MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ

NÁVRH SEZENÍ DO ČEKÁREN PRO CESTUJÍCÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

PŘÍLOHY: Výkresová dokumentace Model 1:5

2012

EDITA KOLOMAZNÍKOVÁ

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Návrh sezení do čekáren pro cestující“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně dne: …….………….

Podpis studenta: ……………………

Poděkování Chtěla bych poděkovat především prof. Ing. Štefanu Schneiderovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, za ochotu a čas. Dále děkuji Ing. Zdeňku Holoušovi, Ph.D. a Ing. Elišce Máchové za poskytnutí cenných rad. V neposlední řadě patří mé díky rodině za jejich trpělivost a motivaci při tvorbě práce.

ABSTRAKT Jméno studenta:

Edita Kolomazníková

Název práce:

Návrh sezení do čekáren pro cestující

Bakalářská práce se zaměřuje na návrh sedacího prvku do interiéru čekáren pro cestující železniční dopravou. Práce obsahuje informace o základních ergonomických požadavcích daného typu nábytku, které jsou východiskem při tvorbě návrhu. Rozebrána je taktéž historie čekáren a nádražních hal, nedílnou součástí je rešerše zajímavých řešení sezení do čekáren. K této bakalářské práci je vytvořena výkresová dokumentace a model v měřítku 1:5.

Klíčová slova:

čekárny, nádraží, ergonomie, sedací objekt

ABSTRACT Author:

Edita Kolomazníková

Title:

Design of the seating object intended for waiting rooms

This bachelor thesis is focused on the design of the seating object intended for waiting rooms for train passengers. The thesis contains information about the essential ergonomic requirements for this specific type of furniture, which is the foundation for the creation of the final design. Thesis also analyzes the history of waiting rooms and railway station halls. An integral part of this work is a research of interesting solutions for waiting room seating objects. Enclosed to this work is also a drawn documentation and a 1:5 scale model.

Keywords:

waiting room, railway station, ergonomics, seating object

Obsah

1 Úvod............................................................................................................................... 1 2 Cíl................................................................................................................................... 2 3 Metodika práce .............................................................................................................. 3 4 Veřejný interiér .............................................................................................................. 4 5 Železniční nádraží a čekárny ......................................................................................... 6 5.1 Charakteristika výpravních budov .......................................................................... 6 5.2 Historie železničních výpravních budov................................................................. 7 5.3 Historie čekáren ...................................................................................................... 9 5.3.1 Čekárny pro speciální klientelu ..................................................................... 10 5.4 Služební část nádraží ............................................................................................ 12 6 Ergonomie sedacího nábytku ....................................................................................... 13 6.1 Výška sedací plochy ............................................................................................. 14 6.2 Rozměry sedáku .................................................................................................... 14 6.3 Sedadlo a opěradlo ................................................................................................ 15 6.4 Područky ............................................................................................................... 15 6.5 Lavicové sezení..................................................................................................... 15 7 Sezení do čekáren – rešerše ......................................................................................... 18 8 Řešení sezení do čekáren pro cestující ........................................................................ 25 8.1 Filosofie návrhu .................................................................................................... 25 8.2 Východiska návrhu ............................................................................................... 26 8.3 Rozměry pro návrh sezení .................................................................................... 27 8.4 Návrh sezení ......................................................................................................... 28 8.4.1 Tvarové varianty sedáku ................................................................................ 31 8.5 Materiálové a barevné provedení .......................................................................... 31 8.6 Prostorové umístění .............................................................................................. 36 8.6.1 Požadavky na prostor ..................................................................................... 36 8.6.2 Místo kolem sezení ........................................................................................ 36 8.6.3 Některé z variant prostorového rozmístění .................................................... 37 9 Diskuze ........................................................................................................................ 40 10 Závěr .......................................................................................................................... 42

11 Summary .................................................................................................................... 43 12 Zdroje ......................................................................................................................... 44 13 Seznam obrázků a tabulek ......................................................................................... 47 14 Seznam použitých zkratek ......................................................................................... 50 15 Přílohy........................................................................................................................ 51

1 Úvod Lidé jsou nuceni se stále přemisťovat, cestujeme za prací i za zábavou, z povinnosti i ze samotného požitku z cesty. K přepravě jsou používány různé dopravní prostředky osobní nebo veřejné dopravy. Výhodou cesty ve vlastním automobilu je zejména pohodlnost a možnost vlastního plánování trasy, odpočinku a zastávek. Asi největší nevýhodou je ekologický dopad na životní prostředí. Navíc počet námi vlastněných automobilů stále stoupá, což zapříčiňuje stále větší zaplněnost dopravních komunikací. Pokud cestujeme veřejnou dopravou, tak postrádáme výhody svobodného plánování cesty, proto je důležité, aby byla cesta a vše s ní spojené co nejpříjemnější. Převážnou část cestovního času strávíme v dopravním prostředku, neméně důležitý čas setrváváme na nádražích. Některá nádraží jsou nedostatečně vybavená a opuštěná a naším jediným přáním při nutnosti zde být je, abychom byli co nejdříve pryč. Jedním z nejdůležitějších prvků určujících pohodlnost pobytu na nádražních a v čekárnách jsou lavice určené pro sezení cestujících, kteří čekají na spoj. Když je sezení pohodlné, čekání se rázem stává mnohem příjemnějším a čas zde strávený rychle uteče.

1

2 Cíl Hlavním cílem této bakalářské práce je navrhnout sezení určené do čekáren pro cestující železniční dopravou. Návrh musí zohledňovat ergonomické požadavky na sedací nábytek a splňovat nároky na sezení určené do veřejného interiéru, jako jsou nádražní haly a čekárny. V návrhu by se měla zrcadlit idea vymezení osobního prostoru pro jednotlivé osoby, které na nábytku sedí. Pomocí skic a vizualizací se bakalářská práce pokusí zmapovat cestu tvůrčím procesem návrhu sezení do čekáren pro cestující. Část práce bude zaměřena i na problematiku nádražních hal a čekáren. K práci bude zpracována výkresová dokumentace navrženého nábytkového prvku.

2

3 Metodika práce Práce se skládá ze dvou částí, teoretické a praktické. První, teoretická část se zabývá rozborem veřejného interiéru a jeho specifiky, historickým přehledem vývoje budov železničních nádraží a čekáren, ergonomií sedacího nábytku a rešerší zajímavých řešení sezení do čekáren. Druhá, praktická část je zaměřena na návrh sedacího prvku. Mapuje proces návrhu sezení do čekáren pro cestující a je doprovázena obrázky. Práce je doplněna výkresovou dokumentací a modelem.

3

4 Veřejný interiér Interiér je vnitřní prostor stavebního objektu vyhrazený pro činnost lidí. Interiér členíme na privátní a veřejný. Dále je tato práce zaměřena pouze na interiér veřejný. „Interiér veřejný je určen pro pobyt, styk a komunikaci mezi osobami a vykonávání činností, pro něž je vytvořen.“ (Hála, 2009) Veřejný interiér lze dle činností a osob, pro které je určen rozdělit do několika základních kategorií: 

Kancelářské prostory sloužící převážně k administrativní činnosti a ke styku s klienty (právnické firmy, realitní kanceláře, cestovní agentury…).



Zdravotnická zařízení, prostory zahrnující místa, kde je klientům poskytována jakákoliv zdravotnická služba (laboratoře, veterinární kliniky, nemocnice, zubařské ordinace, domy s pečovatelskou službou…).



Prostory pro zábavu a pohostinství (hotely, restaurace, zábavní parky, sportovní zařízení, noční kluby, muzea…).



Obchodní prostory (obchody, nákupní galerie, showroomy…).



Institucionální zařízení, jako jsou místa pro instituce sloužící veřejnosti (školy, policejní a hasičská stanice, věznice, kostely, soudy, prostory určené vládě…).



Průmyslová zařízení, jakékoliv prostory určené pro průmysl a výrobu (výrobní haly, prostory na školení, elektrárny…).



Dopravní zařízení, poskytující jakýkoliv způsob dopravy veřejnosti a prostory s touto činností spojené (vlaková a autobusová nádraží, letiště…).

Veřejný interiér je prvotně vytvářen pro potřeby pobytu osob v daném prostoru, styku mezi nimi a činnosti, pro které je určen. Veřejný interiér bývá ve většině případů členěn na část veřejnou a privátní, určenou pro majitele a zaměstnance. Na rozdíl od privátního interiéru je třeba interiér veřejný koncipovat jak pro osoby, které jsou jeho zadavateli, tak i pro jejich budoucí klienty. Zadavatel musí brát ohled na potřeby zaměstnanců i klientů. V případech, kdy je zadavatelem větší společnost, bývá zvykem, že je za tímto účelem vypracován manuál interiéru. Tento manuál obsahuje veškeré požadavky, které jsou na tvorbu a výsledný interiér kladeny. Manuál je současně jakousi předlohou při tvorbě více interiérů stejného zadavatele, kdy jde o to, 4

aby byl zachován jednotný vizuální styl jeho společnosti. Pokud tvůrci není zadavatelem předložen manuál, vytváří interiér tak, aby splňoval požadavky a potřeby zadavatele i klientů.

5

5 Železniční nádraží a čekárny Nádraží jsou součástí železnice už od jejího vzniku. Podle charakteru města se nádraží nachází na jeho okraji nebo v centru. V historii byla železniční doprava ve velké míře používána v nákladní dopravě, koleje vedly přímo do rozsáhlých výrobních provozů, ale velké množství těchto podniků zaniklo a haly, pozemky i koleje osaměly. Osobní železniční doprava je naproti tomu stále využívaná z důvodu dostupnosti, rychlosti a v poslední době hodně diskutovanému hledisku, a to ekologii.

5.1 Charakteristika výpravních budov Výpravní budova je v železniční dopravě nezbytným místem z hlediska mnoha funkcí. Dle funkcí ji dělíme na veřejnou část – prostory ve veřejné budově a budově zastávky určené pro pobyt a pohyb cestujících a jejich doprovodu a neveřejnou, služební část – prostory ve veřejné budově a budově zastávky určené pro dopravní a přepravní provoz, případně i pro jiné účely, v části související s odbavováním cestujících a přepravců přímo navazující na veřejnou část. (TŽN 73 4955: Výpravní budovy a budovy zastávek ČSD) Tyto části jsou děleny do prostor s určenými funkcemi, které na sebe navazují (Obr. 1). Pojem výpravní budova je v běžné řeči často zaměňován za nádraží. Výpravní budovy a zastávky se navrhují podle velikosti dané oblasti, hospodářské struktury, druhu osídlení, společenského významu města, druhu provozu, počtu přepravovaných cestujících, situování vzhledem k osídlení obyvatelstva, místním poměrům a možnosti napojení na inženýrské sítě. V úvahu je nutno brát i napojení na místní komunikační síť, návaznost na autobusovou dopravu, městskou hromadnou dopravu či jinou dopravu a zajištění pohodlného a bezpečného přístupu pro cestující veřejnost. Výpravní budova musí svým provozním řešením splňovat potřeby cestujících, požadavky přepravního a dopravního provozu a dále pak dobré pracovní podmínky pracovníků ČD i jiných dopravců. (TŽN 73 4955)

6

Obr. 1: Provozní schéma výpravní budovy

[13]

5.2 Historie železničních výpravních budov Abychom lépe poznali interiéry nádraží, je potřeba se na budovu dívat jako na architektonický celek. Vzhled nádražních budov prošel od počátku železnice ve 30. letech 19. století vývojem, který souvisí s proměnou architektonických stylů stejně tak, jako se změnou dispozičního uspořádání nádraží. Původní nádraží byla řešena jako dva objekty, hlavní budova a nástupištní hala. Nástupištní haly byly zpočátku stavěny ze dřeva, ve většině případů oddělené od výpravních budov. Postupem času byly s výpravní budovou spojovány krytými chodbami, aby cestující mohli pohodlně přejít na nástupiště i v nepříznivém počasí. Tyto stavby zastřešující koleje se ale postupně odstraňovaly. Později se přistoupilo ke stavbě přístřešků u výpravních budov ve formě markýz a verand, které v pěkném počasí sloužily i jako čekárny a restaurační zahrádky. Ostrovní nástupiště byla také zastřešována. Aby sloupy nevadily při manipulaci se zavazadly, používala se konstrukce s podporami ve tvaru písmene Y. Do poloviny 19. století byla nádraží stavěna ve stylu klasicismu a empíru. Stavby byly symetrické, pouze střídmě zdobené s prvky řecké a římské architektury. V 40. letech nastupuje romantismus s inspirací středověkým románským a gotickým slohem. Používaly se štíty, nadokenní římsy, sdružená okna a kulatá okna ve štítech i řezbářská 7

výzdoba. Románská architektura severní Itálie inspirovala stavitele režným lomovým kamenem prokládaným římsami a vlysy. V 60. letech bylo postaveno několik nádraží bavorské a saské železnice ve zvláštním stylu spojujícím byzantské prvky s italským románským slohem a renesancí. Koncem 60. let přichází novorenesance, která zůstává hlavním stylem výpravních budov až do počátku 20. století, později byla obohacena o barokní prvky. Na počátku 20. století byli architekti inspirováni secesními stavbami ve Vídni profesora Otta Wagnera, tento sloh měl ovšem mnoho odpůrců, proto se s ním často setkáváme jen v podobě některých prvků nádražních budov. I přes tento odpor u nás byla realizována nádraží ve stylu secese, fasády i interiéry byly zdobeny rostlinnými motivy, stuhami, drapériemi, věnci a křivkami. V letech 1910-1930 se v architektuře uplatňuje moderna, styl oproštěný o dekorativnost secese. Používají se přímé linie, tvar částí budovy je přizpůsoben jejich funkci. Začátkem 20. let jsou některé drážní budovy stavěny i ve stylu kubismu. Funkcionalismus přichází v polovině 20. let. Vyznačuje se odmítáním dekoru a nadřazením funkce formě. Budovy byly pravoúhlé, často doplněné kruhovými prvky a uměleckou výzdobou. V 60. letech bylo nutno budovy přizpůsobovat typizovaným konstrukčním systémům - železobetonové, ocelové skelety, oplášťování budov a závěsné stěny. V této době byla stávající nádraží nešetrně „modernizována“ a ztrácela tak svůj původní architektonický ráz. V současné době je snahou vracet budovy do jejich původního stavu. Vzhled budov procházel během let svým vývojem, v určitých obdobích bylo používáno jejich typizace. U nás se nejvíce uplatnila v posledních třech desetiletích 19. století. Byly vytvořeny detailní plány pro každou z velikostních tříd výpravních budov, do nichž se později pouze doplňovala jména stanic. Důslednost typizace se lišila u jednotlivých společností, které ji používaly. Mimo budovy bylo v 80. letech 19. století typizováno i vnitřní zařízení včetně rozmístění nábytku. Tento jev se setkával s odporem, jelikož stavby nezapadaly do okolí. Na počátku 20. století dochází k odklonu od typizace. V 50. letech bylo vytvořeno několik plánů pro typizaci, ale ty nebyly schváleny a ČSD už se o typizaci nesnažila. (Krejčiřík, 2003)

8

5.3 Historie čekáren V minulosti sloužily vestibuly nádraží pouze k zakoupení jízdenek a odbavení cestujících. Cestující nečekali ve vstupní hale, jak je tomu ve většině případů dnes, ale odebrali se do čekáren rozlišených, stejně jako ve vlaku, dle vozových tříd. Čekárny se otevíraly současně se zahájením prodeje jízdenek, a to hodinu před příjezdem vlaku. Vstup do čekárny dané vozové třídy byl povolen pouze s platnou jízdenkou. V nejmenších stanicích bývala jenom jedna čekárna 3. třídy, ale většinou bývaly čekárny dvě. Prostornější pro cestující 3. třídou a menší, ale pohodlnější pro 2. třídu, na některých nádražích společnou pro 2. a 1. třídu. Na největších nádražích byly rozlišeny čekárny pro všechny třídy, které byly rozdílně vybaveny. V čekárnách bylo dovoleno kouřit, až roku 1890 byla zřízena nekuřácká čekárna v Mladé Boleslavi, v roce 1908 se objevila i na hlavním nádraží v Praze. Roku 1923 bylo Ministerstvem železnic ČSR zakázáno kouřit v čekárnách s výjimkou těch, které sloužily i jako restaurační zařízení. Později byly vyčleněny zvláštní kuřácké čekárny, v 60. letech byly všechny čekárny prohlášeny za nekuřácké a v 90. letech bylo kouření zakázáno ve všech veřejných prostorách nádraží. Až do 80. let 19. století byl vstup na nástupiště možný pouze z čekáren, postupně se však od kontroly jízdenek v čekárnách upustilo a na nástupiště se vstupovalo přímo z vestibulu. Dalším místem, kde cestující mohli čekat na vlak, byly nádražní restaurace. Ty se zpočátku zřizovaly vedle nádražních budov a sloužily ke stravování i ubytování. Od 50. let 19. století se budovaly i uvnitř výpravních budov a z důvodu úspory prostoru i financí se často spojovaly s čekárnami. Později se zřizují i bufety a výčepy. Postupem času význam nádražních restaurací upadá a převážnou klientelou jsou místní obyvatelé místo cestujících, jak je tomu na mnoha místech dodnes. Spolu s rozvojem železniční dopravy se začal zmenšovat význam čekáren. Cestující na nádraží přicházeli později, a místo v čekárnách čekali ve vestibulu. To bylo příčinou zvětšování odjezdových hal a zmenšování čekáren. Logickým řešením by bylo zrušení čekáren, ale na to železniční správa nepřistoupila, ale v 50. letech 20. století došlo ke zrušení dělení dle tříd. Pro komfort cestujících se začaly zřizovat speciální čekárny pro matky s dětmi a mladistvé, ve větších stanicích kulturní střediska s televizí a knihovnou. 9

Tento nápad se ovšem nesetkal s kladnou odezvou. Čekárny nebyly příliš využívány a místo toho se staly noclehárnou pro bezdomovce a cílem vandalů, postupem času se přestaly používat a byly rušeny. Součástí veřejné části budovy je i sociální zařízení pro cestující stavěné mimo výpravní budovu. Toto umístění bylo voleno mimo z důvodu dostupnosti z vlaku, protože toalety v železničních vozech byly zavedeny až od 70. let. 19. století. Na konci 19. století se začaly používat toalety splachovací, a ty postavené mimo ztrácely význam. K vytápění nádražních prostor se používalo lokální topení, až po roce 1900 se ve větší míře začalo zavádět ústřední vytápění. Pokud jde o osvětlení veřejných prostor, používal se svítiplyn, olejové, později petrolejové a acetylenové lampy. Počet svítidel byl velice omezen a v místech určených personálu železnice se svítilo přenosnými lampami. Elektřina se v osvětlení začala užívat v 90. letech 19. století v podobě obloukových lamp, později žárovek a zářivek. (Krejčiřík, 2003)

5.3.1 Čekárny pro speciální klientelu Některá nádraží byla vybavena čekárnami pro speciální klientelu. Na velkých nádražích a stanicích v blízkosti císařských statků byly budovány zvláštní dvorní salónky se záchody a místností pro dvorní personál, určené pro cesty císaře a jeho rodiny. Později byly dvorní salóny, neboli hofsalóny, používány prezidenty a vládou. V Praze jsou tyto salónky tři: na Hlavním nádraží, Masarykově a v Dejvicích. Nejzachovalejší a nejhonosnější salónek je na Hlavním nádraží. Nádraží bylo postaveno roku 1871 pod názvem Nádraží císaře Františka Josefa v novorenesančním slohu dle návrhů architektů Josefa Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia. Na přelomu 19. a 20. století jej zrekonstruoval architekt Josef Fanta, tentokrát v secesním slohu. Ve dvorním salónku se nacházela plátna z dílny Václava Jansy a Viktora Strettiho. S nástupem československého státu byl salón označován za vládní nebo prezidentský. Na Hlavní nádraží přijížděli králové, prezidenti, vojenští i církevní hodnostáři. S rozvojem letecké dopravy se salón postupně přestal používat, dnes slouží převážně ke komerčním účelům.

10

Obr. 2 a Obr. 3: Reprezentační salón – Praha Hlavní nádraží [14] Vůbec prvním pražským nádražím bylo nynější Masarykovo. Roku 1854 zde vystoupil František Josef I. při svatební cestě a uvítali ho v nádražní hale, což císaře zvyklého na luxus mírně řečeno zaskočilo. V letech 1873-1874 se tedy zbudoval salónek. Na stěny byly umístěny tapety s motivy českého lva dovezené z Paříže a belgická zrcadla benátského typu. Do současnosti se zachoval malovaný trámový strop, neorenesanční nábytek a částečně i krb, jehož parapet zdobí busta stavitele železnice Jana Pernera a na protější straně místnosti podobizna prezidenta Masaryka.

Obr. 4 a Obr. 5: Reprezentační salón – Praha Masarykovo nádraží [14] V Dejvicích salónek přebudovali z původní čekárny 1. třídy, a to na popud prezidenta Masaryka roku 1937, kvůli jeho výhodné poloze na cestě mezi Hradem a zámkem v Lánech. Masaryk se však dokončení nedožil. Další prezidenti jej již nevyužívali, jelikož jezdili autem.

11

Obr. 6: Salónek v Dejvicích [14] Další hofsalónek byl vytvořen v Benešově Františkem Ferdinandem, který měl své sídlo na Konopišti. Na nádraží v České Skalici měl salónek kníže náchodského panství Schaumburg-Lippe, další se nacházel i v Zákupech, tentokrát sloužící Ferdinandu V. Dobrotivému. Jiným neobvyklým typem čekáren jsou tzv. dělnické čekárny. Vznikaly na konci 19. století v místech s velkým počtem dojíždějících dělníků, převážně na Ostravsku. Čekárny byly odděleny, s vlastní jízdenkovou pokladnou. Čekárna se otevírala pouze ráno a večer před odjezdem dělnických vlaků.

5.4 Služební část nádraží Služební část je potřebná ke správnému provozu nádraží. Centrem je dopravní kancelář, odkud výpravčí řídí vlakový provoz, její vybavení prošlo během posledních dvou století značným vývojem. Na dopravní kancelář většinou navazuje prodej jízdenek a kancelář přednosty stanice ve větších stanicích. Do služební části patří i úschovny zavazadel, odpočívárny, noclehárny a technické zázemí. Součástí nádraží byly i byty určené pro zaměstnance, ty se zpravidla nacházely v prvním patře budovy. Od 50. let se služební byty přestaly budovat z důvodů dispozičních a hygienických – hlučnost a prašnost. Neobývané byty se později používaly k rekreaci a prázdninovému ubytování dětí železničářů. Celkové vybavení stanic se liší podle jejich důležitosti a velikosti. Nemalý prostor velkých nádraží zaujímala i poštovní a celní služba, tyto služby se někdy přesouvaly do samostatných budov v blízkosti nádraží. (Krejčiřík, 2003) 12

6 Ergonomie sedacího nábytku Ergonomie (z řeckého ergon - práce a nomos - zákon) je interdisciplinární věda spojující poznatky humanitních a technických věd, studuje vztahy člověka a prostředí. Dá se říci, že základním principem ergonomie je, aby se práce (v našem případě sezení) přizpůsobila člověku, a ne člověk práci. Jednou z důležitých disciplín nutných pro tvorbu ergonomicky vyhovujícího nábytku je antropometrie zabývající se měřením lidského těla. Z těchto poznatků vycházejí požadavky na rozměry nábytku. Každý člověk je jiný, a proto jsou používané rozměry takové, aby vyhovovaly většinové populaci.

Obr. 7: Antropometrické parametry [7] Sedací nábytek slouží k podpoře lidského těla vsedě. Je obtížné určit rozměry sedacího nábytku vyhovující celé populaci, proto se vychází z určitého průměru mezi ženami a muži, ale i různými etnickými skupinami, jelikož lidská populace je různá i s ohledem na její geografické umístění.

13

A – opěradlo v bederní oblasti, B – dostatečný prostor pro hýždě, C – výška nohy ke kolenu určuje správnou výšku sedadla, D – chodidlo spočívá celou plochou na zemi, E – výška stolu v závislosti na výši loktů, F – dostatečný prostor pro nohy pod stolem, G – sklon sedadla situuje tělo v poloze, při níž část jeho váhy spočívá proti opěradlu

Obr. 8: Faktory určující kvalitu návrhu sedacího nábytku [3] 6.1 Výška sedací plochy Výška sedací plochy je základním ergonomickým parametrem. Tento rozměr je dán výškou dolního okraje stehna v podkolení při ohnuté noze v pravém úhlu s připočtenou výškou podpatku. Jako horní hranice je brána výška zjištěná u ženské populace. Příliš vysoké sedadlo způsobuje stlačování stehna a podkolenních cév, příliš nízká židle namáhá celé tělo a neumožňuje pohodlné vstávání. Tento rozměr se liší dle typu sedacího nábytku např. u pracovní židle 420mm a hovorového křesla 380-400mm na které jsou kladeny odlišné požadavky. (Dlabal, 1976)

6.2 Rozměry sedáku Hloubka sezení zásadně ovlivňuje jeho pohodlnost. Při plném dosednutí a opření by měl zůstávat prostor mezi plochou lýtkové části pod kolenem a hranou sedadla při položení chodidel plnou plochou na podlahu. U židle je tento rozměr v průměru 380mm u křesla 450mm. Hloubka sedáku je odvozena z délky stehna, minimální šířka je dána vzdáleností hřebenů pánevních kostí s připočtenou tloušťkou podkoží a oděvu 10014

150mm. Tyto rozměry musí umožňovat volný pohyb a dostatečné podepření váhy sedícího. Tvar sedáku se liší dle jednotlivých typů sedacího nábytku. Sedák svým tvarem, sklonem a povrchem brání sklouznutí těla dopředu, jeho funkcí je podpora co největší plochy stehen, přičemž zatížení je přenášeno na střední a přední plochu stehen. Plocha sezení je dána kružnicí vepsanou do plochy sedáku o průměru 350mm. (Dlabal, 1976)

6.3 Sedadlo a opěradlo Sklon sedadla a opěradla spolu úzce souvisí. Při mírném sklonu sedadla se zabraňuje klouzání těla dopředu. Čím větší je sklon opěradla, tím větší musí být i sklon sedadla. Tyto parametry jsou určeny typem nábytku, jeho funkcí a způsobem sezení. Opěradlo při hlubším záklonu podepírá bederní a horní část zad i hlavu. Při dimenzování nábytku je nutné brát v úvahu přirozené zakřivení páteře. Bederní opěrka stabilizuje pánev v poloze vsedě a podepírá bederní část zad mezi druhým a pátým obratlem. Výška bederní opěrky je dána výškou bederního zakřivení a spodního okraje lopatkových kostí, její tvar sleduje bederní prohnutí. (Dlabal, 1976)

6.4 Područky Područky slouží k lepšímu vstávání a usedání, vymezují prostor sezení, umožňují odpočinek předloktí při dlouhodobém sezení. Výška je dána výškou lokte nad sedákem s přidanými 30mm, v průměru 200-250mm. (Dlabal, 1976)

6.5 Lavicové sezení U sezení lavicového typu bez područek je těžké určit hranice pro jednu osobu. Aby si sedící vymezil svůj osobní prostor, pokládá vedle sebe osobní věci a tím se snaží oddělit od ostatních. Při dimenzování tohoto nábytku je proto třeba brát v úvahu i prostor nutný k oddělení spolusedících.

15

U lavice bez područek existují dva způsoby sezení, které určují její obsazenost. Jedna z možností je, že sedící mají roztažená předloktí, jelikož vykonávají nějakou činnost, jako je čtení, nebo si tím pouze vymezují osobní prostor. Druhým způsobem sezení je při plném obsazení lavice, kdy mají sedící lokty u těla. (Panero, Zelnik, 1979)

Obr. 9: Parametry lavice [3]

Obr. 10: Způsoby sezení na lavici [10]

16

Obr. 11: Rozměry lavice [10]

Tab. 1: Rozměry lavice [10] Rozměry [mm] A

457 - 610

B

394 - 406

C

406 - 432

D

762

E

610

17

7 Sezení do čekáren – rešerše Sezení do čekáren je často řešeno jako variabilní nábytkový prvek použitelný do interiéru i exteriéru a různých typů čekáren, jako jsou nádraží, letištní haly, nemocnice, ale i veřejné prostory typu úřadů a jiné administrativní prostory. V průběhu historie podléhá materiálové, tvarové i konstrukční řešení módě a požadavkům, jež jsou dány užíváním nábytku. Základní funkcí tohoto nábytku je krátkodobé sezení, výjimkou může být sezení umisťované např. do letištních hal, kde cestující setrvává delší dobu, a čekání si krátí prací na počítači, proto bývají k sezení připojovány i malé stolky. Jelikož je nábytek určen do veřejných prostor, musí být jeho celkové provedení řešeno tak, aby po všech stránkách vyhovovalo zvýšeným nárokům veřejného interiéru. Tandem Sling Seating (1962) – Charles a Ray Eames, použitým materiálem byl hliník, ocel, vinylová pěna, nylonová sedadla a PUR pěna na područky. Sezení bylo navrženo na letiště Dulles ve Washingtonu a letiště O´Hare v Chicagu, aby uspokojilo potřebu pohodlného, atraktivního a stabilního sezení do veřejných prostor. Údržba nábytku je velice snadná, sedadla nejsou prošívaná, a tak se ve švech neusazuje prach ani nečistoty. Sedák i opěrák mají stejné rozměry, spolu s područkami je lze v případě poškození jednoduše vyměnit přímo na místě.

Obr. 12: Tandem Sling Seating [4] Tandem shell seating (1963) – Charles a Ray Eames, sedadla byla vyrobena z tvarovaného vyztuženého sklolaminátu, čalounění bylo textilní nebo z vinylu, nosná konstrukce z oceli. Design tohoto prvku je kombinací známých plastových sedadel a nosné konstrukce vytvořené pro populární sezení na letiště Tandem Sling Seating.

18

Výhodou systému je, že lze na nosnou konstrukci sedadla a odkládací stolky instalovat vedle sebe tak, jak to nejvíce vyhovuje uživateli.

Obr. 13: Tandem shell seating [15]

Obr. 14: Tandem shell seating [4]

Airport (1989) – Design 134, masivní konstrukce z třešňového dřeva a opěrky v lakovaném hliníku. Bjorli Lundin, Erling Christoffersen a Flemming Steen Jensen vystudovali Danish Design School a School of Architecture na Dánské královské akademii umění a v roce 1989 si založili vlastní společnost Design 134. Design jejich sezení je velice jednoduchý a svým vzhledem je pro nábytek na letiště netypický.

Obr. 15: Airport [4] Seville (1991) – Rodney Kinsman, sedák z extrudovaného eloxovaného hliníku, nosná konstrukce lze připevnit k podlaze. Nábytek byl navržen do pavilónu výstavy Expo v Seville konané roku 1992. Tato lavice byla určena pouze pro krátkodobé sezení. 19

Obr. 16: Seville [4] Ensemble, Model No. B10 (1992) – Alfred Homann, tvarovaná recyklovatelná skořepina na chromované ocelové konstrukci s plastovými nožkami. Sedadla jsou ergonomicky tvarována ze speciálně vyvinutého recyklovaného plastu. Inovativní konstrukce skořepiny má uvnitř vzduchovou kapsu, která zabezpečuje vysokou pevnost a ohebnost sedadla.

Obr. 17: Ensemble [4]

20

ADDI je švédská společnost zabývající se designem nábytku a produktů. Jejich výrobky jsou ve skandinávském stylu s prvky futuristického designu 50. let. ADDI vytváří produkty, které kombinují příjemný vzhled s funkčností. Veřejné sezení do exteriérů Piano kombinuje funkci sezení a odkládaní jízdních kol. Toast je dle jeho tvůrců hravé sezení do veřejných prostor navržený pro pohodlní malých i velkých, hubených i tlustých.

Obr. 18: Piano [16]

Obr. 19: Toast [17]

Jun Yasumoto je designér japonského původu, který promoval roku 2001 na Pařížském Ensci-Les Ateliers. Jeho diplomová práce s názvem Suburban Train Seating se zabývá sezením do meziměstských vlaků. Je koncipována jako 12cm široké moduly, které cestujícím poskytují možnost usednout v různých polohách. Sezení je komfortní a interiér vlaku přitom působí vzdušně a nezaplněný nábytkem.

Obr. 20: Suburban train seating [18] 21

Kai Richter, německý designér, roku 2003 navrhl lavici New wave, která slouží k sezení i opírání cestujících čekajících na metro. Jednotlivé moduly mohou být libovolně kombinovány a vytvořit tak prvek vyhovující požadavkům daného místa.

Obr. 21 a Obr. 22: New wave [19] Belgický designér Sebastien Wiernick zastává přístup, že luxusní objekty by měly být vyrobeny z materiálu, který máme při ruce. V duchu této myšlenky vytváří sezení do veřejných prostor za použití plastových trubek, běžně používaných ve stavebnictví. Trubky jsou připevněny na kovové konstrukci, u stropu tvoří neobvyklou instalaci zakončenou osvětlením.

Obr. 23: Le Centquatre, Paříž 2009 [20] Obr. 24: Club Transmediale, Berlín 2009 [20] Acronas je kanadská firma založená roku 1972 zabývající se převážně sedacím nábytkem do veřejných prostor. Jejich nábytek je vytvářen ve spolupráci s designéry tak, aby byl pohodlný, kvalitní, poutavý a šetrný k životnímu prostředí.

22

Obr. 25: BERNÙ® AERO WOOD [21]

Obr. 26: SETZ™ CLUSTER [21]

V říjnu 2011 otevřela firma Ikea na Hlavním nádraží v Praze Oázu klidu. Cílem této instalace bylo navodit domácí atmosféru cestujícím, kteří čekají na vlak. Plocha se rozprostírala na 80m2 v centru nádražní haly, pohodlí cestujícím poskytoval nábytek již zmiňované společnosti Ikea.

Obr. 27: Oáza klidu [22] Společnost INTERIER GROUP s.r.o. je ryze českou výrobní a obchodní společností, jež byla založena v roce 1996. Působí na trhu v oblasti návrhů a realizací interiérů, včetně komplexní dodávky zákazníkovi. Mimo jiné prodává i sedací nábytek do čekáren v různých provedeních, kovový, plastový, z překližky i čalouněný. 23

Obr. 28: Lavice DINO M/R2+ST [23]

Obr. 29: Lavice NELA /3 [23]

Obr. 30: Lavice STEP L-3 [23]

Obr. 31: Lavice SAXO - 3S [23]

24

8 Řešení sezení do čekáren pro cestující

8.1 Filosofie návrhu Sedací nábytek do čekáren má určitá specifika, která je při jeho návrhu potřeba respektovat. Čekárny pro cestující a nádražní haly jsou veřejným interiérem, proto je nábytek vystavován většímu namáhání než při umístění do interiéru soukromého. Jedním z důležitých hledisek pro návrh je snadná údržba nábytku v nádražní hale. Je nutné, aby byl umožněn snadný úklid samotného sezení i prostoru okolo něj. Dobrým řešením je používat snadno omyvatelné materiály s dlouhou životností, jako je plast, povrchově upravené dřevo a kov, kdežto údržba nábytku s čalouněním je mnohdy obtížná. Z důvodu úklidu prostoru pod a kolem nábytku je vhodná kovová nosná konstrukce sezení. Veřejné interiéry, zejména železniční nádraží jsou často místem, kde se sdružují různí lidé a z nábytku určeného pro čekající cestující si vytvářejí svůj osobní prostor k ležení. Tento fakt je jednou z určujících skutečností, proč je vhodné sezení členit na jednotlivé sektory a vymezit tak prostor vhodný pouze k sezení, ne ležení. Dalším důvodem pro rozdělování sedací plochy je striktní vymezení prostoru pro jednu osobu. Čekající chce být při sezení ve většině případů izolován od spolusedících a přirozeně si vytváří bariéry, které ho oddělují. Rozdělující prvek, kterým mohou být například područky, tak vytváří intimnější prostor s omezenou nutností kontaktu s ostatními. Z hlediska ergonomie je potřeba zvolit takové rozměry, aby vyhovovaly většinové populaci a sedací nábytek čekání neznepříjemňoval, ale naopak zkrátil dlouhou chvíli a poskytl potřebný odpočinek. V čekárnách jsou použitelné dva základní typy sedacího nábytku. Sezení, jež se umisťuje do centrálního prostoru haly, což umožňuje využít zdi k instalaci informačních tabulí nebo propagačních materiálů a dekorací. Tento typ nábytku je často vytvářen jako oboustranný, tedy se sezením ze dvou stran, nebo se prvky umisťují zády k sobě. Při jejich instalaci je třeba zohlednit prostor nutný k pohybu mezi jednotlivými prvky.

25

Naopak nábytek u zdi uvolňuje středový sektor místnosti, toto sezení často lemuje celý interiér nádražní haly.

8.2 Východiska návrhu Bylo snahou do návrhu vnést určitý prvek oddělující cestující tak, aby výsledek nepůsobil příliš těžkopádně. Jako dobrá varianta se jevila křivka dělící prostor sedáku na několik částí. Východiskem při prvotním návrhu byla plná vertikální část dělící sedák. Tato možnost se ukázala jako nevhodná pro nábytek určený do veřejného interiéru. Upevnění k podlaze by bylo velice problematické a prostorové řešení by znesnadňovalo úklid pod nábytkem. Z těchto důvodů se plné plošné řešení nahradilo trubkovou konstrukcí kopírující původní tvar.

Obr. 32: Skica 1

Obr. 33: Skica 2 26

Jako další krok následovalo rozpracování návrhu a zvolení vhodných rozměrů nábytkového prvku.

Obr. 34: Skica 3

Obr. 35: Skica 4

8.3 Rozměry pro návrh sezení Již v počáteční fázi tvorby bylo nutné určit si základní dimenze navrhovaného sezení tak, aby odpovídaly danému typu nábytku. Jelikož je sedací část dělena opěrákem 27

spojeným s područkami, je třeba sedícím poskytnout dostatečný prostor tak, aby opěrák nebránil pohodlnému sezení. Jako vhodná šířka se jevila 600mm, takový prostor poskytuje dostatečné pohodlí, opěrák nebrání při sezení, ani se o něj nezachycuje oděv při vstávání a usedání. Dostačující hloubka pro tento typ sezení je 400mm. Jako výška sezení odpovídající ergonomickým požadavkům byla zvolena 420mm. Područky jsou spojeny se zádovým opěradlem, a jejich výška tak musí odpovídat jak funkci opírání, tak odpočinutí rukou na područce, těmto funkcím vyhovuje vzdálenost područek 250mm od sedákové desky. Tyto parametry byly dále použity u všech návrhů.

8.4 Návrh sezení Z důvodu přesnosti a správného prostorového řešení nábytkového prvku se vytvořila vizualizace objektu v programu TurboCAD Professional 15. Prvotní koncept bylo třeba rozpracovat, převážně z hlediska konstrukčního. K základu nosné konstrukce ve tvaru křivky se přiřadily další tři elementy, sloužící k přichycení sedákové desky. Stabilitu prvku dodávají dvě nohy, které plynule přechází z křivky opěráku a sezení díky tomu působí vzdušně a elegantně. Na druhé straně sedákové desky je umístěna třetí samostatná noha, která nikterak nenarušuje celkový ráz designu. Strohý obdélníkový tvar sedákové desky vytváří protiklad ke křivce opěradla. V průběhu tvorby byl návrh přehodnocen a sedáková deska zkrácena, jelikož už na vizualizacích je zřejmé, že stabilita lavice a nosnost desky by při dané délce a tloušťce byla nedostačující. Po úpravě sedáku získala lavice méně subtilní vzhled.

Obr. 36: Vizualizace 1


28

Při dalším kroku návrhu se řešilo kotvení sezení do země. Prvotní idea vytvořit na všech nohách přírubu, pomocí které by se sezení přišroubovalo k zemi, byla postupně přehodnocena. Po umístění prvku do daného prostoru by byly na podlaze tyto konstrukční prvky viditelné. Ve veřejných prostorách typu nádražní haly je ve většině případů podlaha řešena keramickou dlažbou a její pokládka kolem přírub by mohla působit neesteticky. Proto se přistoupilo k takové řešení, kdy je na spodních částech trubek přivařen kříž, který je po instalaci sezení do prostoru skryt pod podlahovou krytinou. Dlažba se položí okolo trubky a případná příruba navíc nezabraňuje snadnému úklidu prostoru okolo nosné konstrukce sezení.

Obr. 38 a Obr. 39: Skica kotvení Tloušťková dimenze sedákové desky byla zvětšena kvůli estetickému působení, nosnosti a upevnění nosné konstrukce k sedáku. Došlo ke změně průměrů trubek konstrukce z původních 30 a 20mm na 40 a 25mm. Tvorba trubkové konstrukce se řídila poloměry ohnutí trubek, které jsou technologicky proveditelné.

29



Po bližším prozkoumání stávajícího návrhu se došlo k závěru, že vzdálenost opěradlové části od sedákové desky je příliš velká a výsledný úhel mezi nimi by zapříčiňoval zakloněný sed, proto byla dimenze pozměněna tak, aby byl výsledný úhel mezi opěradlem a sedákem 103°, což splňuje základní ergonomické požadavky pro lavicové sezení.

Obr. 42: Základní rozměry sedacího prvku

30

8.4.1 Tvarové varianty sedáku Sedák, tvořený jednou sedákovou deskou, svým tvarem významně ovlivňuje celkové působení a design nábytkového prvku. Při malém poloměru zaoblení rohů desky je sedák protikladem k ohýbanému opěradlu, zvětšováním poloměru zaoblení sedákové desky získává sezení ucelenější vzhled, kdy deska koresponduje s tvarem kovové konstrukce. Dalším možným řešením by bylo zaoblení o velkém poloměru kopírující opěradlo na jedné straně sedáku a malé zaoblení na straně druhé.

Obr. 43: Tvar sedáku 1




8.5 Materiálové a barevné provedení Jako výsledný materiál nosné konstrukce byly zvoleny ocelové trubky o průměru 40mm, 25mm a tloušťce stěn 2mm, k sedákové desce připevněné pomocí přivařeného 31

ocelového plechu tloušťky 5mm, kotvení do země z ocelového plechu tloušťky 10mm. Sedáková deska z materiálu na bázi dřeva, konkrétně spárovky o tloušťce 60mm opatřené transparentním lakem, díky čemuž zůstává ponechán přírodní vzhled. V tomto materiálovém provedení získává sezení tradiční vzhled, který lze snadno zakomponovat do stávajících interiérů nádraží bez potřeby rekonstrukce, a nábytek se tak plně začlení do celkového konceptu nádražní haly.

Obr. 47: Skica finálního návrhu

Obr. 48: Konečné řešení 1 32

Obr. 49: Konečné řešení 2


Obr. 51: Konečné řešení 4 33

Další možností řešení je barevné provedení nábytku. Oproti klasickému vzezření získá prvek modernější a nevšední vzhled. Dnešní technologie a nabídka barevných nátěrů skýtá nepřeberné množství konečných variant výrobku, tyto barevné možnosti se mohou přizpůsobit požadavkům daného veřejného interiéru.

34

Obr. 52 – Obr. 63: Barevné varianty

35

8.6 Prostorové umístění 8.6.1 Požadavky na prostor Při umisťování sedacího prvku do nádražní haly je třeba respektovat prostor potřebný k pohybu cestujících. Na nádraží se většina osob pohybuje se zavazadlem, a proto je nutné prostor mezi nábytkem koncipovat tak, aby lidé mohli bez problému projít i s kufrem. Dalším důležitým parametrem je, aby si cestující mohli svá zavazadla umístit vedle sebe, když čekají na spoj a sedí na lavici. Je nezbytné, aby byl mezi nábytkem stále dostatečný prostor pro průchozí, i když mají čekající zavazadla postavená u lavice.

Obr. 64: Prostorové požadavky na železničních nádražích [9]

Obr. 65: Rozměry středního kufru na kolečkách

8.6.2 Místo kolem sezení Jelikož je navržená lavice tzv. oboustranným typem sezení, je třeba, aby byl sedícím poskytnut dostateční prostor z obou stran. Sedací prvek je primárně určen do nádražních hal, proto je potřeba počítat i s prostorem k umístění zavazadel cestujících.

36

Obr. 66: Prostor kolem lavice Jednotlivé prvky lze vedle sebe instalovat v různých prostorových variantách, počítaje s místem pro průchod a údržbu mezi nimi. Mělo by být umožněno pohodlně projít minimálně jedné osobě bez toho, aby jí byla překážkou zavazadla položená u lavice. Je třeba myslet na množství lidí, které se běžně na nádraží pohybují, a dle toho dimenzovat prostor mezi lavicemi. Když se mezi nimi pouze prochází, stačí menší prostor, naproti tomu když je mezi lavicemi hlavní průchozí koridor, musí být prostor mnohonásobně větší.

Obr. 67: Prostor pro zavazadla a průchod mezi lavicemi 8.6.3 Některé z variant prostorového rozmístění Základním požadavkem při umisťování navržené lavice do interiéru je dostateční prostor v centrální části místnosti, jelikož nábytek nelze umístit ke zdi nebo jiné 37

překážce, je proto třeba, aby byl dostatek prostoru kolem celého prvku. Na následujících obrázcích jsou některé z variant umístění lavic v prostoru.

Obr. 68: Prostorové rozmístění 1


38



39

9 Diskuze Práce se zabývá návrhem sezení do čekáren. Teoretická část bakalářské práce se zaměřuje na historický vývoj železničních budov a čekáren, jakožto veřejného interiéru, jelikož poznatky o tomto prostoru jsou použity při samotném návrhu sedacího prvku. Veřejný interiér nádražních hal má svá specifika, jež je třeba respektovat a při tvorbě nábytku určeného do tohoto prostoru je zohlednit. Dalším východiskem pro návrh jakéhokoliv typu nábytku jsou znalosti ergonomie. Design nábytkového prvku musí splňovat základní ergonomické požadavky tak, aby byl v praxi pro člověka co nejlepší nejen ve vztahu k jeho vzhledu, ale i pohodlnosti a správným rozměrům. Před samotným započetím tvorby návrhu byla vytvořena rešerše zajímavých řešení sezení do čekáren. Díky tomu byly získány informace o provedení tohoto typu nábytku v historii i v dnešní době, i o materiálovém a konstrukčním řešení sedacího nábytku do čekáren. Nejen pomocí získaných informací se vytyčily hlavní myšlenky a zformulovala filosofie návrhu. Hlavní ideou návrhu je sedací nábytek s odděleným místem pro jednotlivé sedící tak, aby si svůj osobní prostor nebyli nuceni vytyčovat sami. Cílem bylo navrhnout sezení nadčasové se zajímavým vzhledem, snadnou údržbou a vhodnou konstrukcí. Tvůrčí činnost se skládala z kontinuální práce na návrhu, který byl postupně měněn, až vznikl finální projekt. Součástí jsou různé materiálové a barevné varianty. Jako materiál použitý u finálního návrhu je zvolena konstrukce z ocelových trubek o vnějším průměru 40mm a 25mm a tloušťce stěny 2mm, jako pomocný konstrukční materiál plech o tloušťce 5mm a 10mm. Materiálem sedákové desky je spárovka tloušťky 60mm v bukovém provedení. Ke konečnému návrhu je vypracována výkresová dokumentace zobrazující konstrukční i materiálové provedení nábytku. Posledním tvůrčím článkem práce byla tvorba modelu v měřítku 1:5, který prostorově dokumentuje finální návrh. Následným nutným postupem tvůrčího procesu se jeví zhotovení prototypu navrženého sedacího nábytku, který by ověřil technologickou, konstrukční i vzhledovou stránku návrhu.

40

Navržené sezení je primárně koncipováno do nádražních hal a čekáren, ale výsledný objekt je možno použít i do jiných typů čekáren a veřejných interiérů, stejně tak jako do exteriérů.

41

10 Závěr

Při cestování vlakem trávíme velkou část pro nás cenného času i v nádražních halách a čekárnách. Naším jediným přáním bývá, aby tato doba co nejrychleji utekla a strávili jsme ji co nejpohodlněji. Mnohokrát jsme zklamáni, a jediné co nám nádražní hala nabízí je místo v rožku místnosti, kde si můžeme sednout leda tak na náš kufr. Zajímavě provedené lavice jsou tedy jedním z řešení, které nám pomůže k tomu, abychom se cítili pohodlněji. Cílem této bakalářské práce byl návrh sezení do čekáren, jehož hlavní ideou je oddělení osobních prostorů sedících na lavici od sebe. Každému uživateli lavice poskytnout osobní prostor tak, aby nebyla narušována jeho intimní zóna při sezení ostatními. Jako dělící prvek je zvolen opěrák ve tvaru křivky, který vymezuje prostor lavice pro tři sedící osoby. Uživatelé lavice sice sedí vedle sebe, ale nemusí mezi nimi docházet k nežádoucímu kontaktu. Navržený sedací nábytek je koncipován jako oboustranný, při jeho umisťování do interiéru je tedy nutné počítat s dostatečným prostorem kolem celé lavice. Design nábytku je vytvořen tak, aby byl nadčasový a přesto něčím zajímavý. Návrh je kombinací specifické funkce a příjemného vzhledu nábytkového prvku typu lavice.

42

11 Summary

We spend a lot of our precious time in railway station halls and waiting rooms while traveling by train. In most cases our only wish is to spend this time as comfortable as possible. Many times we are diappointed and the only option the station hall provides us is a little place in the corner of the hall, where we can sit on our luggage. Bench with interesting design is one of many options which helps us to feel more comfortable. The aim of this bachelor thesis was a design of seating object intended for waiting rooms. The main idea of this furniture design is a separation of people sitting on the bench. There should be a personal space provided to everybody sitting on the bench in a way not to disturb their intimate zone by the others. As a dividing element was designed a curve shaped backrest which defines the bench for three sitting people. The users are sitting next to each other but a contact between them is not necessary. Designed furniture is two-sided, so it is fundamental to know, that enough place around it is needed when positioning this object into interior. The furniture is designed in a way to be timeless and still interesting. The design is a combination of specific function and a good appearance for furniture as a bench is.

43

12 Zdroje

Literatura [1]

BRUNECKÝ, Petr. Domiciologie - nauka o obývaném prostředí: zadání, projekt

a realizace : manuál a postupy řešení. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1998, 167 s. ISBN 80-715-7307-8. [2]

DANDA, Josef. Naše železniční nádraží. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů,

1988. [3]

DLABAL, Stanislav. Nábytek, člověk, bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní

kultury, 1976. 178 s. [4]

FIELL, Charlotte. 1000 chairs. Köln: Taschen, 2005, 624 s. ISBN 38-228-4103-

X. [5]

HÁLA, Boris. Interiér: tvorba obytného prostoru. Praha: Grada, 2009, 149 s.

ISBN 978-80-247-3216-9. [6]

HÁLA, Boris. Management tvorby veřejného interiéru: zadání, projekt a

realizace : manuál a postupy řešení. V Brně: Mendelova univerzita, 2010. ISBN 978807-3753-771. [7]

HOLOUŠ, Zdeněk, Eliška MÁCHOVÁ a Pavla KOTÁSKOVÁ. Odborné

kreslení pro učební obor Truhlář. Praha: Informatorium, 2008, 105 s. ISBN 978-807333-069-9. [8]

KREJČIŘÍK,

Mojmír. Česká

nádraží: (architektura

a

stavební

vývoj).

Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2003, 162 s. ISBN 80-902-7068-9. [9]

NEUFERT, Ernst. Navrhování staveb. 2. čes. vyd. Praha: Consultinvest, 2000,

618 s. ISBN 80-901486-6-2. [10]

PANERO, Julius a Martin ZELNIK. Human dimension & interior space: a

source book of design reference standards. New York: Whitney Library of Design, 1979, 320 s. ISBN 0-8230-7271-1.

44

[11]

PIOTROWSKI, Christine M. Becoming an interior designer: a guide to careers

in design. New York: J. Wiley, c2004, 275 s. ISBN 04-712-3286-6. [12]

TRÁVNÍK, Arnošt. Výroba nábytku III: zadání, projekt a realizace : manuál a

postupy řešení. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004, 200 s. ISBN 80-715-7755-3. [13]

TŽN 73 4955: Výpravní budovy a budovy zastávek ČSD, 1992.

Internet [14]

PUCHTA, Dalibor. Pražské nádražní čekárny mocných aneb kam se běžný

cestující nedostane. In: Cestování.idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/prazske-nadrazni-cekarny-mocnych-aneb-kam-se-beznycestujici-nedostane-13d-/igcechy.aspx?c=A100129_113809_igcechy_tom [15] and

Eames Tandem Shell seating unit. In: Iainclaridge.net: random ideas thoughts expressions

[online].

[cit.

2012-05-05].

Dostupné

z:

http://www.iainclaridge.co.uk/blog/9136 [16]

Piano.

In:

ADDI

[online].

2010

[cit.

2012-05-05].

Dostupné

z:

2010

[cit.

2012-05-05].

Dostupné

z:

http://addi.se/design/?portfolio=piano [17]

Toast.

In:

ADDI

[online].

http://addi.se/design/?portfolio=toast [18]

Suburban train seating. In: Jun Yasumoto [online]. 2001 [cit. 2012-05-05].

Dostupné z: http://www.junyasumoto.com/Jun_Yasumoto_-_Suburban_Train_-_4.html [19]

New wave. In: Architecture-page [online]. 2001 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z:

http://www.architecture-page.com/go/products/new-wave__all [20]

Sebastien Wierinck Workshop. In: Sebastien Wierinck [online]. 2002-2010 [cit.

2012-05-05]. Dostupné z:http://www.sebastienwierinck.com/html/SW_WORK_PF.html [21]

Products. In: Arconas: exceptional public seating [online]. 2009 [cit. 2012-05-

05]. Dostupné z: http://www.arconas.com/products/bernu

45

[22]

Oáza klidu na hlavním nádraží v Praze. In: Můj dům: stavíme zařizujeme

bydlíme

[online].

[cit.

2012-05-05].

Dostupné

z:

http://www.mujdum.cz/rubriky/interier/oaza-klidu-na-hlavnim-nadrazi-vpraze_853.html#alltext [23]

Lavice, křesla do poslucháren, čekáren... In: Interier group [online]. [cit. 2012Dostupné

05-05].

z:

http://www.interiergroup.cz/cs/e-shop/zidle/lavice-kresla-do-

cekaren-poslucharen [24]

7 types of commercial interiors. In: Omg projects: commertial interiors [online].

2012

[cit.

2012-05-05].

Dostupné

z:

http://www.omgprojects.com.au/types-of-

commercial-interiors [25]

Zátky do trubek. In: Plastové součástky [online]. 2007 [cit. 2012-05-07].

Dostupné

z:

http://www.plastovesoucastky.cz/index.php?hash=9ee6b824a3fe69d7ec21cc18bc7624d d&grpid=292

46

13 Seznam obrázků a tabulek

Obrázky Obr. 1: Provozní schéma výpravní budovy

[13]

7

Obr. 2: Reprezentační salón – Praha Hlavní nádraží [14]

11

Obr. 3: Reprezentační salón – Praha Hlavní nádraží [14]

11

Obr. 4: Reprezentační salón – Praha Masarykovo nádraží [14]

11

Obr. 5: Reprezentační salón – Praha Masarykovo nádraží [14]

11

Obr. 6: Salónek v Dejvicích [14]

12

Obr. 7: Antropometrické parametry [7]

13

Obr. 8: Faktory určující kvalitu návrhu sedacího nábytku [3]

14

Obr. 9: Parametry lavice [3]

16

Obr. 10: Způsoby sezení na lavici [10]

16

Obr. 11: Rozměry lavice [10]

17

Obr. 12: Tandem Sling Seating [4]

18

Obr. 13: Tandem shell rating [15]

19

Obr. 14: Tandem shell rating [4]

19

Obr. 15: Airport [4]

19

Obr. 16: Seville [4]

20

Obr. 17: Ensemble [4]

20

Obr. 18: Piano [16]

21

Obr. 19: Toast [17]

21

Obr. 20: Suburban train seating [18]

21 47

Obr. 21: New wave [19]

22

Obr. 22: New wave [19]

22

Obr. 23: Le Centquatre, Paříž 2009 [20]

22

Obr. 24: Club Transmediale, Berlín 2009 [20]

22

Obr. 25: BERNÙ® AERO WOOD [21]

23

Obr. 26: SETZ™ CLUSTER [21]

23

Obr. 27: Oáza klidu [22]

23

Obr. 28: Lavice DINO M/R2+ST [23]

24

Obr. 29: Lavice NELA /3 [23]

24

Obr. 30: Lavice STEP L-3 [23]

24

Obr. 31: Lavice SAXO - 3S [23]

24

Obr. 32: Skica 1

26

Obr. 33: Skica 2

26

Obr. 34: Skica 3

27

Obr. 35: Skica 4

27


28


28

Obr. 38: Skica kotvení

29

Obr. 39: Skica kotvení

29


30


30

Obr. 42: Základní rozměry sedacího prvku

30

48


31


31


31


31

Obr. 47: Skica finálního návrhu

32


32


33


33


33

Obr. 52 – Obr. 63: Barevné varianty

34

Obr. 64: Prostorové požadavky na železničních nádražích [9]

36

Obr. 65: Rozměry středního kufru na kolečkách

36

Obr. 66: Prostor kolem lavice

37

Obr. 67: Prostor pro zavazadla a průchod mezi lavicemi

37


38


38


39


39

Tabulky Tab. 1: Rozměry lavice [10]

17

49

14 Seznam použitých zkratek TŽN

technická norma železnic

ČSD Československé státní dráhy ČD

České dráhy

ČSR

Československá republika

50

15 Přílohy Příloha č. 1: Výkresová dokumentace Seznam výkresů: 1. Výkres č. 001 2. Výkres č. 002 3. Výkres č. 003 4. Výkres č. 004

51

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Recommend Documents