MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Protipovodňová ochrana v ČR Bakalářská práce

Autor: Tereza Göghová Vedoucí práce: Ing. Jiří Schneider, Ph.D. Brno 2014

Anotace Bakalářská práce se zabývá protipovodňovou ochranou v České republice. Analyzuje největší povodňové události za posledních dvacet let, popisuje legislativu a dotační programy, které souvisejí s povodněmi a protipovodňovou ochranou. Charakterizuje možnosti protipovodňových opatření a uvádí příklady zrealizovaných opatření v zahraničí i v České republice.

Klíčová slova Povodeň, protipovodňová ochrana, legislativa, Ministerstvo životního prostředí České republiky, Ministerstvo zemědělství České republiky

Annotation This bachelor’s thesis deals with flood protection in Czech Republic. Analyzes the largest flood events in over the last twenty years, describes the legislation and grant programs associated with floods and flood protection. Characterizes the possibilities of flood control measures and mentions examples of completed measures abroad and in the Czech Republic.

Key words Flood, flood protection, legislation, Ministry of the Environment of the Czech Republic, Ministry of Agriculture of the Czech Republic

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Protipovodňová ochrana v ČR vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne _____________________________________ podpis

Poděkování V první řadě bych chtěla poděkovat Ing. Jiřímu Schneiderovi, Ph.D. z Ústavu environmentalistiky a přírodních zdrojů za odborný dohled, rady, připomínky a věnovaný čas při vedení mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat mým rodičům za podporu.

Obsah

1.

Úvod .................................................................................................................................... 8

2.

Cíl a metodika práce ........................................................................................................... 9

3.

Povodeň............................................................................................................................. 10 3.1 Definice povodně ............................................................................................................ 10 3.2 Povodňová charakteristika České republiky................................................................... 10 3.3 Příčiny vzniku povodní ................................................................................................... 11 3.4 Stupně povodňové aktivity ............................................................................................. 14 3.5 Největší povodňové události za posledních dvacet let ................................................... 14 3.5.1 Povodeň 1997........................................................................................................... 14 3.5.2 Povodeň 2002........................................................................................................... 17 3.5.3 Povodeň 2009........................................................................................................... 19 3.5.4 Povodně 2010........................................................................................................... 21 3.6 Faktory ovlivňující výši škod, způsobených povodněmi ............................................... 23

4.

Legislativa, závazné dokumenty a dotační programy ....................................................... 24 4.1 Klíčové zákony ............................................................................................................... 24 4.2 Ostatní právní předpisy ................................................................................................... 26 4.3 Závazné dokumenty vztahující se k prevenci a ochraně před povodněmi ..................... 27 4.3.1 Strategie ochrany před povodněmi v České republice ............................................. 27 4.3.2 Program prevence před povodněmi (229 060)......................................................... 28 4.3.3 Podpora prevence před povodněmi II. (129 120) .................................................... 29 4.4 Dotační programy ........................................................................................................... 33 4.4.1 Operační program Životní prostředí (OPŽP) ........................................................... 33 4.4.2 Státní dotace ............................................................................................................. 35

5.

Možnosti protipovodňových opatření ............................................................................... 36 5.1 Opatření v krajině ........................................................................................................... 36 6

5.2 Technická opatření ......................................................................................................... 37 5.3 Přírodě blízká opatření.................................................................................................... 38 5.4 Organizační opatření....................................................................................................... 39 5.5 Postup při povodních ...................................................................................................... 40 5.5.1 Činnost Ústřední povodňové komise ....................................................................... 41 6.

Zrealizovaná protipovodňová opatření ............................................................................. 43 6.1 Zrealizovaná protipovodňová opatření v zahraničí ........................................................ 43 6.2 Zrealizovaná protipovodňová opatření v České republice ............................................. 45

7.

Ochrana před povodněmi v územním plánování .............................................................. 50 7.1 Příklad města Kroměříže ................................................................................................ 50

8.

Souhrnné schéma protipovodňové ochrany České republiky ........................................... 52

9.

Závěr ................................................................................................................................. 53

10. Seznam použité literatury a zdrojů .................................................................................... 55 Seznam tabulek ........................................................................................................................ 61 Seznam obrázků ....................................................................................................................... 61 Seznam zkratek ........................................................................................................................ 62

7

1.

Úvod

Povodně jsou staré jako lidstvo samo. Již v Bibli se píše o velké potopě, kterou Bůh seslal na lidskou společnost jako trest za její zkaženost. Téma povodní jsem si vybrala, protože je aktuální i dnes. V době, kdy už sice lidé jsou před velkou vodou částečně chráněni přírodními či moderními, technickými opatřeními. Povodně však stále ničí majetky a někdy berou i lidské životy. Tu obrovskou sílu, kterou voda má, zkrátka jen tak něco nezastaví. Bere s sebou vše, co jí stojí v cestě. Proto je stále potřeba realizovat protipovodňová opatření. Nejlépe taková, která co nejlépe splní svůj účel, zároveň však budou šetrná k přírodě či krajině. V dnešní době však lidé myslí víc na přínosy pro sebe samé, než na to, že některá díla mohou nenávratně narušit přírodní rovnováhu a procesy. Staví tak obrovské přehrady, které sice zadrží velkou vodu a v případě sucha regulují průtok, avšak živočichům to zničené biotopy nenahradí. Také jinými činnostmi lidé narušují ráz krajiny a činí ji tak více zranitelnou. Narovnávání vodních toků, kácení lesů, špatný způsob pěstování plodin, to vše a mnoho dalších postupně ničí přirozenou retenci půdy. Jelikož je příroda nevyzpytatelná, je téměř jisté, že se dočkáme ještě několika dalších povodní. Protipovodňová ochrana tedy bude mít stále větší význam.

8

2.

Cíl a metodika práce

Cílem bakalářské práce je shrnutí a ucelený přehled možností protipovodňové ochrany v České republice. V práci jsou také analyzovány největší povodňové události na našem území za posledních dvacet let, popsána legislativa a dotační programy, které souvisejí s povodněmi a protipovodňovou ochranou. Práce se zabývá i významnými zrealizovanými opatřeními, v České republice, i v zahraničí a ochranou před povodněmi v územním plánování. V závěru práce je uvedeno souhrnné schéma protipovodňové ochrany v České republice.

Práce je zpracována rešeršní formou. Byla zaměřena na souhrn aspektů protipovodňové ochrany v České republice. Analyzovala jsem tedy dokumenty z těchto dílčích oblastí: -

základní pojmy

-

historie povodní na našem území

-

legislativa

-

závazné dokumenty

-

dotace v ochraně před povodněmi

-

možnosti protipovodňových opatření

-

činnosti složek organizačního opatření

-

zrealizovaná protipovodňová opatření v zahraničí

-

zrealizovaná protipovodňová opatření v České republice

-

ochrana před povodněmi v územním plánování

9

3.

Povodeň

3.1 Definice povodně

Povodní se podle vodního zákona č. 254/2001 Sb. ve znění zákona č. 150/2011 Sb. rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků, či jiných povrchových vod, při kterém voda zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody. Je však možné se setkat i s mírně odlišnými definicemi, například u pojišťoven, které povodeň definují různě, dle smluvních podmínek se svými klienty. (ČHMÚ [1], nedatováno) Meteorologický slovník výkladový a terminologický definuje povodeň také jako výrazný přechodný vzestup hladiny toku, způsobený náhlým zvýšením průtoku nebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta zejména při výskytu ledových jevů. (Sobíšek; 1993)

3.2 Povodňová charakteristika České republiky

Česká republika má v důsledku značné členitosti svého území velmi hustou hydrografickou síť o délce cca 85 tis. km. Nachází se v oblasti mírného klimatického pásma s pravidelným sezónním cyklem teplot a srážek. Mimo těchto dlouhodobých výkyvů

jsou

krátkodobé

změny

počasí

způsobovány

častými

přechody

atmosférických front, které od sebe oddělují teplejší a studenější vzduchové masy a jsou většinou doprovázeny srážkami. Nejvyšší měsíční úhrny srážek připadají na květen až srpen, nejméně srážek je v únoru a březnu. V letních měsících se často vyskytují krátkodobé extrémní srážky, které mají bouřkový charakter, a které zasahují poměrně malá území a způsobují tak přívalové povodně. Úhrn srážek obecně stoupá se zvětšující se nadmořskou výškou, významně se však projevují orografické vlivy terénu. (Povodňový plán ČR, nedatováno)

10

Česká republika je z hlediska geografického na pomyslné „střeše“ Evropy. Všechny povodňové průtoky z větších řek, jako je Labe, Odra či Morava pokračují ve své cestě i do sousedních států a působí tak škody i mimo naše území. (Schneider, 2014)

3.3 Příčiny vzniku povodní

Většina povodní bývá způsobena nárůstem průtoku vody nad kapacitu koryta. V takovém případě je povodní zasažen delší úsek toku. V určitých specifických situacích může být rozliv pouze lokální, a to důsledkem přehrazení nebo zúžení koryta řeky. Příčiny většiny povodní mají přírodní charakter. Způsobuje je tání sněhu, silný déšť nebo zahrazení koryta ledovou bariérou. Mohou se však také vyskytnout tzv. „zvláštní povodně“, které jsou vyvolané například protržením přehrady nádrže nebo ochranné hráze. Tyto povodně bývají většinou spojené s výskytem přirozeného nárůstu průtoky, ovšem škody, které zvláštní povodně vyvolávají, jsou vždy větší, než při přirozeném rozlivu. Velikost povodně se obvykle hodnotí podle velikosti jejího kulminačního průtoku (v m3.s-1), ve srovnání s Nletými maximálními průtoky platnými pro daný úsek toku. (ČHMÚ [1], nedatováno)

Na základě příčin vzniku jsou dle Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen ČHMÚ) na našem území rozdělovány povodně do těchto čtyř kategorií: -

Povodně z tání sněhu – vznikají v zimním a jarním období, od prosince do dubna. Jeli tání sněhu doprovázeno vydatným deštěm, mluvíme pak o tzv. smíšené povodni. Nebezpečnými faktory jejich vzniku jsou velké množství sněhu, zejména v nižších a středních nadmořských výškách, promrzlá půda pod sněhovou pokrývkou, zima bez výskytu dílčích tání, oteplení s celodenní teplotou vzduchu nad bodem mrazu, silný vítr a především vzdušná vlhkost a dešťové srážky v průběhu oblevy. Rozhodujícím faktorem pro vznik a velikost povodně je tzv. vodní hodnota sněhu, která vyjadřuje množství vody, které je vázáno ve sněhové pokrývce v povodí. Povodně z tání sněhu ohrožují nejvíce střední a velká povodní s malými výškovými rozdíly terénu; například Ohře, Cidlina nebo Lužnice. (ČHMÚ [1], nedatováno) 11

Obr. č. 1 - Typický průběh vodního stavu při povodni z tání sněhu (zdroj: ČHMÚ[1], online)

-

Ledové povodně – jsou spojeny s oteplením po období silných mrazů. Při

oteplení se ledový pokryv toku naruší a jednotlivé ledové kry jsou vodou vrstveny do ledových bariér. Ty následně přehrazují koryta toků a vzdouvají vodu nad sebou přičemž tak místy vznikají dočasná jezera, která se rozlévají a mohou zaplavit budovy a pozemky v blízkosti toku. Při protržení ledových bariér pak vznikají povodňové vlny z vody akumulované za touto bariérou. U nás se v minulosti často vyskytovaly. Po výstavbě Vltavské kaskády už k ledovým povodním na vlastní Vltavě nedochází, setkáme se však s nimi na jiných tocích. Tomuto druhu povodní lze do jisté míry předejít mechanickým narušováním nebo řízeným odstřelováním vznikajících bariér. (ČHMÚ [1], nedatováno)

Obr. č. 2 - Typický průběh vodního stavu při ledové povodni (Zdroj: ČHMÚ [1], online)

-

Dešťové povodně – příčinou jsou den nebo i více dní trvající intenzivní srážky,

často zesílené v horských oblastech. Srážky postupně nasytí půdu, která již není

12

schopna zadržovat vodu a dochází k výraznému odtoku vody z krajiny. Nebezpečí zvyšuje situace, pokud je půda nasycena vodou již před vlastní povodní. Tento typ povodní ohrožuje především velké a střední řeky, kde dochází k rozlivům zaplavujícím rozsáhlé oblasti v okolí řek. Většina velkých povodní na našem území, které způsobily značné škody, byla tohoto typu. (ČHMÚ [1], nedatováno)

Obr. č. 3 - Typický průběh vodního stavu při dešťové povodni (Zdroj: ČHMÚ [1], online)

-

Přívalové povodně – vznikají následkem krátkodobých a velmi intenzivních

přívalových srážek, kdy během jedné až šesti hodin může spadnout až 100mm srážek. Přívalové srážky se vyskytují především v letních bouřkách. Takto rychlý přísun srážek nestačí půda vsakovat a voda rychle odtéká po povrchu půdy. Často také odnáší půdní materiál a tím způsobuje erozi. I když zasažená plocha není většinou velká, voda proudí velmi rychle, má velkou ničivou sílu a působí značné škody. Tyto povodně nejvíce ohrožují lidské životy, neboť přicházejí náhle a často bez včasného varování. (ČHMÚ [1], nedatováno)

Obr. č. 4 - Typický průběh vodního stavu při přívalové povodni (Zdroj: ČHMÚ [1], online)

13

3.4 Stupně povodňové aktivity

V závislosti na průtoku a stavu průtočné kapacity koryta řek se rozlišují tři stupně povodňové aktivity (SPA):

-

1. SPA – bdělost: nastává při nebezpečí přirozené povodně a zaniká, pominou-

li příčiny takového nebezpečí. Za stav bdělosti se pokládá rovněž situace takto označená ve výstražné informaci, vydané předpovědní povodňovou službou ČHMÚ. Při 1. SPA je třeba věnovat zvýšenou pozornost vodnímu toku nebo jinému zdroji povodňového nebezpečí. Zpravidla zahajuje činnost hlásná povodňová služba a hlídková služba. -

2. SPA – pohotovost: vyhlašuje příslušný povodňový orgán, když nebezpečí

povodně přerůstá v povodeň a v době povodně, když však ještě nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Při 2. SPA se vývoj situace dále pečlivě sleduje, aktivizují se povodňové orgány a další složky povodňové služby, uvádějí se do pohotovosti

prostředky na zabezpečovací práce, podle možnosti se provádějí

opatření ke zmírnění průběhu povodně. -

3. SPA – ohrožení: vyhlašuje příslušný povodňový orgán v době povodně při

bezprostředním nebezpečí nebo při vzniku větších škod, ohrožení majetku a životů v záplavovém území. Při 3. SPA se provádějí zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace. (ČHMÚ [2], nedatováno)

3.5 Největší povodňové události za posledních dvacet let

3.5.1 Povodeň 1997

Vysoké úhrny srážek v červenci 1997 způsobené usazením středu tlakové níže nad územím Moravy a Slezska způsobily i odpovídající odezvy v tocích. Kulminační 14

hodnoty průtoků v pramenných oblastech Jeseníků, Beskyd a Hostýnských vrchů výrazně přesahovaly hodnoty stoletých vod. Z předchozích srážek bylo půdní podloží již velmi nasyceno. Proto srážky spadené po 4. červenci zasakovaly do půdy jen v malé míře a rychle odtékaly z povodí. Výrazně se projevil také vliv návětrného efektu nejen pohoří, ale i jednotlivých návětrně orientovaných horských údolí. Došlo k případům, kdy jedno údolí bylo zasaženo vysokou srážkou a zpustošeno následnými extrémně velkými průtoky a ve vedlejším závětrném údolí nebylo nic patrno. Toky těchto oblastí působily odtokem velkého množství vod a jejich rychlostmi značné škody. V místech rozšíření říční nivy se rozlévaly do inundací a postupně se tak snižovaly jejich rychlosti. Na řece Moravě docházelo k rozlivům již od Rudy na Moravě, které pokračovaly až po soutok s Dyjí. Řeka tímto územím protékala téměř jako soustavou průtočných nádrží, jejichž hráze tvořily náspy silnic, železnic apod. Ke zpomalování toku řeky a transformaci velikosti průtoku docházelo i vlivem pevných jezů či lidských sídel. Tím došlo ke snížení velikosti kulminace řeky Moravy nad Kroměříží z cca 1 600 m3.s-1 na zhruba 1 000 m3.s-1 v Kroměříži a ve Strážnici, o 60 km níže po toku, na hodnotu mírně přesahující 600 m3.s-1. Tam však po několika dnech v důsledku protržení železničního náspu došlo k uvolnění velkého množství vody, které vytvořilo umělou kulminaci 900 m3.s-1. (Dostál, Řehánek, 2002) Při této povodni spadla do povodí Moravy po ústi Dyje 1,5 miliardy m3 vody, do povodí Odry asi jedna miliarda m3 vody. (Cílek a kol., 2004) Velikostí dosažených kulminací i objemů byla tato povodeň největší nejméně od roku 1883, tj. od doby, kdy jsou známy spolehlivé údaje. Začátkem července byla střední Evropa pod vlivem studené fronty pomalu postupující ze západní Evropy k východu. Dne 4. 7. 1997 postupovala tato fronta přes naše území s četnými lijáky a bouřkami místního rázu (až do 35 mm). V sobotu 5. 7. zasáhlo srážkové pásmo této fronty i Moravu, kde se vytvořilo střihové proudění, tzn., že ve vyšších vrstvách atmosféry proudil teplý a vlhký vzduch ze severní Itálie a v přízemní vrstvě chladnější vzduch od severozápadu. Na styku těchto vzduchových mas se vytvořila silná vrstva vzduchu extrémně nasyceného vlhkostí, z níž vypadávaly nadměrně srážky, jejichž množství bylo dále násobeno návětrnými efekty hor. Tato situace se středem nad územím Moravy a Slezska 15

stagnovala až do úterý 8. 7., kdy tlaková níže začala postupovat dále na východ. Denní srážkové úhrny byly v tomto období vysoké. Druhá srážková epizoda nastala ve dnech 17.–21. července, kdy opět postupovala ze severní Itálie k severovýchodu tlaková níže a na naše území proudil teplý a vlhký vzduch. Tato fronta přinesla srážky na celé území České republiky, nejvíce však do severních horských oblastí, kde se opět výrazně uplatnil jejich návětrný efekt. Srážkové úhrny byl však již výrazně nižší, neboť střed srážkové činnosti byl tentokrát posunut severněji, tj. na území Německa a jihozápadního Polska. Celkově byl měsíc červenec srážkové extrémní. Jeho hodnoty se v některých srážkoměrných stanicích blížily svým ročním průměrům. Kulminační průtoky řeky Moravy dosahovaly v červenci 1997 od její pramenné oblasti až po Kopčany větších než 100letých hodnot. Při postupu povodňové vlny docházelo k jejímu zpomalování a transformaci zejména vlivem velkých rozlivů (v oblasti soutoku Moravy s Bečvou to bylo do šíře i přes 10 km) a překážek v toku. Do Strážnice již přitékal po této transformaci stálý přibližně stejný průtok kolem 600 m3.s-1, což odpovídalo době opakování 20-50 let. Po již zmíněném protržení náspu železnice bezprostředně nad Strážnicí vznikla voda větší než 1000letá. Do Moravského Jánu se však tato kulminace opět transformovala, a to na hodnotu 720 m3.s-1. Tento průtok již byl na úrovni vody 5leté, až do okamžiku umělé kulminace vzniklé vypouštěním vody z novomlýnských nádrží. Obecně však kulminace Moravy nad soutokem s Dyjí výrazně přesahovaly 100letou vodu (na horním toku Moravy se přibližovaly až 1000leté vodě) a byly, jak je již uvedeno výše, největší jak v absolutní, tak i v objemové složce nejméně od roku 1883. (Dostál, Řehánek, 2002) Symbolem katastrofálních povodní z roku se staly Troubky. Vesnice, která přišla o 9 obyvatel a 150 domů. Během povodní v roce 1997 zahynulo 49 lidí, zničeno bylo 2 152 domů, strženo 26 mostů a celková škoda dosáhla 63 miliard korun. (ČT24, 2012)

16

Obr. č. 5 - Zasažená oblast při povodni 1997 (Zdroj: Povodně - povodně v České republice, online)

3.5.2 Povodeň 2002

Zatímco povodeň v červenci 1997 zasáhla především území Moravy a Slezska, povodeň v srpnu roku 2002 postihla zejména Čechy a to povodí Vltavy a tok Labe pod ústím Vltavy. Základní meteorologickou příčinou srpnové povodně byl postup dvou hlubokých tlakových níží přes Středomoří do střední Evropy, kde vyvolaly v poměrně krátkém časovém odstupu dvě vlny vydatných srážek. Znovu se potvrdilo, že z jižního až jihozápadního směrového sektoru přicházejí ty meteorologické situace, které mohou za určitých podmínek v prostoru střední Evropy, a tedy i na území České republiky způsobit velmi silné až extrémní rozvodnění. Obě srážkové vlny ve dnech 6. až 8. 8. a 12. až 15. 8. 2002 zasáhly ponejvíce povodí Vltavy. Obě vlny srážek zasáhly stejná území a to pouze s krátkým přerušením v rozsahu tří dnů. To mělo za následek téměř totální nasycenost krajiny před spadem druhého mohutnějšího objemu srážek. V mnoha profilech bylo dosaženo největších průtoků za celé období pozorování. Doby jejich opakování přesáhly většinou 100 let a ojediněle až 1 000 let. 17

Průběh první odtokové vlny byl většinou významně transformován v říčních úsecích, kde se uplatňoval vliv větších nádrží. Výrazně se to projevilo zejména na Vltavě v Praze. Při druhé odtokové vlně se retenční prostory nádrží rychle zaplnily a jejich vliv na průběh druhé vydatnější odtokové fáze povodně pak byl minimální. Pouze dvě největší nádrže Lipno a Orlík na Vltavské kaskádě pomohly poněkud zmenšit kulminační průtoky, přičemž došlo k překročení maximální přípustné hladiny v nádrži Orlík. Pomocí modelu Vltavské kaskády a variantních simulací ovlivnění povodňové vlny na dolní Vltavě pak bylo zjištěno, že žádným způsobem manipulace nebylo možno snížit velikost kulminace druhé povodňové vlny v Praze na neškodný průtok. Průběh a velikost průtoků měnily výrazně rozsáhlejší rozlivy. Naplňováním prostor v inundačních územích se povodňová vlna zplošťovala a velikost kulminačních průtoků směrem po proudu zmenšovala. Tak tomu bylo zejména při záplavách na Labi. Zatímco na Vltavě v Praze byla průtoku 5 160 m3.s-1 přiřazena doba opakování 500 let (podle analýzy historických značek byla povodeň 2002 s velkou pravděpodobností největší od roku 1432), na Labi v Děčíně byla srpnová průtoková vlna s kulminačním průtokem 4 770 m3.s-1 v rámci hydrologicky vyhodnocených historických případů až třetí v pořadí. Velikostí kulminací ji předčily povodně z roku 1845 a 1862. V mnoha povodňově zatížených úsecích údolních niv byly zjištěny a zdokumentovány změny řečiště, či nové zóny eroze. Srpnová povodeň byla zatěžkávací zkouškou i pro všechna vodní díla v postižených oblastech. U 27 nejvýznamnějších přehradních nádrží bylo 15 z nich vystaveno mimořádným dynamickým účinkům vodního živlu a neobvyklým provozním obtížím. Z toho sedm jich převedlo povodeň bez podstatných škod a na osmi z nich vznikly značné školy, aniž by však byla narušena jejich stabilita a provozuschopnost. Škody na nemovitostech, které způsobila srpnová povodeň 2002, byly odhadnuty na 73,14 miliardy Kč, 19 lidí zahynulo, bylo postiženo celkem 968 aglomerací a 3, 2 milionu obyvatel. Porovnáním katastrofálních povodňových situací v srpnu 2002 a v červenci 1997 se dospělo k závěru, že srpnová povodeň zasáhla větší plochu území, vyznačovala se kratší dobou koncentrace odtoku a probíhala v krajině s poměrně

18

složitější hospodářskou infrastrukturou. Proto i způsobené škody byly větší. (Hladný; 2005)

Obr. č. 6 - Zasažená oblast při povodni 2002 (Zdroj: Povodně 2002: živel a my, 2003)

3.5.3 Povodeň 2009

Povodně v roce 2009, které postihly zejména jižní Čechy, Novojičínsko, Jesenicko a Děčínsko, byly tzv. přívalové povodně, pro které, jak již název napovídá, je charakteristický velmi rychlý vývoj. Během desítek minut až několika hodin dochází především na menších tocích k prudkému vzestupu hladiny. Po její kulminaci však dochází k podobně rychlému poklesu. Nebezpečí přívalových povodní tedy spočívá nejen v jejich často nečekaném a rychlém nástupu, ale také v rychlosti proudu vody.

19

Příčinou přívalových povodní v červnu a červenci 2009 byly intenzivní bouřky, způsobené východní cyklonální situací, která trvala 12 dní, (typické jsou 3 až 4 dny). Právě dlouhá doba trvání východní cyklonální situace přinesla na naše území severovýchodní a později východní proudění s vlhkým a teplým vzduchem ze Středomoří a od Černého moře. Typická byla pro toto počasí jak vysoká teplota vzduchu, tak i vysoká relativní vlhkost, která se v noci pohybovala až kolem 90 až 95% a přes den kolem 70%. Běžné hodnoty v letním období při vysokých teplotách dosahují však pouze okolo 40 až 50%. Bouřky, které byly doprovázeny intenzivními srážkami, se během dvou týdnů každodenně vyskytovaly většinou odpoledne a večer. V jižních Čechách byly povodně zvláště na řekách Blanice a Volyňka. Na některých místech byl zaznamenán průtok blížící se 100leté hranici a například na vodním díle Husinec na řece Blanici stoupla hladina o 7 m za jediný den. Na Novojičínsku byla nejvíce zasažena povodí Jičínky a Luhy a povodeň zde měla velmi rychlý průběh, neboť díky sklonitému reliéfu byl odtok ze svahů do malých vodních toků rychlý. Hladiny těchto menších říček velice rychle stoupaly a po dosažení maxima také velmi rychle klesaly. Vzhledem k rychlosti měla voda, která se vylila z koryt, velkou kinetickou energii. S sebou tak nesla množství splavenin a způsobila značné škody. Srážky na Jesenicku způsobily vzestupy na Bělé, Opavě, Opavici, Vidnávce a Osoblaze, přičemž nejvíce postihnuty byly malé toky odtékající do Polska. Stejně jako v jižních Čechách i zde byly zaznamenány 100leté průtoky a na Černém potoce ve Velké Kraši byla dokonce stanice povodí cela zničena. Jako častý doprovodný jev přívalových povodní, nastaly na Jesenicku sesuvy půdy a to na svazích s vyšším sklonem 10 až 20°. Došlo k nim v důsledku nasycení svrchních horninových vrstev a půdy vodou. Na Děčínsku byla nejvíce zasažena povodí Ploučnice, Kamenice a Bystré a jako v předchozích případech i zde dosáhl průtok na některých místech 100letou hranici a na Huníkovském rybníce došlo k přelití hráze a musel být nouzově učiněn překop hráze, kvůli hrozícímu protržení. Povodně v létě 2009 si vyžádaly 15 lidských životů a výše škod způsobených povodněmi byla odhadnuta na 6, 56 mld. Kč. (Daňhelka, Kubát, 2009)

20

Obrázek 7 - Zasažená oblast pří povodni 2009 (Zdroj: ČHMÚ [3], online)

3.5.4 Povodně 2010

V roce 2010 zasáhly povodně území České republiky hned dvakrát. První v květnu a červnu v povodí Moravy a Odry a druhé v srpnu v povodí Lužické Nisy, Kamenice a Ploučnice.

Květen a červen 2010 Povodně v květnu a červnu v roce 2010 byly svým územním rozsahem velmi podobné povodním v roce 1997, jejich intenzita a důsledky byly však podstatně menší. Nejvíce zasažené bylo v tomto období povodí Olše, kde byla překročena úroveň 100letého průtoku. Příčinou květnových a červnových povodní byla tlaková níže. Tato tlaková níže se v květnu vytvořila nad Středomořím a přes Balkánský poloostrov se dostala nad severovýchod Ukrajiny. Tam proudění kolem tlakové níže přineslo intenzivní srážky nad

severovýchod

ČR,

které

ještě

zesilovaly

vlivem

návětří

Karpat,

v Moravskoslezských Beskydech. V červnu tlaková níže postupovala od Atlantiku přes Velkou Británii, sever Německa a Polsko. To způsobilo rozložení srážek téměř po celé Moravě a Slezsku, ale také po Českomoravské vrchovině a jižních a 21

západních Čechách. V červnu byly srážky navíc v některých dnech doprovázeny i bouřkovou činností. Povodním v květnu a červnu však předcházely dlouhodobější srážky, které způsobily nasycení povodí a to více než dvojnásobné oproti normálu pro dané období. Průběh povodní na některých přítocích Odry byl významně ovlivněn provozem údolních nádrží, díky kterým se podařilo zachytit část povodňové vlny a tím snížit a oddálit kulminace.

Srpen 2010 Příčinou srpnové povodně byla stejně jako u těch v květnu a červnu tlaková níže. Postupovala ze severní Itálie směrem k severu až severovýchodu a zapříčinila srážky nad Jizerskými a Lužickými horami. I v tomto případě bylo na některých místech zaznamenáno překročení 100letého průtoku, například u říčky Chřibská Kamenice ve stanici Všemily. Povodně v květnu, červnu a srpnu v roce 2010 si způsobily škody za zhruba 15,3 mld. Kč a vyžádaly si 9 obětí. (Daňhelka, Kubát, Šercl, 2010)

Obrázek 8 - Zasažená oblast při povodni 2010 - situace v květnu (Zdroj: MV, online)

22

3.6 Faktory ovlivňující výši škod, způsobených povodněmi

Konečná výše povodňových škod závisí na mnoha faktorech. Nejdůležitějšími jsou: -

velikost a průběh povodně, který je charakterizován hodnotou kulminačního

průtoku, dále objemem a tvarem povodňové vlny, ale také délkou trvání a roční dobou výskytu povodně -

protipovodňová opatření, odolnost infrastruktury, koryta a objektů v daném

záplavovém území proti proudící i stojící vodě -

včasná informovanost občanů o povodňovém nebezpečí a průběhu povodně,

tzn. spolehlivá činnost hlásné a předpovědní povodňové služby -

kapacita a stav koryta toku, dále kapacita mostů, jezů a jiných objektů na toku

-

způsob zástavby a využívání záplavového území, jenž má být úměrné

pravděpodobnosti zaplavení. Objekty a předměty v záplavovém území jsou potenciálním nebezpečím ucpání průtočného profilu v dolní části toku, neboť mohou být při povodni odplaveny -

připravenost a úroveň prováděných opatření na ochranu před povodněmi, jako

souhrn všech aktivit povodňových orgánů, správců povodí a vodních toků, složek integrovaného záchranného systému (IZS) a všech dalších orgánů a organizacích zapojených do systému ochrany před povodněmi. Velikost a průběh povodně lze na některých tocích aktivně ovlivnit zachycením části povodňové vlny v nádrži nebo jejím převodem do jiného povodí. Každá vodní nádrž má v podstatě ochranný účinek, nejsilnější však je u těch nádrží, které mají vyčleněny ochranný (retenční) prostor. Podobný účinek mají při povodni přirozené inundační plochy podél vodních toků a území určená k řízeným rozlivům povodní. (ČHMÚ [2], nedatováno) Nutno dodat, že jednou z hlavních a zásadních příčin povodňových škod jsou lidské aktivity v krajině. Aktivity jako zemědělství v údolních nivách, lidská sídla, dopravní sítě a mnoho dalších se v krajině dostávají do střetu s přirozenou cestou vody. Z toho vyplývá, že právě neustálý nárůst všech těchto lidských aktivit je jednou z hlavních příčin rozměrů a zvětšování škod při povodních, nikoliv zvětšování povodní samotných. (Rektořík; 2007) 23

4.

Legislativa, závazné dokumenty a dotační programy

4.1 Klíčové zákony

Protipovodňová ochrana je v různých souvislostech zakotvena v mnoha zákonech České republiky. Tím klíčovým je však zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů, znám též pod názvem vodní zákon. Ten mimo jiné v § 24, odstavci 3 udává, že Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství spolupracují v rámci mezinárodních komisí na zpracování mezinárodních plánů povodí a mezinárodních plánů pro zvládání povodňových rizik nebo souboru plánů pro zvládání povodňových rizik koordinovaných na úrovni mezinárodní oblasti povodí. Paragraf 25 se pak přímo věnuje zpracování plánů povodí a plánů pro zvládání povodňových rizik. Ty se zpracovávají ve třech etapách: a)

Přípravné práce, které zahrnují

-

Předběžné vyhodnocení povodňových rizik a vymezení oblastí s velkým povodňovým rizikem

-

Časový plán a program prací pro zpracování plánů

-

Analýzu všeobecných a vodohospodářských charakteristik povodí

b)

Zpracování návrhů plánů povodí a návrhů plánu pro zvládání povodňových rizik, jenž musí být zpracovány podle výsledků přípravných prací

c)

Zpracování plánů povodí a plánů pro zvládání povodňových rizik, upravených podle vyhodnocení konzultací s uživateli vody a veřejností Národní plány povodí vydává Ministerstvo zemědělství, plány pro zvládání

povodňových rizik vydává Ministerstvo životního prostředí. Přezkoumávání a aktualizace se provádějí každých 6 let. Obsah plánů se stanoví vyhláškou. Stěžejní části tohoto zákona je hlava IX – Ochrana před povodněmi. Zde pod jednotlivými paragrafy najdeme stanovení povodňových opatření, stupňů povodňové aktivity, záplavových území, zvládání povodňových rizik i povodňové plány. Dále zákon ustanovuje předpovědní a hlásnou povodňovou službu, povodňové záchranné a zabezpečovací práce, povodňové orgány, dokumentaci a vyhodnocení povodní a náklady na opatření na ochranu před povodněmi. 24

Dalším významným zákonem v této oblasti je zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Tento krizový zákon vymezuje základní pojmy, které se týkají krizového řízení. Stanovuje také působnost a pravomoci státních orgánů a územních samosprávných celků a práva a povinnosti fyzických a právnických osob při přípravě na krizové situace. Ustanovuje právo kontrolovat dodržování zákona, pokuty při přestupcích a určuje poskytování státní podpory při živelních pohromách. S krizovým zákonem úzce souvisí zákon č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů. Tento zákon upravuje přípravu hospodářských opatření pro stav nebezpečí a přijetí hospodářských opatření po vyhlášení krizových stavů. Dále stanovuje pravomoci vlády, ústředních správních úřadů, České národní banky, krajských úřadů, obecních úřadů a orgánů územních samosprávních celků při přípravě a přijetí hospodářských opatření pro krizové stavy. Stanoví též práva a povinnosti fyzických a právnických osob při přípravě a přijetí hospodářských opatření pro krizové stavy. S povodňovou tématikou také jistě souvisí zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. Vymezuje integrovaný záchranný systém, stanoví složky integrovaného záchranného systému a jejich působnost, působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků. Stejně jako v předchozích případech zákon stanovuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při přípravě a mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po dobu vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu. S tímto zákonem úzce souvisí zákon č. 238/2000 Sb. o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů.

25

4.2 Ostatní právní předpisy

Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů vymezuje práva a povinnosti orgánů ochrany veřejného zdraví i pro případy mimořádných událostí. Zákon č. 12/2002 Sb. o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou stanoví zásady pro poskytnutí státní finanční pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou a postup předcházející poskytnutí státní pomoci. Zákon č. 219/1999 o ozbrojených silách České republiky vymezuje mimo jiné využití vojenské techniky při mimořádných situacích ohrožující životy, majetkové hodnoty a životní prostředí a ustanovuje spolupráci armádních složek při povodňových situacích. Nařízení vlády č. 36/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 462/2000 Sb. k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Stanovuje obsah činnosti a složení krizových štábů kraje a způsob zpracování krizových plánů. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 471/2001 Sb. o technickobezpečnostním dohledu

nad

vodními

díly

vymezuje

vodní

díla

podléhající

technickobezpečnostnímu dohledu a určuje kritéria a postup jejich zařazení do kategorií. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 236/2002 Sb. o způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území, prováděné správcem vodního toku a vodoprávním úřadem. Další právní opatření můžeme najít například ve Věštníku Ministerstva životního prostředí.

26

Mimo tyto právní předpisy je pro Českou republiku jako pro členskou zemi Evropské unie závazná v povodňové problematice samozřejmě i evropská legislativa. Zde je stěžejním dokumentem Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik.

4.3 Závazné dokumenty vztahující se k prevenci a ochraně před povodněmi

4.3.1 Strategie ochrany před povodněmi v České republice

Strategie ochrany před povodněmi v České republice (dále jen Strategie) je dokument, který byl schválen usnesením vlády ze č. 382 zde dne 19. dubna 2000. Vytváří rámec pro definování konkrétních postupů a preventivních opatření ke zvýšení systémové ochrany před povodněmi v České republice. Cílem je rovněž vytvořit podklad pro rozhodování veřejné správy při realizaci opatření proti povodním ale i pro usměrňování rozvoje území. Dalším významným úkolem je definování rozsahu odpovědnosti systému povodňové ochrany na úrovni stát – samospráva – občan, neboť opomenutí tohoto faktoru způsobuje nesprávné očekávání výsadní odpovědnosti státu, absenci prevence na místní úrovni a malou iniciativu občanů. Strategie definuje předpovědní a hlásnou službu, ovlivňování průběhu a rozsahu povodní, omezení potenciálních škod, ochranu majetku a realizaci Strategie a související vazby. Je to dokument s dlouhodobou platností, otevřený pro doplňující návrhy, které budou reagovat na vývoj a rovněž plnění navrhovaných opatření. (Strategie ochrany před povodněmi v České republice, 2000)

27

4.3.2 Program prevence před povodněmi (229 060)

I. etapa programu probíhala v období let 2002–2007 a byla zaměřena především na území zasažené povodněmi v roce 1997. Jednalo se o povodí řek Odry, Moravy a povodí horního Labe. Členěna byla na následujících pět podprogramů: 1)

Podprogram výstavba a obnova poldrů, nádrží a hrází (229 062)

2)

Podprogram zvyšování průtočné kapacity vodních toků (229 063)

3)

Podprogram stanovování záplavových území (229 064)

4)

Podprogram studie odtokových poměrů (229 065)

5)

Podprogram vymezení rozsahu území ohrožených zvláštními povodněmi

(229 066) Podprogramy číslo 229 064, 229 065 a 229 066 byly studijního charakteru. Jejich výstupy byla vymezená záplavová území podél významných vodních toků. U podprogramu 229 065 byly výstupem též možné varianty protipovodňové ochrany. Prostřednictvím podprogramů 229 062 a 229 063 byla budována konkrétní opatření. Program tak tvořil kompaktní celek, v němž byl kladen důraz na komplexnost řešení ochrany před povodněmi. Hlavními cíli a poslání programu tak bylo zlepšení úrovně povodňové ochrany prostřednictvím výstavby a obnovy poldrů, výstavby ochranných hrází v intravilánech obcí a měst, zvyšování průtočné kapacity koryt vodních toků a vymezení doposud chybějících záplavových území podél vodního toku. (MZe [1], 2004) Tato etapa představovala výběr investičních záměrů pro nejohroženější části území České republiky s plánovanými náklady ve výši 4,15 mld. Kč. Hlavními zdroji financování byly prostředky úvěru od Evropské investiční banky (EIB), z výnosů z privatizací prostřednictvím kapitoly Operace státních finančních aktiv a ze státního rozpočtu. V menší míře pak vlastní zdroje žadatelů a spolufinancování ze strany obcí a měst. Celkem bylo v letech 2002–2007 realizováno 435 stavebních akcí. Na základě detailní analýzy 232 významných staveb lze konstatovat, že byla zvýšena míra ochrany před povodněmi. Dále bylo prostřednictvím těchto staveb ochráněno celkem 210 295 obyvatel a majetek v hodnotě 245,5 mld. Kč. Došlo také k vymezení záplavových území podél vodních toků v celkové délce 11 601,9 km, což je v porovnání s rokem 2002 nárůst o 19,25% (tj. o 2 729,49 km). Pro doplnění lze 28

uvést, že v rámci programu „Obnova, odbahnění a rekonstrukce rybníků a vodních nádrží“ (229 210) bylo v letech 2003–2007 realizování 226 akcí a dosaženo tak zajištění 68,240 mil. m3 retenčního prostoru. (MZe [2], 2013)

4.3.3 Podpora prevence před povodněmi II. (129 120)

II. etapa programu Prevence před povodněmi navázala v roce 2007 na etapu první a probíhá až do konce roku 2014. Hlavním cílem II. etapy je další snižování úrovně ohrožení a povodňových rizik v záplavových oblastech vodních toků, zvýšení kapacit koryt v intravilánech a posílení akumulace v údolních nivách. Tato etapa byla připravena zabezpečit financování především na těch místech, která byla nejvíce postižena povodní v roce 2002. Investiční akce navržené k financování v rámci této etapy jsou technickými akcemi, které mají systémový charakter s výrazně větším podílem přírodě blízkých opatření. Totožně jako I. etapa programu i II. etapa je rozčleněna na pět podprogramů, jejichž vzájemná provázanost umožňuje zvýšení účinků protipovodňové prevence na toku. Podprogramy a jejich zaměření je následující: 1)

Podpora protipovodňových opatření s retencí (129 122), jehož cílem je

zřizování nových retenčních prostorů na vodních tocích (suché nádrže, vodní nádrže) a úpravy a rekonstrukce na existujících vodních nádržích s retenčním účinkem pro zvýšení míry ochrany území podél vodních toků, a v neinvestiční části obnova a opravy tohoto typu opatření. 2)

Podpora protipovodňových opatření podél vodních toků (129 123), cílem

kterého jsou opatření podél vodních toků formou zvyšování průtočné kapacity koryt vodních toků rozšířením nebo prohloubením koryta a jejich stabilizace, odlehčovacích koryt a štol výstavbou ochranných hrází, zvyšování průtočné kapacity jezů, rekonstrukce hrází a ostatních souvisejících opatření, neinvestiční část je zaměřena na obnovu a opravy tohoto typu opatření. 3)

Podpora zvyšování bezpečnosti vodních děl (129 124) s cílem rekonstrukce

stávajících vodních děl za účelem zvýšení bezpečnosti jejich provozu za povodní a za účelem zlepšení manipulačních možností vodních děl v operativním povodňovém 29

řízení. Rekonstrukce vodních děl se týká především bezpečnostních přelivů a spodních výpustí, a stabilizace a zesílení stavebních konstrukcí vodních děl. 4)

Podpora vymezení záplavových území a studií odtokových poměrů (129 125),

který má za cíl vypracování dokumentace pro návrh záplavových území podle § 66 zákona č. 254/2001 Sb. a podle vyhlášky č. 236/2001 Sb. nebo vypracování studií odtokových poměrů. Přípravná protipovodňová opatření jsou nezbytným krokem pro následující fáze projektové přípravy jednotlivých opatření. 5)

Podpora zadržování vody v suchých nádržích na drobných vodních tocích

(129 126), jehož cílem je zřizování nových retenčních prostorů na drobných vodních tocích a rekonstrukce a úpravy na existujících suchých nádržích pro zvýšení míry ochrany území podél drobných vodních toků před povodněmi a to zejména z přívalových srážek lokálního charakteru. V souladu s vyhláškou č. 560/2006 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku a dle požadavku Ministerstva financí byly pro II. etapu programu Prevence před povodněmi stanoveny určité indikátory a parametry. Indikátory kvantifikují účinnost technického řešení. Jejich hodnoty uvádějí žadatelé při předložení žádosti o dotaci, případně po ukončení akce. Zvolené indikátory specifikují konkrétní cíl nebo efektivnost protipovodňových opatření. Indikátorů je celkem deset a jsou rozděleny na indikátory pro stavební akce a indikátory pro studijní akce. Indikátory pro stavební akce jsou: i1 – Zvýšení míry ochrany před povodněmi – indikátor popisuje technickou účinnost navrženého protipovodňového opatření porovnáním současné míry ochrany před povodněmi s navrhovanou hodnotou po realizaci opatření i2 – Plocha záplavového území při pětiletém, dvacetiletém, stoletém průtoku (Q5/Q20/Q100) – indikátor popisuje naléhavost realizace protipovodňového opatření pomocí kvantifikace ploch [ha] stanoveného (vymezeného) záplavového území při průtoku Q5, Q20 a Q100 podle vyhlášky č. 236/2001 Sb. i3 – Plocha stavebních objektů ohrožených povodní v záplavovém území Q5/Q20/Q100 – indikátor popisuje naléhavost realizace protipovodňového opatření pomocí kvantifikace ploch [m2] půdorysů stavebních objektů ohrožených povodní ve

30

stanoveném (vymezeném) záplavovém území při průtoku Q5, Q20 a Q100 podle vyhlášky č. 236/2001 Sb. i4 – Počet ohrožených obyvatel v záplavovém území Q5/Q20/Q100 – indikátor popisuje naléhavost realizace protipovodňového opatření pomocí kvantifikace počtu ohrožených obyvatel ve stanoveném (vymezeném) záplavovém území při průtoku Q5, Q20 a Q100 podle vyhlášky č. 236/2001 Sb. i5 – Průměrná roční škoda před/po realizaci protipovodňového opatření – indikátor popisuje technickou účinnost navrženého protipovodňového opatření porovnáním současné hodnoty průměrné roční škody (rizika) a téže hodnoty po realizaci navrženého opatření. Hodnota je vyčíslena analýzou povodňových škod a povodňového rizika v zájmové lokalitě. i6 – Zvýšení bezpečnosti vodního díla při povodních – indikátor popisuje technickou účinnost navrženého protipovodňového opatření porovnáním současné bezpečnosti vodního díla s navrhovanou hodnotou po realizaci opatření. Bezpečnost je udávána dobou opakování kontrolní povodňové vlny, kdy nedojde k překročení mezní bezpečné hladiny a ke vzniku nepřijatelného rizika zničení hráze a vzniku průlomové vlny. i7 – Plocha území ohroženého zvláštními povodněmi – indikátor popisuje naléhavost realizace protipovodňového opatření pomoci kvantifikace plochy [ha] území ohroženého zvláštními povodněmi podle § 69 zákona č. 254/2001 Sb. i8 – Počet obyvatel v území ohroženém zvláštními povodněmi – indikátor popisuje naléhavost realizace protipovodňového opatření pomoci kvantifikace počtu obyvatel v území ohroženém zvláštními povodněmi podle § 69 zákona č. 254/2001 Sb. Zbylé dva indikátory jsou pro studijní akce a to: i9 – Počet obyvatel v ohrožených sčítacích obvodech protékaných tokem – indikátor popisuje

naléhavost

realizace

studie

pomocí

kvantifikace

počtu

obyvatel

v ohrožených sčítacích obvodech protékaných tokem. Hodnoty jsou vyčísleny pomocí Registru sčítacích obvodů. Indikátor lze stanovit pro studijní akce všech správců vodních toků.

31

i10 – Orientační počet obyvatel na jeden kilometr délky toku – indikátor popisuje naléhavost realizace studie pomocí kvantifikace počtu obyvatel v ohrožených sčítacích obvodech na jeden kilometr. Hodnoty jsou vyčísleny pomocí Registru sčítacích obvodů. Indikátor lze stanovit pro studijní akce všech správců vodních toků. Parametry kvantifikují měrné množství reprodukce majetku. Parametry investičních akci stanovují počty jednotek, ke kterým jsou přiřazovány jednotkové ceny pořízení nebo reprodukce majetku tak, aby mohly být vyčísleny náklady na investiční akce. Parametrů je celkem osm a jsou obdobně jako indikátory opět rozděleny na parametry pro stavební a studijní akce. Parametry pro stavební akce jsou: p1 – Retenční objem (mil. m3) p2 – Délka hráze/zdi nebo rekonstruované hráze/zdi (m) p3 – Délka mobilní stěny / Kč/m2 mobilní stěny (m) p4 – Délka těsnění podloží/násypu p5 – Délka úpravy toku nebo stabilizace koryta toku (m) p6 – Délka odlehčovacího koryta, resp. štoly (m) p7 – Délka přelivné hrany rekonstrukce jezu, resp. bezpečnostního přelivu (m) Parametr pro studijní akce: p8 – Délka řešeného úseku toku (km) (MZe [3], 2013)

Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem dopravy musí vládě pravidelně předkládat zprávu o plnění programů prevence před povodněmi. Poslední zveřejněnou je Zpráva o plnění programů prevence před povodněmi k 31. 12. 2011 (dále jen

32

Zpráva), která přináší informace o realizaci programů prevence před povodněmi v době od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2011. Mimo jiné informuje i o financování programu.

Zdroj Úvěr EIB Fond národního majetku Státní rozpočet Celkem dotace

Vlastní zdroje, zdroje územních rozpočtů a fondů EU

Celkem

2007 0 0 193,8 193,8

2008 308 140 341,4 789,4

2009 1316,6 450 29,5 1796,1

2010 634,6 650 99,5 1384,1

2011 2012–2013 Celkem 816,1 3924,7 7000 350 0 1590 54,4 281,4 1000 1220,5 4206,1 9590

104

94,1

189,8

293,7

31,6

0

713,2

297,8

883,5

1985,9

1677,8

1252,1

4206,1

10303,2

Tab. 1: Přehled skutečného čerpání let 2007–2011 a předpoklad čerpání finančních zdrojů programu 129 120 v letech 2012–2013 (v mil. Kč) (zdroj: MZe [2]; Zpráva o plnění programů prevence před povodněmi k 31. 12. 2011)

Dle Zprávy lze pátý rok realizace díky plynulému čerpání finančních prostředků hodnotit kladně.

4.4 Dotační programy

4.4.1 Operační program Životní prostředí (OPŽP)

V Operačním programu Životní prostředí se v programovém období 2007–2013 protipovodňovou ochranou zabývala prioritní osa 1 – Dotace pro vodohospodářskou infrastrukturu a snižování rizika povodní, oblast podpory 1.3 – Omezování rizika

33

povodní. V tomto období žádalo o dotaci 458 projektů, jejichž celkové náklady byly vyčísleny na 2 802 825 682 Kč. Celková schválená výše podpory činila 2 419 498 241 Kč, z čehož 2 405 122 583 Kč pocházelo z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti a zbytek ze státního rozpočtu a Státního fondu životního prostředí České republiky. (OPŽP, 2014) Finančně

nejnáročnějším

zrealizovaným

projektem

z již

zmíněného

programového období 2007–2013 byl projekt 3MP – Modernizace systému Měření, Modelování a Předpovědní povodňové služby ČR, jehož žadatelem byl Český hydrometeorologický ústav. Obsahem tohoto projektu byla modernizace předpovědní povodňové služby prostřednictvím obnovy výpočetního systému pro předpovědní model ALADIN, obnovy srážkoměrů na profesionálních srážkoměrných stanicích, centralizace a reorganizace výpočtu nové generace hydrologického systému pro předpověď průtoků ve vodních tocích a pořízením nových přístrojů windprofiler. Tento projekt byl realizován v letech 2009–2011 a celkové náklady byly vyčísleny na 132 453 287 Kč. (RISY.cz [1], 2014) Dalším projektem, který je však zatím teprve v realizační fázi, ukončen by měl být 31. 10. 2014, je projekt Zkapacitnění toku Blanice přírodě blízkým způsobem v intravilánu města Vlašimi. Žadatelem projektu bylo Povodí Vltavy a celkové náklady činí 70 066 636 Kč. Předmětem projektu je optimalizace vodního režimu Blanice v oblasti města Vlašim. V rámci realizace akce dojde ke zkapacitnění koryta toku přírodě blízkým způsobem a zabezpečení okolí toku proti zaplavení při návrhové stoleté povodni. (RISY.cz [2], 2014) Mimo již zmíněné projekty budou z Operačního programu Životní prostředí financovány ještě další zakázky. Největší z nich je projekt Strategie ochrany před negativními dopady povodní a erozními jevy přírodě blízkými opatřeními v České republice. Žadatelem projektu je Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce. Jedná se o komplexní projekt infrastrukturní povahy pro univerzální dlouhodobé využití. V rámci projektu budou navrženy sady indikátorů a hodnotících kritérií pro následné realizační projekty. Výstupy projektu přispějí k doplnění ucelené strategie Ministerstva životního prostředí k řešení problematiky protipovodňové ochrany, vodní eroze, plošného znečištění a obnovy vodního režimu.

34

Celkové náklady toho projektu byly vyčísleny na 249 996 000 Kč. (RISY.cz [3], 2014) Dalším projektem, který bude čerpat podporu z Evropské unie je projekt Stavba č. 4679 Maniny - PPO, snížení nivelety Karlín, etapa 0001 - poldr s oddychovou zónou. Na něj by měla navázat etapa 0002 – rozšíření poldru. V obou případech je žadatelem hlavní město Praha. Při sečtení nákladů na oba projekty vyjde částka 226 849 739 Kč. (OPŽP, 2014)

4.4.2 Státní dotace

Největší část finančních prostředků na protipovodňovou prevenci a ochranu pochází z dotací Evropské unie. Projekty, které nelze z evropských peněz financovat, jsou podporovány státními prostředky. Hlavním z nich je státní rozpočet, existují však specificky zaměřené fondy a programy. Jedním z nejvýznamnějších je Státní fond životního prostředí České republiky, ze kterého jsou financovány samostatné projekty. Zároveň jsou jeho prostřednictvím kofinancovány i projekty, jenž jsou z hlavní části financovány dotacemi z Evropské unie. Státní prostředky jsou rozdělovány taktéž prostřednictvím již výše zmíněných prevenčních programů.

35

5.

Možnosti protipovodňových opatření

Dle dokumentů Evropské komise o protipovodňové ochraně, prevenci a zmírňování povodní, jsou protipovodňová opatření rozdělena pro přehlednost do čtyř základních skupin: -

Prevence – prevence škod způsobených povodněmi neprováděním výstavby obytných domů a průmyslových budov v oblastech náchylných k povodním, podpora vhodného využívání území, zemědělských i lesnických praktik, přizpůsobení rozvoje povodňovému riziku -

Ochrana – provádění strukturálních a nestrukturálních opatření za účelem

snížení pravděpodobnosti vzniku povodní či dopadu povodní v konkrétní oblasti -

Připravenost – informování veřejnosti o povodňových rizicích, co dělat

v případě povodně -

Reakce v případě mimořádně události – vytvoření plánů reakce na mimořádné

události pro případ povodně -

Regenerace a poučení – návrat do normálního stavu co možná nejdříve a

zmírnění jak hospodářských, tak sociálních dopadů na dotčenou populaci (EK; 2004)

Další dělení protipovodňových opatření je dle dokumentu Strategie ochrany před povodněmi v České republice možné z hlediska způsobu ochrany a to na: -

Opatření v krajině

-

Technická opatření

5.1 Opatření v krajině

Veškerá opatření se musí provádět s ohledem na dopad na životní prostředí a je nezbytné usilovat o vytvoření rovnováhy mezi urbanizací a hospodářským rozvojem na straně jedné a potřebami využít toto území ke zpomalení toku a akumulaci vody na straně druhé.

36

Opatření v krajině jsou především změny rostlinného pokryvu, změny využívání pozemků, tvorba protierozních mezí a vegetačních pásů, zatravňování a zalesňování břehů a přirozených inundací, změny ve strukturách krajiny prováděné za účelem zachycení vody v povodí a zpomalení jejího odtoku. V této oblasti je úlohou státu především určení konkrétních opatření k ochraně před povodněmi a kontrola jejich naplňování a účinnosti a koordinace realizace opatření pro ochranu před povodněmi na území povodí. Dále potom realizace investičních ochranných opatření schválených příslušným stupněm a typem plánovací dokumentace, koordinace sektorové politiky, vypracování systému pobídek pro zlepšení hospodaření v krajině a v neposlední řade úprava právních a technických předpisů. Úlohou obcí v této oblasti je v první řadě ovlivňování hospodaření s pozemky na svých správních územích v pozitivním směru.

5.2 Technická opatření

Zatímco opatření v krajině mají spíše prevenční a ochranný ráz, technická opatření mají za úkol především zmírnit účinky povodně prostřednictvím zachycení části jejího objemu a tím snížení kulminačního průtoku nebo v důsledku zabránění rozlivů technickými prostředky. Mezi nejčastější technická opatření patří nádrže s retenčním účinkem a poldry. Jejich realizaci zajišťuje stát. Slouží ke zpomalení odtoku a akumulaci vody v povodí. Vzhledem k tomu, že je jejich realizace spojena většinou s vysokými náklady, je vždy nutné předem zvážit jejich účinnost a efektivitu a provést posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). Výstavba vodohospodářských stavba musí být promítnutá a schválená v územním plánu. Musí se brát v úvahu také provozní náklady spojené s jejich udržováním v bezpečném a provozuschopném stavu. Je třeba zajistit technicko-bezpečnostní dohled a při ovládání a manipulaci využít moderní měřící, ovládací a řídící techniky. (Strategie ochrany před povodněmi v České republice; 2000)

37

5.3 Přírodě blízká opatření

Nezbytným doplněním systému technických protipovodňových opatření jsou přírodě blízká protipovodňová opatření. Ty se podle umístění rozlišují na opatření prováděná v ploše povodí a na opatření prováděná na vodních tocích a v jejich nivách. Vzhledem k úzké funkční souvislosti těchto dvou typů by měla být v rámci povodí uskutečňována koordinovaně a ve vzájemných souvislostech. Přírodě blízká protipovodňová opatření jsou úzce spjata s opatřeními v krajině. Přírodě blízká opatření v ploše povodí jsou realizována především prostřednictvím protierozních opatření. Jejich cílem je snížení projevů eroze a zvýšení schopnosti krajiny zadržovat vodu a zpomalovat povrchový odtok. Mezi tato opatření patří například agrotechnická protierozní opatření (vhodné způsoby provádění orby, vyloučení širokořádkových plodin z pěstování na svažité půdě), organizační protierozní opatření (zatravnění svažité orné půdy, organizace produkčních ploch) a biotechnická protierozní opatření (zřizování protierozních mezí, zasakovacích pásů, výstavba protierozních nádrží). Přírodě blízkými opatřeními na vodních tocích se rozumí hlavně zpomalení odtoku povodňových vod a využití volné retenční kapacity říčních a potočních niv. V nezastavěných nivách se opatření provádějí prostřednictvím revitalizace koryta vodního toku a obnovení přirozených hydrologických funkcí nivy. V zastavěných územích je protipovodňového účinku dosahováno kapacitní úpravou koryta a zrychlením odtoku. Z povahy problému do budoucna vyplývá, že jedinou správnou cestou v protipovodňové ochraně a prevenci bude kombinace a vzájemná provázanost přístupů zajišťující efektivní a účinnou ochranu, dobrý ekologický stav vod a trvalou udržitelnost při využívání krajiny. (Šindlar, nedatováno)

38

Obrázek 9 - Příklad přírodě blízkého protipovodňového opatření - Poldr Žichlínek (Zdroj: ČHMÚ [4], online)

5.4 Organizační opatření

Organizační protipovodňová opatření zahrnují předpisy, instituce a orgány, jejichž cílem je chránit obyvatelstvo a minimalizovat škody v případě výskytu povodně. Aby byla tato opatření co nejefektivnější, je nutné, aby v případě povodně všechny orgány a instituce spolupracovaly. Ústředním povodňovým orgánem je Ministerstvo životního prostředí České republiky. Ministr životního prostředí je zároveň předsedou Ústřední povodňové komise, kterou v případě povodní zřizuje vláda. Dalším orgánem je Ministerstvo vnitra České republiky, ministr vnitra je zároveň místopředsedou Ústřední povodňové komise. V resortu Ministerstva vnitra působí také Policie České republiky a Hasičský záchranný sbor. Mimo období povodně se na případný zásah průběžně připravuje Armáda České republiky. Povodňovými orgány jsou též orgány obcí a městských částí, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady. Tyto orgány státní správy v době povodně zřizují Povodňové komise jako výkonné 39

složky k plnění mimořádných úkolů. Povodňovými orgány jsou také státní podniky Povodí. Některé zmíněné orgány zhotovují také dokumenty a předpisy, které se podílejí na ochraně před povodněmi. Stěžejními jsou Strategie ochrany před povodněmi v České republice a povodňové plány. Důležitou roli při ochraně před povodněmi hraje Hlásná a předpovědní povodňová služba ČHMÚ, která monitoruje aktuální stav hladiny vodních toků, připravuje hydrologické předpovědi a vydává pravidelné zprávy a výstrahy v případě hrozící povodně. (MŽP; Povodňový plán ČR, 2013)

5.5 Postup při povodních

Protipovodňová opatření se řídí mírou povodňového nebezpečí. To začíná prvním stupněm povodňové aktivity, který se sice nevyhlašuje, ale již je nutná bdělost a další sledování situace. V tomto okamžiku zahajuje činnost hlásná a předpovědní povodňová služba, začínají se stavět protipovodňové bariéry a mírně se zvyšují odtoky z přehradních nádrží. Pokud nebezpečí povodně přeroste do skutečného povodňového jevu, vyhlašuje již příslušný povodňový orgán druhý stupeň povodňové aktivity. Povodňovým orgánem jsou již zmíněné orgány obcí a městských částí, obecní a krajské úřady, které při povodních zřizují povodňové komise. Pokud povodně ohrožují rozsáhlá území a krajské povodňové komise na zvládání situace vlastními silami nestačí, přísluší řízení ochrany před povodněmi a výkonu dozoru nad ní Ústřední povodňové komisi. Při bezprostředním nebezpečí nebo při hrozbě vzniku větších škod vyhlašuje příslušný povodňový orgán třetí stupeň povodňové aktivity. Při třetí stupni jsou v případě potřeby zahájeny záchranné práce nebo evakuace.

40

5.5.1 Činnost Ústřední povodňové komise

Ústřední povodňová komise (dále jen ÚPK) řídí, koordinuje, kontroluje a v případě potřeby ukládá opatření v celém rozsahu řízení ochrany před povodněmi. Dle zákona 254/2001 Sb.: -

informuje vládu o průběhu a rozsahu povodní,

-

koordinuje a kontroluje činnost povodňových komisí krajů,

-

nařizuje po projednání se správci povodí a příslušnými povodňovými orgány

mimořádné manipulace na vodních dílech nad rámec schválených manipulačních řádů s možným dosahem přesahujícím rámec oblasti povodí, -

vede záznamy v povodňové knize.

Pokud plní funkci ústředního povodňového orgánu na území České republiky:

-

vyhodnocuje vývoj povodňové situace

-

v případě potřeby vyžaduje pomoc Armády ČR, Ministerstva vnitra a ostatních

orgánů -

rozhoduje o opatřeních ke zmírnění průběhu a následků povodní a činí opatření

potřebná k výkonu zabezpečovacích a záchranných prací -

předkládá vládě zprávy o povodňové situaci a škodách, návrhy na nutná

opatření -

připravuje zprávy pro sdělovací prostředky

K plnění operativních úkolů vytváří ÚPK po dohodě s příslušnými resorty pracovní štáb ÚPK. (Povodňový plán ČR, nedatováno)

41

Obr. č. 10 - Příklad předpovědní výstražné informace ČHMÚ (Zdroj: ČHMÚ [2], online)

42

6.

Zrealizovaná protipovodňová opatření

6.1 Zrealizovaná protipovodňová opatření v zahraničí

Obr. č. 11 - Protipovodňové bariéry zadržující vodu z Dunaje v rakouské Kremži (zdroj: Česká televize, online)

Jednou z možností ochrany před povodněmi jsou vodohospodářské revitalizace. Ty se ve vyspělých zemích začaly provádět od 70. let 20. století. V USA a Anglii mají revitalizace spíše funkci obnovení krajiny. Ve Spojených státech byly největšími projekty například obnova mokřadů Everglades na Floridě nebo tvorba mokřadů v deltě řeky Mississippi. V Anglii se jedná o revitalizace řek Skerne v Darlingtonu nebo Ogwen v Severním Wallesu. V Dánsku, Nizozemsku a v německy mluvících zemí mají však revitalizace kromě ochrany přírody i protipovodňové funkce. V Dánsku proběhly revitalizace na řece Skjern ale také na řece Brede, která se nachází v nížinné, zemědělsky a lesnicky velmi intenzivně využívané krajině a jejíž koryto bylo v minulosti napřímeno. Nyní již

byla

v několika

úsecích

revitalizována,

včetně

meandrace.

Jedním

z nejvýznamnějších projektů v Německu byla revitalizace řeky Isary v Mnichově.

43

Základem tohoto projektu byla obnova dostatečně širokého, a tedy i kapacitního povodňového koridoru, jenž byl v minulosti již upravován. V upraveném korytu se povodňové proudění soustřeďuje do menších rychlostí. Cílem revitalizace bylo též vrátit korytu přírodní ráz, což umožňuje rekreační využití řeky přímo ve městě. Účinek revitalizace Isary prověřila v srpnu 2005 velká povodeň, která poškodila zejména některé technické prvky. K zaplavení Mnichova však nedošlo a revitalizace tak splnila svůj hlavní účel. (Just, 2005) Dalším příkladem ze zahraničí může být Vážská kaskáda na Slovensku. Jak již název napovídá, kaskáda leží na řece Váhu, která je nejdelší řekou na Slovensku. Výstavba Vážské kaskády začala roku 1930, kdy byla postavena vodní elektrárna Ledce, pokračovala po 2. světové válce a nejnovějším dílem je vodní nádrž Žilina. Vážská kaskáda je soustava 22 přehradních nádrží a vodních elektráren, které využívají hydroenergetický potenciál Váhu. Kromě energetického využití má však i vodohospodářský význam jako ochrana před povodněmi a zároveň slouží i k rekreaci. (ČEZ, 1999) Protipovodňovou ochranou se zabývají i v Nizozemsku, které na rozdíl od České republiky postrádá původní přírodní krajinu málo ovlivněnou lidskou činností, jako jsou u nás například národní parky. Protipovodňová opatření jsou v Nizozemsku většinou spojena s rekreačním využitím dané lokality či obnovením nivních biotopů. Jedním z takových je přírodní plocha Steenwaard, nedaleko města Utrecht. Zde obnova biotopu spočívala ve hloubení koryt a tvarování vyvýšením. Vytvořily se tak podmínky pro samovolné přírodní procesy. Zemní práce však i rozšířily prostor pro řeku Lek. Stoupne-li hladina vody v řece, je k dispozici větší prostor a zároveň se snižuje riziko přelití a protržení hrází. Snížení terénu nivy tedy přispívá k lepší ochraně území před povodněmi. (Králová, 2001)

44

Obr. č. 12 - Vodní dílo Žilina, Vážská kaskáda (zdroj: Vodohospodárska výstavba, š. p., online)

6.2 Zrealizovaná protipovodňová opatření v České republice

Některá zrealizovaná protipovodňová opatření jsou již zmíněna dřív, viz kapitola Dotační programy, podkapitola Operační program Životní prostředí.

Ochranná retenční nádrž Žichlínek, revitalizace Moravské Sázavy a Lukovského potoka Nádrž Žichlínek se nachází v Pardubickém kraji, protipovodňový přínos má však spíše pro kraj Olomoucký, neboť právě zde se projeví její účinek a to na toku Moravské Sázavy a po jejím soutoku s Moravou i na samotné řece Moravě až po město Olomouc. V retenčním prostoru nádrže byla provedena revitalizace Moravské Sázavy a Lukovského potoka. Při této revitalizaci byla obnovena přirozená meandrující koryta a vlhká nivní luka. Vzhledem k tomu, že byly při výstavbě dodržovány požadavky na dobrý ekologický stav vodních toků a jejich údolních niv, jako je například obnova přirozeného tvaru koryta a přirozené nivní vegetace, zajištění obousměrné migrační prostupnosti celého systému pro vodní živočichy a minimální narušení krajinného rázu technickými objekty, je tento projekt dokladem 45

dosažení velkého efektu z hlediska protipovodňové ochrany. Nádrž je schopna zadržet až 5,9 mil. m3 vody a transformuje povodňové průtoky na polovinu průtoku původního, ze 125 m3 .s-1 na 60 m3 .s-1. Dalším pozitivem projektu je fakt, že se dá nádrž mimo období povodní využívat také k rekreačním účelům. (Šindlar, nedatováno)

Varovný systém ochrany před přírodními živly v mikroregionu Podralsko V mikroregionu, který se nachází na severu Čech, umožnil tento projekt lepší protipovodňovou ochranu obyvatel obcí a měst podél řeky Ploučnice a dalších vodních toků. Obce a města zúčastněné v tomto projektu byly vybaveny moderní technikou, která jejich obyvatele včas upozorní na blížící se povodňové nebezpečí. Součástí projektu bylo též zdigitalizování povodňového plánu. (RISY.cz [4], 2014)

Poldr Soutok Poldr Soutok se nachází na soutoku Moravy s Dyjí, který leží zhruba 15km jižně od Břeclavi a je hraničním bodem České republiky, Slovenska a Rakouska. Ačkoliv je poldr na českém území, jeho účinky se kladně projevují na Slovensku i v Rakousku. Poldr Soutok slouží k zachycení povodňových vod z Moravy pod Hodonínem nebo z Dyje pod Břeclaví. (Krejčí, Viskot, 2010) V průběhu loňského roku prošla oblast soutoku Moravy s Dyjí velkou změnou prostřednictvím projektu Přírodě blízká protipovodňová opatření v soutokové oblasti Moravy a Dyje, který vznikl v rámci programu Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007–2013. Náklady projektu činily 2 674 265 € a největší část byla financována z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Zbylé finance byly poskytnuty ze státního rozpočtu ČR a od partnerů projektu. Realizační část projektu zahrnovala rekonstrukci stávající čerpací stanice Soutok a zprovoznění tří nových stavidel, která umožní rychlejší vypouštění poldru. Dále byla provedena sanace korun levobřežních ochranných protipovodňových hrází řeky Dyje a souběžně došlo k odtažení části nánosů z pravostranné bermy, díky čemuž se zvýšila kapacita koryta řeky Moravy. Materiál získaný odtažením byl použit na již zmíněnou 46

sanaci hrází a zároveň posloužil k vybudování dvou azylů pro lesní zvěř. (Povodí Moravy, s. p., 2013) Digitální povodňový plán Moravskoslezského kraje a modernizace jednotného systému varování a vyrozumění na území Moravskoslezského kraje Projekt, celým názvem Digitální Povodňový plán Moravskoslezského kraje jako součást Krizového plánu Moravskoslezského kraje a modernizace Jednotného systému varování a vyrozumění na území Moravskoslezského kraje ohroženém povodněmi, byl taktéž z největší část financován evropskými penězi. Příjemcem dotace byl Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje. V rámci projektu bylo provedeno propojení a doplnění digitálního povodňového plánu s krizovým plánem Moravskoslezského kraje. Proběhla také modernizace jednotného systému varování a vyrozumění obyvatelstva, například doplnění elektronických sirén. (MZe [4], 2013)

Vodní dílo Těrlicko – převedení extrémních povodní Projekt činil náklady 124 646 000 Kč. Vodní dílo Těrlicko se nachází v těsné blízkosti Havířova, v Moravskoslezském kraji. Cílem projektu bylo zkapacitnění bezpečnostního přelivu pro převod velkých vod. Rekonstrukcí koruny hráze, bezpečnostního přelivu, skluzu, vývaru a souvisejících konstrukcí se zvýšily účinky nádrže jako protipovodňového opatření. Rekonstrukcí se snížilo ohrožení 48 626 obyvatel ve 20 780 obytných jednotkách. (MZe [4], 2013)

Protipovodňová ochrana v Českých Budějovicích Jako spousty dalších měst na řece Vltavě, i České Budějovice zasáhla v srpnu 2002 velká povodeň. V reakci na tuto událost byla zrealizována protipovodňová opatření, která by měla město před velkou vodou uchránit. Prvním z nich byla úprava koryta Vltavy v intravilánu města, která probíhala v letech 2008-2010. Jako u většiny úprav koryt se jednalo především o zvýšení průtočné kapacity a to tak, aby koryto bylo schopno převést stoletý průtok, který byl

47

v té době dán hodnotou 909 m3 .s-1. Celkově bylo vytěženo více než 200 000 m3 materiálu a náklady činily 166 mil. Kč. Další etapou bylo vybudování protipovodňových bariér, které tvoří betonová zeď v kombinaci s mobilním hrazením. Určité části ochrání oblast až do průtoku Q500, udáván hodnotou 1 346 m3 .s-1. Zeď má šířku 0,4 m, je založená do dostatečné hloubky 1,0 až 1,5 m a délka této bariéry je 1,7 km. Náklady stavby byly vyčísleny na 71 mil. Kč. (Povodí Vltavy, s. p., 2013)

Protipovodňová ochrana hlavního města Prahy

Obr. č. 13 - Protipovodňové bariéry na Kampě (zdroj: Česká televize, online)

Asi nejvíce sledovaným městem při povodních v roce 2002 byla pochopitelně Praha. Tehdy se přes ní prohnala pětisetletá voda. Přípravy na výstavbu protipovodňových opatření však začaly už v roce 1997. Cílem bylo zabránit Vltavě a Berounce aby se při povodni vylily do intravilánu města. Tehdy byly projekty 48

zpracovány na průtok Vltavy Prahou při objemu 3 700 m3 .s-1. Po povodni v roce 2002 byly přepracovány na průtok 5 160 m3 .s-1. Hlavní město do výstavby dosud investovalo více než 3 mld. Kč. Protipovodňovou ochranu hlavního města Prahy tvoří: -

podzemní stěny

-

mobilní protipovodňové bariéry

-

stále protipovodňové zemní hráze

-

železobetonové stěny Na některých úsecích jsou využity železniční náspy či přečerpávání malých

vodních toků. Chráněna je i kanalizační a stoková síť a to prostřednictvím zpětných klapek a přečerpávacích stanic. Výstavba protipovodňové ochrany hlavního města Prahy probíhala a stále probíhá v celkem osmi etapách a po dokončení by měla celková délka opatření činit necelých 20 km, z toho 6,8 km mobilní opatření. Při realizaci nastaly i určité komplikace. Při výkupu či směně výstavbou dotčených pozemků nebo v neshodě a protichůdných názorech investora, projektanta a pracovníků památkové péče na finální provedení protipovodňové ochrany, zejména z hlediska zachování panoramatu v historických částech města. (anonym, nedatováno)

49

7.

Ochrana před povodněmi v územním plánování

Územní plánování je stanoveno zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Územní plánování je jednou z oblastí působení veřejné správy a prostřednictvím svých nástrojů stanovuje využití a uspořádání území, včetně ochrany před povodněmi a protierozních opatření. Jedním ze zásadních dokumentů územního plánování je územní plán, který určuje základní koncepci rozvoje území obce. Územní plán pro území obce pořizuje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve spolupráci se správci vodních toků a vodoprávními úřady. Správu drobných vodních toků mohou vykonávat i obce, fyzické osoby a právnické osoby. Vodoprávní úřady, vykonávající státní správu ve vodním hospodářství, jsou obecní úřady, újezdní úřady na území vojenských újezdů, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady a Ministerstvo zemědělství jako ústřední vodoprávní úřad. Ministerstvo životního prostředí má dle vodního zákona vymezené kompetence, např. ochrana před povodněmi nebo zajišťování koordinace plánů v oblasti vod. (MMR, 2011)

7.1 Příklad města Kroměříže

Při výstavbě protipovodňových opatření se stejně jako u jiných zásahů do území musí postupovat dle zásad územního rozvoje, které jsou dány na úrovni krajů. Pro obec s rozšířenou působností Kroměříž vyplývají, dle zásad územního rozvoje (dále jen ZÚR) Zlínského kraje, tyto úkoly: -

Řešit přednostně územní souvislosti, zpřesnění ploch a koridorů vymezených

ZÚR -

Prověřit rozsah zastavitelných ploch v území a stanovit pravidla pro jejich

využití -

Koordinovat územní návaznosti se sousedními vymezenými územími

50

-

Dbát na minimalizaci negativních vlivů rozvoje na přírodní a krajinné hodnoty

v území a na dostatečné zastoupené veřejné zeleně v jeho urbanizovaných částech

Je také nutné chránit panoramata historického města Kroměříž a chránit venkovský charakter sídel a území. (ZÚR Zlínského kraje, 2008)

Územní plán města Kroměříže prošel několika změnami, tou poslední v listopadu 2013. Protipovodňovou ochranou se zabývala změna 5A, která byla vydána v březnu 2012. Při této změně byla nahrazena kapitola 8.3 Vodní toky, nádrže a inundace, kapitolou Ochrana před povodněmi. Ochrana před povodněmi spočívá dle územního plánu v návrhu protipovodňových hrází, které mají ochránit zástavbu města proti vodě z řeky Moravy. Na určených úsecích řeky jsou navrženy pravostranné a levostranné hráze a na soutoku Moravy a Kotojedky je na obou březích řeky navržena hráz proti zpětnému vzdutí. Navrhovanou hráz vidíme na obr. č. 8. Světle modrou barvou jsou zobrazeny vodní plochy, modrou aktivní záplavová území a zelená tečkovaná čára představuje navrhovanou protipovodňovou hráz. (Územní plán města Kroměříže, 2013)

Obr. č. 14 - Výřez územního plánu města Kroměříže (Zdroj: Město Kroměříž – Územní plány, online)

51

8.

Souhrnné

schéma

protipovodňové

ochrany

České

republiky

Zde je uvedeno přehledné souhrnné schéma protipovodňové ochrany v České republice.

Protipovodňová ochrana v České republice

Protipovodňová opatření Technická opatření

Přírodě blízká protipovodňová opatření

Dotace Legislativa a závazné dokumenty

Organizační opatření

Předpisy

Klíčové zákony

Orgány

Instituce

zákon č. 254/2001 Sb.

zákon č. 239/2000 Sb.

Fondy Evropské unie Státní dotace

Ostatní právní předpisy

zákon č. 240/2000 Sb.

zákon č. 241/2000 Sb.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES

Závazné dokumenty Strategie ochrany před povoděmi v ČR Program prevence před povodněmi

Podpora prevence před povodněmi II.

Schéma protipovodňové ochrany v České republice (zdroj: vlastní zpracování)

52

9.

Závěr

Povodně jsou živel, se kterým musíme na našem území počítat. Mohou udeřit kdykoliv a kdekoliv a způsobit tak velké přírodní a majetkové škody a vzít bohužel i mnoho lidských životů. Jak práce ukazuje, možnosti protipovodňových opatření a prevence proti vzniku povodní je v dnešní době už i v České republice na velmi dobré úrovni. Pořád je však co zlepšovat. Protipovodňová ochrana je v České republice prováděna a kontrolována prostřednictvím protipovodňových opatření, legislativy a závazných dokumentů a v neposlední řadě jsou velmi důležité i dotace na realizaci protipovodňových opatření. Protipovodňová opatření se v nejužším dělení rozlišují na opatření technická, přírodě blízká protipovodňová opatření a organizační opatření. Mezi technická opatření patří hlavně vodní díla a poldry. Jejich hlavním účelem je zpomalení odtoku a akumulace vody. Význam technických opatření je značný, velký je však i, většinou negativní, vliv na krajinný ráz a to především vodních děl. Přírodě blízká protipovodňová opatření zahrnují taková opatření, která svou výstavbou a působností nenarušují a především výrazně nepoškozují přírodu a krajinu. Patří mezi ně například protierozní opatření nebo revitalizace a zkapacitnění koryt. Organizačními opatřeními rozumíme činnosti institucionálních složek ochrany před povodněmi. Hlavními orgány jsou Ministerstvo životního prostředí České republiky a případně Ústřední povodňová komise. V součinnosti s nimi je však i Ministerstvo vnitra, Armáda ČR a integrovaný záchranný systém. Důležitou roli hraje Hlásná a předpovědní povodňová služba, kterou spravuje ČHMÚ. Aby byla ochrana před povodněmi maximálně efektivní a účinná, je třeba, aby všechny zainteresované složky spolupracovaly. Stěžejním legislativním dokumentem je zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů. Obecně je však legislativa týkající se povodní a ochrany před nimi velmi rozsáhlá. Česká republika se musí řídit i legislativou Evropské unie. Co se týče závazných dokumentů, tím hlavním je Strategie ochrany před povodněmi v České republice z roku 2000. Dalšími jsou preventivní programy Prevence před povodněmi a Podpora prevence před povodněmi II. Česká republika má, v současné 53

době už zdigitalizovaný, povodňový plán, který se dle potřeby aktualizuje. Vycházejí z něj dílčí Povodňové plány krajů. Dotace hrají v ochraně před povodněmi roli velmi důležitou. Bez nich by se neuskutečnila spousta realizací protipovodňových opatření. Největší část dotací tvoří prostředky z Evropské unie, de facto z Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj, které byly v programovém období 2007–2013 rozdělovány prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí. Značnou část tvoří také státní dotace. Ty pochází většinou ze státního rozpočtu nebo ze Státního fondu životního prostředí. Ze státních prostředků byly financovány projekty v rámci národních programů Revitalizace říčních koryt a Péče o krajinu. V současné době jsou ve městech, kde ještě chyběly, instalovány výstražné a varovné systémy, které občany varují před nebezpečím povodně. Modernizují se i předpovědní zařízení na pracovištích ČHMÚ. Situace se tedy stále zlepšuje a snad tomu tak bude i do budoucna a Česká republika bude mít následky povodní čím dál tím menší.

54