MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Dopady turismu na socioekonomický a environmentální rozvoj Ugandy (Bakalářská práce)
Autor: Kristýna Novotná Vedoucí práce: Ing. Samuel Antwi Darkwah, Ph.D. Brno 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Dopady turismu na socioekonomický a environmentální rozvoj Ugandy“ vypracovala samostatně pod vedením Ing. Samuela Antwi Darkwaha, Ph.D. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Brně dne 27. 5. 2013 podpis autora
Poděkování Na
tomto
místě
bych
ráda
poděkovala
Ing.
Samuelovi
Antwi
Darkwahovi, Ph.D. za cenné rady a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Velké poděkování patří také mé rodině za podporu během celého studia a za to, že mi umožnili podívat se na danou problematiku vlastníma očima.
Abstrakt NOVOTNÁ, Kristýna. Dopady cestovního ruchu na socioekonomický a environmentální rozvoj Ugandy. Bakalářská práce. Brno, 2013. Vývoj turismu v jednotlivých zemích je obecně spjat s rozvojem jejich ekonomik. Vede ke zvyšování HDP, snižování nezaměstnanosti a nese s sebou daňový přínos. Na druhé straně je turismus v dané oblasti propojen s ekonomickým, ekologickým i socio-kulturním prostředím a obvykle tak s sebou přináší řadu problémů. Cílem práce je analýza dopadů cestovního ruchu na rozvoj Ugandy se zaměřením na socioekonomické a environmentální dimenze rozvoje. Vlastní práce se zaměřuje na analýzu turismu v Ugandě v letech 2002-2011 a na hodnocení ekonomického přínosu se zaměřením na vliv turismu na zaměstnanost a HDP. Klíčová slova Cestovní ruch, Uganda, HDP, zaměstnanost, turisté Abstract NOVOTNÁ, Kristýna. The impact of tourism on socio-economic and environmental development of Uganda. Bachelor‘s Thesis. Brno, 2013. The development of tourism in the countries is generally associated with the development of their economies. This leads to an increase of GDP, lower unemployment and tax benefits. On the other hand is tourism in the region linked with the economic, ecological and socio-cultural environment and usually brings many problems. The aim of this bachelor’s thesis is to analyze the impacts of tourism on Uganda's development with a focus on socio-economic and environmental dimensions of development. The practical part focuses on the analysis of tourism in Uganda in the years 2002-2011 and the evaluation of the economic benefits focusing on the impacts of tourism on employment and GDP. Key words Tourism, Uganda, GDP, employment, tourists
Obsah 1
Úvod .................................................................................................................................................. 8
2
Literární rešerše .......................................................................................................................... 9 2.1 Vymezení cestovního ruchu ................................................................................................. 9 2.1.1 Základní pojmy v cestovním ruchu............................................................................ 9 2.1.2 Typologie cestovního ruchu ...................................................................................... 10 2.1.3 Typologie turistů ........................................................................................................... 14 2.1.4 Motivy pro cestování .................................................................................................... 14 2.2 Infrastruktura cestovního ruchu ..................................................................................... 15 2.2.1 Doprava ............................................................................................................................. 15 2.2.2 Ubytovací služby ............................................................................................................ 16 2.2.3 Stravovací služby ........................................................................................................... 17 2.2.4 Služby cestovních kanceláří ...................................................................................... 17 2.3 Dopady cestovního ruchu................................................................................................... 17 2.3.1 Ekonomické dopady ..................................................................................................... 18 2.3.2 Sociální dopady .............................................................................................................. 20 2.3.3 Environmentální dopady ............................................................................................ 21 2.4 Turismus v rozvojových zemích ...................................................................................... 21
3
Cíl a metodika práce ................................................................................................................ 24 3.1 Cíl práce ..................................................................................................................................... 24 3.2 Metodika práce ....................................................................................................................... 24
4
Vlastní práce ............................................................................................................................... 25 4.1 Charakteristika Ugandy ...................................................................................................... 25 4.2 Hlavní turistické atrakce a jejich návštěvnost............................................................ 26 4.3 Cestovní ruch v Ugandě....................................................................................................... 28 4.3.1 Vývoj turismu v Ugandě do roku 2001 ................................................................. 28 4.3.2 Analýza cestovního ruchu v Ugandě v období 2002 až 2011 ....................... 29 4.4 Infrastruktura v Ugandě ..................................................................................................... 35 4.4.1 Dopravní infrastruktura Ugandy ............................................................................. 36 4.4.2 Ubytovací infrastruktura Ugandy............................................................................ 37
6
4.4.3 Touroperátoři a cestovní kanceláře ....................................................................... 38 4.5 Dopady turismu...................................................................................................................... 39 4.5.1 Ekonomické dopady turismu .................................................................................... 39 4.5.2 Sociální dopady turismu ............................................................................................. 47 4.5.3 Environmentální dopady turismu ........................................................................... 50 4.6 Budoucnost cestovního ruchu v Ugandě ...................................................................... 51 5
Diskuze a závěr .......................................................................................................................... 54
6
Seznam použitých zdrojů ...................................................................................................... 57 6.1 Literární zdroje ...................................................................................................................... 57 6.2 Elektronické zdroje ............................................................................................................... 58 6.3 Osobní rozhovory .................................................................................................................. 60
7
Seznam použitých zkratek .................................................................................................... 61
8
Seznam obrázků a tabulek .................................................................................................... 62 8.1 Seznam obrázků ..................................................................................................................... 62 8.2 Seznam tabulek ...................................................................................................................... 62
9
Přílohy........................................................................................................................................... 63
7
1 Úvod Lidé cestují od pradávna, jejich motivy a oblíbené cílové destinace se ale v čase mění. Prvními důvody pro cestování bylo rozšiřování území nebo obchodování, v současnosti je cestovní ruch provozován kvůli práci nebo ve volném čase za účelem odpočinku, poznání nových míst a kultur. V posledních dvaceti letech globální cestovní ruch rostl rychleji než kdy jindy. Cestování se stalo pro lidi dostupnější a vzdálenosti, které lidé překonávají, se prodlužují. Lidé už se nedrží jen typických destinací. Nejmarkantnější nárůst příjezdů zažívají rozvojové země Asie a Afriky. Ačkoliv nejnavštěvovanějšími zeměmi v Africe zůstávají přímořské státy na severu, zájem turistů o země subsaharské Afriky každým rokem výrazně narůstá. Lidé jezdí do subsaharské Afriky navštěvovat především národní parky s proslulými safari. Ačkoliv Uganda není typickou turistickou destinací, v ekonomice státu hraje cestovní ruch značnou roli a do budoucna má cestovní ruch v zemi velký potenciál. V roce 2010 byla Uganda osmou nejnavštěvovanější zemí subsaharské Afriky po Jihoafrické republice, Zimbabwe, Botswaně, Masambiku, Nigerii, Keni, a Namibii (UNWTO, 2012). Tato práce se zabývá právě Ugandou a mnohostrannými dopady cestovního ruchu na tuto zemi.
8
2 Literární rešerše 2.1 Vymezení cestovního ruchu 2.1.1 Základní pojmy v cestovním ruchu V úvodu je třeba se seznámit se základními pojmy, se kterými se v oblasti cestovního ruchu můžeme setkat. Definice cestovního ruchu podle OECD (2001) zní: „Cestovní ruch zahrnuje činnosti osob, které cestují a pobývají v místech, která nejsou jejich přirozeným prostředím, zdržují se zde po dobu kratší než jeden rok, za účelem trávení volného času, práce nebo jiným.“ Pokud je účelem cesty práce, nesmí být osoba odměňována ze zdrojů navštíveného místa. Oproti tomu pojem cestování má daleko širší význam. Cestování může být spojeno i s dalšími motivy, které do cestovního ruchu nepatří, příkladem může být cesta do práce (Ryglová, 2009). Pojem turistický průmysl vysvětluje Ryglová (2009) jako: „souhrn přímých podnikatelských aktivit a hmotných podmínek cestovního ruchu, tedy soubor ubytovacích a stravovacích služeb, činnost cestovních kanceláří a doprovodných služeb (průvodcovské, animační, dopravní, lázeňsko-léčebné, prodejní síť, průmysl zábavy, výroba suvenýrů, finanční služby apod.)“. Ekonomika cestovního ruchu je pojem nadřazený turistickému průmyslu. Kromě aktivit zahrnutých do turistického průmyslu obsahuje všechny další převážně dodavatelská odvětví. Může tak zahrnovat např. prodej cestovních potřeb nebo dodávky potravin do restauračních zařízení (Palatková, 2009). Trh cestovního ruchu je místem, kde naproti sobě stojí poptávka, v případě cestovního ruchu tedy návštěvníci, a nabídka - destinace, která zahrnuje nejen poskytovatele služeb cestovního ruchu, ale také nabídku v podobě lokalizačních faktorů jako jsou např. národní parky, hrady, zámky apod., které představují
9
přírodní a kulturně-historické předpoklady destinace pro rozvoj cestovního ruchu (Holešinská, 2012). Zprostředkovateli cestovního ruchu jsou podle Schejbala (2008) cestovní kanceláře a agentury, sezónní agenti, rezervační služby a systémy, organizátoři, incentivní domy atd. Návštěvník (angl. Visitor) – v mezinárodním cestovním ruchu je návštěvníkem osoba, která cestuje do jiné země, než ve které má své trvalé bydliště na dobu nepřekračující 12 měsíců, přičemž hlavní důvod cesty je jiný než výdělečná činnost v navštívené zemi. Dále se návštěvníci rozdělují na turisty, kteří se v cílové zemi zdrží minimálně jedno přenocování, a výletníky neboli jednodenní návštěvníky (Ryglová, 2009). Rezident neboli stálý obyvatel (angl. Resident) – v mezinárodním cestovním ruchu je to osoba, která žije v dané zemi alespoň jeden rok. V domácím ruchu se jedná o osobu, která alespoň 6 měsíců žije v daném místě (Ryglová, 2009).
2.1.2 Typologie cestovního ruchu 2.1.2.1 Druhy cestovního ruchu Francová (2003) rozděluje cestovní ruch podle následujících hledisek: 1) Členění cestovního ruchu z hlediska místa realizace (tedy ve kterém státě k němu dochází) a) Domácí cestovní ruch (zkratka DCR) – účastníci se zdržují na území své země a nepřekračují její hranice. b) Zahraniční cestovní ruch (ZCR) – zahrnuje příjezdy i výjezdy za hranice příslušného státu a dále se dělí na: a. Aktivní cestovní ruch (ACR) – příjezd a pobyt zahraničních turistů ve sledované zemi b. Pasivní cestovní ruch (PCR) – vycestování vlastních občanů dané země do zahraničí a jejich pobyt v zahraničí c. Tranzitní cestovní ruch – průjezd zemí určitého státu bez pobytu
10
d. Mezinárodní cestovní ruch – souhrn veškerého zahraničního cestovního ruchu 2) Členění z hlediska délky trvání cesty a) Krátkodobý cestovní ruch – pobyt do tří dnů (max. dvě noci) mimo místo obvyklého bydliště b) Dlouhodobý cestovní ruch – pobyt delší než tři dny, nikoliv však delší než šest měsíců. 3) Členění cestovního ruchu z hlediska způsobu účasti a formy úhrady nákladů a) Volný cestovní ruch (komerční) – člověk si cestu sám hradí a také sám rozhoduje o způsobu jejího zabezpečení b) Vázaný cestovní ruch (sociální) – za občana hradí cestu buď zcela nebo částečně jiný subjekt 4) Členění CR z hlediska způsobu a organizace zabezpečení průběhu a) Organizovaný – cestu i pobyt zajišťuje CK a. Individuální – účastník cestuje sám nebo s rodinou b. Skupinový – cestuje kolektiv nebo jiná neformální skupina b) Neorganizovaný – účastník si vše potřebné k cestě zajišťuje sám nebo jen omezeně využívá služeb CK
2.1.2.2 Formy cestovního ruchu Základní formy cestovního ruchu neboli jednotlivé funkce, které turismus ve společnosti plní, Francová (2003) rozděluje na: 1. Rekreační – člověk cestuje, aby si odpočinul a obnovil duševní i fyzické síly 2. Kulturně-poznávací – jedná se o poznávání nových kultur, zvyků, tradic, způsobu života nebo náboženství. V praxi se tato forma turismu často pojí s rekreační formou. 3. Sportovně-turistická 4. Lázeňsko-léčebná Na tyto čtyři základní formy cestovního ruchu navazuje řada specifických forem. Specifické formy se v čase mění a vyvíjejí. Člověk se rozhoduje cestovat
11
z různých příčin, reaguje tím na společenské trendy, vyjadřuje tím svůj životní styl. Příklady specifických forem cestovního ruchu: -
kongresový cestovní ruch,
-
mototuristický cestovní ruch,
-
cykloturistický cestovní ruch,
-
přírodní cestovní ruch,
-
adrenalinový cestovní ruch,
-
lovecký cestovní ruch,
-
venkovský cestovní ruch,
-
náboženský cestovní ruch,
-
nákupní turistika,
-
incentivní cestovní ruch a mnoho dalších. Z výše uvedených specifických forem cestovního ruchu je pro tuto práci
vhodné zastavit se u trojice: přírodní turismus, adrenalinový cestovní ruch a lovecký cestovní ruch. Přírodní turismus S rychlostí dnešního životního tempa a mírou urbanizace stoupá počet lidí, kteří se při rozhodování o způsobu trávení volného času uchylují k návratu do přírody. Přírodní turisty přitahuje celá řada oblastí od divočiny po rezervace a parky na pevnině a chráněné objekty v mořích. Vhodně plánovaný a řízený přírodní turismus může mít na životní prostředí pouze minimální dopady, posiluje a chrání společenské a kulturní hodnoty a zlepšuje ekonomické poměry obyvatel (Schejbal, 2008). Přírodní turismus podle Schejbala (2008) zahrnuje následující principy: -
vzdělávání o zájmových oblastech,
-
udržitelné využívání zdrojů a předcházení jejich degradaci,
-
posilování místní komunity a pomoc při jejím rozvoji,
12
-
respektování kulturních, sociálních a politických aspektů místních komunit,
-
užitek pro turistický průmysl.
Ekoturismus Při pobytu využívají účastníci přírodních zdrojů a kulturních zajímavostí s ohledem na jejich zachování pro příští generaci. Je to druh turistiky, při které musí turisté přírodu nejen chránit, ale část zisků do ní investovat (Francová, 2003). Ekoturistika je provozována především v oblastech minimálně narušených lidskými aktivitami (tedy v přírodních rezervacích, národních parcích, chráněných krajinných oblastech apod.). Typickými aktivitami ekoturismu jsou horská turistika, pozorování a fotografování rostlin a živočichů, návštěvy vzácných přírodně hodnotných ekosystémů a safari (Schejbal, 2008). Adrenalinový cestovní ruch Podle Francové (2003) je spjat „s aktivní účastí na dobrodružných aktivitách, které mají především sportovní charakter, ale vztahují se také k extrémním způsobům poznávání a objevování a pobytům v extrémních podmínkách“. Je oblíbený především mezi mladými lidmi, vyznačuje se nutnou přípravou a nároky na speciální vybavení a výstroj. Jako příklad lze uvést horolezectví, sjezdy divokých řek, bungee-jumping apod. Lovecký cestovní ruch Lovecký cestovní ruch je podle Francové (2003) specifická forma turismu spojená s lovem zvěře, ptáků a ryb. Je realizován pod dohledem vyškolených průvodců – instruktorů. Motivy účasti jsou zde zájem o myslivost, vlastní účast na lovu, pobyt v přírodě, společenská prestiž, odpočinek, relaxace a sběr trofejí. Obvykle se akce účastní jednotlivci nebo malé skupiny lidí. V rámci lovecké turistiky zajišťuje cestovní kancelář řadu služeb jako např.: vystavení loveckého lístku, zajištění speciálního průvodce – instruktora, transfer do místa lovu, ubytování a stravování v místě, pojištění. Tato forma turismu je realizována v tzv. loveckých revírech. Za ulovenou zvěř jsou stanoveny obvykle vysoké poplatky.
13
2.1.3 Typologie turistů Hesková a kol. (2006) rozdělují turisty na základě jejich chování a nákupního rozhodování do následujících skupin:
Charteroví turisté: jsou charakterističtí minimálním zájmem o kulturu a o obyvatele navštívené země. Téměř nevyužívají jiných než hotelových služeb a pobyt v destinaci bývá zpravidla do dvou týdnů.
Masoví turisté: lidé se středními příjmy, řídící se heslem „dostaneš, co zaplatíš“.
Elitní turisté: navštěvují pobytová místa na celém světě, ale zdržují se zde déle než masoví turisté (obvykle několik týdnů).
Individuální turisté: buď zcela individuální turisté, nebo turisté v menších skupinách, vyhledávající civilizaci a vyžadující vysoký standard služeb, za který jsou ochotni si připlatit. Počet těchto turistů v poslední době narůstá.
Turisté – objevitelé: hledají dobrodružství, nové znalosti a objevy. Vyhledávají kontakt s místními obyvateli. Jejich cesta trvá často i několik týdnů.
Neobvyklí turisté: zajímají se o „primitivní“ kultury, na svých cestách ale využívají výhod civilizace. Může jít o určitou formu ekoturistiky.
2.1.4 Motivy pro cestování Motivy pro turismus mohou být různé. Za čtyři základní motivy lze považovat: 1) Fyzické motivy: kdy lidé cestují za účelem posílení svého fyzického i psychického zdraví. 2) Kulturní motivy: cílem cesty je dozvědět se více o ostatních kulturách, setkat se s místními (původními) obyvateli, zjistit něco o jejich životním stylu nebo folklóru.
14
3) Interpersonální motivy: do této skupiny se řadí především návštěva příbuzných a přátel, ale i touha poznat nové lidi a získat nové zkušenosti a netradiční zážitky. 4) Status a prestiž: touha po lidském rozvoji, posílení ega a požitkářství. Cílem je tedy upoutat pozornost ostatních a posílit svůj sociální status (Cooper et al., 2005 cit. podle McIntosh, Goeldner a Ritchie, 1995).
2.2 Infrastruktura cestovního ruchu Infrastruktura
neboli
materiálně-technická
základna
je
jedním
z předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Spadají do ní veškeré služby, které účastníkům cestovního ruchu pomáhají splnit nároky na rekreaci. V první řadě zahrnuje dopravní služby, ubytovací a stravovací služby, dále služby cestovních kanceláří, sportovně-rekreační a kulturní služby a doplňkové služby.
2.2.1 Doprava Jedním ze základních předpokladů pro realizaci cestovního ruchu je doprava. Dopravními službami se v cestovním ruchu rozumí zabezpečení vlastní přepravy účastníků cestovního ruchu a jejich zavazadel, včetně poskytování informací o dopravním spojení, rezervování míst v dopravních prostředcích, prodeje dopravních cenin, vyřizování reklamací jízdného atd. (Hladká, 1997). První podmínkou pro to, aby přeprava fungovala, je existence silnic, tratí, letišť a přístavů. Cestovní ruch navíc často využívá již nepoužívanou nebo málo frekventovanou dopravní infrastrukturu, kterou je nutné přebudovat. Dopravní služby dělí podle několika hledisek: 1) podle poskytovatele: a) dopravci, b) cestovní kanceláře, c) autopůjčovny.
15
Ryglová (2011) uvádí následující členění: 2) podle použitého dopravního prostředku: a) pozemní – dále dělenou na silniční a železniční, b) leteckou, c) vodní, d) ostatní – např. lanovky; 3) podle teritoria: a) mezinárodní, b) vnitrostátní; 4) podle frekvence: a) pravidelná doprava, b) nepravidelná doprava.
2.2.2 Ubytovací služby Existence dostatečně rozvinutých ubytovacích služeb je jedním z hlavních předpokladů rozvoje cestovního ruchu. Úkolem ubytovacích služeb je poskytnout účastníkům CR přenocování nebo přechodné ubytování mimo místa jejich trvalého bydliště, včetně uspokojení dalších potřeb, které s přenocováním nebo přechodným ubytováním souvisejí (Hladká, 1997). Ačkoliv samo ubytování není cílem žádné cesty, ubytovací služby obvykle činí nejvýraznější část příjmů v cestovním ruchu (Ryglová, 2011). Podle místa a způsobu výstavby rozeznáváme (Hladká, 1997): a) ubytovací zařízení pevná - hotely, chaty, motely apod., b) částečně pevná – montované chaty, c) přenosná – stany, d) pohyblivá – lůžkové vozy na železnici, lůžkové autobusy přívěsy apod. Podle kvality a rozsahu vybavení se hotely označují různým počtem hvězdiček, obvykle se požívá škála od jedné do pěti.
16
2.2.3 Stravovací služby Stravovací služby zabezpečují uspokojování základních potřeb výživy účastníků cestovního ruchu během jejich přepravy i pobytu v cílovém městě (Hladká, 1997). Jejich zajištění je možné různými způsoby: -
Stravováním v závodech veřejného stravování, např. v jídelnách, restauracích nebo bufetech.
-
Individuálním stravováním – nákup hotových jídel v maloobchodě nebo nákup polotovarů, potravin pro individuální přípravu.
2.2.4 Služby cestovních kanceláří Předmětem činnosti cestovní kanceláře je zprostředkování, organizovaní a zabezpečování služeb souvisejících s cestovním ruchem, případně i prodej zboží. Na základě koncese tak cestovní kanceláře mohou (Ryglová, 2007): -
prodávat zájezdy,
-
nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu či jejich kombinace (stravování, ubytování, doprava),
-
zprostředkovávat prodej zájezdů a služeb jiným cestovním kancelářím a agenturám,
-
prodávat věci související s cestovním ruchem (mapy, plány, jízdní řády, vstupenky, upomínkové předměty…).
2.3 Dopady cestovního ruchu Jelikož turismus není ekonomicky ani statisticky uzavřený a přesahuje do řady dalších ekonomických i neekonomických činností a oborů, sledování jeho dopadů je velmi obtížné a je proto nedostatečně politicky a ekonomicky doceněn (Palatková, 2011). Při zjišťování dopadů bývá cestovní ruch zjednodušován na sektor hotelů, stravovacích
zařízení,
cestovních
kanceláří,
17
leteckých
společností,
které
představují těžiště turismu, ale ne turismus a jeho efekty jako celek (Palatková, 2011). Cestovní ruch má významné dopady na národní ekonomiku, je spojen s budováním infrastruktury, rozvojem dopravy, přináší místním nové příjmy a tím přispívá k růstu životní úrovně. Příjmy z turismu umožňují vznik a rozvoj organizací, které přímo poskytují služby účastníkům cestovního ruchu, ale také organizací, které se nepřímo podílejí na zlepšování podmínek pro rozvoj turismu v dané zemi. S rozšiřujícím se cestovním ruchem rostou nároky na infrastrukturu (v první řadě na silniční síť, ubytovací a stravovací zařízení, telekomunikační služby a internet). Tuto infrastrukturu pak nevyužívají jen návštěvníci, ale je k dispozici i místním. Navíc už jen samotné budování infrastruktury s sebou přináší nová pracovní místa. Kromě příznivých vlivů na hospodářství s sebou ale cestovní ruch přináší i negativní dopady, především pak na životní prostředí. Pro správné vyhodnocení role turismu je vhodné sledovat dopady jak na národní, tak na regionální úrovni.
2.3.1 Ekonomické dopady Obecně pro zemi cestovní ruch znamená příjmy, růst HDP, snižování nezaměstnanosti, daňový a devizový přínos, příliv investic a další výhody. Schopnost zvyšovat HDP má cestovní ruch hlavně díky tzv. multiplikačnímu efektu, kdy výdaje návštěvníka v zemi generují přímé, nepřímé a indukované příjmy subjektů v destinaci (Holešinská, 2012). Přímé efekty jsou realizovány, pokud dochází k přímému kontaktu poskytovatele (nebo také zprostředkovatele) služby turismu a spotřebitele případně zákazníka (Palatková, 2011). Přímý efekt turismu tedy nastává, pokud si zákazník zakoupí letenku, zaplatí pobyt v hotelu nebo si vymění peníze
18
ve směnárně. Přímé efekty jsou nejlépe viditelné a měřitelné. Roste-li počet turistů, rostou nároky na počet ubytovacích kapacit, stravovacích zařízení, cestovních kanceláří a průvodců atd. K realizaci nepřímých (vyvolaných) efektů turismu dochází zejména u dodavatelských odvětví. Jako příklad Palatková (2011) uvádí: „poskytování účetních služeb, marketingových služeb pro hotel, cestovní kancelář, poskytování stavebních služeb a nákup vybavení pro hotelový řetězec nebo nákup potravin a zemědělských produktů pro restauraci“. Roste-li počet turistů, rostou nároky na počet
ubytovacích
a
stravovací
zařízení
a
tím
roste
poptávka
po nábytkářských službách, spotřeba energií, spotřeba potravin. K indukovaným efektům dochází v důsledku přímého a nepřímého vlivu výdajů. Podle Bakose (2011) je nutné myslet na příjmy, „které náleží místním (domácnostem a podnikům) ve formě mezd, platů, rozděleného zisku, renty a úroků, protože část těchto příjmů se znovu vrací do místní ekonomiky v podobě výdajů za zboží a služby, což generuje další kola ekonomické aktivity“. Obrázek 1 znázorňuje tento multiplikační proces.
Obr. 1: Multiplikační proces (zdroj: Bakos, 2011)
19
Zmíněný multiplikační proces může být ale snížen přesunem příjmů z cestovního ruchu mimo hostitelskou zemi a vyloučením místních podniků a produkce. Jedná se o jev velmi nežádoucí a typický pro rozvojové země a regiony s nízkou mírou hospodářské soběstačnosti. Tyto lokality jsou do značné míry závislé na dovozu a představují prostor po podnikatelské aktivity zahraničních subjektů – investorů. (Bakos, 2011). Multiplikační efekt se odráží i v zaměstnanosti. Hrala (2005) uvádí, že „díky velkému multiplikačnímu efektu každé pracovní místo vytvoří v průměru 1,5 až 2 pracovních příležitosti pro jeho potřeby, v rozvojových zemích je to dokonce 4 až 6.“ Problémem cestovního ruchu je také sezónnost odvětví, která způsobuje nestabilitu v oblasti zaměstnanosti (vytvořená pracovní místa mohou mít krátkodobý charakter a často nekladou nároky na kvalifikovanost) a může znamenat určitá rizika pro investory (Holešinská, 2012).
2.3.2 Sociální dopady Cestovní ruch se může stát účinným nástrojem v boji proti chudobě, obzvlášť v oblastech, kde není dostatek pracovních příležitostí v žádném jiném sektoru. Místní také využívají služeb, které byly zřízeny pro návštěvníky a tím zvyšují svůj životní standard. Problém může nastat při střetu různých kultur. Obzvláště u cestovního ruchu v rozvojových zemích. Podle Holišenské (2012) mohou mít samotní návštěvníci negativní vliv na morálku místních obyvatel, může dojít k nárůstu kriminality, prostituce a jiných nežádoucích jevů. Běžným projevem známým všem turistům je dětská žebrota. Během návštěvy rozvojové země by mělo být dbáno na to, aby západní kultura do země pronikala co nejméně a nedocházelo tak ke ztrátě místní identity a hodnot. Velmi obvyklým jevem je také komercionalizaci místních tradic a zvyků,
20
kdy se vytrácí jejich historický či náboženský charakter a stává se obchodním artiklem (Holišenská, 2012).
2.3.3 Environmentální dopady Vlivem rostoucího počtu turistů v zemi roste i tlak na životní prostředí dané země. Přibývající doprava (a to jak pozemní, tak letecká, i vodní) s sebou přináší především znečištění ovzduší. Výstavba infrastruktury, která je nutná pro rozvoj cestovního ruchu, způsobuje trvalý zásah do krajiny a následný provoz s sebou nese ekologickou zátěž - zvyšuje se spotřeba energií a narůstá množství vyprodukovaného odpadu, což obzvláště u rozvojových zemí, které často nemají vyřešené odpadové hospodářství ani kanalizační systém, je velký problém. Cestovní ruch také způsobuje tlak na přírodní zdroje (např. vodu, potraviny nebo fosilní paliva). Cestovní ruch ale nemusí mít nutně jen negativní dopady. Pokud je prováděn šetrně, může s sebou přinášet i žádoucí efekty. Zvyšuje povědomí o životním prostředí, přináší finanční prostředky pro ochranu území a divokých zvířat (např. vstupné do národních parků), brání využití zvláštních území pro průmyslovou činnost a může vést ke vzniku nových chráněných území.
2.4 Turismus v rozvojových zemích Turismus je propojen s ekonomickým, ekologickým i socio-kulturním prostředím a problémy dané země se v něm promítají (Palatková, 2011). Rozvoj cestovního ruchu v rozvojových zemích obvykle probíhá jinak než rozvoj turismu v ekonomicky vyspělých zemích. Prvotní impulz k rozvoji turismu v rozvojových zemích obvykle nepocházel z dané země. V kolonizovaných zemích to byli obvykle kolonizátoři, kdo se zasloužil o prvotní turismus v zemi. Bohaté země mají obecně lepší předpoklady profitovat z cestovního ruchu než země rozvojové. Méně rozvinuté ekonomiky se potýkají s urgentní potřebou
21
finančních příjmů, pracovních míst a růstu životní úrovně, avšak mají omezenou schopnost tyto cíle samostatně naplňovat (Bakos, 2011). Ekonomický význam cestovního ruchu pro národní ekonomiky se liší u rozvinutých a u rozvojových zemí. Bakos (2011) udává, že rozvinuté ekonomiky mají vyšší „schopnost generovat příliv cizí měny či prostředek pro vytvoření větší cenové flexibility exportních odvětví dané ekonomiky“. Zatímco se sektor služeb ve většině vyspělých ekonomik rozrůstá na úkor ostatních sektorů a v současnosti už přispívá do HDP země asi 65 %, v rozvojových ekonomikách je stále méně zastoupen a přispívá pouze asi 40 % (Cooper et al., 2005). Další otázkou je, kolik z příjmů opravdu v dané oblasti zůstane a kolik jich uniká. Přesun příjmů z turismu mimo hostitelskou zemi je pro rozvojové země typický a míra tzv. úniků může být značně vysoká (Sandbrook, 2010). Aby mohl být turismus v rozvojových zemích plně rozvíjen, jsou nutné velké investice do infrastruktury. Musí být zaručena dopravní dostupnost, dostupnost nezávadné pitné vody nebo zdravotní péče. Tyto investice se pozitivně promítnou nejen na rozvoji cestovního ruchu ale i na celkovém rozvoji státu. Mezi
faktory
limitující
zapojení
nejméně
do mezinárodního turismu podle Palatkové (2011) patří: -
letecké spojení,
-
nedostatečná a neadekvátní infrastruktura,
-
nedostatečná výchova a vzdělání v turismu,
-
nedostatečné zázemí v doplňkových službách,
-
problém pitné vody, jejího čištění a zásobování,
-
nedostatečné zásobování energií,
-
nevyřešená likvidace odpadu,
-
image problém na trhu turismu,
-
zkreslené informování o potenciálu turismu,
-
nedostatečný přístup k finančním zdrojům,
22
rozvinutých
zemí
-
většinou pakety bez dalších výdajů ve spojených odvětvích,
-
nerovnoměrné rozdělení příjmů mezi místní ekonomiku a zahraničního zprostředkovatele služeb,
-
otevřená politika vedoucí k dominanci zahraničních operátorů,
-
otevřenost k investicím bez očekávaných multiplikačních efektů,
-
slabý legislativní a politický rámec v oblasti rozvoje turismu a případně další.
23
3 Cíl a metodika práce 3.1 Cíl práce Cílem
bakalářské
práce
je
vymezit
dopady
cestovního
ruchu
na socioekonomický a environmentální rozvoj Ugandy v letech 2002-2011, zhodnotit jeho potenciál do budoucna a formulovat návrhy na zlepšení kvality a využití cestovního ruchu v Ugandě. Vlastní část práce je zaměřena na analýzu počtu turistů přijíždějících do Ugandy, jejich motivy a chování v zemi. Dále sleduje příjmy z mezinárodního turismu, hodnotí podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP země a počty vytvořených pracovních míst vlivem turismu. V části věnující se sociálním dopadům práce zkoumá, zda může mít cestovní ruch vliv na snižování chudoby. V poslední části zkoumající dopady jsou popsány hlavní environmentální problémy s cestovním ruchem spojené.
3.2 Metodika práce Teoretická část je zpracována formou literární rešerše českých i zahraničních autorů. Vlastní část práce je založena na základě dat zveřejňovaných především ugandským statistickým úřadem (Uganda Bureau of Statistics, dále jen UBOS), vládní organizací Uganda Wildlife Authority (UWA) a světovými organizacemi, jako jsou Světová Banka (The World Bank), Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, dále jen UNWTO), Světová rada cestování a cestovního ruchu (World Travel & Tourism Council, dále jen WTTC). Kvůli prohloubení znalosti a pro přesnější interpretaci statistických údajů byly realizovány čtyři rozhovory na místě a jeden rozhovor v České republice. Dva rozhovory proběhly se správci národních parků v Ugandě, jakožto reprezentanty hlavní turistické atrakce v zemi, třetí rozhovor byl realizován s majitelem místní cestovní kanceláře a čtvrtý s manažerem téže kanceláře. Poslední rozhovor proběhl s pracovnicí české cestovní kanceláře.
24
4 Vlastní práce 4.1 Charakteristika Ugandy Uganda je země ležící ve východní Africe o rozloze 241 551 km2. Celé její území se nachází na náhorní plošině - Východoafrická vysočina (Gardner a kol., 1995). Na jihu Uganda hraničí se Rwandou a Tanzanií, přičemž více než polovina délky hranice s Tanzanií prochází Viktoriiným jezerem. Na východě sousedí s Keňou, na severu s Jižním Súdánem a na západě s Demokratickou republikou Kongo. Hlavní město Kampala leží na břehu Viktoriina jezera. Průměrná nadmořská výška Ugandy se pohybuje okolo 900 m. Nejvyšším bodem je Margherita Peak v pohoří Rwenzori s nadmořskou výškou 5110 m. Nejnižší bod se nachází v 621 m nad mořem a je jím Albertovo jezero. Rovníkové
podnebí
Ugandy
je
zmírňováno
nadmořskou
výškou.
Během roku se v centrální, východní a západní oblasti vystřídají dvě období dešťů – první od března do května, druhé od září do listopadu. V severní části Ugandy je období dešťů během roku pouze jedno (Gardner a kol., 1995). Roční srážky se na území Ugandy pohybují mezi 700 a 2000 mm. Teplota je zde 16 až 31 stupňů Celsia v závislosti na ročním období a nadmořské výšce. Vegetace se mění od horských lesů na západě, přes tropické lesy kolem Viktoriina jezera až po lesnatou savanu ve středu a na severu země (Gardner a kol., 1995). Uganda patří mezi rozvojové státy světa. Některé vnitřní problémy země vznikly už v roce 1896, kdy se území stalo britským protektorátem. Britové spojili do jednoho celku několik království, kdy každé mělo svou vlastní autonomii a každé bylo založeno na jiných zvyklostech. Když území v roce 1962 udělili nezávislost, začala rivalita mezi bohatšími jižními kmeny a chudšími severními kmeny čím dál více narůstat. V čele státu se od osamostatnění po současnost vystřídalo pět osob. Doposud byl každý z nich svržen vojenským pučem. Současný prezident Yoweri Museveni vykonává svůj post od roku 1986. V osmdesátých
25
letech také vygradovaly nepokoje v zemi, které v některých letech dosáhly síly občanské války. Poslední konflikt proběhl v roce 2009. Od té doby se situace v Ugandě stabilizovala.
4.2 Hlavní turistické atrakce a jejich návštěvnost Uganda je známá svými národními parky, které představují bezpochyby nejvýznamnější atrakci (Pascal, 2013). První snahy o ochranu zvláštních území Ugandy proběhly už za doby britského protektorátu. Ve třicátých letech 20. století byly formulovány první právní předpisy pro chráněné oblasti. V roce 1952 byla první dvě území vyhlášena národními parky. Jednalo se o Murchison Falls a Queen Elizabeth. V současnosti se v Ugandě se nachází 22 chráněných území (nepočítaje lesní rezervace). Tato území se rozkládají na 14 % celkové rozlohy Ugandy. Z těchto chráněných území je 10 národními parky, které zabírají přibližně 5 % území země. Uganda hraje významnou úlohu z hlediska biologické rozmanitosti. Průzkumy zde napočítaly na 18 783 živočišných druhů. Země poskytuje útočiště 4,6 % celosvětově známých druhů vážek, 6,8 % druhů motýlů, 7,5 % druhů savců a 10,2 % druhů ptáků (Winterbottom, Eilu, 2006). Země je oblíbená pro svá safari. Vyskytují se zde všechna zvířata tzv. velké pětky (sloni, nosorožci, lvi, buvoli a leopardi). Bohužel u nosorožců už nejde o zcela přirozený výskyt, protože poslední volně žijící nosorožec byl na území Ugandy zabit v roce 1982 pytláky. V roce 1997 byla založena organizace Rhino fund Uganda, která se zasloužila o návrat nosorožců bílých do Ugandy. Dále Uganda láká návštěvníky na výlety do deštných lesů, kde lidé mohou pozorovat šimpanzy a gorily horské v jejich přirozeném prostředí. Celkový počet goril horských je na světě odhadován asi na 720, z toho přibližně 320 žije v ugandském národním parku Bwindi. Kromě návštěvy národních parků a přírodních rezervací nabízí Uganda turistům i různé adrenalinové aktivity. Mezi nejvíce oblíbené zde patří rafting
26
na divoké vodě Nilu, jízda na kajaku nebo na lodích, jízda na čtyřkolkách nebo bungee jumping nad Nilem. Dále jsou možné výlety na pohoří Rwenzori, kterému se také přezdívá Měsíční pohoří a k vyhaslým sopkám na hranicích země. V následující tabulce (č. 1) je stručně představeno deset národních parků Ugandy, parky jsou seřazeny podle návštěvnosti. Tab. 1: Stručné představení národních parků Ugandy Rozloha
Queen Elizabeth
Rok založení 1952
Murchison Falls
1952
3893 km2 Savany, bažiny, deštný les.
Lake Mburo
1983
371 km2
Bwindi Impenetrable
1992
327 km2
Savany, savanové lesy, bažiny. Deštný les.
Kibale
1993
795 km2
Deštný les.
Semliki
1993
220 km2
Kidepo Valley Mount Elgon
1962 1993
1442 km2 1145 km2
Savany, savanové lesy, deštný les. Savana. Deštný les.
Mgahinga Gorilla
1991
34 km2
Deštný les.
1978 km2
Vegetační typy Savany, bažiny, deštný les.
27
Aktivity a atrakce Safari, pozorování šimpanzů, výlety lodí po kanálu Kazinga, pozorování lvů šplhajících do korun stromů. Vodopády na Nilu, výlet lodí pod vodopád, safari, stopování šimpanzů, sportovní rybolov. Safari včetně pěšího safari, výlety lodí po jezeře. Pozorování goril horských, procházky deštným lesem, exkurze místními komunitami. NP je na seznamu UNESCO. Pozorování šimpanzů, procházky deštným lesem. Horké prameny, safari, pěší safari, pozorování ptáků a motýlů, sportovní rybolov. Safari, pozorování ptactva. Útesy, jeskyně, vodopády, pěší túry, pozorování savců a ptáků. Pozorování goril horských a jiných primátů, procházky po deštném lese.
Rwenzori Mountains
1991
996 km2
Deštný les.
Nevyšší vrchol Ugandy Margarita peak, ledovce, vodopády a jezera. NP je na seznamu UNESCO.
(Zdroj dat: Briggs, 2010, oficiální stránky národních parků: BNP, KNP, MFNP, QENP)
4.3 Cestovní ruch v Ugandě 4.3.1 Vývoj turismu v Ugandě do roku 2001 Různí autoři spojují počátky turismu v Ugandě s dobou kolonialismu. Už před kolonialismem ale můžeme uvést řadu známých osobností, které Ugandu navštívily. V 19. století přicházela do Afriky řada dobrodruhů hledat pramen Nilu. Z těchto osobností stojí za zmínku John Hanning Speke, David Livingstone nebo Henry Morton Stanley. V době kolonialismu pak Ugandu ze známých osobností navštívili Ernest Hemingway, Mahatmá Gándhí nebo Winston Churchill, který zemi nazval „perlou Afriky“. V 50. letech 20. století byla Uganda jednou z nejnavštěvovanější turistických destinací v regionu, vliv na to do značné míry měl fakt, že země byla Britským protektorátem. Ani po udělení nezávislosti v roce 1962 turisté na Ugandu nezanevřeli a cestovní ruch i nadále hrál významnou roli pro ekonomiku země. V období mezi lety 1960 a 1972 byl turismus po kávě a bavlně třetím nejvýznamnějším zdrojem deviz. V té době se turismus opíral o tři národní parky – Queen Elizabeth, Murchison Falls a Kidepo Valley. V roce 1971 Ugandu navštívilo přes 88 tisíc turistů s průměrnou délkou pobytu 10 dní (The Economist Intelligence Unit, 2003). O rok později se k moci dostal diktátor Idi Amin a uvrhl zemi do chaosu. Jedním z mnoha nevybíravých činů Idiho Amina bylo vyhnání všech cizinců ze země. Rostoucí násilí naprosto zničilo turistický průmysl v zemi (Lepp, Harris, 2008). Cestovní ruch se do země zase začal vracet až po roce 1990, kdy se presidentu Yoweri Musevenimu podařilo relativně stabilizovat politickou i
28
ekonomickou situaci v zemi. Dvě desetiletí chaosu vytvořily ztrátu v budování infrastruktury ve srovnání s Keňou nebo Tanzanií (Bitamazire, 2013). V roce 2001 už mezinárodní turistické příjezdy vystoupaly na 205 tisíc (Lepp, Harris, 2008). Toto číslo upoutalo prezidenta Museveniho natolik, že začlenění mezinárodního cestovního ruchu do ekonomiky státu stanovil svou prioritou.
4.3.2 Analýza cestovního ruchu v Ugandě v období 2002 až 2011 4.3.2.1 Vývoj počtu návštěvníků Z dat zveřejněných ugandským statistickým úřadem (obr. 2) je vidět, že vývoj počtu návštěvníků má v posledních deseti letech výrazně stoupající tendenci.
Počet návštěvníků
V tis. 1200 1100 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Obr. 2: Vývoj počtu návštěvníků (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh) Jediné roky, kdy návštěvníků oproti předchozímu roku ubylo, jsou 2005 a 2009. Úbytek návštěvníků v roce 2005 byl reakcí na brutální operace skupiny Lord’s Resistance Army (LRA) v čele s Josephem Konym v předchozím roce na severu země. V roce 2009 byla důvodem světová finanční krize.
29
Za sledované desetileté období počty návštěvníků vystoupaly z 254 tisíc až na 1,151 mil., to představuje 4,5násobek oproti roku 2002.
4.3.2.2 Návštěvníci podle regionů, ze kterých pocházejí V roce 2011 bylo z celkového počtu návštěvníků, kteří do Ugandy přijeli, 76 % původem z afrických zemí, z Evropy přiletělo 13,6 %, z Ameriky 5,1 % a z Asie 3,9 %. Zbytek turistů byl z Blízkého Východu, Austrálie a Oceánie. Podobné bylo rozdělení i v předchozích letech. Zatímco na příjezdy návštěvníků z afrických států měly největší vliv operace LRA v zemi, růst počtu návštěvníků z ostatních kontinentů zpomalil pouze jediný faktor – světová krize.
Návštěvníci podle regionu původu 1200
Počet turistů (v tis.)
1000 Ostatní
800
Asie
600
Amerika Evropa
400
Afrika 200 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Obr. 3: Rozdělení návštěvníků podle regionu, ze kterého pocházejí (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh) Následující obrázek (č. 4) ukazuje deset zemí, ze kterých v roce 2011 pocházelo nejvíce turistů. Vysokých počtů příjezdů dosahuje pět s Ugandou sousedících zemí – Keňa, Rwanda, Tanzanie, Demokratická republika Kongo a Jižní Súdán. Z těchto pěti sousedních zemí pocházelo ve stejném roce rovnou 65 %
30
všech turistů, kteří zemi navštívili. Z mimo afrických zemí Ugandu nejčastěji navštěvují lidé z Rakouska, USA, Velké Británie, Indie a Německa.
10 zemí, kterých pochází nejvíce návštěvníků
344210
266221
59013
Keňa
53820
Rwanda Tanzanie Rakousko
47869
USA
42147
DR Kongo
39333
37702
Jižní Súdán
Velká Británie
19419
8960
Indie
Německo
Obr. 4: Deset zemí, ze kterých pochází nejvíce návštěvníků (pro rok 2011) (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh)
4.3.2.3 Sezónnost Jak je vidět na obr. 5, návštěvníci do země přijíždějí po celý rok, mezi měsíci nejsou výrazné odchylky. Je to dáno tím, že zatímco Evropané a Američané volí obvykle pro návštěvu měsíce červenec, srpen případně prosinec, turisté z afrických zemí, kteří převládají, přijíždí do Ugandy celoročně.
V tisících
Příjezdy v jednotlivých měsících 110 100 90 80 70 60 50 40
2009 2010 2011
Obr. 5: Příjezdy v jednotlivých měsících (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh)
31
4.3.2.4 Způsob dopravy do země Převládajícím způsobem dopravy je doprava po zemi (68 %). To je způsobeno právě vysokým počtem příjezdů občanů ze sousedních zemí. Druhým faktorem je, že turisté z ostatních kontinentů často v rámci jednoho letu do Afriky navštíví více zemí, mezi kterými se pak pohybují obvykle autem či autobusem. Návštěvu Ugandy spojí např. s návštěvou Keni nebo Tanzanie, případně Rwandou a Burundi. To je i typický program českých cestovních kanceláří (Pochylá, 2013).
Návštěvníci podle způsobu dopravy 800 700 600 500 400 300 200 100 0
Vzduchem Po zemi
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Obr. 6: Rozdělení návštěvníků podle způsobu dopravy (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh)
4.3.2.5 Účel cesty a průměrná délka pobytu Nejvíce lidí udává při vstupu do země jako důvod návštěvu příbuzných. Druhou nejčastější odpovědí je „jiný“ účel. Tato odpověď v sobě skrývá tranzity, různé kombinace zbývajících důvodů (návštěvy příbuzných, rekreaci a volný čas a pracovní cestu) nebo do ní spadají např. dobrovolníci, kteří chtějí spojit příjemné s užitečným. Dobrovolníci si svůj pobyt z velké části zaplatí, zdrží se v zemi po dobu od několika týdnů do několika měsíců, delší část pobytu se věnují dobrovolnické činnosti a zbývající dobu cestují. Počet lidí, kteří do země cestují za prací, se v posledních čtyřech letech pohyboval okolo 165 tis.
32
V roce 2011 počet turistů, kteří do Ugandy přijeli na dovolenou, klesl na 76 tis. Oproti předchozím čtyřem rokům to byla pouze polovina. Podnětů, které mohly způsobit pokles turistů v tomto roce je hned několik. Pokles mohl být reakcí na bombový útok somálských islamistů v hlavním městě Kampale během mistrovství světa ve fotbale v předcházejícím roce, dále na epidemii žluté zimnice na přelomu roku 2010 a 2011, hlavním důvodem ale pravděpodobně byly prezidentské volby, které probíhaly právě v roce 2011. Prezident Museveni, který je hlavou státu už od roku 1986, obhajoval svůj post. Volby byly doprovázeny řadou skandálů a strhly na sebe velkou pozornost zahraničních medií.
1200
Turisté podle účelu cesty
Počet turistů v tis.
1000 800 Jiný
600
Návštěva příbuzných Pracovně
400
Rekreace, volný čas 200 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Obr. 7: Rozdělení turistů podle účelu cesty (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh) Průměrná délka pobytu se ve sledovaném období nezměnila a zůstává 10 nocí.
4.3.2.6 Návštěvnost národních parků Ugandy Každým rokem projevuje zájem o národní parky Ugandy více a více lidí. V roce 2011 navštívilo všechny výše popsané národní parky celkem 211 047 návštěvníků, což bylo o 67 % více lidí než v roce 2004.
33
Nejvíce turistů každoročně navštíví NP Queen Elizabeth, který s číslem 87 924 návštěvníků za rok 2011 velmi dobře konkuruje např. známému tanzanskému národnímu parku Serengeti. Druhý nejnavštěvovanější park Ugandy Murchison Falls překročil v roce 2011 hranici 60 tisíc návštěvníků.
Návštěvnost národních parků 250 200 150 V tis. 100 50 0 2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Obr. 8: Návštěvnost národních parků (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh) V roce 2011 tvořili cizinci (nerezidenti) 39 % všech návštěvníků a 7 % cizinci – rezidenti. Další velkou skupinou návštěvníků (30 %) byli studenti Ugandy, kteří v rámci různých programů hojně navštěvovali NP Queen Elizabeth, a 21 % samotní Uganďané. Výše vstupného v národních parcích Ugandy se odvíjí od několika faktorů. Parky jsou rozděleny do dvou kategorií. Kategorie A zahrnuje národní parky Murchison Falls, Queen Elizabeth, Lake Mburo, Bwindi Impenetrable, Mgahinga Gorilla, Kibale, Kidepo Valley a Rwenzori Mountains a vstupné je zde vyšší než v kategorii B, kam spadají národní parky Semliki a Mt. Elgon. Rovněž jsou rozděleni i návštěvníci. V kategorii parků A cizinci nerezidenti zaplatí vstupné 35 USD na den, cizinci rezidenti 25 USD a Východoafričané jen 4 USD. V kategorii parků B cizinci nerezidenti 20 USD, cizinci rezidenti 10 USD a Východoafričané 2 USD. Dále existují slevy pro děti a školní zájezdy.
34
Na rozdíl od celkové návštěvnosti země, která v jednotlivých měsících nevykazuje výrazné změny, národní parky každoročně zažívají největší nárůst turistů v měsících červenec a srpen (obr. 9). Je to dáno tím, že v tomto období přijíždí do země nejvíce Evropanů a Američanů, kteří se během své cesty snaží navštívit co nejvíce národních parků, protože obvykle nepočítají s tím, že by se v dohledné době nebo vůbec někdy do země vrátili, zatímco turisté z okolních zemí, kteří přijíždějí do země v průběhu celého roku, obvykle navštíví méně národních parků.
40
Návštěvnost národních parků v jednotlivých měsících
Název osy
35 30
2007
25
2008
20
2009
15
2010
10
2011
5 0
Obr. 9: Návštěvnost národních parků v jednotlivých měsících (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh)
4.4 Infrastruktura v Ugandě Tato kapitola je věnována infrastruktuře, která je potřebná pro rozvoj cestovního ruchu. Konkrétně se kapitola zaměří na současný stav a vývoj dopravní infrastruktury, ubytovací infrastruktury a touroperátorů a cestovních kanceláří v posledních letech.
35
4.4.1 Dopravní infrastruktura Ugandy Letecká doprava V Ugandě se nachází 46 letišť, z toho jen pět tvoří letiště se zpevněnou přistávací plochou. Mezinárodní letiště se nachází v Entebbe jižně od Kampaly. V květnu 2013 do Kampaly létalo 27 leteckých společností. Přímé letecké spojení existuje mezi Entebbe a celkem 20 městy, 14 africkými, 4 evropskými a 2 na Blízkém Východě. Železniční doprava Železnice spojuje Kampalu s měďnými doly na západě a s Mombasou v Keni a pochází ještě z koloniální éry. Celková délka železnice je 1 244 km (CIA, 2013). Železniční doprava zde funguje jen pro nákladní přepravu, k osobní přepravě musí člověk využít auto nebo autobus. Silniční doprava V devadesátých letech patřila ugandská silniční síť k nejlepším v Africe, V porovnání s ostatními státy východní Afriky si ani dnes nevede špatně, to nemění nic na tom, že podíváme-li se na místní silnice okem Evropana, jsou naprosto nevyhovující. Dopravní značení je velmi slabé. Z celkové délky 20 tisíc km silnic, které jsou ve vlastnictví státu, je zpevněných pouze 3 264 km, to představuje asi 16 %. V tabulce č. 2 je vidět vývoj v dopravní infrastruktuře za posledních 5 let. V roce 2009 došlo k formální změně zařazení části silnic do kategorie nezpevněné. Tab. 2: Vývoj silniční infrastruktury v Ugandě: Zpevněná silnice (v km) Nezpevněná silnice (v km) Celková délka silniční sítě (v km) Zpevněná (v %)
2007 2848 7652 10500
2008 2968 7532 10500
2009 2989 17011 20000
2010 3112 16888 20000
2011 3264 16736 20000
27,12
28,27
14,95
15,56
16,32
(Zdroj dat: UBOS)
36
UWA ve své výroční zprávě uvádí, že během období 2010/2011 byla pozornost, co se infrastruktury v chráněných územích týče, věnována opravě silnic a mostů. Řada nových mostů tak vznikla v NP Kidepo Valley. Co se týče pravidelné veřejné dopravy, je velmi nespolehlivá a pokrývá pouze malé území. Lépe zde fungují tzv. sběrná taxi zvaná Matatu, nebo motocyklová taxi Boda Boda. Cestování pro turisty, bez využití služeb místních cestovních kanceláří, případně půjčení auta, je velmi obtížné a časově náročné. Navíc k safari, kvůli kterým se do Ugandy jezdí, člověk potřebuje mít auto k dispozici. Lodní doprava Zemí protéká Nil, ale vzhledem k měnící se nadmořské výšce napříč zemí se zde nenachází žádný delší splavný úsek. Velmi časté jsou trajekty, převážející auta a pasažéry přes Nil a přes některá jezera. Na Viktoriině jezeře existuje lodní doprava spojující Ugandu se sousedními zeměmi.
4.4.2 Ubytovací infrastruktura Ugandy Nejrozšířenější typy ubytování dostupné v Ugandě podle UBOS (Migration and Tourism Report, 2010) a vlastní zkušenosti: a) Hotel – ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji, hotelové pokoje vybaveny vlastním sociálním zařízením, hotel nabízí alespoň snídaně a bar. b) Motel – ubytovací zařízení, která se nachází podél frekventovaných cest a poskytují
přechodné
ubytování
motoristům
a
parkovací
místa
v bezprostřední blízkosti. c) Tzv. lodže – ubytovací zařízení, které se nachází v blízkosti přírodního prostředí bohatého na faunu a floru a poskytuje zákazníkům veškerý servis včetně kompletního stravování. d) Chatky – skromné ubytování se společným sociálním zařízením. V blízkosti se obvykle nachází restaurace.
37
e) Kempy – zařízení, které poskytuje pouze základní vybavení a služby – prostor pro postavení vlastních nebo půjčených stanů, společné sociální zařízení a obvykle malou restauraci či kantýnu. Převládající formy ubytování v národních parcích jsou kempy a chatky, ubytování vyšší kvality je omezené. V posledních letech je ale v Ugandě snaha nabídnout i něčím výjimečná ubytování, jako např. domky na stromech s vyhlídkou na okolí (Gangiriba, 2013). V roce 2001 bylo v Ugandě pouze 60 hotelů se 1789 pokoji a 50 venkovských ubytovacích zařízení s 972 pokoji (ITC, 2011). O 8 let později už v Ugandě bylo přibližně 1300 registrovaných ubytovacích zařízení, která nabízejí 20 tisíc pokojů s 30 tisíci lůžky (UIA, 2013). Průměrné obsazení pokoje v roce 2009 bylo 29,9 % a průměrná cena za osobu byla 11 USD. Z těchto 1300 zařízení se v oblastech cestovního ruchu nachází přibližně 600 a z nich pouze 80 je využíváno zahraničními turisty, přičemž většina z nich se nachází v Kampale, Entebbe a Jinje. Obsazenost těchto zařízení je daleko vyšší a cena za lůžko se obvykle pohybuje okolo 44 USD za noc (UIA, 2013). Kapacita pevných ubytovacích zařízení, která se nacházejí uvnitř národních parků, je malá a během nejfrekventovanějších měsíců plně obsazená (Bitamazire, 2013).
4.4.3 Touroperátoři a cestovní kanceláře V Ugandě existuje 162 touroperátorů a 151 cestovních kanceláří. Na rozdíl od sousední Keni a Tanzanie nabízejí ale tyto agentury pouze omezené služby a hrají velmi malou roli v jejich distribuci. V Keni a v Tanzanii místní cestovní kanceláře zajišťují mezi 20 až 30 % obratu lodží a turistických center, zatímco touroperátoři v Ugandě prodávají 7 % a cestovní kanceláře 3,5 % (UIA, 2013).
38
4.5 Dopady turismu 4.5.1 Ekonomické dopady turismu Ekonomické dopady cestovního ruchu v Ugandě můžeme pozorovat na dvou úrovních. První úrovní je makroekonomická (národní) a druhou pak mikroekonomická (lokální/regionální). Užitky turismu na národní úrovni budou popsány na příjmech z mezinárodního cestovního ruchu, zaměstnanosti a HDP země. Pro pochopení dopadů na lokální úrovni je v práci popsáno sdílení příjmů národních parků s místními komunitami.
4.5.1.1 Skladba HDP Ugandy a vliv turismu na HDP Uganda patří mezi nejchudší státy světa, její HDP v roce 2011 činilo 16,81 mld. USD. Přepočítáno na jednoho obyvatele za rok je to 487 USD (The World Bank, 2013). Na skladbě HDP se podle UBOS nejvíce podílí sektor služeb (49 %). Primární a sekundární sektor mají na HDP podobný podíl (primární sektor 24 % a sekundární sektor 27 %). Cestovní ruch je rychle rostoucí odvětví v ekonomice Ugandy. V rámci sektoru služeb přispívá po obchodu nejvíce penězi do státního rozpočtu. Na obr. 13 je vidět, jak se turismus podílel na HDP ve sledovaném období. V roce 2002 přispěl cestovní ruch celkem 498 mil. USD. V roce 2011 lze vidět, že ačkoliv celkové HDP Ugandy mírně pokleslo, příspěvek cestovního ruchu naopak dále rostl a činil celkem 1719 mil. USD.
39
Přínos turismu do HDP 18 000 16 000 14 000 V mil. USD
12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 2002
2003
2004
2005
Nepřímý přínos turismu
2006
2007
2008
Přímý přínos turismu
2009
2010
2011
Celkové HDP
Obr. 10: Příspěvek turismu na HDP Ugandy (Zdroj dat: The World Bank, WTTC, vlastní návrh) Obrázek 11 znázorňuje podíl cestovního ruchu na celkovém HDP země doplněný o trendovou přímku. Ačkoliv podíl turismu na HDP nemá ve všech letech jen stoupající charakter, trendová přímka ukazuje, že ve sledovaném desetiletém období je trend rostoucí. V roce 2011 se cestovní ruch podílel na HDP 10,2 %.
Podíl turismu na HDP 11
10
%
9
8
7 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Obr. 11: Podíl turismu na HDP (zdroj dat: WTTC, vlastní návrh)
40
2010
2011
HDP vykazuje velmi vysokou korelaci s objemem cestovního ruchu např. s počty návštěvníků (obr. 12). Nelze ovšem tvrdit, že růst HDP je způsoben růstem počtu návštěvníků (přínos jednoho návštěvníka by představoval nerealisticky vysoké
číslo,
konkrétně
přibližně
14 tis.
USD).
Mnohem
pravděpodobněji data v grafu znamenají, že počty návštěvníků a objem cestovního ruchu jsou velmi úzce provázané se stejnými faktory jako růst HDP celkově, např. situace v oblasti bezpečnosti, politické stability a míry zdravotních rizik.
HDP (v mld. USD)
Korelace HDP s počtem návštěvníků pro období 20022011 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
y = 0,0142x + 2,3761 R² = 0,9214 0
200
400
600 800 Počet návštěvníků (v tis.)
1000
1200
1400
Obr. 12: Korelace HDP s počtem návštěvníků pro období 2002-2011 (zdroj dat: The World Bank, UBOS, vlastní návrh)
4.5.1.1 Zaměstnanost a vliv turismu na zaměstnanost Podle Ugandského statistického úřadu (2012) v období 2009/2010 v Ugandě žilo 13,4 mil. osob v produktivním věku. Oproti období 2005/2006 došlo v této kategorii k nárůstu o 23 % a podobný růst se dá očekávat i v nejbližších letech. Ve stejném období se zvýšila míra nezaměstnanosti v zemi z 1,9 % na 4,2 % (9,5 % ve městech a 3,0 % na venkově). Takto malé číslo je ale dáno definicí nezaměstnanosti, kterou UBOS používá – UBOS za osoby zaměstnané považuje každého, kdo v týdnu před provedením průzkumu odpracoval alespoň jednu
41
hodinu. Míra nezaměstnanosti tak jak ji známe my, je pouze odhadována, a to na 30 až 40 %. Nejvíce lidí (66 %) bylo v roce 2010 zaměstnáno v primárním sektoru, který má zároveň nejnižší podíl na tvorbě HDP. Sektor služeb zaměstnával 28 % pracující populace a sekundární sektor se podílel pouze 6 %. V posledních letech dochází k postupnému poklesu zaměstnanosti v primárním sektoru a naopak k nárůstu ve zbývajících dvou sektorech (UBOS, 2012). Díky cestovnímu ruchu v Ugandě každoročně vznikají nová pracovní místa. Pracovní místa jsou vytvářena buď přímo (např. v ubytovacích zařízeních, ve stravovacích zařízeních, v cestovních kancelářích, v dopravě nebo jako průvodci a strážci v parcích) nebo nepřímo (ve stavebnictví, v zemědělství a prakticky ve všech ostatních odvětvích). Na následujícím obrázku (č. 13) je počet vytvořených pracovních míst díky turismu podle statistik WTTC. Jsou zde znázorněna jak pracovní místa vytvořená přímo, tak pracovní místa vytvořená nepřímo. WTTC odhaduje, že počet vytvořených pracovních míst celkem dosahuje téměř 2,5násobku počtu přímo vytvořených pracovních míst. Za posledních deset let počet vytvořených míst turismem vzrostl o 58 % až na počet 484 100 v roce 2011.
Turismem vytvořená pracovní místa 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 0 2002
2003
2004
2005
2006
Počet přímo vytvořených míst
2007
2008
2009
2010
2011
Počet nepřímo vytvořených míst
Obr. 13: Turismem vytvořená pracovní místa (zdroj dat: WTTC, vlastní návrh)
42
Obrázek 14 ukazuje procentuální zaměstnanost v turismu ve sledovaných letech, proloženou trendovou přímkou. Ačkoliv zaměstnanost v turismu nemá v každém roce sledovaného období jen rostoucí charakter, trendová přímka ukazuje, že v rámci desetiletého sledovaného období je trend mírně rostoucí. Vzhledem k neustále rostoucí ekonomicky aktivní populaci je i malý růst pozitivním jevem.
Zaměstnanost díky cestovnímu ruchu 10
V procentech
9 8 7 6 5 4 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Obr. 14: Zaměstnanost díky cestovnímu ruchu v % (zdroj dat: WTTC, vlastní návrh) Obrázek 15 znázorňuje korelaci počtu turismem vytvořených pracovních míst s počtem návštěvníků pro období 2002-2011. Z grafu vyplývá, že s každými 10 turisty vznikne v Ugandě 1,8 pracovních míst (jedná se o pracovní místa vytvořená přímo i nepřímo).
43
Počet turismem vytvořených pracovních míst (v tis.)
Korelace počtu turismem vytvořených míst s počtem návštěvníků pro období 2002-2011 600 500 400 300 200 y = 0,1828x + 267,06 R² = 0,8166
100 0 0
200
400
600
800
1000
1200
1400
Počet návštěvníků (v tis.)
Obr. 15: Korelace turismem vytvořených míst s počtem návštěvníků pro období 2002-2011(zdroj dat: WTTC, UBOS, vlastní návrh)
4.5.1.3 Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu jsou takové příjmy, které pro danou zemi plynou ze zahraničního příjezdového turismu. Tvoří je veškeré výdaje zahraničního turisty, které vynaloží za zboží a služby pořízené v cílové destinaci. Největšími položkami obvykle jsou ubytování, doprava, vstupné a jiné poplatky za kulturu a zábavu a strava. Obrázek 16 znázorňuje vývoj příjmů z mezinárodního cestovního ruchu v období 2002-2011. Graf je doplněn o křivku inflace. V roce 2004 Uganda zažila prudký nárůst počtu turistů oproti předchozím rokům a turismus přispěl do státní pokladny 268 miliony USD. Tím překonal i zisky z rybolovu a kávy (Xinhua News Agency, 2005). V roce 2011 příjmy z mezinárodního cestovního ruchu Ugandy dosáhly 974 mil. USD. To představovalo více než pětinásobek částky z roku 2002.
44
Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu 1200
V mil. USD
1000 800 600 400 200 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu
2008
2009
2010
2011
Inflace
Obr. 16: Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu (zdroj dat: The World Bank, vlastní návrh) S využitím výše zmíněného počtu návštěvníků z roku 2011, byla z příjmů z mezinárodního cestovního ruchu téhož roku vypočítána průměrná částka, kterou jeden turista v Ugandě utratil. Tato částka činní 846 USD za pobyt o průměrné délce 10 nocí.
4.5.1.4 Úniky V Ugandě není výjimkou, že ubytovací zařízení vlastní zahraniční investoři. Pro Ugandu to znamená přesun příjmů z ubytování za hranice. Podle Masereky (2013) to s sebou nepřináší jen negativní dopady. Každé ubytovací zařízení je totiž v Ugandě povinno odvádět do státního rozpočtu stanovenou sazbu za každého hosta a každou noc, kterou v ubytovacím zařízení stráví. Co se týká ubytovacího zařízení nacházejícího se na území národních parků, je to Uganda Wildlife Authority ve spolupráci se správou národních parků, kdo rozhoduje o tom, kde se bude ubytovací zařízení stavět a stanoví podmínky, které musí potenciální investor splnit. Jednou z podmínek je, že ubytovací zařízení musí zaměstnávat místní obyvatelstvo. Výhodou podle Masereky také je, že zahraniční investoři v zemích svého původu získávají klienty pro návštěvu Ugandy.
45
4.5.1.5 Ekonomické dopady na regionální úrovni Je třeba uvědomit si, že komunity, které se nacházejí v těsné blízkosti chráněných území, se musí řídit řadou pravidel. Obvykle se musejí vzdát těžby přírodních zdrojů v chráněné oblasti, nesmí lovit volně žijící živočichy a naopak čelí útokům těchto živočichů na svou úrodu nebo dobytek. Cestovní ruch v lokalitách také zamezuje rozvoji průmyslu. Pracovní příležitosti jsou zde omezeny prakticky na zemědělství, drobná řemesla a cestovní ruch. Je tedy nutné docílit toho, aby společenství mělo z chráněných území prospěch a pochopilo jejich důležitost. Má toho být dosaženo díky sdílení peněžních příjmů z cestovního ruchu, vytvářením pracovních příležitostí pro obyvatele, rozvojem sociální infrastruktury např. škol nebo zdravotnických středisek a zvyšováním povědomí o životním prostředí (Mugisha, 2002). Podle správkyně NP Kibale Robinah Gangiriby (2013) pochází více než 80 % zaměstnanců národního parku z okolních komunit. Správce parku Murchison Falls Joshua Masereka uvedl, že park zaměstnává přibližně 300 osob. Zatímco na odborné pozice jsou zaměstnáváni lidé z celé Ugandy, pomocný personál je ve většině případů z místních komunit. Myšlenka sdílení peněžních příjmů z cestovního ruchu s místními komunitami byla poprvé realizovaná v roce 1952 se vznikem prvních národních parků na území Ugandy. Peníze byly rozdělovány mezi okresy. Nebyla však definována dostatečná formální pravidla. Toto rozdělování nebylo efektivní a peníze se nedostávaly na potřebná místa. Během občanské války vláda naprosto ztratila přehled o chráněných územích a cestovní ruch v zemi naprosto vymizel a rozdělování příjmů z turismu tak bylo bezpředmětné. V roce 1994 zavedla vláda pilotní projekt v oblasti rozdělení příjmů z turismu. Komunitám v okolí parků Bwindi a Mgahinga bylo předáno 20 % z vybraných poplatků za pozorování goril. Projekt se setkal s úspěchem a tak byl ještě v tom stejném roce rozšířen. Komunitám všech 10 národních parků Ugandy
46
bylo rozděleno 12 % celkových příjmů parku získaných z turismu a to tak, že dvě třetiny si rozdělily komunity sousedící s národním parkem a zbývající třetina měla být rozdělena mezi okres, do kterého park náleží a vstupní centrum národního parku (Archabald, Naughton-Treves, 2001). O dva roky později parlament začal připravovat novou legislativu, která změnila pravidla pro rozdělení příjmů z turismu. Místo 12 % mají komunity získávat 20 %, ovšem už ne z celkových příjmů národních parků, ale pouze z vybraného vstupného. Většině parků to přineslo zvýšení zisku, ale u parků, které nabízejí pozorování goril nebo šimpanzů to vedlo ke snížení, protože to vyloučilo poplatky právě za tuto službu. Do roku 1998 probíhalo vyplácení peněz podle starých pravidel. Pak ale nastal dvouletý výpadek, protože legislativa nebyla dosud schválena (Archabald, Naughton-Treves, 2001). V roce 2000 vstoupil v platnost zákon zvaný Uganda Wildlife Act. Nová legislativa lépe definovala příjemce peněz. Komunitní projekty, které jsou financovány z těchto příjmů, budou blíže popsány v následující kapitole.
4.5.2 Sociální dopady turismu 4.5.2.1 Snižování chudoby V období 2009/2010 v Ugandě žilo 7,5 mil. osob pod hranicí chudoby, to odpovídá čtvrtině celkové populace země. Jako hranice chudoby je brán příjem nepřesahující 1 USD za osobu na den. Dvě třetiny žijících pod hranicí chudoby jsou děti a dospělí, kteří nevykazují ekonomickou aktivitu (UBOS, 2012). Ačkoliv data, která by přímo dokazovala vliv cestovního ruchu na snižování chudoby, nejsou k dispozici, je možné dokázat tuto skutečnost přes informace o sektoru služeb. Tabulka č. 3 ukazuje procentuální zastoupení pracujících lidí, jejichž příjmy jsou pod hranicí chudoby, v jednotlivých sektorech (údaje jsou za období 2009/2010).
47
Tab. 3: Procentuální zastoupení lidí pracujících v jednotlivých sektorech, žijících pod hranicí chudoby
Nad hranicí chudoby Pod hranicí chudoby
Primární
Sektor Sekundární Terciární
Celkem
74,5
80,1
92,8
79,0
25,5
19,9
7,2
21,0
(Zdroj dat: UBOS, vlastní návrh) Největší zastoupení pracujících a žijících pod hranicí chudoby je v primárním sektoru, ve kterém je zároveň zaměstnáno nejvíce lidí. Nejnižší naopak v terciárním sektoru (tedy službách). Cestovní ruch hraje v sektoru služeb podstatnou roli. Hotelnictví a pohostinství je velmi významně přispívající odvětví do státního rozpočtu a v posledních letech je nejrychleji rostoucím odvětvím v rámci sektoru služeb. V roce 2011 bylo díky cestovnímu ruchu zaměstnáno 484 tis. osob. Řada pracovních míst vznikla na místech, kde mimo zemědělství a turismu není jiný způsob obživy. Cestovní ruch je tedy odvětvím, které rozhodně přispívá ke snižování chudoby.
4.5.2.2 Spolupráce národních parků a komunit Jak už bylo popsáno v předchozí podkapitole, je nutné, aby dobře fungoval vztah mezi komunitami, žijícími poblíž chráněných území, a vedením národních parků. Komunitám musí být nějakým způsobem kompenzována vzniklá omezení, jinak hrozí, že je nebudou respektovat a hrozí tak např. četnější útoky na volně žijící zvířata. Proto se vedení národních parků Ugandy v posledních letech snaží o co nejužší spolupráci s komunitami. Parky dávají lidem práci, zaštiťují různé vzdělávací programy pro místní, především v otázkách životního prostředí a
48
důležitosti zachování biodiverzity, a snaží se s místními navázat spolupráci v boji proti pytlákům. V otázce zaměstnávání místních je zajímavé, že se vedení parků snaží o genderovou rovnost, protože si uvědomují, že zaměstnávání žen, má velmi pozitivní dopady na odstraňování sociálních a demografických problémů. Ženy mají vyšší ambice, než jen plnit roli matky a je tak zpomalován růst populace. Důležitou roli v komunitách poblíž parků hraje již zmíněný zákon Uganda Wildlife Act, díky kterému jsou místní schopni realizovat řadu projektů, které by si jinak nemohli dovolit. Komunity navrhují, jaký projekt by chtěly na svém území realizovat. Návrhy podávají na okres, kde určená komise rozhoduje o přidělení financí. Realizované projekty mají různý charakter. Typickými projekty bývá zřízení škol a zdravotnických zařízení nebo budování příkopů, které zabraňují vstupování divokých zvířat do vesnice a ochrání úrodu. Projekty také mohou být zaměřeny na podporu zemědělství, probíhá výsadba banánů, kasavy, pořizuje se dobytek nebo včelí úly, med místní prodávají a z vosku vyrábí svíčky nebo vosk na boty (Gangiriba, 2013). Masereka (2013) uvedl, že parky se snaží povzbudit místní komunity, aby se samy zapojily do cestovního ruchu, tím, že budou provozovat např. exkurze místními komunitami, budou turistům přibližovat běžný život v ugandské vesnici, místní kulturu a tradice. Gangiriba (2013) zmínila projekt, kterým se snaží podpořit místní komunity. Vedení parku dává místním možnost regulovaně odebírat z parku dřevo, ze kterého místní vyrábí nábytek a suvenýry, které od nich následně částečně vykupují. Nábytek je využíván v návštěvnickém centru parku, kde jsou rovněž prodávány suvenýry vyrobené místními. Dále uvedla, že úspěšné komunity fungují jako model pro ostatní komunity. O úspěšnosti projektů podle Masereky (2013) vypovídá, že v komunitách kolem národních parků je znát „nasávací“ efekt. Do komunit se začínají stěhovat
49
lidé ze širšího okolí s vidinou vyšší kvality života. Tento jev však není úplně žádoucí, protože s tím stoupá tlak na tuto komunitu a je třeba i nadále hledat další a další možnosti obživy pro toto obyvatelstvo.
4.5.3 Environmentální dopady turismu 4.5.3.1 Negativní environmentální dopady turismu Když v posledním sledovaném roce Ugandu navštívilo 1 151 tis. osob s průměrnou délkou pobytu 10 dní, znamená to, že se v Ugandě kromě jejích stálých obyvatel denně pohybuje v průměru 31 534 turistů. Tito turisté se v Ugandě stravují, užívají dopravních prostředků, spotřebovávají vodu a energii a zanechávají po sobě odpad. V porovnání s typicky turistickými destinacemi toto číslo není nikterak velké, ale je třeba mít na paměti, že Uganda je zemí rozvojovou, která nemá takové prostředky a technologie, aby se vyrovnala s tlakem na přírodní zdroje šetrnými metodami. Velmi běžné v Ugandě je, že v místech, kde není elektrická energie, případně kvůli častým výpadkům elektřiny, ubytovací zařízení požívají benzínové agregáty. Tato metoda výroby elektrické energie je velmi nešetrná k životnímu prostředí. Dochází k vypouštění zplodin do ovzduší, spotřebovávání benzínu a nadměrnému hluku. Velkým problémem Ugandy je odpadové hospodářství. Podle organizace WaterAid (2011) je v hlavním městě Kampale vysbíráno a svezeno na skládky pouze 30 % z vyprodukovaného odpadu. Situace na venkově je ale daleko horší, odpadové hospodářství zde vůbec neexistuje a odpad je běžně pálen přímo na ulicích. Odpad produkovaný turisty a ubytovacími a stravovacími zařízeními nekončí jinak. Nejčastěji provozované turistické aktivity v Ugandě probíhají za jízdy autem. Nejde jen o přesuny mezi národními parky, ale i o samotné safari jízdy, které přispívají ke znečištění ovzduší. Navíc se ve většině případů jedná o starší terénní auta s vyšší spotřebou paliva.
50
4.5.3.2 Pozitivní environmentální dopady turismu Cestovní ruch brání využívání půdy a lesů pro hospodářské účely. Chráněná území a národní parky Ugandy se rozprostírají na 14 % z celkového území země. Díky turismu dochází ke zvyšování povědomí o životním prostředí jak turistů tak místních, pro které parky pořádají pravidelné setkání. Dále přináší turismus finance potřebné na zajištění ochrany volně žijících zvířat. Podle serveru Earth's Endangered Creatures (2013) se v Ugandě vyskytuje celkem 217 ohrožených druhů zvířat, které je třeba chránit. Peníze nejsou využity jen na samotnou ochranu, ale i na monitoring těchto zvířat.
4.6 Budoucnost cestovního ruchu v Ugandě Budoucnost cestovního ruchu v Ugandě závisí na mnoha faktorech. Asi nejdůležitějšími je politická stabilita v regionu a míra zdravotních rizik. Cestovní ruch zůstává jednou z národních priorit. Podle Masereky (2013) je třeba rozšířit nabídku aktivit v národních parcích a dát tak turistům podnět pro to, aby zůstali v parku déle. Zároveň by tento krok měl zvýšit konkurenceschopnost parků Ugandy vůči národním parkům sousední Keni a Tanzanie. Konkrétně v národním parku Murchison Falls v nejbližší době plánuje rozšířit nabídku pro sportovní rybáře, nebo nabízet vícedenní pochody napříč parkem. Do budoucna se plánuje obohatit aktivity parku o výlety horkovzdušným balonem. V národním parku Kibale zase mají plány na stavbu lávek v korunách stromů (Gangiriba, 2013). Co se počtu návštěvníků v budoucnu týče, pokud Uganda zůstane i nadále pro turisty bezpečnou zemí, dá se v pěti letech navazujících na sledované období očekávat vývoj v jako na obr. 17. V roce 2016 by tak do Ugandy mohlo přijet 6krát více návštěvníků než v roce 2002. Oproti roku 2011 by mohlo dojít k nárůstu počtu návštěvníků až o třetinu.
51
Počet návštěvníků (v tis.)
Vývoj počtu návštěvníků 2002-2016 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Obr. 17: Vývoj počtu návštěvníků 2002-2016 (zdroj dat pro období 2002-2011: The World Bank, vlastní návrh) Nárůst počtu turistů povede i nadále ke zvyšování příspěvku turismu do HDP. Vzhledem k tomu, že turismus se v Ugandě teprve začíná rozvíjet a Uganda se zatím učí využívat jeho potenciálu, pracuje na zdokonalování služeb, rozšiřování infrastruktury a aktivit, předpokládá se, že v nejbližších letech dojde k výraznému růstu příspěvku HDP. WTTC předpokládá, že v roce 2016 bude turismus přispívat HDP přibližně 2,8 mld. USD (viz obr. 18), to je téměř 6krát více než v roce 2002 a o 63 % více než v roce 2011.
Příspěvek turismu do HDP 3000
V mil. USD
2500 2000 1500
Nepřímý
1000
Přímý
500 0
Obr. 18: Příspěvek turismu do HDP (zdroj dat: WTTC, vlastní návrh)
52
I počet vytvořených pracovních míst se bude nadále zvyšovat. WTTC předpokládá, že do roku 2016 vznikne dalších 27 300 pracovních míst.
Počet turismem vytvořených pracovních míst 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Přímo vytvořená pracovní místa
Nepřímo vytvořená pracovní místa
Obr. 19: Turismem vytvořená pracovní místa (zdroj dat: WTTC, vlastní návrh)
53
5 Diskuze a závěr Už v době kolonializmu byla Uganda jednou z nejnavštěvovanějších zemí v regionu. Během vlády Idiho Amina došlo k povraždění statisíců lidí, vyhnání indické menšiny a k naprostému kolapsu ugandské ekonomiky. Není divu, že v této době nikdo nestál o to zemi navštívit. Zatímco Uganda procházela občanskou válkou, cestovní ruch se pozvolna rozvíjel v sousední Keni a Tanzanii. V Ugandě turismus znovu ožívá od devadesátých let, ale musí překonat ztrátu 20 let na sousední země. Od devadesátých let Uganda urazila kus cesty. Za posledních deset let počet návštěvníků v zemi stoupl na 4,5násobek.
Do státní pokladny turismus
v posledním sledovaném roce přinesl 1719 mil. USD a zaměstnal 484 tisíc. osob. Uganda stále musí čelit určitým limitujícím faktorům pro rozvoj cestovního ruchu, kterými jsou především nedostatečně vyvinutá infrastruktura a nízká kvalifikace pracovní síly. Na špatné úrovni je dopravní infrastruktura, pouhých 16 % cest je zpevněných. Toto není problém jen Ugandy, ale prakticky celé subsaharské Afriky. Veřejná doprava je velmi omezená a pro cestovní ruch nepoužitelná, turisté jsou odkázání na místní cestovní kanceláře. Na druhou stranu, přidaná hodnotu u cestovních kanceláří je vyšší, než jaká by byla u veřejné dopravy. Uganda se potýká s nedostatkem ubytovacích kapacit vhodných pro mezinárodní cestovní ruch, které se nacházejí poblíž národních parků. S nízkou kvalifikací pracovní síly je problém především na venkově. Aby mohli být v ubytování a stravování zaměstnáni místní, je nutné je důkladně kvalifikovat, což je časově náročné. V současné době už má cestovní ruch významnou pozici v ekonomice země. Tabulka č. 4 shrnuje současné dopady turismu na rozvoj Ugandy.
54
Tab. 4: Shrnutí dopadů cestovního ruchu na rozvoj Ugandy Pozitivní dopady Ekonomické dopady
Podíl
Negativní dopady
cestovního
ruchu Ubytovací a stravovací zařízení
na HDP má rostoucí charakter. jsou
často
V roce 2011 tvořil turismus zahraničním 10,2 % z celkového HDP.
vlastněna investorem
a
dochází tak k přesunu příjmů z turismu mimo Ugandu.
Počet turismem vytvořených pracovních
míst
narůstá.
V roce 2011 bylo díky turismu zaměstnáno 484 tis. osob. Sociální dopady
Cestovní ruch má vliv na
Dětská žebrota.
snižování chudoby. Cestovní ruch vytváří pracovní pozice, které jsou vhodné i pro ženy, což může mít pozitivní vliv na populační růst. Sdílení
příjmů
z turismu
umožňuje realizaci projektů, které zlepšují životní úroveň obyvatel. Typickým příkladem je škola. Rozvoj infrastruktury. Environmentální
Turismus zvyšuje povědomí Tlak na přírodní zdroje.
dopady
o životním prostředí. Cestovní ruch s sebou přináší Znečišťování ovzduší zvýšenou prostředky
na
ochranu
a dopravou.
monitoring divoké přírody. Turismus zachovává divokou Zvýšená produkce odpadů. přírodu.
(Zdroj: vlastní návrh)
55
Cestovní ruch je šance Ugandy na zlepšení ekonomické situace a může se stát klíčovým v boji proti chudobě. Pokud budou i nadále dodrženy základní faktory pro rozvoj turismu, jako jsou politická stabilita, bezpečnost při pohybu turistů a nedojde zde ke zvýšení zdravotních rizik v podobě epidemií různých chorob, může se Uganda v nadcházejících letech těšit na přibývající počty zahraničních turistů. Aby bylo potenciálu cestovního ruchu plně využito, bude potřeba řada investic do infrastruktury. Základní podmínkou je, aby byla turistům nabídnuta dostatečná škála ubytovacích zařízení.
56
6 Seznam použitých zdrojů 6.1 Literární zdroje BAKOS, Tomáš. Východiska hodnocení ekonomického dopadu cestovního ruchu. In Sborník z konference Regionální rozvoj a cestovní ruch. Jihlava, 1. a 2. 12. 2011. Jihlava: VŠPJ, 2011, s. 15-35. ISBN 978-80-87035-44-3. BRIGGS, Philipp, Andrew ROBERTS. Uganda: the Bradt travel guide. 6th ed. Chalfont St. Peter: Bradt, 2010. 518 s. ISBN 978-184-1623-092. COOPER, Chris et al. Tourism: Principles and Practice. 3. vyd. Harlow: Prentice Hall, 2005. 810 s. ISBN 978-0-273-68406-0 FRANCOVÁ, Eva. Cestovní ruch. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 119 s. ISBN 80-244-0719-1. GARDNER, Philip, SCOTT, Allan, ROHAN, Michael Scott, SHACKLETON, Andrew. Encyklopedie Zeměpis světa. Praha: Columbus, 1995. S. 178-179. ISBN 80-7176022-6. HESKOVÁ, Marie; BERÁNEK, Jaromír; DVOŘÁK, Vladimír; NOVACKÁ, Ľudmila; ORIEŠKA, Ján. Cestovní ruch pro vyšší odborné školy a vysoké školy. Praha: Fortuna, 2006. 223 s. ISBN 80-7168-948-3. HLADKÁ, Jitka. Technika cestovního ruchu. Praha: Grada publishing, 1997. 161 s. ISBN 80-7169-476-2. HOLEŠINSKÁ, Andrea. Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu. Masarykova univerzita, 2012. 151 s. ISBN 978-80-210-5847-7. HRALA, Václav. Geografie cestovního ruchu. 3. vyd. Praha: Oeconomica, 2005, 109 s. ISBN 80-245-0858-3. PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch. Praha: Grada publishing, 2011. 221 s. ISBN 978-80-247-3750-8. RYGLOVÁ, Kateřina. Cestovní ruch – soubor studijních materiálů. Ostrava: KEY Publishing, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-28-6. RYGLOVÁ, Kateřina, BURIAN, Michal, VAJČNEROVÁ Ida. Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada publishing, 2011. 213 s. ISBN 978-80-247-4039-3. SCHEJBAL, Ctirad. Typologie cestovního ruchu. Přerov: Vysoká škola logistiky, 2008. 97 s. ISBN 978-80-87179-03-1.
57
SYROVÁTKOVÁ, Jaroslava. Specifické formy cestovního ruchu. Liberec: Technická univerzita v Liberci. 2013. 87 s. ISBN 978-80-7372-927-1. UWA [Uganda Wildlife Authority]. Annual report 2010-2011. Kampala: UWA, 2011. 33 s.
6.2 Elektronické zdroje ARCHABALD, Karen; NAUGHTON-TREVES, Lisa. Tourism revenue-sharing around national parks in Western Uganda: early efforrts to identify and reward local communities. Environmental Conservation, 2001, č. 2, s. 135-149. Dostupné z: http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract?fromPage=online&aid=800 53 BNP. Bwindi National Park [online]. 2013 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.bwindiforestnationalpark.com/ BusinessInfo. Uganda: Souhrnná teritoriální informace. Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2012 [cit. 2012-6-10]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/uganda/1001499 CIA. The World Factbook: Uganda. [online]. 11.4.2012 [cit. 2012-4-14]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ug.html Earth's Endangered Creatures. Endangered Species. [online]. 2013 [cit. 2013-5-2]. Dostupné z: http://www.earthsendangered.com/search-regions3.asp ITC [International Trade Centre]. Opportunity study: inclusive tourism programme. [online]. Říjen 2011 [cit. 2013-5-2]. Dostupné z: http://www.visituganda.com/informationcentre/research/files/ITC_Opportunity_study_Uganda.pdf KNP. Kibale National Park [online]. 2013 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.kibaleforestnationalpark.com/ LEPP, Andrew, HARRIS, John. Tourism and National Identity in Uganda. International Journal of Tourism Research, 2008, č. 10, s. 525-536. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/jtr.693/abstract MFNP. Murchison Falls National Park [online]. 2013 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.murchisonfallsnationalpark.com/ MUGISHA, Artur Rwabitetera. Evaluation of Community-based Conservation approaches: Management of protected areas in Uganda. Květen 2002. Disertační práce. University of Florida. Dostupné z: http://etd.fcla.edu/UF/UFE1000146/mugisha_a.pdf
58
OECD. Glossary of Statistical Terms. [online]. 25. 9. 2001 [cit. 2013-4-2]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=2725 QENP. Queen Elizabeth National Park [online]. 2013 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.queenelizabethnationalpark.com/ SANDBROOK, Chris G. Putting leakage in its place: the significance of retained tourism revenue in the local context in rural Uganda. [online].2008-10-1 [cit. 20133-5]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/jid.1507/abstract The Economist Intelligence Unit. Uganda: Tourism. New York: The Economist Intelligence Unit. [online].2012 [cit. 2013-2-4]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/366763348?accountid=16531 The World Bank. Uganda [online]. 2013. [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/en/country/uganda UBOS [Uganda Bureau of Statistics]. Migration and tourism statistic 2002 – 2006. [online]. Leden 2008 [cit. 2012-11-3]. Dostupné z: http://www.ubos.org/onlinefiles/uploads/ubos/pdf%20documents/migrepo200 2-2007.pdf UBOS [Uganda Bureau of Statistics]. 2009 Statistical abstract. [online]. Červen 2009 [cit.: 2012-11-1]. Dostupné z: http://www.ubos.org/onlinefiles/uploads/ubos/pdf%20documents/2009Statistic al_%20Abstract.pdf UBOS [Uganda Bureau of Statistics]. Migration and Tourism Report VI (2005 – 2009). [online]. 2010-7-18 [cit.: 2012-11-1]. Dostupné z: http://www.ubos.org/onlinefiles/uploads/ubos/pdf%20documents/migration20 05_09.pdf UBOS [Uganda Bureau of Statistics]. 2010 Statistical abstract. [online]. Červen 2010 [cit.: 2012-11-1]. Dostupné z: http://www.ubos.org/onlinefiles/uploads/ubos/pdf%20documents/2010StatAbs tract.pdf UBOS [Uganda Bureau of Statistics]. 2011 Statistical abstract. [online]. Červen 2011 [cit.: 2012-6-10]. Dostupné z: http://www.ubos.org/index.php?st=pagerelations2&id=31&p=related%20pages %202:Abstracts UBOS [Uganda Bureau of Statistics]. 2012 Statistical abstract. [online]. Červen 2012 [cit.: 2012-11-3]. Dostupné z: http://www.ubos.org/onlinefiles/uploads/ubos/pdf%20documents/2012Statistic alAbstract.pdf
59
UBOS [Uganda Bureau of Statistics]. 2012 Sector statistical abstract. [online]. Červen 2012 [cit.: 2013-18-5]. Dostupné z: http://tourism.go.ug/index.php?option=com_phocadownload&view=category&do wnload=3:sector-statistical-abstract&id=4:statistics&Itemid=300 UIA [Uganda Invest Authority]. Tourism Sector Profile. [online]. 2013 [cit.: 2013-520]. Dostupné z: http://www.ugandainvest.go.ug/index.php/tourism UNWTO. Tourism Highlights. [online]. 2012. [cit. 2013-5-7.] Dostupné z: http://mkt.unwto.org/en/publication/unwto-tourism-highlights-2012-edition UWA [Uganda Wildlife Authority]. [online]. 2012. [cit. 2012-12-18.] Dostupné z: http://www.ugandawildlife.org/ WaterAid. Challenges of Urban Solid Waste Management in Kampala City [online]. 2011 [cit. 2013-5-10]. Dostupné z: http://www.wateraid.org/~/media/Publications/solid-waste-managementpolicy-brief-uganda.ashx WINTERBOTTOM, Bob; EILU, Gerald: Uganda biodiversity and tropical forest assessment: final report. [online]. Červenec 2006. [cit. 2013-2-18]. Dostupné z: http://www.vub.ac.be/klimostoolkit/sites/default/files/documents/uganda_biodi versity_assessment_usaid.pdf WTTC. Travel & Tourism Economic Impact 2013: Uganda. [online]. 2013. [cit. 20134-25.] Dostupné z: http://www.wttc.org/research/economic-impactresearch/country-reports/u/uganda/ WTTC. Economic Data Search Tool. [online]. 2013. [cit. 2013-4-10.] Dostupné z: http://www.wttc.org/research/economic-data-search-tool/ Xinhua News Agency. Tourism sector becomes top foreign exchange earner in Uganda last year. USA: Xinhua News Agency. [online] 6. 7. 2005. [cit. 2013-3-9]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/452739420?accountid=16531
6.3 Osobní rozhovory BITAMAZIRE, Andrew. Manažer Agence Jobogo Tours and Travel. 16. 5. 2013 GANGIRIBA, Robinah. Správkyně parku Kibale. 11. 5. 2013 MASEREKA, Joshua. Správce parku Murchison Falls. 10. 5. 2013 PASCAL, Jobogo Matondo. Majitel Agence Jobogo Tours and Travel. 16. 5. 2013 POCHYLÁ, Zuzana. Pracovnice cestovní kanceláře Livingstone. 24. 5. 2013
60
7 Seznam použitých zkratek BNP
Bwindi National Park
CIA
Central Intelligence Agency
ITC
International Trade Centre
KNP
Kibale National Park
LRA
Lord’s Resistance Army
MFNP
Murchison Falls National Park
OECD
The Organisation for Economic Co-operation and Development
QENP
Queen Elizabeth National Park
UBOS
Uganda Bureau of Statistics
UIA
Uganda Invest Authority
UNWTO
World Tourism Organization
UWA
Uganda Wildlife Authority
WTTC
World Travel & Tourism Council
61
8 Seznam obrázků a tabulek 8.1 Seznam obrázků Obr. 1: Multiplikační proces Obr. 2: Vývoj počtu návštěvníků Obr. 3: Rozdělení návštěvníků podle regionu, ze kterého pocházejí Obr. 4: Deset zemí, ze kterých pochází nejvíce návštěvníků (pro rok 2011) Obr. 5: Příjezdy v jednotlivých měsících Obr. 6: Rozdělení turistů podle způsobu dopravy Obr. 7: Rozdělení turistů podle účelu cesty Obr. 8: Návštěvnost národních parků Obr. 9: Návštěvnost národních parků v jednotlivých měsících Obr. 10: Příspěvek turismu na HDP Ugandy Obr. 11: Podíl turismu na HDP Obr. 12: Korelace HDP s počtem návštěvníků pro období 2002-2011 Obr. 13: Turismem vytvořená pracovní místa Obr. 14: Zaměstnanost díky cestovnímu ruchu v % Obr. 15: Korelace turismem vytvořených míst s počtem návštěvníků pro období 2002-2011 Obr. 16: Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu Obr. 17: Vývoj počtu návštěvníků 2002-2016 Obr. 18: Příspěvek turismu do HDP Obr. 19: Turismem vytvořená pracovní místa
8.2 Seznam tabulek Tab. 1: Stručné představení národních parků Ugandy Tab. 2: Vývoj silniční infrastruktury v Ugandě Tab. 3: Procentuální zastoupení lidí pracujících v jednotlivých sektorech, žijících pod hranicí chudoby Tab. 4: Shrnutí dopadů cestovního ruchu na rozvoj Ugandy
62
9 Přílohy Vývoj počtu návštěvníků Rok 2002 Počet návštěvníků (v tis.) 254 (zdroj dat: UBOS)
2003
305
2004
512
2005
2006
468
539
2007
642
2008
2009
844
2010
806
946
2011
1151
Rozdělení návštěvníků podle regionu, ze kterého pocházejí v tis. Celkový počet Rok turistů Afrika Evropa Amerika Asie 2002 254 192 34 15 2003 305 235 39 16 2004 512 407 49 23 2005 468 337 62 29 2006 539 398 71 36 2007 642 481 77 42 2008 844 624 106 54 2009 806 631 80 56 2010 946 678 113 65 2011 1151 875 155 59 (zdroj dat: UBOS) Deset zemí, ze kterých pochází nejvíce návštěvníků (pro rok 2011) Země Keňa Rwanda Tanzanie Rakousko USA DR Kongo Jižní Súdán Velká Británie Indie Německo (zdroj dat: UBOS)
Počet návštěvníků 344210 266221 59013 53820 47869 42147 39333 37702 19419 8960
63
Ostatní 9 11 18 20 22 25 34 30 41 45
3 4 15 20 11 16 26 17 52 17
Příjezdy v jednotlivých měsících 2009 Leden 66,278 Únor 60,394 Březen 70,57 Duben 73,572 Květen 64,736 Červen 60,115 Červenec 72,946 Srpen 81,978 Září 68,209 Říjen 71,34 Listopad 58,186 Prosinec 58,335 (zdroj dat: UBOS)
2010 74,282 73,681 79,259 84,891 81,042 61,63 75,262 86,37 88,08 79,856 77,191 84,355
2011 100,624 86,487 87,69 100,967 98,798 96,251 103,635 90,748 92,261 98,754 91,27 103,871
Rozdělení turistů podle způsobu dopravy v tis. Rok
Vzduchem 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 (zdroj dat: UBOS)
Po zemi 86 97 131 172 200 234 358 271 369 369
168 209 381 296 336 408 486 535 577 782
Návštěvnost národních parků Rok Počet turistů
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
126341
130815
112098
127173
137925
152620
191181
211047
(zdroj dat: UBOS)
64
Rozdělení turistů podle účelu cesty (v tis.) Rekreace, Návštěva Počet turistů volný čas Pracovně příbuzných Jiný 2002 254 69 59 32 2003 305 77 67 52 2004 512 86 81 71 2005 468 9 31 35 2006 539 30 72 89 2007 642 140 110 272 2008 844 144 163 347 2009 806 126 167 406 2010 946 149 184 357 2011 1151 76 160 603 (zdroj dat: UBOS) Rok
94 110 274 393 345 120 190 107 256 312
Návštěvnost národních parků v jednotlivých měsících (v tis.) 2007 Leden 8,402 Únor 12,216 Březen 7,735 Duben 7,929 Květen 5,545 Červen 10,986 Červenec 16,935 Srpen 17,954 Září 9,402 Říjen 13,056 Listopad 6,972 Prosinec 9,421 (zdroj dat: UBOS)
2008 8,275 4,989 8,187 6,492 7,584 13,563 22,453 20,273 10,291 12,587 9,159 13,198
2009 8,55 8,783 7,214 9,995 7,312 12,878 25,355 21,857 12,898 14,302 8,809 13,865
2010 11,85 9,702 9,722 12,062 9,195 16,605 29,933 26,607 16,62 18,835 12,633 16,348
2011 13,347 9,479 10,21 13,653 9,107 23,487 26,79 24,425 34,239 18,772 10,963 16,053
Příspěvek turismu na HDP Ugandy v mld. USD 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 6,179 6,337 7,94 9,237 9,977 11,916 14,441 15,803 17,197 16,81
Celkové HDP Přímý přínos 0,2 0,204 0,271 0,357 0,358 turismu Nepřímý přínos turismu 0,298 0,31 0,412 0,521 0,532 (zdroj dat: The World Bank, WTTC)
65
0,414
0,524
0,569
0,628 0,743
0,641
0,755
0,811
0,863 0,976
Podíl turismu na HDP (v %) Rok Podíl turismu
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
8,06
8,11
8,60
9,51
8,92
8,85
8,86
8,73
8,67
10,23
(zdroj dat: WTTC) Korelace HDP s počtem návštěvníků pro období 2002-2011 Rok Počet turistů (v tis.)
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
254
305
512
468
539
642
844
806
946
1151
9,977 11,916 14,441 15,803 17,197
16,81
HDP (v mld. USD)
6,179 6,337 7,94 9,237 (zdroj dat: The World Bank, UBOS)
Turismem vytvořená pracovní místa (v tis.) Rok
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
118,8
122,2
135,2
159,2
145,5
141,9
150,7
172,9
189,8
202,1
186,6 193,8 (zdroj dat: WTTC)
213,7
241,4
223,5
226,6
223,9
253,9
269,2
282,0
Přímo Nepřímo
Zaměstnanost díky cestovnímu ruchu v % Rok
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
6,4
6,5
7
7,9
7
6,8
6,7
7,4
7,7
7,9
Zaměstnanost (zdroj dat: WTTC)
Korelace turismem vytvořených míst s počtem návštěvníků pro období 2002-2011 Rok
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Počet turistů (v tis.)
254
305
512
468
539
642
844
806
946
1151
Vytvořená místa
305,4
316
348,9
400,6
369
368,5
374,6
426,8
459
484,1
(zdroj dat: WTTC, UBOS)
66
Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu (v mil. USD) 2002 Příjmy z mezinárodního 194 turismu (zdroj dat: WTTC)
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
185
268
382
347
402
536
683
802
974
Vývoj počtu návštěvníků 2002-2016 Rok Počet návštěvníků 2002 254000 2003 305000 2004 512000 2005 468000 2006 539000 2007 642000 2008 844000 2009 806000 2010 946000 2011 1151000 2012 1155401 2013 1247892 2014 1340383 2015 1432874 2016 1525365 (zdroj dat: UBOS, vlastní návrh)
Příspěvek turismu do HDP 2002-2016 (v mil. USD) Rok
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
200
204
271
357
358
414
524
569
293
310
412
521
532
641
755
811
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
628
743
852
914
1020
1108
1181
863 (zdroj dat: WTTC)
976
1142
1234
1373
1503
1619
Přímý Nepřímý Rok Přímý Nepřímý
67
Turismem vytvořená pracovní místa Rok
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
118800
122200
135200
159200
145500
141900
150700
172900
186600
193800
213700
241400
223500
226600
223900
253900
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
189800
202100
199300
200200
205600
209000
212400
269200 (zdroj dat: WTTC)
282000
284400
287500
294300
301400
309300
Přímo Nepřímo Rok Přímo Nepřímo
68
