MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Ústav podnikové ekonomiky

Mezinárodní komparace účinnosti regionální politiky v oblasti lidského rozvoje Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Prof. Dr. Ing. Libor Grega

Bc. Lucie Matyášová

Brno 2010

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Mezinárodní komparace účinnosti regionální politiky v oblasti lidského rozvoje zpracovala samostatně pod vedením vedoucího diplomové práce a za pouţití pramenů uvedených v seznamu literatury.

V Brně, dne 23. května 2010 podpis

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala prof. Dr. Ing. Liboru Gregovi, vedoucímu mé diplomové práce, za pomoc, odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi při přípravě a vypracování diplomové práce ochotně poskytoval.

Abstrakt MATYÁŠOVÁ, L. Mezinárodní komparace účinnosti regionální politiky v oblasti lidského rozvoje. Diplomová práce. Brno, 2010 Tato diplomová práce byla zaměřená na posouzení účinnosti regionální politiky Evropské unie a to především v oblasti lidského rozvoje. Pro tuto evaluaci byla provedena mezinárodní komparace lidského, resp. ekonomického rozvoje v zemích a regionech Evropské unie, Japonska a Spojených států amerických. Diplomová práce dochází k závěru, ţe regionální politika Evropské unie je úspěšná z hlediska podpory rozvoje lidského kapitálu. Současně prokazuje, ţe dochází k ekonomické konvergenci na úrovni členských států EU27, coţ však nelze konstatovat na úrovni regionů NUTS2. Data byla čerpána především z databáze Eurostat, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Rozvojový program OSN. Klíčová slova: regionální politika, regionální rozvoj, rozvoj lidského kapitálu, index lidského rozvoje, ekonomická konvergence.

Abstract MATYÁŠOVÁ, L. International comparison of regional policy efficiency in area of human development. Diploma thesis. Brno, 2010 This diploma thesis is focused on analysis of efficiency of regional policy of EU, especially in the area of human development. International comparison of human, respectively economic development in member states and regions of European Union, Japan and United States of America was accomplished to evaluate regional policy. Diploma thesis comes to conclusion, that regional policy of European Union is successful as for support of human capital development. It also proves economic convergence on EU27 member states level, however this conclusion in not possible for NUTS2 regions. Used data are especially from databases of Eurostat, OECD and UNDP. Key words: regional policy, regional development, human capital development, human development index, economic convergence

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................... 7

2

Literární rešerše ............................................................................................................ 10 2.1

Globalizace a regionální rozvoj ............................................................................ 10

2.2

Regiony a regionální politika ................................................................................ 11

2.3

Ekonomický rozvoj a konvergence ....................................................................... 12

2.4

Lidský rozvoj ........................................................................................................ 15

2.5

Účinnost regionální politiky.................................................................................. 17

3

Cíl a metodika............................................................................................................... 19

4

Vlastní práce ................................................................................................................. 27 4.1

Komparace zemí EU27, USA a Japonska podle indexu lidského rozvoje ........... 27

4.1.1

Komparace zemí EU27, USA a Japonska podle indexu lidského rozvoje

v roce 1990 ................................................................................................................... 27 4.1.2

Komparace zemí EU27, USA a Japonska podle indexu lidského rozvoje

v roce 2000 ................................................................................................................... 31 4.1.3

Komparace zemí EU27, USA a Japonska podle indexu lidského rozvoje

v roce 2007 ................................................................................................................... 34 4.2

Komparace vývoje HDI a HDP na obyvatele ....................................................... 37

4.2.1

Srovnání vývoje HDP na obyvatele a indexu lidského rozvoje u jednotlivých

seskupení zemí.............................................................................................................. 37 4.2.2

Srovnání vývoje HDP na obyvatele a indexu lidského rozvoje u jednotlivých

států a rozdíly mezi jejich ukazateli v rámci seskupení ............................................... 46 4.2.3 4.3

Analýza vývoje struktury HDI ....................................................................... 51

Komparace zemí Evropské unie, Japonska a USA z hlediska jejich ekonomické

vyspělosti.......................................................................................................................... 63 4.3.1

Zkoumání konvergenčních tendencí jednotlivých seskupení z hlediska jejich

HDP na obyvatele v letech 1995 aţ 2006 ..................................................................... 64 4.3.2

Zkoumání konvergenčních tendencí EU27 z hlediska jejich HDP na

obyvatele v letech 1995 aţ 2006 .................................................................................. 66 4.3.3

Zkoumání konvergenčních tendencí regionů NUTS2 EU27 z hlediska jejich

HDP na obyvatele v letech 1995 aţ 2006 ..................................................................... 69 4.3.4

Zkoumání konvergenčních tendencí regionů Japonska z hlediska jejich HDP

na obyvatele v letech 1995 aţ 2006 .............................................................................. 79

4.3.5

Zkoumání konvergenčních tendencí regionů Spojených států amerických

z hlediska jejich HDP na obyvatele v letech 1995 aţ 2006 .......................................... 81 5

Diskuse a závěr ............................................................................................................. 84

Zdroje ................................................................................................................................... 88

1

Úvod

Otázka rozvoje regionů v dnešním globalizovaném světě nabývá na své důleţitosti. Na jedné straně rostoucí konkurence na stále více liberalizovaných trzích a na druhé straně značná rozdílnost ekonomických, teritoriálních, klimatický a společenských podmínek v rámci jednotlivých regionů by bez státní ingerence vedly ke zvyšování regionálních rozdílů, coţ by s sebou přinášelo širokou škálu negativních sociálních, ekonomických i environmentálních důsledků. V rámci ekonomicky rozvinutého světa však můţeme pozorovat odlišný akcent a rozdílné přístupy k řešení otázek rozvoje regionů. O regionální politice ve Spojených státech se dá v určitém slova smyslu hovořit jiţ od samého počátku existence státu. Snahu řešit regionální problémy z federální úrovně lze vypozorovat z úsilí o rozvoj infrastruktury s cílem propojit vzdálené oblasti s národními trhy, z podpory zemědělského osídlování na nových územích, resp. ze snah o podporu osídlování níţin v okolí velkých řek. Nicméně teprve v 50. letech minulého století byla Kongresem schválena řada konkrétní opatření pro řešení problémů trvale znevýhodněných oblastí. Vrcholu federální regionální politiky USA bylo dosaţeno v roce 1965, kdy vznikla řada regionálních rozvojových agentur, a bylo vytvořeno několik různých programů na podporu regionálního rozvoje. V 70. letech však začala snaha o řešení regionálních problémů z federální úrovně slábnout. V 80. letech Spojené státy v podstatě přestaly řešit jakékoliv otázky regionálního rozvoje na národní úrovni. V posledních letech byla na národní úrovni věnována pozornost řešení otázek podpory konkurenceschopnosti ekonomiky Spojených států a s tím spojená potřeba rychlejší a efektivnější ekonomické adaptability. Tyto otázky byly typicky diskutovány a řešeny na sektorální úrovni. Náměty na opatření v jednotlivých odvětvích však ve svém souboru v podstatě formovaly národní průmyslovou politiku, která je však po řadě diskusí v současnosti povaţována za nedostatečnou pro podporu konkurenceschopnosti domácí ekonomiky. Kromě toho debata o průmyslové politice odvedla pozornost od základních témat regionálního rozvoje, jako otázek ochrany ţivotního prostředí, sociálního prostředí, informačních aktivit a sítí a v neposlední řadě otázek lidského rozvoje. Na úrovni jednotlivých států v současnosti existují regionální politiky pro řešení místně specifických problémů, konzistentní s federálním systémem státní ingerence.

7

Hlavním cílem politiky Japonska zaměřené na podporu regionů v posledních 30 letech bylo dosaţení udrţitelného regionálního růstu, který by sníţil závislost jednotlivých regionů na národních výdajích. Na začátku 80. let byla řada průmyslových podniků nucena ukončit svou činnost. Mnoho firem muselo restrukturalizovat svá výrobková portfolia směrem k produktům s vyšší přidanou hodnotou, při současném důrazu na technologické inovace. Vládní strategie na podporu těchto změn byla naplněna v programu Technopolis, spuštěném v roce 1983, který si kladl za cíl podpořit regionální ekonomickou revitalizaci, a to prostřednictvím partnerství mezi místními správami, regionálním průmyslem a výzkumnými institucemi včetně univerzit. Základním krédem tohoto programu bylo adaptovat hi-tech odvětví do místní kultury, tradic a charakteru společnosti tak, aby bylo vytvářeno prostředí umoţňující harmonický rozvoj moderního průmyslu, akademických center a kvalitního ţivota. V rámci tohoto programu vznikla na úrovních regionů řada důleţitých Hi-tech iniciativ. Podpora rozvoje v regionech se tak po dlouhé období koncentrovala především na ekonomické aspekty tohoto rozvoje. Explicitně deklarovaná podpora rozvoje lidských zdrojů se stala předmětem zájmu japonské politiky směrované na rozvoj regionů teprve od roku 2007. Evropská unie v počátečním období své existence spoléhala při řešení regionálních disparit na samovolné vyrovnávání při volném působení trţních sil. Pokles ekonomické dynamiky a strukturální problémy v 70. letech a počátkem 80. let si však vyţádaly změnu v přístupu k řešení těchto otázek. Navíc došlo v tomto období k rozšíření o státy s méně rozvinutou ekonomikou nebo s výraznými regionálními disparitami. O tomto období lze hovořit jako o období zrodu společné regionální politiky, zaměřené především na restrukturalizaci průmyslových regionů. Na přelomu 80. a 90. let byla regionální politika sloučena s částí sociální a zemědělské politiky do strukturální politiky. Tato strukturální politika byla formována do podoby, aby komplexně pokryla celou oblast hospodářské a sociální soudrţnosti, a zaměřila se především na podporu nejméně rozvinutých oblastí. Na přelomu tisíciletí byly pro strukturální politiku stanoveny cíle rozvoje a strukturálního přizpůsobení zaostávajících regionů, podpora ekonomické a sociální konverze regionů se strukturálními obtíţemi a modernizace systémů školení a podpory zaměstnanosti. Zároveň je však také třeba zdůraznit, ţe nástrojem teritoriální koheze není pouze regionální politika, ale řada sektorálních politik EU, které se v některých svých aspektech dotýkají otázek rozvoje regionů. 8

Je zřejmé, ţe charakter politiky Evropské unie, Japonska a Spojených států amerických, zaměřené na řešení otázek regionálního rozvoje, je do značné míry odlišný. V národní politice Spojených států je do určité míry na federální úrovni akcentován ekonomický aspekt podpory rozvoje regionů. Obdobné zaměření bylo typické aţ do nedávna i pro japonskou národní politiku podporující regionální rozvoj, byť s určitým sociálním podtextem. Ten se dočkal zvýraznění teprve v posledních letech. Naproti tomu v rámci Evropské unie můţeme hovořit jiţ o dlouhodobé snaze politik zaměřených na rozvoj regionu o rozvoj nejen ekonomického potenciálu, ale i lidského kapitálu, a to při zohlednění environmentálních aspektů.

9

2

Literární rešerše

2.1

Globalizace a regionální rozvoj

"Globalizace stále větší měrou ovlivňuje naše ţivoty. Ovlivňuje chování lidí při směně výrobků, sluţeb a myšlenek a nabízí nové moţnosti jak lidem, tak i firmám. Rostoucí obchodní toky a ekonomický růst zvyšují prosperitu, přetvářejí ţivotní styl Evropanů a vytahují z bídy miliony lidí po celém světě. Avšak globalizace nás také konfrontuje s novými ekonomickými, sociálními, environmentálními, energetickými a bezpečnostními výzvami.“ (Evropská rada, 2007). Globalizace vytvoří nové moţnosti pro producenty a podnikatele, kteří se dostávají na větší trhy a do větší konkurence. Spotřebitelům se bude díky niţším cenám a širšímu výběru výrobků a sluţeb zvyšovat ţivotní úroveň. Všeobecné zvýšení ekonomické aktivity a obchodu bude podporovat poptávku po pracovních silách a růst reálných mezd kvalifikovaných pracovních sil. Šíření inovací a know-how bude zvyšovat produktivitu. Globalizace však také můţe přinést strukturální změny. Rostoucí konkurence můţe vytvářet tlak na místní firmy a nepřímo na mzdy, a to především u nekvalifikovaných pracovních sil. Mnoho evropských regionů tak bude muset čelíc výzvě globalizace restrukturalizovat svou ekonomiku a podporovat inovace – produktů, managementu a procesů, stejně jako rozvoj lidského a sociálního kapitálu (Evropská komise, 2008). Rozvoj evropských regionů bude v následujících letech čelit řadě klíčových výzev, mezi jinými především: adaptaci na globalizaci, demografickým změnám, klimatickým změnám a řešení energetických otázek. Tyto problémy se dotknou všech evropských regionů, avšak kaţdého z nich různým způsobem. S výjimkou energetiky budou mít ostatní výzvy rozdílná regionální řešení. Z pohledu globalizace jsou nejzranitelnější jiţní a jihovýchodní Evropa. Pro Německo a nové členské země přináší globalizace výzvu, která se však liší svým charakterem pro jednotlivé regiony. V oblasti demografických změn můţeme očekávat velkou variabilitu v rámci Evropy a opět mírně vyšší zranitelnost v jiţních a jihovýchodních regionech. Avšak důleţitá je existence zpoţdění v demografické transformaci nových členských států, díky čemuţ budou budoucí generace čelit obdobným problémům jako nyní staré členské státy. Pro klimatické změny je příznačný relativně silný model jádro-periferie, s mnohem většími dopady na jiţní regiony. Pro energetické výzvy je tento model na evropské úrovni naopak slabý, řešení těchto otázek je typicky specifické pro jednotlivé členské země (Evropská komise, 2008). 10

Pojem regionální rozvoj zahrnuje velmi širokou oblast aktivit, jejichţ obecným cílem je zlepšit socioekonomickou úroveň regionů a obcí. Existuje však řada pohledů na regionální rozvoj a mnoţství přístupů jak k teoreticko-metodologickému uchopení, tak k jeho praktické aplikaci (http://www.regionalnirozvoj.cz) Podle Blaţka, Uhlíře (2002) i vzhledem k poměrně značnému počtu teorií regionálního rozvoje lze za základní povaţovat dělení na teorie konvergenční a divergenční. Kdy konvergenční teorie, nebo také teorie regionální rovnováhy, říká, ţe přirozenou základní tendencí regionálního rozvoje je vyrovnávání rozdílů mezi regiony. Naopak zastánci divergenční teorie (tzv. teorie regionální nerovnováhy) se přiklání k názoru, ţe v průběhu vývoje dochází spíše k dalšímu zvětšování meziregionálních rozdílů. Většina zastánců obou teorií ale přiznává i existenci opačných procesů, jejichţ působení často povaţují za náhodné, dočasné a nevýrazné. Wokoun (2008) však uvádí, ţe se význam tohoto základního dělení regionálního rozvoje spíše přeceňuje. Nejen ţe přístup jednotlivých autorů je odlišný, ale pro zjištění výsledků volí ukazatele s různou variabilitou a především s různou reprezentativností z hlediska postiţení tendencí regionálního rozvoje. Blaţek, Uhlíř (2002) doplňují, ţe výsledky zkoumání jsou ovlivněny i délkou časového období, kdy platí, ţe konvergenční teorie pracují s daleko delšími časovými horizonty neţ teorie divergenční. Dále je podle Wokouna (2008) nutné rozlišovat mezi agregátními a dílčími ukazateli a uvědomit si, ţe zjištěné trendy závisí také na pouţitém indikátoru, popřípadě indexu míry heterogenity nebo variability, na spolehlivosti a srovnatelnosti pouţitých dat apod. Na základě poznatků o regionálním rozvoji je potom reálný regionální rozvoj ovlivňován regionální politikou a naopak regionální rozvoj zpětně působí na regionální politiku (Wokoun, 2008).

2.2

Regiony a regionální politika

Rozšíření EU na 27 členských států zvýšilo unijní regionální disparity, kdy mnohem více jejich obyvatel ţije ve znevýhodněných oblastech. Odstranění těchto regionálních rozdílů bude nezbytně dlouhodobým procesem, a proto jsou nejméně rozvinuté regiony hlavní prioritou kohezní politiky. Současně jsou však v podstatě všechny regiony konfrontovány s realitou potřeby restrukturalizace, modernizace a znalostní inovace, aby se vypořádaly s výzvami, které přináší globalizace. Odpovídající politika proto musí být zaloţena na

11

široké vizi, beroucí v potaz potřebu podpory konkurenceschopnosti všech regionů unie, vedoucí k naplnění Lisabonské strategie (Evropská komise, 2007). Regionální disparity v ekonomických výsledcích a příjmu v rámci Evropské unie jsou mnohem výraznější neţ v podobných ekonomikách jako jsou Spojené státy americké nebo Japonsko, a to především po posledních rozšířeních EU. Nejbohatší regiony jsou osmkrát bohatší neţ regiony nejchudší. Klíčovou otázkou kohezní politiky proto bude pokračující integrace a konvergence nových členských států, a to i přes působivé tempo růstu jejich HDP v posledních letech (Evropská komise 2008). Jak uvádí zpráva evropského parlamentu k regionálním disparitám a kohezi (Evropský parlament, 2007), od přelomu tisíciletí se politika Evropské unie soustředí především na tři široké cíle: ekonomickou konkurenceschopnost, podporovanou Lisabonskou strategií, udrţitelný rozvoj,

podporovaný Gothenburgskou

strategií

a teritoriální kohezi. Hlavním nástrojem teritoriální koheze není „Regionální politika“ jako taková, ale spíše „koordinace širokého spektra sektorálních politik a iniciativ a snaha o soudrţnost těchto sektorálních politik s Regionální politikou. Úspěšnost teritoriální koheze nemůţe být posuzována pouze z pohledu tvorby vyváţeného evropského teritoria, ale také z pohledu efektivnosti koordinace územních politik evropských regionů (Evropský parlament, 2007). Mezi základní cíle regionální politiky patří rozvoj regionů zaměřený na jejich soudrţnost a zvyšování konkurenceschopnosti: kaţdý region by měl mít příleţitosti ke svému vyváţenému rozvoji odpovídajícímu jeho potenciálu a specifickým stránkám. Základním nástrojem regionální politiky, za niţ ze zákona odpovídá Ministerstvo pro místní rozvoj, je nyní Strategie regionálního rozvoje České republiky platná pro období 2007–2013. Zabezpečuje provázanost národní regionální politiky s regionální politikou Evropské unie a také s ostatními odvětvovými politikami ovlivňujícími rozvoj území, vycházejí z ní regionálně zaměřené rozvojové programy financované výhradně z národních zdrojů nebo spolufinancované ze zdrojů Evropské unie. (http://www.mmr.cz/Regionalnipolitika)

2.3

Ekonomický rozvoj a konvergence

Ekonomický rozvoj je proces řízený ekonomickými agenty za účelem dosaţení specifikovaných cílů. Státy, nevládní organizace, bilaterální a multilaterální agentury se 12

snaţí ovlivňovat směr a tempo ekonomického rozvoje (Little, D., 2003). A jak Little dále uvádí, pro dosaţení těchto cílů je moţné volit různé strategie, přičemţ tyto strategie mohou mít dramaticky odlišné souvislosti pro jednotlivé společenské skupiny. Jinak řečeno tento proces má své vítěze a své poraţené, a proto nestačí hovořit pouze o ekonomickém růstu, ale je rovněţ nezbytné uvaţovat efekty nerovnosti mezi jednotlivými společenskými skupinami, které doprovází jednotlivé rozvojové strategie. Z hlediska moţnosti posuzování konvergence Boldrin a Canova (2000) uvádějí, ţe aplikace jednosektorového neklasického modelu s exogenní technologickou změnou povede k bezpodmínečné konvergenci. Tuto nazývají silnou verzí konvergence. Při aplikacích je základní model „kapitál a práce“ rozšiřován v tom smyslu, ţe je uvaţován vliv lidského kapitálu, přírodních zdrojů, veřejných statků a politické stability. Často uváděnými příklady těchto aplikací jsou práce Barro a Sala (1991, 1992) a Mankiw, Romer a Weil (1992). Slabá verze konvergence uvaţuje, ţe i kdyţ jsou technologické inovace klíčovým determinantem ekonomického růstu, samotný proces jejich adaptace není zárukou konvergence, protoţe můţe být snadno narušen nebo zastaven nevhodným charakterem sociálně-politických podmínek. Především v závislosti na charakter vlastnictví nemobilních vstupů, liberalizaci obchodu a konkurenci dochází ke konvergenci v produktivitě práce a příjmu na obyvatele (Boldrin a Levine (2000), Harberger (1998), Parente and Prescott (2000)). Jak uvádí Cappelen (2003), jedním z klíčových cílů Evropského společenství v počátcích evropské integrace byla rovnost v produktivitě a příjmech. Pro dosaţení tohoto cíle byly aplikovány různá politická opatření (strukturální fondy). Dlouho se zdálo, ţe evropské regiony se vydaly na cestu konvergence a ţe aplikované politiky mají poţadovaný efekt, avšak v 80. letech minulého století se tendence ke konvergenci začala zastavovat. V následující dekádě docházelo k regionální konvergenci uvnitř členských států jen výjimečně. Rovněţ Boldrin, M. a Canova, F. (2000) došli k závěru, ţe v Evropské unii nedochází k silné konvergenci ani divergenci. 80. a 90. léta minulého století byla obdobím, kdy rozpětí distribuce příjmů na obyvatele a míra nezaměstnanosti ve vztahu k průměru zůstávaly přibliţně neměnné. Tento závěr je konzistentní s hypotézou, ţe rychlost regionálního růstu má společný průměr a ţe dochází ke konvergenci míry růstu. Naopak není konzistentní s představou, ţe růst je podněcován rostoucími výnosy a ţe by mělo

13

docházet k divergenci míry růstu. Jejich zjištění ukazují, ţe nedochází k další polarizaci a prohlubování nerovností. K podobným závěrům dochází Puga (2002), který konstatuje, ţe přes vysoký objem výdajů na regionální politiku se regionální nerovnosti v Evropě během posledních dvaceti let příliš nesníţily, podle některých kritérií se dokonce prohloubily. Důchodová nerovnost mezi státy se sníţila, avšak nerovnosti mezi regiony v rámci jednotlivých států se zvýšily. V rámci jednotlivých evropských států se rozvíjela stále různorodější výrobní struktura a evropské regiony se také stále více polarizovaly z pohledu míry nezaměstnanosti Jak však uvádí Evropská komise (2007), největší přínos z kohezní politiky v letech 1994 aţ 2006 mělo Řecko, Španělsko, Irsko a Portugalsko – skupina, která dosáhla působivého tempa ekonomického růstu. Řecko se od 1995 do roku 2005 posunulo z 74% na 88% oproti průměru EU-27, za stejnou dobu se Španělsko a Irsko posunulo z 91%, resp. 102% na 102%, resp. 145%. Ve stejném období byl růst Portugalska pod průměrem EU od roku 1999. V roce 2005 představoval jeho HDP na obyvatele 74% ve srovnání s průměrem EU. Cuaresma, J. C., Ritzberger-Grünwald, D., Silgoner, M. A. (2008) uvádějí, ţe významný pozitivní efekt na ekonomický růst má délka členství v EU, přičemţ tento efekt je větší pro relativně chudší země. Zatímco dřívější studie ukazovaly na pozitivní růstový efekt regionální integrace, současné studie ukazují na asymetrický, konvergenci stimulující efekt členství v Evropské unii na dlouhodobý růst. Regionální ekonomická nerovnost se ve většině členských států zvyšuje, zatímco nerovnost mezi jednotlivými státy se v rozšířené Evropě v posledních letech sniţuje. Postupně se sniţují ekonomické rozdíly mezi východní a západní Evropou a Evropa se postupně stává relativně homogenním ekonomickým, legislativním a politickým teritoriem, podporujícím sociální a ekonomickou kohezi. Většina regionálních ekonomických nerovností jsou nerovnosti v rámci jednotlivých států. Ekonomické a příjmové nerovnosti mohou být v rozšířené Evropě většinou vysvětleny rozdílným charakterem regionální zaměstnanosti, odlišnou průmyslovou strukturou a lokalitou regionu v rámci Evropy (Heidenreich, M., 2008). V určitém rozporu s těmito závěry, ţe od začátku 80. let došlo v Evropě k oslabení nebo dokonce k zastavení procesu konvergence, jsou výsledky práce Ramajo, J., Márquez, M. A., Hewings, G. J. D. a Salinas, M. M. (2008), kteří posuzovali rychlost konvergence ve 163 regionech EU v období 1981 – 1996. Dospěli k závěru, ţe v tzn. EU kohezních 14

zemích (Irsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko) docházelo v analyzovaném období k silnější konvergenci neţ ve zbytku evropských regionů. Kromě toho poukázali na jasné rozdíly v prostorové konvergenci v rámci jednotlivých evropských regionů. Jak ale konstatuje zpráva Evropského parlamentu (2007), hodnocení vyuţití strukturálních a kohezních fondů se v převáţné míře soustředí na posuzování ekonomického rozvoje, a to především na ukazatel hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele, avšak myšlenka vyrovnaného rozvoje celé Evropy se netýká pouze ekonomiky, ale

rovněţ

ostatních

komponentů

rozvoje,

tzn.

sociálních,

demografických

a environmentálních charakteristik regionů.

2.4

Lidský rozvoj

Na rozvoj lidstva se nedá dívat jen z pohledu ekonomického růstu země, ale i jako na naplnění dalších důleţitých cílů, jako jsou sociální, odvětvové, či environmentální cíle. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století představovala ve všech oblastech vývoje lidské společnosti důleţitý mezník koncepce trvalé udrţitelnosti, která se soustředí na trvalou udrţitelnost společnosti, budoucnosti, rozvoje, způsobu ţivota a podobně. Koncepce trvalé udrţitelnosti vznikla v reakci na poznání, ţe jakýkoli neregulovaný a nekonečný růst není v prostředí omezených a konečných zdrojů moţný. Tento fakt poukázal na nutnost vytvořit trvalejší a spravedlivější model, který by směřoval k silné ekonomice, zdravému ekosystému a fungující sociální sféře. Avšak, jak uvádí Anderson (1991), na trvale udrţitelný rozvoj se jak zastánci tak také odpůrci hospodářského růstu dívají s podezřením. Zastánci hospodářského růstu povaţují trvale udrţitelný rozvoj za hrozbu, protoţe můţe způsobit aţ nulový růst, naopak odpůrci mají obavu, ţe růst a rozvoj se stanou jedním a tím samým a podstatné přívlastky „trvale udrţitelný“ budou podruţné. V rámci širšího koncepčního pohledu se pro měření udrţitelného rozvoje velmi diskutuje o vztazích mezi environmentálním a ekonomickým aspektem. Vztahem mezi ekonomickým růstem a ţivotním prostředím se zabývali například Bradshaw (2000), Maderly a kol. (2003) a Betts a Kellyn (2000). V zásadě se v regionálním rozvoji jedná o hledání kompromisu mezi potřebou ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti na straně jedné a sociálně-politické a ekologické udrţitelnosti na straně druhé. A protoţe stabilita celé země můţe být dosaţena pouze při stabilitě a vhodné funkční propojenosti jejich částí, tedy regionů, je

15

zřejmé, proč se regionální rozvoj stal jedním z velmi frekventovaných pojmů současnosti (VSB-TU, 2006). Ekonomický růst jako jeden z determinantů rozvoje země, podnítil zájem ekonomů o prozkoumání role sociálního kapitálu a jeho postavení ve vztahu k rozvoji země. Této problematice se věnovali zejména Durlauf (2002), Helliwell (1996), Zak a Knack a Granato a kol. (1996). V jejich pojetí jsou pro moderní růstovou teorii tradičně pouţity vstupy jako práce a kapitál, které jsou zvýrazněné lidským kapitálem a indikátory, které zastupují geografické a institucionální rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, či krajinami. Sen (2000) povaţuje příjmový růst za jeden z hlavních aspektů, které přispívají k přímému růstu lidských schopností a tím také indexu lidského rozvoje. Jako příklad Sen uvádí případ indického států Kerala, který sice dosahuje podobné úrovně očekávané délky ţivota a úrovně gramotnosti jako mnohé rozvinuté země, přesto však nelze říci, ţe se jeho obyvatelé mohou těšit z výhod rozvinutých zemí, jako jsou doprava, zábava, lepší bydlení apod. Z uvedeného vyplývá, ţe Sen povaţuje hrubý domácí produkt za prostředek na cestě k úspěchu široké škály lidských schopností. Zdůrazňuje také silný dopad hrubého domácího produktu na soukromé výdaje a vládní programy a tím i na gramotnost a zdraví obyvatelstva. Vyšší příjem totiţ napomáhá dosáhnout i vyšších dílčích indexů lidského rozvoje, tedy vyššího indexu očekávané délky ţivota a indexu vzdělanosti. Hrubý domácí produkt má potom i nepřímý dopad na lidský rozvoj. Jiným pohledem na determinanty lidského rozvoje se zabývají Anand a Ravallion (1993), kteří spatřují významný vliv ekonomického růstu na lidský rozvoj v oblasti výdajů státního rozpočtu. Intenzita vlivu závisí na efektivnosti výdajů a způsobu jejich doručení. Vláda musí identifikovat prioritní sektory, které mají nejvyšší potenciál pro zlepšení lidského rozvoje a také musí být dané země schopné účinně alokovat vládní výdaje na lidský rozvoj tak aby byly distribuované zejména do nízkopříjmových skupin a oblastí země. Prostřednictvím silnějšího řízení, ať uţ lokálního, regionálního, národního, či globálního, mohou být zachované výhody trţní soutěţe s jasnými pravidly a hranicemi a zároveň mohou být realizovány výrazné aktivity na zabezpečení potřeb lidského rozvoje. Mederly (2002) zdůrazňuje, ţe agenda lidského rozvoje by se měla zaměřit na sedm hlavních výzev, které vyţadují národní a mezinárodní aktivity. 1. Posílit politiku a aktivity pro dosaţení lidského rozvoje a přizpůsobit je novým podmínkám globální politiky. 16

2. Redukovat hrozby finanční zranitelnosti ekonomik a souvisejících lidských nákladů. 3. Realizovat výraznější globální aktivity na potlačení globálních hrozeb lidské bezpečnosti. 4. Zlepšit veřejné aktivity směrované k vývoji technologií pro lidský rozvoj a odstranění chudoby. 5. Odstranit marginalizaci chudých a malých oblastí. 6. Napravit nerovnováhu ve struktuře globálního řízení novými snahami na tvorbu nového systému. 7. Budovat logičtější a demokratičtější konstrukci globálního řízení v 21. století.

2.5

Účinnost regionální politiky

K potřebě evaluace regionální politiky se vyjádřila eurokomisařka pro regionální politiku D. Hübner na konferenci k hodnocení výsledků Kohezní politiky ve Varšavě (2009): Evaluace je důleţitá pro zdůvodnitelnost pouţití finančních zdrojů a viditelnosti politiky. Je velmi důleţité obyvatelům Evropy ukázat, jaké má kohezní politika výsledky a čeho bylo za evropské prostředky dosaţeno. Evaluace rovněţ zvyšuje efektivnost a dopad politiky z poučení se z toho co bylo uděláno, co funguje a co ne. Pro období 2007-2013 je potřeba realizovat všechny tři základní typy evaluací: ex ante, průběţné i ex post evaluace. Zpráva Evropského parlamentu zdůrazňuje, ţe pro potřeby hodnocení regionální politiky je potřeba aplikovat vysvětlující statistické metody, poskytující vědecky přijatelné kombinace indikátorů. Takovou metodologií je omezená soustava indikátorů HDP na obyvatele, míra nezaměstnanosti, očekávaná délka ţivota při narození a úroveň vzdělání (Evropský parlament, 2007). K aplikaci kompozitních indexů pro hodnocení efektivnosti politických nástrojů se vyjadřuje Booysen (2002), který uvádí, ţe kompozitní indexy, jako například HDI, jsou často povaţovány, ţe nabízejí spíše ideologický rozměr, neţ aby měly podobu funkčního praktického indikátoru. Přesto podle jeho názoru kompozitní indexy nabízejí velmi uţitečný doplněk k příjmově zaloţeným indikátorům rozvoje. Cuffaro, M., Cracolici, M. F., Nijkamp, P. (2007) aplikují analytický rámec pro hodnocení prostorových disparit, zaloţený na aplikace indexu lidského rozvoje. Vycházejí z předpokladu, ţe analýza výkonnosti regionu nemůţe být zaloţena pouze na posouzení ekonomických

nebo

sociálních

aspektů. 17

Snaţí

se

o

kombinaci

materiálních

a nemateriálních aspektů blahobytu. V jejich analytickém rámci jsou ekonomické aspekty reprezentovány různými kategoriemi spotřebních výdajů, zatímco sociální aspekty jsou reprezentovány odpovídajícími indikátory zdraví, vzdělání, podmínek na pracovním trhu apod. Tento analytický rámec je aplikován na regiony Itálie pro období 1980 aţ 2005. UNDP (1990) uvádí, ţe na otázku zda lze pouţít místo indexu lidského rozvoje hrubý domácí produkt, zní odpověď: „Jednoznačně, ne!“. Hrubý domácí produkt na obyvatele, jako jeden z komponentů indexu lidského rozvoje, odráţí pouze průměrný národní důchod, neříká nám nic o tom, jak je příjem distribuován a za co je utrácen, nevíme, jaká část jde na všeobecnou zdravotní péči, vzdělání nebo vojenské výdaje. Avšak porovnáním pozice HDP v PPP USD na obyvatele a HDI můţeme lépe odhalit více o výsledcích národních politických rozhodnutí. Metody kombinující sociální a ekonomickou dimensi by si vyţadovaly širší a relevantnější soubor ukazatelů. Aktuálně dostupné indikátory na regionální úrovni jsou velmi omezené co do jejich rozsahu a schopnosti zachytit multidimensionální charakter regionálního rozvoje (ekonomický, sociální, environmentální a demografický rozměr a vzdělávání). Většina v EU disponibilních statistik pro regionální politiku se zaměřuje především na ekonomický rozměr (Lisabonská strategie). Méně důleţitá, ale stále ve větší dispozici jsou data k environmentální dimenzi (Gothenburgská strategie). Avšak údaje zachycující sociální rozměr rozvoje jsou pro regionální úroveň stále obtíţně dosaţitelné. Tato skutečnost omezuje efektivní aplikaci podpůrných politik v této oblasti (Sociální agenda) (Evropský parlament, 2007). Jak uvádí Todaro (2009), pro posouzení úrovně disparit v rozvoji nestačí sledovat pouze ekonomické veličiny jako hrubý domácí produkt nebo hrubý domácí příjem. Při měření změn v blahobytu je vhodné zakomponovat i proměnné posuzující zdraví a vzdělání. A takovou vhodnou mírou je Index lidského rozvoje (HDI). Tento index představuje velký přínos pro pochopení podstaty rozvoje, pro moţnosti evaluace úspěšnosti snah jednotlivých zemí o rozvoj a pro posouzení rozdílů v rozvoji jednotlivých regionů. Kombinací sociálních a ekonomických dat HDI představuje vhodnou míru pro posuzování úspěšnosti rozvoje a evaluaci hospodářských a sociálních politik. A rovněţ dle jeho slov „nejambicióznějším pokusem o systematickou komplexní komparativní analýzu socio-ekonomického rozvoje je aplikace HDI (indexu lidského rozvoje) Rozvojovým programem OSN (UNDP)“.

18

Cíl a metodika

3

Cílem diplomové práce je posouzení účinnosti regionální politiky Evropské unie v oblasti lidského rozvoje. Pro tuto evaluaci bude provedena mezinárodní komparace lidského, resp. ekonomického rozvoje v zemích a regionech Evropské unie, Japonska a Spojených států amerických. Proces globalizace s sebou přináší zcela nové moţnosti pro spotřebitele a producenty. Stejně tak vytváří zcela nové nároky na potřeby a charakter státní ingerence na podporu ekonomického a lidského rozvoje regionů. Klíčovým předpokladem pro zdůvodnitelnost pouţití finančních zdrojů a posouzení efektivnosti rozsahu a struktury konkrétních nástrojů státní ingerence, je evaluace účinnosti politických nástrojů orientovaných na podporu rozvoje regionů. Indikátorem pro posouzení lidského rozvoje států, resp. regionů byl zvolen index lidského rozvoje. Budou porovnávány úrovně indexu lidského rozvoje jednotlivých zemí a budou podrobně analyzovány podíly a posouzen význam dílčích indexů, které index lidského rozvoje tvoří: index hrubého domácího produktu, index vzdělanosti a index očekávané délky ţivota. Pro naplnění hlavního cíle diplomové práce, bude potřeba naplnit i následující dílčí cíle: 

Porovnat vývoj jednotlivých seskupení států i samostatných států z hlediska jejich indexu lidského rozvoje a ekonomické vyspělosti v letech 1990 aţ 2007.



Provést

vzájemnou

komparaci

seskupení

států

podobným

politickým,

ekonomickým a historickým vývojem, dle hrubého domácího produktu na obyvatele a indexu lidského rozvoje v jednotlivých letech 1990, 1995, 2000, 2005 a 2007. 

Ověřit hypotézu o vzájemném přibliţování se jednotlivých seskupení států EU a komparace s USA a Japonskem z hlediska jejich ekonomické vyspělosti v letech 1995 aţ 2006.



Ověřit hypotézu o konvergenčních tendencích u jednotlivých států Evropské unie z hlediska jejich ekonomické vyspělosti v letech 1995 aţ 2006.



Ověřit hypotézu o konvergenčních tendencích u regionů Evropské unie z hlediska jejich ekonomické vyspělosti a komparace s rozvojem regionů Spojených států amerických a Japonska v letech 1995 aţ 2006.

19

Pro měření socio-ekonomického rozvoje regionů NUTS1, tedy jednotlivých států Evropské unie, bude vyuţitý index lidského rozvoje. Vycházíme z předpokladů, ţe u států s niţší počáteční úrovni HDI dochází k jeho rychlejšímu růstu. Rovněţ předpokládáme, ţe HDI EU15 rostlo díky regionální politice EU v letech 1990 aţ 2000 rychleji neţli HDI nových členských států Evropské unie a ţe růst HDI nových členských států EU byl pomalejší v letech 1990 aţ 2000 neţ v období 2000 aţ 2007 a to díky předvstupní pomoci, resp. strukturální politice. Obdobné předpoklady platí také pro vývoj HDP na obyvatele jako ukazatele ekonomické vyspělosti států, kde můţeme očekávat pomalejší růst HDP na obyvatele nových členských států EU v letech 1990 aţ 2000, neţ v letech 2000 aţ 2007. Rovněţ předpokládáme podobný vývoj konvergence u seskupení států obdobného charakteru. Pro potvrzení tohoto předpokladu budou státy EU seskupeny na základě podobného politického, ekonomického a historického vývoje a geografického umístění. Tato seskupení zemí budou vzájemně porovnána a rovněţ jejich HDI i HDP na obyvatele budou porovnány se Spojenými státy americkými a Japonskem. HDI a HDP na obyvatele seskupených zemí budou vypočteny pomocí váţeného aritmetického průměru. Posouzení konvergenčních tendencí na úrovni států a regionů bylo provedeno z pohledu jejich ekonomické výkonnosti. Jsme si vědomi, ţe posuzování konvergenčních tendencí seskupení zemí, států i regionů jen z pohledu ekonomického je jistým zjednodušením. Avšak moţnost posouzení konvergence na bázi vyuţití indexu lidského rozvoje je omezeno nedostupností statistických dat o úrovni vzdělanosti a očekávané délky ţivota na regionální úrovni. Proto byl zvolen hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na obyvatele, jeţ je k dispozici pro všechny pozorované územní jednotky. Vzhledem k tomuto omezení bude moţné posuzovat konvergence v oblasti lidského rozvoje nepřímým způsobem, vycházeje z ekonomické konvergence a se změny podílu HDP na obyvatele v rámci HDI. Základním předpokladem konvergenčních tendencí je, ţe chudší oblasti dosahují rychlejší ekonomický růst, tedy vyššího průměrného tempa růstu HDP, neţ oblasti bohatší. Vzhledem k rozsahu a charakteru politik na podporu rozvoje regionů v Evropské unii, Japonsku a Spojených státech amerických lze předpokládat přibliţování HDI EU27 k HDI Japonska a Spojených států a rovněţ rychlejší lidský rozvoj v Evropské unii. Informační báze vychází z mezinárodních databází: Eurostat, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Rozvojový program OSN (UNDP) v časovém horizontu roků 1990 aţ 2007. HDP na obyvatele je udáván v paritě kupní síly brány 20

v dolarech (HDP v PPP USD) a to hned ze dvou důvodů. Jednak HDP na obyvatele v paritě kupní síly v USD tvoří jeden z dílčích indexů indexu lidského rozvoje a jednak se snaţíme posoudit různorodé země nebo regiony s různou cenovou hladinou. Paritou kupní síly (PPP - Purchasing Power Parity) se rozumí prostorové deflátory a koeficienty pro přepočet měn, které eliminují vliv rozdílů v cenových hladinách mezi zeměmi a umoţňují tak srovnání objemu sloţek HDP na obyvatele a srovnání cenových hladin. Směnné kurzy v paritě kupní síly totiţ dovolují, na rozdíl od běţných směnných kurzů, přihlíţet k cenovým rozdílům mezi jednotlivými zeměmi. HDP na obyvatele v paritě kupní síly v dolarech potom představuje cenové rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, a lépe tak reflektuje ţivotní úroveň obyvatel v rámci indexu lidského rozvoje. Údaje pro seskupení států jsou počítána pomocí váţeného aritmetického průměru. Podle Minaříka (2006) platí, ţe je-li dáno k dílčích souborů s aritmetickými průměry 𝑥 1,

𝑥 2,…, 𝑥 i ,…,𝑥 k o rozsazích n1, n2,…, ni,…, nk, pak společný aritmetický průměr je váţeným aritmetickým průměrem průměrů dílčích souborů s vahami, kterými jsou rozsahy dílčích souborů, tj.

𝑥=

1 𝑘 𝑖=1 𝑛 𝑖

𝑘 𝑖=1 𝑥𝑖 𝑛𝑖

Váţený aritmetický průměr byl počítán na úrovni seskupení zemí pro HDP na obyvatele, resp. pro HDI. Vahou byl v obou případech počet obyvatel seskupovaných zemí. Údaje o HDP na obyvatele na úrovni regionů Evropské unie byly získány z databáze Eurostat a zkompletovány s údaji o HDP na obyvatele Japonska a USA získaných z databáze OECD. Podle OECD je klasifikace pro většinu teritoriálních úrovní konzistentní s evropskou klasifikací. Proto byla data pro všechny sledované regiony přepočtena pomocí přímé úměrnosti na hrubý domácí produkt v paritě kupní síly v amerických dolarech na obyvatele (HDP v PPP USD). HDP na obyvatele regionů NUTS2 byla k dispozici pouze v časovém horizontu od roku 1995 aţ 2006. Tyto údaje však nebyly kompletní a proto byly provedeny následující datové úpravy. V roce 2003 proběhly u některých států Evropské unie změny v regionálním uspořádání NUTS2. Ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska se posunuly hranice mezi regiony North Eastern Scotland a Highlands and Islands a vytvořily se tak

21

dva nové regiony NUTS2 u nichţ do té doby nebyla dostupná data o HDP na obyvatele. Tato data byla analogicky odhadnutá podle změny vývoje ostatních regionů Velké Británie a podle vývoje HDP na obyvatele regionů v letech, kdy jsou jiţ data známá. Dánsko bylo rozděleno na pět nomenklaturních územních statistických jednotek NUTS2 aţ do roku 2003, do té doby nemělo ţádné regiony (územní celek NUTS1 se rovnal územnímu celku NUTS2). Proto je v diplomové práci počítáno do roku 2003 se stejnými údaji jak na státní tak na regionální úrovni. Stejným způsobem byly řešené i nedostupná data k regionům Rumunska v letech 1995 aţ 1997. Pro rok 2000 chyběly údaje u všech regionů Itálie, které byly dopočítány pomocí změn v růstu HDP na obyvatele na celostátní úrovni Itálie z roku předcházejícího na rok, který je předmětem odhadovaného výpočtu, a pomocí tohoto koeficientu růstu byly dopočítány zbylé údaje k HDP na obyvatele regionů. Pro mezinárodní komparaci vývoje lidského kapitálu na úrovni států a jednotlivých seskupení byl zvolen index lidského rozvoje. Index lidského rozvoje, z anglického překladu Human development index (HDI), představuje jeden z pokusů, jak vyjádřit kvalitu lidského ţivota. V průběhu osmdesátých a devadesátých let se vedly mnohé diskuse o tom, co je to kvalita lidského ţivota a jak nebo zdali vůbec ji lze měřit. Poprvé byl uveřejněn v roce 1990, kdy jej ve své zprávě vydal United Nations Development Program (Rozvojový program OSN (UNDP)). HDI index je agregovaný ukazatel, který neřeší jen ekonomickou stránku vývoje, ale zohledňuje kromě bohatství země i její úroveň zdraví a vzdělanosti. Jde tedy o sloţený index, který měří průměrnou kvalitu lidského rozvoje v jednotlivých zemích pomocí třech základních sloţek: lidského zdraví, úrovně vzdělanosti a hmotné ţivotní úrovně. Princip komponování indexu lidského rozvoje je názorně zobrazen v obrázku (Obr. 1.). Zde můţeme vidět, ţe sloţka hmotná ţivotní úroveň je vyjádřena jako HDP na obyvatele v USD, který je přepočítáván na paritu kupní síly, lidské zdraví je vyjádřeno jako průměrná očekávaná délka ţivota při narození a úroveň vzdělanosti se stanovuje jako podíl gramotného obyvatelstva a kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně.

22

Obr. 1. Index lidského rozvoje

Zdroj: zpracováno autorem Kaţdá z komponent indexu lidského rozvoje má svoji pevně stanovenou minimální a maximální hodnotu, z nichţ se při výpočtu vychází: 

průměrná očekávaná délka ţivota při narození:

25 let a 85 let



gramotnost obyvatelstva staršího 15 let:

0 % a 100 %



kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy



prvního, druhého a třetího stupně:

0 % a 100 %

hrubý domácí produkt na obyvatele v PPP USD:

$ 100 a $ 40 000

Z těchto fixních minimálních a maximálních hodnot komponentů HDI indexu vychází výpočet jeho dílčích indexů. Všeobecně se pro transformaci proměnné, tedy pro výpočet dílčích indexů, pouţívá následující vzorec: Dílčí index =

Kde:

𝑥 − min (𝑥) max 𝑥 −min (𝑥)

x - skutečná hodnota ukazatele, min (x) - fixně stanovená minimální hodnota ukazatele pro daný index, max (x) - fixně stanovená maximální hodnota ukazatele pro daný index. 23

Aplikujeme-li tento vztah, pro výpočet jednotlivých dílčích indexů indexu lidského rozvoje, potom platí, ţe: 1. Index očekávané délky ţivota (Life Expentancy Index (iLE)) = 2. Index vzdělanosti (Education Index (iED)) =

Kde:

2 3

* iAL +

1 3

LE −25 85−25

* iGE



Index gramotnosti dospělé populace (Adult Literacy Index (iAL)) =



Index zápisu do škol (Gross Enrollment Index (iGL)) =

ALR −0 100−0

CGER −0 100−0

LE - střední délka ţivota (Life Expentancy) ALR - gramotnost (Adult Literacy Rate) CGER - kombinovaný podíl populace navštěvující školy 1., 2. a 3. stupně (Combinate Gross Enrollment Ratio) Dílčí index platí právě pro první dva komponenty indexu HDI, index očekávané

délky ţivota a index vzdělanosti. Přičemţ index vzdělanosti je z jedné třetiny tvořen indexem kombinovaného podílu populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně a ze dvou třetin indexem gramotnosti obyvatelstva. Pro třetí dílčí index, hrubý domácí produkt na obyvatele, se předpokládá, ţe od určité výše příjmu uţ není jeho velikost kriticky důleţitá, a proto se vychází z logaritmované hodnoty. Rozsah jeho hodnot v rámci jednotlivých států světa je navíc velice široký, a kdyţ se hodnoty zlogaritmují, sníţí se jak úroveň, tak variabilita kolísání HDP na obyvatele. Pro hrubý domácí produkt v PPP USD na obyvatele potom platí: 3. Index hrubého domácího produktu (iGDP) =

log (GDP na obyv . )−log ⁡ (100) log 40000 −log (100)

Výsledný index lidského rozvoje se nakonec počítá aritmetickým průměrem, přičemţ můţe nabývat hodnot mezi 0 a 1. Hodnoty blízké 0 jsou přičleněny státům s nízkou úrovní HDI a naopak, čím více se hodnota blíţí 1, tím více můţeme mluvit o vyspělosti státu z hlediska indexu lidského rozvoje.

24

Na základě hodnoty HDI, klasifikuje organizace UNDP jednotlivé státy světa do tří kategorií: 

státy s vysokou úrovní lidského rozvoje v kategorii od 0,8 do 1,



státy se střední úrovní lidského rozvoje v kategorii od 0,5 do 0,799,



státy s nízkou úrovní lidského rozvoje v kategorii do 0,499. Protoţe index lidského rozvoje není na regionální úrovni k dispozici, zvolili jsme

HDP v paritě kupní síly na obyvatele. Analýza konvergenčních tendencí regionů, seskupení zemí a jednotlivých států tedy bude provedena z hlediska ekonomické vyspělosti. Pro ověřování hypotézy o konvergenčních tendencích bylo vyuţito vztahu průměrného tempa růstu v letech 1995 aţ 2006 a výchozí hodnoty hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly brané v dolarech (tedy HDP na obyvatele v PPP USD z roku 1995). Pokud dochází ke konvergenčním tendencím na úrovni jednotlivých seskupení, států či regionů, znamená to sniţování rozdílů v ekonomické úrovni mezi pozorovanými subjekty, měřené v HDP na obyvatele v PPP USD. Průměrné tempo růstu HDP bylo získáno pomocí geometrického průměru. Minařík (2006) uvádí, ţe geometrický průměr se většinou omezuje na měření úrovně bezrozměrných růstových veličin zřetězených v čase a je zvláštním případem mocninového průměru, kde soubor dat

x1, x2,…, xi,…, xk je definován jako n-tá odmocnina součinu všech hodnot, tj.

𝑥𝑔 =

𝑛

𝑥1 ∙ 𝑥2 ∙ … ∙ 𝑥𝑖 ∙ … ∙ 𝑥𝑛 =

𝑛

𝑛 𝑖=1 𝑥𝑖

O vzájemné konvergenci můţeme tedy mluvit, je-li průměrné tempo růstu HDP země či regionu s niţším výchozím HDP na obyvatele rychlejší neţ u země či regionu s vyšším výchozím HDP na obyvatele. Jinými slovy, jestliţe chudší ekonomika roste rychleji neţ bohatší. V grafickém vyjádření bude docházet ke konvergenci v případě klesající regresní přímky vyjadřující závislost mezi průměrným tempem růstu HDP a HDP na obyvatele. Ověření vypovídací schopnosti závislosti bude provedeno pomocí koeficientu determinace získaného o koeficient korelace. Podle Grofíka (1987) se koeficient korelace pohybuje v rozmezích od -1 do +1, kde znaménko určuje směr korelace, přičemţ plus je při korelaci kladné a mínus při korelaci záporné. Absolutní hodnota určuje stupeň těsnosti korelace, kde nulová hodnota svědčí o nezávislosti

25

a hodnota rovná jedné o závislosti pevné. Janko (1949) doplňuje, ţe těsnost lze podrobněji hodnotit takto: 𝑟 < 0,3

těsnost nízká

0,3 ≤ 𝑟 < 0,5

těsnost mírná

0,5 ≤ 𝑟 < 0,7

těsnost význačná

0,7 ≤ 𝑟 < 0,9

těsnost velká

0,9 ≤ 𝑟

těsnost velmi vysoká

Grofík (1987) dále uvádí, ţe hodnocení stupně závislosti podle koeficientu korelace je sice běţně uţívané, má však spíše formální charakter. Důleţitější pro hodnocení stupňů závislosti je koeficient determinace, jenţ je speciálním případem obecně platného indexu determinace. Vycházeje z Jankova hodnocení těsnosti koeficientu korelace vypadá stupnice těsnosti závislosti podle koeficientu determinace v procentickém vyjádření (při malém zaokrouhlení) takto: 𝑟 2 < 10%

těsnost nízká

10% ≤ 𝑟 2 < 25%

těsnost mírná

25% ≤ 𝑟 2 < 50%

těsnost význačná

50% ≤ 𝑟 2 < 80%

těsnost velká

80% ≤ 𝑟 2

těsnost velmi vysoká

Procentické vyjádření udává jaké procento rozptýlení empirických hodnot závisle proměnné je důsledkem rozptylu teoretických hodnot závisle proměnné odhadnutých na základě regresní přímky.

26

4

Vlastní práce

4.1

Komparace zemí EU27, USA a Japonska podle indexu lidského

rozvoje Index lidského rozvoje představuje jeden z pokusů jak vyjádřit kvalitu lidského ţivota. Byl vytvořen, aby více zdůraznil, ţe nikoli hospodářský růst země, ale lidé a jejich schopnosti by měly být právě tím hlavním kritériem pro posouzení vývoje země. Index upozorňuje na velké rozdíly v rámci jednotlivých zemí a zvýrazňuje vnitřní rozdíly, díky nimţ byly na toto téma vyvolány celonárodní debaty v mnoha zemích. Tento indikátor vyspělosti v sobě zahrnuje jak HDP na obyvatele, tak také úroveň zdraví a úroveň vzdělanosti pro danou zemi. V následujících subkapitolách bude vzájemně srovnáváno 27 členských zemí Evropské unie, Spojené státy americké a Japonsko v jednotlivých letech 1990, 2000 a 2007 podle indexu lidského rozvoje i podle jednotlivých komponent, kterými je index tvořen. Všechny sledované státy jsou uvedeny v tabulce spolu s jejich indexem lidského rozvoje, hodnotami základních komponent HDI a jednotlivými dílčími indexy HDI. Státy jsou vţdy pro kaţdý pozorovaný rok seřazeny sestupně podle velikosti indexu lidského rozvoje. A u všech dílčích indexů HDI je barevně označeno deset jejich nejniţších hodnot.

4.1.1 Komparace zemí EU27, USA a Japonska podle indexu lidského rozvoje v roce 1990 Index lidského rozvoje České republiky patří jiţ v roce 1990 do kategorie států s vysokou úrovní HDI, i přesto ţe je tato hodnota spíše u spodní hranice vytyčeného intervalu. Ze zemí, které jsou sledovány v této diplomové práci, patřily v roce 1990 do kategorie států s vysokou úrovní indexu lidského rozvoje všechny vyjma Rumunska (HDI = 0,786) a s velkou pravděpodobností i Bulharska. Hodnoty HDI indexu Bulharska nejsou totiţ v roce 1990 ani v roce 1995 k dispozici, kvůli absenci dílčího indexu vzdělanosti. Avšak vzhledem k podobnému vývoji HDI v letech následujících (viz níţe) a k podobnému vývoji HDP na obyvatele v letech 1990 aţ 2000 (také viz níţe), lze předpokládat, ţe vývoj HDI obou zemí byl velmi podobný. Tento fakt dokazuje i podobný vývoj jednotlivých komponent HDI indexu Bulharska, z nichţ jediná, která není k dispozici, je gramotnost. V Rumunsku v roce 1995 klesla hodnota HDI na 0,780 a v roce 2000 vzrostla na 0,788. Stejným způsobem se vyvíjely i jednotlivé sloţky HDI Bulharska. V roce 1995 poklesly a v roce 2000 začaly opět růst. V roce 2000 se objevuje i první známá hodnota HDI 27

Bulharska, která je jen nepatrně za hranicí intervalu zemí se střední úrovní indexu lidského rozvoje (HDI = 0,803). Těsně nad hranicí střední úrovně indexu lidského rozvoje (0,8) jsou v roce 1990 Lotyšsko, Maďarsko, Polsko a Estonsko (Tab. 1), kdy nejvyšší hodnotu z nich dosahuje Estonsko (HDI = 0,817). Pobaltské země však, stejně jako Bulharsko a Rumunsko, zaznamenaly v roce 1995 pokles hodnot HDI. Estonsko, Lotyšsko i Litva v tomto období restrukturalizovali své politické i ekonomické uspořádání a proto došlo k výraznému propadu hodnot HDI a Baltské státy dosahovaly pouze střední úroveň indexu lidského rozvoje. Kromě těchto případů patřily všechny sledované země po celé období do kategorie s vysokou úrovní indexu lidského rozvoje. Stejně jako u Bulharska není v roce 1990 k dispozici ani HDI index Lucemburska. K oběma zemím jsou však dostupné index očekávané délky ţivota a index hrubého domácího produktu a u Bulharska i hodnota kombinovaného podílu populace navštěvující školy 1., 2. a 3. stupně. Proto lze alespoň podle těchto komponent všechny země navzájem porovnávat. Nejvyšší hodnotu HDI v roce 1990 dosahují Spojené státy americké (0,923), na druhém místě je Japonsko (0,918) a těsně za ním Nizozemí (0,917). Protoţe je hodnota HDI aritmetickým průměrem tří dílčích komponent, zprůměrují se tak i rozdíly mezi jednotlivými dílčími indexy. Například USA má index hrubého domácího produktu výrazně vyšší neţ ostatní dílčí indexy, z čehoţ vyplývá, ţe HDI je zde významně ovlivněno hmotným bohatstvím země. Naopak index očekávané délky ţivota ve Spojených státech amerických je dokonce stejný jako u Malty (iLE = 0,84), která má celkovou hodnotu indexu lidského rozvoje podstatně niţší. V celkovém pořadí Malta obsadila aţ 19. místo z 29 sledovaných států. Nejvyšší úroveň indexu očekávané délky ţivota mezi prvními třemi státy (USA, Japonskem a Nizozemím) dosahuje Japonsko (iLE = 0,90). Naopak index vzdělanosti má nejniţší (iED = 0,92), zatímco v USA je 0,96 a v Nizozemí 0,95. Celkově vzato jsou si ale dílčí indexy Japonska vzájemně nejblíţe a u zprůměrované hodnoty nedochází k takovému zkreslení výsledku v porovnání s ostatními. Čestné čtvrté místo v celkovém pořadí zaujala Francie (HDI = 0,909) a stejně jako u USA je její výsledný index významně sníţen faktorem očekávané délky ţivota. Minimální zkreslení výsledné hodnoty HDI se kromě Japonska objevuje i u Řecka, Kypru a Malty, s maximálním rozdílem mezi hodnotami indexů 0,01 a u Portugalska a Španělska s maximálním rozdílem 0,04 a 0,05. Ani u jedné země však nebyl index 28

lidského rozvoje vyšší neţ 0,9 a vyjma Španělska dokonce ani neţ 0,75. O to zajímavější je vyváţenost indexů u Japonska, jako u jediné ze zemí s HDI indexem vyšším neţ 0,9. Stejné úrovně indexu lidského rozvoje, jakou mělo Španělsko, dosahuje v roce 1990 také Německo (HDI = 0,896), nízké variability dílčích indexů jiţ ale nikoli. Jeho index hrubého domácího produktu (iGDP = 0,93) a index vzdělanosti (iED = 0,91) jsou si velmi podobné. Úroveň indexu lidského rozvoje je tedy výrazně sníţena indexem očekávané délky ţivota, který dosahuje pouze hodnoty 0,84. V podstatě u všech prvních čtrnácti zemí je mezi dílčími indexy vţdy index očekávané délky ţivota tím nejniţším. Dvojce Finsko, Belgie a Rakousko, Dánsko dosahují v roce 1990 stejných hodnot HDI a i dílčí indexy, u kaţdé dvojce, se od sebe liší minimálně. Podobné hodnoty indexu lidského rozvoje dosahuje také Spojené království (HDI = 0,891) a Itálie (HDI = 0,889). Itálie, která v celkovém ţebříčku hodnot zaujala 13. místo, má vzhledem ke svému celkovému umístění, velmi nízký index vzdělanosti. Niţší index vzdělanosti neţ Itálie (iED = 0,88) mají uţ jen Kypr, Malta, Portugalsko a Rumunsko. Značný rozdíl je mezi 13. a 14. místem podle indexu lidského rozvoje (mezi Itálií a Irskem), kde HDI Irska dosahuje hodnoty 0,879. Jeho dílčí index, index vzdělanosti (iED = 0,93), je výrazně nejvyšší, vyšší i neţ index hrubého domácího produktu (iGDP = 0,88). Proto hlavní komponentou zvyšující celkový index lidského rozvoje Irska v roce 1990 je úroveň vzdělanosti. Index vzdělanosti je nejvyšší komponentou také u všech zbývajících států, umístěných v dolní polovině tabulky. Výrazné zastoupení má zejména u Slovinska, České republiky, Slovenska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Polska a Rumunska. Trojce Estonsko, Lotyšsko, Litva mají v roce 1990 navzájem poměrně znatelné rozdíly mezi hodnotami HDI indexu. Nejvyšší hodnotu má Litva (HDI = 0,828, v celkovém pořadí s 22. místem), těsně za ní je Estonsko (HDI = 0,817) a aţ na 26. místě se s hodnotou indexu lidského rozvoje (HDI = 0,803) umístilo Lotyšsko. Také poměr mezi dílčími indexy Estonska a Litvy je poměrně odlišný. Hned index vzdělanosti, je u Estonska, které má niţší HDI, o 0,02 vyšší. Naopak HDP na obyvatele Litvy (iGDP = 0,82) je o 2 518 v PPP USD vyšší neţ hrubý domácí produkt na obyvatele Estonska (iGDP = 0,78). Opačně je tomu s vnitřní strukturou HDI mezi Estonskem a Lotyšskem, která jsou si velmi podobné. Obě země mají dílčí indexy v téměř shodném poměru k celkovému indexu lidského rozvoje. Lotyšsko v tomto roce v porovnání se všemi ostatními sledovanými zeměmi dosahuje jednoho extrému, a sice nejniţší úrovně očekávané délky ţivota, která zde byla 69,1 let. 29

Tab. 1: Index lidského rozvoje a jeho komponenty pro země EU27, USA a Japonsko v roce 1990 Pořadí podle HDI

Názvy států

Kód země

Life exp.

Adult lit. Educ. rate

GDP

iLE

iED

iGDP

HDI v roce 1990

1

Spojené státy americké

USA

75,2

99,0

90,1

33 824

0,84

0,96

0,97

0,923

2

Japonsko

JPN

79,0

3

Nizozemí

NLD

77,0

99,0

76,9

27 544

0,90

0,92

0,94

0,918

99,0

86,3

27 417

0,87

0,95

0,94

0,917

4

Francie

FRA

76,6

99,0

82,9

26 560

0,86

0,94

0,93

0,909

5

Švédsko

SWE

77,8

99,0

74,1

26 509

0,88

0,91

0,93

0,906

6

Finsko

FIN

75,2

99,0

89,3

24 309

0,84

0,96

0,92

0,904

7

Belgie

BEL

76,1

99,0

81,0

26 329

0,85

0,93

0,93

0,904

8

Rakousko

AUT

75,6

99,0

77,5

27 303

0,84

0,92

0,94

0,899

9

Dánsko

DNK

75,0

99,0

81,4

26 386

0,83

0,93

0,93

0,899

10

Španělsko

ESP

77,0

96,5

83,9

21 855

0,87

0,92

0,90

0,896

11

Německo

DEU

75,5

99,0

75,8

26 676

0,84

0,91

0,93

0,896

12

Spojené království

GBR

75,7

99,0

74,4

24 588

0,85

0,91

0,92

0,891

13

Itálie

ITA

76,9

96,5

70,8

25 166

0,86

0,88

0,92

0,889

14

Irsko

IRL

75,0

99,0

80,4

19 244

0,83

0,93

0,88

0,879

15

Řecko

GRC

77,2

92,6

77,4

18 573

0,87

0,88

0,87

0,872

16

Slovinsko

SVN

73,1

99,0

72,7

16 688

0,80

0,90

0,85

0,853

17

Kypr

CYP

76,5

94,4

62,4

16 268

0,86

0,84

0,85

0,849

18

Česká republika

CZE

72,1

99,0

71,7

17 167

0,78

0,90

0,86

0,847

19

Malta

MLT

75,7

88,0

74,0

14 427

0,84

0,83

0,83

0,836

20

Slovenská republika

SVK

71,6

99,0

71,7

12 916

0,78

0,90

0,81

0,830

21

Portugalsko

PRT

74,2

87,9

70,2

17 056

0,82

0,82

0,86

0,833

22

Litva

LTU

70,8

98,4

74,6

13 257

0,76

0,91

0,82

0,828

23

Estonsko

EST

69,4

99,0

81,5

10 740

0,74

0,93

0,78

0,817

24

Maďarsko

HUN

69,4

98,9

67,7

12 984

0,74

0,88

0,81

0,812

25

Polsko

POL

71,1

98,9

75,5

8 348

0,77

0,91

0,74

0,806

26

Lotyšsko

LVA

69,1

99,0

73,7

10 117

0,73

0,91

0,77

0,803

27

Rumunsko

ROM

69,4

96,7

66,4

9 033

0,74

0,87

0,75

0,786

X

Lucembursko

LUX

75,0

99,0

..

40 000

0,83

..

1,00

..

X

Bulharsko

BGR

71,2

..

72,6

8 040

0,77

..

0,73

..

Zdroj: HDR 2010 a vlastní výpočty Zajímavé dílčí indexy se objevují u Lucemburska, které uţ v roce 1990 mělo HDP na obyvatele vyšší neţ je stanovená fixní maximální hodnota pro tuto komponentu. Index hrubého domácího produktu je tedy jiţ v tomto roce roven jedné. Naopak index očekávané délky ţivota (iLE = 0,83) se nachází jen těsně za hranicí průměru pro všechny pozorované země (ØiLE = 0,82) a v roce 2000 vzrostl na pouhých 0,88 (viz níţe). Také chybějící údaj indexu vzdělanosti dosahoval v roce 2000 (kdy je jiţ, tento údaj k dispozici) jen hodnoty 30

0,9, pro lepší představu je tato úroveň rovna průměrné hodnotě indexu vzdělanosti 27 států uţ z roku 1990. Z těchto údajů lze předpokládat, ţe celkové HDI je významně zvyšováno hmotným bohatstvím země a naopak jeho hodnota je sniţována nízkou úrovní délky ţivota. Všeobecně lze říct, ţe v roce 1990 měly země s nejniţším indexem lidského rozvoje také nejniţší dílčí indexy. Toto tvrzení naprosto platí pro Rumunsko, Maďarsko a Slovenskou republiku, u nichţ patří všechny tři dílčí indexy do desítky nejniţších. Avšak u Slovenska je hodnota indexu vzdělanosti (iED = 0,9) tou nejvyšší ve vyznačené desítce. Maďarsko má zase celkové HDI vyšší neţ Lotyšsko a Polsko, kteří sice dosahují vyššího indexu vzdělanosti, ale ztrácí ve srovnání s Maďarskem zejména u indexu hrubého domácího produktu. Mezi deset států s nejniţší úrovní indexu vzdělanosti patří také Itálie a Řecko (iED = 0,88). Zajímavé je, ţe ve srovnání s Estonskem, které dosahovalo hodnoty iED = 0,93, je Řecko, co do výsledného HDI o osm příček výše a Itálie aţ o deset.

4.1.2 Komparace zemí EU27, USA a Japonska podle indexu lidského rozvoje v roce 2000 Ve smyslu klasifikace podle Rozvojového programu OSN patřilo v roce 2000 mezi země se střední úrovní indexu lidského rozvoje pouze Rumunsko. Těsně nad hranicí 0,8, která uţ platí pro kategorii zemí s vysokou úrovní indexu lidského rozvoje, se nachází Bulharsko (HDI = 0,803) a Lotyšsko (HDI = 0,810). V tabulce 2 můţeme dále zpozorovat, ţe hned první tři místa s nejvyšším HDI se patřičně změnila. Z pátého místa v roce 1990 zaznamenalo Švédsko takový nárůst HDI indexu, ţe se vyšplhalo aţ na příčku první (iGDP = 0,954). Druhého nejvyššího indexu lidského rozvoje dosáhlo Nizozemí a na třetí pozici se propadly Spojené státy americké (HDI = 0,949), které byly v roce 1990 první. USA spolu s Lucemburskem mají v roce 2000 natolik vysoké HDP na obyvatele, ţe index hrubého domácího produktu je roven jedné. Z čehoţ vyplývá, ţe u obou zemí je výsledný index lidského rozvoje značně ovlivněn jejich hmotným bohatstvím. Společnou hodnotu vykazují také pro index očekávané délky ţivota (iLE = 0,88), který je naopak dosti nízký a dosahuje úrovně jen o 0,03 vyšší neţ je průměr všech dvaceti devíti pozorovaných zemí. Jediný rozdíl, který však podstatně změní výsledné HDI těchto dvou států, je v jejich indexu vzdělanosti, coţ potvrzuje umístění Lucemburska aţ na 14. místě v celkovém ţebříčku hodnot HDI. U Lucemburska je hodnota indexu vzdělanosti rovna 0,9 31

a u Spojených států amerických 0,97. Navíc protoţe mají obě země niţší úroveň indexu lidského rozvoje neţ indexu hrubého domácího produktu (Lucembursko má HDI = 0,925, USA má HDI = 0,949), pro obě platí, ţe jsou méně lidsky rozvinuté ve srovnání s jejich bohatstvím. Pro Lucembursko toto tvrzení platí dvojnásob, vzhledem k markantně niţšímu indexu HDI. Podobně jako Spojené státy americké a Lucembursko měli výraznější rozdíl mezi hodnotami HDI indexu a indexu hrubého domácího produktu také Nizozemí, Rakousko, Dánsko, Irsko a Německo. Tedy i pro ně platí, ţe jsou méně lidsky rozvinuté v porovnání s jejich hmotným bohatstvím. Tento vztah lze v podstatě aplikovat na všechny země z první horní poloviny tabulky, které mají hodnotu indexu lidského rozvoje také niţší neţ je index hrubého domácího produktu, avšak rozdíl zde není tolik vysoký. Co do celkového umístění v tabulce nastaly v roce 2000 následující změny. Belgie (HDI = 0,945) si polepšila ze 7. místa na místo 4., Rakousko (HDI = 0,940) se posunulo o jednu příčku výše, na místo 7. a Francie (HDI = 0,941) klesla ze 4. na 6. místo. Veliký posun zaznamenalo Irsko, které se z výchozí 14. pozice, nyní dělí s Dánskem o 9. místo. V Irsku v průběhu sledovaných let rostlo HDP na obyvatele velmi progresivním tempem (viz kapitola 4.2.2). V roce 1990 byl hlavní komponentou zvyšující celkový index lidského rozvoje Irska index vzdělanosti (viz výše). V roce 2000 je jiţ nejvyšším dílčím indexem index hrubého domácího produktu (iGDP = 0,98) a spolu s indexem vzdělanosti (iED = 0,97) tlačí index lidského rozvoje kupředu. Vzhledem k celkovému umístění Irska a velikosti jeho dvou uvedených dílčích indexů je zřejmé, ţe celková hodnota HDI je sráţena indexem očekávané délky ţivota (iLE = 0,86). Podobných hodnot dílčích indexů jako Irsko dosahovalo v roce 2000 také Dánsko. I přesto, ţe se Japonsko, které bylo v roce 1990 na druhém místě, propadlo na místo páté, má nyní ze všech sledovaných zemí index očekávané délky ţivota nejvyšší (iLE = 0,94). Navíc úrovně jeho dílčích indexů v průběhu doby vzájemně konvergují. Dokazuje to shodná úroveň indexu očekávané délky ţivota a indexu vzdělanosti a také hodnota indexu hrubého domácího produktu, která je jen o 0,01 vyšší. Oproti roku 1990 jsou si tedy hodnoty ještě blíţe, ba dokonce téměř rovny. Další zemí, která se umístila podstatně níţe, je Německo, které kleslo z 11. místa aţ na místo 14., o které se dělí s Lucemburskem. V roce 2000 se tedy nad Německo posunuli Irsko, Spojené království a Itálie.

32

Tab. 2: Index lidského rozvoje a jeho komponenty pro země EU27, USA a Japonsko v roce 2000 Pořadí podle HDI

Názvy států

Kód země

Life exp.

Adult lit. Educ. rate

GDP

iLE

iED

iGDP

HDI v roce 1990

1

Švédsko

SWE

79,7

99,0

100,0 31 215

0,91

0,99

0,96

0,954

2

Nizozemí

NLD

78,2

99,0

97,7

35 155

0,89

0,99

0,98

0,950

3

Spojené státy americké

USA

78,0

99,0

91,5

40 000

0,88

0,97

1,00

0,949

4

Belgie

BEL

77,8

99,0

100,0 31 658

0,88

0,99

0,96

0,945

5

Japonsko

JPN

81,4

99,0

83,1

30 367

0,94

0,94

0,95

0,943

6

Francie

FRA

78,9

99,0

92,2

31 119

0,90

0,97

0,96

0,941

7

Rakousko

AUT

78,1

99,0

90,9

33 807

0,89

0,96

0,97

0,940

8

Finsko

FIN

77,6

99,0

100,0 28 453

0,88

0,99

0,94

0,938

9

Dánsko

DNK

76,7

99,0

96,0

32 834

0,86

0,98

0,97

0,936

10

Irsko

IRL

76,8

99,0

91,8

34 948

0,86

0,97

0,98

0,936

11

Spojené království

GBR

77,8

99,0

90,0

30 394

0,88

0,96

0,95

0,932

12

Španělsko

ESP

79,2

96,5

92,4

27 780

0,90

0,95

0,94

0,931

13

Itálie

ITA

79,5

98,4

80,9

29 335

0,91

0,93

0,95

0,927

14

Lucembursko

LUX

77,8

99,0

77,4

40 000

0,88

0,90

1,00

0,925

15

Německo

DEU

78,0

99,0

94,0

31 738

0,88

0,97

0,96

0,925

16

Kypr

CYP

78,5

95,9

73,3

21 173

0,89

0,90

0,89

0,897

17

Řecko

GRC

77,5

96,0

81,0

21 789

0,88

0,91

0,90

0,895

18

Portugalsko

PRT

76,8

92,4

91,6

21 940

0,86

0,92

0,90

0,895

19

Slovinsko

SVN

75,8

99,0

85,5

20 062

0,85

0,95

0,88

0,892

20

Malta

MLT

78,1

87,9

76,0

21 677

0,88

0,84

0,90

0,874

21

Česká republika

CZE

75,0

99,0

74,1

17 762

0,83

0,91

0,86

0,868

22

Polsko

POL

73,8

99,0

86,3

12 008

0,81

0,95

0,80

0,853

23

Maďarsko

HUN

71,6

98,9

80,4

14 251

0,78

0,93

0,83

0,844

24

Slovenská republika

SVK

73,3

99,0

72,5

13 205

0,80

0,90

0,82

0,840

25

Estonsko

EST

70,4

99,0

88,3

11 644

0,76

0,95

0,79

0,835

26

Litva

LTU

71,3

99,0

86,9

9 935

0,77

0,95

0,77

0,830

27

Lotyšsko

LVA

69,7

99,0

84,4

8 564

0,75

0,94

0,74

0,810

28

Bulharsko

BGR

71,4

98,2

79,0

7 306

0,77

0,92

0,72

0,803

29

Rumunsko

ROM

70,5

97,3

68,3

7 868

0,76

0,88

0,73

0,788

Zdroj: HDR 2010 a vlastní výpočty Země, které mají nejniţší index lidského rozvoje a které se tak v tabulce umístily na posledních příčkách, mají všechny, aţ na Maltu, index očekávané délky ţivota a index hrubého domácího produktu mezi nejniţšími deseti. Malta, která zaujala 20. místo v celkovém pořadí, má oba tyto indexy vyšší neţ jsou indexy v barevně označené nejniţší desítce. Avšak index vzdělanosti (iED = 0,84) má velmi nízký a ten jiţ do nejniţší desítky v rámci indexů vzdělanosti patří. Tato hodnota je dokonce nejniţší všeobecně a výrazně 33

sniţuje celkové HDI Malty. Česká republika dosahuje v roce 2000 celkově 21. místa a ve srovnání s ostatními dvanácti novými členskými státy je jeho úroveň indexu HDI na 4. místě, hned za Kyprem, Slovinskem a Maltou. Pobaltské státy, Maďarsko, Polsko a Slovinsko mají společné, ţe jejich index očekávané délky ţivota a index hrubého domácího produktu patří do kritické skupiny s nejniţšími deseti hodnotami. Rozdíl, od ostatních z této skupiny, je však v jejich indexu vzdělanosti. Ani jeden z těchto šesti států nepatří do skupiny s deseti nejniţšími hodnotami indexu vzdělanosti. Do této skupiny se ale řadí Itálie, Lucembursko, Kypr, Řecko a Portugalsko, kteří naopak mají vyšší celkový HDI index, zejména díky HDP na obyvatele. Jak bylo jiţ uvedeno výše, všeobecně se dá říci, ţe státy zhruba ve vrchní polovině tabulky (tedy ty s vyšším HDI indexem), mají v rámci struktury indexu lidského rozvoje index hrubého domácího produktu vyšší neţ celkové HDI. Opačně platí, ţe státy, které jsou ve spodní polovině tabulky, mají index hrubého domácího produktu niţší neţ HDI index. Markantní rozdíl mezi hodnotami je například u Litvy, kde je HDI = 0,830 a index hrubého domácího produktu iGDP = 0,77. Podobně je tomu u Polska, Lotyšska, Rumunska a největšího rozdílu dosahuje Bulharsko (HDI = 0,803 a iGDP = 0,72). Tyto země jsou v porovnání se svým hmotným bohatstvím lidsky rozvinutější.

4.1.3 Komparace zemí EU27, USA a Japonska podle indexu lidského rozvoje v roce 2007 V roce 2007 jiţ všechny sledované země patří suverénně do kategorie zemí s vysokou úrovní indexu lidského rozvoje. Rumunsko, které patřilo v roce 2000 do kategorie zemí se střední úrovní HDI má nyní HDI = 0,837. Bulharsko a Lotyšsko, kteří se v tom roce nacházeli těsně za hranicí 0,8, mají nyní, Bulharsko HDI = 0,840 a Lotyšsko dokonce HDI = 0,866. Z pobaltských zemí zaznamenalo největší posun Estonsko (HDI = 0,883), které si opět vyměnilo místa s Maďarskem (HDI = 0,879) a Polskem (HDI = 0,88) a posunulo se i nad Slovensko, které má v tomto roce shodný index lidského rozvoje právě s Polskem.

34

Tab. 3: Index lidského rozvoje a jeho komponenty pro země EU27, USA a Japonsko v roce 2007 Pořadí podle HDI

Názvy států

Kód země

Life exp.

Adult lit. Educ. rate

GDP

iLE

iED

iGDP

HDI v roce 1990

1

Irsko

IRL

79,7

99,0

97,6

40 000

0,91

0,99

1,00

0,965

2

Nizozemí

NLD

79,8

99,0

97,5

38 694

0,91

0,99

0,99

0,964

3

Švédsko

SWE

80,8

99,0

94,3

36 712

0,93

0,97

0,99

0,963

4

Francie

FRA

81,0

99,0

95,4

33 674

0,93

0,98

0,97

0,961

5

Lucembursko

LUX

79,4

99,0

94,4

40 000

0,91

0,97

1,00

0,960

6

Japonsko

JPN

82,7

99,0

86,6

33 632

0,96

0,95

0,97

0,960

7

Finsko

FIN

79,5

99,0

100,0

34 526

0,91

0,99

0,98

0,959

8

Spojené státy americké

USA

79,1

99,0

92,4

40 000

0,90

0,97

1,00

0,956

9

Rakousko

AUT

79,9

99,0

90,5

37 370

0,91

0,96

0,99

0,955

10

Španělsko

ESP

80,7

97,9

96,5

31 560

0,93

0,97

0,96

0,955

11

Dánsko

DNK

78,2

99,0

100,0

36 130

0,89

0,99

0,98

0,955

12

Belgie

BEL

79,5

99,0

94,3

34 935

0,91

0,97

0,98

0,953

13

Itálie

ITA

81,1

98,9

91,8

30 353

0,94

0,97

0,95

0,951

14

Spojené království

GBR

79,3

99,0

89,2

35 130

0,91

0,96

0,98

0,947

15

Německo

DEU

79,8

99,0

88,1

34 401

0,91

0,95

0,97

0,947

16

Řecko

GRC

79,1

97,1

100,0

28 517

0,90

0,98

0,94

0,942

17

Slovinsko

SVN

78,2

99,0

92,8

26 753

0,89

0,97

0,93

0,929

18

Kypr

CYP

79,6

97,7

77,6

24 789

0,91

0,91

0,92

0,914

19

Portugalsko

PRT

78,6

94,9

88,8

22 765

0,89

0,93

0,91

0,909

20

Česká republika

CZE

76,4

99,0

83,4

24 144

0,86

0,94

0,92

0,903

21

Malta

MLT

79,6

92,4

81,3

23 080

0,91

0,89

0,91

0,902

22

Estonsko

EST

72,9

99,0

91,2

20 361

0,80

0,96

0,89

0,883

23

Polsko

POL

75,5

99,0

87,7

15 987

0,84

0,95

0,85

0,880

24

Slovensko

SVK

74,6

99,0

80,5

20 076

0,83

0,93

0,88

0,880

25

Maďarsko

HUN

73,3

98,9

90,2

18 755

0,80

0,96

0,87

0,879

26

Litva

LTU

71,8

99,0

92,3

17 575

0,78

0,97

0,86

0,870

27

Lotyšsko

LVA

72,3

99,0

90,2

16 377

0,79

0,96

0,85

0,866

28

Bulharsko

BGR

73,1

98,3

82,4

11 222

0,80

0,93

0,79

0,840

29

Rumunsko

ROM

72,5

97,6

79,2

12 369

0,79

0,91

0,80

0,837

Zdroj: HDR 2010 a vlastní výpočty Švédsku, které bylo v roce 2000 na první pozici, se nepodařilo si ji udrţet a posunulo se na místo třetí. Nizozemí (HDI = 0,964) zůstává i nadále na místě druhém, avšak ve srovnání se Švédskem je nyní o stupínek výš. Nizozemí se vůbec po celou sledovanou dobu drţí mezi prvními třemi místy v celkovém ţebříčku. Opět obrovský posun zaznamenalo Irsko (HDI = 0,965), které se v roce 2007 posunulo aţ na první pozici. Irsko se v tomto roce také přidalo k zemím, s HDP na obyvatele vyšším neţ je fixní 35

stanovená hodnota pro výpočet indexu hrubého domácího produktu. Spolu s USA a Lucemburskem má index hrubého domácího produktu roven jedné. Spojené státy americké zaznamenaly v celkovém pořadí opět pokles, tentokrát aţ na 8. místo. Jediná z hodnot jeho dílčích indexů, která se v průběhu sedmi let změnila, je nárůst očekávané délky ţivota na 79,1 let. Lucembursko (HDI = 0,960) si naopak svoji pozici vylepšilo a umístilo se spolu s Japonskem na místě 5. U Japonska je zajímavé, ţe jeho index vzdělanosti roste v porovnání s ostatními indexy pomaleji a v roce 2007 se řadí mezi deset nejniţších hodnot indexů vzdělanosti. Země jako Francie, Finsko, Španělsko, Řecko a Slovinsko se v rámci celkového uspořádání nepatrně posunuly výše. Česká republika (HDI = 0,903) si vyměnila pozici s Maltou (HDI = 0,902) a posunula se tak z 21. místa na 20. Naopak Rakousko, Spojené království, Kypr a Portugalsko zaznamenávají mírný pokles. Veliký propad v celkovém pořadí podle indexu lidského rozvoje nastal v případě Belgie, která klesla ze 4. místa v roce 2000 aţ na 12. místo v roce 2007. Jak jiţ bylo zmíněno výše, země, které mají stejnou úroveň indexu lidského rozvoje, nemusí mít stejně vyrovnané dílčí indexy, ba naopak můţe docházet k výrazným rozdílům mezi nimi. Například Rakousko, Španělsko a Dánsko dosahují stejné hodnoty indexu lidského rozvoje (HDI = 0,955), avšak dílčí indexy se poměrně liší. Zatímco Dánsko dosahuje v rámci těchto tří států nejvyšší hodnoty indexu vzdělanosti (iED = 0,99), jehoţ úroveň je srovnatelná kupříkladu s Irskem, Nizozemím a Finskem, kteří jsou v celkovém pořadí na 1., 2. a 7. místě, jeho index očekávané délky ţivota je nejniţší (iLE = 0,89) a srovnatelný se zeměmi jako Slovinsko (17. místo) a Portugalsko (19. míso). Jak je názorně vidět v tabulce 3 u barevně označených deseti nejmenších hodnot dílčích indexů pro index očekávané délky ţivota a index hrubého domácího produktu se situace oproti roku 2000 příliš nezměnila. Stále do této desítky patří země s nejniţšími indexy lidského rozvoje. Jedinou výjimkou jsou Česká republika a Slovinsko, které se vymanili s nejniţších deseti indexů hrubého domácího produktu (dosahují iGDP = 0,92) a naopak Portugalsko a Malta (iGDP = 0,91) do této skupiny spadli. Větší rozdíly nastaly u indexu vzdělanosti. Ve srovnání s rokem 2000 tento index výrazně vzrostl u Itálie a Lucemburska, kde dosahoval v roce 2007 u obou iED = 0,97 a u Řecka, které dokonce hodnoty iED = 0,98. Do skupiny deseti nejniţších indexů vzdělanosti se propadlo, jiţ výše zmíněné, Japonsko dále Německo (iED = 0,95) a Polsko, u kterého je zajímavé, ţe se tento index, oproti roku 2000, vůbec nezměnila a zůstal na úrovni iED = 0,95. 36

4.2

Komparace vývoje HDI a HDP na obyvatele

4.2.1 Srovnání vývoje HDP na obyvatele a indexu lidského rozvoje u jednotlivých seskupení zemí V následující části diplomové práce je sledován vývoj a vztah HDP na obyvatele v PPP USD a indexu lidského rozvoje mezi zeměmi EU27, Spojenými státy americkými a Japonskem. Země EU27 jsou sledovány v rámci jednotlivých seskupení států s podobným geografickým umístěním a historií ekonomického vývoje a v rámci těchto seskupení jsou vzájemně porovnávány. Nakonec jsou srovnávány i na státní úrovni. Prvními dvěma seskupeními jsou celá dnešní Evropská unie (EU27) a Evropská unie bez Rumunska a Bulharska (EU25). Obě tyto skupiny jsou, stejně jako ostatní, sledovány jiţ od roku 1990, i přesto, ţe v té době ještě oficiálně neexistovaly, aţ do roku 2007. Dalšími seskupeními resp. státy jsou EU15, Visegrádská čtyřka (V4), dvojce Rumunsko + Bulharsko (R. + B.), pobaltské země (Pobaltí), Spojené státy americké (USA) a Japonsko (JA). EU15 existuje od roku 1995, kdy do Evropské unie přistoupili Rakousko, Švédsko a Finsko. Evropská unie od té chvíle pokrývá téměř celou západní Evropu a jiţ patnáct let se kolektivně snaţí o vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, o podporu rozvoje a růstu hospodářství, konkurenceschopnosti, zaměstnanosti, zlepšování ţivotní úrovně a kvality ţivotního prostředí. Další evropskou iniciativou o vytvoření blízké spolupráce je Visegrádská skupina. Tato skupina vznikla v roce 1991 podepsáním smlouvy ve Visegrádu Polskem, Maďarskem a Československou republikou. Po rozdělení Československé republiky na dva samostatné státy, byly jiţ členské státy Visegrádské skupiny čtyři. Proto se společenství označuje také jako Visegrádská čtyřka. Na Balkánském poloostrově se po druhé světové válce prosadil sovětský vliv a Rumunsko s Bulharskem se aţ do roku 1989 stali součástí východního sovětského bloku. Tyto státy jsou tedy dány do společného seskupení, protoţe mají velmi blízké geografické umístění, historii ekonomického vývoje i podobně nízké hodnoty sledovaných ukazatelů. Spolu se Slovinskem, které přistoupilo do EU s dalšími devíti zeměmi v roce 2004, patří sice Rumunsko a Bulharsko mezi státy Balkánského poloostrova. A i přesto, ţe tyto tři státy mají podobné geografické umístění a mají společné, ţe jsou jedny z nejmladších členských států Evropské unie, nemohlo být Slovinsko dáno do stejné kategorie. Mezi Slovinskem

37

a státy Rumunsko a Bulharsko je totiţ velice patrný rozdíl v hodnotách jak HDP na obyvatele tak také HDI indexu a výsledky by tak byly zkreslené. Pobaltí je tvořené státy Estonsko, Lotyšsko a Litva, které mají kromě geografické polohy společnou zejména historii, kulturu a ekonomický vývoj. Posledními dvěma, jsou státy Japonsko a Spojené státy americké, které zde budou srovnávány s jednotlivými seskupeními evropských států. Jedním z cílů této diplomové práce je totiţ porovnat země a jednotlivá seskupení zemí Evropské unie se dvěma ekonomicky nejvýše postavenými státy světa. Z metodologického hlediska bylo pro kaţdé seskupení přepočítáno HDP na obyvatele i HDI pomocí váţeného aritmetického průměru. Kaţdá ze sledovaných zemí má totiţ jiný počet obyvatel a proto by jednoduchý aritmetický průměr nedokázal rozlišit různou váhu hodnot, v tomto případě různý počet obyvatel. Postup výpočtu byl jiţ uveden v kapitole Metodika. Pro lepší názornost však bude i zde výpočet demonstrován na konkrétním příkladě, v tomto případě na výpočtu indexu lidského rozvoje Visegrádské čtyřky v roce 2007. V prvním sloupci tabulky 4 jsou uvedené názvy jednotlivých států, které patří do Visegrádské čtyřky, ve druhém sloupci jsou jejich hodnoty indexu lidského rozvoje a ve třetím počet obyvatel. V posledním sloupci jsou pro zjednodušení rovnou násobky počtů obyvatel s HDI indexem a v posledním řádku, označeném jako suma, je součet všech obyvatel a součet násobků počtu obyvatel a HDI. Tab. 4: Hodnoty k výpočtu průměrného HDI Visegrádské čtyřky v roce 2007 Visegrádská čtyřka

HDI

Počet obyvatel

HDI*Počet obyvatel

Česká republika Polsko Slovensko Maďarsko Suma

0,903

10 287 189

9 292 497

0,880

38 125 479

33 566 951

0,880

5 393 637

4 745 872

0,879

10 066 158

8 853 121

X

63 872 463

56 458 441

Zdroj: Vlastní výpočty Po dosazení do vzorce váţeného aritmetického průměru vypadá výpočet indexu lidského rozvoje Visegrádská čtyřka následovně: Ø𝐻𝐷𝐼 =

0,903 ∗ 10287189 + 0,88 ∗ 38125479 + 0,88 ∗ 5393637 + 0,879 ∗ 10066158 10287189 + 38125479 + 5393637 + 10066158

38

a konečný výsledek je potom: Ø𝐻𝐷𝐼 =

56 458 441 = 𝟎, 𝟖𝟖𝟒 63 872 463

Samotný vývoj HDP na obyvatele a indexu lidského rozvoje lze potom sledovat jiţ v grafu 1, který odráţí vývoj těchto ukazatelů v EU27 v letech 1990 aţ 2007. HDP na obyvatele zemí EU27 rostlo v prrvních sledovaných pěti letech rychleji neţ index HDI, avšak v roce 2000, oproti letem předcházejícím, HDP na obyvatele EU27 úroveň poklesla a jeho růst se tak ve srovnání s HDI zpomalil. Od roku 2000 rostou oba ukazatele přibliţně stejně rychle, aţ od oku 2005 se začíná rychlost růstu HDI indexu sniţovat, avšak u HDP na obyvatele má spíše tendenci růst. V tomto případě tedy dochází k tomu, ţe HDP na obyvatele roste rychleji a zvyšuje se tak jeho podíl v rámci struktury HDI a růst HDI je vyvolán především růstem HDP na obyvatele. Graf 1: Vývoj HDP na obyvatele a HDI EU27 v letech 1990 aţ 2007

31000

0,940

29000

0,930

27000

0,920

25000

0,910

23000

0,900

21000

0,890

19000

0,880

17000

0,870

15000

0,860

1990

1995

2000

HDP na obyv.

HDI

HDP na obyvatele v USD (PPP)

Vývoj HDP a HDI v EU27 (1990-2007)

2005 HDI

Zdroj: Vlastní výpočty Stejný vývojový vztah HDI a HDP na obyvatele jaký byl u EU27, byl v průběhu sledovaných let také v rámci EU25, avšak vývoj EU15 se v průběhu této doby lišil. Graf 2 zobrazuje, ţe oba parametry u EU15 mají tendenci nepřetrţitě růst a ţe obě křivky se neustále přibliţují, coţ je způsobeno rychlejším růstem HDP na obyvatele neţ indexu lidského rozvoje. Stejně jako u předchozích dvou seskupení, i zde od roku 2005 začal index lidského rozvoje klesat výrazněji. 39

Graf 2: Vývoj HDP na obyvatele a HDI EU15 v letech 1990 aţ 2007

35000 33000 31000 29000 27000 25000 23000 21000 19000 17000 15000 1990

0,960 0,950 0,940 0,930 0,920 0,910

HDI

HDP na obyvatele v USD (PPP)

Vývoj HDP a HDI v EU15 (1990-2007)

0,900 0,890 0,880 0,870 1995

2000

HDP na obyv.

2005 HDI

Zdroj: Vlastní výpočty Z hlediska rychlosti růstu hodnot HDP na obyvatele a HDI mají velice podobný vývoj, jako měla EU15, také Japonsko, Visegrádská čtyřka a Spojené státy americké. Přičemţ nejvyšší nárůst hodnot HDI byl zaznamenán u Visegrádské čtyřky, kde byla v roce 1990 hodnota HDI = 0,815 a v roce 2007 HDI = 0,884, tedy hodnota vzrostla o 0,069. Naopak nejmenší vzrůst indexu lidského rozvoje z HDI = 0,923 na HDI = 0,926 byl v USA s celkovým zvýšením o 0,033. Tento fakt potvrzuje hypotézu o konvergenčních tendencích zemí s niţší úrovní lidského rozvoje, které mají progresivnější růst neţ země vyspělejší. V letech 1990 a 1995 nejsou pro Bulharsko hodnoty HDI indexu k dispozici, proto je v grafu 3 do roku 2000 počítáno pouze s HDI Rumunska. V těchto letech index lidského rozvoje poklesl z 0,786 na 0,780. Protoţe ale Bulharsko mělo v roce 2000, a i v následujících letech, hodnotu HDI o 0,015 vyšší neţ Rumunsko, dá se předpokládat, ţe celková úroveň HDI pro skupinu byla v absolutním vyjádření nepatrně vyšší. Tento předpoklad podporuje i fakt, ţe průměrné HDP na obyvatele skupiny bylo zvýšeno, pávě díky vyšším hodnotám HDP na obyvatele Bulharska, coţ by znamenalo i vliv na zvýšení jeho indexu lidského rozvoje. Konkrétně v roce 1990 bylo průměrné HDP na obyvatele obou států 5283,1 v PPP USD a HDP na obyvatele Bulharska 5452,8 v PPP USD a v roce 1995 byla průměrná hodnota HDP na obyvatele skupiny 5435,8 v PPP USD a u Bulharska 5618,2 v PPP USD. Od roku 2000 lze u skupiny Rumunsko + Bulharsko sledovat 40

zrychlení růstu obou ukazatelů a po roce 2005 zpomalení HDI indexu ve srovnání s HDP na obyvatele. Graf 3: Vývoj HDP na obyvatele a HDI skupiny Rumunsko + Bulharsko v letech 1990 aţ 2007

12000

0,850

11000

0,840

10000

0,830 0,820

9000

0,810

8000

0,800

7000

0,790

6000

0,780

5000

0,770

1990

HDI

HDP na obyvatele v USD (PPP)

Vývoj HDP a HDI Rumunska a Bulharska (1990-2007)

1995

2000

HDP na obyv.

2005 HDI

Zdroj: Vlastní výpočty Velice zajímavý vývoj indexu lidského rozvoje a ukazatele ekonomické vyspělosti zaznamenalo Pobaltí. V prvním sledovaném roce (1990) bylo průměrné HDP na obyvatele HDP na obyvatele i HDI vyšší neţ u Visegrádské čtyřky a tak nepochybně i neţ u skupiny Rumunsko + Bulharsko. V roce 1995 došlo v Pobaltí k výraznému propadu HDP na obyvatele (na 6006,5 v PPP USD) i indexu lidského rozvoje (na 0,784). Obě tyto hodnoty byly nyní téměř na stejné úrovni jako u skupiny Rumunsko + Bulharsko, která měla ve stejném roce HDP na obyvatele = 5435,8 v PPP USD a index lidského rozvoje dokonce HDI = 0,780. Pobaltské země totiţ právě po roce 1990 získali znovu nezávislost a v jejich politickém i ekonomickém uspořádání byly nastartovány hluboké reformy. Díky těmto reformám došlo v prvních letech k značnému propadu HDP na obyvatele a také indexu lidského rozvoje. Z grafu 4 je evidentní, ţe pokles HDI indexu byl rychlejší neţ pokles HDP na obyvatele a naopak od roku 1995 byl růst HDI indexu zpočátku mnohem více progresivní neţ růst HDP na obyvatele. Absolutní rozdíl mezi prvním a posledním rokem růstu HDI je 0,054, avšak absolutní rozdíl v letech 1995 aţ 2007 je 0,088, tedy největší ve srovnání s vývojem HDI indexu všech ostatních sledovaných seskupení.

41

Graf 4: Vývoj HDP na obyvatele a HDI Pobaltí v letech 1990 aţ 2007

Vývoj HDP a HDI v Pobaltí (1990-2007) 0,880 0,870 0,860 0,850 0,840 0,830 0,820 0,810 0,800 0,790 0,780

18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 1990

1995

2000

HDP na obyv.

HDI

HDP na obyvatele v USD (PPP)

20000

2005 HDI

Zdroj: Vlastní výpočty Celkový vývoj indexu lidského rozvoje a celkový vývoj HDP na obyvatele u jednotlivých seskupení a rozdíly mezi jejich úrovněmi pak můţeme porovnat v grafu 5 a 6. Hned na první pohled je patrný rozdíl mezi vývojem HDP na obyvatele a HDI Japonska a Spojených států amerických. Jejich index lidského rozvoje má téměř stejnou tendenci růstu a rozdíly mezi absolutními hodnotami jsou zanedbatelné. Dokonce jiţ v roce 2005 má Japonsko, sice o pouhých 0,001, vyšší HDI index a tento rozdíl se s přibývajícími lety prohlubuje. Mnohem výraznější je rozdíl ve vývoji HDP na obyvatele. HDP na obyvatele Spojených států amerických se v průběhu let silně odklání od ostatních seskupení. Ve srovnání s Japonskem byl v roce 1990 rozdíl mezi jejich HDP na obyvatele pouhých 4 182,1 v PPP USD a v roce 2007 se tento rozdíl zvětšil aţ na 12 830,6 v PPP USD. U dvojic EU25 vs. EU27 a Japonsko vs. EU15 se pro kaţdou z nich projevuje velmi podobný vývoj HDP na obyvatele, přičemţ EU27 a EU25 mají blízké hodnoty i pro index lidského rozvoje. Druhá dvojce má však, alespoň zpočátku, nepatrně větší rozptyl mezi hodnotami HDI. Na druhou stranu index lidského rozvoje EU15 má sklon se k Japonsku neustále přibliţovat. Seskupení tvořená nově přistoupenými zeměmi Evropské unie mají hodnoty obou ukazatelů znatelně o úroveň níţe. Avšak nárůst jejich HDI indexu v absolutním vyjádření byl v letech 1990 aţ 2007 vyšší neţ u Japonska nebo USA. Visegrádská čtyřka měla 42

dokonce větší absolutní nárůst HDI neţ EU15, její index lidského rozvoje vzrostl o 0,069 a u EU15 o 0,057. Nejvyšší absolutní rozdíly mezi hodnotou prvního a posledního sledovaného roku měly EU27 (0,072) a EU25 (0,079). A jak uţ bylo výše řečeno, pokud bychom brali vývoj HDI u Pobaltí aţ od roku 1995 jejich zvýšení indexu lidského rozvoje v absolutním vyjádření je suverénně nejvyšší (aţ o 0,88). Graf 5: Vývoj HDI všech sledovaných seskupení resp. států v letech 1990 aţ 2007

HDI skupin v letech 1990 - 2007 1,0

EU - 27 EU - 25

0,9

HDI

EU-15 Visegrádská čtyřka Rumunsko+Bulharsko Pobaltí

0,8

Japonsko USA

0,7 1990

1995

2000

2005

Roky

Zdroj: Vlastní výpočty

43

Graf 6: Vývoj HDP na obyvatele v PPP USD všech sledovaných seskupení resp. států v letech 1990 aţ 2007

HDP na obyv. v USD (PPP) v letech 1990 -2007 HDP na obyvatele v USD (PPP)

50000 45000 40000

EU - 27

35000

EU - 25 EU-15

30000

Visegrádská čtyřka

25000

Rumunsko+Bulharsko

20000

Pobaltí

15000

Japonsko

10000

USA

5000 0 1990

1995

2000

2005

Roky

Zdroj: Vlastní výpočty V grafu 7 je sledován celkový vývoj dvou dílčích indexů lidského rozvoje: indexu očekávané délky ţivota (iLE) a indexu vzdělanosti (iED) u jednotlivých seskupení, resp. států a rozdíly mezi jejich úrovněmi. Odstraněním ekonomického aspektu HDI (indexu hrubého domácího produktu) jsou získány dílčí indexy, které v rámci HDI prezentují rozměr lidského rozvoje. Nejvyšších hodnot po celé sledované období dosahovalo Japonsko. Jak jiţ bylo zmíněno, všechny tři jeho dílčí indexy dosahují blízkých hodnot a proto ve srovnání s ostatními seskupeními, resp. státy, kdyţ vynecháme ekonomický aspekt, nenastalo u Japonska znatelné sníţení. Avšak k výraznému sníţení v celkovém postavení došlo u Spojených států amerických. Posuzujeme-li pouze parciální indexy, které v rámci HDI vyjadřují aspekt lidského rozvoje, postavení Spojených států se sníţilo. Zpočátku, v letech 1990 aţ 1995, u něj tyto dílčí indexy rostly podobnou rychlostí jako u Japonska, avšak od roku 1995 se růst markantně zpomalil. EU15, které dosahovalo v roce 1990 hodnoty průměru indexů iLE a iED 0,882, mělo v tom roce o 0,017 niţší úroveň neţ Spojené státy americké. Rozměr lidského rozvoje EU15 však roste rychleji neţ u Spojených států a jiţ v roce 2000 se jejich úrovně průměru dílčích indexů rovnaly. Od roku 2000 se úroveň EU15 od Spojených států stále vzdaluje. U EU25 a EU27 se aspekt lidského rozvoje vyvíjí podobnou rychlostí. Do roku 2000 je jejich růst pomalejší neţ u EU15 a od roku 2000 rostou EU25 i EU27 rychleji. 44

Růst EU27 byl dokonce větší neţ u EU25 a hodnoty parciálních indexů EU25 a Spojených států se v letech 2005 aţ 2007 rovnaly. V porovnání se Spojenými státy se tedy v Evropské unii aspekt lidského rozvoje v rámci HDI vyvíjí rychleji, avšak ve srovnání s Japonskem nikoli. V Pobaltí sice v letech 1990 aţ 1995 rostl průměr iLE a iED pomaleji neţ v letech následujících, avšak pokles zde nebyl tolik markantní jako u hodnoty HDP na obyvatele nebo u HDI. Z hlediska lidského rozměru v rámci HDI tedy nezaznamenalo Pobaltí takový pokles, jaký prezentuje index lidského rozvoje (graf 5), ten byl způsoben zejména poklesem HDP na obyvatele. I hodnoty dílčích indexů byly v Pobaltí po celé sledované období vyšší neţ u Visegrádské čtyřky, která však dosahovala vţdy vyšší úrovně HDI. Kromě mírného poklesu hodnot v roce 1995 roste úroveň dílčích indexů iLE a iED skupiny Rumunsko + Bulharsko nejrychleji v porovnání s ostatními seskupeními, resp. státy. Z hlediska aspektu lidského rozvoje v rámci HDI se skupina Rumunsko + Bulharsko ke zbylým evropským seskupením přibliţuje a dochází u ní ke konvergenci. Ve vztahu k EU15 můţeme hovořit o konvergenci i u Pobaltí a Visegrádské čtyřky, hodnoty dílčích indexů iLE a iED však rostou jen nepatrně rychleji a konvergence je tedy slabá. Graf 7: Vývoj indexu očekávané délky ţivota a indexu vzdělanosti všech sledovaných seskupení resp. států v letech 1990 aţ 2007

1,0

Dílčí indexy HDI (iLE + iED) seskupení zemí v letech 1990 - 2007 EU - 27 EU - 25

iLE + iED

EU-15 Visegrádská čtyřka

0,9

Rumunsko+Bulharsko Pobaltí Japonsko USA

0,8 1990

1995

2000

2005

Roky

Zdroj: Vlastní výpočty 45

4.2.2 Srovnání vývoje HDP na obyvatele a indexu lidského rozvoje u jednotlivých států a rozdíly mezi jejich ukazateli v rámci seskupení Vývoj jednotlivých států můţe být, vzhledem k jejich individuálnímu rozvoji, historii, politice a mnohým jiným specifičnostem, rozdílný neţ vývoj seskupení. HDP na obyvatele a HDI index u České a Slovenské republiky se vyvíjeli velmi podobnou rychlostí jako u Visegrádské čtyřky, avšak u Polska a Maďarska byl index lidského rozvoje více progresivní. Česká republika dosahuje po celou sledovanou dobu vyšších hodnot obou ukazatelů neţ je průměr Visegrádské čtyřky. Také Maďarsko dosahuje vyšších hodnot neţ je průměr V4, ale pouze u HDP na obyvatele (graf 8). HDP na obyvatele Maďarska bylo v roce 1990 HDP na obyvatele = 9776,5 v PPP USD a v následujících čtyřech letech se pohybovalo pouze pod 9000 v PPP USD, nicméně index lidského rozvoje v těchto letech lehce vzrostl (z 0,812 na 0,816). Do roku 2000 dosáhlo HDI Maďarska úroveň 0,844 a v roce 2005 bylo dokonce vyšší neţ u Slovenska nebo Polska. V roce 2007 se však situace obrátila, Slovensko s Polskem měli HDI 0,880 a předstihli, sice o pouhých 0,001, index lidského rozvoje Maďarska. Podprůměrné hodnoty HDP na obyvatele zemí Visegrádské čtyřky dosahovalo v letech 1990 aţ 2007 zejména Polsko (graf 8). HDP na obyvatele Slovenské republiky spíše oscilovalo kolem tohoto průměru V4, přičemţ výrazně niţších hodnot dosahovalo v letech 1992, 1993 a 1999, 2000. Maďarsko se průměru nejvíce blíţilo v letech 1996 aţ 2000. Maďarsko má však, jak uţ bylo zmíněno, po celou sledovanou dobu vyšší úroveň HDP na obyvatele neţ je průměr Visegrádské čtyřky. Z grafu je dále patrné, ţe HDP na obyvatele všech čtyř zemí nemá tendenci se sbliţovat, tedy ţe nedochází ke konvergenci. Například rozdíl mezi HDP na obyvatele České republiky a Polska byl v roce 1990 v absolutní hodnotě 5897,9 v PPP USD a v roce 2007 dokonce 7951,6 v PPP USD. Jediná země, která má v posledních letech tendenci k rychlejšímu růstu je Slovenská republika, jejíţ HDP na obyvatele je od roku 2004 progresivnější. V Maďarsku rostlo HDP na obyvatele rychleji v letech 2000 aţ 2004, ale v posledních letech dochází ke zpomalování.

46

Graf 8: Vývoj HDP na obyvatele Visegrádské čtyřky v letech 1990 aţ 2007

Vývoj HDP/obyv. států V4 (1990-2007) 25000 HDP na obyvatele v USD (PPP)

23000 21000 19000 17000 15000 13000 11000 9000 7000 5000

Roky Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovenská republika

Visegrádská čtyřka

Zdroj: Vlastní výpočty Nejvíce homogenním seskupením z hlediska vývoje HDI i HDP na obyvatele jsou Baltské státy. Stejně jako skupina Pobaltí i Estonsko, Lotyšsko a Litva zaznamenali v roce 1995 pokles jak HDP na obyvatele tak také HDI indexu a od tohoto roku kontinuální růst obou ukazatelů, přičemţ růst a pokles indexu lidského rozvoje měl v těchto letech prudší průběh (viz graf 9). V grafu je dále zobrazeno, jak byl HDI index Lotyšska po celou dobu niţší neţ u ostatních dvou zemí a současně neţ u Pobaltí a jeho tendence růst rychleji a přibliţovat se k ostatním. V roce 1990 mělo Estonsko HDI 0,817 a o pět let později pokleslo na 0,796. Více znatelný propad postihl Lotyšsko (o 0,038) a Litvu (o 0,037). HDI Estonska se tak pokles v roce 1995 dotkl nejméně a od tohoto roku si drţí vedoucí pozici co do velikosti indexu lidského rozvoje. Vztah vývoje HDP na obyvatele mezi pobaltskými zeměmi je tentýţ jako u indexu lidského rozvoje, avšak růst HDI indexu je rychlejší, proto hlavní vliv na jeho růst nemá HDP na obyvatele nýbrţ ostatní dvě komponenty indexu.

47

Graf 9: Vývoj HDI Pobaltí a pobaltských zemí v letech 1990 aţ 2007

HDI pobaltských zemí (1990-2007) 0,900 0,880

HDI

0,860 Estónsko

0,840

Litva

0,820

Lotyšsko Pobaltí

0,800 0,780 0,760 1990

1995

2000

2005

Roky

Zdroj: Vlastní výpočty Posledním seskupením, jehoţ státy by měly mít největší sklon ke konvergenci, jsou státy EU15, které se snaţí prosazovat politiku vzájemné podpory jiţ patnáct let. Hodnoty indexu lidského rozvoje se vyjma Řecka a Portugalska pohybují v roce 1990 v rozmezí od 0,879 (Irsko) do 0,917 (Nizozemí), tedy rozdíl mezi nimi je 0,038. V průběhu dalších let dochází k postupnému přibliţování hodnot HDI a v roce 2007 je rozdíl mezi nejniţší a nejvyšší úrovní HDI jiţ jen 0,018. Zajímavé je, ţe výchozí nejniţší hodnota HDI třinácti sledovaných států i jejich nejvyšší hodnota v roce 2007 náleţí Irsku. Tento fakt svědčí o velmi progresivním vývoj indexu lidského rozvoje Irska, který je ale, jak jiţ bylo zmíněno, nejvíce zvyšován HDP na obyvatele. Vztah mezi HDP na obyvatele a HDI indexem je kromě Spojeného království a Řecka, kteří mají specifičtější vývoj ukazatelů, u všech zbývajících států velmi podobný. U Rakouska, Belgie, Finska, Portugalska, Nizozemí a Švédska má v průběhu let HDI index sklon zpomalovat, přičemţ HDP na obyvatele plynule roste. U Francie, Dánska, Německa, Španělska, Itálie a Irska rostou plynule oba dva ukazatele, jedině v případě Irska se růst HDI z roku 2005 na 2007 částečně zpomalil. Skutečně různorodý vývoj indexu lidského rozvoje vykazuje Spojené království Velké Británie a Severního Irska (graf 10). V prvních pěti letech rostlo HDI výrazně rychleji neţli HDP na obyvatele, v dalších pěti letech se růst HDI indexu téměř zastavil, z HDI = 0,929 vzrostlo jen na HDI = 0,932. V letech 2000 aţ 2005 index lidského rozvoje 48

sice rostl, ale vyvíjel se pomaleji neţ HDP na obyvatele, který plynule rostl aţ do roku 2007. Naproti tomu, vývoj indexu lidského rozvoje se v letech 2005 aţ 2007 zcela zastavil na úrovni HDI = 0,947. Ve srovnání s vývojem HDI ostatních států EU15 (vyjma Řecka a Portugalska, kteří mají index HDI výrazně o úroveň níţ), si Spojené království pohoršilo z třetího nejhoršího místa v roce 1990 na místo poslední v roce 2007, o které se dělí spolu s Německem. Graf 10: Vývoj HDP na obyvatele a HDI ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska v letech 1990 aţ 2007

40000

0,970

35000

0,950

30000

0,930

25000

0,910

20000

0,890

15000

0,870

HDI

HDP na obyvatele v USD (PPP)

Vývoj HDP a HDI ve Spojeném království (1990-2007)

1990

1995 2000 HDP na obyv.

2005 HDI

Zdroj: Vlastní výpočty Index lidského rozvoje Řecka neudělal v prvních pěti letech téměř ţádný pokrok, jeho hodnota se zvýšila z HDI = 0,872 na pouhých HDI = 0,874. Od roku 1995 však začal značný rozvoj HDI indexu, dokonce rychlejší neţ u HDP na obyvatele. Tento trend přetrvává aţ do roku 2005, kdy se otáčí, z důvodu zpomalení růstu indexu lidského rozvoje. (graf 11)

49

Graf 11: Vývoj HDP na obyvatele a HDI Řecka v letech 1990 aţ 2007

Vývoj HDP a HDI Řecka 0,970 0,960 0,950 0,940 0,930 0,920 0,910 0,900 0,890 0,880 0,870

30000 25000 20000 15000 10000 1990

1995

2000

HDP na obyv.

HDI

HDP na obyvatele v USD (PPP)

35000

2005 HDI

Zdroj: Vlastní výpočty Protoţe se většině zemí evropské patnáctky vyvíjí HDP na obyvatele podobně, jsou pro lepší přehlednost v grafu 12 demonstrovány pouze největší odlišnosti od průměrného HDP na obyvatele EU15 a pro lepší názornost je zde uvedena jedna ze zemí, které nedosahují ţádného extrému (v tomto případě jsme zvolili Belgii). Absolutně nejniţší HDP na obyvatele mělo po celou sledovanou dobu Portugalsko, hned za ním se umístilo Řecko a třetí nejniţší pozici obsadilo Španělsko. HDP na obyvatele u všech tří zemí se v letech 1990 aţ 2007 vyvíjelo přibliţně stejnou rychlostí. Jedině v roce 1999 se lehce zpomalil růst HDP na obyvatele Řecka a přiblíţil se k hodnotě HDP na obyvatele Portugalska, od tohoto roku však rostlo HDP na obyvatele Řecka rychleji (viz graf 12). Dále můţeme sledovat opravdu progresivní růst HDP na obyvatele Irska. Tato země měla v roce 1990, 1991 a 1992 HDP na obyvatele ještě niţší neţ Španělsko a na konci sledovaného období dosahuje, nepočítáme-li Lucembursko, suverénně nejvyšší hodnoty. Konkrétně, byl v roce 2007 rozdíl mezi HDP na obyvatele Irska a zemí, která se umístila hned za ním, Nizozemím, aţ 5492 v PPP USD. Nejlépe si na počátku devadesátých let vedlo Rakousko (opět vyjma Lucemburska) a v roce 2007 se před něj s vyšší hodnotou HDP na obyvatele dostali jen Irsko, Nizozemí a samozřejmě Lucembursko, jejichţ tempa vývoje lze jen těţko předstihnout. Lucembursko je jiţ od roku 1990 v obrovském předstihu co do výše HDP na obyvatele před všemi ostatními zeměmi EU15 a nezahálí ani v následujících letech, kdy

50

nejenţe si i nadále udrţuje nejvyšší HDP na obyvatele, dokonce i jeho růst je nejrychlejší, rychlejší i neţ u Irska (podrobněji viz kapitola 4.3.2). Zbylé země EU15 měly velice podobný vývoj ukazatele ekonomické vyspělosti. Jisté zrychlení růstu nastalo v letech 1999 aţ 2001 a naopak u většiny z nich docházelo aţ do roku 2005 k výraznému zpomalení, to se týká zejména Itálie, Francie, Finska, Dánska a Belgie. V grafu můţeme také sledovat vývoj průměrného HDP na obyvatele všech těchto států u křivky EU15. Křivka EU15 a křivka Belgie, která je zde z důvodu lepšího srovnání (viz graf 12), mají velice obdobný vývoj. Křivka EU15 pozvolně a plynule roste, aniţ by byl její průběhu či pozice znatelně ovlivněny progresivním růstem a velikostí hodnot HDP na obyvatele Lucemburska. Graf 12: Vývoj hodnot HDP na obyvatele vybraných států EU15 v porovnání s průměrem EU15 v letech 1990 aţ 2007

HDP/obyv. vybraných států EU15 a srovnání s průměrem EU15 (1990-2007) 90000

HDP na obyvatele v USD (PPP)

80000 70000 60000

Řecko Lucembursko

50000

Portugalsko

40000

EU15 Irsko

30000

Belgie

20000 10000 0

Roky

Zdroj: Vlastní výpočty

4.2.3 Analýza vývoje struktury HDI V této kapitole budou dále porovnávány krajní případy jednotlivých seskupení států co do odlišností mezi nimi podle indexu lidského rozvoje a HDP na obyvatele v letech 1990, 51

1995, 2000, 2005 a 2007. V průměru mají indexy lidského rozvoje tendenci růst či klesat společně s jejich příjmem. Podíváme-li se na extrémní případy zemí rozvojového světa, které se řadí mezi země s nízkou úrovní indexu lidského rozvoje např. Niger, Afghánistán nebo Sierra Leone, jejich průměrné příjmy jsou velmi nízké. Velmi nízké průměrné příjmy potom přispívají k zamezení získávání dostatečného vzdělání a dostačující zdravotní péče. HDI tedy odráţí pozitivní spojení mezi příjmy na jedné straně a zdravotní péčí a vzděláváním na straně druhé. Jinými slovy lidé v bohatších zemích mají tendenci být více zdraví a mají více příleţitostí se vzdělávat. Index lidského rozvoje ale upozorňuje také na skutečnost, ţe některé země jsou mnohem lepší ve srovnání s jinými v přeměně svého bohatství na příleţitosti pro zdravotnictví a školství. 4.2.3.1 Srovnání v roce 1990 Pobaltské státy a země Visegrádské čtyřky dosahovaly v roce 1990 v průměru téměř stejných hodnot indexu lidského rozvoje (Pobaltí mělo HDI = 0,818 a V4 měla HDI = 0,815). Mnohem větší rozdíl byl v hodnotě jejich HDP na obyvatele, jak ostatně můţeme vidět v grafu 13. Pobaltí mělo ve srovnání s Visegrádskou čtyřkou index lidského rozvoje více podpořen úrovní svého HDP na obyvatele. Avšak u obou seskupení lze sledovat, ţe index hrubého domácího produktu měly niţší, neţ byl jejich index HDI, tedy byly lidsky více rozvinuté neţ by odpovídalo jejich bohatství. Graf 13: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u Pobaltí a Visegrádská čtyřka v roce 1990

8300

1,000

Pobaltí

8200

0,950

8100

0,900

8000

0,850

Pobaltí

7900

0,800

V4

7800

0,750

7700

0,700

7600 7500

HDI (1990)

HDP na obyvatele, 1990 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,650

Visegrádská čtyřka (V4)

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty Mnohem více znatelný rozdíl můţeme pozorovat mezi Spojenými státy americkými a Japonskem. Ve srovnání s Pobaltím a Visegrádskou čtyřkou, je u těchto seskupení sice nepatrně větší rozdíl mezi hodnotami indexu lidského rozvoje, za to rozdíl v HDP na 52

obyvatele je markantní. Index lidského rozvoje v Japonsku byl v roce 1990 HDI = 0,918 a v USA byl HDI = 0,923, avšak HDP na obyvatele Japonska bylo o více neţ 4000 v PPP USD niţší neţ HDP na obyvatele USA. Z uvedených faktů je zřejmé, ţe u indexu lidského rozvoje Spojených států amerických mělo HDP na obyvatele mnohem větší podíl, co do dílčích indexů, neţ u Japonska. Na druhou stranu Japonsko, které má mnohem vyšší a více vyrovnané zbylé dva dílčí indexy, bylo mnohem lepší v přeměně svého bohatství na příleţitosti pro zdravotnictví a školství (graf 14). Graf 14: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u USA a Japonska v roce 1990

26000

1,000 USA

0,950

USA

24000

Japonsko

0,900 0,850

22000

0,800 20000

HDI (1990)

HDP na obyvatele, 1990 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 0,700

Japonsko

18000

0,650

16000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty EU15 dosahovala v roce 1990 úrovně HDP na obyvatele 16 858 v PPP USD. Ve srovnání se skupinou Rumunsko + Bulharsko je průměrné HDP na obyvatele států EU15 více jak trojnásobné. Velký rozdíl je také mezi jejich hodnotami indexu lidského rozvoje, kdy Rumunsko + Bulharsko mělo HDI = 0,786 a EU15 měla HDI = 0,895. Zatímco EU15 měla oba ukazatele velmi vyrovnané, druhá skupina se potýká s velmi nízkým HDP na obyvatele v porovnání s jeho indexem lidského rozvoje, který se řadí vysoko nad jeho úroveň.

Stejně

jako

u

skupiny

Rumunsko + Bulharsko

jsou

znatelné

rozdíly

i u Visegrádské čtyřky a Pobaltí, srovnáme-li je s EU15. Avšak ze všech seskupení, jejichţ země se později stanou členskými zeměmi EU, dosahuje největších rozdílů příklad se skupinou Rumunsko + Bulharsko (viz graf 15).

53

Graf 15: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u EU15 a Rumunsko + Bulharsko v roce 1990 Srovnání HDI a HDP na obyvatele 1,000

EU15

0,950

16000 EU15

14000

0,850

12000 R. + B.

10000

4000

0,800 0,750

8000 6000

0,900 HDI (1990)

HDP na obyvatele, 1990 (PPP USD)

18000

0,700 Rumunsko + Bulharsko

0,650 0,600

Zdroj: Vlastní výpočty 4.2.3.2 Srovnání v roce 1995 V roce 1995 zůstal vztah mezi EU15 a Visegrádskou čtyřkou nezměněn, oběma seskupením se v takřka stejném poměru zvýšilo HDP na obyvatele i HDI. Jinak tomu bylo s Pobaltím a skupinou Rumunsko + Bulharsko. Jak jiţ bylo víckrát zmíněno (viz výše) zaznamenaly v tomto roce Pobaltské státy, a tak i celé seskupení Pobaltí, výrazný pokles obou ukazatelů. Rozdíl ve srovnání s EU15 se tedy prohloubil. Prohloubil se i rozdíl v obou ukazatelích mezi EU15 a skupinou Rumunsko + Bulharsko, způsobený velmi malým nárůstem HDP na obyvatele a dokonce poklesem HDI indexu tohoto balkánského seskupení. V grafu 16 můţeme vidět, ţe pokles indexu lidského rozvoje Pobaltí (HDI = 0,784) byl takový, ţe se přiblíţil aţ k hodnotě HDI Rumunsko + Bulharsko (HDI = 0,780). S přihlédnutím k faktu, ţe HDI skupiny Rumunsko + Bulharsko z roku 1990 na rok 1995 kleslo a k tomu, ţe ve srovnání s rokem 1990, kdy byl index lidského rozvoje Pobaltí dokonce větší neţ HDI index Visegrádské čtyřky, je tento pokles opravdu výrazný. Stejně tomu je i s HDP na obyvatele Pobaltí, který je v roce 1995 jen o 570 v PPP USD větší neţ u skupiny Rumunsko + Bulharsko. Obě seskupení tedy dosahují niţšího HDP na obyvatele ve srovnání s jejich indexem lidského rozvoje, který je převáţně zvyšován úrovní vzdělanosti.

54

Graf 16: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u Pobaltí a Rumunsko + Bulharsko v roce 1995

6200 6000

1,000 0,950

Pobaltí

0,900 5800

0,850

5600

Pobaltí

0,800

R. + B.

0,750

5400

HDI (1995)

HDP na obyvatele, 1995 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,700 5200

Rumunsko + Bulharsko

0,650

5000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty Zajímavé je srovnání dvojic Japonsko s EU25 a Japonsko s EU15. V roce 1995 dosahovalo Japonsko výše HDP na obyvatele 22 546 v PPP USD, EU25 měla HDP na obyvatele o něco niţší 21 990 v PPP USD, ale nejniţší HDP na obyvatele v tom roce měla EU15 (20 260 v PPP USD). Dokonce i EU27 měla HDP na obyvatele vyšší. V grafu 17 potom můţeme vidět velmi blízké úrovně HDP na obyvatele Japonska a EU25, naopak poměrně velký rozdíl mezi jejich indexy lidského rozvoje, kde Japonsko dosahovalo hodnoty HDI = 0,931 a EU25 mělo HDI = 0,880. Dalo by se tedy říct, ţe obě seskupení měla v roce 1995 prakticky stejnou úroveň bohatství, avšak Japonsko mělo své finanční zdroje více zainteresované do zdravotnictví a školství. Graf 17: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u EU25 a Japonska v roce 1995

24000 22000

1,000

Japonsko EU25

Japonsko

0,950 0,900

EU25

0,850

20000

0,800 18000

0,750 0,700

16000

0,650

14000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty

55

HDI (1995)

HDP na obyvatele, 1995 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

Přesně opačný vztah mělo Japonsko s EU15, který je demonstrován v grafu 18. EU15 dosahovala sice niţšího HDP na obyvatele, avšak index lidského rozvoje (HDI = 0,918) měla velmi blízký Japonsku. Můţeme tedy říci, ţe i přesto, ţe toto seskupení nedosahovalo takové úrovně HDP na obyvatele, jeho úroveň HDI dokazuje, ţe mělo mnohem lépe přerozdělené bohatství na příleţitosti pro zdravotnictví a školství a to ve srovnání jak s EU25, tak s EU27 tak i právě s Japonskem. Graf 18: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u EU15 a Japonska v roce 1995

24000

1,000 Japonsko Japonsko EU15

22000 20000

0,950 0,900 0,850

EU15

0,800 18000

HDI (1995)

HDP na obyvatele, 1995 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 0,700

16000

0,650

14000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty Vývoj ve Spojených státech amerických byl v tomto roce o něco progresivnější. Ve srovnání s Japonskem vzrostl rozdíl mezi jejich úrovněmi HDP na obyvatele o 1 000 v PPP USD a také se u USA nepatrně zvýšil index lidského rozvoje na HDI = 0,939. 4.2.3.3 Srovnání v roce 2000 V porovnání s rokem 1995 vzrostlo v roce 2000 HDP na obyvatele EU25 o pouhý 1000 v PPP USD. Růst jeho indexu lidského rozvoje byl o něco výraznější, a sice na HDI = 0,916. Naopak EU15 doslova udělala skok a úroveň obou jejích ukazatelů byla v roce 2000 velmi blízká hodnotám Japonska. Zmenšení rozdílů bylo dokonce takové, ţe HDP

na obyvatele

Japonska dosahovalo

25 576 v PPP USD a

u EU15 aţ

25 213 v PPP USD. V grafu 19 můţeme potom vidět nejen rychlý ekonomický růst EU15, ale také jeho indexu lidského rozvoje. Ten zde však nebyl natolik výrazný, aby dostihl úroveň HDI Japonska (HDI = 0,943), přesto však ve srovnání s rokem 1995 byl nárůst obrovský a EU15 se dostala aţ na HDI = 0,933. Japonsko i EU15 tedy měly téměř stejnou úroveň bohatství, ale Japonsko opět lépe alokovalo své hmotné bohatství do školství a zdravotnictví o čemţ svědčí výše jeho indexu lidského rozvoje. 56

Graf 19: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u EU15 a Japonska v roce 2000

26000 24000

1,000

Japonsko EU15

Japonsko EU15

0,950 0,900 0,850

22000

0,800 20000

HDI (2000)

HDP na obyvatele, 2000 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 0,700

18000

0,650

16000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty Jak jiţ bylo řečeno výše, Japonsko dosahovalo po celou dobu svého vývoje velmi blízkých hodnot dílčích indexů a rozdíly mezi nimi mají tendenci se zmenšovat. Stejně jako v porovnání s EU15 tak také v porovnání s USA mělo lépe přerozdělené bohatství ve prospěch zbylých dvou ukazatelů indexu lidského rozvoje. V grafu 20 můţeme sledovat, ţe hodnoty HDI indexu mezi těmito dvěma státy mají tendenci se přibliţovat, zatímco jejich HDP na obyvatele mají opačný sklon. Jestliţe jsme řekli, ţe Japonsko má velmi blízké dílčí ukazatele, u USA je tomu právě naopak. Spojené státy americké dosahují značně progresivního růstu HDP na obyvatele, jejich zbylé ukazatele, zejména pak očekávaná délka ţivota, zaostávají. Graf 20: Srovnání HDP a HDI u USA a Japonska v roce 2000

40000 35000

1,000 USA Japonsko USA

0,950 0,900 0,850

30000

0,800

HDI (2000)

HDP na obyvatele, 2000 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 25000

0,700

Japonsko

0,650 20000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty Rozdíl mezi úrovněmi hodnot EU25 a EU27 je vcelku zanedbatelný. Index lidského rozvoje je u EU25 jen o 0,01 větší a HDP na obyvatele o 1 088 V PPP USD. Na tomto 57

rozdílu se podepsaly právě dva státy, které jako poslední přistoupily do Evropské unie, rozdíl je způsoben skupinou Rumunsko + Bulharsko. Pro názornou ukázku a srovnání s touto skupinou byla zvolena Visegrádská čtyřka (graf 21), protoţe oba její ukazatele dosahují v tomto roce zhruba průměru v rámci přistoupené desítky v roce 2004. Skupina Rumunsko + Bulharsko dosahovala v roce 2000 úrovně indexu lidského rozvoje HDI = 0,792 a Visegrádská čtyřka měla aţ HDI = 0,853. Ještě markantnější rozdíl byl mezi úrovněmi jejich HDP na obyvatele, kde Rumunsko + Bulharsko mělo HDP na obyvatele 5 839 v PPP USD a Visegrádská čtyřka dosahovala téměř dvojnásobku 11 535 v PPP USD. Rumunsko + Bulharsko měla v tomto roce všechny dílčí ukazatele poměrně nízké, nejniţší však ukazatel HDP na obyvatele. I přesto ţe je toto seskupení poměrně chudé dosahuje jeho index lidského rozvoje těsně pod úroveň kategorie zemí s vysokou úrovní HDI. Výrazný pokrok lze také sledovat u Pobaltí, jehoţ HDP na obyvatele i HDI se nápadně posunuly vpřed. Graf 21: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u Visegrádská čtyřka a Rumunsko + Bulharsko v roce 2000

12000

Visegrádská čtyřka (V4)

1,000 0,950

10000

0,900

8000 6000 4000

V4

0,850

R. + B.

0,800

HDI (2000)

HDP na obyvatele, 2000 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750

Rumunsko + Bulharsko

0,700 0,650

2000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty 4.2.3.4 Srovnání v roce 2005 Také v roce 2005 se úroveň obou ukazatelů Pobaltí výrazně posunula vpřed a jeho hodnoty jsou nyní velmi blízké hodnotám Visegrádské čtyřky (graf 22). Index lidského rozvoje Pobaltí dosahoval v roce 2000 hodnoty HDI = 0,824 a nyní je na úrovni HDI = 0,860, přičemţ Visegrádská čtyřka nyní dosahuje HDI =0,875. Ve srovnání s HDI indexem je úroveň HDP na obyvatele u obou niţší (v Pobaltí má 14 241 v PPP USD a V4 má 15 540 v PPP USD) a tak je hodnota HDI zvyšována pomocí zbylých dvou ukazatelů. 58

Seskupení Rumunsko + Bulharsko a Visegrádské čtyřce se oba ukazatele v roce 2005 zvýšili ve stejném poměru, závěr je tedy úplně stejný jako v roce 2000, kdy má Rumunsko + Bulharsko stále nejniţší HDP na obyvatele ve srovnání s ostatními svými dílčími ukazateli. Avšak přece jedna změna oproti roku 2000, a sice ţe index lidského rozvoje zde nyní suverénně patří do kategorie s vysokou úrovní HDI (Rumunsko + Bulharsko mělo HDI = 0,825). Graf 22: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u Pobaltí a Visegrádská čtyřka v roce 2005

22000

1,000 0,950

20000 18000 16000 14000

0,900

V4 Pobaltí

0,850 0,800

V4

HDI (2005)

HDP na obyvatele, 2005 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 0,700

Pobaltí

0,650

12000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty Následující graf 23 prezentuje disproporce mezi Japonskem a Spojenými státy americkými, mezi nimiţ se v roce 2005 opět ještě více prohloubil rozdíl v úrovních HDP na obyvatele, avšak, i kdyţ jen nepatrně, obrátil se vztah indexů lidského rozvoje. V tomto roce totiţ HDI index Japonska vzrostl na HDI = 0,956 a předběhl tak úroveň HDI ve Spojených státech amerických (HDI = 0,955). Nyní je více neţ zřejmé, ţe Japonsko lépe alokuje své zdroje do zdravotnictví a školství a ţe USA, i přes velmi vysoké HDP na obyvatele 42 493 v PPP USD, dosahuje nízkých hodnot u zbylých dvou ukazatelů, zejména pak u očekávané délky ţivota.

59

Graf 23: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u USA a Japonska v roce 2005

45000 40000

1,000 USA

Japonsko USA

0,950 0,900 0,850

35000

0,800

HDI (2005)

HDP na obyvatele, 2005 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 30000

0,700

Japonsko

0,650 25000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty Vzájemnou komparaci Japonska a EU15 zobrazuje graf 24, z něhoţ je zřetelné, ţe úrovně HDP na obyvatele byly v roce 2005 na stejné úrovni. Stále však přetrvává rozdíl mezi jejich hodnotami indexu lidského rozvoje, přestoţe i HDI index EU15 má tendenci Japonsko dohánět. O něco niţšího indexu lidského rozvoje neţ EU15 dosahuje EU25, ale rozdíl mezi úrovněmi jejich HDP na obyvatele je podstatně vyšší. Průměrné HDP na obyvatele zemí EU15 dosahuje 30 263 v PPP USD a u zemí EU25 je 27 935 v PPP USD. Závěrem lze říci, ţe EU15, stejně jako EU25, dosahují v roce 2005 vyšší úrovně bohatství neţli HDI indexu a ve srovnání s HDP na obyvatele jsou tak méně lidský rozvinuté. Naproti tomu Japonsko má stále svoje dílčí ukazatele vyrovnané a úroveň bohatství je téměř rovna indexu lidského rozvoje. Graf 24: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u EU15 a Japonska v roce 2005

32000

1,000 Japonsko

30000

EU15

Japonsko EU15

0,950 0,900 0,850

28000

0,800 26000

0,750 0,700

24000

0,650

22000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty

60

HDI (2005)

HDP na obyvatele, 2005 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

2.3.5 Srovnání v roce 2007 Diference mezi Japonskem a EU15 se v roce 2007 téměř úplně smazaly (graf 25). Japonsko dosahovalo úrovně HDP na obyvatele 33 603 v PPP USD a EU15 se těsně za ním drţí s 33 461 v PPP USD. Také index lidského rozvoje EU15 se v tomto roce nejvíce přiblíţil k Japonsku s hodnotou HDI = 0,952 (Japonsko dosahovalo HDI = 0,960). Poprvé však můţeme říct, ţe nejen EU15, ale také Japonsko dosahuje vyššího HDP na obyvatele neţ je jeho index lidského rozvoje. A Japonsko i EU15 jsou tedy o něco více ekonomicky rozvinuté v porovnání s jejich úrovní školství a zdravotnictví. Graf 25: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u EU15 a Japonska v roce 2007

36000 34000

1,000 Japonsko

Japonsko EU15

0,950 0,900

EU15

0,850

32000

0,800 30000

HDI (2007)

HDP na obyvatele, 2007 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 0,700

28000

0,650

26000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty Z grafu 26 je moţné přímo identifikovat, ţe nárůst indexu lidského rozvoje Japonska byl takový, ţe jeho úroveň nyní jiţ viditelně předstihla úroveň HDI Spojených států amerických (HDI = 0,956). Jejich úroveň je dokonce jen nepatrně vyšší neţ u EU15. Naopak HDP na obyvatele, je stejně jako v předchozích letech markantně větší. Tedy i o USA lze říci, ţe je více ekonomicky rozvinuté ve srovnání s jeho HDI, avšak zde je ten rozdíl opravdu enormně vysoký. Zejména úroveň očekávané délky ţivota je u USA podstatně nízká a sráţí tak celkovou úroveň jeho indexu lidského rozvoje.

61

Graf 26: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u USA a Japonska v roce 2007

50000

1,000 Japonsko USA

45000

USA

0,950 0,900 0,850

40000

0,800

HDI (2007)

HDP na obyvatele, 2007 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 35000

0,700 Japonsko

0,650

30000

0,600

Zdroj: Vlastní výpočty V roce 2007 se obrátil ještě jeden vztah mezi dvěma seskupeními, tentokrát co do jejich úrovní HDP na obyvatele, a sice Pobaltí, které dosáhlo úrovně 18 343 v PPP USD, předstihlo Visegrádskou čtyřku (18 142 v PPP USD). Opačně tomu bylo s jejich indexy HDI, kde zůstal vztah stejný, Pobaltí vzrostl index lidského rozvoje na HDI = 0,871 a Visegrádské čtyřce na HDI = 0,884 (graf 27). Průměrný příjem Pobaltí je tedy vyšší, avšak navzdory jeho neustálému pokroku, dosahuje stále niţšího indexu lidského rozvoje neţ Visegrádská čtyřka. Obě země mají i v tomto roce index lidského rozvoje podporován zejména úrovní vzdělanosti. Graf 27: Srovnání HDP na obyvatele a HDI u Pobaltí a Visegrádské čtyřky v roce 2007

20000

1,000 Pobaltí

0,950

18000 16000

Visegrádská čtyřka (V4)

0,900

V4 Pobaltí

0,850 0,800

14000

HDI (2007)

HDP na obyvatele, 2007 (PPP USD)

Srovnání HDI a HDP na obyvatele

0,750 0,700

12000

0,650

10000

0,600

. Zdroj: Vlastní výpočty V porovnání s Visegrádskou čtyřkou skupině Rumunsko + Bulharsko vzrostly oba dva ukazatele opět proporcionálně, tedy tento sledovaný vztah se oproti předchozím rokům

62

nijak znatelně nezměnil. Jedinou změnou bylo, ţe HDP na obyvatele skupiny Rumunsko + Bulharsko vzrostlo ve vztahu k HDI výrazněji a více se tak podílí na jeho sloţení. Dochází tedy k rychlejšímu růstu HDP na obyvatele neţli HDI a to vede k posílení pozice hmotného bohatství země, které můţe být velmi důleţité pro rozvoj dalších dílčích ukazatelů indexu lidského rozvoje. Kritici tvrdí, ţe HDP na obyvatele, jako jeden z komponentů indexu lidského rozvoje, ale odráţí pouze průměrný národní důchod, neříká nám nic o tom, jak je příjem distribuován a za co je utrácen, nevíme, jaká část jde na všeobecnou zdravotní péči, vzdělání nebo např. na vojenské výdaje. Avšak porovnáním pozice HDP na obyvatele a HDI můţeme lépe odhalit více o výsledcích národních politických rozhodnutí. Na uvedených výsledcích bylo moţné přímo sledovat, ţe hodnota HDP na obyvatele v podstatě ukazuje, jak je stát bohatý, zatímco hodnota indexu lidského rozvoje detekuje, do jaké míry je „lidsky rozvinut“. Bylo také ukázáno (v subkapitolách viz výše), ţe dvě země se stejnou úrovní příjmu na osobu mohou skončit s výrazně odlišnými hodnotami indexu HDI. Proto tyto a ještě mnohem více výrazné kontrasty podnítily diskuse o vládních politikách v oblasti zdravotnictví a vzdělávání a začal se klást důraz na otázku, jak je moţné, ţe čeho je dosaţeno v jedné zemi, je tak vzdáleno výsledkům jiné.

4.3

Komparace zemí Evropské unie, Japonska a USA z hlediska jejich

ekonomické vyspělosti Jedním z hlavních úkolů regionální a strukturální politiky Evropské unie je přispět ke zmírňování nerovností jak na státní tak na regionální úrovni. Z hlediska rozdělení ekonomické síly v rámci jednoho státu se vyskytují značné rozdíly. Nejvyšší úrovně HDP na obyvatele dosahují zpravidla vysoce urbanizované regiony (zejména hlavní města) a naopak nejniţší úroveň mají regiony v zemědělských a pohraničních oblastech. Komparace jednotlivých seskupení států, samostatných zemí a nakonec i jejich regionů NUTS2 je podle úrovně HDP přepočteného na obyvatele v paritě kupní síly v USD v letech 1995 aţ 2006. Na základě těchto komparací je posouzena konvergence na úrovni jednotlivých seskupení států, jednotlivých států EU27 a na úrovni regionů. Posuzování úrovně rozvoje jen z hlediska HDP na obyvatele, je poněkud zjednodušené, poněvadţ zahrnuje pouze ekonomické aspekty, avšak data potřebná pro výpočet indexu lidského rozvoje nejsou na regionální úrovni k dispozici. Údaje o HDP na obyvatele byly poměrně omezené a dostupné jen od roku 1995 aţ 2006. Data jsou částečně 63

získány z databáze Eurostat a doplněny daty z databáze OECD, kde byly k dispozici zejména hodnoty HDP na obyvatele k regionům Spojených států amerických a Japonska. Z metodologického hlediska byla data HDP na obyvatele v časovém horizontu 1995 aţ 2006 přepočítána na průměrné tempo růstu HDP (pro kaţdé seskupení, stát i region) a graficky vzájemně porovnávána s hodnotou HDP na obyvatele výchozího roku, tedy roku 1995. U výsledného ukazatele potom můţeme hovořit o konvergenci tehdy, kdyţ HDP na obyvatele zemí s niţší výchozí hodnotou HDP na obyvatele roste rychleji neţ v zemích s vyššími výchozími hodnotami HDP na obyvatele. Jinými slovy chudší oblasti dosahují rychlejšího ekonomického růstu v porovnání s oblastmi bohatšími. Tento trend by potom z dlouhodobého hlediska vedl k vzájemnému přibliţování ekonomických úrovní.

4.3.1 Zkoumání konvergenčních tendencí jednotlivých seskupení z hlediska jejich HDP na obyvatele v letech 1995 až 2006 V této subkapitole jsou porovnávány konvergenční tendence u seskupení EU15, EU25, EU27, Visegrádská čtyřka, Pobaltí, Rumunsko + Bulharsko a států Japonsko a USA. Nejdříve je sledováno, k jakým konvergenčním tendencím dochází mezi jednotlivými seskupeními států Evropské unie podle jejich ukazatele ekonomické vyspělosti a tento sklon je zároveň porovnán s průměrným tempem růstu HDP Spojených států amerických a Japonska, které se řadí mezi nejvíce ekonomicky rozvinuté státy světa. Graf 28 prezentuje grafické znázornění vztahu mezi průměrným tempem růstu HDP a HDP na obyvatele pro jednotlivé seskupení resp. země. Regresní přímka zde znázorňuje konvergenční tendence pouze mezi Visegrádskou čtyřkou, Pobaltím, skupinou Rumunsko + Bulharsko a EU15. Regresní přímka má záporný sklon, coţ dokazuje, ţe mezi seskupeními EU dochází ke konvergenci. Také koeficient determinace dosahuje asi 52%, coţ jiţ svědčí o velké těsnosti závislosti. Dále jsou tato čtyři seskupení porovnávána se vztahem HDP na obyvatele a průměrným tempem růstu HDP u EU25, EU27, Japonska a USA. Seskupení s nízkou úrovní HDP na obyvatele v roce 1995 dosahují vyššího průměrného tempa růstu HDP neţ seskupení s vyšším výchozím HDP na obyvatele. Seskupení, která dosahují nízké hodnoty počátečního HDP na obyvatele, se nachází v levé

části

grafu

podle

osy

x.

Sem

patří

Visegrádská

čtyřka,

Pobaltí

a Rumunsko + Bulharsko. Seskupení, která jsou zároveň nad regresní přímkou, dosahují rychlejšího tempa růstu HDP, neţ jaký je modelem odhadovaný růst HDP tak aby ekonomiky konvergovaly a naopak seskupení, která se nachází pod přímkou, rostou 64

pomaleji neţli průměrný (odhadovaný) růst HDP. Jediným seskupením z těchto tří, které se nachází nad regresní přímkou a dosahuje tak zároveň nejvyšší tempo růstu a po skupině Rumunsko + Bulharsko, také nejniţší hodnoty počátečního HDP na obyvatele, je Pobaltí. Její HDP na obyvatele v roce 1995 bylo 6 006 v PPP USD a průměrné tempo růstu HDP 9,36%. Protoţe je však datová řada zúţená a data jsou braná aţ od roku 1995, je tento nárůst mnohem vyšší neţ pokud bychom brali data uţ od roku 1990. Jak jiţ bylo porovnáváno výše, všechny tři pobaltské země byly v roce 1990 ještě součástí Sovětského svazu a hodnota HDP na obyvatele byla v tom roce výrazně vyšší a jeho vývoj v následujících pěti letech by tak průměrné tempo růstu HDP zpomalil dokonce aţ na poloviční hodnotu té nynější. Pobaltí by potom dosahovalo vyššího výchozího HDP na obyvatele a niţšího průměrného tempa růstu HDP neţ Visegrádská čtyřka. Na druhou stranu má tento trend mnohem aktuálnější vypovídací schopnost a tak i vyšší váhu. Pobaltské státy totiţ nastartovaly svůj ekonomický vývoj takovým způsobem, ţe od roku 1995 opravdu jejich HDP na obyvatele nepřetrţitě a stabilně roste a výrazně se tak odlišuje od zbylých dvou seskupení. Konvergence Visegrádské čtyřky je tedy pomalejší neţ je průměrná modelem odhadovaná konvergence a spolu se skupinou Rumunsko + Bulharsko se nachází pod regresní přímkou. Nejhorších výsledků v rámci těchto „chudších seskupení“ tedy dosahuje Rumunsko + Bulharsko, které disponuje nejniţší počáteční hodnotou HDP na obyvatele (5 435 v PPP USD) a zároveň nejniţším průměrným tempem růstu HDP (5,98%). Zajímavý vývoj zaznamenala také EU15, která se však jiţ nachází v pravé části grafu, tedy v horním oboru osy x, který odpovídá vyšší úrovni hodnot výchozího HDP na obyvatele z roku 1995. Stejně jako u Pobaltí, také EU15 dosahovala v roce 1990 vyšší úrovně HDP na obyvatele, avšak v následujících pěti letech byl její růst HDP ve srovnání s ostatními dvěma skupinami (EU25 a EU27) o tolik pomalejší, ţe v roce 1995 disponovala s niţším HDP na obyvatele. Jak ale můţeme sledovat v grafu 28, od tohoto roku bylo její průměrné tempo růstu HDP výrazně vyšší (4,20%). EU15 se tedy nachází těsně nad regresní přímkou a dosahuje tak velmi podobného růstu HDP očekávanému modelovému průměrnému koeficientu růstu, který zohledňuje výchozí hodnoty HDP na obyvatele z roku 1995 u sledovaných seskupení. U EU25 a EU27 lze sledovat podobný trend. Jejich výchozí HDP na obyvatele v roce 1995 bylo shodné (21 990 v PPP USD), jediný rozdíl je, ţe EU25 vykazuje o něco vyšší hodnotu průměrného tempa růstu HDP (2,70%) neţ EU27 (2,33%). Tento rozdíl je 65

způsoben skupinou Rumunsko + Bulharsko, u níţ je, jak jiţ bylo uvedeno, v porovnání s ostatními chudými seskupeními, tempo růstu HDP velmi nízké. Obě seskupení, jak EU25, tak EU27, i přes vyšší výchozí hodnotu HDP na obyvatele v porovnání s EU15, dosahují niţšího průměrného tempa růstu HDP, které je způsobeno novými členskými státy. Graf 28: Vztah mezi HDP na obyvatele a průměrným tempem růstu HDP

Vztah mezi HDP/obyv. a průměrným tempem růstu HDP Průměrné tempo růstu HDP v procentech

10,00

y = -0,0002x + 8,6945 R² = 0,5226

Pobaltí

9,00 8,00 7,00 Rumunsko + Bulharsko

6,00

Visegrádská čtyřka

5,00

USA

EU15

4,00

Japonsko

3,00

EU25

2,00

EU27

1,00 0,00 0

5000

10000

15000

20000

25000

30000

Výchozí HDP na obyvatele USD PPP (1995)

Zdroj: Vlastní výpočty Japonsko dosahuje průměrného tempa růstu HDP 3,22% a v porovnání s ostatními pozorovanými

seskupeními

druhého

nejvyššího

výchozího

HDP

na

obyvatele

(22 546 v PPP USD). Nejvyššího výchozího HDP na obyvatele dosahují Spojené státy americké (27 605 v PPP USD) i jejich průměrné tempo růstu HDP (4,46%) je výrazně vyšší neţ u Japonska a u seskupení, která se přirozeně umístila v pravé části grafu.

4.3.2 Zkoumání konvergenčních tendencí EU27 z hlediska jejich HDP na obyvatele v letech 1995 až 2006 Konvergenční tendence EU27 podle úrovně ekonomické vyspělosti v časovém horizontě 1995 aţ 2006 prezentuje graf 29. Odhadnutá regresní přímka sice potvrzuje platnost konvergence svým záporným sklonem, ale hodnota koeficientu determinace je svou úrovní 66

hned za spodní hranicí kategorie koeficientu determinace „těsnost význačná“ (25,68%). Jak jiţ bylo uvedeno v předchozích kapitolách členské státy Lucembursko a Irsko se vyznačují extrémně vysokými hodnotami HDP na obyvatele. A nejenţe dosahují v roce 1995 vysokých hodnot HDP na obyvatele, k tomu si udrţují i vysoká tempa růstu HDP a stávají se tak jakýmsi fenoménem mezi státy Evropské unie, který ostatním státům neustále uniká. V roce 1995 ale Irsko ještě nedosahovalo takové úrovně HDP na obyvatele (17 943 v PPP USD), jeho hodnota se pohybovala mezi HDP na obyvatele Španělska a Finska, avšak průměrné tempo růstu HDP se od nich výrazně liší a Irsko se s průměrným tempem růstu HDP 7,96% nachází výrazně nad regresní přímkou. Naopak Lucembursko jiţ v tomto roce dosahovalo suverénně nejvyšší úrovně ukazatele ekonomické vyspělosti (38 919 v PPP USD) a se svým průměrným tempem růstu HDP 6,31% nedává ostatním členským zemím téměř ţádnou moţnost jej dostihnout. Graf 29: Konvergenční tendence států EU27 v letech 1995 aţ 2006

Konvergenční tendence států EU v letech 1995 - 2006 Průměrné tempo růstu HDP v procentech

12,00

y = -0,0001x + 7,5334 R² = 0,2568

EE

10,00

LV LT

8,00 RO

6,00

SK HU PL

4,00

CZ PT

BG

IE SI

LU

ES

NL

CY MT

2,00

FR IT

DK

20000

25000

0,00 0

5000

10000

15000

30000

35000

40000

45000

Výchozí HDP na obyvatele v PPP USD (1995)

Zdroj: Vlastní výpočty Po vyloučení Lucemburska a Irska jako dvou krajních případů se koeficient determinace zvýšil téměř na 55% a spadá jiţ do stupnice těsnosti závislosti „těsnost velká“. Regresní přímkou tedy vysvětleno 55% variability průměrných koeficientů růstu HDP v kolísání HDP na obyvatele EU27 (graf 30). 67

Státy, které se nachází v dolním oboru hodnot osy x a dosahují tak nízké výchozí úrovně HDP na obyvatele v roce 1995 a které jsou zároveň umístěny nad regresní přímkou, se vyznačují rychlejším průměrným tempem růstu HDP ve srovnání s odhadovaným modelovým růstem HDP. Mezi tyto země patří Estonsko, Lotyšsko a Litva a s niţším tempem růstu HDP a zároveň s vyšším výchozím HDP na obyvatele, také Slovensko. Z pobaltských zemí dosahuje nejvyššího průměrného tempa růstu HDP Estonsko (10,39%). S nejniţším počátečním HDP na obyvatele (5 498 v PPP USD) se potýkalo Lotyšsko, avšak daří se mu růst v průměru rychleji (9,51%) neţli Litvě (8,84%). Slovensko dosahovalo v roce 1995 HDP na obyvatele 8 325 v PPP USD a jeho průměrné tempo růstu HDP je 7,27% a je velmi blízké odhadnutému průměrnému tempu růstu HDP. Naopak Rumunsko, Polsko a Maďarsko v porovnání s ostatními členskými státy nedosahují očekávaného průměrného koeficientu růstu HDP modelu a nacházejí se pod regresní křivkou. Extrémním případem pomalého tempa růstu HDP je Bulharsko, které se svou nízkou úrovní HDP na obyvatele v roce 1995 (5 618 v PPP USD) vykazuje pouze 3,80% průměrného tempa růstu HDP. Všechny tyto čtyři státy, zejména pak Bulharsko jako nejchudší stát EU, budou vyţadovat při zachování jejich tempa růstu HDP dlouhodobější proces přibliţování se k úrovni HDP na obyvatele vyspělých členských států EU. Také Česká republika, Portugalsko, Kapr a Malta, i přesto ţe v roce 1995 jiţ dosahovali vyššího HDP na obyvatele, se nacházejí pod regresní křivkou. Česká republika, například ve srovnání se Slovinskem, se kterým má počáteční HDP na obyvatele téměř stejné, dosahuje podstatně niţší úrovně koeficientu průměrného tempa růstu HDP 5,02%. Zatímco Slovinsko vykazuje 6,08% průměrného tempa růstu HDP a nachází se těsně nad regresní přímkou. Dvojce Portugalsko a Kypr dosahují téměř stejného průměrného tempa růstu HDP, avšak Portugalsko mělo ve výchozím roce podstatně niţší úroveň HDP na obyvatele a tak je jeho tendence konvergovat a přibliţovat se vyspělejším státům EU niţší. Navíc Portugalsko patřilo v roce 1995 jiţ do EU15 a tudíţ by se u něj dalo spíše očekávat, ţe jako členský stát bude vykazovat podstatně větší konvergenci s ostatními státy EU. Převáţná většina států EU15 se v grafu 30 nachází vpravo, tedy v horním oboru osy x, který odpovídá vyšší úrovni hodnot výchozího HDP na obyvatele z roku 1995. Řecko, s relativně nízkou úrovní HDP na obyvatele ve srovnání se zbylými státy EU, zaznamenalo průměrné tempo růstu HDP 5,45%, coţ téměř přesně odpovídá modelem odhadované rychlosti růstu HDP. Těsně nad regresní křivkou a zároveň s nejvyššími 68

hodnotami původního HDP na obyvatele jsou umístěny Rakousko, Dánsko, Belgie a Švédsko a těsně pod regresní přímkou se nachází Německo, ale spíše by se dalo říct, ţe jeho úroveň odpovídá odhadovanému průměrnému koeficientu růstu HDP. Poněkud rychlejším průměrným tempem růstu HDP se vyznačuje Nizozemí (5,06%) a vyšší průměrný koeficient tempa růstu HDP je typický také pro Finsko a Spojené království, naopak niţší vykazují Francie a Itálie. Graf 30: Konvergenční tendence států EU27 bez Lucemburska a Irska v letech 1995 aţ 2006

Konvergenční tendence států EU27 bez Lucemburska a Irska v letech 1995 - 2006 Průměrné tempo růstu HDP v procentech

12,00 EE

10,00

y = -0,0002x + 8,6888 R² = 0,5489

LV LT

8,00 RO

6,00

SK PL

SI EL

HU

ES

CZ PT

4,00

BG

FI

UK

CY MT

2,00

FR

NL

SE BE DK AT DE IT

0,00 0

5000

10000

15000

20000

25000

Výchozí HDP na obyvatele v PPP USD (1995)

Zdroj: Vlastní výpočty

4.3.3 Zkoumání konvergenčních tendencí regionů NUTS2 EU27 z hlediska jejich HDP na obyvatele v letech 1995 až 2006 Záporný sklon regresní přímky potvrzuje existenci konvergenčních tendencí u sledovaných regionů NUTS2 států EU27 a velké mnoţství hodnot způsobilo, ţe je model vysoce statistický průkazný. Avšak koeficient determinace představuje pouze 17,89%, coţ vypovídá o mírné těsnosti závislosti. Z grafu 31 je evidentní, ţe některé regiony NUTS2 s nízkou úrovní HDP na obyvatele, dosahují zároveň i vyššího průměrného tempa růstu HDP ve srovnání s regiony s vysokou úrovní HDP na obyvatele a lze u nich předpokládat, 69

ţe pokud se i nadále budou vyvíjet podobně, dostihnou regiony s vyšší úrovní HDP na obyvatele a lze u nich hovořit o konvergenci. Regionem s nejvyšším průměrným tempem růstu HDP a zároveň s jedním z nejniţších úrovní výchozího HDP na obyvatele je rumunský region Bucuresti – Ilfov (ro32). Umístění regionů nad odhadnutou regresní přímkou odráţí vyšší konvergenční tendence v období 1995 aţ 2006. Mimo jiţ zmíněný rumunský region se v dolním oboru hodnot výchozího HDP na obyvatele nad odhadnutou přímkou dále nachází evropské regiony Estonsko (ee00), Lotyšsko (lv00) a Litva (lt00), další rumunské regiony Vest (ro42), Centru (ro12), Nord-Vest (ro11), bulharský region Yugozapaden (bg41), tři slovenské regiony Stredné Slovensko (sk03), Východné Slovensko (sk04) a Západné Slovensko (sk02), dva maďarské Közép-Dunántúl (hu21) a Nyugat-Dunántúl (hu22) a deset polských Pomorskie (pl63), Warminsko-Mazurskie (pl62), Dolnoslaskie (pl51), Lubuskie (pl43), Wielkopolskie (pl41), Swietokrzyskie (pl33), Malopolskie (pl21), Slaskie (pl22), Mazowieckie (pl12) a Lódzkie (pl11). Přičemţ výchozí hodnoty HDP na obyvatele byly velmi blízké. Naopak mezi regiony umístěné pod přímkou a zároveň v dolním oboru hodnot výchozího HDP na obyvatele patří zbylé bulharské regiony Severozapaden (bg31), Severen tsentralen (bg32), Severoiztochen (bg33), Yugoiztochen (bg34), Yuzhen tsentralen (bg42), rumunské regiony Sud-Vest Oltenia (ro41), Sud – Muntenia (ro31), Sud-Est (ro22) a Nord-Est (ro21), dva bulharské DélDunántúl (hu23) a Dél-Alföld (hu33) a polské regiony Lubelskie (pl31), Podkarpackie (pl32), Podlaskie (pl34), Zachodniopomorskie (pl42), Opolskie (pl52), KujawskoPomorskie (pl61). Z uvedeného vyplývá, ţe státy s nejniţší výchozí úrovní HDP na obyvatele Rumunsko, Bulharsko a Polsko vykazují vysoké rozdíly v konvergenčních tendencích svých regionů. Nejmarkantnější rozdíl se vyskytuje mezi regiony Rumunska, kde region Bucuresti – Ilfov (ro32) dosahuje průměrného tempa růstu HDP 13,58% a Nord-Est (ro21) pouhých 1,59%, přičemţ počáteční HDP na obyvatele z roku 1995 měly totoţné. Z hlediska rozdělení ekonomické síly mezi regiony v rámci jednoho státu, bývá charakteristické, ţe ekonomickým potenciálem disponují vysoce urbanizované regiony, zejména hlavní města a naopak v periferních či zemědělských regionech je ekonomická vyspělost na nízké úrovni. Přesně tímto případem jsou uvedené rumunské regiony, kde Bucuresti – Ilfov je region hlavního města a Nord-Est je pohraniční oblastí. U pohraničních oblastí hraje důleţitou roli, se kterou zemí sousedí. Jeli touto zemí jedna z EU15 potom ve většině případů daná příhraniční oblast ze své geografické polohy profituje. Rumunský region Nord-Est však sousedící s Moldávií, která je jednou z nejchudších zemí Evropy, coţ 70

bude s největší pravděpodobností jedna ze základních příčin jejího extrémně pomalého vývoje. Jediný bulharský region, který dosáhl vyššího průměrného tempa růstu HDP neţ je modelové průměrné tempo růstu HDP, je region hlavního města Yugozapaden. Stejným případem je i polský region Mazowieckie, v jehoţ srdci se nachází hlavní město Varšava, avšak v Polsku se na rozdíl od Bulharska převáţná většina regionů vyvíjí rychleji, neţ je modelem odhadované průměrné tempo růstu HDP. Velký rozdíl je také u slovenského regionu Bratislavský kraj, ale ani ne tak výrazný v úrovni průměrného tempa růstu HDP, jak v úrovni výchozího HDP na obyvatele v roce 1995, kdy region hlavního města dosahoval úrovně HDP na obyvatele v19 537 v PPP USD a zbylé tři slovenské regiony v průměru o 12 000 v PPP USD niţší. Těsně pod odhadnutou přímkou průměrného tempa růstu HDP se nacházejí maďarské regiony Észak-Alföld (hu32), Észak-Magyarország (hu31). Oba dva měly, v porovnání se zbývajícími regiony Maďarska, poměrně nízkou hodnotu HDP na obyvatele v prvním roce pozorování, avšak jejich průměrná tempa růstu HDP jsou velmi blízká modelovému tempu růstu HDP. Opačně tomu bylo u regionů Dél-Dunántúl (hu23) a DélAlföld (hu33), které měly podstatně vyšší výchozí HDP na obyvatele, ale jejich růst HDP je natolik pomalý, ţe se nachází jasně pod přímkou. Regiony Közép-Dunántúl (hu21) a Nyugat-Dunántúl (hu22), které se nachází na hranicích se Slovenskem a Rakouskem, se vyznačují vyšším průměrným tempem růstu HDP neţli je modelem odhadovaný růst HDP a zároveň sem patří i region hlavního města Közép-Magyarország (hu10), opět s velkým rozdílem jak co do úrovně výchozího HDP na obyvatele, tak také co do rychlosti jeho růstu HDP. Mezi regiony, které se jiţ nenachází v absolutně nejniţších hodnotách dolního oboru hodnot podle osy x, tedy jsou aţ nad hranicí 10 000 v PPP USD, patří nejen regiony nově přistoupených států, ale také regiony států, které jsou členy EU více jak 15 let. Například slovinský region Vzhodna Slovenija (si01) dosahuje shodného jak výchozího HDP na obyvatele, tak také průměrného tempa růstu HDP (5,01%) jako portugalský region Região Autónoma dos Açores (pt20).

71

Graf 31: Konvergenční tendence regionů EU27 na úrovni NUTS2 v letech 1995 aţ 2006

Konvergenční tendence regionů EU27 na úrovni NUTS2 v letech 1995 - 2006 16,00

Průměrné tempo růstu HDP v procentech

14,00

y = -9E-05x + 5,3289 R² = 0,1789

ro32

12,00 10,00 lv00

8,00

ee00 lt00 pl12

hu10 sk01 ie02 sk02 gr30 es21 cz01 dk01

ro42 ro12

6,00 4,00

bg42

pl52

bg31

2,00

ro21

itf1 gr24

fr93 0,00 0

10000

20000

de71 itd1 itc2

de30 dk02 30000

uki1

lu00

nl11 se11 fr10 at13

de60

40000

be10

50000

60000

Výchozí HDP regionů na obyvatele USD PPP (1995)

Zdroj: Vlastní výpočty Velmi podobný vývoj obou svých ukazatelů mají region České republiky Severozápad (cz04) s řeckými regiony Anatoliki Makedonia, Thraki (gr11) a Dytiki Ellada (gr23), české regiony Střední Morava (cz07) a Severovýchod (cz05) s portugalským Norte (pt11) a nakonec region Centro (pt16) s regionem Moravskoslezským (cz08) a s nepatrně vyššími hodnotami u obou ukazatelů také s regiony Jihovýchod (cz06) a Jihozápad (cz03). Všechny tyto regiony se však nachází pod přímkou odhadovaného průměrného tempa růstu HDP a i u nich lze předpokládat dlouhodobější proces, při snaze dostihnout úroveň vyspělejších regionů, přičemţ první uvedená „skupinka“ českého a dvou řeckých regionů (Severozápad, Anatoliki Makedonia, Thraki, Dytiki Ellada) dosahuje nejvyšší výchozí úrovně HDP na obyvatele (kolem 13 200 v PPP USD), ale výrazně niţšího průměrného tempa růstu HDP. Jediné dva regiony České republiky, které jsou nad odhadovaným modelovým průměrným tempem růstu HDP, jsou region hlavního města Praha (cz01) a Střední Čechy (cz02). U regionu Střední Čechy je zajímavé, ţe dosahoval v roce 1995 nejniţší

HDP

na

obyvatele

ze

všech

regionů

NUTS2

v České

republice

(12 113 v PPP USD) a jeho průměrné tempo růstu HDP nyní dosahuje 4,96% a rovná se 72

tak svou úrovní jiţ zmíněnému regionu Slovinska (Vzhodna Slovenija) a Portugalska (Região Autónoma dos Açores). Druhý slovinský region Zahodna Slovenija (si02) dosahuje podstatně vyšší úrovně obou ukazatelů s počátečním HDP na obyvatele 16 932 v PPP USD a průměrným tempem růstu HDP 5,29%. Slovinsko celé tak má nakročeno správným směrem, kdy se vyvíjí jak na státním tak na regionálním stupni nápadně rychleji neţ zbylé nově přistoupené státy a jejich regiony a i neţ je modelem odhadovaná úroveň průměrného tempa růstu HDP. K posledním dosud nezmíněným nově přistoupeným státům patří Kypr a Malta, kteří mají, díky své malé rozloze, nomenklaturní jednotku NUTS2 přes celé své území. V celkovém srovnání dosahovaly v roce 1995 oba státy (tedy i regiony) podobného HDP na obyvatele (Kypr měl 16 932 v PPP USD a Malta 16 541 v PPP USD), ale jejich vývoj v následujících letech je poněkud odlišný. Kypr vykazuje průměrné tempo růstu HDP 3,81%, tedy blízké modelem odhadovanému průměrnému tempu růstu HDP, avšak Malta dosahuje pouze úrovně 2,55%. V souladu s cíly regionální politiky je nutné, aby se kaţdý stát snaţil o podporu svých méně ekonomicky výkonných regionů. Ale i u původních členských států Evropské unie (EU15) můţeme sledovat, někdy aţ propastné rozdíly mezi ekonomickou vyspělostí jejich regionů. Například Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jejíţ hodnoty sice převáţně oscilují kolem odhadnuté regresní přímky, ale najdou se i takové výjimky jako Tees Valley and Durham (ukc1), Cumbria (ukd1), East Yorkshire and Northern Lincolnshire (uke1), Lincolnshire (ukf3), West Wales and The Valleys (ukl1), jejichţ tempa růstu HDP se pohybují jen kolem 2,60% a výchozí HDP na obyvatele pouze kolem 18 000 v PPP USD. Pomineme-li hlavní město, dosahuje nejvyšších hodnot region Berkshire, Bucks and Oxfordshire (ukj1), který měl v roce 1995 HDP na obyvatele 26 961 v PPP USD a průměrné tempo růstu HDP 5,09%. Samotný region hlavního města Spojeného království Inner London (uki1) se vyznačuje nejvyšší hodnotou výchozího HDP na obyvatele ze všech sledovaných regionů Evropské unie (53 271 v PPP USD) a v kategorii regionů horního oboru hodnot výchozího HDP na obyvatele podle osy x, také nejvyšším průměrným tempem růstu HDP 5,42%. Ale Spojené království není jedinou zemí, ve které jsou velké rozdíly co do ekonomické vyspělosti regionů. Pouhé dva regiony Německa se nachází nad odhadovanou modelovou přímkou (Hamburg (de60) a Oberbayern (de21)), dále o regionech Sachsen-Anhalt (dee0), Chemnitz (ded1), Darmstadt (de71), Stuttgart (de11) se dá říci, ţe leţí téměř na ní, ale zbývající německé 73

regiony se nachází jasně pod regresní přímkou. Přičemţ extrémně pomalý růst HDP vykazují regiony Lüneburg (de93), Detmold (dea4) a Köln (dea2) a výrazně nejniţší region hlavního

města

Berlin

(de30),

jehoţ

HDP

na

obyvatele

v roce

1995

bylo

25 007 v PPP USD a průměrné tempo růstu HDP v průběhu dalších let je pouhých 0,89%. V Řecku se kromě regionu hlavního města (Attiki (gr30) nachází všechny ostatní regiony pod nebo téměř na modelem odhadnuté regresní přímce. Extrémním případem je region Sterea Ellada (gr24), jehoţ HDP na obyvatele dosahovalo v roce 1995 úrovně 23 965 v PPP USD, avšak v průběhu následujících let je jeho průměrné tempo růstu HDP pouhých 0,92%. Naopak Španělsko se můţe pochlubit u všech svých regionů vyšší úrovní průměrného tempa růstu HDP, neţli je modelové. Dokonce regiony Principado de Asturias (es12), Pais Vasco (es21), Comunidad Foral de Navarra (es22), La Rioja (es23), Aragón (es24), Comunidad de Madrid (es30) se vyznačují v průměru aţ o 1% vyššími hodnotami tempa růstu HDP, neţ jsou odhadované. O portugalských regionech lze říci, ţe chudší regiony (viz výše) oscilují pod odhadnutou přímkou, regiony Alentejo (pt18), Lisboa (pt17) a Algarve (pt15) se nachází téměř na regresní přímce a poslední region, dosahující nejvyššího průměrného tempa růstu HDP 7,30%, je autonomní oblast Região Autónoma da Madeira (pt30). Jediným belgickým regionem, který se v grafu nachází nad regresní přímkou je Région de Bruxelles-Capitale/BrusselsHoofdstedelijk Gewest (be10), který dosahuje úrovně HDP na obyvatele 50 015 v PPP USD a průměrného tempa růstu HDP 2,56%. Ostatní regiony se buď rovnají modelem odhadovaným hodnotám (Prov. Limburg (be22), Prov. Oost-Vlaanderen (be23), Prov. Vlaams Brabant (be24)) nebo se pohybují pod regresní přímkou. Také ve Francii dosahuje region Île de France (fr10), který zahrnuje hlavní město Paříţ, vyšších hodnot, neţ je modelem odhadované a zbylé regiony Francie se nachází pod regresní přímkou. Stejně tomu je i ve Švédsku a Dánsku, kde nejvyššího tempa růstu HDP dosahuje opět region hlavního města. Kupříkladu v Dánsku dosahuje region hlavního města Hovedstaden (dk01) 5,20% průměrného tempa růstu HDP a zbylé regiony oscilují pod odhadovanými hodnotami modelu. Avšak region Sjælland (dk02) dosahuje podstatně niţší úrovně průměrného tempa růstu HDP (0,48%) ve srovnání s ostatními a zároveň i ve srovnání se všemi pozorovanými regiony. U Dánska je třeba poznamenat, ţe podklady pro HDP na obyvatele jednotlivých regionů NUTS2 jsou k dispozici aţ od roku 2003, kdy proběhly mnohé změny v regionálním uspořádání států na úrovni NUTS1, NUTS2 a NUTS3. Proto byla v práci u Dánska pouţita pro všechny 74

regiony stejná hodnota HDP na obyvatele, která platila v roce 1995 pro celé území Dánského království. Z italských regionů nedosáhl ani jeden hodnoty, která je odhadovaná modelem, naopak spíše dosahují nízkých úrovní průměrného tempa růstu HDP a vyvíjí se tak pomaleji, neţ jaké je průměrné tempo růstu HDP za období 1995 aţ 2006. Krajním případem je zde region Valle d'Aosta/Vallée d'Aoste (itc2), který má průměrné tempo růstu HDP jenom 0,76%. Zajímavé u tohoto regionu je, ţe jeho HDP na obyvatele v roce 1995 bylo 31 780 v PPP USD, tedy druhé nejvyšší mezi italskými regiony a vůbec jedno z nejvyšších ze všech sledovaných regionů Evropské unie, patří tedy mezi velmi rozvinuté regiony, avšak průměrné tempo je příliš pomalé. Naopak Nizozemí se vyznačuje vysokým tempem růstu HDP svých regionů a aţ na region Drenthe (nl13), který při výchozím HDP na obyvatele 20 448 v PPP USD dosahuje průměrného tempa růstu HDP 3,16% a nachází se tak jako jediný nizozemský region pod regresní přímkou. Stejně tomu je i u Finska, kde s výjimkou regionu Itä-Suomi (fi13), jsou všechny zbylé regiony nad úrovní přímky. Velmi vyváţený vývoj zaznamenává také Rakousko, jehoţ regiony v grafu oscilují v těsné blízkosti modelového odhadu průměrného tempa růstu HDP. Podobně jako v předchozích kapitolách této diplomové práce i zde se jeví Lucembursko a Irsko jako jakýsi fenomén. Oba totiţ opět dosahují vysokých hodnot HDP na obyvatele ve výchozím roce a nadprůměrných temp růstu HDP. Irsko nevykazovalo v roce 1995 ještě tak vysoké HDP na obyvatele a jeho regiony dosahovaly Border, Midlands and Western (ie01) 14 197 v PPP USD s průměrným tempem růstu HDP 6,84% a Southern and Eastern (ie02) měl HDP na obyvatele 21 490 v PPP USD s průměrným tempem růstu HDP 7,22%. Zato Lucembursko dosahovalo jiţ ve výchozím roce HDP na obyvatele 42 460 v PPP USD a udrţuje si průměrné tempo růstu HDP 5,39%. Z výsledků je tedy zřejmé, ţe u některých regionů členských států, zejména nových členských států, dochází ke zmírňování disparit, naopak jsou i takové, které zůstávají nezměněny a dokonce i takové, u kterých se disparity prohlubují. V následující tabulce 5 jsou porovnány krajní případy co do ekonomické síly regionů NUTS2, je zde uvedeno deset ekonomicky nejsilnějších a deset ekonomicky nejslabší regionů v rámci EU27 v období 1995 aţ 2006 a pro kaţdý z nich vypočítaný procentuální podíl k průměru HDP na obyvatele EU27, který v roce 2006 dosahoval 28 310 v PPP USD. Tato tabulka počítá se všemi státy EU27 a i přesto ţe státy Rumunsko a Bulharsko byly členy aţ od 75

roku 2007, podíváme se nejdříve, jaké je pořadí, započítáme-li je také. Z tabulky je evidentní, ţe mezi ekonomicky nejvyspělejší regiony EU27 patří regiony států bývalé EU15 a také, ţe všechny tyto regiony jsou vysoce urbanizované a zejména se jedná o regiony hlavních měst (Inner London (uki1), Luxembourg (Grand-Duché) (lu00), Région de Bruxelles-Capitale/Brussels (be10), Wien (at13), Stockholm (se11)) a dva německé regiony, které i přestoţe patří mezi velmi urbanizované oblasti, nejsou ani jeden hlavním městem. Všechny tyto regiony se vyznačují nejvyšším procentuálním podílem HDP na obyvatele v porovnání s průměrným HDP na obyvatele celé EU27. Nejvyšší úroveň HDP na obyvatele v roce 2006 má region hlavního města Spojeného království Inner London (95 218 v PPP USD) a ve srovnání s průměrným HDP na obyvatele EU27 dosahuje 336,3%. Hned na druhém místě se umístil region Luxembourg (Grand-Duché), který vykazuje v letech 1995 aţ 2006 průměrné tempo růstu HDP 5,39%. Rozdíl mezi průměrným tempem růstu HDP regionu Luxembourg a Inner London jsou pouhá 0,03%, avšak celkové HDP na obyvatele je výrazně niţší (75 671 v PPP USD) a dosahuje 267,3% průměru EU27. Velký rozdíl je ještě mezi dalšími dvěma příčkami, kde třetím ekonomicky nejsilnějším regionem je region hlavního města Belgie s HDP na obyvatele 66 077 v PPP USD a na čtvrtém místě se umístil německý region Hamburg s HDP na obyvatele 56 603 v PPP USD. Zbylých šest regionů (Groningen (nl11), Île de France (fr10), Oberbayern (de21), Wien (at13), Stockholm (se11) a Berkshire, Bucks and Oxfordshire

(ukj1))

dosahuje

úrovně

HDP

na

obyvatele

mezi

46 500

aţ

49 000 v PPP USD, přičemţ dokonce region Rakouska (Wien) a region Švédska (Stockholm) měly HDP na obyvatele v roce 2006 shodné (47 009 v PPP USD). Podle průměrného tempa růstu HDP lze však ve srovnání se Stockholmem (3,94%) předpokládat sniţování HDP na obyvatele regionu Wien, který dosahuje jen 2,14%. A dále rychlý posun úrovně HDP na obyvatele nizozemského regionu Groningen, který dosahuje 4,90% průměrného tempa růstu HDP, coţ je ve srovnání s vyspělejším Hamburgem a Région de Bruxelles-Capitale/Brussels téměř dvojnásobek.

76

Tab. 5.: Ekonomické postavení nejvíce a nejméně rozvinutých regionů NUTS2 v rámci EU27 v roce 2006 Pořadí

Nejvíce rozvinuté regiony NUTS2 regiony Evropské unie

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

336,3% 267,3%

5,42% 5,39%

95218,6

Luxembourg (Grand-Duché)

uki1 lu00

Région de BruxellesCapitale/Brussels

be10

233,4%

2,56%

66077,4

2,91% 4,90% 3,31% 3,40% 2,14% 3,94% 5,09%

56603,5

Inner London

de60 199,9% Groningen nl11 173,7% Île de France fr10 169,9% Oberbayern de21 168,2% Wien at13 166,0% Stockholm se11 166,0% Berkshire, Bucks and Oxfordshire ukj1 164,4% Nejméně rozvinuté regiony Hamburg

NUTS2 regiony Evropské unie 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Průměrné HDP na obyv. Kód EU27 vs tempo růstu 2006 regionu NUTS2 1995-2006 v PPP USD

Nord-Est Severozapaden Severen tsentralen Yuzhen tsentralen Sud-Vest Oltenia Yugoiztochen Severoiztochen Sud – Muntenia Sud-Est Lubelskie

75671,2

49168,3 48089,0 47609,3 47009,7 47009,7 46530,0

Průměrné HDP na obyv. Kód EU27 vs tempo růstu 2006 regionu NUTS2 1995-2006 v PPP USD ro21 bg31 bg32 bg42 ro41 bg34 bg33 ro31 ro22 pl31

24,6% 25,4% 27,1% 28,0% 30,5% 31,3% 31,8% 32,2% 32,6% 35,6%

1,59% 2,52% 3,13% 3,87% 3,60% 3,64% 3,17% 4,11% 4,24% 4,24%

6955,5 7195,4 7675,1 7914,9 8634,4 8874,3 8994,2 9114,1 9234,0 10073,5

Zdroj: Vlastní výpočty Ve druhé části tabulky 5 jsou naopak uvedeny ekonomicky nejslabší regiony EU27. Tyto regiony se vyznačují nejniţším procentuálním podílem HDP na obyvatele k průměru EU27, coţ v relativním vyjádření představuje rozpětí od 24,6% do 35,6%. Regiony jsou seřazeny od nejchudšího a hned na prvním místě se umístil rumunský region Nord-Est s velikostí HDP na obyvatele 6 955 v PPP USD. Ten, spolu s bulharskými regiony Severozapaden, Severen tsentralen a Severoiztochen, dosahuje značně nízké průměrné tempo růstu HDP a lze předpokládat dlouhodobý charakter přibliţování se úrovni vyspělejších regionů. Kromě desáté příčky, na které se umístil polský region Lubelskie 77

(10 073 v PPP USD) se na prvních devíti pozicích objevují pouze regiony Rumunska a Bulharska. Jak jiţ bylo uvedené, oba tyto státy v roce 2006 ještě nebyly členy Evropské unie, a proto je v tabulce 6 uvedené stejné uspořádání, avšak pouze v rámci regionů EU25, kde je opět vypočten pro kaţdý region NUTS2 jeho procentuální podíl HDP na obyvatele k průměru EU25, který v roce 2006 představoval 29 450 v PPP USD. Tab. 6.: Ekonomické postavení nejvíce a nejméně rozvinutých regionů NUTS2 v rámci EU25 v roce 2006 Pořadí

Nejvíce rozvinuté regiony NUTS2 regiony Evropské unie

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

323,3% 256,9%

5,42% 5,39%

95218,6

Luxembourg (Grand-Duché)

uki1 lu00

Région de BruxellesCapitale/Brussels

be10

224,4%

2,56%

66077,4

de60 nl11 fr10 de21 at13 se11 ukj1

192,2% 167,0% 163,3% 161,7% 159,6% 159,6% 158,0%

2,91% 4,90% 3,31% 3,40% 2,14% 3,94% 5,09%

56603,5

Inner London

Hamburg Groningen Île de France Oberbayern Wien Stockholm Berkshire, Bucks and Oxfordshire

Pořadí

75671,2

49168,3 48089,0 47609,3 47009,7 47009,7 46530,0

Nejméně rozvinuté regiony NUTS2 regiony Evropské unie

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Průměrné HDP na obyv. Kód EU25 vs tempo růstu 2006 regionu NUTS2 1995-2006 v PPP USD

Lubelskie Podkarpackie Podlaskie Warminsko-Mazurskie Swietokrzyskie Észak-Alföld Észak-Magyarország Opolskie Dél-Alföld Dél-Dunántúl

Průměrné HDP na obyv. Kód EU25 vs tempo růstu 2006 regionu NUTS2 1995-2006 v PPP USD pl31 pl32 pl34 pl62 pl33 hu32 hu31 pl52 hu33 hu23

34,2% 34,6% 37,1% 37,9% 38,3% 38,7% 39,1% 40,3% 40,3% 41,1%

4,24% 4,54% 5,00% 5,01% 5,31% 4,66% 4,58% 3,57% 3,57% 4,06%

10073,5 10193,4 10913,0 11152,8 11272,7 11392,7 11512,6 11872,3 11872,3 12112,2

Zdroj: Vlastní výpočty Mezi deset ekonomicky nejsilnějších regionů patří stále ty stejné jako u EU27 a zůstává zachováno i jejich pořadí. Změnil se pouze procentuální podíl HDP na obyvatele 78

k průměru EU25, jehoţ rozpětí je zde v relativním vyjádření od 323,3% do 158,0% (zatímco k průměru EU27 bylo od 336,3% do 164,4%). Je evidentní, ţe mezi deset ekonomicky nejméně vyspělých regionů EU25 patří pouze regiony Polska a Maďarska. Ani jeden z těchto regionů nedosahuje ani 45% úroveň HDP na obyvatele průměru EU25. Nejvyšší procentní podíl HDP na obyvatele dosahuje v rámci těchto deseti nejchudších regionů EU25 maďarský region Dél-Dunántúl s pouhými 41,1%. O osmé místo se dělí polský region Opolskie s maďarským regionem Dél-Alföld, kteří sice nedosahují nejniţšího HDP na obyvatele (11 872 v PPP USD), avšak mají nejniţší průměrné tempo růstu HDP (3,57%) a dá se předpokládat, ţe regiony jako Swietokrzyskie (5,31%), Warminsko-Mazurskie (5,01%) a Podlaskie (5,00%), které se nachází mezi třetím aţ pátým místem nejméně rozvinutých regionů, budou v krátkém časovém horizontu dosahovat stejné, ne-li vyšší úrovně HDP na obyvatele. Ekonomicky nejslabším regionem EU25 je polský region Lubelskie, coţ potvrzuje i jeho 34,2% úroveň HDP na obyvatele průměru EU25 v absolutní výši v roce 2006, 10 073 v PPP USD. Druhé neniţší HDP na obyvatele ve skupině nejslabších regionů dosahuje také polský region (Podkarpacie) s HDP na obyvatele vyšším o pouhých 0,4% průměru EU25. Z ekonomického

hlediska

je

prostor

Evropské

unie

charakteristický

nerovnoměrným rozdělením HDP na obyvatele v rámci jednotlivých regionů NUTS2 a vznikají tak viditelné disparity. A i přesto ţe většina méně vyspělých regionů dosahuje vyšší průměrné tempo růstu HDP neţ většina regionů vyspělých, tato rychlost není dostačující v porovnání s rozdíly v hodnotách HDP na obyvatele a tak se nevytváří ani předpoklady pro přibliţování k ekonomické úrovni vyspělých států.

4.3.4 Zkoumání konvergenčních tendencí regionů Japonska z hlediska jejich HDP na obyvatele v letech 1995 až 2006 V souladu s aplikovaným metodologickým postupem při zkoumání konvergenčních tendencí regionů EU27 jsou analogickým způsobem zkoumány i konvergenční tendence HDP na obyvatele regionů Japonska v letech 1995 aţ 2006. Regiony jsou klasifikované podle databáze OECD a jsou srovnatelné s klasifikací nomenklaturních územních statistických jednotek NUTS2 databáze Eurostat. Graf 32 prezentuje vztah mezi průměrným tempem růstu HDP a HDP na obyvatele deseti Japonských regionů. Na rozdíl od EU27 má regresní křivka Japonska mírně pozitivní sklon, coţ neprokazuje platnost konvergenčních tendencí. Regiony s niţší úrovní HDP na obyvatele v roce 1995 79

nedosahují vyššího koeficientu průměrného tempa růstu HDP oproti regionům s vyšší úrovní výchozího HDP na obyvatele. Koeficient determinace lineární závislosti je v tomto případě velmi nízký (R2 = 0,71%) a lze tak hovořit o velmi slabé závislosti, tzv. těsnosti nízké. Nejniţšího HDP na obyvatele v roce 1995 dosahoval region Kyusyu, Okinawa (18 059 v PPP USD), avšak jeho průměrné tempo růstu HDP dosahuje jedné z nejvyšších hodnot 3,50% a region se tak nachází nad regresní přímkou. Naopak region Shikoku vykazoval ve výchozím roce o něco vyšší HDP na obyvatele (18 886 v PPP USD), ale jeho průměrné tempo růstu HDP je jedním z nejpomalejších (3,09%) a region je pod přímkou. Dalšími třemi regiony, které nedosahovaly modelového odhadnutého průměrného tempa růstu HDP, jsou regiony Hokkaido, Northern-Kanto, Koshin a Kinki. První dva regiony (Hokkaido, Northern-Kanto, Koshin) rostou téměř stejným tempem, ale Northern-Kanto, Koshin vykazoval v roce 1995 HDP na obyvatele 21 841 v PPP USD, zatímco Hokkaido méně 20 362 v PPP USD. S třetím nejvyšším HDP na obyvatele v roce 1995 (23 181 v PPP USD) se region Kinki nejvíce vzdaluje odhadnuté regresní přímce a dosahuje nejniţšího průměrného tempa růstu HDP v rámci všech regionů Japonska (2,73%). Při zachování této tendence hrozí, ţe se mu mohou ostatní regiony svou úrovní HDP na obyvatele významně vzdálit. Region Tohoku, který dosahuje třetího nejniţšího výchozího HDP na obyvatele (19 278 v PPP USD) se nachází nad regresní přímkou a jeho průměrné tempo růstu HDP patří k těm výrazně vyšším. Naprosto shodná tempa růstu HDP mají dvojce regionů Southern-Kanto a Hokuriku (3,42%) a Chugoku a Tokai (3,61%), na druhou stranu úrovně výchozích HDP na obyvatele se značně liší a mezi regiony tak nemůţe docházet k vzájemnému přibliţování. Například Southern-Kanto dosahoval v roce 1995 vůbec nejvyšší HDP na obyvatele (26 536 v PPP USD) a Hokuriku jen 22 205 v PPP USD. U japonských regionů o konvergenčních tendencích hovořit nemůţeme, ale podíváme-li se na disparity HDP na obyvatele mezi japonskými regiony, zjistíme, ţe si z ekonomického hlediska regiony nejsou tolik vzdálené jako u EU nebo i v rámci jednotlivých států EU. Japonský region hlavního města Southern-Kanto dosahuje v roce 2006 ze všech deseti japonských regionů nejvyšší úrovně HDP na obyvatele (38 415 v PPP USD) a region Kyusyu, Okinawa nejniţší 26 370 v PPP USD. Ve srovnání s Německem, které na celostátní úrovni dosahuje podobných hodnot HDP na obyvatele a průměrného tempa růstu HDP jako Japonsko, je rozmezí u Japonska mnohem menší 80

(v Německu bylo rozpětí v úrovních HDP na obyvatele regionů od 21 346 do 56 603 v PPP USD). Graf 32: Konvergenční tendence regionů Japonska v letech 1995 aţ 2006

Konvergenční tendence regionů Japonska v letech 1995 - 2006 Průměrné tempo růstu HDP v procentech

4,00 Kyusyu, Okinawa

3,50

Chugoku

Tokai

Tohoku Hokuriku

N. Kanto, Koshin

Shikoku

3,00

S. Kanto

Hokkaido 2,50

Kinki

2,00 1,50 1,00

y = 9E-06x + 3,0741 R² = 0,0071

0,50 0,00 0

5000

10000

15000

20000

25000

30000

Výchozí HDP regionů na obyvatele USD PPP (1995)

Zdroj: Vlastní výpočty

4.3.5 Zkoumání

konvergenčních

tendencí

regionů

Spojených

států

amerických z hlediska jejich HDP na obyvatele v letech 1995 až 2006 Stejně jako u regionů Japonska, jsou i u regionů USA zkoumány konvergenční tendence HDP na obyvatele v letech 1995 aţ 2006 a stejně jako u Japonska i zde jsou údaje k regionům získány z databáze OECD a jsou srovnatelné s klasifikací NUTS2 databáze Eurostat. Z grafu 33 je evidentní, ţe regresní přímka má výrazně pozitivní sklon a hned nyní lze říci, ţe pro regiony Spojených států amerických není prokázána platnost konvergenčních tendencí. Koeficient determinace osciluje na hranici stupnice těsnosti závislosti „těsnost nízká“ a „těsnost mírná“. Přesněji řečeno regresní přímkou je vysvětleno pouhých 10,59%.

81

Největším extrémem je region District of Columbia, který jiţ v roce 1995 měl HDP na obyvatele neuvěřitelných 81 174 v PPP USD (coţ je o 10 000 v PPP USD víc neţ dosahuje druhý nejbohatší region Evropské unie v roce 2006, tedy o 11 let později) a zároveň vykazuje třetí nejvyšší průměrné tempo růstu HDP 5,84%. S téměř polovičním, přesto však s druhým nejvyšším výchozím HDP na obyvatele USA se umístila Alaska (41 039 v PPP USD) a její průměrné tempo růstu HDP je 4,17%. Dalšími krajními případy jsou Wyoming a Louisiana, které dosahují průměrného tempa růstu HDP vyššího neţ 6%. Zejména Wyoming, který má HDP na obyvatele 30 025 v PPP USD dosahuje nejvyššího průměrného tempa růstu HDP v rámci regionů USA (6,18%). Opačným případem jsou Idaho a Michigan, které dosahují nejniţší průměrné tempo růstu HDP 3,34% a současně nijak zvlášť vysokého výchozího HDP na obyvatele, zejména Idaho, jehoţ HDP na obyvatele bylo 23 017 v PPP USD. Nejniţšími hodnotami výchozího HDP na obyvatele disponovaly regiony Montana a Mississippi, avšak vývoj v následujících letech byl markantně odlišný. Zatímco Mississippi dosahuje i jednoho z nejniţších průměrných temp růstu HDP (3,57%), Montana patří k vyššímu průměru mezi těmito hodnotami (4,98%). Mezi regiony, které se nachází nad regresní přímkou a vyvíjí se velmi podobně (dosahují hodnot výchozího HDP na obyvatele mezi 23 000 aţ 29 000 v PPP USD a průměrného tempa růstu HDP od 4,55% do 4,9%) patří Arizona, California, Colorado, Iowa, Kansas, Minnesota, Rhode Island, South Dakota, Texas, North Carolina a Washington. Podobný shluk je také pod regresní přímkou asi v rozmezí HDP na obyvatele 23 000 aţ 27 000 v PPP USD a s průměrným tempem růstu HDP od 3,6% do 4,3% kam patří Indiana, Kentucky, Maine, Nebraska, New Mexico, Ohio, Pennsylvania, Tennessee a Wisconsin. Vcelku podobné výchozí HDP na obyvatele dosahovali ještě Connecticut a Delaware, ale jejich průměrná tempa růstu HDP jsou velmi odlišná. Connecticut dosahuje 4,42% a oba jeho ukazatele jsou ve srovnání s ostatními regiony nadprůměrné, avšak v porovnání s Delaware 5,76% by se dalo říci, ţe zaostává. Pozitivní sklon regresní přímky i nehomogennost a různorodost údajů svědčí o existenci divergence mezi regiony USA. Znamená to, ţe regiony s niţší úrovní HDP na obyvatele v roce 1995 nedosahují vyššího průměrného tempa růstu HDP ve srovnání s regiony s vyšší úrovní výchozího HDP na obyvatele. Dokonce i disparity mezi jednotlivými regiony jsou velmi vysoké a platí zde opačný vztah neţ mezi Japonskem a EU27, tedy ţe Spojené státy americké mají mnohem zřetelnější disparity v úrovních HDP na obyvatele mezi svými regiony. 82

Graf 33: Konvergenční tendence regionů Spojených států amerických v letech 1995 aţ 2006

Konvergenční tendence regionů USA v letech 1995 - 2006

Průměrné tempo růstu HDP v procentech

7,00 Wyoming Louisiana Delaware North Dakota Oklahoma Virginia Montana Connecticut Alaska West Virginia New Jersey Mississippi Illinois Idaho Michigan

6,00 5,00 4,00 3,00

District of Columbia

2,00

y = 2E-05x + 3,7777 R² = 0,1059

1,00 0,00 0

10000

20000

30000

40000

50000

60000

Výchozí HDP regionů na obyvatele USD PPP (1995)

Zdroj: Vlastní výpočty

83

70000

80000

90000

5

Diskuse a závěr

Diplomová práce byla zaměřená na posouzení účinnosti regionální politiky Evropské unie v oblasti lidského rozvoje. Pro tuto evaluaci byla provedena mezinárodní komparace lidského, resp. ekonomického rozvoje v zemích a regionech Evropské unie, Japonska a Spojených států amerických. Jako základní indikátor pro posouzení lidského rozvoje států a seskupení zemí byl zvolen index lidského rozvoje, pro posouzení rozvoje států, resp. regionů z ekonomického pohledu byl pouţitý hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly v dolarech. Pro posouzení účinnosti regionální politiky v oblasti lidského rozvoje jsme vycházeli z rozdílného přístupu Evropské unie, Japonska a Spojených států amerických při řešení otázek regionálního rozvoje. Spojené státy ve své národní politice zdůrazňují na federální úrovni pouze ekonomický aspekt podpory rozvoje regionů ve smyslu zvyšování konkurenceschopnosti, regionální politika v oblasti rozvoje lidského kapitálu zde není výrazná. Podobně je tomu i v Japonsku, kde bylo pro národní politiku podporující regionální rozvoj ještě před několika lety typické zaměření jen na ekonomické aspekty rozvoje. Od roku 2007 se předmětem výraznějšího zájmu stala i otázka rozvoje lidského kapitálu. Naproti tomu v Evropské unii můţeme hovořit o dlouhodobé snaze nejen o rozvoj ekonomického potenciálu, ale i lidského kapitálu. Oba tyto rozměry jsou uvaţovány při koncepci a realizaci politik zaměřených na rozvoj regionů. Vycházeje z tohoto rozdílného charakteru politik na podporu rozvoje regionů, jsme předpokládali přibliţování HDI EU27 k HDI Japonska a Spojených států amerických a ţe tedy v Evropské unii dochází k rychlejšímu lidskému rozvoji. Z výsledků vyplývá, ţe HDI EU27 v letech 1990 aţ 2005 se opravdu přibliţuje k HDI Japonska a Spojených států, avšak v případě Japonska byl od roku 2005 růst HDI v podstatě stejný jako v případě EU27. Při uvaţování dílčích indexů, které v rámci HDI zohledňují aspekt lidského rozvoje (index očekávané délky ţivota a index vzdělanosti) dosahovalo po celé období nejvyšších hodnot Japonsko. U Spojených států amerických docházelo ve sledovaném období k velmi mírnému zvyšování těchto dílčích indexů. Tyto skutečnosti prokazují, ţe regionální politika EU27 přináší své výsledky v oblasti rozvoje lidského kapitálu v Evropské unii jako celku. V rámci Evropské unie z pohledu úrovně a vývoje HDI spadaly téměř všechny státy EU do kategorie států s vysokou úrovní indexu lidského rozvoje. Výjimkou bylo jednak Bulharsko a Rumunsko, která patřily do kategorie států se střední úrovní indexu lidského 84

rozvoje, Bulharsko do roku 1995, Rumunsko aţ do roku 2000. A jednak Pobaltské státy, které se v roce 1995 významný propadly a ocitly se rovněţ v této střední kategorii. Všeobecně lze říct, ţe růst indexu lidského rozvoje nových členských států Evropské unie (12) potvrzuje hypotézou o rychlejším růstu HDI indexu v letech 2000 aţ 2007 ve srovnání s růstem HDI v letech 1990 aţ 2000. Potvrdil se tedy také předpoklad, ţe HDI EU15 rostlo v letech 1990 aţ 2000 rychleji neţli HDI nových členských států Evropské unie. V souladu s konvergenčními cíly regionální politiky se zejména Irsko, Řecko a Itálie, jako státy EU15, které měly zpočátku HDI index na výrazně niţší úrovni, významně přibliţují k ostatním. Velmi zajímavý vývoj zaznamenalo právě Irsko, které se dokázalo dostat ze 14. místa v roce 1990 aţ na místo první v roce 2007 a to v porovnání s ostatními členskými státy EU27, Japonskem i Spojenými státy. Spojené státy měly v prvním sledovaném roce 1990 index lidského rozvoje suverénně nejvyšší, avšak v průběhu následujících let se před něj dostaly evropské státy jako jiţ zmíněné Irsko, dále Nizozemí, Švédsko, Francie, Lucembursko a Finsko. Také Japonsko dosahuje v roce 2007 vyšší úrovně indexu lidského rozvoje neţ Spojené státy. U Japonska je rovněţ zajímavé, ţe všechny tři dílčí indexy indexu lidského rozvoje se v průběhu let vyvíjejí podobně a konvergují, coţ svědčí o vyváţeném rozvoji regionů z ekonomického i sociálního pohledu. Naopak velký rozdíl u dílčích indexů HDI můţeme pozorovat u Spojených států a Lucemburska. Oba tyto státy dosahují jiţ od roku 2000 vyšší HDP na obyvatele neţ je maximálně stanovená úroveň pro výpočet indexu hrubého domácího produktu, tento index je tedy roven jedné. Avšak ani jeden z nich nedosahuje úrovně HDI, která by indexu hrubého domácího produktu alespoň podobala, důkazem je celková úroveň HDI, jeţ je sniţována zejména nízkými hodnotami očekávané délky ţivota. Z nových členských států Evropské unie vykazují nejzajímavější výsledky pobaltské státy. Pobaltské země po roce 1990 získali znovu nezávislost a ve svém politickém i ekonomickém uspořádání počaly hluboké reformy. Díky těmto reformám došlo v Pobaltí v prvních letech k výraznému propadu HDP na obyvatele a tím i indexu lidského rozvoje. Avšak od roku 1995 byl růst HDI indexu velmi progresivní a pokud bychom sledovali absolutní rozdíl mezi hodnotami HDI v letech 1995 aţ 2007, zjistíme, ţe nárůst indexu lidského rozvoje byl největší ve srovnání s vývojem HDI indexu všech ostatních sledovaných seskupení zemí, resp. států. Je však nutné připomenout, ţe vývoj HDI index byl výrazně ovlivňován právě změnami HDP na obyvatele, zbylé dva dílčí indexy se ve sledovaném období v podstatě neměnily. 85

Při posuzování dílčích indexů HDI zohledňujících aspekt lidského rozvoje dochází u skupiny Rumunsko + Bulharsko k jejímu přibliţování k ostatním seskupením zemí. Pobaltí dosahovalo v komparaci podle HDI či HDP na obyvatele niţších hodnot neţ Visegrádská čtyřka, avšak podle zbylých dvou dílčích indexů HDI byl tento vztah právě opačný. Hodnota HDI u Pobaltí je tedy významně negativně ovlivněna úrovní HDP na obyvatele. V porovnání zemí Visegrádské čtverky s Rumunskem a Bulharskem dochází k mírnému přibliţování úrovně HDI, avšak absolutní rozdíl je stále výrazný. Zkoumáním úrovně lidského rozvoje prostřednictvím indexu lidského rozvoje bylo prokázáno, ţe pouţití tohoto indexu z hlediska mezinárodní komparace je vskutku opodstatněné a naopak, ţe index je značně geograficky omezený a nelze jej vyuţít pro komparaci menších územních jednotek, jako jsou kupříkladu regiony Japonska či Spojených států nebo nomenklaturní územní statistické jednotky NUTS2 či NUTS3 Evropské unie. Pro posouzení konvergenčních tendencí na úrovni regionů a pro lepší porovnání i států a jednotlivých seskupení zemí byly uvaţovány ukazatele HDP na obyvatele a tempo růstu HDP. O konvergenci můţeme hovořit tehdy, kdyţ HDP s niţší výchozí hodnotou HDP na obyvatele roste rychleji neţ u zemí s vyššími výchozími hodnotami HDP na obyvatele. Z výsledků diplomové práce vyplývá, ţe na úrovni jednotlivých seskupení se hypotéza o existenci konvergence skutečně potvrdila a ţe Pobaltí, Visegrádská čtyřka a Rumunsko + Bulharsko dosahují výrazně vyššího průměrného tempa růstu HDP v porovnání s EU15. Na úrovni členských zemí EU, pokud vynecháme dva extrémy Lucembursko a Irsko, státy EU ekonomicky konvergují a při poměrně výrazných rozdílech mezi průměrnými tempy růstu HDP zemí s nízkým výchozím HDP na obyvatele a zemí s vysokým výchozím HDP na obyvatele. Kupříkladu Estonsko, Lotyšsko a Litva patří mezi státy, které dosahují jedné z nejniţších úrovní výchozího HDP na obyvatele v roce 1995. Zároveň však dosahují takového průměrného tempa růstu HDP, jeţ je vyšší, neţ je modelem odhadované tempo růstu HDP. Lze u nich tedy hovořit o platnosti konvergence. Naopak země jako Rakousko, Dánsko, Belgie a Švédsko dosahují nejvyšších hodnot výchozího HDP na obyvatele a zároveň jsou umístěny těsně nad regresní křivkou. Tedy vykazují rychlejší tempo růstu, neţ jaký je průměrné modelem odhadované tempo růstu potřebné pro zajištění konvergence. Zvláštními případy jsou Lucembursko a Irsko, které se

86

vyznačují enormně vysokými hodnotami HDP na obyvatele a navíc si udrţují i vysoká tempa růstu HDP. V souladu s cíly politiky Evropské unie zaměřenými na sniţování disparit by měly mít i regiony členských států tendenci konvergovat. U regionů Evropské unie skutečně dochází ke konvergenci, avšak vzhledem k mnoţství regionů a propastným rozdílům mezi jejich úrovněmi je tato tendence obecně velmi slabá. Přesto však některé regiony s nízkou výchozí úrovní HDP na obyvatele dosahují vysokého průměrného tempa růstu a konvergují tedy k těm bohatším. Sem patří zejména regiony Estonsko (ee00), Lotyšsko (lv00) a Litva (lt00), rumunské regiony Bucuresti – Ilfov (ro32), Vest (ro42), Centru (ro12), bulharský region Yugozapaden (bg41), slovenský region Západné Slovensko (sk02) a polské regiony Wielkopolskie (pl41) a Mazowieckie (pl12). Naopak některé regiony s nízkou úrovní výchozího HDP na obyvatele vykazují natolik nízké průměrné tempo růstu HDP a tak i nízkou míru konvergence, ţe u nich v podstatě nelze hovořit o přibliţování. Mezi ně především patří rumunský region Nord-Est (ro21) a bulharské regiony Severozapaden (bg31), Severen tsentralen (bg32), Severoiztochen (bg33). Na druhou stranu u regionů Japonska a Spojených států, můţeme dokonce hovořit o tendencích divergenčních. Avšak i přesto, ţe regiony Japonska divergují, rozdíly mezi jejich úrovněmi jak výchozího HDP na obyvatele, tak průměrného tempa růstu HDP jsou minimální. K větším disparitám ale dochází v případě regionů Spojených států amerických. Ty nejenţe vykazují ještě silnější divergenci, ale je zde i poměrně velký rozptyl mezi jejich hodnotami HDP na obyvatele i průměrnými tempy růstu HDP v rámci regionů. Evropská unie se snaţí zaměřovat na disparity, které dosud přetrvávají, na všech úrovních NUTS. Zejména se pak soustředí na ty státy, kterým se dostává pomoc z kohezních fondů a na územní regionální jednotky NUTS2, které jsou ze strukturálních fondů podporované. Z výsledků diplomové práce vyplývá, ţe na úrovni jednotlivých seskupení zemí a na úrovni členských států, lze hovořit o konvergenci a povaţovat tak politiku za úspěšnou. Avšak na úrovni územní statistické jednotky NUTS2 jsou konvergenční tendence regionů velmi malé a to jak v rámci jednotlivých států tak také v rámci celé Evropské unie.

87

Zdroje ANAND, S., RAVALLION, M. Human Development in Poor Countries: On the Role of Private Incomes and Public Services. In: The Journal of Economic Perspectives, 1993, Vol. 7, No. 1, 133-150. ANDERSON, V. Alternative Economic Indicators, Routledge, London, 1991. BASS, S. J. Japanese research parks: national policy and local development, Reg. Studies 32, 391-403, 1998. BETTS, KELLYN, S. New sustainability benchmark takes aim at the GDP. In: Environmental Science & Technology, 04/01/2000, Vol. 34 Issue 7. BLAŢEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum 2002. ISBN 80-246-0384-5. BOOYSEN, F. An Overview and Evaluation of Composite Indices of Development, Social Indicators Research 59: 115–151, Kluwer Academic Publishers, 2002. BOLDRIN, M., CANOVA, F. Inequality and Convergence: Reconsidering European Regional Policies, 31st Panel Meeting Of “Economic Policy”, Lisabon, 2000. BRADSHAW, B. Environmentally Sustainable Economic Development. In: Human Ecology. New York: Jun 2000. Vol. 28, Iss. 2; p. 327. CAPPELEN,A. The Impact of EU Regional Support on Growth and Convergence in the European Union, Journal of Common Market Studies, 2003, Volume 41. Number 4. pp. 621-44. CUARESMA, J. C., RITZBERGER-GRÜNWALD, D., SILGONER, M. A. Growth, convergence and EU membership, Applied Economics, Volume 40, Issue 5, 2008, str. 643 - 656. CUFFARO, M., CRACOLICI, M. F., NIJKAMP, P. Measuring The Performance Of Italian Regions on Social and Economic Dimensions, VU University Amsterdam, [online]. 2007 [cit. 2010-03-06]. Dostupné na WWW: http://hdl.handle.net/1871/15476.

88

DAR, H. A. On making human developmet more human. In: International Journal of Social Economics, 2004, Vol. 31, Issue 11/12, p. 1071-1089. DURLAUF, S. N. Bowling alone: a review essay. Journal of Economic Behaviour and Organisation, 47: 259-273, 2002. Evropská komise. Regions 2020 - An Assessment Of Future Challenges For EU, Commission Staff Working Document, Commission Of The European Communities, Brusel, 2008. Evropská komise. Growing Regions, growing Europe, 4th Report on Economic and Social Cohesion, European Commission, Brusel 2007, ISBN 92-79-05704-5. Evropský parlament. Regional Disparities and Cohesion:What Strategies for the Future, European Parliament, Brusel, 2007. Evropská rada. EU Declaration on Globalisation, European Council Presidency Conclusions, Brussels, 2007. GRANATO, J., INGLEHART, R., LEBLANG, D. The effect of cultural values on economic development: theory, hypotheses, and some empirical tests. American Journal of Political Science (40). 3: 607-631, 1996. GROFÍK, R. A KOL. Štatistika. Bratislava: Príroda, 1987, 519 s., SÚKK 1721/I-86. HANSEN, N. M., HIGGINS, B. H., SAVOIE, D. J. Regional policy in a changing Word, Springer, 1990, ISBN 978-0306433009. HEIDENREICH, M. Patterns of Regional Inequality in the Enlarged Europe, European Sociological Review, doi:10.1093/esr/jcm031, 2008. HELLIWELL, J. F. Economic growth and social capital in Asia. NBER Working Paper #5470, 1996. HÜBNER, D. European Cohesion Policy as a factor in Growth and Convergence, Sixth European Conference on Evaluation of Cohesion Policy, Varšava, 2009. JANKO, J. Matematická statistika. Praha, NČAV 1949. 89

LIND, N. Values reflected in the Human Development Index. Social indicators research.2004, 66 (3): 283-293. LITTLE, D. The Paradox of Wealth and Poverty, Westview Press, 2003, ISBN 0-81331642-1. MASSER, I. Technology and Regional Development Policy: A Review of Japan's Technopolis Programme , Regional Studies, 1990, Volume 24, Issue 1, pages 41-53. MEDERLY, P., NOVACEK, P., TOPERCER, J. Substainable development assassment: quality and sustainability of life indicators, national and regional level. In: Foresight, 2003, Vol. 5, Issue 5, p. 42. MEDERLY, P. Hlavné globálné procesy a trendy súčasnosti a ich dosah na region Strednej Európy. Praha: Centrum Univerzity Karlovy pro otázky ţivotního prostředí 2002. ISBN 80-238-8378-X. MINAŘÍK, B. Statistika I, Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 107 s. 2006. ISBN 80-7157-929-7. PUGA, D. European regional policies in light of recent location theories, Journal of Economic Geography, 2002, Volume 2, Issue 4, str. 373-406. RAMAJO, J., MÁRQUEZ, M. A., HEWINGS, G. J. D., SALINAS, M. M. Spatial heterogeneity and interregional spillovers in the European Union: Do cohesion policies encourage convergence across regions? European Economic Review, 2008, Volume 52, Issue 3, str. 551-567. SEN, A. A Decade of Human Development, Journal of Human Development, 2000, Vol. 1, No. 1. SRINIVASAN, T. N. Federalism,Decentralization,Globalization, and Policy Reform. Stanford University, 2003. TODARO, M. P., SMITH, S. C. Economic Development, Pearson Education, Harlow. 2009, ISBN: 978-1-4058-7424-3.

90

VSB-TU. Regionální a municipální management (Souhrnná výzkumná zprava) Ostrava: DHV ČR, VSB-TU Ostrava, 2006, (projekt WB-14-04). WOKOUN, M., MALINOVSKÝ, J. A KOL. Regionální rozvoj: východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování. Praha: Linde Praha, a. s., 2008, 475 s. ISBN 978-80-7201-699-0. ZAK, P. J., KNACK, S. Trust and growth. The Economic Journal, 2001, 111:295-321. Metodická podpora regionálního rozvoje. Společnost pro regionální ekonomické poradenství. (GaREP, spol. s.r.o.) [online]. Brno: [cit. 2010-04-10]. Dostupné na WWW: http://www.regionalnirozvoj.cz. UNDP:

Human

Development

[online]. 1990-01-01

[cit.

Raport.

United

2010-01-02].

http://hdr.undp.org/en/reports/global/hdr1990/.

91

Nations

Development

Dostupné

na

Program, WWW: