MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV LESNICKÉ A DŘEVAŘSKÉ TECHNIKY
SPOJITOST AKUSTICKÝCH PODNĚTŮ S FYZIOLOGICKÝMI FUNKCEMI A SUBJEKTIVNÍM POSUZOVÁNÍM Bakalářská práce
Brno 2013
Monika Kořínková
Prohlašuji, že jsem Bakalářskou práci na téma:
Spojitost akustických
podnětů s fyziologickými funkcemi a subjektivním posuzováním zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díl dle řádné kalkulace.
V Brně, dne 29. 4. 2013 ........................................ Monika Kořínková
Poděkování patří vedoucímu mé bakalářské práce PhDr. Petru Fiľovi, Ph.D. za cenné připomínky, konstruktivní kritiku a přátelský přístup. Dále děkuji všem svým kamarádům a probandům, kteří se ochotně zúčastnili mého výzkumu. V neposlední řadě bych zde chtěla poděkovat své rodině za podporu a toleranci po celou dobu mého studia. Děkuji.
ABSTRAKT Jméno a příjmení autora:
Monika Kořínková
Název bakalářské práce:
Spojitost akustických podnětů s fyziologickými funkcemi
a subjektivním posuzováním. Název v angličtině:
Continuity of acoustic stimuli with physiological functions
and subjective assessments. Studijní obor:
Lesnictví
Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Petr Fiľo, Ph.D. Rok obhajoby:
2013
Anotace: Zvyšující se výskyt hluku v našem životním prostředí se stává stále více závažným problémem. Hluk je průvodním jevem používané techniky, ale i způsobu dnešního stylu života. Jeho krátkodobá i dlouhodobá expozice ovlivňuje lidský organismus a může způsobit jeho nevratné poškození či dokonce smrt. Tato práce se zabývá vlivem expozice hluku motorové pily na fyziologii i psychologii člověka se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Popisuje vznikající stres, možné reakce na něj, jak fyziologické tak duševní. Dále se práce zabývá tím co je to hluk, jak na člověka působí určité hladiny akustického tlaku a jaké má toto působení možné dopady. Na základě měření pomocí aparatury Biofeedback 2000
x-pert
jsou v práci
uvedeny výsledky průběhu fyziologických funkcí zkoumaných osob po expozici dvou odlišných akustických podnětů. Výsledky práce se týkají i hodnocení získaných pomocí subjektivních škál, která zpřesňují zjištění o momentálním duševním rozpoložení probanda před započetím a po skončení měření, tedy před a po expozici vybraných zvuků.
Klíčová slova: stres, psychická zátěž, fyziologické funkce, hluk, expozice hluku, negativní vliv hluku, reakce na stres, biofeedback
Annotatiton: The increasing presence of noise in our environment is becoming increasingly serious problem. Noise is inherent in the technology used and the manner of today's lifestyle. His short-term and long-term exposure affects the human body and can cause irreversible damage or even death. This work deals with the influence of noise exposure chain saw on human psychology and physiology with regard to health and safety at work. This work describes the resulting stress and potential responses, both physiological and psychological. The work examines what is noise, as the man has a certain sound level and what are the possible effects of this action. By measuring apparatus using Biofeedback 2000 x-pert in the results of the work during the physiological functions of examined people after exposure to two different acoustic stimuli. Results of the work relating to the evaluation obtained using subjective scales to refine the findings about the current mental state of the respondents prior to and after the measurement, thus before and after exposure to selected sounds.
Keywords: stress, psychological stress, physiological function, noise, noise exposure, the negative effect of noise, response to stress, biofeedback
Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................... 1 CÍLE PRÁCE ................................................................................................................................ 3 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................................. 3 1 Stres........................................................................................................................................ 4 1.1
Definice stresu........................................................................................................... 5
1.2
Typy stresové zátěže ................................................................................................. 6
1.3
Typy stresů ................................................................................................................ 7
2 Reakce na stres ....................................................................................................................... 8 2.1
Psychické reakce ....................................................................................................... 8
2.2 Fyziologické reakce ...................................................................................................... 11 3 Akustický stres - spojitost hluku se zdravím....................................................................... 15 3.1
Zvuková frekvence .................................................................................................. 15
3.2
Intenzita zvuku ........................................................................................................ 15
3.3
Vliv hluku na zdraví ................................................................................................ 16
3.4
JMP a hluk .............................................................................................................. 19
4 Fyziologické funkce ............................................................................................................. 20 4.1
Elektrodermální aktivita .......................................................................................... 20
4.2
Teplota pokožky ...................................................................................................... 21
4.3
Puls – změny v krevním průtoku těsně pod povrchem kůže ................................... 22
4.4
Motilita – hybnost ................................................................................................... 23
4.5
Respirace ................................................................................................................. 24
EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................................................... 27 1
Metodika ......................................................................................................................... 27 1.1 Design výzkumu............................................................................................................ 27 1.2
Výběr a charakteristika vzorku ............................................................................... 28
1.3
Metody .................................................................................................................... 29
2 Výsledky .............................................................................................................................. 31 DISKUSE .................................................................................................................................... 38 ZÁVĚR ....................................................................................................................................... 41 POUŽITÁ LITERATURA.......................................................................................................... 44 SEZNAM TABULEK................................................................................................................. 49 SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................................ 50 SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................................... 50
ÚVOD Rozvoj lidské společnosti ve všech oborech a neustálé zdokonalování technického vybavení a technologických postupů, vede k nárůstu životní úrovně, ale současně se zvyšuje i procento nově vzniklých potencionálních rizik. Tomuto vývoji neušlo ani lesnictví a dřevorubectví, i tady hrají důležitou roli nízká nákladovost a úspora času, jakožto hlavní kritéria trvale udržitelného rozvoje. S tímto souvisí i technologický pokrok v dřevorubectví, kdy se upouští od využívání ručního nářadí v zájmu zvýšení efektivity práce a snížení pracnosti. Přechází se tedy k používání mechanizovaných prostředků, kdy ruční pily již koncem 19. století nahrazují mobilní listové pily s manuálním pohonem, později s parním pohonem. Již roku 1920 přišel svět s první motoricky poháněnou listovou pilou Wade, po které následovaly motorové pily s pilovým řetězem (obíhajícím po trojúhelníkové dráze) poháněné spalovacím motorem. Ve svých počátcích byly pily poháněné elektromotorem, což se změnilo s rokem 1926, kdy firma Stihl začala zkoušet pilu poháněnou spalovacím motorem a o tři roky později zahájila výrobu řetězových dvoumužných pil Stihl s benzínovým motorem. Koncepčně podobná motorová pila těm dnes používaným se objevila roku 1940 v Kanadě. Impulsem k rozvoji JMP byly zejména nové výrobní technologie, odlévání lehkých slitin, umožňující výrobu lehkého a přece výkonného rychloběžného motoru, po druhé světové válce (Neruda, Černý, 2006). Přes mnoho pozitivních stránek sebou nese provoz motorových pil i určitá negativa, ve smyslu jejich škodlivého vlivu na lidský organismus: vibrace, hluk, zplodiny, jednostranné zatížení těla apod. Tato bakalářská práce se zabývá právě hlukem a jeho působením na psychologii a fyziologii člověka v porovnání působení kladně přijímaného akustického podmětu. Zdrojem hluku u motorové pily je především motor a řezací část, která taktéž vyvozuje poměrně silnou hladinu hluku. JMP při pracovních otáčkách vyvozuje hluk o hladině akustického výkonu 105 až 115 dB. Avšak hraniční hladinou hluku, při jejímž překročení a trvalém působení dochází k trvalému poškození lidského organismu, je 80 dB. I přes povinné používání chráničů sluchu (mušlové či speciální ucpávky do uší) se domníváme, že pokles 1
hladiny akustického výkonu motorové pily po použití těchto ochranných pomůcek je nedostatečný. Přitom rizika nejsou vůbec malá, nejedná se pouze o poruchu sluchu, ale i pocit hučení, cinkání a jiná onemocnění. Expozice nadměrné hladiny hluku se může projevit i ve zvýšené úrazovosti (Neruda, Černý, 2006). Nepříznivé účinky hluku na lidské zdraví lze rozdělit na orgánové účinky, rušení činností a vlivy na subjektivní pocity, tyto účinky jsou obecně definovány jako morfologické nebo funkční změny organizmu, které vedou ke zhoršení jeho funkcí, ke snížení kompenzační kapacity vůči stresu nebo zvýšení vnímavosti k jiným nepříznivým vlivům prostředí. Hluk má vliv na poškození sluchového aparátu, na kardiovaskulární systém, nepříznivě působí na osvojování řeči a čtení u dětí dále zapříčiňuje změny fyziologických reakcí a poruchy spánku. Expozice hluku může také přispět ke spuštění nebo urychlení vlastního patologického děje u chorob s multifaktoriálními příčinami (SZÚ, 2013). Omezené důkazy nepříznivých účinků hluku jsou např. u vlivů na hormonální a imunitní systém, na některé biochemické funkce, ovlivnění placenty a vývoje plodu, nebo u vlivů na mentální zdraví sociální chování a výkonnost člověka (WHO, 2007 cit. dle SZÚ). Zvukový vjem jako takový, však může mít na psychologii i fyziologii člověka účinky i blahodárné, dobrým příkladem je například Muzikoterapie. „Muzikoterapie je metodou léčebné psychoterapie. Jedná se o proces fyziologického, emocionálního a smyslového ovlivňování člověka hudebními prostředky. Tento interdisciplinární proces vznikl na základě vývoje a vzájemného ovlivnění medicíny, psychologie, psychoterapie a hudební vědy. Uplatnění nachází ve zdravotnictví, školství, sociální a výchovné oblasti“ (Stejskalová, Kocourková, 2004). Tato metoda je uplatnitelná při léčbě mnohých psychických poruch a komplikací, nebo je možné její využité jako prevence potencionálních obtíží při přepracovanosti, stresu či citovém strádání. Hudba pacienta příjemně rozptyluje, odvádí jeho pozornost od stávajících problémů, a pomáhá pacientovi „otevřít se“. Příznivého působení hudebních podnětů, mezi které patří i odvádění pozornosti od bolesti, je možné například využít v chirurgii, stomatologii, gynekologii a porodnictví, kde hudba plní zároveň i funkci uklidňovací (Linka, 1997).
2
CÍLE PRÁCE 1. Zpracovat přehled východisek a nejdůležitějších poznatků o dané problematice, prostřednictvím tuzemské i zahraniční odborné literatury. 2.
Formulace hypotéz.
3. Realizace a vyhodnocení experimentu
spočívající v zpracování
kvantitativních (popř. kvalitativních) rozdílů ve fyziologických funkcích a subjektivním posuzování zkoumaných osob v závislosti na expozici určitého akustického podnětu.
Formulace hypotéz, jako základních výzkumných předpokladů pro ověřování: a) Předpokládáme
rozdílnosti
v průběhu
fyziologických
funkcí
zkoumaných osob ve spojitosti s exponovanými akustickými podněty. b) Předpokládáme
negativní
hodnocení
zvuku
motorové
pily
zkoumanými osobami.
TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část této práce má za úkol podat přehled východisek a nejdůležitějších poznatků týkajících se tématu spojitosti akustických podnětů s fyziologickými funkcemi. Zabýváme se zde objasněním odborných termínů používaných v souvislosti s tímto tématem, jedná se zejména o to co je stres a jeho definice, jaké máme typy stresové zátěže a typy stresů. Dále v textu se zabýváme jednotlivými reakcemi na stres a to jak psychickými tak fyziologickými reakcemi, na které navazuje stručný popis zkoumaných fyziologických funkcí a jejich charakteristika.
3
1 Stres Pojem stres je jedním z mála psychologicko-medicínských odborných termínů, které jsou často používané a diskutované jak mezi laickou veřejností tak i odbornými společenstvími (Soroková, 2008). Jak uvádí Atkinsonová (2003), slovo stres často se vyskytující v hovorové řeči označuje lidmi prožívané nejrůznější těžkosti, spojené s událostmi, které lidé vnímají jako ohrožení své tělesné nebo duševní pohody. Tyto události se nazývají stresory. Život dnešního člověka provází atributy jako konzumní způsob života, honba za úspěchem, kariéra, společenské postavení, solventnost, popularita, postup na společenském žebříčku a hon za vším, co mu tyto atributy umožňuje využívat nebo vlastnit. Průvodním jevem mnohých uvedených i neuvedených atributů, ať už se jedná o aktivity, povinnosti, prožívání či starosti, je stres. Vše něco stojí a ani život nedává nic zadarmo (Soroková, 2008). V pojetí anglické spisovatelky Alix Kirstové (1996) nás stres provází od počátku života. Jde vlastně o naši vnitřní reakci na jakoukoliv zátěž či podnět, dodává našemu životu dynamiku, podle níž rozlišujeme mezi aktivním životem a pouhou pasivní existencí. Stres ať už chceme nebo ne spoluutváří náš způsob života, stanovuje tempo a rytmus, jakým žijeme a může představovat podnět nezbytný k aktivaci, bez ohledu na to, zda touto akcí je dirigování orchestru, běžecký závod, úsilí stihnout stanovený termín či útěk před požárem (Rymešová, Chamoutová, 2012). Stresová reakce sama o sobě škodlivá není, je v podstatě neutrální, škodlivou se stává až naše neadekvátní reakce na ni (Kadlčík, 2004). Jak uvádí Praško a Prašková (2001) důležitou úlohou stresu je chránit organismus před nebezpečím a to tím, že nás přímo upozorňuje na nebezpečí, hrozbu, a udržuje nás tak ve stavu pohotovosti (tělo i mysl) po dobu, co nebezpečí trvá. Tento děj můžeme nazvat jako tzv. „poplachové reakce“. Do určité míry zatížení je lidský organismus skvěle vybaven, aby se vyrovnal se stresem. Jestliže překročíme tuto hranici, dojde k vyčerpání schopnosti přizpůsobit se. Následně, jako odezva na tento děj, náš organismus přestává fungovat normálně a 4
mohou se v různých kombinacích objevit příznaky stresu. První signály o tom že něco není v pořádku, dostáváme prostřednictvím chování, které funguje jako hlavní ventil k uvolnění napětí. Naší nežádoucí reakcí na stres tedy může být jakékoliv jednání naznačující, že se nechováme přirozeně (Kadlčík, 2004). Buchtová (2010) uvádí, že není zcela vhodné vyhýbat se stresovým zátěžím, jelikož určitá míra „stresového otužování“ člověka odmala připravuje na řešení zátěží v budoucím životě.
1.1 Definice stresu Jak uvádí Soroková (2008), anglický termín stress pochází ze starého francouzského výrazu estrecier (což v překladu znamená přinutit, použít násilí), které je zase odvozené z latinského stratus (což znamená utahovat, stláčet). Z uvedeného je zřejmé, že stres může jednoduše znamenat být vystavený jistým silám, tlakům, napětí. Podle portálu www.cojeco.cz je stres funkční stav, kdy se organismus nachází při mobilizování obranných či nápravných dějů. Vytavení vlivu rozličných stresorů se rozvíjí řetěz reakcí, které mají charakter nespecifické adaptační reakce. „Stres je reakce organismu na hrozící nebezpečí.
Je to funkční stav
organismu, kdy je tento organismus vystavený mimořádným podmínkám (stresorům) a jeho následné reakce, které mají za úlohu udržet vnitřní homeostázu a zajistit přežití“ (Wikiskripta.eu/c, 2012). Portál www.abecedazdravi.cz uvádí, že stres je individuální odpověď na nadměrně zatěžující fyzické, emoční nebo intelektuální požadavky. „Stres je stav organismu, kde je jeho integrita ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu“ (H. Coper a M. H. Appley, cit. dle Rymešová, Chamoutová, 2012). „Stresem označujeme takovou změnu v organismu, která v určitém stavu ohrožení může vyvolat vysoký stupeň napětí, rozvrátit zaběhaná schémata každodenního způsobu jednání, která oslabuje mentální výkonnost a vyvolává subjektivně nepříjemné stavy afektivního vyčerpání“ (I. L. Janis cit. dle Rymešová, Chamoutová, 2012). 5
„Stresem je nejen přímé, bezprostřední ohrožení člověka, ale i předjímání (anticipace) takového ohrožení a s tím spojený strach, bolest, nejistota, úzkost apod.“ (M. H. Appley, R. Trumbul cit. dle Rymešová, Chamoutová, 2012).
1.2 Typy stresové zátěže Jak bylo zmíněno již výše, stres může působit na lidský organismus a psychiku nejen negativně ale i pozitivně. Lze tedy rozlišit dva druhy stresu podle vlivu vnější síly: Eustres Eustres je pozitivně působící motivující, stimulující stres, plynoucí z pozitivních zážitků, umožňuje člověku zvýšit výkonnost, soustředění apod (Lekarske.slovniky.cz, 2012). Podle Křivohlavého (1994) je tento druh stresu spojen s očekáváním kladně emociálně zabarvené události. Na tomto tvrzení se s ním shoduje i Kadlčík (2004), který spojuje eustres například s překonáním překážek, příjemným očekáváním nebo se sledováním detektivek. Eustres tedy doprovází situace, které máme pod kontrolou. Distres Jde o chronický traumatický stres představující nadměrnou zátěž, která poškozuje psychycké a tělesné zdraví. Zatímco určitá rozumná hladina eustresu zvyšuje výkonnost, vliv distres na výkon je zhoubný (Intermedicina.cz, 2012). Buchtová (2010) uvádí, že u přetížených osob (např. studenti o zkouškovém období, při konkurenčním boji, mezilidské konflikty) lze pozorovat výrazné působení distresu. Důsledkem tohoto negativně působícího stresu je nahrazení tvůrčí práce rutinou, nekoncepčnost, mohou se objevit neurotické projevy apod. Podle Praška a Praškové (1996) se distres stává škodlivým po překročení určité individuální hranice, která závisí na jeho síle a frekvenci jeho prožívání. „Zda jde o škodlivý (zlý) stres nebo o prospěšný (dobrý) stres, nezávisí ani tak na jeho povaze jako na reakci člověka, kterého se stres týká“ (Boenisch, Haneyová, 1998).
6
1.3 Typy stresů Rozdělení typu stresu dle Matouška (2003):
Akutní stres Jde o stres vyvolaný při traumatických situacích, jako jsou nejčastěji závažné dopravní nehody, při těžkých pracovních úrazech, při průmyslových haváriích a jiných událostech, kde je ohrožen život. Spouštěčem je náhlá událost trvající krátkou dobu, někdy jde jen o okamžik. V závislosti na typu osobnosti a závažnosti události, se akutní stres projeví v psychice, ale i v narušení některých tělesných funkcí (ztráta paměti, zmatené jednání, ztuhnutí po vzniku šoku, poruchy krevního oběhu, poruchy srdeční činnosti, ztráta vědomí).
Chronický stres Jeho vznik je zapříčiněn působením jednoho či více stresorů různé intenzity. Projevuje se úzkostmi, depresemi, migrénami, chronickým únavovým syndromem, napětím, podrážděností, vyčerpaností, nepřiměřenou reakcí na běžné situace a také řadou tělesných potíží jako jsou bolest hlavy, bušení srdce, svalové napětí, závratě, poruchy spánku. Tento dlouhotrvající stres vzniká v důsledku narušení mezilidských vztahů (konflikty, závist, šikana, atd.), při špatné organizace a režimu práce (vnucené pracovní tempo, návaly práce, nevhodná rotace pracovních směn), dále jeho vznik může být podnícen špatnými pracovními podmínkami (práce v hluku, v prašném prostředí, působení chemických škodlivin, atd). Působení chronického stres zapříčiňuje snížení efektivnosti práce jedince, projevující se např. zhoršením kvality, kolísajícím výkonem, rychlím nástupem únavy, zvýšením úrazovosti u rizikových prací, apod.
Posttraumatický stres Tento typ stresu bývá často označován taktéž jako posttraumatická porucha nebo stres následný. V podstatě jde o zpožděnou reakci na velmi intenzivní, krátkou dobu trvající stresovou situaci, která sebou přináší závažné důsledky. Posttraumatický stres bývá doprovázen depresemi, pocity úzkosti, ztrátou sebedůvěry, obavami 7
z budoucnosti apod. Je běžným jevem po průmyslových haváriích, přírodních katastrofách nebo dopravních nehodách.
Anticipační stres Anticipační stres se odlišuje od ostatních výše popsaných tím, že vzniká ještě před působením stresoru. Jeho vznik se váže k důležitým událostem v životě jedince (operace, zkoušky, nástup do nového zaměstnání, svatba apod.) a projevuje se zvýšením emočního napětí, které se stupňuje s blížící se událostí, poté však rychle odezní.
2 Reakce na stres Reakce na stres každého z nás jsou vysoce individuální v závislosti na osobnostních dispozicích a dřívějších zkušenostech se stresem. Nedokážeme-li se na vystavení určitého stresu adaptovat, pak jeho dlouhodobé působení oslabuje naše schopnosti zvládat stres vyvoláním projevů úzkosti nebo deprese. Spolupůsobením dalších stresorů vzniká bludný kruh (Praško, 2003).
2.1 Psychické reakce Podle Cimického (1996) až 80% všech tělesných chorob a poruch pochází z narušení psychiky, jelikož energetické zásoby organismu nejsou nevyčerpatelné. Proto se v této části seznámíme s nejčastějšími a nejběžnějšími emočními reakcemi na prožitou stresovou situaci.
2.1.1 Úzkost Je snad nejčastější psychickou reakcí, kterou občas prožíváme v různé míře všichni. Úzkost je nepříjemná emoce, kterou můžeme charakterizovat pojmy jako starost, obava, napětí a strach. Jestliže člověk zažije události za hranicemi normální oblasti lidského utrpení, může dojít až ke vzniku posttraumatické stresové poruchy (PTSD) 8
(Atkinsonová, 2003). Jedná se o opožděnou reakci dostavující se s odstupem týdnů až měsíců, která přetrvává delší dobu. Typickým projevem PTSD je znovuprožívání události ve snech, fantaziích, ztráta zájmu, otupělost, odcizení lidem a poruchy spánku (Orel, Facová, 2010). Tato porucha vzniká přinejmenším ze dvou důvodů: ztráta základního přesvědčení o tom, že žijeme v pozitivním světě a že kolem nás jsou hodní lidé, dále se pak riziko vzniku PTSD zvyšuje, jestliže člověk trpí sám, to platí především u traumat způsobených lidmi, které mají vliv spíše na jedince než na skupinu (Atkinsonová, 2003). Charvát (1969) uvádí, že úzkost lze potlačit nebo snížit psychotropními látkami, jako jsou kupříkladu alkohol a moderní ataraktika (léky přinášející uklidnění, útlum). Odpovědí na subjektivní i objektivní stressy dnešní civilizované společnosti je závislost na lécích (adikce). To je také důvodem proč znovu narůstá význam rituálů, tedy stále se opakujících výkonů, které podporují sebekontrolu a tím i psychickou stabilitu.
2.1.2 Vztek a agrese Další nejčastější reakcí na stresor je vztek, který může přerůst v agresi. „Hypotéza frustrace-agrese předpokládá, že kdykoliv je osobě znemožněno dosažení cíle, o který usiluje, dochází k vyvolání agresivního pudu, jenž motivuje chování směřující k poškození objektu nebo osoby, která frustraci způsobila. Kupříkladu když jedno dítě vezme druhému hračku, druhé dítě pravděpodobně na to první zaútočí ve snaze získat hračku zpět. Dospělí naštěstí agresi vyjadřují spíš slovně než fyzicky, spíš se pohádají, než poperou „(Atkinsonová, 2003). Soroková (2008) rozeznává dva druhy agrese a to vnější – zaměřená na poškození okolí a vnitřní – zaměřená na poškození sebe. Dále popisuje negativní sociální důsledky způsobené zejména přenášením agrese silnějších jedinců na nevinné, slabší objekty – mechanizmus obětního beránka. Zvláště nebezpečnou rovinu spatřuje v případě opakovaných agresí, při fyzickém a psychickém týrání partnera, dětí, podřízených či náhodných známých i neznámých jedinců.
9
2.1.3 Apatie a deprese Další běžnou reakcí na stresovou událost je uzavření se do sebe a apatie. Apatie může přerůst až v depresi, jestliže stresové podmínky trvají a jedinec je nezvládá. Teorie naučené bezmoci, nám pomůže pochopit, proč se někteří lidé obtížným situacím pasivně podrobují a vzdávají se naděje na záchranu. Tato teorie byla použita např. k vysvětlení, proč se vězni v nacistických koncentračních táborech nebouřili častěji proti svým věznitelům, dospěli totiž k přesvědčení, že jsou neschopní cokoliv udělat, naprosto
bezmocní
a
z tohoto
důvodu
se
nepokoušeli
o
útěk.
Dalším
charakteristickým příkladem jsou ženy podrobené domácímu násilí, které se často nepokusí o odchod z domu. Zeptáte-li se jich proč, častými odpověďmi jsou, že se cítí bezmocné, neschopné, že se bojí, co by jim manželé udělali, kdyby utekli, nebo že nemají finanční prostředky, aby mohli uživit sebe a svoje děti (Atkinsonová, 2003) Depresi chápeme jako chronický smutek, projevující se depresivní náladou, sníženou vitalitou a pesimistickým myšlením. Tato porucha je zapříčiněna nerovnováhou
biochemických
procesů
v mozku.
V prvopočátcích
se
nedá
onemocnění rozpoznat, jelikož smutná nálada je běžnou součástí života, anebo může být odrazem melancholického tipu temperamentu. Deprese není pouze nepříjemný emoční zážitek, ale jedná se o onemocnění celého organismu, je daleko intenzivnější, hlubší a trvá déle než běžný smutek. Deprese se nedá ovládnout pouze vlastní vůlí a nevypovídá o slabosti člověka, bohužel utrpění při ní vyvolané se stává někdy propastným (Soroková, 2008).
2.1.4 Oslabení kognitivních funkcí Je-li člověk vystaven stresové situaci, promítne se tato událost výrazně i na jeho kognitivních funkcích (myšlení a vnímání) a to na změně jejich obsahu i rychlosti. Při oslabení kognitivních funkcí organismu se mohou vyskytnout např. potíže se soustředěním, logickým uspořádáním myšlenek, zvýrazňuje se výběrovost vnímání (přeceňování či ignorace informací) (Orel, Facová, 2010). Atkinsonová (2003) uvádí, že toto oslabení může mít dvě příčiny. Oslabení kognitivních funkcí zažíváme při vysoké hladině emoční aktivace, která může narušovat zpracování informací. K tomuto ději dochází tím častěji, čím úzkostnější, 10
rozzlobenější nebo depresivnější jsme po stresové situaci. Další příčinou vyvolávající oslabení kognitivních funkcí jsou rušivé myšlenky. Tedy když při setkání se stresorem přemýšlíme například o možných příčinách jednání, obáváme se důsledků vlastních rozhodnutí a vyčítáme si, že nejsme schopni danou situaci zvládnout lépe.
2.2 Fyziologické reakce V následující části se zaměříme na řetězec vrozených reakcí, který lidský organismus spouští při stresové reakci Dle Orla a Facové (2010) je fyziologická reakce organismu na stresor komplexní a postihuje všechny integrační a řídicí systémy těla (systém nervový, hormonální, imunitní) i systémy řízené (systém dýchací, cévní, trávicí, vylučovací systém atd.) V odborné literatuře najdeme tuto reakci nazvanou jako GAS (general adaptation syndrome) – obecný adaptační syndrom, který má tři fáze: 1. Poplachová reakce •
aktivace autonomního nervového systému
•
projevuje se rozbušením srdce, zrychlením dýchání, mobilizací energetické rezervy těla apod.
2. Odolnost – rezistence •
organismus se vyrovná se stresem
•
výkonnost a odolnost organismu je maximální
3. Vyčerpání •
přetrvávající stresor, na který organismus již není schopen efektivně reagovat
•
dochází k vyčerpání, nevratnému poškození nebo až k smrti
11
2.2.1 Reakce útok nebo útěk Bez ohledu na druhu stresu se tělo připravuje ke zvládnutí nouzové situace. Rychlí přísun energie, který organismus potřebuje, je zajištěn uvolněním zásoby glukózy nezbytné pro činnost svalů z jater a vyplavením hormonů do krve, které stimulují přeměnu tuků a bílkovin na cukr. Tělesný metabolismus se zvyšuje při přípravě k vynaložení energie na fyzickou činnost. Dochází ke zvýšení srdeční frekvence, krevního tlaku, dechové frekvence, svalového napětí a zároveň se snižují činnosti, které nejsou pro organismus nezbytné např. trávení. Dále se díky vysychání slin hlenu zvyšuje množství vzduchu proudícího do plic. Endorfiny (látky tlumící bolest) jsou vylučovány do krve a dochází k zúžení krevních vlásečnic, aby se v případě zranění zmenšilo krvácení. Navýší se počet červených krvinek vylučovaných slezinou, které mají za úkol rozvádění kyslíku po těle. Stejně tak se navýší počet bílých krvinek produkovaných z kostní dřeně, které organismu pomáhají v boji proti infekci (Atkinsonová, 2003). Soroková (2008) uvádí, že po náhlém působení stresu se aktivuje část nervového systému nazývaná sympatikus a současně se zvyšuje sekrece hormonů adrenalinu (noradrenalinu a dopamínu) z dřeně nadledvinek. Při stresu je dále produkován hormon kortizol a další hormony lipidové povahy produkované kůrou nadledvinek. Důvodem proč se při stresu hubne, je právě kortizol, který zabezpečuje glukózu pro energetický výdej a pro mozek rozkladem tkaninových bílkovin a tkaninových tuků. K opačnému syndromu (přibírání na váze) dochází, pokud daný mechanizmus působí kontrastně. Na jedné straně kortizol posiluje obranyschopnost organismu zvýšením svalové výkonnosti, činnosti mozku i srdce, na straně druhé souběžně s tím snižuje jeho imunitu.
2.2.2 Stres a odolnost Adaptace organismu na stres je nejvyšší ve fázi rezistence. K této fázi vede tvorba hormonů nadledvinkami při opakovaném nebo trvalém působení stresoru (Soroková, 2008).
12
Jak uvádí Atkinsonová (2003) na základě studií bylo zjištěno, že občasný výskyt stresových situací může mít na organismus prospěšný vliv, a to posílením jeho fyziologické odolnosti, která později vede ke stresové toleranci. 2.2.3 Vliv stresu na zdraví Adaptační syndrom, však může u lidí pod vlivem stresu přejít do choroby z adaptace, která se projevuje snížením imunity, inschematickou chorobu srdce, vysokým krevní tlakem (hypertenze), žaludečními vředy, stresovou poruchu menstruačního cyklu, astmatem, migrénami, ekzémy a celou řadu dalších somatických onemocnění (Soroková, 2008). Dle Atkinsonové (2003) mohou být snahy přizpůsobit se trvalé přítomnosti stresoru pro organismus tak vyčerpávající, že se sníží jeho odolnost vůči nemoci, což může mít přímý negativní vliv na tělesné zdraví. Podle lékařů hraje emoční stres důležitou roli u více než jedné poloviny veškerých onemocnění. Organismus člověka reaguje na prožité emoce vznikem tzv. psychosomatické poruchy, jejíž projevy odrážejí fyziologické poruchy spojené s poškozením tkáně a bolestí. Dojde-li kupříkladu k zúžení koronárních tepen, která zásobují srdeční sval krví nebo se dokonce zavřou v důsledku plaků (uložené tukové a vápenaté látky), čímž dojde k přerušení přísunu kyslíku a živin do srdce, vzniká ischematická choroba srdeční. Tlaková svíravá nebo pálivá bolest šířící se do hrudníku a ramene je syndromem anginy pektoris vzniklé zúžením některé z větví menších tepen. Infarkt myokardu je způsoben úplný přerušením přísunu kyslíku. Lidé vykonávající vysoce stresové zaměstnání mají zvýšené nebezpečí vzniku těchto nemocí. Jedná se pozice a profese, kde jsou kladeny vysoké nároky, přičemž samotný pracovník má malou schopnost ovlivnit charakter práce, její rychlost či pracovní podmínky (montážní linka). Na kardiovaskulární systém žen, pak můžou mít negativní vliv i vysoké nároky rodiny. Nejčastější psychosomatické poruchy podle portálu Medispoint.cz: •
Bolest hlavy - migréna
•
Poruchy spánku
•
Bolesti zad – nesprávný životní styl (malá nebo nevhodná fyzická aktivita, strach, napětí, hypersenzitivita)
•
Únavový syndrom 13
•
Chronické choroby zažívacího traktu – průjmy, vředová choroba
•
Gynekologické obtíže - funkční neplodnost (nebyla gynekologem zjištěna organická příčina), poruchy sexuálního prožívání, poruchy menstruačního cyklu
•
Těhotenské obtíže, poporodní výkyvy nálad
•
Chronická kožní onemocnění- lupénka, akné, atopický ekzém, chronické svědění, nezdravá, unavená pokožka
•
Oběhový systém – vysoký krevní tlak, bušení u srdce, pocity nepravidelnosti srdečního rytmu
•
Alergie, astma
•
Závrať, nemožnost promluvit, pocit sevřeného hrdla
•
Poruchy příjmu potravy- přejídání se, obezita, mentální anorexie
Naše tělo je chráněno před mikroorganismy vyvolávajícími nemoci díky lymfocytům imunitního systému, který ovlivňuje naši citlivost vůči rakovině, alergiím, infekčním chorobám a autonomním poruchám. Schopnost imunitního systému chránit naše tělo je ovlivněna stresem, jeho buňky jsou schopny přijímat zprávy z nervového systému, který může řídit jejich chování (Atkinsonová, 2003). „Jako
příklad
můžeme
uvést
studii,
která
prokázala,
že
s větší
pravděpodobností se nachladíme, když jsme ve stresu „(Cohen, Tyrel a Smith, 1991; cit. dle Atkinsonová, 2003).
14
3 Akustický stres - spojitost hluku se zdravím Hluk představuje důležitou součást každodenního života a je to v podstatě jakýkoliv nechtěný zvuk. Jednotkou hluku je hladina akustického tlaku vyjádřená v decibelech. Stává se škodlivým při dlouhodobé expozici překračující 85 dB, kdy může způsobit trvalé poškození sluchového aparátu ve smyslu sluchové ztráty (EABOZP, 2010). Dle Řiháčka (2009) je hluk v tuzemské literatuře většinou definován jako každý nežádoucí zvuk, působící nepříjemný, rušivý vjem nebo má-li škodlivý účinek. Důležitým kritériem v posuzování hluku je prožitek exponovaného jedince, tedy pocit obtěžování či rušení, když nejsme schopni zcela subjektivizovat pojem hluk. „Slyšení náleží do roviny vnímání, a je tudíž jevem psychickým. Jako každá oblast a způsob vnímání představuje specifický celostní výběrový požitkový proces, jímž uvědoměle postihujeme předmět detekovaný smyslovým orgánem jako smysluplný komplexní a soudržný celek v jeho významu a vztazích, které má jak vůči nám tak vůči svému prostředí. Tento předmět zařazujeme do vztahů a souvislostí tak aby měl smysl“(Geist, 2005).
3.1 Zvuková frekvence Sluchové pole člověka je omezeno, hladina slyšitelnosti se nachází mezi infrazvuky a ultrazvuky. Infrazvuky, tedy zvuky vyskytující se pod hranicí slyšitelnosti 16Hz mohou na fyziologii člověka působit destruktivně. Zvuky nad hladinou slyšitelnosti nad 20 000Hz se nazývají ultrazvuky, které kromě průmyslového využití mohou mít vliv na psychiku člověka, jejich hranice se v průběhu života mění, například značné rozdíly vykazuje u dítěte a ve stáří. Nejvýznamnější oblast sluchového pole člověka se nachází mezi frekvencemi 30 – 4 000 Hz (Geist, 2005).
3.2 Intenzita zvuku Intenzita zvuku představuje akustický tlak působící na určitou jednotku plochy. Většinou tedy bývá popsána jako hladina akustického tlaku měřená v jednotkách bell, nebo v praxi používanější decibell. Na intenzitu zvuku mají vliv stálé akustické 15
podmínky prostředí (např. v místnosti absorpce zvuku zdmi, podlahou či stropem) nebo i proměnné akustické podmínky (např. rušící vnější zvuky, atd.), což nám dokládá, že intenzita zvuku se během přenosu akustickým prostředím mění. (Franěk, 2005). Geist (2005) uvádí, že rozsah zvukové intenzity od prahu sluchového vjemu (4 dB) po práh bolesti (120 dB) je přibližně 13 belů. Podle Fraňka (2005) hladina akustického tlaku, jako veličina, neumožňuje vyjádření subjektivního vjemu hlasitosti zvuku. Víme, že zvýšením intenzity zvuku se tento zvuk stává hlasitějším, ale nemůže říct, že tón o hladině akustického tlaku 50 dB vnímáme jako dvakrát hlasitější než tón o hladině 25 dB. Chceme-li popsat skutečně vnímanou hlasitost tónu, je třeba zavést psychologickou stupnici (sónová stupnice, fónová stupnice). Ačkoli bylo navrženo několik stupnic hlasitosti, žádná z nich není zcela uspokojivá za všech podmínek. Odborníci ze Světové zdravotnické organizace zdraví uvádí, že pokud hladina hluku přesahuje 50 dB, stává se obtěžující a vede k rozmrzelosti a neurotickým potížím. Jestliže hladina hluku dosáhne 55 a více dB, působí rušivě a může už i snižovat výkon a zvyšovat chybovost. Hluk dlouhodobě přesahující hranici 80 dB může vést k trvalému poškození vláskové buňky vnitřního ucha. To se týká zejména sportovního motorizmu, střelců a pracovníků v hlučném prostředí, např. pracovníků s motorovými pilami (Židkova, 2005).
3.3 Vliv hluku na zdraví Vědci sice ještě nepřišli s přesným stanovením hladin expozice hluku s přihlédnutím na všechna rizika, zejména jestliže se nejedná o vliv hluku na sluch, ale víme, že hluk ruší vzájemnou hlasovou komunikaci lidí, způsobuje poruchy koncentrace až slovní nedorozumění, což může být příčinou problémů v mezilidských vztazích. Dle doby expozice nadměrného hluku můžeme sluchové postižení takto vzniklé rozdělit na dva typy. Při krátkodobé expozici silného hluku (např. na diskotékách), může dojít k tzv. sluchové únavě, tedy k dočasnému zhoršení slyšení. K trvalému zhoršení sluchu (nevratné poškození buněk vnitřního ucha) dochází v dlouhodobě hlukově rizikových prácích s následkem tzv. hlukového traumatu - výbuch, třesk. V poškození sluchu 16
hraje rozhodující roli hladina hluku a doba expozice, ať už jde o hluk ustálený či proměnný. U impulsního hluku je rozhodujícím faktorem ekvivalentní hladina akustického tlaku, či hladina špičkového akustického tlaku (EABOZP, 2010). Dle Žídkové (2005) je kritériem dobrého sluchu schopnost rozeznat zvuk o intenzitě 1 dB. Má-li člověk poškozený sluch, neslyší šepot a jiné zvuky do 30 dB. Pokud lidé slyší zvuky nad 40 dB, obvykle nemají potíže v komunikaci. Částečná hluchota se vztahuje jak na sílu zvuku, tak i na jeho výšku (frekvenci), což je důvodem, proč mnozí lidé v počátečních fázích špatně rozlišují sykavky a vysoké tóny. Většinou si postižený nahluchlost uvědomí, až když nerozezná šepot, sykavky, vysoké tóny a okolí ho upozorňuje, aby hovořil tišeji, ztišil rádio či televizi. Hluk působí nejen na sluch, ale přes mozková centra i na žlázy s vnitřní sekrecí a centra pro řízení autonomních reakcí. Dalším z negativních účinků hluku je jeho vliv na spánek, projevující se obtížemi při usínání, častým probouzením a špatnou kvalitou spánku, zhoršenou náladou další den, snížením výkonu v práci, bolestmi hlavy nebo zvýšenou únavností. U citlivých jedinců se po dlouhodobé expozici hluku mohou vyvinout trvalé důsledky (zvýšení krevního tlaku, tepové frekvence a ischemická choroba srdeční). Nejnáchylnější jsou starší lidé, lidé s funkčními poruchami, mentálními poruchami, lidé pracující na směny. Hluk mimo jiné působí také na psychologii člověka a může vyvolat i poruchy vegetativního systému, řídícího činnost vnitřních orgánů (EABOZP, 2010). V hlučných oblastech kolem letišť, průmyslových závodů či hlučných komunikací bylo v řadě epidemiologických a klinických studií prokázáno ovlivnění kardiovaskulárního systému hlukem. „Akutní hluková expozice aktivuje autonomní nervový a hormonální systém a vede k přechodným změnám, jako je zvýšení krevního tlaku, tepu a vasokonstrikce. Po dlouhodobé expozici se u citlivých jedinců z exponované populace mohou vyvinout trvalé účinky, jako je hypertenze a ischemická choroba srdeční“ (WHO, 1999 cit. dle SZÚ). WHO (1999) uvádí, že kardiovaskulární účinky jsou spojeny s dlouhodobou expozicí ekvivalentní hladině hluku v rozmezí 65- 70 dB a více, pokud jde o letecký nebo dopravní hluk. Mezi další účinky expozice hluku, které jsou popisovány patří působení na tvůrčí duševní práci a plnění úkolů spojených s nároky na paměť a pozornost (WHO, 1999 cit. dle SZÚ) Dále se pak jedná o vliv na funkci imunitního systému s následnou nižší odolností vůči infekci, zánětlivá onemocnění, některá onemocnění zažívacího 17
traktu (Valešová, 2006 cit. dle SZÚ) a snížená porodní váha novorozenců u matek exponovaných hluku v době těhotenství. Hluk může dokonce přispávat ke vzniku obezity, depresí (u žen), pracovních úrazů a zkrácení očekávané délky života (WHO, 2007 cit. dle SZÚ). Tyto účinky nejsou zatím považovány za dostatečně prokázané z důvodu nedostatečné průkaznosti a konzistentnosti studií, které tyto jevy popisují. Říháček (2009) uvádí, že reakce na hluk je ovlivněna řadou faktorů kognitivně-emociální povahy. Mezi nejvýznamnější faktor patří subjektivně prožívané ohrožení přisuzované hluku nebo jeho zdroji. Za nejvýznamnější z nepříznivých působení hluku je považována rozmrzelost, která ale může vzniknout i druhotně v důsledku spojení hluku s prováděnou či zamýšlenou činností. Na vzniku rozmrzelosti se významně podílí i nízkofrekvenční tzv. dunivý hluk (převládající frekvence 200Hz).
18
3.4 JMP a hluk Výše bylo popsáno, co je to hluk, jak reaguje lidský organismus na jeho dlouhodobé i krátkodobé expozice. Zmínili jsme se o negativních účincích hluku a o onemocněních a poruchách, které může způsobit. Nyní trošku faktů z dřevorubecké praxe uspořádaných v přehledných tabulkách. Tabulka č. 1 popisuje hladinu akustického tlak JMP, dosaženého v určitých frekvencích. Tabulka č. 2 pak dává nástin účinnosti sluchátkových chráničů v těchto frekvencích, jako nejpoužívanějšího ochranného pracovního prostředku sluchu. Tady o kolik dB se sníží hladina akustického tlaku JMP při použití sluchátkových chráničů. Tabulka 1: Hluk dosahovaný JMP 125 250 500 1000 2000 4000 8000 Kmitočtové pásmo v Hz Hladina akustického tlaku v dB 92 92 99 100 92 92 89 Tabulka 2: Účinnost sluchátkových chráničů sluchu Kmitočtové pásmo v Hz 125 250 500 1000 2000 4000 8000 Účinnost dB 12 11 20 33 38 43 24
Šedivý (2006) uvádí rozdělení použití osobních ochranných prostředků dle nejvyššího přípustného čísla třídy hluku N. Do N = 95 dB: ucpání vnějšího zvukovodu rezonančním chráničem (vata s voskem, plastické ucpávky); do N = 120 dB: sluchátkové chrániče; N přes 120 dB: protihlukové kukly a přilby.
19
4 Fyziologické funkce Zatím byl obecně popsán stres, jeho formy, vznik a projevy. Popsali jsme důsledky dlouhodobé expozice stresu na lidský organismus i psychiku. Nyní si trochu přiblížíme fyziologické funkce lidského těla, které byli měřené v našem výzkumu. Jak fungují za normálních podmínek a na čem jsou závislé.
4.1 Elektrodermální aktivita V psychofyziologii patří měření elektrodermální aktivity (EDA), tedy kožní vodivosti mezi nejpoužívanější metody. Výzkumníci se pomocí těchto měření snažili zodpovědět celou řadu otázek, ať už se jednalo o základní výzkum pozornosti, zpracovávání informací nebo některé otázky týkající se emocionality (Dawson, Schell, Filion, 2007). Kůže funguje, jako selektivní bariéra. Na jedné straně zabraňuje vstup cizorodým látkám do těla, na straně druhé umožňuje průchod některým látkám z krevního řečiště na povrch těla. Skládá ze tří vrstev, z pokožky (epidermis), škáry (dermis) a z podkožního vaziva (tela subcutanea). V nejhlubší vrstvě těla subcutanea jsou pak přítomny například Paciniho tělíska a potní žlázy (Dubový, 2008). Pomocí vazokonstrikce, vazodilatace a pocení pomáhá udržovat vodní rovnováhu a konstantní tělesnou teplotu (Dawson, Schell, Filion, 2007). V lidském těle rozeznáváme dva typy potních žláz: apokrinní (pachové) a ekrinní (potní). Ekrinní potní žlázy fungují od útlého věku a primární funkcí většiny z nich je termoregulace (Dubový, 2008). Sekret těchto žláz obsahuje kromě vody také různé množství iontů (sodík, hořčík, draslík, chlór), přesné složení je přísně individuální. Což znamená nejen nutnost doplňování vody, ale i potem vyplavených minerálů. Apokrinní žlázy umístěné v podpaží, v tříslech, kolem bradavek v kůži velkých stydkých pysků, při volném okraji očních víček se stávají aktivními až v pubertě. Jejich sekret je příčinou tělesného pachu, obsahuje totiž mimo vody i bílkoviny a tuky, jejichž rozkladem bakteriemi vznikají aromatické látky (Med.muni.cz, 2013). Elektrický odpor kůže mezi měřícími elektrodami je závislý na funkci potních žláz, jejichž činnost je regulována sympatickým systémem. K měření elektordermální 20
aktivity se používá slabý stejnosměrný proud, registrace příslušných křivek je vyobrazena graficky. Jako citlivý ukazatel změn psychofyziologického stavu se využívá pro indikaci psychické zátěže (Biofeedback, 2008). S postupujícím výzkumem ve fyziologii a psychofyziologii začalo vyplouvat na povrch, že aktivitu potních žláz mohou ovlivňovat také významné psychologické podněty. Předpokládá se, že na psychologicky významný podnět reagují všechny ekrinní potní žlázy nárůstem své aktivity, nejlépe lze tuto změnu pozorovat na dlaních a chodidlech, kde je jejich nejhustší síť (Dawson, Schell, Filion, 2007).
4.2 Teplota pokožky Pro fungování každého živého organismu je charakteristickou vlastností tělesná teplota, která je ovlivněna vnitřními i vnějšími faktory (Biofeedback, 2008). Centrem regulace teploty je hypothalamus. V předním hypothalamu (ncl. preopticus, ncl. hypothalami anterior) se nacházejí centrální termoreceptory. Dvě třetiny z nich reagují na teplo, třetina na chlad. Zadní hypothalamus obsahuje centrum vyhodnocující signály z předního hypothalamus (inhibice) a z periferních termoreceptorů, které se nacházejí především v kůži a v míše. Na periferii je desetkrát více chladových receptorů než tepelných (Wikiskripta.eu/b, 2013). Člověk jakožto homoiotermní (teplokrevný) živočich si udržuje stálou tělní teplotu (v podpaží kolem 36,6°C, v ústech o 0,5°C vyšší). Teplota vnitřního prostředí kolísá v průběhu dne, nejnižší je ráno a nejvyšší v podvečer (Šedivý, 2006). Kolísání teploty je zapříčiněné jak vnějšími tak i vnitřními vlivy. Mezi vnější vlivy můžeme například zařadit teplotu okolí, vlhkost a proudění vzduchu, tepelné záření, denní doba (nejnižší teplota je kolem 3. – 4. hodiny raní), stres aj. Mezi vnitřní vlivy patří aktivita organismu (aktivita zvyšuje metabolismus a tím i tvorbu tepla, po přijetí potravy je zase potřeba energie ke zpracování živin), dále např. sekrece některých hormonů (progesteron - zvyšuje vaginální teplotu u žen po ovulaci o 0,5°C, hormony mající na metabolismus stimulační vliv: růstový hormon, adrenalin, testosteron) (Rokyta 2008). V kůži je řada termoreceptorů (Krausova a Ruffiniho tělíska) a pak v CNS, které zaznamenávají změny teploty. Vzniklé podněty nesené nervovými drahami, jsou zpracovávány v hypotalamu, odkud jsou pak vysílány prostřednictvím 21
míšních motorických a sympatických drah podněty podmiňující různě termoregulační dynamické děje, jako například svalový třes, chemická termogeneze (látková přeměna v játrech a hnědé tukové tkáni), stažení či roztažení cév v kůži, zrychlení dýchání, pocení či změna chování (např. oblékání či svlékání více vrstev, vyhledání stínu apod.) (Šedivý, 2006). Teplo je většinou vytvořeno jako vedlejší produkt během metabolických dějů, může se však tvořit i cíleně svalovou činností či zvýšením metabolismu účinkem metabolických hormonů. Zvýšená tělesná teplota je do určité míry pro člověka prospěšná, jelikož se při ní zvyšuje aktivita enzymatických systémů, zvyšuje se rychlost uvolňování energie a člověk tak může podat vyšší výkon. Při fyzické práci se vytvořené teplo nejprve hromadí ve svalech a s určitým zpožděním se dostává krví do celého těla, což má za následek zvýšení teploty tělního jádra (v břišní a hrudní dutině). Dále se teplo dostává do obalových vrstev a nakonec na povrch (kůži). Aby tedy při déletrvající fyzické práci nedošlo k přehřátí organismu je důležité zapojení termoregulace kůže (Havlíčková 1997). Touto funkcí nám kůže pomáhá jednak udržovat stálou teplotu těla a také zabraňuje nechtěnému odpařování tekutin z těla za pomoci potních žláz a cév (Ms.gsospg.cz, 2013). Ač má člověk dobré adaptační prostředky, měl by se vyvarovat dlouhodobému pobytu v extrémních teplotách (horko, chlad), které vážně ohrožují organismus (Šedivý, 2006)
4.3 Puls – změny v krevním průtoku těsně pod povrchem kůže Puls (tep) je tlaková vlna, vyvolávající vypuzením okysličené krve z levé srdeční komory do srdečnice (aorty), která ji dále šíří tepnami do celého těla. Série těchto vln označujeme jako srdeční rytmus (Uzdravim.cz, 2013). Lze ho nahmatat na větších tepnách blízkých povrchu těla, nejčastější tepnou pro měření pulsu je krkavice, vřetenní tepna či zápěstní tepna. U pulsu nejčastěji hodnotíme jeho frekvenci, plnost a pravidelnost (Biofeedback, 2008). Jak je psáno výše, série těchto vlno se nazývá srdeční frekvence (rytmus), což je přesněji počet srdečních stahů za minutu. Klidová srdeční frekvence odpovídá u dospělého zdravého člověka 60-90 tepům/min (Wikiskripta.eu/a, 2013).
22
Srdeční rytmus za fyziologických podmínek není zcela pravidelný. Pro toto kolísání (oscilaci) mezi po sobě následujícími srdečními stahy se ujal název „variabilita srdeční frekvence“, v praxi i odborné literatuře se s touto veličinou setkáváme pod zkratkou HRV (heart rate variability) či VSF. Ač je pro srdeční svalovinu vlastní určitá úroveň automacie, je srdeční rytmus jistou měrou také kontrolován autonomním nervovým systémem. Kardiovaskulární systém dokáže přizpůsobit srdeční frekvenci, tlak krve a další mechanismy na řadu vnitřních (např. věk, pohlaví, dýchání, celkový zdravotní stav) a zevních (fyzické a psychické zatížení, změny polohy, denní doba, některé léky) vlivů, aby si udržel svou dynamickou stabilitu. Tyto vnější a vnitřní vlivy představují stresory generující rytmické fluktuace eferentních (vedoucích vzruch od centra po periferii) nervových podnětů, které se projevují v pomalých a rychlých oscilacích srdeční periody. Srdeční frekvence reaguje na uvedené situace svým zrychlením, nebo naopak zpomalením, jako důsledek její adaptace na různé druhy zátěží. Tato vlastnost srdeční frekvence patří k typickým znakům autonomních funkcí živých organismů. (Fráňa 2005, Stejskal 1996). Snížená variabilita srdeční frekvence je spojena s rizikem rozvoje řady chorob jako jejich indikátor. Jedná se zejména o choroby jako esenciální arteriální hypertenze, cukrovka, dyslipidémie a metabolický syndrom, ischemická choroba srdeční včetně stavů po infarktu myokardu, chronické srdeční selhání, synkopální stavy, závažné poruch srdečního rytmu a syndrom spánkové apnoe. HRV je mnohými autory popisována jako fenomén, který reaguje na přechod mezi zdravím a nemocí velmi citlivě a časně. (Kautzner, Malik 1998)
4.4 Motilita – hybnost Schopnost jedince ovládat části vlastního těla a pohybovat se, se nazývá motorika. Její rozvoj je závislý na zralosti mozku, schopnosti smyslového vnímání, fyzické kondici, zdravém nervovém systému a na rozvíjení této schopnosti (Allen, Marotz, 2002).
23
Rozlišujeme motoriku jemnou (zahrnuje pohyby jemných svalů) a hrubou (pohyby zajišťované velkými svalovými skupinami, např. běh). Jemnou motoriku je možné dělit následovně: •
grafomotorika - pohyby při grafickém projevu
•
logomotorika - pohyby při artikulované řeči
•
mimika - pohybová aktivita obličeje
•
oromotorika - pohyby dutiny ústní
•
vizuomotorika - pohybová aktivita se zpětnou zrakovou vazbou (Dvořák, 2001)
Dominantní úlohou struktur motorického nervového systému je zajistit opěrnou motoriku – držení a polohu článků těla; manipulační motoriku – pohyb jednotlivých článků těla; sdělovací motoriku – mimika, řeč. Motorické systémy nejsou izolované od ostatních částí nervového systému, mají hierarchické uspořádání a vzájemně mezi sebou kooperují a na jejich řízení se podílí: páteřní mícha, mozkový kmen, mozeček, bazální ganglia, talamus a mozková kůra (Dylevský 2009, Mysliveček 2003).
4.5 Respirace Dýchání se skládá ze dvou částí, první část je tzv. ventilace, tedy výměna plynů mezi okolním prostředím a plícemi. Druhou částí je výměna plynů mezi alveolárním vzduchem a krví (Trojan, 2003). Ventilace je uskutečněna za pomoci pohybů hrudníku, které zprostředkovává hrudní svalstvo (Shubert, 1991). Skládá se z aktivního vdechu (inspirace), vznikajícího stahem svalů, po kterém ihned následuje výdech (expirace) (Šedivý, 2006). Při inspiraci dochází ke stahu bránice, zdvižení žeber v součinnosti s pomocnými nádechovými svaly a tlak v alveolách klesne pod barometrickou hodnotu tlaku okolí (Silbernagl, 2004). Při klidovém stavu těla je vyměňovaný respirační objem roven 0,5 l vzduchu, přičemž četnost vdechů je 10-16 Hz/min. Úsilím lze po tomto klidovém vdechu ještě do plic dodechnout 2,5 l vzduchu – inspirační rezervní objem. Celková kapacita plic je v průměru u žen 4,5 l a u mužů 24
6,5 l, přesné hodnoty jsou závislé na věkové skupině, somatotypu a trénovanosti. Největší vitální kapacitu plic mají aktivní sportovci, trubači, zpěváci, foukači skla a pod (Šedivý, 2006) V závislosti na pohlaví se liší i množství vdechů za minutu (u mužů 16 a u žen 18), toto množství se dále zvyšuje tělesnou aktivitou, kdy se zvyšuje spotřeba kyslíku. Výdech tedy expirace je dějem pasivním, při němž se hrudník vlastní váhou vrací z vdechové polohy do polohy výdechové.
Dochází tedy
k uvolnění dýchacích svalů, což vede k zmenšení objemu hrudníku, bránice se zdvihá vzhůru a nakonec dochází ke smrštění vnitřních mezižeberních svalů (Hanzlová, Hemza, 2007). Respirace je řízena centrálně z dýchacího ústředí uloženého v prodloužené míše a v mozkovém kmenu. Z této centrály se šíří vzruchy procházející cestou míšních nervů k jednotlivým respiračním a inspiračním svalům (Hanzlová, Hemza, 2007). Dále je dýchání regulováno chemicky a volně (Rokyta, 2008).
Rozeznáváme 3 druhy dýchání: Klavikulární (horní hrudní) dýchání: •
při nádechu zvedáme ramena a klíční kosti (Oxylife.cz, 2013)
•
uskutečňuje se činností mezižeberních svalů a šikmých svalů krku (Cvivime.cz/b, 2013)
•
je povrchní, zajišťuje ventilaci horní části plic (Oxylife.cz, 2013)
•
ačkoli tento typ dýchání není označován za příliš vhodný, díky tomu že výměna vzduchu probíhá v plicních hrotech, působí Klavikulární dýchání jako prevence astmatu a zánětů této části plic (Cvivime.cz/b, 2013)
Žeberní (dolní hrudní) dýchání •
při nádechu dochází k roztažení žeber a zvětšení hrudního koše (Van Lysebeth, 1984), tento děj je vyvolán interkostálními svaly (Lekarske.slovniky.cz, 2013)
•
malé množství vdechnutého vzduchu (Oxylife.cz, 2013)
25
•
vzduchem naplňuje střední část žeber, dýchání je namáhavější než dýchání abdominální. (Van Lysebeth,1984).
•
ve spolupráci s abdominálním dýcháním zajišťuje dostatečnou ventilaci plic (Van Lysebeth,1984).
•
prevence onemocnění srdce a krevního oběhu (Cvivime.cz/a, 2013)
Abdominální (brániční) dýchání •
dochází k poklesu bránice, nafukuje se břicho a přijatý kyslík se dostává do spodní části plic (Van Lysebeth, 1984).
•
plíce se mohou zcela naplňovat a vyprazdňovat - lepší okysličení organismu (Doktorline.cz, 2013)
•
Vzniká méně odpadních produktů v plicích a krvi, které podněcují nervozitu a pocit únavy (Doktorline.cz, 2013)
26
EMPIRICKÁ ČÁST 1
Metodika
1.1 Design výzkumu Všechna měření proběhla vždy v prostorách knihovny Ústavu lesnické a dřevařské techniky Mendelovy univerzity. Celého výzkumu se zúčastnilo celkem 52 probandů náhodně rozdělených na dvě poloviny. První polovina zkoumaných osob byla vystavena expozici zvuku s provozním názvem „ticho“, zatímco druhá polovina byla vystavena expozici zvuku motorové pily. Čas expozice zvukového podnětu byl stanoven na 7 minut, při použití kvalitních studiových sluchátek (model K 240 MkII od rakouské společnosti AKG) a hlasitosti 70% (cca 70 dB). Samotné měření začínalo dvěma vstupními dotazníky sebehodnotících subjektivních škál zaměřených na charakteristiky bdělosti, aktivity, únavy a ospalosti (viz. příloha 1 a 2). Následovalo důsledné připevnění měřících bezdrátových modulů. Pro potřeby našeho výzkumu byly použity moduly označené zkratkami „MULTI“ a „RESP“. MULTI modul byl připevněn k zápěstí probanda pomocí pásku se suchým zipem a to před vyplnění vstupních dotazníků, z důvodu eliminace negativního vlivu rychlého nárůstu teploty na začátku měření z důvodu studeného senzoru. Ten to modul se senzorem umístěným na konečku prstu nám umožnil měření a záznam parametrů elektrodermální aktivity, teploty, pulsu a také motorické aktivity, jejíž senzor je na rozdíl od ostatních zaznamenávaných parametrů umístěn přímo v modulu. Do barevných zásuvek MULTI modulu se zapojují příslušní konektory senzoru. Artefakty pohybu se sníží pevným uchycením (pásek se suchým zipsem) a umístěním všech kabelů tak, že probíhají mezi ukazovákem a prostředníkem až k modulu umístěnému na předloktí. RESP modul se skládá ze dvou senzorů obepnutých kolem těla (hrudi, břicha) pomocí respiračních pásů zasunutých do drážky modulu a slouží k záznamu parametrů hrudní a břišní respirace. Po správném připevnění všech modulů byla zkoumaná osoba vyzvána k usednutí na židli, po kterém následovalo spuštění speciálního software, který automaticky vyhledal všechny aktivní a dostupné modely. Dalším krokem, kliknutím na startovací ikonu a současným spuštěním příslušného zvuku, byl započat záznam a 27
zobrazení měřených parametrů. Po uplynutí určené doby expozice (7 minut) byl další záznam zastaven a naměřené hodnoty uloženy. Následně proband vyplnil dva výstupní dotazníky sebehodnotících subjektivních škál stejného znění, jako byly dotazníky vstupní.
Obrázek 1: Ilustrační foto měření fyziologických funkcí aparaturou Biofeedback 2000 x-pert Zdroj: Schuhfried (2013)
1.2 Výběr a charakteristika vzorku Výzkumu se zúčastnilo 52 probandů, převážně mužského pohlaví. Všechny zkoumané osoby byly studenty Vysoké školy ve věkovém rozpětí 19 - 26 let. Z důvodu možného zkreslení a tím narušení celého výzkumu bylo všem vybraným probandům zakázáno užití alkoholu a drog, s tímto požadavkem byly všechny zúčastněné osoby s předstihem seznámeny. Celé měření probíhalo v prostorách knihovny ústavu lesnické a dřevařské techniky na druhém patře Mendelovy univerzity za pomoci aparatury Biofeedback 2000
x-pert
. Software aparatury
Biofeedback 2000 x-pert byl instalován v notebooku a sloužil k zaznamenání biosignálů přenášených jako elektronické veličiny z bezdrátových modulů opatřených kabely a senzory, které byly připevněny na těle a oblečení jednotlivých probandů.
28
1.3 Metody 1.3.1 Biofeedback 2000 x-pert Pro účely našeho měření byla použita technická aparatura s označením Biofeedback 2000
x-pert
od rakouské firmy Schuhfried poskytující zpětnou vazbu psychologických
parametrů. Aparatura Biofeedback 2000
x-pert
se skládá z hardwarové a softwarové
části. Hardwarová část obsahuje 4 bezdrátové moduly, 1 USB přijímač dat, kabely, nabíječka a mikrofon. Moduly běží na integrovanou lithium-polymerovou baterii 5 až 9 hodiny v závislosti na intenzitě používání a stavu baterie. S počítačem může zároveň komunikovat až sedm radiových modulů. Z bezpečnostních se moduly při nabíjení automaticky deaktivují a nemohou být po tuto dobu používány. Senzory a elektrody, které moduly obsahují, zaznamenávají signály neinvazivně z povrchu kůže. Konektory snímačů jsou barevně odlišeny a drážkovány způsobem, který vylučuje možnost připojení do špatné zástrčky. Pomocí bezdrátového Bluetooth připojení jsou filtrované a zesílené signály senzoru digitalizovány a předány do počítače v intervalech od 0,05 sec. do 0.25 sec. (dle druhu fyziologické funkce). Takto předaná data jsou následně zpracována Biofeedback 2000
x-pert
softwarem verze 3.0. Díky schematickému zobrazení
zpracovaných dat dostane klient okamžitou zpětnou vazbu. Aparatura Biofeedback 2000 x-pert slouží tedy k měření fyziologických funkcí, ale také může přispět k léčbě širokého spektra fyziologických a psychických nemocí a poruch, jako jsou například migrény, esenciální hypertonie, bolesti hlavy a zad, tinnitus (ušní šelest), apod. (Fiľo, 2010).
29
Měřeny byly tyto fyziologické funkce:
•
respirace (ventilace plic): celková brániční respirace amplituda brániční respirace frekvence brániční respirace celková hrudní respirace amplituda hrudní respirace frekvence hrudní respirace
•
kožně galvanická reakce: úroveň kožní vodivosti úroveň kožního reflexu tělesná teplota
•
srdeční puls: celkový krevní puls objem (síla) krevního pulsu amplituda objemu (síly) krevního pulsu
•
motilita
1.3.2 Dotazníky K posouzení vlivu expozice akustického podnětu na psychickou stránku probanda, bylo využito jednoduchých dotazníků, vytvořených na principu sebehodnotících škál. Tyto dotazníky zkoumaná osoba vyplňovala vždy před započetím expozice a ještě jednou následně po uběhnutí doby vymezené pro expozici. Pro potřeby našeho výzkumu byla využita forma dotazníků představující Subjektivní škálu aktivace (SSA) a Subjektivní grafickou škálu (SGS).
Subjektivní škála aktivace Zkoumaná osoba formou tohoto dotazníku popisuje svůj momentální psychický stav prostřednictvím deseti polaritních předložených tvrzení na stupnici od 1 do 11. Jednotlivá tvrzení jsou záměrně nepravidelně předložena se stoupajícím nebo 30
klesajícím stupněm míry aktivace. Metoda SSA slouží k zjištění subjektivního hodnocení momentální aktivace zkoumaných osob (viz příloha č. 1) (Fiľo, 2010).
Subjektivní grafická škála Metoda subjektivní grafické škály je velice jednoduchá a u zkoumaných osob oblíbená, jelikož se nemusí rozhodovat mezi dvěma póly (ano, ne), zároveň je tato metoda názorná a přehledná. Charakteristiky, které mají vyjadřovat subjektivní míru momentálního psychického a fyzického stavu zkoumané osoby jsou řazeny pod sebou na 101 stupňové úsečce (0 – 100; 200 mm dlouhé). Bod 0 představuje maximální míru skleslosti, únavy, nízké výkonnosti, nepozornosti, pocitu špatné paměti, nemoci myšlení, a nezájmu k tomuto vyšetření, naopak bod 100 představuje maximum aktivace (viz. příloha č.2). SGS vyhodnocujeme pomocí milimetrového pravítka ( Fiľo, 2010).
2 Výsledky K vyhodnocení naměřených hodnot aparaturou Biofeedback 2000
x-pert
byl použit
statisticko-analytický počítačový program SPSS, díky kterému bylo možno na hodnoty fyziologických funkcí aplikovat deskriptivní statistiku, párové T – testy, T – testy pro nezávislé soubory, Levenův test a krabicové grafy (boxploty).
Tabulka 3: Deskriptivní údaje měřených fyziologických funkcí Deskriptivní Statistika
břišní respirace 1 amplituda břišní respirace 1 frekvence břišní respirace 1 hrudní respirace 1 amplituda hrudní respirace 1
N 444279
rozpětí
std. minimum maximum průměr odchylka variance 11,17 3,11 14,28 9,4338 1,10829 1,228
444279
5,56
,09
444279
55,58
4,42
444279
14,57
444279
4,30
31
5,66
,8628
,44264
,196
60,00 17,7959
7,29106
53,160
,00
14,57
8,8619
2,18402
4,770
,00
4,30
,4921
,37246
,139
frekvence hrudní respirace 1 úroveň kožní vodivosti 1 úroveň kožního reflexu 1 tělesná teplota 1 objem krevního pulsu 1 amplituda objemu krevního pulsu 1 celkový krevní puls 1 motilita 1 břišní respirace 2 amplituda břišní respirace 2 frekvence břišní respirace 2 hrudní respirace 2 amplituda hrudní respirace 2 frekvence hrudní respirace 2 úroveň kožní vodivosti 2 úroveň kožního reflexu 2 tělesná teplota 2 objem krevního pulsu 2 amplituda objemu krevního pulsu 2 celkový krevní puls 2 motilita 2 Valid N (listwise)
444279
60,00
,00
60,00 16,5753
7,27818
52,972
444279
50,00
,00
50,00 15,6888 12,24119
149,847
437350
9,29
-5,00
444279
16,34
19,32
444279
99,98
444279
4,29
,0008
,37669
,142
35,66 29,8703
4,55322
20,732
,02
100,00 49,6708 14,01471
196,412
97,05
2,93
99,98 35,9617 22,15002
490,624
444279
164,81
30,00
443821 443990
2,43 10,38
,00 5,27
2,43 15,64
,0149 9,6394
,07346 1,14575
,005 1,313
443990
5,82
,09
5,91
,8481
,44099
,194
443990
60,00
,00
60,00 17,8798
6,62993
43,956
443990
13,60
,00
13,60
9,1792
2,00688
4,028
443990
4,16
,00
4,16
,4995
,35645
,127
443990
60,00
,00
60,00 16,3986
6,18673
38,276
443990
50,00
,00
50,00 15,7420 15,51402
240,685
435260
12,16
-4,81
443990
16,07
443990
194,81 90,8695 36,24773 1313,898
7,35
-,0002
,44821
,201
19,68
35,75 29,5148
4,50669
20,310
99,98
,02
100,00 49,6243
9,62145
92,572
443990
90,45
,00
90,45 24,5306 16,81386
282,706
443990
164,81
30,00
442291 426202
3,79
,00
194,81 92,9481 40,55967 1645,087 3,79
,0104
,07363
,005
(Popis tabulky: 1 = skupina s expozicí zvuku ticha, 2 = skupina s expozicí zvuku motorové pily) 32
Tabulka 4: Srovnání naměřených výsledků amplitudy objemu krevního pulsu a celkového krevního pulsu po expozici zvuku ticha a po expozici zvuku motorové pily Rozdíl v průměrech amplitudy objemu krevního pulsu a celkového krevního pulsu vyšly statisticky významně na hladině statistické významnosti p < 0,001, hodnoty viz tabulka 4. Pro srovnávání statistické významnosti rozdílů v průměrech bylo použito Levenova testu a T-testu viz tabulka 5. Výsledky Levenova testu nám říkají, že je nutné počítat s hodnotami uvedenými pro nestejnou varianci dat (toto nerovnoměrné rozložení dat je dáno enormním množstvím dat, nikoliv samotným rozložením dat, které by neumožňovalo užití parametrických metod – T – testu. Rozdíl v průměrech musí být stejný nebo vyšší jak 1/3 std. odchylky, abychom mohli konstatovat, že se jedná o faktickou významnost rozdílů průměrných hodnot.).
fyz. funkce
expozice
amplituda objemu (síly) krevního pulsu
celkový krevní puls
N
expozice ticha expozice pily expozice ticha expozice pily
průměr
444279 35,9617
std. odchylka 22,15002
443990 24,5306
16,81386
444279 90,8695
36,24773
443990 92,9481
40,55967
Tabulka 5: Levenův test a T-test pro amplitudu objemu krevního pulsu a celkový krevní puls fyz. funkce
amplituda objemu (síly) krevního pulsu celkový krevní puls
Levenův test F sig.
stejná variace
70915,300 ,000 273,935
T-test df
10241,683 ,000
-25,467
,000
888267
-25,466 877151,110
33
sig. p < (oboustranná)
888267
273,959 828646,667
nestejná variance stejná variace nestejná variance
t
,000
Tabulka 6: Deskriptivní údaje výsledků subjektivních grafických škál před a po expozici zvuku ticha Rozdíl v průměrech subjektivní grafické škály otázky paměť a otázky učení vyšly statisticky významně na hladině statistické významnosti p < 0,001. Pro srovnávání statistické významnosti rozdílů v průměrech bylo použito párového Ttestu závislých souborů viz tabulka 7.
otázka
průměr
subjektivní grafická škála otázka - paměť subjektivní grafická škála otázka - učení
před expozicí po expozici před expozicí po expozici
N
121,81
26
std. odchylka 48,163
134,42 102,73
26 26
42,290 53,556
112,08
26
51,762
Tabulka 7: Párový T-test závislých souborů pro subjektivní grafickou škálu otázka paměť a otázka učení párové odlišnosti
paměť
učení
před expozicí po expozici před expozicí po expozici
std. průměr odchylka -12,615 25,939
-9,346
23,186
34
sig. p < (oboustran ná)
t
df
-2,480
25
0,0202
-2,055
25
0,0504
Tabulka 8: Deskriptivní údaje výsledků subjektivních škál aktivace otázka 10 (pociťuji únavu – jsem odpočatý) před a po expozici zvuku motorové pily Rozdíl v průměrech subjektivní škály aktivace otázka 10 (pociťuji únavu – jsem odpočatý) vyšly statisticky významně na hladině statistické významnosti p < 0, 001. Pro srovnávání statistické významnosti rozdílů v průměrech bylo použito párového T-testu závislých souborů viz tabulka 9.
otázka pociťuji únavu – jsem odpočatý
průměr 8,73 7,77
před expozicí po expozici
N 26 26
std. odchylka 2,183 2,717
Tabulka 9: Párový T-test závislých souborů pro subjektivní škálu aktivace otázka 10 (pociťuji únavu – jsem odpočatý) párové odlišnosti t
pociťuji únavu – jsem odpočatý
před expozicí - po expozici
std. průměr odchylka ,962 1,536
3,193
sig. p < (oboustran ná)
df
25
,004
Tabulka 10: Srovnání odpovědí na 3. otázku (jsem uvolněný -pociťuji napětí) subjektivní škály aktivace po expozici ticha a po expozici pily Rozdíl v průměrech odpovědí na 3. otázku subjektivní škály aktivace vyšly statisticky významně na hladině statistické významnosti p < 0,001. Pro srovnávání statistické významnosti rozdílů v průměrech bylo použito Levenova testu a T-testu pro nezávislé soubory, viz tabulka 11.
otázka jsem uvolněný pociťuji napětí
expozice Expozice ticho Expozice pila 35
N 26 26
průměr 3,42 5,35
std. odchylka 2,283 3,123
Tabulka 11: Levenův test a dvouvýběrový T-test pro nezávislé soubory 3. otázky SSA Levenův test
jsem uvolněný stejná variace pociťuji napětí
T-test nezávislých souborů
F
sig.
t
4,990
,030
-2,534
df
sig. p < (oboustra nná)
50
,014
-2,534 45,786
,015
nestejná variace
Obrázek 2: Krabicový graf znázorňující deskriptivní hodnoty subjektivní škály aktivace 3. otázky (jsem uvolněný -pociťuji napětí) na výstupu (Popis grafu: 1 = skupina s expozicí zvuku ticha, 2 = skupina s expozicí zvuku motorové pily)
36
Obrázek 3: Krabicový graf znázorňující deskriptivní hodnoty celkového krevního pulsu (Popis grafu: 1 = skupina s expozicí zvuku ticha, 2 = skupina s expozicí zvuku motorové pily)
Obrázek 4: Krabicový graf znázorňující deskriptivní hodnoty amplitudy objemu krevního pulsu (Popis grafu: 1 = skupina s expozicí zvuku ticha, 2 = skupina s expozicí zvuku motorové pily) 37
DISKUSE Nežli se dostaneme k samotnému hodnocení naměřených výsledků aparaturou Biofeedback 2000
x-pert
a výsledků zjištěných na základě vyhodnocení subjektivních
sebehodnotících škál (subjektivní škála aktivace a subjektivní grafická škála) je nutné podotknout, že statistická významnost rozdílů průměrů (p< 0,001) v průběhu měřených fyziologických funkcí (netýká se odpovědí na jednotlivé otázky sebehodnotících
subjektivních
škál)
je
do
značné
míry
dána
s velkou
pravděpodobností enormním množstvím dat, nikoliv skutečně zásadními rozdíly v rozložení průměrů a rozptylů jednotlivých proměnných, které mají faktickou spojitost se zkoumanými faktory. Přehled průměrných deskriptivních statistických údajů (jako je např. průměr) fyziologických funkcí naměřených za použití speciální aparatury Biofeedback 2000 xpert
je přehledně zpracován v tabulce 3. Důležitými údaji v tabulce jsou průměrné
hodnoty všech měřených fyziologických funkcí, rozdělených dle expozice akustického podnětu. Jsou zde tedy dobře vidět rozdíly v průběhu fyziologických funkcí zkoumaných osob vystavených expozici zvuku motorové pily a zkoumaných osob vystavených expozici zvuku ticha. V dalších tabulkách jsou pak podrobněji rozpracovány výsledky hodnot, jejichž rozdíly v průměrech vykazují statistickou významnost, tato fakta byla ověřena pomocí statistické analýzy dat, pomocí tzv. Ttestu (závislých i nezávislých souborů), v některých případech bylo použito i Levenova testu rovnosti rozptylů. Tabulka 4 zaznamenává rozdílný průběh objemu amplitudy krevního pulsu a celkového krevního pulsu v závislosti na expozici zvukového podnětu. Zkoumaná skupina osob vystavená expozici zvuku motorové pily vykazuje značně nižší průměrnou hodnotu průměru objemu amplitudy krevního pulsu (24,5306), než skupina zkoumaných osob podrobených expozici zvuku ticha (35,9617). Přičemž průměrné hodnoty celkového krevního pulsu mají zcela opačný trend, tedy, že vyšších průměrných hodnot dosahuje skupina zkoumaných osob po expozici zvuku motorové pily (ticho – 90,8695, pila – 92,9481). Zajisté zajímavě jsou deskriptivní údaje zmíněných fyziologických funkcí reprezentovány v krabicových grafech tzv. boxplotech (obrázek 4 a obrázek 3), jež jsou rozděleny na 4 kvartily (krabice) a znázorňují medián daných průměrů. Na obrázku 4: z krabicového grafu znázorňujícího deskriptivní hodnoty amplitudy objemu krevního pulsu je možné si 38
všimnout, že výraznější 3 kvartil i vyšší medián vykazuje skupina s expozicí zvuku ticha. V podstatě nám toto vyobrazení říká, že pouze 25 % skupiny s expozicí zvuku motorové pily má stejně vysoké hodnoty jako 50 % první skupiny. U celkového krevního pulsu se hodnota mediánu až tak neliší, ale je způsobena větším rozptylem dat směrem nahoru, zásadní vliv na rozdíly v průměrech má 3 kvartil. Z grafu je patrná vysoká variabilita dat naměřených při expozici zvuku motorové pily, z čehož vyplývá, že někteří zkoumaní jedinci byli na tento zvukový podnět více citlivý než jiní (výskyt jedinců s extrémně vyšším pulsem a jedinců „imunních“ vůči tomuto podnětu). Jak uvádí Fráňa (2005) i Stejskal (1996) kardiovaskulární systém dokáže přizpůsobit srdeční frekvenci, tlak krve a další mechanismy na řadu vnitřních i vnějších vlivů, aby si udržel dynamickou stabilitu. Zrychlení tepu je normální reakcí na zvýšenou fyzickou nebo emociální zátěž. V našem případě zkoumané osoby podrobené expozici zvuku pily pociťovali nepříjemné pocity (strach, úzkost, apod) čímž se stal tento akustický podmět stresorem, na který kardiovaskulární systém reagoval zvýšením srdeční frekvence (rytmu) a současně snížením objemu amplitudy krevního pulsu (síly – množství vstříknuté krve v průběhu jednoho pulsu), a tak se snažil adaptovat na danou zátěž. Neméně zajímavé výsledky přinesl náš výzkum v oblasti sebehodnotících škál ve formě dotazníků. Jedná se o část výzkumu zaměřenou na sebehodnocení probandů, takže nám přináší obraz momentálního psychického rozpoložení zkoumané osoby. Dotazníky se subjektivní škálou aktivace a subjektivní grafickou škálou, každá zkoumaná osoba vyplňovala dvakrát a to těsně před expozicí akustického podnětu a po ní. Z vyplněných dotazníků subjektivní grafické škály nám vzešly dva statisticky významné výsledky (viz tabulka 6). Jedná se o otázku paměť a otázku učení, kdy zkoumané osoby po expozici zvuku ticha uvedli vyšší hodnoty u obou těchto otázek. Z tohoto zjištění můžeme usuzovat na pozitivně vnímanou expozici tohoto akustického podnětu, jelikož probandi měli dojem, že jejich osobnostní dispozice pro pamatování a učení jsou po poslechu na lepší úrovni. Účinky poslechu zvuku ticha, bychom mohli přirovnat například k dobře známým relaxačním účinkům hudby, která má na psychiku člověka pozitivní účinek a pomáhá mu navodit vyrovnaný stav a uvolnit tělo od stresu, čehož využívá například v úvodu zmíněná muzikoterapie.
39
Tabulky 8 a 10 jsou zaměřeny na statisticky významné výsledky z vyplněných dotazníků subjektivních škál aktivace. Z hodnot uvedených v tabulce 8 vyplývá, že zkoumané osoby vystavené expozici zvuku motorové pily uvedli, že se po tomto poslechu cítí více unaveni než před expozicí. Tento akustický podněty bychom tedy mohli podle subjektivního vnímání zkoumaných osob označit za hluk, a jak uvádí Řiháček (2009) důležitým kritériem v jeho posuzování je právě pocit obtěžování či rušení exponovaného jedince. Shoduje se s ním i EABOZP (2010), která řadí mezi negativní účinky hluku mimo poškození sluchu i je jeho vliv na spánek (špatné usínání, časté probouzení, špatná kvalita spánku), snížením výkonu v práci, bolestmi hlavy nebo zvýšenou únavností. V tabulce 10 nalezneme porovnání odpovědí na 10. otázku subjektivní škály aktivace (jsem uvolněný – pociťuji napětí) po expozici ticha a po expozici pily. Po expozici ticha se probandi cítili uvolnění, zatímco po expozici pily probandi uváděli, že pociťují určité napětí. Toto zjištění je podrobněji zobrazeno na obrázku 2, kde je na krabicovém grafu dobře vidět, že největší rozpětí dat je v rámci 2. a 3. kvartilu. Skupina podrobená expozici ticha má daleko homogennější hodnocení (nejvíce odpovědí kolem škálových bodů 3 a 4, kde bod 5,5 je střed značící odpověď „v duchu ani – ani“) ve srovnání se skupinou podrobenou expozici pily, kde již někteří účastníci používali k hodnocení hodnot 9 a 10, což nám značí, že po expozici pily docházelo k větším odlišnostem v posuzování toho, jak se proband cítí. Rozdíl je patrný i v hodnotě mediánu, kdy u expozice ticha se pohybuje kolem 3, zatímco u expozice motorové pily dosahuje hodnoty 5. Čímž se dostáváme opět k potvrzení negativních účinků hluku nejen na fyziologii, ale také na psychologii člověka viz kapitola Vliv hluku na zdraví.
40
ZÁVĚR Předkládaná práce se zabývá spojitostí akustických podnětů s fyziologickými funkcemi a subjektivním posuzováním a řeší danou problematiku na úrovni vlastního výzkumu. Výzkum se skládá z měření fyziologických funkcí pomocí aparatury Biofeedback 2000
x-pert
po dobu expozice dvou odlišných akustických podnětů a
z rozboru subjektivního hodnocení probandů, jež bylo získáno formou dotazníků zaměřených na mapování úrovně subjektivní škály aktivace (použita byla grafická a slovní forma dotazníků) před a po expozici dvou uvedených podnětů. Výzkumu se zúčastnilo 52 probandů, jež byli zcela náhodně rozděleni do skupin vystavených expozici zvuku ticha nebo zvuku motorové pily. Poměr skupin zkoumaných osob vystavených expozici ticha a expozici motorové pily byl 1:1, tedy 26 a 26 probandů. Naměřené hodnoty fyziologických funkcí byly vyhodnoceny statistickoanalytickým počítačovým programem SPSS. Zjištěné průměrné hodnoty poukázaly na odlišný průběh vybraných fyziologických funkcí zkoumaných osob při expozici zvuku ticha a při expozici zvuku motorové pily. Statisticky významně vyšly ve spojitosti s exponovanými podněty rozdíly v průměrných hodnotách celkového krevního pulsu a objemu amplitudy krevního pulsu. U jedinců vystavených expozici zvuku motorové pily byly naměřeny vyšší hodnoty celkového krevního pulsu a současně výrazně nižší hodnoty objemu amplitudy krevního pulsu v porovnání s hodnotami naměřenými u jedinců podrobených expozici zvuku ticha. Krabicový graf deskriptivních hodnot pulsu dále upozorňuje na větší nehomogenitu v rozložení naměřených dat u zkoumaných osob vystavených expozici zvuku motorové pily. Dotazníkové šetření přineslo na základě subjektivních hodnotících škál poznání pozitivně vnímané expozice ticha, což se projevilo v dotazníku s názvem subjektivní grafická škála v otázkách učení a paměť. Probandi uvedli po expozici ticha u těchto otázek vyšší průměrné hodnoty, měly tedy pocit, že jejich osobnostní dispozice pro pamatování a učení jsou na vyšší úrovni, než před expozicí. Expozice zvuku motorové pily se na psychice zkoumaných osob projevila zejména v odpovědích na otázky v dotazníku subjektivní škály aktivace. V tomto případě se probandi vystavení expozici zvuku motorové pily na základě subjektivního hodnocení cítili více unavení než před expozicí. Při porovnávání subjektivního hodnocení obou 41
zvukových podnětů nacházíme v dotazníku subjektivní škály aktivace statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách v otázce „jsem uvolněný – pociťuji napětí“. Zatímco první skupina zkoumaných osob se po expozici ticha cítila uvolněně, některé zkoumané osoby z druhé skupiny po expozici zvuku motorové pily uváděly, že pociťují určitou míru napětí. Pro porovnání výsledků našeho výzkumu bohužel nebyla nalezena obdobná měření aparaturou Biofeedback 2000
x-pert
. Domníváme se však, že popsaný trend
průběhu fyziologických funkcí po expozici vybraných zvuků může přinést důležité informace vedoucí k pochopení fungování lidského organismu. Ke stanovení přesného závěru by bylo však potřeba důkladnější prostudování průběhu a fungování zmíněných fyziologických funkcí.
To samé platí pro zjištění ze subjektivních
hodnotících škál, které by mohlo napovědět o zvýšeném výskytu psychosomatických poruch v návaznosti na dlouhodobou expozici škodlivých zvuků.
SUMMARY The presented work deals with the continuity of acoustic stimuli with physiological functions and subjective assessments and addresses the issue at its own research. The research consists of measuring physiological functions using the apparatus Biofeedback 2000
x-pert
for exposure to two different acoustic stimuli and
subjective analysis of probands, which was obtained through questionnaires aimed at mapping level subjective scale of activation (use of the graphic and verbal form questionnaire) before and after exposure to the two stimuli. Participated in the study 52 respondents who were randomly divided into groups, which were exposed sound of silence or sound chainsaw. The ratio of examined groups of people exposed to silence exposure and exposure chain saw was 1:1, what means 26 and 26 respondents. The measured values of physiological functions were evaluated statisticalanalysis by computer program SPSS. The mean value pointed to different physiological functions of selected persons examined during exposure to the sound of silence and the sound of chainsaws exposure. Significantly publish in conjunction with the exposed stimuli differences in the average total blood volume pulse amplitude and pulse blood. For individuals exposed to sound exposure chainsaws 42
were measured higher values of total blood pulse while significantly lower blood volume pulse amplitude compared with the values measured in individuals subjected to exposure to the sound of silence. Boxplot descriptive of stroke also points to greater homogeneity in the distribution of the measured data of the examined persons liable to exposure to sound the chainsaw. A questionnaire survey has brought to the knowledge of subjective rating scales positively perceived exposure of silence, which was reflected in the survey called subjective graphical scale on learning and memory. Respondents reported after exposure to silence those questions above average, they therefore feel that their personal dispositions for remembering and learning are at a higher level than before exposure. Exposure to sound the chainsaw on the psyche of people surveyed expressed mainly in the responses to the questionnaire subjective scale activation. In this case probands exposure of workers to the sound of chainsaws on subjective evaluation felt more tired than before exposure. When comparing the subjective evaluation of both acoustic stimuli found in the questionnaire subjective scale activation statistically significant difference in the mean values in the question "I'm relaxed - I feel the tension." While the first group of people examined after exposure to silence felt relaxed some of their subjects in the second group after exposure to sound chainsaws reported that feel a certain degree of tension. To compare the results of our research unfortunately not found a similar measurement apparatus Biofeedback 2000
x-pert
. However, we believe that the above
trend during physiological function after exposure to selected sounds can provide important information towards understanding the functioning of the human organism. To determine the exact conclusion would, however, need a more thorough study of the progress and functioning of these physiological functions. The same applies to the finding of subjective rating scales, which could suggest an increased incidence of psychosomatic disorders in relation to long-term exposure to harmful sounds
43
POUŽITÁ LITERATURA 1. Allen E. K.; Marotz R. L., 2005. Přehled vývoje dítěte: od prenatálního období do 8 let. vyd. 2. Praha: Portál, 187 s. ISBN 80-7367-055-0. 2. Arkinson, R., L., et al., 2003. Psychologie. 2. aktualizované vydání. Praha: Portál, 752 s. ISBN 80-7178-640-3. 3. Biofeedback 2000 x-pert , 2008. Hardware manual, Version 3.0. 39 s 4. Boenisch, Ed, Haneyova, M., 1998. Stres: přehledné testy a návody, jak zvládat stres. 1.vyd. Brno: Books, 208 s. ISBN: 80-7242-015-1. 5. Buchtová, B. a kol., 2010. Psychologie pro ekonomy. Vyd. 2. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, 229 s. ISBN 80-210-3396-7. 6. Címický, J., 1996. Minimum proti stresu. Vyd. 9. Praha: Olympia, 79 s. ISBN 80-7033 415-0. 7. Dawson, M. E., Schell, A. M., Filion, D. L., 2007. The electrodermal system. In: Cacioppo, J. T., Tassinary, L. G., & Berntson, G. G. (Eds.). Handbook of psychophysiology (3rd ed.). New York: Cambridge University Press, 159– 181. 8. Dubový, P., Jančálek, R., 2008. Základy neuroanatomie a nervových drah I. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. 9. Dvořák, J., 2001. Logopedický slovník. 2. Upravené a rozšířené vyd. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 223 s. ISBN 80-902536-2-8 10. Dylevský, I., 2009. Speciální kineziologie. Praha: Grada, 184s. ISBN 98780-247-1648-0 11. Fiľo, P., 2010. Vztah mezi pracovním prostředím, pracovní výkonností v čase a vybranými psychofyziologickými charakteristikami operátorů lesních harvestorů a vyvážecích traktorů. In 4. ergonomická konference Odborná příprava v oblasti ergonomie - sborník z konference. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany, s. 43--50. ISBN 978-80-7231-75612. Franěk, M., 2005. Hudební psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, ISBN 80246-0965-7. 13. Geist, B., 2005. Akustika : jevy a souvislosti v hudební teorii a praxi. Praha: Muzikus, 281 s.
44
14. Hanzlová, J., Hemza, J., 2007. Základy anatomie soustavy dýchací, srdečně cévní, lymfatického systému, kůže a jejich derivátů III.1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 122 s. ISBN 978-80-210-4360-2. 15. Havlíčková, L., 1997. Fyziologie tělesné zátěže 1: Obecná část. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 196 s. ISBN 8071843547. 16. Charvát, J., 1969. Život, adaptace a stres. 1. vydání. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 136 s. 17. Kadlčík, M., 2004. Osobnost v zátěži. Praha: Institut pro místní správu, 75 s. ISBN 80 - 239-3039-7 18. Kautzner J, Malik M., 1998. Variabilita srdečního rytmu a její klinická použitelnost, I. část. Cor Vasa, s 182 – 187. 19. Křivohlavý, J., 1994. Jak zvládat stres. Praha: Grada, 190s. ISBN: 80-7169121-6 20. Linka, A., 1997. Kapitoly z muzikoterapie. Rosice u Brna: Gloria, 155 s. ISBN 80-901834-4-1 21. Matoušek, J., 2003. Pracovní stres a zdraví. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 20 s. ISBN 80-903604-1-6. 22. Mysliveček, J., 2003. Základy neurověd. Praha: Triton, 346s. ISBN 80-7254234-6 23. Neruda J., Černý Z., 2006. Motorová řetězová pila a křovinořez. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita, 91 stran. ISBN 80-7271-175-X 24. Orel, M., Facová, V., 2010. Stres, zátěž a jejich zvládání. Ostrava: Základní škola Ostrava-Dubina, Františka Formana 45, 75 s. 25. Praško, J., 2003. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 201 s. ISBN 80-247-0185-5. 26. Praško, J., Prašková, 2001. H. Proti stresu krok za krokem. Vyd. 1. Praha: Grada, 188 s. ISBN 80-247-0068-9. 27. Praško, J., Prašková, H., 1996. Asertivitou proti stresu. Vyd. 1. Praha: Grada, 184 s. ISBN 80-7169-334-0. 28. Rokyta, R., 2008. Fyziologie: pro bakalářská studia v medicíně, ošetřovatelství, přírodovědných, pedagogických a tělovýchovných oborech. 2., přeprac. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 426 s. ISBN 808664247X
45
29. Rymešová, P., Chamoutová, K., 2012. Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií pro distanční studium. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 179 stran. ISBN 978-80-213-0814-5 30. Říháček, T., 2009. Zvukové prostředí města a jeho vliv na prožívání. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 240 s. EDIS, svazek 3. ISBN 978-80-2104809-6 31. Schubert, E., 1991. Fyziológia člověka: Vysokoškolská příručka. Osveta , 287 s. ISBN 80-217-0333-4. 32. Silbernagl , S., 2004. Atlas fyziologie člověka. Vyd. 3. české. Grada Publisher a.s, 435 s. ISBN 80-247-0630-X. 33. Soroková, T., 2008. Fragmenty psychológie. Vyd. 1. Košice: Elfa, 492 s. ISBN 978-80-8086-083-7 34. Stejskal, P., Salinger, J., 1996. Spektrální analýza variability srdeční frekvence: základy metodiky a literární přehled o jejím klinickém využití. Med Sport Boh Slov, 35. Stejskalová, M., Kocourková, J., 2004. Muzikoterapie dětí a dospívajících. Psychologie DNES 4/2004 s.26-28. 36. Šedivý, V., 2006. Ergonomie a bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Brno. Mendlova univerzita v Brně, 319 s. 37. Trojan, S., et al., 2003. Lékařská fyziologie. 4. vydání, přepracované a doplněné. Grada Publisher a.s, 772 s. ISBN 80-247-0512-5. 38. Van Lysebeth, A., 1984. Jóga. 3. vydání. Praha: Olympia, 275 s. 39. Židková, Z., 2005. Zabiják hluk. Projekt podpory zdraví MZČR pro rok 2005. 5s Dostupní i na World Wide Web: <www.psvz.cz/zidkova/stophluku/doc/zabijak_hluk.doc>¨
Internetové zdroje: 1. CoJeCo.cz: encyklopedie [online]. cit. 30. duben 2012. Stres. Dostupné na World Wide Web:
. V textu: ( CoJeCo.cz, 2012) 2. Cvičíme.cz : od bolesti zad k svěžesti a klidné mysli [online] cit. 13. února 2013 Podklíčkové dýchání- fyziologie. Dostupné na World Wide Web: 46
. V textu: (Cvičíme.cz/b, 2013) 3. Cvičíme.cz : od bolesti zad k svěžesti a klidné mysli [online]. cit. 13. únor 2013 Hrudní dech - fyziologie. Dostupné na World Wide Web: . V textu: (Cvičíme.cz/a, 2013) 4. Doktoronline : vaše zdraví na internetu [online]. cit. 6. března 2013 Dýchání. Dostupné na World Wide Web: < http://www.doktoronline.cz/clanek/704Dychani.html>. V textu: (Doktoronline.cz, 2013) 5. Fráňa, P., et al. Hodnocení variability srdecní frekvence, její klinický význam a možnosti ovlivnení. Farmakoterapie [online]. cit. 14. února 2013. Dostupné na World Wide Web: . V textu: ( Fráňa, P., 2013) 6. Intermedicína.cz: Interní medicína pro praxi [online] cit. 30. duben 2012 Stres, eustres a distres. Dostupné na World Wide Web: . V textu: (Intermedicina.cz, 2012) 7. Lekarske.slovniky.cz: VELKÝ LÉKAŘSKÝ SLOVNÍK [online]. cit. 13. února 2013 Kostální dýchání. Dostupné na World Wide Web: . V textu: (Lekarske.slovniky.cz, 2013) 8. Med.muni.cz: Masarykova univerzita - Fakulta medicíny [online] cit. 14. února 2013 MedAtlas. Dostupné na World Wide Web: . V textu: (Med.muni.cz, 2013) 9. Medicpoint.cz: centrum léčby a prevence [online], cit. 13. února 2013. Dostupné na World Wide Web: . V textu: (Medicpoint.cz, 2013) 10. Ms.gsospg.cz: Gymnázium a střední odborná škola pedagogická Znojmo [online] cit. 14. února 2013 Kožní soustava. Dostupné na World Wide Web: . V textu: (Ms.gsospg.cz, 2013) 47
11. Oxylife : oxygen worldwide project [online]. cit. 6. březen 2013 Dýchám, takže žiji. Dostupné na World Wide Web: . V textu : (Oxylife.cz, 2013) 12. PSVZ.cz [online] cit. 8. března 2012 Zabiják hluk. Dostupné na World Wide Web: <www.psvz.cz/zidkova/stophluku/doc/zabijak_hluk.doc>. V textu: (PSVZ.cz, 2012) 13. Schuhfried.com. [online] 16. února 2013 Biofeedback 2000x-pert in use. Dostupné na World Wide Web: < http://www.schuhfried.com.au/meta-navigation/infomaterial/multimediacorner/photo-gallery-biofeedback/> V textu: ( Schuhfried.com, 2013) 14. SZU.cz: státní zdravotnický ústav [online] cit. 25. duben 2013 Zdravotní účinky hluku. Dostupné na World Wide Web: . V textu: (SZU.cz, 2013) 15. Uzdravím.cz: magazín o zdraví, nemoci a životním stylu [online] cit. 14. února 2013 Srdeční tep. Dostupné na World Wide Web: . V textu: (Uzdravim.cz, 2013) 16. Wikiskripta.eu : váš prostor pro tvorbu a ukládání medicínských textů [online] cit. 14. února 2013 Srdeční frekvence. Dostupné na World Wide Web: . V textu: ( Wikiskripta.eu/a, 2013) 17. Wikiskripta.eu : váš prostor pro tvorbu a ukládání medicínských textů [online] cit. 14. února 2013 Termoregulace. Dostupné na World Wide Web: <www.wikiskripta.eu/index.php/Termoregulace>. V textu: ( Wikiskripta.eu/b, 2013) 18. Wikiskripta.eu : váš prostor pro tvorbu a ukládání medicínských textů [online] cit. 30. duben 2012 Stres (hygiena). Dostupné na World Wide Web: < http://www.wikiskripta.eu/index.php/Stres_(hygiena)>. V textu: ( Wikiskripta.eu/c, 2012)
48
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Hluk dosahovaný JMP ................................................................................. 19 Tabulka 2: Účinnost sluchátkových chráničů sluchu .................................................... 19 Tabulka 3: Deskriptivní údaje měřených fyziologických funkcí .................................... 31 Tabulka 4: Srovnání naměřených výsledků amplitudy objemu krevního pulsu a celkového krevního pulsu po expozici zvuku ticha a po expozici zvuku motorové pily 33 Tabulka 5: Levenův test a T-test pro amplitudu objemu krevního pulsu a celkový krevní puls .................................................................................................................................. 33 Tabulka 6: Deskriptivní údaje výsledků subjektivních grafických škál před a po expozici zvuku ticha ....................................................................................................... 34 Tabulka 7: Párový T-test závislých souborů pro subjektivní grafickou škálu otázka paměť a otázka učení ...................................................................................................... 34 Tabulka 8: Deskriptivní údaje výsledků subjektivních škál aktivace otázka 10 (pociťuji únavu – jsem odpočatý) před a po expozici zvuku motorové pily ................................. 35 Tabulka 9: Párový T-test závislých souborů pro subjektivní škálu aktivace otázka 10 (pociťuji únavu – jsem odpočatý) ................................................................................... 35 Tabulka 10: Srovnání odpovědí na 3. otázku (jsem uvolněný -pociťuji napětí) subjektivní škály aktivace po expozici ticha a po expozici pily ..................................... 35 Tabulka 11: Levenův test a dvouvýběrový T-test pro nezávislé soubory 3. otázku SSA ........................................................................................................................................ 36
49
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Ilustrační foto měření fyziologických funkcí aparaturou Biofeedback 2000 xpert
.................................................................................................................................... 28
Obrázek 2: Krabicový graf znázorňující deskriptivní hodnoty subjektivní škály aktivace 3. otázky (jsem uvolněný -pociťuji napětí) na výstupu .................................................. 36 Obrázek 3: Krabicový graf znázorňující deskriptivní hodnoty celkového krevního pulsu ........................................................................................................................................ 37 Obrázek 4: Krabicový graf znázorňující deskriptivní hodnoty amplitudy objemu krevního pulsu................................................................................................................. 37
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1 - Subjektivní škála aktivace………………………..…………………..57 Příloha č.2 - Subjektivní grafická škála…………..………………………….……..58
50
Příloha č. 1 – Subjektivní škála aktivace
Číslo:
SŠA
Dnešní datum:
Jméno a příjmení:
Věk:
Pohlaví:
Škola/ zaměstnavatel:
Hodina:
Datum narození:
Popište svůj současný duševní stav pomocí předložené stupnice, která má rozsah od 1 do 11. Příslušný stupeň na škále dejte do kroužku.
1. jsem ospalý
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
cítím se svěží
2. mám špatnou
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
mám dobrou
náladu
náladu
3. jsem uvolněný
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
pociťuji napětí
4. cítím se
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
cítím, že mám
vyčerpaný
5. dobře se
dostatek energie
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
soustřeďuji
nemohu se soustředit
6. jsem klidný
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
jsem neklidný
7. cítím se
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
cítím se příjemně
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
do ničeho se mi
nepříjemně
8. mám chuť se
pustit do nějaké činnosti
nechce
9. důvěřuji si
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
nedůvěřuji si
10. pociťuji únavu
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
jsem odpočatý
51
Příloha č. 2 – Subjektivní grafická škála Vyznačte na úsečkách míru vaší současné psychické způsobilosti a fyzického stavu. Bod 0 znamená skleslost, únavu a nechuť se do něčeho pouštět, nízkou výkonnost, naopak bod 100 vyjadřuje maximální psychickou a fyzickou připravenost a způsobilost. zdravotní stav 0
100
0
100
0
100
0
100
0
100
0
100
0
100
0
100
únava
fyzická síla
pozornost
paměť
myšlení
učení
vztah k tomuto vyšetření
52
