Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Vybrané technologické aspekty při zakládání střešních zahrad Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D.

Daniela Jurková

Lednice 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vybrané technologické aspekty při zakládání střešních zahrad vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím s tím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 ods. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici, dne Podpis studenta…………………………. Daniela Jurková

Poděkování Děkuji především doc. Ing. Pavlu Šimkovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a čas věnovaný společným konzultacím bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Ing. Tomášovi Gabrielovi z realizační firmy Gabriel s. r. o., který mi poskytl fotodokumentaci k vypracování bakalářské práce a ochotně mi odpověděl na všechny mé otázky. Na závěr bych chtěla poděkovat rodině, která mě podporovala morálně i finančně po celou dobu mého studia.

Obsah 1.

ÚVOD ....................................................................................................................... 7

2.

CÍL PRÁCE............................................................................................................... 8

3.

LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................... 9 3.1. Historie................................................................................................................... 9 3.2. Výhody a nevýhody ozeleněných střech ............................................................ 12 3.3. Funkce zelených střech ........................................................................................ 13 3.4. Volba vhodného typu zelené střechy ................................................................... 14 3.5. Požadavky na stavbu a stavební materiál............................................................. 15 3.6. Rozdělení střešních zahrad .................................................................................. 18 3.7. Skladba ozeleněných střešních plášťů ................................................................. 24 3.8 Technologie založení vegetace na střešní zahradě................................................ 46 3.9. Dokumentace potřebná, před samotnou realizací ................................................ 48

4.

VYPRACOVÁNÍ .................................................................................................... 50 4.1. Průzkum trhu........................................................................................................ 50 4.2. Vlastní zkušenosti s realizací ............................................................................... 54 4.3. Součastný stav realizací střešních zahrad na území ČR. ..................................... 56 4.4. Zobecnění ............................................................................................................. 63

5.

DISKUSE ................................................................................................................ 64

6.

ZÁVĚR.................................................................................................................... 65

7.

SOUHRN ................................................................................................................ 67

8.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................... 69

9.

PŘÍLOHY................................................................................................................ 76

6

1. ÚVOD Člověk má odjakživa příznivý vztah k přírodě. Bylo tomu tak už v dobách dávno minulých, když si lidé stavěli svá obydlí co nejblíže zeleně, kde si dělali svá pole, louky a lesy, na nichž hospodařili, a ze kterých poté těžili pro svoji obživu. Postupem rozrůstání civilizace vnikala města a dnes, v době neustálého zastavování volné krajiny domy, průmyslovými zónami či obchodními domy, není mnoho místa pro vegetaci, kde by mohl člověk relaxovat. Možnost realizace zahrady mají lidé na vesnicích či okrajích měst, kde je ještě možné postavit si rodinný dům se zahradou. Kde si ale mají postavit svoji zahradu lidé z městských domů? Problém ve městě je v nedostatku místa pro zahrady. Jak tedy vyřešit zdánlivě neřešitelnou překážku? Ideálním řešením je realizace zahrady na domě, v němž bydlíme. Ozeleněné střechy jsou přínosem hned z několika důvodů

tlumí narůstající hlučnost, přispívají ke zlepšení znečištěného ovzduší,

vyrovnávají teplotní rozdíly a v neposlední řadě jsou také ideálním místem pro odpočinek.

7

2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je vyhledat a utřídit informace týkající se technologických aspektů při zakládání střešních zahrad, ať už intenzivních či extenzivních. Poté na základě vybraných technologií zdokumentovat součastný stav realizací v České republice. Další částí bakalářské práce je sepsání literární rešerše na dané téma. Na základě zjištěných informací provézt průzkum trhu s materiály, které jsou používány na zhotovení vegetační vrstvy včetně materiálů zlepšujících a pomocných. Čtvrtou částí je podílení se na realizaci střešní zahrady ve firmě, kterou jsem oslovila a zdokumentování realizace pomocí fotodokumentace. Poslední částí je zobecnění studované problematiky a doporučení pro zlepšení stavu.

8

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1. Historie Ozeleňování střech je spojeno už s dobou, kdy lidé opouštěli jeskyně a začali budovat přístřešky, jako ochranu před deštěm a dalšími přírodními vlivy. Stavěli střechy, které byly například z větví, proutí, nebo kůry kmenů. Postupem času přidávali k těmto materiálům i zeminu, ve které se uchycovaly semena trav, která později vyklíčila a vytvořila tak travnatý povrch střechy.(MAREČKOVÁ, 2010) Dle (MAREČKOVÁ, 2010) „Historii zelených střech můžeme ve světovém měřítku rozdělit do dvou hlavních proudů. Jedním z nich jsou střešní zahrady, druhým proudem zelených střech jsou nepochozí vegetační střechy, které se používají především ve Skandinávii a na území obydleném kurdsky mluvícím obyvatelstvem (v oblastech Turecka, Iráku, Íránu apod.) Zatímco historii střešních zahrad můžeme spojit s městy a především jejich movitými obyvateli, nepochozí vegetační střechy jsou spíše záležitostí účelovou (izolace od okolí) a nacházíme je častěji na venkově nebo v menších městech. Tyto rozdíly v dnešní době již nejsou tolik výrazné.“

Starověk Důkaz o existenci střešních zahrad pochází už z doby vlády krále Šalamouna (929─917 př. n. l.) ve středověku a to při vykopávkách ve městě Ninive. Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „První zmínky o předchůdcích dnešních ozeleněných střech se objevily na Blízkém východě v době rozkvětu starověké Mezopotámie, a to v podobě střešních sadů. Rodnou oblastí ozeleněných střech jsou tedy zřejmě Asýrie a Babylón. Při vykopávkách mezi Eufratem a Tigridem byly nalezeny reliéfy z přelomu 8. a 7. století př. n. l., které zobrazují několikapatrové ozeleněné terasy s vlastním zavlažovacím systémem.“ Příkladem nejstarších osázených střech vegetací jsou Semiramidiny visuté zahrady, vybudovány v 6. století před naším letopočtem, na území Babylonu (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Visuté zahrady byly založeny na speciálních zděných stupňovitých konstrukcích s klenbami (v tehdejší době nový stavební prvek.) V konstrukcích střech byla tepelně izolační vrstva provedena z rákosu zalitého asfaltem. Hydroizolaci tvořily olověné pláty, nad nimiž byla navršena zemina a vysázena řada rostlin ─ od trvalek přes popínavé dřeviny až po keře a stromy. 9

Zavlažování bylo zajištěno ohromným výtlačným kolem, kterým otáčeli otroci a díky němuž se voda dostávala do zavodňovacích kanálů. Byly objeveny i stopy po zděné studni s trojitou spirálovitou šachtou. Bohužel voda se stala pro Babylon včetně jeho zahrad osudnou. Nepálené cihly se při velké povodni namočily a město se proto sesunulo jako domeček z karet.“ Od babylonských a syrských zahrad se odvíjí zahrady perské, které jsou pravidelné, často spojené s krajinářskou částí, oborou, nebo posvátným hájem. Ve staré indii budovali zahrady jak vysoce postavení lidé, tak i obyvatelní z nižších vrstev. Ti však budovali spíše sady s bazénky, které sloužily k očistě a různým obřadům. V této době se v zahradách odehrával společenský život. Pěstovali se zde užitkové, okrasné rostliny i léčivé byliny. Zvláště bohaté na druhovou skladbu byly zahrady (např. Taj Mahal) budované v okolí mauzoleí a posvátných míst. Stavěly se na rovině, nebo terasovitě upravených plochách. Zahradní úpravy byly vždy geometrické, pravidelné a pravoúhle členěné (ARCHIWEB, VZNIK, VÝVOJ A SOUČASTNOST ZAHRADNÍ ARCHITEKTURY, ONLINE). Mohlo by se zdát, že po pádu Mezopotámie bude střešním zahradám konec, to se však nestalo. Střešní zahrady se rozšířili do Evropy, zvláště pak do řecké a římské říše. Jedním z příkladů ozelenění teras byla zeleň v nádobách na mauzoleu, které nechal vystavět císař August v Římě. Střešní zahrady se začaly objevovat na patricijských domech a palácích. Uplatňovaly se zde ovocné stromy, nádrže na vodu někdy i jezírka s rybami. Tyto zahrady si mohli dopřát jen movití lidé, takže fakt, že má někdo střešní zahradu, vypovídalo o postavení a majetkovém poměru. Lidé chudších poměrů se snažili tento trend napodobovat výsadbou rostlin v nádobách na menších terasách. Řecké a římské zahrady se pohybují někdy v období roku 28. př. n. l. Další zmínka o střešních zahradách je spojena s nálezy a vykopávkami v Pompejích. Zde měly střechy hned několik účelů, například jako solárium, terasy nebo na nich byly pěstovány dekorativní dřeviny (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Na zahrady římské navazují byzantské, byly součástí císařských paláců, budov i soukromých statků ( ARCHIWEB, ONLINE). Dle (ARCHIWEB, VZNIK, VÝVOJ A SOUČASTNOST ZAHRADNÍ ARCHITEKTURY, ONLINE) „V této souvislosti se vymezují též zahrady islámské, pramenící z víry, že nebe – ráj, je zahradou. Jim jsou velmi blízké maurské zahrady, v nichž dominujícím a nezastupitelným prvkem je voda; v různých podobách, jako klidné zrcadlo, zuřící potůčky, kanály pramenící ve fontánách, tryskající “vodní aleje“ 10

či bublající studánky. Jsou nedílnou součástí architektury staveb a podporují jejich funkci a filozofii. Dodnes se nám dochovaly například ve španělské Alhambře. Vzorem jim jsou zahrady perské s letohrádky, voliérami, gloriety a pergolami, provoněné květy růží a ostatních rostlin, pěstovaných na záhonech i nádobách.“ Například v dílech básníka Justiniána jsou opětovány tehdejší střešní sady, jako místa krytá před větrem a sluncem a odkrývající nádherné výhledy na moře. Ozeleněné střechy jsou zobrazeny v byzantském evangeliu a modlitebních knihách z 11. a 12. století (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ 2009).

Středověk V 11. století se začaly střešní zahrady rozšiřovat do Itálie a Francie. Přibližně kolem roku 1400 byl v Itálii, ve Florencii, vystavěn palác Medicejských (Villa Garegii), kde byla vybudována střešní zahrada s terasami o rozloze cca 100m2 (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Další střešní zahradu si nechal roku 1487 vybudovat císař Fridrich III. v německém Norimberku. Na střeše byly květiny, vinice i ovocný sad. Významným dílem je též muzeum ozeleněných střech a teras v Římě, založeno roku 1530 kardinálem Andrea del Vale. Velice významné byly i visuté zahrady princezny Zagaglie taktéž v Římě (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Střešní zahrady se stávají v 17. století módními i v bohatých německých městech, ve Francii a v Anglii. Na přelomu 17. a 18. století se v knihách a spisech objevuje doporučení, aby byly šikmé střechy nahrazeny plochými ozeleněnými střechami, které umožňují obyvatelům domu jak odpočinek, tak příležitost k práci na zahradě.“ Další ve vývoji zahradní architektury je období baroka, které nám nepřineslo moc nových věcí z hlediska střešních zahrad.

Přelom 19. a 20. století Velký rozmach střešních zahrad byl od poloviny 19. století. V německém Berlíně se stavěly střechy, kde se jako hydroizolace používal dehet, který se dával mezi vrstvy papíru. Na hydroizolaci se sypal štěrkopísek a jílovitá hmota, což sloužilo jako protipožární ochrana. Na těchto zahradách se uchycovalo mnoho náletových rostlin a ty 11

tvořily ozeleněné střechy. Přelomovým rokem pro výstavbu střech byl rok 1867, kdy byl objeven železobeton. Ten umožňoval vysoké zatížení konstrukcí. První ozeleněnou střechu, kde byl použit železobeton, navrhnul a nechal postavit architekt F. Hennebiquem roku 1887 v Lombardii (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (BURIAN, ONDŘEJ, 1992) „Rozhodující byl rozvoj průmyslové chemie a zejména vývoj plastových hmot po 2. Světové válce, které umožnily uspokojivé řešení dosavadních problémů. Po roce 1950 vznikají stále častěji významné stavby projektované již se střešní zelení.“ Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Od počátku 20. století se ozeleňování stalo nedílnou součástí urbanistických koncepcí.“ Dle (BOHUSLÁVEK, PETR, 2003) „Významným příkladem úspěšného budování vegetačních střech v druhé polovině 20. století u nás jsou střechy a terasy hotelu Praha v našem hlavním městě. Význam stavby v době vzniku vedle k hledání spolehlivého technického řešení, které zajistilo téměř bezproblémový provoz dodnes. V součastné době je aktuální snaha o zkvalitňování životního prostředí zejména ve městech. Široká nabídka materiálů na trhu, nám dnes umožňuje vegetační střechy navrhovat a realizovat v širokém měřítku. Nejčastějším příkladem jsou obchodní, administrativní a zábavní centra, ale také stavby rodinného bydlení ve městech a na venkově.“ 3.2. Výhody a nevýhody ozeleněných střech Výhody Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Vegetační souvrství slouží jako přídavná tepelná izolace střechy. V létě přispívá k obyvatelnosti celého objektu, zvláště nejvyšších pater. V zimních měsících zabraňuje úniku tepla, a to až o polovinu, čímž primárně snižuje náklady na materiál a úpravu vnitřního prostředí proti ztrátám, druhotně šetří finance nižšími náklady na vytápění. Obecně se udává, že ozeleněním střechy se mohou její tepelné ztráty snížit o 10 ─ 30 %. Ozelenění střech přispívá k menšímu rozpínání materiálů a tím i jejich delší životnosti.“ V podstatě lze říci, že ozeleňování střech chrání střešní krytinu před nepříznivými vlivy, ať už se jedná o povětrnostní, tepelné či vlhkostní faktory.

12

Nevýhody Ozeleňování střech je finančně náročnější, je-li realizace provedena správně. U střešních zahrad jsou větší nároky na výběr výrobku, na nosnost konstrukce a v neposlední řadě na údržbu (SEMINÁŘ, STANDARDY, ZELENÉ STŘECHY). Negativní působení mají střešní zahrady také v tom případě, že jsou provedeny nekvalitně. Se špatnou realizací roste riziko zatékání vody do ostatních vrstev, narušení vrstvy kořenovým systémem, vyvracení vzrostlých dřevin, někdy až úhyn vegetace. Je důležité se takovýmto chybám vyvarovat a to již ve fázi projekční. Vždy musí mít projektant na paměti vazbu mezi stavbou a jejím okolím (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Ozelenění střechy znamená větší jednorázovou pracnost, to hlavně protože je třeba mnoho materiálu odnosit ručně, protože se nevyplatí vždy drahá mechanizace (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009).

3.3. Funkce zelených střech -

Zvukově izolační účinek zeleně

-

Regulace teploty a vlhkosti ovzduší

-

Proudění vzduchu ve městě

-

Hygienická funkce zeleně

(MARTHOLD, 1996) Urbanistická a krajinářská funkce Zelené střechy vytváří na stávajících budovách nové zelené plochy pro rekreaci a pobyt. Ozeleněné střechy jsou součástí infrastruktury měst. Dle (ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2010) „Střešní zahrada je dalším místem, kde může člověk odpočívat a relaxovat. Jednu zastavěnou plochu tak může využívat několikrát. Bydlí nejenom v jednotlivých patrech budovy, ale také na střešní zahradě a na terasách získává nový obytný prostor, kde může být v kontaktu s rostlinami, živočichy, sluncem, zemí, vzduchem či vodou.“ Zelené střechy z pohledu ekologického a ekonomického hlediska Dle (GERNOT, 2001) „Obrovské betonové a asfaltové plochy vedou k přehřívání klimatu ve městech a způsobují, že teplý vzduch zvedá ze země částice 13

nečistot a škodlivin a víří je do všech stran. Ozeleněné

předzahrádky

a

dvory,

především ale střechy a fasády mohou nezdravé klima zásadně změnit: vzduch se vyčistí, víření prachu se výrazní sníží a zatěžující kolísání teplot a vlhkosti se vyrovná. Vedle zlepšení klimatu ve městě ovlivňují ozeleněné střechy příznivě taky život v jednotlivých budovách: přinášejí dodatečnou tepelnou izolaci, akumulaci tepla a zvukovou izolaci. Kromě toho jsou z dlouhodobého hlediska také hospodárnější než obvyklé střešní krytiny. Ozeleněné střechy tedy významně přispívají k ekologicko ─ ekonomické výstavbě, zvláště tím že: snižují spotřebu volných ploch a podíl dlážděných ploch, produkují kyslík a váží kysličník uhličitý, filtrují částice prachu a nečistot ze vzduchu a absorbují škodliviny, zabraňují přehřívání střech, a tím víření prachu, redukují teplotní výkyvy způsobené střídáním dne a noci, zmenšují kolísání vzduchu. Kromě toho mají při odborném provedení téměř neomezenou životnost, mají tepelně izolační účinek, v létě chrání obytné podkroví před intenzivním slunečním žárem, jsou pokládány za nehořlavé, zpomalují odtok dešťové vody, čímž snižují zatížení veřejné kanalizace. A zelená střecha konečně také šíří aromatickou vůni, vytváří životní prostor pro hmyz, je estetická, v člověku vyvolává pozitivní stav mysli a pocitu uvolnění.“ Ekonomická funkce spočívá v tom, že ozeleněné střechy chrání hydroizolaci před UV zářením, mechanickým poškozením, v kombinaci s fotovoltaikou zlepšuje její funkčnost, zvyšuje estetiku a budova tím stoupá na ceně (SEMINÁŘ, STANDARDY, ZELENÉ STŘECHY).

3.4. Volba vhodného typu zelené střechy Při volbě vhodného typu zelené střechy se musíme zamyslet nad tím, jakého vzhledu chceme dosáhnout, jaké bude využití plochy, jaké zatížení si mohu dovolit, kolik péče chci/mohu věnovat údržbě, jaký je přístup na střechu a v neposlední řadě kolik peněz chci/mohu do zelené střechy investovat (SEMINÁŘ, STANDARDY, ZELENÉ STŘECHY). Vlastnosti střechy mají vliv na plánování ozelenění střechy, abychom zvolily správný typ, musíme zohlednit sklon a konstrukci střechy, snášenlivost látek, difuzi vodních par, druh využívání, nosnost, snášenlivost pro životní prostředí, snášenlivost pro rostliny, odvodnění, závlahu, a zajištění proti pádu (PEJCHAL, 2008).

14

3.5. Požadavky na stavbu a stavební materiál Normy Vztahující se k problematice zakládání střešních zahrad 

Sadařské normy o ČSN 46 4901 Osivo a sadba. Sadba okrasných dřevin o ČSN 46 4902 Výpěstky okrasných dřevin. Společná ustanovení o ČSN 83 9001 Sadovnictví a krajinářství ─ Terminologie ─ Základní odborné termíny a definice o ČSN 83 9011 Technologie vegetačních úprav v krajině ─ Práce s půdou o ČSN 83 9021 Technologie vegetačních úprav v krajině ─ Rostliny jejich výsadba o ČSN 83 9031 Technologie vegetačních úprav v krajině ─ Trávníky a jejich zakládání

Zákony a vyhlášky 

Osivo, sadba a odrůdy o Zákon č. 92/1996 Sb. ─ Zákon o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, o Zákon č. 156/1998 Sb. ─ Zákon o hnojivech, pomocných půdních látkách pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), o Zákon č. 183/2006 Sb. ─ Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), o Vyhláška č. 137/1998 Sb. ─ vyhláška o obecných technických požadavcích na výstavbu.

Zatížení střešního pláště Nosnost konstrukce je rozhodujícím faktorem pro volbu ozelenění. Rozlišujeme zátěž stálou a provozní. Za stálou zátěž považujeme tíhu konstrukční vrstvy ozelenění při maximální vodní kapacitě, vegetaci a technické prvky. Provozní zátěž nastává v době realizace, měli bychom vyloučit překročení přípustné zátěže v důsledku meziskladování materiálu na střeše (PEJCHAL,2008) 15

Dle (ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2010) „Střešní plášť je většinou dimenzován dle norem na vlastní únosnost, jestliže je ovšem plánováno vybudování vegetační střechy, je nutné zohlednit zatížení, které vyvolá vegetační střecha. Vždy je lepší budovat konstrukce již s plánovanou vegetační střechou.“ Dle (GERNOT, 2001) „Pro dimenzování střešní konstrukce je třeba jakožto stálé zatížení zohlednit hmotnost celé konstrukce včetně substrátu ve stavu nasycení vodou, jakož i plošné zatížení vegetací. Momentální zatížení se uvažuje podle normy DIN. Přitom je třeba dát pozor, aby vrstva tepelné izolace byla dostatečně odolná vůči tlaku. Jako pojistka proti sání větru se u plochých střech použijí okrajové pásy se zvýšenou hmotností.“ Zatížení konstrukce drenážními materiály jsou uvedeny v Tab. č. 1 v přílohách. Na zatížení střešní konstrukce má vliv i výška střechy, s rostoucí výškou stoupá zatížení větrem, a tím také vypařování vody z rostlin (GERNOT, 2001) Dle (GERNOT, 2001) „Zelené střechy jsou hodnoceny jako tvrdé střechy a nevyžadují žádná speciální protipožární opatření. Pro intenzivní ozelenění neplatí žádná omezení, pokud typ vegetace je jen málo hořlavý. Extenzivní ozelenění je kvalifikováno jako tvrdá střecha tehdy, když substrát je silný minimálně 3cm a obsahuje méně než 20% organických látek. Dále je třeba zachovat padesáticentimetrový odstup vegetace od střešních otvorů a vystupujících stavebních částí, když jejich výška nepřekračuje 0,8m.“ Zajištění proti sjíždění a sesouvání Dle (ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2010) „Jako konstrukční opatření proti sjíždění a sesouvání vrstev je možné použít speciální prostorové smyčkoviny pevně nakašírované na textilii, protiskluzové prahy, mřížoviny, nopové protiskluzové desky nebo textilie. Konstrukční opatření nesmí omezovat vývoj vegetace. Laťové konstrukce z materiálů podléhající hnilobě (např. dřevo) jsou pouze dočasnou montážní pomůckou, nikoli trvalým zajištěním proti sesuvu. Při použití geotextilií nebo kombinovaných materiálů je nutné prověřit pevnost materiálů v tahu a případně způsob ukotvení pro konkrétní případ zatížení.“ Požadavky na odvodnění Při projektování střešní zahrady musíme zajistit dokonalé odvodnění, jak z povrchu, tak i skrz vrstvy. Odvodnění na střechách rozdělujeme na tři druhyodvodnění ve vegetační ploše, mimo vegetační plochu a samostatné odvodnění ozeleněných ploch a ploch bez vegetace (ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2010). 16

Dle (GERNOT, 2001) „Odvodnění střechy je třeba navrhnout v souladu s normou DIN 1986. Uvnitř zelené střechy dochází k odvodnění v drenážní vrstvě a v substrátu: při extrémních srážkách a v případě tenké vrstvy substrátu také na povrchu.“ Existují tři druhy odvodnění, které se používají při ozeleňování střech. Odvodnění uvnitř nebo vně vegetační plochy a oddělené odvodnění ozeleněných ploch a ploch bez vegetace. Je dobré minimalizovat neužitečné odvodnění vody do kanalizace například shromažďováním vody v nádržích, zachycováním v rybníku nebo zásakem na pozemku. Přebytečná voda takto může být znovu využita například k závlaze, nebo jako voda užitková (PEJCHAL, 2008). Dle (PEJCHAL, 2008) „S klesající mocností konstrukčních vrstev ozelenění (tím i vodní kapacitou) a se stoupajícím sklonem střechy stoupají nároky na kapacitu odvodnění.“ Další požadavky Do dalších požadavků spadají požadavky týkající se zavlažovacího systému, pro který je nutné mít na střeše alespoň jeden přívod vody, chráněný proti poškození. V projektu zohledňujeme potřebný tlak vody, počet přívodních potrubí a vývodů, a potřeby zvolené vegetace (ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2010). Do této kapitoly spadá i ochrana proti emisím, v blízkosti větracích klimatizačních zařízení není dobré umísťovat vegetaci, vystupuje tu teplý nebo chladný vzduch a plyny, které ji můžou poškodit nebo zlikvidovat (SEMINÁŘ, 2016). Dle (ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2010) „Při navrhování budov a ve výběrovém řízení je nutné dbát předpisů o bezpečnosti práce a prevenci úrazů a požadavků, které z nich vyplívají. Toto se týká především zajištění osob proti pádu z výšky při provádění, údržbě a opravách staveb a zajištění proti propadnutí stavební konstrukcí např. světlíkem.“

17

3.6. Rozdělení střešních zahrad Typy střešních zahrad podle způsobu založení Intenzivní střešní zahrady náročné a jednoduché Náročné Dle (ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2005) „Mocnost souvrství intenzivních zelených střech je zpravidla 20 ─ 100 cm. Vzhledem i charakterem jsou srovnatelné se zahradou na rostlém terénu. Mohou být tvořeny trávníky, trvalkami, keři, stromy, zpevněnými plochami či vodními prvky. Použité rostlinné druhy jsou náročnější na vodu a živiny, je tedy nutné pravidelné zavlažování a hnojení, kosení trávníku a pletí. Další dlouhodobá opatření představuje prořezávání a zmlazování dřevin“. Když se rozhodujete, jakou vegetaci máte dát na intenzivní střešní zahradu, můžete si vybrat jakoukoliv, ale musíte si být vědomi toho, že čím náročnější vegetaci si vyberete, tím více péče ji budete muset věnovat, a to znamená i vyšší náklady na údržbu. (SEMINÁŘ, STANDARDY, ZELENÉ STŘECHY) Jednoduché Dle (ŠIMEK, 2005, str. 83) „Pořizovací náklady jsou nižší, následná péče je méně náročná a soustřeďuje se zejména na dostatečné zásobování vodou, ochranu proti mrazu a občasné přihnojení. Trávníky na více nakloněných nebo strmých střechách při běžných tloušťkách půdy (asi 15 cm) se také řadí do tohoto typu střešních zahrad. Toto ozelenění se může provádět na plochých i šikmých střechách“. Jednoduché zelené střechy tvoří přechod mezi extenzivními a intenzivními. Jsou zde vyšší nároky na substrát, vláhu a péči než u extenzivních avšak nižší než u náročných intenzivních zelených střech. Extenzivní zelené střechy Extenzivní střešní zahrady můžeme rozdělit do dvou kategorií a to spontánně vzniklé nebo cíleně založené extenzivní zahrady. Spontánně vzniklé Vznikají na více či méně zpevněných plochách a prostorech. Sekundárně se zde uchycuje vegetace, které nevadí antropogenně upravené území. Při takovém způsobu

18

vzniku se na stanovišti vyvíjí různé sukcesní stádia (ŠIMEK, 2005). Spontánně vzniklé střešní zahrady dále rozdělujeme ještě na přirozené a iniciované (ŠIMEK, 2005) Cíleně založené Definice dle (KRUPKA, 1992, upraveno ŠIMEK, 2005) „Cíleně založené extenzivní střešní zahrady jsou místně přizpůsobené vegetační formy, které se plošně vyvíjejí na relativně tenkých pěstebních vrstvách a samy se také udržují. Zavádějí se cílenými vegetačně technickými prostředky a opatřeními.“ Dle (ŠIMEČKOVÁ, VEČEŘOVÁ, 2005).

„Mocnost souvrství extenzivních

zelených střech je zpravidla 6 15cm. Jednoduchá suchomilná vegetace se dokáže udržet i v mnohem skromnějších podmínkách, nedostatek živin a vláhy se ale odrazí na jejich vzhledu. Z rostlinných druhů převládají rozchodníky, suchomilné trávy a byliny, netřesky a suchomilné mechy. Extenzivní zelené střechy se nezavlažují, rostliny vystačí s vodou ze srážek, která se musí v hostečném množství akumulovat v substrátu a ostatních vrstvách. Údržba je nenáročná, spočívá v občasném odstranění náletových plevelů, revizi odtokových prvků, v případě lučních trav a bylin je nutné plochu cca 2 ─3 x do roka pokosit a posečený materiál odstranit. Je vhodné střechu na jaře přihnojit pomalu rozpustnými hnojivy. V případě výpadků vegetace je potřeba příslušná místa doset nebo dosázet, aby nedošlo k erozi např. větrem.“ Když navrhujeme extenzivní střešní zahradu, musíme znát dobře rostlinný materiál, jelikož na toto stanoviště nemůžeme dát jakoukoliv vegetaci. Musíme si dobře rozmyslet, jaké rostliny dáme na stanoviště, kde jsou mnohdy extrémní podmínky. A to hlavně proto, aby celá zahrada pak dobře fungovala a nevznikaly tak negativní účinky. Co se týče péče je podstatně menší než u střešních zahrad intenzivních, kde je potřeba zajistit automatické zavlažování, zde se spoléháme na dostatečnou zásobu vody ze srážek a dobrou akumulační schopnost. Vylepšení stanoviště zlepšujícími materiály nebo hnojivy nemusí být vždy vhodné, to hlavně pro to, že čím lepší jsou podmínky pro růst rostlin, tím více se zde uchycují konkurenti, kteří mohou likvidovat i požadovanou vegetaci. Na extenzivních střešních zahradách ani mech neznamená problém, vytváří zapojený porost a vyžaduje minimální péči. Na trhu se objevily i firmy, které se pěstováním mechu zabývají. Vegetace jako mech a rozchodníky se nám udrží i na 2 ─ 6 cm substrátu (SEMINÁŘ, STANDARDY, ZELENÉ STŘECHY).

19

Typy střech a jejich vhodnost k ozelenění Dle

(ČERMÁKOVÁ,

MUŽÍKOVÁ,

2009).

„Sklon

střechy

ovlivňuje

rozhodnutí, jaký typ zeleně lze použít a jaká opatření pro zajištění stability vegetačního souvrství je nutno vykonat. Ozelenit lze všechny typy plochých střech, a to včetně s opačným pořadím vrstev. Šikmé (resp. strmé) střechy lze běžně ozelenit až do sklonu 60°.“ Dle (GERNOT, 2001) „Sklon střechy je pro vybudování zelené střechy a volbu vegetace rozhodujícím činitelem. Na plochých střechách s nedostatečně silným substrátem bez drenážní vrstvy se po silném dešti drží mokro, které mnoha rostlinám, zvláště travám škodí, neboť silně omezuje kořenové dýchání. Aby zelená nástavba nebyla příliš nákladná, měla by střecha mít sklon alespoň 5°, protože v takovém případě není nutná zvláštní drenážní vrstva. Dlouhé střechy se sklonem větším než 40% (22°) vyžadují zpravidla zvláštní opatření k zabránění sesuvu substrátu.“

Ploché střechy Ploché střechy se dají dělit podle několika kriterií. Dělení dle počtu plášťů na jednoplášťové, dvouplášťové a víceplášťové. Jednoplášťové jsou nejrozšířenější typy plochých střech. Tvoří je jeden nosný plášť oddělující vnitřní prostředí od vnějšího, obvykle je navrhují nevětrné. Dvouplášťové tvoří dva nosné pláště, mezi kterými je vzduchová vrstva napojená na vnější prostředí, horní plášť má hydroizolační vrstvu spodní tepelně izolační. Vzduchová vrstva zajišťuje únik vlhkosti, která se tam dostala vlivem pohybu vzduchu. Dvouplášťové ploché střechy se používají především na budovách s vysokou vnitřní vlhkostí (např. bazény), ty jsou účelně ozeleněny skrz zlepšení tepelně izolačních vlastností střechy. Víceplášťové tvoří více než dva pláště, ty jsou od sebe odděleny vzduchovými vrstvami (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009).

20

Dělení plochých střech podle umístění vrstev střešního pláště Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 36.) -

Bez tepelné izolace

střechy bez tepelně izolačních požadavků

-

S klasickým pořadím vrstev

hydroizolační vrstva je na vrchním líci střešního

pláště, jsou vhodné pro ozeleňování -

Obrácené (s opačným pořadím vrstev, tzv. inverzní)

hydroizolační vrstva je

umístěna pod tepelnou izolací, jako hydroizolační vrstva je využíván extrodukovaný polystyren, jsou nákladnější než střechy s klasickým pořadím vrstev, prodlužují životnost střešního pláště, tepelná izolace nad hydroizolací zajišťuje její menší namáhání -

Duo střechy

tento typ střechy se používá převážně u rekonstrukcí, kde se přidá

na stávající hydroizolaci další vrstva tepelné izolace. I ozeleněné střechy spadají do duo střech, protože substrát a vegetace nad hlavní hydroizolací také fungují jako přidaná tepelná izolace -

Plus střechy mají vrstvu hydroizolace, na kterou se přidá tepelná izolace, na kterou patří ještě jedna hydroizolace, spodní hydroizolace tak funguje spíše jako parozábrana. Používají se spíše u rekonstrukcí.

Dělení plochých střech podle funkce, dle (SEMINÁŘ, STANDARDY, ZELENÉ STŘECHY) -

Nepochozí na těchto střechách je pohyb omezen na minimum, tedy jen v případě kontroly střešního pláště a pro nezbytnou údržbu.

-

Pochozí tyto střechy slouží k relaxaci, sportu, rekreaci

Šikmé a strmé střechy Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Z historického

hlediska

se

budovaly šikmé (nejčastěji sedlové) střechy tam, kde panovaly horší klimatické podmínky.“ Šikmé střechy se dělí pouze podle počtu plášťů na jednoplášťové, dvouplášťové a víceplášťové, jsou v nich stejné rozdíly jako u plochých střech dle tohoto rozdělení. Šikmé střechy mají tyto tvary

pultová, sedlová, stanová, valbová, mansardová, valená.

21

Typy střešních zahrad podle jejich vztahu k prostoru Střešní zahrady v úrovni s parterem ─ stropy Většinou se jedná o prostory veřejné, kde je stropní konstrukci podzemního objektu vybudována střešní zahrada. Tento objekt může mít různé funkce (např. podzemní garáž, stanice metra, vybavenost aj.). Bývá vnímán jako součást města. Nejčastěji jsou zde tvořeny intenzivní střešní zahrady (ŠIMEK, 2005). Dle (ŠIMEK, 2005) „Střešní zahrady v úrovni s parterem představují velmi cenné veřejné prostory. Bývají vnímány jako neodmyslitelná součást města a uživatel zpravidla netuší, že se pohybuje na stropní konstrukci podzemní stavby. Tyto úpravy jsou s ohledem na intenzitu provozu zakládány nejčastěji jako intenzivní střešní zahrady.“ Obr. č. 1 – Střešní zahrada v úrovni s parterem ─ strop (ŠIMEK, 2005, str. 81)

Střešní zahrady v dotyku s parterem ─ pláště Tento typ umožňuje začlenit budovy nebo její části do okolního prostředí. Slouží také k využívání při hledání nových forem utváření především městských prostorů. Pláště vytvářejí často díky velkému sklonu extrémní podmínky pro vegetaci, jsou zakládány většinou jako extenzivní střešní zahrady. (ŠIMEK, 2005) Dle (ŠIMEK, 2005) „Střešní zahrady v dotyku s parterem představují silný nástroj architektů při hledání nových forem utváření především městských prostor. Použití tohoto typu střešní zahrady ve volné krajině umožňuje začlenění budovy nebo její části do okolního prostředí. Především s ohledem na extrémní podmínky pro vegetaci jsou tyto úpravy nejčastěji zakládány jako extenzivní, popř. jednoduché intenzivní střešní zahrady.“ 22

Obr. č. 2 – Střešní zahrada v dotyku s parterem ─ plášť (ŠIMEK, 2005, str. 82)

Střešní zahrady mimo dotyk s parterem ─ střechy Dle (ŠIMEK, 2005) „Jedná se o nejčastější typ střešních zahrad. Využití prostoru je velmi variabilní, avšak s ohledem na provozní a kompoziční omezení, vyplívající z funkce objektu a požadavků uživatele. Parametry střech pak určují, jakou formu střešní zahrady lze zvolit (extenzivní, intenzivní nebo jednoduchou intenzivní). Variabilita použitelných vegetačních prvků je značná. Výběr vyplývá z forem ozelenění, sklonu střechy, funkce a velikosti objektu. Lze použít výše uvedené vegetační prvky, pomocí kterých lze prostor opticky rozčlenit či modelovat terén. Součástí mohou být také technické a vodní prvky.“ Tento typ střešních zahrad je nejčastějším typem střešní zahrady. Zahrady plní většinou různorodé funkce, vždy ale musí respektovat některá omezení, tyto omezení souvisí převážně s formou střešní zahrady: extenzivní, intenzivní jednoduchá intenzivní (ŠIMEK, 2005). Obr. č. 3 – Střešní zahrada mimo dotyk s parterem ─ střecha (ŠIMEK, 2005, str. 82)

23

3.7. Skladba ozeleněných střešních plášťů Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Střecha (střešní plášť) se skládá z mnoha vrstev. Návrh skladby střešního souvrství závisí na řadě faktorů (funkci, kterou od střechy očekáváme, charakteru ostatních vrstev, sklonu střechy, klimatických podmínek, přepokládaném provozu, technologii realizace atd.).“ Obr. č. 4 ─ Skladba vegetační střechy (převzato z www.efel-drevostavby.cz/zelenestrechy/) 1) nosná konstrukce, 2) asfaltový nátěr, 3) parozábrana, 4) tepelná izolace, 5) expanzivní vrstva, 6) hydroizolační vrstva, 7) hydroizolační vrstva se zvýšenou pevností, 8) ochrana proti prorůstání kořenů, 9) drenážní vrstva a hydroakumulační vrstva, 10) filtrační vrstva, 11) vegetační vrstva, 12) vegetace.

24

Vrstvy vegetačního (pěstebního) souvrství 

vegetace o osivo o výhonky/řízky o vegetační rohože/koberce/desky o výsadba o biotopní zeleň



vegetační vrstva o mulčovací vrstva o stabilizační vrstva o substráty, zemina, rohože



filtrační vrstva o Geotextilie



drenážní a hydroakumulační vrstva o Drenážní násyp o Drenážní folie/rohože

(ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) Vegetace Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „ Při navrhování a realizací výsadeb je třeba pomýšlet na celý systém ozelenění komplexně. Na rostliny působí celá řada faktorů, které ovlivňují jejich vývin.“ Když vybíráme rostliny, které chceme v dané kompozici použít, musíme zohlednit několik faktorů, například tloušťku substrátu a jeho schopnost akumulovat vodu, konzistenci substrátu, dále také sklon a expozici střechy, působení klimatických podmínek, způsob provedení závlahy, informace o objektu na kterém realizujeme zelenou střechu a mnoho dalších (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Vegetace může být vysázena různými způsoby, buďto jako solitéra, plošná nebo kombinovaná výsadba (ŠIMEK, 2012). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Hustota výsadby má být taková, aby se co nejdříve po jejím založení docílilo souvislého porostu. Hlavním důvodem není estetické hledisko, i když ani to nelze zanedbat, ale zejména co nejčasnější stabilizace

25

substrátu kořeny rostlin a jeho ochrana před sáním větru a vodní a větrnou erozí. Orientačně lze pro extenzivní porosty počítat s výsadbou 20 ks rostlin/m2.“ Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Pro zdatný růst extenzivního travnatého porostu je zapotřebí 700 mm srážek ročně tedy hodnota dostupná jen na několika málo místech v naší republice. Z toho je zřejmé, že většinu střech s vegetačním pokryvem nelze bez závlahy udržet v uspokojivém stavu.“ Druhy vegetace Vegetační prvky intenzivních ozelenění „V úvahu přicházejí všechny možné typy vegetačních prvků, omezení existují v závislosti na jednotlivých objektech v použití stromů a keřů“ (PEJCHAL, TEZE PŘEDNÁŠKY). U tohoto typu ozelenění se doporučuje výška substrátu nad 300 mm. Vegetace vhodná pro tento typ zeleniny, drobné ovocné rostliny, květiny k řezu a jehličnany (ROSZKA, SEMESTRÁLNÍ PRÁCE) Vegetační prvky jednoduchých intenzivních ozelenění U takového způsobu ozelenění je možné rozlišovat různé formy:  Jednoduchá ozelenění na plochých střechách  Vegetační prvky trávo bylinné  Vegetační prvky z planých peren a dřevin  Vegetační prvky z dřevin a peren  Vegetační prvky ze dřevin  Jednoduchá ozelenění šikmých ploch  Vegetační prvky trávo bylinné Vegetační prvky extenzivních ozelenění  Ozeleňování na plochých střechách  Vegetační prvky mecho rozchodníkové  Vegetační prvky rozchodníko mecho bylinné  Vegetační prvky rozchodníko trávo bylinné  Vegetační prvky trávo bylinné  Vegetační prvky dřevinné (vzácně) keříčky, polokeře, keře 26

 Ozeleňování na šikmých střechách  Vegetační prvky mecho rozchodníkové  Vegetační prvky rozchodníko mecho bylinné  Vegetační prvky rozchodníko trávo bylinné (PEJCHAL, 2008) 

Mechovo-rozchodníkové ozelenění je nejodolnější a nejméně náročné z hlediska údržby.



Rozchodníko-mecho-bylinné ozelenění se nedoporučuje hnojit, pokud hnojíme, tak jen přípravky odborně připravenými a posouzenými. Výška substrátu se doporučuje 700 ─ 100 mm.



Rozchodníko-trávo-bylinné ozelenění je charakteristické tím, že většinu porostu ovládne travnatý porost, místa více vystavená slunečnímu záření jsou porostlá rozchodníky a sukulenty. Zde se doporučuje vyšší vrstva substrátu a to až 150 mm.



Travo-bylinné ozelenění tvoří převážně traviny a výška substrátu se doporučuje 150 až 300 mm.

(ROSZKA, SEMESTRÁLNÍ PRÁCE) Způsoby ozelenění A) Osivem a. Suchý výsev = rozhoz osiva b. Mokrý výsev = hydroosev (nástřik, tryskání osiva) B) Výhonky/řízky a. Suchý výsev = rozhoz výhonků/řízků b. Mokrý výsev = hydroosev (nástřik, tryskání výhonků) c. Výsadba C) Vegetační rohože/koberce/desky D) Výsadba E) Biotopní zeleň (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009)

27

OSIVO Dle (GERNOT, 2001) „Osivo ─ musí odpovídat normě DIN 18917. U mokré sadby (ozelenění nástřikem) se jako pojivo použijí celulóza, alginát s hlínou nebo syntetická emulze. Množství osiva přitom činí 2g/m2. Osivo divokých trav a bylin má většinou menší klíčivost a druhovou čistotu, rostliny jsou ale často odolnější. U suché sadby je zpravidla zapotřebí 3 ─ 8 g osiva na m2.“ Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Má-li osivo úspěšně vyklíčit, je potřeba neustále udržovat substrát vlhký (minimálně do hlouby výsevu). Při osevu střech se sklonem nad 30° (tj. 58%) je nezbytné osetý povrch stabilizovat. K tomuto účelu slouží speciální lepidla, algináty resp. celulóza. Při ozeleňování šikmých a strmých střech osivem se osvědčily rohože/tkaniny se zabudovanými semeny. Nevýhodou tohoto řešení je předem dané složení směsi. Suchý výsev ─ pro rovnoměrný suchý výsev se doporučuje směs vmíchat do substrátu, pilin, písku, či jiného materiálu a na plochu tak neaplikovat pouze semena, ale celou směs. Po výsevu semen by mělo následovat jejich zapravení do substrátu. Nad semeny by měla vzniknout několik milimetrů tenká vrstva substrátu. Poté je třeba povrch zaválcovat. Pak už jen stačí udržovat substrát vlhký, plochu chránit před nálety ptáků a vyplavováním deštěm“ Mokrý výsev ─ tento výsev se provádí nástřikem neboli hydroosevem. Na předem připravenou plochu se nastříká směs semen, pojiva, hnojiva a substrátu v tloušťce asi 1 ─ 2 cm. Pojivo se skládá z celulózy, alginátu se zeminou, nebo syntetické emulze. Pro nástřik se využívají speciální stroje k tomu určené. Hydroosev je finančně náročnější a proto se využívá jen při ozeleňování větších ploch než 1500m 2 (SADOVNICKÉ ÚPRAVY, UČIVO STŘEŠNÍ ŠKOLA). VÝHONKY/ŘÍZKY Výhony ─ metoda výsadby výhonků se používá například u rozchodníků, velmi dobře se uchycují a vydrží i v období sucha. Pěstování upřesňuje směrnice společnosti FLL. Vysazuje se asi 40 ks na m2 (GERNOT, 2001). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Ozelenění výhonky je druhem vegetativního množení, při kterém se části rostlin (výhonky neboli řízky) umisťují do substrátu k následnému zakořenění. Vhodné jsou pouze rostliny, jejichž výhonky snadno koření. V praxi se používají zejména různé druhy sukulentů (hlavně rozchodníků). Na 1m2 plochy připadá cca 40 výhonků, tj. asi 40g řízků/m2.“ 28

Řízky by se měly ihned po převzetí objednávky vysadit, je však možné je uskladnit a to na dobu maximálně dvou dnů v chladném dobře větraném místě. Výsadba by měla probíhat na jaře čili duben až květen, nebo na podzim v září až říjnu. Řízky je možno vysazovat i přes léto, to však musíme počítat s vyšší pořizovací cenou a většími nároky na udržení vlhkého substrátu (SADOVNICKÉ ÚPRAVY, UČIVO STŘEŠNÍ ŠKOLA). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Aplikace výhonků na plochu může probíhat tryskáním, rozhozem (tj. osetím) či výsadbou. Rozhoz řízků ─ časově méně náročnou variantou než je výsadba jednotlivých řízků je jejich rozhození (osetí) po ploše. Po rozhozu následuje jemné zapravení řízků do substrátu. Mokrý výsev ─ nástřik výhonků je nejčastějším a časově neúspornějším způsobem použití výhonků. Na plochu se tryská směs řízků a mulčovací směsi. Pojiva jsou stejná, jako u tryskání semen v mulčovací směsi, rovněž je možná aplikace půdních kondicionérů a hnojiv. Shodná je i používaná mechanizace, tryská se však 10 ─ 15 l na 1 m2. Nástřik výhonků se vyplatí jen na plochách s rozlohou větší než 1500m2. Je vhodný pouze pro ploché a mírně šikmé střechy. Výsadba řízků ─ výsadba řízků je velmi pracná a proto je tento způsob ozelenění střech využíván nejméně.“

VEGETAČNÍ ROHOŽE/KOBERCE/ROHOŽE Rohože jsou předpěstované části vegetace. Jsou vyráběny na bázi geotextilie (tkaný syntetický materiál), přes kterou je položená tenká vrstva pěstebního substrátu, nebo substrátu do kterého je zapravena vegetace buď z přímého výsevu, nebo řízky. Půdní substrát je často zesílen tenkou plastovou síťovinou, aby se zabránilo rozpadání. Rohože jsou většinou zakládány pod krytem ve skleníku, nebo ve fóliovníku a pak se dopěstují venku. U rozsáhlých výsadeb se mohou rohože srolovat a pak rozvinout na místě výsadby. V případě menšího rozsahu se používají čtverce nebo mohou být sestaveny oddíly, které pak tvoří kobercové čtverce. Rohože mají výhodu okamžitého zapojení porostu a jsou také použitelné na šikmé střechy nebo nepřístupné místa. Obvykle jsou osázeny směsí rozchodníků a mají 90 ─ 100% vegetační pokryv hned od začátku. Měly by být položeny hned po dodání na místo, neměly by vznikat mezery 29

mezi rohožemi a je nutné je v rozích zatížit (DUNNET , KINGSBURY, 2008). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Na rohožích, vegetačních kobercích a deskách se předpěstovávají porosty cibulovin, sukulentů, mechů, travin a bylin“ Dle (GERNOT, 2001) „Vegetační rohože ─ jsou vyztuženy rounem, sítí nebo pletivem. Obsahují různé směsi mechů, sukulentů, trav, bylin a cibulovin. Tloušťka substrátu činí 1,5 ─ 3,5 cm, rozměry většinou 1 x 1 m.“ Vegetační rohože, desky, či koberce se zapojí přibližně do 2 let, poté se pokládají na střešní plochu. Není nutné je kotvit, jelikož zapojený porost zabraňuje sesuvu a erozi substrátu. Takto tedy lze ozelenit šikmé i strmé střechy (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Za vegetační rohože se považují pásy s vegetací, či osivem. Vyrábí se v těchto provedeních: pásy zakořeněných rostlin bez substrátu, pásy rohoží (např. kokosové), sítí či pletiv osázené rostlinami, pásy rohoží se zabudovaným osivem (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Vegetační koberce se na rozdíl od rohoží dodávají se substrátem. Na trhu se prodávají v podobě vegetace se substrátem (např. travní koberce), vegetace se substrátem zpevněným geomřížovinou (např. rozchodníkové koberce), vegetace se substrátem zpevněný geomřížovinou a podloženým geotextilií, např. rozchodníkové koberce. (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Vegetační desky bývají vyráběny např. z recyklované měkké umělé hmoty. Obvykle mají rozměr 1 x 1 m a tloušťku 1,5 ─ 3,5

cm.

Často

bývají

dodávány

v kombinaci

s jinou

vrstvou

–

filtrační,

hydroakumulační či drenážní. Na vegetační desky by po pokládce měla být rozprostřena 2 cm krycí vrstva substrátu. Ta slouží jako ochrana kořenového systému a dekorace.“ Vegetační prvky je možno rozdělit do několika skupin, kde se zohledňují nároky na stanoviště jednotlivých rostlin a jejich habitus. VÝSADBOU Tento způsob je nejvyužívanějším způsobem ozelenění, má výhodu v tom, že rostlinu sázíme na cílové stanoviště, dá se vysazovat většina vegetace a trvá delší dobu, než se porost zapojí. Toto řešení je sice dražší, ale zato spolehlivější. Při výsadbě vzrostlých dřevin se kmen obaluje jutou či rohožemi aby se ochránil kořenový systém. Vegetaci sázíme tak hluboko jak na předchozím stanovišti.

30

Způsob ozelenění lze kombinovat, například tak že vysadíme trsy trvalek a mezi to vysejeme osivo (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). BIOTOPNÍ ZELEŇ Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „V případě biotopních střech nemusíme výsadbu ani výsev řešit, k ozelenění dochází samovolně.“

EXTENZIVNÍ ZELEŇ Netřesky (Serpevivum)

množí se generativně i vegetativně. Semena je lepší

před výsevem namořit, poté položit na zeminu a zasypat tenkou vrstvou písku a množí se jimi jen čisté druhy. Vegetativní množení se provádí dceřinými růžicemi. Hustota výsadby cca 20kusů/m2 (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Rozchodníky (Sedum, Oreosedum, Phedimus, Petrosedum, Hylotelephium) – co se týče nároků, jsou rozchodníky jedny z nejméně náročných trvalek, vyžadují plné slunce, snesou sucho, potřebují dobrou drenáž. Se závlahou se to nesmí přehánět, jelikož přemokření u nich vede k zahnívání nebo rozklesnutí lodyh. Trsy rozchodníků je potřeba po několika letech rozdělit a přesadit, jinak rostlina slábne a je čím dál nižší. Květy rozchodníků mají světlé a svítivé barvy, doba květu je u každého druhu jiná (PERENY.EU, ONLINE). Mateřídouška (Thymus) – nízké keříky, nebo vytrvalé byliny. Jsou silně aromatické, mají poléhavé až vystoupavé lodyhy a tvoří polštářovité porosty. Vyžadují světlo, sucho a propustnou půdu (KVĚTINÁŘSTVÍ PRO ZAKA II., PŘEDNÁŠKY). Příklady některých trvalek, které se používají k ozelenění střešních zahrad dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009): Adonis vernalis, Agrostis stolonifera, Achillea umbellata, Ajuga reptans, Allium molly, Anemone pulsatilla, Briza media, Campanula cochlearifolia, Centaurea montana, Lavandula angustifolia a mnoho dalších.

31

STŘEŠNÍ TRÁVNÍKY Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Rozlišujeme řadu druhů trávníků od extenzivního, sečeného 2 ─ 3 krát sečeného, až po golfový, jehož některé partie se sečou i dvakrát denně. Dle požadovaného typu trávníků volíme zejména travní směsi, ale i vhodný půdní profil, přizpůsobujeme hnojení, závlahu, počet sečí, likvidaci plevelů, prořezávání vertikutátorem a další péči.“ Dle (GERNOT, 2001) „Pro travní koberce platí předpisy podle normy DIN 18917. Jako směs se většinou používá standartní osevní směs (RSM) pro venkovské trávníky, podle společnosti FLL případně také s příměsí bylin (FLL 1996). Směs nemá obsahovat druhy jetele. Je třeba mít na zřeteli, že skladba trav přitom není pro extenzivní ozelenění optimální. Rozměry travních pásů činí například 0,50 x 1 m, nebo 0,40 x 2m při tloušťce substrátu asi 2 cm.“ Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Střešní trávníky lze bez větších problémů zakládat do 30° sklonu střechy. Při větších sklonech je založení problematičtější, při individuálním přístupu však možné.“ Rozlišujeme různé typy trávníků: dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009)

Extenzivní

intenzivní golfové

travnaté

parkové

bylinotravnaté

rekreační

sportovní

technické

32

Trávníky lze zakládat: 

Výsevem



Hydroosevem



Travními rohožemi



Drnováním

Extenzivní trávníky jsou suchomilné, většinou je nehnojíme ani nezavlažujeme, výjimku tvoří pouze strmé střechy, z nichž živiny a voda mizí velmi rychle, seč provádíme 2 ─ 5 x ročně. Mocnost substrátu je minimálně 10cm a nosnost střechy musí být minimálně 150kg/m2 (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Tab. č. 1 – Směs divokých travin (GERNOT, 2001, str. 49) SMĚS DIVOKÝCH TRAV PRO HUSTÝ TRÁVNÍK Název traviny

Procentuální zastoupení ve směsi

Festuca rubra gen. (kostřava červená 20 % výběžkatá) Festuca rubra com. Kostřava červená)

20%

Festuca ovina (Kostřava ovčí)

20%

Poa pratensis (Lipnice luční)

30%

Agrostis tenuis (Psineček obecný)

5%

Tato směs byla mnohokrát vyzkoušena a vytváří hustý vegetační porost. Na okraj střechy lze použít mateřídoušku (Thymus pulegioides, Thymus serphillum), (GERNOT, 2001).

33

Tab. č. 2 ─ Směs bylin a travin podle Kolb a Schwarz 1999, (převzato z GERNOT, 2001, str. 50) Pestrá směs bylin a travin Název

Procentuální zastoupení ve směsi

Sesleria albicans (pechava vápnomilná)

10%

Briza media (třeslice prostřešdní)

7%

Anthoxantum odoratum (tomka vonná)

2%

Festuca rubra (kostřava červená)

10%

Poa compressa (lipnice smáčknutá)

2%

Achillea millefolium (řebříček obecný)

2%

Allium schoenoprasum (česnek pažitka)

4%

Anthemis tinctoria (rmen barvířský)

6%

Campanula rotundifolia (zvonek)

2%

Dianthus carthusianorum (hvozdík)

6%

Dianthus deltoides (hvozdík)

6%

Hieracium pilosella (jeřábník chlupáček)

3%

Leucanthemum vulgare (kopretina bílá)

4%

Petrorhagia saxifraga (hvozděnka skalní)

4%

Prunella grandiflora (černohlávek)

5%

Thymus pulegioides (mateřídouška)

3%

Thymus serphyllum (mateřídouška)

3%

Geranium robertianum (kakost smrdutý)

4%

Plantago lanceolata (jitrocel kopinatý)

4%

Potentilla argentea (mochna stříbrná)

2%

Ranunculus

bulbosus

(pryskyřník 6%

hlíznatý) Sanguisorba minor (krkavec menší)

5%

Směs tvoří ze 70% trvalky a z 30% trávy, tuto směs je nutno používat s ohledem na optickou působivost a fyziologické vlastnosti rostlin, neočekává se od ní takový fyzikální a ekologický účinek (GERNOT, 2001).

34

Intenzivní trávníky potřebují pro správný vývoj substrát o minimální mocnosti 30 cm, z nichž alespoň 10 cm musí být kvalitní trávníkový substrát, který je dostatečně drenážovaný. Vyžadují také automatickou závlahu, a hnojení. Tento způsob ozelenění se provádí pouze na plochých střechách o nosnosti minimálně 150kg/m 2 (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2001). Vegetační vrstva „Vegetační vrstva je základní podmínkou pro růst rostlin a musí umožňovat intenzivní kořenění. K tomu jsou zapotřebí určité fyzikální, chemické a biologické vlastnosti. Zpravidla ji tvoří střešní substrát“ (WWW.ZELENESTRECHY.INFO/). Vegetační vrstva musí být strukturně stabilní, schopna odvádět přebytečnou vodu do drenážní vrstvy a při maximální vodní kapacitě musí vykazovat pro danou vegetační formu dostatečný objem vzduchu (PEJCHAL, 2008). Dle (BEDRNA, 1989) „Pro tvorbu substrátů je významná jejich zrnitost, obsah minerálních živin, půdní reakci, sorpční schopnost a vodní kapacitu. Neobsahují živé organismy a nejsou zdrojem dusíku. Mezi převážně minerální látky, které jsou složkami substrátů pro rostliny, patří: jíl, prach, písek, štěrk, kámen, popel, struska mletý vápenec, dolomit, a další.“ Do substrátů se přidávají pomalu rozpustná hnojiva, nebo půdní kondicionéry. Tyto zlepšující materiály upravuje zákon č. 156 ze dne 12. června 1998 o hnojivech, pomocných půdních látkách, substrátech a pomocných rostlinných přípravcích. Požadavky na zlepšující materiály vymezuje ČSN 83 9011 – kapitola „Požadavky“ (ŠIMEK, 2010). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „má substrát tři složky, a to: plynnou, kapalnou, pevnou. Pevná fáze se skládá z látek: organických (vrchovištní či slatinná rašelina, aj.), organicko minerálních (průmyslové odpady, saturační kaly, rašelinová zemina aj.), minerálních (jíl, bentonit, zeolit, slín, aj.).“ Mulčovací vrstva Na vegetační vrstvu je dobré umístit mulčovací vrstvu, která chrání substrát před větrem, nadměrnému výparu vláhy, úniku tepla, vyrovnává teplotní výkyvy, omezuje vplavování půdy při deštích, zamezuje půdní erozi a zaplevelení. Organický materiál se vlivem rozkládání stává přísunem živin do půdy. Mulčovací vrstva slouží také jako dekorace. Jako materiál pro mulč se používá borka, štěpka, kamenná drť, kačírek, keramzit, mulčovací textilie, biologický odpad (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). 35

Stabilizační vrstva „Účelem této vrstvy je chránit substrát před účinkem větru. K tomu se používají rohože, drátěná pletiva, či sítě z plastů, povrch lze též pokrýt těžším materiálem, který nebude větrem odvíván. Stabilizační vrstva na povrchu substrátu může být řešena jako samostatná vrstva, nebo může její úlohu přebírat mulčovací vrstva. V případě zcela závětrného místa nemusí být vůbec součástí skladby“ (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Substráty, zeminy a vegetační rohože Substráty „Typy jsou vymezeny jakostními parametry a zároveň seznamem povolených surovin, ze kterých je možno tyto výrobky vyrábět“ (ŠRÁMEK, DUBSKÝ, 2014). Byly vybrány tři základní vlastnosti, které jsou výchozí pro charakteristiku typových substrátů. Patří sem elektrická vodivost (EC), hodnota pH vodního výluhu a obsah spalitelných látek (ŠRÁMEK, DUBSKÝ, 2014). Seznam povolených komponentů 

Organické komponenty ─ rašelina, kompostovaná kůra, kůra, kokosové produkty, kompost

(vzniklý výhradně z rostlinné hmoty anebo

statkových hnojiv), guáno, upravený dřevní hmota, separovaný digestát, korek, suroviny rostlinného původu (len, juta, bavlna, rostlinná vlákna), rýžové slupky, kakaové slupky, sláma. 

Minerální komponenty ─ vápenec (především jemně mletý na úpravu reakce substrátu), perlit, jíl a jílové minerály, zeminy, písek, expandované jíly, pemza, láva, minerální plsti, kamenné drtě a moučky, vermikulit.



Pro obohacení substrátů a dodání živin je přípustné použít všechna hnojiva a pomocné látky. Které je možno uvádět do oběhu v ČR podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech“ (ŠRÁMEK, DUBSKÝ, 2014).

36

Dle (ŠRÁMEK, DUBSKÝ, 2014) „Dobře fungující střešní substráty musí splňovat řadu dalších požadavků. Z hydrofyzikálních vlastností jsou to především: dostatečná schopnost zadržovat vodu, dostatečné provzdušnění i při plném nasycení vodou a dobrá drenážní schopnost. Podle měření uskutečněných ve VÚKOZ v Průhonicích většina střešních substrátů s převažujícím podílem porézních minerálních komponentů tyto požadavky splňovala. Naopak substráty s větším podílem zeminy byly nevyhovující, měly špatné drenážní vlastnosti a nebyly dostatečně provzdušněny.“ Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Substrát musí být sterilní, tedy nemá obsahovat semena plevelů. Sterilita se zajišťuje buď propařením horkou párou, či chemickým ošetřením.“ Tab. č. 3 – Vlastnosti substrátů dle typu zeleně (DEKTRADE a.s., 2009) Vlastnosti

Suchomilná zeleň

Ostatní zeleň

Maximální vodní kapacita

35 %

45%

Obsah vzduchu

25%

20%

Ph

6,5 ─ 9,5

5,5 ─ 8,0

Obsah solí

≤ 3,5 g/l

≤ 2,5 g/l

Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Volba substrátu závisí zejména na botanickém složení a budoucím způsobu užívání porostu.“ Dle (GERNOT, 2001) „Pro extenzivní ozelenění chudou trávou, divokými bylinami a rozchodníkem platí, že substrát by neměl obsahovat mnoho humusu. Použije-li se k tomu ornice, nesmí být příliš těžká (jílovitá). Většinou je třeba zlehčit ji přidáním písku, který by neměl obsahovat víc než 20% jílu a slínu (= “plavené zrno“, průměr zrna ≤ 0,06 mm). Rovněž se doporučuje ornici zlehčit 30 ─ 60 objemovými procenty lehkých minerálních plniv o zrnitosti 0 ─ 16 mm. K tomuto účelu se hodí například pemza, láva, expandované břidlice, drcený keramzit a recyklovaný materiál z porézních cihel a pemzy. Trh nabízí celou řadu různých hotových substrátů, ale z cenového hlediska je většinou lepší vytvořit směs z ornice, která je k dispozici na místě stavby.“

37

Příklady materiálů, ze kterých je možno tvořit vegetační vrstvu:

půda

zlepšená půda podorničí

minerální s vysokým podílem organických látek

sypké materiály

minerální s nízkým obsahenorganických látek

minerální s otevřenými póry ve struktuře zrn bez organických látek

Materiály

z modifikovaných pěnových hmot substrátové desky z minerálních vláken

vegetační rohože

z minerálně/organickými směsi sypkých materiálů

„Když mocnost vegetační nosné vrstvy překročí přibližně 35 cm, je nutné rozlišovat: 

Horní substrát- obvykle s organickými látkami



Spodní substrát bez organických součástí“

(PEJCHAL, 2008). Materiály, ze kterých se skládá vegetační nosná vrstva, by měly mít určité vlastnosti, například – nezávadnost pro prostředí, snášenlivost pro rostliny, zrnitost, podíl minerální a organické substance, vodopropustnost, schopnost poutat vodu a mnoho dalších (PEJCHAL, 2008).

38

Mocnosti substrátů Dle (PEJCHAL, 2008) „Mocnost vegetační nosné vrstvy a drenážní vrstvy určují nároky vegetace, druhy vegetační nosné vrstvy, druh drenážní vrstvy, sklon střechy, expozice střechy, regionální klimatické poměry, specifické stanovištní poměry objektu, specifickou hmotnost materiálu a požadované zachycování vody“ Mocnost substrátu volíme podle typu zeleně. Extrémně nevhodné je pěstování sukulentů na mocnějších substrátech, umožňujeme tam uchycení náletových rostlin. Příliš malá mocnost substrátu není vhodná, protože zde hrozí přesychání substrátu (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Tab. č. 4 ─ Mocnosti substrátu pro jednotlivé typy vegetace (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) Druh vegetace

Výška substrátu [cm]

Rozchodníky netřesky

(2) 3─ 8

Suchomilné traviny

5 ─ 18

Suchomilné trvalky

7 ─ 18

Byliny

12 ─ 35

Traviny a byliny

14 ─ 18

Traviny a vyšší trvalky

15 ─ 20

Trávník, keče do 1 m a zakrslé dřeviny

20 ─ 45

Keře 1 ─ 3 m vysoké

30 ─ 60

Vysoké keče a stromy 3 ─ 10 m vysoké

min. 60

Vysoké stromy (Acer, Sorbus, apod.)

min. 100

Dle (DEKTRADE a.s., VEGETAČNÍ STŘECHY A STŘEŠNÍ ZAHRADY, 2009) „Pokládka substrátu se většinou provádí rovnoběžně s vrstvami pod ním, pokud není uvažovaná modelace terénu. Požadovaná minimální tloušťka vrstev musí být ve všech místech dodržena. Půdní povrch se po vrstvách rovnoměrně hutní. Vzniká tak prostředí, které je schopné vést kapilární vodu. Při vyměřování požadované výšky je třeba zohlednit počáteční sednutí. Položený substrát se udržuje vlhký, aby se zamezilo vyschnutí povrchu a odvátí větrem. Při delší prodlevě mezi pokládkou substrátu a osázením vegetací jsou obvykle potřebná další opatření k ochraně před erozí (ochranné textilie, zajištěné proti sání větru.).“ 39

Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Pokládka substrátu o velkých mocnostech musí probíhat po vrstvách. Ty se rovnoměrně a přiměřeně hutní. Utužení má vliv na vláhový režim, příjem živin, zakořeňování rostlin, odolnost rostlin vůči chorobám a škůdcům aj. Při přílišném zhutnění je z půdy vytlačen vzduch, kořeny rostlin nemohou dýchat. Rostliny neprospívají, pouze přežívají, či zcela odumírají. Při nedostatečném zhutnění není substrát naopak schopen vést kapilární vodu, rostlina trpí či úplně odumírá na nedostatek vláhy“ Při pokládce substrátu musíme počítat se sléhavostí materiálu, která je u nakypřeného substrátu cca 10% (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (DEKTRADE a.s., VEGETAČNÍ STŘECHY A STŘEŠNÍ ZAHRADY, 2009) „U střech se sklonem větším než 20° jsou nutná opatření k zabránění sesuvu substrátu. Jedná-li se o dosud nevzrostlou zeleň a substrát se tvořen zrnitými částicemi (drcené kamenivo), je nutno toto opatření provádět už při nižších sklonech od cca 15°. Uvedené informace platí pro střechy se substrátem do tloušťky cca 20 cm. Střešní zahrady se substrátem velkých tloušťek nelze na šikmých plochách prakticky realizovat.“ Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Zajištění dostatku substrátu pro rostliny nespočívá pouze v zajištění jeho potřebné mocnosti, ale též v dostatečném plošném pokrytí. “ Na plochých střechách je možné realizovat tzv. bodové navýšení substrátu zvlněním terénu, kdy je určitým rostlinám dopřána větší mocnost pro růst kořenů, tento způsob také usnadňuje jejich kotvení a umožňuje kombinaci extenzivní a intenzivní výsadby. Zemina se bodově naváží či snižuje, pro gradaci slouží různé opěrné zdi. Tento způsob podkládání substrátu má vliv na nosnost střešní konstrukce. Musíme si tedy být jistí, že tato metoda je pro určité místo vhodná (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Rohože Rostliny je možné vysazovat do rohoží, ty mají tloušťku 3─4 cm a plně nasycené vodou váží cca 30─40 kg/m2. Rohože snižují riziko sesuvu (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Tuhé vegetační desky z hlíny a žitné mouky či dřevěné vlny a žitné mouky slouží jako živná média, na která je po pokládce třeba nanést tenkou vrstvu substrátu se semeny a výhony. Během jednoho 40

roku kořeny rostlin do desek prorostou a desky se časem úplně rozloží. Tato kombinace tvoří rovněž vhodný systém ozelenění zejména šikmých střech, kde riziko sesuvu eliminují nejprve desky samotné a následně již rostlinami dostatečně prokořeněný substrát. Desky z minerální plsti jsou hydrofilní či velmi nasákavé (cca 80 hmotnostních %). Dodávají se v rolích či jako 7 ─10 cm tlusté dílce. Výhodou je jejich osázení/osetí, předpěstování a pokládka desek/rolí s již zapojeným porostem.“

Vhodnost použití materiálů pro šikmé střechy (se sklonem nad 20°)  Vhodné  Rohože z vláken obohacených minerálními látkami  Sypké směsi z minerálů s minimálním obsahem organických látek  Podmínečně vhodné  Sypké směsi ze zemin obohacených minerálními a organickými látkami  Sypké materiály z minerálů se strukturou s otevřenými póry  Desky z minerální vlny (plsti) a pěny, obohacené minerálními látkami  Nevhodné  Sypké směsi z minerálů s vysokým obsahem organických látek (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009 str. 75). Požadavky na výrobu, správné složení a vlastnosti extenzivních a intenzivních střešních substrátů jsou podrobněji rozepsány v tab. č. 9 a tab. č. 10 v přílohové části práce. Filtrační vrstva Dle (WWW.ZELENESTRECHY.INFO) „Filtrační vrstva, zpravidla geotextilie, zabraňuje splavování jemných částic zemin a substrátů z vegetační vrstvy do drenážní vrstvy a brání tak snížení propustnosti drenážní vrstvy.“ Tato vrstva bývá označována také jako vrstva separační, přesněji je to však filtračně ─ separační. Materiály, které se používají, musí být trvale funkční. Pro filtrační vrstvu nejsou příliš vhodné geotextilie (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Tloušťka filtrační vrstvy závisí na zatížení, kterému bude vrstva vystavena. Platí pravidlo, že s rostoucím sklonem střechy a větší mocností substrátu je textilie více namáhána a měla by tedy mít větší tloušťku, resp. plošnou hmotnost. Filtrační vrstva musí být vytažena nad horní úroveň vegetační 41

vrstvy, a to minimálně 10 cm. Je-li filtrační tkanina pokládána na profilové folie, má být vytažení o něco vyšší ─ alespoň 15cm. Důvodem je sléhávání tkaniny do nopů folie.“ Požadavky: materiál použitý jako filtrační vrstva musí být nezávadný pro životní prostředí, neškodný pro rostliny a v neposlední řadě musí mít odpovídající protipožární vlastnosti (WWW.SZUZ.CZ/). Dle (WWW.SZUZ.CZ) „Plošná hmotnost má činit minimálně 100/gm2. U vegetačních vrstev o mocnosti do 25cm se zpravidla pohybuje mezi 100 ─ 200g/m2. Při větší mocnosti vegetační vrstvy a větším sklonu střechy může být v souvislosti s nároky na odolnost proti protržení resp. na pevnost v tahu a průtažnost a v závislosti na materiálu a struktuře požadována větší plošná hmotnost.“ Materiál musí být také odolný proti prorůstání kořenů, proti povětrnostním a chemickým vlivům, musí mít pevnost v tahu a průtažnosti (WWW.SZUZ.CZ). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Separační vrstva se vkládá mezi jiné vrstvy a slouží k jejich vzájemnému oddělení. Důvodem může být potřeba dilatacetj. dilatačně separační vrstva (potřeba dilatační vrstvy odseparovat vzniká u vrstev s odlišnou roztažností materiálů), ochrany- tj. ochranná separační vrstva (separace z důvodu ochrany vzniká zejména pod a nad hydroizolací, kterou je třeba chránit před mechanickým poškozením), filtrace tj. filtračně separační vrstva (nemá-li docházet ke smíchávání či zanášení sousedních materiálů, vkládá se mezi vrstvy tzv. filtrační vrstva).“ Materiály používané na filtrační vrstvu 

rohože z minerální plsti,



skelné rohože,



sklotextilie,



geotextilie (PP či PES tkanina),



tvarované desky z pěnového polystyrenu,



tkané a netkané textilie,



kamenivo, kamenná drť

(ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009).

42

Hydroakumulační vrstva Dle (ATELIER-DEK.CZ, ONLINE) „Hydroakumulační vrstva zajišťuje ve vegetačních střechách nutné minimální množství vody pro růst rostlin a omezuje průtok dešťových vod při krátkodobých intenzivních srážkách. Význam hydroakumulační vrstvy zadržující srážkovou vodu se zvětšuje se snižující se tloušťkou substrátu. Materiály musí být odolné vůči biologické korozi.“ Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Pokládka hydroakumulační vrstvy by u šikmých a strmých střech měla být samozřejmostí, u plochých střech je její přítomnost na zvážení v závislosti na mocnosti substrátu a vláhových požadavcích zeleně.“ Hydroakumulační vrstva je z materiálů jakou jsou například hydrofilní profilované desky (z nasákavých pěnových plastů), role minerálních vláken, nehydrofobizovaná vata anebo z rašeliny (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (ATELIER-DEK, ONLINE) „Zástupcem sypkého materiálu je drcený keramzit. Rozdrcením se odhalí vnitřní pórovitá struktura zrn, která je mnohem více nasákavá než slinutý povrch zrn.“ Profilové desky z nasákavých pěnových plastů zajišťují hydroakumulaci nasákavostí materiálu a jeho profilací (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „Role z minerálních vláken mají ještě větší nasákavost než profilové desky, jdou tedy vhodné zejména při malých tloušťkách substrátů a na střechách s velkými sklony. Za předpokladu zajištění drenáže (kamenivo tvarované folie aj.) lze role použít i na plochých střechách pod suchomilnou zeleň. Výhodou rolí je rychlost pokládky. Pro zadržení vody v souvrství slouží i nopové folie, či tvarované desky z pěnového polystyrenu. Jejich použití znamená sloučení drenážní a hydroakumulační funkce v jedinou vrstvu.“ Dle (ATELIER-DEK.CZ, ONLINE) „Akumulaci vody lze zajistit také vytvořením souvislé hladiny vody v drenážní vrstvě na celé ploše střechy zvýšením střešního vtoku. Pro drenážní vrstvu je v tomto případě nutné použít sypké nasákavé materiály. Musí být zajištěn dostatečný prostor nad maximální hladinou akumulované vody, aby nedošlo k zaplavení substrátu. Uvedené řešení je rozumné realizovat jen na nízkých sklonech. Na střechách s velkým sklonem by pro pokrytí celé plochy byla nezbytná velká tloušťka vrstvy vody a tedy i drenážní vrstvy. To by vedlo k vysoké výšce skladby, vysokému zatížení atd.“

43

Drenážní vrstva Dle (GERNOT, 2001) „Drenážní vrstva má za úkol jednak odvádět přebytečnou vodu, jednak také do určité míry vodu absorbovat.“ Díky drenážní vrstvě nedochází k přemokřování substrátu, které většině rostlin nevyhovuje. Rostliny mající ponořené kořeny do vody nemohou přijímat kyslík a na tento nedostatek pak mohou uhynout. Mezi spodní úrovní substrátu a nejvyšší hladinou zadržované vody by měl vzniknout volný prostor (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). „Zvažujeme-li zda je drenážní vrstva potřeba musíme zohlednit především sklon střechy. Na plochých střechách se zadržuje voda více než na šikmých a to značně omezuje kořenové dýchání rostlin. U plochých střech tedy drenážní vrstvu určitě zahrneme do souvrství“ (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009). „Volba materiálu a dimenzování vrstvy je závislá na nárocích vegetace a na únosnosti nosné konstrukce. Materiál musí být odolný vůči biologické korozi a snést zatížení od vrstev nad sebou a provozu“ (ATELIER-DEK.CZ, ONLINE). Materiály vhodné pro drenážní vrstvu  Sypké materiály  Písek a drobný štěrk  Láva a pemza  Expandovaný pálený jíl a drcená, nebo nedrcená břidlice  Recyklované sypké materiály  Cihlová drť  Škvára  Pěnové sklo  Drenážní rohože  Strukturní netkaná textilie  Umělohmotné uzlíčkové/nopkové rohože  Rohože z vláknitého pletiva  Rohože z pěnových vloček  Drenážní desky  Desky z pěnových kuliček  Kaučukové uzlíčkové/nopkové desky  Profilované desky z tvrzené umělé hmoty 44

 Profilované desky z pěnové umělé hmoty  Drenážní a substrátové desky  Desky z modifikované pěnové hmoty (PEJCHAL, 2008). Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) „U sypkých materiálů by se tloušťka drenážní vrstvy pro extenzivní zeleň měla pohybovat mezi 3 ─ 5 cm, u intenzivních mezi 5 ─ 10 a více cm. V případě, že část vody má být v drenážní vrstvě zadržována pro opětovné využití rostlinami, měla by mocnost vrstvy činit alespoň 10 cm. Takto lze vodu zadržovat až do ¼ (max. ²/3) výšky drenážní vrstvy. Zadržovat lze vodu srážkovou či odtékající z umělé závlahy. V případě potřeby může být hladina vody v drenážní vrstvě doplňována z nádrže či vodovodního řádu (tzv. závlaha podmokem). Drenážní vrstva slouží i k rovnoměrnému rozvedení vody po ploše. Kromě toho umožňuje výpar vlhkosti z ochranné a akumulační vrstvy zpět do substrátu.“ Dle (GERNOT, 2001) „Zrnitost sypkých materiálů má být co nejrozmanitější, s horní hranicí velikosti zrna až 16 mm. Pro drenážní vrstvy šikmých střech je kvůli stabilitě založení velmi vhodné nepravidelné, drcené zrno. Hodnota pH má ležet mezi 6,0 a 8,5. Silně alkalické látky, jako například keramzit a pemza, mají tu přednost, že poněkud kompenzují kyselé deště.“ Veškeré materiály musí splňovat různé požadavky například stálost, nezávadnost pro životní prostředí, mrazuvzdornost, vodopropustnost, schopnost poutat vodu, obsah solí, hodnotu pH, obsah karbonátů, odolnost drenážních desek vůči stlačování a u sypkých materiálů stabilitu struktury a odolnost vůči sesedání (PEJCHAL, 2008). Mocnosti vegetační a drenážní vrstvy a celková mocnost prokořenitelné vrstvy u intenzivních střešních zahrad najdeme v tab. č.11 a pro extenzivní střešní zahrady v tab. č. 12.

45

3.8 Technologie založení vegetace na střešní zahradě Extenzivní ozelenění na plochých a šikmých střechách technologie založení Mecho rozchodníkové Založení vegetace: provádí se rozhozem rozchodníkových řízků, pokládkou mecho rozchodníkového koberce, nebo výsevem rozchodníků. Tato forma ozelenění je velmi nenáročná a proto ji lze použít na slunná, pohostinná i stinná stanoviště, snáší i suché prostředí a může se použít na ploché i šikmé střechy. Mnoho druhů této vegetace (rozchodníků) se množí a pěstuje ve školkách, ale mechy a lišejníky se u nás nepěstují, mechové koberce, jsou tedy z dovozu ze zahraničí. Substrát: mocnost substrátu je 2 5cm, je potřeba substrát pro jednovrstvé extenzivní skladby s nízkou hmotností ale dobrou vodní kapacitou, ideální je substrát od firmy Optigrün typ L o mocnosti 3 cm, tento substrát má vysoký objem vzdušných pórů a je vyrobený z lehká vulkanická vyvřelá hornina. Drenážní vrstva: ideální je použití drenážní nopkové fólie a v místě střešních vpustí použít drenážní smyčkovou rohož Optigrün typ EV, nebo nopové folie s filtrační folii Zinco Fixodrian 20. Dokonale odvádí přebytečnou vodu.

Rozchodníko mecho bylinné Založení vegetace: tento způsob ozelenění se provádí převážně na šikmých střechách a to o sklonu 5–45 °, výška souvrství je kolem 80 mm a pro ozelenění se používají vegetační rohože, které se při velkých sklonech kotví pomocí protiskluzového systému. Při sklonu střech 5–15° je možno plochu ozelenit výsevem osiva, nebo rozhozem řízků. Protiskluzové zábrany: při velkém sklonu se používají proti sesuvu substrátu a vegetace. Pokládají se na drenážní rohož a jsou přesypány substrátem. Volba systému souvisí se sklonem i tvarem střechy a s formou ozelenění. Substrát: měl by být o mocnosti 5 až 8 cm, dá se použít jakýkoliv substrát pro vícevrstvé extenzivní ozelenění, například od firmy Optigün nebo Acre. Rozchodníko trávo bylinné Založení vegetace: pro tuto vegetaci je charakteristické že má ráda chráněnou, slunnou i stinnou expozicí. Nepoužívá se na chráněné stinné šikmé střechy 46

s minimálním pohybem vzduchu. Použití je tedy na ploché i šikmé střechy. Vegetace se zakládá pomocí osiva, rozchodníkových pásů doplněné o byliny a trávy. Substrát: ideální mocnost substrátu je 60–150 mm. Při menší než 60 a větší než 150 se používá tento typ ozelenění jen maloplošně. Můžeme použít jakýkoliv substrát pro extenzivní ozelenění, v případě šikmých střech je potřeba protiskluzové zábrany. Trávo bylinné Vegetace: trávy, nízké byliny, sukulenty, vyšší byliny a někteří druhy cibulovin. Tento způsob ozelenění se dá použít jak u plochých tak šikmých střech. Vegetace na šikmých střechách je značně omezená, na plochých má mnohem větší variabilitu a to se týče trav, bylin i sukulentů. Substrát: mocnost vegetační nosní vrstvy by měla být ≥ 150 mm, při menší mocnosti je použitelná tato vegetace jen omezeně. Jako substrát lze použít jakýkoliv substrát na trhu určen pro extenzivní zeleň. Intenzivní ozelenění na plochých střechách technologie založení Trávníky Vegetace: suchý výsev travního osiva, hydroosev, pokládka travního koberce, pokládka travního drnu. Směsi osiva najdeme na trhu v několika provedení. Vždy musíme zohlednit, jaký bude mít trávník účel, dle zátěže a péče, kterou hodláme vynaložit na udržení trávníku v ideálním stavu (kosení, závlaha, hnojení, …). V neposlední řadě je důležité kolik financí je investor schopný dát na samotnou realizaci, nejlevnějším způsobem je suchý výsev, nevýhodou však je dlouhá doba než osivo vyklíčí a vytvoří porost, další nevýhodou je větrná eroze, lepším řešením tedy je hydroosev. Pokud potřebujeme vytvořit okamžitý dokonalý efekt, používají se travní koberce. Substrát: dobrým řešením je substrát od firmy Optigrün, která má na trhu trávníkový substrát typu R, který je vhodný pro vícevrstvé intenzivní zelené střechy s pobytovým trávníkem. Materiál: láva, pemza, expandovaná břidlice, písky, kompostovaná kůra, zelený kompost apod.

47

Květiny 

Letničky – je možné vysévat i vysazovat, použití je možné u extenzivního i intenzivního ozelenění.



Trvalky – použití jen u intenzivního způsobu ozelenění, probíhá především výsadbou, málokdy výsevem. Dělí se na nízké, středně vysoké a vysoké pereny, rozdíl mezi technologiemi je jen v mocnosti vegetační nosné vrstvy viz. tab. č. 11

Popínavky Dělí se na pnoucí, popínavé nebo jiné, používají se pouze u intenzivního způsobu ozelenění. Keře Viz tab. č, 11, se dělí na keře a vysoké keře, rozdíl je opět v mocnosti substrátu a výšce keřů. Používají se pouze v intenzivním ozelenění. Výsadba probíhá buďto jako solitéra, skupina keřů, pokryvné keře, nebo záhon růží. Stromy Výsadba jako solitéra, skupina stromů, stromořadí. Vytvořit na střeše porost stromů je možné, ovšem neobvyklé. Tento způsob ozelenění je možný jen u intenzivních střešních zahrad. Mocnost substrátu závisí na výšce stromu, pohybuje se cca od 45–125 cm. Podrobnou technologii založení plochých extenzivních střešních zahrad najdete v tab. č. 13, šikmých extenzivních střešních zahrad v tab. č. 14 a intenzivních střešních zahrad v tab. č. 15.

3.9. Dokumentace potřebná, před samotnou realizací Dle (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009) na základě požadavků stavebníka je vyhotoven projekt ─ respektive projekty stavební a zahradnické části. Prvním stupněm dokumentace je studie. Po odsouhlasení investorem je vypracován projekt pro územní rozhodnutí, na něj navazuje projekt pro stavební povolení a následně prováděcí (realizační) dokumentace, kterou si obvykle nechává zpracovat dodavatelská firma. Investor by měl na vypracování tohoto projektu každopádně trvat. Po dokončení stavby následuje vypracování projektu skutečného provedení. Projekty obsahují výkresovou a 48

textovou část (tzn. technickou zprávu, prováděcí zprávu apod.) Zahájení stavby může začít až v okamžiku vydání stavebního povolení. Ve výkresové části projektu stavební části musí být hlavně půdorys střechy, sklopené řezy a přehledně vypracovány detaily různých problematických míst co se mohou nacházet na střeše. Technická zpráva architektonicko stavební části obsahuje popis účelu, technické řešení objektu a údaje o fyzikálně stavebních vlastnostech konstrukcí. Obsahuje specifikaci jednotlivých materiálu střechy a jejich vlastnosti, kotvení apod. Projekt sadebních úprav se vyhotovuje v závislosti na projekt stavební části. Obsahuje seznam, počet a umístění navrhovaných rostlin, výkaz použitého materiálu a poučení o údržbě. Firmy vypracovávají tzv. cenové nabídky, které se předloží investorovi, ten si na základě svých požadavků vybere, která mu nejvíce vyhovuje. Při vyhotovení cenové nabídky musí navrhovatel znát sklon a rozměr střechy, způsob odvodnění z plochy, způsob ukončení střešních okrajů, strukturu, tloušťku vrstev, typ ozelenění aj. Tyto informace dostává firma v podobě projektové dokumentace. Cenová nabídka by měla udávat její platnost, dobu realizace, možný termín zahájení prací, dobu záruky, délku realizace, razítko a podpis. Ve smlouvě musí být uvedena 

pevná cena,



termín (zahájení, dokončení)



v případě škod i následné řešení



definování zda je v ceně zahrnuta i povýsadbová údržba (závlaha, hnojení, dosadba uhynulých rostlin, atd.)

Vhodnost k přejímce dle FLL (1996), liší se od normy DIN18917 – sadovnická a krajinářská – zakládání trávníků, dle (GERNOT, 2001) 

trávníky musí tvořit alespoň 75% porost



rozchodníkový porost musí být minimálně 60%



trávníky a rohože musí být prokořeněny tak, aby od sebe nešli oddělit



porost musí být starý více než 12 měsíců

49

musí přejít všechny roční období

4. VYPRACOVÁNÍ 4.1. Průzkum trhu Průzkum trhu vybraných firem včetně jejich nabídky jsou uvedeny v tab. č. 19 v přílohové části. Materiály pro vytvoření vegetační vrstvy Firma Optigrün international AG Firma pochází z Německa a specializuje se na různé druhy zelených střech, provádí poradenství, realizaci zelených střech a nabízí na trh své produkty. Firma má více než 30 let Tab. č. 5 ─ Skladba setů střešních zahrad (informace převzaty z webových stránek firmy Optigrün)

Hmotnost

Úsporná

Lehká

Přírodní

Šikmá střecha

střecha

střecha

střecha

80 – 110

40 -50

100 – 230

100 – 180

70

50

100 – 200

80

2

[kg/m ] Tloušťka vrstvy [mm]

100 150

Sklon střechy 0 – 5

0–5

0–5

4 – 45

[°] Druh

rozchodníky

vegetace

– byliny – rozchodníky

trávy-

rozch+byl+trávy 10cm

trávy

rozchodníky

trávy+byliny 15 cm

Retenční

mechy

– byliny

– rozch+byliny 8 cm

50 – 60

40 -50

60 -70

50 – 70

0,5 – 0,4

0,6 – 0,5

0,4 – 0,3

0,5 – 0,3

25

18

30 – 60

35 – 60

schopnost [%] Odtokový koeficient Akumulace 2

vody [l/m ]

50

Tab. č. 6 ─ Produkty k vytvoření vegetační nosné vrstvy (informace převzaty z webových stránek firmy Optigrün)

Separační

Úsporná střecha Lehká střecha

Přírodní střecha

Šikmá střecha

Rohož RMS 500

Rohož RMS 500

Rohož RMS 500

Rohož RMS 900

vrstva Drenážní vrstva

Panel FKD 40 + Drenážní

Panel FKD 25

filt. rohož typ 150

rohož

typ 800

Perl 2/10 – 50 mm

+

filtrační

rohož typ 150 Jednovrstvý typ Jednovrstvý typ Substrát

Substrát

M 70 mm

L 30 mm

pro Typ

vícevrstvé

E

80

-

150mm

skladby typ E 50150mm Vegetační

Hydroosev

Veget. Rohož typ Směs osiva typ E Veget. rohož typ SM/G

vrstva

a řízky rozch.

SM/G

Firma Acre, spol. s. r. o. Česká firma, která se zabývá realizací střešních zahrad a prodejem materiálů používaných k ozelenění střech. Spolu s výzkumným ústavem Silva Taroucy v Průhonicích vyvinuly několik typů střešních substrátů ACRE. Nabízený materiál: 

Střešní substráty o Jednovrstevný extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu o Vícevrstevný lehký extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu o Vícevrstevný extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu o Vícevrstevný intenzivní střešní substrát s podílem spongilitu



Geotextilie, folie 

Izolační geotextilie – gramáž 300 g/m2, šířka 2 m, délka návinu 50 m



Separační geotextilie – gramáž 100 g/m2, šířka 2 m, délka návinu 100 m

51

o Folie vyrobená z HDPE materiálu, 2 druhy dle výšky nopu





20 mm- rozměry 2,22 x 1,33 m, 2,8 kg/deska



40 mm- rozměry 2,23 x 1,29 m, 5,5 kg/ deska

Rostliny o Řízky rozchodníků

nejjednodušší a nejlevnější způsob ozelenění

střechy, 1 kg řízků = 6,6 m2 ozelenění, aplikace rozhozením po ploše a zapravením do substrátu, řízky z 8 druhů rozchodníků o Rostliny v multipletech o průměru 9 cm – rozchodníky, netřesky o Rostliny v multipletech o průměru 4 cm – rozchodníky o Rostliny v multipletech o průměru 5cm – trávy a byliny (např. Allium, Dianthus, Thymus, Lavandula,…) o Rostliny ze sbírkového fondu (prostokořenné)

rozchodníky, netřesky

o Koberce, měrná jednotka 1 m2 = 700 Kč bez DPH 

Rozchodníkové: mix 4 – 8 druhů, tloušťka 2 – 4 cm, rozměr 1 role 100 x 200 cm, hmotnost 1 m2: 10 kg (nenasycený), 15 kg (nasycený vodou). Měrná jednotka 1 m2 = 700 Kč bez DPH



Mechové: 1 role je 15 m2, vegetace pokryje koberec cca za 1 rok, podklad

geotextilie gramáže 800 g/m2 s mechovými výtrusy

přichycenými polyamidovým vláken, hmotnost 1080 g/m2, celková hmotnost 20–25 kg/m2 (nasycený vodou a plně zapěstovaný), vhodný na stinná místa 

Rozchodníkové typu T: velké sklony střech – koberec pokryt z 85 % vegetací, mix 4 až 8 druhů, tloušťka 2–4 cm, rozměr role 120 x 200 cm, hmotnost 1m2 = 10 kg (nenasycený), 15 kg (nasycený stav)



Rozchodníko bylinné: pokryvnost 85% vegetací, mix 4 – 8 druhy rozchodníků a 4 – 8 druhy bylin, tloušťka 2–4 cm, rozměr role 120 x 200 cm, hmotnost na 1m2 = 10 kg (nenasycený), 15 kg (nasycený)



Rozchodníko travo bylinné: pokryvnost vegetací 85%, mix 4 – 8 druhů rozchodníků, 4 – 8 druhů bylin a trav, tloušťka 2–4 cm, rozměr 1 role 120 x 200 cm, hmotnost 1m2 (nenasycený), 15 kg (nasycený vodou)



Koberec z lučních květin například: 52

= 10 kg



Agrimonia eupatoria řepík lékařský



Agrostemma githago koukol polní,



Anthemis arvensis rmen rolní



Anthyllis vulneria úročník bolhoj

Firma Bauder Firma pochází z Německého Stuttgartu, má dlouholetou praxi, zabývá se hydroizolací, termoizolací a ozeleňováním střech. V rámci ozeleňování střech se zabývají především osivem trvalkami, vegetačním substrátem, filtrační vrstvou, drenážní vrstvou aj. Tato firma má svoji distribuční pobočku i v České Republice. Tab č. 7 ─ Sety pro extenzivní ozelenění vegetační střechy (informace převzaty z webových stránek firmy Bauder) Bauder set pro vegetační Bauder set pro vegetační střechu (standard)

střechu (lehká střecha)

Mocnost substrátu

min. 80 mm

50mm

Drenážní vrstva

10 m2 SDF rohože

20 m2 deska akumulující vodu + filtrační folie

Substrát

20 pytlů substrátu LBB-E

Vegetace

poukaz

na

120

s nízkým balem Poznámka

rostlin poukaz

na

220

trvalek

s nízkým balem

startovací hnojivo, návod startovací hnojivo a návod k pokládce

Hmotnost

23 pytlů substrátu LBB-E

100kg/m

k pokládce

2

(nasyceno 70kg/m2 (nasyceno vodou)

vodou) Sklon střechy

0 - 10°

0

– 10 °

Zlepšující a pomocné materiály Dle (ŠIMEK, 2010) „Zlepšující materiály jsou materiály, které s ohledem na svoje vlastnosti mohou při správném použití ovlivnit kladně vlastnosti půdního profilu – především vegetační vrstvy. Především se jedná o zlepšení a optimalizace mechanických, fyzikálních a chemických parametrů půdy na stávajících stanovištích a

53

při nové výsadbě“. Vybrané zlepšující materiály jsou uvedeny v přílohách, v tabulce č. 17.

4.2. Vlastní zkušenosti s realizací Realizace střešních zahrad prováděná zahradnickou firmou Gabriel s. r. o. Tato firma mi poskytla fotodokumentaci několika realizací na území České republiky. Všechny použité fotografie jsou tedy pořízeny zaměstnanci realizační firmy a do mé bakalářské práce jsem je použila se souhlasem majitele firmy. Soukromá střešní zahrada Popelov – extenzivní ozelenění Obr. č. 5 – Extenzivní střešní zahrada v úrovni s parterem- strop

Drenážní vrstvu tvoří umělohmotné uzlíčkové/nopkové rohože, na nichž je položena geotextilie, na kterou je navršen substrát. Obr. č. 5 ─ Extenzivní střešní zahrada v úrovni s parterem ─ strop

54

Obr. č. 6 ─ Výsadba travin do vegetační vrstvy

Obr. č. 7 ─ Dokončení výsadby rozchodníků ─ travin ─ bylin

Jako drenáž zde slouží uzlíčková nopová folie a výškou nopu 20-30mm, přes kterou je položená filtrační geotextilie 100-105 g/m2, na té je navršen extenzivní střešní substrát o mocnosti cca 8 cm, měrná hmotnost tohoto substrátu je asi 800kg/m3 v suchém stavu, v nasyceném stavu 1200 – 1300 kg/m3. K osázení je použita vegetace rozchodníko trávo bylinná. Nejprve byly vysazeny traviny a poté bylo rozhozeno osivo bylin obohaceno o řízky rozchodníků.

55

4.3. Součastný stav realizací střešních zahrad na území ČR. Realizace vegetační vrstvy Marko – Praha Příprava vegetační vrstvy na střeše obchodu Marko v Praze

Černý Most,

pomocí odvodňovací, ochranné a vodu zadržující rohože (Fixodrian xd 20) z recyklovatelného polyolefinu s připojenou filtrační textilií, spojující se podélně do sebe zapadajícími čepy. Následný nástřik substrátu pro intenzivní ozelenění. Kolem dokola substrátu je úzký pruh kačírku. Obr. č. 8 ─ Nopové folie typ Zinco fixodrain xd 20

Obr. č. 9 ─ Nástřik substrátu pro extenzivní způsob ozelenění

Obr. č. 10 ─ Doprava substrátu pomocí cisterny

56

Obr. č. 11 ─ Dokončený nástřik substrátu a násyp kačírku

Na této realizaci mě velice zaujal nástřik substrátu, který byl na místo realizace dopraven cisternou. Z hlediska pracovní náročnosti je to pro pracovníky nejsnazší způsob rozprostření vegetační vrstvy, avšak je nutné zde počítat s vyšší cenou za dopravu i materiál.

57

Soukromá extenzivní střešní zahrada v Lišnici Příprava vegetační vrstvy a následné osázení extenzivní zelení. Na drenážní vrstvu je použita nopková folie, na ní je položena geotextilie, která je přesypána směsí zeminy a drceného expandovaného jílu. Jako vegetace zde slouží rozchodníko trávo bylinné společenstvo, kde trávy jsou vysázeny a do této výsadby je následně vyseto osivo bylin s řízky rozchodníků. Obr. č. 12 ─ Pokládka nopové fólie na geotextilii

Obr. č. 13 ─ Pokládka filtrační textilie

58

Obr. č. 14 ─ Extenzivní střešní zahrada

Realizace intenzivní střešní zahrady Praha Na umělou nopkovou folii je položena geotextilie, přes kterou je navršen substrát. Po okrajích je pruh, kde je přes nopkovou folii navršen substrát pro extenzivní ozelenění, jehož povrch tvoří mulčovací kůra, ve které jsou vysázeny rostliny pro extenzivní ozelenění (trávo bylinná vegetace). Ve středu zahrady jsou rozvinuty travní koberce na substrátu vhodném pro takový druh ozelenění. Zde mě zaujalo spojení extenzivního a intenzivního způsobu ozelenění. Velká péče zde bude muset být věnována travnímu koberci, avšak vegetaci kolem trávníku nikoli. Obr. č. 15 ─ Pás s extenzivního ozelenění s vrstvou mulče

59

Obr. č. 16 ─ Položený travní koberec

Další navštívené realizace: Na základě návštěvy vybraných zahrad, byla vypracována tabulka, kde je ke každé zahradě uveden typ ozelenění a použitá vegetace. Navštíveny byly tyto zahrady: 

Líšnice



Bischop Praha



Hotel Clarion Praha



Praha soukromá zahrada



Vídeň střešní zahrad

Z tabulky č. 18. ─ Celkové zhodnocení navštívených střešních zahrad, vychází, že 3 z 5 zahrad, jsou extenzivní střešní zahrady, u 4 z 5 jsou k ozelenění použity rozchodníky (Phedimus kamtschaticus, Petrosedum rupestre, Oreosedum album a Sedum acre) a jen u 2 z 5 je použit parkový travní koberec. Jedná se především o střešní zahrady soukromé, jako veřejnou zeleň lze označit jen střešní zahradu z Vídně obr. č. 17.

60

Obr. č. 17 ─ extenzivní střešní zahrada Líšnice

Obr. č. 18 ─ Intenzivní střešní zahrada Bischop Praha

61

Obr. č. 19 ─ Extenzivní střešní zahrada Hotel Clarion Praha

Obr. č. 20 ─ Soukromá intenzivní střešní zahrada s extenzivními vegetačními prvky

Obr. č. 21 ─ extenzivní střešní zahrada v rakouské Vídni, veřejná zeleň

62

4.4. Zobecnění ZAKLÁDÁNÍ STŘEŠNÍCH ZAHRAD Při rozhodování vhodnosti realizace střešní zahrady musíme zvážit hned několik aspektů: 

Stav stavby a střechy, kde chci střešní zahradu realizovat



Orientaci střechy ke světovým stranám



Výška budovy



Sklon střechy ovlivňuje především typ vegetace a ozelenění



Funkci střechy za jakým účelem ji buduji



Druh vegetace, materiálu pro vegetační nosnou vrstvu



Finanční prostředky

Střešní zahrady se rozdělují podle vhodnosti k ozelenění, způsobu jejich založení a podle jejich vztahu k prostoru. Každá tato skupina se rozděluje na konkrétní typy střešních zahrad. Od vybrání vhodného typu a způsobu ozelenění se odvíjí skladba vegetačního souvrství. Vegetační souvrství se skládá z vegetace, vegetační vrstvy, filtrační vrstvy, drenážní a hydroakumulační vrstvy. Každá z těchto vrstev má nějakou funkci, která se zajišťuje volbou správného materiálu pro vytvoření dané vrstvy. Když je vybrán materiál, je nutné vyřešit jeho dopravu na místo realizace střešní zahrady. Všechny tyto úkony jsou řešeny v rámci vypracovávání projektu realizace. Po vypracování projektu (i s cenovou nabídkou) a jeho schválení, přichází na řadu samotná realizace. Při realizaci je nutné dbát na bezpečnost práce, správnost a odbornost provedení prací a šetrné zacházením s materiály potřebnými k realizaci. Po realizaci je nutná udržovací péče, kterou už většinou zajišťuje majitel, pokud není ve smlouvě uvedeno, že ji bude provádět firma, co střešní zahradu realizuje. Realizace je dokončena a způsobilá k předání, pokud je zajištěný samostatný vývoj vegetace a funkčnost jednotlivých vrstev. Doporučení pro zlepšení stavu: Realizaci by měl vyprojektovat opravdový odborník, který by měl zaručit správnost provedení. Pak by tedy neměly vznikat, špatně fungující střešní zahrady. 63

5. DISKUSE Práce by měla předkládat literární část, která se zabývá teoretickými způsoby zakládání extenzivních a intenzivních střešních zahrad. Na rešerši navazuje vlastní vypracování, kde jsou tyto principy zakládání použity na konkrétních realizacích v praxi a doloženy fotodokumentací. Celkem je doloženo 8 realizací. Každá z nich je v nějakém ohledu jiná. Vyvstává tedy otázka, která z uvedených realizací je nejlepší z hlediska technologického založení, estetiky a v neposlední řadě pořizovacích nákladů? Technologické založení střešní zahrady se odvíjí od volby ozelenění, nosnosti konstrukce a vhodnosti střechy k ozelenění. Každá střešní zahrada je ta nejlepší, pokud je správně provedena. Zda je realizace správně udělána, lze rozpoznat až po několika letech fungování zahrady. Navštívené zahrady v České republice, byly všechny plně funkční, nikde nebyly shledány žádné příznaky nefungujícího střešního ozelenění. To se nedá říct o střešní zahradě v rakouské Vídni, na fotce je zřetelné špatné zapojení vegetace, které zapříčinila nejspíše špatně zvolená vegetační vrstva (mocnost, typ), z tohoto důvodu následovalo uchycení náletových travin. Hodnocení estetiky není v práci uvedeno, jelikož každý hodnotitel má jiné představy o tom, co je krásné, nebo naopak škaredé. Ovšem jasně prokazatelný fakt je, že založení extenzivní střešní zahrady s rozchodníko ─ trávo ─ bylinnou vegetací je finančně nejméně náročné. Jelikož veškeré materiály pro tento typ ozelenění jsou cenově nejlépe dostupné.

64

6. ZÁVĚR Spolu s rozvíjením civilizace vznikají čím dál větší města, staví se obchodní centra, parkoviště, bussines centra, které vytěsnily zeleň ze středu na samý okraj. Střešní zahrady jsou jakýmsi řešením pro ozelenění a vnesení „ztracené“ vegetace zpět do měst. Jejich výhoda tkví v tom, že je možné založit je na podzemních i nadzemních garáží, na úrovni terénu, nebo v jeho dotyku. Další možností je založení střešní zahrady bez dotyku s parterem ─ čili bez jakéhokoliv dotyku s půdou. To není jejich jediná výhoda, naopak je to jen jedna z mnoha. Další je například vyrovnávání teplotních rozdílů, snížení prašnosti, hluku a v neposlední řadě i estetika. Z estetického hlediska jsou bezesporu zajímavější intenzivní střešní zahrady, to především kvůli variabilitě volby vegetace, která vesměs nemá skoro žádné omezení. Avšak při zvolení tohoto typu zelené střechy, je nutné počítat s vyššími pořizovacími i udržovacími finančními náklady. Tím však nechci říci, že extenzivní střešní zahrady nejsou esteticky zajímavé, jejich rozmanitost vegetace je ale méně pestrá. To je limitováno hlavně výškou vegetační nosné vrstvy, která je u extenzivních střešních zahrad podstatně nižší než u intenzivních, nároky na stanoviště a intenzitou udržovací péče. Rozdíl intenzivních a extenzivních střešních zahrad nespočívá jen v estetice, ale také v technologii založení. Zde je rozdíl ve výčtu prací prováděných při zakládání, materiálech k tomu potřebných a jejich ceně. Rozdíly substrátů jsou v obsahu organických látek a živin, přičemž u extenzivních substrátů je jejich obsah nižší než u intenzivních. Výsledky průzkumu trhu ukazují, že v České republice je tzv. „díra“ na trhu co se týče materiálů potřebných k založení střešní zahrady. Většina je dovážena ze zahraničí, převážně z Německa a zde se vyrábí (pěstuje) jen zlomek materiálů (rostlin) nabízených v zahraničí. Myslím si, že je to ovlivněno hlavně technikou a výrobními postupy, které v zahraničí fungují už několik let. Je tedy k zamyšlení, proč v České republice, máme tolik firem, co se zabývá samotnou realizací střešních zahrad, ale nemáme zde skoro žádnou, která by vyráběla (pěstoval) materiál potřebný k založení. Další poznatky, které jsem získala, při vypracovávání bakalářské práce se týkají aktuálního stavu střešních zahrad. Po návštěvě vybraných zahrad, několik let po jejich realizaci, mi došlo, že to, jak dobře a správně byla realizace provedena, se ukáže až s odstupem času. Samozřejmě nemusí být vždy chyba na straně realizátora, stává se, že za nefungující zahradou stojí špatná péče a údržba, avšak většina nefungujících střešních zahrad, které jsem viděla, vykazovaly jasné znaky špatné realizace. Důkazem 65

toho byl například suchý trávník na nízké vrstvě substrátu, převládající porost mechu nad rozchodníkem též ovlivněný výškou substrátu, nebo místo společenstva rozchodníků ─ trav ─ bylin rostly na střeše jen náletové rostliny. Musím však říci, že většina střešních zahrad, na které jsem měla možnost se podívat, byly plně funkční a velmi pohledově zajímavé. Podle mého názoru je tedy ozelenění střech ideální náhradou „ztracené“ vegetace ve městech.

66

7. SOUHRN Díky vypracování bakalářské práce, jsem zjistila, že střešní zahrady jsou velice architektonicko – umělecky hodnotné, estetické, a velmi důležité z hlediska vyrovnání teplotních rozdílů, snížení prašnosti a navrácení vegetace do měst. V současné době se zelené střechy začínají dostávat do povědomí, a jejich realizací se zabývá mnoho českých firem. Jedinou nevýhodou je nutnost dovozu materiálu pro založení ze zahraničí, jelikož v České republice není na trhu tak velký výběr sortimentu. Zahraniční firmy nabízející materiál se většinou zabývají i samotnou realizací, v české republice však realizaci zajišťují především naše realizační firmy. Každá z firem se zabývá určitou technologii zakládání střešních zahrad a některé z nich provádí intenzivní i extenzivní způsoby ozelenění. Oba způsoby ozelenění mají své pro i proti. Klíčová slova: Střešní zahrada Extenzivní ozelenění Intenzivní ozelenění Technologie Vegetace

67

RESUME According the development of my batchelor theis I found out that the roof gardens are very architectural – artistically valuace, aesthetic, and very important for the balacing the temperature differences, reducing dust levels and restoration of vegetation in cities. Nowadays, the roof gardens are receiving the awareness and many Czech companies implement their realization. The only drawback is the need for imported materials for the foundation from abroad, since the Czech Republic is not so various market of these products. Foreign companies offering the material are mostly dealing with the implementation in the Czech Republic but the real realization is provided by native Czech company. Each company uses specific technology. Some of the foundation roof gardens are carried out intensive and some of them extensive way of greening. Both of these ways have surely their pros and cons.

Keywords: Roof garden Extensive greening Intensive greening Technology Vegetation

68

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BURIAN, Samuel a Jan ONDŘEJ. Oživená architektura: (ozeleňování budov). Praha: FAJMA, 1992, 58 s. ISBN 80-85374-10-2. 2. BEDRNA, Zoltán. Substráty na pestovanie rastlín: (základy pestovania). Bratislava: Príroda, 1989, 266 s. ISBN 80-07-00012-7. 3. ČERMÁKOVÁ, Barbora a Radka MUŽÍKOVÁ. Ozeleněné střechy Praha: Grada, 2009, 246 s. ISBN 978-80-247-1802-6. 4. DUNNETT, Nigel a Noël KINGSBURY. Platnting green rous and living walls. 2nd. ed. Portland, Or: Timber Press, 2008, 328 s. ISBN 978-0-88192-911-9 5. KRUPKA, Bernd a W. Dachbergrünung: Pflanzen – und Vegetationsanwendung an Bauwerk. Sttutgart: EEugen Ulmer, 1992, 508 s. ISBN 3-8001-5051-4. 6. KŘESADLOVÁ, Lenka a Stanislav VILÍM. Byliny pro extenzivní střešní zahrady. Čas v životě, zahradě, krajině. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, 139 s. ISBN 80-902910-9-0. 7. NOVOTNÝ, Marek a Ivan MISAR. Ploché střechy. Praha: Grada Publishing a. s., 2003, 180 s. ISBN 80-71-69-530-0 8. GERNOT, Minke. Zelené střechy: plánování, realizace, příklady z praxe. Ostrava: HELL, 2001, 92s. ISBN 80-86167-17-8. 9. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně., Ústav biotechniky zeleně, 2008, 23 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). 10. ŠIMEČKOVÁ, Jana a Irena VEČEŘOVÁ. Zelené střechy – naděje pro budoucnost. Brno: Svaz zakládání a údržby zeleně, 2010, 38 s. ISBN 978-80-2549123-2. 11. ŠIMEČKOVÁ, Jana a Irena VEČEŘOVÁ. Zelené střechy, zelené fasády. Brno: Svaz zakládání a údržba zeleně, 2005, 28s. 12. ŠIMEK, Pavel. Čas v životě, zahradě, krajině: Luhačovice 2005. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, 139 s. ISBN 80-902910-9-0.

69

SEZNAM POUŽITÝCH WEBOVÝCH STRÁNEK Složení vegetačních střech. http://www.efel-drevostavby.cz/zelene-strechy/ Historie. http://www.archiweb.cz Průzkum trhu substrátů. http://www.bbcom.cz Průzkum trhu, firmy. http://www.optigreen.cz Průzkum trhu. http://plantanaturalis.com Průzkum trhu. http://www.zahradnictvi-flos.cz Nabídka materiálů. http://www.ekrost.cz Nabídka materiálů. http://www.zahradni-e-shop.cz Nabídka vegetace. http://www.plantago.sk Nabídka materiálů. http://www.stavarina.cz Infornace pro resersi. https://www.dek.cz/ Nabídka materiálů. http://www.liapor.cz Průzkum trhu. http://www.polystyrensypany.cz/ Průzkum trhu. http://eshop.raselina.cz Vegetace. http://www.osiva-semena.cz Průzkum trhu. http://www.agroprofi.cz/ Průzkum trhu. http://www.jena.cz/ Průzkum trhu. http://www.bauder.cz Vegetace. www.pereny.cz Historie. http://is.muni.cz/th/220160/fss_b/BAKALARSKA_PRACE.txt.>

70

DALŠÍ ZDROJE Sadovnické normy ČSN 46 4901 Osivo a sadba. Sadba okrasných dřevin ČSN 46 4902 Výpěstky okrasných dřevin. Společná ustanovení ČSN 83 9001 Sadovnictví a krajinářství ─ Terminologie ─ Základní odborné termíny a definice ČSN 83 9011 Technologie vegetačních úprav v krajině ─ Práce s půdou ČSN 83 9021 Technologie vegetačních úprav v krajině ─ Rostliny jejich výsadba ČSN 83 9031 Technologie vegetačních úprav v krajině ─ Trávníky a jejich zakládání Zákony a vyhlášky Osivo, sadba a odrůdy Zákon č. 92/1996 Sb. ─ Zákon o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, Zákon č. 156/1998 Sb. ─ Zákon o hnojivech, pomocných půdních látkách pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), Zákon č. 183/2006 Sb. ─ Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), Vyhláška č. 137/1998 Sb. ─ vyhláška o obecných technických požadavcích na výstavbu. Další zdroje ROZSKA, MIROSKAV, semestrální práce. Zelené střechy. Brno, 2013, str. 27. BOHUSLÁVEK, Petr. Vegetační střechy a střešní zahrady ─ skladby a detaily. Dektrade, 2003, str. 68. BOHUSLÁVEK, Petr. Vegetační střechy a střešní zahrady ─ skladby a detaily. Dektrade, 2009, str. 72. SEMINÁŘ, standardy, zelené střechy, Svaz zakládání a údržby zeleně, Brno, 2016. 71

SADOVNICKÉ ÚPRAVY, střední zahradnická škola Rajhrad, učivo. KVĚTINÁŘSTVÍ PRO ZAKA II., přednášky.

SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ A TABULEK Tabulky Tab. č. 1 ─ Směs divokých travin. GERNOT, Minke. Zelené střechy: plánování, realizace, příklady z praxe. Ostrava: HELL, 2001, 92s. ISBN 80-86167-17-8. Tab. č. 2 ─ Směs bylin a travin podle Kolb a Schwartz, 1999. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně., Ústav biotechniky zeleně, 2008, 23 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. č. 3 ─ Vlastnosti substrátů podle typu zeleně. DEKTRADE a.s., 2009. Tab. č. 4 ─ Mocnosti substrátu podle jednotlivého typu vegetace. ČERMÁKOVÁ, Barbora a Radka MUŽÍKOVÁ. Ozeleněné střechy, Praha: Grada, 2009, 246 s. ISBN 978-80-247-1802-6. Tab. č. 5 ─ Skladba setů střešních zahrad (dostupné z www.optigreen.cz.) Tab.

č. 6 ─

Produkty k vytvoření

vegetační

nosné

vrstvy (Dostupné z

www.optigreen.cz.) Tab. č. 7 ─ Sety pro extenzivní ozelenění vegetační střechy. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně., Ústav biotechniky zeleně, 2008, 23 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. č. 8 ─ Zatížení drenážními vrstvami při maximálním nasycení vodou. GERNOT, Minke. Zelené střechy: plánování, realizace, příklady z praxe. Ostrava: HELL, 2001, 92s. ISBN 80-86167-17-8. Tab. č. 9 ─ Základní požadavky na extenzivní střešní substráty. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně., Ústav biotechniky zeleně, 2008, 23 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). 72

Tab. č. 10 ─ Základní požadavky na intenzivní střešní substráty. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně., Ústav biotechniky zeleně, 2008, 23 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. č. 11 ─ Mocnost vegetační a drenážní vrstvy a celková mocnost prokořenitelné vrstvy intenzivních střešních zahrad. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně., Ústav biotechniky zeleně, 2008, 23 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. č. 12 ─ Mocnost vegetační, drenážní vrstvy a celková mocnost přokořenitelné vrstvy v mm u extenzivních střešních zahrad. PEJCHAL, Miloš. Ozeleňování střech – teze přednášky. Lednice: MZLU v Brně., Ústav biotechniky zeleně, 2008, 23 s. (Studijní materiál pro předmět „Použití rostlin“). Tab. č. 13 ─ Příklad technologie založení pro extenzivní ozelenění plochých střech. Informace pro vypracování technologie práce převzaty z publikace Ozeleněné střechy (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 138 ─ 139), materiály z webových stránek www.optigreen.cz/, www.acre.cz/. www.bauder.cz/, www.ekrost.cz/. Tab. č. 14 ─ Příklad technologie založení extenzivního ozelenění šikmých střech. Informace pro vypracování technologie práce převzaty z publikace Ozeleněné střechy (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 138 ─ 139), materiály z webových stránek www.optigreen.cz/, www.acre.cz/. www.bauder.cz/, www.ekrost.cz/. Tab. č. 15 ─ Příklad technologie založení intenzivního ozelenění střech. Informace pro vypracování

technologie

práce

převzaty

z publikace

Ozeleněné

střechy

(ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 138 ─ 139), materiály z webových stránek www.optigreen.cz/, www.acre.cz/. www.bauder.cz/, www.ekrost.cz/. Tab. č. 16 ─ Technologie založení intenzivního ozelenění ─ příklady materiálů. Informace pro vypracování technologie práce převzaty z publikace Ozeleněné střechy (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 138 ─ 139), materiály z webových stránek www.optigreen.cz/, www.acre.cz/. www.bauder.cz/, www.ekrost.cz/. Tab. č. 17 ─ Zlepšující materiály a jejich prodejci. Dostupné z www.liapor.cz, www.polystyrensypany.cz, eshop.raselina.cz, www.agroprofi.cz, prodej-zeminy.cz,

73

www.keramost.cz,

www.jena.cz,

www.arboeko.com,

www.osiva-semena.cz,

www.optigreen.cz, www.bauder.cz. Tab. č. 18 ─ Celkové zhodnocení navštívených střešních zahrad. Tab. č. 19 ─ Průzkum trhu, firmy a jejich služby

Obrázky Obr. č. 1 ─ Střešní zahrada v úrovni s parterem ─ strop. ŠIMEK , 2005, str. 81) Obr. č. 2 ─ Střešní zahrada v dotyku s parterem ─ plášť. ŠIMEK, 2005, str. 82) Obr. č. 3 ─ Střešní zahrada mimo dotyk s parterem ─ střecha. ŠIMEK, 2005, str. 82) Obr. č. 4 ─ Skladba vegetační střechy. Převzato z www.efel-drevostavby.cz/zelenestrechy. Obr. č. 5 ─ Extenzivní střešní zahrada v úrovni s parterem ─ strop. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 6 ─ Výsadba travin do vegetační vrstvy. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 7 ─ Dokončení výsadby rozchodníků – travin – bylin. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 8 ─ Nopové folie typ Zinco fixodrain xd 20. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 9 ─ Nástřik substrátu pro extenzivní způsob ozelenění. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 10 ─ Doprava substrátu pomocí cisterny. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 11 ─ Dokončený nástřik substrátu a násyp kačírku. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 12 ─ Pokládka nopové fólie na geotextilii. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 13 ─ Pokládka filtrační geotextilie. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 14 ─ Extenzivní střešní zahrada. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 15 ─ Pás extenzivního ozelenění s vrstvou mulče. Foto Ing. Tomáš Gabriel.

74

Obr. č. 16 ─ Položený travní koberec. Foto Ing. Tomáš Gabriel. Obr. č. 17 ─ extenzivní střešní zahrada Líšnice. Foto Ing. Tomáš Gabriel.

Obr. č. 18 ─ Intenzivní střešní zahrada Bischop Praha. Foto Ing. Tomáš Gabriel.

Obr. č. 19 ─ Extenzivní střešní zahrada Hotel Clarion Praha. Foto Ing. Tomáš Gabriel.

Obr. č. 20 ─ Soukromá intenzivní střešní zahrada s extenzivními vegetačními prvky. Foto Ing. Tomáš Gabriel.

Obr. č. 21 ─ extenzivní střešní zahrada v rakouské Vídni, veřejná zeleň. Foto Daniela Jurková

75

9. PŘÍLOHY Tab. č. 8 – zatížení drenážními vrstvami při maximálním nasycení vodou (podle FLL 1995, upraveno GERNOT, 2001, str. 26) Zatížení drenážními vrstvami Materiálová

Plošné zatížení na 1 cm tloušťky

Velikost zrna

skupina

vrstvy

druh materiálu

v mm

v kg/m2

v kN/m2

Štěrkopísek

4/8-8/16

16-18

0,16-0,18

Láva

1/5-4/12

11-14

0,11-0,14

Pemza, čištěná

2/4-4/12

7-8

0,07-0,08

Pemza, nečištěná

2/4-4/12

11-12

0,11-0,12

Keramzit,

4/8-8/16

5-6

0,05-0,06

4/8-8/16

6-8

0,06-0,07

Keramzit drcený

2/4-4/8

6-8

0,06-0,08

Expandovaná

2/4-4/11

6-8

0,06-0,08

Minerální sypké materiály

nedrcený Expandovaná břidlice, nedrcená

břidlice, drcená Tloušťka vrstvy

Plošné zatížení celkové vrstvy

v cm

v kg/m2

v kN/m2

1,0

5,6-7,5

0,056-0,075

1,2

2,1-2,3

0,021-0,023

Rohože z pletiva

1,0

2,2-2,3

0,022-0,023

Rohože

3,5

5,6-5,9

0,056-0,059

Drenážní rohože Rohože

se

strukturou rouna Rohož z nopkové umělé hmoty z vloček

pěnové hmoty

76

Tab. č. 9 ─ Základní požadavky na extenzivní střešní substráty (převzato z PEJCHAL, 2008, str. 13) Základní požadavky na substráty pro extenzivní ozelenění střech (uvedeno podle FLL 1995) Skupina materiálů

Směsi sypkých materiálů a sypké materiály

Konstrukce

Jednovrstevná

Minerální látky

Vícevrstevná

U substrátu s obsahem organických látek 70 – 90

Organické látky [ U substrátu s obsahem minerálních látek ≥ 3 ≤ 8

Složení

Zrnitost

% hmotnostní] D <0,63 mm[% ≤ 5

≤ 15

hmotnosti]

Max.

velikost

zrna Na plochých střechách do 100 mm mocnosti vrstvy: 100 – 120 jinak 1060

[mm] Objemová

Suché 0,6 – 1,2 při max. Suché 0,6 – 1,3 při max.

hmotnost [g/cm]

vodní kapacitě 0,8 – 1,4

Propustnost vody ≥ 60

vodní kapacitě 1,0 – 1,8 ≥ 0,6

[mm/min] Vodní

kapacita ≥ 20

≥ 35

[% objemová] Obsah soli [g/l]

≤ 3,5 usilovat o ≤1,0 U substrátů s obsahem organických látek

Vlastnosti

N≤0 P-2O5≤150

Míra sednutí

≤ 10 % mocnosti vrstvy

K2O≤150 MG≤120

77

Tab. č. 10 ─ Základní požadavky na intenzivní střešní substráty (převzato z PEJCHAL, 2008, str. 14) Základní požadavky na substráty pro intenzivní ozelenění střech (uvedeno podle FLL 1995) Skupina materiálů Minerální

Směsi zemin látky

(%

Směsi sypkých materiálů

90 – 95

U substrátu s obsahem organických látek 60 – 80

objemová) Organické látky [

≥3 ≤6

U substrátu s obsahem minerálních látek ≥ 6 ≤ 12

Složení

Zrnitost

% hmotnostní]

≤ 20

D <0,63 mm[% hmotnosti]

Max.

velikost

Na plochých střechách 16

zrna

[mm] Objemová

hmotnost

[g/cm -3]

Suché 1,0 – 1,6 při

Suché 0,6 – 1,3 při max.

max. vodní kapacitě

vodní kapacitě 1,0 – 1,8

1,4 – 2,2 Propustnost

vody

≥ 0,3

[%

≥ 45

[mm/min.] Vodní

kapacita

objemová] ≤ 2,5 usilovat o ≤ 1,0

Obsah soli [g/l]

N≤0

Obsah živin [mg/l] Vlastnosti

P2O5≤150 K2O≤150 MG≤120 Míra sednutí

≤ 10 % při mocnosti vrstev ≤50 cm ≤ 5 cm při mocnosti vrstev > 50 cm

78

Tab. č. 11─ Mocnost vegetační a drenážní vrstvy a celková mocnost prokořenitelné vrstvy u intenzivních střešních zahrad (převzato z PEJCHAL, 2008, str. 18) Intenzivní

Mocnost vegetační Mocnost drenážní Celková

ozelenění

nosné vrstvy v mm vrstvy v mm

mocnost

prokořenitelné vrstvy v mm

Vegetační prvky na plochých střechách Trávník

≥ 100

≥ 20

≥ 150*

Nízké pereny

≥ 100

≥ 20

≥ 150*

Středně

vysoké

≥ 150

≥ 20

≥ 200*

Vysoké pereny a

≥ 250

≥ 100

≥ 350

≥ 450

≥ 150

≥ 600

Střední stromy

≥ 800

≥ 200

≥ 1000

Velké stromy

≥ 1250

≥ 250

≥ 1500

pereny keře Velké keře a malé stromy

pozn.: * celková výška je vyšší než součet obou vrstev; jednotlivé vrstvy je třeba dle jejich složení a požadovaných vlastností zvýšit do požadované celkové výšky

79

Tab. č. 12 Mocnost vegetační, drenážní vrstvy a celková mocnost prokořenitelné vrstvy v mm u extenzivních střešních zahrad (převzato z PEJCHAL, 2008, str. 18) Extenzivní

střešní Mocnost

zahrady

vegetační

Mocnost drenážní Celková

nosné vrstvy v mm prokořenitelné

nosné

vrstvy v mm

vrstvy v mm Vegetační prvky na plochých střechách Mecho-rozchodníkovové

20 – 50

40 – 70

60 – 90

Rozchodníko-mecho-

50 – 80

70 – 100

90 – 120

80 – 120

100 – 140

120 – 160

≥ 150

≥ 170

≥ 190

bylinné Rozchodníko-trávobylinné Trávo-bylinné

Vegetační prvky na šikmých střechách Mecho-rozchodníkové

20 – 50

40 – 70

60 – 90

Rozchodníko-mecho-

50 – 100

70 – 120

90 – 140

100 – 150

120 – 170

140 – 190

bylinné Rozchodníko-trávo-

mocnost

bylinné

80

Tab. č. 13 ─ Příklad technologie založení pro extenzivní ozelenění plochých střech Měrná

Cena na MJ [KČ]

jednotka

bez DPH

Pokládka nopové fólie

m2

30

Pokládka filtrační geotextilie

m2

15 ─ 50

Rozprostření substrátu

m3

250

m2

20 ─ 35

m2

40

Nopová folie Optigrün Typ FKD 25 (25mm)

m2

169

Filtrační geotextilie Optigün 105

m2

28

Jednovrstevný substrát Optigün typ M* (60l/m2)

m3

2 490

Směs rozchodníků

Kg

538

Práce

Založení vegetace výsevem + uválcování Zavlažení plochy Materiál

Informace pro vypracování technologie práce převzaty z publikace Ozeleněné střechy (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 138 ─ 139), materiály z webových stránek firmy Optigrün, Acre, Bauder, Ekrost.

81

Tab. č. 14 ─ Příklad technologie založení extenzivního ozelenění na šikmých střechách Práce

Měrná jednotka

Cena za MJ [Kč] bez DPH

Pokládka drenážní folie

M2

30

Instalace prefabrikátu

M2

1200

Vyplnění

prefabrikátů M2

633

ornicí/ zeminou Pokládka vegetační rohože

M2

140

Zavlažení plochy

M2

40

M2

200

Zádržný systém Typ N

M2

179

Substrát Optigrün Typ E

M3

2490

Materiál Strukturovaná vodoakumulační a drenážní rohož Optigün Typ SSV 800

Vegetační

rohož M2

700

rozchodníků Acre Informace pro vypracování technologie práce převzaty z publikace Ozeleněné střechy (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 138 ─ 139), materiály z webových stránek firmy Optigrün, Acre, Bauder, Ekrost.

82

Tab. č. 15 ─ Příklad technologie založení intenzivního ozelenění střech Práce

Měrná

Cena za MJ

jednotka

[Kč] bez DPH

Rozprostření keramzitu

m3

200

Rozprostření substrátu/zeminy

m3

250

Hloubení jámy (trvalky) o objemu 0,01 m3

m3

10

Hloubení jámy (keře) o objemu 0,05 m3

3

m

12

Hloubení jámy (větší keře) o objemu 0,125 m3

m3

80

Hloubení jámy (menší stromy) o objemu 0,05 m3

m3

280

Hloubení jámy (vzrostlé stromy) o objemu 1m3

m3

460

Výsadba trvalky/letničky s částečnou výměnou půdy ─ v rovině

m3

15

Výsadba trnitého keře o výšce 1 ─ 2 m s částečnou výměnou

Ks

15

Ks

12

Ks

280

Výsadba keře 2 ─ 4 m s částečnou výměnou půdy ─ v rovině

Ks

240

Výsadba vzrostlého listnatého stromu s částečnou výměnou půdy

Ks

450

Ks

720

Kotvené za bal

Ks

250

Kotvení 1 kůlem

Ks

30 ─ 50

Kotvení 3 kůly

Ks

90 ─ 150

půdy ─ v rovině Výsadba keře o výšce 1 ─ 2 m s částečnou výměnou půdy ─ v rovině Výsadba trnitého keře o výšce 2 ─ 4 m s částečnou výměnou půdy ─ v rovině

─ v rovině Výsadba vzrostlého jehličnatého stromu s částečnou výměnou půdy ─ v rovině

Tvorba výsadbové mísy

m

20 ─ 40

Zavlažení trvalky

Ks

0,5

Zavlažení keře

Ks

5 ─ 10

Zavlažení stromu

Ks

40

Mulčování v tloušťce 15 cm

m3

150 ─ 200

Rozprostření štěrku v tl. 10 cm

m3

150 ─ 250

Hnojení tabletovým hnojivem (za tabletu)

Ks

0,5 ─ 1

Hnojení granulovým hnojivem

Ks

0,5

2

Informace pro vypracování technologie práce převzaty z publikace Ozeleněné střechy (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 138 ─ 139), materiály z webových stránek firmy Optigrün, Acre, Bauder, Ekrost.

83

Tab. č. 16 ─ Technologie založení intenzivního ozelenění ─ příklady materiálů Měrná

Cena za MJ [Kč] bez

Materiály

jednotka

DPH

Keramzit

m3

1000 ─ 1400

Substrát Bauder

L

250

Kůra mulčovací

m3

550

Hnojivo granulované dlouhodobě působící

Kg

80

Hnojivo tabletové dlouhodobě působící

Ks

1,5

Kůl ke stromu + úvazek

Ks

70 ─ 90

Kotvení za bal

Ks

200

Voda na závlahu

m3

550

Trvalka

Ks

35 ─ 120

Keř listnatý do 50 cm

Ks

45 ─ 150

Keř jehličnatý do 50 cm

Ks

80 ─ 500

Strom listnatý ok 12 ─ 14

Ks

1000 ─ 5000

Strom jehličnatý ok 12 ─ 15

Ks

1000 ─ 3000

Informace pro vypracování technologie práce převzaty z publikace Ozeleněné střechy (ČERMÁKOVÁ, MUŽÍKOVÁ, 2009, str. 138 ─ 139), materiály z webových stránek firmy Optigrün, Acre, Bauder, Ekrost a Agro Tuřany.

84

Tab. č. 17 ─ Zlepšující materiály a jejich prodejci Materiál

Orientační

Prodejce

cena/MJ Minerální materiály bez organických látek Písky a štěrkopísky

Ridera

245,-/t

Škvára

Správa silnic Olomouc

25,-/t

Zeolit

Forestina

87,-/5kg

Keramzit

Kompostárna

800,-/m3

Prosívka

Modletice Minerální materiály s obsahem minerálních látek Některé komposty

Kompostárna

920,-/t

Modletice Kompostárna Líšnice

Zeminy

580,-/m3

Materiály s vysokým obsahem organických látek Rašeliny

Kompostárna Líšnice

800,-/m3

Rašelinné substráty

Agro profi

159,-/70l

Průmyslové komposty

Rašelina Soběslav

Neuvádí se

Granulovaný polystyren

Polystyrensypany

165,-/300l

Pěnová formaldehyd močovina

Neuvádí se

Neuvádí se

Materiály syntetické

Informace pro vypracování převzaty z webových stránek uvedených firem.

Tab. č. 18 ─ Celkové zhodnocení navštívených střešních zahrad Č.

Zahrada

Typ ozelenění

Vegetace

1

Líšnice

Extenzivní

Phedimus kamtschaticus

2

Bischop Praha

Intenzivní

Travní koberec ─ parkový

3

Hotel Clarion Praha

Extenzivní

Oreosedum album a Sedum acre

4

Praha soukromá zahrada

Intenzivní

Sedum acre, Thymus x citriodorus,

s extenzivními

Thymus

vegetačními

kamtschaticus,

prvky

rupestre, travní koberec ─ parkový.

Extenzivní

Oreosedum album, Sedum acre

5

Vídeň střešní zahrada

85

serpyllum,

Phedimus Petrosedum

Tab. č. 19 ─ Průzkum trhu, firmy a jejich služby

Firma Acre, s. r. o.

Realizace

Projekce a

střechy

poradenství

Zaměření

Ano

Ano

Koupací jezírka, zelené střechy, veřejná zeleň, biotop, prodej materiálů

Bauder, s. r. o.

Ano

Ano

Realizace a projekce zelených střech

Gabriel, s. r. o.

Ano

Ano

Zahrady, veřejná zeleň, střešní zahrady, hydroosev, prodej techniky

Optigreen, s. r. o.

Ano

Ano

Zelené střechy, prodej materiálů

ZAHRADA

Ano

Ano

Realizace zelené střechy, jezírka, dodávka okrasných rostlin

Olomouc, s. r. o. Alfagreen, s. r. o.

Ano

Ano

Veškeré uvedené informace, jsou převzaty z webových stránek uvedených firem.

86

Střešní zahrady