Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Analýza kraniometrických znaků daňka evropského ve vztahu k velikosti paroží

Diplomová práce

2009/2010

Bc. Martin Bláha

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Analýza kraniometrických znaků daňka evropského ve vztahu k velikosti paroží zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souhlasu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně dne 13.4. 2010

………………….................

Poděkování: Děkuji touto cestou vedoucímu této diplomové práce Ing. Zdeňku Valovi. za poskytnutí cenných rad při řešení této práce. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Michaele Vondráčkové za pomoc při zpracování této diplomové práce a v poslední řadě bych chtěl poděkovat své rodině za veškerou podporu po celou dobu studia.

Abstrakt

Bc. Martin Bláha

Analýza kraniometrických znaků daňka evropského ve vztahu k velikosti paroží

Diplomová práce pojednává o zhodnocení stavu daňčí zvěře na Vítkovsku. Vyhodnocení bylo provedeno na základě kraniometrických měření lebky a paroží. Z tohoto vyhodnocení byla zjišťována závislosti velikosti lebky na velikosti paroží. Měřená populace daňčí zvěře pocházela z deseti honiteb ve staří od čtyř do deseti let. Výsledkem je podrobná kraniometrická analýza lebky daňka evropského na území Vítkovska. Součástí práce je popis systému zařazení Dama dama, charakteristika přírodních podmínek a zmapování původu daňčí zvěře v zájmovém území. Nejvýznamnější závislosti byly zjištěny u šířky pučnice a spodním obvodu lodyhy. Výsledky jsou zpracovány pomocí tabulek, grafů a komentářů.

Klíčová slova : daněk evropský, kraniometrie, lebka

Abstract

Bc. Martin Bláha

Analysis of Craniometric Marks of European Fallow Deer in Relation to the Size of the Antlers

Thesis deals with evaluation of the status of fallow deers in the area of Vítkov. Evaluation was based on skull and antlers craniometric measurements. This evaluation was used to find out the dependence of the size of skull on the size of antlers. Measured population of fallow deers at the age of four to ten years came from ten hunting grounds. The result is a detailed craniometric analysis of European fallow deer´s skull in the area of Vítkov. The work also includes a description of the Dama dama system, characterization of natural conditions and mapping of fallow deer´s origin in the area of interest. The most significant dependence was found at latitude of antler stalk and lower stem circumference. The results were processed using spreadsheets, charts and commentaries.

Key words : fallow deer, craniometry, skull

OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................................................6 1. ÚVOD .................................................................................................................................................................8 2. CÍL PRÁCE .......................................................................................................................................................8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED...................................................................................................................................9 3.1. SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ DAŇKA EVROPSKÉHO (DAMA DAMA L.) .......................................9 3.2. TĚLESNÁ STAVBA VNĚJŠÍ .....................................................................................................................10 3. 2. 1. TVAR TĚLA, VELIKOST A HMOTNOST .........................................................................................10 3. 2. 2. KOŽNÍ ŽLÁZY .......................................................................................................................................10 3. 2. 3. OSRSTĚNÍ A ZBARVENÍ .....................................................................................................................11 3. 2. 4. PAROHY ..................................................................................................................................................11 3. 3. TĚLESNÁ STAVBA VNITŘNÍ ................................................................................................................11 3. 3. 1. STAVBA KOSTRY A LEBKY...............................................................................................................11 3. 3. 1. 1. LÍCNÍ ČÁST LEBKY DAŇKA EVROPSKÉHO (SPLANCHNOCRANIU) ................................12 3. 3. 1. 2. MOZKOVÁ ČÁST LEBKY DAŇKA EVROPSKÉHO (NEUROCRANIUM).............................13 3. 3. 2.1. KRANIOMETRIE...............................................................................................................................14 3. 3. 2. 2. HISTORIE KRANIOMETRIE ..........................................................................................................14 3. 3. 2. 3. KRANIOMETRICKÁ MĚŘENÍ U DAŇKA EVROPSKÉHO .......................................................15 3. 3. 3. RŮST A VÝVOJ CHRUPU ...................................................................................................................15 3.4. BIOLOGIE DAŇČÍ ZVĚŘE .......................................................................................................................16 3.4.1 SMYSLY DAŇČÍ ZVĚŘE .........................................................................................................................16 3.4.2. HLASOVÉ PROJEVY ..............................................................................................................................17 3.4.3. ŘÍJE DAŇČÍ ZVĚŘE................................................................................................................................17 3.4.4 BŘEZOST A KLADENÍ ............................................................................................................................20 3. 4. 5. VÝMĚNA SRSTI – PŘEBARVOVÁNÍ.................................................................................................20 3. 4. 6. RŮST, VYTLOUKÁNÍ A SHAZOVÁNÍ PAROHŮ ...........................................................................21 3. 4. 7. NESTANDARDNÍ VÝVOJ PAROŽÍ ....................................................................................................22 3. 5. POSTUP PŘI BODOVÁNÍ DAŇČÍCH TROFEJÍ PODLE METODY CIC .........................................23 3. 6. URČOVÁNÍ VĚKU U DAŇKA EVROPSKÉHO ....................................................................................25 4. HISTORIE CHOVU V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ.............................................................................................26 4.1. VYPUŠTĚNÍ DAŇČÍ ZVĚŘE.....................................................................................................................26 4.2. ZMAPOVÁNÍ PŮVODU ZVĚŘE...............................................................................................................27 4.3. DŮVOD VYPUŠTĚNÍ DAŇČÍ ZVĚŘE NA VÍTKOVSKU .....................................................................28 5. METODIKA.....................................................................................................................................................29 5.1. ZDROJ MATERIÁLU K MĚŘENÍ KRANIOMETRICKÉ ROZMĚRŮ NA LEBCE DAŇKA EVROPSKÉHO ...................................................................................................................................................29 5.2. POSTUP PŘI VÝBĚRU A ROZDĚLENÍ JEDNOTLIVÝCH ROZMĚRŮ............................................29 5.3. KRANIOMETRICKÉ MĚŘENÍ ROZMĚRŮ NA LEBCE DAŇKA EVROPSKÉHO (DAMA DAMA) ..................................................................................................................................................................30

5.4. KRANIOMETRICKÉ MĚŘENÍ ROZMĚRŮ NA PAROŽÍ DAŇKA EVROPSKÉHO (DAMA DAMA) ............................................................................................................................................................. - 32 6. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ............................................................... - 33 6. 1. POPIS ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ............................................................................................................ - 33 6. 2. HYDROLOGICKÉ POMĚRY.............................................................................................................. - 34 6. 3. GEOLOGICKÉ POMĚRY.................................................................................................................... - 34 6. 4. PEDOLOGICKÉ POMĚRY.................................................................................................................. - 34 6. 5. ZHODNOCENÍ STAVU LESA............................................................................................................. - 35 6. 6. VYHODNOCENÍ PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK PRO CHOV DAŇČÍ ZVĚŘE .............................. - 36 6. 7. KLIMATICKÉ POMĚRY..................................................................................................................... - 37 7. VÝSLEDKY ................................................................................................................................................ - 38 7.1. VÝSLEDKY POPISNÉ STATISTIKY 4-LETÝCH A 5-LETÝCH DAŇKŮ. ................................... - 38 7.2. VÝSLEDKY POPISNÉ STATISTIKY 6-LETÝCH DAŇKŮ. ............................................................ - 41 7.3. VÝSLEDKY POPISNÉ STATISTIKY 7-LETÝCH DAŇKŮ. ............................................................ - 43 7.4.VÝSLEDKY POPISNÉ STATISTIKY 8-LETÝCH A VICELETÝCH DAŇKŮ............................... - 46 7.5. VÝSLEDKY POPISNÉ STATISTIKY CELÉ POPULACE DAŇKŮ................................................ - 49 7. 6. VÝSLEDKY ZÁVISLOSTI PAROŽÍ NA VELIKOSTI LEBKY...................................................... - 53 7. 7. ZÁVISLOST VYBRANÝCH LEBEČNÍCH ROZMĚRŮ NA VĚKU DAŇKA EVROPSKÉHO .. - 56 8. DISKUSE..................................................................................................................................................... - 58 9. ZÁVĚR A DOPORUČENÍ PRO PRAXI ................................................................................................. - 61 9. 1. ANALÝZA ZÁKLADNÍCH KRANIOMETRICKÝCH ROZMĚRŮ:.............................................. - 61 9. 2. STATISTICKÁ ZÁVISLOST VELIKOSTI LEBKY NA VELIKOST PAROŽÍ: ........................... - 61 10. SUMMARY AND RECOMMENDATIONS FOR PRACTICE........................................................... - 62 10.1. ANALYSIS OF BASIC CRANIOMETRIC DIMENSIONS: ............................................................ - 62 10. 2. STATISTICAL DEPENDENCE OF SKULL SIZE ON THE SIZE OF THE ANTLERS: ........... - 62 11. LITERATURA A ZDROJE..................................................................................................................... - 64 12. PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................... - 66 -

1. Úvod Chov daňčí zvěře má u nás více než pět set let dlouhou tradici. Za tuto dobu se stal daněk trvalou složkou naší fauny a běžným druhem lovné zvěře. Aklimatizoval se u nás tak dobře, že si už dnes jen těžko uvědomujeme jeho původ ve východním středozemí. Dlouhá staletí žil daněk pouze v oborních chovech a jeho chov a lov byl výsadou panovníků a šlechticů. Přestože daněk představuje ikonu českého obornictví, začal se vypouštět do volných honiteb, ale i nadále zůstává nejpočetnějším druhem oborní zvěře u nás. (Husák, 1986) Nejintenzivnější zazvěřování proběhlo u nás v 80. letech minulého století. Naše chovy byly posíleny velmi dobrou a kvalitní zvěří z Maďarska ze světoznámé oblasti Gyulaj. V současnosti se stále více myslivců setkává s touto zvěří a v honitbách, kde má chov daňka tradici, se v posledních letech stále zaměřují na zvyšování trofejové kvality. S rozšiřováním daňka evropského a s úsilím o zkvalitnění chovu daňčí zvěře se zvyšuje zájem o poznání této zvěře. O tom svědčí počet článků v odborných časopisech a odborné literatuře. 2. Cíl práce Analýza kraniometrických znaků daňčí zvěře v zájmovém území Vítkovska a porovnání s hodnotami jednotlivých velikostních znaků paroží. Vyhodnocení statistické závislosti velikosti paroží na velikost lebečních rozměrů. Cílem této práce je především vyhodnotit podrobnější kraniometrickou charakteristiku vítkovské populace daňka evropského a stanovit, které kraniometrické znaky budou z hlediska vlastního chovu nejdůležitější.

8

3. Literární přehled 3.1. Systematické zařazení daňka evropského (Dama Dama L.) Systematické zařazení Soustava : živé organismy (Opisthokonta ) Cavalier-Smith,1987 Doména : jaderní (Eukaryota) Whittaker and Margulis, 1978 Říše : živočichové (Animalia) Linnaeus, 1758 Podříše : (Eumetazoa) Butschli, 1910 Oddělení : (Bilateria) Hatschek, 1888 Kmen : strunatci (Chorvata) Bateson, 1885 Podkmen : obratlovci (Vertebrata) Cuvier, 1812 Infrakmen : čelistnatí (Gnathostomata) Zittel, 1879 Nadtřída : čtyřnožci (Tetrapoda) Gaffney, 1979 Třída : savci (Mammalia) Linnaeus, 1758 Podtřída : živorodí (Eutheria) Parker and Haswell, 1841 Infratřída : placentálové (Monodephia) Rowe, 1988 Řád : sudokopytníci (Artiodaktyla) Owen, 1841 Podřád : přežvýkavci (Ruminantia) Owen, 1841 Čeleď : jelenovití (Cervidea) Goldfuss, 1820 Podčeleď : jeleni (Cervinea) Goldfuss, 1820 Rod : daněk (Dama) Triech, 1775 Druh : daněk evropský (Dama dama ) Linaeus, 1758 (www.biolib.cz)

9

Hanák (1975) uvádí u daňka český název daněk evropský (skvrnitý). Dalším druhem rodu Dama je daněk mezopotamský (Dama mesopotamica) Brooke, 1875, který byl zoology popsán teprve před 100 lety na základě ojedinělého úlovku z pomezí Iránu a Iráku. Daněk mezopotamský byl do počátku 50. let 20 století považován za vyhynulý druh. V současné době žije (včetně obor a zoologických zahrad) asi 20 kusů tohoto daňka, nejvíce v oboře Dasht-e-Nas u Sari poblíž Kaspického moře přes 100 kusů. Daněk mezopotamský se od daňka evropského dosti výrazně liší, a to především velikostí a váhou (ulovený vyvržený dospělý daněk mezopotamský vážil téměř 140 kg). Největší rozdíl je ve tvaru parohů. Daněk mezopotamský má na parohu krátký očník a dlouhý opěrák, který je umístěn na lodyze níže než u daňka evropského. Parohy se od růží k opěráku poněkud rozšiřují a pak směrem nahoru zužují a jen málo zplošťují, nevytvářejí typickou daňčí lopatu. (Husák, 1986) 3.2. Tělesná stavba vnější 3. 2. 1. Tvar těla, velikost a hmotnost Daněk je po jelenu lesním, nepočítáme-li losa evropského a jelena Dybowského, druhý největší zástupce čeledi jelenovitých v naší fauně. Tvar těla daňka je kratší a zavalitější než u ostatních jelenovitých. U starších daňků je na krku patrný výrazný ohryzek. Hlava je v čelní partii široká a směrem k větrníku se rychle zužuje. Běhy jsou středně dlouhé. Tělo je ukončeno poměrně dlouhou kelkou. Dospělý daněk dosahuje výšky v kohoutku 90 cm až 105 cm, daněla 75 cm až 90 cm, délka těla u daňka do 155 cm, daněly 130 cm. Kelka daňka měří až 20 cm, daněly až 18 cm. Daněk dosahuje hmotnosti 60 kg až 90 kg, daněla 25 kg až 50 kg (vyvržené kusy bez hlavy). Hmotnost daňčí zvěře z volných honiteb je poněkud vyšší než hmotnost zvěře z obory. (Wolf et al., 2000) 3. 2. 2. Kožní žlázy U daňků se vyskytují tyto 4 kožní žlázy: pachové, mazové, potní a mléčné. Některé žlázy jsou uloženy mezi spárky na zadních bězích a jejich výměšek označuje individuálním pachem stopu každého jedince. Mimo to tento výměšek slouží i k mazaní kůže na vnitřní straně spárků, kde se spárky o sebe třou. Některé žlázy jsou v činnosti pouze v období říje. (Wolf et al. 2000)

10

3. 2. 3. Osrstění a zbarvení Standardní zbarvení daňka v letní srsti je rezavohnědé, spodní část těla, vnitřní strany předních běhů a spodní strana kelky jsou bílé. Rezavé zbarvení je doprovázeno bílými skvrnami. Bílé skvrny jsou jednak ve dvou podélných řadách kolem tmavého hřbetního pruhu a v nepravidelných řadách po bocích těla až k břišní krajině. Zimní zbarvení srsti je na hřbetě a bocích tmavošedé až skoro černé, někteří jedinci jsou světlejší. Spodní strana těla a vnitřní strany běhů jsou světlé až bílé. Podle zbarvení letní srsti se u daňků rozlišují tři základní typy: červenohnědí daňci s bílými skvrnami - 75% (místy až 90 %) daňčí populace, tmavohnědí až černí daňci - 20% daňčí populace a bílé mutace daňků do 5% daňčí populace. (Wolf et al., 2000) Černě zbarvené kusy jsou v létě i v zimě zbarveny černě, jen hrdlo, břicho a vnitřní strany běhů mají srst tmavošedou, nikdy však bílou. U bílé mutace jsou dospělé kusy zbarveny v létě i v zimě bíle. Duhovka oka je zbarvena normálně, není červená. Nos a spárky jsou sice pigmentovány méně než u červenohnědé daňčí zvěře a proto se nejedná o albinismu, nýbrž o leucismus. Bílé kusy se nerodí jako bílé, nýbrž jako okrově žluté až světle hnědé a při přebarvování se barva srsti mění vždy o tón k bílému zbarvení, ve třech letech má daněk čisté bílé zbarvení. (Klusák, 1985) 3. 2. 4. Parohy Parohy jsou druhotným pohlavním znakem jelenovitých samců, tedy i daňků. Parohy jsou produktem kostní hmoty a na jejich každoroční vývoj má vliv hormonální činnost. Současně jsou parohy znakem kvality zvěře a lze podle nich usuzovat podmínky, v nichž zvěř žije, popřípadě úroveň mysliveckého hospodaření. Parožní hmotu daňka tvoří přibližně z 10% voda, asi ze 45% organické látky a z 35 - 45% látky anorganické. Převážnou část minerální složky tvoří fosforečnan vápenatý, poměr obsahu vápníku k fosforu je 2:1, důležitý je i hořčík. Nezanedbatelný je stálý přísun bílkovin a glycidů, popř. vitamínů A, C, D. (Klusák, 1985) 3. 3. Tělesná stavba vnitřní 3. 3. 1. Stavba kostry a lebky Ze tří základních částí kostry daňka evropského - kostry lebky, kostry páteře a kostry končetin - je v praxi nejdostupnější kostra lebky, která je obvykle součástí daňčí trofeje předkládané na každoročně pořádaných chovatelských přehlídkách trofejí spárkaté 11

zvěře. Kostra je po narození chrupavčitá. Až do 6-tého roku života kostra roste a chrupavčité části kostnatí (osifikují). Po ukončení růstu převládá z minerálních látek v kostech fosforečnan vápenatý (85 – 90 %) nad dalšími solemi vápníku a fosforu (uhličitan vápenatý, fosforečnan hořečnatý, fluorid vápenatý) a stopovými prvky (sodík, draslík, zinek atd.). Lebku (Cranium) daňka tvoří dvě základní části, a to část mozková (Neurocranium) a lícní (Splanchnocraniu). Lebka je nejsložitější částí osového skeletu. Tvoří ji párové a nepárové kosti, z nichž dolní čelist a jazylka jsou samostatné a ostatní srůstají v jeden celek, který si zachovává nejen druhové, ale i plemenné znaky. Většina kostí je v lebce spojena švy (suturae) nebo chrupavčitou sponou (synchondroses). Lebka dále slouží k úponu svalů a vytváří oporu pro okohybné, hybné, žvýkací, mimické svaly včetně svalů jazylky a předních svěračů hltanu. (Černý, 2002) Lebka je spojená s páteřní kostrou silným kloubem a nasedá na první krční obratel Atlas. (Husák, 1986) 3. 3. 1. 1. Lícní část lebky daňka evropského (Splanchnocraniu) Dolní čelist (mandibula) je nejmohutnější a také nejsilnější kost na lebce daňka, jedná se o kost párovou, která má podkovovitý tvar. Skládá se ze dvou částí, a to těla (corpus) a ramena (ramus). Popisuje se na ní také několik výběžků jako alevolární (processus alevolaris), bradový (processus mentale), kloubní (processus articularis) a svalový (processus musculari). Horní čelist (maxilla) spolu s dolní čelistí tvoří největší část splanchnokrania. Je párová a skládá se z lůžkového patrového výběžku. Tělo tvoří podklad tváře a uzavírá prostorovou čelistní dutinu. Z těla směrem ventrálním vystupuje lůžkový výběžek se zubními lůžky pro třeňáky a stoličky. Mediálně z těla vystupuje patrový výběžek, který tvoří podklad většiny tvrdého patra. Kost radličná (vomer) je uložena na dně nosní dutiny, kde se v ní vytváří nosní přepážka. Z pohledu kraniometrie není tato kost až tak významná. Kost patrová (os palatinum) je párová kost, která se kaudálně připojuje k čelisti, kde je podkladem kaudální části tvrdého patra, kde tvoří vodorovnou a svislou ploténku. Dále tvoří část nosní dutiny (cavum nasi).

12

Kost nosní (os nasale) je párová kost s tvarem jednoduché kostní ploténky, kryje dorzální stěnu nosní dutiny. Slzná kost (os lacrimale) je opět párová kost, lokalizovaná v mediálním koutku oka. Na rozdíl od hospodářských zvířat má daňčí zvěř v slzné kosti dva slzné kanálky (foramina lacrimalia). Kost jařmová (os zygomaticum) je uložena na ventrálním okraji očnice. Z jejího kaudálního konce vystupuje spánkový výběžek, který se podílí na tvorbě jařmového oblouku. Čelní výběžek vystupuje z dorzálního okraje spánkového výběžku a spolu s jařmovým výběžkem čelní kosti ohraničuje kaudálně očnici. (Husák, 1986) 3. 3. 1. 2. Mozková část lebky daňka evropského (Neurocranium) Temenní kost (os parietale) je párová kost ve tvaru čtyřhranné misky. Tvoří kaudální část klenby lebeční dutiny. S kostí čelní (os frontale) vytváří šev kruhový (sutura coronalis) a s kostí týlní se spojuje švem šípovým (sutura sagitalis). Týlní kost (os occipitale) ohraničuje lebeční dutinu kaudálně. Skládá se z těla, laterálních částí a šupiny, které jsou seskupeny okolo týlního otvoru. Nepárové tělo vytváří kaudální část spodiny lebky a rostrálně srůstá s tělem klínové kosti. Laterální část je párová. Vyskytuje se na ní týlní hrbol, který se kloubí s nosičem a parakondylový výběžek, který slouží úponům svalů. Týlní šupina vytváří kaudální část klenby lebeční dutiny a nachází se na ní zevní týlní hrbol, ke kterému se připojuje provazec šíjového vazu. Čichová kost (os ethmoidale) je nepárová kost, která v hloubce odděluje lebeční a nosní dutinu. Tvoří ji tři základní části, a to dírkovaná ploténka (lamina cribrosa), svislá ploténka (lamina perpendicularis) a čichové bludiště (labyrintní ethmoidales). Svislá ploténka leží v mediánní rovině, rozděluje čichovou kost na dvě poloviny a přechází v chrupavčitou nosní přepážku. Dírkovaná ploténka je kolmo postavená na svislou ploténku a je proděravěná četnými otvory pro prostup čichových nervů. Čichové bludiště se skládá z tenkých kostních plotének, které tvoří malé a velké čichové skořepky. Spánková kost (os temporade) je párová kost, která ohraničuje laterálně lebeční dutinu a skládá se ze šupiny, skalní a bubínkové části. Šupina spánkové kosti tvoří část laterální stěny lebeční dutiny, rozdělené na dvě spánkové jamky. Skalní část představuje 13

samostatnou kost, vloženou mezi šupinu spánkové kosti a laterální část týlní kosti. Jedná se o nejtvrdší kost v těle obratlovců. Vyčnívá do lebeční dutiny a uzavírá vnitřní ucho. Z její týlní plochy vyčnívá bradavčitý výběžek a dále se na ni připojuje velká větev jazylky. Na mediální ploše je otvor vnitřního zvukovodu. Bubínková část nasedá z ventrální strany ke skalní, laterálně vybíhá v zevní zvukovod a ventrálně vytváří bubínkovou výduť. Čelní kost (os frontale) - jedná se o kostěný podklad čela a spodní část kosti tvoří strop obou očnic. V nadočnicové části jsou párové dutiny komunikující s nosní dutinou (sinus frontalis). Klínová kost (os sphenoidale) je nepárová kost, nacházející se ve středu lebeční báze. Klínovou kost rozlišujeme na tři páry výběžků: malá křídla (alae minores), velká křídla (alae majores) a křídlové výběžky (processus pterygoidei). (Marvan, 1992) 3. 3. 2.1. Kraniometrie Kraniometrie se zabývá zkoumáním lebky obratlovců, jejich stavbou, tvarem a rozměry. Je důležitou součástí komplexního výzkumu obratlovců, tedy i lovné zvěře. Podle tvarů a některých rozměrů lebečních znaků lze zjišťovat čistotu a hybridnost chovných linií. Z utváření lebky a její velikosti lze určovat např. rychlost růstu či zdravotní kondici jedince i celé populace zkoumaného druhu. Také zařazování do zoologického systému se v četných případech děje podle tvaru a rozměru lebky. Z toho je patrné, že lebka je cenným a důležitým studijním materiálem. (Hrabě, 1983). 3. 3. 2. 2. Historie kraniometrie Předchůdkyní kraniometrie byla kranioskopie, tedy vyhledávání znaků na lebce bez nástrojů, prostým okem. V kraniometrii se jednotlivé rozměry lebky zjišťují pomocí speciálních nástrojů, tzv. kraniometrů, posunovacích a dotykových kružidel (kompasů), páskových měr, úhloměrů atd.. První kraniometrický nástroj k měření tvarů lebky navrhl Bernard de Palissy (1563) a v praxi jej poprvé vyzkoušel Spigel (1600). První vědecký kraniometr pochází od Daubentona (1764) a sloužil k zjištění polohy týlního otvoru na lebce zvířecí a lidské. Petr Camper (1712 – 89) pak začal měřit i úhel lícní. Postupně přistoupilo ještě zjišťování celé řady rozměrů lineárních, úhlů, oblouků a také obsahu dutiny lebeční (volumetrie). O zdokonalení kraniometrie se zasloužil Johann Friedrich Blumenbachem (1753 až 1840). A. Retzius uvedl pak r. 1842 do kraniometrie 14

nový způsob ocenění rozměrů vzájemným porovnáním, tzv. indexem. Na našem území se kraniometrií poprvé zabývali J. Purkyně (1787 – 1869), který sestrojil také zvláštní nástroj k měření úhlu parietálního, a dr. E. Grégr (»Živæ, 1858). Kraniometrické zkoumání zdokonalili nejvíce francouzští anthropologové, hlavně Paul Pierre Broca (1824 – 80), francouzský chirurg a antropolog, profesor chirurgie v Paříži, který dokázal nutnost přesnosti při všech kraniometrických výzkumech. Nejhlavnější rozměry z pohledu kraniometrie jsou: obsah lebky, délka, šířka, výška lebky, horizontální obvod, podélní a příční oblouk, výška a šířka obličeje, očnic, nosu, úhel lícní, čelistní atd. (Ottův slovník naučný, 1999) 3. 3. 2. 3. Kraniometrická měření u daňka evropského Velek (1965) ve své práci výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti studuje kraniometrii (biometriku) lebek daňka skvrnitého (evropského). Výzkum prováděl na nashromážděném materiálu z každoročního odstřelů daňčí zvěře v oboře Březka v letech 1960 až 1964. Materiál se skládal z 20 lebek daňků a 18 lebek daněl ve staří od pěti let výše. Pro stanovení kraniometrické charakteristiky vybrané populace daňka skvrnitého (evropského) bylo použito patnáct lebečních rozměrů. Dále stejnou problematikou se zabýval Haltenorth (1959), který také studuje kraniometrii daňka evropského na území Horního Bavorska. Kapras (2008) ve své práci srovnává dvě populace jelena siky japonského (cervus nippon nippon) na území Plzeň – sever a na území VVP Hradiště. Kapras provedl u těchto dvou populaci základní kraniometrickou analýzu. Lankaš ( 1986) ve své diplomové prácí uvádí základní kraniometrii daňka skvrnitého (evropského) na území LZ Nymburk. 3. 3. 3. Růst a vývoj chrupu Chrup daňčí zvěře je shodný s chrupem ostatních přežvýkavců. Je tvořen kořenovými zuby, které jsou mléčné nebo trvalé. Zuby mají vzhledem ke svému postavení v čelisti rozdílnou funkci, čemuž je přizpůsoben i jejich tvar. Dlátovitý tvar řezáků a špičáků umožňuje uškubávání a odhryzávání potravy. K drcení a mělnění žvýkané potravy slouží stoličky, oddělené od řezáků a špičáků širokou mezerou. První tři stoličky rostou jako mléčné a později se vymění za trvalé. Zadní tři stoličky vyrůstají jako trvalé. Daňče má při narození, tj. zhruba v červnu, vyvinuty pouze mléčné řezáky (I1 – I3) a mléčné špičáky (c) ve spodní čelisti, které u jelenovitých přebírají funkci a 15

tvar řezáků. Celkem má daňče v době kladení 8 zubů a vzorec chrupu v této době vypadá takto: 0.0.0 3.1.0 Vzácností u mladé daňčí zvěře jsou drobné špičáky (kelce), které však brzy vypadávají a u dospělé zvěře se již nevyskytují. První, druhá a třetí mléčná stolička (p1 – p3 ) jsou připraveny v dásních a brzy po vykladení se prořezávají, takže daňče má ve věku čtyř měsíců úplný mléčný chrup o 20 zubech, jehož vzorec vypadá takto: 0.0.3 3.1.3 Třetí mléčná stolička je ve spodní čelisti na rozdíl od trvalého chrupu trojdílná. Ve věku 5ti - 6ti měsíců vyrůstají daňčatům čtvrté stoličky (moláry – M1). Tyto stoličky se nevyměňují a vyrůstají jako trvalé. Postupná výměna řezáků a špičáků za trvalé probíhá od ledna do října druhého kalendářního roku života, tj. do věku 15ti - 16ti měsíců. Od června toho roku (u jednoročních daňčat) se objevují trvalé páté stoličky (M2). Ve věku 17ti – 18ti měsíců se v dolní i horní čelisti začínají otevírat štěrbiny, jimiž se postupně prořezávají do věku 25ti měsíců šesté trvalé stoličky (M3), které jsou v dolní čelisti trojdílné. Přibližně od dubna do července probíhá výměna prvních tří stoliček (p1 – p3) za trvalé (P1 – P3), z nichž třetí je v trvalém chrupu dvoudílná. Nejpozději do 30 měsíce (2,5-tého roku) života je růst zubů a vývin chrupu ukončen, mohou však nastat i výjimky, kdy růst poslední stoličky ještě pokračuje. Trvalý chrup daňčí zvěře má 32 zubů (6 řezáků, 2 špičáky a 24 stoliček) a jeho vzorec je: 0.0.6 3.1.6

(Wolf et al., 2000)

3.4. Biologie daňčí zvěře 3.4.1 Smysly daňčí zvěře Ze smyslů má daňčí zvěř nejdokonaleji vyvinutý čich. Umožňuje jí včas rozpoznat nebezpečí a také se uplatňuje při vyhledávaní potravy. Téměř stejně jako čich má vyvinutý 16

i sluch. Poměrně velké slechy umožňují směrovou orientaci na zdroj zvuku. Velmi dobře vnímá neobvyklé zvuky. Sluchové vjemy kontroluje ještě čichem. Zrak je nejhůře vyvinutým smyslem daňčí zvěře. Špatně rozeznává nehybné předměty i člověka, který stojí delší dobu zcela nehybně, stačí však sebemenší pohyb a zvěř ho zaznamená. Z barevného spektra rozeznává hlavně světlé odstíny. (Wolf et al., 2000) 3.4.2. Hlasové projevy Rozdílné hlasové projevy daňčí zvěře slouží ke vzájemné komunikaci v tlupě. Jsou často ve spojení s pachovými a optickými signály, jako je charakteristický postoj nebo pohyb, postavení kelky a podobně. Většinou je uváděno bekání, pískání, mňoukání, nářek, bákání a rochání.. Zvěř jím varuje ostatní členy před nebezpečím a v říji jej vydává daněla, která se brání pokládání. (Wolf et al., 2000) 3.4.3. Říje daňčí zvěře Daňčí říje v závislosti na počasí probíhá od konce září, vrcholí v druhé polovině října a doznívá začátkem listopadu. Za normálních podmínek netrvá na jednom říjišti déle než tři týdny, je tedy o něco kratší než říje jelení zvěře. Daňci se na říjiště začínají stahovat v první polovině září po vytlučení paroží. Říjiště bývají buď v mladších porostech tyčovinách, popřípadě v prořídlých listnatých starších porostech. Oblíbené říjiště jsou využívána často i celá desetiletí. U obou pohlaví se dostavuje pohlavní vyspělost v 15ti – 16ti měsících věku, ale aktivní říje se účastní pouze danělky, pokud jsou dostatečně tělesně vyvinuté. Danělka musí dosáhnout určitou hmotnost jinak není schopna ovulace. Říjiště hlavního daňka nepřesahuje velikosti 0,5 ha, zpravidla však nemá pouze jedno říjiště, ale podle Klusáka (1985) střídá až 3 místa, která jsou od sebe vzdálena do 500 metrů. V členitějším terénu jsou říjiště na náhorních plošinkách nebo v horní části svahu, říjiště v údolích jsou velmi vzácná. Toto říjiště chrání daněk před ostatními daňky a vyhrabává zde nebo obnovuje staré dolíky z minulých let. Dolíky mají okrouhlý tvar o průměru asi 80 cm a hluboké 20-30 cm. Okolí říjiště si daněk označuje vyhrabáváním mělkých prohlubní, tzv. hrábů, a to zejména kolem cest a průseků a nejčastěji pod větvemi stromů sahajícími 1 až 2 metry nad zem. Hrabání dolíků a hrábů má často rituální charakter. Dolíky používá k ochlazování nebo odpočinku, protože daňčí zvěř se nekaliští. Dříve než zalehne do dolíku, několikrát ho prohrábne předním během, popřípadě do něj zaryje očníkem paroží. Kromě hrábů si daněk označuje hranice říjiště též vytloukáním o keře a stromky vysoké do 3 metrů a 17

větve nízko zavětvených stromů. Nejčastěji vyhledává smrky, přičemž větve menších smrků bývají zcela otlučené. V říji mění dospělý daněk i svůj vzhled, výrazně mu zesílí krk, obličejová část hlavy a přední partie krku nabývá tmavého zbarvení a výrazná je i spála. Obličejová část je tmavě zbarvená od sekretu vylučovaného slzníku, jehož činnost je v období říje značně zvýšená. Spála se tvoří na břiše v okolí střapce, na kolenou zadních běhů a na slabinách, což je způsobeno tím, že daněk v říji potřásá střapcem, přičemž ze střapce odkapávají kapky moče smíšené se sekretem pohlavních žláz a částečně i ejakulátem. Toto černé zbarvení vzniká postupným okysličením na vzduchu, postupně tuhne a slepuje konce srsti a neposledně nepříjemně páchne prkem. (Wolf et al., 2000) Typickým hlasovým projevem říjného daňka je rochání, které se často ozývá už v posledním týdnu září. Rochání je chraplavý zvuk, který vzniká prudkým vdechováním vzduchu do průdušnice. Rocháni je poměrně krátké, trvá asi 1 sekundu a pomlky jsou asi 4 sekundy. Během jedné minuty daněk zarochá asi 30 krát, přičemž rochá nepřetržitě až 5 minut. Při rochání má daněk krk mírně natažený šikmo vzhůru, má pootevřený svírák a při jednotlivých rochnutích mu poklesne ohryzek. Slzníky se rozevírají a světla jsou široce rozevřená, takže je patrné bělmo. Rochání není bojovný hlas, který odstrašuje okolní daňky. Často lze pozorovat dva rochající daňky v malé vzdálenosti od sebe, aniž by se navzájem provokovali. Daňci do věku 4 let nerochají, pokud je v říji dostatek starších daňků. Na průběh říje a rochání nepříznivě působí především větrné a deštivé počasí. Při klidném počasí bývá rochání velmi intenzivní, především pak v poslední dekádě říje. Teplota říji a rochání příliš neovlivňuje, nejvíce však vyhovují ranní teploty od 2 až do 8 stupňů. Na počátku říje rochají daňci většinou za ranního rozbřesku a večerního soumraku, ale na vrcholu říje probíhá rochání také přes den i v poledních hodinách a v noci. Místo říjiště určuje daněk, daněly přicházejí na říjiště za daňkem, pouze výjimečně musí daněk daněly hledat. Silný daněk může během říje vystřídat i několik tlup samičí zvěře. U jedné říjné tlupy zůstává daněk okolo jednoho týdne, pak od ní odchází a přenechává ji bez boje dalšímu daňkovi. Do říje vstupuje nejdříve starý daněk a zpravidla po týdnu říji pro vyčerpání ukončuje. O něco později vstupuje do říje středně starý daněk, který bez velkých konfliktů vystřídá na říjišti odříjeného starého daňka. Nejaktivnější věkovou skupinou v říji jsou daňci ve věku 5ti až 6ti let a také nejintenzivněji rochají. (Wolf et al., 2000) 18

Mladí daňci jako špičáci a vařečkáři se na počátku říje připojují k tlupě neříjících daněl a zdržují se pak v okolí říjiště. Vzájemně se pošťuchují a trénují tak souboje do budoucna, avšak o pokládání daněl neusilují. Před starým daňkem mají tito mladí daňci obrovský respekt. Daněk nevyhledává říjné daněly, naopak říjné daněly přicházejí na říjiště za daňkem a podbízejí se mu. Daněk nejprve očichá svírku daněly, pak ji krátce prožene a poté jí pokládá i několikrát za krátký časový úsek. Opětovné pokládání si většinou vyžaduje sama daněla svým chováním. Když nedojde k oplodnění hned, může daněla říjet až do konce ledna. Daněk je samozřejmě schopen v tomto období mimo říji oplodňovat a všechny říjné příznaky se u něj projevují i včetně rochání. Při vyšší populační hustotě daňčí zvěře v některých oborách nebo farmách tvoří říjná lokalita tzv. „lek“. Lek je území o průměru 120 – 150 metrů, na kterém rochá velká skupina daňků. Každý s těchto daňků má jen velmi malý okrsek a tzv. své území („miniteritorium“) opouští jen na několik málo minut za den. Po leku se daněly pohybují buď v menších skupinách nebo samostatně, doprovázeny svými daňčaty. Bartoš (1997) uvádí, že v poslední době byl pozorován systém leků v oboře Březka. V oblastech, kde jsou rozsáhlá otevřená území, žijí daňci po celý rok ve smíšených tlupách a říje zde probíhá neteritoriálně přímo v tlupě. Pokud je daňků v období říje větší počet na jednom území, daňci mezi sebou téměř nebojují a vzájemně se dobře snášejí. Během říje je ostražitost říjného daňka na říjišti značně snížena, avšak daněly jsou stále ve střehu. Dostat se k říjišti k pozorování, popř. k lovu, je velmi obtížné. Souboje daňků během říje jsou velmi časté a urputné, mnohdy u dospělých daňků končí zraněním nebo smrtí soka. Souboje lze pozorovat hned po vytlučení a pokračují až do zimních měsíců, ale nejsou vedeny s takovou intenzitou jako v říji. Při soubojích dochází často ke zranění daňků. Po prudkém úderu parožím do břišní krajiny dochází někdy po poranění břišní svaloviny k vytvoření traumatické kýly. Takto poranění daňci začínají hubnout a nejsou-li včas uloveni, většinou hynou. Výjimečně dochází i k usmrcení daňka, nejčastěji po probodnutí hrudníku a plic očníkem soka. Daňci různých věkových kategorií mezi sebou zpravidla nebojují, např. vařečkáč nenapadá lopatáče a ten naopak vařečkáře jako soka nebere na vědomí. Přestože daňci se v létě před říji velmi dobře připraví, v průběhu říje na své tělesné hmotnosti ztratí. Vytvářejí si poměrně velké zásoby tuku, které jsou uloženy jednak kolem ledvin, v oponě a okruží střev a také po celém těle, nejvíce na kýtách poblíž kelky (často až 3 cm vrstva). Protože v době říje daňci přijímají jen zlomek potravy a později několik dní nepřijímají vůbec 19

žádnou, kryjí svou energetickou potřebu z rezervního tuku. Hansen (1971) uvádí, že hmotnostní úbytek daňků během říje může dosahovat i více jak 20 kg. Nejprve je vstřebáván podkožní tuk, později pak také tuk kolem vnitřních orgánů. Rezervní tuk je v říji stravován prostřednictvím jater, které mají před říjí a během říje pozměněnou velikost, barvu i strukturu. V průběhu říje jsou játra zvětšená, okrově žlutá, na povrchu zrnitá, na pohmat křehká a značně ztučnělá. Mladí daňci, kteří se aktivně říje neúčastní, mají játra nezvětšená. Aktivně říjící daněk ztratí odbouráváním zásobního tuku až 25 % své tělesné hmotnosti. (Wolf et al., 2000). 3.4.4 Březost a kladení Oplodněná daněla je těžká (březí) 220 – 230 dnů. Na konci května se rozpadají tlupy holé zvěře, těžké daněly si vyhledávají místo ke kladení daňčete. Daňče z minulého roku, zpravidla bývá danělka, se zdržuje poblíž matky. Ke kladení daňčat si vybírají daněly většinou vysoký les s dostatkem bylinného podrostu a tak nehrozí ztráty zemědělskou mechanizací jako například u srnčí zvěře. Doba kladení je převážně v první polovině června, v našich podmínkách kladou daněly asi ve 12% v květnu, v červnu je to 72% a v červenci 16%. Kladení probíhá ve většině případů kolem poledne. Daněla vykladené daňče dokonale očistí, aby nebylo napadáno hmyzem a potom vyčistí místo kladení (spásá rostliny potřísněné plodovou vodou, zbytky po kladení a plodové blány). Je to pudové chování, které má vyčistit nebo zakrýt místo kladení, aby na něj nebyli upozorněni nepřátelé. Daněla klade zpravidla jen jedno daňče. Dvojčata u daňčí zvěře jsou velmi vzácnou výjimkou a vyskytují se sotva v 1 % případů. Daňčata se rodí v poměru pohlaví 1:1. Daňče po kladení váží 4-5 kg, ve většině případů váží daněček více než daněčka. Tělesný vývoj daňčete je velmi rychlý do konce listopadu, kdy daněček přibývá na hmotnosti 200g a daněčka 150g denně. Před zimou dosahuje daňče 20 - 25 kg. (Wolf et al., 2000)

3. 4. 5. Výměna srsti – přebarvování Výměna srsti probíhá dvakrát do roka a při jarním přebarvování se vyměňuje všechna srst. Jarní přebarvovaní je velmi rychlé a intenzivní. Přibližně začíná na začátku května a trvá až do konce června. Výměna srsti je hlavně ovlivňováno věkem, výživou a zdravotním stavem zvěře. Mladá zvěř začíná a končí přebarvování asi 14 dní dříve. Zvěř 20

nemocná a ve slabé tělesné kondici přebarvuje později. Rovněž březost daněl opožďuje přebarvování. Podzimní přebarvování probíhá tak, že zimní srst prorůstá letním osrstěním. Přebarvování začíná v září a končí u daněl ve druhé polovině října, u starších daňků koncem října až do počátku listopadu, trvá asi 40 dnů. U daňků se vlivem říje protahuje až na 50 dnů. (Klusák, 1985) 3. 4. 6. Růst, vytloukání a shazování parohů Paroh roste z pučnice jako zvláštní vazivo (parožina), tj. specifická předkostní, bohatě prokrvená a inervovaná tkáň, krytá jemně osrstěnou kůží zvanou lýčí nebo mech. Výživu rostoucího parohu obstarává tepna, vytvářející bohatou krevní síť mezi okosticí parohu a lýčím. Koncové kapiláry této sítě se sbíhají ve vrcholku parohu a pronikají do jeho nitra. Přeměna měkké parožiny v kompaktní kost postupuje od pučnice nahoru zpevňováním solemi vápníku a fosforu, přičemž houbovitá kost pučnice a parožní základna silně zavápní. Zvápněním posledního vrcholku parohu se uzavře krevní oběh mezi povrchem a houbovitou kostí, lýčí je špatně vyživováno, odumírá a ztrácí soudržnost s okosticí parohu. Svědivé pocity zvěř tlumí odíráním lýčí z parohu – tzv. vytloukání. Brzy po vytlučení ustane vnitřní krevní oběh a paroh se stává až do shození mrtvou kostí. Růst pučnic a tím i nasazování prvního paroží je v úzké souvislosti s odstavem daněčků, což je doba, kdy přestávají sát mateřské mléko. Daněčkům začínají růst pučnice ve věku 4 měsíců, ale zřetelně vidět jsou až ve věku 5-ti až 6-ti měsíců. V březnu začíná růst prvního paroží tvaru špičák, který bývá ukončen v polovině července a koncem července až počátkem srpna daněk – špičák - paroží vytlouká. První paroží je bez růží a zpravidla není členěné (vzácně má ve vrcholové části náznak členění, v žádném případě však nemá očník). Doba shazování paroží, a to nejen u špičáků může být ovlivněna i povětrnostními podmínkami, avšak rozhodujícím faktorem pro shazováním paroží je kvalita výživy, především přikrmování jadrným krmivem již od počátku března. Podle Klusáka (1985) lze rozlišovat čtyři základní typy špičáků. 1. Paroží je ve spodní třetině až polovině hruškovitě rozšířené, tato část je bohatě perlená drobnými perličkami a je tmavě zbarvena. Bazální část zvláště u silných špičáků je výrazně silnější než pučnice. Vytlučení hruškovité báze se proti horní části parohu opožďuje až o dva týdny. 21

2. Paroží má na bazální části krátké boční výrůstky, perlení je slabé, a to jen do výše výrostků (1-2cm), špičky nad výrůstky jsou slabé (tenké), i když někdy dosti dlouhé. Bazální část je jen o málo silnější než pučnice. 3. Paroží se od báze konicky zužuje ke špičce, silnější paroží bývá ve spodní části podélně rýhované, zpravidla tmavě zbarvené a stejně tlusté nebo jen o málo tlustší než pučnice. 4. Krátké paličkovité paroží, zpravidla bez perel a rýhování, často světle zbarvené, vysoké do 5 cm, bazální část je stejně tlustá jako pučnice. 3. 4. 7. Nestandardní vývoj paroží Při velmi příznivých povětrnostních podmínkách a při mimořádné nabídce kvalitní potravy již od září, např. při bohaté úrodě žaludů nebo při časném přikrmování kvalitním jadrným krmivem, se stává, že dobře vyspělým daněčkům začnou růst pučnice již koncem října a první paroží začíná růst již v prosinci nebo začátkem ledna. Toto paroží má obvykle tvar krátkých kuželíků nebo paliček 2 až 3 cm dlouhých a daněček je vytlouká od února do dubna a v květnu až v červnu je shazuje. Své druhé paroží tedy nasazuje ve věku 12-ti měsíců. Toto druhé paroží bývá ve tvaru vysokého špičáka nebo vidláka, šesteráka, popřípadě je ve své horní části rozšířeno ve vařečku, růže jsou vždy vytvořeny. Daněk pak toto paroží vytlouká ve druhém roce života, většinou v první polovině září a shazuje ho jako dvouletý v červnu. Pučnice jsou stejně silné jako u tříletých daňků. S předčasnou tvorbou paroží je spojena i tělesná vyspělost a jejich hmotnost se blíží o rok starším daňkům. Poprvé popsali tento jev Velek, Podolák a Hanzal (1977) v Poněšické oboře a Klusák (1985) v oboře Kralice. (Wolf et al., 2000) Běžněji než u jiné parohaté zvěře dochází u daňků k dvojparožení, a to především ve třetím roce života. Daňkovi začne růst druhé paroží dříve něž shodí první, což je způsobeno nedokončeným rozrušením vrstvičky kostních buněk mezi pučnicí a pečetí parohu, které je řízeno hormonálně a je podmínkou pro shození parohu. V tomto případě paroží roste (roní) jen z obvodu horní části pučnice a zčásti obepíná neshozenou špičku. Toto paroží pak nedosahuje normální velikosti ani tvaru. Vždy je vytvořena růže, někdy očník a lodyha nedělená nebo s opěrákem, popřípadě i s vařečkou. Dvojparožení se může vyskytnout na obou pučnicích najednou nebo vzácně jen na jedné. Při soubojích je někdy odlomená špička a zůstává po ní jamka nebo bývá odlomená lodyha. Často byly u daňků s dvojparožením zjištěny i jiné vady jako 22

chudozubost, v jednom případě chybělo dokonce 6 stoliček, v jiném případě byla zjištěna nefunkční ledvina. (Klusák, 1998) Ve čtvrtém roce života daněk nasazuje paroží v první polovině května, vytlouká je v druhé polovině srpna a shazuje v druhé polovině dubna až počátkem května příštího roku. Paroží má vytvořeny růže, očníky, opěráky a nad opěrákem má vytvořenou menší lopatu s krajkováním. Tento daněk je nazýván lopatáčem (slabý lopatáč). (Wolf et al., 2000) V dalších letech se nasazování parohů posouvá na konec dubna až začátek května, vytloukání na polovinu až konec srpna, ke shazování pak dochází v polovině dubna příštího roku. Paroží daňků v pátém roce života a starších má vyvinutou lopatu a jeho rozměry se zvyšují až do věku kulminace, což bývá mezi 8. až 98. parožím, to je ve věku osmi až deseti let. Parohy na vrcholu vývoje mají silné a poměrně dlouhé očníky, výrazné opěráky a dlouhé lopaty, které dosahují svého maxima, největší šířka lopat se posuzuje do horní části lopaty, krajkování se v dolní polovině lopat zkracuje, zatím co v horní části nabývá na délce, palec se rovněž prodlužuje a často se ještě rozděluje. Horní polovina lopat se vytáčí směrem dovnitř, takže při čelním pohledu je vidět vnější plochy lopat. Nad očníkem často bývá vytvořen krátký nadočník nebo častěji pouze puk. (Wolf et al., 2000) 3. 5. Postup při bodování daňčích trofejí podle metody CIC 1. Délka lodyh – se měří od spodní okraje růže až po nejvyšší bod uzavřené lopaty. Při měření se pásmo nasadí na spodní okraj růže, úhel mezi růží a lodyhou se volně přepne a vede se plynule po vnější straně lodyhy až po nejvyšší bod uzavřené lopaty. 2. Délka očníku – se měří od horního okraje růže po spodní straně očníku až po jeho hrot. 3. Délka lopaty – se měří po vnější straně lopaty od místa, kde se lodyha začíná rozšiřovat v lopatu, až k nejvyššímu bodu uzavřené lopaty. Pro přesné stanovení místa, kde se lodyha začíná rozšiřovat v opatu, platí: a) je to ono místo směrem k lopatě od místa měření horního obvodu, kde je obvod o 1 cm větší něž měřený horní obvod lodyhy b) v případech, kdy obvod je větší něž 130% měřeného spodního obvodu lodyhy (případy nízko nasazené lopaty), je to místo, kde se protíná myšlená osa opěráku 23

s osou lodyhy.Při vedení pásma se pásmo nesmí vzdálit od předního okraje lopaty více než je nejkratší vzdálenost mezi nejvyšším bodem uzavřené lopaty a předním okrajem lopaty. 4. Šířka lopaty – se měří jako obvod na nejširším místě lopaty kolmo k jejímu přednímu okraji bez zřetele na krajkování a krajkovité výrůstky. Polovina takto měřeného obvodu je hodnota šířky lopaty. 5. Obvod růže – se měří pásmem těsně přiloženým k obvodu růže s přepnutím všech rýh. 6. Spodní obvod lodyhy – se měří na nejslabším místě mezi očníkem a opěrákem. Chybí-li očník, měří se na nejslabším místě mezi růží a opěrákem, chybí-li opěrák, měří se na nejslabším místě mezi očníkem a lopatou, tato hodnota pak platí jak pro spodní, tak pro horní obvod lodyhy. 7. Horní obvod lodyhy – se měří na nejslabším místě mezi opěrákem a lopatou. Je-li hodnota horního obvodu lodyhy menší než 130% měřeného spodního obvodu, započítává se celá, je-li větší, započítává s pouze 130% hodnoty spodní obvodu. 8. Čistá hmotnost paroží – rozumí se hmotnost trofeje s krátce seříznutou lebkou s nosní kostí vážené nejdříve 3 měsíce po ulovení. Při celé lebce bez spodní čelisti se sráží 0,25 kg, při lebce, od níž byly odříznuty jen horní řady zubů a příslušná část lebky, se sráží 0,10 kg. V případech, kdy z komerčních důvodů je nutno provést hodnocení trofeje dříve než 3 měsíce po ulovení, je nutné dát přiměřenou srážku na vlhkost. U čerstvé preparované, avšak oschlé trofeje se sráží minimálně 10 %. 9. Barva – světle žlutá nebo uměle barvená šedá nebo středně hnědá

1 bod

hnědá až černá

2 body

0 bodů

10. krajkování – do krajkování se počítají pouze výrůstky, které jsou dlouhé 2 cm a delší. Máločetné, krátké krajkování 0 bodů, krajkování na 1/3 lopaty až 2 body, krajkování na 2/3 lopaty až 4 body a Krajkovaní po celém zadním okraji lopaty, včetně palce až 6 bodů. 11. vyspělost, pravidelnost a tvar paroží – maximálně 5 bodů, z čehož se mohou dát za vyspělost (mohutnost) až 3 body, za ušlechtilý tvar a pravidelnost až 2 body, jako pomůcku pro udělení bodů za vyspělost je možno, do určité míry zjištěnou čistou 24

hmotnost trofeje, a to tak, že trofeji o hmotnosti (2,75 – 3,00 kg 1 bod) za (3,01 – 3,25 kg 2 body ) a za (3,26 kg a více 3 body) 12. Nedostatečná rozloha – rozloha se měří kolmo na podélnou osu lebky jako vnitřní vzdálenost průsečíků linií měření délky a šířky lopat. Není-li spojnice těchto dvou bodu kolmá na podélnou osu lebky, je z každého bodu kolmo měřeno na vnitřní stranu protilehlé lopaty a za rozlohu s považuje větší vzdálenost : 1 bod = pod 85% průměrné délky lodyh, 2 bod = pod 80% průměrné délky lodyh, 3 bod = pod 75% průměrné délky lodyh, 4 bod = pod 70% průměrné délky lodyh, 5 bod = pod 65% průměrné délky lodyh a 6 bod = pod 60% průměrné délky lodyh 13. Vady lopat – nežádoucí tvary lopat : Kapří, káro nebo trojúhelníková lopata srážka až 6 bodů, rozeklaná lopata až 8 bodů, vícenásobně rozeklaná lopata až 10 bodů a šavlovitá lopata až 10 bodů. 14. Vady okrajů lopat – za nežádoucí okraje lopat se považují zcela hladké nebo troudovité zadní okraje a za to se udělují srážkové body 0 – 2 body. 15. Nesouměrnosti a nepravidelnosti –za nesouměrnosti a nepravidelnosti se považují: nestejné postavení lodyh, výrazně nestejná délka lodyh, větší rozdíly v délkách očníků a opěráků. Za tyto nepravidelnosti a nesouměrnosti je možno udělit 0–6 srážkových bodů. (Klusák, 2002) 3. 6. Určování věku u daňka evropského Určování věku ulovené daňčí zvěře lze přesněji určovat podle vyvinu chrupu, opotřebení zubů a některých dalších změn chrupu. Dále pak u daňků lze určovat staří podle výšky a síly pučnic a u daňků a daněl podle srůstu klínové kosti a znatelnosti lebečních švů. Mezi základní metody určování staří podle zubů je vývin chrupu, opotřebení stoliček, opotřebení řezáků, Eidmannova metoda a Mitchellova metoda. (Lochman, 1977)

25

4. Historie chovu v zájmovém území 4.1. Vypuštění daňčí zvěře Daňčí zvěř byla na Vítkovsku poprvé vypuštěna v roce 1968 a to v režijních honitbách Severomoravských státních lesů, lesním závodu Vítkov. Výměra obou honiteb byla 7102 ha pro daňčí zvěř připadalo 5200 ha. Režijní honitba Lesy měla cca 3500 ha a nacházela se v katastrálním území bývalé obce Lesy. Obec Lesy byla srovnána se zemí, protože se nacházela v hygienickému pásmu vodní nádrže Kružberk. Díky tomuto drastickému vystěhování obyvatel a následném zalesnění katastru obce, vzniklo území o obrovské rozloze, ve které se nacházela pouze přehrada a lesní komplexy. Tato honitba byla přezvěřena hlavně mufloní zvěří, která způsobila enormní škody loupáním a ohryzem. Také stav jelení zvěře se „podepsal“ na stavu porostů nižších věkových stupňů. Na celém území LZ byly v podstatě zakázány oplocenky, důvodem byl hrubý objem výroby. To znamenalo vhodné podmínky pro zvěř na těchto územích. V roce 1967, v letních měsících byla postavena první aklimatizační obůrka. Tato obůrka se nacházela v LZ Vítkov na polesí Budišov, lesní úsek Lopenice v režijní honitbě Lesy, ve středu honitby blízko zpevněné lesní cesty. Oborní plot byl konstruován z modřínové sloupoviny a klasického drátěného pletiva. Protože se jednalo pouze o dočasnou stavbu, nebylo použito trvanlivějších materiálů. Středem obůrky protékal potok, který zásoboval vodou asi 3 arový rybníček, který se nacházel také v obůrce. V nejvyšším místě obůrky byl vybudován velkokapacitní krmelec, ve kterém se přikrmovala zvěř celoročně. Rozloha obůrky zabírala cca 1 hektar. Obůrka byla na hranici dvou porostů, 20tileté smrkové mlaziny a 50tiletého jasanového porost. Celou stavbu obůrky a přikrmování měl na starosti p. hajný Mikulec a p. hajný Štolcar. Zároveň s obůrkou se začaly budovat ohrady pro odchyt spárkaté zvěře. Tyto odchyty byly postaveny celkem čtyři v honitbě Lesy a převážně sloužily k odchytu přemnožené mufloní a černé zvěře. Tyto odchyty sehrály ve vypuštění jednu z hlavních rolí. Odchytová ohrada se uzavírala padacími dvířky, které se ovládaly z blízkého posedu. Odchyty byly konstruovány tak, aby se v nich zvěř nezranila a aby z nich nemohla uniknout. Pro odchyt černé a mufloní zvěře se zřizovaly záběhy i několik desítek metrů dlouhé. Mezi ohradou a záběhem byla dvířka, která se podle potřeby uzavřela. Záběh byl rozdělen na několik komor, které od sebe byly odděleny posuvnými dvířky. Když do záběhu vběhlo více kusů zvěře, posuvná dvířka umožnila jednotlivý kus vběhlé zvěře

26

buď zavřít do přepravní bedny nebo pokud šlo o nevhodného jedince vypustit zpět do volné honitby. (Štolcar, 2008 – ústní sdělení) V roce 1969 bylo započato s vysazováním daňčí zvěře do volných honiteb užívaných mysliveckými sdruženími. Většina zvěře byla až na výjimky vypuštěna hned po přivezení do volné honitby, jen malé množství bylo umístěno do aklimatizačních obůrek. Do aklimatizační obůrky se zvěr umísťovala v podzimních měsících a po vykladení mláďat byla zvěř i s daňčaty vypuštěna do volnosti Zvěř pro zazvěřování byla nakupována z dobrých oborních chovů jako je obora Hukvaldy, Březka, Lešná a LZ Židlochovice. Teto kvalitní zvěře bylo vypuštěno jen malé množství. Většina vypuštěné zvěře, která se vypouštěla přímo do volné honitby byla nekvalitních hodnot, hledělo se pouze na počet kusů, kvalita nebyla předností. Z mysliveckých sdružení se akce zazvěřování účastnily MS Nové Vrbno, Čermná, Melč, Kerhartice. Celkem bylo vypuštěno něco přes 40 kusů daňčí zvěře různých kvalit. Hlavním iniciátorem této akce byl pan Ing. Kořínek, který zajistil nákup a vypuštění zvěře v honitbách užívaných mysliveckými sdruženími. Mezi zástupci LZ, státního statku a MS byla dohoda o vytvoření relativně velkých honiteb, ve kterých byl chov této zvěře efektivnější, protože výměra byla něco přes 2 tisíce hektarů a hranice byly vedeny ideálně po státních cestách a větších vodotečích. (Kořínek, Mlčoušek a Kabílka 2008 – ústní sdělení) 4.2. Zmapování původu zvěře Mufloní zvěř v režijní honitbě patřila k nadprůměrně silné populaci, která běžně ve čtvrtém roce vynikala zlatou medailí. Tato mufloní zvěř sehrála v zazvěřování daňčí zvěří velkou roli. Po vybudování odchytové ohrady bylo odchytnuto 14 muflonů, kteří byli posláni do Maďarska, do oblasti Gyulaj. Výměnou za mufloní zvěř bylo přivezeno 11 kusů daňčí zvěře (3 daňci a 8 daněl). Tito daňci byli vypuštěni v červenci do aklimatizační obůrky. Dále pak výměnou za zvěř černou a mufloní bylo dovezeno dalších 9 kusů daňčí zvěře z Litovle - 3 kusy daňků a 6 kusů daněl. Dovezená zvěř byla označena visačkou v pravém slechu. Všechna tato zvěř byla mladá do věku 3 let, jen jeden daněk byl stáří 4 let. Následující jaro bylo těchto 20 kusů vypuštěno do režijní honitby. Zpočátku se zdržovala v okolí obory a po dvou letech byla spatřena daňčí zvěř dále od aklimatizační obůrky. Zvěř vypuštěná v honitbách MS byla přivezena z LZ Židlochovice, Hukvaldy, Březka a Lešná. (Štolcar a Mlčoušek 2008 – ústní sdělení)

27

4.3. Důvod vypuštění daňčí zvěře na Vítkovsku Jak už bylo řečeno dříve, daňčí zvěř byla chována převážně v oborách a pro širší mysliveckou veřejnost byla téměř nedostupná. Zavedení nového druhu zvěře byl jeden z hlavních důvodů. Dalším důvodem bylo časté kolísání početních stavů srnčí zvěře a to v důsledku úhynu zvěře v tuhých zimách. Srnčí zvěř byla v té době jedinou významnou zvěří, kterou mohl lovit každý myslivec. Předposledním důvodem bylo zpestření druhové skladby lovené zvěře a tím zlepšení podmínek lovu zahraničních i tuzemských loveckých hostů. Následným důvodem bylo založení oblasti chovu daňčí zvěře na Vítkovsku.

28

5. Metodika 5.1. Zdroj materiálu k měření kraniometrické rozměrů na lebce daňka evropského Měřené trofeje byly nashromážděny z pravidelného každoročního odstřelu daňčí zvěře na Vítkovsku z deseti honiteb v letech 1995 až 2008. Vyhodnocovány byly trofeje daňčí zvěře, které byly uloveny v lokalitách působnosti MěÚ Vítkov a MěÚ Nový jičín. Většina trofejí byla měřena přímo doma u jednotlivých lovců a některé trofeje byly měřeny před výstavou trofejí pořádané každoročně OMS Opava a OMS Nový Jičín, které poskytl pan Ing. Neuwirt. 5.2. Postup při výběru a rozdělení jednotlivých rozměrů Materiál se skládal z 60 lebek daňků ve staří od čtyř let až po nejstarší desetileté. Daňci byli rozděleni do 4 skupin podle věků. Mladí slabí lopatáři věk 4 až 5 let. Silní lopatáři věk 6 let. Dospělí staří daňci skupina 7 letí a poslední skupina nejstarší daňci staří 8 a více let. Každou skupinu zastupovalo průměrně min. 15 daňků. Rozměry na lebce byly měřeny posuvnou registrační digitální průměrkou s přesností na setiny centimetru. Ostatní rozměry na paroží a lebce byly měřeny pásmem s přesností na desetiny centimetru. Pro stanovení kraniologické statistiky a charakteristiky vybrané populace daňka evropského bylo použito patnáct lebečních rozměrů. Jedná se o rozměry, které by mohly souviset s velikostí paroží a jsou snadno zjistitelné. Na paroží bylo měřeno také patnáct parametrů, které sloužily k zjištění bodové hodnoty CIC daňčí trofeje. Z těchto patnácti rozměrů byly vybrány pouze čtyři rozměry, které nejvíce charakterizují sílu daňčí trofeje. Z celkového počtu bodů CIC se nejvíce podílí délka lodyhy 18,6 %, následuje šířka a délka lopat 13,6 % a spodní obvod lodyhy 11,3 %. Parametry s nejmenším významem pro bodovou hodovou hodnotu CIC, jako je délka očníku, hmotnost paroží, přidělování vzhledových bodu a podobně byly vynechány, protože se podílejí na celkové bodové hodnotě CIC jen z 4,7 % . Za rozměry paroží do analýzy bylo vloženo tedy celkem 9 parametrů, za lebeční rozměry 15 parametrů a poslední byl vložen věk porovnávaných daňků. Dvacet pět zjištěných rozměrů bylo vloženo do pěti tabulek a všechny rozměry byly vzájemně statisticky porovnány v programu Statistika verze 9.0.. Byla vyhodnocena závislost korelační matice s hladinou významnosti α=0,05 %. Program vyhodnotil jednotlivé statistické závislosti mezi jednotlivými rozměry. Poté byly všechny statisticky významné parametry vyšší jak 0,50 rozděleny podle stupnice závislostí. 29

Stupnice závislosti Slabá závislost 0,50 až 0,59 Střední závislost 0,6 až 0,69 Silná závislost 0,7 až 0,79 Velmi silná závislost 0,8 až 0,89 Nejsilnější závislost 0,9 až 0,99 Všechny parametry nad 0,50 byly popsány v kapitole sedmé výsledky. V kapitole výsledky byla také vyhodnocená statistická závislost velikosti lebky na velikost paroží.

5.3. Kraniometrické měření rozměrů na lebce daňka evropského (Dama dama)

Obrázek č.1: Lebka daněk evropský (upraveno Kapras, 2008)

1. Obecná délka

9. Šířka horní čelisti

2. Kondylobasální délka

10. Výška viscerální části lebky

3. Lícně-viscerální délka

11. Podélná šířka pučnice

4. Délka nosních kostí

12. Příčná šířka pučnice

5. Délka intermaxilly

13. Šířka vnitřních hran pučnic

6. Délka maxilly

14. Diastema mandibuly

7. Délka řady horních stoliček

15. Šířka interorbitální

8. Maximální šířka v lícní části

30

První rozměr na lebce se nazývá obecná délka a představuje vzdálenost mezi řezákovou kostí osa incisiva a šupinou kostí týlní squama ossis occipitalis. Druhý rozměr je kondylobasální délka - vzdálenost týlního hrbolu condylus occiptalis a okraje řezákové kosti osa incisiva. Třetí rozměr je lícně-viscerální délka, která se měří od kraniální části řezákové kosti paris cranialis ossis incisivi po slzné kanálky canaliculi lacrimales. Čtvrtý rozměr je délka nosních kostí, jedná se o vzdálenost od předního okraje nosních kostí os nasale po jejich nejzažší výběžek na srůstu s kostí čelní os frontale. Pátý rozměr je délka intermaxily, která se měří od vnějšího okraje kosti řezákové os incisiva po jejím horním okraji ke švu mezi kostí řezákovou a čelistní. Šestý rozměr je délka maxily, jedná se o vzdálenost měřenou v ose lebky od kraniálního okraje řezákové kosti os incisiva přes mezi lůžkový okraj margo interalveolaris včetně horní čelisti maxilly po zadní okraj stoličky M3. Sedmý rozměr je délka řady horních stoliček měřená po ose řady stoliček od okraje P1 až po okraj stoličky M3. Osmý rozměr je maximální šířka v lícní části, jedná se o maximální vzdálenost spodních hran očnic nebo také lze měřit vzdálenost mezi jařmovými výběžky spánkové kosti processus zygomaticus ossis temporalis. Devátý rozměr je šířka horní čelisti, jedná se o šířku kosti řezákové ossis incisiva v nejširším místě, měřená shora na úrovni předních výběžků kostí nosních os nasale. Desátý rozměr je výška viscerální části lebky, jedná se o svislou vzdálenost měřenou mezi stoličkami M2 a M3 ke spoji kostí nosních os nasale s kostí čelní osa frontale. Jedenáctý rozměr je podélná šířka pučnice, která se měří na levé pučnici bassis cornus v nejtenčím místě ve směru osy lebky. Dvanáctý rozměr je příčná šířka pučnice, která se měří na levé pučnici bassis cornus v nejtenčím místě kolmo na osu lebky. Třináctý rozměr je šířka vnitřních hran pučnic, která se měří jako vnitřní vzdálenost mezi levým a pravým vnitřním okrajem pučnice bassis cornus. Čtrnáctý rozměr je délka diastema mandibuly, která se měří od kraniálního okraje řezákové kosti os incisiva včetně mezi lůžkového okraje margo interalveolaris až po přední hranu P1.Patnáctý rozměr je šířka interorbitální, jedná se o minimální vnitřní vzdálenost hran očnic, měřená v místě srůstu čelní kosti os frontale a kosti slzní os lacrimale.

5.4. Kraniometrické měření rozměrů na paroží daňka evropského (Dama dama) 16. Délka lopaty 17. Délka lodyhy 18. Šířka lopaty 19. Spodní obvod lodyhy

Obrázek č. 2: Popis paroží daňka Šestnáctý rozměr je délka lopaty. Délka lopaty se měří po vnější straně lopaty od místa, kde se lodyha začíná rozšiřovat v lopatu, až k nejvyššímu bodu uzavřené lopaty. Pro přesné stanovení místa, kde se lodyha začíná rozšiřovat v lopatu platí, že je to ono místo směrem k lopatě od místa měření obvodu, kde je obvod o 1 cm větší než měřen horní obvod lodyhy. Při měření se musí dbát na to, aby se pásmo nevzdálilo od předního okraje lopaty více než je nejkratší vzdálenost mezi nejvyšším bodem uzavřené lopaty a předním okrajem lopaty. Sedmnáctý rozměr je délka lodyhy. Délka lodyhy se měří od spodního okraje růže až po nejvyšší bod uzavřené lopaty. Za uzavřenou lopatu se považuje jen ta část lopaty, kde šířka lopaty je větší než polovina největší měřené šířky lopaty, to platí především u lopatovitých výběžků v horní části lopaty. Při měření délky lodyhy se pásmo nasadí na spodní okraj růže, úhel mezi růží a lodyhou se volně přepne a vede se plynule po vnější straně lodyhy až po nejvyšší bod uzavřené lopaty. Osmnáctý rozměr je šířka lopaty. Šířka lopaty se měří jako obvod na nejširším místě lopaty kolmo k jejímu přednímu okraji bez zřetele na krajkování a krajkovité výrůstky. Polovina takto měřeného obvodu je hodnota šířky lopaty. Devatenáctý rozměr je spodní obvod lodyhy. Spodní obvod lodyhy se měří na nejslabším místě mezi očníkem a opěrákem. Chybí-li očník, měří se na nejslabším místě mezi růží a opěrákem, chybí-li opěrák, měří se na nejslabším místě mezi očníkem a lopatou a tato hodnota platí jak pro spodní, tak pro horní obvod lodyhy. (Wolf et al., 2000)

- 32 -

6. Základní charakteristika zájmového území 6. 1. Popis zájmového území Území výskytu daňčí zvěře leží na LHC Vítkov na Severní Moravě. Severní část hraničí s LHC Opava, severovýchodní část s LHC Šenov, jižní část s LHC Frenštát p. Radhoštěm, západní pak postupně od jihu s vojenskými lesy a statky Lipník nad Bečvou, LHC Šternberk a LHC Bruntál. Organizačně přísluší LHC pod Lesní správu Vítkov, zastoupenou Lesy České republiky s.p.. Celé toto území se nachází v PLO 29 Nízký Jeseník. Nízký jesení a Oderské vrchy je rozsáhlá přírodní lesní oblast o rozloze 755 km2 východně od Jeseníků až k řece Odře. Je to nejvýchodnější část sudetské soustavy. Hranice PLO přesně definuje příloha k vyhlášce č. 83/1996 Sb. Geomorfologicky představuje rozsáhlou zvrásněnou a erozí silně zarovnanou kru hornin spodního karbonu (kulmské droby a břidlice). Kromě přechodu do předhoří Hrubého Jeseníku je oblast výrazně ohraničena od sousedních nížin. V okolí Bruntálu je několik vyhaslých sopek (Uhlířský vrch, Velký a Malý Roudný, Venušina sopka). Jsou zde hojné vývěry minerálních vod, z nichž je známa Ondrášovka. Nízký Jeseník dosahuje největší výšky v západní části (Dobřečovská hora 809 m n. m., Slunečná 800 m n. m.). Oderské vrchy se označují četnými rozsáhlými plošinami na rozvodí vodních toků, okrajové části mají hluboká údolí s příkrými svahy. Na plošinách převládají hlinité půdy, často oglejené. (Průša, 2001) Oblast patří do klimatického okrsku mírně teplého, mírně vlhkého (na severozápadě vlhkého), vrchovinného. V nižších polohách, na mírných sklonech a plošinách postupně převládalo zemědělství, lesnatost se pohybuje okolo 30%. Přirozené rozsáhlé lesy jedlobukové a jedlové s původním jesenickým modřínem byly báňského a hutního podnikání od 16. století značně poničeny. Vůdčím LVS je stupeň dubobukový a jedlobukový s převahou bohatých a svěžích typů na živných půdách. Značné zastoupení mají společenstva na oglejených půdách s původní velkou částí jedle – jedliny, smrkové jedliny a jedlové doubravy. Zastoupen je i LVS bukový, v nižších polohách v okrajích jsou bukové doubravy, na kamenitých půdách klenové a lipové bučiny. Málo je suťových javořin, na mokrých plochách jsou prameništní olšiny a potoční jasaniny. Původní smíšené a listnaté lesy byly většinou přeměněny na smrkové monokultury. Řídce se vyskytují malé zbytky porostů s přirozenou skladbou dřevin, z nichž některé by zasluhovaly ochranu. (LHP platnost 2003 -2012 LS Vítkov)

- 33 -

6. 2. Hydrologické poměry Zájmové území je bohaté na spousty potůčků, potoků a říček a mnoho přírodních nadrží a rybníků. Po stránce hydrologické je území odvodňováno velkou řadou drobných vodních toků a dvěma řekami. Vody ze severní části sbírá řeka Moravice s přehradou Kružberk, která se mimo mé zájmové území vlévá do řeky Opavy. Jižní část zájmového území odvodňuje řeka Odra, která pak přebírá i vody řeky Opavy. Celé území tak naleží k povodí Baltského moře.(LHP platnost 2003 -2012 LS Vítkov) 6. 3. Geologické poměry Až na malé výjimky je geologické podloží tvořeno paleozoickými flyšovými sedimenty nazývanými kulmem. Vesměs jde o sedimenty spodního karbonu. Moravské vrstvy jsou flyšovité souvrství s převahou břidlice. Břidlice jsou černošedé, černé na odlučných plochách matné nebo mdle lesklé. Jsou místy slabě vápnité, proměnlivě písčité. Jejich hlavní složení je z chloritu, sericitu a křemene (vzácně biotit a živec). Tato břidlice se často používá jako pokrývačská krytina střech někdy i jako obkladový materiál. Psamity moravských vrstev jsou šedomodré nebo šedozelenomodré. Jsou to droby nebo drobové pískovce středně nebo jemně zrnité, místy hrubozrnné až drobně slepencové. Mocnost souvrství je 1200- 2000 metrů. Hradecké vrstvy se vyskytují na východ od pomyslné čáry Krnov Cvilín – Vítkov – Střítěž. Celé toto souvrství je opět tvořeno flyšem (psefity, psamity a v menší míře pelity). Nejnižší část cyklů jsou opět slepence složené převážně z křemene, fylitu, vyvřelin žuly a kulmských sedimentů. Droby ve vrstvách o několika cm do několika dm tvoří převážně křemen, živce draselné, plagioklasym albit, chlorit, biotit, muskovit a jiné. Jílovité a siltovito-jílovité břidlice nejvyšších poloh flyšových cyklů jsou šedomodré až černé, tence vrstevnaté, střípkovité, destičkovité až lupenité. Místy zjištěné i uhelné vložky. V celém území je primární podloží často, hlavně na svazích a žlebech, překryto deluviálními hlínami různé mocnosti. (LHP platnost 2003 -2012 LS Vítkov) 6. 4. Pedologické poměry Pedologické poměry zájmového území jsou málo diferencované, protože i podloží je poměrně homogenní (kulmské droby a břidlice). Základním půdním typem je mezotrofní hnědá lesní půda, neboli typická kambiem mezotrofní. Podle kategorie lesních typů je tento půdní typ mírně diferencován. V převažující kategorii B (bohatá) je - 34 -

tato mezotrofní hnědá lesní půda hlinitá, písčitohlinitá až hlinitopísčitá, s mullovým móderem až móderem, štěrkovitá od 30 – 50 %, velmi hluboká, čerstvě vlhká, kyprá. V kategorii S (svěží) je to obdobné, pouze vlhkost půdy je nižší – mírně až čerstvě vlhká, kyprá. V kategorii H (hlinitá) je to mezotrofní, nebo oglejená hnědá lesní půda (oglejená kambiem, ale na hlínách nebo na sprašových hlínách i luvizem) s móderem, hlinitá, slabě štěrkovitá, ale i bez štěrku, velmi hluboká, čerstvě vlhká, ulehlá. V kategorii A (acerózní) jde rovněž o mezotrofní hnědou lesní půdu (typická kambiem), s mullovým móderem až móderem , hlinitou až hlinitopísčitou, ale už shora štěrkovitou až balvanitou (nad 50%), hlubokou, čerstvě vlhkou, kyprou. Kategorie F (kapradinová) je obdobná, pouze štěrku je do 50 % a je vázána na svahy nad 25 stupňů. V kategorii O (oglejená) jsou to hnědé lesní půdy, výrazně oglejené až pseudogleje, jílovitohlinité až hlinité, slabě štěrkovité, nebo bez štěrku, velmi hluboké, čerstvě vlhké až vlhké a ulehlé. Kategorie D (diluvia) mají mezotrofní hnědé lesní půdy, často humozní s mullem až mullovým móderem, hlinité až hlinitopísčité, jen 20 % štěrkovité, velmi hluboké, až vlhké, kypré. Kolem vodotečí se vyskytuje naplavené půda (fluvizem), s mullem, hlinitá až hlinito písčitá, štěrkovitá, velmi hluboká, vlhká, kyprá až ulehlá. (LHP platnost 2003 -2012 LS Vítkov) 6. 5. Zhodnocení stavu lesa Druhová dřevinná skladba je na tomto území sice pestrá, ale co do rozlohy silně dominují jehličnany. Základní dřevinou je smrk, který zaujímá 62,73% plochy. Jehličnany dohromady pak mají 76,14%. Jejich zastoupení ve věkových stupních je vcelku vyrovnané. Podíl smrku ve všech věkových kategoriích víceméně stabilní. Se zastoupením modřínu 7 % je tomu obdobně jako u smrku. U jedle 2,51 % a borovice 3,71 % je průběh zastoupení víceméně shodný. Více jsou zastoupeny v prvním věkovém stupni a potom až v porostech mýtního věku. Z introdukovaných jehličnanů je zastoupena okrajově douglaska (0,13%) a to v celém věkovém spektru, jedle obrovská a smrk pichlavý – v prvním věkové třídě a jako rarita Cypřišek v desátém věkovém stupni. Nevýznamně se vyskytují i další jehličnany – smrk omorika, jedle ojíněná, borovice černá a vejmutovka. Listnaté dřeviny zaujímají v celku 23,86 %. Nejrozšířenějšími

dřevinami

jsou

buk

(7,58%),

javory

(3,65%)

a

lípy

(3,70%).Významné zastoupení má ještě dub, habr, jasan, olše a bříza. Jmenované dřeviny se vyskytují ve všech věkových stupních, jejich zastoupení však různě kolísá. Buk je výrazně zastoupen zejména v prvním věkovém stupni, což vypovídá - 35 -

o probíhající změně druhové skladby. Věková struktura na zájmovém území je velmi nevyrovnaná. První a pátý věkový stupeň mají abnormální zastoupení mimo jiné pak porosty nad 100 let. Zdravotní stav lesů je do značné míry ovlivňován zdravotním stavem dřeviny smrk. Dlouhodobě se objevuje žloutnutí jehlic neznámého původu, které způsobuje oslabení napadených jedinců i celých porostů a vytváří vstupní bránu pro gradaci kůrovce, kterého je tady v poslední době velmi mnoho. Vedle žloutnutí porostů je dalším významným nebezpečím pro smrkové porosty václavka smrková, která výrazným způsobem postihla místa na náhorních rovinách. Takto trvale oslabené porosty v kombinaci s dopady výrazného srážkového deficitu jsou výrazně ohroženy sekundárními škůdci. Porosty smrku jsou výrazně poškozeny loupáním a ohryzem. Nejhorší stav je v porostech ve věku 40- 60 let okolo přehrady Kružberk. Tyto porosty byly zakládány na zemědělských pozemcích před 50 lety jako smrkové monokultury. Škody zvěří v těchto porostech způsobují zvýšené procento hnilob (85%) a celkovou sníženou stabilitu porostů. (LHP platnost 2003 -2012 LS Vítkov) 6. 6. Vyhodnocení přírodních podmínek pro chov daňčí zvěře Pro chov daňčí zvěře ve volnosti jsou vhodné lokality v nadmořských výškách do 550 m.n.m, jedná se hlavně o roviny a pahorkatiny. Zájmové území je až na výjimky v nadmořské výšce do 600 m.n.m. Daňčí honitby jsou většinou lesní nebo smíšené s převahou lesa. V severovýchodní časti zájmového území je převaha travních a polních ploch nad lesními komplexy, ostatní části území jsou s převahou lesa. Důležité kriterium je především druhové složení lesa. Základní dřevinou je smrk, který zaujímá 62,73 % plochy. Jehličnany dohromady pak mají 76,14%. Jejich zastoupení ve věkových stupních je vcelku vyrovnané. Podíl smrku ve všech věkových kategoriích víceméně stabilní. Se zastoupením modřínu 7 % je tomu obdobně jako u smrku. U jedle 2,51 % a borovice 3,71 % je průběh zastoupení víceméně shodný. Listnaté dřeviny zaujímají v celku 23,86 %. Nejrozšířenějšími dřevinami jsou buk (7,58%), javory (3,65%) a lípy (3,70%). Významné zastoupení má ještě dub, habr, jasan, olše a bříza. Zastoupení listnatých dřevin pro dokonalý chov daňčí zvěře je podle Klusáka (1985) asi okolo 60 % a minimum se pak pohybuje okolo 25 %. V lesních porostech nejvýznamnější dřevinou pro daňčí zvěř je především dub, dále jsou vhodné dřeviny habr, buk, jasan, lípa a zvláštní postavení má jírovec, jehož stromořadí, skupinky nebo solitéry by neměly chybět v žádné daňčí honitbě. Daňčí zvěř v podmínkách zdejších

- 36 -

smíšených honiteb velmi dobře prosperuje. Snáší i tuhé zimy a vyšší sněhovou pokrývku. (Wolf a kol.,2000) 6. 7. Klimatické poměry Podle atlasu podnebí náleží území do následujících oblastí a okrsků: B – mírně teplé oblasti okrsku (B3 mírně teplý, mírně vlhký, s mírnou zimou, B5 miřně teplý, mísrně vlhký, pahorkatinový, B8 vrchovinový) C - Chladné oblasti okrsku (C1 mírně chladný oblast červená hora) (LHP 2003 -2012 LS Vítkov) Tabulka Klimatických údajů 2007/2008 Počet letních dnů (dnů s maximem teploty nad 25 °C)

20 dnů

Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více

141 dnů

Počet mrazových dnů

116 dnů

Počet ledových dnů ( dnů s maximem teploty pod 0 °C)

41 dnů

Průměrná teplota v lednu

+ 0,4 °C

Průměrná teplota v červenci

+16,6 °C

Průměrná teplota v dubnu

+ 8,6 °C

Průměrná teplota v říjnu

+ 5,4 °C

Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více

116 dnů

Srážkový úhrn za vegetační a zimní období

859,4mm

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

83 dnů

Počet dnů zamračených (dnů s oblačností nad 80%)

150 dnů

Počet dnů jasných (dnů s oblačnosti do 20%)

40 dnů

(meteorologická stanice - Červená hora u Libavé) - 37 -

7. Výsledky 7.1. Výsledky popisné statistiky 4-letých a 5-letých daňků. 1. Obecná délka je vzdálenost od řezákové kosti až po šupinu kosti týlní. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná obecná délka 29,34 cm, maximální 29,84 cm a minimální 27,60 cm. 2. Kondylobasální délka je vzdálenost mezi týlním hrbolem a kraniálním okrajem řezákové kosti. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná kondylobasální délka 27,63 cm, maximální 28,40 cm a minimální 26,40 cm. 3. Lícně-viscerální délka je rozměr od kraniální části řezákové kosti po slzné kanálky. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná lícně-viscerální délka 15,34 cm, maximální 15,90 cm a minimální 14,60 cm. 4. Délka nosních kostí je vzdálenost od počátku kosti os nasale až po její konec. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná délka nosních kostí 10,51 cm, maximální 10,85 cm a minimální 9,80 cm. 5. Délka intermaxilly je vzdálenost řezákové kosti. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná délka intermaxilly 5,66 cm, maximální 5,90 cm a minimální 5,45 cm. 6. Délka maxilly je vzdálenost měřený od kraniálního okraje řezákové kosti přes mezilůžkový okraj, včetně horní čelisti., ale jen po zadní okraj M3. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná délka maxilly 16,23 cm, maximální 16,46 cm a minimální 16,00 cm. 7. Délka řady horních stoliček je vzdálenost od okraje předstoličky P1 až po okraj stoličky M3. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná délka řady horních stoliček 8,34 cm, maximální 8,79 cm a minimální 8,10 cm. 8. Maximální šířka v lícní části je vzdálenost mezi jařmovými výběžky spánkové kosti. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná maximální šířka v lícní části 13,07 cm, maximální 13,48 cm a minimální 12,90 cm. 9. Šířka horní čelisti je vzdálenost v nejširším místě řezákové kosti. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná šířka horní čelisti 5,31 cm, maximální 5,84 cm a minimální 4,70 cm.

- 38 -

10. Výška viscerální části lebky je vzdálenost od lůžkového výběžku dorzálně od M3 k nadočnicovým otvorům na kosti čelní. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná výška viscerální části lebky 9,27 cm, maximální 9,95 cm a minimální 8,50 cm. 11. Podélná šířka pučnice je šířka pučnice měřená v ose lebky. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná podélná šířka pučnice 3,03 cm, maximální 3,35 cm, minimální 2,40 cm. 12. Příčná šířka pučnice je šířka pučnice měřená kolmo na osu lebky. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná příčná šířka pučnice 3,18 cm, maximální 3,38 cm a minimální 2,70 cm. 13. Šířka vnitřních hran pučnic je vzdálenost mezi vnitřním levým a vnitřním pravým okrajem pučnice. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná šířka vnitřních hran pučnic 5,31 cm, maximální 5,75 cm a minimální 4,85 cm. 14. Diastema mandibuly je vzdálenost od kraniálního okraje řezákové kosti, včetně mezilůžkového okraje až po P2. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná diastema mandibuly 8,27 cm, maximální 8,60 cm a minimální 7,20 cm. 15. Šířka interorbitální je šířka v místě srůstu čelistní kosti a kosti slzní. U čtyřletých a pětiletých daňků je průměrná šířka interorbitální 9,84 cm, maximální 10,20 a minimální 9,40 cm.

Výsledky statistické závislosti 4-letých a 5-letých daňků Statistická závislost věku na délce horních stoliček je 0,66 (středně silná závislost), závislost věku na délce diastema mandibuly je 0,81 (velmi silná závislost) a závislost věku na délce lodyhy je 0,72 (silná závislost). Statistická závislost obecné délky na kondylobasální délce je 0,91 (nejsilnější závislost), závislost obecné délky na lícněviscerální délce je 0,62 (středně silná závislost), závislost obecné délky na délce nosních kostí je 0,57 (slabá závislost), závislost obecné délky na šířce horní čelisti je 0,58 (slabá závislost), závislost obecné délky na délce diastema mandibuly je 0,85 (velmi silná závislost), závislost obecné délky na délce lodyhy je 0,64 (středně silná závislost), závislost obecné délky na spodním obvodu lodyhy je 0,59 (slabá závislost) a závislost obecné délky na počet bodů CIC je 0,60 (středně silná závislost). Statistická závislost kondylobasální délky na délce lícně-viscerální je 0,54 (slabá závislost), závislost - 39 -

kondylobasální délky na délce nosních kostí je 0,58 (slabá závislost), závislost kondylobasální délky na délce horních stoliček je 0,55 (slabá závislost), závislost kondylobasální délky na délce diastema mandibuly je 0,69 (středně silná závislost), závislost kondylobqasální délky na délce lopaty je 0,53 (slabá závislost), závislost kondylobasální délky na délce lodyhy je 0,79 (silná závislost) a závislost kondylobasální délky na počtu bodů CIC je 0,73 (silná závislost). Statistická závislost lícně-viscerální délky na délce nosních kostí je 0,83 (velmi silná závislost). Statistická závislost délky nosních kostí na šířce horní čelisti je 0,67 (středně silná závislost), závislost délky nosních kostí na délce lopaty 0,59 (slabá závislost) a závislost délky nosních kostí na délce lodyhy je 0,69 (středně silná závislost). Statistická závislost délky intermaxilly na délce lopaty je 0,71 (silná závislost), závislost délky intermaxilly na délce lodyhy je 0,64 (středně silná závislost) a závislost délky intermaxilly na šířce lopaty je 0,62 (středně silná závislost). Statistická závislost délky maxilly na maximální šířce v líci je 0,55 (slabá závislost). Statistická závislost délky horních stoliček na šířce horní čelisti je 0,55 (slabá závislost ), závislost délky horních stoliček na délce diastema mandibuly je 0,66 (středně silná závislost), závislost délky horních stloiček na šířce interorbitální je 0,55 (slabá závislost), závislost délky horních stoliček na délce lopaty je 0,52 (slabá závislost), závislost délky horních stoliček na délce lodyhy je 0,69 (středně silná závislost), závislost délky horních stoliček na spodním obvodu lodyhy je 0,58 (slabá závislost) a závislost délky horních stoliček na počtu bodů CIC je 0,58 (slabá závislost). Statistická závislost šířky horní čelisti na délce lodyhy je 0,57 (slabá závislost). Výška viscerální není závislá na žádném z ostatních měřených rozměrů rozměrů. Statistická závislost podélné šířky pučnice na příčné šířce pučnice je 0,81 (velmi silná závislost), závislost podélné šířky pučnice na délce lopaty je 0,51 (slabá závislost), závislost podélné šířky pučnice na šířce lopaty je 0,53 (slabá závislost) a závislost podélné šířky pučnice na spodní obvod lodyhy je 0,81 (velmi silná závislost). Statistická závislost příčné šířky pučnice na spodní obvod lodyhy je 0,67 (středně silná závislost). Statistická závislost šířky vnitřních hran pučnic na šířce interorbitální je 0,66 (středně silná závislost). Statistická závislost délky diastema mandibuly na délce lodyhy 0,56 (slabá závislost). Statistická závislost šířky interorbitální na spodní obvod lodyhy je 0,70 (silná závislost). Statistická závislost délyk lopaty na délce lodyhy je 0,76 (silná závislost), závislost délky lopaty na šířce lopaty je 0,89 (velmi silná závislost), závislost délky lopaty na spodní obvod lodyhy je 0,61 (středně silná závislost) a závislost délky lopaty na počtu bodů CIC je 0,75 (silná závislost). Statistická závislost délky lodyhy na - 40 -

šířce lopaty je 0,71 (silná závislost) a závislost délky lodyhy na počtu bodů CIC je 0,79 (silná závislost). Statistická závislost šířky lopaty na spodní obvod lodyhy je 0,79 (silná závislost) a závislost šířky lopaty na počtu bodů CIC je 0,74 (silná závislost). Statistická závislost spodního obvodu lodyhy na počtu bodů CIC je 0,63 (středně silná závislost). 7.2. Výsledky popisné statistiky 6-letých daňků. 1. Obecná délka je vzdálenost od řezákové kosti až po šupinu kosti týlních. U šestiletých daňků je průměrná obecná délka 29,53 cm, maximální 30,00 cm a minimální 28,75 cm. 2. Kondylobasální délka je vzdálenost mezi týlním hrbolem a kraniálním okrajem řezákové kosti. U šestiletých daňků je průměrná kondylobasální délka 28,19 cm, maximální 28,75 cm a minimální 27,70 cm. 3. Lícně-viscerální délka je vzdálenost od kraniální části řezákové kosti po slzné kanálky. U šestiletých daňků je průměrná lícně-viscerální délka 15,64 cm, maximální 16,19 cm a minimální 14,78 cm. 4. Délka nosních kostí je vzdálenost od počátku kosti os nasale až po její konec. U šestiletých daňků je průměrná délka nosních kostí 10,77 cm, maximální 11,20 cm a minimální 10,30 cm. 5. Délka intermaxilly je délka řezákové kosti. U šestiletých daňků je průměrná délka intermaxilly 5,77 cm, maximální 6,05 cm a minimální 5,38 cm. 6. Délka maxilly je vzdálenost od kraniálního okraje řezákové kosti přes mezilůžkový okraj, včetně horní čelisti, ale jen po zadní okraj M3. U šestiletých daňků je průměrná délka maxilly 16,37 cm, maximální 16,78 cm a minimální 16,00 cm. 7. Délka řady horních stoliček je vzdálenost od okraje předstoličky P1 až po okraj stoličky M3. U šestiletých daňků je průměrná délka řady horních stoliček 8,46 cm, maximální 8,75 cm a minimální 8,20 cm. 8. Maximální šířka v lícní části je vzdálenost mezi jařmovými výběžky spánkové kosti. U šestiletých daňků je průměrná maximální šířka v lícní části 13,17 cm, maximální 13,45 cm a minimální 12,90 cm.

- 41 -

9. Šířka horní čelisti je vzdálenost v nejširším místě řezákové kosti. U šestiletých daňků je průměrná šířka horní čelisti 5,41 cm, maximální 5,80 cm a minimální 5,12 cm. 10. Výška viscerální části lebky je vzdálenost od lůžkového výběžku dorzálně od M3 k nadočnicovým otvorům na kosti čelní. U šestiletých daňků je průměrná výška viscerální části lebky 9,51 cm, maximální 9,88 cm a minimální 8,80 cm. 11. Podélná šířka pučnice je šířka pučnice měřená v ose lebky. U šestiletých daňků je průměrná podélná šířka pučnice 3,11 cm, maximální 3,50 cm, minimální 2,70 cm. 12. Příčná šířka pučnice je šířka pučnice měřená kolmo na osu lebky. U šestiletých daňků je průměrná příčná šířka pučnice 3,29 cm, maximální 3,60 cm a minimální 2,90 cm. 13. Šířka vnitřních hran pučnic je to vzdálenost mezi vnitřním levým a vnitřním pravým okrajem pučnice. U šestiletých daňků je průměrná šířka vnitřních hran pučnic 5,02 cm, maximální 5,40 cm a minimální 4,40 cm. 14. Diastema mandibuly je vzdálenost od kraniálního okraje řezákové kosti, včetně mezilůžkového okraje až po P2. U šestiletých daňků je průměrná diastema mandibuly 8,25 cm, maximální 8,60 cm a minimální 7,85 cm. 15. Šířka interorbitální je šířka v místě srůstu čelistní kosti a kosti slzní. U šestiletých daňků je průměrná šířka interorbitální 9,91 cm, maximální 10,25 a minimální 9,45 cm. Výsledky statistické závislosti 6-letých daňků Statistická závislost věku na obecné délce je 0,53 (slabá závislost), závislost věku na lícně-viscerální délce je 0,61 (středně silná závislost), závislost věku na výšce viscerální je 0,60 (středně silná závislost), závislost věku na šířce interorbitální. Statistická závislost obecné délky na kodylobazální délce je 0,65 (středně silná závislost), závislost obecné délky na délce viscerální je 0,63 (středně silná závislá), závislost obecné délky na výšce viscerální je 0,61 (středně silná závislost), závislost obecné délky na délce lodyhy je 0,56 (slabá závislost), závislost obecné délky na spodním obvodu lodyhy je 0,60 (středně silná závislost). Statistická závislost kondylobasální délky na délce lícněviscerální je 0,68 (středně silná závislost), závislost kondylobasální délky na maximální - 42 -

šířce v líci je 0,56 (slabá závislost) a závislost kondylobasální délky na podélné šířce pučnice 0,56 (slabá závislost) a závislost kondylobasální délky na délce lopaty je 0,50 (slabá závislost). Statistická závislost délky lícně-viscerální na délce nosních kostí 0,57 (slabá závislost), závislost délky lícně viscerální na maximální šířce v líci je 0,70 (silná závislost) a závislost lícně-viscerální délky na výšce viscerální 0,82 (velmi silná závislost). Statistická závislost délky nosních kostí na výšce viscerální je 0,61 (středně silná závislost) a závislost délky nosních kostí na délce lodyhy 0,54 (slabá závislost). Statistická závislost délky intermaxilly na délce horních stoliček je 0,67 (středně silná závislost) . Statistická závislost délky maxilly na maximální šířce v líci je 0,68 (středně silná závislost). Statistická závislost délky horních stoliček na šířce lopaty je 0,69 (středně silná závislost). Statistická závislost maximální šířky v líci na výšce viscerální 0,57 (slabá závislost). Statistická závislost šířky horní čelisti na výšce viscerální je 0,56 (slabá závislost). Statistická závislost podélné šířky pučnice na příčné šířce pučnice 0,87 (velmi silná závislost) a závislost podélné šířky pučnice na délce lopaty je 0,52 (slabá závislost), závislost podélné šířky pučnice na spodním obvodu lodyhy je 0,68 (středně silná závislost). Statistická závislost příčné šířky pučnice na spodní obvodu lodyhy je 0,63 (středně silná závislost), závislost příčné šířky pučnice na délce lopaty je 0,50 (slabá závislost) a závislost příčné šířky pučnice na šířce lopaty je 0,51 (slabá závislost). Statistická závislost šířky vnitřních hran pučnic na délce lopaty je 0,58 (slabá závislost), závislost šířky vnitřních hran pučnic na šířce lopaty je 0,51 (slabá závislost) a závislost šířky vnitřních hran pučnic na spodní obvod lodyhy je 0,51 (slabá závislost). Délka diastema mandibuly není závislá na žádném z ostatních měřených rozměrů rozměrů. Statistická závislost délky lopaty na délce lodyhy je 0,55 (slabá závislost), závislost délky lopaty na šířce lopaty je 0,66 (středně silná závislost) a závislost délky lopaty na spodním obvodu lodyhy je 0,51 (slabá závislost). Statistická závislost délky lodyhy na šířce lopaty je 0,57 (slabá závislost) a závislost délky lodyhy na spodní obvod lodyhy je 0,52 (slabá závislost). Statistická závislost šířky lopaty na spodní obvod lodyhy je 0,68 (středně silná závislost). 7.3. Výsledky popisné statistiky 7-letých daňků. 1. Obecná délka je vzdálenost od řezákové kosti až po šupinu kosti týlní. U sedmiletých daňků je průměrná obecná délka 29,60 cm, maximální 30,21 cm a minimální 28,90 cm.

- 43 -

2. Kondylobasální délka je vzdálenost mezi týlním hrbolem a kraniálním okrajem řezákové kosti. U sedmiletých daňků je průměrná kondylobasální délka 28,24 cm, maximální 29,09 cm a minimální 27,70 cm. 3. Lícně-viscerální délka je rozměr od kraniální části řezákové kosti po slzné kanálky. U sedmiletých daňků je průměrná lícně-viscerální délka 15,70 cm, maximální 16,30 cm a minimální 15,20 cm. 4. Délka nosních kostí je vzdálenost od počátku kosti os nasale až po její konec. U sedmiletých daňků je průměrná délka nosních kostí 10,80 cm, maximální 11,20 cm a minimální 10,20 cm. 5. Délka intermaxilly je vzdálenost řezákové kosti. U sedmiletých daňků je průměrná délka intermaxilly 5,79 cm, maximální 6,10 cm a minimální 5,50 cm. 6. Délka maxilly je vzdálenost měřený od kraniálního okraje řezákové kosti přes mezilůžkový okraj, včetně horní čelisti., ale jen po zadní okraj M3. U sedmiletých daňků je průměrná délka maxilly 16,42 cm, maximální 16,77 cm a minimální 16,13 cm. 7. Délka řady horních stoliček je vzdálenost od okraje předstoličky P1 až po okraj stoličky M3. U sedmiletých daňků je průměrná délka řady horních stoliček 8,44 cm, maximální 8,75 cm a minimální 8,10 cm. 8. Maximální šířka v lícní části je vzdálenost mezi jařmovými výběžky spánkové kosti. U sedmiletých daňků je průměrná maximální šířka v lícní části 13,29 cm, maximální 13,95 cm a minimální 12,74 cm. 9. Šířka horní čelisti je vzdálenost v nejširším místě řezákové kosti. U sedmiletých daňků je průměrná šířka horní čelisti 5,48 cm, maximální 5,90 cm a minimální 5,10 cm. 10. Výška viscerální části lebky je vzdálenost od lůžkového výběžku dorzálně od M3 k nadočnicovým otvorům na kosti čelní. U sedmiletých daňků je průměrná výška viscerální části lebky 9,67 cm, maximální 10,10 cm a minimální 9,20 cm. 11. Podélná šířka pučnice je šířka pučnice měřená v ose lebky. U sedmiletých daňků je průměrná podélná šířka pučnice 3,46 cm, maximální 3,90 cm, minimální 3,20 cm.

- 44 -

12. Příčná šířka pučnice je šířka pučnice měřená kolmo na osu lebky. U sedmiletých daňků je průměrná příčná šířka pučnice 3,55 cm, maximální 4,03 cm a minimální 3,22 cm. 13. Šířka vnitřních hran pučnic je vzdálenost mezi vnitřním levým a vnitřním pravým okrajem pučnice. U sedmiletých daňků je průměrná šířka vnitřních hran pučnic 4,80 cm, maximální 5,50 cm a minimální 4,40 cm. 14. Diastema mandibuly je vzdálenost od kraniálního okraje řezákové kosti, včetně mezilůžkového okraje až po P2. U sedmiletých daňků je průměrná diastema mandibuly 8,34 cm, maximální 8,71 cm a minimální 7,89 cm. 15. Šířka interorbitální je šířka v místě srůstu čelistní kosti a kosti slzní. U sedmiletých daňků je průměrná šířka interorbitální 10,05 cm, maximální 10,70 a minimální 9,75 cm. Výsledky statistické závislosti 7-letých daňků Statistická závislost věku na šířce vnitřních hran pučnic je 0,57 (slabá závislost). Dále zavislost obecné délky na délce kondylobasální je 0,81 (velmi silná závislost). Další zavislost obecné délky na licně-viscerální délce je 0,87 (velmi silná závislost). Závislost obecné délky na délce intermaxilly je 0,75 ( silná závislost). Závislost obecné délky na délce horních stoliček je 0,66 ( středně silná závislost). Závislost obecné délky na maximální šířce v líci je 0,66 (středně silná závislost). Závislost obecná délky na šířku vnitřních hran pučnic je 0,64 (středně silná závislost). Závislost obecné délky na délce lodyhy je 0,54 (slabá závislost) a závislost obecné délky na spodním obvodu lodyhy je 0,69 (středně silná závislost). Další je závislost kondylobasální délky na lícněviscerální délce je 0,80 (velmi silná závislost). Závislost kondylobasální délky na délce intermaxilly je 0,60 (středně silná závislost). Závislost kondylobasální délky na maximální šířce v líci je 0,61 (středně silná závislost) a závislost kondylobasální délky na spodním obvodu lodyhy je 0,51 (slabá závislost). Závislost lícně-viscerální délky na délce intermaxilly je 0,74 (silná závislost), lícně-viscerální délky na délce horních stoliček je 0,66 (středně silná závislost), lícně-viscerální délky na výšce viscerální je 0,65 (středně silná závislost)a závislost lícně-viscerální délky na spodní obvod lodyhy je 0,50 (slabá závislost). Délka nosních kostí je závislá pouze na délce maxilly 0,51 (slabá závislost). Závislost délky intermaxilly na délce horních stoliček je 0,60 (středně silná - 45 -

závislost), délky intermaxilly na šířce vnitřních hran pučnic je 0,51 (slabá závislost), délka intermaxilly na spodním obvodu lodyhy je 0,57 (slabá závislost). Délka horních stoliček je závislá na výšce viscerální 0,55 (slabá závislost), závislost délky horních stoliček na počtu bodové hodnoty je 0,55 (slabá závislost). Závislost maximální šířky v líci na šířce vnitřních hran pučnic je 0,59 (slabá závislost) a závislost maximální šířky v líci na diastema mandibuly je 0,55 (slabá závislost) a závislost maximální šířky v líci na spodní obvod lodyhy je 0,50 (slabá závislost). Šířka horní čelisti není závislá na žádném z ostatních měřených rozměrů. Závislost výšky viscerální na podélné šířce pučnice je 0,58 (slabá závislost). Závislost podélné šířky pučnice na příčné šířce pučnice je 0,69 (středně silná závislost), závislost podélné šířky pučnice na šířce lopaty je 0,57 (slabá závislost) a závislost podélné šířky pučnice na spodním obvodu lodyhy je 0,69 (středně silná závislost). Závislost příčné šířky pučnice na šířce vnitřních hran pučnic je 0,57 (slabá závislost) a závislost příčné šířky pučnice na spodní obvod lodyhy je 0,72 (silná závislost). Závislost šířky vnitřních hran pučnic na diastema mandibuly je 0,56 (slabá závislost). Závislost diastema mandibuly na délce lopaty je 0,65 (středně silná závislost). Šířka interorbitální není závislá na žádném z ostatních měřených rozměrů. Závislost délky lopaty na délce lodyhy je 0,87 (velmi silná závislost), závislost délky lopaty na počtu bodů CIC je 0,82 (velmi silná závislost). Závislost délky lodyhy na šířce lopaty je 0,92 (nejsilnější závislost), závislost délky lodyhy na spodním obvodu lodyhy 0,80 (velmi silná závislost), závislost délky lodyhy na počtu bodů CIC je 0,84 (velmi silná závislost). Závislost šířky lopaty na spodním obvodu lodyhy je 0,74 (silná závislost) a závislost šířky lopaty na počtu bodů CIC je 0,76 (silná závislost). Poslední závislost v této skupině daňků je závislost spodního obvodu lodyhy na počtu bodů CIC, přičemž tato činí 0,78 (silná závislost). 7.4.Výsledky popisné statistiky 8-letých a viceletých daňků. 1. Obecná délka je vzdálenost od řezákové kosti až po šupinu kosti týlní. U osmiletých a starších daňků je průměrná obecná délka 29,82 cm, maximální 30,30 cm a minimální 29,20 cm. 2. Kondylobasální délka je vzdálenost mezi týlním hrbolem a kraniálním okrajem řezákové kosti. U osmiletých a starších daňků je průměrná kondylobasální délka 28,27 cm, maximální 29,26 cm a minimální 27,35 cm.

- 46 -

3. Lícně-viscerální délka je vzdálenost od kraniální části řezákové kosti po slzné kanálky. U osmiletých a starších daňků je průměrná lícně-viscerální délka 15,88 cm, maximální 16,42 cm a minimální 15,45 cm. 4. Délka nosních kostí je vzdálenost od počátku kosti os nasale až po její konec. U osmiletých a starších daňků je průměrná délka nosních kostí 11,02 cm, maximální 11,20 cm a minimální 10,80 cm. 5. Délka intermaxilly je délka řezákové kosti. U osmiletých a starších daňků je průměrná délka intermaxilly 5,92 cm, maximální 6,21 cm a minimální 5,60 cm. 6. Délka maxilly je vzdálenost od kraniálního okraje řezákové kosti přes mezilůžkový okraj, včetně horní čelisti, ale jen po zadní okraj M3. U osmiletých a starších daňků je průměrná délka maxilly 16,45 cm, maximální 16,67 cm a minimální 16,07 cm. 7. Délka řady horních stoliček je vzdálenost od okraje předstoličky P1 až po okraj stoličky M3. U osmiletých a starších daňků je průměrná délka řady horních stoliček 8,33 cm, maximální 8,91 cm a minimální 7,72 cm. 8. Maximální šířka v lícní části je vzdálenost mezi jařmovými výběžky spánkové kosti. U osmiletých a starších daňků je průměrná maximální šířka v lícní části 13,43 cm, maximální 14,16 cm a minimální 13,10 cm. 9. Šířka horní čelisti je vzdálenost v nejširším místě řezákové kosti. U osmiletých a starších daňků je průměrná šířka horní čelisti 5,52 cm, maximální 5,88 cm a minimální 5,09 cm. 10. Výška viscerální části lebky je vzdálenost od lůžkového výběžku dorzálně od M3 k nadočnicovým otvorům na kosti čelní. U osmiletých a starších daňků je průměrná výška viscerální části lebky 9,55 cm, maximální 10,20 cm a minimální 9,10 cm. 11. Podélná šířka pučnice je šířka pučnice měřená v ose lebky. U osmiletých a starších daňků je průměrná podélná šířka pučnice 3,86 cm, maximální 4,90 cm, minimální 3,30 cm. 12. Příčná šířka pučnice je šířka pučnice měřená kolmo na osu lebky. U osmiletých a starších daňků je průměrná příčná šířka pučnice 4,00 cm, maximální 4,75 cm a minimální 3,47 cm.

- 47 -

13. Šířka vnitřních hran pučnic je vzdálenost mezi vnitřním levým a vnitřním pravým okrajem pučnice. U osmiletých a starších daňků je průměrná šířka vnitřních hran pučnic 4,43 cm, maximální 4,89 cm a minimální 4,16 cm. 14. Diastema mandibuly je vzdálenost od kraniálního okraje řezákové kosti, včetně mezilůžkového okraje až po P2. U osmiletých a starších daňků je průměrná diastema mandibuly 8,50 cm, maximální 8,92 cm a minimální 8,20 cm. 15. Šířka interorbitální je šířka v místě srůstu čelistní kosti a kosti slzní. U osmiletých a starších daňků je průměrná šířka interorbitální 10,06 cm, maximální 10,41 a minimální 9,75 cm. Výsledky statistické závislosti 8-letých a víceletých daňků Statistická závislost věku na diastema mandibuly je 0,71, což je silná závislost. Dále závislost věku na spodním obvodu lodyhy je 0,54, tedy slabá závislost. Další závislost obecné délky na kondylobasální délce je 0,60 (středně silná závislost). Dále závislost obecné délky na lícně-viscerální délce je 0,65 (středně silná závislost), obecné délky a délky maxilly 0,66 (středně silná závislost), obecné délky ku délce horních stoliček 0,57 (slabá závislost), obecné délka na maximální délce v líci 0,55 (slabá závislost), obecné délky na výšce viscerální 0,57 (slabá závislost), obecné délce na příčné šířce pučnice 0,57 (slabá závislost), závislost obecné délky na délce lodyhy je 0,53 (slabá závislost), závislost obecné délky na spodním obvodu lodyhy 0,54 (slabá závislost) a v posledním případě je obecná délka závislá na bodové hodnotě CIC 0,53 (slabá závislost). Závislost kondylobasální délky na délce horních stoliček 0,53 (slabá závislost), kondylobasální délky na maximální délce v líci 0,62 (středně silná závislost), kondylobasální délky na příčné šířce pučnice 0,60 (středně silná závislost), kondylobasální délky na délce lodyhy 0,55 (slabá závislost), kondylobasální délky na spodním obvodu lodyhy 0,51 (slabá závislost). Délka lícně-viscerální je závislá na výšce viscerální, přičemž činí 0,79 (silná závislost). Délka nosních kostí není závislá na žádném z ostatních porovnávaných rozměrů. Délka intermaxilly je závislá na délce lodyhy 0,57 (slabá závislost). Délka maxilly je závislá na délce horních stoliček 0,67 (středně silná závislost), délka maxilly na šířce interorbitální 0,60 (středně silná závislost), délka maxilly na počtu bodové hodnoty CIC 0,62 (středně silná závislost). Statistická závislost délky horních stoliček na podélné šířce pučnice je 0,61 (středně silná závislost), délka horních stoliček na - 48 -

spodním obvodu lodyhy 0,63 (středně silná závislost) a délka horních stoliček na počtu bodové hodnoty CIC 0,74 (silná závislost). Závislost maximální šířky v líci na délce lodyhy je 0,55 (slabá závislost), maximální šířka v líci je závislá na šířce lopaty 0,81 (velmi silná závislost), maximální délka v líci na spodním obvodu lodyhy 0,58 (slabá závislost) a maximální délka v líci na počtu bodové hodnoty CIC 0,66 (středně silná závislost). Šířka horní čelisti je závislá na šířce interorbitální 0,58 (slabá závislost), šířka horní čelisti na šířce lopaty 0,61 (středně silná závislost) a šířka horní čelisti na spodním obvodu lodyhy 0,56 (slabá závislost). Dále pak výška viscerální je závislá na délce lopaty 0,53 (slabá závislost). Podélná šířka pučnice je závislá na šířce lopaty 0,51 (slabá závislost), podélná šířka pučnice na spodním obvodu lodyhy 0,68 (středně silná závislost) a podélná šířka pučnice na počtu bodové hodnoty CIC 0,61 (středně silná závislost). Příčná šířka pučnice je silně závislá na podélné šířce pučnice 0,79, závislost příčné šířky pučnice na šířce lopaty je 0,57 (slabá závislost), příčná šířka pučnice na spodním obvodu lodyhy 0,70 (silná závislost) a příčná šířka pučnice na počtu bodové hodnoty CIC 0,66 (středně silná závislost). Na šířce vnitřních hran pučnic je závislá pouze délka lodyhy 0,52 (slabá závislost). U paroží je závislost délky lopaty na délce lodyhy 0,64 (středně silná závislost) a délky lopaty na šířce lopaty 0,60 (středně silná závislost ). Délka lodyhy je závislá na šířce lopaty 0,53 (slabá závislost). Šířka lopaty je silně závislá na spodním obvodu lodyhy 0,70 a dále velmi silná závislost je mezi šířkou lopaty a počtem bodů CIC 0,88 (velmi silná závislost). Poslední závislost je závislost spodního obvodu lodyhy na počtu bodů CIC 0,85 (velmi silná závislost).

7.5. Výsledky popisné statistiky celé populace daňků. 1. Obecná délka je vzdálenost od řezákové kosti až po šupinu kosti týlních. U celé populace daňků je průměrná obecná délka 29,58 cm, maximální 30,30 cm a minimální 27,60 cm. 2. Kondylobasální délka je vzdálenost mezi týlním hrbolem a kraniálním okrajem řezákové kosti. U celé populace daňků je průměrná kondylobasální délka 28,11 cm, maximální 29,26 cm a minimální 26,20 cm.

- 49 -

3. Lícně-viscerální délka je vzdálenost od kraniální části řezákové kosti po slzné kanálky. U celé populace daňků je průměrná lícně-viscerální délka 15,65 cm, maximální 16,42 cm a minimální 14,60 cm. 4. Délka nosních kostí je vzdálenost od počátku kosti os nasale až po její konec. U celé populace daňků je průměrná délka nosních kostí 10,78 cm, maximální 11,20 cm a minimální 9,80 cm. 5. Délka intermaxilly je délka řezákové kosti. U celé populace daňků je průměrná délka intermaxilly 5,79 cm, maximální 6,21 cm a minimální 5,38 cm. 6. Délka maxilly je vzdálenost od kraniálního okraje řezákové kosti přes mezilůžkový okraj, včetně horní čelisti, ale jen po zadní okraj M3. U celé populace daňků je průměrná délka maxilly 16,37 cm, maximální 16,78 cm a minimální 16,00 cm. 7. Délka řady horních stoliček je vzdálenost od okraje předstoličky P1 až po okraj stoličky M3. U celé populace daňků je průměrná délka řady horních stoliček 8,40 cm, maximální 8,91 cm a minimální 7,72 cm. 8. Maximální šířka v lícní části je vzdálenost mezi jařmovými výběžky spánkové kosti. U celé populace daňků je průměrná maximální šířka v lícní části 13,24 cm, maximální 14,16 cm a minimální 12,74 cm. 9. Šířka horní čelisti je vzdálenost v nejširším místě řezákové kosti. U celé populace daňků je průměrná šířka horní čelisti 5,43 cm, maximální 5,90 cm a minimální 4,07 cm. 10. Výška viscerální části lebky je vzdálenost od lůžkového výběžku dorzálně od M3 k nadočnicovým otvorům na kosti čelní. U celé populace daňků je průměrná výška viscerální části lebky 9,52 cm, maximální 10,20 cm a minimální 8,50 cm. 11. Podélná šířka pučnice je šířka pučnice měřená v ose lebky. U celé populace daňků je průměrná podélná šířka pučnice 3,37 cm, maximální 4,90 cm, minimální 2,40 cm. 12. Příčná šířka pučnice je šířka pučnice měřená kolmo na osu lebky. U celé populace daňků je průměrná příčná šířka pučnice 3,51 cm, maximální 4,75 cm a minimální 2,70 cm. 13. Šířka vnitřních hran pučnic je vzdálenost mezi vnitřním levým a vnitřním pravým okrajem pučnice. U celé populace daňků je průměrná šířka vnitřních hran pučnic 4,88 cm, maximální 5,75 cm a minimální 4,16 cm. - 50 -

14. Diastema mandibuly je vzdálenost od kraniálního okraje řezákové kosti, včetně mezilůžkového okraje až po P2. U celé populace daňků je průměrná diastema mandibuly 8,28 cm, maximální 8,92 cm a minimální 7,20 cm. 15. Šířka interorbitální je šířka v místě srůstu čelistní kosti a kosti slzní. U celé populace daňků je průměrná šířka interorbitální 9,98 cm, maximální 10,70 a minimální 9,40 cm. Výsledky statistické závislosti celé populace daňčí zvěře na Vítkovsku Statistická závislost věku na délce nosních kostí je 0,53 (slabá závislost), závislost věku na podélné šířce pučnice je 0,75 (silná závislost), závislost věku na příčné šířce pučnice je 0,80 (velmi silná závislost), závislost věku na šířce vnitřních hran pučnic je 0,75 (silná závislost), závislost věku na délce lopaty je 0,59 (slabá závislost), závislost věku na délce lodyhy je 0,65 (středně silná závislost), závislost věku na šířce lopaty je 0,55 (slabá závislost), závislost věku na spodním obvodu lodyhy je 0,73 (silná závislost) a poslední závislost věku na počtu bodů CIC je 0,71 (silná závislost). Závislost obecné délky na kondylobasální délce je 0,76 (silná závislost), závislost obecné délky na lícněviscerální délce je 0,74 (silná závislost), závislost obecné délky na výšce viscerální je 0,52 (slabá závislost), závislost obecné délky na délce lodyhy je 0,55 (slabá závislost), závislost obecné délky na spodním obvodu lodyhy je 0,59 (slabá závislost) a závislost obecné délky na počtu bodů CIC je 0,53 (slabá závislost). Závislost kondylobasální na licně-viscerální výšce je 0,64 (středně silná závislost), závislost kondylobasální délky na maximální šířce v líci 0,54 (slabá závislost), závislost kondylobasální délky na výšce viscerální je 0,51 (slabá závislost), závislost kondylobasální délky na spodním obvodu lodyhy je 0,54 (slabá závislost) a závislost kondylobasální délky na počtu bodů CIC je 0,52 (slabá závislost). Závislost lícně-viscerální délky na délce nosních kostí je 0,61 (středně silná závislost), závislost lícně-viscerální délky na výšce viscerální je 0,67 (středně silná závislost) a závislost lícně-viscerální délky na šířce vnitřních hran pučnic je 0,56 (slabá závislost). Závislost délky intermaxilly na délce lodyhy je 0,51 (slabá závislost). Délka maxilly a délka horních stoliček není závislá na žádném dalším měřeném rozměru. Závislost maximální šířky v líci na příčné šíře pučnice je 0,52 (slabá závislost), závislost maximální šířky v líci na šířce vnitřních hran pučnic je 0,57 (slabá závislost), závislost maximální šířky v líci na šířce lopaty je 0,53 (slabá závislost), závislost maximální šířky v líci na spodním obvodu lodyhy je 0,60 (středně silná - 51 -

závislost) a závislost maximální šířky v líci na počtu bodů CIC je 0,51 (slabá závislost). Šířka horní čelisti není závislá na žádném jiném měřeném rozměru. Závislost podélné šířky pučnice na příčné šířce pučnice je 0,90 (velmi silná závislost), závislost podélné šířky pučnice na délce lopaty je 0,57 (slabá závislost), závislost podélné šířky pučnice na délce lodyhy je 0,53 (slabá závislost), závislost podélné šířky pučnice na šířce lopaty 0,60 (středně silná závislost), závislost podélné šířky pučnice na spodním obvodu lodyhy je 0,72 (silná závislost) a závislost podélně šířky pučnice na počtu bodů CIC je 0,65 (středně silná závislost). Závislost příčné šířky pučnice na šířce vnitřních hran pučnic je 0,72 (silná závislost), závislost příčné šířky pučnice na délce lopaty je 0,59 (slabá závislost), závislost příčné šířky pučnice na délce lodyhy je 0,56 (slabá závislost), závislost příčné šířky pučnice na šířce lopaty je 0,66 (středně silná závislost), závislost příčné šířky pučnice na spodním obvody lodyhy je 0,76 (silná závislost) a závislost příčné šířky pučnice na počtu bodů CIC je 0,65 (středně silná závislost). Závislost vnitřních hran pučnic na délce lodyhy je 0,57 (slabá závislost), závislost vnitřních hran pučnic na spodním obvodu lodyhy je 0,66 (středně silná závislost) a závislost vnitřních hran pučnice na počtu bodů CIC je 0,54 (slabá závislost). Délka diastema mandibully není závislá na žádném z ostatních měřených rozměrů. Šířka interorbitální není závislá na žádném z ostatních měřených rozměrů. Závislost délky lopaty na délce lodyhy je 0,80 (velmi silná závislost), závislost délky lopaty na šířce lopaty je 0,77 (silná závislost), závislost délky lopaty na spodním obvodu lodyhy je 0,68 (středně silná závislost) a závislost délky lopaty na počtu bodů CIC je 0,73 (silná závislost). Závislost délky lodyhy na šířce lopaty je 0,70 (silná závislost), závislost délky lodyhy na spodním obvodu lodyhy je 0,69 (středně silná závislost) a závislost délky lodyhy na počtu bodů CIC je 0,76 (silná závislost). Závislost šířky lopaty na spodním obvodu lodyhy je 0,82 (velmi silná závislost) a závislost šířky lopaty na počtu bodů CIC je 0,80 (velmi silná závislost). Závislost spodního obvodu na počtu bodů CIC je 0,79 (silná závislost).

- 52 -

7. 6. Výsledky závislosti paroží na velikosti lebky Tab. č. 1. Vyhodnocení závislosti paroží ku velikosti lebky u skupiny daňků 4 - letých a 5-ti letých.

Lebka / paroží

Délka lopaty

Obecná délka

Délka lodyhy

Šířka lopaty

0,64

Kondylobasální délka

0,53

0,79

Délka nosních kostí

0,59

0,69

Délka intermaxilly

0,71

0,64

Délka stoliček

0,52

0,69

Podélná šířka pučnice

0,51

0,59

0,62 0,58 0,53

Příčná šířka pučnice

Spodní obvod lodyhy

0,81 0,67

Diastema mandibuly

0,56 0,7

Šířka interorbitální

Nejvyšší závislost je u kondylobasální délky ku délce lodyhy 0,79 což je silná závislost. Dále pak závislost délky itermayilly ku délce lopaty 0,71 což je také silná závislost. Velmi silná závislost vyšla u podélné šířky pučnice ku spodnímu obvodu lodyhy 0,81 a poslední je šířka iterorbitální ku spodnímu obvodu 0,70 což je silná závislost. Průměrná závislost za skupinu 4-letých a 5-tiletých je 0,63 což je středně silná závislost.

- 53 -

Tab. č. 2. Vyhodnocení závislosti paroží ku velikosti lebky u skupiny daňků 6-ti letých. Délka lopaty

Lebka / paroží Obecná délka

Délka lodyhy

Šířka lopaty

0,56

Kondylobasální délka

Spodní obvod lodyhy 0,6

0,5

Délka nosních kostí

0,54

Délka stoliček

0,68

Podélná šířka pučnice

0,52

0,68

Příčná šířka pučnice

0,5

0,51

0,63

Šířka vnitřních hran pučnic

0,58

0,51

0,51

U šestiletých daňků se vyskytuje pouze středně silná a slabá závislost. Průměrná závislost za skupinu 6-letých je 0,56 což je slabá závislost. Tab. č. 3. Vyhodnocení závislosti paroží ku velikosti lebky u skupiny daňků 7-letých.

Lebka / paroží

Délka lopaty

Obecná délka

Délka lodyhy

Šířka lopaty

0,54

Spodní obvod lodyhy 0,69

Kondylobasální délka

0,51

Délka lícně-viscerální

0,5

Délka intermaxilly

0,56

Maximální šířka v líci

0,5

Podélná šířka pučnice

0,57

0,72

Příčná šířka pučnice Diastema mandibuly

0,69

0,65

Nejvyšší závislost vyšla u příčné šířky pučnice ku spodnímu obvodu lodyhy 0,72 což je silná závislost. Průměrná závislost za skupinu 7-letých je 0,59 což je slabá závislost.

- 54 -

Tab. č. 4. Vyhodnocení závislosti paroží ku velikosti lebky u skupiny daňků 8-letých a víceletých. Délka lopaty

Lebka / paroží

Délka lodyhy

Šířka lopaty

Spodní obvod lodyhy

Obecná délka

0,53

0,54

Kondylobasální délka

0,55

0,51

Délka intermaxilly

0,57

Délka stoliček

0,57 0,81

0,58

0,61

0,56

Podélná šířka pučnice

0,51

0,68

Příčná šířka pučnice

0,57

0,7

Maximální šířka v líci

0,55

Šířka horní čelisti Výška viscerální

0,53

Šířka vnitřních hran pučnic

0,52

Nejvyšší závislost vyšla u maximální šířky v líci ku šířce lopaty 0,81 což je velmi silná závislost a další závislost je příčné šířky pučnice ku spodnímu obvodu 0,70 což je silná závislost. Průměrná závislost za skupinu 8-letých a víceletých je 0,58 což je slabá závislost. Tab. č. 5 Vyhodnocení závislosti paroží ku velikosti lebky u celé populace. Délka lopaty

Lebka / paroží Obecná délka

Délka lodyhy

Šířka lopaty

0,55

Spodní obvod lodyhy 0,59

Kondylobasální délka

0,54

Délka intermaxilly

0,51

Maximální šířka v líci

0,53

0,6

Podélná šířka pučnice

0,57

0,53

0,6

0,72

Příčná šířka pučnice

0,59

0,56

0,66

0,76

Šířka vnitřních hran pučnic

0,57

0,66

Nejvyšší závislost vyšla u příčné a podélné šířky pučnice ku spodnímu obvodu lodyhy. 0,72 a 0,76 což je silná závislost. Průměrná závislost za celou populaci je 0,60 to znamená středně silnou závislost. - 55 -

7. 7. Závislost vybraných lebečních rozměrů na věku daňka evropského

Tab.č.6. Průměrné výsledky lebečních rozměru v cm rozdělených podle věku. 4 a 5-letých Obecná délka 29,34 Max šířka v líci 13,07 Podélná šířka pučnice 3,03 Šířka vnitřních hran pučnic 5,31

6-letých 29,54 13,18 3,11 5,02

7-letých 29,61 13,29 3,46 4,8

8 a víceletých 29,82 13,43 3,86 4,43

cm

Graf č.1. Obecná délka 29,9 29,8 29,7 29,6 29,5 29,4 29,3 29,2 29,1

Obecná délka

4 a 5-letých

6-letých

7-letých

8a víceletých

věk

Graf č.1. Obecná délka Podle naměřených průměrných hodnot obecné délky u populace daňčí zvěře na Vítkovsku je patrné mírné stoupaní v letech 6 až 7 let.

- 56 -

cm

Graf. č.2. Max. šířka v líci 13,5 13,4 13,3 13,2 13,1 13 12,9 12,8

Max šířka v líci

4 a 5letých

6-letých

7-letých

8a víceletých

věk

Graf č.2. Maximální šířka v lícní části

Podle naměřených průměrných hodnot maximální šířky v lícní části, zjišťujeme u populace stejnoměrné stoupaní hodnot vlivem věku.

Graf č.3. Pučnice a hrany pučnic 6 5 cm

4 Podélná šířka pučnice Šířka vnitřních hran pučnic

3 2 1 0 4 a 5-letých

6-letých

7-letých

8a víceletých

věk

Graf č.3. Pučnice a hrany pučnic Podle naměřených průměrných hodnot podélné šířky pučnice je patrné větší zvyšování síly pučnice od věku 6 let. Druhý rozměr poukazuje na zmenšování rozměru vnitřních hran pučnic ve vztahu k věku.

- 57 -

8. Diskuse Husák (1986) uvádí průměrnou obecnou délku u daňků v bývalé ČSSR 28,97 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou obecnou délku 28,13 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná obecná délka 29,58 cm. Průměrná obecná délka Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,61 cm delší, ve srovnání s oborou Březka je o 1,45 cm delší. Husák (1986) uvádí průměrnou kondylobasální délku u daňků v bývalé ČSSR 27,92 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou kondylobasální délku 27,31 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná kondylobasální délka 28,11 cm. Průměrná kondylobasální délka Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,19 cm delší, ve srovnání s oborou Březka je 0,8 cm delší. Husák (1986) uvádí průměrnou lícně-viscerální délku u daňku v bývalé ČSSR 15,61 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou lícně-viscerální délku 15,00 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná obecná lícně-viscerální délka 15,65 cm. Průměrná lícně-viscerální délka Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,04 cm delší, ve srovnání s oborou Březka je o 0,65 cm delší. Husák (1986) uvádí průměrnou délku nosních kostí u daňků v bývalé ČSSR 10,05 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou délku nosních kostí 9,31 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná délka nosních kostí 10,78 cm. Průměrná délka nosních kostí Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,73 cm delší, ve srovnání s oborou Březka je 0 1,47 cm delší. Husák (1986) uvádí průměrnou délku maxilly u daňků v bývalé ČSSR 16,13 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou délku maxilly 15,45 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná délka maxilly 16,37 cm. Průměrná délka maxilly Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,24 cm delší, ve srovnání s oborou Březka je o 0,92 cm delší. Husák (1986) uvádí průměrnou délku řady horních stoliček u daňků v bývalé ČSSR 7,92 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou délku řady horních stoliček 7,74 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná délka řady horních stoliček 8,34 cm. Průměrná délka řady horních stoliček Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,42 cm delší, ve srovnání s oborou Březka je o 0,6 cm delší.

- 58 -

Husák (1986) uvádí průměrnou maximální šířku v lícní části u daňků v bývalé ČSSR 13,73 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou maximální šířku v lícní části 13,76 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná maximální šířka v lícní části 13,07 cm. Průměrná maximální šířka v lícní části Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,66 cm kratší, ve srovnání s oborou Březka je o 0,69 cm kratší. Husák (1986) uvádí průměrnou šířku horní čelisti u daňků v bývalé ČSSR 4,91 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou šířku horní čelisti 4,78 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná šířka horní čelisti 5,43 cm. Průměrná šířka horní čelisti Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,52 cm kratší, ve srovnání s oborou Březka je o 0,65 cm delší. Husák (1986) uvádí průměrnou výška viscerální části lebky u daňků v bývalé ČSSR 8,27 cm a v oboře Březka uvádí Velek (1965) průměrnou výška viscerální části lebky 8,97 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná šířka viscerální části lebky 9,52 cm. Průměrná výška viscerální části lebky Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 1,25 cm delší, ve srovnání s oborou Březka je o 0,55 cm delší. Husák (1986) uvádí průměrnou podélnou šířku pučnice u daňků v bývalé ČSSR 3,73 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná podélná šířka pučnice 3,37 cm. Průměrná podélná šířka pučnice Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,36 cm kratší. Husák (1986) uvádí průměrnou příčnou šířku pučnice u daňků v bývalé ČSSR 4,20 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná příčná šířka pučnice 3,51 cm. Průměrná příčná šířka pučnice Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,69 cm kratší. Husák (1986) uvádí průměrnou šířku vnitřních hran pučnic u daňků v bývalé ČSSR 4,50 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná šířka vnitřních hran pučnic 4,88 cm. Průměrná šířka vnitřních hran pučnic Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,33 cm delší. Husák (1986) uvádí průměrnou diastema mandibuly u daňků v bývalé ČSSR 8,36 cm. U Vítkovské populace daňků je průměrná diastema mandibuly 8,28 cm. Průměrná

- 59 -

diastema mandibuly Vítkovské populace je ve srovnání s republikovým průměrem o 0,08 cm kratší. V kapitole 4.2. („Zmapování původu zvěře“) uvádím, že k zazvěřování na vítkovsku bylo použito daňků z Maďarska, Litovle, Židlochovic a obor Hukvaldy a Březka. Podle výsledků hodnocených údajů o rozměrech daňků (Velek, 1965) mohu parametry vítkovské populace srovnat s parametry zjištěnými Velkem v oboře Březka. Porovnáme-li základní parametry kraniometrických rozměrů Vítkovské populace dančí zvěře, jako je obecná délka atd., s rozměry zjištěnými Velkem v oboře Březka (Velek, 1965) zjistíme, že parametry populace vítkovských daňků výrazně převyšují paramentry daňků v oboře Březka. Vzhledem k výše uvedenému se domníváme, že populace daňků na Vítkovsku nemá původ v daňcích v oboře Březka. Velikosti základních kraniometrických rozměrů dančí zvěře na Vítkovsku se nejvíce blíží velikost základních rozměrů populace daňčí zvěře v oblasti Topoĺčianek na jižním Slovensku. Podle programu statistika 9.0. vyhodnocení podle T testu byla daňčí zvěř v oblasti Topolčianek vyhodnocena jako nejpodobnější dančí zvěři na Vítkovsku. Tab. č.7. Srovnání některých lebečních rozměrů uvedených v cm Lebka / paroží

Vítkov

Lány

Mimoň

Topoĺčiánky

Březka

Obecná délka

27,6

30,3

27,7

29

28,5

29,5

28

30,2

27,6

29

Kondylobasální délka

26,2

29,3

26,9

27,6

x

x

x

x

26,9

28

Délka lícně-viscerální

14,6

16,4

15,2

15,7

15

15,9

15,1

16,5

14,9

15,6

Délka maxilly

16

16,8

15,6

15,9

15,8

16,3

15,4

16,4

15,1

15,7

maximální šířka v líci

12,7

14,2

13,1

13,9

13,5

13,6

13

14

13,6

13,9

Výška viscerální

8,5

9,9

8,7

8,9

8,9

9

9

9,4

8,9

9,3

- 60 -

9. Závěr a doporučení pro praxi Cílem této diplomové práce bylo analyzovat základní kraniometrické rozměry daňka evropského na území Vítkovska a prokázat statistickou závislost velikosti lebky na velikost paroží. 9. 1. Analýza základních kraniometrických rozměrů: průměrná obecná délka Vítkovské populace daňků činí 29,58 cm, maximální 30,30 cm a minimální 27,60 cm, průměrná kondylobasální délka 28,11 cm, maximální 29,26 cm a minimální 26,20 cm, průměrná lícně-viscerální délka 15,65 cm, maximální 16,42 cm a minimální 14,60 cm, průměrná délka nosních kostí 10,78 cm, maximální 11,20 cm a minimální 9,80 cm, průměrná délka intermaxilly 5,79 cm, maximální 6,21 cm a minimální 5,38 cm, průměrná délka maxilly 16,37 cm, maximální 16,78 cm a minimální 16,00 cm, průměrná

délka řady horních stoliček 8,40 cm, maximální 8,91 cm a

minimální 7,72 cm, průměrná maximální šířka v lícní části 13,24 cm, maximální 14,16 cm a minimální 12,74 cm, průměrná šířka horní čelisti 5,43 cm, maximální 5,90 cm a minimální 4,07 cm, průměrná výška viscerální části lebky 9,52 cm, maximální 10,20 cm a minimální 8,50 cm, průměrná podélná šířka pučnice 3,37 cm, maximální 4,90 cm, minimální 2,40 cm, průměrná příčná šířka pučnice 3,51 cm, maximální 4,75 cm a minimální 2,70 cm, průměrná šířka vnitřních hran pučnic 4,88 cm, maximální 5,75 cm a minimální 4,16 cm, průměrná diastema mandibuly 8,28 cm, maximální 8,92 cm a minimální 7,20 cm, průměrná šířka interorbitální 9,98 cm, maximální 10,70 a minimální 9,40 cm. 9. 2. Statistická závislost velikosti lebky na velikost paroží: u populace čtyř až pětiletých daňků je 0,63, což je středně silná závislost. Statistická závislost velikosti lebky na velikost paroží u populace šestiletých daňků je 0,56, což je slabá závislost. Statistická závislost velikosti lebky na velikost paroží u populace sedmiletých daňků je 0,59, což je slabá závislost. Statistická závislost velikosti lebky na velikost paroží u populace osmiletých a starších daňků je 0,58, tedy slabá závislost. Závislost lebky ku paroží vyšla u celé daňčí populace 0,60, což je středně silná závislost. Největší závislosti u všech věkových skupin byly obecná délka ku délce lodyhy podélná šířka pučnice a příčná šířka pučnice ku spodnímu obvodu lodyhy. Pro potřebu praxe lze konstatovat, že čím je širší pučnice tím je i větší paroží. Čím je delší lebka, tím větší je délka lodyhy a spodních obvodů lodyhy. - 61 -

10. Summary and Recommendations for Practice The aim of this thesis was to analyze the basic craniometric dimensions of European fallow deer in the area of Vítkov and demonstrate a statistical dependence of the size of a skull on the size of antlers. 10.1. Analysis of basic craniometric dimensions: the average general length of follow deer´s population in Vítkov is 29,58 cm, maximum 30,30 cm and minimum 27,60 cm, the average condylobasal length is 28,11 cm, maximum 29,26 cm and minimum 26,20 cm, the average facial-visceral length is 15,65 cm, maximum 16,42 cm and minimum 14,60 cm, the average length of nasal bones is 10,78 cm, maximum 11,20 cm and minimum 9,80 cm, the average length of intermaxilla is 5,79 cm, maximum 6,21 cm and minimum 5,38 cm, the average length of maxilla is 16,37 cm, maximum 16,78 cm and minimum 16,00 cm, the average length of upper molar series 8,40 cm, maximum 8,91 cm and minimum of 7,72 cm, the average maximum width of facial part is 13.24 cm, maximum 14,16 cm and minimum 12,74 cm, average width of upper jaw is 5,43 cm, maximum 5,90 cm and minimum 4,07 cm, the avarage height of visceral part of skull is 9,52 cm, maximum 10,20 cm and minimum 8,50 cm, the average longitudinal width of antler stalk is 3,37 cm, maximum 4,90 cm, minimum 2,40 cm, the average transverse width of antler stalk is 3,51 cm, maximum 4,75 cm and minimum 2,70 cm, the average width of internal edges of antler stalk is 4,88 cm, maximum 5,75 cm and minimum 4,16 cm, the average diastema mandibuly is 8,28 cm, maximum 8,92 cm and minimum 7,20 cm, the average interorbital width is 9,98 cm, maximum 10,70 cm and minimum 9,40 cm. 10. 2. Statistical dependence of skull size on the size of the antlers: is in case of the population of fallow deers at the age of four to five years 0,63, i.e. mesoscale dependence. Statistical dependce of six years old fallow deer´s skull size on the size of the antlers is 0,56, which is a weak dependence. Statistical dependce of seven years old fallow deer´s skull size on the size of the antlers is 0,59, which is a weak dependence. Statistical dependce of eight years old and older fallow deer´s skull size on the size of the antlers is 0,58, which is a weak dependence. Dependence of skull size on the size of antlers for the entire population of fallow deer is 0,60, i.e. a mesoscale dependence. The biggest dependences found in each age group of fallow deer were - 62 -

dependence of general lenght on the lenght of stem and dependence of longitudinal width of antler stalk and transverse width of antler stalk on lower perimeter of stem. For practical purposes we can say: the wider antler stalk is the bigger antlers are, the longer skull is, the greater length of the stem and lower stem circuits is.

- 63 -

11. Literatura a zdroje Bláha, M., Vyhodnocení chovu daňčí zvěře na Vítkovsku, MZLU Brno 2008. 67 s. Haltenorth, T.: Beitrag zur Kenntnis des mesopotamischen Damhirsches- Servus (Dama) mesopotamicus Brooke, 1987 – und zur Srammes – und Verbreitungs geschichte der Damhirsche allgemein (DBR), 1959 Hansen, E.: Damwildhege mit der Büchse. Hamburg und Berlin 1971. Hodnocení trofejí Natura Viva 2005, Vydavatelství a naklad. Jíří Flégl – VEGA. 2005, 160 s. Hromas, J.a kol., Myslivost, Matice Lesnická Písek 2000. 491 s. Husák, F.,Klusák, K.,Lochman,J.:Daněk, sika, jelenec, Praha 1986. Kapras, J. Analýza kraniometrických znaků jelena siky japonského jako podklad pro determinaci mezi druhového křížení, MZLU Brno 2008. 45 s. Klusák, K. : Hodnocení loveckých trofejí z celého světa, Vydalo nakladatelství Suczess, s.r.o. Velkém Meziříčí, 2002, s.155 Klusák, K.:Průběrný odstřel daňčí zvěře, Č. Budějovice 1985. Kořínek, G.:Daňčí zvěř ve volných honitbách. Myslivost 4, str. 26. 2006 Lankaš, K. Historie a perspektivy chovu dančí a mufloní zvěře na LZ Rumburk. Diplomová práce. 1986 LHP LS Vítkov LČR s.p.,platnost 1.1. 2003 – 31.12.2012, ÚHÚL Brandýs nad Labem Lochman, J. a kol.:Posuzování věku živé a ulovené zvěře užitkové, Praha 1979. Marvan F. a kolektiv, Morfologie hospodářský zvířat, VŠZ Praha a VŠZ Brno 1992, 304 s. Novák, R.,Čechura,V.,Vaněk,J.:Komentář k zákonu o myslivosti, Praha 2002 Ottův slovník naučný XVI. Argo 1999, 1060 s. Průša, E.:Pěstování lesa na typologických základech, Lesnická práce 2001. Rakušan, C. a kol.: Základy Myslivosti, Praha 1979. 352 s. Řehák, L.A.: Myslivecká statistika 1997, Myslivost 1998. Řehák, L.A.: Sborník referátů „Daňčí zvěř“,Písek 1998. - 64 -

Systém zařazení (Dama dama) [online] citováno 31. 3. 2010 Dostupné na World Wide Web: Velek, J. : Biometrická studie lebek daňka skvrnitého, VULHM Zbraslav strnady, 1968 Wolf, R. a kol.: Rukověť chovu a lovu daňčí zvěře,1. vydání Písek: Matice, 2000. 199 s. ISBN 80-86271-05-6. Zákon č. 449/2001 Sb. Zákon o myslivosti.

- 65 -

12. Přílohy Seznam příloh Příloha č. 1. Tabulka měřených rozměrů u celé populace Příloha č. 2. Tabulka statistické závislosti věk 4 až 5 let Příloha č. 3. Tabulka statistické závislosti věk 6 let Příloha č. 4. Tabulka statistické závislosti věk 7 let Příloha č. 5. Tabulka statistické závislosti věk 8 a více let Příloha č. 6. Tabulka statistické závislosti věk celé populace

- 66 -

Příloha č. 1. Tabulka měřených rozměrů u celé populace v cm

- 67 -

Příloha č. 2. Tabulka statistické závislosti věk 4 až 5 let

- 68 -

Příloha č. 3. Tabulka statistické závislosti věk 6 let

- 69 -

Příloha č. 4. Tabulka statistické závislosti věk 7 let

- 70 -

Příloha č. 5. Tabulka statistické závislosti věk 8 a více let

- 71 -

Příloha č. 6. Tabulka statistické závislosti věk celé populace

- 72 -