Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nauky o dřevě
Výukové programy - péče o stromy rostoucí mimo les Bakalářská práce
2009/2010
Alena Klimešová
Mendelova univerzita v Brně Ústav nauky o dřevě
Lesnická a dřevařská fakulta 2009/2010
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor:
Název tématu:
Alena Klimešová, DiS. Lesnictví Lesnictví
Výukové programy - péče o stromy rostoucí mimo les
Rozsah práce:
40
Zásady pro vypracování: 1. Na základě studia literatury sestavte odbornou náplň výukových programů péče o nelesní zeleň 2. Navrhněte odborný podklad pro lektora výukových programů Seznam odborné literatury: KOLAŘÍK, J. a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les II. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2005. 720 s. II. ISBN 80-86327-44-2. 2. KOLAŘÍK , J. E. A. Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. Vlašim: ČSOP, 2003. 261 s. 3. MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno: Rezekvítek, 2000. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: 4. SURSUM, 2006. 178 s. ISBN 80-7323-117-4. 1.
Datum zadání bakalářské práce:
listopad 2008
Termín odevzdání bakalářské práce:
duben 2010
Alena Klimešová, DiS. Autorka práce
Ing. Luděk Praus, Ph.D. Vedoucí práce
doc. Dr. Ing. Petr Horáček Vedoucí ústavu
doc. Dr. Ing. Petr Horáček Děkan LDF MENDELU
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Výukové programy - péče o stromy rostoucí mimo les zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:......................... podpis studenta
Poděkování Děkuji Ing. Luďku Prausovi, Ph.D. a Mgr. Pavlíně Horké za vstřícný přístup.
Abstrakt Alena Klimešová
Výukové programy – péče o stromy rostoucí mimo les Educational Courses – Arboriculture
Tato bakalářská práce navrhuje výukové programy s tématikou péče o dřeviny rostoucí mimo les. Snaží se tak přispět k šíření povědomosti o oboru arboristika, který se péčí o dřeviny rostoucí mimo les zabývá. Základní znalost principů péče o stromy, specifických podmínek městského prostředí a významu zeleně ve městě hraje pozitivní roli ve vztahu člověka ke svému životnímu prostředí. Budovat kladný vztah k přírodě ve městě i za městem je nejúčinnější od dětského věku. Jednotlivé výukové programy jsou doplněny naučným textem pro lektora programu a pracovními listy tak, aby byl program „přenosný“ a mohl jej vyučovat i někdo další mimo autora. Klíčová slova:
arboristika stromolezení urbanizované prostředí stanovištní podmínky EVP – ekologický výukový program
Purpose of this bachelor work is design of educational courses targeted on arboriculture. It is alternative way to promote this important discipline, which is studying trees and their environment in urban areas. The knowledge of tree care basics, site conditions and importance of the city trees may have positive impact on people in their appreciation of surrounding living enviroment. Building up the positive relation to the nature is most effective if starting during time of childhood. Each course is complemented by special text for lector and workbooks, which makes the course transferrable and ready for teaching by anyone not just the author. Keywords:
arboriculture treeclimbing urban area site conditions environmental educational course
Obsah 1 2 3 4
5
6 7 8 9
Úvod.............................................................................................................................. 1 Cíl práce........................................................................................................................ 2 Pojmy............................................................................................................................ 3 Současný stav řešené problematiky .............................................................................. 4 4.1 Ekologický výukový program - EVP.................................................................... 4 4.2 Organizace nabízející EVP ................................................................................... 4 4.3 EVP o lese............................................................................................................. 5 4.4 EVP o stromech rostoucích mimo les................................................................... 5 Řešení EVP o péči o nelesní dřeviny............................................................................ 6 5.1 Prostor pro růst mezi domy.................................................................................... 6 5.1.1 Naučný text pro lektora programu .................................................................. 6 5.1.1.1 Dřeviny rostoucí v lese ................................................................................ 6 5.1.1.2 Dřeviny rostoucí ve městě ........................................................................... 7 5.1.1.3 Podmínky prostředí ve městě..................................................................... 10 5.1.1.4 Kořenový prostor ....................................................................................... 14 5.1.1.5 Velikost a tvar koruny................................................................................ 16 5.1.1.6 Význam stromů v urbanizovaném prostředí.............................................. 18 5.1.2 Vlastní výukový program ............................................................................. 20 5.2 Stromolezení ........................................................................................................ 26 5.2.1 Naučný text pro lektora programu ................................................................ 26 5.2.1.1 Ošetřování stromů stromolezeckou technikou........................................... 26 5.2.1.2 Základy řezu, ošetřování dutin, instalace vazeb a kácení .......................... 29 5.2.2 Vlastní výukový program ............................................................................. 32 Závěr ........................................................................................................................... 36 Summary..................................................................................................................... 37 Přehled literatury a použitých zdrojů.......................................................................... 38 Přílohy......................................................................................................................... 40
1 Úvod Arboristika je na našem území poměrně novým oborem. Původně spadala do všeobecného zahradnictví, ale zcela oprávněně se vyčlenila a získala své nezastupitelné místo. Zabývá se komplexní péčí o dřeviny rostoucí mimo les. Zahrnuje výsadbu stromů, jejich ošetřování, péči o stanoviště, ochranu při stavební činnosti a nakonec kácení. Spadá sem jak vlastní praktická činnost, tak i vědecký výzkum a konzultační činnost. Jako nový rozvíjející se obor není arboristika dostatečné známá veřejnosti. Postupy a možnosti při ošetřování stromů je třeba dostat do širšího povědomí, aby nedocházelo k poškozování dřevin neodbornými zásahy a také k nepochopení práce arboristů ze strany veřejnosti. Znalost základních zásad péče o stromy ve městech a pochopení jejich významu může přispět k většímu zájmu občanů o své životní prostředí. Stromy ve městě mohou některým lidem otevřít cestu do lesa a do přírody vůbec. Mimo pořádání seminářů, konferencí, stromolezeckých závodů, stromových festivalů apod. se jeví jako velmi účinná prezentace oboru dětem v rámci základního vzdělávání. Nejvhodnější formou pro takové sdělení by mohl být výukový program poskytovaný školám odbornou oborovou organizací.
1
2 Cíl práce V nabídce ekologických výukových programů poskytovaných středisky ekologické výchovy v České republice se téma stromů rostoucích v městském prostředí uceleně nevyskytuje. Proto je cílem této bakalářské práce vytvořit ekologické výukové programy zabývající se péčí o dřeviny rostoucí mimo les. Mimo popisu aktivit pro děti bude základní součástí navrhovaných výukových programů naučný text pro lektora programů. Jednotlivé aktivity vyzkouším s dětmi v praxi v rámci doprovodného programu Stromolezeckých závodů a Dne stromů pořádaného v Brně v Lužánkách (obr. 1. v příloze). Informace budu čerpat z dostupné literatury a pokusím se uplatnit zkušenosti získané prací v radě Sekce péče o dřeviny Společnosti pro zahradní a krajinou tvorbu (SPoD SZKT). Občanské sdružení SPoD SZKT by jako oborová organizace mohla výuku těchto programů školám nabízet.
2
3 Pojmy arboristika – obor zabývající se péčí o dřeviny rostoucí mimo lesní a jiné produkční porosty po celou dobu jejich vývoje až po odstranění (Klimešová, 2004) dřevina rostoucí mimo les - strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond (Zákon 114/1992 Sb.) stromolezení – specializovaná činnost založená na používání výškových lezeckých technik a prostředků osobního jištění pro bezpečné provádění odborných ošetření a zásahů v korunách stromů (Kolařík, 2003) druh – skupina organismů skládající se z jedinců stejného rodu, které se mohou vzájemně rozmnožovat a mají podobné potomstvo (Chylík a kol., 2007) kultivar – záměrně vyšlechtěná nebo vybraná odchylka od původního druhu uměle udržovaná v kultuře vegetativním množením (Chylík a kol., 2007) kořenový prostor – prostor vymezený dosahem kořenů zhutnění půdy – stlačení půdy, které má za následek zmenšení celkového množství půdních pórů, zvláště makropórů (Chylík a kol., 2007) zpevněná plocha – plocha bez vegetačního krytu, tvořená různými druhy stavebních materiálů za použití různých technologických postupů, např. dlážděná, s betonovým nebo asfaltovým krytem, štěrková (Chylík a kol., 2007) ochrana stromů při stavební činnosti – soubor ochranných opatření stromu během výstavby (Chylík a kol., 2007) stromolezecký pracovní sedací úvaz – tělový postroj určený k lezení na stromy (Chylík a kol., 2007) vrhací lanko a váček – pomůcky pro instalaci lana do koruny stromu svěrný uzel – typ uzlu, který slouží pro jednosměrný nebo obousměrný pohyb na laně při lezení nebo při spouštění EVP – ekologický výukový program - výchovně vzdělávací lekce, jejímž smyslem je obohatit vzdělávání na všech stupních škol o ekologický a environmentální rozměr (Máchal, 2000)
3
4 Současný stav řešené problematiky 4.1 Ekologický výukový program - EVP Ekologický výukový program (EVP) je výchovně vzdělávací lekce, jejímž smyslem je obohatit vzdělávání na všech stupních škol o ekologický a environmentální rozměr. Společným cílem EVP je zřetelný důraz na ekologické myšlení a jednání, na nekonzumní hodnotové orientace a na spoluzodpovědnost člověka za stav životního prostředí. Děje se tak prostřednictvím interaktivních, tvořivých a kooperativních metod úměrně příslušné věkové kategorii žáků a jejich zkušenostem. EVP zahrnují obsah ekologický (v odborném smyslu slova), environmentální, biologický nebo ochranářský (zabývající se ochranou přírody a krajiny). EVP probíhají zpravidla mimo školu, tj. v přírodě, přírodní učebně, zahradě, ve středisku ekologické výchovy apod. v různé délce. V programech jsou využívány specializované pomůcky a metodické materiály. (Výroční zpráva SSEV Pavučina, 2007) Nabídka ekologických výukových programů je obvykle rozdělena podle věkových kategorií na: •
MŠ až 2. třída ZŠ
•
3. až 5. třída ZŠ
•
6. až 9. třída ZŠ a SŠ Písemná příprava výukového programu by měla být po důkladném praktickém
ověření dopracována do takové podoby, aby program mohl vyučovat jakýkoli lektor, nejen autor programu.
Dle Analýzy stavu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty – EVVO (zhotovitel: Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, 2009) využívá několikahodinové až jednodenní výukové programy pro žáky 62 % škol.
4.2 Organizace nabízející EVP Střediska ekologické výchovy, případně centra ekologické výchovy jsou v širokém slova smyslu výchovně vzdělávací subjekty provozované jako obecní či státní
4
školská zařízení nebo pracoviště nestátní, zřizovaná soukromými osobami nebo nestátními neziskovými organizacemi. Jejich snahou je podílet se na ekologické výchově, vzdělávání a osvětě. Kromě ekologických výukových programů se zabývají tvorbou učebních pomůcek, vzděláváním pedagogů apod. Název „středisko ekologické výchovy“ (resp. „centrum ekologické výchovy“ je prozatím pouze orientačním označením informujícím o ekopedagogickém zaměření pracoviště. Tyto názvy nejsou certifikovány, jejich používání nepodléhá žádným kriteriím ani schvalovacímu řízení, nevypovídají tedy o kvalitě poskytovaných služeb. (Máchal, 2000)
4.3 EVP o lese Jedním z projektů Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina jsou výukové programy o lese. Cílem projektu je rozšiřovat povědomí o významu lesa pro život na Zemi, upevňovat vztah lidí k lesnímu prostředí, a to formou vzdělávání a výchovy dětí, mladých lidí i dospělých v oblasti lesních ekosystémů, v oblasti lesního hospodaření, možností využití dřeva jako obnovitelného zdroje, v oblasti péče o les. Cílem také je představit práci Lesů České republiky, s.p. , který na projektu dlouhodobě spolupracuje (již od roku 1999 na základě Programu 2000 – Zajištění veřejného zájmu u LČR, kde podnik věnuje velkou pozornost práci s dětmi a mládeží).
4.4 EVP o stromech rostoucích mimo les Ze současné nabídky se stromy rostoucími mimo les přímo nezabývá žádný ekologický výukový program. Okrajově se tématu dotýkají například programy Cesta městem, Život stromů a Mezi stromy, které nabízí Chaloupky, o.p.s. (Velké Meziříčí), nebo program Kde tu bydlí stromy nabízený Ekocentrem Podhoubí (Praha).
5
5 Řešení EVP o péči o nelesní dřeviny 5.1 Prostor pro růst mezi domy Tento tematický okruh shrnuje základní oblasti arboristické činnosti vyjma její praktické části – stromolezení, některých speciálních postupů při hodnocení stromů a výsadby stromů. Patří sem určení dřevin, základy biologie rostlin, podmínky prostředí a stanoviště, výběr vhodných stromů na určité stanoviště, význam stromů a ochrana stromů při stavební činnosti.
5.1.1 Naučný text pro lektora programu Text podává informace pro lektora výukového programu pro 3. – 5. třídy ZŠ. Míra odbornosti byla proto zvolena s ohledem na znalosti a schopnosti této věkové skupiny žáků. 5.1.1.1 Dřeviny rostoucí v lese Hlavní druhy stromových dřevin vyskytujících se v krajině a lesích na území České republiky (dle Pikula, 2003). (Nomenklatura dle Koblížek, 2006). Čeleď Taxaceae – tisovité: Taxus baccata - tis červený. Čeleď Pinaceae – borovicovité: Abies alba (jedle bělokorá), Pseudotsuga menziesii (douglaska tisolistá)*, Picea abies (smrk ztepilý), Picea pungens (smrk pichlavý)*, Pinus sylvestris (borovice lesní), Pinus mugo (borovice kleč), Pinus uncinata (borovice pyrenejská), Pinus nigra – borovice černá, Pinus cembra (borovice limba), Pinus strobus (borovice vejmutovka)*, Larix decidua (modřín opadavý). Čeleď Juglandaceae – ořešákovité: Juglans regia (ořešák královský)*, Juglans cinerea (ořešák popelavý)*, Juglans nigra (ořešák černý)*,. Čeleď Betulaceae – břízovité: Betula pendula (bříza bělokorá), Betula pubescens (bříza pýřitá), Alnus glutinosa (olše lepkavá), Alnus incana (olše šedá). Čeleď Corylaceae – lískovité: Carpinus betulus (habr obecný), Corylus avellana (líska obecná). Čeleď Fagaceae – bukovité: Fagus sylvatica (buk lesní), Quercus petraea (dub zimní), Quercus robur (dub letní), Quercus pubescens (dub pýřitý), Quercus rubra (dub červený)*, Quercus cerris (dub cer)*.
6
Čeleď Salicaceae – vrbovité: Populus alba (topol bílý), Populus nigra (topol černý), Populus tremula (topol osika), Salix alba (vrba bílá), Salix caprea (vrba jíva), Salix fragilis (vrba křehká). Čeleď Ulmaceae – jilmovité: Ulmus laevis (jilm vaz), Ulmus minor (jilm habrolistý, Ulmus glabra (jilm horský). Čeleď Rosaceae – růžovité: Padus avium (střemcha obecná), Cerasus avium (třešeň ptačí), Pyrus pyraster (hrušeň planá), Sorbus aucuparia (jeřáb ptačí), Sorbus torminalis (jeřáb břek), Sorbus aria (jeřáb muk), Malus sylvestris (jabloň lesní), Crataegus laevigata (hloh obecný), Crataegus monogyna (hloh jednosemenný). Čeleď Fabaceae – bobovité: Robinia pseudoacacia (trnovník bílý)*. Čeleď Tiliaceae – lípovité: Tilia platyphyllos (lípa velkolistá), Tilia cordata (lípa malolistá). Čeleď Aceraceae – javorovité: Acer campestre (javor polní), Acer platanoides (javor mléč), Acer pseudoplatanus (javor klen), Negundo aceroides (javorovec jasanolistý)*. Čeleď Hippocastanaceae – jírovcovité: Aesculus hippocastanum (jírovec maďal*). Čeleď Oleaceae – olivovníkovité: Fraxinus excelsior (jasan ztepilý). (*introdukovaná dřevina)
5.1.1.2 Dřeviny rostoucí ve městě
Hlavní druhy stromových dřevin vhodných pro městské prostředí (dle Hurych, 1996). (Nomenklatura dle Koblížek, 2006). Čeleď Taxaceae – tisovité: Taxus baccata (tis červený), Taxus cuspidata (tis japonský)* Čeleď Pinaceae – borovicovité: Abies concolor (jedle ojíněná)*, Pseudotsuga menziesii (douglaska tisolistá)*, Picea omorika (smrk omorika)*, Picea pungens (smrk pichlavý)*, Pinus sylvestris (borovice lesní), Pinus mugo (borovice kleč), Pinus nigra (borovice černá)*, Pinus cembra (borovice limba), Pinus strobus (borovice vejmutovka)*, Larix decidua (modřín opadavý), Tsuga canadensis (jedlovec kanadský)*.
7
Čeleď Cupressaceae – cypřišovité: Chamaecyparis lawsoniana (cypřišek Lawsonův)*, Thuja occidentalis (zerav západní)*, Thuja plicata (zerav obrovský)*, Platycladus orientalis (zeravec východní)*. Čeleď Gingoaceae – jinanovité: Gingo biloba (jinan dvojlaločný)*. Čeleď Juglandaceae – ořešákovité: Juglans regia – ořešák královský*, Juglans cinerea (ořešák popelavý)*, Juglans nigra (ořešák černý)*. Čeleď Betulaceae – břízovité: Betula pendula (bříza bělokorá), Betula papyrifera (bříza papírová)*, Alnus glutinosa (olše lepkavá), Alnus incana (olše šedá). Čeleď Corylaceae – lískovité: Carpinus betulus (habr obecný), Corylus collurna (líska turecká)*. Čeleď Fagaceae – bukovité: Fagus sylvatica (buk lesní), Quercus petraea (dub zimní), Quercus robur (dub letní), Quercus rubra (dub červený)*, Castanea sativa (kaštnovník setý)*. Čeleď Salicaceae – vrbovité: Populus alba (topol bílý), Populus nigra (topol černý), Populus tremula (topol osika), Populus x canadensis (topol kanadský)*, Populus simonii (topol Simonův)*, Salix alba (vrba bílá). Čeleď Ulmaceae – jilmovité: Ulmus laevis – jilm vaz, Ulmus minor – jilm habrolistý, Ulmus glabra – jilm horský, Celtis occidentalis (břestovec západní)*. Čeleď Caesalpiniaceae – saponovité: Gleditsia triacanthos (dřezovec trojtrnný)* Čeleď Rosaceae – růžovité: Padus avium (střemcha obecná), Cerasus avium (třešeň ptačí), Cerasus mahaleb (třešeň mahalebka), Cerasus vulgaris (třešeň višeň), Cerasus serrulata (třešeň pilovitá)*, Cerasus subhirtella (třešeň chloupkatá)*, Pyrus communis (hrušeň obecná)*, Sorbus aucuparia (jeřáb ptačí), Sorbus torminalis (jeřáb břek), Sorbus aria (jeřáb muk), Sorbus intermedia (jeřáb prostřední)*, Malus x purpurea (jabloň purpurová)*, Crataegus laevigata (hloh obecný), Crataegus monogyna (hloh jednosemenný). Čeleď Platanaceae – platanovité: Platanus x hispanica (platan javorolistý)* Čeleď Fabaceae – bobovité: Robinia pseudoacacia (trnovník bílý)*, Sophora japonica (jerlín japonský)*. Čeleď Tiliaceae – lípovité: Tilia platyphyllos (lípa velkolistá), Tilia cordata (lípa malolistá), Tilia x euchlora (lípa zelená)*, Tilia tomentosa (lípa stříbrná)*, Tilia petiolaris (lípa řapíkatá)*. Čeleď Simaroubaceae – simarubovité: Ailathus altissima (pajasan žláznatý)*.
8
Čeleď Magnoliaceae – šácholanovité: Liriodendron tulipifera – liliovník tulipánokvětý*, Magnolia acuuminata (magnolie přišpičatělá)*. Čeleď Aceraceae – javorovité: Acer campestre (javor polní), Acer platanoides (javor mléč), Acer pseudoplatanus (javor klen), Acer saccharinum (javor stříbrný)*, Negundo aceroides (javorovec jasanolistý)*. Čeleď Hippocastanaceae – jírovcovité: Aesculus hippocastanum (jírovec maďal)*, Aesculus x carnea (jírovec červený)*. Čeleď Sapindaceae – mýdelníkovité: Koelreuteria paniculata (svitel latnatý)*. Čeleď Oleaceae – olivovníkovité: Fraxinus excelsior (jasan ztepilý), Fraxinus ornus (jasan zimnář)*. (*introdukovaná dřevina)
Tučně je zvýrazněno dvacet nejčastěji se vyskytujících druhů dřevin v uličních stromořadích města Brna (vlastní výzkum s použitím dat f. Safetrees, s.r.o.).
Četnost druhů stromů v uličních stromořadích Sophora japonica (jerlín japonský) Tilia tomentosa (lípa stříbrná) Cerasus avium (třešeň ptačí) Juglans regia (ořešák královský) Platanus x hispanica (platan javorolistý) Carpinus betulus (habr obecný) Betula pendula (bříza bělokorá) Pyrus communis (hrušeň obecná) Corylus colurna (líska turecká) Aesculus hippocastanum (jírovec maďal) Crataegus laevigata (hloh obecný) Acer pseudoplatanus (javor horský) Acer campestre (javor polní) Robinia pseudoacacia (trnovník bílý) Tilia platyphyllos (lípa velkolistá) Cerasus serrulata (třešeň pilovitá) Tilia cordata (lípa malolistá) Fraxinus excelsior (jasan ztepilý) Tilia x euchlora (lípa zelená) Acer platanoides (javor mléčný) 0
500
9
1000
1500
2000
2500
U každé dřeviny by měla být pro orientaci lektora uvedena velikost, stručná charakteristika a nároky na stanoviště. Pouhý seznam dřevin je uveden z důvodu dodržení zadaného rozsahu bakalářské práce. Příklad: Tilia cordata (lípa srdčitá): velikost – 25 až 30m popis - list srdčitý s rezavými chloupky v paždí žilek na rubu, pupeny střídavé, květ žlutý, plod křídlatá nažka slabě žebernatá nároky – vlhčí živné půdy, ale snáší sucho, citlivá na znečištěné ovzduší a zasolení
Některé druhy domácích dřevin snášejí městské prostředí hůře, proto by neměly být vysazovány – např. smrk ztepilý, jedle bělokorá. Naopak se do města hodí i druhy stromů u nás nepůvodních, které mohou lépe snášet městské prostředí a jsou zajímavé svým vzrůstem, květy nebo plody. Vysazování nepůvodních druhů mimo města, v krajině, je třeba dobře zvážit a dřeviny agresivní (snadno zplaňující), lehce křížitelné s domácími druhy a obtížně odstranitelné (silně odnožující) nepoužívat vůbec. 5.1.1.3 Podmínky prostředí ve městě Prostředí měst se vyznačuje specifickými podmínkami pro růst stromů, výrazně odlišnými od podmínek v lesním prostředí nebo volné krajině. Stromy jsou těmito podmínkami značně ovlivňovány a zároveň zpětně ovlivňují městské prostředí. Pro růst dřevin ve městě jsou významné tyto podmínky:
dostupnost vody v půdním prostoru (jak v prostoru, tak v čase),
dostatek půdního vzduchu (provzdušnění půdy),
skladba půd a její pH,
kontaminace půdy
klimatické poměry
znečištění vzduchu (Kolařík, 2003). Negativní působení prostředí mnohdy doplňuje přímé negativní působení
člověka – vandalismus a nesprávné provedení zemních prací. Významné je také prostorové omezení kořenové zóny.
10
Voda v půdním prostoru V přirozeném prostředí jsou primárním zdrojem půdní vody srážky. Zpět do ovzduší se voda dostává výparem z půdy (evaporací) a výparem přes listy rostlin (transpirací). Zbylé množství se vsakuje až na úroveň hladiny spodní vody. Pro kořeny rostlin je přístupná voda v kapilárních pórech (kapilární voda) a krátkodobě i voda v pórech hrubších (gravitační voda). O množství a přístupnosti vody v půdě rozhoduje tedy zejména půdní textura (zrnitost – zastoupení jednotlivých velikostních frakcí) a půdní struktura (prostorové uspořádání, velikost a tvar částic a pórů). Zhutněním půdy způsobeným provozem ve městě - vozidla i chodci - dochází ke snížení objemu půdních pórů a většina srážkové vody tak odtéká do kanalizace. Stejně tak odtéká většina vody ze zpevněných povrchů (asfalt, beton, dlažba) a množství vody v půdním prostoru je velmi malé. Půdní sucho má za následek zhoršený příjem vody kořeny, snížení transpiračního a asimilačního proudu a transpirace (tzn. zhoršené ochlazování listů, zásobování listů živinami a kořenů fotosyntáty), výdej živin při smršťování jemných kořenů a omezení kontaktu kořenů s půdou v okolí až jejich odumírání.
Vzduch v půdním prostoru Půdní vzduch vyplňuje póry, které nejsou zaplněny vodou (Šimek, 2007). Snížením pórovitosti půd a překrýváním půdního povrchu nepropustnými materiály dochází k podstatnému snížení výměny plynů mezi půdou a atmosférou (Kolařík et al, 2003). Pokud nemohou asimilační kořínky dýchat, nemohou ani přijímat vodu z důvodu nedostatku energie. Ve špatně provzdušněné půdě také nepřežijí mykorhizní houby, které v rámci symbiotického vztahu s rostlinou napomáhají příjmu živin, větší odolnosti vůči suchu nebo patogenům.
Reakce půdy (pH) Většina půd ve městě má antropogenní původ (Kolařík et al, 2003). V půdě je nedostatek minerálních živin a má zvýšené pH (7,5 – 9 (František Smýkal, ústní sdělení). Půdní reakce (pH) ovlivňuje množství biologických a chemických procesů v půdě. Při velmi nízkém pH se zvyšuje rozpustnost např. Al, Fe nebo Mn, které se tak mohou stát toxickými pro rostliny a mikroorganismy, zatímco při vysokém pH se rozpustnost mnoha prvků snižuje a organismy mohou trpět jejím nedostatkem (Šimek,
11
2007). Různé druhy rostlin mají různá rozmezí tolerance a rozdílné fyziologické požadavky ve vztahu k půdní reakci (Kolařík et al., 2003).
Znečištění (kontaminace) půdy Ke znečištění půdy dochází především při zimní údržbě silnic a chodníků pomocí NaCl (chlorid sodný - sůl). V zasolené půdě dochází ke zvyšování pH a zhoršování půdní struktury (Smýkal, ústní sdělení). Ve větších městech mohou mít výrazný negativní dopad psí výkaly. Pokud dojde ke styku psí moči s citlivými nadzemními částmi rostliny (listy, nezdřevnatělé výhony apod.), může dojít k jejich poškození i při jednorázové kontaminaci. U mladých stromů se můžeme setkat s odumíráním kambia na bázi kmínků, vznikem nekrotických pruhů či trhlin na kmeni (Kolařík a kol., 2003). Půda může být dále kontaminována úniky plynu z potrubí v půdě (metan je oxidován, což způsobí nedostatek půdního kyslíku pro kořeny rostlin), úniky kapalin ze zaparkovaných aut a dalšími chemickými látkami.
Klimatické poměry Zpevněné povrchy (asfalt, beton, dlažba, střechy apod.) pohlcují mnohem více tepla než plochy pokryté vegetací. Spolu s tepelnou energií vyprodukovanou průmyslovou výrobou i domácnostmi a sníženým prouděním vzduchu jsou tak příčinou vyšší teploty ve městě (průměrná roční teplota o 1 až 2 ˚C vyšší (František Smýkal, ústní sdělení)). Se zvýšeno teplotou souvisí snížená relativní vzdušná vlhkost, která se ve městě pohybuje okolo 20-30 %. Čím nižší je relativní vzdušná vlhkost prostředí, tím větší je při transpiraci únik vodních par z listů do ovzduší. Výpar je zase podmíněn přísunem vody z kořenového prostoru, který bývá velmi omezen. Dalším negativním vlivem snižujícím vitalitu stromů je prašnost prostředí. Prach ucpává průduchy listů a listy se, vzhledem ke tmavší barvě prachu, mohou přehřívat. Mimo mechanické nečistoty bývá ovzduší znečištěno hlavně SO2 (spalováním fosilních paliv), NOx (z výfukových plynů) a O3 (vzniká fotochemicky v atmosféře působením výfukových plynů). Tyto látky působí na strom přímo (např. naleptávání povrchových pletiv, vznik nekróz, průnik toxických látek do pletiv, vyplavování látek z listů) i nepřímo (např. ovlivnění půdní struktury a pH půdy, uvolňování jedovatých iontů z půdy – Al, poškozování mykorrhizy).
12
Prostor pro kořeny Ve městě je prostor pro růst kořenů často velmi omezený. V lese, kde je prostoru zpravidla dostatek, tvoří kořenový systém většinou čtvrtinu až polovinu hmoty dřeviny. V normálních podmínkách sahají kořeny do šířky nejméně po linii koruny, ale směrem do hloubky se většina kořenů se nachází ve vrchních 100 cm, z toho největší část ve vrchních 40 cm (dostatek vlhkosti a kyslíku). Charakter kořenového systému je ale vždy modifikován stanovištěm. Omezený prostor pro růst kořenů a tudíž nedostatečně rozvinutý kořenový systém má za následek nedostatečný příjem vody a živin a tím pádem sníženou vitalitu a zdravotní stav stromu. Zároveň se snižuje provozní bezpečnost stromu, zejména odolnost proti vývratu.
Příklady druhů stromů snášejících městské prostředí (dle Hurych, 1996) Pokud je uvedeno jen rodové jméno, zařazení se týká všech domácích a běžně pěstovaných cizokrajných druhů. (Nomenklatura dle Koblížek, 2006). Stromy snášející sucho: Pinus sylvestris (borovice lesní), Pinus nigra (borovice černá)*, Ailanthus altissima (pajasan žláznatý)*, Alnus incana (olše šedá), Celtis (břestovec), Crataegus (hloh), Populus tremula (topol osika), Cerasus mahaleb (třešeň mahalebka), Quercus petraea (dub zimní), Quercus pubescens (dub pýřitý), Robinia (trnovník bílý)*, Sorbus (jeřáb). Stromy snášející znečištěné ovzduší: Gingo (jinan)*, Taxus (tis), Thuja (zerav)*, Acer campestre (javor babyka), Negundo aceroides (javorovec jasanolistý)*, Acer pseudoplatanus (javor klen), Ailanthus altissima (pajasan žláznatý)*, Celtis (břestovec)*, Fraxinus (jasan), Liriodendron tulipifera (liliovník tulipánokvětý)*, Platanus (platan)*, Populus (topol), Prunus avium (třešeň ptačí), Cerasus mahaleb (mahalebka obecná), Quercus rubra (dub červený)*, Sophora japonica (jerlín japonský)*, Sorbus aria (jeřáb muk), Tilia tomentosa (lípa stříbrná)*, Tilia petiolaris (lípa řapíkatá)*. Stromy odolnější vůči zasolení: Ailanthus altissima (pajasan žláznatý)*, Betula pendula (bříza bělokorá), Fraxinus (jasan), Gleditsia triacanthos (dřezovec trojtrnný)*, Platanus (platan)*, Populus balsamifera (topol balzámový)*, Populus simonii (topol Simonův)*, Prunus cesrasifera (slivoň třešnová), Cerasus mahaleb (třešeň mahalebka), Cerasus vulgaris (třešeň višeň), Robinia (trnovník)*, Sophora japonica (jerlín japonský)*. (*introdukovaná dřevina)
13
5.1.1.4 Kořenový prostor Kořeny stromů mají čtyři primární funkce: kotvení ukládání rezerv, příjem látek, vedení látek. Dále je to funkce obranná a rozmnožovací (kořenovými výmladky), obsazování nového prostoru růstem, nacházení živin a vody v prostředí, ochrana půdy před erozí, provzdušňování a obohacování půdy organickými látkami při obratu kořenů. Hlavní kořen roste ve směru zemské tíže, postraní kořeny prvního řádu přibližně kolmo na zemskou tíži (vodorovně s půdním povrchem nebo poněkud šikmo dolů), kořeny dalších řádů jsou obvykle již k zemské tíži necitlivé (Pejchal, 1993). Na konci dřevnatých kořenů se nachází absorpční kořeny. Na jejich povrchu je krycím pletivem rhizodermis, jednobuněčná vrstva buněk schopna zvětšit svůj povrch tvorbou kořenového vlášení, které pomáhá příjmu vody a minerálů. Častěji (více než 90% všech druhů rostlin) jsou ale kořeny osídleny mykorhitickými houbami. V takovém případě se kořenové vlášení nevytváří. Mykorhiza je symbiotický vztah mezi kořeny rostlin a houbami. Houba „rozšiřuje“ kořenový systém rostliny a zvětšuje tak objem půdy, ze které může rostlina jejím prostřednictvím čerpat vodu a minerální látky. Rostlina houbě poskytuje uhlíkaté (energetické) zdroje. Ve městě je prostor pro růst kořenů často velmi omezený. V lese, kde je prostoru zpravidla dostatek, tvoří kořenový systém většinou čtvrtinu až polovinu hmoty dřeviny. Čím méně vody a živin (hlavně dusíku) je v půdě, tím je mohutnější (Pejchal, 1993). Do šířky sahají kořeny nejméně po linii koruny, ale směrem do hloubky se většina kořenů se nachází ve vrchních 100 cm, z toho největší část ve vrchních 40 cm (dostatek vlhkosti a kyslíku). Charakter kořenového systému je ale vždy modifikován stanovištěm. Ve městech, v lokalitách s hustou zástavbou, s chodníky, asfaltovými plochami a podzemními inženýrskými sítěmi je jakékoliv zobecnění typů kořenových soustav a jejich vertikálního a horizontálního uspořádání nemožné (Kolařík a kol, 1995).
14
Omezený prostor pro růst kořenů a tudíž nedostatečně rozvinutý kořenový systém má za následek nedostatečný příjem vody a živin a tím pádem sníženou vitalitu a zdravotní stav stromu. Zároveň se snižuje provozní bezpečnost stromu, zejména odolnost proti vývratu. Ve městě je také velmi časté zhutnění půdy (pěší provoz i vozidla). Omezená dostupnost kyslíku ve špatně provzdušněné půdě způsobuje produkci potencionálně toxických sloučenin anaerobními půdními bakteriemi, modifikaci růstu prýtů, inhibici tvorby a plošného růstu listů. Příjem minerálních živin je tak snížen nejen nedostatečným rozsahem kořenového systému ale i kvůli nedostatku energie, které se při anaerobní respiraci uvolňuje méně. Stromy mohou být dále poškozovány nedostatkem vody v půdním prostoru, zvýšenou půdní reakcí (pH) a kontaminací půdy (zejména zasolením). K přímému zásahu do kořenového prostoru dochází při stavební činnosti. Stromy a především jejich kořeny často nejsou ošetřeny a chráněny, jak doporučuje norma, a dochází k jejich poranění (Klimešová, 2004). Tato norma (ČSN 83 9061 Technologie vegetačních úprav v krajině - Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích, 2006) řeší ochranu vegetačních ploch a stromů před chemickým znečištěním, ohněm, zamokřením, ochranu stromů při uvolňování, před mechanickým poškozením, ochranu kořenového prostoru při navážce, odkopávce, hloubení výkopů, zřizování základů, při dočasném zatížení, poklesu hladiny podzemní vody a zakrytí povrchu: - bod 4.6 Ochrana stromů před mechanickým poškozením K ochraně před mechanickým poškozením ... je nutno stromy v prostoru stavby chránit plotem... . - bod 4.10 Ochrana kořenového prostoru při výkopech rýh nebo stavebních jam 4.10.1 Všeobecně: …smí se hloubit pouze ručně nebo s použitím odsávací techniky. Nejmenší vzdálenost od paty kmene má být čtyřnásobkem obvodu kmene ve výšce 1m, nejméně však 2,5 m. Sítě technického vybavení mají být vedeny, pokud možno, pod kořenovým prostorem. Při výkopech rýh se nesmí přetínat kořeny s průměrem větším než 2 cm. Poraněním se má zabraňovat, popřípadě je nutno kořeny ošetřit. ... Při ztrátě kořený může být potřebný přiměřený řez v koruně. ...
15
5.1.1.5 Velikost a tvar koruny
U nadzemní části dřeviny – stonku – převažují tyto funkce:
mechanická,
vodivá,
zásobní.
Stonek zakládá, diferencuje a nese postraní stonky, listy, květy a plody a zprostředkovává jejich spojení s kořeny. Rozvádí vodu, živiny, produkty fotosyntézy, látkové, elektrické a tlakové informační signály. Stonek se podílí na fotosyntéze, dále má funkci obrannou a ochranou, směrově orientovaným růstem obsazuje optimální prostor. Je zásobárnou rezerv – vody, minerálních živin a zejména škrobu pro překonání nepříznivého období a rychlou obnovu listové plochy. Důležité je i udržování rezervních pupenových základů pro obnovení růstu po poranění nebo poškození a pro vegetativní rozmnožování. U stromů můžeme stonek rozlišit na kmen, větve a výhony. Kmen je nerozvětvená část, která spojuje kořeny s korunou. Olistěné výhony se nazývají prýty, nejmladší výhony do věku dvou až tří let jsou letorosty. Starší výhony jsou větve. Větve a výhony tvoří korunu. Vzhled koruny je pro každý druh stromu charakteristický – strom má charakteristický habitus. Habitus je daný hlavně způsobem větvení, směrem a počtem větví, rychlostí růstu a olistěním. Habitus může být ale ovlivněn vnějšími faktory stanoviště, ve městě je to zejména přístup světla (naklonění kmene a růst větví od stínu budov do více osvětleného prostoru). Vzhled koruny se mění s věkem dřeviny. Podle růstu hlavního stonku v dalším vegetačním období se rozlišuje větvení monopodiální a sympodiální. U monopodiálního větvení hlavní stonek dominuje, vyrůstá z vrcholového (terminálního) pupenu a je delší a silnější než stonky vedlejší. U sympodiálního větvení je vrcholová dominance oslabena a pokračováním hlavního stonku se stává stonek, který vyrůstá z postranního (laterálního) pupenu. Postavení pupenů může být střídavé – větvení se označuje jako monochasium nebo vstřícné – větvení se označuje jako dichasium. Střídavé větvení je častější. U stromů je podporován růst na vrcholu a okrajích koruny (u keřů naopak blíže k půdnímu povrchu). Prostor pro růst koruny je ve městě omezen stejně často jako u kořenů. Zejména v ulicích zasahují do potencionálního prostoru koruny budovy, nadzemní vedení, veřejné osvětlení apod.. O tvaru a velikosti koruny je proto důležité uvažovat již prý 16
výběru stromů pro výsadbu, aby se předešlo pozdějším problémům (koruna příliš blízko oknům, stínící dopravní značení, osvětlení apod.). Stromy mohou mít korunu v obryse pravidelnou či nepravidelnou. Jejich výška je v městském prostředí zpravidla od 6 do 30 metrů. Průměr koruny může být zejména u jehličnanů pod 4 metry. Některé listnaté dřeviny naopak dosahují průměru nad 20 metrů. U velkého množství rostlinných druhů se v průběhu mnoha let zahradnické kultivace vypěstovali atypické a často velmi nápadné formy, označované jako kultivary. Byly získány jak z mutací, tak i výběrem ze spontánního nebo záměrného křížení (Hurych, 1996). Kultivary se mohou týkat tvaru a velikosti dřeviny (kulovité, sloupovité, převislé, zakrslé), tvaru listů (laločnaté, zkadeřené), barvy listů (červenolisté, stříbřité), velikosti, tvaru a barvy květů, plodů apod. Zejména tvarové kultivary jsou pro prostorově omezená stanoviště velmi vhodné. V případě, kdy je z prostorových důvodů nemožné vysadit stromy, mohou jejich estetickou funkci převzít keře roubované na kmínek, které zaujímají minimální prostor jak v podzemní tak v nadzemní části. Stejně jako kořeny bývá i kmen a koruna v městském prostředí často poškozována. K přímému poškození může dojít neodborným ošetřením (špatně provedený řez, zastaralé ošetření dutin), při stavební činnosti (při nedodržení ochranných opatření) nebo působením vandalů. Nepřímo je strom poškozován znečištěným ovzduším a pozměněnými klimatickými poměry.
Příklady druhů a kultivarů stromů vhodných pro stromořadí (dle Hurych, 1996). (Nomenklatura dle Koblížek, 2006). Pro užší až středně široké ulice: Acer campestre ‘Elsrijk‘ a ‘Nanum‘ (javor polní ‘Elsrijk‘ a ‘Nanum‘), Negundo aceroides ‘Variegatum‘ (javorovec jasanolistý ‘Variegatum‘)*, Acer platanoides ‘Globosum‘ (javor mléč ‘Globosum‘), Betula pendula (bříza bělokorá), Carpinus betulus ‘Fastigiata‘ (habr obecný ‘Fastigiata‘), Crataegus laevigata (hloh obecný), Fagus sylvatica ‘Dawyck‘ (buk lesní ‘Dawyck‘), Fraxinus excelsior ‘Nana‘ (jasan ztepilý ‘Nana‘), Gleditsia triacanthos ‘Elegantissima‘ (dřezovec trojtrnný ‘Elegantissima‘)*, Koelreuteria paniculata (svitel latnatý)*, Populus alba ‘Pyramidalis‘ (topol bílý ‘Pyramidalis‘), Populus nigra ‘Italica‘ (topol černý ‘Italica‘), Prunus cerasifera (slivoň třešňová), Cerasus avium (třešeň ptačí), Cerasus mahaleb (třešeň mahalebka), Cerasus serrulata (třešeň pilovitá)*, Quercus robur ‘Fastigiata‘ (dub letní ‘Fastigiata‘), Robinia pseudoacacia ‘Bessonisana‘ 17
(trnovník bílý ‘Bessonisana‘)*, Robinia pseudoacacia ‘Umbraculifera‘ (trnovník bílý ‘Umbraculifera ‘)*, Sorbus aria (jeřáb muk), Sorbus aucuparia (jeřáb obecný), Tilia cordata ‘Erecta‘ (lípa srdčitá ‘Erecta‘), Tilia platyphylla ‘Fastigiata‘ (lípa velkolistá ‘Fastigiata‘), Ulmus minor ‘Umbraculifera‘ (jilm habrolistý ‘Umbraculifera‘). Pro široké ulice: Acer pseudoplatanus (javor klen), Acer platanoides (javor mléč), Acer saccharinum (javor stříbrný)*, Aesculus hippocastanum (jírovec maďal)*, Ailanthus altissima (pajasan žláznatý)*, Corylus colurna (líska turecká)*, Gleditsia triacanthos (dřezovec trojrnný)*, Platanus x hisanica (platan javorolistý)*, Robinia pseudoacacia (trnovník bílý)*, Sophora japonica (jerlín japonský)*, Sorbus torminalis (jeřáb břek), Tilia euchlora (lípa zelená)*, Tilia tomentosa (lípa stříbrná), Gingo biloba (jinan dvoulaločný)*.
(*introdukovaná dřevina)
Příklady keřů roubovaných na kmínek – vyžadují minimální kořenový i korunový prostor a částečně plní funkci stromů. (Nomenklatura dle Koblížek, 2006). Caragana arborescens ‘Pendula‘ (čimišník stromovitý), Chaenomeles speciosa (kdoulovec lahvicovitý), Forsythia x intermedia (zlatice prostřední), Prunus cerasifera ‘Nigra‘ (slivoň třešňová ‘Nigra‘), Syringa vulgaris cv. (šeřík obecný kultivary).
Příklady kultivarů stromů s převislou korunou (dle Hurych, 1996). (Nomenklatura dle Koblížek, 2006) - Betula pendula ‘Tristis‘ (bříza bělokorá ‘Tristis‘), Fagus sylvatica ‘Pendula‘ (buk lesní ‘Pendula‘), Cerasus serulata ‘Kiku-shidare sakura‘ (třešeň pilovitá ‘Kiku-shidare sakura‘)*, Salix alba ‘Sepulcralis‘ (vrba bílá ‘Sepulcralis‘).
(*introdukovaná dřevina)
5.1.1.6 Význam stromů v urbanizovaném prostředí Ekologický význam Porosty dřevin v parcích mohou zlepšovat mikroklimatické poměry a to zejména snižováním teploty vzduchu - transpirací a výparem vody z povrchu, stíněním zpevněných ploch, a zvyšováním relativní vzdušné vlhkosti - evapotranspirací a odparem rosy a zachycených srážek. 18
Stromy v parcích i ulicích mohou dále snižovat prašnost zachycováním částic na listech a omezováním vzdušného proudění s následnou sedimentací prachu. Porosty dřevin fungují jako protihluková bariéra. Funkcí průduchů uvolňují rostliny do svého okolí množství biologicky aktivních látek, které příznivě působí na lidský organismus (Kolařík a kol., 2003). Produkce kyslíku je pro obyvatelstvo téměř zanedbatelná, ovšem produkce těkavých látek („lesní vůně“) zvyšuje fyziologickou využitelnost kyslíku pro dýchání živočichů Stromy dále poskytují specifické prostředí, příležitosti a potravu pro jiné organismy. Mnohé z nich jsou kriticky ohrožené a chráněné. Zvláště na staré stromy je velmi úzce vázána řada hub, rostlin i živočichů. Nezastupitelný význam pro kolonizaci má aktivita dřevních hub. Ty postupně osídlují odumírající dřevo, rozkládají jej do jednodušších forem a poskytují tak ostatním organismům živiny v podobě přímé potravy, nebo jako živného substrátu. Takto kolonizované stromy jsou nesmírně cenné z hlediska biodiverzity (druhové rozmanitosti). Příklady organismů vázaných na stromy (dle SPoD-ISA, 2009, obr. 2 v příloze):
lišejníky,
rostliny (mechorosty, kapradiny, jmelí, ochmet),
houby (václavky, klanolístky, rezavce, pevníky, sírovce, choroše),
hmyz a pavoukovci (roháči, tesaříci, chrousti, sršně, vosy, pavouci),
další bezobratlí včetně jejich vývojových stádií (měkkýši),
ptáci (datli, strakapoudi, puštíci, sýkory, brhlíci, holubi),
drobní savci (netopýři, veverky, kuny, myšice).
Příklady mikrobiotopů osídlovaných organismy (dle SPoD-ISA, 2009):
tenké koncové větévky,
vidlice větvení, rozsochy,
pahýly po silných odlomených větvích,
štěrbiny za kůrou,
otevřené osluněné dutiny,
uzavřené a částečně otevřené přízemní dutiny,
vykotlané dutiny a prohlubně naplněné vodou,
obnažené dřevo,
plodnice hub. 19
Kulturní a společenský význam Stromy odpradávna doprovázely lidská sídla, vysazovaly se na návsích, jako mezníky na hranicích pozemků, na rozcestích, u křížků a božích muk. Velký význam mají stromořadí a aleje vysazované podél komunikací. Stromy jsou nenahraditelnou součástí historických zahrad a městských parků. Často se pojí k historickým událostem, bájím a pověstem, spoluvytvářejí paměť místa a jsou svědectvím dávné minulosti. (SPoD-ISA, 2009) Stromy mohou mít také naučnou a rekreační funkci, mohou zprostředkovat poznávání přírody a přírodních jevů (Kolařík a kol., 2003). V dnešní uspěchané době umožňují lidem pocit sounáležitosti s přírodou, mohou pro ně být zdrojem pozitivní energie a mít příznivý účinek na lidskou mysl.
Estetický význam Stromy jsou vysoce esteticky působivé a inspirativní. Křivolaké siluety dávají prostor lidské fantazii a nechávají vznikat bájím o oživlých stromových bytostech. Věkovité stromy v lidech odpradávna vzbuzují posvátnou úctu. Nejeden strom inspiroval mnohé básníky, spisovatele a malíře. (SPoD-ISA, 2009) Stromy mohou stupňovat estetickou kvalitu celého území, případně odclonit nevhodné objekty.
5.1.2 Vlastní výukový program Název: Prostor pro růst mezi domy
Cíle výukového programu: Představení oboru arboristika – péče o stromy ve městě. Pochopení rozdílu mezi lesním a městským prostředím. Seznámení s různými stanovišti, na kterých stromy ve městě rostou (park, ulice), a jejich specifiky. Seznámení s různými druhy a kultivary stromů. Změna přístupu ke stromům ve městě. Od neživého prvku k živému organismu, který má svoje potřeby a zároveň poskytuje lidem a ostatním organismům mnoho dobrého.
20
Program je určen pro: 3. až 5. třída ZŠ, skupina max. 15 dětí u jednoho lektora
Program je realizován: V terénu u stromů v blízkosti školy – park, ulice se stromořadím, školní hřiště se stromy kolem apod. Děti si tak mohou získané informace znovu uvědomit, až půjdou kolem míst, kde program probíhal.
Doporučená doba: 3 hodiny (3x45 minut)
Získané dovednosti a návyky: Děti si uvědomí rozdíl mezi stromem ve městě a stromem v lese. Rozdíl mezi lesním a městským prostředím ve vztahu ke stromům. Pochopí v čem jsou stromy ve městě důležité, jak ovlivňují naše životní prostředí. Děti budou ke stromům přistupovat jako k živým organismům. Pochopí, že kořeny jsou neméně důležité, co je to kořenový prostor, kam sahá. Uvědomí si rozdíl mezi stromem rostoucím v parku a v uličním stromořadí. Stromy ve městě mohou některým dětem otevřít cestu do lesa a do přírody vůbec.
Klíčové pojmy a souvislosti, které se děti naučí: arboristika druh kultivar kořenový prostor zhutnění znečištění volná půda zpevněná plocha ochrana stromů při stavební činnosti ekologický význam navázané organismy kulturní a společenský význam estetický význam 21
inspirace
Návaznost na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: Místo, kde žijeme (vzdělávací oblast – Člověk a jeho svět) Rozmanitost přírody (vzdělávací oblast – Člověk a jeho svět) Environmentální vzdělávání (průřezové téma)
Pomůcky, které jsou v programu využity: Děti - pracovní list, tužka Lektor – laminované fotografie/obrázky, obraz a kniha inspirovaná stromy, provázek cca 30m, 5ks
Postup (vysvětlení aktivit): Kurzívou jsou uvedeny informace, která sděluje lektor v závislosti na tom, jak děti plní úkoly, odpovídají a diskutují.
Úkol č. 1: Vedle obrázku každého stromu děti napíší, jaký je to druh a zda by měl růst v lese či ve městě, případně v lese i ve městě. Pomůcky: Děti - pracovní list – obrázky různých druhů stromů V lese –smrk ztepilý (vyžaduje vláhu a čisté ovzduší), jedle bělokorá (vyžaduje vláhu a čisté ovzduší), borovice lesní (nesnáší příliš znečištěné ovzduší), buk lesní, lípa srdčitá (nesnáší příliš znečištěné ovzduší), javor mléč, dub letní Ve městě – smrk pichlavý (snáší sucho a znečištěné ovzduší), borovice lesní, borovice černá (lépe snáší znečištěné ovzduší než b. lesní), buk lesní (hlavně parky – mohutný strom, nesnáší zhutnění půdy), lípa srdčitá (snáší sucho, citlivá na znečištěné ovzduší), javor mléč, dub letní, třešeň pilovitá - sakura (krásné květy) Většinu domácích dřevin lze pěstovat v lese i ve městě (buk lesní, lípa srdčitá, javor mléč, dub letní, borovice lesní). Některé druhy domácích dřevin rostoucích v lese snášejí městské prostředí hůře, proto by neměly být vysazovány (smrk ztepilý, jedle bělokorá). Do města se naopak hodí mnoho druhů u nás nepůvodních, které není vhodné vysazovat do lesa, ale které mohou lépe snášet prostředí ve městě a jsou zajímavé svým vzrůstem, květy nebo plody (borovice černá, smrk pichlavý, třešeň pilovitá).
22
Úkol č. 2: Děti rozhodnou, co odpovídá prostředí ve městě a co prostředí v lese a šipkou přiřadí. Na řádcích vpravo pak vysvětlí proč. Pomůcky: Děti - pracovní list – charakteristiky prostředí ve městě a v lese V lese - dostatek prostoru pro kořeny – žádné stavební prvky, větší množství vláhy – les zadržuje více vody, menší horko – stromy stíní, žádné zpevněné plochy - propustný povrch, čistější ovzduší – minimální automobilový provoz, průmysl a prašnost. Ve městě - omezený prostor pro růst – stavební prvky, sítě technického vybavení, sucho – voda zteče po zpevněných plochách, horko – zpevněné plochy pohlcují více tepla, omezené proudění vzduchu, znečištěné ovzduší - prach, automobilový provoz a průmysl, zhutnění půdy kolem kmene – pěší provoz, používání posypové soli v zimě, psí moč, vandalové. Přesto, že je život stromů ve městě mnohem těžší než v lese a volné krajině, je důležité, aby tu rostly. Stromy snášející sucho jsou například: borovice lesní, borovice černá, dub zimní, dub pýřitý, trnovník bílý (akát), jeřáb, hloh. Znečištěné ovzduší snesou například: javor klen, javor babyka, jasan, platan, topol, třešeň ptačí, lípa stříbrná, lípa řapíkatá. Vůči zasolení jsou odolnější například: bříza, jasan, akát, platan.
Úkol č. 3: Děti nakreslí strom dle vlastní představy do vrchní poloviny listu. Následně pod něj do spodní poloviny přikreslí kořeny. Po diskuzi si čarou správné rozložení kořenů opraví (s pomocí lektora). Pomůcky: Děti - pracovní list – volné pole pro kreslení stromu a kořenů Lektor – laminované fotky/obrázky podzemního vedení inženýrských sítí Kořeny stromu sahají do šířky často až za linii koruny, ale směrem do hloubky se většina nachází ve vrchních 100 cm. Kořeny dýchají. Kořeny se ale vždy především přizpůsobí okolí, proto je rozdíl mezi kořenovou soustavou stromů ve zpevněných plochách (ulice, náměstí), kde je kořenový prostor
23
omezen okolními stavebními prvky, podzemním vedením apod. a kořenovou soustavou stromů v parku. Mezi dětmi při výkladu kolují fotky/obrázky. K poškození kořenů dochází nejčastěji při stavební činnosti, ne vždy jsou kořeny chráněny a ošetřeny dle platných norem. Ale poškození nemusí být způsobeno pouze přímým zásahem, velmi často kořeny trpí zhutněním půdy (nemohou dýchat). Stejně tak je často omezen prostor pro korunu (úzké ulice), což je třeba řešit již při výsadbě výběrem vhodného druhu (kultivaru) stromu.
Úkol č. 4: Děti se zamyslí, jaké stromy by se hodily do ulice (nebo parku atd.), kde výukový program probíhá, a proč? Poté si společně s lektorem vypíší příklady stromů s menší, větší, úzkou a převislou korunou. Pomůcky: Děti - pracovní list – pole pro stromy s malou, velkou, úzkou a převislou korunou Jaké stromy by se hodily do ulice, parku, kde výukový program probíhá, a proč? Stromy s menší korunou: jeřáb obecný, třešeň pilovitá (sakura), bříza bělokorá, hloh obecný, myrobalán třešňový, jasan ztepilý ‘Nana‘ (kulovitá koruna), javor mléč ‘Globosum‘ (kulovitá koruna). Stromy s větší korunou: javor klen, javor mléč, javor stříbrný, jírovec maďal, platan javorolistý, trnovník akát, lípa zelená, lípa stříbrná. Stromy s úzkou korunou: habr obecný ‘Fastigiata‘ (sloupovitá koruna), dub letní ‘Fastigiata‘ (sloupovitá koruna), topol černý ‘Italica‘ (sloupovitá koruna). Stromy s převislou korunou: vrba bílá ‘Sepulcralis‘, bříza bělokorá ‘Tristis‘, třešeň pilovitá ‘Kiku-shidare sakura‘, buk lesní ‘Pendula‘.
Úkol č. 5: Děti se rozdělí do dvojic a zamyslí se nad otázkami lektora, poté odpovídají na otázky a diskutují s lektorem. Postupně se probere ekologický význam stromů (děti do určených políček vypíší nebo nakreslí, jaké organismy na stromech kolem vidí), kulturní a společenský význam (děti si zapíší nebo nakreslí oblíbený strom, na zahradě, v parku, strom, kde si hrají, místo srazů) a estetický a inspirativní význam (děti si zkusí napsat krátký příběh o stromu, který lektor vybere, kdo bude chtít příběh přečte, poté si ještě mohou zapsat, jaké umělecké dílo s tematikou stromů mají doma - kniha, obraz, socha). Na závěr a na oživení si děti zahrají hru na fotografa, opět ve dvojicích. Jeden je fotograf a druhý fotoaparát, ten má zavřené oči. Fotograf si nastaví fotoaparát do pozice 24
dle svého uvážení. Poté zmáčkne spoušť – poklepe fotoaparát na hlavu a ten otevře oči. S druhým poklepáním je zavře. Po focení se dvojice sejdou u lektora a povídají si o „fotografii“. Pomůcky: Děti - pracovní list – prostor pro zapisování a kreslení Lektor – laminované fotografie organismů žijících na stromech Proč je důležité, aby stromy ve městě rostly? Jaký je význam stromů ve městě? Ekologický význam Stromy zlepšují naše životní podmínky – snižují teplotu stíněním a zvyšují vlhkost vzduchu vypařováním vody, zachycují prach, omezují hluk a koruna zadržuje část srážek. Jaké organismy vidíte na stromech kolem? Stromy poskytují prostor pro život dalších organismů: hub, rostlin i živočichů. Hlavně u starších stromů se mohou vyskytovat:
lišejníky,
rostliny (mechorosty, kapradiny, jmelí, ochmet),
houby (václavky, choroše),
hmyz a pavoukovci ( roháči, tesaříci, chrousti, sršně, vosy, pavouci),
další bezobratlí včetně jejich vývojových stádií (měkkýši),
ptáci (datli, strakapoudi, puštíci, sýkory, brhlíci, holubi),
drobní savci (netopýři, veverky, kuny.
Kulturní a společenský význam Stromy odpradávna rostou i u lidských sídel. Vysazovaly se na návsích, na hranicích pozemků, na rozcestích, u křížků a božích muk, jako stromořadí a aleje podél cest a silnic. Stromy jsou hlavní součástí historických zahrad a městských parků. Často se vážou k historickým událostem, bájím a pověstem. Jsou svědky dávné minulosti. Jaký je váš oblíbený strom, na zahradě, v parku, strom, kde si hrajete, místo srazů? Estetický význam Stromy jsou působivé a inspirativní. Křivolaké siluety dávají prostor lidské fantazii a nechávají vznikat bájím o oživlých stromových bytostech. Věkovité stromy v lidech odpradávna vzbuzují posvátnou úctu. V dnešní uspěchané době umožňují lidem pocit sounáležitosti s přírodou, mohou pro nás být zdrojem pozitivní energie a mají příznivý účinek na lidskou mysl. Zkuste napsat krátký příběh o tomto stromě rostoucím před školou (v parku apod.). Kdo chce svůj příběh přečíst? Jaké umělecké dílo s tematikou stromů máte doma (kniha, obraz, socha)? 25
Na fotografa Co jste vyfotily? Zachytil fotoaparát to, co fotograf zamýšlel? Chtěli jste mít na fotce strom? Proč ano? Proč ne?
Úkol č. 6: Pro zopakování. Děti napíší, co znázorňují piktogramy. Co je škodlivé pro strom přeškrtnou. Pomůcky: Děti - pracovní list – piktogramy pro zopakování Škodlivé: zhutnění půdy, psí moč, přehnané ořezání Prospěšné: ostatní organismy na stromě, správné ořezání
Úkol č. 7: Pro zopakování. Děti vytvoří skupinky po třech nebo čtyřech a provázkem vyznačí, kam až sahají určitému stromu (na kterém nebylo nic ukazováno) kořeny (obrázek ze třetího úkolu může posloužit jako nápověda). Pomůcky: Lektor – provázek cca 30m, 5ks
5.2 Stromolezení Tento tematický okruh se věnuje praktické části arboristiky – stromolezení a ošetřování stromů. Z možných způsobů péče o stromy je podrobněji popsán řez.
5.2.1 Naučný text pro lektora programu
Text podává informace pro lektora výukového programu pro 3. – 5. třídy ZŠ. Míra odbornosti byla proto zvolena s ohledem na znalosti a schopnosti této věkové skupiny žáků.
5.2.1.1 Ošetřování stromů stromolezeckou technikou Definice Arboristika je obor zabývající se péčí o stromy rostoucí mimo les. Patří sem zejména výsadba, hodnocení stavu stromů a jejich ošetřování. Arborista je odborník zabývající se péčí o stromy rostoucí mimo les. Arborista - stromolezec je odborník, který prakticky ošetřuje stromy rostoucí mimo les s cílem udržet je zdravé a bezpečné. Ošetření stromů provádí na základě 26
arboristických znalostí, zároveň přihlíží k zájmům ochrany přírody a životního prostředí člověka a dbá na bezpečnost práce. Stromolezení je tedy specializovaná činnost, při které se pomocí výškových lezeckých technik a prostředků osobního zajištění provádí odborné zásahy v korunách stromů. Znalosti a schopnosti stromolezce Péče o stromy vyžaduje důkladné a vysoce kvalifikované vzdělání a odborné školení se zvláštním důrazem na bezpečnost práce. Dle EAC (European Arboricultural Council – Evropská arboristická rada) musí být stromolezec schopen:
vysvětlit základní pravidla růstu, funkce a stavbu všech věkových stadií stromu,
vzít v úvahu stanovištní podmínky, chápat jejich vliv na růst a vývoj stromů,
určit druh dřeviny,
posoudit kvalitu školkařského materiálu,
určit základní choroby, škůdce a vliv abiotických faktorů,
chápat význam ochrany přírody,
obsluhovat a udržovat používané stroje, nářadí a materiál,
dodržovat národní bezpečnostní předpisy a zároveň směrnici EAC „Zásady bezpečnosti práce na stromech“,
používat běžné pracovní postupy pro zlepšení stanovištních podmínek stromů, výsadbu a přesadbu stromů, ochranu stromů při stavební činnosti, statické zajištění korun stromů, ochranu před poraněním a pro vlastní ošetření poranění stromů, řez, kácení stromů,
rozpoznat provozně nebezpečné stromy, stromy nemocné a poškozené,
používat lezecké techniky, manipulační plošinu i žebřík,
rozumět předpisům souvisejících s bezpečností práce, bezpečností osob v pracovním prostoru a pravidlům organizace práce,
rozumět všem významným právním normám a předpisům, které se týkají oboru jeho činnosti,
znát významné pracovněprávní předpisy,
znát významné profesní organizace. Vybavení Základní vybavení pro výstup do koruny stromu lezeckou technikou tvoří sedací
úvaz, lano, kmenová smyčka a karabiny. Dále je stromolezec chráněn osobními 27
ochrannými prostředky jako bezpečnostní přilba, bezpečnostní brýle, obuv, rukavice, ochrana uší při práci s motorovou pilou a výstražné oblečení. K práci pak používá ruční pilku, pinohu, motorovou pilu, pracovní lana, spouštěcí buben nebo kotvu, kladky, pracovní smyčky apod. Postup práce a bezpečnost Práce stromolezce začíná vyhodnocením potenciálních i objektivních rizik na stanovišti. U stromů se musí posoudit zejména kořenová zóna a báze kmene. Přítomnost dřevních hub, hniloba, praskliny, navážka nebo naopak odkrytá báze mohou způsobit selhání a pád stromu. Stejně tak je třeba zhodnotit kmen (hniloba, plodnice dřevních hub), dutiny, praskliny, chybějící kůra apod.) a korunu (zavěšené větve, suché a poškozené větve, praskliny, hnízda drobných zvířat a bodavého hmyzu). V okolí je nutné vyhodnotit potenciální místa dopadu stromu nebo větví (stavby, zastávky, komunikace, kanalizace, trávníky, záhony, dětská hřiště, auta apod.) a takovým se vyhnout. Stejně tak nadzemní vedení. Po vyhodnocení rizik je třeba posoudit, zda je strom pro své okolí bezprostředně nebezpečný, je-li bezpečné na strom lézt a jaký zásah by měl být proveden. Z pracovní zóny se následně vyloučí pěší provoz, za tímto účelem je prostor ohraničen páskou. Všichni pracovníci, stromolezci i osoby pomáhající na zemi si zkontrolují vybavení a dohodnou způsob komunikace během prováděných prací (specifické povely). Stromolezec vystupuje do koruny stromu pomocí lezeckého lana. Lano umístí na potřebné místo v koruně pomocí vrhacího váčku upevněného na tenké, hladké nylonové lanko. Váček přehodí přes zvolené rozvětvení, lano uváže na tenké lanko a přetáhne. U stromů s tenkou kůrou, ale nejlépe u všech stromů, je žádoucí použít chránič kambia – nejčastěji popruh s kovovým kroužkem na každém konci, který se instaluje pomocí lanka, váčku a lana. Ve výsledku přes větev visí chránič kambia a lano prochází kroužky. Tření je tak z větve přeneseno na kroužky a nedochází k poškození kůry (potažmo kambia). Pro výstup na strom lze použít jednolanovou nebo dvoulanovou techniku. Dvoulanovou techniku lze považovat za jednoduší a přehlednější a proto se doporučuje, chce-li někdo se stromolezectvím začít. Dva základní způsoby výstupu pomocí dvoulanové techniky jsou jištěný šplh, v případě, že je lano vzdáleno od kmene, a dynamické přitahování, kdy lezec využívá kmene a větví (Lilly, 2001). Hlavní pomůckou využívanou pro výstup i sestup je některý ze svěrných uzlů. Tento typ uzlu 28
při zatížení pevně drží (svírá se), zároveň jej lze rychle uvolnit rukou, čímž dojde ke zmenšení tření a volnějšímu průchodu lana, které uzel svírá, a to směrem dolů i nahoru. Stromolezec tak svůj pohyb přímo ovládá, může se pohybovat v koruně stromu neustále zajištěn, může kdykoliv a kdekoliv zastavit a mít volné ruce pro práci. Při řezu nebo jiném pracovním úkonu je nutné se přijistit dodatečným jištěním, nejčastěji kmenovou smyčkou – krátké lano, připevněné k sedáku na bocích pomocí karabin, s upravitelnou délkou opět za použití svěrného uzlu. Svěrný uzel může být nahrazen blokanty (pouze pro jednosměrný pohyb) nebo speciálními pomůckami na principu Grigri. Po skončení práce stromolezec sestupuje stejným způsobem za použití svěrného uzlu, případně může slanit pomocí slaňovací osmy (doplněné prusíkem). Odřezané větve, piliny, případně celý pokácený strom se zpracují dle dohody se zákazníkem. Kmen i větve lze rozřezat na výřezy podobné délky a tloušťky, odvézt nebo seštěpkovat, drobné větvičky, úlomky a piliny vyhrabat z trávníku apod. 5.2.1.2 Základy řezu, ošetřování dutin, instalace vazeb a kácení Větvení U stromu se každoročně opakuje stejný růstový mechanismus. Na jaře a na začátku léta se vytváří dřevo větví nižších řádů. V létě se tvoří dřevo u větví vyššího řádu až po kmen. Dřevo kmene tak překrývá dřevo větví k němu přiléhajících a stejně tak dřevo větve vyššího řádu (větve mateřské) překrývá dřevo větví na ni přiléhajících. Toto překrývání se vizuálně projevuje v místě nasazení větve, kde je patrné zesílení nazývané jako větevní límeček. Každá větev je při svém růstu v koruně fixována soustavou větevních límečků (Kolařík a kol., 2003). Při řezu musí být odstraněno pouze dřevo větve, která se odstraňuje, dřevo mateřské větve nebo kmene nesmí být poraněno, aby nedošlo k průniku patogenů skrze větevní nasazení do ostatních částí stromu. Kůra mezi kmenem a větví (nebo mezi větví mateřskou a větví přiléhající) je u většiny druhů ve větvení vytlačována nahoru a vytváří takzvaný korní hřebínek. Při řezu nesmí být korní hřebínek odstraněn ani poraněn. V případě, že kůra vrůstá mezi dřevo kmene a dřevo větve, vytváří se tlakové větvení, jehož důsledkem je, že větev není pevně spojena s kmenem a může dojít k rozlomení větvení. Větve s tlakovým větvením by měly být odstraněny co nejdříve po jeho vzniku. Ve vyšším věku by odstranění způsobilo příliš velké poranění, proto se tato situace řeší založením bezpečnostní vazby. Tlakové větvení vzniká často při rozvětvení růstového vrcholu na dvě větve se stejnou
29
dominancí (kodominantní větvení). V tomto případě je nutné jeden z výhonů odstranit opět v co nejmladším věku stromu. Provádí-li se zásah ve vyšším věku lze jednu z větví pouze postupně redukovat a/nebo stabilizovat větvení založením bezpečnostní vazby. Technika řezu V koruně stromu se odstraňují jak větve živé tak větve suché (mrtvé). Řez živé větve musí být veden až za větevním límečkem. Nesmí být veden paralelně s kmenem (tzv. lízanec) ani není žádoucí zanechat pahýl po odstraňované větvi (tzv. věšák), který by bránil zavalování rány. U silnějších větví, které nelze spolehlivě udržet v ruce, je nutné povést řez na třikrát, aby nedošlo k zatržení. Řez suché větve je třeba vést co nejblíže k okraji živého pletiva u větevního nasazení na větev mateřskou (dle SPoDISA, 2008, obr. 3 v příloze). Dřevo větve mateřské nesmí být v žádném případě poškozeno. Řezná rána by ve všech případech měla být co nejmenší. Některé druhy stromů (buk, javor, dub, habr, lípa) mají vyšší schopnost obranné reakce (kompartmentalizace) a snesou i rány větší. (Hůře kompartmentalizující dřeviny jsou např. jabloň, bříza, jeřáb, topol, jírovec, rod Prunus). Typy řezů (dle Seznamu technologií při ošetřování stromů dle doporučení SPoD-ISA, SZKT) Mladým stromům je třeba pomoci s vytvořením vhodně prostorově uspořádané koruny s průběžným kmenem až do vrcholu. Odstraňují nebo zakracují se tlaková větvení, kodominatní větvení, křížící se větve, suché a poškozené větve. U alejových stromů se zajišťuje potřebná podchodná a podjezdná výšku. Tento typ řezu se nazývá výchovný. Čím je strom starší, tím méně živých větví by mělo být odstraňováno. U dospělých stromů je již pozdě na řez výchovný, odstranění velkých větví by způsobilo příliš velká poranění. Problematická větvení lze řešit pouze zakracováním nebo postupnou redukcí. Dospělý strom se správně založenou korunou může vyžadovat řez zdravotní, redukční či bezpečnostní. Při zdravotním řezu se odstraňují především větve suché, vitalitně oslabené, křížící se, infikované či napadené škůdci, rizikové z hlediska provozní bezpečnosti. To vše při zachování charakteristického habitu daného druhu stromu. Redukčním řezem se zmenšuje objem koruny nebo zakracující větve. Zásah musí být proveden citlivě opět při zachování druhově charakteristického habitu ošetřovaného stromu a maximálním přizpůsobení velikosti a tvaru koruny funkčním požadavkům stanoviště. Redukční řez lze rozdělit na řez směrem k překážce a redukční řez obvodový za účelem snížení těžiště koruny pro stabilizaci stromu. Hluboký redukční řez až do kosterního větvení - tzv. sesazovací řez je možné provádět výhradně u 30
krátkověkých dřevin s výbornou kmenovou výmladností – vrby, topoly. Mezi redukční řezy lze v dospělém věku stromu zařadit i úpravy podchodné/podjezdné výšky. Minimálním typem řezu je bezpečnostní řez, kdy se odstraňují suché větve s průměrem nad (3) 5 cm včetně, větve zavěšené či zlomené a odlehčují větve se zřetelnými staticky významnými defekty, které bezprostředně ohrožují provozní bezpečnost. Méně časté jsou pak speciální řezy jako tvarovací řezy - řez na hlavu, řez na čípek (účelem je pravidelná redukce celého objemu sekundární koruny) a „přírodě blízké“ ošetření koruny stromů (speciální zásah do korun senescentních stromů zaměřený nejen na stabilizaci stromu a podporu jeho regenerace, ale i na podporu jeho kolonizace doprovodnými organismy - hmyz, houby apod.). Doba řezu Nejvhodnější dobou pro řez stromů je obvykle první polovina vegetačního období, kdy jsou stromy nejvíce aktivní a mohou na poranění bezprostředně reagovat. Vázání korun Provozně nebezpečné stromy, které představují potenciální riziko pro okolí a které nelze stabilizovat řezem, mohou být zajištěny instalací vázání. Takovými stromy jsou: stromy s podélnou trhlinou ve kmeni, s otevřenou dutinou v místě větvení, se staticky nebezpečným tlakovým větvením nebo s mechanicky poškozenými větvemi, které není vhodné odstranit. Vázání existuje více typů. Základní je dělení na destruktivní – vrtaná vázání, kovové obruče a nedestruktivní – vázání ze syntetických materiálů (v ČR nejčastěji Cobra). Dutiny Ošetření dutin se v současné době silně redukovalo. Je-li to třeba, lze dutinu vyčistit od dřeva již rozkládaného dřevními houbami a zastřešit proti vtékání srážkové vody. Ve spodní části dutiny musí vždy zůstat dostatečně velký prostor pro odvětrávání. Kácení V urbanizovaném prostředí lze málokdy pokácet strom najednou, ve většině případů musí být pokácen postupně za použití stromolezeckých technik (případně plošiny). Při postupném kácení jsou samostatně káceny části větví a posléze kmene a jeli to nutné jsou zachycovány do lana. Závody V České Republice se každoročně koná Mistrovství ve stromolezení. Smyslem těchto závodů je zlepšit a rozvíjet praktiky bezpečného lezení, ale také mají také skrze napínavou podívanou přiblížit veřejnosti práci stromolezců. 31
5.2.2 Vlastní výukový program Název: Stromolezení
Cíle výukového programu: Představení oboru arboristika – péče o stromy ve městě. Seznámení s prací stromolezce, s technikou výstupu na strom a bezpečností práce. Pochopení základních pravidel řezu stromů ve městě.
Program je určen pro: 3. až 5. třída ZŠ, skupina max. 15 dětí u jednoho lektora
Program je realizován: V učebně.
Doporučená doba: 2 hodiny
Získané dovednosti a návyky: Děti pochopí, že stromy ve městě je třeba ošetřovat a že tuto práci provádí výhradně odbornící – stromolezci. Naučí se, jak stromolezec při své práci postupuje a jak dbá na bezpečnost svou i kolemjdoucích. Budou vědět, jak správně odřezat větev a jaké větve se u stromů ve městě odstraňují. Stromy ve městě mohou některým dětem otevřít cestu do lesa a do přírody vůbec.
Návaznost na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: Místo, kde žijeme (vzdělávací oblast – Člověk a jeho svět) Svět práce (vzdělávací oblast – Člověk a svět práce) Environmentální vzdělávání (průřezové téma)
Klíčové pojmy a souvislosti, které se děti naučí: arboristika stromolezec
32
stromolezení pracovní sedací úvaz nahazovací lanko a váček lano svěrací uzel přilba, ochranné brýle ruční pilka motorová pila bezpečnost práce
Pomůcky, které jsou v programu využity: Děti: Pracovní list, tužka Lektor – laminované fotografie ze stromolezecké praxe ( řez, kácení)
Postup (vysvětlení aktivit) Kurzívou jsou uvedeny informace, které sděluje lektor v závislosti na tom, jak děti odpovídají a diskutují.
Úvod: Stromy ve městě je třeba ošetřovat. Na rozdíl od stromů v lese na nich nemohou zůstat suché nebo poškozené větve, nesmí stínit veřejnému osvětlení, dopravnímu značení apod. Ošetření stromu se realizuje několika způsoby: z plošiny, což je omezeno nepřístupností většiny stromů pro toto zařízení a nemožností ošetřit vnitřní části koruny, ze žebříku – pouze malé stromy, zejména po výsadbě, stromolezeckou technikou. Úkol č.1: Úvodní diskuze s lektorem. Děti se snaží dopovědět na dotazy. Kdo ve městě ošetřuje stromy? Kdo je to stromolezec? Co dělá? Jaké používá náčiní? Stromolezec se stará o stromy ve městě. Je vzdělaný a o stromech musí hodně vědět, aby je nepoškodil. Sází nové stromky, prořezává je, aby správně rostly. Z dospělých stromů odstraňuje suché a poškozené větve, aby žádná nespadla na zem, nic nepoškodila a nikoho nezranila. Nebezpečné stromy kácí. Na stromy leze pomocí lana a sedacího úvazu, aby je neporanil. Musí dbát na bezpečnost, být neustále zajištěn, nosit přilbu a ochranné brýle. K řezání používá ruční pilku i motorovou pilu. Práce stromolezce je náročná, zodpovědná, zajímavá a důležitá. Stromolezec je tu, abychom mohli v našem městě se stromy žít a nemuseli se jich bát.
33
Úkol č. 2: Děti se rozdělí do skupinek po dvou až třech. Pod obrázky s jednotlivými pracovní úkony stromolezce se pokusí napsat, co stromolezec dělá a očíslovat je dle toho, jak jdou úkony po sobě. V každém pracovních listu je jeden z obrázků (v každém listě jiný) okomentován a očíslován. Při kontrole úkolu se lektor nejprve zeptá, jestli si někdo nevěděl s nějakým obrázkem rady a přihlásí-li se některá skupinka, vyzve lektor majitele pracovního listu s příslušným problematickým obrázkem vyplněným, aby dotyčnému poradil. Pod vedením lektora s využitím dětí s vyplněným obrázkem se kontrola dokončí. Pomůcky: Děti - Pracovní list - obrázky zobrazujícími jednotlivé pracovní úkony stromolezce Lektor – laminované fotografie ze stromolezecké praxe (řez, kácení) 1. obrázek – prohlídka stromu a stanoviště: stromolezec musí posoudit, je-li bezpečné na strom lézt, když je příliš napaden hnilobou, je nalomená velká větev apod., strom se musí ošetřit jinak, např. z plošiny, případně pokácet, stromolezec také zhodnotí okolí, kam mohou padat větve a kam ne, větve mohou být spouštěny na laně 2. obrázek – ohraničení pracovního prostoru: do prostoru pod stromem nesmí během práce stromolezce nikdo vstupovat, proto se ohraničí červenobílou páskou, pomocník stromolezce tento prostor hlídá 3. obrázek – nahazování lanka s váčkem: na strom se vystupuje pomocí lana, to je příliš těžké, aby šlo přehodit větvením vysoko v koruně, proto se nejdřív nahazuje tenké lanko se závažím na konci 4. obrázek – přetahování lana: na tenké lanko se přiváže lano a přetáhne přes větvení 5. obrázek – výstup na strom: na strom se vystupuje např. jištěným šplhem – je-li lano daleko od kmene, nebo přitahováním za lano a odrážením nohama od kmene 6. obrázek – ošetření stromu: v koruně stromu stromolezec odřezává nebo zakracuje suché a poškozené větvě, větve, které se kříží a odírají, které se nevhodně větví 7. obrázek – odřezané větve stromolezec soustředí na jedno místo, z trávníku vyhrabe úlomky větviček a listí, chodník zamete
34
V případě, že zatím nikdo stromolezce venku pracovat neviděl, je možné se přijít podívat na každoročně pořádaném Mistrovství ČR ve stromolezení. Tyto závody se pořádají, aby se o této důležité práci dozvěděli nejen děti, ale i dospělí. Úkol č.3: Děti pracují s obrázky na černém pozadí. U prvního si zkusí tužkou začernit část větve, kterou by odřezali, tak aby byl řez proveden správně. U druhého začerní větve, které na strom ve městě nepatří a měly by se odstranit. Pomůcky: Děti – pracovní list – bílé obrázky na černém pozadí, kmen s odbočující větví a celý strom Řez větve musí být veden až za větevním límečkem. To je místo, kde se setkává dřevo větve se dřevem kmene (nebo dřevo tenčí větve se dřevem silnější větve). Řez nesmí být veden souběžně s kmenem (tzv. lízanec) ani se nesmí nechat po odstraňované větvi pahýl (tzv. věšák), který by bránil zahojení rány. U stromů ve městě se odstraňují jak větve živé tak větve suché (mrtvé), aby byl strom bezpečný. U mladých stromů se odstraňují nebo zakracují špatná větvení se zarostlou kůrou, větve, křížící se větve, suché a poškozené větve. U dospělých stromů se odstraňují především větve suché, oslabené, křížící se, poškozené či napadené škůdci, rizikové z hlediska bezpečnosti.
35
6
Závěr V prvních kapitolách byl nastíněn význam vzdělávání dětí v oblasti ochrany
životního prostředí a zároveň absence vzdělávacích a informačních programů s tématikou péče o stromy v městském prostředí. Jako vlastní řešení byly navrženy dva ekologické výukové programy (dále EVP) pro žáky 3. - 5. třídy ZŠ, seznamující se základy péče o stromy ve městě – s arboristikou. První EVP se zabývá určením dřevin, podmínkami jejich prostředí a stanoviště, výběrem vhodných stromů na určité stanoviště, významem stromů ve městě a jejich ochranou při stavební činnosti. Druhý EVP přibližuje praktickou část arboristiky – stromolezení a ošetřování stromů, především řez. Oba výukové programy mohou přispět k zájmu dětí, vyučujících i rodičů o prostředí v okolí bydliště a o přírodu celkově. K výuce a správné interpretaci navržených programů je minimálně nutné ovládat informace obsažené v textu pro lektora programů. Tvorba a výuka takových programů je mezioborovou činností, proto je velkou výhodou a přínosem, je-li lektor vzděláním nejen pedagog ale i arborista či lesník.
36
7 Summary First chapters of this bachelor work deal with environmental education of students. Information about arboriculture – tree care in urban areas - is currently not included in any of educational programs or courses. On this account two environmental educational courses were put forward, which target on arboriculture. The first course deals with tree identification, site conditions, tree selection, importance of city trees and protection during construction. The second course inform about the practical part of arboriculture – treeclimbing and about proper care especially pruning. Both courses may have positive impact on people in their appreciation of surrounding living enviroment or nature at all. Each course is complemented by special text for lector. Anyone who will be teaching the courses must know all the information in this text at least. It is great advantage for lector not only to be teacher but also arborist or forester.
37
8 Přehled literatury a použitých zdrojů HURYCH, V., 1995. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky, 1. vyd., Plzeň, Květ, 183 s. CHYLÍK, P., HORA, D., KOLAŘÍK, J., VLASÁK, M., 2007. Arboristický výkladový slovník, 1. vyd., Praha, SZKT, 104 s. KLIMEŠOVÁ, A., 2004. Systém ochrany stromů při stavební činnosti ve vybraných zemích – srovnání s ČR, absolventská práce, Mělník, VOŠZa, 65 s. KOBLÍŽEK, J., 2006. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, 2. vyd., Tišnov, Sursum, 551 s. KOLAŘÍK, J. a kol., 2003. Péče o dřeviny rostoucí mimo les – I., 1. vyd., Vlašim, ČSOP, 261 s. KOLAŘÍK, J. a kol., 2005. Péče o dřeviny rostoucí mimo les – II., 1. vyd., Vlašim, ČSOP, 720 s. LILLY, S. J., 2001. Arborists‘ Certification Study Guide, Champaign, USA, ISA, 222 p. MÁCHAL, A., 2000. Průvodce praktickou ekologickou výchovou, Brno, Rezekvítek, 205 s. MATTHECK, C., BRELOER, H., 2003. The body language of trees, 7. imp., Norwich, GB, TSO, 240 p. PEJCHAL, M., 1993. Obecná dendrologie, Mělník, SZaŠ, 102 s. PIKULA, J. a kol., 2004. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky, 1. vyd., Brno, Akademické nakladatelství Cerm, 226 s. ŠIMEK, M., 2007. Základy nauky o půdě – 1. Neživé složky půdy, 2. vyd., České Budějovice, Biologická fakulta JU, 158 s.
EAC. European Tree Worker, Přeložil MAREK ŽĎÁRSKÝ, Praha, SZKT, 51 s. SPoD-ISA, 2009. Péče o staré stromy v urbanizovaném prostředí – instruktážní plakát, Praha, SZKT. (obr. 2 v příloze) SPoD-ISA, 2008. Řez listnatých stromů na trvalém stanovišti – instruktážní plakát, Praha, SZKT. (obr. 3 v příloze)
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
38
ČSN 83 9061: Technologie vegetačních úprav v krajině - Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích, 2006.
Kolektiv autorů, 2007. Výroční zpráva SSEV Pavučina [online] citováno 25. února 2010. Dostupné na World Wide Web:
.
Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, 2009. Analýza stavu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty [online] citováno 25. února 2010. Dostupné na World Wide Web: .
Kolektiv autorů, 2007. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Praha, VÚP [online] citováno 25. února 2010. Dostupné na World Wide Web: .
SPoD-ISA, 2008. Seznam technologií při ošetřování stromů [online] citováno 12. března 2010. Dostupné na World Wide Web: .
Obrázky pro Pracovní list – Prostor pro růst mezi domy, část. 1. převzaty z: Kolektiv autorů, 2000. Naše příroda – Živočichové a rostliny střední Evropy. Přeložil VÁCLAV VĚTVIČKA a kol. Praha, Reader’s Digest Výběr, 432 s.
39
9 Přílohy 1. Pracovní list – Prostor pro růst mezi domy 2. Pracovní list - Stromolezení 3. Obrazová příloha
40