protection of our environment is quiet well guaranteed by a legislation and ecolabels. Nevertheless, lack of interest in this topic is still obvious in an attitude of Czech people. We can see the difference between Czech people and the people in the western and northern Europe. There are also the ecolabels, but we can see an interest not only on the side of ecolabels and ecological organisations, but also on the side of common people. It may be caused by a longer promotion of this theme in foreign countries. A protection of the environment nowadays reaches as far as it is posible. Industries where harmful substances come from are necessary, so the ecological requirements can make only limitations for example for emissions and used materials. As for the human health, European campaign about working conditions of people in manufacture was useful. It is also useful to establish sanctions for people who don’t observe the rules. It is effective so that people can see a possible threat.
54
55
12. Seznam použité literatury 12.1. Literární zdroje 1.
BRUNECKÝ, Petr a Daniela TESAŘOVÁ. Emise VOC z nábytkových dílců.
Vyd. 1. Editor Petr Brunecký, Daniela Tesařová. Brno: Ing. Zdeněk Novotný CSc., 2005, 68 s. ISBN 80-735-5040-7.
2.
Ekologie v nábytkářských provozech, Eco - label: Třebíč 14.-15. října 2002 :
sborník přednášek. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Lesnická a dřevařská fakulta, 2002, 37 s. ISBN 80-715-7622-0.
3.
BRUNECKÝ, Petr. Standardy nábytku. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská
a lesnická univerzita, 2009. ISBN 978-80-7375-297-2.
4.
Česká republika. Aglomerované materiály na bázi dřeva a výrobky z nich. In:
Technická směrnice. 2009. Dostupné z: http://www.ekoznacka.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFHMV9DV/$FILE/122009.pdf
5.
Česká republika. Pravidla uplatňování environmentálních poţadavků při zadá-
vání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy. In: Usnesení vlády České republiky. 14.6.2010. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/pravidla_zelenych_zakazek
6.
KANICKÁ, Ludvika. Design nábytku v současném světě. 1. vyd. Brno: ERA,
2007, 120 s. ISBN 978-80-7366-107-6.
7.
PROKOPOVÁ a Vladimír ŠTORK. Čalouněný nábytek. 1. vyd. Brno: ERA,
2006, 138 s. Dům a zahrada (ERA). ISBN 80-7366-053-9.
8.
MÜLLER, Stanislav. Dřevo a ekologie. Dřevo: a stavby. Praha: Pro vobis, 2011,
3. ročník, č. 6, s. 13-15. ISSN 1803-6996.
56
9.
CHYBÍK, Josef. Přírodní stavební materiály. 1. vydání. Praha: Grada Pub-
lishing, 2009, 268 s. ISBN 978-80-247-2532-1.
12.2. Internetové zdroje 1.
ENVIRONMENT: Ecolabel. EUROPEAN UNION. Europa: European Comis-
sion [online]. 1992, 26.4.2012 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/ecolabel/index_en.htm
2.
Evropská unie. ROZHODNUTÍ KOMISE: kterým se stanoví ekologická kritéria
pro udělování ekoznačky Společenství dřevěnému nábytku. (2009/894/ES) In: Úřední věstník Evropské unie. Brusel, 30.11.2009. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:320:0023:0032:CS:PDF
3.
THE ASSOCIATED PRESS. Enviweb [online]. (2008) [cit. 2012-04-08]. Do-
stupné z: http://www.enviweb.cz/
4.
Ekoznačky - podle čeho vybírat. Ekospotřebitel [online]. 2003 [cit. 2012-03-15].
Dostupné z: http://ekospotrebitel.cz/
5.
Arnika [online]. © 2010 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://arnika.org/
6.
FSC: FSC Česká republika [online]. © 2009 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z:
http://www.czechfsc.cz
7.
BENEŠOVÁ, Veronika. Ekologický nábytek má zelenou. In: BIO klub: zdraví
nás baví [online]. 2.11.2010 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.bioklub.cz/zdrave-bydleni/ekologicky-nabytek-ma-zelenou/
8.
Nábytek a další předměty ze dřeva. In: Veronica: EKOLOGICKÝ INSTITUT
[online]. 2.5.2012 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.veronica.cz/?id=226
57
9.
Hodnocení rizika při používání nebezpečných látek: Evropská Kampaň [online].
2010 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z: http://www.chemicalscampaign.eu/index.php?country=cz&language=cz
10.
DER BLAUE ENGEL. The Blue Angel: Active in climate protection [online].
[cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.blauer-engel.de/en/
11.
SVANEN. Nordic Ecolabel [online]. duben 2012 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:
http://www.svanen.se/en/
12.
O ekoznačení. MINISTERSTVO ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. CENIA: česká
informační agentura životního prostředí [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ekoznacka.cz/
13.
CENIA: česká informační agentura životního prostředí [Informační leták]. 6 s.
[cit. 22.4.2012]. Dostupné z: http://www.ekoznacka.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFHHMLXC/$FILE/Zelena%20domacnost.pdf
14.
SÍŤ EKOLOGICKÝCH PORADEN. Zelené úřadování: Nábytek [online rešer-
še]. 2007 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://zeleneuradovani.cz/content/File/nabytek.pdf
15.
Indoor environmental quality. In: Centers for desease control and prevention
[online]. 2010 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.cdc.gov/niosh/topics/indoorenv/chemicalsodors.html
16.
Legislativa: Platné právní předpisy a jejich výklady. MŢP. Ministerstvo životní-
ho prostředí ČR [online]. © 2008 - 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/platne_pravni_predpisy
17.
ŠEDIVÝ, Vladimír. Ekologie člověka. AEE Šedivý [online]. © 2010 [cit. 2012-
03-14]. Dostupné z: http://www.aee-sedivy.cz/ekologie
58
18.
Ecology. In: Stanford Encyklopedia of Philosophy [online]. 2005 [cit. 2012-03-
14]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/ecology/
12.3. Seznam obrázků Obr. 1 FSC http://www.czechfsc.cz/ Obr. 2 Modrý anděl http://www.verbraucherfuersklima.de/cps/rde/xchg/projektklima/hs.xsl/der_blaue_engel _schuetzt_das_klima.htm Obr. 3 Maskot Chemické kampaně http://www.chemicalscampaign.eu/ Obr. 4 Symboly nebezpečí http://www.chemicalscampaign.eu/ Obr. 5 Nové piktogramy http://www.chemicalscampaign.eu/ Obr. 6 Severská labuť http://www.svanen.se/ Obr. 7 Evropská Květina http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?language=en&type=IMPRESS&reference=20090331IPR53012 Obr. 8 Ekologicky šetrný výrobek http://www.nazeleno.cz/bydleni/domacnost/ekologicke-znacky-aneb-nenechte-sezmast-zelenymi-kytickami.aspx
59
12.4. Seznam tabulek Tab. 1 Poplatky The Flower http://ec.europa.eu/environment/ecolabel/ Tab. 2 Mezní hodnoty sloţek a látek povolených v recyklovaných dřevních vláknech pro výrobu materiálů na bázi dřeva. http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:320:0023:0032:CS:PDF
60
