MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Analýza vybraných demografických ukazatelů Chile Bakalářská práce
Autor: Martina Jeřábková Vedoucí práce: PhDr. Dana Hübelová, Ph.D. Brno 2013
1
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vytvořila samostatně pod vedením Ph.Dr. Dany Hübelové Ph.D. s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 23. května 2013 ............................................................ Podpis
2
Abstrakt Jeřábková, M. Analýza vybraných demografických ukazatelů Chile. Bakalářská práce. Brno, 2013. Tématem bakalářské práce je analyzovat demografické ukazatele Chile, rychle se rozvíjející země v Latinské Americe. Cílem práce je analyzovat současné demografické ukazatele a nastínit budoucí demografický vývoj Chile. Praktická část se zabývá analýzou vybraných demografických ukazatelů Chile v období let 1960 – 2012 a predikcí ukazatelů za období let 2013 – 2050. Dále následuje srovnání analyzovaných ukazatelů s demografickými ukazateli Evropské unie.
Klíčová slova Demografie, Chile, predikce, Evropská unie
Abstract Jeřábková, M. The analysis of the selected demographic indicators in Chile. Bachelor thesis. Brno, 2013. The topic of this thesis is to analyze the demographic indicators of Chile, developing country in Latin America. The aim of this tesis is to analyse current demographic indicators and to outline the future demographic trends of Chile. The practical part analyses the selected demographic indicators in Chile in the period of 1960 - 2012 and the prediction for the period 2013 - 2050. This is followed by a comparison of the analyzed indicators with the demographic indicators of the European Union.
Key words Demography, Chile, prediction, European Union
3
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce paní PhDr. Daně Hübelové, Ph.D. za její vstřícný přístup, trpělivost, pochopení, cenné rady a odborné informace při zpracování bakalářské práce.
4
ZADÁNÍ PRÁCE – VYMĚNIT TENTO PAPÍR ZA PAPÍR SE ZADÁNÍM PODEPSANÝM!!!
5
OBSAH 1
2
ÚVOD A CÍL PRÁCE .............................................................................................. 8 1.1
Úvod ................................................................................................................... 8
1.2
Cíl práce ............................................................................................................. 8
LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 9 2.1
Vymezení pojmů demografie ............................................................................. 9
2.2
Demografické subdisciplíny............................................................................. 10
2.3
Zjišťování demografických údajů .................................................................... 11
2.3.1
Soupis obyvatelstva .................................................................................. 12
2.3.2
Sčítání lidu ................................................................................................ 12
2.3.3
Evidence přirozené měny.......................................................................... 13
2.3.4
Populační registr ....................................................................................... 14
2.4
Demografické ukazatele ................................................................................... 14
2.4.1 2.5
Vybrané demografické procesy........................................................................ 16
2.5.1
Úmrtnost (Mortalita) ................................................................................ 16
2.5.2
Plodnost (Fertilita) ................................................................................... 17
2.6
3
Analytická data ......................................................................................... 15
Vybraná demografická struktura obyvatelstva................................................. 18
2.6.1
Struktura obyvatelstva podle pohlaví ....................................................... 19
2.6.2
Struktura obyvatelstva podle věku ............................................................ 20
MATERIÁL A METODIKA.................................................................................. 23 3.1
Zájmový region ................................................................................................ 23
6
3.1.1
Fyzicko-geografická charakteristika ......................................................... 24
3.1.2
Historický vývoj ....................................................................................... 26
3.1.3
Politický systém ........................................................................................ 27
3.1.4
Ekonomická situace .................................................................................. 28
3.2
4
Časové řady ...................................................................................................... 29
3.2.1
Časové řady intervalové............................................................................ 30
3.2.2
Časové řady okamžikové .......................................................................... 30
3.2.3
Srovnatelnost údajů v časové řadě ............................................................ 31
3.2.4
Elementární charakteristiky časový řad .................................................... 32
3.2.5
Modelování časových řad ......................................................................... 32
VÝSLEDKY PRÁCE ............................................................................................. 34 4.1
Socioekonomická charakteristika zájmového regionu Chile ........................... 34
4.2
Demografická charakteristika – vybrané ukazatele ......................................... 35
4.3
Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku a předpokládaný vývoj.............. 36
4.4
Ukazatelé úmrtnosti ......................................................................................... 49
4.5
Ukazatel plodnosti ............................................................................................ 54
5
SROVNÁNÍ UKAZATELŮ CHILE A EVROPSKÉ UNIE .................................. 55
6
ZÁVĚR ................................................................................................................... 58
7
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 60
8
SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................ 62
9
PŘÍLOHY ............................................................................................................... 64
10
SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................. 65
7
1
ÚVOD A CÍL PRÁCE
1.1 Úvod Tématem bakalářské práce je Analýza vybraných demografických ukazatelů Chile v období let 1960 – 2050. Jedná se o rozvojovou zemi, která se díky své demografické struktuře postupně blíží k rozvinutým zemím. Mezi rozvojovými zeměmi to není obvyklé, a proto mne toto téma zaujalo. Ale i přesto, že země se blíží k úrovni rozvinutých zemí, tak stále nemá tolik dostupných a zveřejněných údajů jak je to u zemí rozvinutých. V druhé části bakalářské práce bych Vám ráda nastínila problematiku demografie obecně. Vymezení pojmů demografie, jaké je zjišťování demografických ukazatelů, demografické ukazatele, demografické procesy a struktura obyvatelstva. Ve třetí části bakalářské práce Vás seznámím se zájmovým regionem, kterým je Chile. Přiblížím jeho charakteristiku, historický vývoj, politický systém a ekonomickou situaci. Dále krátce popíši časové řady, které se používají na vývoj ukazatelů pro budoucí vývoj. V praktické části zaměřím na vývoj vybraných demografických ukazatelů a nakonec na srovnání ukazatelů Chile a Evropské Unie.
1.2 Cíl práce Cílem práce je analyzovat demografický vývoj a jeho predikci. Dalším cílem je provedení analýzy demografických ukazatelů, kterými jsou plodnost a úmrtnost. Ukazatel úmrtnosti bude rozdělen na úmrtnost celkově, úmrtnost dětí, úmrtnost dětí pod 5 let, která bude ještě rozdělena podle pohlaví a novorozeneckou úmrtnost. Data, která jsem potřebovala ke zpracování této bakalářské práce, byla dostupná na webových stránkách Světové Banky (The World Bank). Posledním cílem bude srovnání demografických ukazatelů Chile s Evropskou Unií.
8
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1 Vymezení pojmů demografie Slovo demografie pochází z řečtiny. Je to složeniny dvou slov – démos, což je lid, a grafein, což je psát. Přeloženo do češtiny, je to tedy lidopis. I když je toto slovo vytvořeno v duchu českého jazyka a s jeho příbuznými se můžeme běžně setkat, nepoužívá se. To proto, že termín demografie se poprvé objevil až v druhé polovině 19. století, u nás se začal používat až na přelomu století. (Koschin F., 2005, s. 7) Název demografie tedy napovídá, čím se tento vědní obor zabývá – popisem lidu. Takto řečeno je to ovšem ne zcela přesné. Popisem lidu – spíše ovšem používáme termín populace, což je pro změnu z latinského populus (=lid) - se zabývá i mnoho jiných věd. Demografie se zabývá reprodukcí populace. (Koschin F., 2005, s. 7) Demografie je vědní obor, který se zabývá studiem reprodukce lidských populací a podmíněnostmi tohoto procesu. Objektem studia demografie jsou lidské populace, předmětem demografického studia je demografická reprodukce, chápaná jako neustálá obnova lidských populací v důsledku procesu rození a vymírání. Tato přirozená obnova populace se označuje jako přirozená měna nebo též přirozený pohyb obyvatelstva. (Kalibová K., 2001, s. 5) Od demografické reprodukce je nutno odlišit termín populační vývoj, který je obsahově širší, neboť v sobě zahrnuje i prostorovou mobilitu obyvatelstva, nazývanou též mechanická měna neboli migrace. (Kalibová K., 2001, s. 5) S procesem demografické reprodukce jsou spojeny demografické události (jevy). Kromě narození, úmrtí a potratu se za demografické události považují i sňatek, rozvod, ovdovění, nemoc apod., neboť mají přímý vliv na proces porodnosti a úmrtnosti. Demografie studuje tyto demografické události jako hromadné jevy. Údaje z evidence nejprve metodicky upraví do procesů porodnosti, úmrtnosti, potratovosti, sňatečnosti, rozvodovosti, nemocnosti a poté následuje analýza těchto procesů s cílem najít jejich pravidelnosti, krátkodobá kolísání i dlouhodobé trendy. (Kalibová K., 2001, s. 5)
9
Demografii lze vymezit dvojím způsobem: 1. jako obor, poznávající zákonitosti a obecné pravidelnosti demografické reprodukce a jejich specifické projevy a podmíněnosti u konkrétních populací, kterými jsou: -
biologická podstata demografické reprodukce,
-
ekonomické, sociální a přírodně geografické prostředí,
2. jako obor, který zahrnuje do předmětu svého studia nejen proces demografické reprodukce a jeho podmíněnosti, ale i jeho důsledky, které je možno najít v široké oblasti života lidí. (Kalibová K., 2001, s. 5)
2.2 Demografické subdisciplíny Podle Kalibové (2001) se demografie v systému věd nachází na rozhraní oborů přírodovědných a společenských. Na základě různých kritérií lze vymezit demografické subdisciplíny, z nichž nejznámější jsou: Demografická analýza: zabývá se rozborem jednotlivých složek demografické reprodukce, tj. úmrtnosti spojené s nemocností, porodnosti, potratovosti, sňatečnosti a rozvodovosti. Demografický
metodologie:
zahrnuje
demografickou
statistiku,
matematickou
demografii, demografické modely apod. Úzce navazuje na ostatní metodologické obory, jakými jsou např. statistika, matematika, logika a teorie pravděpodobnosti. Teoretická demografie: na základě získaných poznatků formuluje různé hypotézy, které lze zahrnout do demografické teorie. Historická demografie: na konkrétním populačním vývoji v minulosti ověřuje populační teorie a vytváří vlastní hypotézy. Regionální demografie: úzce souvisí s geodemografií a geografií obyvatelstva, která se zabývá vývojem rozmístění a migrací obyvatelstva. (Kalibová K., 2001, s. 5)
10
Obecně lze tedy říci, že reprodukce obyvatelstva je obnova určité vymezeného území střídáním generací zemřelých generacemi živě narozených novorozenců (přirozená reprodukce), resp. v širším slova smyslu (celková reprodukce) pak obnova geograficky omezené populace ne jenom přirozenou reprodukcí, nýbrž včetně vlivu migrací obyvatelstva. (Roubíček V., 1997, s. 15 – 16)
2.3 Zjišťování demografických údajů Spojení demografie a statistiky je velmi úzké a statistické údaje jsou pro demografii klíčové – je to pro ni empirický materiál, bez něhož nemůže existovat. Demografické údaje jsou v zásadě dvojího typu: jednak informují o stavu, jednak o pohybu. Stavem rozumíme velikost populace (tj. počet jedinců – členů populace) a její strukturu podle pro demografii zajímavých znaků k určitému časovému okamžiku. Pohybem pak rozumíme pro demografii zajímavé události, které v populaci (obyvatelstvu) nastanou během určitého časového intervalu (zpravidla jednoho roku). Místo pohyb se užívá jako synonyma i termín měna. (Koschin F., 2005, s. 11) Roubíček (1997, s. 24 – 25) člení demografii do čtyř problémových oddílů: 1. Demografická statika: pramenem údajů pro toto zkoumání je především sčítání lidu. Stav obyvatelstva daný jeho počtem, strukturou a rozmístěním se neustále mění a tyto změny stavu obyvatelstva se nazývají pohyb (měna) obyvatelstva. Podle formy těchto změn se rozlišuje „přirozený pohyb (měna)“ („reprodukce obyvatelstva“) – daný přirozenou obnovou obyvatelstva výměnou generací narozených a zemřelých, „mechanický pohyb (měna)“ („migrace obyvatelstva“) – daný prostorovým přemisťováním obyvatelstva a „sociální pohyb“ – daný změnami sociálních znaků (povolání, rodinný stav, ekonomické znaky, apod.) 2. Demografická dynamika: základním pramenem údajů pro toto zkoumání je především registrace přirozeného a mechanického pohybu obyvatelstva 3. Demografická prognostika: pramenem údajů pro tento oddíl jsou oba dříve uvedené pramenné zdroje – sčítání lidu i registrace pohybu obyvatelstva
11
4. Populační politika: případně některá část aplikované demografie. Je velmi důležitým problémovým okruhem pro demografa, i když přísně vzato do demografie nepatří, neboť je součástí politiky. Za prameny demografických dat se považují všechny prameny běžné demografické statistiky i výsledky speciálních výběrových šetření. Prameny demografických dat jsou sčítání lidu, evidence přirozené měny, evidence migrací, evidence nemocnosti, výběrová šetření, populační registry a historické prameny. (Kalibová K., 2001, s. 9) 2.3.1 Soupis obyvatelstva Soupis obyvatelstva je relativně jednoduchá akce, při níž se zjišťuje jen několik základních údajů například věk, pohlaví a povolání. (Koschin F., 2005, s.11) 2.3.2 Sčítání lidu Sčítání lidu (populační census) je souborná statistická akce sběru, uspořádání, zhodnocení, analýzy a publikování vybraných demografických, ekonomických a sociálních údajů. Výsledky sčítání lidu poskytují informace o stavu, počtu, rozmístění a struktuře obyvatelstva k určitému okamžiku a týkají se všech osob v zemi nebo v její určité, přesně vymezené části. Sčítání lidu má anonymní charakter a zjištěné skutečnosti nesmí sloužit k jiným účelům. (Kalibová, K., 2001, s. 6) Základní jsou informace o pobytu. Zjišťuje se místo přítomnosti v rozhodný okamžik. Rozhodným okamžikem bývá obvykle půlnoc, protože to je doba, kdy se poměrně málo lidí nachází na cestě z jednoho místa do druhého. Kromě místa přítomnosti se zjišťuje i místo obvyklého pobytu, které je v různých zemích definováno různě. Aby bylo možné učinit si také představu o změnách místa pobytu, zjišťuje se i místo narození, délka pobytu v bydlišti, místo předchozího pobytu. (Koschin F., 2005, s. 12) Mezi základní informace patří samozřejmě i osobní údaje, jako jsou pohlaví, věk a rodinný stav. Další skupinu údajů tvoří údaje o domácnosti a o rodině. Zjišťuje se vztah k hlavě domácnosti a vztah k hlavě rodiny, pořadí manželství a počet dětí. Dále se zjišťuje ještě občanství, národnost, jazyk, vzdělání a náboženství. Poslední skupinu tvoří
12
údaje ekonomického charakteru: ekonomická aktivita, místo práce, druh vykonávané práce, postavení v zaměstnání a odvětví. (Koschin F., 2005, s. 12) Je známou skutečností, že žádné rozsáhlejší statistické šetření se neobejde bez chyb, snahou však je tyto chyby minimalizovat. Přesnost zjištění celkového počtu obyvatel závisí do značné míry na vymezení kategorie sčítaného obyvatelstva a na jejím důsledném dodržování v průběhu celé akce. Základní snahou sčítání lidu je, aby v něm byla zahrnuta každá osoba pouze jednou a aby žádná osoba nebyla vynechána. Z tohoto důvodu se obvykle sčítá jak obyvatelstvo současně přítomné, tak i obyvatelstvo bydlící. Vlastní sčítací akci je nutné omezit na nejkratší možnou dobu. (Kalibová K., 2001, s. 10) Soupisy mají dost rozsáhlý program, takže jsou velmi náročné jak na pracovní síly, tak na materiál. Proto se provádí poměrně v dlouhých intervalech. Nyní se doporučuje provádět soupisy obyvatelstva ve světovém měřítku každých deset let. Metodickými doporučeními koordinuje jednotlivá národní sčítání po stránce srovnatelnosti Statistický úřad OSN (Organizace spojených národů). (Roubíček V., 1997, s. 51) Sčítání lidu je organizováno pravidelně ve všech zemích světa. Výjimku tvoří dvě skupiny zemí: 1. některé vyspělé země, které nahradili sčítání lidu kvalitním populačním registrem (Nizozemí, Dánsko, Švédsko, Finsko) 2. některé zaostalé země (Demokratická republika Kongo, Angola, Afganistan, Libanon), kde sčítání neprobíhá v pravidelných intervalech z nejrůznějších důvodů (zejména politická nestabilita, válka apod.). (demografie.info, 2013-04-18) 2.3.3 Evidence přirozené měny Běžná evidence pohybu obyvatelstva zobrazuje procesy, které v obyvatelstvu probíhají, tj. především procesy přirozené reprodukce a migrace. (Roubíčke V., 1997, s. 44) Termín přirozená měna se v demografii používá pro vyjádření procesů rození a vymírání lidských populací, tj. pro spojení dvou základních složek demografické
13
reprodukce. V širším pohledu se do přirozené měny zahrnuje i sňatečnost, rozvodovost, potratovost a nemocnost. Přirozená měna souvisí pouze s přirozenou obnovou populace, tzn., že nezahrnuje migrace (tzv. mechanickou měnu). (Kalibová K., 2001, s. 10) 2.3.4 Populační registr Populační registr je způsob zjišťování údajů o obyvatelstvu určitého území, který je určitou kombinací způsobů, výhod i nevýhod censu obyvatelstva na jedné straně a registrace pohybu obyvatelstva na straně druhé. Populační registr plní tedy úlohu soupisu stavu i registrace událostí. Jeho podstatou je soustředění všech údajů o jednotlivci, dále registrace událostí jako změn stavu jednotlivců a konečně bilancování změn struktury celých souborů obyvatelstva. Populační registr je způsob registrace údajů o jednotlivcích, spočívající v systému záznamů o osobách, žijících v jednotlivých obcích. (Roubíček V., 1997, s. 53) Za určitých (náročných) podmínek je možné, aby populační registr nahradil klasický způsob evidence přirozené měny obyvatelstva a dokonce i sčítání lidu. Populační registry jsou zavedeny téměř ve všech evropských zemích, avšak kvalita, úplnost a zaručení ochrany sbíraných dat se mezi zeměmi velmi různí. Ke kvalitním patří populační
registry s dlouhou
tradicí
v zemích
Beneluxu
a
ve
Skandinávii.
(demografie.info, 2013-04-18)
2.4 Demografické ukazatele Numerické charakteristiky vlastností a procesů, které jsou úmrtnost (mortalita), plodnost (fertilita), sňatečnost, rozvodovost, migrace a porodnost (natalita), se nazývají demografické ukazatele. (Koschin F., 2005, s. 24) Základní demografická data získáme z výsledků sčítání lidu, evidence přirozené měny, evidence migrací, z různých výběrových šetření či registrů obyvatelstva. Jsou to např. celkový počet obyvatel, počet zemřelých, narozených, rozvodů, sňatků apod. (Kalibová K., 2001, s. 13) Z uvedených základních absolutních ukazatelů, které charakterizují především extenzitu demografických procesů, tj. jejich rozsah a strukturu – ať už v rozměru času
14
kalendářního, či času generačního (ten je charakterizován věkem) – je možné vypočítat řadu charakteristik relativních (poměrných), které nám poskytnou řadu dalších zajímavých informací. (Roubíček V., 1997, s. 33) 2.4.1 Analytická data Poměrná neboli relativní čísla podle Kalibové (2001, s. 13): 1. poměrná čísla extenzivní – porovnávání dvou stejnorodých údajů ve stejném časovém okamžiku a ve shodném prostorovém vymezení, pak vypočtené relativní číslo určuje strukturu daného celku. Je obvykle vyjádřeno v procentech a nazýváno poměrným číslem struktury nebo poměrným číslem extenzivním. 2. poměrná čísla intenzivní – ve jmenovateli jsou nositelé událostí či jevů uvedených v čitateli a nazývají se míry. Při výpočtu měr je počet jednotek ve jmenovateli udáván buď ke středu sledovaného intervalu, nebo se bere průměr z počátečního a koncového stavu – jedná se teda o tzv. střední stav obyvatel (např. hrubá míra úmrtnosti udává počet zemřelých na 1000 obyvatel středního stavu. Mezi poměrná čísla intenzivní se řadí také kvocienty. Na rozdíl od měr se zde počet jednotek ve jmenovateli udává k počátku sledovaného období. Kvocienty se svým charakterem blíží pravděpodobnostem. Příkladem je kvocient kojenecké úmrtnosti, kde počet zemřelých v dokončeném věku 0 je vztažen k výchozímu počtu živě narozených, nikoliv k střednímu stavu žijících v dokončeném věku 0. 3. poměrná čísla srovnávací – v tomto případě porovnáváme dvě stejnorodá nebo různorodá absolutní čísla, která spolu buď nesouvisí časově, nebo nejsou stejně prostorově vymezena. Například index rozvodovosti dává do vztahu počet rozvodů a počet sňatků v daném roce, což jsou dva nestejnorodé údaje.
15
2.5 Vybrané demografické procesy 2.5.1 Úmrtnost (Mortalita) Úmrtnost se týká všech úmrtí bez rozdílu příčin. Termín úmrtnost označuje proces přirozeného ubývání obyvatelstva úmrtími jednotlivých jeho příslušníků. Tento proces tedy souvisí s populačním růstem a podílí se tudíž na celkové změně počtu obyvatelstva. (Roubíček V., 1997, s. 237) K vyjádření úrovně úmrtnosti se používá řada ukazatelů, z nich nejjednodušší je hrubá míra úmrtnosti (hmú), což je poměr počtu zemřelých (D) ke střednímu stavu obyvatel (P) ve sledovaném kalendářním roce. (Kalibová K., 2001, s. 21) hmú =
D ⋅ 1000 P
Celkový počet zemřelých ve sledovaném kalendářním roce představuje součet zemřelých osob z jednotlivých generací, které však zemřeli v různém věku. Tyto počty jsou rozdílné, neboť v každém věku je jiná intenzita úmrtnosti i počty osob, vystavených riziku úmrtí. Počet osob vystavených riziku úmrtí v určitém věku závisí nejen na výchozím početním stavu jednotlivých generací, ale i na intenzitě úmrtnosti v průběhu předcházejícího života. Hrubá míra úmrtnosti přestává být objektivním ukazatelem vývoje intenzity úmrtnosti, dochází-li např. k zvyšování podílu starých osob v populaci. Z uvedeného vyplývá, že hmú se nehodí pro mezinárodní srovnání populací po demografické revoluci1. (Kalibová K., 2001, s. 21) Pro přesnější vyjádření intenzity úmrtnosti se používají míry úmrtnosti dle věku ( u x ), které jsou vzhledem k odlišné intenzitě mužské a ženské úmrtnosti konstruovány obvykle odděleně pro muže a ženy. Míra úmrtnosti ve věku x ( D x ) z 1000 žijících ve věku x ( Px ). (Kalibová K., 2001, s. 21) 1
Procesem demografické revoluce se dnes označuje proces přechodu populací z klasického tzv. předstatistického
režimu reprodukce, charakterizovaného vysokou úrovní porodnosti a úmrtnosti na druhý moderní režim reprodukce charakterizovaný relativně nižší úrovní porodnosti a úmrtnosti – prohloubení procesu stárnutí obyvatelstva. (Roubíček V, 1997, s. 288 – 289)
16
úx =
Dx ⋅ 1000 Px
Pro vyjádření intenzity úmrtnosti v prvním roce života se používá kvocient kojenecké úmrtnosti (kú), který udává počet zemřelých ve stáří do jednoho roku, tj. v dokončeném věku 0 ( D0 ) na 1000 živě narozených dětí ( N v ) v určitém kalendářním roce. (Kalibová K., 2001, s. 21) kú =
D0 ⋅ 1000 Nv
Od kvocientu kojenecké úmrtnosti je třeba odlišit míru úmrtnosti v dokončeném věku 0, kdy počet zemřelých ve stáří do jednoho roku ( D0 ) je vztažen k střednímu stavu žijících v dokončeném věku 0 ( P0 ). (Kalibová K., 2001, s. 22)
ú0 =
D0 ⋅ 1000 P0
Kvocient kojenecké úmrtnosti je jedním ze základních demografických ukazatelů a v mezinárodním srovnání se používá nejen pro hodnocení úrovně úmrtnosti v prvním roce života, ale vypovídá i o vyspělosti společnosti (uvádí se i jako charakteristika životní úrovně). (Kalibová K., 2001, s. 22)
2.5.2 Plodnost (Fertilita) Termíny porodnost a plodnost jsou odvozeny především od označení dvou odlišných ukazatelů, charakterizujících procesy, související s pozitivní stránkou přirozené reprodukce. Termín porodnost označuje proces, který souvisí s populačním růstem. Jde o proces, který se podílí na celkové změně počtu obyvatelstva. (Roubíček V., 1997, s. 222) Úroveň porodnosti závisí zejména na plodivosti neboli fekunditě, což je schopnost může a ženy rodit děti. Její výsledný efekt, vyjádřený počtem narozených dětí, se označuje plodnost neboli fertilita. Podle projevu, resp. neexistence známek života, se narozené děti dělí na živě a mrtvě narozené (mezinárodní definice). (Kalibová K., 2001, s. 27)
17
Míru plodnosti zkonstruujeme tak, že do jmenovatele dáme jen ty z členů populace, kteří jsou riziku narození dítěte vystaveni. To jsou ženy v plodném věku, který se obvykle omezuje věky 15 až 50 let. Tato skupina žen se nazývá rodivý kontingent a jeho velikost (tj. počet žen) se označuje písmenem F. Tak dostaneme obecnou míru plodnosti nebo též fertility: ft =
N t( živě ) Ft
V oblastech s neúplnou evidencí živě narozených se používá významově obdobný index plodnosti (ip), což je poměr počtu dětí ve věku 0-4 roky k počtu žen ve věku 15 – 44, ev. 20 – 49 let. (Koschin F., 2005, s. 60)
ip =
P0−4 ⋅ 100 p15ž − 49
V případech, kdy neexistuje třídění narozených dle věku matky, se používají tzv. Coaleovy indexy plodnosti, které jsou založeny na principu nepřímé standardizace. A. J. Coale (ameriský demograf) zvolil za standard míry manželské plodnosti hutteritů z let 1921 – 1930 (náboženská sekta v Severní Americe, která neomezovala žádným způsobem plodnost). (Kalibová K., 2001, s. 28)
2.6 Vybraná demografická struktura obyvatelstva Zkoumání demografické struktury obyvatelstva se opírá o třídění podle věku a pohlaví. Struktura obyvatelstva podle věku a pohlaví je totiž výsledkem demografických procesů probíhajících v populaci po řadu uplynulých desetiletí a zároveň do značné míry předurčuje populační vývoj desetiletí budoucích. (Roubíček V., 1997, s. 123) Znalost složení obyvatelstva podle věku a pohlaví je samozřejmě nutná i pro různé demografické výpočty a zejména pro perspektivní odhady vývoje obyvatelstva. Ženy – a to pouze v určitém věkovém rozmezí – jsou totiž rodivou složkou obyvatelstva, a na jejich počtu i věkové struktuře proto závisí počet narozených dětí.
18
Vzhledem ke značným rozdílům v úrovni úmrtnosti v různých věkových skupinách mají osoby odlišného stáří pochopitelně i zcela odlišné šance dožití: věková struktura je proto činitelem počtu zemřelých. (Roubíček V., 1997, s. 124) Koncentrovanou charakteristikou demografické struktury je graf demografické struktury, který se nazývá strom života nebo věková pyramida. Tato označení se často používají jako synonyma, i když je lze významově odlišit – věková pyramida skutečně připomíná pyramidu, je tvořena jednotlivými stupni, zatímco strom života je tvořen lomenou (teoreticky hladkou) čarou. Informaci však oba typy poskytují stejnou, jde jen o formální rozlišení. (Koschin F., 2005, s. 93) Strom života je tvořen dvěma polygony, přičemž je zvykem vlevo umisťovat graf pro může a vpravo graf pro ženy. Oba grafy mají prohozené osy – „nezávisle proměnná“, tj. věk, se vynáší na svislou osu a „závisle proměnná“, tj. počet osob v příslušné věkové kategorii, se vynáší na osu vodorovnou. Věková pyramida (resp. strom života) nám dává informaci o vývoji populace za posledních asi 100 let, je to koncentrovaný záznam historie. (Koschin F., 2005, s. 93)
2.6.1 Struktura obyvatelstva podle pohlaví Strukturu obyvatelstva podle pohlaví lze hodnotit ukazatelem maskulinity (uma), který udává podíl (proporci) mužů ( P m ) v populaci (P), vyjádřený obvykle v procentech. (Kalibová K., 2001, s. 17) uma =
Pm ⋅ 100 P
Z dalších ukazatelů se používá index maskulinity (ima), což je poměr počtu mužů ( P m ) a žen ( P ž ) v populaci (P), vyjádřený obvykle na 100 žen. Obdobně lze konstruovat i ukazatel feminity a index feminity. (Kalibová K., 2001, s. 17) ima =
pm ⋅ 100 pž
19
2.6.2 Struktura obyvatelstva podle věku Podle schopnosti reprodukce můžeme populaci rozdělit do tří základních skupin (generací) – předreprodukční (dětské), reprodukční (rodičovské) a poreprodukční (prarodičovské). Hranice mezi 1. a 2. skupinou je vcelku nepochybná, je jí 15 let. Hranice mezi 2. a 3. skupinou je víceméně jasná u žen – je jí 50 let, ale nikoli u mužů. Protože však mužů, kteří zplodí po padesátce potomka, je málo, lze 50 let považovat za věk praktického ukončení reprodukce i pro muže. Dostáváme tak tři skupiny:
•
0-14letí
I. biologická generace,
•
15-49letí
II. biologická generace a
•
50-a víceletí
III. biologická generace. (Koschin F., 2005, s. 96)
Reprodukční složka představuje zhruba polovinu z celkového početního stavu jednotlivých populací. Dle zastoupení dětské a postreprodukční složky v populaci rozlišujeme tři populační typy, resp. typy věkových struktur. (Kalibová K., 2001, s. 18)
2.6.2.1 Typy věkových struktur
Obr. 1: Typy věkových struktur (zdroj: demografie.info, 2013)
• Progresivní – první typ představuje populace, kde převažuje I. biologická generace nad III. Jsou to populace s převahou mladých, kde počet narozených
20
roste, tedy populace rostoucí či též progresivní. Takový typ populace dnes nacházíme v rozvojových zemích. (Koschin F., 2005, s. 97)
• Stacionární – k druhému typu patří populace, kde je podíl I. a III. biologické generace přibližně stejný. Takové populace mají stabilní počet narozených i zemřelých, jsou to populace stagnující neboli stacionární. (Koschin F., 2005, s. 97)
• Regresivní – třetí typ jsou populace s převahou III. biologické generace nad I., tedy populace s převahou starších osob. V takových populacích umírá více osob, než se narodí dětí, takže to jsou populace ubývající neboli regresivní. Většina evropských populací patří k regresivnímu typu. (Koschin F., 2005, s. 97) Ukazuje se, že každá populace prodělává postupně přechod od progresivní k regresivní. Tento proces byl nazván stárnutí populace nebo též demografické stárnutí. (Koschin F., 2005, s. 97)
2.6.2.2 Demografické stárnutí K demografickému stárnutí dochází v důsledku změn v charakteru demografické reprodukce a mění se při něm zastoupení dětské a postreprodukční složky v populaci. Vzhledem
k poklesu
úrovně
porodnosti,
zlepšování
úmrtnostních
poměrů
a
prodlužování naděje dožití se v procesu demografického stárnutí zvyšuje podíl starých osob v populaci. Rozlišujeme dva typy demografického stárnutí:
• ze spodu věkové pyramidy, ke kterému dochází v důsledku snižování úrovně plodnosti a tím zpomalení růstu dětské složky v populaci,
• na vrcholu věkové pyramidy, které je podmíněno zlepšování úrovně úmrtnosti. Obvykle však oba uvedené typy demografického stárnutí populace probíhají současně. Podíl starého obyvatelstva může však také růst i na úkor snižující se váhy obyvatel v reprodukčním věku. (Kalibová K., 2001, s. 19)
21
2.6.2.3 Demografické mládnutí Demografické mládnutí, které je způsobeno především zvýšením úrovně porodnosti. Tento proces naopak klade zvýšené nároky na péči o matku a dítě, na budování vzdělávacích a výchovných institucí a vytváření pracovních míst pro mladé lidi. Demografické mládnutí však bývá pouze lokálním, časově omezeným procesem.
22
3
MATERIÁL A METODIKA
3.1 Zájmový region Pro mou bakalářskou práci jsem si vybrala stát Chile, který leží v Latinské Americe. Je to stát řazený mezi rozvojové země. V dnešní době je považován za stabilní a demokratické státní zřízení ale je zde stále velká příjmová nerovnost.
Obr. 2: Jižní Amerika, Chile (zdroj: CIA, The World Factbook)
23
3.1.1 Fyzicko-geografická charakteristika Stát, který se nachází na jihozápadním pobřeží Latinské Ameriky. Jeho délka je 4200 km a v průměru je široký pouze 160 km (srov. obr. 1). Celková rozloha země činí 756 626 km². Sousedí s Argentinou, na východě, na severu s Peru a severovýchodě s Bolívií. K Chile patří celá řada ostrovů, mezi nejznámější patří Juan Fernández, Islas de los Desventurados a Velikonoční ostrov. (Chalupa J., 1999) Z převážné části je tvořen hornatým povrchem, roviny zaujímají pouhou pětinu země. Chile leží na území geologické nestability s častými otřesy půdy. Východní hranici státu tvoří pohoří Andy a západní stranu tvoří Pobřežní Kordillery s několika malými ostrovy, ležícími v Tichém oceánu. Je zde také významná sopečná činnost. Kvůli více než tří desítkám aktivních sopek, které se nachází podél pohoří And. Největší a nejvýznamnější sopky jsou Lascar, která naposledy vybuchla v roce 2007 a Llaima, která vybuchla v roce 2009. (Chalupa J., 1999) Hluboké oceánské příkopy při západním pobřeží Chile a existence nedalekých velehorských masivů, spolu s pohyby tektonických desek, jsou příčinou početných ničivých zemětřesení. Vážnou hrozbou pro obyvatele, které žijí na pobřeží, jsou přílivové vlny tsunami. (Chalupa P., Némethová J., Hübelová, 2010, s. 183) Nejvýznamnější oblastí státu je Centrální údolí, které je dlouhé téměř 900 km a to kvůli zemědělství, průmyslu, měst a obyvatel. Centrální údolí se nachází ve středu Chile, a to zhruba od řeky Aconcagua až po řeku Bíobío. Leží zde hlavní město Chile Santiago a další velká města Puente Alto, Viňa del Mar, Valparaíso, Talcahuano a Concepción.
Řeky pramenící v Andách přinášejí velké množství materiálu na úpatí hor, kde vznikají náplavové kužely a dochází k početnému rozvětvení řek. V horských polohách jižních And je období tání krátké, v zimě odtok téměř ustává. Velehorské pásma tropických a rovníkových And mají malé roční výkyvy, ale rozdíly mezi dnem a nocí jsou rozhodující pro výkyvy řek v těchto oblastech. V místech, kde zdrojem řek jsou jen mlhy - garua, řeky nemají dostatek vody. Největší stav vody je v období dešťů v rovníkové oblasti a tání sněhu a ledovců v Andách.
24
V oblasti pouště Atacama, která leží na severu státu, je největší světové naleziště ledku a ložiska mědi. Polovinu území Chile zaujímá pásmo známé jako aridní pouště. Je to pásmo, kde se nachází přírodní společenstva pouštních a polopouštních rostlin a živočichů. Nejsušší oblastí je poušť Atacama. Střet teplého vzduchu a studených vodních mas vznikají mlhy (garua), které jsou v prostoru pouště Atacama jediným zdrojem vláhy. (Chalupa P., Némethová J., Hübelová, 2010, s. 26) Na jihu Chile jsou vhodné podmínky jen pro chov ovcí. Je tu průměrně okolo 7°C. (Chalupa P., Némethová J., Hübelová, 2010, s. 190) V severní části země je minimálním úhrnem srážek. Subtropické klima s průměrnými teplotami okolo 14°C je ve střední části země. Nejvíce srážek spadne na jihu, kde také prudce klesají teploty až k bodu mrazu. (Chalupa J., 1999) Podnebí výrazně ovlivňuje vegetaci. Na severu rostou kaktusy a v náhorních plošinách Altiplano zakrslé dřeviny podobné zeleným korálům. Na jihu se vyskytují porosty Blahočetu šupinatého a kromě bučin zde rostou různé cypřišky a další cypřišovité dřeviny podobné sekvojím. Stejně jako rostlinstvo, tak i živočichové se přizpůsobili daným podmínkám. Na severu pouštní suché krajiny žijí divoké lamy a na chladném vlhkém jihu Patagonie při pobřeží zase různé druhy tučňáků. (Chalupa P., Némethová J., Hübelová, 2010, s. 190) V Chile se nachází tyto nerostné suroviny:
• měď, • železná ruda, • drahé kovy, • molybden. Aktuálním problémem, co se týče životního prostředí, je rozsáhlé odlesňování a hornictví, které ohrožuje přírodní zdroje. Dále hrozí znečištění ovzduší z průmyslových a dopravních emisí a také znečištění vody ze splašků. (CIA: The World Factbook, 2013)
25
3.1.2 Historický vývoj Původně se název Chile používal pouze pro centrální část dnešního chilského státu. Jméno Chile údajně pochází z avarského slova chilli, které znamenalo „tam, kde končí země“. Domorodé osídlení Chile bylo velice pestré. Podél severního pobřeží země žily kmeny, jejichž příslušníci se věnovali rybolovu a sběru mušlí. (Chalupa J., 1999) Jejich nejvýznamnějšími představiteli byli Changos, kteří sídlili na pobřeží v oblasti řeky Loa až po řeku Copiapó. Od pobřeží se nevzdalovali víc než patnáct kilometrů. V téže oblasti, ale dál ve vnitrozemí, žily kmeny, které se živily zemědělstvím. Díky kontaktům s peruánskými a bolivijskými civilizacemi dosáhly vyššího kulturního stupně než Changové. (Chalupa J., 1999) Atacameňos pěstovali na terasovitých políčkách brambory, fazole a koku. Na několika místech vystavěli i kamenné pevnosti s hradbami zvané pucals. (Chalupa J., 1999) O něco dále na jih žili Diaguité. V centru dnešního Chile, na jih od řeky Choapa, žili chudí zemědělci, kteří mluvili stejným jazykem, ale patřili k několika samostatným kmenům. Picunches, Huilliches, Mapuches (známnější jako Araucanos). V jejich „obecném jazyce“ slovo che znamenalo lid, takže Pikunčové byli „lidé ze severu“, Huiličové „lidé z jihu“ a Mapuches „lidé země“. Mapuchové byli lepšími bojovníky než zemědělci. V Andách žily i kočovné kmeny, které se živily lovem lam a sběrem lesních plodů. (Chalupa J., 1999) Střední část ostrova Ohňová země, který leží na jihu Chile, obýval kmen Onas. Na jihu byla země chudá a lidé si museli hledat obživu na moři. Typickými rybáři byli Chonos, kteří prosluli lovem lachtanů. Chonos se stali představiteli domorodé mořeplavecké tradice, jejímiž pokračovateli jsou dodnes Chilotes, obyvatelé ostrova Chiloé. Na jih od území Chonů až po Ohňovou zemi žili Alakalufové a dále na jich Yámanas. (Chalupa J., 1999) V polovině patnáctého století vojáci Velkého Inky Tupaca Yupanquiho si podmanili Atacameňos a Diaguitas. Avšak na řece Maule, narazili na silný odpor Araukánů. Incký vliv se projevil zejména v politické oblasti. Podrobení domorodci byli nuceni odvádět
26
Cuzcu daně, podílet se veřejných stavbách a napomáhat usazování peruánských kolonistů. (Chalupa J., 1999) Mapuches v době španělského příchodu sídlili v oblasti mezi řekami Bíobío a Toltén. Španělé je nazvali Araukány. Byly to kočovné kmeny a pravděpodobně pocházeli z druhé strany And. (Chalupa J., 1999) Na podzim roku 1492 Kryštof Kolumbus přeplul Atlantik a objevil nový kontinent. Poměrně dlouho se pro nové země používal termín Západní Indie a domorodci byli nazváni Indiány. Další objevitelé však dokázali, že se jedná o nový kontinent, který nemá s Asií nic společného. (Chalupa J., 1999) Na počest florentského lodivoda a kartografa Ameriga Vespucciho, který Kolumbem objevenou pevninu rozpoznal jako novus mundus a popsal jej, byly na návrh německého kartografa Martina Waldseemüllera nové kraje pokřtěny jako „Země Amerigova“. (Chalupa J., 1999) Největším lákadlem nových krajů byly drahé kovy. Obrovský zájem vyvolaly zejména objevy nevyčerpatelných ložisek stříbra v bolivijském Potosí a mexickém Zacatas. Postupně byl objevován celý kontinent především Španěli, kteří si ho také postupně podmaňovali. Budovali nová města a hospodářský a politický systém. (Chalupa J., 1999) V roce 1810 Chile vyhlásilo nezávislost, ale až v roce 1818 odešli Španělé. Ve válce v Tichomoří v letech 1879 až 1883 Chile porazilo Peru a Bolívii a získalo své současné severní oblasti. Do roku 1973 byla v zemi marxistická vláda Salvadora Allendeho, která byla svržena vojenským převratem v čele s Augustem Pinochetem. Ten vládl, až do doby, kdy byla v roce 1990 svobodně zvolen prezidentem. (CIA: The World Factbook, 2013)
3.1.3 Politický systém Oficiálním názvem země je Chilská republika a její hlavní město je Santiago. Chile je rozděleno do patnácti regionů, a také si nárokuje část Antarktidy. Výkonnou moc v zemi zastává prezident Sebastian Piñera Echenique, který byl zvolen v roce 2010, a je také zároveň hlavou vlády. Prezident je volen na čtyři roky lidovým hlasováním. Zákonodárný
27
systém tvoří dvoukomorový Národní kongres, jež se skládá ze Senátu a Poslanecké sněmovny. V Senátu je 38 křesel a senátoři jsou voleni na osm let ale, každé čtyři roky se obnovuje jedna polovina senátu. V Poslanecké sněmovně je 120 křesel a poslanci jsou voleni přímo na dobu čtyř let. Základním zákonem Chile je ústava (Constitución Política) z roku 1980, která byla novelizována v roce 2005. Soudní systém tvoří Nejvyšší soud složený ze 17 doživotně jmenovaných soudců, kteří při dosažení 75 let odcházejí do důchodu a 17 apelačních soudů. Soudci Národního soudu nesmí být členy politických stran. (MZV ČR, 2013) Ozbrojené složky se dělí na 4 základní části: pozemní vojsko, letectvo, válečné loďstvo a policii. V roce 2011 byla policie převedena do rezortu vnitra, kde dále působí kriminální policie a vězeňská služba. (MZV ČR, 2013)
3.1.4 Ekonomická situace Od 80. let 20. století byla hospodářská politika konstantně udržována a přispěla ke stabilnímu růstu a snížení chudoby o více než polovinu. Také pomohla zabezpečit závazek země k demokratické a reprezentativní vládě. Chile je stále považováno za stabilní a demokratický stát. Během poslední dvou desetiletí byla snížena míra chudoby, která je nyní nižší než ve většině zemí v Latinské Americe. Nicméně, těžká příjmová nerovnost řadí Chile, podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), mezi své nejhorší členy. Nerovné rozdělení příjmů má také za následek nerovný přístup ke kvalitnímu vzdělání. Díky demokracii a zlepšení ekonomické situace se Chile stává přitažlivějším pro přistěhovalce z jiných zemí Latinské Ameriky, zejména Peru. (CIA: The World Factbook, 2013) Chile má tržně orientovanou ekonomiku vyznačující se vysokou úrovní zahraničního obchodu a je známá silnými finančními institucemi. Export tvoří více než jednu třetinu HDP a s komodity tvoří přibližně tři čtvrtiny celkového vývozu. Jen jedna třetina vládních příjmů je tvořena z prodeje mědi. (CIA: The World Factbook, 2013) Podpisem dohody o volném obchodu se Spojenými státy, tak Chile prodloužilo svůj dlouhodobý závazek k liberalizaci obchodu. Dohoda vstoupila v platnost dne 1. ledna 2004. Chile má více dvoustranných nebo regionálních dohod než jakákoliv jiná země.
28
Takových dohod má asi padesát devět včetně s Evropskou Unií, Mercosur (Sdružení o volném obchodu), Čínou, Indií, Jižní Koreou a Mexikem. Ale ne úplně všechny jsou o volném obchodu. (CIA: The World Factbook, 2013) V prosinci 2009, OECD vyzvala Chile, aby se stalo řádným členem. V květnu 2010 podepsalo Úmluvu s OECD a stalo se tak první jihoamerickou zemí, která se k organizaci připojila. Ekonomika začala vykazovat známky oživení. Od té doby HDP ročně roste o více než pět procent. Chile tohoto růstu dosáhlo i navzdory silnému zemětřesení, které udeřilo v únoru 2010. (CIA: The World Factbook, 2013)
3.2 Časové řady Časovou řadou rozumíme posloupnost věcně a prostorově srovnatelných pozorování (dat), která jsou jednoznačně uspořádána z hlediska času ve směru minulost – přítomnost. Analýzou (případně i prognózou) časových řad se pak rozumí soubor metod, které slouží k popisu těchto řad. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 246)
Časové řady ekonomických ukazatelů se obvykle určitým způsobem člení. Jde především o vyjádření rozdílností v obsahu sledovaných ukazatelů, jež je mnohdy provázeno i specifickými statistickými vlastnostmi. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 246) Podle Hindlse a spol. se základní druhy časových řad ekonomických ukazatelů se rozlišují:
• podle rozhodného časového hlediska na časové řady intervalové a na časové řady okamžikové, • podle periodicity, s jakou jsou údaje v řadách sledovány, na časové řady roční (dlouhodobé) a na časové řady krátkodobé, kde jsou údaje zaznamenávány ve
čtvrtletních, měsíčních, týdenních aj. periodách, • podle druhu sledovaných ukazatelů na časové řady primárních ukazatelů a na časové řady sekundárních charakteristik,
29
• podle způsobu vyjádření údajů na časové řady naturálních ukazatelů a na časové řady peněžních ukazatelů. 3.2.1 Časové řady intervalové Intervalovou časovou řadou se rozumí ukazatel, jehož velikost závisí na délce intervalu, za který je sledován. Pro ukazatele tohoto typu je možné tvořit součty. Intervalové ukazatele se mají vztahovat ke stejně dlouhým intervalům, protože v opačném případě by šlo srovnání zkreslené. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 247) Abychom zajistili srovnatelnost, často přepočítáváme období na jednotkový časový interval. Tato operace se nazývá očišťování časových řad od důsledků kalendářních variací (kalendářní očišťování). Údaje, očištěné na kalendářní dny, spočteme jako: yt( 0) = y t
kt kt
kde y t je hodnota očišťovaného ukazatele v příslušném dílčím období roku, k t je počet kalendářních dní v příslušném dílčím období roku, k t je průměrný počet kalendářních dní v dílčím období roku. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 247)
3.2.2 Časové řady okamžikové U těchto řad se hodnota znaku vztahuje k určitému časovému okamžiku, alespoň teoreticky nulové délky. Pro řady tohoto druhu je typické, že jejich součet nelze smysluplně interpretovat. (Minařík B., 2010, s. 3) Proto se řady tohoto typu shrnují pomocí speciálního průměru. Tento průměr se nazývá chronologický průměr. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 248) Máme hodnoty okamžikových ukazatelů y1 , y 2 ,… y k a časové okamžiky, které označíme t1 , t 2 , …, t k , kde t1 je první a t k poslední časový okamžik. Při výpočtu chronologického průměru postupujeme tak, že nejprve vypočítáme aritmetický průměr hodnot okamžikových ukazatelů příslušejících časových okamžiků t1 a t 2 , totéž pro t 2 a t 3 až pro t k −1 a t k . Ze získaných průměrů pak stanovíme průměr za celou časovou
30
řadu. Pokud je délka mezi jednotlivými časovými okamžiky stejná, jde o prostý chronologický průměr. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 248)
y + yk y1 + y 2 y 2 + y3 1 1 + + ... + k −1 y t + y 2 + ... + y k −1 + y k 2 2 2 2 = 2 y= k −1 k −1 Pokud délka mezi jednotlivými časovými okamžiky nebude konstantní, je možné jednotlivé dílčí průměry vážit délkami příslušných intervalů. Označíme-li jednotlivé délky intervalů symbolem d t , vzorec váženého chronologického průměru bude ve tvaru:
y + y3 y + yk y1 + y 2 d1 + 2 d 2 + ... + k −1 d k −1 2 2 2 y= d1 + d 2 + ... + d k −1
3.2.3 Srovnatelnost údajů v časové řadě Než použijeme k analýze a případně k prognóze údajů v časové řadě odpovídajících statistických metod, musíme se přesvědčit o tom, zda jednotlivé údaje jsou srovnatelné z věcného, prostorového a časového hlediska. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 251)
3.2.3.1 Věcná srovnatelnost Musíme mít na zřeteli, že často stejně nazývané ukazatele nemusí být vždy stejně obsahově vymezené. Mění-li se vymezené ukazatele během času, jsou údaje časové
řady nesrovnatelné a pro další úvahy bezcenné. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 251)
3.2.3.2 Prostorová srovnatelnost Prostorovou srovnatelností chápeme možnost používat údaje v časových řadách, vztahující se ke stejným geografickým územím. Někdy se však nemusí jednat jen o čistě geografický problém ale o „ekonomický prostor“. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 251)
31
3.2.3.3 Časová srovnatelnost Časová srovnatelnost údajů je problémem zejména u intervalových ukazatelů časových řad, tj. u ukazatelů, jejichž velikost závisí na délce intervalu. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 251)
3.2.3.4 Cenová srovnatelnost Cenová srovnatelnost údajů se používá v ekonomické časové řadě. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 251)
3.2.4 Elementární charakteristiky časový řad Obvykle prvním úkolem při analýze časové řadu je získat rychlou a orientační představu o charakteru procesu, který tato řada reprezentuje. Mezi základní metody zcela běžně patří vizuální analýza chování ukazatele využívající grafů a elementárních statistických charakteristik. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 252) Pomocí vizuálního rozboru grafického záznamu průběhu časové řady musíme rozpoznat např. dlouhodobou tendenci v průběhu řady či některé periodicky se opakující vývojové změny apod. Tato analýza však nikdy nestačí k poznání hledisek souvislostí a mechanismů studovaného procesu a neumožňuje popsat jeho vlastnosti. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 252)
3.2.5 Modelování časových řad Výchozím principem modelování časových řad je jednorozměrný model. yt = f (t , ε t ) kde y t je hodnota modelovaného ukazatele v čase t, t = 1, 2, …, n a ε t je hodnota náhodné složky v čase t. Podle Hindlse a spol. 2007 se k tomuto modelu přistupuje trojím způsobem: a) pomocí klasického (formálního) modelu – jde pouze o popis forem pohybu. Tento model vychází z rozkladu řady na čtyři složky (formy) časového pohybu.
32
Tyto formy mají v podstatě systematickou část průběhu časové řady. Souběžná existence všech čtyř forem však není nutná a je podmíněna věcným charakterem zkoumaného ukazatele. Časovou řadu lze tedy rozložit na trendovou složku Tt , sezónní složku S t , cyklickou složku C t a náhodnou složku ε t , přičemž tvar rozkladu může být dvojího typu: • aditivní yt = Tt + S t + C t + ε t = Yt + ε t kde Yt se často označuje souhrnně jako teoretická složka ve tvaru Tt + S t + C t • multiplikativní y t = Tt S t C t ε t b) pomocí Boxovy-Jenkinsovy metodologie – považuje za základní prvek konstrukce modelu časové řady náhodnou složku, jež může být tvořena korelovanými náhodnými veličinami. c) pomocí spektrální analýzy – časovou řadu považujeme za směs sinusovek a kosinusovek o rozličných amplitudách a frekvencích. V této koncepci tedy není stěžejním faktorem časová proměnná, ale právě faktor frekvenční. Vícerozměrné modely jsou modely založené na předpokladu, že vývoj analyzovaného ukazatele není ovlivňován pouze časovým faktorem, ale i řadou jiných ukazatelů. Tyto ukazatele, kterými se snaží vývoj analyzovaného ukazatele vysvětlit, nazýváme příčinné nebo faktorové. Model lze zapsat ve formě: yt = f (t , x1 , x 2 ,..., x n , ε t ) kde x1 , x 2 , …, x n jsou ukazatele ovlivňující analyzovaný ukazatel y. (Hindls R., Hronová S., Seger J., Fischer J., 2007, s. 256)
33
4
VÝSLEDKY PRÁCE
4.1 Socioekonomická charakteristika zájmového regionu Chile V roce 2012 HDP vzrostlo o 5,6 % a to díky růstu domácí poptávky a zahraničních investic do hornictví a hutního průmyslu. Předpověď HDP pro rok 2013 je růst o 4,5–5 %. (BusinessInfo.cz, 2013) V průmyslovém odvětví těžby a zpracování minerálů došlo k poklesu o 2,6 %. Snížila se produkce mědi téměř o 10 000 tun kvůli snižujícímu obsahu kovu v některých ložiscích. Podíl stavebnictví na HDP byl v loňském roce 8,5 %. Podle ministerstva bydlení 85 % budov a staveb poškozených zemětřesením v roce 2010 bylo rekonstruováno nebo nově postaveno. V roce 2013 se předpokládá růst tohoto odvětví díky ekonomickému růstu a růstu příjmů obyvatelstva. (BusinessInfo.cz, 2013) Zemědělství spolu s lesním hospodářstvím tvoří 5 % HDP. V minulém roce přírůstek tohoto odvětví byl pouze 0,2 % a to v důsledku dlouhotrvajícího sucha a prudkých dešťů ve vegetačním období. Ale ve většině potravinářských výrobků je Chile soběstačné, dováží jen hovězí maso a produkty tropického pásma, např. banány, kávu a
čaj. Pěstuje se zde především obilí, kukuřice, luštěniny, brambory, vinná réva, kiwi, jablka, hrušky, broskve, třesně a avokádo. Rybolov a průmysl zpracování ryb zaznamenaly v roce 2012 růst o 11 %. (BusinessInfo.cz, 2013) Podíl služeb a obchodu na HDP dosáhl v roce 2012 téměř 40 %. Jde o nejrychleji se rozvíjející část chilské ekonomiky. Nejvýznamnější součástí služeb je obchod, restaurace a hotely. Podíl finančního sektoru na HDP v minulém roce činil 16,8 % a dosáhl meziročního růstu 9 % a to proto, že bankovnictví v Chile nepostihla finanční krize. Cestovní ruch v roce 2012 se zvýšil o 13,5 %. Turistika je zdrojem příjmů pro více než 200 000 Chilanů. Nejvíce turistů přijíždí z Argentiny, Brazílie, Austrálie, Číny a Japonska. (BusinessInfo.cz, 2013) V odvětví dopravy došlo v roce 2012 k růstu o 6 %. Do roku 2014 se chystá stavba tunelu dlouhého 13 km pod santiagskou dálnicí. V železniční dopravě se počítá
34
s investicemi v modernizaci a výstavbě nových tratí protože většina z nich je nevyhovující a zastaralá. (BusinessInfo.cz, 2013)
4.2 Demografická charakteristika – vybrané ukazatele Chile je v pokročilé fázi demografického přechodu a stává se stárnoucí společností. Za rok 2012 ukazatel natality (porodnosti) činí 15,6 dětí na 1000 obyvatel a ukazatel mortality (úmrtnosti) činí 5,3 úmrtí na 1000 obyvatel. Odhad pro rok 2013 je ukazatel natality 14,1/1000 obyvatel a ukazatel mortality je 5,8/1000 obyvatel. Průměrná délka života je srovnatelná s vyspělými zeměmi, například se státy Evropské Unie. U mužů je to okolo 75 let a u žen okolo 81 let. Muži se dožívají nižšího věku než ženy. To je obecně známo po celém světě. Je to z důvodu toho, že ženy mají lepší genetické dispozice než muži. Chile může profitovat z příznivé věkové struktury, tzn., že nejvíce obyvatel je v reprodukčním věku. (CIA: The World Factbook, 2013) Rozdělení věkový struktur podle ekonomického hlediska na základě odhadů CIA pro rok 2013: • 0–14 let: 21 % (muži 1 846 433/ženy 1 771 225) • 15–64 let: 69,4 % (muži 5 923 740/ženy 6 009 863) • 65 a více let: 9,7 % (muži 694 570/ženy 971 114) Pro rok 2013 se odhadoval počet obyvatel na 17 216 945. Městské obyvatelstvo je tvořeno 89 % z celkového počtu obyvatel. Zejména se jedná o hlavní město Chile Santiago, Puente Alto a Temuco, které se nachází ve středu země. Dále pak města u pobřeží Viňa del Mar, Valparaíso, Talcahuano a Concepción. Na severu jsou to města Arica, Iquique a Antofagasta, opět se jedná o města u pobřeží – dostupnost lodní dopravy, rybolov. Na jihu země se nachází město Punta Arenas. (CIA: The World Factbook, 2013) Dle sčítání lidu v roce 2002 největší etnickou skupinou jsou běloši a bílí indiáni, kteří tvoří 95,4 % z celkové populace. Zbytek tvoří Mapučové a jiné domorodé skupiny. (CIA: The World Factbook, 2013)
35
Nejvíce rozšířené náboženství je Římskokatolické, které tvoří 70 % celkové populace věřících. Zbylá část je rozdělena na Evangelické, Svědci Jehovovi, ostatní křesťané a 8 % populace nevyznává žádné náboženství. (CIA: The World Factbook, 2013) Oficiálním jazykem v Chile je španělština, dále se zde mluví německy, anglicky a mapudungunsky, což je jazyk původního obyvatelstva. (CIA: The World Factbook, 2013) Většina obyvatelstva žije v městech u pobřeží. Je zde lepší infrastruktura, více pracovních příležitostí, vyšší zaměstnanost, lepší dostupnost zdravotní péče, lepší obchodní podmínky a vzdělávací centra než v horských oblastech, kde žijí spíše indiánské kmeny, které se na nepříznivé podmínky v horách adaptovaly. Lidé na venkově se živí pouze zemědělstvím a rybolovem. Ve městech u pobřeží je rybolov rozsáhlejší, protože s rybami nebo rybími produkty (konzervárny, mrazírny, výroba rybí moučky) obchodují a vyvážejí je do dalších zemí. Jih země a poušť Atacama je z důvodu nepříznivých klimatických podmínek nejméně osídlená.
4.3 Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku a předpokládaný vývoj V této kapitole se budu věnovat struktuře obyvatelstva podle: pohlaví a věku od roku 1960 až do roku 2012 a na jeho predikci až do roku 2050. Dále se zaměřím na vývoj indexu maskulinity a feminity. Nakonec se podíváme na strom života z roku 2010 a o čem vypovídá. Data jsou vyhotovena v grafech a v příloze budou zaznamenána data v tabulkách. Je to z důvodu rozsáhlého počtu dat, se kterými pracuji, a proto tabulky přidám do příloh k případnému nahlédnutí. Veškerá data byla k dispozici na internetových stránkách Světové banky (The World Bank). Jelikož jde o rozvojovou zemi, tak není možné přesně zjistit, do jaké míry jsou data pravdivá. Chile má sice od roku 1990 demokratickou vládu, ale do té doby tomu tak nebylo a nevíme, zda údaje o obyvatelstvu z předešlých let jsou pravdivá nebo zda jsou upravena tak, aby země lépe zapadla do mezinárodního srovnání států. Na obrázku 3 je vidět, jak se počet obyvatel od roku 1960 postupně zvyšoval. Domnívám se, že je to z důvodu migrace obyvatel zejména ze sousedních zemí.
36
Podle mne by to mohlo být z důvodu lepší ekonomické situace v zemi, lepších pracovních příležitostí a v posledních letech také díky demokratickému zřízení v Chile. Obrázek 4 nám zobrazuje graf s vývojem počtu mužů a žen v Chile. Vidíme, že převažující složkou je ženská populace. Obě pohlaví mají rostoucí trend. Také si můžeme všimnout, že postupně během let je rozdíl mezi muži a ženami o něco málo větší než předchozí roky. Vývoj procentuálního počtu obyvatel jednotlivých věkových struktur v Chile nám ukazuje obrázek 5. Největší zastoupení má skupina obyvatel v reprodukčním věku a to 15–64 let. Tato skupina má rostoucí trend. Oproti tomu skupina obyvatel ve věku 0–14, I. biologická generace, zaujímá menší podíl procentuálního počtu obyvatel a má stále klesající trend. To je z důvodu menší plodivosti žen než v předchozích letech. Nejmenší procentuální podíl zaujímá skupina obyvatel ve věku 65 let a víceletí. Tato skupina obyvatel má ale trend rostoucí. Počet poreprodukčního obyvatelstva stále přibývá a to právě z důvodů menší plodivosti žen. To nám také může napovědět, že se Chile, svou strukturou obyvatelstva přibližuje rozvinutým zemím. Například v zemích EU (Evropská Unie) věková skupina 0–14 zaujímá 15,6 %, skupina ve věku 15–64 let zaujímá 66,9 % a skupina ve věku 65 a víceletí zaujímá 17,5 %. V Chile, věková skupina 0–14 let zaujímá 21 %, skupina obyvatel ve věku 15–64 let zaujímá 69,4 % a poslední skupina obyvatel věku 65 a víceletí zaujímá 9,7 %. Další graf na obrázku 6 nám ukazuje vývoj indexu maskulinity a feminity. Od roku 1960 index feminity zaznamenal mírný nárůst až do roku 1981 a poté mírný pokles. Od roku 2000 se drží přibližně na stejné úrovni až do roku 2012. Index maskulinity, má opačný průběh než index feminity, jak si můžeme všimnout hned na první pohled. U indexu maskulinity vidíme mírný pokles od roku 1960 až do roku 1976 a následné zvýšení až do roku 2002. Od roku 2002 index kolísá mezi hodnotami 98 až 96 % až do roku 2012.
37
Obr. 3: Vývoj počtu obyvatel v Chile v letech 1960–2012 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
38
Obr. 4: Vývoj počtu mužů a žen v Chile v letech 1960–2012 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
39
Obr. 5: Struktura obyvatelstva v Chile v letech 1960–2011, v procentech (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
40
Obr. 6: Srovnání vývoje hodnot indexu maskulinity a feminity v Chile v letech 1960–2012 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
41
Nyní se zaměřím na odhad předpokládaného vývoje počtu obyvatel a jeho rozdělení podle pohlaví, dále pak vývoj počtu zastoupení mužů a žen v populaci pomocí indexu maskulinity a feminity. Odhad je proveden od roku 2013 až do roku 2050. Predikce dat byla vyhotovena Světovou bankou. Na obrázku 7 je zobrazen graf s vývojem počtu obyvatel od roku 2013 až do roku 2050. Od roku 2013 do roku 2039 vidíme prudký nárůst počtu obyvatel. Mohlo by to být z důvodu většího počtu přistěhovalců ze sousedních rozvojových zemí za účelem lepších pracovních příležitostí a demokratickému systému v Chile. Od roku 2040 je vývoj počtu obyvatel mírnější oproti předchozím let. Z obrázku 8 je patrné, že vývoj ženské populace je progresivnější než mužské populace. Vidíme, že rozdíl mezi populacemi mužů a žen je rok od roku větší. Může to být z důvodu stále většího počtu obyvatelstva ve věku 65 a víceletí, kde muži umírají dříve než ženy a proto takový rozdíl mezi populacemi. Na obrázku 9 je znázorněn graf odhadu předpokládaného vývoje zastoupení mužů a žen v populaci pomocí indexu maskulinity a feminity. Vidíme, že křivky se rozcházejí. Zatím co, index feminity postupně roste tak naopak index maskulinity postupně klesá. Je to patrně ze stejných důvodů jak jsem uvedla u predikce rozdělení obyvatel podle pohlaví na obrázku 8.
42
Obr. 7: Predikce vývoje počtu obyvatelstva v Chile v letech 2013–2050 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
43
Obr. 8: Predikce vývoje počtu mužů a žen v Chile v letech letech 2013–2050 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
44
Obr. 9: Predikce vývoje indexu maskulinity a feminity v Chile v letech 2013–2050 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
45
Na obrázku 10 je vyhotovena věková pyramida, respektive strom života, za rok 2010. Hodnoty nám udávají vývoj populace za nějakolik desítek let. Data o věku obyvatel v grafu končí věkem 80+, tedy 80letí a víceletí. Dostupná data, která jsem získala ze statistického úřadu v Chile, byla zpracována v demografické ročence, kde informace o rozmezí let obyvatel a jeho počet byl pouze v těchto kategoricíh, které vidíme v grafu. Na první pohled vidíme, že tvar grafu je spíše stacionární s přechodem k regresivní populaci. To znamená, že postupně v populaci přibývá starších osob a rodí se méně dětí. Převládá tedy počet starších osob v populaci a to vyjadřuje, že se Chile demografickou strukturou podobá více rozvinutým zemím než rozvojovým, kde je to naopak a v rozvojových zemích převládá I. biologická generace nad III. biologickou generací. Na vrcholu grafu vidíme, že strana žen je širší než u mužů. To potvrzuje informaci, že ženy se dožívají vyššího věku než muži. Mezi věky 80 až víceletí a 50 jsou obyvatelé narozeni v letech 1930 a méně až roku 1959, a z té doby bohužel nemáme k dispozici údaje o vývoji počtu obyvatel. Bylo to však období, kdy v zemi byla radikální vláda a ke konci 50. let 20. století také vláda komunistická. V zemi po několik let probíhala různá povstání a demostrace pro a proti vládě, vznikala různá hnutí a nové politické strany. Mezi 49 až 35 rokem je zaznamenán větší počet obyvatel, který odpovídá narozeným v letech 1961 až 1975. Ve 30 až 34 rokem života je zaznamenán menší počet obyvatel, to odpovídá narozeným v letech 1976 až 1980. V zemi byla diktátorská vláda generála Pinocheta a v zemi probíhaly nepokoje a brutalita. Postupný nárůst počtu obyvatel můžeme vidět mezi roky 29 až 15. Tedy mezi lety 1981 až 1995. Byla to doba, kdy byl svržen Pinochet a od roku 1990 se Chile stalo demokratickým státem a postupně se vspamatovávala ekonomika. Obyvatelé byli více podporováni ze strany státu a probíhal volný obchod. Od 14. roku života do 0letého věku je pokles počtu obyvatel právě z důvodů lepší ekonomické situace, a lidé se více začali věnovat svému zaměstnání a budování kariéry.
46
Vlivem změn ve věkových strukturách a podílu generačních složek vyplývá, že se Chile dostalo do demografického přechodu. Díky poklesu míry plodnosti a zlepšování úmrtnotních poměrů se Chile dostalo do fáze demografického přechodu nebo-li demografického stárnutí. V populace se zvyšuje podíl starých osob a snižuje se podíl dětské složky. Do demografického přechodu se Chile dostalo v roce 1961, kdy začala klesat plodnost a míra úmrtnosti. Od toho roku oba ukazatele zaznamenávají klesající trend. V roce 1961 byla plodnost 5,5 a do roku 2011 kleska na 1,8. Míra úmrtnosti se snížila z 12,6 ‰ v roce 1961 na míru 5,6 ‰ v roce 2011. Vlivem demografického stárnutí by se Chile mělo zaměřit na důchodové zabezpečení pro starší obyvatele, zdravotní a pečovatelské služby a dále pak například i na kulturní vyžití starých osob. Ekonomickým problémem pro Chile je také snižování podílu potenciálních pracovních sil kvůli snižování plodnosti – rodí se méně dětí a tím pádem méně potenciálních pracovních sil do budoucna.
47
Obr. 10: Strom života za rok 2010 (zdroj dat: INE Chile, vlastní zpracování)
48
4.4 Ukazatelé úmrtnosti V této kapitole se zaměřím na hrubou míru úmrtnosti obyvatel, hrubou míru úmrtnosti dětí, hrubou míru úmrtnosti dětí pod 5 let a její rozdělení podle pohlaví a hrubou míru úmrtnosti novorozenců. Data jsou měřena od roku 1960 až do roku 2011 s výjimkou hrubé míry úmrtnosti novorozenců a hrubé míry úmrtnosti dětí pod 5 rozdělené podle pohlaví, tyto data jsou měřena až od roku 1990. Domnívám se, že je to buď z důvodů nedostupnosti dat z předchozích let nebo, že tyto údaje se začaly měřit až od roku 1990. Data byla k dispozici na internetových stránkách Světové banky (The World Bank), kde tyto míry byly už spočteny. Na obrázku 11 je graf hrubé míry úmrtnosti od roku 1960 až do roku 2011. Vidíme, že do roku 2002 má hrubá míra úmrtnosti klesající trend. Prudký pokles úmrtnosti můžeme zaznamenat v letech 1960 až 1983. To může být z několika důvodů. Například kvůli snížené plodivosti žen a zkvalitnění zdravotnické péče. Od roku 2004 je zaznamenán mírný nárůst úmrtnosti a to z důvodu převládajícímu podílu starší populace. Hrubá míra úmrtnosti dětí je zaznamená v grafu na obrázku 12. Křivka hmú dětí má klesající trend. Mezi lety 1960 až 1994 došlo k prudkému poklesu úmrtnosti dětí, což může být z důvodů zkvalitnění zdravotnické péče. Od roku 2005 se hodnota hrubé míry úmrtnosti dětí drží přibližně na stejné úrovni. Obrázek 13 ukazuje hrubou míru úmrtnosti dětí pod 5 let. Trend křivky má klesající tvar mezi lety 1960 až 2004. Od roku 2005 je hodonota úmrtnosti dětí pod 5 let poměrně konstantní. Opět by to mohlo být ze stejných důvodů, jako u předchozích údajů a to zkvalitnění zdravotnické péče. Na dalším grafu, obrázku 14, je hrubá míra úmrtnosti dětí pod 5 let rozdělena podle pohlaví dětí na chlapce a dívky. Opět obě křivky mají klesající tvar a vidíme, že míra úmrtnosti dívek pod 5 let je nižší než u chlapců. Na obrázku 15, můžeme vidět graf s hrubou mírou úmrtnosti novorozenců. Křivka má také klesající tvar jako u přechozích údajů.
49
Obr. 11: Vývoj hrubé míry úmrtnosti v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
50
Obr. 12: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
51
Obr. 13: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí pod 5 let v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
52
Obr. 14: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí pod 5 let podle pohlaví v Chile v letech 1990– 2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
Obr. 15: Vývoj hrubé míry úmrtnosti novorozenců v Chile v letech 1990–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
53
4.5 Ukazatel plodnosti Na obrázku 16 je vyhotoven graf hrubé míry plodnosti od roku 1960 až do roku 2011. Graf je vyhotoven z dat, která byla přístupná na portálu Světové banky (The World Bank). Na tomto portálu byla už hrubá míra plodnosti (fertility) vypracována, ale bohužel nebyla uvedena data pro výpočty ukazatele. To znamená, že nejsou uvedeny data o počtu narozených dětí, živě či mrtvě narozených. A proto také nemohu vypočítat hrubou míru porodnosti. V grafu (obrázek 16) vidíme prudký pokles plodnosti mezi lety 1960 a 1978. Po dobu několika let se plodnost držela přibližně na stejné úrovni a od roku 1990 začala postupně klesat. Chile se dnes svou hodnotou plodivosti 1,8 může rovnat rozvinutým zemím. Například v zemích EU je hodnota plodnosti 1,5. Obecně platí, že hodnota prosté reprodukce je 2,1.
Obr. 16: Vývoj plodnosti v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
54
5
SROVNÁNÍ UKAZATELŮ CHILE A EVROPSKÉ UNIE
V této kapitole Srovnání ukazatelů Chile a Evropské Unie se budu věnovat vybraným demografickým ukazatelům v letech 2010, 2011 a 2012. Nejdříve se zaměřím na vybrané ukazatele Evropské Unie (dále jen EU) a poté na vybrané ukazatele Chile. Data potřebná k tomuto
srovnání
ohledně EU jsem získala ze statistické
databáze EUROSTATu (2013). V roce 2012 byl podle dat EUROSTATu, počet obyvatel v EU 503 663 601. V předešlých letech, v roce 2010, byl počet obyvatel 501 084 516, který se v roce 2011 zvýšil o 0,25 %, tedy na 502 362 211 a v roce 2012 se zvýšil o 0,26 %. Vidíme, že vývoj obyvatel má rostoucí trend, ale velice mírný. Domnívám se, že to může být kvůli snižující se míře plodnosti. V roce 2011 byla v EU naměřena míra plodnosti na hodnotu 1,57. Podle dat dostupných ze Světové Banky (The World Bank), v roce 2012 počet obyvatel v Chile byl 17 402 630. V předcházejících letech, v roce 2010, činil počet obyvatel 17 094 275, který se v roce 2011 zvýšil o 0,90 %, tedy na 17 248 450 a v roce 2012 se počet obyvatel zvýšil o 0,89 %. Vývoj obyvatelstva Chile má rostou trend, jak už jsem zmínila v předchozí kapitole. Můžeme si všimnout, že procentuální růst počtu obyvatel v Chile je vyšší, než je tomu v zemích EU. Míra plodnosti Chile je o něco málo vyšší než v zemích EU a její hodnota činí 1,84. Index maskulinity EU v roce 2010 byl 95,37 %, v roce 2011 činil 95,42 % a v roce 2012 to bylo 95,45 %. Můžeme vidět, že index maskulinity EU nepatrně stoupá, ale oproti tomu index feminity spíše klesající tendenci. Index feminity EU v roce 2010 byl 104,85 %, v roce 2011 činil 104,78 % a v roce 2012 to bylo 104,77 %. Vidíme, že tedy zastoupení žen v populaci EU je vyšší než mužů. Index maskulinity Chile v roce 2010 byl 98,01 %, v roce 2011 činil 98 % a v roce 2012 to bylo 97,98 %. Vidíme, že index maskulinity mírně klesá, na rozdíl od indexu feminity, který se mírně zvyšuje. Index feminity Chile v roce 2010 byl 102,03 %, v roce 2011 činil 102,05 % a v roce 2012 hodnota indexu byla 102,06 %. Opět si můžeme všimnout, že zastoupení ženské populace je vyšší než mužské.
55
Pro názorné srovnání s Chile, jsem tyto hodnoty, vložila do grafu na obrázku 17, který je uveden níže. V grafu můžeme jasně vidět, že zastoupení žen v populaci EU je vyšší než v Chile a naopak zastoupení mužů v populaci EU je nižší než v Chile. Vliv na to má věková struktura – EU má větší zastoupení III. biologické generace, což je věk, kde se výrazně projevuje nadúmrtnost mužů, protože Chile má větší podíl reprodukční složky než země v EU. Rozdělení obyvatelstva EU podle věkových struktur dle ekonomického hlediska za rok 2011 je následující. Podíl obyvatel ve věku 0–14 let činil 15,6 %, podíl obyvatel ve věku 15–64 let byl 66,9 % a poslední skupina obyvatel ve věku 65 let a víceletí tvořila 17,5 %. Rozdělení obyvatelstva Chile podle věkových struktur dle ekonomického hlediska za rok 2011 je tento. Podíl obyvatel ve věku 0–14 let byl 21,71 %, podíl obyvatel ve věku 15–64 let činil 68,79 % a skupina obyvatel ve věku 65 let a víceletí představovala podíl 9,5 %. Můžeme si všimnout, že v Chile i v zemích EU největší podíl v populaci tvoří skupina obyvatel ve věku 15 až 64 let. Nejmenší podíl v zemích EU tvoří skupina obyvatel ve věku 0 až 14 let, ale v Chile nejmenší podíl tvoří skupina obyvatel ve věku 65 let a víceletí. Pro viditelné srovnání s údaji věkových struktur v Chile, jsem tyto údaje do grafu na obrázku 18, který je uveden níže. Hrubá míra úmrtnosti EU za rok 2011 činila 9,59 ‰. Tato hodnota je vyšší než hodnota hrubé míry úmrtnosti v Chile, kde činila v roce 2011 jen 5,61 ‰. V EU je ukazatel vyšší, z důvodů většího podílu obyvatel věkové skupiny 65 let, a více než je tento podíl v Chile.
56
Obr. 17: Srovnání hodnot indexu maskulinity a feminity v Chile a EU v letech 2010 – 2012 (zdroj dat: The World Bank, EUROSTAT, vlastní zpracování)
Obr. 18: Srovnání struktury obyvatelstva v Chile a EU v roce 2011, v procentech (zdroj dat: The World Bank, EUROSTAT, vlastní zpracování)
57
6
ZÁVĚR
Chile se podle OECD řadí mezi rozvojové země a to hlavně díky nerovnému rozdělení příjmů v zemi. Naopak, svou rychle se rozvíjející demografickou strukturou, se spíše přibližuje zemím rozvinutým, kde převládá podíl počtu obyvatel věkové skupina 65 let a víceletí nad skupinou obyvatel ve věku 0 až 14 let. Jde tedy o regresivní typ struktury. Struktura obyvatelstva Chile postupně přechází ze stacionární na regresivní. Chile by se tak mělo zaměřit na to, jak se postarat o stárnoucí obyvatelstvo. To znamená, například zaměřit se na rozšíření a zkvalitnění pečovatelských služeb pro starší obyvatelstvo, jejich finanční podporu v důchodovém věku a na kulturní využití starších osob. Během sledovaného období v letech 1960 až 2012 počet obyvatel Chile vzrostl o 9 759 353 osob. Domnívám se, že to bude z důvodu postupného zvyšování přistěhovalců než z důvodu zvyšující se plodnosti, která právě naopak má klesající tendence. Míra plodnosti, která v roce 1960 činila 5,58 dětí na 1 ženu, klesla v roce 2011 na hodnotu 1,85 a stále klesá. V populaci převláda ženská populace, její hodnota podle indexu feminity v roce 2012 činila 102,06 %. Poměr ženské populace podle predikce za období let 2013 až 2050 má rostoucí trend. Oproti tomu poměr mužské populace má dle predikce spíš trend klesající. V roce 2012 hodnota indexu maskulinity
činila 97, 98 %. Vývoj obyvatelstva podle věkových skupin členěných dle ekonomického hlediska, během sledovaného období od roku 1960 až do roku 2012 se viditelně změnil. Skupina obyvatel ve věku 0 až 14 let činila v roce 1960 podíl z celkové populace 39,38 %. Postupem let podíl této skupiny v populaci v roce 2011 klesl na 21,71 %. Opakem jsou následující skupiny, které v průběhu let vzrostly. Kategorie obyvatel ve věku 15 až 64, která zaujímá největší podíl v populaci, vzrostla z hodnoty 55,78 % v roce 1960 na hodnotu 68,79 % v roce 2012. Poslední skupina obyvatel ve věku 65 let a víceletí také vzrostla, a to z hodnoty 4,84 % z roku 1960, na hodnotu 9,50 % v roce 2012. Vývoj ukazatelů hrubé míry úmrtnosti ve všech kategoriích, během sledovaného období má klesající trend. Předpokládám, že to bude hlavně z důvodu kvalitnější zdravotní péče a její vyšší dostupnosti.
58
Srovnáním vybraných demografických ukazatelů Chile se zeměmi Evropské Unie, že roční růst obyvatelstva v zemích EU je nižší než v Chile. Zastoupení ženské populace v zemích EU je vyšší než v Chile. Hodnota indexu feminity EU v roce 2012 činila 104,77 % a v Chile hodnota indexu v roce 2012 byla 102,06 %. Oproti tomu podíl mužské populaci v zemích EU je nižší než v Chile. Index maskulinity v roce 2012 v zemích EU byl 95,45 %, ale v Chile hodnota indexu v roce 2012 činila 97,98 %. Podle vypočítaných predikcí Světové Banky (The World Bank) do roku 2050, populace Chile má stále rostoucí trend. Zastoupení ženské populace podle vypočítaných indexů feminity do roku 2050 ukazuje, že počet žen se bude v Chile vyvíjet rychlejším tempem než mužská populace.
59
7
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. CHALUPA, J. Dějiny Argentiny, Uruguaye a Chile. Praha: Nakladatelství Lidové novy, 1999. 575 s. ISBN 80-7106-323-1. 2. CHALUPA, P., NÉMETHOVÁ J., HÜBELOVÁ D. Geografia Ameriky. 1. vyd. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta porodných vied, 2010. 200 s. ISBN 978-80-8094-686-9. 3. HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J., FISCHER, J. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. 415 s. ISBN 978-80-86946-43-6. 4. KALIBOVÁ, K. Úvod do demografie. 2. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2001. 52 s. ISBN 80-246-0222-9. 5. KOSCHIN, F. Demografie poprvé. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2005. 122 s. ISBN 80-245-0859-1. 6. ROUBÍČEK, V. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 352 s. ISBN 80-85963-43-4. 7. INSTITUTO NACIONAL DE ESTADÍSTICAS, Chie: Proyecciones y Estimaciones de Población. 1990-2020, País y Regiones. Santiago – Chile: Instituto Nacional de Estadísticas. 86 s. Dostupné na: http://ine.cl [online]. 2012
INTERNETOVÉ ZDROJE 1. BUSINESSINFO.CZ. Teritoriální informace – Chile. [online]. 2013. [cit. 201305-10]. URL: http://www.businessinfo.cz. 2. CIA: THE WORLD FACTBOOK. South America – Chile. [online]. 2013. [cit. 2013-04-04]. URL: www.cia.gov. 3. DEMOGRAFICKÝ INFORMAČNÍ PORTÁL. O Demografii. [online]. 2013. [cit. 2013-04-18]. URL: http://www.demografie.info
60
4. EUROSTAT. Statistics Database, Population and social conditions. [online]. 2013. URL: http://ec.europa.eu/eurostat. 5. NATIONAL STATISTICAL INSTITUTE (INE). Chileasn Statistics. [online]. 2013. URL: http://www.ine.cl. 6. MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ, ČESKÁ REPUBLIKA. Chile. [online]. 2013. URL: www.mzv.cz 7. WORLD BANK GROUP. Data – Chile. [online]. 2013. URL: http: http://data.worldbank.org
61
8
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1: Typy věkových struktur (zdroj: demografie.info) Obr. 2: Chile (zdroj: zdroj: CIA, The World Factbook) Obr. 3: Vývoj počtu obyvatel v Chile v letech 1960–2012 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 4: Vývoj počtu mužů a žen v Chile v letech 1960–2012 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 5: Struktura obyvatelstva v Chile v letech 1960–2011, v procentech (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 6: Srovnání vývoje hodnot indexu maskulinity a feminity v Chile v letech 1960– 2012 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 7: Predikce vývoje počtu obyvatelstva v Chile v letech 2013–2050 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 8: Predikce vývoje počtu mužů a žen v Chile v letech 2013–2050 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 9: Predikce vývoje indexu maskulinity a feminity v Chile v letech 2013–2050 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 10: Strom života za rok 2010 (zdroj dat: INE Chile, vlastní zpracování) Obr. 11: Vývoj hrubé míry úmrtnosti v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 12: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 13: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí pod 5 let v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
62
Obr. 14: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí pod 5 let podle pohlaví v Chile v letech 1990– 2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 15: Vývoj hrubé míry úmrtnosti novorozenců v Chile v letech 1990–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 16: Vývoj plodnosti v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Obr. 17: Srovnání hodnot indexu maskulinity a feminity v Chile a EU v letech 2010 – 2012 (zdroj dat: The World Bank, EUROSTAT, vlastní zpracování) Obr. 18: Srovnání struktury obyvatelstva v Chile a EU v roce 2011, v procentech (zdroj dat: The World Bank, EUROSTAT, vlastní zpracování)
63
9
PŘÍLOHY
Tabulky ke grafům zaznamenány na příloze CD.
64
10 SEZNAM PŘÍLOH Tab. 1: Počet obyvatel Chile, rozdělení dle pohlaví a vývoj indexů maskulinity a feminity v letech 1960-2050 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Tab. 2: Struktura obyvatelstva v Chile v letech 1960–2011, v procentech (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Tab. 3: Počet obyvatel Chile dle věkových kategorií v roce 2010 (zdroj dat: INE Chile, vlastní zpracování) Tab. 4: Vývoj hrubé míry úmrtnosti v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Tab. 5: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Tab. 6: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí pod 5 let v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Tab. 7: Vývoj hrubé míry úmrtnosti dětí pod 5 let podle pohlaví v Chile v letech 1990– 2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Tab. 8: Vývoj hrubé míry úmrtnosti novorozenců v Chile v letech 1990–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování) Tab. 9: Vývoj plodnosti v Chile v letech 1960–2011 (zdroj dat: The World Bank, vlastní zpracování)
65
