MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Vývoj zpracování dřeva v oblasti Třebíčska. Identifikace výrobních objektů

Bakalářská práce Brno 2012

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Ing. Karel Janák, CSc.

Tomáš Pokorný

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vývoj zpracování dřeva v oblasti Třebíčska. Identifikace výrobních objektů, zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:

………………………………….. podpis studenta

Poděkování Poděkovat bych chtěl vedoucímu své bakalářské práce Ing. Karlovi Janákovi, CSc. za pomoc a cenné rady při řešení mé práce, majitelům objektů a místním občanům, které jsem měl možnost poznat a získat od nich důležité informace a především své rodině a přátelům za podporu ve studiu.

Abstrakt Tomáš Pokorný, Vývoj zpracování dřeva v oblasti Třebíčska. Identifikace výrobních objektů. Práce se zabývá historickými dřevozpracujícími objekty, vyhledává konkrétní pily v oblasti Třebíčska a snaží se popsat jejich historický vývoj od počátku po současný stav, popř. u nedochovaných objektů, důvod jejich zániku. Poskytuje informace o pohonu, vybavenosti a provedených rekonstrukcích (inovací). Práce se dále snaží navrhnout, jak s těmito „dochovanými objekty“ nakládat do budoucna.

Klíčová slova: dřevozpracující objekty, historie, vývoj, zpracování dřeva, Třebíčsko

Abstract Tomáš Pokorný, development of wood processing in Třebíč region. The identification of productive objects. The thesis deals with historical wood processing objects, searches for specific sawmills in Třebíč region and tries to describe their historical development since the beginning to current state or for objects that did not the reason of extinction. Thesis provides information about the drive, equipment, execution of reconstructions (innovations). The thesis also tries to suggest how to treat with these „preserved objects“ in the future.

Key words: wood processing objects, history, development, wood processing, Třebíč region

Obsah 1. ÚVOD ..................................................................................................... 8 2. CÍL PRÁCE ......................................................................................... 10 3. METODIKA ........................................................................................ 11 4. IDENTIFIKACE VÝROBNÍCH OBJEKTŮ V OBLASTI TŘEBÍČSKA ............................................................................................. 12 4.1. Pily okolo řeky Jihlavky ............................................................... 14 Žákův mlýn (Svatoslav) .......................................................................................... 14 Chlumský mlýn (Chlum) ......................................................................................... 15 Číchovský mlýn (papírna a pila) (Číchov) .............................................................. 16 Křástkův mlýn (Červená Lhota) .............................................................................. 16 Kratochvílův mlýn (Číhalín) ................................................................................... 17 Parní pila Brož a Entler (Okřišky) ........................................................................... 18 Molákův mlýn (Okříšky) ......................................................................................... 19 Rezkův mlýn (Petrovice) ......................................................................................... 20 Červený mlýn (Petrovice)........................................................................................ 21 Sokolský mlýn (Sokolí) ........................................................................................... 21 Podklášterský mlýn (Třebíč) ................................................................................... 22 Palečkův mlýn (Třebíč) ........................................................................................... 22 Jeřábkův mlýn (Vladislav) ...................................................................................... 24 Hartvíkovický mlýn (Hartvíkovice) ........................................................................ 25

4.2. Mlýny na povodí potůčku Římovky............................................ 26 Dašovský mlýn (Štěměchy) ..................................................................................... 26 Radkovský mlýn (Římov) ....................................................................................... 27 Vyskočilův mlýn (Římov) ....................................................................................... 28

4.3. Mlýny na povodí říčky Brtnice.................................................... 29 Urbánkův mlýn (Opatov) ........................................................................................ 29 Radkovský mlýn (Opatov) ...................................................................................... 30 Mlýn Anny Müllerové (Opatov) ............................................................................. 30 Předínský mlýn (Předín) .......................................................................................... 31

4.4. Mlýny na povodí potoku Stařečka .............................................. 31 Ramachův mlýn (Heraltice) .................................................................................... 31

Plotův mlýn (Pokojovice) ........................................................................................ 32 Mikešův mlýn (Pokojovice) .................................................................................... 32 Vyskočilův mlýn (Stařeč) ........................................................................................ 34 Mlýn a pila Ing. Antonína Králíka (Stařeč) ............................................................. 35

5. VÝVOJ ZPRACOVÁNÍ DŘEVA V OBLASTI TŘEBÍČSKA ...... 36 6. DISKUZE ............................................................................................. 38 7. ZÁVĚR ................................................................................................. 41 8. SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................ 43 9. POUŽITÁ LITERATURA ................................................................. 44 10. INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................ 45

1. ÚVOD Pod slovem pila si mnoho lidí v současné době představí nástroj nebo stroj k řezání dřeva. Slovo pila ale označuje také dřevozpracující provozovny. Od nepaměti byla pilařská výroba na našem území nedílnou součástí zpracujícího průmyslu již za dob České koruny. Jedním z hlavních kritérií rozšíření tohoto oboru byl dostatek suroviny. Na území dnešní České republiky bylo více než bohaté zastoupení zalesněných ploch. Neméně významný byl odbyt. Těžené dřevo a jeho zpracování našlo své uplatnění nejen u nás, ale bylo dále vyváženo i do zahraničních zemí. Zpracovávání dřeva se rozšířilo takřka po celém území České republiky, ale do dnešní doby se zachoval pouhý zlomek z původního zastoupení pil. Přestože s koncem středověku a počátkem novověku přišel veliký rozmach mlýnů, již tehdy se objevily první snahy, které vedly k jejich záměrnému zániku. Přispěla tomu už sama vrchnost v 16. století, která rušila poddanské mlýny, aby si zajistila rozhodující postavení svých vlastních mlýnů. K zániku mlýnů také docházelo při stavbách přehrad chránících krajinu před velkou vodou. Značný dopad měly války, při kterých utrpěl český venkov nejen ztráty na obyvatelstvu, ale i na stavbách. S příchodem komunistického režimu pak bylo spojeno zestátňování soukromých pil a jejich seskupování do velkých celků – národních podniků. Hnací složkou se stala vzhledem k velkému výskytu vodních toků vodní energie. Přeměna této energie na mechanickou probíhala nejprve pomocí vodního kola. Jeho počátky musíme hledat v civilizacích Starého Egypta již před třemi tisíci lety př. n. l. a dále v Asii ve spojitosti s čerpacím kolem. Na začátku novověku se v našem prostředí ustálila stavba vodních kol dvou základních typů: kola na spodní vodu, lopatková, hřebenáče (na větších tocích s malým spádem) a kola korečková zvaná vlk (na malou vodu s malým spádem). Na vodních tocích s větším spádem byla používána kola na vrchní vodu, kde koreček tvořila lopatka, boky kola a jeho podbití. Zmíněné hřebenáče, typické pro mlýny v nížinách, a korečky zůstaly převažujícími typy kol u nás až do 30. let 20. století, kdy je začaly postupně nahrazovat nejrůznější typy turbín. Nejčastěji to byla turbína Francisova, dále Bankiho, Reiffensteinova a Kaplanova, která byla používána nejméně. Na pilách se často vyskytoval parní stroj, který sloužil jako pohonný agregát. Výhodou u něj bylo použití paliva – odpadu z pořezu, kterého měla pila dostatek. S příchodem elektrické energie přechází pily postupně na chod strojů na elektřinu. První vodní mlýny pochází z oblasti Malé Asie z 1. století př. n. l. Do Střední Evropy se rozšířily přes jihozápad kontinentu od Itálie ve 4. století, kdy se spisovatel Ausonius Decimus Magnus zmiňuje o mlýnech na vrchní vodu na řece Mosele a postupně

8

se šířily do Francie, Anglie a na královské statky dnešního Švýcarska a jižního Německa, Polska, tehdejších Uher a Ruska. Nejstarší zpráva o vodních mlýnech je na našem území z roku 1150 z Moravy. Základní ustálenou konstrukcí řešeného upnutí pilového listu v rámové pile se u nás používaly dva typy (rok 1230): pila Jednuška poháněna běžným vodním kolem a palečním kolem určeným k převodování pohybu kliky. Druhý typ je Valaška poháněná malým vodním kolem prudce dopadající vodou bez převodování. Kromě převažujících Jednušek s upnutým svislým pilovým listem se také stavěly pily ležačky neboli horizontální. U pil stavěných ze dřeva až do poloviny 20. století nebylo možné vkládání více listů do rámu z důvodu těžce namáhaných dřevěných převodů a tuhosti dřevěných rámů, i když by tomu vodní výkon odpovídal. Zvýšení efektivnosti řezání se provedlo postavením více jednolistých pil za sebou. K modernizaci pil a využívání vícelistých rámových pil došlo až po vyřešení převodů pomocí kovových ozubených kol nebo řemenic. S celkovou konstrukcí vícelisté rámové pily přichází roku 1808 Mark Isambard Brunell. V roce 1850 je dále inovována a doplněna o vodorovné podávací válce a přední a zadní vozík pro posun kmene. Konstrukce rámové pily se tím vyvinula takřka do současné podoby. Zařízení pil dále doplňovaly vodou poháněné kotoučové pily, omítací pily, brusky a ručně ovládané rumpály k natahování klád. Z roku 1777 pochází patent na kotoučovou pilu autora Samuela Millera. S provozuschopným řešením pro podélné řezání přichází až v roce 1805 Mark Isambard Brunell. I kotoučová pila si prošla svým vývojem. V roce 1815 byla navržena zkracovací kotoučová pila, roku 1824 dále dvojhřídelová rozmítací kotoučová pila a roku 1870 dvoukotoučová omítací pila s jedním přestavitelným kotoučem za chodu stroje. Rámová i kotoučová pila mohla být poháněna přes transmisi, tedy rozvodu hnací síly z jednoho motoru na více součastně spuštěných strojů. Poslední sčítání dřevozpracujících objektů s vodním pohonem roku 1930 ukázalo, že se na území dřívějšího Československa nacházelo 17 000 provozoven. Ještě před druhou světovou válkou jsme byli významným vývozcem dřeva a jeho výrobků. S jejím vypuknutím a následným nástupem plánovitého hospodářství se rozvoj pilařské činnosti zastavil. Došlo k znárodňování pil, k přestavování na jiný druh využití nebo byly rušeny kvůli nadbytečnosti. Na počátku padesátých let tak u nás pracovalo pouze 400 - 500 pil.

9

2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je vymezení oblasti Třebíčska z hlediska zpracování dřeva, jeho vývoje a identifikace výrobních objektů, které se do současné doby zachovaly s jejich fyzickým vyhledáním a orientačním popisem současného stavu. Dostupné informace je třeba získat i o objektech zaniklých nebo přestavěných na jiný účel využití. Následujícím cílem je popsat ze získaných informací postupný vývoj pil, jejich vybavení od počátku po současnost a z toho obecně charakterizovat historický vývoj pilařství ve zkoumané oblasti Třebíčska. Dále je potřeba vytipovat významné objekty v rozumně zachovalém stavu, původnosti a navrhnout způsob jejich využití a památkovou ochranu.

10

3. METODIKA Postup při řešení této práce na téma “Vývoj zpracování dřeva v oblasti Třebíčska. Identifikace výrobních objektů“ bude vypadat následujícím způsobem:

Vymezení zvolené oblasti Třebíčska. Hlavními kritérii budou možné cesty pro soustřeďování surového dříví a možnosti pohonu pil - vodní toky.

Identifikace objektů a jejich geografické označení na mapě. To bude nejprve provedeno ze získaných archivních dokumentů a použité literatury. Následujícím krokem je návštěva jednotlivých objektů a zjištění jejich současného stavu.

Zdokumentování celkového vývoje objektů. Zpracování získaných informací z archívů, literatury, městských nebo obecních kronik a výpovědí pamětníků nebo majitelů. Hlavním cílem je vlastní prozkoumání objektů nebo aspoň zachovalých částí a postihnutí co nejdelšího časového úseku existence objektu.

Popis současného stavu identifikovaných objektů (technický stav, původnost, využití), návrh ochrany a využití přiměřeně zachovalých objektů.

Vývoj zpracování dřeva. Všeobecné shrnutí všech získaných informací spadajících pod zkoumanou oblast.

11

4. IDENTIFIKACE VÝROBNÍCH OBJEKTŮ V OBLASTI TŘEBÍČSKA První zprávy o třebíčské oblasti, dříve velkostatku Třebíče, jsou spojeny s benediktinským klášterem, jehož kořeny sahají až na počátek 12. století. Již ve 12. století vlastnil klášter bohaté statky, které ležely jednak v blízkosti kláštera na Třébíčsku a Náměšťsku a jednak ve vzdálenějších místech okolo Brna, Oslavan, Dalešic a u Netína. Třebíčský klášter patřil mezi nejbohatší kláštery Moravy. Osídlení se začalo šířit zejména v okolí povodí řeky Jihlavy. Vytváří se první menší osady a ve městě se usazují různí řemeslníci, jako mlynáři, koláři, tesaři, sítaři, bednáři. Panství v tomto období vzkvétalo a svoji pozici, opřenou o hospodářskou základnu, si udrželo po celé 13. a 14. století. Od husitských válek, kdy okolní šlechta rozebírala klášterní statky a kdy byl sám klášter nucen svůj majetek po částech zastavovat, nastal neudržitelný úpadek klášterního panství. Benediktíni zůstali v Třebíči až do roku 1527, ale už v roce 1481 předal Matyáš Karvín zpustošené klášterní panství jako zástavu Zdeňkovi ze Šternberka. Podle královských listin, vydaných v polovině 16. století pro zjištění rozsahu celého panství, tehdy obsahovalo město Třebíč s Podklášteřím tři městečka – Kamenici, Měřín a Vladislav, 66 obsazených vesnic, 14 pustých vesnic a dva hrady. Od té doby se na půdě třebíčského panství vystřídalo množství majitelů, pozemky a statky byly několikrát částečně rozprodány, odkoupeny nebo se staly prostředkem záměny. Posledním rodem, který tu setrval více jak tři století a významně se podílel na znovu navrácení bývalé krásy a prosperity panství, byl rod Valdštejnů. Koncem 17. století dochází k rozvoji Třebíče a jeho okolí. Tím vzniká potřeba zajistit dostatek stavebního materiálu, což bylo impulzem k vytvoření vhodných podmínek pro zpracování kulatiny. Vznikají první pily v blízkosti města nebo přímo v něm. K rozšíření dochází podél okolních vodních toků, poskytujících z počátku potřebnou hnací energii. Odbyt řeziva byl úzce propojený s budováním a vývojem Třebíčska.

Lesní systemizace provedená v roce 1864 vytvořila předpoklady

pro plánované hospodaření a plné využití lesů velkostatku. V následujícím půl století se staly lesy rozhodujícím činitelem a podílely se vysokým číslem na celkovém výnosu a rozšíření velkostatku. Převládajícími dřevinami byl smrk, borovice, menší zastoupení měl buk, modřín a bříza.

12

Po rozdělení třebíčského pozemkového majetku ve 20. letech 20. st. se výměra lesů podstatně snížila a oblast získala spíše charakter zemědělský. Poslednímu majiteli Emanueli Valdštejnu – Wartenbergovi byl velkostatek v roce 1945 zkonfiskován podle dekretu prezidenta republiky.

Oblast s vybranými objekty je vymezena především vodními toky řeky Jihlavy, říčky Brtnice a potůčky Římovky a Stařečky (obrázek 1).

Obrázek 1. Rozmístění objektů ve zkoumané oblasti Třebíčska [11]

Dochované historické pily: Žákův mlýn, Dašovský mlýn, Radkovský mlýn (Římov), Mlýn a pila Ing. Králíka

Známky historických pil: Chlumský mlýn, Molákův mlýn, Červený mlýn, Mikešův mlýn, Předínský mlýn, Vyskočilův mlýn (Římov)

Zaniklé pily: Číchovský mlýn, Křástkův mlýn, Kratochvílův mlýn, Parní pila Brož a Entler, Rezkův mlýn, Sokolský mlýn, Podklášterský mlýn, Palečkův mlýn, Jeřábkův mlýn, Hartvíkovický mlýn, Urbánkův mlýn, Radkovský mlýn (Opatov), Mlýn Anny Müllerové, Ramachův mlýn, Plotův mlýn, Vyskočilův mlýn (Stařeč) 13

4.1. Pily okolo řeky Jihlavy

Žákův mlýn (Svatoslav) Mlýn leží na pravém břehu Svatoslavského potoka asi dva kilometry od obce Svatoslav. Od 19. století náležel panu Brabcovi a po něm jej převzali Jan a František Žákovi. Budova pily bývala dříve postavena ze dřeva, ale vzhledem k potřebnému rozšíření provozu byla stavba až na kamenné sloupy stržena a vyzděna do dnešní podoby. Ve výrobních prostorách pracovala jednolistá rámová pila, která byla roku 1925 nahrazena dvěma rámovými pilami s více pilovými listy. První železné konstrukce se světlostí rámu 0,5 m a druhá dřevěné konstrukce se světlostí rámu 1,25 m. Dále se vybavení provozovny rozšířilo o omítací kotoučovou pilu, pilu na palivové dříví a strojem pro výrobu šindelů. Kolik zde fungovalo vodních kol, není zřejmé, ale roku 1931 zažádal majitel František Žák o vytvoření dokumentace k dvojité Francisovy turbíny o výkonu 13,7 HP (1HP = 0,735 kW) v době předpokládané inovace za zmíněná kola. Kromě využívaného pohonu přes turbíny měla pila jako náhradní pohonný zdroj parní stroj o výkonu 25 - 30 HP. V 50. letech byl mlýn znárodněn a převeden na družstvo, které zde působilo do roku 1989. Po revoluci se mlýn navrátil původním majitelům, kteří zde provedli značné rekonstrukce. Současnou majitelkou je paní Zdeňka Žáková a pila je stále v provozu.

Obrázek 2. Zadní pohled na Žákův mlýn a pilu v době používání parního stroje, který na obrázku znázorňuje vysoký komín. (Zdroj: archív rodiny Žákových) 14

Obrázek. 3 Současná Svatoslavská pila [13]

Chlumský mlýn (Chlum) Mlýn se sice dnes nachází na okraji obce Bransouze, ale dříve byl veden jako objekt spadající pod obec Chlum. Roku 1886 je jako majitel uváděn Jan Drdla. Mlýn a pilu poháněla tři vodní kola na spodní vodu o průměru 3; 3,5 a 3,15 m. Budova pily dříve stávala naproti mlýnu přes řeku a mezi nimi byla zbudovaná vodní nádrž o rozměrech 8,1 x 7 m se dvěma stavidly. V 19. století došlo k velké modernizaci zásluhou rodu Čermáků. Budova pily se zbourala a přesunula na levý břeh řeky za budovu stávajícího mlýna. Roku 1921 zažádal pan Čermák o povolení k zbudování horizontální Francisovy turbíny (průměr oběžného kola 1,3 m) na místo vodních kol. Pro turbínu musela být vystavěna betonová místnost (kašna) a voda se do ní přiváděla otevřeným betonovým žlabem. V případě oprav se odklonit přítok vody do kašny pomocí betonových hradidel a zbudovaných stavidel u jalových výpustí. Její kolaudace proběhla až o čtyři roky později, po převzetí synem Ferdinandem. Z dochovaných písemností není zřejmé, jakými stroji byla budova pily vybavena a její osud není taktéž znám. Současným správcem je pan Rambousek a pila je mimo provoz.

15

Obrázek 4. Chlumská pila a mlýn ve stávající podobě (Zdroj: Pokorný T. 2012)

Číchovský mlýn (papírna a pila) (Číchov) Číchovský mlýn byl založen roku 1845 Václavem a Františkou Brücknerovými. Objekt se nachází na pravém břehu řeky Jihlavy, ale jeho chod zajišťoval okolo protékající potok, který se dále vléval do řeky. Papírna a pila měly k dispozici dvě vodní kola na spodní vodu o průměru 4,5 a 2,5 m. V průběhu let se zde vystřídalo množství majitelů. Od roku 1922 to byli manželé Varnerovi, r. 1926 Josef Hubík (bankéř z Pardubic) r. 1929 Procházkovi, r. 1935 Josef Piska a od roku 1936 byl vlastníkem opět Josef Hubík a jeho manželka Marie. Po tomto roku je mlýn vyřazen z provozu a v současné době je budova využívána jako obytná stávajícím majitelem Leopoldem Čermákem. O vybavenosti pily není dochován žádný záznam.

Křástkův mlýn (Červená Lhota) Křástkův mlýn (dříve Otrobův) je vzdálený asi 2 km od obce Červená Lhota a leží na pravém břehu řeky Jihlavy. Vodní tok je v tomto místě rozdvojen a k mlýnu putuje užší tok tzv. mlýnský potok. Není přesně známo, kdy byl mlýn vybudován ani z jakých důvodů přestal pracovat, ale od roku 1886 je veden jako majitel Jan Kubišta. U mlýna se nacházela vodní nadrž o rozměrech 6,8 x 5,7 m pro svedenou vodu z řeky a ta využívala tři stavidla. Roku 1927 byl novým vlastníkem Jaroslav Dokulil 16

a ten nechává zřídit na místo vodního kola (o průměru 6,1 m) Francisovu turbínu o výkonu 9,6 HP. Předpokládáme, že se pohon v rozmezí těchto let změnil ze tří pracujících kol na jedno. Turbína byla zkolaudována a uvedena do provozu o rok později a poháněla rámovou pilu a malé dynamo sloužící k osvětlení objektů. V současné době je na místě stávajícího mlýna postavena chata a z původního stavení se dochovaly pouze kamenné základy.

Obrázek 5. Fotografie nově postaveného vodního kola Křástkova mlýna (Zdroj: archív rodiny Kratochvílů)

Kratochvílův mlýn (Číhalín) Budovy mlýna leží asi 2 km od hlavní silnice mezi Číhalínem a Červenou Lhotou. Roku 1742 patřil mlýn vrchnosti, která jej dala do nájmu Janu Svobodovi. Společně s mlýnem tady stála i pila, kde pracovala jednolistá rámová pila a později přibyla i pila kotoučová na řezání palivového dříví. Mlýn poháněla čtyři vodní kola na spodní vodu o průměrech 3,55; 3,95; 3,48 a 3,26 m. V roce 1747 přechází nájem mlýna na Františka Jansa. Ten a dalších několik generací jeho rodu zde působí až do r. 1854. Dále zde působil rod Kubištů a od r. 1892 rod Kratochvílů. Právě Kratochvílovi byli posledním mlynářským rodem využívající chod pily, který končí kolem roku 1950. V roce 1971 se mlýn prodal národnímu podniku Bytex Vratislavice 17

nad Nisou a následně je přestavěn na rekreační středisko. V současnosti patří nizozemskému majiteli, který v jeho prostorách provozuje hotel.

Obrázek 6. Budova Kratochvílova mlýna (Zdroj: archív rodiny Kratochvílů)

Parní pila Brož a Entler (Okřišky) Parní pilu Brož a Entler postavil František Engelmann z Brna roku 1892 na pozemku velkostatku poblíž železniční stanice Okříšky. Ta později přešla (r. 1910) do majetku Brtnického panství knížete Collalta z Brtnice. Na pozemku parní pily byla nakládací rampa a ze stanice Okříšky k této rampě vedla vlečková kolej pro přísun vagonů. Počet nakládaných železničních vagonů byl značný, protože pila zpracovávala těžené dříví z lesů celého Brtnického panství. Samotná pila představovala výrobní halu s pilami poháněnými mechanickým náhonem od hlavního transmisního hřídele, který procházel celou výrobní halou. Na jedné straně haly byla umístěna kotelna a strojovna s parním strojem, který poháněl hřídel a tím všechny stroje. Jako palivo byl používán dřevěný odpad vzniklý při výrobě řeziva a především piliny. Roku 1924 byla přistavěna vedle dřevozpracující haly sušárna řeziva. Pila stávala mezi rybníkem (Ohradou) a železniční tratí a než roku 1934 vyhořela, vystřídalo se v jejím provozu mnoho nájemců. Jedním z prvních je uváděn 18

od roku 1904 Ludvík Příhoda (německé národnosti). Posledním nájemcem byla firma Brož a Entler. 21. listopadu 1934 pila vyhořela a na jejím místě zůstal stát jen vysoký komín, který byl odstřelen koncem června, roku 1952. Na spáleništi se během protektorátu vyrábělo tak zvané „tankové dříví“ pro kotle na dřevoplyn, který se používal k pohonu automobilů jako náhrada za benzin. Od této doby si místo zachovalo název „tankholz“. Po roce 1945 pozemek používaly jako manipulační sklad Státní lesy se sídlem v Jihlavě až do doby, kdy byl postaven nový za nádražím.

Obrázek 7. Dobová fotografie zaměstnanců parní pily Brož a Entler z roku 1924 [12]

Molákův mlýn (Okříšky) Molákův mlýn byl postaven roku 1722 a jeho budovy stojí pod rybníkem Rabí, přibližně uprostřed městyse Okřišky. Od poloviny 19. století jej převzal Julius Mollák a po něm jeho nevlastní syn Mikeš. Technická zpráva z roku 1937 uvádí, že mlýn dříve používal jedno mlýnské kolo o průměru 3,75 m a šířky 0,8 m. V době sucha se využíval rezervní zdroj pohonu v podobě plynosacího motoru na dřevoplyn o výkonnosti 10 - 12 HP. K využívaným dřevozpracujícím strojům patřila rámová pila na pět pilových listů a kotoučová pila (průměr kotouče 600 mm). Dá se předpokládat,

19

že jmenované stroje jsou stále v prostorách tohoto mlýna. V 50. letech byl mlýn i pila zastaven. Nyní v budově mlýna bydlí paní Jurková.

Obrázek 8. Budova Molákova mlýna [15]

Rezkův mlýn (Petrovice) Budovy Rezkova mlýna stojí na pravém břehu řeky Jihlavy 2 km od obce Petrovice směrem na Novou Ves. Od roku 1804 na mlýně působil Jan Rubeš. Pohon strojů zajišťovala čtyři vodní kola na spodní vodu (dvě německého typu). Před mlýnem byla z kamene vyzděná nádrž se třemi stavidly. Vodní kolo pohánějící pilu mělo průměr 2,65 m. V průběhu let přešel mlýn do vlastnictví Matěje Rubeše, který se staral o chod mlýnu pravděpodobně do roku 1900. Po něm jej převzal František Hart a roku 1919 nechal vybudovat Francisovu turbínu o výkonu 25,5 HP umístěnou na místo jednoho vodního kola. Posledním majitelem fungujícího mlýna byl od roku 1922 Julius Svoboda. Ten nechal vybudovat na místo dřevěného hamu betonový (bod pro kontrolování výšek vody vzhledem ke stavení). V současné době patří mlýn panu Miroslavu Barákovi a budova pily a jejího vybavení včetně rámové pily již neexistuje. Prostory mlýna se nyní rekonstruují na penzion.

20

Obrázek 9. Pohled na Rezkův mlýn a pilu (Zdroj: archív Miroslava Baráka)

Červený mlýn (Petrovice) Červený mlýn stojí asi 2 km od obce Petrovice. První písemná zmínka pochází z roku 1804. Tohoto roku byl vlastníkem pravděpodobně dědeček Vincence Brydy, který mlýn převzal roku 1881. V této době se prostory pily využívaly pro pilařskou a brousící činnost. Vybavení pily zahrnovalo jednolistou rámovou pilou. Do roku 1927 pracovalo na mlýně jedno vodní kolo o průměru 5,1 m. Tímto rokem zřejmě úplně skončila činnost pily a chod si zachoval pouze mlýn. Roku 1928 byl majitelem Karel Dobrovolný a ten nechal vodní kolo vyměnit za Francisovu turbínu o výkonu 27 HP. Dále se postavila dvě nová stavidla a okolo budovy se vytvořila betonová jalová strouha pro případný odvod vody během oprav. Dnes jsou prostory mlýna využívány jako obytné.

Sokolský mlýn (Sokolí) Sokolský mlýn stojí na pravém břehu řeky Jihlavy, mezi obcí Sokolí a Řípov. Roku 1886 na něm hospodařil pan Karel Wolf. Chod pily zajišťovalo jedno ze tří vodních kol na spodní vodu o průměru 3 m. Dnes stávající budova mlýna vypadá

21

opuštěně se známkami rekonstrukce. Z dostupných informací není známo, jakými stroji byly vybaveny prostory pily

Podklášterský mlýn (Třebíč) Na levém břehu řeky Jihlavy, v místě dnešního Žerotínova náměstí města Třebíč,

stával

mlýn

s

pilou

patřící

klášteru.

Roku

1556

byl

mlynářem

na Podklášterském mlýnu pan Bartoš. Později je mlýn znám jako panský a přechází v průběhu let do rukou mnoha majitelů. Od druhé poloviny 19. století patřil rodině Pohanků. Mlynář Jan Pohanka byl vážený občan a v té době zastával funkci Podklášterského starosty co by samostatné obce u Třebíče. Po smrti v roce 1896 přenechal mlýn svému synovi a ten r. 1926 Františku Pazderníkovi. Roku 1930 koupilo mlýn hospodářské družstvo. To nechalo vyměnit vodní kolo Francisovou turbínou. Jeho prostory využívalo až do roku 1950. V roce 1995 byla na místě bývalého mlýna postavena budova současného finančního úřadu města Třebíč. Z dostupných informací není známo, jaké vybavení se nacházelo v prostorách pily.

Palečkův mlýn (Třebíč) Palečkův mlýn, dříve Churavý, stojí na okraji města Třebíč a dříve patřil do přilehlé obce Kožichovice. Zde byl v druhé polovině 16. století mlynář Adam Linhartů, potom rod Churavých a po roce 1668 zde začal působit rod Palečků. Poslední mlynář Albrecht Paleček převzal mlýn po rodičích v roce 1924 a tohoto roku nechal zřídit po boku mlýna prostory pro rámovou pilu. V té době poháněli mlýn čtyři vodní kola na spodní vodu. Dvě z nich o průměru 4,25 m a 4,85 m byla umístěna pod pravostranným žlabem a sloužila pro pohon mlýnice. Další dvě kola byla umístěna pod levostranným žlabem. Jejich průměr byl 3,6 m. Roku 1926 byla uvedena do provozu Francisova turbína o síle 44 HP. V dalších letech se do provozu pily umístila omítací kotoučová pila (průměr kotouče 600 mm), brousící stroj, zkracovací pila a pila na řezání palivového dříví. V roce 1930 mlýn do základů vyhořel. Poté se znovu postavil a byl vybavený modernějšími stroji. V padesátých letech došlo k znárodnění a zastavení činnosti. Albrecht Paleček jako nepohodlná osoba pro komunistický režim byl poslán na několik let do vězení. V dnešní době v budovách

22

mlýna sídlí firma na výrobu kuchyňského nábytku (Kuchyně Špaček) a autocentrum nesoucí již zažitý název tohoto místa Palečkův mlýn.

Obrázek 10. Zakreslená poloha Palečkova mlýna (Zdroj: Okresní archív Třebíč)

Obrázek 11. Objekt dnešního Palečkova mlýna (Zdroj: Pokorný T. 2012)

23

Jeřábkův mlýn (Vladislav) Mlýn stál na konci městyse Vladislav na pravém břehu řeky Jihlavy. Majitel František Cafourek nechal tento mlýn zapsat do vodní knihy roku 1886. Pro pohon mlýna se používala tři vodní kola na spodní vodu. Roku 1905 zažádal majitel o zabudování Francisovy turbíny od firmy Kolben a Daněk z Prahy (výkon 46 HP) na místo dvou vodních kol. Turbína měla pohánět mlýnské stroje a zbylé vodní kolo o průměru 3 m využívala pila. Takto pracoval mlýn až do roku 1931, kdy už byli majiteli František a Marie Jeřábkovi. Tohoto roku se nechal převést chod pily na pohon turbíny, která dále poháněla dynamo zajišťující osvětlení v budovách. V pile se využívala rámová dvoulistá pila a pila kotoučová na řezání palivového dříví. Posledním majitelem z Jeřábkova rodu byl Ladislav Jeřábek, který udržel fungování mlýnu až do 60. let 20 století. Roku 1974 se budova mlýna zbourala a na jejím místě postavila mateřská škola otevřená r. 1979.

Obrázek 12. Přední budova Jeřábkova mlýna z roku 1946 (Zdroj: městys Vladislav)

24

Obrázek 13. Mateřská škola stojící na místě Jeřábkova mlýna (Zdroj: Pokorný T. 2012)

Hartvíkovický mlýn (Hartvíkovice) Na levém břehu řeky Jihlavy nedaleko obce Hartvíkovice stál Hartvikovický mlýn, dříve známý jako Loupalův, Fialův, anebo Kuchyňkův. Byl postaven roku 1744, nákladem vrchnosti pro mlynáře Jana a Jiřího Loupala a r. 1789 byla přistavěna pila. Z celkových čtyř vodních kol používala pila jedno. Od roku 1809 působil na mlýnu Jiří Loupal ml. Po jeho smrti byl prodán za 3500 zlatých Josefu Fialovi, který jej dále předal synu Josefovi a jeho manželce Terezií. Josef Fiala ml. byl člověk podnikavý, pro zlepšení pohonu v dobách sucha například zakoupil parní stroj. Roku 1890 zřejmě převzal celý majetek jeho švagr Josef Krška. Rok poté byl odkoupen Josefem Kuchyňkou, mlynářem z Rakšic, který mlýn dále předal synu Vincencovi. Ten zemřel v roce 1940 a mlýn přešel do vlastnictví jeho manželky Marie. Ta nechala obytnou budovu přestavět a mlýn zakrátko předala synu Rastislavovi, který tu byl úplně posledním mlynářem. Mlýn v průběhu let přešel i na chod pomocí turbíny, ale není přesně známo kdy a o jaký typ se jednalo. V roce 1950 se z moci úřední zastavil a v r. 1970 byl zatopen nově zbudovanou Dalešickou přehradou.

25

Obrázek 14. Fotografie zachycující Hartvíkovický mlýn kolem roku 1930 [9]

4.2. Mlýny na povodí potůčku Římovky

Dašovský mlýn (Štěměchy) Objekt stojí v Dašovské osadě asi 2 km od obce Štěměchy, pod kterou spadá. Historie tohoto mlýna se začíná psát v 18. století. Dříve se jmenoval Píšův podle prvního majitele Jana Píši. Roku 1791 je mlýn včetně přilehlých pozemků prodán Jířímu Nechvátalovi. Pila se přistavěla nejspíš koncem 19. století v době, kdy mlýn převzal syn Josef Nechvátal. Pohon zajišťovala dvě vodní kola o průměru 5 a 4,4 m. Vodní kola byla nahrazena počátkem 20. století Francisovou turbínou z důvodu nízké hladiny rybníku, ale ani ta nestačila pro chod všech strojů v období rozsáhlých such. Roku 1921 nechal pan Nechvátal instalovat starší parní stroj pocházející z majetku pivovaru nebo lihovaru nedaleké Želetavy. Parní stroj se využíval ještě dlouhou dobu po roce 1948, kdy byla pila odebrána původním majitelům. Později sloužil k pohonu dvojici katrů a dalšího strojního zařízení pily elektromotor. Současným majitelem je Jaromír Nechvátal, který nechal parní stroj nacházející se stále v prostorách mlýna

26

zapsat na seznam movitých památek České republiky a usiluje o zrekonstruování a obnovení pilařské činnosti.

Obrázek 15. Budovy Dašovského mlýna (Zdroj: Pokorný T. 2012)

Radkovský mlýn (Římov) Mlýn byl postaven v 17. století, ale majitelé do 80. let 19. století nejsou známi. Rodina Radkovských působí na této pile již více jak 120 let. Roku 1887 je jejím majitelem pan Silvestr Radkovský a výrobní hala bývala ještě v té době celá ze dřeva. Až za jeho působení se přestavěla a rozšířila do současné podoby. Chod mlecího a pilařského ústrojí zajišťovalo vodní kolo vsazené do vodního pohonu přilehlého rybníku a takto mlýn pracoval až do roku 1974. Poté byl rybník zrušen a přeměněn na potok. Tím skončila mlecí činnost a dále se provozovala jen pilařská výroba. Pila přešla na elektrický pohon a rámová pila, která je stále původní, tu pracuje už 80 let. Současným majitelem je p. Josef Radkovský, a i když je zpracování kulatiny na této pile spíše v menší míře, je pila stále v provozu.

27

Obrázek 16. Fotografie současné Radkovské pily (Zdroj: Pokorný T. 2012)

Obrázek 17. Rámová pila (Zdroj: Pokorný T. 2012)

Vyskočilův mlýn (Římov) Mlýn leží na pravém břehu Římovského potoka 1 km od obce Římov. Voda k mlýnským kolům byla dovedena z nedalekého rybníku Holý o ploše 20 000 m2. Celkem tu pracovala dvě vodní kola na horní vodu. Voda byla svedena do dřevěných koryt, ve kterých se nacházela i mlýnská kola. Odpadní voda byla dále pouštěna 28

do kolem protékajícího potoka. Ve mlýně byl umístěn naftový motor, aby mohl pracovat i v době nízké hladiny rybníka. V budově pily se nacházela dvoulistá rámová pila a pila omítací. Z dochované technické zprávy r. 1930 byl posledním majitelem František Vyskočil. Činnost mlýnu a pily končí roku 1950. V současné době je pila nefunkční a objekt je opuštěný.

Obrázek 18. Poloha pily u Vyskočilova mlýna (Zdroj: Okresní archív Třebíč)

4.3. Mlýny na povodí říčky Brtnice

Urbánkův mlýn (Opatov) O tomto objektu se toho dochovalo jen velmi málo. Mlýn se nachází na pravém břehu Jalového potoka nedaleko rybníku Vidlák. Roku 1886 byl provozován panem Janem Berkou a po něm Františkem Urbánkem. Pohon mlýna zajišťovala tři vodní kola. Pila využívala pouze jedno o průměru 3,65 m. Roku 1905 byl pro mlýn zakoupen naftový motor. Roku 1915 bylo zřízeno vlastní elektrické osvětlení a v roce 1928 došlo k inovování strojního vybavení pily. Jaké stroje se nacházely v prostorách pily, není bohužel známo. V dnešní době jsou budovy mlýna opuštěné. 29

Radkovský mlýn (Opatov) Mlýn stojí nedaleko Urbánkova mlýna, ale historických zmínek se dochovalo jen velmi málo. Pohon mlýna a pily zajišťovala tři vodní kola. Pila pracovala ve vedlejší budově z levé strany mlýna a ke každé z budov byla vystavěna vodní nádrž pro soustřeďování vody na mlýnská kola. Kolo pily mělo průměr 3,85 m. Dnes je mlýn opuštěný, stejně jako Urbánkův.

Obrázek 19. Polohové zakreslení Radkovského mlýna a pily (Zdroj: Okresní archív Třebíč)

Mlýn Anny Müllerové (Opatov) Objekt stojí na levém břehu říčky Brtnice v obci Opatov. Roku 1886 byla vedena jako majitelka Anna Müllerová. Pracovala tady tři mlýnská kola a u mlýna byla vystavěna vodní nádrž s rozměry 4,1 x 1,7 m, ze které byly vedeny tři žlaby k pohonu kol (průměr vodního kola pily 3,9 m). Vybavení pily není z dochovaných písemností známo. Roku 1918 byl zakoupen plynový stroj a r. 1921 ještě přibyl parní stroj jako pohonná rezerva mlýna. V roce 1928 přešel pohon na elektrický proud. Mlýn je v současné době prázdný.

30

Předínský mlýn (Předín) Mlýn se postavil v obci Předín v 17. století. Počátkem 19. století si mlýn koupil pan Karbač a po roce 1880 Jaroslav Polívka. Mlýn byl poháněn dvěma vodními koly o průměru 4,2 a 3,8 m a v prostorách pily řezala jednolistá rámová pila. Roku 1927 se novým majitelem stal Alois Skála, který nechal zavést náhradní zdroj pohonu zabudováním stroje na koks a dřevoplyn (rok 1934). V roce 1944 byla budova pily rekonstruována a z dřívější dřevěné vznikla vyzděná stavba. Z důvodu zestátnění v 50. letech došlo k zastavení činnosti mlýna a objekty přešly do vlastnictví místního družstva. Budovy chtělo družstvo využívat jako sklady, ale nakonec vzhledem k malé prostornosti objektů využívala pouze mlýn k původnímu účelu. Roku 1993 byl mlýn znovu navrácen rodině Skálových, která tu žije dodnes.

Obrázek 20. Objekty Předínského mlýna (Zdroj: Okresní archív Třebíč)

4.4. Mlýny na povodí potoku Stařečka

Ramachův mlýn (Heraltice) Ramachův Mlýn se nachází na pravém břehu potoka Stařečky v blízkosti Panského rybníku, ze kterého byla dovedena voda pro pohon vodních kol. Celkem tu pracovala dvě o průměru 4,1 a 3,7 m a před objektem byla postavena vodní nádrž o rozměrech 4,2 x 1 m. V roce 1886 je uváděn jako majitel Petr Souček. Roku 1930 patřil mlýn Rudolfu Ramachovi a stávající vodní kola byla vyměněna za Francisovu turbínu o výkonu 12 HP. Ve mlýně pracovala, kromě mlecího ustrojí, rámová dvoulistá 31

pila, kotoučová pila na palivové dříví a turbína zajišťovala mimo chod strojů i pohon dynama pro osvětlení všech budov. Jako rezervní pohon sloužil plynosací motor od firmy Ježek z Blanska (výkon 12 HP). Tento motor byl umístěn po levé straně mlýnice. V současné době je objekt z velké části přestavěn, původní vybavení chybí a budova nepřipomíná ani vzhledově stavbu mlýna.

Plotův mlýn (Pokojovice) Mlýn stojí u horního rybníku obce Pokojovice a zároveň na levém břehu potoka Stařečky. Roku 1886 se staral o chod mlýnu Jan Plot. Mlýn i pila měly každý svoji vodní nádrž, do které se pomocí dřevěných rour dováděla voda z rybníku. Pohon zajišťovala dvě vodní kola na horní vodu o průměru 3 a 2,86 m. Roku 1930 pohánělo vodní kolo jednu rámovou pilu. V roce 1939 bylo kolo pily značně zchátralé. Aby se mohla činnost dále provozovat, musela být přesunuta na pohon vodního kola mlýnu pomocí systému převodů. Tím ale klesla samotná výkonnost mlýnu i pily. Roku 1941 zažádal pan Plot o vybudování Francisovy turbíny (výkon 10,8 HP) jako náhrady za obě vodní kola. Mlýn stále patří rodině Plotů, ale v současné době už není v provozu.

Mikešův mlýn (Pokojovice) Mikešův mlýn stojí u dolního rybníka v obci Pokojovice. Jako pohon byla používána dvě vodní kola. Budova, kde pracovala pila, byla zpočátku dřevěná a až roku 1961 se přestavěla do dnešní zděné podoby. Pořez kulatiny zde prováděla dvoulistá rámová pila. Roku 1919 byla zabudována Francisova turbína o výkonu 10 HP a na její chod přešly mlýn i pila. V roce 1952 byl mlýn zestátněn a to znamenalo ukončení pilařské činnosti. I po navrácení majitelům se stroje znovu nerozběhly a dodnes jsou některé z nich uloženy v prostorách mlýna. Panu Mikešovi se podařilo znovu zprovoznit Francisovu turbínu a ta je dnes alespoň využita k pohonu dynama. V současné době je mlýn pouze obytný a žije zde rodina Mikešů a Kružiků.

32

o Obrázek 21. Fotografie Mikešova mlýna a napravo stojící pily (Zdroj: archív rodiny Mikešů)

Obrázek 22. Betonová místnost (lednice) s fungující Francisovou turbínou (Zdroj: Pokorný T. 2012)

33

Vyskočilův mlýn (Stařeč) Mlýn leží na pravém břehu Stařečského potoka a roku 1881 byl jeho majitelem Jan Vyskočil. Pohon zajišťovala tři vodní kola o průměru 3,8; 3,6 a 3,64 m hnacího kola pily. Roku 1886 převzal mlýn Pavel Vyskočil a v průběhu jeho činnosti přešel mlýn na chod pomocí jednoho vodního kola. Jako rezervní pohonný zdroj byl pořízen naftový motor. V dalších letech se mlýn napojil na elektrickou síť a mlýnské kolo se ve 20. letech minulého století přestalo využívat. Pila byla vybavena dvoulistou rámovou pilou a pilou kotoučovou pro omítání řeziva. Chod mlýna a pily se zastavil po skončení druhé světové války (rok 1948) a znovu se už neobnovil. V současné době slouží jako domov rodiny Vyskočilů.

Obrázek 23. Polohový nákres Vyskočilova mlýna (Zdroj: Okresní archív Třebíč)

34

Mlýn a pila Ing. Antonína Králíka (Stařeč) Objekty leží na konci Stařečské obce, směrem do Kracovic. První písemná zmínka z roku 1886 uvádí jako majitele Františka Mikundu. Pohon zajišťovala tři vodní kola s průměrem 3,8; 3,7 a 3,5 m. Od 20. let 19. století tady působil Ing. Antonín Králík, který se zasloužil o rekonstrukci vodního náhonu k mlýnu a pile. Není známo, zdali proběhla i rekonstrukce pily. S vypuknutím druhé světové války je spojeno s přerušením činnosti. Po jejím skončení je uvedena do provozu pouze pila, ale z důvodu zestátnění spadá pod činnost místního družstva. V současné době vlastní pilu Ing. Jiří Norek a pila nese obchodní název DANEX s.r.o. se zaměřením výroby na stavební i truhlářské řezivo. Pila byla strojně modernizována a např. vícelistá rámová pila (průchod kulatiny max. 350 mm.) byla nahrazena novějším typem s průchodem až 710 mm. Na pracovišti přibyli stroje jako omítací kotoučová pila, rozmítací pila a další truhlářské stroje. Pan Ing. Norek plánuje do budoucna i další rozšíření provozu.

35

5. VÝVOJ ZPRACOVÁNÍ DŘEVA V OBLASTI TŘEBÍČSKA Území zkoumané oblasti Třebíčska, na kterém se dříve nacházely pilařské objekty, zabírá plochu přibližně 350 km2. V průběhu let na této ploše pracovalo celkem 26 pil. Mezi nejstarší pilařské objekty, které vznikly v 17. století, patří pily u Křástkova, Kratochvílova, Radkovského a Předínského mlýna. V 18. století postupně přibyly další tři pily. Byla to pila u Molákova, Hártvikovického a Dašovského mlýna. Pohon zajišťovala vodní kola a k používaným strojům patřila především jednolistá rámová pila. K největšímu rozkvětu pilařského zpracování došlo v průběhu 19. století. Tato doba je spojena s rozšiřováním měst, obcí a přístavby nových pil. Z původních sedmi zaběhlých pil se koncem 19. století pracovalo na 24, které byly především v blízkosti mlýnů. Stavby pil byly dřevěné a důvod, proč se stavěly po boku mlýnů, byl kvůli již zavedenému vodnímu pohonu. Dalším důvodem byla práce ve mlýně, která zajišťovala jen sezónní činnost, a po jejím skončení se mohl mlynář věnovat práci na pile. Vybavenost pilařských prostorů v tomto období byla rozšířena o rámovou pilu se dvěma pilovými listy a omítací kotoučovou pilu. Rámové pily s jedním pilovým listem, ale patřily stále k nejvíce vyskytujícím se strojům. Pohon zůstal zachován přes vodní kola. Počátkem 20. století se postupně začalo přecházet na pohon řešený zejména Francisovou vodní turbínou. Na mnoha místech byly doplněny o rezervní zdroj (parní, plynosací a naftový motor) z důvodu nízkých hladin vod v letním období. Dříve dřevěné pilařské provozy se přestavují na zděné objekty. Z pohledu technického vybavení byly většinou stroje inovovány. Rámové pily s jedním nebo dvěma pilovými listy byly nahrazeny vícelistými s širším rozvorem rámu a kovovou konstrukcí zvyšující efektivnost a variabilitu pořezu. Pilařské prostory začaly doplňovat stroje, mezi které patřila omítací, rozmítací a zkracovací pila. Mezi roky 1900 až 1940 na Třebíčsku pravděpodobně pracovalo současně nejvíce pil. V letech 1930 až 1934 jich dokonce fungovalo všech 26. To mohlo způsobit zvýšení domácího odbytu a poptávky zahraničního sektoru. Postupným zestátňováním v 50. letech začíná počet pil klesat. Provozy byly z moci úřední zastavovány, rušeny a budovy včetně jejího vybavení zabaveny. Většina pil přecházela do využití družstev a použitelné stroje byly odvezeny pryč. To znamenalo konec samostatné činnosti pil u Molákova, Palečkova, Podklášterského, Jeřábkova, 36

Vyskočilova (Římov), Předínského, Mikešova a Vyskočilova mlýna (Stařeč). Z neznámého důvodu skončila taktéž činnost pily u Chlumského, Číchovského, Křástkova, Červeného, Rezkova, Sokolského, Urbánkova, Radkovského (Opatov), Anny Müllerové a Plotova mlýna. V 60. letech tak zůstalo v provozu pouze osm pil převážné ve správě družstev. V průběhu 80. a 90. let byly objekty navráceny původním majitelům. Budovy byly často ve špatném stavu a vzhledem k vysokým nákladům na rekonstrukci se majitelé rozhodli jejich prostory využívat k jiným účelům. Objevili se ale i takoví majitelé, kteří se do rekonstrukcí a obnovy pilařské činnosti pustili, a tak se i v dnešní době vyskytují na Třebíčsku pily historického původu o jejich ochraně a udržení do budoucna by mělo být uvažováno. Mezi ně patří Žákův, Dašovský a Radkovský mlýn (Římov), pila Ing. Králíka.

37

6. DISKUZE Na území Třebíčského okresu podél řeky Jihlavy, říčky Brtnice a potůčku Římovky a Stařečky, pracovalo celkem 26 pil. Je téměř jisté, že jich zde v průběhu doby pracovalo i více, ale vlivem krátkodobé existence či ztráty dokumentů se o nich nezachovaly písemné údaje, ani nezůstaly v povědomí pamětníků. Budování a rozšiřování obcí, měst a celé zkoumané oblasti bylo v minulosti velmi úzce propojeno se zakládáním dřevozpracujících objektů. Vzhledem k tomu bych navrhoval oživit historii těchto objektů vytvořením turistické stezky přibližující pilařskou činnost v této oblasti, která by propojovala mlýny podél vodních toků. Objekty, které by mělo smysl v rámci tohoto projektu chránit a snažit se o jejich udržení do budoucna, jsou vzhledem k jejich dochovanosti a původnosti na tomto území celkem čtyři. Jedná se o objekty, které jsou stále v provozu: pily dřívějšího Žákova a Radkovského mlýna, pila Ing. Králíka ve Stařči a u Dašovského mlýna, jehož majitel usiluje o rekonstrukci a obnovení pilařské činnosti. Podle mého názoru by bylo vhodné zachovat povědomí o existenci i těch objektů, které jsou v současné době opuštěny nebo využívány pro jiný účel (garáže, sklady). Doporučuji rozdělit všechny tyto objekty do jednotlivých kategorií, jak by mohly být v konceptu poznávací stezky prezentovány:

1. Pilařské objekty v současné době pracující nebo stále vybavené strojním zařízením: Dašovský mlýn, Radkovský mlýn (Římov), Žákův mlýn a pila Ing. Králíka.

2. Objekty se známkami pilařské činnosti: Chlumský mlýn, Molákův mlýn, Červený mlýn, Mikešův mlýn, Předínský mlýn, Vyskočilův mlýn (Římov)

3. Objekty přestavěné, opuštěné nebo zaniklé: Číchovský mlýn, Křástkův mlýn, Kratochvílův mlýn, Parní pila Brož a Entler, Rezkův mlýn, Sokolský mlýn, Podklášterský mlýn, Palečkův mlýn, Jeřábkův mlýn, Hartvíkovický mlýn, Urbánkův mlýn, Radkovský mlýn (Opatov), Mlýn Anny Müllerové, Ramachův mlýn, Plotův mlýn, Vyskočilův mlýn (Stařeč)

38

Add 1: Pila u dřívějšího Radkovského mlýna (Římov) s malou produkcí výroby by mohla být využita k přímé demonstraci pilařské činnosti stejně jako pila u Dašovského mlýna po případné rekonstrukci. Na pile Ing. králíka a Žákova mlýna jsou prostory v současné době plně využívány pro výrobu řeziva, tudíž nemůžeme počítat s prezentováním do takové míry.

Add 2: V prostorách těchto objektů se většinou nenachází žádná pilařská zařízení, ale spíše jejich pozůstatky jako náhon k mlýnu, vodní kola, turbíny a systémy převodů. V Mikešově mlýně je například stále fungující Francisova turbína a v přízemí Předínského mlýna je uložen naftový motor. Všechny tyto pozůstatky by mohly být zrestaurovány s tím, že nepřemístitelné součásti by reprezentovaly svoji funkci na původních místech a drobnější předměty by byly společně uloženy v prostorách k tomu určených.

Add 3: Z těchto objektů se zachovaly pouze chátrající konstrukce Urbánkova mlýna, Radkovského mlýna a mlýna Anny Müllerové a zrekonstruované budovy Ramachova, Sokolského, Palečkova a Jeřábkova mlýna, které v současnosti slouží k obytným, obchodním a veřejným účelům. Ostatní v průběhu let úplně zanikly. V blízkosti těchto objektů nebo míst, kde dříve stály, budou postaveny informační tabule podávající souhrnné informace a zajímavosti z dob jejich činnosti.

Pro realizaci tohoto projektu je nezbytné zajistit značné finanční prostředky, které by pokryly náklady na organizaci, návrh trasy, úpravu komunikací a rekonstrukce některých objektů. Protože se jedná v rámci všech zmíněných povodí o úsek dlouhý přibližně 60 km, musí být celá trasa opatřena cyklistickým nebo i turistickým značením. Vzhledem k takové nákladnosti by projekt musel být podpořen krajem Vysočina, který by mohl uvažovat o zažádání dotací od státu nebo Evropské unie. V tomto případě by celkové nálady na projekt ještě vzrostly z důvodu nutnosti vypracování grantu.

39

Majitelé objektů by museli souhlasit se zapojením do této trasy a poskytnutím jejích budov nebo některých prostor veřejnosti. Stezka bude vyžadovat trvalou údržbu, do které by se muselo zapojit nejen město Třebíč, ale i přilehlé obce. V neposlední řadě je důležité, aby se stezka začala prezentovat prostřednictvím médií nebo internetových stránek a tím se dostala do podvědomí široké veřejnosti. Takto by přispěla k zajímavosti kraje, zvýšení turistického ruchu a postupné návratnosti investic.

40

7. ZÁVĚR Cílem této práce byl vývoj zpracování dřeva a identifikace výrobních objektů na území Třebíčského okresu. Oblast je vyhrazena především vodními toky řeky Jihlavy, říčky Brtnice a potůčky Stařečky a Římovky, které z počátku zajišťovaly pohon objektů a dále sloužily k soustřeďování kulatiny. Z počátku byl pohon pil zajišťován pomocí vodních kol, která měnila vodní energii na mechanickou. Ke změně došlo v polovině 19. století, kdy přibyly náhradní pohonné zdroje v podobě parních, plynosacích a počátkem 20. století naftových motorů. Ve 20. století byla většinou vodní kola nahrazena různými typy turbín, nejčastěji Fancisovou turbínou. Zavedením elektrické energie přecházela některá strojní zařízení nebo i celé provozy na elektřinu. Zpracování dřeva bylo z počátku prováděno na jednom stroji. Většinou se jednalo o jednolistou nebo dvoulistou rámovou pilu. Od počátku 20. století byly prostory pil vybavovány novějšími stroji, mezi které patřily kotoučové omítací, rozmítací, zkracovací a rámové pily s více listy uloženými nově v kovovém rámu. Podle dostupných zdrojů informací nebylo na tomto území využíváno k podélnému rozmítání kulatiny jiných pil než rámových. Kotoučové a pásové pily zde sloužily k jiným účelům. Kotoučové se používaly na pilách ke krácení a omítání, pásové v truhlářské výrobě. V průběhu let pracovalo ve zkoumané oblasti celkem 26 pil, ze kterých se do současnosti dochovaly čtyři historické objekty. Zbylých 22 pil z různých důvodů zaniklo nebo bylo využito k jinému účelu. Projekt představuje koncept turistické stezky s využitím nejen funkčních a vybavených pil, ale i těch objektů, které tuto činnost v současné době neprovozují. Na základě tohoto návrhu jsem objekty rozdělil do jednotlivých skupin, jak by mohly být veřejnosti prezentovány. Tato práce by mohla sloužit Národnímu památkovému ústavu jako doklad o vývoji zpracování dřeva a existenci pilařských provozoven v oblasti Třebíčského okresu.

41

Resume The thesis is focused on wood processing and indentification of wood processing facilities situated in the Třebíč region. The area is delimited with river runs of Jihlava River, Brtnice River and Stařečka and Římovka brooks which in the begining sustainedthe facilities and served as round timbers’ deposits. From the beginning sawmill propulsion was sustained with water wheels that transformed water energy to mechanic. There have been changes since the first half of 19th century when came up the substitute propulsions in the form of steam, gassucking and from the beginning of the the 20th century also diesel engines. In the 20th century the water wheels were replaced with different types of turbines. The most common type in use was Francis’s turbine. After implementation of electricity some engines or even operations are electrified. Wood processing was initially made with one engine, usually one-blade frame saw or two-blade frame saw. From the beginning of 20th century the sawmills were equipped with modern engines. Among it there were circular saws, plaster saw, ripsaw, cross-cut saw and multi-blade frame saws mostly in metal frame. The available

information wasn't found using circular or band saws for sawing logs in the area. Over the years there were working total of 26 sawmills in surveyed area. At present, only four saw are engaged in the original activity. The rest of 22 sawmills from different reasons has ceased to exist or were used in different ways. The project introduces the concept of using hiking trails using both functional and equipped saws, but also those objects that this activity does not currently. Based on this proposal, the buildings were divided into groups which could be presented to the public. The thesis could be used for National Heritage Institute as an evidence of development of wood processing and existence of sawmill establishment in Třebíč region.

42

8. SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1. Rozmístění objektů ve zkoumané oblasti Třebíčska [11] ................................ 13 Obrázek 2. Zadní pohled na Žákův mlýn a pilu v době používání parního stroje, který na obrázku znázorňuje vysoký komín. (Zdroj: archív rodiny Žákových) ............................ 14 Obrázek. 3 Současná Svatoslavská pila [13] .................................................................... 15 Obrázek 4. Chlumská pila a mlýn ve stávající podobě (Zdroj: Pokorný T. 2012) ......... 16 Obrázek 5. Fotografie nově postaveného vodního kola Křástkova mlýna (Zdroj: archív rodiny Kratochvílů)......................................................................................................... 17 Obrázek 6. Budova Kratochvílova mlýna (Zdroj: archív rodiny Kratochvílů) .............. 18 Obrázek 7. Dobová fotografie zaměstnanců parní pily Brož a Entler z roku 1924 [12] .. 19 Obrázek 8. Budova Molákova mlýna [15] ........................................................................ 20 Obrázek 9. Pohled na Rezkův mlýn a pilu (Zdroj: archív Miroslava Baráka) ................ 21 Obrázek 10. Zakreslená poloha Palečkova mlýna (Zdroj: Okresní archív Třebíč) ........ 23 Obrázek 11. Objekt dnešního Palečkova mlýna (Zdroj: Pokorný T. 2012) .................... 23 Obrázek 12. Přední budova Jeřábkova mlýna z roku 1946 (Zdroj: městys Vladislav) .. 24 Obrázek 13. Mateřská škola stojící na místě Jeřábkova mlýna (Zdroj: Pokorný T. 2012) ........................................................................................................................................ 25 Obrázek 14. Fotografie zachycující Hartvíkovický mlýn kolem roku 1930 [9]................ 26 Obrázek 15. Budovy Dašovského mlýna (Zdroj: Pokorný T. 2012) ............................... 27 Obrázek 16. Fotografie současné Radkovské pily (Zdroj: Pokorný T. 2012) ................ 28 Obrázek 17. Rámová pila (Zdroj: Pokorný T. 2012) ...................................................... 28 Obrázek 18. Poloha pily u Vyskočilova mlýna (Zdroj: Okresní archív Třebíč)............. 29 Obrázek 19. Polohové zakreslení Radkovského mlýna a pily (Zdroj: Okresní archív Třebíč) ............................................................................................................................. 30 Obrázek 20. Objekty Předínského mlýna (Zdroj: Okresní archív Třebíč) ...................... 31 Obrázek 21. Fotografie Mikešova mlýna a napravo stojící pily (Zdroj: archív rodiny Mikešů) ........................................................................................................................... 33 Obrázek 22. Betonová místnost (lednice) s fungující Francisovou turbínou (Zdroj: Pokorný T. 2012) ............................................................................................................ 33 Obrázek 23. Polohový nákres Vyskočilova mlýna (Zdroj: Okresní archív Třebíč) ........ 34

43

9. POUŽITÁ LITERATURA 1. BEČKOVÁ J. – Historie a současnost podnikání na Třebíčsku, vyd. 1. Žehušice, ISBN 80-86699-03-X 2. DVORSKÝ F. – Vlastivěda moravská: Třebíčsko, vyd. 1. Brno: GARN, 2008 – 449s. ISBN 978-80-8647-95-0 3. DVOŘÁK P. - Bakalářská práce Identifikace historických výrobních objektů, dokládajících zpracování dřeva v oblasti Velkého Meziříčí, jejich vývoj a současný stav 4. ŠTĚPÁN L; KŘIVANOVÁ M. 1932 - Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, vyd. 1. Praha: Agro, 2000 – 307 s. ISBN: 80-7203-254-2 5. ŠTĚPÁN L; KŘIVANOVÁ M. 1932 - Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách II, vyd. 1. Praha: Agro, 2008 – 316 s. ISBN: 978-80-257-0015-0 6. Archiválie Moravského Zemského archívu v Brně 7. Archiválie okresního archívu v Třebíči 8. Obecní kroniky: Opatova, Štěměch a Hartvíkovic

44

10. INTERNETOVÉ ZDROJE 9. http://www.hartvikovice.cz/index.php?nid=8649&lid=CZ&oid=1744331 10. http://www.mlynarskastezka.cz/ 11. http://www.mapy.cz/ 12. http://www.okrisky.cz/parni-pila-v-okriskach/d-357220/ 13. http://pilasvatoslav.sweb.cz/obrazky.php#zalozka 14. http://www.wikipedia.org/ 15. http://1234br.unas.cz/okoli/turcile/cile/okris_mlyn.htm

45