MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

Floristika v historickém interiéru

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracoval

Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D.

Jiří Valenta

Lednice 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Floristika v historickém interiéru zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne Podpis diplomanta …………………………..

Poděkování: Velmi rád bych poděkoval paní Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph. D. za její odborné vedení a cenné rady při zpracování této bakalářské práce. Poděkování patří také pracovníkům Jihomoravského muzea ve Znojmě, především paní Aleně Komendové za cenné informace a pomoc při vyhodnocení výsledků měření, dále panu Jaroslavu Frecerovi a PhDr. Jiřímu Kacetlovi za ochotu a vstřícnost při poskytování informací a studijních materiálů a Bc. Anně Marii Drozdové za výběr a poskytnutí fotografií z archívu Jihomoravského muzea.

OBSAH 1. ÚVOD 2. CÍL PRÁCE 3. LITERÁRNÍ ČÁST 3.1. Historie znojemského zámku 3.2. Historie zámecké zahrady 3.3. Současnost znojemského zámku, interiéry a mobiliář 3.3.1. Florální motivy na znojemském zámku 3.3.2. Zobrazované květiny 3.3.3. Motivy vazačských prací 3.4. Historie používání květin 3.4.1. Renesance 3.4.2. Baroko 3.4.3. Rokoko 3.4.4. Klasicismus a empír 3.4.5. Biedermaier a romantismus 3.4.6. Secese 3.5. Vánoční období v historickém interiéru 3.6. Základní floristické styly 3.7. Techniky preparace květin a ostatního rostlinného materiálu 3.7.1. Sušení 3.7.1.1. Sušení rostlin zavěšených ve svazcích 3.7.1.2. Sušení rostlin ve vodorovné poloze 3.7.1.3. Sušení rostlin ve váze 3.7.2. Sušení umělým teplem 3.7.3. Preparace glycerínem 3.7.4. Skeletování 3.7.5. Sušení sypkými materiály 3.7.6. Sublimační sušení (kryosikace) 3.7.7. Lisování 3.7.8. Laminování 3.7.9. Voskování 3.7.10. Kandování 3.7.11. Stabilizované rostliny 3.8. Vlivy působení světla, vlhkosti a teploty v historických objektech a muzeích 3.8.1. Světlo 3.8.2. Teplota a vlhkost vzduchu

6 7 8 8 10 13 13 15 18 19 20 20 22 23 24 25 25 27 29 29 29 30 30 30 31 31 32 32 32 33 33 33 34 34 34 35

4. PRAKTICKÁ ČÁST 4.1. Hodnocení teplotních a vlhkostních podmínek 4.2. Návrhy historizujících aranžmá 5. ZÁVĚR 6. SOUHRN 7. RESUMÉ 8. POUŽITÁ LITERATURA 9. SEZNAM PŘÍLOH

37 37 37 46 47 47 48 50

1 ÚVOD V současné době se stále více historických objektů otevírá návštěvníkům. U staveb již přístupných je snaha o další zatraktivnění a rozšíření stávající nabídky. Jednou z takových historických staveb je i znojemský zámek s bohatou historií. Právě k tomuto objektu se vztahuje tato práce. V přízemí zámku se nachází expozice dávné historie Znojemska, zkrácený klasický prohlídkový okruh, ve velkém Sále předků se konají svatby a příležitostná koncertní vystoupení. V prvním patře zámku byla, až do právě probíhající rekonstrukce, umístěna expozice znojemské kameniny, střeleckých terčů a historických map. Zámek byl letos také poprvé otevřen v době akce Znojemský advent. Ke zútulnění historických interiérů během hlavní sezony a také v době adventní výstavy bylo navrženo a také realizováno celkem třináct historizujících aranžmá - devět z řezaných květin a sušeného materiálu a čtyři dobová vánoční aranžmá. Aby bylo možno co nejdéle uchovat krásu nejenom sušených květin, v aranžmá bylo nutno zjistit a zhodnotit podmínky daných místností, především teplotu, relativní vzdušnou vlhkost a světelné podmínky. Měření probíhalo po dobu jednoho roku v sále se stejnou orientací a o přibližně stejné velikosti jako jsou místnosti, ve kterých byla aranžmá umístěna. Výsledky této práce by mohly pomoci i při tvorbě aranžmá v ostatních historických objektech s ohledem na jejich abiotické podmínky.

6

2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je: 

Charakterizovat historický objekt – znojemský zámek, přiblížit jeho historii, sloh, zaměřit se na interiéry a mobiliář



Popsat světelné, teplotní a vlhkostní podmínky daného interiéru



Navrhnout aranžmá, která by odpovídala estetickým a funkčním požadavkům vybraného interiéru



Navržená aranžmá realizovat a pořídit jejich fotodokumentaci

7

3 LITERÁRNÍ ČÁST

3.1

Historie znojemského zámku

Na místě současného znojemského zámku na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí stával od 1. poloviny 11. století hrad. Ve stejné době vznikla v jeho těsné blízkosti rotunda Panny Marie, od 13. století zasvěcená také svaté Kateřině. V době kolem roku 1134 ji dal znojemský kníže Konrád II. a kněžna Marie Srbská vyzdobit obrazy znázorňující genealogii českých a moravských Přemyslovců. Rotunda je dnes národní kulturní památkou. Ve 13. století prožíval znojemský hrad období svého rozkvětu. Stal se centrem krajské správy a soudu, často zde pobývali čeští králové a moravská markrabata. V roce 1327 v době jednání Jana Lucemburského s rakouským vévodou při bujarých radovánkách vyhořela část hradu a města. Jan Lucemburský byl posledním českým králem, který častěji pobýval na znojemském hradě. Ve 2. polovině 15. století byl hrad přebudován a vystavěn ještě výše k ostrohu. V roce 1437 dal císař Zikmund na hradě uvěznit svou manželku Barboru Celskou a ve Znojmě také sám 9. prosince téhož roku zemřel. V roce 1453 přebýval ve Znojmě Ladislav Pohrobek a za přítomnosti Jiřího z Poděbrad zde bylo rozhodnuto o jeho zemském správcovství v Čechách. V dalších letech význam znojemského hradu začal upadat. Krátce zde pobývala královna Marie, vdova po Ludvíku Jagellonském, pak královna Anna, manželka Ferdinanda I. Od roku 1534 byl hrad nepřetržitě zastavován. Mezi jeho dočasné vlastníky patřil Václav Meziříčský z Lomnice, Kryštof z Althanu, Václav Krajíř z Krajku a pozdější předák moravských odbojných stavů Vilém z Roupova. V roce 1621 byl Vilémovi za účast na stavovském povstání hrad zkonfiskován ve prospěch zemské komory Markrabství moravského, zatímco příslušenství hradu připadlo znojemské jezuitské koleji. V roce 1642 se sice shromáždila ve Znojmě početná armáda pod vedením arciknížete Leopolda Viléma, která měla bojovat se Švédy, ale když se v roce 1645 objevil před 8

branami generál Torstenson, nebyl zde nikdo, kdo by město bránil a tak Švédové hrad i město obsadili. Obsazení města Švédy znamenalo jeho hospodářský úpadek a definitivní konec slávy znojemského hradu, který panovníci znovu udělovali lénem. Hrad chátral, až jej císař Josef I. v roce 1710 udělil lénem hrabatům z Deblína. Tak se stal hrad vrchnostenským majetkem, pouze jeho malá část s rotundou připadla městu. Ve 20. letech 18. století nastalo v hradním areálu horečné budování. Zatímco město přestavělo konírny, část hradní budovy a pivovar, Maxmilián z Deblína odklidil zbytky hradu prostor nivelizoval a na východní straně vystavěl zámek, do něhož byly pojaty některé části starého hradu.

Obr. 1 Současný vstup do zámku – pravé křídlo (Valenta, 2011)

Zámek byl vystaven v letech 1710 až 1721 a za jeho architekta je označován J. B. Fischer z Erlachu. Budova má trojkřídlou dispozici a její fasády byly později částečně přeměny v duchu klasicismu viz Obr. 1.

9

Stavbou zámku se Deblínové zadlužili. Smrtí Františka Josefa z Deblína rod vymírá, zámek připadá opět panovníkovi a na jeho popud se mění od roku 1784 ve vojenskou nemocnici. To fakticky znamenalo zrušení léna a rozprodání zámeckého inventáře. Cenné sbírky obrazů, keramiky, porcelánu, zbraní a knihovna byly prodány za minimální ceny, zčásti do vídeňských muzeí. Nádvoří zámku se změnilo v rozhlednu. V době 1. světové války se v zámku nacházel vojenský lazaret. V roce 1865 získalo prázdný zámek město Znojmo a postupně sem umístilo Jihomoravské muzeum. Tomuto účelu slouží dodnes. Z původního zámeckého interiéru se zachovala především vstupní hala „Sál předků“, který slouží v současnosti jako svatební síň (Horák a kol., 1981). 3.2

Historie zámecké zahrady

Na spodním nádvoří se za Deblínů nacházela francouzská zahrada. Plány ani jiné podrobnější vyobrazení se bohužel nedochovaly. Existuje pouze jediný záznam, jak asi zahrada vypadala, a to na vedutě Znojma z doby kolem roku 1740. Tento obraz pochází ze sbírek šlechtice Dismase z Hofferu viz Obr. 2. Z vyobrazení je patrné rozdělení plochy do čtyř pravidelných polí se středovým jezírkem s fontánou. Jezírko ovšem bez původní sochy se dochovalo do dnešních dnů. Podrobnější

popis

zahrady

vzhledem

ke

schematičnosti vyobrazení není možný.

Obr. 2 Výseč z obrazu veduta Znojma (Sbírka Dismase z Hofferu, 1740)

10

Na historických fotografiích ze sbírek Jihomoravského muzea ve Znojmě je patrný alespoň částečný vývoj úprav zámecké zahrady v pozdějších letech. V době kdy v zámku byla umístěna vojenská nemocnice, byla zahrada zrušena a prostor upraven pro potřeby zotavujících se vojáků. Na fotografii z doby kolem roku 1900 je prostor upraven mlatovou úpravou, okolo kamenné zídky jsou vysázeny kaštany a javory. Před nimi se nacházejí dřevěné treláže porostlé pnoucími růžemi viz Obr. 3.

Obr. 3 Pohled na dolní nádvoří zámku s vojáky a ošetřovateli okolo roku 1900 Na další fotografii z roku 1927 v době konání Moravské zemské výstavy jsou už treláže porostlé břečťanem tak, že tvoří neprostupnou živou stěnu viz Obr. 4.

Obr. 4 Pohled na dolní nádvoří zámku z roku 1927

11

Poslední historická fotografie je z roku 1947 a vznikla při příležitosti návštěvy tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše na zámku. Treláže jsou bez břečťanu, pozadí tvoří již vzrostlé kaštany a javory. Na nádvoří je jako dominanta, kromě zámecké studny s rumpálem, zachycen Divišův bleskosvod. Kolem něho je upravený květinový záhon viz Obr. 5. Bleskosvod byl později přemístěn do nedalekých Přímětic, kde na místní faře Prokop Diviš působil a kde se dodnes nachází jeho památník.

Obr. 5 Pohled na dolní nádvoří zámku s bleskosvodem Prokopa Diviše

V dalších letech vzniklo několik plánů na úpravu nádvoří – jako místa pro koncerty a jiné společenské události. Avšak na konečnou úpravu „zámecká zahrada“ zatím čeká – viz Obr. 6 a 7.

Obr. 6 a 7 Současný stav zámeckého nádvoří (Valenta, 2012)

12

3.3

Současnost znojemského zámku, interiéry a mobiliář

V zámku se nachází několik samostatných sbírek – historické vykopávky, sbírka znojemské kameniny, sbírka historických map, střeleckých terčů, samostatná expozice k historii znojemské rotundy - a prohlídkový okruh, který lze nazvat „Procházka staletími“. Protože autentický mobiliář není k dispozici, je zde uspořádáno muzejním způsobem několik interiérů různých historických slohů. Zastoupena je zde renesance, baroko, rokokový i klasicistní interiér, měšťanský biedermeierovský pokoj, ložnice ve stylu Ludvíka Filipa – tento styl bývá často označovaný jako druhé rokoko a selská jizba ze Znojemska z 2. poloviny 19. století. Nábytek z malé části pochází ze sbírek Jihomoravského muzea, ale většinou se jedná o výpůjčky z muzeí a ostatních zámků nebo dary soukromých osob. Doplňky jako obrazy, sklo, kamenina, cínové nádobí, porcelán a jiné jsou z bohatých depozitářů Jihomoravského muzea a většinou mají také původ na Znojemsku. Sály a místnosti neodpovídají svým vybavením jen jednomu historickému slohu. Jedná se o určité výseče místností, vzájemně od sebe oddělených. V jednom sále se zde tedy potkáme s více historickými slohy. Výhodou těchto malých expozic je ovšem zase bezprostřední možnost srovnat rozdíly různých období, druhy a typy nábytku, doplňků, způsoby dekorování a řemeslné zpracování. Zámek v poslední době prochází rozsáhlou opravou všech střech a po jejím dokončení se počítá s dalším rozšířením výstavních expozic.

3.3.1

Florální motivy na znojemském zámku

Znojemský zámek je co do zdobnosti do jisté míry negativně poznamenán svou historií. Bohužel se nedochoval žádný nákres ani slovní popis uspořádání pokojů a jejich vybavení, výzdoba ani seznam nábytku či jiných předmětů. Můžeme se pouze domnívat, že pokoje byly jistě honosně vybaveny v duchu baroka a nastupujícího rokoka, aby podtrhly reprezentativnost celého sídla, které mělo odpovídat postavení 13

jeho majitele. Z původních motivů zachovaných do dnešních dnů existují florální prvky na největší nástropní fresce J. M. Fisséa z roku 1720. Střed vyplňují alegorie Čech, Moravy a Slezska, po obvodu jsou v medailonech ideální portréty českých panovníků o Přemyslovců až po Habsburky. Některé portréty věnčí girlandami květů malí andělíčci nazývaní též putti. V girlandách jsou v zeleni vymalovány barokní stylizované růže různých barev viz Příloha 1, Obr. 1. Motiv růží se v celém zámku vyskytuje ještě mnohokrát. Barokní kamna ukončená vázou na vonné látky jsou zdobena plastikou ovíjejících se růží viz Příloha 1, Obr. 2, na rokokové žardiniéře se objevují stylizované kvítky planých růží viz Obr. 13, látková výplň zástěny před krbem v rokokové expozici je vyšita větvičkami růží s poupaty viz Příloha 1, Obr. 3 a 4. Rozety, kterými je zdobena malovaná renesanční skříň vychází ze stylizovaného květu růže viz Příloha 1, Obr. 5. Nejkrásněji je růže zpodobněna na velkém

obraze

zátiší

s bohatou

růžovou

kyticí

ve

váze.

Obraz

doplňuje

biedermaierovský měšťanský pokoj a rovněž i zlacený rám je v rozích zdoben zlatými listy, viz Příloha 1, Obr. 6. Z dalších květin, které se jako dekor v zámku objevují, je to drobný květ hvozdíku pokrývající povrch žardiniéry na vysoké noze – znojemská kamenina z 2. poloviny 19. století viz Příloha 1, Obr. 7 a 8. Motiv, který lze objevit na jednom z mála dochovaných štukových stropů v přízemí zámku, je slunečnice viz Příloha 1, Obr. 9. Ornament tvoří tzv. rozviliny – což jsou asymetrické ornamentální rostlinné motivy, vycházející z úponků a akantových listů. Objevují se v renesanční ale především v barokní ornamentice. Rozvilinový motiv je často doplňován motivy květů a stuh, viz Obr. 9.

Obr. 9 Motiv akantového listu a rozviliny (Togner, 1993)

14

Toto zdobení je patrné nejen na renesanční truhle z konce 16. století, kde jej doplňují ještě vinné hrozny, ale také například jako ozdoba oken na zahradním průčelí zámku viz Příloha 1 Obr. 10. K doplnění výčtu florálních motivů vyskytujících se ve znojemském zámku je třeba zmínit také textil. Interiéry historického okruhu jsou ukázkově doplněny textilem, který stylově odpovídá době. Na čalounění historického nábytku a ubrusech je možno některý květinový motiv rozpoznat. Květiny patřily k oblíbeným vzorům na výšivkách a tkaninách, například vyšívaný ozdobný polštářek s věnečkem pestrobarevných aster doplňující biedermaierovský interiér viz Příloha 1 Obr. 11. V prvním patře se ve dvou sálech na stěnách nachází zachovalá rozměrná iluzorní malba romantického parku s fontánou, květinami, stromy a dominantní smuteční vrbou. Motiv smuteční vrby dokonale odpovídá duchu 2. poloviny 19. století, období romantických historizujících stylů. Malba vznikla v době, kdy v zámku již sídlilo Jihomoravské muzeum viz Příloha 1 Obr. 12.

3.3.2

Zobrazované květiny

Popis květů zobrazovaných ve florálních motivech z hlediska jejich historického posouzení je uveden především v díle Dějiny květin O. Smrže z roku 1923.

Růže - Rosa Právem nazývaná „Královnou květin“. Takto ji pojmenovala přede dvěma tisíci lety antická básnířka Sapfó. Její původ je ale mnohem starší, starší než lidstvo samo. Zkameněliny růže se našly až ve třetihorách v oligocenu. Dendrolog Koch vysvětluje, že každá ze čtyř velkých skupin národů Asie měla svoji zvláštní růži, kterou si při stěhování národů vzala s sebou, a tak se růže rozšířily do dalších kontinentů. Indoevropský kmen miloval stolístku (Rosa centifolia) a růži nízkou (Rosa galica), arabsko-semitský kmen růži tureckou (Rosa damascena) a pižmovou (Rosa moschata). Kmen turecko-mongolský obdivoval růži žlutou (Rosa lutea) a oblast východní Asie, zvláště Čína, je vlastí růže indické a čajovky (Rosa thea). Toto jsou nejstarší typy růží, které se dále křížily a šlechtily. Květ růže prochází všemi kulturami starých i nových národů a všude je opředen krásnými bájemi a legendami. 15

Růži opěvují básníci, stala se symbolem horoucí lásky. Křesťanství ji z počátku odmítalo jako pohanský přežitek, časem ji však církev vzala na milost a červená růže se stala symbolem krve Kristovy, růžové věnce symbolem mučednictví. Květ, který byl v Egyptě zasvěcen Isidě, v Řecku Afroditě, přešel v plné míře do křesťanské symboliky a růže se stala hlavním synonymem pro Pannu Marii. Není divu, že při své oblibě byla růže ve středověku vysoce ceněna jako lék proti různým chorobám, používala se v kosmetice, jako oblíbená „růžová voda“, v gastronomii se zužitkovávaly jak růžové lístky, tak i šípky. V oblibě ji měli vedle básníků i malíři, byla rovněž častým heraldickým znakem. V Českých zemích měl pětilistou šípkovou růži hned ve čtyřech barvách mocný rod Vítkovců (Smrž, 1923).

Karafiát – Dianthus Lidový název „hřebíček“ vznikl z podobností ke květu indického hřebíčkovce – aromatického koření. Ze staroslovanského gvozdij neboli hřebíček je zase odvozen správný český název hvozdík. Je to velmi obsáhlý rod, který zahrnuje letničky, dvouletky i trvalky. Planě rostoucí hvozdíky objevil Ludvík IX. na křížové výpravě při obléhání Tunisu v roce 1270. Křižáci jej přivezli do Francie, zde se začal šlechtit a dosáhl takové obliby, že se stal francouzskou národní květinou. Červený karafiát se stal symbolem udatenství a lásky, později se stal symbolem dělnictva. Francouzští royalisté – přívrženci monarchie – nosili na svém šatu karafiát bílý. Největší obliby dosáhl karafiát ve Francii v 17. století. Vstoupil i do umění, mnoho osobností se nechalo portrétovat s karafiátem v ruce, v roce 1532 již s velkými plnými květy. Na obrazech holandských mistrů jsou karafiáty namalovány s takovou věrností, že lze dobře rozlišit jednotlivé druhy. Karafiát zdomácněl i v českém lidovém prostředí, objevuje se na výšivkách i písních (Smrž, 1923).

16

Slunečnice – Helianthus annus Pochází ze Severní, Střední a Jižní Ameriky. Její latinské jméno je odvozeno z řeckých slov hélios - slunce a anthos – květ, tedy sluneční květina. Do Evropy ji přivezli na počátku 17. století (Krejčí & Klimo, 1973). Od té doby se stala oblíbenou květinou, později i hospodářskou rostlinou. Objevuje se v bohatých renesančních, barokních i rokokových aranžmá a její obliba se periodicky vrací do dnešních dnů.

Paznehtník – Acanthus longifolius Trvalka pocházející z Balkánu, rozšířena je hlavně v Dalmácii. Rostlina dorůstá 80 – 100 cm. Tvoří nevětvené vzpřímené lodyhy, listy jsou až 60 cm dlouhé, hluboce vykrajované. Květy jsou pyskaté, purpurově růžové ve vzpřímených latách. Jemně vykrajované květní listeny jsou oblíbený dekorační prvek už od dob Antiky. Objevují se na hlavicích korintských sloupů, v pozdějších dobách se vyskytují v nábytkářství, štukatérství i malbě jako součást ornamentů v různých kombinacích (Vaněk, 1941).

Hvězdice, vytrvalá astra – Aster Původní název těchto květin, které se dostaly do Evropy na počátku 18. století, byl Calistephus – což v řečtině znamená krásný věnec. Charles Linné jméno změnil na Aster a Calistephus se používá pouze pro její botanicky příbuznou letničku astru čínskou. Vytrvalé astry, které u nás zdomácněly, pochází většinou ze Severní Ameriky. Kvetou od konce léta až do zámrazu a jejich úbory, ve všech barvách kromě žluté, jsou oblíbeným zpestřením všech zahrad. Jsou také cennou květinou k řezu. V přírodě se vzácně vyskytuje Aster amellus – mimo jiné také poblíž Znojma na březích řeky Dyje (Smrž, 1923).

17

3.3.3

Motivy vazačských prací

Kromě jednotlivých květin, které se objevují v dekorech, v malbě na stěnách, řezbě na nábytku či plastice na kamnech a užitkových předmětech, je možné v zámku objevit i celé vazačské práce. Je to feston, který se objevuje v dekoru ložnice z 2. poloviny 19. století – viz Příloha 1 Obr. 13, motiv girlandy na velké fresce ve vstupním sále a konečně věnec, který je vyšitý na ozdobném polštářku v biedermeierovském interiéru.

Feston ston viz Obr. 9 se objevuje se v antice, jeho hlavní použití bylo při slavnostech a Objevuje se v antice, jeho hlavní použití bylo při slavnostech a obřadech. Zavěšoval se na stěny nebo nad vchod. Bývá většinou jednou prověšen, uprostřed zesílen a více zdoben. Po stranách má dva kyjovité přívěsky nebo věnečky viz Obr. 9. Často bývá propleten stuhami. Oblíbený byl i v baroku

a

jeho

motiv

se

s přestávkami objevuje dodnes. Obr. 9 Feston (převzato Festony a girlandy, Vaňková, 2011)

Girlanda Girlanda viz Obr. 10 patří spolu s festonem k nejstarším floristickým pracím. Používala se a stále používá ke zdobení interiéru i exteriéru. Může vznikat vázáním, proplétáním, v současnosti i vypichování, lepením nebo skobičkováním. Vyskytuje se zvláště při lidových slavnostech ve formě copu, navlékaného řetězu nebo snítky. V renesanci a baroku byla často zdobena plody a vinnými hrozny. Obr. 10 Girlanda (převzato Sušené květiny, Hillier & Hilton,2004) 18

Věnec Věnec viz Obr. 11 se objevuje již u starých Sumerů, asi 2600 let př. n. l. jako ozdoba hlavy ze zlatých lístků. V Řecku a Římě věnce nejprve sloužily jako ozdoba hlavy božstev – bůh Slunce Apollón byl zdoben vavřínovým věncem, bohyně Afrodita a římská Venuše věncem z myrty. Současně s bohy se věnci na hlavách zdobili panovníci, později se věnce zavěšené na hrudi objevili u válečných

hrdinů,

vítězů,

později též pěvců, básníků a učenců. Na počest Dionýsa, řeckého

boha

vína

plodnosti, se vázaly

a

kulaté

věnce z rákosu, na kterých se pestrými

stuhami

připevňovaly letorosty révy vinné.

Jeho

obliba

nepominula ani přes staletí a trvá dodnes (Jaša, 2002). Obr. 11 Věnec (převzato Věnce, Vaňková, 2011)

3.4

Historie používaných květin

Na znojemském zámku, jak již bylo dříve zmíněno, se nachází několik ukázkových interiérů z různých historických období. Zaměřme se na stručnou charakteristiku jednotlivých historických slohů, zvláště na úlohu květin v dané době.

19

3.4.1

Renesance

Slovo renesance vzniká z italského slova rinassimento – znovuzrození. Objevuje se již ve 14. století, dále se rozvíjí a šíří v 15. a polovině 16. století. Nakonec definitivně mění tvářnost Evropy. Navozuje na antickou kulturu ve všech jejích složkách (Debicki, 1998). Květiny se stávají běžnou a velmi oblíbenou součástí života. Aranžují se do velkých a bohatých kytic, které se rozmisťují na podlahy, truhly parapety i police. Květiny se uplatňují také jako přízdoby šatů a účesů. Znovu získává oblibu girlanda, která se kromě květin zdobí plody, především vinnými hrozny. Rovněž slavnostní tabule se neobejde bez květinových aranžmá, často se zdobí i jednotlivé chody na mísách. Zajímavostí je, že nádoby, bohatě zdobené vázy i široké žardiniéry se aranžují tak, aby květiny či zeleň nezakrývaly dekor. Oblíbenými květinami se kromě růží – opět znovuobjevených po době gotiky, kdy byly často opomíjeny – stávají kosatce, lilie, orlíčky, kopretiny, chrpy, fialky, ostrožky a slunečnice. Od 2. poloviny 16. století se objevují také dosud neznámé cibuloviny, které se do Evropy dostávají z Blízkého východu. Nejvýznamnější místo mezi ni mi zaujímá tulipán (Rabušic, 2011).

3.4.2

Baroko

Slovo barroco pochází z portugalštiny a označuje orientální perly nepravidelných tvarů. V kultuře se dá vymezit koncem 16. století až do šedesátých let 18. století. Ovládá, až na francouzskou výjimku, celou Evropu. Charakteristická je pro něj teatrálnost, oslnivost. Základní linií se stává křivka (Debicki, 1998).

20

Barokní aranžmá jsou velmi bohatá a pompézní, vyjadřují se velkým množstvím květů a širokým sortimentem. Oblíbené jsou

veliké

párové

dekorace,

umístěné na podlaze, menší pak na stole. Vyrábí se speciální nádoby

na

květiny,

kromě

žardiniér, viz Obr. 12, známých již z renesance jsou to delfské tulipánové vázy s pěti nebo více otvory, určené vždy pro jeden květ tulipánu (Rabušic, 2011). Obr. 12 Barokní kovová žardiniéra (Valenta, 2012)

Barokní vazby zobrazované na obrazech nelze vnímat jako přesné zobrazení skutečných kytic, malíři si vazby přizpůsobovali podle svých představ, na plátnech se tak vedle sebe objevují květiny, které by se ve stejném ročním období nikdy nepotkaly, nebo též květiny „upravené“, například fialky s nepřirozeně dlouhými stonky (Bernadová, 2008). Oblíbenými květinami byla růže stolistá, slunečnice, lilie, kosatec, měsíček, pivoňka, tulipán, karafiát, mák, ostrožka, řebčík, sasanka a orlíček (Rabušic, 2011). S obdobím baroka je neoddělitelně spjata žardiniéra.

Žardiniéra Jinak též jardiniera či jadriniere. Slovo pochází z francouzštiny a označuje nízkou širokou vázu nebo též stolek na květiny. Objevuje se v renesanci, tehdy ponejvíce z kovu, ve tvaru oválné mísy nebo tzv. gondoly. Vždy byla, tak jako všechny historické ozdobné nádoby, bohatě zdobena a květiny se do ní vkládaly tak, aby nezakrývaly dekor. V baroku a později i rokoku žardiniéra přetrvala, kov postupně nahradil porcelán v jemných pastelových barvách. Květiny kopírovaly tvar žardiniéry a celé aranžmá bylo předchůdcem dnešní dekorace jídelních stolů nazývané parter. Pouze velikost se zmenšila, jídelní stoly v historii byly podstatně větší. Svoji oblibu a časté použití si 21

žardiniéra získala zvláště proto, že na rozdíl od vysokých váz, nepřekážela stolujícím ve výhledu. V době první republiky, která velmi přála bohatým a propracovaným vazačským pracím dostala „jardiniera“ ještě jiný rozměr. Často se sesazovala do podoby malé zahrádky s kvetoucími hrnkovými rostlinami, doplněna kapradinami a asparágusem viz Obr. 13. Pro svou trvanlivost byly tyto práce

oblíbeným Novému

k Vánocům, Velikonocům, jmeninám,

dárkem

Svátku

roku,

narozeninám, matek

a

podobným příležitostem (Vaněk, 1941).

Obr. 13 Žardiniéra vyplněná konvalinkami, bramboříky, zeleň tvoří Selaginella (Vaněk, 1941)

3.4.3

Rokoko

Je na rozdíl od monumentálního baroka rozmarné, impulzivní a plné života. Objevuje se v době od 20tých do 60tých let 18. století. Jeho název vznikl zkomoleninou z původního rocaill, což je název pro mušli nebo napodobeninu jeskyně (Debicki, 1998). Se změnou barokních interiérů v rokokové – vzdušnější s menším množstvím odlehčenějšího nábytku – bylo třeba pozměnit i styl aranžování květin. Kompozice jsou volnější, pastelových barev, více se využívaly květiny jemnějšího či převislého růstu – pomněnky, orlíčky, drobné růže, hrachory, svlačce, lichořeřišnice, doplněné břečťanem nebo větvičkami s drobnými plody. Oblíbeným materiálem na nádoby se stává jemný porcelán, nádoby mají tvar mušlí, listů nebo košíčků viz Obr. 14 Porcelánová žardiniéra z období rokoka. 22

Květiny jsou aranžovány do bohatě dekorovaných čínských váz. Květinami se zdobily šaty, účesy, také interiéry,

zámecké

zahrady

při

slavnostech i kočáry. Při výzdobě tabulí bylo zvykem prokládat porcelán a sklo mísami s ovocem a girlandami květin (Rabušic, 2011). Obr. 14 Porcelánová žardiniéra z období rokoka (Valenta, 2012)

3.4.4

Klasicismus a empír

Od 2. poloviny 18. století pod vlivem osvícenství vzniká sloh zvaný klasicismus. Osvícenství a jeho hlavní představitelé Jean Jacques Rosennau a spisovatel Voltaire hlásají návrat k přírodě, volnosti a harmonii. Projevuje se zde velká inspirace antikou (Debicki, 1998). Se změnou společenskou, především Francouzskou revolucí, se mění stavební sloh, zařízení interiérů, móda, rovněž i styl aranžování květin. Dochází k výrazné změně, počet květů se snížil a tvar celkového aranžmá se zjednodušil. Květiny se aranžují do jednoduchých nádob z kameniny, nebo střídmě zdobeného porcelánu, oblíbené byly ovšem i poháry z křišťálu zdobeného zlatem. Mezi typické květiny této doby patří kopretiny, cínie, prvosenky, konvalinky, divizny a sasanky. Více než květiny aranžované v nádobách získaly opět svou popularitu staré vazačské práce, girlandy a věnce. Začínají se prosazovat rostliny v květináčích, jako dar místo kytic a také jako rostliny rozestavěné na parapetech či balkonech. K nejdůležitějším patřily hortensie, kamélie a fuchsie.

23

Na počátku 19. století se objevuje sloh zvaný empír. Jeho název je odvozen od slova empire – císařství. Vzniká v době, kdy se Napoleon Bonaparte nechal korunovat francouzským císařem v r. 1804. Proto bývá též nazýván císařský sloh. Vazby jsou monumentální, většinou tvoří pyramidy ve vázách připomínajících antiku. Zeleně se používá minimálně, pouze listy palem nebo pozlacené listy vavřínu. Menší vazby se aranžovaly opět ve tvaru pyramid do nádob z bílého porcelánu (Rabušic, 2011). 3.4.5

Biedermaier a romantismus

V době mezi 20. a 40. lety 19. století vzniká v Německu a Rakousku nový styl – biedermeier. Někdy bývá označován také jako měšťanský styl. Květiny v květináčích, které se začínaly objevovat v době empíru, v domech cela zdomácněly. Vedle fuchsií a kamélií byly oblíbené pelargonie, myrty a rozmarýny. Styl aranžování a vázání květin se změnil. Z této doby se nám do dnešních dnů dochoval typ pevně uvázané kulaté kytice s manžetou - „biedermaierka“. Dodnes se tento typ kytice, i když ve volnějším provedení, používá zejména ve svatební floristice jako kytice pro nevěstu a družičky nebo též jako dárkové kytičky pro malé děti. Druhým typem byly tzv. Makartovy kytice. Objevují se na plátnech rakouského malíře Hanse Makarta (1840 - 1884). Vyznačují se velkou dekorativností, používaly se exotické sušené rostliny, palmové listy a traviny, často doplněné pavími nebo pštrosími pery. Podle předloh na plátně byly kytice velmi přesně kopírovány z živého, či sušeného materiálu, aby se staly důstojným doplňkem biedermeierovských interiérů (Wegener, 1994). V 19. století se veliké oblibě těší romantismus „návrat do idylických starých časů“. Kromě literárních děl, tvorby malířů a ostatních umělců se projevuje ve stavebnictví také vznikem tzv. pseudohistorických stylů. V květinové tvorbě se projevuje návratem k přirozeným původním květinám pěstovaným v zahradách (řeřichy, astry, pomněnky), které se ukládaly do nádob a jejich výběr a uspořádání nepodléhá žádným pravidlům. Kromě oblíbených kamélii, které se používají jako nepostradatelná ozdoba šatů a účesů, se velké přízni těšila nová květina – jiřina (Rabušic, 2011). 24

3.4.6

Secese

Umělecký styl z přelomu 19. a 20. století. Secesí bývá označován pouze v rakousko – uherských zemích, včetně Čech a Moravy. Ve světě bývá spíše často označována Art Nouveau – Nové umění. Typická je pro ni stylizace, bohatý ornament a plynulá křivka odvozená z přírodních motivů. Charakteristické jsou vysoké štíhlé vázy s opalizujícím povrchem nebo naopak džbány s matným povrchem zdobené motivy ptáků a květin. Vlastní dekorace jsou jednoduché jen z několika květů, doplněné zajímavou zelení či pavími pery. Mezi oblíbené květiny patří lilie, chryzantémy, kosatce, růže, máky, svlačce a šeříky (Rabušic, 2011).

3.5

Vánoční období v historickém interiéru

Řada historických objektů se dnes návštěvníkům otevírá v dříve netradiční dobu, především v čase adventním a vánočním. Moderní vánoční floristika nám v posledních letech nabízí neuvěřitelně širokou škálu možností, především, co se týká doplňkových materiálů, také sortiment živých rostlin se rozšířil. Práce v historických interiérech má ovšem svá specifika a zdaleka ne všechno je možno použít. Je třeba zohlednit nejen sloh daného interiéru, ale také jeho teplotní podmínky, zvláště pro živé květiny by v nevytápěných místnostech mohl nastat velký problém. Většina efektních doplňků vhodných do moderních interiérů je zde také tabu. Při dekoraci historických prostor lze zvolit dvojí cestu - buď aranžmá v historickém duchu, anebo typ moderní práce, která ovšem nesmí působit rušivě, ale daný interiér, byť ne zcela dobově, ale přesto vhodně dotváří. Většina klasických aranžmá bývá zhotovena technikou vypichování nebo vázání. Můžeme vycházet z vazačských prací, typických pro dané období. Do renesančního a barokního interiéru je vhodná girlanda z chvojí, zdobená šiškami, používaná, i v dalších historických stylech, je vypichovaná váza, stojan i žardiniéra. V současnosti je možno použít nové techniky, například lepení, často je používaná tzv. crush technika, doplněná živými květinami. 25

Při skutečně historické vazbě je nutno si

klást otázku, jak se vlastně Vánoce

v dřívějších dobách projevily v interiérech. Zvláštností je, že existují celkem podrobné zprávy, jak vypadaly Vánoce v selských chalupách, ale o dekoracích v šlechtických nebo bohatých měšťanských domech, máme do 19. století pouze nejasné představy. K Vánocům neodmyslitelně patří barborky. Jsou to rozkvetlé třešňové větvičky. Větvičky jehličnanů se používaly k výzdobě interiérů i okolí domů. Nejoblíbenější vánoční rostlinou bylo a dosud je jmelí – Viscum. Velký význam měla i ostatní vánoční symbolika ukrytá v plodech: jablko – symbol života, ořechy a suché ovoce – hojnost a zdraví. Ve šlechtickém prostředí je ovšem nutné vzít v úvahu, že od doby pobělohorské žilo v Čechách a na Moravě mnoho rodů z Německa, Rakouska, Itálie, Francie a Slovinska. Jejich členové si s sebou přinesli jistě vánočních zvyky i ze své domoviny. Není tedy zcela jisté, že první vánoční stromeček spatřily Čechy až v roce 1812, když už v polovině 17. století zdobili ozdobené stromečky šlechtické zámky v Alsasku. (Vavřínová, 2001). Z rostlin, které dle historických pramenů patřily k Vánocům vedle kvetoucích třešňových ratolestí to byly také větvičky broskvoní, bříz, jabloní, výhonky chmelu v Itálii oblíbený muškát – Pelargonium, růže, bílá glastonburská trnka a zlatice – Forsythia. V anglosaských zemích si vánoce neumí představit bez cesmíny – Ilex, břečťanu – Hedera a cypřiše – Cupressus. V současné době mezi typické vánoční květiny řadíme hrnkové pointzetzie – Euphorbia pullcherima, vánoční kaktus – Schlumbergera, bramboříky – Cyclamen, rychlené hyacinty – Hyacinthus a řezané rychlené konvalinky – Convalaria. Použít se ovšem dají i ostatní květiny. V chladných zámeckých interiérech volíme květiny s ohledem na již dříve zmíněné teplotní podmínky. U nás i v Evropě oblíbená vánoční hvězda – Euphorbia pullcherima, často nazývaná „sluneční květina zimy“ (Lersch, 1998) je sice velmi krásná, ale také choulostivá a při změně teploty vydrží bez újmy maximálně 2 až 3 dny. Mnohem odolnější a pro vazače vděčnější je použít do aranžmá chryzantémy – Chrysanthemum, či bramboříky, jejichž chladná krása spolu s porcelánově křehkými květy celý interiér rozzáří.

26

3.6

Základní floristické styly

Ve floristice můžeme vysledovat čtyři základní styly práce: dekorativní, formálně lineární, vegetativní a konstruktivně asociativní styl. Dekorativní styl – je nejpoužívanější a v historické vazbě zaujímá, až na malé výjimky, výlučné postavení. Je pro něj charakteristická zdobnost, ornamentálnost, bohatost a plnost. Květiny jsou semknuty v těsný celek, není vidět do středu aranžmá, důraz se klade na obrys celé práce. Ten je buď jasně postřehnutelný nebo méně uzavřený – volný (Kuťková & Rabušic, 2011). Každé dekorativní aranžmá musí mít alespoň jednu symetrickou osu, důležité je odstupňování celé práce. Aranžmá jsou převážně zpracovávána celá symetricky, ale opravdu zajímavé jsou pečlivě promyšlené asymetrické kytice či aranžmá. Příkladem mohou být strukturované kytice (Assmann, 2001). Vyvážené těžiště celé práce je nezbytné, aranžmá musí působit stabilním dojmem, těžké a velké květy umisťujeme ke středu nádoby, menší květy, poupata a jemnou zeleň na obvod aranžmá. Neméně významný je výběr nádoby i bohaté využití dekoračního materiálu, v historické vazbě například paví či pštrosí pera, látky jako doplněk celého aranžmá, dále stuhy, drátky, korálky (Kuťková & Rabušic, 2011). Dekorativní aranžmá by mělo po prvním zhlédnutí vybízet k podrobnějšímu prozkoumání. Typickými vazbami v dekorativním stylu aranžování byly v historickém interiéru barokní a rokokové vázy, žardiniéry a již výše zmiňované tzv. Makartovy kytice.

Formálně lineární styl – typický pro tento styl je důraz na linii. Nejméně tři linie dávající aranžmá z každého úhlu pohledu statickou vyváženost. Je zde omezen výběr materiálu, 7 až 9 druhů podle velikosti aranžmá, často jsou používány větve, traviny a listy. Jednotlivé květy ani ostatní materiál se vzájemně nemíchá, ale tvoří skupiny. Tento styl se v historické vazbě prakticky nevyskytuje, můžeme se s ním setkat při dekoraci japonských salonků, oblíbených zejména v 18. století. Nesou jej v sobě aranžmá v duchu ikebany. 27

Vegetativní styl – je přirozený, rostlinný materiál a květiny jsou aranžovány tak, jak rostou v přírodě. Používají se méně šlechtěné květiny, které svým vzhledem připomínají divoce rostoucí rostliny, plané luční květiny, větší množství větviček a zeleně. Nepoužívá se žádný doplňkový materiál, který není přírodního původu, rostliny doplňují kameny, dřevo, kokosové vlákno, kůra nebo lýko. V historii se až na kytice lučních květin ve vázách v 1. polovině 19. století nevyskytoval. Lze jej také použít do romantických kompozic, dobově spadajících do 2. poloviny 19. století (Kuťková & Rabušic, 2011).

Konstruktivně asociativní styl – je typický svým, na první pohled viditelným, pracovním

postupem

technické konstrukce

vlastního aranžmá. Konstruktivně

asociativní styl působí technicky, strukturovaně nebo architektonicky. Vzhled a technický výrobní postup mají určitý symbolický význam a funkci. Propracovaná konstrukce tvoří základ, používají se neflorální a umělé konstrukční prvky. Z pracovním materiálem a rostlinami nakládáme spíše jako s barevnými strukturálními nebo tvarovými prvky a nikoliv jako rostlinami nebo konkrétními předměty (Haake, 2010)

28

3.7

Techniky preparace květin a ostatního rostlinného materiálu

Mezi techniky preparace květin patří mnoho způsobů, jak uchovat květinám jejich krásu a křehký půvab. Patří sem staré techniky, používané stovky nebo i tisíce let, vždyť lilie a lotosy si nechávala v horkém pouštním písku sušit již egyptská královna Kleopatra, ale také způsoby novější, které vznikly v době poměrně nedávné a přinášel je s sebou technický a technologický pokrok. Vznik těchto nových způsobů umožnil objev do té doby neznámých chemických přípravků potřebných k preparaci. Z ostatních způsobů preparace květin, kromě nejstaršího a také nejčastěji používaného sušení přirozeným i umělým teplem, můžeme jmenovat preparaci glycerínem, skeletování, sublimační sušení, lisování, laminování, voskování a kandování. Dále sem můžeme zařadit techniky na úpravu barvy sušených rostlin, a to je barvení, bělení, moření a lakování. Novinkou a velikým rozšířením možností použití sušených a preparovaných rostlin jsou takzvané stabilizované rostliny. Sortiment rostlin upravených sušením, barvením a dalšími technikami je běžně dostupný ve velkoobchodech i maloobchodech. Většinou zmiňovaných postupů lze rostliny preparovat i v domácích podmínkách.

3.7.1 Sušení Je nejjednodušším způsobem uchování rostlin. Můžeme jej rozdělit na sušení zavěšené ve svazcích květy dolů, sušení volně položených rostlin a sušení ve váze.

3.7.1.1 Sušení rostlin zavěšených ve svazcích Klasický způsob, rostliny zbavíme listů – buď úplně nebo částečně, upravíme z nich přiměřeně velké svazky, aby kolem mohl proudit vzduch, stáhneme gumičkou a zavěsíme na šňůry nebo napjaté dráty do tmavého, suchého a dobře větratelného prostředí. Květiny s hodně krátkými stonky můžeme před sušením nadrátkovat. Vhodné je to i u květin, u kterých sbíráme pouze jednotlivé květy, například u slaměnky – Limonium bracteatum. Drátek můžeme začistit gutaperčovou páskou jako u živých drátkovaných květin. Drátkování před sušením je vhodnější, květiny nejsou tak křehké a nelámou se. 29

3.7.1.2 Sušení ve vodorovné poloze Ve vodorovné poloze velmi dobře schnou traviny, houby i větvičky. Listy se při tom většinou svraští, ale zachovají si, na rozdíl od sušení ve váze či zavěšené svou barvu i tvar. Rostliny rozložíme na lepenku, noviny nebo na prkennou podlahu tak, aby kolem nich mohl dobře proudit vzduch. Velké a těžké květiny, například pivoňka – Paeonia, se nejlépe suší prostrčené v napjatém pletivu. To musí být umístěno v takové výšce, aby se stonky neohýbaly. Tímto způsobem se suší také květenství artyčoku – Cynara scolymus, Protea, nebo palice kukuřice - Zea. Na ploše se suší v jedné vrstvě rašeliníky, bochánky mechu, lišejníky nebo vraneček – Selaginella.

3.7.1.3 Sušení ve váze Takto lze sušit rostliny dvěma způsoby. Vysoké traviny a květenství, například pampová tráva – Cortaderia, orobinec – Typha, květenství cibule a česneku, merlík – Chenopodium, paznehtník – Acanthus či blahovičník – Eucalypthus, sušíme bez vody, naopak květy hortenzií – Hydrangea, akácií – Acacia, ostrožek – Delphinium či šateru – Gypsophila lépe vysychají když stojí ve váze s asi 5 cm vody. Trochu vody rostliny vsáknou, zbytek se vypaří (zhruba za 2 až 3 týdny) a celá rostlina postupně uschne. Výhodou sušení ve váze je, že rostliny si ponechají svůj přirozený tvar. Popínavé rostliny, například chmel – Humulus nebo plamének – Clematis s atraktivními plody, rychle usychají, jestliže je po uříznutí navineme na tyčku (Hillier & Hilton, 2004).

3.7.2 Sušení umělým teplem Tento způsob sušení je vhodný především k sušení ovoce, například křížaly jablek a švestek, plátků pomerančů a ostatních citrusových plodů, nebo zeleniny – mrkev, ředkev, celer, červená řepa a mnoho dalších. Ve velkovýrobě se používají specializované sušárny s řízenou teplotou a vlhkostí, v drobném nebo amatérském prostředí lze využít domácí sušičky ovoce a zeleniny (Kindelmannová Šebestová, 2011). 30

3.7.3 Preparace glycerínem Při tomto způsobu konzervace rostlin nemůžeme hovořit o sušení, neboť rostliny se nevysuší, voda je v jejich pletivech nahrazena glycerínem. Glycerol neboli glycerín je olejovitá čirá tekutina, která rostlinám uchovává pružnost. Rostliny se namáčí do roztoku glycerínu a vody v poměru 1:2 nebo 1:3. Voda musí být téměř vařící, aby došlo ke vzniku emulze. Pak se roztok zchladí, stonky silnějších rostlin se podélně naříznou, aby se zvětšila sací plocha a ponoří do nádoby s roztokem asi 10 až 15 cm hluboko. Umístí se na světlé, nikoliv slunečné místo a nechá se 2 až 3 týdny vsakovat. Při tomto způsobu může dojít ke změně barvy, proto je možné současně s preparací glycerínem i barvit, přidáním barviva do roztoku. Podle některých autorů je pro zvýraznění barvy možné před samotnou preparací ponořit rostliny na 20 sekund do 5% roztoku kyseliny sírové, opláchnout a teprve poté ponořit do glycerínu (Kopec, 1994). Abychom zamezili výskytu plísní, je vhodné rostliny ošetřit kyselinou octovou nebo fungicidem. Aby byly rostliny preparované tímto způsobem opět ohebné, můžeme je ponořit do koncentrovaného glycerínového roztoku nebo je tímto roztokem postříkat (Sprunger, 1992). Tento způsob je vhodný pro preparaci větviček jehličnanů, stálezelených dřevin a listnáčů s tuhými kožovitými listy, například buku – Fagus, šácholanu – Magnolia, liliovníku – Liriodendron, ale také skleníkových rostlin Ficus, Aspidistra, Hedera či Fatshedera. Můžeme takto zabránit rozpadu některých trav Pennisetum, Hordeum nebo květenství např. Molucella. Nepoužívá se pro květy (Kindelmannová Šebestová, 2011).

3.7.4 Skeletování Je velice starý způsob, pochází z Číny a je založen na preparaci cévních svazků. Používá se u květů, listů nebo plodů (Kopec, 1994). Používají se tuhé či kožovité listy nebo plody, které mají hustou a pevnou nervaturu – Magnolia, Ficus, Physalis, Hedera. Rostlinný materiál se vaří v roztoku vody, sody a hašeného vápna (1 litr vody, 100 g sody, 50 g vápna). Po oddělení měkkých částí pletiv až zůstává pouhá síť nervatury 31

opatrně vyjmeme rostlinu z roztoku a získaný skelet můžeme dále barvit, bělit nebo laminovat (Kindelmannová Šebestová, 2011). Toto jsou nejčastější klasické způsoby uchování rostlin používaných při vazbě v historických interiérech. O další se zmiňme pouze krátce.

3.7.5 Sušení sypkými materiály Mezi tyto metody patří sušení v silikagelu, boraxu, práškovém kamenci nebo pracím prášku. Toto jsou vše hygroskopické látky, které poutají molekuly vody a tím rostlinu vysušují. Celé rostliny se zasypou a po 5 až 10 dnech je proces vysušování ukončen. Rostliny se vyjmou, štětečkem opatrně očistí a dále uchovávají v krabicích do dalšího použití. Můžeme též použít křemičitý písek, který zahříváme na slunci nebo v mikrovlnné troubě. Sušíme tak květy narcisů, macešek, rhododendronů nebo orchidejí (Kindelmannová Šebestová, 2011).

3.7.6 Sublimační sušení (kryosikace) Tento způsob je založen na vymražování vody z rostlin při velmi nízké teplotě (-25 °C), nízkém tlaku pod 620 hPa, poté se teplota zvýší. Voda se v rostlinách přemění přímo v páru. Rostliny si zachovávají svoji barvu, tvar a dokonce i vůni. Tento způsob je velmi šetrný, bohužel také finančně náročný. Poprvé byl použit v padesátých letech 20. století při výrobě odlehčených potravin pro kosmonauty (Kindelmannová Šebestová, 2011).

3.7.7 Lisování Jedná se spíše o doplňkovou metodu ve vazačství. Z lisovaných květin lze sestavit zajímavé koláže nebo lepené obrazy (Kindelmannová Šebestová, 2011).

32

3.7.8 Laminování Jedná se o novou metodu, kdy se dobře vysušené vylisované rostliny zatavují do speciální fólie za pomoci laminovacího stroje. Lze použít pouze u plochého rostlinného materiálu.

3.7.9 Voskování Je to metoda, kdy se celé rostliny zalévají voskem a poté vykrajují. Vosk je možno nanášet také štětcem na papír (pauzovací nebo pergamenový), na něj rozložit rostliny, položit druhou vrstvu papíru a zažehlit (Bernadová, 2008). Jinou metodou je takzvané jínění. Je to postřik roztaveným voskem jednotlivých rostlin nebo celého aranžmá. Roztavený vosk se natáhne do stříkačky a ještě horký se rozprašuje (Vaněk, 1941).

3.7.10 Kandování Tato metoda je z doby, kdy čerstvé květiny nebyly běžně dostupné během celého roku. Je to namáčení celých květů nebo plodů, například hroznů, do bílku s vodou a následné prosypávání cukrem. Tento postup se několikrát opakuje. Velmi hezky tak vypadají květy macešek, fialek, růží, heřmánku nebo lístky meduňky či máty (Bernadová, 2008). Takto konzervované květy vydrží několik měsíců, vypadají velmi dekorativně a hodí se především do romantických aranžmá v interiérech z doby rokoka, empíru, biedermaieru a novostylů z 2. poloviny 19. století.

33

3.7.11 Stabilizované rostliny Stabilizování květin i celých rostlin je technika známá v Kolumbii a Ekvadoru již déle než třicet let. Stabilizování znamená nasáknutí roztoku na bázi glycerínu a dalších látek do rostlin. Na rozdíl od pouze čisté preparace glycerínem, kdy se mění barva rostlin a tato metoda je vhodná pouze pro listy a zeleň vyjma květů, lze stabilizaci použít pro květy a ostatní rostliny v jejich nezměněné podobě. Takto ošetřené květy vydrží pět let, doplňková zeleň 10 let a jehličnaté a listnaté větvičky dokonce 15 let. Aranžmá z těchto rostlin působí velmi přirozeně, je možné je použít do místností s nedostatkem světla, zakouřených prostor a také samozřejmě do velkolepých historických aranžmá. Touto technikou upravené rostliny nebývají napadány hmyzem ani plísněmi, pouze je musíme chránit před kontaktem s vodou. V praxi to znamená nekombinovat je v aranžmá s živými rostlinami, kde je voda nezbytná. Ideální prostředí je pro ně teplota 5 až 30 °C a vlhkost vzduchu okolo 60 % (Jílek, 2011).

Vlivy působení světla, vlhkosti a teploty v historických objektech

3.8

a muzeích Světlo, teplota a vlhkost vzduchu patří mezi abiotické činitele, tedy vlivy prostředí. Nedokážeme je zcela změnit, pouze ovlivnit a upravit tak, aby co možná nejméně negativně ovlivňovaly nebo přímo poškozovaly vystavené exponáty. Květiny patří mezi rostlinný materiál a světlo, teplota nebo vlhkost vzduchu je může poškodit stejně jako sbírkové předměty. Bernadová ve své práci uvádí výsledky měření v zámku Lednice, kdy se teplota pohybovala od 31,12°C do -0,16°C a relativní vzdušná vlhkost kolísala v rozsahu od 31,30% do 92%.

3.8.1 Světlo Světlo se skládá z paprsků trojího druhu: viditelné světlo umožňuje vidění, infračervené a ultrafialové, které exponáty přímo poškozuje. Z hlediska citlivosti na světlo můžeme materiály rozlišit na: 

extrémně citlivé – papír, textil, kůže, rostlinná barviva 34



citlivé – dřevěné předměty, oleje na plátně, slonovina



materiály necitlivé – kov, kámen, sklo

Je zřejmé, že květiny patří do první skupiny. Přímé sluneční záření zkracuje životnost u živých řezaných rostlin, u sušených způsobuje fotochemické poškození – blednutí a při delším

působení

fotomechanické

strukturální

změny

–

například

rozpadání

skeletovaných listů. Intenzita světla se označuje jako osvětlení a její jednotkou je lux. Vliv světla na předmět se projeví většinou až za určitou dobu, to znamená, že je důležitá jak intenzita světla, tak i délka jeho působení. Součin intenzity osvětlení a doby expozice se nazývá osvit a jeho jednotkou je luxsekunda nebo lépe megaluxhodina (Mxh). Světlo i v menší intenzitě s dlouhodobým působením po čase vyvolává nevratné barevné změny. V historických interiérech se přílišnému osvitu cenných exponátů – fresek, obrazů, textilu, nábytku a také samozřejmě květinových vazeb – bráníme zavíráním okenic nebo zatahováním záclon či závěsů. Velmi účinné současné žaluzie či rolety by v dobových interiérech nežádoucím rušivým dojmem (Mudroň, 2009).

3.8.2 Teplota a vlhkost vzduchu Teplota a vlhkost působí současně a vzájemně se ovlivňují. V historických objektech se sezonní návštěvností, kde se během zimy netopí a není možná ani temperace místnosti, ať už z technických nebo ekonomických důvod, mohou teplota a vlhkost vzduchu způsobit velké problémy. Problémem nejsou, jak by se mohlo zdát na první pohled, nízké hodnoty při poklesu teplot v zimě, ale spíše kolísání teploty a vlhkosti. Největší nebezpečí, zvláště z důvodu výskytu plísní a houbových chorob, hrozí v předjarním období, kdy se v prochladlých místnostech velmi zvyšuje vlhkost vzduchu. Vysoká relativní vlhkost vzduchu může vyvolat změnu rozměrů, urychlit degradační reakce a podpořit mikrobiální činnost, která započne na většině organických materiálů, jakmile je relativní vlhkost vzduchu větší než 65 až 70 %. Pro měření vlhkosti lze počítat s hmotností vodní páry obsažené v daném objemu vzduchu (jednotkou je g/m³) neboli absolutní vlhkost. Tento údaj ale není zcela přesný, 35

neboť teplý vzduch může obsahovat více vlhkosti než vzduch studený, proto pro praktické měření používáme hodnoty relativní vlhkosti. Tato udává poměr mezi okamžitým množstvím vodní páry ve vzduchu k maximálnímu množství vodní páry, které může při dané teplotě vzduch obsahovat. Udává se v procentech. Doporučované hodnoty jsou závislé na druhu sbírek. V optimálním případě by se měly pohybovat v rozsah od 40 do 64 % s výkyvy maximálně 5 % (Doubravová, 2006). Z hlediska sušených a preparovaných rostlin se nejeví poškození vlhkostí až natolik fatální, na rozdíl od sbírkových předmětů nenahraditelné historické hodnoty. U většiny aranžmá jako ochrana postačí postřik fungicidním přípravkem a i v případě neodstranitelného poškození se nejeví škoda až tak vysoká.

36

4 PRAKTICKÁ ČÁST

4.1

Hodnocení teplotních a vlhkostních podmínek – znojemský zámek od 1. 4. 2011 do 31. 3. 2012

V tomto období byl v pokoji v prvním patře zámku situovaném na jihozápad umístěn automatický měřící přístroj HOBO. Automatický přístroj HOBO je registrátor distribuovaný společností ONSET COMPUTER CORPORATION (USA), velikost je 70 x 80 x 15 mm. Technické parametry přístroje umožňují rozsah teploty od -20 °C do 70 °C s přesností ±0,7 °C a relativní vlhkost vzduchu v rozsahu 5 – 95 % s přesností ±5 %. Registrátor má kapacitu až 7943 měření a interval měření je možno nastavit od 0,5 s. do 9 hod. Pokoj, ve kterém byl přístroj umístěn, má plochu 42,3 m, výška stropu je 4,3 m a v současné době vzhledem k rekonstrukci je zcela bez nábytku, okna nechrání okenice ani závěsy. Kromě automatického měřícího přístroje v místnosti proběhlo každý týden v době mezi 12 a 15 hodinou měření intenzity světla luxmetrem. Díky velmi vstřícnému přístupu pracovníků Jihomoravského muzea bylo poskytnuto srovnávací měření systémem Hanwell, a to z vedlejšího stejně situovaného pokoje v období od dubna 2008 až do konce března 2009. Podle tohoto porovnání je možné provést zhodnocení a doplnění údajů odpovídajících průměrným hodnotám teploty, vlhkosti vzduchu a osvětlení, které se v daném pokoji víceméně pravidelně opakují. V již dříve zmíněném kritickém období zimních měsíců s nejnižší teplotou pod bodem mrazu se ve sledovaném období od 1. dubna 2011 do 31. března 2012 relativní vlhkost vzduchu pohybovala v průměru mezi 58 až 68 %, ovšem roční výkyvy dosahovaly 30 až 88 %. Nejchladnějším měsícem byl únor s nejnižšími teplotami od -4 do +4°C viz Příloha 2 – Graf 1 a 2. Při srovnávacím měření z roku 2008 až 2009 ve stejném časovém období od 1. dubna do 31. března se hodnoty vnitřních teplot pohybovaly lehce nad nulou, průměrná 37

relativní vlhkost byla naměřena v rozmezí mezi 65% až 75 %. Roční výkyvy relativní vlhkosti dosahovaly 30% až 95%. Nejchladnějším měsícem byl leden s teplotami -2 až +3°C. V obou obdobích byla naměřena nejvyšší relativní vlhkost v měsíci březnu v rozmezí mezi 90% až 95 % viz Příloha 2 – Graf 3 a 4. Zatímco porovnání průměrných teplot a průměrné relativní vlhkosti ve dvou letech je přibližně stejné, hodnoty osvitu naměřené v roce 2011 až 2012 se od těch z let 2008 až 2009 diametrálně odlišují. Liší se jak průměrné hodnoty, tak naměřená maxima. Tento rozpor si lze vysvětlit jinou technikou měření osvitu. Při měření v roce 2011 až 2012 se měření provádělo vždy jednorázově jedenkrát týdně v době mezi 12 až 15 hodinou, srovnávací měření z roku 2007 až 2008 bylo prováděno jiným způsobem celodenně, včetně noci. Proto jsou hodnoty jiné a z hlediska objektivity přesnější viz Příloha 2 – Graf 5 a 6. Při porovnávání osvitu záření UV je zřejmé, že rok 2008 až 2009 byl na sluneční záření bohatší a vyrovnanější. V době od dubna začíná osvit UV dosahovat hodnot okolo 30 µW/lum, maxima okolo 100 µW/lum dosahují od června přibližně do poloviny srpna, pak hodnoty pozvolna klesají a až začátkem listopadu dosahují nulových hodnot. V roce 2011 až 2012 hodnoty UV dosahovaly celoročně v průměru nulové hodnoty, pouze v srpnu se prudce zvedly a dosahovaly maximální hodnoty okolo 210 µW/lum. Tato síla UV záření poškozuje jak exponáty, tak i sušené rostliny viz Příloha 2 – Graf 7 a 8. 4.2

Návrhy historizujících aranžmá

Dle níže uvedených třinácti návrhů byly vytvořeny historizující vazby do jednotlivých dobových interiérů. Všechny byly aranžovány do historických nádob, které jsou součástí výstavní expozice. Část venkovních řezaných i sušených květin a ostatního rostlinného doplňkového materiálu pocházela z výukových pozemků Mendelovy univerzity v Brně - Zahradnické fakulty v Lednici, druhá část sušeného materiálu byla zakoupena v květinářství Levandule ve Znojmě a třetí část, především skleníkové květiny a zeleň, byla dodána Velkoobchodem s květinami pana Josefa Burdy z Brna. Vazby z řezaných i sušených květin byly vytvořeny 10. a 11. srpna 2011. Trvanlivost vazeb z řezaných květin byla 14 dní, sušené vazby, které byly přestříkány sprayem Elefantenhaut, jsou na svých místech dodnes (2.5.2012). Vánoční aranžmá byla vytvořena 22. 12. 2011 a byla likvidována v prvním lednovém týdnu roku 2012.

38

Barokní váza z řezaných květin Váza – znojemská kamenina 2. pol. 19. století – tvarově odpovídá baroknímu typu. Rostlinný

materiál

–

Helenium,

Physostegia,

Perowskia, Amaranthus,

Hypericum, Ruscus, palmové listy. Viz Příloha 3 Obr. 14

Dekorace vázy vánoční kyticí ve stylu baroka Váza – znojemská kamenina 2. pol. 19. století – tvarově odpovídá baroknímu typu. Rostlinný materiál – Chrysanthemum, Ilex, Taxus, Abies, Viscum, zlacené plody Gleditsia. Viz Příloha 3 Obr. 15

39

Barokní aranžmá ze sušeného materiálu Nádoba – kovová žardiniéra ve tvaru gondoly z konce 17. až začátku 18. století. Použitý sušený materiál – Consolida, Carthamus, Panicum, Paeonia, doplněno klasy Sorgum, Zea, plody Papaver a pavími pery. Viz Příloha 3 Obr. 16

Vánoční aranžmá v barokní žardiniéře Nádoba - kovová žardiniéra ve tvaru gondoly, konec 17. až začátek 18. stol. Použitý materiál - Cyclamen, Viscum, plody Gleditsia, Maclura, zlacené ořechy, použitá zeleň – Pinus, Abies, Ilex. Viz Příloha 3 Obr. 17

40

Rokokové aranžmá z řezaných květin

Nádoba – porcelánová žardiniéra - 18. století. Použitý materiál -Helianthus, Antirhinum, Perowskia, Physostegia, Eupatorium, doplňková zeleň Hedera. Viz Příloha 3 Obr. 18

Vánoční aranžmá v rokokovém truhlíku – žardiniéře

Základem z chvojí

je

vypichované

Pinus,

Juniperus,

aranžmá Abies,

doplněné Viscum a plody Gleditsia, doplněno

hrnkovou

Cyclamen. Viz Příloha 3 Obr. 19

41

rostlinou

–

Klasicistní aranžmá

Nádoba – alabastrový podnos na nožce – 1. pol. 19. století. Aranžmá ve tvaru pravidelného trojúhelníku z květů Gerbera a Lilium, doplněno palmovými listy. Viz Příloha 3 Obr. 20

Aranžmá ze sušených rostlin v duchu romantismu Nádoba - porcelánová terina 19. století. Sušený rostlinný materiál – Amaranthus,

Consolida,

Gomphrena, Lavandula. Viz Příloha 3 Obr. 21

42

Paeonia, Astilbe,

Aranžmá ve stylu biedermeier

Nádoba

–

miska

ze

znojemské

kameniny 2. pol. 19. století. Rostlinný

materiál

Gerbera,

–

Helenium,

manžeta

z listů

Spathiphyllum Viz Příloha 3 Obr. 22

Vánoční

aranžmá

ve

stylu

biedermeier Nádoba – miska ze znojemské kameniny 2. pol. 19. století. materiál

Rostlinný Chrysanthemum, Gleditsia

a

–

plody

Maclura,

Papaver.

Doplněno

zelení Pinus, Juniperus a Viscum. Viz Příloha 3 Obr. 23

43

Velké aranžmá ze sušených rostlin v biedermeierovském stylu Velká kulatá nábytková žardiniéra na noze. Použitý materiál: Carthamus, Panicum, Gomphrena, Paeonia, Consolida a Sorgum. Viz Příloha 3 Obr. 24

Dekorace vázy kyticí v secesním stylu Nádoba - váza z mléčného skla jemně zdobená zlatým a barevným dekorem, 2. polovina 19. století. Použitý materiál: Lilium, Ruscus, doplněno pavími pery. Viz Příloha 3 Obr. 25

44

Aranžmá ze sušených rostlin v duchu moderny Nádoba – váza – barokní kamenina konec 17. až začátek 18. století. Sušený

materiál

–

Miscanthus,

Consolida, Astilbe a Amaranthus. Viz Příloha 3 Obr. 26

45

Perowskia,

5 ZÁVĚR Krása rostlin, jejich vzhled, barevnost a vůně patří spolu s textilem a knihami k hlavním zútulňujícím a zabydlujícím prvkům každého interiéru. Navíc se nyní mnoho historických objektů otevírá návštěvníkům v dříve netypickou dobu, o Vánocích či Velikonocích. Kromě rostlin v nádobách mají neoddiskutovatelnou funkci řezané květiny a v zimním období květiny sušené, či jinak preparované. Tato bakalářská práce se zabývá konkrétním zámeckým interiérem, jeho specifickými vlhkostními, teplotními a světelnými podmínkami a dále obsahuje praktickou ukázku aranžmá, které lze v interiérech použít v průběhu celého roku. Práce se rovněž zaměřuje na charakteristiku historických slohů, kterým je třeba aranžmá přizpůsobit, rovněž technikami preparace rostlin, používaných převážně pro zimní období. V zámku probíhalo v průběhu celého roku měření teploty a vlhkosti automatickým čidlem HOBO a každotýdenní měření osvitu. K dispozici rovněž bylo srovnávací měření systémem HANWELL z roku 2007 až 2008. Preparovaným rostlinám, jakož i všem exponátům škodí UV záření. Nebezpečí z hlediska výskytu plísní je předjarní a pozdě podzimní období, kdy při nízkých teplotách stoupá relativní vzdušná vlhkost. V historických interiérech je nutné také dbát na zvýšenou opatrnost, aby nedošlo k poškození nábytku či jiných exponátů. Interiéry oživené květinovými dekoracemi uvítají nejen návštěvníci, ale vlastní zajímavá a tvořivá práce přináší radost a uspokojení také tvůrcům aranžmá.

46

6 SOUHRN Předmětem bakalářské práce byl popis konkrétního historického objektu

-

znojemského zámku, popsat jeho historii i současnost. Navrhnout a vytvořit dekorace pro různá roční období, dobově odpovídající danému interiéru. Součástí

práce bylo

celoroční

měření

vlhkostních, teplotních a světelných

podmínek. Podmínky bylo třeba vyhodnotit ve vztahu k řezaným, sušeným či jinak upravovaným rostlinám. Práce obsahuje v příloze fotodokumentaci třinácti navržených a realizovaných aranžmá v historickém interiéru.

7

RESUMÉ

The aim of my bachelor's thesis was a description of a specific historic building Znojmo Castle, to describe it's history and present time, to design and create flower arrangements for different seasons of the year correspponding with period interiors. A part of my thesis was measuring year-round humidity, temperature and light conditions. The conditions were evaluated in relation with fresh, dried or otherwise prepared

flowers.

The thesis includes photo documentation of thirteen designed and created flower arrangements in period interiors.

47

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ASSMANN, P.,(2001 Zeitgerechte Floristik: Fachbuch für die Aus- und Weiterbildung im Beruf Florist/Floristin. Donau Verlag, Münster 2001. ISBN 38-717-0072-X. BERNADOVÁ, J. Výzdoba historických interiérů a úpravy rostlin pro stálé expozice. Bakalářská práce. MZLU v Brně, 2008. DEBICKI, J. Dějiny uměn: malířství, sochařství, architektura : Histoire de l'art (Orig.). Translated by Jiří Špaček. Vyd. 1. Praha : Argo, 1998. 319 s. : ISBN 80-7203-076-0. DOUBRAVOVÁ, K. (2006). Zásady preventivní péče v depozitářích. Depozitáře – obecné zásady – odborný seminář. 13.4.2006 Národní muzeum. HAAKE Karl Michael (2011) To je floristika, nakladatelství Blooms ISBN-978-8086826-39-7 HILLIER, M. & HILTON, C. Sušené květiny: sběr, sušení, aražování. Vyd. 3. Překlad Zdenka Matysová, Marie Slánská. V Praze: Ikar, 2004, 191 s. ISBN 80-249-0479-9. HORÁK, L. a kol. autorů. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: I Jižní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1981, 364 s. JAŠA, B. (2002). Floristika a věnce, Floristika 2/2002, s. 6 – 7, ISSN 12 12 37/81 JÍLEK, A. (2011). Stabilizované květiny, Floristika 4/2011, s. 68–71, ISSN 12 12 37/81 nakladatelství KINDELMANNOVÁ ŠEBESTOVÁ, H. (2011). Dekorace ze sušených rostlin, a kol. autorů. Floristika 1. Praha. ISBN 978-80-726-43-4. KLIMO, J. & KREJC A, J. etnic ky. 1. vyd. Bratislava: Príroda, t. Tlac . SNP, Martin, 1973. KOPEC, K. (1994). Studie. Posklizňová technologie a konzervace sušených květů. Lednice na Moravě. Nepublikováno. LERSCH, G. Konzeption. Das neue Gesicht der Pflanze Themen, Trends, Tendenzen. Günzburg: Donau-Verl, 1998. ISBN 38-717-0061-4. MUDROŇ, L. (2009). Osvětlení expozic muzeí a galerií. Světlo, 4/2009, s. 4-6. RABUŠIC, S. (2011). Dějiny aranžování květin, Ing. Bitnerová a kol. autorů. Floristika 1. Praha. ISBN 978-80-726-43-4. SMRŽ, O. (1923). Dějiny květin. Nákladem „Zahradnické bursy“ (Jos. Vaněk) v Chrudimi. SPRUNGER, S. & WIELER, M. Trockenmaterialien für die Floristik. Stuttgart: E. Ulmer, 1992. ISBN 38-001-5067-0. 48

TOGNER, Milan. Historický nábytek. 1. vyd. Brno: Datel, 1993, 134 s. ISBN 80-9019612-8. VANĚK, V. (1941). Moderní vazačství květin II. Nakladatelství zahradnické literatury (Jos. Vaněk) v Chrudimi. VAŇKOVÁ, E. (2011). Festony a girlandy, Ing. Bitnerová, M. Eral a kol. autorů. Floristika 1. Praha. Nakladatelství Profipress ISBN 978-80-726-43-4. VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Vánoc. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, 286 s. ISBN 80-859-8381-8. WEGENER, U. (1994). Von Gottlieb Biedermaier und Hans Makart. Floristik international, 7/1994, s. 427-428, ISSN 0341-2075.

49

9 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1 Obr. 1 Nástropní freska ve vstupní hale znojemského zámku (Valenta, 2012) Obr. 2 Barokní kamna s motivem pnoucích růží (Valenta, 2012) Obr. 3 Rokoková krbová zástěna (Valenta, 2012) Obr. 4 Detail rokokové krbové vyšívané zástěny s motivem planých růží (Valenta, 2012) Obr. 5 Rozety na renesanční skříni (Valenta, 2012) Obr. 6 Zátiší s bohatou kyticí růží ve zlaceném rámu (Valenta, 2012) Obr. 7 Keramická žardiniéra na noze – znojemská kamenina 2. pol. 19. stol. (Valenta, 2012) Obr. 8 Detail dekoru žardiniéry s motivem hvozdíku (Valenta, 2012) Obr. 9 Štukový strop s motivy slunečnice a rozviliny (Valenta, 2012) Obr. 10 Renesanční truhla zdobená motivy rozviliny a vinných hroznů (Valenta, 2012) Obr. 11 Kulatý vyšívaný polštář s motivem podzimních aster (Valenta, 2012). Obr. 12 Iluzorní malba v pokoji v 1. patře zámku (Valenta, 2012)

Příloha 2 Graf 1 Hodnoty teploty 2011 – 2012 Graf 2 Hodnoty relativní vzdušné vlhkosti 2011 – 2012 Graf 3 Kontrolní hodnoty teploty 2008 – 2009, systém Hanwell Graf 4 Kontrolní hodnoty relativní vzdušné vlhkosti 2008 – 2009, systém Hanwell Graf 5 Hodnoty osvitu LUX 2011 – 2012 Graf 6 Kontrolní hodnoty osvitu LUX 2008 – 2009, systém Hanwell Graf 7 Osvit UV – 2011 – 2012, systém Hanwell Graf 8 Kontrolní hodnoty osvitu UV – 2008 – 2009, systém Hanwell

50

Příloha 3 Obr. 14 Barokní váza z řezaných květin (Valenta, 2011) Obr. 15 Dekorace vázy vánoční kyticí ve stylu baroka (Valenta, 2011) Obr. 16 Barokní aranžmá ze sušeného materiálu (Valenta, 2011) Obr. 17 Vánoční aranžmá v barokní žardiniéře (Valenta, 2011) Obr. 18 Rokokové aranžmá z řezaných květin (Valenta, 2011) Obr. 19 Vánoční aranžmá v rokokovém truhlíku – žardiniéře (Valenta, 2011) Obr. 20 Klasicistní aranžmá (Valenta, 2011) Obr. 21 Aranžmá ze sušených rostlin v duchu romantismu (Valenta, 2011) Obr. 22 Aranžmá ve stylu biedermeier (Valenta, 2011) Obr. 23 Vánoční aranžmá ve stylu biedermeier (Valenta, 2011) Obr. 24 Velké aranžmá ze sušených rostlin v biedermeierovském stylu (Valenta, 2011) Obr. 25 Dekorace vázy kyticí v secesním stylu (Valenta, 2011) Obr. 26 Aranžmá ze sušených rostlin v duchu moderny (Valenta, 2011)

51

Příloha 1

Obr. 1 Nástropní freska ve vstupní hale znojemského zámku (Valenta, 2012)

Obr. 2 Barokní kamna s motivem pnoucích růží (Valenta, 2012) 52

Obr. 3 Rokoková krbová zástěna (Valenta, 2012)

Obr. 4 Detail rokokové krbové vyšívané zástěny s motivem planých růží (Valenta, 2012)

Obr. 5 Rozety na renesanční skříni (Valenta, 2012)

Obr. 6 Zátiší s bohatou kyticí růží ve zlaceném rámu (Valenta, 2012)

1

Obr. 7 Keramická žardiniéra na noze – znojemská kamenina 2. pol. 19. stol. (Valenta, 2012)

Obr. 8 Detail dekoru žardiniéry s motivem hvozdíku (Valenta, 2012)

Obr. 9 Štukový strop s motivy slunečnice a rozviliny (Valenta, 2012)

2

Obr. 10 Renesanční truhla zdobená motivy rozviliny a vinných hroznů (Valenta, 2012)

Obr. 11 Kulatý vyšívaný polštář s motivem podzimních aster (Valenta, 2012).

2

Obr. 12 Iluzorní malba v pokoji v 1. patře zámku (Valenta, 2012)

Obr. 13 Motiv festonu na plastickém dekoru šatní skříně v ložnici 2. pol. 19. stol. (Valenta, 2012)

3

Příloha 2

Graf 1

Graf 2

4

Graf 3

Graf 4

5

Graf 5

Graf 6

6

Graf 7

Graf 8

7

Příloha 3

Obr. 14 Barokní váza z řezaných květin (Valenta, 2011)

Obr. 15 Dekorace vázy vánoční kyticí ve stylu baroka (Valenta, 2011) 8

Obr. 16 Barokní aranžmá ze sušeného materiálu (Valenta, 2011)

Obr. 17 Vánoční aranžmá v barokní žardiniéře (Valenta, 2011)

9

Obr. 18 Rokokové aranžmá z řezaných květin (Valenta, 2011)

Obr. 19 Vánoční aranžmá v rokokovém truhlíku – žardiniéře (Valenta, 2011)

10

Obr. 20 Klasicistní aranžmá (Valenta, 2011)

Obr. 21 Aranžmá ze sušených rostlin v duchu romantismu (Valenta, 2011)

11

Obr. 22 Aranžmá ve stylu biedermeier (Valenta, 2011)

Obr. 23 Vánoční aranžmá ve stylu biedermeier (Valenta, 2011) 12

Obr. 24 Velké aranžmá ze sušených rostlin v biedermeierovském stylu (Valenta, 2011)

Obr. 25 Dekorace vázy kyticí v secesním stylu (Valenta, 2011) 13

Obr. 26 Aranžmá ze sušených rostlin v duchu moderny (Valenta, 2011)

14