MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Působení nadnárodních společností v textilním průmyslu v Asii Bakalářská práce

Autor: Veronika Hanzelková Vedoucí práce: Mgr. Daniela Dvořáková Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem „Působení nadnárodních společností v textilním průmyslu v Asii“ vytvořila samostatně pod vedením Mgr. Daniely Dvořákové a s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne

15. 12. 2012 ............................................... Podpis

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Daniele Dvořákové za odborné vedení, cenné rady, připomínky a poskytnutí materiálů. Dále děkuji své rodině a příteli za podporu během vytváření této práce i celého studia.

Abstrakt Hanzelková, V. Působení nadnárodních společností v textilním průmyslu v Asii. Bakalářská práce. Brno, 2012. Bakalářská práce se věnuje analýze nadnárodních společností v oblasti výroby oblečení pro západní trhy, která je koncentrována do Asie.

První část vysvětluje podstatu

nadnárodních společností a hlavní důvody koncentrace výroby do rozvojových zemí. Je popsáno sociální a environmentální prostředí související s

výrobou oblečení

v rozvojových zemích. Druhá část obsahuje případovou studii, která se zabývá oděvní společností H&M. Zachycuje vliv její činnosti v místech, kam svou výrobu přesouvá, postoj ke společenské odpovědnosti firem a zda zásady z hlediska odpovědného chování odpovídají skutečnosti. Klíčová slova Nadnárodní společnosti, oděvní průmysl, rozvojové země, společenská odpovědnost firem, H&M. Abstract Hanzelková, V. The influence of multinational corporations in the apparel industry in Asia. Bachelor thesis. Brno, 2012. The bachelor thesis deals with the analysis of multinational corporations on the field of clothing production for west trade, which is concentrated in Asia.

The first part

explains the core of multinational corporations and the main reasons for concentration of production into developing countries. We can find here a social and an environmental area connected with clothing production in developing countries. The second part contains a case study dealing with the clothing company H&M. It takes note of its business in places where its production is moved, its attitude to a social responsibility of companies and weather the principles of responsible behaviour are the same as the reality is. Keywords Multinational corporations, apparel industry, developing countries, corporate social responsibility, H&M.

OBSAH 1 Úvod .............................................................................................................................. 7 2 Cíl a metodika .............................................................................................................. 8 2.1 Cíle práce ................................................................................................................ 8 2.2 Metodika práce ....................................................................................................... 8 3 Literární rešerše........................................................................................................... 9 3. 1 Nadnárodní společnosti.......................................................................................... 9 3.1.1 Charakteristika nadnárodních společností ..................................................... 10 3.1.2 Vývoj nadnárodních společností.................................................................... 11 3.1.3 Outsourcing a offshoring ............................................................................... 12 3.2 Nadnárodní korporace........................................................................................... 13 3.2.1 Multi-Fibre Arrangement............................................................................... 14 3.2.2 Globální změny ve strategiích nadnárodních společností.............................. 15 3.2.3 Hlavní důvody přesunu výroby do rozvojových zemí................................... 16 3.3 Výroba oblečení v rozvojových zemích ............................................................... 18 3.3.1 Pracovní podmínky v továrnách .................................................................... 19 3.4 Systém subdodávek............................................................................................... 21 3.5 Formy subkontrakce ............................................................................................. 22 3.5.1 Exportní zpracovatelské zóny........................................................................ 23 3.5.2 Sweatshops..................................................................................................... 24 3.5.3 Domácí práce ................................................................................................. 25 3.6 Environmentální dopady....................................................................................... 25 3.7 Společenská odpovědnost firem ........................................................................... 26 3.7.1 Etický kodex .................................................................................................. 29 3.8 Spotřebitelské kampaně ........................................................................................ 31 4 Případová studie oděvní společnosti H&M............................................................. 32 4.1 Představení společnosti......................................................................................... 32 4.2 Struktura dodavatelského řetězce H&M............................................................... 33 4.3 Outsourcing a offshoring H&M............................................................................ 34 4.4 Společenská odpovědnost H&M .......................................................................... 35 4.4.1 Etický kodex ................................................................................................. 35 4.4.2 Audity ........................................................................................................... 37 4.5 Působení společnosti v sociální oblasti............................................................... 38 4.5.1 Pracovní podmínky ....................................................................................... 38 4.5.2 Bezpečnost práce ........................................................................................... 42 4.6 Působení společnosti v environmentální oblasti................................................. 43 5 Diskuze a závěr........................................................................................................... 45 6 Seznam použitých zdrojů .......................................................................................... 47 7 Přehled obrázků..........................................................................................................55 8 Seznam zkratek .......................................................................................................... 56 9 Přílohy......................................................................................................................... 58

1 Úvod Vznik nadnárodních společností je jedním z nejvýraznějších projevů globalizačních procesů soudobého světa. Jejich pozice ve světové ekonomice je vnímána různými způsoby. Na jedené straně jsou nadnárodní společnosti považovány za zdroj ekonomického růstu, rozvoje a společenského pokroku. Na straně druhé jsou označovány za vykořisťovatele rozvojových zemí, ve kterých využívají levné pracovní síly, slabého státního aparátu a nízkých ekologických norem. Díky takovým faktorům mohou výrazně zvyšovat své příjmy, jelikož z peněz vydělaných v těchto zemích reinvestují jen minimum a zisky putují do vyspělých zemí, které tak bohatnou. Nadnárodní společnosti zasahují do všech odvětví průmyslové výroby, výjimkou není ani oděvní a textilní průmysl. V posledních dvou desetiletích přesouvají společnosti svou výrobu do rozvojových zemí stále ve větší míře. Většina oděvních společností nevlastní žádné své továrny a veškeré procesy spojené s výrobou zadávají dodavatelům v místech, kde se to nejvíce vyplatí. Trendem současné oděvní výroby se stala Asie. Pro rozvojové země to může znamenat příliv velkého množství pracovních míst a způsob jak se vymanit z chudoby. Bylo by to pravdou, kdyby výroba probíhala za takových podmínek jako ve vyspělých zemích. To se ale ve velké míře neděje, jelikož v textilních továrnách jsou často porušována pracovní práva, ekologické normy a platy dělníků jsou tak nízké, že nepokrývají základní potřeby. Odpovědnost za takovou situaci by měly přijmout především oděvní společnosti, jelikož se jedná o výrobní proces, který je základem jejich existence. Vlády rozvojových zemí mají slabou politickou moc a v tomto směru se bojí zasáhnout, jelikož by to mohlo znamenat odliv zahraničních firem, které jsou pro ně důležitým tvůrcem pracovních míst. Společnosti by měly přijmout taková opatření, která by vedla k viditelnému zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích.

7

2 Cíl a metodika 2.1 Cíle práce Cílem bakalářské práce je popsat vliv oděvních nadnárodních společností na rozvojové země a analyzovat podmínky související s výrobou oblečení. V teoretické části budou charakterizovány nadnárodní společnosti a podrobněji vysvětleny výhody, které firmám výroba v rozvojových zemích přináší. Rozebrána bude problematika pracovních podmínek v továrnách, a jakým způsobem se jejich nedodržování odráží v sociální a environmentální oblasti dané země. Vysvětlen bude pojem společenská odpovědnost firem a Etický kodex. Druhá část bude obsahovat případovou studii konkrétní nadnárodní společnost – H&M. Bude zkoumáno, jestli společnost přesouvá svou výrobu do rozvojových zemí, jaký má přístup ke společenské odpovědnosti, zda přijala Etický kodex a dodržuje zásady v něm stanovené. Řešeno bude, zda si je vědoma případného porušování pracovních podmínek a jaké aktivity vyvíjí za účelem zlepšení dopadů její činnosti.

2.2 Metodika práce Při vytváření práce byla využita analýza dokumentů, která spočívala ve vyhledávání, shromažďování, třídění a zpracovávání informací. Byla provedena důkladná studie a rozbor materiálů, které s řešenou problematikou souvisí. V literární rešerši bylo čerpáno především z literárních zdrojů, odborných publikací a v menší míře internetových zdrojů. Při zpracovávání obecné části bylo využito sledování dokumentárních filmů, které přispěly k vyvození závěrů v oblasti pracovních podmínek v oděvním průmyslu. Ve druhé části byla podrobena analýze oděvní společnost H&M, při které bylo využito hlavně anglických zdrojů, jelikož informace v českém jazyce téměř neexistují. Rozbor společnosti z hlediska působení na rozvojové země byl založen na sledování informací poskytnuté společností, především formou výročních zprávy a zpráv o společenské odpovědnosti. Součástí bylo i shromažďování názorů a závěrů výzkumů ze strany nezávislých organizací. Následně pak bylo poukázáno na odlišnosti názorů.

8

3 Literární rešerše 3. 1 Nadnárodní společnosti V současném světě patří nadnárodní společnosti díky globalizačním a liberalizačním procesům k hlavním hráčům světové ekonomiky. Tyto vlivy vytvořily svět, v němž podniky působí na všech místech, využívají levných zdrojů surovin, nejlevnějších výrobních nákladů a z hlediska prodeje nejschopnějších trhů.1 Společnosti se staly aktéry ve světovém hospodářství a v propojování zahraničních investic, obchodu, financí a technologií. Ekonomické a sociální dopady se však liší v rozvinutých a rozvojových částech světa.2 V posledních desetiletích je všeobecně známý dopad nadnárodních společností na hospodářství a sociální situaci rozvojových zemí a také to, že tento dopad není vždy pro rozvojové země pozitivní.3 Pojetí nadnárodních společností je různorodé a neexistuje jednotná definice. Nadnárodní korporace je „společnost zabývající se výrobou a prodejem zboží nebo služeb ve více než jedné zemi. Obvykle se skládá z mateřské společnosti se sídlem v domovské zemi a nejméně z pěti poboček nacházejících se v hostitelské zemi.“4 Jiná definice popisuje nadnárodní společnost jako organizaci, která „působí ve více než jedné zemi a je schopna využít ekonomických, politických, právních a jiných rozdílů mezi zeměmi. Společnost je geograficky flexibilní, a tudíž je schopna přesouvat své aktivity mezi lokalitami po celém světě.“5

1

JENÍČEK, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. Vyd. 1., Praha: C. H. Beck, 2002, ISBN 807179-787-1. 2 JONES, Geoffrey. Transnational corporations: a historical perspective. New York: Routledge, 1993, viii, ISBN 04-150-8535-7. 3 AMAO, Olufemi. Corporate social responsibility, human rights, and the law: multinational corporations in developing countries. New York: Routledge, 2011. ISBN 02-038-1555-6. 4 SHAPIRO, Alan C. Multinational financial management. 8th ed. New York: J. Wiley, c2006, s. 4 ISBN 978-047-1737-698. 5 BLAŽEK, Ladislav. Nadnárodní společnosti v České republice I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 17 ISBN 978-802-1053-274.

9

3.1.1 Charakteristika nadnárodních společností Většina literatury pro nadnárodní společnosti uvádí název Multinational corporations (MNC), někdy Transnational corporations (TNC), méně často Multinational enterprises (MNE).6 Nadnárodní společnosti se staly institucemi, které výrazně koordinují hospodářské aktivity v zemích po celém světě.7 Vliv nadnárodních společností v ekonomické a sociální sféře je tak výrazný, že stěží bychom našli takovou oblast, která zůstává aktivitami těchto společností nedotčena.8 Nadnárodní společnosti jsou jedním z projevů globalizace a jejich ekonomiky jsou výraznější než ekonomiky národních států. „Pravidla hry“ určují nadnárodní společnosti a kapitalismus volného trhu jim dal moc konkurovat národním státům.9 Některé nadnárodní společnosti jsou tak velké a rozsáhlé, že jejich tržby jsou dokonce srovnatelné s HDP menších zemí.10 Ekonomická globalizace a liberalizace mají za následek změnu prostředí, která byla přínosem pro tyto společnosti, jelikož usnadnila pronikání na nové trhy a společnosti těží z celosvětové produkce. Společně s technologickým pokrokem, zejména v oblasti komunikace, přinesla společnostem nové příležitosti v ekonomickém a politickém prostředí globalizovaného světa a s tím spojený zvýšený konkurenční tlak. Společnosti se zaměřují především na rozvojové, či rozvíjející se trhy, které nabízejí společnostem dostatek výhod.11

6

PICHANIČ, Mikuláš. Mezinárodní management a globalizace. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, ISBN 80-7179-886-x. 7 GILPIN, Robert a Jean M GILPIN. Global political economy: understanding the international economic order. Princeton, N.J.: Princeton University Press, c2001, ISBN 06-910-8677-X. 8 BLAŽEK, Ladislav. Nadnárodní společnosti v České republice I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, ISBN 978-802-1053-274. 9 HERTZ, Noreena. Plíživý převrat: globální kapitalismus a smrt demokracie. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Robert Bartoš. Praha: Dokořán, 2003, ISBN 80-865-6946-2. 10 KREJČÍ, Tomáš. Regionální rozvoj: teorie, aplikace, regionalizace. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita, 2010, ISBN 978-80-7375-414-3. 11 JAKOBEIT, Laura. Transnational Corporations as Political Actors. 1. vyd. München: GRIN Verlag GmbH, 2010. ISBN 978-364-0838-950.

10

Z povahy nadnárodních společností tak vyplývá, že jejich hlavním cílem je maximalizace zisku a akumulace kapitálu.12 Zisky těchto společností získané výrobou umístěnou v rozvojových zemích se většinou nerozdělují v místě vzniku, ale v zemích původu nadnárodních společností, tj. v zemích vyspělých.13 Dříve ovládaly mezinárodní obchod země, dnes jsou to nadnárodní společnosti a obchod mezi nimi.14

3.1.2 Vývoj nadnárodních společností Obchodní operace za hranice států existovaly již mnohá staletí, dokonce i před vznikem národních států. Můžeme tedy říci, že zárodky soudobých nadnárodních společností se objevovali již dříve.15 V období od 13. do 18. století byl stát přímo či nepřímo součástí zahraničních aktivit, především za účelem splnění politického a strategického cíle země. Investiční toky probíhaly prostřednictvím vládou určených společností nebo bohatých obchodních rodin. Příkladem tehdejšího obchodního seskupení je např. Hansovní společnost, která byla ve 14. století vůdcem obchodu v západní Evropě. Na konci 14. století se začalo dění související s obchodem přesouvat do Itálie. Nejvýznamnější obchodní a bankovní společnost byla Medici v 15. století ve Florencii.16 V 16. a 17. století začaly být vztahy mezi obchodníky čím dál více formálnější a většina expandujících společností měla k obchodním operacím v koloniích privilegia a podporu vlády za účelem rozvoje obchodu. Za první nadnárodní společnost můžeme označit Východoindickou společnost ze 17. století, která obchodovala s komoditami z kolonií

12

SÝKORA, Luděk. Globalizace a její společenské a geografické důsledky. In: JEHLIČKA, Petr, Jiří TOMEŠ a Petr DANĚK. Stát, prostor, politika: Vybrané otázky politické geografie. 1. vyd. Praha: Karlova univerzita, 2000. 13 DVOŘÁČEK, Jiří. Společné a nadnárodní podniky. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, ISBN 80-2451029-4. 14 PICHANIČ, Mikuláš. Mezinárodní management a globalizace. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, ISBN 80-7179-886-x.

IETTO-GILLIES, Grazia. Transnational corporations and international production. Northampton, MA: Edward Elgar Pub., 2012. ISBN 978-0-85793-225-9. 15

16

DVOŘÁČEK, Jiří. Společné a nadnárodní podniky. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, ISBN 80-2451029-4.

11

v Indickém oceánu.17 Specifika obchodu v koloniích, které byly považovány za součást země, a příslušná podpora ze strany vlád odlišuje společnosti od dnešních nadnárodních společností.18 Velký rozmach nadnárodních společností nastal od 70. let 20 století, kdy vzrostl význam řady světových koncernů, a to zejména v rozvojovém světě. Rozvinuté státy hledaly surovinové zdroje a levnou pracovní sílu a rozvojové země jim nabídly vyhovující pracovní i vývozní základnu nespočetného množství produktů na globální trh.

V rozvojových zemích se tak začal rozvíjet proces industrializace, který se

ale v těchto zemích nestal základem výraznějšího ekonomického růstu země. To je způsobeno tím, že průmyslové podniky nejsou napojeny na horizontální strukturu dané země, ale jsou jen základem vertikální struktury nadnárodní společnosti.19

3.1.3 Outsourcing a offshoring V dnešní době jsou tyto dva magické pojmy široce používány a ve světě podnikání často využívány, výjimkou nejsou ani nadnárodní společnosti. Globální konkurence tlačí firmy ke specializaci na jádrové aktivity a k outsourcingu ostatních činností. Důvod je jednoduchý – snížení nákladů.20 Outsourcing (Outside Recource Using) v doslovném překladu znamená používání vnějších zdrojů, můžeme tedy říci, že se jedná o přemístění či vytěsňování určité činnosti. Jedná se o organizační restrukturalizaci, kdy se vyčleňují funkce, které firma původně prováděla sama, na třetí neboli externí stranu, od kterých výsledky těchto aktivit (výrobky nebo služby) firma následně nakupuje.21 Outsourcing může nabývat různých forem. Od subkontraktingu a jednoho dodavatele až po více dodavatelů. Outsourcovat je možné celý výrobní proces nebo jen jeho část firmy a 17

KREJČÍ, Tomáš. Regionální rozvoj: teorie, aplikace, regionalizace. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita, 2010, ISBN 978-80-7375-414-3. 18 IETTO-GILLIES, Grazia. Transnational corporations and international production. Northampton, MA: Edward Elgar Pub., 2012. ISBN 978-0-85793-225-9. 19 TOUŠEK, Václav, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, ISBN 978-807-3801-144. 20 DVOŘÁČEK, Jiří a Ladislav TYLL. Outsourcing a offshoring podnikatelských činností. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-010-2. 21 FRIEDMAN, Thomas L. Svět je plochý: Stručné dějiny jedenadvacátého století. 1. vyd. Překlad Jaroslav Veis. Praha: Academia, 2007, ISBN 978-802-0015-303.

12

dodavatelé můžou být z odlišných ekonomických území. Firma zadává dodavateli přesné technické postupy, které mají být provedeny na vstupním materiálu a tento materiál nemusí pocházet ze strany zadavatelů (podniků). Příkladem takové činnosti je například výroba a dokončování oděvů.22 Offshoring znamená, že podnik potenciálně „vezme“ továrnu (výrobu) a přesune ji do výhodnějších podmínek v zahraničí, např. do Číny. Děje se tak za účelem snížení výrobních nákladů. Odkazuje tedy na geografické přemístění činnosti mimo domovskou zemi, dle různého organizačního uspořádání. (Contrafactor) Podstatou offshoringu je přesun některých nebo všech činností z mateřské země do nízkonákladových zemí. Přemístěné činnosti mohou být v plném vlastnictví mateřské organizace (PZI) nebo můžou být přeneseny na zcela nezávislou společnost v hostitelské zemi. V tomto případě se jedná o outsourcovaný offshoring.23 Zjednodušeně to znamená, že při outsourcingu organizace přenechává některé činnosti třetím stranám, jelikož je dokážou dělat levněji a rychleji. Pokud jsou tyto třetí strany umístěny v zahraničí, mluvíme o offshoringu. Offshoring je outsourcing na velké vzdálenosti.24

3.2 Nadnárodní korporace Dicken zastává definici nadnárodních společností, která uvádí, že „nadnárodní korporace jsou firmy, které mají moc kontrolovat a koordinovat aktivity ve více než jedné zemi, a to i za předpokladu, že nevzniká vlastnický vztah.“25 Tato definice je v souvislosti s oděvním průmyslem, který je typický roztříštěnou organizací dodavatelských vztahů, nejvýstižnější, jelikož většina definic je založena na přímých zahraničních investicích.26 22

DVOŘÁČEK, Jiří a Ladislav TYLL. Outsourcing a offshoring podnikatelských činností. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-010-2. 23 CONTRACTOR, Farok J. Global outsourcing and offshoring: an integrated approach to theory and corporate strategy. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2011, ISBN 978-0-521-19353-5. 24 DVOŘÁČEK, Jiří a Ladislav TYLL. Outsourcing a offshoring podnikatelských činností. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-010-2. 25 DICKEN, Peter. Global shift: Mapping the changing contours of the world economy. 5. vyd. London: Sage Publications, 2007, s. 106 ISBN 978-141-2929-547.

13

3.2.1 Multi-Fibre Arrangement Oděvní průmysl Spojených států a Evropy byl v 70. letech v ohrožení a ztrácel odbytiště. Příčinou byl import levnějšího zboží z rozvojových zemí. Reakcí na tuto situaci byla dohoda z roku 1974 známá jako Multi-Fibre Arrangement (MFA). Dohoda stanovila limity na množství zboží, které může každá rozvojová země maximálně exportovat do vyspělých zemí. MFA se stala překážkou ve zvyšování produkce mnoha rozvojových zemí v oboru, ve kterém byly schopny mezinárodní konkurence.27 Dohoda měla původně platit pět let, ale byla několikrát prodloužena. Až v roce 1995 se WTO usneslo na postupném snižování s úplným zrušením v roce 2005. Dne 1. ledna 2005 vstoupil oděvní průmysl do nové éry. Důležitý mezinárodní rámec, který reguloval prakticky celý obchod v průmyslu po čtyři desetiletí, přestal existovat. Obchod s oblečením tak nadále nepodléhal dovozním kvótám. Zpočátku se rozvinuté státy začaly obávat konkurence ze strany rozvojových zemí, nejvíce z Asie, především z Číny. Na druhou stranu se ale maloobchodníci z vyspělých zemí těšili z výhledu, že budou mít možnosti nakupovat jejich části oděvů daleko levněji a ve větším množství.28 Tento systém byl a stále je příčinou současného rozmístění světového oděvního průmyslu. V období platnosti MFA musely oděvní firmy po dosažení limitu v jedné zemi přesunout výrobu jinam. Tak se průmysl rozvinul i v nejzaostalejších částech světa, jako je Bangladéš nebo Filipíny, kde by za jiných podmínek nevznikal.29

26

ŠPAČKOVÁ, Šárka. Důsledky globalizace oděvního průmyslu pro rozvojové země a iniciativy za jejich zmírnění. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 27 VALŮCH, Jaroslav. Kambodža: Šijeme trička pro západ. In: Rozvojovka [online]. 2004 [cit. 2012-1214]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/clanky/94-kambodza-sijeme-tricka-pro-zapad.htm 28 DICKEN, Peter. Global shift: Mapping the changing contours of the world economy. 5. vyd. London: Sage Publications, 2007. ISBN 978-141-2929-547. 29 ŠPAČKOVÁ, Šárka. Oděvy v souvislostech. Nekup to!: Environmentálně šetrné nakupování [online]. 1. vyd. Brno: Ekologický institut Veronica, 2006 [cit. 2012-12-17].

14

3.2.2 Globální změny ve strategiích nadnárodních společností Některé obchodní aktivity mají mezinárodní charakter po staletí, například produkce a vývoz koření, kávy, čaje atd.30 Nicméně, veškeré činnosti spojené s výrobou a službami byly do konce 2. světové války primárně organizovány uvnitř států. Od 70. let 20. století začalo docházet k vzájemné propojenosti a integraci zboží a služeb na národní úrovni.31 Nově dominující strategií se stalo přemístění částí výrobního procesu do oblastí nabízející využití komparativních výhod a levné pracovní síly, což mělo za cíl snížit náklady. Na základně těchto změn nastala nová mezinárodní dělba práce v celosvětovém měřítku.32 Průmyslová výroba se tak začala koncentrovat do světové semiperiferie, a to především do JV Asie. Řídící funkce a funkce spojené s výzkumem a vývojem však zůstaly v jádrových oblastech rozvinutých zemí.33 V oděvním průmyslu můžeme sledovat 3 fáze průmyslové výroby oděvů. V první, předvýrobní fázi, oděvní firmy zajišťují především návrhy nových modelů oblečení na základě analýz trhu, vyhodnocují poptávku ze strany maloobchodních řetězců a spotřebitelů. Poté nastává fáze samotné výroby, ve které dochází ke stříhání metráže, sešívání jednotlivých dílů látky, všívání zipů, našívání knoflíků, ozdob, cedulek. Po závěrečném žehlení se výrobky balí a jsou připraveny k exportu. Poslední fází je tzv. povýrobní marketing, kdy se využívají veškeré cesty k přilákání kupujících, formou reklam, sloganů a propagaci značky.34 V jednotlivých fázích vnímáme dělbu práce, kde předvýrobní příprava a povýrobní marketing probíhá ve vyspělých zemích. Nacházíme v nich ty nejlépe placené práce,

30

KISLINGEROVÁ, Eva. Chování podniku v globalizujícím se prostředí. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, ISBN 80-7179-847-9. 31 SÝKORA, Luděk. Globalizace a její společenské a geografické důsledky. In: JEHLIČKA, Petr, Jiří TOMEŠ a Petr DANĚK. Stát, prostor, politika: Vybrané otázky politické geografie. 1. vyd. Praha: Karlova univerzita, 2000. 32 KISLINGEROVÁ, Eva. Chování podniku v globalizujícím se prostředí. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, ISBN 80-7179-847-9. 33 SASSEN, Saskia. The global city: New York, London, Tokyo. 2. vyd. Princeton, N.J.: Princeton University Press, c2001, ISBN 06-910-7063-6. 34 KULHÁNKOVÁ, Tereza. Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty?: Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu. 2. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2012.

15

špatně placené práce v továrnách v nich nenajdeme, ty jsou ukryty v rozvojových zemích. Samotná výroba se ve většině případů zadává subdodavatelům, což přináší nemalé výhody. Subdodavatelé přebírají zodpovědnost za zakázky, tzn. za včasné dokončení, kvalitu i výrobní proces. Výrobní náklady se stlačují na minimum a rozpočet umožňuje oděvním firmám vynakládat velké částky na marketing, reklamu a design.35 Zjednodušený výrobní a obchodní řetězec v oděvním průmyslu je znázorněný na obrázku 1. Tečkované šipky zobrazují tok informací a plné šipky tok zboží.

Obr. 1: Schéma výrobního a obchodního procesu Zdroj: Nordås, 2004, upravené autorkou36

3.2.3 Hlavní důvody přesunu výroby do rozvojových zemí Proč je v současném světě trendem přesouvat výrobu do rozvojových zemí? Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá: levná a dostupná pracovní síla, nízké výrobní náklady, nižší ceny materiálů a místní přepravy, nedostatečné environmentální standardy. Stručně řečeno, výroba za podmínek v rozvinutých zemích nepřípustná.37

35

HOŠKOVÁ, Kateřina, LAZOROVÁ Anna a Michaela RYCHTECKÁ. Ušili to na nás!: Kampaň za zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích. 2. vydání. Brno: NaZemi, 2011. 36 NORDÅS, Hildegunn Kyvik. The global textile and clothing industry post the agreement on textiles and clothig [online]. Geneva: World Trade Organization, c2004, [cit. 2012-12-14]. WTO discussion papers. ISBN 92-870-1244-X. 37 RYCHTECKÁ, Michaela. Kdo vyrobil třetí ručník zdarma?. Svět v nákupním košíku: Případové studie dopadů spotřeby na rozvojové země [online]. Brno: Společnost pro Fair Trade, o. s., 2010, [cit. 2012-1214]. Dostupné z: http://www.nazemi.cz/images/vzdelavani/svet-v-nakupnim-kosiku.pdf

16

Sériovost zakázek vedla řadu firem k outsourcování své výroby do míst, kde je levná pracovní síla, která je zároveň schopna vyrábět oblečení dle dodávaných návrhů a požadavků na konečný výsledek. V zájmu některých nadnárodních společností není zajistit práci a technologie pro všechny, spíše drancují ty nejchudší části světa a těží z nich nepředstavitelné zisky.38 Pro oděvní firmy je důležitá cena výsledného výrobku, která je podmíněna místem a způsobem výroby. Nejpříznivější podmínky mají právě státy jihovýchodní Asie, které se stávají cílem velkých zahraničních firem.39 Pořizovací náklady vznikají v různých a vzdálených koutech světa a jsou jen malou částí ceny, která následně vstupuje na trh. Cena je pouze otázkou marketingu, který se obvykle realizuje ve vyspělých zemích. Z toho vyplývá, že náklady na něj jsou vysoké. Je tedy zřejmé, že oblastí, kde se náklady stlačují na nejnižší úroveň, je lidská práce. Marketing hraje v prodeji nepředstavitelnou roli a firmám přináší velké příjmy. Mohli bychom říct, že firmám jde především o vybudování dobré image a podstata práce nespočívá ve výrobě, ale v reklamě.40 To je také důvodem, že na marketing vynakládají oděvní firmy vysoké částky a do ostatních oblastí výroby přinášejí jen minimální zisky. Vzniká tak nerovnoměrné a nespravedlivé rozdělení zisku, kdy například při ceně trička 250 Kč jde 80% zisku na marketing. Pouze 1% je součástí mzdy dělníka. Zbylých 19% je přiřazeno administrativním nákladům dané země a materiálu. Rozdělení zisku zachycuje obrázek 2.

38

KLEIN, Naomi. Bez loga. 1. vyd. Překlad Pavel Kaas. Praha: Argo, 2005, ISBN 80-720-3671-8. HOŠKOVÁ, Kateřina, LAZOROVÁ Anna a Michaela RYCHTECKÁ. Ušili to na nás!: Kampaň za zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích. 2. vydání. Brno: NaZemi, 2011. 40 KLEIN, Naomi. Bez loga. 1. vyd. Překlad Pavel Kaas. Praha: Argo, 2005, ISBN 80-720-3671-8. 39

17

Obr. 2: Rozdělení zisku z ceny trička za 250 Kč Zdroj: Ušili to na nás!, 201141

3.3 Výroba oblečení v rozvojových zemích Je obecně známo, že zboží hodně cestuje. Nejvíce uražených kilometrů má za sebou oblečení. Bavlna se sklidí v Kazachstánu, přede v Turecku a látka je nakonec utkána v Taiwanu. Nejlevněji se nabarví ve Francii, potiskne v Číně a nastříhá a ušije v Bangladéši. Na oblečení uvedené údaje „Made in China“ nebo „Made in Bangladéš“ nejsou vzhledem k počtu zemí, které se účastní výrobního procesu dostatečné. Ve většině případů uvádí firmy pouze zemi, ve které nastal poslední krok při výrobě oblečení. Například jen přišití cedulky či knoflíků Tento údaj je spolu s údajem o materiálu povinný, ostatní údaje nikoliv.42 Export oděvů a textilu tvoří okolo 7% celosvětových vývozů a mezi největší exportéry patří a přes 80% prodaného zboží v Evropě se vyrábí v Asii.43 Ve vedoucí pozici stojí Čína vytvářející čtvrtinu světové produkce. Daleko za ní následuje Bangladéš, Indonésie, Indie, Japonsko, Vietnam a Thajsko. Mimo Asii je oděvní výroba nejvyšší 41

HOŠKOVÁ, Kateřina, LAZOROVÁ Anna a Michaela RYCHTECKÁ. Ušili to na nás!: Kampaň za zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích. 2. vydání. Brno: NaZemi, 2011. 42 HRUBANOVÁ, Kristýna, Adam ČAJKA a Anna LAZOROVÁ. Jak být out a zůstat in?: Skutečná cena naší image. 1. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2011, 32 s. Svět v nákupním košíku. ISBN 978-809-0514-607. 43 ALWOOD, Julian M. Well dressed?: The present and future sustainability of clothing and textiles in the United Kingdom. 1. vyd. Canbridge, GB: University of Cambridge, 2006. ISBN 19-025-4652-0.

18

v Mexiku, ve Spojených státech a Brazílii. V Evropě to jsou státy jako Itálie, Rumunsko a Polsko.44 Některé země jsou na vývozu oblečení z velké části závislé. Jedná se například o Bangladéš či Kambodžu. V těchto dvou zemích tvoří oděvy více než 80% celého exportu. Hlavními spotřebiteli oděvů jsou vyspělé státy, na straně produkce stojí státy rozvojové. V roce 2006 pracovalo v textilním a oděvním průmyslu přibližně 26 milionů lidí, z toho polovina v oděvním sektoru. Z tohoto množství zaujímá více než čtvrtinu Čína. Přibližně 70 % pracovníků v oděvním průmyslu tvoří ženy.45

3.3.1 Pracovní podmínky v továrnách Nejvíce kritizovaným aspektem nadnárodní společnosti se v důsledku globalizace mohou volně prosazovat v rozvojových zemích. Vlády těchto zemí se ze všech sil snaží přilákat zahraniční investory, avšak na úkor nízkých platů, rušení regulací, snížení nároků na sociální dávky, a tak otevírají korporacím dveře k vytvoření sociální propasti. Korporace odcházejí do zemí, kde je čekají nízké výrobní náklady a pracovní síly hledají u sociálního dna. Do levných oblastí se přesouvá prakticky celá výroba. A to je přesně to, co nadnárodní společnosti na rozvojových zemích tak láká – levná pracovní síla. Výrazným problémem, který v této souvislosti vzniká, je zneužívání a porušování lidských práv. Úřady jen tiše přihlížejí, jelikož vidina přicházejících cizích investorů je mnohem silnější. Prospěch z působení firem mají jen elity, které tak získávají lepší pracovní podmínky. Většina lidí zemí třetího světa má ze zahraničních investic nulový prospěch.46 Dlouhé pracovní doby, neplacené přesčasy, nulová ochrana před chemikáliemi, nízká mzda, dětská práce a šikana ze strany vedení. Ve vyspělých zemích naprosto nepředstavitelné pracovní podmínky, v rozvojovém světě, kde se šijí poslední výstřelky módy, naprosto běžná praxe. Pracovní podmínky, které nerespektují zákony země

44

DICKEN, Peter. Global shift: Mapping the changing contours of the world economy. 5. vyd. London: Sage Publications, 2007. ISBN 978-141-2929-547. 45 HRALOVÁ, Eva. Víš, co nosíš? Studie o environmentálních aspektech odívání. [online], 2009, [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://www.britishcouncil.org/odivani-studie03.pdf 46 HERTZ, Noreena. Plíživý převrat: globální kapitalismus a smrt demokracie. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Robert Bartoš. Praha: Dokořán, 2003, ISBN 80-865-6946-2.

19

jak na straně oděvních firem, tak v zemích výroby.47 „V chudých zemích, nejsou alternativou ke špatně placeným pracovním místům dobře placená pracovní místa, ale žádná pracovní místa.“48 Mezi nejčastější problémy pracovních podmínek patří: Povinné přesčasy, které nejsou ohodnoceny, trvají při začátku směny v osm hodin i do dvou nebo tří hodin rán49 Velice nízké mzdy, které často nedosahují ani výše zákonem stanovené minimální mzdy a nestačí na pokrytí základních životních potřeb Extrémně dlouhá pracovní doba, kdy dělníci pracují běžně 12 až 16 hodin denně sedm dní v týdnu Absence ochranných pomůcek a nedostatečné zajištění bezpečnosti práce Neexistující pracovní smlouvy Bránění sdružování se v odborech50 Pro oděvní firmy je typické měnit své dodavatele podle toho, kde na ně čekají nejpříhodnější podmínky. Cena produktu je hlavním faktorem ve velké konkurenci továren. Pro továrny je naopak každý odběratel existenčně důležitý, proto jsou ochotni plnit i těžce realizovatelné požadavky. V důsledku toho vzniká tlak na cenu a zkrácení lhůt dodávek, což má za následek nedostatek prostředků k vyplácení odpovídající mzdy za práci a související přesčasy. Zájemců o práci je mnoho, tudíž jsou pracující v továrnách rádi, i za tak špatně placenou práci a vědí, že jakýkoliv odpor či nesouhlas by zapříčinil ztrátu jejich místa. Sdružovat se v odborech prakticky nemohou. Je jim v tom nezákonně bráněno a za aktivitu v odborech je většinou čeká výpověď. Vedení 47

HOŠKOVÁ, Kateřina, LAZOROVÁ Anna a Michaela RYCHTECKÁ. Ušili to na nás!: Kampaň za zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích. 2. vydání. Brno: NaZemi, 2011. 48 NORBERG, Johan. Globalizace: multinational corporations in developing countries. 1. vyd. Překlad Tereza Urbanová. Praha: Alfa Publishing, 2006, Ekonomie studium, s. 124 ISBN 80-863-8944-8. 49 China Blue [dokumentární film]. Micha Peled. USA, 2005. 50 HRUBANOVÁ, Kristýna, Adam ČAJKA a Anna LAZOROVÁ. Jak být out a zůstat in?: Skutečná cena naší image. 1. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2011, 32 s. Svět v nákupním košíku. ISBN 978-809-0514-607.

20

firmy vede dvojí účetnictví – oficiální a neoficiální. Neoficiální dokumenty odpovídají skutečnosti. V oficiálních dokumentech jsou záznamy zfalšovány, neobsahují žádné přesčasy a nevzniká tak nárok na jejich zaplacení. Pokud by si dělníci stěžovali, dostanou výpověď.51 Státní aparát nefunguje, dodržování pracovního práva ze strany státu je zkorumpováno a nemá v tomto směru žádnou moc. Stát v zemích výroby tiše podporuje nedodržování zákonů, jelikož odliv nadnárodních společností by měl negativní následky z hlediska snížení pracovních míst a investic. Vše se točí v bludném kruhu.52

3.4 Systém subdodávek V rozvojovém světě jsou desetitisíce továren na výrobu oděvů. V Dháce v Bangladéši je jich 4000, v Gurgaonu v Indii obdobně, a to jsou jen dvě centra z desítek v jihovýchodní Asii. Je nutné podotknout, že většina továren své výrobky dodává firmám formou subdodávek. Továrny tedy působí jako samostatné jednotky, od kterých značkové společnosti nakupují. To znamená, že oděvní firmy žádné továrny v rozvojových zemích nevlastní. Takových firem, které mají své vlastní továrny v rozvojových zemích, je nepatrné množství. Patří mezi ně například firma Baťa. Takové firmy mají zodpovědnost za veškeré podmínky, které s výrobou souvisí. U ostatních firem je těžké zjistit, ve které továrně se pro ně zboží vyrábí. Odpovědnost za rizika spojená s výrobou, kvalitou a rychlostí dodání zboží značkové obchody převádějí na dodavatele (výrobce).53 Podmínky, požadavky a instrukce pracovního procesu zadávají oděvní společnosti dodavatelům, se kterými podepisují smlouvy a dodavatelé slibují plnění požadavků. Dodavatelé ale zadávají část nebo celou výrobu ještě subdodavatelům, kteří žádné smlouvy o etice s firmou nepodepsaly a v těchto továrnách dochází k porušování 51

HOŠKOVÁ, Kateřina, LAZOROVÁ Anna a Michaela RYCHTECKÁ. Ušili to na nás!: Kampaň za zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích. 2. vydání. Brno: NaZemi, 2011. 52 HURDOVÁ, Martina. Kritika nadnárodních korporací. In: Varianty: vzdělávací program společnosti člověk v tísni [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: http://www.varianty.cz/download/pdf/pdfs_66.pdf 53 HOŠKOVÁ, Kateřina, LAZOROVÁ Anna a Michaela RYCHTECKÁ. Ušili to na nás!: Kampaň za zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích. 2. vydání. Brno: NaZemi, 2011.

21

lidských práv a výroba odporuje všem příslibům dodavatelů i slibům oděvních firem na webových stránkách v rámci společenské odpovědnosti.54 Nadnárodní společnosti si hledají takové subdodavatele, kteří jsou jim schopni dodat požadované zboží co nejlevněji.55 Seznamy subdodavatelů u oděvních firem nejsou obvykle k dispozici, spíše tyto informace tají. Samotní dělníci mají zakázáno komukoliv sdělovat, pro jakou značku šijí a jaké názvy firem jsou na visačkách oblečení. Většina zaměstnanců je negramotných, takže značky nezjistí, a právě tyto zaměstnance vybírají k našití štítku se značkou. Častým případem je také našití visačky v jiné továrně, než ve které bylo zboží vyrobeno.56

3.5 Formy subkontrakce Oděvní průmysl je specifický, jelikož pracovní úkony v něm nelze nahradit stroji a je nutná lidská práce. Výrobní proces lze rozdělit do několika po sobě jdoucích, na sobě poměrně nezávislých úkonů. Na těchto specifikách stojí výše zmiňovaný systém subdodávek. Specifický vztah mezi zadavatelem a dodavatelem označujeme jako subkontrakce. Zadává-li dodavatel některé části výroby jiným subjektům, mluvíme o vícevrstvé subkontrakci.57 Řada značkových výrobců se tak mění v pouhé organizátory výroby a obchodu, v tzv. „výrobce bez továren.“58 Subkontrakce mají několik podob, obvykle se dělí do tří kategorií: volné obchodní zóny, „sweatshops“ a domácí práce.

54

A Killer Bargain [dokumentární film]. Tom Heinemann. Dánsko, 2006. HURDOVÁ, Martina. Kritika nadnárodních korporací. In: Varianty: vzdělávací program společnosti člověk v tísni [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: http://www.varianty.cz/download/pdf/pdfs_66.pdf 56 RYCHTECKÁ, Michaela. Smíme vědět, co nosíme?: Zpráva z průzkumu mapujícího dostupnost informací o původu oděvů [online]. Brno: Společnost pro Fair Trade, 2010 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://www.svetvnakupnimkosiku.cz/files/korenova-slozka-svnk/texty/usili-to-na-nas/smime-vedet-conosime.pdf 57 KULHÁNKOVÁ, Tereza. Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty?: Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu. 2. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2012. 58 ŠPAČKOVÁ, Šárka. Důsledky globalizace oděvního průmyslu pro rozvojové země a iniciativy za jejich zmírnění. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 55

22

3.5.1 Exportní zpracovatelské zóny Exportní zpracovatelské zóny (Export processing zones, EPZ) jsou jedním typem volných obchodních zón. Jsou většinou zřizovány v rozvojových zemích za účelem podpory průmyslového vývozu.59 UNIDO definuje volné obchodní zóny jako „relativně malé, prostorově jasně ohraničené oblasti v rámci jednoho státu, jejichž účelem je přilákat průmyslová odvětví orientovaná na vývoz zaručením výhodných investičních a obchodních podmínek ve srovnání se zbytkem hostitelské země. Volné obchodní zóny poskytují především výhodu bezcelního dovozu materiálu, který má být zpracován.“60 ILO uvádí obecnější definici: „EPZs jsou průmyslové zóny se zvláštními pobídkami a zřízené ve snaze přilákat zahraniční investory. V těchto zónách podstoupí dovezené materiály určitý stupeň zpracování a poté je re-exportován zpět.“61 Volné obchodní zóny zřizují vlády za účelem přilákání zahraničních investic, s vidinou ekonomického růstu a zvýšení pracovních nabídek. Zahraniční i domácí firmy mohou do těchto zemí bezcelně dovážet vstupy, následně je zpracovat a exportovat. V těchto zemích mohou využít jak investičních pobídek, přesněji celních a daňových, tak mohou získávat výhody díky skladovací, dopravní a přepravní infrastruktury. Zmíněné úlevy do těchto míst investory přivádí, je ale otázkou konkurence, jak dlouho se v oblasti udrží. Konkurence je vysoká a zadavatelská firma často stěhuje svou výrobu do míst, kde je to pro ně z hlediska ceny, kvality a rychlosti dodání nejvýhodnější. Je tedy těžké udržet výrobu v oblasti tak dlouho, aby mohl stát z přítomnosti výroby profitovat. Zóny volného

obchodu

jsou

charakteristické

porušováním

pracovního

práva

a

environmentálních norem. Většinou jsou zóny v soukromém vlastnictví, což podporuje nesplňování podmínek, a vše se odehrává bez dohledu veřejnosti. V oděvním průmyslu v rozvojových zemích se nachází těchto zón spousta. Taková výroba je například 59

Definition: Export processing zone. Business Dictionary [online]. [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.businessdictionary.com/definition/export-processing-zone-EPZ.html 60 GAO, Yuning. Export Processing Zones in China: A Survey [online]. University Of Cambridge, 2007 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://ilo.org/public/french/dialogue/download/epzchineenglish.pdf 61 INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION. Resource guide on export processing zones [online]. 2003 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.ilo.org/public/english/support/lib/resource/subject/epz.htm

23

v Bangladéši, na Filipínách a v Číně. Volné obchodní zóny se objevují nejméně v 86 zemích světa a počet stále roste.62

3.5.2 Sweatshops Swaetshops, česky pololegální výrobní dílny63, US Department of Labor definuje jako jakoukoliv továrnu, která porušuje dva a více pracovních zákonů.64 Označují továrny či manufaktury, ve kterých se vyrábí zboží za podmínek porušujících zákonné, etické a morální normy. Ve sweatshopech pracují v nevyhovujících podmínkách nekvalifikovaní pracovníci, imigranti, příslušníci etnických menšin, sociálně slabé ženy a další skupiny, které obtížně hledají uplatnění na trhu práce. Typické je extrémní využívání dělníků, kteří pracují 10-14 hodin denně, dostávají minimální a neodpovídající mzdu a podmínky pracovišť jsou naprosto nepřijatelné. Továrny postrádají nouzové úniky, což má při požárech katastrofické následky. Požáry jsou v takových továrnách šijících pro známé značky časté a vyhoří jich několik za rok. Pracovníci se setkávají s hrubým zacházením zaměstnavatelů, mají zákazy sdružování se v odborech a běžnou praxí je dětská práce.65 Takové manufaktury se nacházely v mnoha zemích východní Evropy, ale také v zemích s přísnou legislativou, jako např. USA či Francie. Takové dílny většinou kopírují značkové oblečení nebo se zaměřují na rychlou módu pro vyšší části dodavatelských řetězců. Kvalita je téměř stejná jako v legálních dílnách, avšak podmínky, ve kterých oblečení vzniká, nikoliv. Tyto robotárny směřují až k nucené práci a pracovní podmínky v robotárnách jsou neúnosné. Extrémní pracovní doba, nízké mzdy,

62

KULHÁNKOVÁ, Tereza. Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty?: Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu. 2. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2012. 63 ŠPAČKOVÁ, Šárka. Oděvy v souvislostech. Nekup to!: Environmentálně šetrné nakupování [online]. 1. vyd. Brno: Ekologický institut Veronica, 2006 [cit. 2012-12-17]. 64 Sweatshops: Economic action to end sweatshop and forced child labor. Green America: For people and the planet [online]. [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://www.greenamerica.org/programs/sweatshops/whattoknow.cfm 65 Pracovní podmínky v globálním oděvním průmyslu. SWEATSHOPINFO [online]. 2009 [cit. 2012-1214]. Dostupné z: http://sweatshopinfo.wordpress.com/2009/05/21/pracovni-podminky-v-globalnimodevnim-prumyslu/

24

imigranti v nelegálních situacích nemají žádná práva a jejich práce se spíše podobá vězení.66

3.5.3 Domácí práce Domácí práce dle definice ILO říká, že se jedná o takovou práci, která je prováděna za odměnu na bázi mzdy podle jasně určené objednávky mimo působiště zaměstnavatele v prostorách, které si pracovník sám zvolí. Jedná se většinou o jednoduché úkony s dodáním veškerého materiálu. Domácí práce jsou známé v zemích jižní a jihovýchodní Asie. Práce doma není o nic lehčí než v továrnách. Práci doma vykonávají nejčastěji nechudší obyvatelé v chudinských čtvrtích v nelidských podmínkách. Do práce se zapojují i ostatní členové rodiny, a to včetně dětí. Mzdy za domácí práci jsou ještě nižší, než v továrnách.67

3.6 Environmentální dopady V rozvojových zemích neexistují odpovídající zákony, což dává možnost nadnárodním společnostem, aby se k tamnímu prostředí chovaly nezodpovědně a porušovaly ekologické normy a ignorovaly základní ekologická opatření.68 Vznikají „ráje znečištění“, jelikož dochází k poručování norem v oblasti životního prostředí, které je na takové úrovni, že zdaleka neodpovídá potřebám společnosti.69 Mezi negativní dopady výroby oděvů na přírodu patří vypouštění odpadních vod z továren do místních vodních zdrojů. Odpadní vody z továren obsahují velké množství nebezpečných látek, které jsou využívány při procesu výroby, například barvení či praní. Při barvení se používají barviva a bělící prostředky, které nejsou na přírodní bázi, tudíž se jedná o přípravky toxické. V Evropě jsou zakázané, proto se většina barví

66

KULHÁNKOVÁ, Tereza. Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty?: Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu. 2. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2012. 67 KULHÁNKOVÁ, Tereza. Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty?: Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu. 2. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2012. 68 HURDOVÁ, Martina. Kritika nadnárodních korporací. In: Varianty: vzdělávací program společnosti člověk v tísni [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: http://www.varianty.cz/download/pdf/pdfs_66.pdf 69 HERTZ, Noreena. Plíživý převrat: globální kapitalismus a smrt demokracie. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Robert Bartoš. Praha: Dokořán, 2003, ISBN 80-865-6946-2.

25

v rozvojových zemích. Spolu s odpadní vodou odtékají veškeré chemické látky a znečišťují vodní toky, ničí životní prostředí a kontaminovaná voda ohrožuje lidské zdraví.70 Továrny většinou postrádají čističky odpadních vod, tudíž odpadní voda společně s chlorem, kyselinou a dalšími nebezpečnými látkami končí například v uměle vytvořených jezírkách, které zapáchají a jsou v blízkosti polí zemědělců. Látky pronikají přímo do půdy, do podzemní vody a ohrožují pitnou vodu celé oblasti. Existují i továrny, které zastávají čistší technologie a používají přírodní barviva. Ty jsou šetrnější k životnímu prostředí, ale taková výroba je dražší a méně atraktivní. Nákupčí totiž hledají nejlevnější továrny, i když stojí za znečištěním životního prostředí. Je tedy složité s udržitelnou produkcí obstát v silné konkurenci.71 Další dopad souvisí s pěstováním bavlny. Při pěstování bavlny na polích se v rozvojových zemích používá velké množství pesticidů, které ohrožují místní půdu. Většina z nich patří mezi vysoce toxické látky a používání řady z nich je v rozvinutých zemích zakázáno. Poškození půdy a okolních vod je v těchto oblastech tak výrazné, že ohrožuje zdraví desítek miliónů obyvatel centrální Asie.72

3.7 Společenská odpovědnost firem CSR (Corporation Social Responsibility), neboli společenská odpovědnost firem je koncept, kterým se podniky přihlašují k odpovědnosti za stav společnosti v zemích, kde podnikají a globálně přesouvají svou výrobu. Koncept se vyvíjí již od 70. let, stále ale neexistuje jednotná definice, jelikož nejsou vymezeny konkrétní hranice společenské odpovědnosti a koncept stojí na základě dobrovolnosti.73

70

HRALOVÁ, Eva. Víš, co nosíš? Studie o environmentálních aspektech odívání. [online], 2009, [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://www.britishcouncil.org/odivani-studie03.pdf 71 A Killer Bargain [dokumentární film]. Tom Heinemann. Dánsko, 2006. 72 BELDOVÁ, Michaela. Pravá tvář textilního průmyslu. In: Rozvojovka [online]. 2011 [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/clanky/997-prava-tvar-textilniho-prumyslu.htm 73 TRNKOVÁ, Jana. Společenská odpovědnost firem: kompletní průvodce tématem & závěry z průzkumu v ČR únor [online]. Praha: Business Leaders Forum, 2004 [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://new.neziskovky.cz/data/vyzkum_CSR_BLF_2004txt8529.pdf

26

Evropská komise v tzv. Zelené knize v roce 2001 uvádí první definici CSR takto: „Společenská odpovědnost firem dobrovolně integruje sociální a ekologické ohledy do podnikatelských činností firmy, a to ve spolupráci se zainteresovanými stranami podniku neboli stakeholdery.“74 CSR by se měla zaměřovat na celý životní cyklus produktů či služeb a firma by se vedle vytváření zisku měla zajímat také o dopady na společnost, zaměstnance, životní prostředí a ekonomické prostředí.75 Společensky odpovědné firmy integrují do své činnosti programy a praktiky, které zohledňují vnější i vnitřní prostředí, přispívají k udržitelnému rozvoji a zlepšení stavu společnosti. Společnost by se neměla soustředit pouze na zisk („profit only“), ale fungovat i s ohledem na sociální a environmentální aspekty své činnosti, jelikož nepůsobí od okolního světa izolovaně. Měla by fungovat s ohledem na tzv. „3P“, což zahrnuje „profit, people, planet“ (lidé, planeta, profit).76 CSR je důležitým nástrojem, který slouží ke kontrole producentů a jejich etického chování vůči zaměstnancům, životnímu prostředí a celkově v zemi, ve které působí. 77 CSR se postupem času začlenila do materiálů výrobních společností a také do agend Evropské unie, OSN či OECD. Závazek je dobrovolný, ale v jeho důsledku by mělo docházet k odpovědnosti při nákupu surovin, k zaměstnancům při výrobě a v neposlední řadě k životnímu prostředí. Jelikož je závazek dobrovolnou aktivitou, nelze činnosti společensky neodpovědným společnostem, které porušují zákony, nijak potrestat. Obecně platí, že přínosy CSR strategie jsou obtížně měřitelné, neboť se v naprosté většině případů jedná o přínosy nehmotné povahy, které lze jen obtížně kvantifikovat.

74

EUROPEAN UNION. GREEN PAPER: Promoting a European framework for Corporate Social Responsibility [online]. Brusel, 2001 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2001/com2001_0366en01.pdf 75 Outdoorové firmy a odpovědnost [online]. Brno: NaZemi, 2012 [cit. 2012-12-14]. ISBN 978-80905146-9-0. Dostupné z: http://www.nazemi.cz/ke-stazeni/prehled-kategorii-2.html 76 TRNKOVÁ, Jana. Společenská odpovědnost firem: kompletní průvodce tématem & závěry z průzkumu v ČR únor [online]. Praha: Business Leaders Forum, 2004 [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://new.neziskovky.cz/data/vyzkum_CSR_BLF_2004txt8529.pdf 77 TRNKOVÁ, Jana. Rovné příležitosti jako součást společenské odpovědnosti firem [online]. 2006 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://www.spolecenskaodpovednostfirem.cz/uzitecne-odkazy/publikace/

27

Negativní reklamy, tlak zájmových skupin či podněty ze strany spotřebitelů však mohou firmy k těmto krokům přivést.78 Přijetí společenské odpovědnosti je ze strany společností pozitivním krokem. Zůstává ale otázkou, do jaké míry se jedná pouze o marketingový nástroj a do jaké míry to firmy s přijetím odpovědnosti myslí vážně. V souvislosti se společenskou odpovědností vznikl pojem „natírání na zeleno“, což znamená, že firma působí společensky odpovědně, ve skutečnosti tomu tak není. Aktivity firem jsou obecné a zveřejňují nepodložené nekonkrétními výsledky. Na kladnou prezentaci v environmentální oblasti vynakládá vyšší částky, než na opravdové environmentálně přínosné aktivity.79 Kontroly v továrnách V rámci společenské odpovědnosti je často zmiňováno organizování pravidelných auditů, díky kterým firmy v dodavatelských továrnách kontrolují pracovní podmínky. Auditoři kontrolují prostředí, ve kterém dělníci pracují, dokumenty včetně jejich pracovních smluv a záznamy o pracovní době. Ve skutečnosti to ale není nástroj efektivní. Audity se ohlašují minimálně týden dopředu, z toho nám jasně plyne, že firmy mají dostatek času na přípravu, aby bylo v továrně vše v pořádku. Auditoři jsou většinou podplacení, v den auditu je na pracovišti vše dle pracovního řádu, tudíž se během auditu většinou žádné problémy nezjistí.80 Pokud by nastaly stížnosti ze strany zaměstnanců směrem k inspektorům, nezadají další objednávky a pokud nebudou objednávky, zůstanou bez práce. Oděvní značky také od dodavatelů požadují zákaz vstupu médií, továrny jsou hlídány, a proto je tento obrázek veřejnosti ve většině případů utajený. Z rozhovorů s tamními dělníky často vyplývají šokující informace. Jsou proškoleni a mají naučené, co mají na otázky odpovídat. Musí lhát o výši platů,

78

FORMÁNKOVÁ, Lenka. Odpovědné podnikání. ROZVOJOVKA: Společenská odpovědnost firem [online]. 2008, č. 2 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/download/docs/50_casopis-rozvojovka-2-2008.pdf 79 HRUBANOVÁ, Kristýna, Adam ČAJKA a Anna LAZOROVÁ. Jak být out a zůstat in?: Skutečná cena naší image. 1. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2011, 32 s. Svět v nákupním košíku. ISBN 978-809-0514-607. 80 RYCHTECKÁ, Michaela. Smíme vědět, co nosíme?: Zpráva z průzkumu mapujícího dostupnost informací o původu oděvů [online]. Brno: Společnost pro Fair Trade, 2010 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://www.svetvnakupnimkosiku.cz/files/korenova-slozka-svnk/texty/usili-to-na-nas/smime-vedet-conosime.pdf

28

že přesčasy jsou jim propláceny, pracovní doba je odpovídající. Vše v továrně je pečlivě připraveno, uklizeno, jsou nachystány pracovní pomůcky, zprovozněn přístup k pitné vodě a k toaletám. Za normálních okolností nic z toho v továrně neexistuje. Jde tak pouze o ujištění spotřebitelů, ne o skutečné zlepšení podmínek.81 Nezávislé vícestranné iniciativy Implementace Etického kodexu by neměla být založena na jednostranném kontrolování dodavatelů. Společnost má možnost stát se členem tzv. nezávislé vícestranné iniciativy (Multi-stakeholder Initiative; MSI). Na těchto iniciativách se podílejí firmy, odbory, nevládní organizace, občanské společnosti, někdy také zástupci vlád a odborníci. Příkladem takové iniciativy v oděvním průmyslu je nadace Fair Wear Foundation (FWF), Fair Labor Association (FLA) nebo Ethical Trading Initiatice (ETI). Základem MSI je společná spolupráce na monitorování pracovních podmínek, reportování a auditech.82

3.7.1 Etický kodex Ve snaze zajistit důstojné podmínky při výrobě v rozvojových zemích přijímají firmy Etické kodexy. Přijetí kodexu je prvním a nejčastějším krokem v přístupu ke společenské odpovědnosti firem. Kodex musí splňovat tři základní body: Úplnost kodexu Firma by se měla v první řadě zaměřovat na dodržování základních pracovních práv. Je nezbytné, aby etický kodex zahrnoval veškeré zaměstnance spojené s pracovním procesem. To znamená, že by se měl týkat nejen pracovníků zaměstnaných přímo danou firmou, ale také zaměstnanců ve všech dodavatelských řetězcích. Vztahovat by se měl na dodavatele, subdodavatele i na pracující formou domácí práce.

81

China Blue [dokumentární film]. Micha Peled. USA, 2005. MERK, Jeroen. 4 kroky k odpovědnosti. Překlad Šárka Bystřická. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2011, 15 s. ISBN 978-802-6000-105. 82

29

Důvěryhodnost kodexu Druhým požadavkem je, aby kodex obsahoval všechna ustanovení obsažená v základních úmluvách Mezinárodní organizace práce (ILO), které se týkají dětské práce, nucené práce, diskriminace a svobody sdružování. Kodex by měl zahrnovat další důležité podmínky týkající se práv na pracovišti na základě Všeobecné deklarace lidských práv. Jedná se například o právo odmítnout přesčas, právo na mzdu pokrývající životní náklady, právo na bezpečnou práci v rozsahu 48 hodin týdně, právo odmítnout přesčas, zákaz obtěžování a zneužívání. Transparentnost kodexu Kodex by měl být veřejný a přístupný na webových stránkách firmy. Firma jej poskytuje všem zaměstnancům, včetně dodavatelů a jejich pracovníků. Kodex by měl být dostupný všem pracovníkům dané zemi v jejich jazyce, nejlépe vyvěšený přímo na pracovištích. Prosazovat by se měl na všech úrovních výroby a všichni zúčastnění by jej měli znát. Etický kodex je nástrojem dobrovolným, tudíž není povinností závazky uplatňovat a při neplnění je nelze právně vymáhat. Aby byly aktivity firem, které etický kodex přijaly, důvěryhodné a bez pochyb zajišťovaly reálný dopad je potřeba jeho následná implementace a výsledné zlepšování pracovních podmínek. Podstatnou roli hraje důkladné monitorování, zda jsou pravidla dodržována a jaký bude postup řešení v případě porušování. Firma by při zjištění nedostatků neměla přerušit spolupráci, ale spolupracovat na nápravě. Při ověřování dodržování kodexu by firma měla využívat také externí kontrolu, která je na firmě nezávislá, což vede k větší důvěryhodnosti a účinnosti kodexu.83

83

MERK, Jeroen. 4 kroky k odpovědnosti. Překlad Šárka Bystřická. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2011, 15 s. ISBN 978-802-6000-105.

30

3.8 Spotřebitelské kampaně Spotřebitelské kampaně začaly fungovat od poloviny 90. let v oblastech, které dominují spotřebě oděvů, tzn. v Evropě a Severní Americe. Kampaně probíhají za účelem zlepšení podmínek v oděvním průmyslu. Organizují je především neziskové organizace, které se snaží apelovat jak na spotřebitele, tak na firmy. Podstatou je zvýšit zájem zákazníka o původ oblečení a tlak na firmy, aby přijaly odpovědnost za podmínky a zajistily potřebné kroky k nápravě. Kampaně se snaží informovat spotřebitele a zapojit je do petic a bojkotů. Pečlivě monitorují situaci v rozvojových zemích, dodržování etických kodexů a poukazují na vzniklé problémy, informují o tom veřejnost. Příkladem takové kampaně v České republice je kampaň Ušili to na nás!, která je uskutečňována neziskovou organizací NaZemi.

Jejím cílem je zajistit lepší pracovní a životní

podmínky dělníků v rozvojových zemích. Ve světě jsou známy kampaně jako Clean Clothes Camping v Evropě nebo americká Sweatshop Watch. Cílem je poskytovat informační materiály, letáky, pořádat různé veřejné debaty, semináře a demonstrace. Dále organizace mediálních kampaní a peticí. Součástí je také výzkum a monitorování pracovních podmínek a návrhy řešení vzniklých problémů. Kampaně přinášejí úspěchy a díky nim mnoho velkých oděvních firem přijalo etické kodexy a zvýšilo zájem o problematiku.84

84

HOŠKOVÁ, Kateřina, LAZOROVÁ Anna a Michaela RYCHTECKÁ. Ušili to na nás!: Kampaň za zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích. 2. vydání. Brno: NaZemi, 2011.

31

4 Případová studie oděvní společnosti H&M 4.1 Představení společnosti H&M, celým názvem Hennes & Mauritz, je nadnárodní oděvní společnost, která byla založena ve Švédsku v roce 1947 Erlingem Perssonem. Společnost prodávala dámské oblečení pod názvem Hennes. V roce 1968 koupil Persson firmu Mauritz Widforss, která prodávala lovecké potřeby a pánské oblečení. Společnost se začala věnovat prodeji dámského i pánského oblečení a přejmenovala se na Hennes & Mauritz, z čehož vznikla zkratka H&M.85 První zahraniční prodejna byla otevřena v Norsku. Po roce 1964 nastala velká expanze a společnost postupně pronikala na světové trhy. Nejprve se jednalo o trhy evropské, v roce 2000 vstoupila na trhy americké a od roku 2007 působí na asijských trzích – především v Šanghaji, Hong Kongu a Japonsku. Obchody jsou i v zemích Blízkého východu, jako například ve Spojených arabských emirátech či Saudské Arábii. V Africe má zastoupení v Egyptě a Maroku. V roce 2013 plánuje společnost proniknout do Latinské Ameriky, konkrétně do Chile.86 Největším trhem je pro společnost Německo, následují Spojené státy, Francie a Velká Británie. Společnost působí především na trzích Evropy a Severní Ameriky. H&M zaznamenalo v posledních letech růst a k srpnu roku 2012 je počet obchodů 2 700, které působí na 48 trzích. Ve srovnání s rokem 2002, kdy společnost disponovala 844 obchody ve 14 zemích, je patrný značný nárůst a H&M se tak zařadilo mezi druhého největšího globálního prodejce oblečení.87

85

H&M. Facts about H&M: Our history [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Facts-About-HM/People-and-History/OurHistory.html#cm-menu 86 H&M. About H&M: Our markets [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Facts-About-HM/About-HM/SalesMarkets.html#cm-menu 87 H&M. Annual report 2011 [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/dam/hm/about/documents/en/Annual%20Report/Annual_Report_2011_P1_e n.pdf

32

4.2 Struktura dodavatelského řetězce H&M Hlavní sídlo společnosti je ve Stockholmu ve Švédsku, kde se také nachází vedení společnosti a jádrové činnosti jako je například design, nákup, marketing, logistika a účetnictví. Některá oddělení mají své zastoupení v kancelářích v jednotlivých zemích prodeje a také ve výrobních pobočkách po celém světě. Dodavatelský řetězec H&M zahrnuje řadu procesů a lidí. Na vrcholu řetězce stojí oddělení nákupu, které spolu s designéry a návrháři vytváří kolekce oblečení. Určuje také požadavky na materiál a cenu. Veškeré údaje a návrhy jsou následně zasílány do tzv. výrobních kanceláří, ve kterých zaměstnanci rozhodují, se kterými dodavateli budou na zakázce spolupracovat. Výrobních kanceláří má H&M v Asii a Evropě celkem patnáct a tvoří důležitý článek mezi nákupčími a dodavateli. Výrobní kanceláře zadávají objednávky dodavatelům a zajišťují, aby bylo zboží dodáno za správnou cenu, v dobré kvalitě a včas. Jsou s dodavateli v neustálém kontaktu a zabývají se praktickými stránkami výroby.88 H&M žádnou továrnu na výrobu oděvů nevlastní. Veškeré oblečení nakupuje od přibližně 750 nezávislých dodavatelů. Téměř 70 % dodavatelů pochází z Asie. Celkový počet továren, ve kterých probíhá výroba, je přibližně 1650. Z tohoto počtu je 69 % továren umístěných v Asii. H&M vyrábí v zemích jako je Pákistán, Čína, Jižní Korea, Srí Lanka, Indie, Bangladéš, Thajsko, Vietnam a Thaiwan. Zbývající výroba se odehrává v Evropě, zejména v Turecku.89 Dodavatelé před zahájením spolupráce podepisují s firmou Etický kodex a následně je firmou monitorováno jeho plnění. Společnost se zaměřuje na úzkou spolupráci s dodavateli a snaží se zajistit odpovídající pracovní podmínky s ohledem na životní prostředí. Dodavatelům poskytuje školení ohledně zlepšení systémů řízení, které mají za účel eliminovat jakékoliv porušování. Spolupráce s dodavateli je prioritou, jelikož ručí 88

H&M. About H&M: Our supply chain [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Sustainability/Commitments/ResponsiblePartners/Supply-Chain.html 89 H&M. Annual report 2011 [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/dam/hm/about/documents/en/Annual%20Report/Annual_Report_2011_P1_e n.pdf

33

za cenu, kvalitu, lhůtu dodání a to vše v souladu s Etickým kodexem. Dodavatelé vlastní různé továrny nebo výrobu zadávají subdodavatelům. H&M uvádí, že veškerá produkce pro firmu, ať zajištěna dodavatelem či subdodavatelem, musí splňovat podmínky Etického kodexu.90 V některých zemích je dodavatelům povoleno využívat při výrobě způsob tzv. domácí práce. Ve většině případů vykonávají domácí práce ženy, které mají rodičovské povinnosti a nemohou být zaměstnány v továrnách. Alespoň touto cestou mohou zajistit příjem rodiny. Z těchto důvodů se H&M rozhodlo povolit domácí práce, avšak za jasně definovaných pravidel. Takový způsob výroby by měl být výjimkou a společnost od dodavatelů požaduje informace, pokud je taková forma práce využívána. Domácí práce ale často probíhají v místech vzdálených od dodavatelů a je těžší sledovat dodržování pracovního práva.

4.3 Outsourcing a offshoring H&M Společnost HM továrny nevlastní, což znamená, že výrobní činnosti zadává třetím stranám, jedná se tedy o outsourcing. Výrobu koncentruje převážně do zemí s nižšími výrobními náklady, volnějšími právními a obchodními předpisy. Outsourcing je pro společnost výhodný především z hlediska snížení nákladů na výrobu a pracovní sílu. Společnost navíc ušetří za náklady spojené s nákupem budov, zařízení nebo strojů. Prostorová flexibilita, která je znakem oděvního průmyslu, je dalším důvodem k outsourcingu. Tím, že má H&M mnoho dodavatelů v různých zemích, může tak rychle reagovat na požadavky trhu a přizpůsobit výrobu. Dodavatelé jsou schopni splnit požadavky v krátkých lhůtách a vyhovět požadavkům na cenu. Offshoring jako přemístění výroby do levnějších zemí nevyužívá, jelikož nepřesouvá svou výrobu, ale zadává ji třetím stranám. Za offshoring je považován přesun výrobních kanceláří, které zajišťují účinnou informační a komunikační technologickou síť.

90

H&M. Monitoring & Grading [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Sustainability/Commitments/ResponsiblePartners/Monitoring.html

34

4.4 Společenská odpovědnost H&M Koncept společnosti H&M zní: „Móda a kvalita za nejlepší cenu.“ Kvalita má v tomto případě znamenat, že výrobky jsou vyrobeny takovým způsobem, který je ekologicky a sociálně udržitelný. H&M zastává odpovědnost vůči každému, kdo přispívá k jejich úspěchu, včetně těch, kteří nejsou zaměstnanci H&M. To je hlavním důvodem, proč úzce spolupracují s dodavateli k vytvoření udržitelných sociálních a ekologických standardů v továrnách, které pro H&M vyrábějí. Prezident společnosti Karl-Johan Persson dodává, že „trvalá udržitelnost je jádrem kvality a součástí firemní hodnoty“. Firma zaručuje zákazníkům, že vše, co si v obchodech koupí, je vyrobeno s ohledem na životní prostředí a společnost. Firma si je na základě spotřebitelského chování vědoma, že roste zájem o podmínky výroby jejich oblečení a kroky v jejím odpovědném chování jsou součástí úspěšnosti a prosperity značky. Vizí společnosti je přístup k řízení podnikání založený na představě, že veškeré operace jsou prováděny způsobem, který je ekonomicky, sociálně a environmentálně udržitelný. To znamená, že potřeby současných i budoucích generací by měly být zohledněny ve všech činnostech. Společnost prohlašuje, že si je plně vědoma propojenosti mezi „3P“ - lidé, planeta, zisk - a práce na jejich základě je klíčem k dlouhodobému úspěchu. H&M vydává každý rok obsáhlý report o společenské odpovědnosti, ve kterém shrnuje ekonomické aktivity, úspěchy a pozitivní kroky v sociální a environmentální oblasti.

4.4.1 Etický kodex Etický kodex H&M byl vypracován v roce 1997 a opírá se o mezinárodně přijaté standardy, jako jsou Všeobecná deklarace lidských práv, Úmluva OSN o právech dítěte a úmluvy Mezinárodní organizace práce. Kodex společnosti H&M je veřejný a volně přístupný na webových stránkách. Je vytvořený v anglickém jazyce, ve kterém je platný a rozhodující v případě nesrovnalostí v jiných verzích. Přeložený je do dvaceti jazyků, včetně jazyků v zemích výroby, jako například do bengálštiny pro Bangladéš nebo khmerštiny pro Kambodžu.

35

Etický kodex se vztahuje na všechny dodavatele, jejich subdodavatele, smluvní i jiné obchodní partnery, kteří vstupují do obchodních vztahů se společností H&M. Při zahájení spolupráce s dodavateli je přijetí Etického kodexu podmínkou. Specifikuje požadavky, které společnost vyžaduje od svých dodavatelů, subdodavatelů a všech ostatních obchodních partnerů. Účelem je zlepšení pracovních podmínek a snížení environmentálních dopadů. Implementován by měl být do všech částí dodavatelského řetězce a dodavatelé by měli zajistit zavedení požadavků Etického kodexu do každé z továren, ve které pro H&M vyrábí. Zákonné požadavky Podmínky Etického kodexu v této oblasti zdůrazňují, že všichni dodavatelé a obchodní partneři musí dodržovat ve svých aktivitách právní předpisy země, ve které působí. Požadavky H&M mohou v některých případech překračovat požadavky ustanovené národními zákony. Zákaz dětské práce H&M neakceptuje dětskou práci a zakazuje pracovat osobám mladším 15 let a osobám, které jsou mladší než je věková hranice nutná k výkonu povolání v daných zemích. Je také nutné dodržovat veškerá zákonná omezení vztahující se na zaměstnávání osob mladších 18 let. Zdraví a bezpečnost Pracovní prostředí musí splňovat bezpečnostní podmínky a pravidla požární ochrany. Nesmí chybět únikové východy, které jsou jasně označené. Nezbytné jsou evakuační plány a dobře proškolení zaměstnanci. Ti musí znát postupy evakuace a umět poskytnout první pomoc. Práva pracovníků Je zde stanoveno, že musí být dodržovány základní práva pracovníků. Nesmí jim být bráněno ve volném sdružování. Důrazný je zákaz nucené práce, nelegální práce a práce

36

vězeňské formy. Společnost neakceptuje tělesné tresty, jakékoliv zneužívání, obtěžování a diskriminaci. Mzdy musí být vypláceny pravidelně, včas a v odpovídající hodnotě vykonané práce. Zaměstnavatelé jsou povinni vyplácet mzdu, která odpovídá alespoň minimální mzdě stanovené v dané zemi. Pracovní doma nesmí překročit zákonný limit a nikdy nesmí být delší než 48 hodin za týden. Přesčasy musí odpovídat délce stanovené zákonem dané země. Pokud takové stanovení neexistuje, nesmí přesčas překročit 12 hodin za týden. Práce přesčas je dobrovolná a zaměstnanec má nárok na jeden den volna v každém týdnu. Životní prostředí Dodavatelé musí splňovat ekologické zákony a předpisy v zemi provozu. Používané chemikálie jsou v souladu s povolenými chemikáliemi H&M a instrukce použití jsou dostupné v jazyce výrobce. Veškerá odpadní voda musí být před vypuštěním do přírody pročištěna a její kvalita splňovat požadavky místní legislativy. Systémový přístup a kontrola dodržování H&M očekává, že všichni její dodavatelé a obchodní partneři budou dodržovat tento Etický kodex a dělat vše pro dosažení stanovených cílů a standardů. Žádají, aby dodavatelé byli transparentní a záměrně netajili žádné informace ohledně výroby před auditory. Jakékoliv porušení kodexu musí být ihned hlášeno. Dodavatelé jsou povinni informovat, kdo oblečení vyrábí, včetně subdodavatelů a domácích prací.91

4.4.2 Audity Společnost provádí rozsáhlé kontroly a audity pomocí nichž zajišťuje, aby zboží splňovalo bezpečnostní předpisy a požadovanou kvalitu. Důraz je kladen na bezpečné, spravedlivé, zákonné a lidské pracovní podmínky. Kontroly ze strany H&M mají za cíl identifikovat nedostatky mezi požadavky v kodexu a skutečnými postupy na pracovišti. 91

H&M. Sustainability: Code of Conduct [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/dam/hm/about/documents/en/CSR/codeofconduct/Code%20of%20Conduct_ en.pdf

37

Auditoři monitorují plnění požadavků dodavatelů v souladu s Etickým kodexem firmy. Společnost k ověřování souladu využívá systém FAP (Full Audit Programme – Program úplné kontroly). Program zahrnuje hlavní a následné kontroly, které provádí 70 vlastních auditorů sídlících ve výrobních kancelářích. V případě objevení nedostatků se tým podílí na realizaci nápravných opatření. Následně je ověřováno, zda zjištěné porušování bylo odstraněno. Dodavatelé se při pochybení zavazují ke zlepšení situace ve stanovený čas, pokud tak neučiní, je spolupráce ohrožena. Neochota spolupracovat nebo opakované závažné porušení kodexu může vést ke snížení činnosti či ukončení obchodního vztahu s H&M. Hlavní audity zahrnují inspekci v areálu továrny, rozhovory se zaměstnanci, vyšetřování firemních dokumentů jako mzdové evidence a pracovní smlouvy. V případě objevení nedostatků se tým podílí na realizaci nápravných opatření. V této fázi probíhají tzv. následné audity, které ověřují, zda zjištěné porušování bylo odstraněno. Dodavatelé se při pochybení zavazují ke zlepšení situace ve stanovený čas, pokud tak neučiní, je spolupráce ohrožena. Neochota spolupracovat nebo opakované závažné porušení kodexu může vést ke snížení činnosti či ukončení obchodního vztahu s H&M. V roce 2011 bylo provedeno celkem 2 024 auditů, z čehož bylo 78 % auditů neohlášených. Vlastní audity společnost doplňuje nezávislým monitorováním neziskové organizace Fair Labor Association (FLA), která prosazuje zlepšení pracovních podmínek v továrnách. H&M se stala členem v roce 2006 a od téhož roku FLA sleduje podmínky v továrnách H&M v Číně a od roku 2009 také v Turecku.92

4.5

Působení společnosti v sociální oblasti

4.5.1 Pracovní podmínky Nejdiskutovanějším tématem jsou pracovní podmínky dělníků, především jejich platové ohodnocení. Mzdy jsou většinou nedostačující a nepokrývají náklady na základní 92

H&M. Monitoring & Grading [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Sustainability/Commitments/ResponsiblePartners/Monitoring.html

38

potřeby. Velmi špatná situace je v Bangladéši, kde je minimální mzda velmi nízká a lidé žijí v chudobě. Generální ředitel H&M Karl-Johan Persson navštívil v dubnu roku 2012 bangladéšskou premiérku, aby s ní projednal zvýšení minimální mzdy. V Dháce v Bangladéši se mzda v továrnách pohybuje v přepočtu okolo 700 Kč za měsíc, což přibližně odpovídá minimální mzdě. Vedení H&M se v rámci své odpovědnosti snaží prosadit zvýšení mzdy u bangladéšské vlády. H&M cítí zodpovědnost za situaci v Bangladéši, jelikož je jedním z jejich předních dodavatelů a v posledních letech proběhlo v Bangladéši mnoho nepokojů kvůli nízkým mzdám, což zajisté nesvědčí pověsti H&M. Minimální mzda v Bangladéši byla poprvé zvýšena v roce 1994, poté v roce 2006 a po mnoha protestech v roce 2010.93 Podle průzkumu Clean Clothes Camping potřebují pracující v Bangladéši nejméně 2 500 Kč za měsíc, aby příjmy pokryly základní životní potřeby. Snaha o zvýšení minimální mzdy je zajisté pozitivním krokem ze strany H&M, je ale otázkou, zda tato změna bude takové míry, aby zlepšila životy tamních dělníků. Generálnímu řediteli H&M se za tento čin v médiích dostalo mnoho chvály. Kampaň Clean Clothes Camping se k pozitivním reakcím nepřidává a tento čin byl označen za „greenwashing“. Dodává, že Karl-Johan Persson musel před schůzkou vědět, že představuje pouze jednu značku z mnoha, které v Bangladéši vyrábí a šance na prosazení změny je minimální. Jeho čin neohrozí potenciální změnu celkového zisku společnosti a přispěje jen k pozitivnímu obrazu firmy. Pokud by vláda v zemi zvýšila minimální mzdu, změnilo by to její mezinárodní konkurenceschopnost a mohlo by to vést k přesunu ostatních vyrábějících značek do jiných zemí, jelikož by se náklady na práci zvýšili. To určitě není v předním zájmu vlády. Clean Clothes Camping zdůrazňuje, že změnu ve výši mezd mohou ovlivnit pouze nadnárodní společnosti, nikoli vlády zemí. Nadnárodní společnosti, které vládnou oděvnímu průmyslu, mají moc zvýšit mzdy malým zvýšením výrobních nákladů, které se v konečných cenách výrobků výrazně neprojeví. Náklady na pracovní sílu tvoří jen 93

Kalla fakta, epizoda 1, About Hennes & Mauritz. TV4, Švédsko. 24. 10. 2012, 21:58

39

1-3% z konečné ceny, proto by ani jejich zdvojnásobení nemělo patrný dopad. Je zapotřebí, aby velké značky, jako je H&M udělaly takový krok a udávaly směr ve zvýšení minimálních mezd tím, že zvýší výrobní náklady. Jejich vliv přinutí ke stejnému kroku i ostatní firmy, země se tak nebudou obávat konkurenceschopnosti levnější pracovní síly a přistoupí ke zvýšení hranice minimální mzdy. Mnoho organizací a celosvětových kampaní kritizuje vyplácení pouze minimálních mezd, jelikož v rozvojových zemích jsou tak nízké, že neodrážejí potřebnou výši k důstojnému životu v zemi. Požadují vyplácení tzv. „living wage“ neboli „mzdy pokrývající životní náklady“, což znamená takovou mzdu, která bude pokrývat zajištění základních potřeb (jídlo, pití, zdravotní služby, vzdělání a dopravu). Vedení firmy připouští, že vyplácení takové mzdy není pro dodavatelské značky závazné. Kampaň Clean Clothes Camping odstartovala v září roku 2012 celoevropskou kampaň s názvem „No More Excuses“ (Už žádné výmluvy), která v současné době apeluje na společnosti pomocí petic a protestů. Cílem kampaně je donutit korporace k převzetí odpovědnosti za vyplácení mzdy, která bude odpovídat základním potřebám. Jednou ze tří značek, na které se kampaň zaměřila, je i společnost H&M, jelikož je jedním z hlavních odběratelů z Kambodži a může přispět ke zlepšení podmínek. Životní minimum v Kambodži je odhadováno na 5 370 Kč, což je 4× více než je minimální mzda. Kambodža je jedním z největších dodavatelů pro H&M a má zde mnoho továren. V roce 2012 vytvořila švédská televize dokument, ve kterém řeší pracovní podmínky dělníků v Kambodži. Z dokumentu vyplývá, že jsou pracující nespokojeni s pracovními podmínkami, především s platem. Dělníci sdělují informace, že jejich platy jsou velice nízké a dosahují okolo 1 250 Kč měsíčně. Nemají jistotu, kdy dostanou peníze a pracují veškerý volný čas, často až 70 hodin týdně.94 H&M na webových stránkách v sekci společenské odpovědnosti slibuje, že bude využívat svůj vliv a neustále naléhat na vlády, aby zvýšily minimální mzdu v zemích,

94

CLEAN CLOTHES CAMPING. No more excuses: Top 10 excuses [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://livingwage.cleanclothes.org/top-10-excuses/

40

ve kterých v současné době na živobytí nestačí. Je pravdou, že H&M požadovalo v Bangladéši zvýšení přímo u vlády, to je ale spíš výjimkou. Dokument ukázal, že se tak nestalo v žádné jiné zemi, kam společnost H&M svou výrobu outsourcovala, včetně Kambodži. Fair Trade centrum (Fair Trade Center) v Kambodži poskytlo informaci, že současná minimální mzda je 8,7 Kč za hodinu. Mzda pokrývající životní náklady by měla odpovídat hodnotě 3× vyšší. Je potřeba, aby společnost zakotvila takovou mzdu do svého Etického kodexu. Konkurenti firmy H&M k tomuto kroku přistoupili a postupně zavádějí opatření k zavedení adekvátní mzdy do svých činností, například oděvní firma Marks & Spencer. Již od roku 2006 je společnost H&M vyzývána, aby tento krok podnikla. Oponuje ale, že neexistují správná měřítka pro výpočet takového druhu mzdy a s pouhými odhady organizací nesouhlasí. Fair Trade centrum v Kambodži považuje takovou odpověď za pouhou výmluvu. Pokud by společnosti zahrnuly mzdu odpovídající základním potřebám do svého Etického kodexu, daly by najevo, že pracovní podmínky berou opravdu vážně. Je tedy otázkou, zda opravdu usilují o lepší podmínky dělníků nebo je stále na prvním místě zisk a přínos z využívání tak levné pracovní síly. Pokud se H&M považuje za průkopníka v otázkách společenské odpovědnosti, je zapotřebí přijmou takový typ mzdy a dokázat, že odpovědnost berou vážně. Britská nevládní organizace Labour Behind the Label, která usiluje o zlepšení pracovních podmínek v oděvním průmyslu,

provedla studii, na jejíž základě

porovnávala největší oděvní firmy. Základem bylo zjistit, jaké konkrétní kroky podnikají k zavedení mzdy pokrývající životní náklady. Firmy byly hodnoceny stupnicí v rozmezí od nuly do pěti s tím, že známka nula je nejhorší. Znamená, že firmy se o mzdy pokrývající životní náklady vůbec nezajímají. Opakem bylo hodnocení číslem pět, které odráží uplatňování takové mzdy v celém dodavatelském řetězci.95 Taková firma není známa a společnost H&M byla v tomto výzkumu ohodnocena pouze číslem

95

LABOUR BEHIND THE LABEL. Understanding what companies say: The grades [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.labourbehindthelabel.org/campaigns/item/870-lcuf-understanding

41

jedna. To znamená, že přijímá myšlenku mzdy odpovídající životním nákladům, avšak na základě svého Etického kodexu uplatňuje princip minimální mzdy.96

4.5.2 Bezpečnost práce Pískování Velmi nebezpečnou a zdraví ohrožující technikou je pískování, které se využívá hlavně při výrobě džínů za účelem vytvoření obnošeného vzhledu. Tato metoda je ve většině zemí zakázána, jelikož způsobuje vážné zdravotní problémy, tudíž se taková výroba přesouvána do rozvojových zemí s volnější legislativou, jako Bangladéš, Kambodža nebo Čína. V těchto zemích pískování bohužel stále přetrvává. Existují i jiné metody, ale jsou nákladnější. Kampaň Ušili to na nás! se přidala k manifestu světové kampaně Clean Clothes Camping a apelují na oděvní firmy, aby upustili od této formy výroby. Společnost H&M je jednou z prvních firem, které zareagovaly. V roce 2010 zakázala požívání této techniky.97

96

LABOUR BEHIND THE LABEL. Resources: H&M [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.labourbehindthelabel.org/resources/item/969 97 LAZOROVÁ, Anna. Pískování: máte doma nebezpečné džíny?. Solidarita [online]. 2011, č. 59 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.socsol.cz/wp-content/uploads/2012/02/Solidarita-059.pdf

42

Požární ochrana Společnost vytvořila společně s odborníky v roce 2011 speciální plán na podporu sociálního rozvoje v Bangladéši. Bangladéš je jednou z nejdůležitějších zemí, kam H&M outsourcuje svou výrobu. Cílem je zvýšit pozitivní působení na rozvoj země, a to nejen tím, že přispívá ke zvýšení počtu pracovních míst. Snaží se vzdělávat a informovat za účelem zlepšení pracovních práv. Pomocí krátkých filmů školí bangladéšské zaměstnance v oblastech pracovního práva a požární bezpečnosti. V oblasti školení proti vniku požárů se společnost spojila s dalšími 18 značkami, které v Bangladéši vyrábí a společně proškolili přibližně 4 500 továren. Slibují, že do roku 2013 takto vyškolí 3 milióny bangladéšských dělníků. Věří, že touto cestou pomohou omezit požáry vznikající v továrnách díky nedostatečné bezpečnosti práce a neexistenci požární ochrany.

4.6

Působení společnosti v environmentální oblasti

Bavlna Surovina, kterou H&M nejvíce využívá, je bavlna. Jejím cílem je stále zvyšovat množství biobavlny ve výrobě. Od roku 2004 se aktivně podílí na iniciativě za lepší bavlnu (Better Cotton Iniciative) a podporuje snížení negativního dopadu pěstování na životní prostředí. V roce 2011 se H&M stalo největším uživatelem biobavlny v celém oděvním průmyslu a celkové procento užití ve výrobě činí 7,6 %. Oproti předchozímu roku se použití biobavlny ve výrobě zvýšilo o 20 % a společnost se zavázala, že do roku 2020 bude ve výrobě bavlněného oblečení používat pouze biobavlnu. Chemikálie Společnost od roku 1995 vydává příručku instrukcemi pro dodavatele a snaží se eliminovat používání nebezpečných látek ve výrobě. Obsahem je seznam chemikálií, které nesmí být používány při výrobě oblečení. Pravidelně školí dodavatelé v této oblasti a provádí chemické audity, které dohlížejí na dodržování předpisů. Společnost také přiznává, že nemá přímé vztahy s dodavateli poskytující například látky, a v tomto

43

směru má menší vliv na používání chemikálií. Nicméně pracuje na postupech, které zajistí kontrolu i v této fázi výroby.98 Greenpeace v roce 2011 provedlo výzkum zaměřený na používání nebezpečných látek při výrobě. Ve svých studiích testovalo také společnost H&M a potvrdilo se, že společnost má obchodní vazby na továrny, které vypouštějí nebezpečné látky do řek. Při testech oblečení bylo také zjištěno, že některé kusy obsahují nebezpečné chemikálie. Greenpeace zahájilo celosvětové protesty v rámci celosvětové kampaně nazvané DETOX a vyzývalo firmy k odstranění jedů ze svých výrobků.99 Oděvní firma H&M ihned zareagovala a zavázala se k odstranění používání nebezpečných látek a jejich vypouštění v celém dodavatelském řetězci ve všech výrobních stupních. Zahájila spolupráci s ostatními značkami a v současné době společně pracují na vytvoření akčního plánu, který povede ke splnění závazků a úplného odstranění toxických látek z výrobního řetězce do roku 2020.100

98

H&M. Sustainability Report 2011 [online]. 2012 [cit. 2012-12-21]. Dostupné z:http://about.hm.com/content/dam/hm/about/documents/masterlanguage/CSR/reports/Conscious%20Acti ons%20Sustainability%20Report%202011.pdf 99 GREENPEACE. DETOX: H&M odstraní nebezpečné látky ze své výroby [online]. 2011 [cit. 2012-1220]. Dostupné z: http://www.greenpeace.org/czech/cz/news/DETOX-HaM-odstrani-nebezpecne-latky/ 100 GREENPEACE. Výroční zpráva 2011 [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.greenpeace.org/czech/cz/Multimedia1/Publikace/Vyrocni-zprava-2011/

44

5 Diskuze a závěr Hlavním tématem bylo popsat, jaké podmínky panují v pozadí výroby oblečení v rozvojových zemích. Na jedné straně stojí společnosti, které vydělávají spousty peněz a získávají nové trhy. Na straně druhé, chudí dělníci pracující v nelítostných podmínkách. Tento obrázek veřejnosti většinou neznámý. Při nákupu oblečení se lidé zajímají především o cenu. Proto společnosti usilují o to, aby byla co nejnižší. A takovou možnost přinášejí rozvojové země, kde jsou výrobní náklady nesrovnatelně nižší, než ve vyspělých zemích. Problémem je, že zákazník způsob výroby nevidí. Na cedulce oděvu je uvedena pouze jedna země. Jak ale vyplývá z teorie, je toto označení nedostačující. Pokud by byl součástí označení také údaj o továrně, ve které bylo zboží vyrobeno, bylo by možné dosáhnout vyšší kontroly nad výrobou, například ze strany nezávislých organizací. Takový krok společnosti doposud neučinily a změna v tomto směru se v blízké době neočekává. Z toho může plynout, že nechtějí takový údaj poskytnout a zůstává podezření, že jejich část výroby probíhá za nepřijatelných podmínek. Pokud by bylo podvědomí zákazníků dostatečně silné a byli by dostatečně informováni, za jakých podmínek jejich oblečení vzniká, mohl by být tlak z jejich strany dostatečným impulsem pro společnosti, aby vyráběli za lidských podmínek. V současné době se tuto situaci snaží ovlivnit mnoho kampaní, které se informují a apelují na firmy za účelem zlepšení pracovních podmínek. Tyto kampaně přináší úspěchy. Pokud budou nadále pokračovat tímto směrem, lidé si uvědomí, že korporace reagují rychle na jejich požadavky. Tlak ze strany spotřebitelů je tak faktorem číslo jedna, který by mohl stát za pozitivní změnou výroby oděvního průmyslu. Pro společnost je nejdůležitější zákazník a udělá vše pro to, aby uspokojila jejich požadavky. Pokud by měla nastat v tomto systému změna, musí přijít ze strany spotřebitelů. Zákazníci jsou hlavním předmětem zájmů, nikoliv zaměstnanci továren.

45

Oděvní společnost H&M bychom po provedení analýzy mohli zařadit mezi společnosti pozitivnější v přístupu vůči dělníkům v zemích výroby. H&M je velkou oděvní značkou s dominujícím postavením na trhu. Je pro ni důležité, aby dostatečně zabývala společenskou odpovědnost a vyvíjela aktivity vedoucí ke zlepšení situace. Společnost přijala Etický kodex, který je zveřejněný na webových stránkách. Etický kodex je po zhodnocení úplný, důvěryhodný a transparentní. Společnost zavádí Etický kodex do všech částí dodavatelského řetězce a jeho dodržování monitorují. H&M provádí své vlastní audity. Pro větší důvěryhodnost by měla do svých kontrol zahrnout také externí kontroly. Společnost je zapojena do vícestranné iniciativy Fair Labor Assotiation, která takové kontroly provádí. V souvislosti s H&M provádí tato organizace monitoring pouze v Číně a v Turecku. Měla by se zapojit do více takových iniciativ, jelikož by tak působila důvěryhodněji. FLA požaduje vyplácení pouze minimální mzdy, tudíž je ze strany této iniciativy posuzována kladně. Otázka minimálních mezd je aktuálním tématem a kampaně se snaží, aby H&M ukotvilo do svého Etického kodexu vyplácení odpovídající základním potřebám. Společnost tak v současné době čelí nátlakům, aby takovou mzdu zavedla. Správným řešením v otázkách nízkých platů by bylo, kdyby společnost akceptovala vyšší výrobní náklady, jejichž současná hodnota je tak malá, že dodavatelé nemají šanci dělníkům vyplácet odpovídající mzdy. Pokud by přistoupila na mírné zvýšení nákladů na výrobu, pro dělníky v rozvojových zemích by to byl krok maximálně přínosný. Pro společnost by takové navýšení bylo nepatrné a stále by mohli vydělávat. Náklady by byly stále nižší, než v jiných částech světa a mohli by této komparativní výroby nadále využívat. Zvýšení výrobních nákladů je ale problematickou záležitostí, jelikož v jedné továrně se většinou vyrábí pro více značek a výrobní náklady jsou stejné. Muselo by se tak jednat o komplexní řešení všech vyrábějících značek.

46

6 Seznam použitých zdrojů Literární prameny ALWOOD, Julian M. Well dressed?: The present and future sustainability of clothing and textiles in the United Kingdom. 1. vyd. Canbridge, GB: University of Cambridge, 2006. ISBN 19-025-4652-0. AMAO, Olufemi. Corporate social responsibility, human rights, and the law: multinational corporations in developing countries. New York: Routledge, 2011. ISBN 02-038-1555-6. BLAŽEK, Ladislav. Nadnárodní společnosti v České republice I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 189 s. ISBN 978-802-1053-274. CONTRACTOR, Farok J. Global outsourcing and offshoring: an integrated approach to theory and corporate strategy. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2011, 464 s. ISBN 978-0-521-19353-5. Definition: Export processing zone. Business Dictionary [online]. [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.businessdictionary.com/definition/export-processing-zoneEPZ.html DICKEN, Peter. Global shift: Mapping the changing contours of the world economy. 5. vyd. London: Sage Publications, 2007. ISBN 978-141-2929-547. DVOŘÁČEK, Jiří. Společné a nadnárodní podniky. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 199 s. ISBN 80-245-1029-4. DVOŘÁČEK, Jiří a Ladislav TYLL. Outsourcing a offshoring podnikatelských činností. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, 183 s. ISBN 978-80-7400-010-2.

47

FRIEDMAN, Thomas L. Svět je plochý: Stručné dějiny jedenadvacátého století. 1. vyd. Překlad Jaroslav Veis. Praha: Academia, 2007, 560 s. ISBN 978-802-0015-303. GAO, Yuning. Export Processing Zones in China: A Survey [online]. University Of Cambridge, 2007 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://ilo.org/public/french/dialogue/download/epzchineenglish.pdf GILPIN, Robert a Jean M GILPIN. Global political economy: understanding the international economic order. Princeton, N.J.: Princeton University Press, c2001, 423 s. ISBN 06-910-8677-X. HERTZ, Noreena. Plíživý převrat: globální kapitalismus a smrt demokracie. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Robert Bartoš. Praha: Dokořán, 2003, 255 s. ISBN 80-8656946-2. HOŠKOVÁ, Kateřina, LAZOROVÁ Anna a Michaela RYCHTECKÁ. Ušili to na nás!: Kampaň za zlepšení pracovních podmínek v rozvojových zemích. 2. vydání. Brno: NaZemi, 2011. HRUBANOVÁ, Kristýna, Adam ČAJKA a Anna LAZOROVÁ. Jak být out a zůstat in?: Skutečná cena naší image. 1. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2011, 32 s. Svět v nákupním košíku. ISBN 978-809-0514-607. IETTO-GILLIES, Grazia. Transnational corporations and international production. Northampton, MA: Edward Elgar Pub., 2012. ISBN 978-0-85793-225-9. INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION. Resource guide on export processing zones [online]. 2003 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.ilo.org/public/english/support/lib/resource/subject/epz.htm

48

JAKOBEIT, Laura. Transnational Corporations as Political Actors. 1. vyd. München: GRIN Verlag GmbH, 2010. ISBN 978-364-0838-950. JENÍČEK, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. Vyd. 1., Praha: C. H. Beck, 2002, 152 s. ISBN 80-7179-787-1. JONES, Geoffrey. Transnational corporations: a historical perspective. New York: Routledge, 1993, viii, 450 p. ISBN 04-150-8535-7. KISLINGEROVÁ, Eva. Chování podniku v globalizujícím se prostředí. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, 428 s. ISBN 80-7179-847-9. KLEIN, Naomi. Bez loga. 1. vyd. Překlad Pavel Kaas. Praha: Argo, 2005, 510 s. ISBN 80-720-3671-8. KREJČÍ, Tomáš. Regionální rozvoj: teorie, aplikace, regionalizace. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita, 2010, 155 s. ISBN 978-80-7375-414-3. KULHÁNKOVÁ, Tereza. Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty?: Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu. 2. vyd. Brno: NaZemi - společnost pro fair trade, 2012. MERK, Jeroen. 4 kroky k odpovědnosti. Překlad Šárka Bystřická. Brno: NaZemi společnost pro fair trade, 2011, 15 s. ISBN 978-802-6000-105. NORBERG, Johan. Globalizace: multinational corporations in developing countries. 1. vyd. Překlad Tereza Urbanová. Praha: Alfa Publishing, 2006, 203 s. Ekonomie studium. ISBN 80-863-8944-8. PICHANIČ, Mikuláš. Mezinárodní management a globalizace. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, 176 s. ISBN 80-7179-886-x.

49

SASSEN, Saskia. The global city: New York, London, Tokyo. 2. vyd. Princeton, N.J.: Princeton University Press, c2001, 447 s. ISBN 06-910-7063-6. SHAPIRO, Alan C. Multinational financial management. 8th ed. New York: J. Wiley, c2006, 745 s. ISBN 978-047-1737-698. SÝKORA, Luděk. Globalizace a její společenské a geografické důsledky. In: JEHLIČKA, Petr, Jiří TOMEŠ a Petr DANĚK. Stát, prostor, politika: Vybrané otázky politické geografie. 1. vyd. Praha: Karlova univerzita, 2000, s. 59-79. ŠPAČKOVÁ, Šárka. Důsledky globalizace oděvního průmyslu pro rozvojové země a iniciativy za jejich zmírnění. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita. TOUŠEK, Václav, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 411 s. ISBN 978-807-3801144. Elektronické zdroje a webové stránky BELDOVÁ, Michaela. Pravá tvář textilního průmyslu. In: Rozvojovka [online]. 2011 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/clanky/997-prava-tvartextilniho-prumyslu.htm CLEAN CLOTHES CAMPING. CEO takes advantage of ‘wage lobbying’ [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://livingwage.cleanclothes.org/2012/10/15/ceotakes-advantage-of-wage-lobbying/#more-2973 CLEAN CLOTHES CAMPING. No more excuses: Top 10 excuses [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://livingwage.cleanclothes.org/top-10-excuses/ EUROPEAN UNION. GREEN PAPER: Promoting a European framework for Corporate Social Responsibility [online]. Brusel, 2001 [cit. 2012-12-02]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2001/com2001_0366en01.pdf

50

FORMÁNKOVÁ, Lenka. Odpovědné podnikání. ROZVOJOVKA: Společenská odpovědnost firem [online]. 2008, č. 2 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/download/docs/50_casopis-rozvojovka-2-2008.pdf GREENPEACE. DETOX: H&M odstraní nebezpečné látky ze své výroby [online]. 2011 [cit. 2012-12-02]. Dostupné z: http://www.greenpeace.org/czech/cz/news/DETOX-HaM-odstrani-nebezpecne-latky/ GREENPEACE. Výroční zpráva 2011 [online]. 2012 [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.greenpeace.org/czech/cz/Multimedia1/Publikace/Vyrocni-zprava-2011/ H&M. About H&M: Our markets [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Facts-About-HM/AboutHM/Sales-Markets.html#cm-menu H&M. About H&M: Our supply chain [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Sustainability/Commitments/R esponsible-Partners/Supply-Chain.html H&M. Annual report 2011 [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/dam/hm/about/documents/en/Annual%20Report/Annual_R eport_2011_P1_en.pdf H&M. Facts about H&M: Our history [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Facts-About-HM/People-andHistory/Our-History.html#cm-menu H&M. Home working [online]. [cit. 2012-12-02]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Sustainability/Reporting-andResources/Policies/Homeworking.html H&M. Monitoring & Grading [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Sustainability/Commitments/R esponsible-Partners/Monitoring.html

51

H&M. Sustainability: Code of Conduct [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/dam/hm/about/documents/en/CSR/codeofconduct/Code%2 0of%20Conduct_en.pdf H&M. Sustainability: Our value chain and its challenges [online]. 2012 [cit. 2012-1120]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Sustainability/HMConscious/v aluechainchallenges.html#cm-menu H&M. Sustainability Report 2011 [online]. 2012 [cit. 2012-11-21]. Dostupné z:http://about.hm.com/content/dam/hm/about/documents/masterlanguage/CSR/reports/ Conscious%20Actions%20Sustainability%20Report%202011.pdf H&M. Sustainability: Strategy [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://about.hm.com/content/hm/AboutSection/en/About/Sustainability/HMConscious/S trategy.html#cm-menu HRALOVÁ, Eva. Víš, co nosíš? Studie o environmentálních aspektech odívání. [online], 2009, [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://www.britishcouncil.org/odivanistudie03.pdf HURDOVÁ, Martina. Kritika nadnárodních korporací. In: Varianty: vzdělávací program společnosti člověk v tísni [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: http://www.varianty.cz/download/pdf/pdfs_66.pdf LABOUR BEHIND THE LABEL. Resources: H&M [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://www.labourbehindthelabel.org/resources/item/969 LABOUR BEHIND THE LABEL. Understanding what companies say: The grades [online]. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://www.labourbehindthelabel.org/campaigns/item/870-lcuf-understanding

52

LAZOROVÁ, Anna. Pískování: máte doma nebezpečné džíny?. Solidarita [online]. 2011, č. 59 [cit. 2012-12-02]. Dostupné z: http://www.socsol.cz/wpcontent/uploads/2012/02/Solidarita-059.pdf NORDÅS, Hildegunn Kyvik. The global textile and clothing industry post the agreement on textiles and clothig [online]. Geneva: World Trade Organization, c2004, 37 s. [cit. 2012-11-14]. WTO discussion papers. ISBN 92-870-1244-X. Dostupné z: http://www.wto.org/english/res_e/booksp_e/discussion_papers5_e.pdf Outdoorové firmy a odpovědnost [online]. Brno: NaZemi, 2012 [cit. 2012-11-14]. ISBN 978-80-905146-9-0. Dostupné z: http://www.nazemi.cz/ke-stazeni/prehled-kategorii2.html Pracovní podmínky v globálním oděvním průmyslu. SWEATSHOPINFO [online]. 2009 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: http://sweatshopinfo.wordpress.com/2009/05/21/pracovni-podminky-v-globalnimodevnim-prumyslu/ RYCHTECKÁ, Michaela. Kdo vyrobil třetí ručník zdarma?. Svět v nákupním košíku: Případové studie dopadů spotřeby na rozvojové země [online]. Brno: Společnost pro Fair Trade, o. s., 2010, s. 38-41 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: http://www.nazemi.cz/images/vzdelavani/svet-v-nakupnim-kosiku.pdf RYCHTECKÁ, Michaela. Smíme vědět, co nosíme?: Zpráva z průzkumu mapujícího dostupnost informací o původu oděvů [online]. Brno: Společnost pro Fair Trade, 2010 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://www.svetvnakupnimkosiku.cz/files/korenovaslozka-svnk/texty/usili-to-na-nas/smime-vedet-co-nosime.pdf TRNKOVÁ, Jana. Rovné příležitosti jako součást společenské odpovědnosti firem [online]. 2006 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://www.spolecenskaodpovednostfirem.cz/uzitecne-odkazy/publikace/ TRNKOVÁ, Jana. Společenská odpovědnost firem: kompletní průvodce tématem & závěry z průzkumu v ČR únor [online]. Praha: Business Leaders Forum, 2004 [cit.

53

2012-11-15]. Dostupné z: http://new.neziskovky.cz/data/vyzkum_CSR_BLF_2004txt8529.pdf ŠPAČKOVÁ, Šárka. Kdo se potí za naše trička?. In: Sedmá generace: společenskoekologický časopis [online]. 2005 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/kdo-se-poti-za-nase-tricka ŠPAČKOVÁ, Šárka. Oděvy v souvislostech. Nekup to!: Environmentálně šetrné nakupování [online]. 1. vyd. Brno: Ekologický institut Veronica, 2006 [cit. 2012-1117]. Dostupné z: http://www.veronica.cz/dokumenty/nekup_to.pdf Sweatshops: Economic action to end sweatshop and forced child labor. Green America: For people and the planet [online]. [cit. 2012-12-03]. Dostupné z: http://www.greenamerica.org/programs/sweatshops/whattoknow.cfm VALŮCH, Jaroslav. Kambodža: Šijeme trička pro západ. In: Rozvojovka [online]. 2004 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/clanky/94-kambodza-sijemetricka-pro-zapad.htm Filmy A Killer Bargain [dokumentární film]. Tom Heinemann. Dánsko, 2006. China Blue [dokumentární film]. Micha Peled. USA, 2005. Kalla fakta, epizoda 1, About Hennes & Mauritz. TV4, Švédsko. 24. 10. 2012, 21:58

54

7 Přehled obrázků Obr. 1: Schéma výrobního a obchodního procesu Obr. 2: Rozdělení zisku z ceny trička za 250 Kč

55

8 Seznam zkratek CSR

Společenská odpovědnost firem Corporation Social Responsibility

EPZ

Exportní zpracovatelské zóny Export processing zones

ETI FAP FLA FWF

Ethical Trading Initiatice Program úplné kontroly Full Audit Programme Fair Labor Association Fair Wear Foundation

HDP

Hrubý domácí produkt

ILO

Mezinárodní organizace práce International Labour Organization

MFA

Ujednání o mezinárodním obchodě s textilem Multi-Fibre Arrangement

MNC

Nadnárodní společnosti Multinational corporations

MNE

Nadnárodní společnosti Multinational enterprises

MSI

Nezávislé vícestranné iniciativy Multi-stakeholder Initiative

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Organisation for Economic Cooperation and Development

OSN

Organizace spojených národů United nations

PZI

Přímé zahraniční investice

TNC

Nadnárodní společnosti Transnational corporations

56

UNIDO

Organizace OSN pro průmyslový rozvoj United Nations Industrial Development organization

WTO

Světová obchodní organizace World Trade Organizations

57

9 Přílohy Příloha č. 1: Top 10 markets in clothing (million Euro)

Zdroj: Eurostat, 2012

Příloha č. 2: Top 10 suppliers in clothing (million Euro)

Zdroj: Eurostat, 2012101 101

EUROPEAN COMMISSION. Enterprise and Industry: Textiles and Clothing [online]. 2012 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/textiles/files/statistics/textiles_en.pdf

58

Příloha č. 3: Průměrný růst užití biobavlny ve výrobě v období 2008-2011

Příloha č. 4: Počet vyškolených pracovníků v Bangladéši v oblasti pracovního práva

59