Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Výběr vhodných starých odrůd jablek pro moštování v oblasti Podesní Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce

Vypracovala

prof. Dr. Ing. Boris Krška

Bc. Petra Kotrašová

Lednice 2016

1

2

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Výběr vhodných starých odrůd jablek pro moštování v oblasti Podesní“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na mojí práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendlova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle §60 odst. 1 autorského práva. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Lednici dne 02. 05. 2016

------------------------------podpis

3

PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu prof. Dr. Ing. Borisi Krškovi za rady a připomínky při vedení diplomové práce. Také děkuji Ing. Stanislavovi Bočkovi, Phd. za odbornou pomoc při určování starých odrůd ovoce a Dr. Richardovi Jaššovi za rady a pomoc při určování starých odrůd. Velmi děkuji mému manželovi a dětem za poskytnutí volného času na psaní diplomové práce.

4

Obsah 1 ÚVOD ........................................................................................................................... 7 2 CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 10 3.1 Historie ovocnářství v českých zemích ................................................................ 10 3.1.1 Historie ovocnářství v oblasti Podesní .......................................................... 11 3.2 Botanicka charakteristika jabloní ......................................................................... 14 3.3 Pomologické zařazení .......................................................................................... 15 3.4 Praktické rozdělení ............................................................................................... 17 3.5 Nároky na stanoviště ............................................................................................ 18 3.6 Opylovací poměry ................................................................................................ 21 3.7 Choroby a škůdci jabloní ..................................................................................... 24 3.8 Charakteristika starých a krajových odrůd jabloní............................................... 29 3.9 Využití starých a krajových odrůd pro moštování a jiné zpracování ................... 32 3.9.1 Možnosti dalšího zpracování jablek .............................................................. 35 3.9.2 Obsahové látky jablek ................................................................................... 36 4. MATERIÁL A METODIKA ...................................................................................... 37 4.1 Klimatické poměry ............................................................................................... 37 4.1.1 Půdní poměry................................................................................................. 39 4.1.2 Geologická charakteristika ............................................................................ 40 4.2 Charakteristika oblasti .......................................................................................... 40 4.2.1 Charakteristika lokalit ................................................................................... 41 4.2.2 Charakteristika a pomologický popis odrůd .................................................. 46 4.3 Kritéria hodnocení ................................................................................................ 59 4.3.1 Hodnocení zdravotního stavu ........................................................................ 59 4.3.2 Pomologická kritéria a hodnocení nalezených odrůd .................................... 61 4.3.3 Skladování a zpracování jablek ..................................................................... 66 4.3.4 Senzorické hodnocení .................................................................................... 67 4.3.5 Hodnotící metody .......................................................................................... 67 5. VÝSLEDKY .............................................................................................................. 70 5.1 Výskyt starých odrůd ve sledovaných lokalitách .................................................. 70 5.2 Výtěžnost jablek jednotlivých moštovaných odrůd ............................................. 76 5

5.3 Hodnocení moštů pomocí metody vícekriteriálního rozhodováním .................... 77 5.4 Hodnocení z hlediska celkového dojmu .............................................................. 78 5.5 Hodnocení dle ukazatele barvy ............................................................................ 80 5.6 Hodnocení dle ukazatele intenzity chuti .............................................................. 81 5.7 Hodnocení dle ukazatele intenzity vůně .............................................................. 82 5.8 Hodnocení dle ukazatele čistoty chuti .................................................................. 84 5.9 Hodnocení dle ukazatele čistoty vůně .................................................................. 85 6. DISKUZE .................................................................................................................. 87 7. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 94 8. SOUHRN A RESUME .............................................................................................. 97 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................. 98 PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 102

6

1 ÚVOD Ovocnářství jako svébytný obor přesahuje hranice zemědělství širokou rozmanitostí tématiky, množství forem, přístupů a způsobů využití i pestrostí etnografické a ekologické symboliky. Ovoce nebo ovocný strom můžeme vnímat jako dárce plodů, místo života, studnici pestrosti, součást historie, spolutvůrce krajiny, nositelem symboliky, inspiraci umělců. Často platí, že jací jsou lidé, takové je prostředí, v němž žijí a pracují. Pro někoho je ovocnářská tradice nedílnou součástí venkovského života, prorostla do zvyků, folklóru i každodenního života, pro někoho je trpěným pozůstatkem minulých dob a je považována za přežitou a nadbytečnou činnost ve světě širokého sortimentu všeho odevšad. Ale i přes tyto postoje bylo a je ovocnářství fenoménem našeho venkova, ať už jako způsob obživy, spolutvůrce prostředí venkova i jako způsob života. (LOKOČ, CHROUST, 2012) Mezi nejpěstovanější ovoce u nás patří jabloně. Zachovávat tradiční způsoby zpracovávání ať je to moštování, či sušení nebo kompotování, výroba povidel a mnoho dalších způsobů je u starých či krajových odrůd, typických pro danou lokalitu, pro nás nejlevnější a nejjednodušší způsob využití ovoce, které nám přináší daný kraj. Jde i o zachování tradicí daného kraje, které se zpracováním ovoce většinou souvisí a tímto se také přenáší z generace na generaci a neupadne v zapomnění. Význam ovoce sehrává jak v minulosti, tak i v současnosti důležitou roli ve výživě člověka. Jablka jsou bohatá na hořčík, železo, křemík a draslík, obsahují pektiny, jež snižují cholesterol v krvi. Pomáhají při zažívání, působí jako prevence před vznikem rakoviny. Šťáva z čerstvých jablek je účinná při horečce a zánětech, jsou samozřejmě vhodné při redukčních dietách a detoxikaci organismu. Staré a krajové odrůdy nejsou v žádném případě nikterak lepší oproti odrůdám novým a šlechtěným. Neměli bychom na ně ale zapomínat a zavrhovat je. Představují pro nás přínos, a to z hlediska šlechtitelského, jsou plastické, některé se vyznačují výbornou mrazuvzdorností, jiné zase odolností vůči chorobám a škůdcům, dále i rozmanitostí mnoha chutí a barev a tvarů. Každý kraj je typický rozšířením odrůd, které se do dané oblasti nejvíce hodí, nebo se podmínkám natolik přizpůsobili, že se jim zde výborně daří, jsou adaptované na podmínky dané oblasti. Toto by měla 7

být výzva pro šlechtitele, kteří by těchto vlastností měli využít pro svá šlechtění a nalézání nových odrůd vhodných pro pěstování do dané lokality. Dalším významem je samozřejmě, že strom představuje biotop, a to nejenom strom, ale i sad, zahrada či alej představují prostředí pro život mnoha živočichů, kteří chrání stromy před chorobami či škůdci. Stromy nám také zpevňují svahy, příznivě ovlivňují mikroklima snižováním teploty v letních parných dnech. „Tyto genetické zdroje mají nespornou ekonomickou a kulturní hodnotu, která je dána jejich originalitou a nenahraditelností. Jsou součástí dědictví lidstva. Ztráta každého taxonu (druhu, odrůdy, variety, typu) jako nositele ojedinělého genu, nositele vlastnosti je nenahraditelná.“ (TETERA 2001) Ovocný strom a jeho plody hrály v životě obyvatel regionu důležitou roli. Ovoce bylo složkou stravy, jak v čerstvém, tak i v konzervovaném stavu. Bylo též předmětem obchodu a směny. Ovocný strom dotvářel charakter krajiny jako solitéra anebo jako skupinová výsadba na mezích a v sadech. U chalup plnil funkci ochrannou – stínil šindel, chránil před bleskem, zmírňoval sílu větru apod. Ovocné stromoví v intravilánu i ve volné krajině podporovalo rozvoj včelařství a vůbec ekologickou stabilitu životního prostředí.

Ovocné

stromy

ještě

nedávno

hrály

významnou

roli

estetickou

i etickou.(TETERA, 1996) Modernější odrůdy často mají lépe vypadající plody a také se více hodí pro dnešní půdu. U těch historických je výhodou to, že nabízejí daleko širší chuťovou paletu, bývají odolnější a většinou je lze pěstovat bez chemie. Choroba i škůdci se u nich dají zvládnout za pomoci přírodních preparátů. Pěstitelé také díky jejich historii vědí, jak strom reaguje. A to nejenom na mrazy, ale třeba právě i na škůdce. Vědí také, jak plodí či do jaké nadmořské výšky se nejlépe hodí. Podle expertu nehrozí to, že by staré odrůdy zcela zmizely a vyhynuly, ale nesetkáte se s nimi v krajině, jak tomu bylo dříve zvykem. Budou se spíše udržovat ve sbírkách, uvidíte je na selských zahradách a u drobných pěstitelů. Udržovat se budou na šlechtění – zkříží se s modernějšími odrůdami, čímž se využijí specifické vlastnosti obou, ale vždy je něco za něco. [www.ztracené ovocné odrůdy]

8

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je zmapování výskytu starých a krajových odrůd v dané oblasti, zhodnotit historický výskyt. Dále zhodnotit klimatické a půdní podmínky dané oblasti, posoudit zdravotní stav stromů. Nalezené odrůdy popsat a plody nalezených odrůd zpracovat k přípravě moštů a provést senzorické zhodnocení. Na základě výsledků provést doporučení jednotlivých odrůd jak k pěstování, tak i využití plodů k zpracování.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie ovocnářství v českých zemích Seznámení s historickým vývojem ovocnářství je předpokladem pro racionální použití ovocných dřevin v soudobých výsadbách. Pochopení významu ovocných dřevin v minulosti a jejich vliv na utváření naší krajiny je argumentačním nástrojem pro jejich prosazování ve veřejném i soukromém prostoru. (BOČEK, 2016) Vyspělost našeho ovocnářství již v raném středověku dokládají jednak archeologické nálezy z doby Velkomoravské říše (mj. nálezy pecek broskvoní z vykopávek v Mikulčicích), ale též záznamy arabských cestovatelů z poloviny 10. století n. l., kteří zmiňují pěstování ovocných dřevin ve slovanských zahradách. Nejstarší písemný doklad o ovocné zahradě je v darovací listině knížete Soběslava z roku 1130. První zmínka o specializované profesi – zahradníkovi (hortulanus) je z roku 1143. v zakládací listině kladrubského kláštera se uvádí štěpař – amputator arborum. Ve středověku bylo pěstování ovocných dřevin výsadou klášterů, odkud se praktické znalosti šíří mezi šlechtu i poddané. Za vlády Přemysla Otakara II. (1253 1278) vrcholí v českých zemích zakládání sídel, ze 13. - 14. století pochází mnohé ikonografické doklady o existenci zahrad a sadů na našem území. Všeobecný rozkvět nastává za vlády Karla IV. (1316 - 1378), který povolal do českých zemí řadu odborníků ze zahraničí. V období husitství došlo k útlumu ovocnářství, někteří husitští kněží dokonce zakazovali jíst ovoce a kázali ničit ovocné stromy. Velký rozkvět nastal za vlády Rudolfa II. (1576 - 1611). České ovocnictví bylo již v 16. století velmi vyspělé a počátkem 17. století bylo dáváno za vzor celé Evropě. (BOČEK, 2016) V evropském kontextu je tehdejší pozice českého ovocnářství pozoruhodná, protože až do 17. století se ovocné dřeviny pěstovali především v zahradách, a to na jedné straně ve vrchnostenských, pečlivě ošetřovaných sadech, na druhé straně ve stísněných podmínkách vesnických a městských zahrad, včetně klášterních. Pěstování má charakter polních nebo zatravněných vysokokmenných sadů, výhodně kombinovaný s pastvou zvířat. Slibný rozvoj narušuje třicetiletá válka (1618 - 1648), která nastartovala úpadek českého ovocnářství. K obnově dochází až koncem 17. století, ovšem za cenu závislosti na dovozu rozmnožovacího materiálu ze zahraničí, protože vlastní zdroje jsou z velké míry zpustošeny válkou. Ve snaze obnovit zničenou krajinu 10

jsou zakládány ovocné školky (písemně doložená zmínka z roku 1679) a vydávána nařízení podporující nové výsadby. Přeneseme se do období osvícenství a vlády císařovny Marie Terezie (1717 - 1780), která podporuje vysazování ovocných alejí u silnic. Na větších panstvích a v klášterech jsou zřizovány ovocné školky, osazují se i polní cesty a meze. Kněží a učitelé mají nařízeno učit děti i dospělé pěstovat ovocné stromy. Ovocnictví nadále vzkvétá, přestože šlechta a klášter od pěstování ovocných stromů upouští z důvodu zájmu o okrasné zahradnictví. (BOČEK, 2016) V 18. a 19. století nastává nová éra ovocnářství ve všech evropských zemích vlivem průmyslové revoluce. Rolníci a sedláci si uvědomují hodnotu půdy coby výrobního prostředku, zakládají polní sady, kde se kombinuje pěstování ovoce se zemědělskými podkulturami na orné půdě. Tento způsob vrcholí ve 30. letech 20. století. Po druhé světové válce nastává výrazná intenzifikace zemědělství, která vede k ostrému vymezení intenzivních ovocných sadů (plantáží) od extenzivních forem, které jsou vytlačeny do zemědělsky méně významných, zejména podhorských oblastí. Ovocný vysokokmen, pokud přežil, stává se ve volné krajině často bezprizorním. Také ze soukromých zahrad a zahrádek ovocné dřeviny ubývají v souvislosti s úbytkem malopěstitelů a se změnou způsobu života na venkově. (BOČEK, 2016) 3.1.1 Historie ovocnářství v oblasti Podesní Okrsek Národní jednoty spolu s místními odbory si vzal za úkol povznést celé Šumpersko po stránce hospodářské, sociální i kulturní. Z pohledu hospodářského chce se mezi jinými starat, aby půda kraje vydala co nejvíce užitku a to je možné tím, že celá česká severní Morava se promění v jeden ovocný sad. (SPILKA, 1930) Pro Šumpersko, Zábřežsko a Uničovsko doporučují se tyto sorty: jabloně letní: Ástrachán letní´, ´Viržinské růžové´, ´Průsvitná letní´, ´Šarlamovské´. Podzimní: Šálové neboli ´Kardinál žíhaný´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Gdáňský hranáč´ a ´Žluté ušlechtilé´. Zimní: ´Boskoopské´, ´Baumanova reneta´,´ Panenské´, ´Boikovo´ a ´Jadernáč Londýnský´ a ´Červené tvrdé´. (SPILKA, 1930) V roce 1867 byla založena jako třetí, nejstarší zemědělská škola na Moravě, součástí tehdejšího školního statku byl sad, který měl výměru 2,5 ha. Tuto plochu nezaujímaly pouze vzrostlé stromy typicky sudetských odrůd, ale tehdejší studenti 11

pečovali o štěpy a stromky ve školce ovocných stromů. Dle záznamů kroniky „školní kroniky“ předchůdci našich pedagogů a studentů obohatili svými nebývalými úspěchy v sadařství a zahradnictví zvědavé odborníky i vstřícné politiky tehdejšího Československa a dalších evropských zemích. Cílem školy byla obnova a vrácení se k tradičním hodnotám a obnova historického sadu a navrácení starých odrůd do sadu. (JONOVÁ, DOUBRAVSKÝ, 2012) Zásluhou Jana Marka zámeckého zahradníka v Bludově, nedaleko Šumperka, došlo k vyšlechtění ´Sudetské renety´, a to proto, že poslední hrabě Žerotín si natolik oblíbil Ánanasovou renetu´ a jiné jablko nechtěl. Ánanasová reneta´ ovšem trpěla na rakovinu kořenů a tak ho napadlo, že zkříží Ánanasovou renetu´ s ´Kanadskou renetou´, s ´Parkerovým jadernáčem´ a získané semenáčky ještě s ´Gdáňským hranáčem´. Nová odrůda neměla v prvních dvou letech, zřejmě vlivem nepřízně počasí tak výrazné plody ve třetím roce se ale úroda vydařila a tak vznikla ´Sudetská reneta´. (CHOBOTSKÝ P., 1999) Pěstování

ovoce

nebylo

v

Podesní

jen

záležitostí

sedláků,

ovocný

sad je i při Velkolosinském zámku, který byl založen, dle slov kastelánky Ing. Marcely Tomáškové, za dob kdy panství vlastnili Lichtenštejnové, jsou zde až 80 let staré stromy různých starých odrůd. Dle slov zástupce kastelánky pana Doupala o ovocnictví se zasloužil nejvíce ve 2. polovině 19. století František Slabý II., který působil na zámku ve Velkých Losinách, který se učil u svého otce ve Velkých Losinách zahradnictví. V letech 1838 - 1839 působil jako zahradnický pomocník ve Veselí ve Strážnici a poté v zahradě v Schónbrunnu. V roce 1841 se vrátil a začal zhodnocovat, čemu se naučil na cestách, a to založení ovocné školky a vysazování ovocných stromů v zahradách a alejích ve Velkých Losinách. V roce 1868 byl založen zemědělský spolek v Podesní a v roce 1884 byl Slabý vyznamenán císařem Františkem Josefem I. František Slabý II. kladl důraz především na ovocnářství a zahradnictví užitkové. Tyto zmínky, které nám poskytnul pan Doupal lze doložit jen ze Stavebnětechnického průzkumu z roku 2000. Zmínka je i z dob, kdy působila v Sobotíně rodina Kleinů, Franz (1800 – 1855) odešel po ukončení školy do Lednice (1813), se učit zahradníkem. Zařizování parků, rybníků, vodotrysků, vysazování okrasných a ovocných stromů zůstalo Francovou celoživotní zálibou a láskou. (GÁBA et al., 2000) 12

Výzkumná stanice ovocnářská ve Velkých Losinách Šlechtitelská stanice ovocnářská byla založena v roce 1947. Vznikla na pozemcích, které patřily profesoru Adamtzovi, který přednášel zootechniku na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. V odborných kruzích byl znám pro svou vysokou kvalifikaci a měl i styky s odborníky v zemích celé Evropy. Sám se věnoval ve volném čase ovocnářství, hlavně poznávání odrůd jabloní, které měly význam pro oblast podhůří Jeseníků. Z těchto dob se na stanici zachoval bohatý sortiment odrůd ať krajových, lokálních nebo i cizích, které měly význam pro tyto vyšší polohy. Podařilo se mu získat některé odrůdy, které byly vyšlechtěny v Mičurinsku, zde ve Velkých Losinách tyto odrůdy byly namnoženy a zkoušeny. Stanovení sortimentu z roku 1954. (viz. Příloha č. 3) Základy existence výzkumné ovocnářské stanice směřují do roku 1945, kdy byla Zemským výzkumným úřadem v Brně ustanovena. Za okupace zde byl pokusný ústav zaměřený ke studiu mrazuvzdorných odrůd polních plodin. Personálně obsazena a uvedena do provozu byla stanice v roce 1947. První léta existence stanice byla spojena s hodnocením stávajících výsadeb a osvětovou výzkumnou činností s působnosti po celé severní Moravě. Na to navazovala široká poradenská činnost, styk se všemi institucemi, při zavádění ovocnářského pokroku. Kolektiv lidí v roce 1951 jedenáct pracovníků, vedený Ing. Vitězslavem Schubertem vykonal velký kus práce. Postavil velice dobrý základ pro to, aby stanice v dalších letech mohla existovat. Počátkem 60. let se rýsovala nutnost budování intenzivní ovocnářské velkovýroby, proto se i stanice zapojila do řešení tohoto úkolu. V roce 1964 došlo k dalšímu rozšíření šlechtitelských úkolů a stanice se stala největším specializovaným pracovištěm na šlechtění bobulovin v českých zemích vůbec. V roce 1989 se stal vedoucím stanice pan ing. Bohuslav Čejka, z řad šlechtitelů je zastoupena paní Kolínkovou a paní ing. Strakovou. V roce 1992 jsou součástí podniku Sempra Praha a.s. Jednou z nejdůležitějších činností šlechtitelské stanice bylo a je i v současnosti šlechtění a množení drobného ovoce. (KOCMANOVÁ, 2008)

13

3.2 Botanicka charakteristika jabloní Všechny kulturní odrůdy jabloní i planě rostoucí jabloně patří do čeledě Rosaceae (růžovité), podčeledě Pomoideae (malvoně) a tvoří rod Malus (jabloň). Rod Malus Mill. se dělí do 5 sekcí: I.

sekce – Eumalus: zahrnuje druhy planě rostoucí v Asii a v Evropě a mající listy s čepelí nedělenou. Podsekce Pumilae má kalich neopadavý a větší plody. Podsekce Baccatae má kalich opadavý a malé plody.

II. sekce – Sorbomalus: zahrnuje plané jabloně, rostoucí hlavně v Japonsku a Číně, mající malé plody a často dělené listy. III. sekce – Chloromeles: zahrnuje severoamerické druhy jabloní s velkými zelenými nebo žlutými aromatickými, ale nepoživatelnými plody. IV. sekce – Eriolobus: zahrnuje druh Malus trilobata (jabloň trojlaločná), rozšířená v Malé Asii. V. sekce – Docyniopsis: zahrnuje druhy rostoucí v Číně, v Japonsku a na Tchajwanu. Naše evropské kulturní odrůdy jabloní i podnože zvané jánčata a duzény vznikly zřejmě hlavně z druhu Malus pumila Mill., syn. Malus praecox Pall (jabloň raná) patřícího do I. sekce Eumalus. Tento druh roste plošně na Balkáně, v jihovýchodním Rusku na Kavkaze, v Zakavkazsku, v Persii, v Turkestánu až po Altaj. Znaky stromu a plodu druhu Malus pumila připomínají nejvíce kulturní odrůdy. Na vzniku evropských kulturních odrůd se podílel i další druh I. sekce Malus silvestris (L.) Mill (jabloň lesní), který je rozšířen v Evropě, v Zakavkazsku a v západním Turkestánu. Na Kavkaze tento druh převládá nad druhem Malus pumila a je od něj těžko rozpoznatelný. V Turkestánu zase převažuje Malus pumila. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) Další dva důležité druhy I. sekce, Malus Baccata (L.) Borkh. a Malus prunifolia Borkh. rostou v Asii. Druh Malus baccata (jabloň drobnoplodá, bobulovitá) je relativně jednotný (rozeznávají se 3 botanické variety - sibirica, mandschurica a himalaica), 14

i když jeho rozšíření je rozsáhlé a zahrnuje západní Altaj, východní Sibiř, Mandžusko, východní Mongolsko, Koreu, Japonsko a západní Čínu až k Himaláji. Na Sibiři je podle Vavilova Malus Baccata v lesích velmi rozšířen. Jeho plody dokonce využívá místní obyvatelstvo. Je velmi mrazuvzdorný, snáší bez poškození teploty -40 °C až -55 °C, a velmi úrodný. Byl proto využit ve šlechtění nejen Mičurinem, ale i americkými šlechtiteli, kteří získali hybridy s opadavými kalichy zvané „Crab“. Druh Malus prunifolia (jabloň slívolistá nebo čínská – kitajka) se rovněž využívá ve šlechtění pro svou mrazuvzdornost i odolnost proti suchu. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) 3.3 Pomologické zařazení Z praktického a pomologického třídění ovocných druhů zařazujeme jabloň do skupiny jádrového ovoce (DVOŘÁK, 1987). V minulosti byly snahy zavést systematiku kultivarů jablek a hrušek do soustav. Dielova roku 1792 rozdělil kultivary jablek do 7 tříd. Lucas roku 1852 rozšířil Dielovu soustavu na 15 tříd při jabkách i hruškách. (HNIDZÍK, HRIČOVSKÝ, 1989) Rozdělení jablek podle Diel- Lucasovy soustavy: 1. Kdoulová jablka – kalvily (charakteristická je chutná, kyprá dužnina, otevřený jádřinec a masná slupka plodu -´Kalvil bílý zimní´. 2. Řehtáče – vyznačují se hladkou slupkou, dužnina je hrubší, slabě kořeněná, jádřinec otevřený, jádra jsou uvolněná, naráží na stěny jádřince, chrastí -´Řehtáč soudkový´. 3. Zlatnáče – typická jsou lehce patrná žebra plodů, mají pevnou, jemně zrnitou dužninu - ´Londýnské´. 4. Jablka růžová – plody se vyznačují aromatickou jemnou dužninou - ´Malinové holovouské´. 5. Jablka holubí – typické jsou vyšší plody ke kalichu zúžené s chutnou dužninou ´Panenské české´. 6. Libernáče – charakteristické jsou velké plody s hrubou sladce navinulou dužninou bez kořenitosti - Ćar Alexander´. 15

7. Renety libernáčové – plody se vyznačují nadprůměrnou velikostí a kalvilovitým tvarem plodů, dužnina má renetovitou chuť - ´Kanadská reneta´. 8. Renety jednobarevné – charakteristickým znakem je jednobarevnost, voskovitost, někdy může být sluneční strana plodu zardělá Ánanasová reneta´, ´Limburské´. 9. Renety míšeňské – plody bývají kulaté nebo zploštělé s tuhou dužninou ´Míšeňské´. 10. Renety červené – plody jsou většinou červené, nepatrně žíhané bez rzivosti ´Hvězdnatá reneta´. 11. Renety kožené – charakteristickým znakem je drsná, šedě rzivá, kožovitá slupka ´Boskoopské´,´Parkerovo´. 12. Renety zlaté – typická je zlatožlutá barva slupky plodů, sluneční strana bývá žíhaná dužnina je jemnozrná harmonické chuti-´Parména zlatá zimní´. 13. Pruháče – plody jsou pruhované, nehodí se svým zařazením do předcházejících tříd - ´Strýmka´. 14. Jablka homolovitá – vyznačují se vysokým tvarem plodů, zpravidla bývá protáhle zašpičatělý, plody bývají jednobarevné -Évino´. 15. Jablka zploštělá – plody bývají tvaru zploštěle kulovitého nebo zploštělého. Podle barvy slupky se dělí na jednobarevná - „Ušlechtilé žluté“ nebo mají krycí barvu ´Vejlímek červený´. (ŘEZNÍČEK et al., 2002) Uvedený systém, jak uvádí (VÁVRA 1975) byl uznávaný a nejlépe propracovaný, nezahrnoval však jablka moštová (houbovitá dužnina, svíravá chuť). Moštová jablka se nejčastěji dělí na: 1. sladká, 2. trpká, 3. sladkotrpká, 4. kyselá. (ŘEZNÍČEK et al., 2002) 16

3.4 Praktické rozdělení Prakticky dělíme např. jablka a hrušky podle doby zrání na ovoce letní, podzimní a zimní. Ovocem letním jsou odrůdy, jež zrají do 15. září, ovocem podzimním jsou odrůdy, jež zrají do 15. listopadu a ovocem zimním jsou odrůdy, jež zrají od 15. listopadu. Také u ostatních druhů rozdělujeme ovoce podle doby zrání na časně, středně a pozdě zrající. (BOČEK, 1954) Podle jakosti a upotřebení dělíme např. jádrové ovoce na ovoce: 1.

stolní (nesprávně tabulové),

2.

tržní,

3.

hospodářské,

4.

moštové čili průmyslové.

Stolním ovocem označujeme odrůdy, jež vynikají velikostí, pěkným zbarvením a výbornou jemnou chutí. Je to ovoce nejcennější (´Kalvil bílý zimní´, ´Krasokvět žlutý´,´Kanadská reneta´). K ovoci tržnímu počítáme odrůdy střední velikosti, jež vynikají vzhledem i líbivým tvarem, hlavně však tím, že snášejí dobře beze škody i delší dopravu. Často to bývají i takové odrůdy, které sice chutí zvláště nevynikají, avšak jsou na pohled líbivé (´Baumanova reneta´). Ovoce hospodářské je zpravidla drobnější a hodí se spíše pro průmyslové zpracování nebo i pro trh a jen z nouze na stůl (´Červené tvrdé´, ´Strýmka´). Takové ovoce se daří i v krajích, které jsou pro ovocnictví méně příznivé. Moštové čili průmyslové ovoce je větším dílem méně hodnotné a drobné, má podřadnější chuť a vyznačuje se značným obsahem kyselin a tříslovin. Počítáme sem však také ovoce prvních tří skupin, buď padané a červivé, nebo i jinak znehodnocené. Sem řadíme také plané ovoce a různé nahodilé semenáče podřadnější kvality a chuti, jež se do předchozích tříd nehodí.

17

Pro budoucnost se však snažíme stanovit a pěstovat též odrůdy, určené zvláště k výrobě jakostních moštů. Z jablek u nás rozšířených je např. jednou takovou odrůdou ´Strýmka´ (BOČEK, 1954). 3.5 Nároky na stanoviště Svými nároky na klimatické podmínky jabloně patří mezi plastické ovocné druhy. Tato plasticita je dána širokým sortimentem pěstovaných odrůd a podnoží. (BLAŽEK, 1998) V České republice se ji daří prakticky na území celého státu až do vyšších poloh s nadmořskou výškou kolem 600 m. Limitem jsou nejčastěji půdní podmínky, dané zejména hladinou podzemní vody a půdním profilem, srážkové poměry a konfigurace terénu (zejména z hlediska dostupnosti běžně používané mechanizace a problematiky ochrany proti půdní erozi). Významným faktorem při výběru vhodného stanoviště je i mikrorajon, který ve vazbě na celkové klimatické podmínky rozhoduje o riziku mrazových poškození (jak v době vegetačního klidu, tak i v době květu), o výskytu chorob a škůdců a dalších nepříznivých fyzikálně meteorologických vlivech, jako je riziko krupobití, poškození porostů větry, zátopou apod. (BLAŽEK, 1998) V oblastech s nižší úrovní srážek vyžaduje pěstování jabloní již bezpodmínečně závlahu. Ve vyšších polohách je častější promrznutí květů, nicméně při výběru vhodných odrůd se tento faktor na výnosech nemusí projevit. (BLAŽEK, 1998) Z hlediska požadavků na expozici svahu a členitost terénu patří jabloň rovněž k nejméně náročným ovocným druhům. Pří výběru vhodných odrůd lze jabloně s úspěchem pěstovat i na svazích obrácených k severu, v nevýrazných mrazových dolinách i v otevřených větrných polohách. Nevhodné jsou pouze hluboké mrazové kotliny a stanoviště vystavená silným větrům. (BLAŽEK, 1998) Pro jabloně jsou nevhodnější lehčí až středně těžké půdy, s dostatečnou hloubkou a dobrými fyzikálními vlastnostmi v celém půdním profilu. Je třeba dávat přednost půdám svěžím, tzv. Panenským, kde se předtím jabloně nepěstovaly. (BLAŽEK, 1998) Pokud jde o hladinu podzemní vody, je pří použití slabě rostoucích podnoží považována za přijatelnou její nejvyšší hloubka asi 1,2 m pod povrchem půdy. Pokud 18

se vyskytuje vyšší hladina této podzemní vody, je nutno pozemek předem zmeliorovat. Při použití vzrůstnějších podnoží se zvyšuje požadavek na přípustnou hladinu podzemní vody zhruba na 1,5 - 1,7 m. (BLAŽEK, 1998) Jabloně jsou u nás nejrozšířenějším ovocným druhem. Nejlépe se jim daří v půdách dostatečně hlubokých, hlinitých, písčitohlinitých a jílovitohlinitých, dostatečně vlhkých. Hladina podzemní vody smí být v lehčích půdách nejvýše 80 cm. Pod povrchem, v těžších půdách však musí být hlouběji (asi 150 cm). V půdách lehkých a písčitých, špatně hnojených, s nedostatkem vláhy jabloně špatně rostou a málo plodí, v půdách těžkých a kyselých, s vysokou hladinou podzemní vody trpí náchylné odrůdy rakovinou. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) Jabloně nekoření příliš hluboko, a proto nevyžadují tak hluboké půdy jako hrušně. Jsou však většinou velmi náročné na úrodné, dostatečně vlhké, nikoliv však příliš mokré půdy Na slaběji rostoucích podnožích (zákrsky) mohou mít půdu velmi mělkou, ovšem velmi úrodnou, humózní, dobře hnojenou. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) Jabloně je možné u nás pěstovat jak v Polabí a v teplých oblastech jihomoravských a jihoslovenských, tak i v chladnějších oblastech podhorských. V teplých oblastech se jabloním velmi dobře daří, mají-li dostatek vláhy. Protože však obvykle v těchto oblastech bývá srážek nedostatek, vyžadují zde hojnou podzemní vláhu popřípadě závlahu. Hlavní tradiční jablonářské oblasti jsou však u nás v podhůří. Z pěstitelského hlediska mají oblasti teplé i oblasti podhorské určité přednosti i nedostatky. V teplých polohách je větší výskyt škůdců a chorob. Především padlí jabloňového (Podosphaera Leucotricha), takže ochrana je zde velmi náročná. Ale i v chladnějších, vlhčích oblastech je ochrana nákladná, zejména boj proti strupovitosti (Endostigme inaqualis). Z toho vyplývá, že pro sušší oblasti by se měly volit odrůdy rezistentnější proti padlí, pro vlhké oblasti zase odrůdy odolnější proti strupovitosti. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) V teplých oblastech jsou obvykle plody lépe vyvinuty a vybarveny, jsou cukernatější, ale také dříve dozrávají, a jsou tedy méně trvanlivé než v polohách 19

chladnějších. To znamená, že se zde raně zimní jablka stávají podzimními. Naopak v chladnějších oblastech lze prodloužit u podzimních odrůd trvanlivost až do zimy, což má značný praktický význam. Není ovšem možné pěstovat stejné odrůdy v teplých a chladnějších oblastech. Některé odrůdy mají totiž skutečně vyšší nároky na teplotu, jako například odrůda ´Golden Delicious´, která v chladnějších oblastech nezíská svou vynikající aromatickou chuť. Hlavními oblastmi pěstování jabloní jsou u nás chráněná podhůří, kde jsou přírodní

podmínky

pro

pěstování

většiny

odrůd

nejpříznivější.

(DVOŘÁK,

VONDRÁČEK, 1969) Území republiky bylo rozděleno podle přirozených přírodních podmínek a podle vhodnosti k pěstování jabloní do 4 zón (pásem): 1. zóna: má optimální přírodní podmínky pro pěstování jabloní. Zahrnuje území

s nadmořskou

výškou

200

-

350

m,

s

průměrnou

roční

teplotou

nad 7,5 °C a s ročním úhrnem srážek 550 - 800 mm (výjimečně od 500 mm na výborných půdách). Půdy jsou v této zóně hlinité, jílovitohlinité, středně těžké i těžší. Zahrnuje výrobní subtyp řepařsko-ječný, řepařsko-pšeničný, kukuřičnoječný, kukuřično-pšeničný. V I. zóně jsou nejlepší polohy chráněné, na mírných svazích. Mrazové kotliny a půdy s vyšší hladinou podzemní vody jsou nevhodné. Tato zóna má nejlepší podmínky pro zakládání souvislých intenzivních výsadeb nízkokmenů, především zákrsků a palmet (pásových výsadeb a ovocných stěn). Počítá se zde s uplatněním nejvyšší mechanizace. 2. zóna: má přírodní podmínky poněkud horší než I. zóna. Zahrnuje území od 200 do 500 m nadmořské výšky, s průměrnou roční teplotou nad 7 °C a s ročním úhrnem srážek 500 – 800 mm. V této zóně jsou všechny půdy kromě půd jílovitých, nepropustných, štěrkovitých, kamenitých a bezhumózních písků. Vedle výrobních typů a subtypů, které jsou v I. zóně, zahrnuje II. zóna ještě tyto typy a subtypy. Bramborářsko-ječný, bramborářsko-pšeničný, výjimečně i řepařsko-žitný. V této zóně lze zakládat rovněž intenzivní výsadby nízkokmenů. 3. zóna: má již přírodní podmínky horší. Zahrnuje jednak polohy vyšší, drsnější, větrné, jednak nížiny a polohy ohrožované mrazy. Patří k ní území s nadmořskou výškou do 600 m (výjimečně do 700 m), s průměrnou roční teplotou 20

nad 6 °C a s ročním úhrnem srážek do 800 mm. V této zóně jsou půdy zhoršené kvality (kromě vazkých jílů a sterolních písků). Zahrnuje typy a subtypy bramborářsko-ovesný a kukuřično-žitný. V této zóně je nutno pečlivě volit sortiment a vyvarovat se náročných odrůd. Počítá se zde s produkcí pouze pro vlastní potřebu. 4. zóna: zahrnuje území, v nichž prakticky nelze jabloně pěstovat. Jde buď o polohy vysoké,

výrobního

typu

horského

hospodářství

(s

nadmořskou

výškou

nad 600 až 700 m), s průměrnou roční teplotou nižší než 6 °C, s velmi mělkými půdami, nebo naopak o polohy nízké, údolní, mrazové, s vysokou hladinou podzemní vody. V této zóně se vyskytují jabloně jen ojediněle. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) Velmi dobré přírodní podmínky pro pěstování jabloní jsou v Čechách zvláště v Českém Středohoří, na svazích podél Polabí, v podhůří Krušných hor, Jizerských hor, Krkonoš a Orlických hor, na Moravě na svazích podél Hornomoravského a částečně Dolnomoravského

úvalu,

na

úpatí

Jeseníků,

Oderských

vrchů.

(DVOŘÁK,

VONDRÁČEK, 1969). 3.6 Opylovací poměry Opylování a následné oplodnění má pro rostliny velký význam, protože umožňuje tvorbu semen. Semena, a to i u jabloní, podmiňují normální vývin plodů. Dobře vyvinutá semena uvnitř plodů po účinném opylení poskytují plody jakostnější a pozitivně se uplatňují i na skladovatelnosti. Pěstované odrůdy jabloní jsou cizosprašné (autosterilní), každá odrůda musí být opylena pylem jiné odrůdy. Samosprašnost u jabloní je řídkým jevem. (DVOŘÁK, 1987) Některé odrůdy jabloní mají však pyl prakticky neklíčivý. Jsou to tzv. odrůdy triploidní. Mají v jádrech somatických (tělesných) buněk 51 chromozómů místo obvyklých 34, jak je tomu u normálních odrůd diploidních. Triploidní počet chromozómů a jejich nepravidelné párování způsobují nepravidelné redukční dělení. Pylová zrna jsou proto nevyrovnaná (větší zrna mají více než 17 chromozómů, zrna malá mají méně než 17 chromozómů). Klíčivost pylu triploidů se obvykle pohybuje do 10 %. A však i vyklíčený pyl vytváří láčky nenormální, krátké tlusté, které 21

po vniknutí do vodivého pletiva čnělky obvykle nedosáhnou vaječné buňky. Pyl triploidních odrůd je proto pro oplození naprosto nevhodný. Naproti tomu klíčivost pylu diploidních odrůd dosahuje obvykle 80 – 100 %. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) K nevýznamnějším triploidním odrůdám patří např. ´Boskoopské´,´Booskopské červené´, ´Blenheimská reneta´, ´Kanadská reneta´, ´Strýmka´, ´Grávštýnské´, ´Lébelovo´. Triploidní jabloně velmi bujně rostou a pozdě vstupují do plodnosti. Přesto často plodí později dobře, zcela uspokojivě (např. ´Boskopské´ i ´Boskoopské červené´, ´Strýmka´,´Lébelovo´). Situace v oplodňování je ještě komplikována případy, kdy ani dobře klíčivý pyl (diploidní odrůdy) neoplodní uspokojivě každou odrůdu. Tato oplodňovací neschopnost se nazývá inkomaktibilita (intersterilita). Je založena geneticky. U cizosprašných druhů existují totiž vlohy (geny) sterility, které způsobují za určitých podmínek zastavení růstu pylových láček v pletivu čnělky. Tyto geny sterility označujeme s1, s2, s3,s4, atd. Určitá diploidní odrůda může mít však pouze dvě z těchto vloh (např. ´Parména zlatá´ má vlohy s1 a s3). Pohlavní buňky (pylová zrna nebo vajíčka) mají po redukčním dělení pouze jeden gen sterility (např. pyl ´Parmény zlaté´má buď gen s1 nebo s3). Brzdící vlohy v pletivu čnělky působí jen tehdy, má-li pylové zrno stejný gen sterility. Pylové zrno pak sice vyklíčí, ale ve čnělce zastaví pylová láčka svůj růst. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) Po samosprášení nebo po opylení dvou inkompatibilních odrůd se však u jabloní někdy přece jen malé množství plody vytváří. Tato násada je ovlivněna sklonem k samosprašnosti některých odrůd. Vyšší násada plodů za příznivých klimatických a povětrnostních podmínek vyplývá ze závislosti mutací na teplotě. Někdy může být násada plodů způsobena i partenokarpií, při níž se vytvářejí bezsemenné plody bez oplodnění. V našich podmínkách však zatím není známa u jabloní pěstitelsky významná odrůda, která by dala pravidelně uspokojivě výnosy bez opylovačů.

22

Pokud jde o triploidní odrůdy, obsahují v somatických buňkách tři geny sterility. Každá triploidní odrůda patří proto ke třem intersterilním skupinám. Například Kanadská reneta, mající geny sterility s1, s2, s3 se neoplodňuje s diploidními odrůdami s geny s1 s2, s1 s3 a s2 s3, neboť pylové láčky těchto odrůd neprorostou čnělkou mateřské odrůdy. Z toho vyplývá, že inkompatibilita se vyskytuje u triploidních odrůd častěji než u diploidních. U jabloní byly u nás nalezeny mezi známými dnes pěstovanými odrůdami dvě inkompatibilní skupiny diploidních odrůd: první skupinu tvoří ´Parména zlatá´ a ´Hájkova reneta´ (genotyp s1 s3). Těmito odrůdami nemohou být rovněž oplodněny triploidní ´Blenheimská reneta´ (genotyp s1 s2 s3). Druhou inkompatibilní skupinu tvoří odrůdy ´Matčino´ a ´Wealthy´. Jabloně jsou cizosprašné dřeviny, a proto je důležité, aby odrůdy, které se mají vzájemně oplodňovat, také v současné době kvetly. Průběh květu je vlastnost každé odrůdy, silně ovlivňovaný počasím. Relativní doba květu zůstává u jednotlivých odrůd stejná, a proto bylo možno rozdělit jabloně do čtyř skupin: 1.

odrůdy raně kvetoucí,

2.

odrůdy středně raně kvetoucí,

3.

odrůdy středně pozdě kvetoucí,

4.

odrůdy pozdě kvetoucí.

Odrůdy zařazené do sousedních skupin se mohou vzájemné dobře opylovat, neboť jejich doby květu se ještě dostatečně kryjí, protože je doba květu většiny odrůd dostatečně dlouhá, mohou se často opylovat i odrůdy patřící do skupin vzdálenějších (1 a 3 nebo 2 a 4). Doba květu je silně ovlivňována počasím, a proto v některých letech odrůdy kvetoucí obvykle později rozkvétají současně s odrůdami raně kvetoucími. Nejvýraznější rozdíly v začátku rozkvétání jsou mezi odrůdami raně kvetoucími (např. ´Grávštýnské´) a výrazně pozdě kvetoucími (např. ´Hedvábné pozděkveté´). Ve většině let činí tento rozdíl 14 dnů. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)

23

Výsadby jedné odrůdy nelze u nás doporučovat. Zvolíme-li dvě odrůdy, musí se jejich doba květu dostatečně krýt a musí se vzájemně dobře oplodňovat. Jestliže je ve výsadbě zastoupena jedna triploidní odrůda (např. ´Boskoopské´), musí se k ní vysázet alespoň dvě odrůdy diploidní, které se vzájemně oplodňují, z nichž alespoň jedna dobře oplodňuje i odrůdu triploidní. Všechny tři odrůdy musí přibližně současně kvést. V pomologických popisech uvádíme u každé odrůdy, zda jde o dobrého nebo špatného opylovače, dobu květu a vyzkoušené vhodné opylovače. Opylování jabloní je zprostředkováno hmyzem. Největší

význam

mají

včely,

které

tvoří

75

%

veškerého

hmyzu,

jen se na ovocných rostlinách v době květu vyskytuje. Včely navštěvují v jednom dnu převážně květy jednoho druhu, čím se jejich oplodňovací význam ještě zvyšuje. Let včel je však závislý na počasí, za chladného počasí včely nelétají. Velmi důležité je správné rozmístění včelstev. Pro opylení 1 ha ovocného sadu postačí 2 - 4 včelstva. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) 3.7 Choroby a škůdci jabloní U ovocných rostlin se setkáváme s řadou chorob, vyvolaných houbovými patogeny, bakteriemi, viry a fytoplazmami. Škodlivost se různí podle napadené části rostliny i podle intenzity. Zatímco některé choroby způsobují u konzumovaného ovoce někdy jen kosmetickou vadu (strupovitost jabloně), jiné mohou být pro člověka nebezpečné z důvodů ohrožení jeho zdraví přítomností mykotoxinů. Výskyt virů a fytoplazem je častý u starých odrůd, které nejsou kontrolované udržovacím šlechtěním a neustálým vegetativním přemnožováním v sobě tyto patogeny za staletí pěstování nakumulovaly. Léčba je složitá a u stromů jako takových prakticky nemožná (termoterapie v laboratorních podmínkách), proto je velice důležité vysazovat kvalitní a zdravou sadbu. Situaci u těchto škodlivých organismů komplikuje častá latentnost, kdy na rostlině v některých letech vizuálně nepozorujeme žádné projevy onemocnění. V ochraně je vždy na prvním místě prevence - výběr odolných odrůd a vhodného stanoviště. Nezanedbatelná je také podpora přirozených nepřátel, např. mykofágních 24

hub nebo druhů, které obsazením niky (životního prostoru) patogena znemožní jeho rozvoj. U patogenů přezimujících v opadaném listí lze významně omezit výskyt choroby likvidací listí mechanickým odstraněním (shrabání a spálení, případně u některých zkompostování), k čemuž lze v sadech nebo na pastvinách efektivně dopomoci výběhem dobytka, který redukuje listí požerem nebo mechanicky rozdupáním. (BOČEK, 2007) Strupovitost jabloně (Venturia inaequalis) Nejvýznamnější choroba jabloní, způsobená vřeckatou houbou Venturia inaequalis. (BOČEK, 2007) Příznaky: parazit napadá listy, květy i plody, zcela výjimečně i letorosty. Na obou stranách čepelí listů vznikají sazovité, různě velké skvrny. Postižená místa nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Obdobné skvrny vznikají i na květech a plodech. Silně napadené květy a malé plody opadávají. Na větších plodech jsou různě velké a různě utvářené šedočerné skvrny, v důsledku nestejného růstu postižených a zdravých pletiv dochází k deformacím a praskání plodů. Následně jsou postižené plody napadány hnilobami. Význam: obzvláště nebezpečné je časné jarní napadení (před květem, v době kvetení a krátce po odkvětu), kdy může dojít k opadu květů či malých plodů. Později napadené plody jsou nevzhledné, často zdeformované a hůře skladovatelné. Při časném opadu listů jsou nepříznivě ovlivněny diferenciace a kvetení v příštím roce. (HLUCHÝ, et al., 1997) Strupovitost se šíří především za deštivého počasí. Navlhčená plodnice praská, askospory jsou vystřelovány nad povrch listů a dále rozšiřovány větrem. K vyklíčení askospor a k infekci je nezbytná určitá doba ovlhčení. Teplota významně ovlivňuje vývoj a růst patogena. Infekce mohou nastat v rozmezí teplot 0,5 – 30 °C. Optimální jsou teploty 17 – 24 °C. V suchých periodách bez deště, resp. bez ovlhčení listů, k infekcím nedochází. (HLUCHÝ et al., 1997)

25

Ochrana Nepřímá: významná jsou všechna preventivní opatření, která omezují vhodnost podmínek pro šíření onemocnění a širší uplatnění odolných odrůd. Součást ochranných opatření je také likvidace opadlých napadených listů, na nichž houba přezimuje. Přímá: základem úspěšné chemické ochrany je zvládnutí primárních infekcí (duben - červen), které vyloučí potřebu dalších ošetření. Ochranu je možno provádět preventivně, nebo kurativně na základě sledování průběhu infekcí, příp. jako kombinaci obou systémů. (HLUCHÝ et al., 1997) Velmi důležitým preventivním opatřením je volba odolné odrůdy. Mezi odrůdami existují značné rozdíly v náchylnosti. Nejvýznamnější komerční odrůdy pěstované velkovýrobně jsou povětšinou velmi citlivé, jako například Ídared´ a ´Golden Delicious´, dvě nejpěstovanější odrůdy v České republice. Mezi starými a krajovými odrůdami jsou rovněž značné rozdíly, rozhodně je milný názor, že co je staré, je odolné. Velmi citlivé jsou např. odrůdy ´Baumanova reneta´, ´Bernské růžové´, Ćroncelské´, ´Kalvil bílý zimní´, ´Kalvil červený podzimní´, ´Landsberská reneta´, ´Wagernerovo´ a další. Naproti tomu vyšší odolností disponují Ántonovka´, ´Grahamovo´, ´Hájkova muškátová reneta´, ´Krátkostopka královská´, ´Matčino´, ´Panenské české´, ´Watervlietské mramorované´ a mnohé další. (BOČEK, 2007) Padlí jabloně (Podosphaera leucotricha) Vedle strupovitosti jabloně druhá nejzávažnější choroba jabloní, jejíž význam prudce vzrůstá vlivem oteplování (mírné zimy), a proto už není problémem jen teplých nížinných oblastí, stále více se stěhuje i do poloh vyšších. (BOČEK, 2007) Příznaky: bělavé moučnaté povlaky na letorostech, listech, květech a mladých plodech. Povlaky jsou tvořeny podhoubím, na němž se na konidioforech diferencují konidie. V důsledku poškození a odumírání povrchových buněk se postižené části zbarvují šedozeleně, dochází k redukci růstu a k deformacím až zasychání letorostů i listů. (HLUCHÝ et al., 1997) Význam: u náchylných odrůd způsobuje padlí významné škody. Onemocnění se projevuje škodlivě zejména při dlouhodobém zanedbání ochrany, kdy dochází k silnému napadení letorostů i listů a jejich zasychání. Chronicky postižené stromy mají 26

malé listy, krátké a slabší přírůstky, menší plody postupně chřadnou. (HLUCHÝ et al., 1997) Padlí jabloňové se šíří zejména za teplého počasí a vyšší nebo střídavé vlhkosti vzduchu. Po šíření jsou vhodné teploty v rozmezí 10 – 32 °C (optimum 22 – 25 °C). Šíření padlí podporují dešťové přeháňky, rosy a mlhy, které zajišťují potřebnou vyšší vlhkost vzduchu. (HLUCHÝ et al., 1997) Ochrana Nepřímá: významnou součástí ochrany je preventivních komplex preventivních pěstebních opatření, jejichž cílem je optimalizovat růst a tak snížit vnímavost k infekci (vhodné stanoviště, soulad stanoviště, podnože, odrůdy, vyrovnaná výživa, zejména nepřehnojit dusíkem) a redukovat vhodnost podmínek pro šíření (vzdušnost lokality, výsadby a koruny stromů). Na rizikových lokalitách omezit pěstování velmi náchylných odrůd. Přímá: chemická ochrana je nezbytná především u náchylných odrůd na lokalitách pravidelného výskytu. Převážná část fungicidů používaných proti strupovitosti jabloně je účinná také na padlí jabloňové. (HLUCHÝ et al., 1997) Preventivní ochranou je také výběr vhodných odrůd s ohledem na stanovištní podmínky. Velmi citlivé jsou ze starších odrůdy Ćroncelské´, Ćoxova reneta´, ´Grávštýnské´, ´Průsvitné letní´, ´Ribstonské´ a zejména ´Boikovo´ a ´Jonathan´. Naopak dobrou odolnost vykazují odrůdy ´Gloria mundi´, ´Lecar´, ´Smiřické vzácné´ nebo ´Vlkovo´. Zcela odolné (rezistentní) odrůdy se dosud nepodařilo vyšlechtit. Z moderních odrůd rezistentních k strupovitosti vykazuje vysokou odolnost k padlí jabloně např. odrůda ´Karmína´, ´Rajka´ a zejména ´Rubinola´. Naopak velmi citlivé ´Melodie´. (BOČEK, 2007) Mšice jabloňová (Aphis pomi, syn. Aphidula pomi) Příznaky: v zimě jsou na letorostech leskle černá vajíčka. Bezkřídlí jedinci jsou zářivě zelení až žlutozelení s černými sifunkuli. Okřídlení jedinci jsou tmavězelení. Napadené listy a vrcholky letorostů jsou zdeformované, avšak zůstávají zelené Význam: jeden z hospodářsky významných druhů mšic škodících na jabloni. 27

Mšice na jabloni jsou napadány řadou přirozených nepřátel (slunéčka, střevlíci, dravé ploštice, zlatoočky, larvy pestřenek a bejlomorek r. Aphidoletes, pavouci a další). Ochrana Nepřímá: větve po řezu odstranit ze sadu. Podpora přirozených nepřátel, především vyloučením používáním širokospektrálních insekticidů. Znemožnění přístupu mravenců do korun stromů vrstvou lepu kolem kmene, nebo instalací lepového pásu. Přímá: předjarní ošetření olejovými přípravky se provede, pokud na dvaceti 0,2 m dlouhých 2-3letých větvičkách zjistíme 25 vajíček na 1 m délky. Ve fázi zeleného a růžového poupěte se ošetřuje při výskytu 10 mšic na sto květních růžic, v období po odkvětu při zjištění 10 kolonií na sto letorostů. Používáme selektivní přípravky šetřící užitečné organismy (např. na bázi triazamátu a pirimicarbu). (HLUCHÝ et al., 1997) Obaleč jablečný (Cydia pomonella) Nejzávažnější škůdce a nejčastější původce červivosti jablek. Kromě přímé škodlivosti zvyšuje poškozením plodů jejich dispozici vůči moniliové hnilobě, čímž způsobuje závažné ztráty na sklizních. (BOČEK, 2007) Příznaky: plod bývá napaden pouze jednou housenkou. Vstupní otvor do plodu je vyplněn suchým trusem housenky. Malé plody napadené housenkami první, jarní generace obaleče opadávají. Plody napadené druhou generací v létě dozrávají. Chodba způsobená žírem housenky směřuje k jádřinci. Někdy bývají poškozena i semena. Význam: obaleč jablečný je jedním z nejvýznamnějších škůdců jabloní. Škodlivost výrazně zvyšuje druhotné napadení moniliozou, která se dále šíří při uskladnění plodů. Ochrana Nepřímá: prostorová izolace (alespoň 100 m) sadů od líhnišť motýlů tj. od domácích zahrad, skladů ovoce, skládek beden apod. Podpora predátorů a parazitoidů ozeleněním meziřadí sadů a vyřazením vysoce toxických pesticidů.

28

Na zahrádkách je efektivní i vychytávání housenek lapacími pásy a jejich následná likvidace. Přímá: při nálezu 2 a více vajíček na 100 náhodně zvolených plodech a přiléhajících listech se doporučuje ošetření insekticidem. Přednostně lze využít přípravky na bázi Bacillus thuringiensis kurstaki, které při účinnosti asi 80 – 85 % nehubí užitečný hmyz. Regulátory růstu a vývoje hmyzu se aplikují v době kladení vajíček, BT preparáty a ekotoxiiologicko vhodnější organofosfáty ve fázi „červeného prstence“ až „černé hlavičky“, tedy těsně před líhnutím housenek z vajíček. (HLUCHÝ, et al., 1997) 3.8 Charakteristika starých a krajových odrůd jabloní Staré a krajové odrůdy mají ekonomickou a kulturní hodnotu, která je dána originalitou, nenahraditelností a je součástí dědictví lidstva. Pozornost je zaměřena na ochranu biologické rozmanitosti - biodiverzity, která je představována diverzitou genů, populací, druhů, společenstev, ekosystémů až biosfer. Rozmanitost rostlin je unikátním a nenahraditelným bohatstvím, kterou vytvořila příroda a později cílevědomá činnost člověka. (ŘEZNÍČEK, 2013) Původ u starých a krajových odrůd většinou neznáme, vznikly náhodně a vzhledem ke svým kvalitám se šířily do okolí. Jejich předností je dokonalá přizpůsobivost k půdním a klimatickým podmínkám, vysoká odolnost vůči řadě škodlivých činitelů. Jsou využívány ve šlechtitelských programech jako donory rezistence (odolnost vůči houbovým chorobám, poklesům teplot, tolerantní k zamokření, suchu, zasolení apod.) Vysazují se v marginálních oblastech, některé se uplatňují přímo v ekologických systémech pěstování. (ŘEZNÍČEK, 2013) Staré odrůdy Staré odrůdy jsou veškeré odrůdy, které dosahují stáří několika desítek let od svého vzniku či rozšíření. V rámci studia a evidence odrůd ovocných dřevin byl zvolen limit stáří sadů, stromů a odrůd zhruba na padesát let. Je to přibližně věk střídání a nástupu nové generace pomologů. Některé staré odrůdy se ještě pěstují 29

v dostatečném množství např. ´Grávštýnské´, ´Jonathan´), jiné jsou na ústupu (např. Ástrachán bílý´). Některé staré odrůdy již vymizely (většinou výpěstky nejstarších šlechtitelů a také mnoho místních odrůd). Občas se pro staré odrůdy vyskytuje termín historické odrůdy. (TETERA, 2006) Lokální odrůdy Jsou odrůdy, které vznikly nahodile bez odborně či profesně cíleného záměru. Podmínkou zařazení do této skupiny odrůd je jejich alespoň minimální pěstitelské rozšíření v menší či větší lokalitě. Dle toho se například nazývají. Místní odrůdy vznikly a rozšířily se v jednom či několika katastrech obcí. Krajové odrůdy se rozšířili ve více katastrech s přibližně podobnými klimatickými, půdními a dalšími podmínkami tvořících určitý kulturní a sociální celek (Horňácko, Slovácko, Valašsko, Slezsko). Jejich vznik a původ lze většinou již stěží vypátrat. Oblastní odrůdy je méně používaný termín pro lokální odrůdy. Významově se téměř kryje s pojmem „krajové odrůdy“. Vznikl na základě prvorepublikové rajonizace ovocnářské výroby a vytvoření oblastních, krajských a okresních sortimentů ovocných druhů. Výjimečně se v některých textech vyskytne termín: Národní odrůdy. Jedná se jen o několik odrůd, které pravděpodobně vznikly, získaly oblibu, rozšířili se a pěstovaly na celém území národního či státního celku. Snad by se tak mohli nazývat odrůdy jabloní ´Míšeňské´, ´Panenské české´. Národní odrůdou se může stát i záměrně vyšlechtěná odrůda. Lokální odrůdy byly převážně rozšiřovány za účelem samozásobování či přilepšení finanční situace z prodeje produktů (křížaly, povidla, pálenka). Byly pojmenovány často zajímavými lidovými názvy a mnohdy byly původní, lidové názvy pomologem změněny. Tyto odrůdy často nesou vlastnosti, kterých je možné využít ve šlechtění (hlavně odolnost k nejrůznějším škodlivým činitelům a vlivům). Téměř všechny vynikají menší pěstitelskou náročností. Někdy se význam slov a krajová odrůda ztotožňuje. (TETERA, 2006)

30

Místní semenáče Místní semenáče jsou (z pomologického hlediska) na místě, lokalitě spontánně vyrostlí jedinci dávají úrodu. Tyto semenáče jsou buďto beze jména, nebo lidově pojmenovány. Pokud vykazovaly dobré hospodářské vlastnosti a znaky, byly dále rozmnožovány. Vznikly z nich „lokální odrůdy“ (např. jabloň ´Grávštýnské lašské´), nebo i odrůdy kulturní (např. ´Smiřické vzácné´ nebo ´Golden Delicious´). V pomologických popisech je uváděn nahodilý semenáč, který je významově téměř totožný. (TETERA, 2006) Významné odrůdy široký pojem zahrnující všechny odrůdy, které měly anebo mají význam pro rozvoj tržního, ekologického, samozásobitelského ovocnářství, jsou významné jako zdroj vlastností pro šlechtění, nebo hrály v dějinách národů významnou úlohu. Ty je možné také označovat jako historicky významné odrůdy. (TETERA, 2006) Zanikající odrůdy. Jedná se o odrůdy, které se přestávají pěstovat, rozmnožovat a nerozšiřují se. Takovými odrůdami mohou být jak známé lokální a kulturní odrůdy, tak i importované novinky, které se v našich podmínkách neosvědčily. Sbírkové odrůdy: jsou odrůdy vyskytující se v malém počtu v sortimentech organizací anebo u soukromých sběratelů. Často se pěstují jako rarity nebo piety. Například odrůdy jabloní červeně kvetoucí, s červenou až rudou dužninou, s velmi mastnou slupkou bez jader, skupina nejstarších odrůd, skupina českých výpěstků a lokálních odrůd. V tomto případě se jedná o sběratelský koníček, který pomáhá záchraně genofondu ovocného druhu. (TETERA, 2006)

31

3.9 Využití starých a krajových odrůd pro moštování a jiné zpracování Jméno odrůdy

Typ

Využití

Antonovka

Podzimní

Zpracování

Car alexander

Podzimní

Přímý konzum, zpracování

Matčino

Podzimní

Stolní, zpracování

Signe Tillish

Podzimní

Stolní

Gaskoňské šarlatové

Podzimní

Stolní

Gdaňský hranáč

Podzimní

Moštování a výroba vína

Gravštýnské

Podzimní

Stolní a moštování

Kradinál žíhaný

Podzimní

Moštování, zpracování

Croncelské

Podzimní

Moštování a výroba vína

Wealthy

Podzimní

Moštování

Řehtáč soudkovitý

Podzimní

Stolní, sušení, povidla, marmelády

Malinové

Zimní

Stolní

Coxova renata

Zimní

Stolní

Banánové zimní

Zimní

Stolní

Grimesovo zlatožluté

Zimní

Stolní

Reneta zlatá

Zimní

Stolní

Ananasová reneta

Zimní

Stolní

Krasokvět žlutý

Zimní

Stolní a zpracování

Watervlietské mramorované Zimní

Stolní, moštování, sušení

Citrónové zimní

Zimní

Moštování, marmelády, povidla

Strýmka

Zimní

Moštování, povidla, víno

Kasselská reneta

Zimní

Moštování a výroba vín

Kožená reneta

Zimní

Sušení, výroba vín, povidla

Mišeňské

Zimní

Stolní, sušení, povidla

Boikovo

Zimní

Sušení, univerzální 32

Jméno odrůdy

Typ

Využití

Zvonkové

Zimní

Stolní, sušení

Boskoopské červené

Zimní

Sušení

Bleinhemská reneta

Zimní

Stolní, sušení a zpracování

Panenské české

Zimní

Univerzální

Jadernička moravská

Zimní

Univerzální

Albrechtovo

Zimní

Univerzální

Ontario

Zimní

Zpracování

Pontoiské Zimní Zpracování Tabulka 1 - Využití a rozdělení starých a krajových odrůd jabloní1 Odrůdy jabloní pro moštování: ´Lebelovo´, ´Landsberská reneta´, ´Panenské české´, ´Jadernička Moravská´, ´Smiřické vzácné´, Ćroncelské´, ´Grávštýnské´, ´Strýmka´. (ŘEZNÍČEK, 2013) Moštové odrůdy se vyznačují vysokou a pravidelnou plodností, vysoká výtěžnost moštu a cukernatost. (ŘEZNÍČEK, 2013) Odrůdy jabloní pro kuchyňské zpracování (štrúdlová jablka): ´Kardinál žíhaný´, ´Vilémovo´, ´Peasgodovo´. (ŘEZNÍČEK, 2013) Domácí zpracování jablek na přírodní jablečnou šťávu je rozšířeným způsobem využití úrody. Jednoduché způsoby konzervace jablečné šťávy, z nichž nejrozšířenější je pasterizace umožňují skladovat mošt až do příští úrody. Mimo jablečnou šťávu vyrobenou pro vlastní spotřebu doma či v malých moštárnách provozovaných nejčastěji místními organizacemi Českého zahrádkářského svazu na trhu dlouho chyběly tradiční jablečné mošty. [zdroj: www.tradicebk.cz] Aby se ovocné šťávy staly skutečně lahodným nápojem, který se nazývá ovocný mošt, je někdy potřeba je ještě dochucovat, případně je jinak upravovat. Možné je například vzájemně míchat různé druhy ovoce ještě před zpracováním, nebo míchat vylisované šťávy, případně je přislazovat. Šťávy, které tuto úpravu nevyžadují, se stávají

1

www.ovocnedreviny.cz 33

přímo moštem, což je zcela běžné u šťáv jablečných ze zralých plodů. (HANOUSEK, 2006) Všestranně využitelným ovocem jsou jablka, zároveň jsou nejrozšířenější surovinou pro výrobu moštů. Využívají se však také pro výrobu jablečných vín a destilátů, pokud jsou sladká, aromatická, s dostatečným obsahem kyselin. Vhodné jsou odrůdy podzimní a zimní ve fyziologické až konzumní zralosti. Nezralá a špatně vyvinutá jablka mají malou výtěžnost, přezrálá jablka se zase obtížně lisují. Šťáva z nezralých jablek má svíravou chuť a z přezrálých jablek je naopak chuť nevýrazná, bez aromatu. (HANOUSEK, 2006) Jablka pro výrobu moštů jsou zařazována do tří skupin: Do skupiny první se zařazují jablka moštárenských odrůd, vždy stejného druhu a sklízená ručně. Do skupiny druhé se zařazují rovněž moštárenské odrůdy, ale v tomto případě mohou být různé druhy vzájemně smíchané. Do skupiny třetí se zařazují jablka padaná, volně spadaná, odrůdově nejednotná, ale zásadně zdravá, mechanicky nepoškozená a nepřezrálá. Padaná jablka by neměla dlouho ležet pod stromy a mechanicky poškozená jablka je třeba urychleně zpracovat, nebo je z moštování zcela vyloučit. Poškození slupky nebo dužiny má totiž za následek rychlé napadení hnilobou a plísní. Odkrojení plesnivé části plodu není vždy účinné, protože zbylá část plodu, vizuálně zdánlivě zdravá, může již být napadena mykotoxiny. Ovoce se začínající plesnivostí doporučuji vyřadit. Je možno tolerovat jen menší rozsah strupovitosti i červivosti. Zpracováváním jednotlivých odrůd, případně směsí několika druhů odrůd, se získá mošt vynikající jakosti. Vhodná jsou zejména taková jablka, která nejsou ani úplně sladká, ani příliš kyselá, například odrůdy ´Kanadská reneta´, ´Míšeňské´, ´Herbertova reneta´, ´Kožená reneta´, ale i mnohé další. (HANOUSEK, 2006) Dříve k výrobě moštů sloužil jedině odpad. Tím se nemohlo nikdy docílit uspokojivého výsledku. Ovoce má býti zralé, tj. ve stavu fyziologickém, kdy jsou jádra černá, nikoli nezralé, neb přezrálé. Nezralé ovoce jsou mošty svíravé chuti, přezrálé pak mošty špatně se čistící.

34

K výrobě moštů nepoužívejme sladkých jablek, neboť nejlepší sladký mošt je z kyselých odrůd. Důležitá jest tudíž u moštů kyselost, která nemá nikdy klesnout pod 7 %. Obyčejně bereme k výrobě směsi různých jablkových odrůd. Část má býti v uvedených směsích aromatická, neb aroma je vlastnost velice u sladkých moštů hledaná. K výrobě používejme pouze jablek hodnotných, zralých a ne nahnilých. Jablka mají býti vždy čerstvá. Leží-li jablka ve skladišti, zvláště na vysokých hromadách, rychle dozrávají a ztrácejí ovocné kyseliny, potřebující pro chuť a také k čištění moštu. Barevná jablka hledíme odděliti od bledých, neboť mošt z barevných jablek má tmavší odstín. Části některé dužniny mají zůstati v moštu. Je tím daleko výživnější. (VONDRÁČEK, 1948) Obzvlášť jakostní jablečné mošty jsou z odrůd chuťově vyvážených, jako jsou odrůdy ´James Grieve´ nebo Óldenburgovo´. Velmi osvěžující je mošt z jablek odrůd Óntario´. Jablečné mošty jsou cenné i svým obsahem přírodních a biologicky hodnotných cukrů. V průběhu drcení, lisování a ostatních manipulací je třeba dbát, aby nedocházelo ke zbytečnému provzdušňování, a tím k nežádoucímu hnědnutí nápoje. (KOTT, 1988) 3.9.1 Možnosti dalšího zpracování jablek Rozdrcené ovoce, zejména jablka, je možno zpracovávat ještě jinými způsoby než moštováním. V konečném výrobku přitom zůstanou zachovány všechny důležité prvky. Příklady receptů: Jablečná limonáda Do sklenice nalijeme 1 dl jablečného moštu, přidáme 20 g cukru, trochu citronové šťávy a vše mícháme tak dlouho, až se cukr rozpustí. Přilijeme sodovou vodu a před podáváním vhodíme do sklenice kostku ledu. (HANOUSEK, 2006) Jablečný likér 2 kg jemné jablečné drtě (kašovitá hmota) se zalijí 2 litry vodky a v přikryté nádobě se ponechají asi jeden týden na chladném místě vyluhovat. Pak se směs scedí,

35

dolije se další vodka (2 litry), přidá se asi 1,5 litru cukrového sirupu, vše se přefiltruje a naplní do lahví. (HANOUSEK, 2006) 3.9.2 Obsahové látky jablek Jablka mají značný zdravotní a dietetický význam. Jejich kalorická hodnota není přirozeně velká. Obsahují 82 – 86 % vody, 1,3 % buničiny, 0,5 % dusíkatých látek, 0,1 % tříslovin a 0,33 % minerálních látek. Obsah cukrů kolísá od 6 – 16 % podle odrůd a podle klimatických podmínek, přičemž nejvíce je fruktózy (6,5 – 11,80 %). Z organických kyselin převládá kyselina jablečná, které je asi 0,7 %. Dále jablka obsahují nepatrná množství dusíkatých látek, tuků, tříslovin a éterických olejů. Z vitamínů nalézáme v jablkách vitamín A, B1, B2 a C. Obsah vitamínu C kolísá velmi silně podle odrůdy od 5 do 46 mg. Nejvíce vitamínu C mají planá jablka (až 80 mg) a jablka kyselá, např. Óntario´, Úšlechtilé žluté´ (40 – 46 mg ve 100 g plodů). Jeho obsah stoupá při zrání, ale po dosažení konzumní zralosti ho rychle ubývá. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969) Průměrný obsah sacharidů v jablku je 2,1 – 5,5 % glukózy, 5,7 – 11,8 % fruktózy a 1,25 – 5,3 % sacharózy, celkem je to 9 – 23 % cukrů. Z kyselin připadá 25 % na kyselinu citronovou a 69 % na kyselinu jablečnou, kyselinu vinnou neobsahují. Z dusíkatých látek je to 0,1 – 0,4 % bílkovin. Průměrný obsah kyseliny Laskorbové činí u jablek 0,5 – 30 mg ve 100 g dužniny. (JIŘÍ UHER A KOLEKTIV, 1975)

36

4. MATERIÁL A METODIKA 4.1 Klimatické poměry Pohoří Hrubého Jeseníku, které je jádrem CHKO Jeseníky, leží na rozhraní dvou klimatických oblastí. Západní hranice kontinentálního klimatu se zde setkává s doznívajícími vlivy klimatu atlantického. Vyznačuje se vysokou relativní vlhkostí a převládajícím západním větrným prouděním, které přináší značné množství srážek. Podle

klimatických

oblastí

Československa

(QUITT

1977)

je

horská

část

CHKO Jeseníky řazena k chladné oblasti, ostatní území patří k mírně teplé oblasti. CH 7 Velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké, přechodné období je dlouhé, mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky (Rýmařov, Vrbensko, Jesenicko, okolí Branné, Loučné, Sobotína). MT 7 Normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké, s mírným jaro a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírná, suchá, krátkým trváním sněhové pokrývky (okolí Bedřichova, Nového Malína, Velkých Losin, České Vsi, Ondřejovic). (www.jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristikaCHKO/klimatickepomery)

37

Vybrané klimatické charakteristiky CH 7

CH 6

CH 4

10 –30

10 –30

0 –20

Počet mrazivých dnů

140 – 160

140 – 160

160 – 180

Průměrná teplota v lednu

-3 až -4 °C

-4 až -5 °C

-6 až -7 °C

Průměrná teplota v červenci

15 – 16 °C

14 – 15 °C

12 – 14 °C

500 – 600 mm

600 – 700 mm

600 – 700 mm

350 – 400 mm

400 – 500 mm

400 – 500 mm

100-120

120-140

140-160

Počet letních dnů

Srážkový úhrn ve vegetačním období Srážkový úhrn v zimním období Počet dnů se sněhovou pokrývkou

Tabulka 2 – Vybrané klimatické charakteristiky2 Jednotka CH 7 přechází na východě jednotku MT2, která zabírá nepatrné území v pravém horním mapového listu – Lázeňský vrch v katastru obce Velké Losiny. U této jednotky se projevuje krátké léto, mírné až mírně chladné, mírně vlhké, přechodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou. Na jihozápadě mapového listu se nachází malý okrsek spadající pod okrsek MT 9 (Šumperk, Hraběšice), kde je dlouhé léto, teplé suché až mírně suché, přechodné období krátké s mírně teplým podzimem. Krátká zima, mírná, suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Záznam z šlechtitelské stanice Velké Losiny nám uvádí průměrnou roční teplotu a průměrné roční srážky. Můžeme shlédnout dle jednotlivých měsíců v tabulce 3.

2

Zdroj: www.obec-vernirovice.cz/obecni-urad/uzemni-plan-obce

38

Tabulka 3 - Záznam šlechtitelské stanice Velké Losiny3 4.1.1 Půdní poměry Na většině ploch se půdní podmínky v lesních porostech odvíjejí od půdotvorného substrátu, jen v menší míře se lesní půda nachází na úzkých aluviích podél potoků. V nižších polohách, tj. do 6 lvs se v závislosti na charakteru substrátu a na reliéfu terénu (množství a charakteru svahovin) vyvinula mozaika nasycených a nenasycených hnědých půd kambizemí, které jsou zastoupeny následujícími subtypy a varietami: Na živných stanovištích převládají kambizemě mezotrofní. Půda je převážně středně hluboká až hluboká, písčitohlinitá až hlinitopísčitá, tmavěji zbarvená. Příznivější je nasycenost sorpčního komplexu a sorpční kapacita. Formou nadložního humusu je mullový moder. Poměrně příznivá je i biologická aktivita. Obsah skeletu se pohybuje v rozmezí 20 – 40 %, půda je čerstvě vlhká, občas vysychavá, půdní reakce mírně kyselá. Na kyselých stanovištích převažují kambizemě oligotrofní až podzolované dystrické, převážně mělké až středně hluboké, hlinitopísčité až písčité, místy značně skeletovité půdy. Formou nadložního humusu je morový moder až mor. Ostatní části půdního profilu mají větší či menší stupeň podzolizace. Reakce je kyselá až silně kyselá, sorpční kapacita malá. Jedná se o sorpčně nenasycené, ve svršku prosychavé půdy. 3

Zdroj: Šlechtitelská stanice Velké Losiny 39

Ve vyšších polohách, tj. v 6. a částečně 7. lvs převládají horské hnědé půdy kryptopodzoly. Na kamenitých a skalnatých lokalitách se vyskytují rankery, kambizemě a kryptopodzoly rankerové. Na vlhkých stanovištích a podél potoků ve sníženinách se nacházejí

kambizemě

a

kryptopodzoly

pseudoglejové,

pseudogleje

agleje.

[http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/pudni-pomery/] 4.1.2 Geologická charakteristika Z geologického hlediska patří CHKO Jeseníky do moravsko-slezské zóny, a to do její severní části - jednotky východosudetské (silezika). Sobotínský amfibolitový masív intrudoval zejména u Sobotína, ale jeho četné výběžky sahají k jihu do oblasti Nového Malína a Strupšína a rovněž k severu do jižní části pradědské kry a do zóny Červenohorského sedla. Na rozdíl od jesenického masívu obsahuje méně metavulkanitů. Jsou zde zastoupeny středozrnné až hrubozrnné amfibolity, amfibolické ruly a metadiority, chloritické-aktnolitické břidlice, mastkové břidlice, aktinolitovce, serpentinity a krupník (topfstein). Drobnější žulové těleso se nachází u Rudné u Vernířovic podél bukovického zlomu. [http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/geologie/] 4.2 Charakteristika oblasti Oblast Podesní se nachází v povodí řeky Desné a řeky Merty. Zmapování a výskyt starých a krajových odrůd jabloní probíhal v obcích Vernířovice, Maršíkov, Sobotín, Velké Losiny, Rudoltice. Obce jsou zahrnuty v ChKO Jeseníky.

40

Obrázek 1 – Oblast Podesní4 Ve sledované oblasti Podesní byly zmapovány (v období od září 2015 do března 2016) ve vybraných pěti lokalitách výskyt starých odrůd jabloní. U stromů bylo hodnoceno stáří, zdravotní stav. U plodů byly určovány odrůdy a plody byly hodnoceny z hlediska atraktivity a chuti. Následně plody nasbíraných a dodaných odrůd od pěstitelů byly skladovány a poté zpracovány moštováním. 4.2.1 Charakteristika lokalit 1. Stromořadí v Sobotíně Jabloňové stromořadí v Sobotíně se nachází 10 km od města Šumperk, leží v katastrálním území Sobotín. Stromořadí leží v nadmořské výšce přibližně 477 m n. m. Délka stromořadí je 1,105 km.

4

Zdroj: http://www.edpp.cz/sob_charakteristika-zajmoveho-uzemi/

41

Obrázek 2 – Mapa Sobotína5 2. Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic

Obrázek 3 – Mapa Rudoltice u Sobotína6 Jabloňové stromořadí se nachází 3,1 km od Sobotína a leží v katastrálním území Rudoltice u Sobotína. Stromořadí leží v nadmořské výšce přibližně 487 m n. m. Délka stromořadí je 2,652 km.

5 6

Zdroj: www.mapy.cz Zdroj: www.mapy.cz

42

3. Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou Jabloňové stromořadí ve Velkých Losinách směrem k Loučné nad Desnou se nachází 12,5 km od Šumperka a leží v nadmořské výšce 472 m n. m. Délka stromořadí je 2,619 km.

Obrázek 4 - Stromořadí z Velkých Losin7 4. Farská zahrada Velké Losiny Jabloně nacházející se na farské zahradě ve Velkých Losinách leží v katastrálním území Velké Losiny. Nadmořská výška je přibližně 414 m n. m.

Obrázek 5 - Farská zahrada Velké Losiny8 7 8


43

5. Zámecká zahrada ve Velkých Losinách Jabloně se nacházející na Zámecké zahradě ve Velkých Losinách leží v katastrálním území Velké Losiny. Nadmořská výška je zde přibližně 384 m n. m.

Obrázek 6 - Zámecká zahrada ve Velkých Losinách9 6. Jadernička Moravská u pana Orla Jabloň se nachází na zahradě u pana Orla, ve Velkých Losinách. Nadmořská výška je přibližně 406 m n. m.

Obrázek 7 – Velké Losiny10

9


10

44

7. Zahrada v Sobotíně u paní Jonové

Obrázek 8 - Zahrada v Sobotíně11 Zahrada v Sobotíně leží v katastrálním území Sobotín, nachází se 10 km od Šumperka. Nadmořská výška je zde 438 m n. m. 8. Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové

Obrázek 9 - Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové12 Zahrada v Sobotíně se nachází v katastrálním území Sobotín, leží nadmořské výšce 426 m n. m.

11 12


45

4.2.2 Charakteristika a pomologický popis odrůd Jednotlivé odrůdy byly určeny za pomoci majitelů, tamních pěstitelů Dr. Jašše, vybrané literatury a za pomoci Ing. S. Bočka, Phd. ´Malinové Hornokrajské´ Původ není zcela jasný. Snad jde o lokální odrůdu z Bádenska-Württemberska či pochází z Holandska. V obchodní síti se objevuje v polovině 18. století. Plody jsou střední až velké, vysoce kulovité, žebernaté, specificky lehké. Kalich je zavřený, ušty vzpřímené, zelenavé. Kališní jamka je užší, středně hluboká, žebernatá. Stopka je středně dlouhá, na konci výrazně rozšířená, stopečná jamka hluboká a úzká, jemně paprsčitě rzivá. Slupka je nápadně fialově ojíněná, matně lesklá, téměř zcela zastřená temně rudou červení s prorážejícími tmavšími pruhy. Dužnina je jemná, řídká, sušší, bílá, pod slupkou narůžovělá, chuti navinule sladké s malinovou příchutí. Sklízí se koncem září, dozrává v listopadu, vydrží do ledna. Je to především stolní jablko. Oblíbená a dosud rozšířená odrůda. (TETERA, 2006)

Obrázek 10 -´ Malinové Hornokrajské´13 ´Ribstonské´ Odrůda anglického původu, z roku 1686 nebo 1688, byla nalezena v zámecké zahradě v Ribstonu u Knaresboroughu (Yorkshire). Plody jsou střední až velké, široce 13

Zdroj: autor

46

kuželovité, mírně pětihranné. Kalich je malý, uzavřený, umístěn v široké, mělké kališní jamce. Stopka je krátká, slabá, vyrůstá z hlubší, silně rzivé až šupinaté jamky. Slupka je silná, mírně drsná později až lepkavě mastná, žlutozelená, s hnědočerveným líčkem, nepravidelně rzivá. Dužnina je žlutavá, chuti sladce navinulé, renetovité, velmi dobré. Sklízí se v polovině října, dozrává v listopadu, vydrží do února až března. Stolní odrůda, vhodná i na sušení a kuchyňské zpracování. Nyní málo rozšířená odrůda, byla nahrazována jakostnější odrůdou Ćoxova reneta´.

Obrázek 11 - ´Ribstonské´14 ´Boikovo´ Německá odrůda, pravděpodobně vznikla u Brém, popsána byla roku 1828. Plody jsou střední až velké, mírně tupě kuželovité, tupě žebernaté, pětihranné. Kalich je uzavřený, nachází se v užší a hluboké kališní jamce. Stopka je středně dlouhá, silná, dřevnatá, je umístěna v hluboké a široké paprskovitě rzivé stopečné jamce. Slupka je hladká, lesklá, světlozelená, na sluneční straně s rozmytým červeným líčkem. Dužnina je bílá, chuti mírně nakyslé, dobré. Sklízí se v polovině října, dozrává v lednu, vydrží do června. Ovoce má všestranné použití, výborně se hodí na sušení. Odrůda je v současnosti ještě značně rozšířená ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)

14

Zdroj: autor

47

Obrázek 12 - ´Boikovo´15 ´Jadernička moravská´ Velmi stará odrůda původem z Valašska, hojně rozšířena zejména na severní a východní Moravě. Někdy je lidově označována jako „jablko vinné“, ´Vinary´, ´Jadernice´, Ćhroupě Kravařské´. Plody jsou malé i středně velké, existuje několik klonů, lišících se velikostí, tvarem i zbarvením. Vyskytují se i vystouplá žebra. U mnoha plodů se táhne od jamky kališní k jamce stopečné nápadný ostrý šev. Kalich je uzavřený s úšty vztyčenými, sedí v úzké a mělké, hustě a drobně žebernaté jamce. Stopka je krátká, silná, umístěná v hluboké a úzké stopečné jamce. Barva plodu je žlutá, a na sluneční straně se někdy vyskytuje rumělkový nádech i výraznější líčko, slupka je jemná, lesklá, pevná. Dužnina je bílá, měkká, šťavnatá, chuti sladce navinulé, příjemně kořenité, velmi dobré. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

15

Zdroj: autor

48

Obrázek 13 – ´Moravská Jadernička´16

´Parména zlatá zimní´ Velmi stará odrůda, která vznikla pravděpodobně v Normandii roku 1510. Jiné zdroje hovoří o jejím anglickém původu. Plody jsou střední, tupě kuželovité. Kalich je otevřený, nápadně nazelenalý, v široké, mělké, pravidelně kroužené jamce. Stopka je krátká, silná, vyčnívá z jemně rzivé stopečné jamky. Slupka je hladká a suchá, základní barva ve zralosti zlatožlutá, překrytá oranžovým líčkem nebo i slabým červeným žíháním. Typické jsou rzivé bradavice. Dužnina je bělavě žlutá, hutná, později křehká, sladce navinulá, kořenitá, s výraznou renetovitou příchutí, velmi dobrá. Sklízí se v první polovině září, dozrává v říjnu, vydrží do ledna i déle. Je to především stolní odrůda rozšířená ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)

16

Zdroj: autor

49

Obrázek 14 - ´Parména zlatá zimní´17 ´Strýmka´ Původem snad v Porýní, kde byla hodně rozšířená již v polovině 18. století. Plody jsou středně velké, vejčité soudkovité až válcovité. Kalich je větší, pootevřený, v mělké jamce. Stopka je krátká, vyrůstá z mělké a úzké, někdy mírně prorezivělé a svalcem zavalené stopečné jamky. Slupka je matně lesklá, trávově zelená, z části krytá červeným žíháním a mramorováním. Dužnina je zelenavě bílá, hrubší, dosti šťavnatá, chuti nakyslé, bez vůně a aroma. Sklízí se co nejpozději, dozrává v únoru, vydrží i do července. Plody se výborně skladují, využívají se na moštování, výrobu povidel, vína a destilátů. Stromy jsou mrazuvzdorné, vhodné do alejí, kde se dosud hojně vyskytuje.

17

Zdroj: http://jirivyslouzil.cz/databaze_ovoce/wp-content/uploads/2015/03/parména

zlatá zimní.jpg 50

Obrázek 15 - ´Strýmka´18 ´Kalvil bílý zimní´ Velmi stará odrůda. První zmínka o ní je z roku 1598. Pěstovala se však pravděpodobně již ve starém Římě. Plody jsou velké, tupě kuželovité, výrazně žebernaté, kalvilovité. Kalich je pootevřený s dlouhými a plstnatými ušty. Kališní jamka je úzká, hluboká, pěti výraznými žebry vroubená. Stopka je krátká a silná, stopečná jamka úzká a hluboká, jemně paprskovitě rzivá. Slupka je jemná, slabě ojíněná, mírně mastná, žlutá, jen někdy s jemným načervenalým líčkem. Dužnina je bělavě žlutá, velmi jemná, chuti sladce navinulé, výborné. Sklízí se v první polovině října, dozrává v listopadu, vydrží do března. Výborná stolní odrůda prvotřídní chuti. Pro svou náročnost při pěstování se zachovala jen ojediněle. ´Sudetská reneta´ Moravská odrůda, vyšlechtěna Janem Markem v Bludově koncem 19. století. Vznikla křížením semenáče Ánanasova reneta´ a ´Kanadská reneta´ s odrůdou ´Gdáňský hranáč´. Plody jsou střední až velké, kulovité, mírně pětihranné. Kalich je otevřený, v hlubší, žebernaté jamce. Stopka je delší, přesahuje úroveň mělké, nepravidelné, rzivé jamky. Slupka je mírně drsná, suchá, později mastná, lepkavá, žlutá,

18

Zdroj: autor

51

s červeným líčkem a vystouplými nápadně bělavými lenticelami. Dužnina je žlutozelená, zrnitá, chuti sladce navinulé, jemně kořenité, velmi dobré. Sklízí se v polovině října, dozrává v listopadu a vydrží do března. Plody jsou vhodné k přímému konzumu i pro kuchyňské zpracování. Odrůda dosud rozšířená.

Obrázek 16 - ´Sudetská reneta´19 ´Matčino (syn. Nonetit)´ Pochází z USA (Massachusetts), popsaná byla v roce 1848. Plody jsou střední až větší, tvarově měnlivé, tupě kuželovité, nepravidelně žebernaté nebo hranaté, v kališní části sbíhavé, ve stopečné části zaoblené. Kalich je malý, uzavřený, téměř povrchový, kališní jamka nepatrná, drobně perličkovitě hrbolatá. Stopka je krátká, často svalcem zavalená, vyrůstá z širší a mělké, miskovitě stopečné jamky. Slupka je hladká, pololesklá, mírně mastná, tmavě žlutá s oranžovým nádechem, překrytá mramorovanou a tečkovanou červení. Dužnina je žlutá, chuti sladké, silně aromatické, výborné. Sklízí se koncem září, dozrává v říjnu a vydrží do prosince, z vyšších poloh déle, rychle ale moučnatí. Značně rozšířená oblíbená odrůda.

19

Zdroj: autor

52

Obrázek 17 -´Matčino´20 ´Blenheimská reneta´ Pochází z Anglie, nahodilý semenáč z Woodstocku u Blenheimu kolem roku 1800. Plody jsou velké až velmi velké, ploše kulovité. Kalich je velký, nápadně otevřený, nachází se v široké mělčí někdy i rzivé kališní jamce. Stopka poměrně krátká, slabší, je umístěna v poměrně úzké, středně hluboké stopečné jamce. Slupka je částečně drsná, pomerančově žlutá krytá červeným žíháním nebo červeným líčkem. Dužnina žlutavá, šťavnatá, chuti sladce navinulé, renetovité, velmi dobré. Sklízí se v první polovině října, dozrává v prosinci, vydrží do března. Je to stolní odrůda, vhodná i pro kuchyňské zpracování a na sušení. Dosud hojně rozšířena ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)

20

Zdroj: autor

53

Obrázek 18 -´Blenheimská reneta´21 ´Boskoopské a Boskoopské červené´ Původní odrůda pochází z Holandska, kde byla objevena v polovině 19 století, odtud se rozšířila po celé Evropě. Barevná mutace byla nalezena v Německu v roce 1923. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

Obrázek 19 -´Boskoopské´22

21 22

Zdroj: autor Zdroj: autor

54

Plody jsou velké až velmi velké, zploštělé kulovité, specificky těžké, poměrně vyrovnané. Kalich bývá pootevřený, umístěný v hluboké, nenápadně žebernaté kališní jamce. Stopka je delší, vyrůstá z úzké a hluboké, silně prorezivělé jamky. Slupka je silnější, přidrsněná, suchá, matná, žlutozelená, jemnou rzí nestejnoměrně potažena. Barevná mutace má na sluneční straně červené, někdy až tmavohnědé zbarvení. Dužnina je žlutobílá, pevná, hrubší, šťavnatá, chuti příjemně nakyslé, renetovité, velmi dobré. Odolnost proti mrazu je v mládí malá, později dobrá. Je poměrně odolná proti chorobám. Náročná odrůda, nejlépe se daří v teplejších, chráněných, slunných polohách, možno ji ovšem pěstovat i ve vyšších, ne však drsných oblastech. Vyžaduje vlhčí, humózní, úrodné půdy. Na suchých půdách bývá velmi drobné ovoce. Sklízí se v polovině října, podtržené plody více vadnou. Dozrává v prosinci a dobře uskladněna vydrží do dubna podmínkou je vlhčí k prostředí. Má všestranné použití, zvláště barvená mutace představuje jednu z nejlepších odrůd na sušení. (ŘEZNÍČEK et al., 2002) Ćroncelské´ Pravděpodobně jde o semenáč Ántonovky´ Odrůda je rozšířena téměř v celé Evropě, u nás se pěstovala v první polovině minulého století. Její rozšíření napomohlo, že se používala jako kmenotvorná odrůda ve školkách. Plody jsou středně velké až velké, velikostně nevyrovnané, kulovité až ploše kulovité, tvarově dosti nevyrovnané. Kalich je velký, pootevřený, ušty velké, vzpřímené. Kališní jamka je široká a hluboká, pravidelně kroužená, jemně zhrbolená, čistá. Stopka je kratší, úroveň jamky většinou nepřesahuje, vyrůstá z hlubší, trychtýřovité jamky. Slupka je jemná, hladká a lesklá, barvy světle zelené, ve zralosti žluté. Bělavě ojíněná slupka je někdy na sluneční straně mdle zardělá, celkově je líčko nenápadné a u většiny plodů chybí. Lenticely jsou na sluneční straně charakteristicky červeně lemované. Dužnina je bělavě žlutá, křehká velmi šťavnatá, na vzduchu slabě hnědne. Chuť je sladce navinulá, příjemně kořenitá, velmi dobrá. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

55

Obrázek 20 – Ćroncelské´23 Po přezrání moučnatí a ztrácí chuť a šťavnatost je velice vhodné na moštování a k výrobě vína. (ŘEZNÍČEK et al., 2002) Další nalezené odrůdy jako ´Hedvábné (polomíšeňské) bílé zimní´, ´Bernské růžové´, ´Krasokvět´, ´Panenské´, ´Malinové Holovouské´, ´Gdáňský Hranáč´, ´Baumanova reneta´, ´Řehtáč soudkový´, ´Jeptiška´, ´Grahamovo´, z nichž některé byly využity k moštování, především k směsi moštů: ´Hedvábné bíle zimní (pomíšeňské)´ Velmi stará odrůda, neznámého původu, v minulosti hojně rozšířena u nás i v sousedních státech. Plod je malý až střední, tupě oblý až zploštělý, téměř pravidelný. Kalich je malý, uzavřený, umístěn v široké a hluboké, jemně žebernaté jamce. Nenáročná odrůda, daří se ve všech polohách, i značně vysokých a drsných. Odolnost proti mrazu ve dřevě i v květu je velmi vysoká. Tím, že kvete pozdě, uniká primárním infekcím strupovitosti. Používá se i na šlechtění na rezistenci proti této chorobě. Plody jsou zužitkovány především pro průmyslové zpracování, na výrobu moštu a ovocného vína. (ŘEZNÍČEK, 2002)

23

Zdroj: autor

56

´Bernské růžové´ Daří se v každé půdě vhodné pro jabloně, avšak v půdě hluboké a dostatečně vlhké dává větší a lépe vybarvené plody. Do větrných poloh se nehodí. Plody střední velikosti jsou nádherně tmavě červené, na stromě modravě ojíněné. Ovoce zastíněné je spíše žluté, červeně žíhané. Dužnina je jemná, dosti měkká, šťavnatá, sladká, lehce kořenitá. Zraje v říjnu a vydrží někdy i do února. (KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958) ´Krasokvět žlutý´ Původ v Americe, ve Westfieldu z roku 1700, do Evropy převezeno roku 1834. Dužnina je bílá, jemná, šťavnatá, chuti lahodné, navinule sladké, velmi dobré. Voní. Sklízí se v polovině října, čím déle jsou plody na stromě, tím jsou chutnější. Pro stůl je výborné, pro obchod lákavé a dobře prodejné. (VANĚK, 1945) ´Panenské´ Pochází z Čech, kde se odedávna pěstuje se stejnou oblibou jako na Moravě. Plody jsou celkem drobné, váží nejčastěji 60 – 90 g, zejména v roce veliké úrody. Plody jsou krásně souvisle červené, modravě ojíněné, jen v zastíněné polovině prosvítá základní barva žlutozelená. Bílá dužnina jen pod slupkou někdy zarůžovělá, je jemná, hustá, šťavnatá, libé sladce navinulé chuti. ´Panenské´ bývá zaměňováno za ´Červené tvrdé´, podobného vzhledu, avšak dužniny tvrdší a vždy červené zardělé, čímž se liší od pravého ´Panenského´. (KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958) ´Malinové Holovouské´ Je to ryze česká odrůda z Holovous na Hořicku v Podkrkonoší, kde se pěstuje již od počátku 19. Století. Stromy s velikými, rozložitými až převislými korunami rostou nejlépe v půdách živných, v polohách spíše vyšších, avšak chráněných před větry. Jsou velmi odolné proti mrazu a vzdorují dobře také vlnatce. V uzavřených polohách však trpí strupovitostí. K silnicím se nehodí. Plody střední velikosti jsou kulovité, mírně zploštělé, s charakteristickým svalcem („pupkem“) u stopky. Některé plody mají nízký naostřený šev. Dužnina s příjemnou malinovou vůní, výborné, slade navinulé chuti bývá někdy úplně bílá, jindy červenavě prokvetlá nebo

57

zase žlutavě prozelenavá. Plody z vyšších poloh vydrží až do února. (KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958) ´Gdáňský hranáč´ Velmi stará odrůda pravděpodobně českého původu. Plody jsou střední až velké, kulovité, žebernaté, nepravidelného kalvilovitého tvaru. Typickým znakem je ostrý šev, táhnoucí se po celé délce plodu od kalicha ke stopce. Dužnina je nažloutlá, pod slupkou zarůžovělá, jemná, šťavnatá, chuti navinule sladké s malinovou příchutí, příjemně kořenitá, dobrá. Odolnost proti mrazu je velmi vysoká, trpí silně strupovitostí. Nejlépe prospívá v chladnějším a vlhčím podhůří. Má všestranné použití, zejména je vhodný na moštování a výrobu vína. (ŘEZNÍČEK et al., 2002) ´Baumanova reneta´ Pochází z Belgie, vyšlechtil ji Van Mons v roce 1800 a pojmenoval ji podle majitele školek Napoleona Baumanna. Pěstovala se nejvíce v Německu, rovněž u nás je její rozšíření velmi značné. Plody jsou středně velké až velké, výrazně ploše kulovité, oble žebernaté až hranaté. Dužnina je žlutobílá, tuhá, hrubší konzistence, méně šťavnatá, chuti sladce navinulé, bez kořenitosti a aromatu, podprůměrná. Odolnost proti mrazu je malá, trpí mrazovými deskami. Trpí velice silně strupovitostí, proti padlí je odolná. V těžkých půdách trpí rakovinou, v půdách suchých se vyvine brakovité ovoce. Má všestranné použití, především na zpracování. (ŘEZNÍČEK et al., 2002) ´Řehtáč soudkovitý´ Pravděpodobně

německá

odrůda,

v severním

Německu

pěstována

již v 18. století. U nás se nejvíce vyskytuje na Severní Moravě. Je to stará odrůda často označována jako „Hrkáče“, „Ovčí hubičky“. Plody jsou středně velké, válcovitého soudkovitého tvaru. Dužnina je žlutobílá, křehká, chuti navinule sladké s kořenitou příchutí, velmi dobré. Odolnost proti mrazu je vysoká. Strupovitostí a padlím trpí slabě. Je náchylná k rakovině. Nenáročná odrůda na polohu, daří se i ve výše položených místech. Nehodí se do větrných poloh, velké plody s dlouhou tenkou stopkou silně trpí opadem. Plody se hodí k přímému konzumu, k sušení, k výrobě povidel a vína. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

58

´Jeptiška (Železné)´ Velmi stará odrůda pěstovaná již v 16. století, zejména v Německu. Plody jsou středně velké, výrazně kuželovité sbíhavé, mírně žebernaté, méně pravidelné. Slupka je nápadně fialově ojíněná s charakteristickými světlými lenticelami. Dužnina je sladce navinulé chuti, mírně kořenitá, bez aromatu, podprůměrná. Odolnost proti mrazu je velmi vysoká, strupovitostí a padlím trpí středně. Nenáročná odrůda, daří se jí zejména ve vyšších polohách, hodí se pro pěstování na svazích. Sklízí se v polovině října, konzumní zralosti dosahuje v lednu a vydrží až do května. Nehnije a nevadne, velmi dobře snáší transport, je to hospodářská odrůda, vhodná na kuchyňské a průmyslové zpracování, na sušení a výrobu vína. (ŘEZNÍČEK et al., 2002) ´Grahamovo´ Pochází z Anglie. Plody jsou velké až velmi velké, kuželovité, mírně žebernaté. Dužnina je žlutobílá, řídká, šťavnatá, chuti sladce navinulé, méně dobré. Odolnost proti mrazu je velmi vysoká, strupovitostí a padlím trpí jen slabě. Velmi odolná proti rakovině. Odrůda je velmi vhodná pro pěstování ve vyšších a drsných polohách i v mrazových kotlinách. Nesnáší větrné stanoviště, ovoce silně padá. Je to především kuchyňské a hospodářské jablko, k jídlu se nehodí. (ŘEZNÍČEK et al., 2002) 4.3 Kritéria hodnocení 4.3.1 Hodnocení zdravotního stavu Stáří stromu bylo hodnoceno odhadem, za pomocí majitelů stromů. Zdravotní stav byl hodnocen na základě bodovacích kritérií, určených pro jádroviny a některé poznatky byly určeny odhadem. Celkový zdravotní stav stromu (BOČEK, 2007): 1. Kritický (zcela odumřelý strom, nad povrchem půdy neživé torzo, v místě kořenového krčku možnost tvorby výmladků). 2. Velmi špatný (strom z velké části odumřelý, na kmeni či v koruně jen ojedinělá tvorba „vlků“, vitalita stromů velmi slabá). 59

3. Špatný až velmi špatný (silné poškození, viditelné poškození kmene, koruny, tvorba dutin, výrazné obrůstání „vlky“ vitalita slabá, poškození přesahuje ¾ koruny). 4. Špatný (značné poškození koruny, proschlé partie zasahují až do 2/3 koruny, ojediněle se tvoří „vlkovité partie“). 5. Zhoršený (prosychání zasahuje do ½ koruny). 6. Průměrný (střední poškození, prosychání koruny zasahuje do starších partií, rozsah poškození do 1/3 koruny). 7. Dobrý (mírné poškození a prosychání v rozsahu do ¼ koruny, ojedinělé prosychání jednoletých partií). 8. Velmi dobrý (téměř zdravý strom, ojedinělé poškození). 9. Vynikající (zcela zdravý strom, vitální, bez vizuálního poškození kmene a partií koruny). Celkový vzhled – atraktivnost plodů (BOČEK, 2007): -

1… velmi málo atraktivní

-

3… málo atraktivní

-

5… středně atraktivní

-

7… atraktivní

-

9… velmi atraktivní

Chuť dužniny (orientačně v terénu), (BOČEK, 2007): -

1… extrémně špatná

-

2… velmi špatná

-

3… špatná

-

4… špatná až průměrná 60

-

5… průměrná

-

6… průměrná až dobrá

-

7… dobrá

-

8… velmi dobrá

-

9… výborná

4.3.2 Pomologická kritéria a hodnocení nalezených odrůd Určování odrůd Určování odrůd bylo prováděno za pomoci majitelů, dále za pomoci pomologů Ing. S. Bočka, Phd., tamních pěstitelů a s využitím pomologické literatury určené k určování odrůd. Pomologie jabloní – určování podle vnějších a vnitřních znaků Vnější znaky – posuzujeme vizuálně na povrchu plodu a do této skupiny řadíme velikost a tvar plodu: -

slupka a její charakteristické vlastnosti,

-

kalich, kališní jamka, stopka, stopečná jamka a jejich uspořádání.

Vnitřní znaky – studujeme po příčném či podélném rozkrojení plodu a hodnotíme: -

dužninu, její charakteristické vlastnosti,

-

jádřinec, komory jádřince, svazky cévní,

-

semena jejich velikost a tvar.

Charakteristika znaků vnějších Velikost plodů Většinou je velikost považována za charakteristický znak odrůdy, avšak při určování je nutné zohlednit její značnou proměnlivost. Je ovlivňována stanovištěm, agrotechnikou, podnoží, odrůdou, bohatostí násady, polohou plodu na stromě, kvalitou 61

opylení apod. Rozlišujeme velikost absolutní – přirozená, průměrná a relativní (výjimečná, nepřirozená). Plody vyrovnané stejné velikosti jsou typické pro odrůdy ´Parkerovo´, Ánanasová reneta´, ´Blenheimská reneta´, Ćroncelské´ naopak variabilní velikostí se vyznačuje

´James

Grieve´,

´Parména

zlatá

zimní´,

´Baumanova

reneta´.

(ŘEZNÍČEK, VLK, 2002) Tvar plodů Bývá rozmanitější a je u odrůd spolehlivějším rozpoznávacím znakem než velikost. Rozeznáváme (BOČEK, 1957): 1. tvar plochý (´Krátkostopka´, ´Lebelovo´, ´Wagnerovo´), 2. tvar

kulovitý

až

ploše

kulovitý

(Úšlechtilé

žluté´,

´Vilémovo´,

Ćharlamowské´), 3. tvar vysoce kulovitý (´Boskopské´, ´Hornokrajské malinové´, ´Jonathan´), 4. tvar kalvilovitý, hrotovitý (´Kalvil bílý zimní´, ´Boikovo´), 5. tvar kuželovitý, parménovitý (´Parména zlatá zimní´, Ádamsova parména´), 6. tvar zvonkovitý (´Zvonkové´), 7. tvar válcovitý (´Sary sinap´), 8. tvar soudkovitý (´Řehtáč soudkový´, Ćornwalské hřebíčkové´), 9. tvar kdoulovitý (´Kdoulové jablko´), 10. tvar hruškovitý (´Reneta bergamotová´). Povrch plodu Je buď hladký (´Panenské české´, ´Parména zlatá zimní´) nebo nerovný, vlnitý s žebry (´Kanadská reneta´). Žebra jsou nápadná (pět žeber – ´Kožená reneta podzimní´, tři žebra - ´Kardinál žíhaný´) nebo jsou široká, oblá a nenápadná (´Průsvitné letní´, ´Wagnerovo´, Óntario´). U některých odrůd se vyskytuje charakteristický ostrý 62

šev (´Gdáňský hranáč´, ´Průsvitné letní´, ´Banánové zimní´). U některých odrůd (´Panenské české´, ´Míšeňské´, ´Vejlímek´, ´Hedvábné bílé zimní´) se nacházejí na povrchu rzivé bradavice, některé odrůdy vytváří v jamce stopečné dužnaté (masité) svalce (´Malinové holovouské´, ´Strýmka´). Barva plodu Bývá různá, skládá se z barvy základní a krycí. Mají-li plody jen barvu základní (žlutou, zelenou), nazývají se jednobarevné (´Richardovo žluté´). Má-li slupka ještě barvu jinou – krycí (červenou, oranžovou, hnědou), je plod barevný (´Malinové Holovouské´). Některé odrůdy mají na sluneční straně barevné pruhy, jsou žíhané (Ćharlamovské´). Přechod mezi žíhanými a barevnými plody tvoří plody mramorované (´Řehtáč soudkovitý´). Jindy se vyskytují na plodech barevné tečky - plody tečkované (´Vilémovo´). V době konzumní zralosti nejčastěji hodnotíme barvu základní a rozlišujeme: -

bělavou žlutou barvu,

-

žlutou,

-

slabě zelenavě žlutou a zelenavě žlutou,

-

žlutozelenou,

-

světle zelenou a žlutavě zelenou. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)

Kalich Je složen z pěti lístků kališních – uštů, mohou být dlouhé, krátké, úzké nebo široké, podle postavení, vzpřímené nebo ohnuté. Podle umístění může kalich sedět na povrchu plodu (Ánanasova reneta´) nebo mělčí i v hlubší jamce (Ćharlamovské´). Podle tvaru je kalich buď otevřený, polootevřený nebo uzavřený. Bývá často důležitým znakem při určování odrůd jádrového ovoce. Většina autorů uvádí tři základní typy kalichu: -

Kalich zavřený – úšty k sobě těsně doléhají, mezi nimi není volný prostor (´Jonathan´, ´Průsvitné letní´). 63

-

Kalich polootevřený – úšty k sobě úplně nedoléhají, jsou vzpřímené a jejich konec bývá nazpět ohnutý (´Habertova reneta´, Ćoxova reneta´).

-

Kalich otevřený – úšty jsou krátké od sebe vzdálené a odkrývají vnitřek podkališní jamky (´Blenheimská reneta´, ´Peasgoodovo´).

Velikost plodu ovlivňuje typ kalichu, malé plody mají zpravidla kalich uzavřený, velké plody jsou typické otevřeným kalichem. Uzavřený kalich má obvykle úzké a uschlé úšty, otevřený kalich má úšty široké a krátké. Charakteristická je hloubka a šířka kališní jamky a s tím spojená i žebernatost stěn. Povrch jamky kališní může být hladký nebo zvlněný, žebernatý až hrbolkovitý. Osa jamky může být totožná s osou plodu, ale také může se od ní odchylovat (´Jeptiška´, ´Vejlímek´). Stopka -

silná, krátká stopka v hluboké, široké jamce (´Peasgoodovo´),

-

slabá, středně dlouhá stopka v široké jamce (Óntário´),

-

slabá, delší stopka přihnutá vždy ke straně (´Bernské růžové´),

-

zdužnatělá delší stopka v hluboké úzké jamce (´Strýmka´),

-

silná delší stopka ke straně přihnutá v širší jamce (´Hedvábné červené letní´). (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)

Charakteristika znaků vnitřních Dužnina Dužina je posuzována její barva, mnozí pomologové tento znak považují za méně variabilní než barvu slupky. U některých odrůd nebývá dužnina jednobarevná. Podle barvy se rozlišuje dužnina: -

zelenavě bílá,

-

bíla,

-

bílá, pod slupkou narůžovělá nebo s růžovými cévními svazky,

64

-

žlutavě bílá (krémová),

-

žlutavě bílá, pod slupkou narůžovělá nebo s růžovými cévními svazky,

-

žlutou,

-

světle červenou.

Bílá dužnina bývá charakteristická u odrůd - ´Malinové hornokrajské´, ´Kalvil sněžný´, ´Panenské české´, žlutá u odrůd ´Kasselská reneta´, ´Ribstonský jadernáč´, ´Matčino´, ´Jonathan´, narůžovělá až červená u odrůdy ´Žebernáč červený podzimní´. Podle složení může být dužnina kyprá, tuhá, jemnozrnná, hrubozrnná, podle chuti sladká, navinulá, kyselá, jednoduchá, aromatická apod. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002) Na základě obsahu cukru, kyselin a jejich vzájemného poměru rozlišují se plody – velmi sladké, sladké, poměrně sladké, nasládlé, velmi kyselé, kyselé, navinulé, (o něco kyselejší než příjemně sladké), sladce navinulé (sladkost převládá nad kyselostí), fádní – když kyselost nepostřehne. Chuť dužniny je jedním z nejspolehlivějších znaků a bývá při určování plodů často rozhodující. Rovněž i doba zrání má značný význam, avšak nemusí být vždy spolehlivým měřítkem. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002) Jádřinec Je tvořen z pěti pouzder (komor), ve kterých jsou uložena semena (jádra). Někdy počet pouzder je nižší (3 - 4) vlivem nedokonalého opylení, část pouzder se nevyvine a zůstává bez semen. Pouzdra bývají různé velikosti: -

široká (´Boikovo´),

-

úzká (´Červené tvrdé´).

Rovněž tvar pouzder bývá charakteristický – fazolovitý, perlovitý. Podle spojení pouzder rozeznáváme pouzdra uzavřená (nejsou spojena mezi sebou), polootevřená (jsou mezi sebou spojená), otevřená (otvírá se do osní dutiny). Je-li dužnina tuhá a kompaktní, jádřinec mívá osu uzavřenou – renety, je-li dužnina kyprá, má jádřinec osu otevřenou (kalvily, řehtáče). Podle polohy se rozlišuje: 65

-

jádřinec horní (posunut k horní polovině plodu),

-

jádřinec střední (leží uprostřed plodu),

-

jádřinec spodní (posunut k dolní polovině plodu).

Stěny pouzder jádřince jsou hladké, u některých odrůd poprskané. Přezrálé plody mívají zpravidla stěny pouzder popraskané a houbovitě zajizvené, Pouzdra jádřince jsou u jablek nepoživatelná, pergamenovitá. Při hodnocení některými pomology je uváděn tvar srdíčka (obrys svazků cévních kolem jádřince), který bývá velmi proměnlivý. Svazky cévní, které oddělují jádřinec od vlastní dužniny, jsou zbarveny intenzivněji než vlastní dužnina a pro některé odrůdy poskytují rozlišovací znak. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002) 4.3.3 Skladování a zpracování jablek Sesbírané jablka vybraných odrůd byly uloženy ve sklepě při teplotě 4 – 5 °C a po dobu 1 až 2 měsíců. Poté byla jednotlivá jablka přebrána, důkladně omyta a následně zpracovávána na mošty. Příprava moštů Jablka se rozdělila dle odrůd a důkladně se omyla. Každá odrůda byla zvážena na digitální kuchyňské váze a to pro stanovení výtěžnosti šťávy. Šťáva z jablek se získávala pomocí odšťavňovače a byla dále přeceděna přes plátýnko do hrnce. Šťáva se zahřívala po dobu 15 minut na teplotu 70 °C. Teplota se měřila pomocí teploměru. Teplou šťávu naléváme do sklenic a sklenice ukládáme do zavařovacího hrnce. Zavařuje se po dobu 10 minut při teplotě 70 °C.

66

4.3.4 Senzorické hodnocení Senzorické hodnocení

připravených moštů se

uskutečnilo v Lednici,

a to dne 19. 2. 2016. Jednotlivé mošty byly degustovány a byly ohodnoceny 12 hodnotiteli. Získáno bylo 12 hodnocení. Všichni byli s hodnocením seznámeni. Jednotlivé údaje byly zaznamenávány do hodnotící tabulky (viz. Příloha č. 1). Hodnocení jednotlivých moštů je zpracováno do tabulek a grafů. 4.3.5 Hodnotící metody Metody vícekriteriálního rozhodování V úlohách vícekriteriální analýzy variant je známa množina variant, které jsou hodnoceny podle kritérií. Cílem analýzy je provést rozhodnutí, která varianta je podle vybraných kritérií klasifikována nejlépe. Jedná se o tzv. optimální variantu. Varianty jsou uvažovány jako konkrétní rozhodovací možnosti. Kritéria jsou hlediska, ze kterých jsou varianty posuzovány. Většina metod vícekriteriálního rozhodování vyžaduje rozlišení jednotlivých kritérií z hlediska jejich významnosti. Jednou z možností je například číselné znázornění významnosti pomocí tzv. vah (důležitější kritérium má vyšší váhu než méně důležité kritérium). Váha je hodnota z intervalu <0,1> a vyjadřuje relativní důležitost kritéria v porovnání s ostatními. Jednotlivým kritériím se stanoví jejich váha a dle této váhy se jednotlivé varianty ohodnotí, přičemž vybrána bude varianta s nejlepším výsledkem. Multikriteriální hodnocení je dáno výpočtem

kde i=1,…, m (číslo varianty) j=1,…, n (číslo kritéria)

67

v … váhy kritérií j h … dílčí ohodnocení i-té varianty vzhledem k j-tému kritériu ij H … celkové ohodnocení i-té varianty. i Metodu jsme zvolili z důvodu přidělení jednotlivým kritériím vyšší či nižší váhu. Jednotlivá kritéria barva, intenzita chuti, intenzita vůně, čistota vůně, čistota chuti a celkový dojem. Každému kritériu jsme přidělili váhu, čímž jsme vyzdvihly kritérium především celkového dojmu a také chutě a vůně a potlačili jsme kritérium barvy. Volili jsme tak, abychom mohli ve výsledku co nejvíce posoudit mošty z hlediska jejich chutě a vůně. Kriterium barvy jsme potlačili, i když je samozřejmě důležité v hodnocení, ale neovlivňuje chuť u moštů. A shledáváme se s ním v samostatném hodnocení. Abychom dosáhly vyzdvižení celkového dojmu a chuti a vůně moštů, přistoupily jsme k tomuto hodnocení. Metoda hodnocení bodová Senzorická hodnocení jsou založena na metodice. (KOPEC, HOŘČIN, 1997) Hodnotící kritéria pro hodnocení moštů byla: 1. barva, 2. intenzita chuti, 3. intenzita vůně, 4. čistota vůně, 5. čistota chuti, 6. celkový dojem.

68

Jednotlivé mošty byly hodnoceny pomocí jednotlivých kritérií a k nim příslušné 5 bodové stupnice. Barva: 1- nepříjemná 2 - méně přijatelná, 3 - průměrná, 4 - vzhledná, 5 - velmi příjemná, atraktivní. Intenzita chuti: 1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní, příjemná 5 - velmi intenzivní, příjemná. Intenzita vůně: 1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní příjemná, 5 - velmi intenzivní, příjemná. Čistota chuti: 1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi výrazná. Čistota vůně: 1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi výrazná. Celkový dojem: 1 - negativní, 2 - spíše negativní, 3 - dobrý, 4 - vyhovující, akceptovatelný, 5 – vynikající.

69

5. VÝSLEDKY Ve sledované oblasti byly zmapovány vyskytující se staré odrůdy jabloní. Bylo provedeno posouzení zdravotního stavu stromů a za pomoci Ing. S. Bočka, Phd. bylo provedeno určení jednotlivých odrůd jablek. Nalezené odrůdy jablek a některé dodané od pěstitelů byly zpracovány moštováním. Mošty byly degustovány a na základě senzorického hodnocení bylo provedeno vyhodnocení dle jednotlivých kritérií. 5.1 Výskyt starých odrůd ve sledovaných lokalitách Lokalita č. 1 - Stromořadí v Sobotíně Číslo katastrálního území

752061

Parcelní číslo

1748 (a další)

Vlastník

Olomoucký kraj, Jeremenkova 1191/40a, Hodolany, 77900 Olomouc (a další)

Poloha GPS

Nadmořská výška

Sobotín

50°1'25.700"N, 17°5'2.711"E

Sobotín

50.0145958N, 17.0895583E

477 m n. m.

Nachází se zde celkem 89 stromů, převážně je zde zastoupena odrůda ´Boskoopské červené´, ´Boskoopské´. Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4 metrů, stáří stromů je asi 56 – 60 let dle vyjádření bývalého ředitele Správy silnic Olomouckého kraje pana Ing. Romana Bednáře byla výsadba prováděna v letech 1958 až 1960. Zdravotní stav: Stromy jsou ve špatném stavu, nejsou udržované. Bylo by vhodné provést zmlazení a dále udržovat stromy průběžně řezem. Některé stromy jsou polámané. Travní porost je udržován pravidelně pracovníky Správy silnic. Celkový zdravotní stav je hodnocen jako průměrný, bodem 6. Z důvodu přehoustlé koruny, trpí některé strupovitostí, u některých plodů bylo poškození kroupami. Plody jsou hodnoceny jako málo atraktivní dle bodové

70

stupnice č. 5, chuť dužniny byla dobrá ohodnocena stupněm 6. Plody ze stromů většinou sklízí místní občané pro zpracování a výrobu moštů nebo pro zpracování v místní pálenici. Lokalita č. 2 - Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic Číslo katastrálního území

752053

Parcelní číslo

1760, 1761 (a další)

Vlastníci

Ústav pro strukturální politiku v zemědělství, a.s., Zarybník 516, Měřín /a další/

Poloha GPS

Nadmořská výška

Sobotín

50.0134997N, 17.0860392E

Rudoltice

49°59'28.710"N, 17°5'54.931"E

487 m n. m.

Nachází se zde celkem 149 stromů, převážná část je zastoupena odrůdou ´Boskoopské červené´ hodně nazývané jako „Kožuch“, dále se zde nachází i jiné odrůdy, jsou naroubované na ´Boskoopském´ a to i více odrůd na jednom stromě a to jsou Óldenburgovo´, ´Hájkova muškátová reneta´, ´Sudetská reneta´. Jsou zde i odrůdy ´Sparťan´, Óntário´ a ´Jonathan´. Růstové znaky: Výška jednotlivých stromů se pohybuje v průměru 4 metrů, stáří stromů dle pamětníků a také dle vyjádření bývalého ředitele Správy silnic Olomouckého kraje pana Ing. Romana Bednáře je výsadba z let 1958 - 1960. Zdravotní stav: Stromy nejsou udržované odborným řezem, pouze neodborně pracovníky Správy silnic, kteří udržují i travní porost pod stromy. Zdravotní stav stromů je hodnocen jako průměrný, bodem 6. Plody nijak zvlášť netrpí strupovitostí, jsou ve větším sponu od sebe, jen některé plody byly poškozeny kroupami. Plody nebyly využívány k přípravě moštů, tudíž jsme nehodnotili atraktivnost plodů, chuť dužniny.

71

Lokalita č. 3 - Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou Číslo katastrálního území

779083

Parcelní číslo

2720/37 (a další)

Vlastník

Česká

republika,

Ředitelství

silnic

a

dálnic

ČR,

Na Pankráci 546/56, Nusle, 14000 Praha / a další/ Poloha GPS

Velké Losiny

50.0405664N, 17.0530158E

Loučná nad Desnou

50°3'18.620"N,17.4'52824E

Nachází se zde celkem 158 stromů jabloní, odrůdu se bohužel nepodařilo určit, pravděpodobně se nejvíce přibližuje ´Boskoopské červené´. Růstové znaky: výška stromů se pohybuje v průměru 4 až 5 metrů, stáří stromu kolem 50 let. Zdravotní stav: Na stromech byl proveden v měsíci listopadu neodborný řez pracovníky Správy silnic, čímž se úplně změnil habitus stromů. Nebyla zjištěna žádná choroba, kterou by stromy trpěly.

Celkový zdravotní stav po řezu zatím

hodnocen bodem 6, jako průměrný. Plody byly hodnoceny jako středně atraktivní (5) a chuť dužniny v terénu byla hodnocena jako velmi dobrá (8). Lokalita č. 4 - Farská zahrada Velké Losiny Číslo katastrálního území

779083

Vlastník

Římskokatolická

farnost

Velké

Losiny,

Bukovická 58, 78815 Velké Losiny Poloha GPS

50.0399711N, 17.0522178E

Nachází se zde pouze tři stromy zastoupené odrůdami. ´Hedvábné bílé zimní´, ´Bernské růžové´, Ćroncelské´. Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně 4 až 5metrů, stáří stromu je neurčeno, pravděpodobně kolem roku 1945. 72

Zdravotní stav: Stromy nejsou ve špatném zdravotním stavu, nejsou udržované řezem. Celkový zdravotní stav lze hodnotit jako dobrý, bodově 7. Některé plody především odrůdy ´Hedvábné bílé zimní´ měly deformace, po napadení mšicemi. Plody odrůdy ´Hedvábné bíle zimní´ byly hodnoceny jako málo atraktivní (3), dále plody ´Bernské růžové´ a Ćroncelské´ byly hodnoceny jako středně atraktivní, bodově (5), chuť dužniny byla dobrá (7), hodnocena stejně u všech odrůd. Lokalita č. 5 - Zámecká zahrada Velké Losiny Číslo katastrálního území

779083

Parcelní číslo

62

Výměra zahrady

6861 m2

Vlastník

Česká republika

Příslušnost hospodařit s majetkem státu Národní památkový ústav, Valdštejnské nám.162/3, Malá Strana, 11801 Praha Poloha GPS

50.0244828N, 17.0300964E

Nadmořská výška

384 m n. m.

Nachází se zde celkem 25 stromů, zastoupené odrůdami ´Baumanova reneta´, ´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´, Ćroncelské´, ´Gdáňský hranáč´, ´Grahamovo´, ´Jeptiška´, ´Knížecí zelené´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Strýmka´ a další u kterých nebyla určena odrůda, mohou to být nahodilé semenáče. Některé stromy jsou pravokořenné, jiné jsou naroubované, u některých stromů i více odrůd na jednom stromě. Růstové znaky: Výška stromů se pohybuje přibližně 4 až 5 metrů, stáří stromů je 80 let. Zdravotní stav: Stromy byly ve špatném stavu a neudržované v roce 2016 v březnu byl proveden odborný řez u všech jabloní. Zdravotní stav je hodnocen nyní po řezu jako dobrý, hodnocen bodem 7. Stromy nejsou napadené žádnou chorobou, jen na některých plodech byly zaznamenány známky po napadení strupovitostí. Na některých stromech jsou shnilé plody, hrozí riziko napadení monilií.

73

Plody odrůdy ´Baumanova reneta´, ´Boskoopské´ a ´Boskoopské červené´ byly hodnoceny jako málo atraktivní bodem 3, plody odrůdy Ćroncelské´, ´Gdáňský hranáč´, ´Grahamovo´, ´Knížecí zelené´ a ´Strýmka´ byly hodnoceny jako středně atraktivní bodem 5 a plody ´Jeptišky´, ´Řehtáče soudkovitého´ byly hodnoceny jako velmi atraktivní bodem 9 a chuť dužniny byla hodnocena v terénu u skupiny odrůd ´Baumanova reneta´, ´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´ jako průměrná 5, u skupiny Ćroncelské´, ´Gdáňský´ hranáč´, ´Grahamovo´, ´Knížecí zelené´, ´Řehtáč soudkovitý´ jako velmi dobrá 8, hodnocení chuti dužniny u ´Jeptišky´ jako průměrná 6. Lokalita č. 6 - ´Jadernička Moravská´ na zahradě u pana Orla Číslo katastrálního území

779083

Parcelní číslo

137/2

Vlastník

p. Vladislav Černoch

Nadmořská výška

406 m n. m.

Poloha GPS

50.029045,17,034246

Růstové znaky: Stáří stromu si bohužel pan Orel nepamatuje, pravděpodobně je vysazena někdy od roku 1945, výška stromu je odhadem 9 m. Zdravotní stav: Strom je v dobrém zdravotním stavu hodnocen bodem 6, řezem neudržovaná, napadení chorobami či škůdci nebylo shledáno. V případě řezu by bylo možné provést řez udržovací, prosvětlit korunu. Plody ´Moravské Jaderničky´ byly hodnocené jako velmi atraktivní hodnocené bodem 9, a chuť v terénu jako výborná hodnoceno bodem 9. Lokalita č. 7 – Zahrada v Sobotíně u paní Jonové Číslo katastrálního území

752061

Parcelní číslo

395

Vlastník

Kostelecká

Jolana,

Puškinova1837/16B,

Šumperk Poloha GPS

50.0236522N, 17.0848778E

Nadmořská výška

438 m n. m. 74

Nachází se zde celkem 14 stromů, zastoupené odrůdami ´Malinové hornokrajské´, ´Kasselská reneta´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Blenheimská reneta´, ´Pasecké vinné´, ´Červené tvrdé´, ´Boskopské´, ´Hedvábné bíle zimní´, ´Vilémovo´. Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4 m, stáří stromů dle vyjádření vlastníka paní Jonové je od roku 1945. Zdravotní stav: Stromy jsou udržované, nejsou žádné známky napadení chorobami či škůdci. Celkový zdravotní stav je hodnocen jako dobrý bodem 7, vzhled, atraktivnost plodů u celé skupiny odrůd je hodnocena stupněm 7 a chuť dužniny v terénu u skupiny odrůd ´Kasselská reneta´, ´Vilémovo´, ´Červené tvrdé´, ´Boikovo´ jako průměrná bodem 5, chuť dužniny u skupiny odrůd ´Blenheimská reneta´, ´Pasecké vinné´, ´Hedvábné bílé zimní´, ´Malinové hornokrajské´ a ´Boikovo velké´ jako velmi dobrá 8. Lokalita č. 8 - Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové Číslo katastrálního území

752061

Parcelní číslo

483

Vlastník

Tejkalová Zdeňka, č.p. 29, 78816 Sobotín

Poloha GPS

50°1'21.255"N, 17°4'45.780"E

Nadmořská výška

426 m n. m.

Nachází se zde celkem 5 stromů, zastoupené odrůdami ´Krasokvět´, ´Sudetská reneta´, ´Malinové holovouské´, ´Matčino´, ´Panenské´. Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4metrů, stáří stromu dle vyjádření paní Tejkalové je od roku 1945. Zdravotní stav: Stromy jsou pravidelně udržované řezem, celkový zdravotní stav je hodnocen jako dobrý bodem 7. Atraktivnost plodů je hodnocena u skupiny odrůd ´Krasokvět´ a ´Matčino´ bodem 9 atraktivní a u skupiny odrůd ´Sudetská reneta´, ´Malinové holovouské´ a Panenské bodem 5, středně atraktivní a chuť dužniny je odhodnocena u odrůdy ´Krasokvět´ bodem 9 výborná a u skupiny odrůd ´Matčino´, ´Malinové holovouské´ bodem 8, u zbývajících odrůd ´Sudetská reneta´, ´Panenské´ 5 průměrná. 75

5.2 Výtěžnost jablek jednotlivých moštovaných odrůd U jednotlivých odrůd jablek byla procentuelně stanovena výtěžnost, která je zaznamenána v pořadí v tabulce č 4. Odrůda jablek ´Malinové Hornokrajské ´se umístila na prvním místě s podílem 60,47 %, tedy s nejvyšším podílem výtěžnosti jablečné šťávy. S nejnižším podílem jablečné šťávy se umístila odrůda ´Boikovo´, u které bylo získáno 40 % jablečné šťávy. Průměrná výtěžnost je 0,5 l šťávy z 1 kg jablek a sem řadíme odrůdy jako ´Moravská Jadernička´, ´Strýmka´ a ´Parména zlatá zimní´, i když ´Strýmka´ následuje už za ´Malinovým Hornokrajským´, které je na první pozici. Velice důležitou roli sehrává i doba uskladnění, která v našem případě byla asi 1 měsíc. Přehledné znázornění můžeme zhlédnout v grafu č. 1 a v tabulce č. 4: Mošt Malinové Hornokrajské

Váha jablek (kg)

Šťáva (l)

Šťáva z 1 l

Šťáva

2,15

1,30

0,6 l

60,47%

Ribstonské

2,00

1,10

0,55 l

55,00%

Boikovo Moravská Jadernička Parména zlatá zimní

1,50

0,60

0,4 l

40,00%

1,00

0,49

0,49 l

49,00%

2,00

1,00

0,5 l

50,00%

Strýmka

2,09

1,20

0,57 l

57,39%

Kalvil

1,87

1,00

0,53 l

53,45%

Sudetská reneta

3,58

2,00

0,55 l

55,93%

0,70

0,45 l

45,81%

Matčino 1,53 Tabulka 4 - Výtěžnost moštových odrůd24

24

Zdroj: vlastní zpracování

76

Výtěžnost 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

Výtěžnost

Graf 1 - Výtěžnost moštových odrůd25 5.3 Hodnocení moštů pomocí metody vícekriteriálního rozhodováním Tato metoda nám provádí celkové zhodnocení všech ukazatelů, s udělením vážnosti jednotlivým kritériím. Dle výsledků degustace byl touto metodou nejlépe vyhodnocen mošt, směs tří odrůd a tj. ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´ s ohodnocením 48,2. Hodnocení 47,65 získal mošt z odrůdy ´Matčino´. Mošt z odrůdy ´Jadernička Moravská´ se umístil na místě třetím (46,65) a u čtvrtého místa je umístěn mošt směs vícero odrůd s ohodnocením 46,2. Místo poslední náleží moštu směs ze dvou odrůd a to ´Boikovo´, ´Matčino´ ohodnocen 43,25. V těchto pěti nejlépe hodnocených moštů se velice dobře umisťují mošty, které jsou vyráběné spojením vícero odrůd. Většinou tímto spojením dosáhneme lepšího zvýraznění chuti a dalších ukazatelů než když je mošt vyroben pouze z jedné odrůdy. Hodnocení metodou výběru optimální varianty došlo k udělení menší váhy barvě a větší důraz je kladen na chutě, tím se nám směsi moštů dostaly do prvních pěti nejlépe

25


77

hodnocených moštů a také se zde umístily i ty mošty, vyrobené z odrůd, které jsou typické svojí aromatickou vůní a chutí jako je ´Moravská Jadernička´ a také ´Matčino´. Vyhodnocení

Optimální varianta

Pořadí

Parména, Jadernička, Ribstonské

48,20

1.

Matčino

47,65

2.

Moravská Jadernička

46,65

3.

Směs

46,20

4.

43,25

5.

Boikovo, Matčino Tabulka 5 - Výsledky hodnocení moštů26

5 nejlépe hodnocených moštů 50,00 48,00 46,00 44,00 42,00 40,00 Parména, Jadernička, Ribstonské

Matčino


Směs

Boikovo, Matčino

Graf 2 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů27 5.4 Hodnocení z hlediska celkového dojmu Hodnocení z hlediska celkového dojmu měl nejlepší umístění mošt z odrůdy ´Matčino´ s 50 body (4,17). Druhé a třetí místo náleží moštu, který je směsí z vícera odrůd a také moštu směs tří odrůd ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´ s bodovým ohodnocením 48 bodů (4). Mošt z ´Jaderničky Moravské´ dosáhnul z hlediska celkového dojmu místo čtvrté a to s 47 body (3,92).

26 27

Zdroj: vlastní zpracování Zdroj: vlastní zpracování

78

Dále na pátém a šestém místě se umístily mošty z odrůd ´Malinové Hornokrajské´ a ´Strýmka´, která je velice vhodná k moštování, bodové hodnocení 42 bodů (3,5). Mošt z odrůdy ´Boikovo´ se umístil až namístě desátém a jedenáctém s 37 body (3,08), u tohoto moštu dle degustátora chyběla „kyselinka“, jiný okomentoval tento mošt: „Jako by byl naředěný.“, v obou případech těchto dvou degustátorů je zřejmé, že mošt z odrůdy ´Boikovo´ byl málo výrazný a dle toho se také umístil. Mošt, který se umístil na místě posledním, dvanáctém, je z odrůdy ´Ribstonské´ a také je degustátorem okomentovaný „jakoby naředěný“, byl tedy nejméně intenzivní, bodově hodnocení získal 34 bodů (2,83). Z hlediska celkového dojmu lze konstatovat, že odrůdy jako ´Matčino´ a také ´Jadernička Moravská´ dodávají moštu aroma. Tyto odrůdy jsou velice vhodné i do směsí, které se umístily na druhém a třetím místě, kde vystihnou chuť u odrůdy, která je méně intenzivní v chuti. Nevýhoda odrůdy ´Matčino´ jako stolního ovoce je, že rychle přezrává. Dle našich výsledků z hlediska například výtěžnosti není moc zajímavá, ale z hlediska celkového dojmu zaujala první místo. Celkový dojem

Celkem

Průměr

Pořadí

Matčino

50

4,17

1.

Směs Parména, Jadernička, Ribstonské

48

4,00

2. - 3.

48

4,00

2. - 3.


47

3,92

4.

Strýmka Malinové Hornokrajské

42

3,50

5. - 6.

42

3,50

5. - 6.

Parména zlatá zimní

41

3,42

7. - 8.

Boikovo, Matčino

41

3,42

7. - 8.

Sudetská reneta

39

3,25

9.

Boikovo

37

3,08

10. - 11.

Kalvil

37

3,08

10. - 11.

Ribstonské 34 2,83 12 28 Tabulka 6 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele celkového dojmu

28


79

6 nejlépe hodnocených moštů dle celkového dojmu 4,40 4,20 4,00 3,80 3,60 3,40 3,20 3,00

Průměr

Graf 3 - Grafické znázornění šesti nejlepších moštů dle ukazatele celkového dojmu29 5.5 Hodnocení dle ukazatele barvy Z výsledků hodnocení dle ukazatele barvy se nejlépe umístil mošt získaný z odrůdy ´Matčino´ s průměrným hodnocením 4,33 a získaným počtem 52 bodů. Jeho barva byla spíše světlejšího odstínu. S hodnocením 51 bodů, a tedy na druhém místě se umístil mošt z odrůdy ´Sudetská reneta´ a zde barva více přecházela do tmavších odstínů hnědé. Třetí místo obsadil mošt z odrůdy ´Boikovo´ a to s průměrným hodnocením 4,08. U této odrůdy je už i zajímavá barva dužniny, lehce nazelenalá. Dále na 4. a 5. místě následují mošty vyráběné z vícera odrůd a to směs s 48 body (4) a potom směs ze smíchaných odrůd ´Boikovo´ a ´Matčino´ a to s 47 body (3,92). Pořadí je znázorněno v tabulce č. 7 a grafu č. 4. Barva

Celkem

Průměr

Pořadí

Matčino

52

4,33

1.

Sudetská reneta

51

4,25

2.

Boikovo

49

4,08

3.

Směs

48

4,00

4.

Boikovo, Matčino 47 3,92 Tabulka 7 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele barvy30

29 30


80

5.

Celkově lze konstatovat, že barva není u moštů úplně nejdůležitější, ale je to ukazatel prvního dojmu, který na nás zapůsobí. Umístění odrůdy ´Matčino´ na prvním místě je možná i proto, že barva dužniny je lehce nažloutlá. Záleží na míře zoxidování, jako například u odrůdy ´Sudetská reneta´, kde barva rychle přechází do odstínů hnědé.

5 nejlépe hodnocených moštů dle barvy 4,60 4,40 4,20 4,00 3,80 3,60 3,40 3,20 3,00

Průměr

Matčino

Sudetská reneta

Boikovo

Směs

Boikovo, Matčino

Graf 4 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele barvy31 5.6 Hodnocení dle ukazatele intenzity chuti U ukazatele intenzity chuti se na prvním místě umístil mošt s průměrným hodnocením 4,17 a s bodovým hodnocením 50 body a to směs z odrůd ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´ a dále z odrůdy ´Ribstonské´. Tento mošt byl okomentován jedním degustátorem: „Příjemně sladce navinulé chuti, osvěživý.“ Zde se potvrdilo, že smícháním více odrůd vynikne chuť více, než pokud vyrobíme mošt pouze z odrůdy jedné, ale musíme samozřejmě zvolit správný poměr a správný výběr odrůd, ne vždy může dopadnout výsledek nejlépe. Druhé místo obsadil mošt z odrůdy ´Jadernička Moravská´ a to s průměrným hodnocením 4 a 48 body. Třetí místo obsadil mošt z odrůdy ´Matčino´ s průměrným hodnocením 3,92 a 47 body. Mošt z odrůdy ´Parména zlatá zimní´ obsazuje místo čtvrté se 3,67 a 44 body. Páté místo obsazuje mošt z odrůdy ´Malinové hornokrajské´ a to s průměrem 3,58 a 43 body. Každá odrůda je něčím typická ´Matčino´ a ´Malinové 31


81

Hornokrajské´ svojí aromatickou chutí, ´Sudetská reneta´ jemnou kořenitostí, ´Blenheimská reneta´ navinulou renetovitou chutí, ´Parména zlatá zimní´ šťavnatá, příjemně sladce navinulé renetovité chuti a těmito vlastnostmi dodávají moštům charakteristickou chuť. Intenzita chuti Parména, Jadernička, Ribstonské

Celkem

Průměr

Pořadí

50

4,17

1.


48

4,00

2.

Matčino

47

3,92

3.


44

3,67

4.

Malinové Hornokrajské 43 3,58 Tabulka 8 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele intenzity chuti32

5.

5 nejlépe hodnocených moštů dle intenzity chuti 4,40 4,20 4,00 3,80 3,60 3,40 3,20 3,00

Průměr

Graf 5 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele intenzity chuti33 5.7 Hodnocení dle ukazatele intenzity vůně U intenzity vůně první tři místa obsadily mošty se stejným bodovým hodnocením 48 bodů (4) a to mošty vyrobené z odrůdy ´Jadernička Moravská´, odrůda už sama o sobě je příjemně aromatická, a dále směs tří odrůd ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´, a potom další mošt Směs vícero odrůd.

32 33


82

Čtvrté místo obsadil mošt z odrůdy ´Parména zlatá zimní´ a to s bodovým hodnocením 47 bodů (3,92). Mošty z odrůd ´Matčino´ a dále mošt směs ze dvou odrůd ´Boikovo´ a ´Matčino´ se umístili se stejným počtem bodů 46 (3,83) na místě páté a šestém. Odrůda „Matčino“ je velice příjemně voňavá odrůda a tedy i vhodná pro moštování, svojí vůní obohacuje mošty. Velmi voňavý mošt byl pro jednoho degustátora a to mošt z odrůdy ´Malinové Hornokrajské´, který voněl, jak uvádí: „Mírné aroma po lesním ovoci.“, umístil se na místě osmém s 44 body (3,67). Intenzita vůně

Celkem

Průměr

Pořadí

Moravská Jadernička Parména, Jadernička, Ribstonské

48

4,00

1. - 3.

48

4,00

1. - 3.

Směs

48

4,00

1. - 3.


47

3,92

4.

Matčino

46

3,83

5. - 6.

Boikovo, Matčino 46 3,83 5. - 6. 34 Tabulka 9 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele intenzity vůně

6 nejlépe hodnocených moštů dle intenzity vůně 4,20 4,00 3,80 3,60 3,40 3,20 3,00

Průměr

Graf 6 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele intenzity vůně35

34 35


83

5.8 Hodnocení dle ukazatele čistoty chuti První místo s bodovým ohodnocením 49 body (4,08), obsadil mošt směs tří odrůd tj. ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´. Jako druhý se umístil směs vícero odrůd s hodnocením 48 bodů (4) a třetí umístění náleží moštu z odrůdy ´Moravská Jadernička´ s 45 body (3,75). Čtvrtého místa dosáhnul mošt směs z dvou odrůd a to ´Boikovo´ a ´Matčino´ s 44 body (3,67). Poslední, páté umístění s 43 body (3,58) je mošt z odrůdy ´Matčino´. U moštu z odrůdy ´Sudetská reneta´ byla v dotazníku u jednoho degustátora doplněna poznámka, kdy měl pocit, že cítí v chuti chuť oříšků, umístění dle tabulky č. 10. Bylo až na místě desátém s 39 body (3,25). Je zajímavé, že v hodnocení ukazatelem čistoty chuti se na prvních místech umístili směsi moštu z vícera odrůd, kde pravděpodobně smícháním odrůd splynula chuť a tím se mošt stává v chuti čistějším. Čistota chuti Parména, Jadernička, Ribstonské

Celkem

Průměr

Pořadí

49

4,08

1.

Směs

48

4,00

2.


45

3,75

3.

Boikovo, Matčino

44

3,67

4.

Matčino 43 3,58 Tabulka 10 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele čistoty chuti36

36


84

5.

5 nejlépe hodnocených moštů dle čistoty chuti 4,20 4,00 3,80 3,60 3,40

Průměr

3,20 3,00 Parména, Jadernička, Ribstonské

Směs


Boikovo, Matčino

Matčino

Graf 7 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele čistoty chuti37 5.9 Hodnocení dle ukazatele čistoty vůně U hodnocení čistoty vůně se na prvním místě s bodovým hodnocením 49 bodů (4,08) umístil mošt směs tří odrůd a to ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´. Druhé a třetí místo se stejným bodovým ohodnocením 48 bodů (4,0) náleží moštu z odrůdy ´Jadernička Moravská´ a mošt ze směsi vícera odrůd. Dále bylo zaznamenáno na místě čtvrtém s 47 body (3,92) mošt z odrůdy ´Matčino´ a na místě pátém se umístil mošt směs dvou odrůd a to ´Boikovo´, ´Matčino´ s bodovým ohodnocením 45 bodů (3,75). V hodnocení dle ukazatele čistota vůně se na prvních pozicích nám ukazuje, jak samostatně, tak i ve směsi ´Jadernička Moravská´, je to pravděpodobně způsobeno dodáním jejího nezaměnitelného aroma, kterou obohacuje mošty.

37


85

Čistota vůně Parména, Jadernička, Ribstonské

Celkem

Průměr

Pořadí

49

4,08

1.


48

4,00

2. - 3.

Směs

48

4,00

2. - 3.

Matčino

47

3,92

4.

Boikovo, Matčino 45 3,75 Tabulka 11 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele čistoty vůně38

5.

5 nejlépe hodnocených moštů dle čistoty vůně 4,20 4,00 3,80 3,60 3,40

Průměr

3,20 3,00 Parména, Moravská Jadernička, Jadernička Ribstonské

Směs

Matčino

Boikovo, Matčino

Graf 8 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele čistoty vůně39

38 39


86

6. DISKUZE Ovocné výsadby (polní, luční, pastvinné sady, aleje i uzavřené ovocné zahrady významně utvářejí typický obraz naší kulturní krajiny minimálně 200 let. Jaké postavení má nyní ovocný strom na venkově? V soukromém prostoru jsou ovocné stromy buď převáděny na nižší tvary (zahrádkářský přístup), nebo jsou nahrazovány čistě okrasnými dřevinami, obvykle nepůvodními jehličnany. Situace se samozřejmě liší v závislosti na regionu i obci. Zjednodušeně platí, že v sociálně chudších oblastech najdeme více ovocných dřevin, neboť plní samozásobitelskou funkci. Tradičně také v oblastech s méně příznivými přírodními podmínkami, které neumožňují intenzivní zemědělství (kopcovitý terén) jsou ovocné dřeviny častější. Se změnou nazírání na ovocné stromy ještě souvisí i současný útlum společenského života na venkově. Sousedé se již tak často nesetkávají na lavičkách pod korunami stromů, ať už na návsích, v ulicích před domy nebo na dvorech. A tak podobně jako v soukromých zahradách se na veřejných prostranstvích místo ovocných vysazují okrasné, v lepším případě listnaté stromy, v nejhorším případě jehličnaté keře. S ovocným stromem jako symbolem plodnosti a pohostinnosti se vytrácí malebnost vesnice. S ovocnými stromy se dnes počítá v nových výsadbách v rámci různých krajinotvorných programů, problém ovšem tkví v neexistující spolupráci okrasných zahradníků a pomologů. První ovládají bravurně Zahradnické realizace. Ovšem o procesu růstu a vývoje ovocných dřevin vědí málo, o požadavcích jednotlivých odrůd v rámci druhu ještě méně. Druzí již téměř vymřeli. Přitom znalost odrůdy je nesmírně důležitá, ať už z hlediska zařazení do konkrétního typu výsadby (stromořadí, solitéra, sad), nároků na klima a půdu, ale také z pohledu odolnosti k patogenům, požadavků na řez, souvisejících s rychlostí vývoje a typu plodného obrostu apod. Argumentem pro prosazení ovocných dřevin do veřejného i soukromého prostoru by ovšem měla být pravá exkluzivita – estetická hodnota plodů. Jinak můžeme s klidným svědomím nahradit pravé ovocné dřeviny jejich okrasnými náhražkami, jako je Malus floribunda „Everest“ či Prunus avium „Plena“. Nic proti jejich použití ve městech, ale na vesnice patří ovoce. (S. BOČEK, 2016)

87

Zmapováním ovocných stromů v oblasti Podesní jsme se přesvědčili, že se zde vyskytují staré odrůdy ovocných stromů a to jak v stromořadích, tak i na zahradách. O některé je dobře postaráno a to jsou většinou ty stromy, kterých si jejich pěstitelé a majitelé cení, jelikož jsou znalí dané odrůdy a vědí jaké má vlastnosti a že s plody těchto odrůd jako je ´Matčino´ či ´Moravská Jadernička´ se běžně v obchodní síti nesetkají. Někteří pěstitelé v rámci projektů usilují o návratnost či obnovu historických sadů, jako je tomu na Zámku ve Velkých Losinách nebo obnova sadu při Střední Odborné škole, kde sad slouží ke vzdělávání studentů této školy. Starý sad na Zámku ve Velkých Losinách byl znovu ošetřen řezem a plody odrůd zde nalezených byly chutné a je jisté, že i v této vyšší nadmořské výšce se jim daří už po dobu přibližně i možná 80 let, jak nám uvedla kastelánka zámku Velké Losiny. Vysazené stromy v sadu při Střední odborné škole dle slov Ing. Andriskové zahrnuje odrůdy, jako jsou ´Sudetská reneta´, ´Jadernička Moravská´, ´Jeptiška´ či ´Smiřické vzácné´. Studenti se mohou vrátit k praktickým dovednostem jak v rámci výuky, tak v zahradnickém kroužku. (JONOVÁ, DOUBRAVSKÝ, 2012) V tomto směru, souhlasím s projektem školy a doporučuji více takových projektů a to nejenom pro střední školy, proč ne i pro základní školy a založit menší sady a v rámci výuky seznámit děti jak s poznáváním ovocných druhů tak i zpracovávání ovoce. Boček (BOČEK, 2016) uvádí, že je spousta lidí zabývající se zahradnickými realizacemi, ale minimum těch, kteří se umí starat o ovocné stromy. Předávání informací od pěstitelů či pomologů a také zařazení pěstování a větší seznamování už ve školách je motivace k tomuto oboru, která je přínosem, jak pro zachování pěstování starých ovocných stromů, tak udržitelnost a zachování genofondů a také motivace k zájmu o tento obor. Proč se tomu děje tak málo? Možná je to dobou, ve které žijeme, možná také lidmi, kteří žijí v této době?

88

Z našich výsledků můžeme konstatovat, že jsou lokality v oblasti Podesní, kde se setkáváme se starými odrůdami. Je jich ale velice málo ve srovnání s oblastí například Bílých Karpat. Dle Tetery, obyvatelstvo jihovýchodní Moravy a oblasti Bílých Karpat mělo a doposud má velmi dobrý vztah k zemědělství a přírodě. Především se to široce odráží v lidové kultuře a tradicích, například v obyčejích, písních, poezii, pořekadlech, pověrách, zvycích, v rodinném zvykosloví, tancích, při církevních i světských svátcích, hodech, při běžné práci, v architektuře, umění a také v bohatých lidových názvech ovocných druhů a odrůd, zvířat atd. (TETERA, 2006) V oblasti Podesní není historií ani velikostí a množstvím sadů vyrovnaná oblasti Bílých Karpat. Souvisí to s tradicemi dané oblasti a také je spjaté s polohou. Je to pohraniční oblast, sudetská, kdy v roce 1945 spousta lidí německé národnosti byla odsunuta. Samozřejmě tím došlo k přetržení komunity a s nimi odešla i spousta tradic a zvyků, například masopust, jízda králů. Nikdo nemá nyní představu, že i tato oblast měla kroje. Většina stromů, které zde zůstaly, jsou zachovány z roku 1945, a že se zde vyskytovala celá řada odrůd je zmíněno v seznamu z roku 1943 sepsaného vedoucím zemským farmářem, Franz Stiebitz, ve výběru odrůd pěstovaných v Sudetech (Von der Sortenwahl im Obstbau des Sudetenlandes). Další zmínka je zápis ze Šlechtitelské stanice ve Velkých Losinách z roku1954 a i zde je patrno, že skladba odrůd pěstovaná v oblasti Podesní byla široká. Oblast Jeseníků byla v minulosti bohatá na ovocné dřeviny. Je to dáno vhodnými půdními podmínkami, chladnějším podnebím s dostatkem srážek, vysokou vzdušnou vlhkostí a silnými podzimními rosami, které přispívají k nádhernému vybarvení plodů jabloní. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002) Seznam nalezených odrůd (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002): Jabloně:

´Bernské

růžové´,

Ćroncelské´,

´Krasokvět

žlutý´,

´Řehtáč

soudkovitý´, ´Libinské´, ´Moštové´, ´Halberstadské´ ´Panenské´, ´Pasecké vinné´. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)

89

Ve Velkých Losinách je jako odrůda ´Libinské´ označována odrůda ´Grávštýnské´. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002) Podařilo se objevit některé odrůdy jabloní například: ´Libinské´, ´Kralické´, ´Halberstadské panenské´ a řada dalších, které se vyznačují odolností k chorobám, klimatickým podmínkám atd. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002) Námi byly ve sledovaných lokalitách nalezeny tyto odrůdy ´Jadernička Moravská´, ´Matčino´, ´Strýmka´, ´Booskoposké´, ´Booskopské červené´, Ćroncelské´, ´Jeptiška´, ´Grahamovo´, ´Sudetská reneta´, ´Baumanova reneta´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Hedvábné bílé zimní (polomíšeňské)´, ´Bernské růžové´, ´Gdáňský hranáč´, ´Knížecí zelené´, ´Krasokvět´, ´Malinové holovouské´, ´Panenské české´, ´Blenheimská reneta´, ´Malinové Hornokrajské´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Kaselská reneta´, ´Červené tvrdé´, ´Pasecké vinné´, ´Vilémovo´. V některých

se

shodujeme

s odrůdami

zmapovanými

Výzkumným

a šlechtitelským ústavem v Holovousích a některé, především lokální jako je například ´Moštové´, či ´Libinské´ ve Velkých Losinách tedy ´Grávštýnské´, jak uvádí Paprštejn, (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002), s těmi jsme se bohužel nesetkali. Oblast Podesní se nachází v oblasti Jeseníky, ale Jeseníky sahají i dále a ne jenom podél řeky Desné, tak možná proto jsme se neshodli v některých odrůdách s mapováním jako Výzkumný a šlechtitelský ústav v Holovousích, který mapování prováděl v roce 2000. Jistě jsou v této oblasti Podesní ještě další místa, která námi zmapována nebyla, a našli bychom ještě spoustu dalších odrůd. U stromořadí starost spočívá v poněkud jiném přístupu. A to ne z hlediska péče o stromy nejlepším. Bohužel o tyto stromy se starají pracovníci Správy silnic, kteří se starostí o stromy nemají většinou žádné zkušenosti. Nejvíce alejí vzniklo za vlády Marie Terezie a Josefa II, kdy měly chránit před žárem a zároveň poskytovat ovoce. Škoda, že tomu tak není i dnes, bylo by hezké vidět ve stromořadí stromy plné ovoce a ne jen neodborně ořezané stromy, které velkým zásahem do kosterních větví trpí, představují potencionální vstup pro patogeny, zejména různé dřevokazné houby a postrádají na habitusu k nim příslušnému, jak jsme se mohli shledat u lokality 90

stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou. Přitom možností Správy silnic a dálnic je využívat a najímat si firmy, které se touto činností zabývají. Stromořadí pro nás představují větrolamy, poskytují ochranu před sluncem, dále orientace v dopravě a také poskytují ovoce. Měli bychom dbát o jejich správnou údržbu, volit vhodné odrůdy, které nevytvářejí příliš rozložité koruny. ´Panenské české´ je naší původní českou odrůdou, hojně rozšířenou ve všech oblastech. Svým charakterem růstu (vytváří úzké, vysoce kulovité koruny), je ideální odrůdou pro osázení komunikací i pro uzavřené sady. (BOČEK, 2004) I dle Řezníčka (ŘEZNÍČEK, 2002) je ´Panenské české´ výborná odrůda pro stromořadí a do alejí. V námi zmapovaných lokalitách se ve stromořadích spíše vyskytují odrůdy ´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´, také Óldenburgovo´. Kamenický uvádí, že na trvalém stanovišti ´Boskoopské´ vytváří zprvu vznosné, vysoké koruny později se široce rozkládají, aniž tvoří převislé větve. Hodí se tudíž jen jako vysokokmeny do velikých polních i domácích sadů, též do stromořadí, podél širších silnic a cest.(KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958) Dle Řezníčka (ŘEZNÍČEK, 2002) ´Boskoopské´ a ´Boskoopské červené´, strom roste bujně, tvoří vysokou kulovitou, silně rozvětvenou korunu. Vysazuje se do polních sadů a na pastviny, k silnicím se pro mohutné koruny příliš nehodí, ale bývala tam v minulosti často vysazována. Při volbě odrůdy do stromořadí je nutné zvolit odrůdy, které nevytváří mohutné koruny, a také provádět výchovný a později udržovací řez. Přístup ke starým odrůdám je různý. Mnozí je zatracují v domnění, že jsou již překonány odrůdami novými. Řada z nich se ale vyznačuje specifickými organoleptickými vlastnostmi a znaky plodů. Patří mezi ně často velmi osobitý vzhled, tvar, vybarvení, ale i jedinečná chuť či vůně, které u běžně dostupných komerčních odrůd postrádáme. (BOČEK, 2016)

91

Dle našich výsledků opravdu některé odrůdy jako například ´Jadernička Moravská´ dosahovala dobrého hodnocení jak v chuti jablka v terénu, tak i potom následně vyrobený mošt se setkal s výborným hodnocením. Je možné, jak uvádí Boček (BOČEK, 2016), že u běžně dostupných komerčních odrůd tuto chuť postrádáme, ale přeci není nutné zatracovat odrůdy nové, vynikají vzhledem, skladovatelností a určitě ne všechny postrádají jedinečné chutě. Staré odrůdy zachováváme snad i proto, abychom jejich vlastností využili pro další šlechtění a nalézali odrůdy nové. Námi vyrobené mošty z plodů starých odrůd jabloní ze zmapovaných lokalit a některé plody jablek byly dodány od místních pěstitelů, byly hodnoceny velice dobře a to především odrůdy, které mají specifické aroma ´Moravská Jadernička´, ´Matčino´. Velice dobře dopadly i směsi moštů, kde se vyskytovala odrůda ´Moravská Jadernička´ a také ´Matčino´. Dodávaly směsím charakteristické aroma a tedy i chuť, ne dobře se ale umístil mošt z ´Moravské Jaderničky´ v hodnocení barvy, obsadil až místo desáté. Z hlediska výtěžnosti dosahuje ´Moravská Jadernička´ průměrného výsledku to až 49 % šťávy z 1 kg plodů, samozřejmě musíme zohlednit dobu skladování, která v našem případě byla asi 1 měsíc. V případě moštů a i u směsi moštů z vícera odrůd jsme dle výsledků konstatovali, že je lepší využití jednotlivých odrůd do směsí a to především těch, které se vyznačují specifickým aroma. Je dobré využít odrůdy, které jsou vhodné pro moštování jako ´Strýmka´ a i renety, které dodávají kořenitou chuť a specifická nakyslá chuť se vyskytuje u ´Boskoopského´. Dále i odrůda ´Malinové´ ´Hornokrajské´, kde dle našich výsledků vyskytovala chuť po lesním ovoci, odrůda se i ale vyznačovala výbornou výtěžností. Doporučit staré odrůdy lze pro výsadby do stromořadí a alejí, kde je nutné zvolit vyhovující odrůdu, která se svými vlastnostmi do dané lokality hodí a také je možnost využití poradenství Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousech, kde ve fondu mají 2200 odrůd, jak uvádí vedoucí oddělení genofondů František Paprštejn. [www.ztracené ovocné odrůdy] 92

Dále je samozřejmě dobré se zaměřit na jejich vlastnosti jako široké spektrum chutí a barev, bývají odolnější, můžeme je pěstovat bez chemie, z hlediska historie víme, jak strom reaguje na mrazy nebo škůdce, a choroby, jak plodí a využít těchto vlastností pro další nalézání odrůd nových. Dále je samozřejmě vhodné je doporučit pro zpracování, a to nejenom moštování ale i sušení, výroba pálenky, likérů vín, marmelád, povidel a další spousty produktů s příznivým účinkem pro zdraví člověka. Využití starých a krajových odrůd je všestranné, některé pro moštování, ale jiné například pro výrobu přesnídávek například ´Vilémovo´ (dužnina nehnědne a dobře se rozváří), dále je to sušení a kompotování a další způsoby zpracování. (BOČEK, 2004) Mošty námi vyrobené, byly jednotlivě nazvány dle odrůd, bylo by vhodné a to například i z hlediska naučného zachovat tyto názvy a produkovat mošty s těmito názvy. Snad by se více dostávaly do podvědomí lidí a na tyto odrůdy by se nezapomínalo, jak z hlediska zpracování tak i pěstování. Zachování těchto odrůd je tedy opodstatněné a lidem by se mohlo stát, že už se s vlastnostmi těchto významných odrůd ke zpracování neshledají.

93

7. ZÁVĚR Cílem práce bylo zmapování výskytu starých a krajových odrůd jabloní v oblasti Podesní. Zhodnotit zdravotní stav a napadení chorobami a škůdci. Zjištěné odrůdy popsat a plody zpracovat moštováním. Na základě senzorického hodnocení a výsledků provést doporučení pro pěstování a využití plodů. Zmapování starých a krajových odrůd v oblasti Podesní probíhalo v letech 2015 – 2016 a to v těchto lokalitách: -

Stromořadí v Sobotíně,

-

Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic,

-

Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou,

-

Farská zahrada Velké Losiny,

-

Zámecká zahrada ve Velkých Losinách,

-

Jadernička Moravská u pana Orla.

Vysledovaly jsme, že stromy ve stromořadích jsou v horším zdravotním stavu, udržované neodborným řezem nebo žádným. Zcela neodborný řez byl proveden ve stromořadí v lokalitě z Velkých Losin do Loučné nad Desnou, čímž byl naprosto narušen habitus stromů. U stromořadí s přehuštěnými korunami stromů, ty jsou napadené převážně strupovitostí, z pozůstalých shnilých plodů hrozí riziko napadení monilií. Stromy v zahradách jsou po stránce zdravotního stavu lépe hodnoceny, jsou více udržované řezem. Ve výborném stavu, byla ´Jadernička Moravská´ v lokalitě u pana Orla a také stromy v Zámecké zahradě byly v březnu 2016 ošetřeny řezem za účelem obnovy zámecké zahrady a to také přispělo k lepšímu zdravotnímu stavu stromů. Ve sledovaných lokalitách byl výskyt těchto odrůd: ´Strýmka´, ´Boskopské´, ´Boskopské červené´, Ćroncelské´, ´Hedvábné (polomíšeňské) bílé zimní´, ´Bernské růžové´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Jadernička Moravská´, ´Sudetská reneta´, ´Matčino´, ´Panenské´, ´Malinové Holovouské´, ´Gdáňský Hranáč´, ´Trierské vinné´, ´Blenheimská reneta´, ´Vilémovo´, ´Pasecké vinné´, ´Kaselská reneta´, ´Řehtáč 94

soudkový´, ´Jeptiška´, ´Grahamovo´ a ´Baumanova reneta´, ´Knížecí zelené´. Odrůdy jako ´Kalvil´, ´Ribstonské´ a ´Malinové hornokrajské´ byly dodány k přípravě moštů od pěstitelů. Ve stromořadích se vyskytuje převážně odrůda ´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´, Óldenburgovo´. ´Booskopské´ v mládí namrzá, roste křivě a křiví se, z toho důvodu jsou některé stromy poškozeny mrazovými deskami a pokud se nejedná o vysokokmeny, tak se do stromořadí nehodí. Vytváří i vznosné, vysoké koruny, které se později široce rozkládají a zabraňují ve výhledu. Óldenburgovo´ není vhodné do stromořadí, nesnáší drsné, vysoké a mrazové a větrné polohy a také v mokrých půdách trpí rakovinou. Ve stromořadí, které se nachází v oblasti Podesní, mezi nejvhodnější patří odrůda ´´Parmény zlaté zimní´, tvoří úzké, vznosné koruny, je ale poněkud méně odolná proti škůdcům a chorobám. Dle sledování byla výborně hodnocena chuť a atraktivnost plodů u ´Moravské Jaderničky´ a to jako výborná, hodnocená bodem 9 a také atraktivnost plodů byla hodnocena jako velmi atraktivní, také bodem 9. Dalšího dobrého hodnocení bylo u stromů nacházejících se v zámecké zahradě, například u odrůdy ´Jeptiška´, kde atraktivita plodů byla hodnocena bodem 9 a chuť dužniny středně dobrá (6). Je to odrůda, která se vyznačuje krásným vzhledem, ale její chuť je výraznější až po delší době uskladnění. Byla na zámku využívána ke zdobení. Velice dobrého hodnocení, především v líbivém vzhledu, získal ´Řehtáč soudkovitý´, atraktivita plodů hodnocena bodem 9, a i chuť v terénu byla hodnocena výborně bodem 8. Z těchto odrůd, jsou nejvíce vhodné do našich podmínek převážně odrůdy ´Strýmka´, ´Sudetská reneta´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Jadernička Moravská´, ´Jeptiška´, ale i ostatní se mohou v našich podmínkách pěstovat. Mošty námi vyrobené byly z odrůd: ´Malinové Hornokrajské´, ´Ribstonské´, ´Boikovo´, ´Moravská Jadernička´, ´Parména zlatá zimní´, ´Kalvil´, ´Sudetská reneta´, ´Strýmka´, ´Matčino´ a dále tři směsi. Dle bodového hodnocení, nejlepších pozic opakovaně dosahovali mošty z odrůdy ´Moravská Jadernička´ a ´Matčino´. Jen v ukazateli barvy jsme u ´Moravské 95

Jaderničky´ zaznamenaly ne příznivé ohodnocení, naopak ´Matčino´ výborně hodnocené. Ve výsledcích jsme také zaznamenaly výborné hodnocení směsi moštů, kde také jednou ze složek byla ´Moravská Jadernička´. Aroma ´Moravské Jaderničky´ a i odrůdy ´Matčino´ je velice vhodné využívat do směsí moštů. Dle našich výsledků má ´Moravská Jadernička´ i průměrnou výtěžnost, to bohužel není u odrůdy ´Matčino´, kde je výtěžnost velice nízká. ´Matčino´, i když se v našich podmínkách pěstuje, je zde malá odolnost vůči mrazu ale vysoká odolnost proti strupovitosti. Má výborné chuťové vlastnosti a je to spíše stolní odrůda, ale dle našich výsledků, mošt z ní, měl velice dobré výsledky, a proto by se měla pro svou nezaměnitelnou aromatickou chuť používat do směsi, kde vynikne její chuť. Závěrem můžeme doporučit jak pro pěstování, v našich podmínkách, tak i pro moštování především odrůdu ´Moravské Jaderničky´. Dodává příjemnou aromatickou, nakyslou chuť, její zpracování je nejen pro moštování ale i pro výrobu povidel, vína a destilátů. V kraji svého vzniku je nejoblíbenější odrůdou. Staré a krajové odrůdy bychom měli zachovávat a využívat jejich vlastností do budoucnosti.

96

8. SOUHRN A RESUME Výběr vhodných starých odrůd jablek pro moštování v oblasti Podesní. Byly zmapovány lokality s výskytem starých odrůd jablek v dané oblasti. Stromy byly zhodnoceny. Z uvedených lokalit byly plody vybraných odrůd uskladněny a následně zpracovány moštováním. Mošty z jednotlivých odrůd jako například ´Jadernička Moravská´ a i dalších odrůd, směsí vícera odrůd, byly degustovány a hodnoceny. Odrůdy ´Strýmka´, ´Jadernička Moravská´, ´Malinové Hornokrajské´, ´Sudetská Reneta´, jsou z hlediska našeho mapování vhodné jak pro pěstování, tak i pro následné zpracování moštováním v oblasti Podesní. Selection of suitable old varieties of apples for stumming in Podesní. There were mapping locations with presence of old varieties of apples in the area. Trees were evaluated. There were selected varieties of fruits stored and then processed with stumming from these locations. Musts of different varieties such as ´Moravská Jadernička´ and also other varieties, a mixture of several varieties were tasted and evaluated. Varieties

´Strýmka´,

´Jadernička

Moravská´,

´Malinové

Hornokrajské´,

´Sudetská Reneta´ are in terms of our mapping suitable for planting and for subsequent processing of musts in Podesní.

97

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.

BOČEK OTTO, Pomologie, 2. vydání, 1954

2.

BOČEK OTTO, Pomologie, 2. vydání, 1957

3.

BOČEK S., Časopis Svazu zakládání a údržby zeleně Inspirace, str. 8, Číslo 1, 2016

4.

BOČEK S., Ovocné dřeviny v krajině, sborník přednášek a seminárních prací, 2007/8

5.

BOČEK S., Ovocné dřeviny v krajině, 2007

6.

BLAŽEK J. a kolektiv, Ovocnictví, 1. vydání, Vydal Český zahrádkářský svaz, nakladatelství KVĚT, 1998, ISBN 80-85362-33-3

7.

DVOŘÁK A., Pěstování jabloní, Vydalo Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 2. vydání, 1987, ISBN 07-098-87

8.

DVOŘÁK, VONDRÁČEK, Jablka, 2. vydání, Vydalo Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1969, ISBN 07-006-69

9.

GÁBA, TEMPÍROVÁ. KOTRLA, Bratři Kleinové stavitele silnic a dálnic, 2000, 27. svazek, Vydalo Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, ISBN 8085083-34-5

10. HLUCHÝ M., ACKERMAN P., ZACHARDA M., BAGAR M., JETMAROVÁ E., VANĚK G., Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné, 1997, ISBN 80 -90 1874-2-1 11. HANOUSEK MILOŠ, Domácí výroba moštů, vydání první, vydala Grada Publishing, a.s., 2006, ISBN 80-247-1445-0 12. HNIZDÍK F., HRIČOVSKÝ I., Jabloně a hrušky, vydání první, vydala Príroda, 1989, ISBN 80-07-00021-6 13. CHOBOTSKÝ PAVEL, Příběhy slavných odrůd, vydání první, vydala nakladatelství Beta - Dobrovský a Ševčík, 1999, ISBN 80-86278-50-6 98

14. JONOVÁ IRENA, DOUBRAVSKÝ ZDENĚK, Společná minulost- společná budoucnost, vydalo SOŠ Šumperk, 2012 15. KAMENICKÝ, KOHOUT, Atlas tržních odrůd ovoce, čtvrté opravné vydání, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1958 16. KOCMANOVÁ JANA, Kronika obecního úřadu Velké Losiny, 2008 17. KOHOUT KAREL, Malá Pomologie 1,1. vydání, Vydalo Státní zemědělské nakladatelství ve spolupráci s Československým svazem zahrádkářů a ovocnářů v Praze, 1960 18. KOLEKTIV AUTORŮ, Sestavil: SALAŠ PETR, Metodické pokyny, 1. vydání, Vydavatel Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002, ISBN 807157-617-4 19. KOPEC K., HOŘČIN V., Senzorická analýza ovoce a zeleniny,1.vydání, Universum, 1997 20. KOTT V., Ovocné a zeleninové nápoje, vydání třetí, vydalo Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1998,07-011-88 21. LOKOČ RADIM, ŠKARKOVÁ PAVLA, CHROUST PETR, Sedm tváří ovocnářství, Vydavatel: Místní akční skupina Nízký Jeseník, 2012, ISBN 97880-260-1921-3 22. ŘEZNÍČEK V., SALAŠ P., BOČEK S., BENDOVÁ P., Problematika zachování a ochrany starších a krajových odrůd ovocných dřevin, vydání první, vydavatel Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, ISBN 80-7157-793-6 23. ŘEZNÍČEK V., TRUHLÁŘ S., BOČEK S., DOKOUPIL L., VLK R., Staré a krajové odrůdy ovocných dřevin, vydání první, vydavatel Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002, ISBN 80-7157-618-2 24. SPILKA J., Ovocnářství na Šumpersku, 1930 25. STIEBITZ FRANZ, Von der Sortenwahl im Obstbau des Sudetenlandes,1943

99

26. TETERA VÁCLAV, Jabloně na Valašsku, vydání první, vydala Vysoká škola poľnohospodárska v Nitre, 1996, ISBN 80-7137-306-0 27. TETERA VÁCLAV A KOLEKTIV, Ovoce Bílých Karpat, 1. vydání, Vydala ZO ČSOP

Bílé

Karpaty

ve

Veselí

nad

Moravou

v rámci

projektu

MŽP ČR Va V /620/10/03, 2006, ISBN 80-903444-5-3 28. UHER JIŘÍ A KOLEKTIV, Výroba nápojů z ovoce, vydání první, vydalo SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1975,04-824-75 29. VANĚK JOSEF, Jablka, II. Opravné vydání, Nakladatelství zahradnické literatury, 1945 30. VANĚK JOSEF, Lidová Pomologie VII., II. opravené vydání, Nakladatelství zahradnické literatury (Josef Vaněk) Chrudim, 1945 31. VLK LADISLAV, Pomologický klíč, vydání první, vydal A. Vaďura, Brno, 1947 32. VONDRÁČEK J., Výroba bezalkoholických nápojů a nezkvašených moštů, vydal a vytiskl, tiskařské a nakladatelské podniky v Liberci, 1948 ELEKTRONICKÉ ZDROJE Lucie Soukupová, deník.cz, cit. 2016-15-04, http://www.denik.cz/bydleni/ztraceneovocne-odrudy-kam-se-podely-20130830.html František Paprštejn, Josef Kloutvor, http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Sbornik2005_06.pdf František Paprštejn, Josef Kloutvor http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/sbornik2002.pdf www.spolekmoravskykras.cz/create_file.php?id=11 Prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc., Příklady zachování regionálního dědictví, tradiční odrůdy ovocných dřevin cit. 2016-04-28, http://www.zahradkari.cz/zo/slapanice/soubor/20130506_prezentace.pdf http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/klimaticke-pomery/ 100

http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/klimaticke-pomery/ http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/geologie/

101

PŘÍLOHY Příloha 1 – Bodová stupnice pro hodnocení odrůd moštů Příloha 2 – Pomocné výpočty Příloha 3 – Stanovení sortimentu Příloha 4 – Fotodokumentace

102

Příloha 1 – Bodová stupnice pro hodnocení odrůd moštů Barva: 1- nepříjemná 2 - méně přijatelná, 3 - průměrná, 4 - vzhledná, 5 - velmi příjemná, atraktivní

Intenzita chuti: 1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní, příjemná 5 - velmi intenzivní, příjemná Intenzita vůně: 1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní příjemná, 5 - velmi intenzivní, příjemná Čistota chuti: 1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi výrazná Čistota vůně: 1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi výrazná Celkový dojem: 1 - negativní, 2 - spíše negativní, 3 - dobrý, 4 - vyhovující, akceptovatelný, 5 vynikající

103

1. Malinové Hornokrajské

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

2. Ribstonské

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

Hodnocení

3. Boikovo Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

104

4. Moravská Jadernička

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

5. Parména zlatá zimní

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

6. Strýmka

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

105

Hodnocení

7. Kalvil Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

8. Sudetská reneta

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

9. Matčino

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

106

10. Směs: Boikovo, Matčino

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

11. Směs: Parména a Moravská Jadernička, Ribstonské

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

107

12. Směs: Malinové hor., Ribstonské, Boikovo,…

Hodnocení

Barva

1

2

3

4

5

Intenzita chuti

1

2

3

4

5

Intenzita vůně

1

2

3

4

5

Čistota vůně

1

2

3

4

5

Čistota chuti

1

2

3

4

5

Celkový dojem

1

2

3

4

5

108

Příloha 2 – Pomocné výpočty Malinové Hornokrajské

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

33

2,75

0,1

3,3

Intenzita chuti

43

3,58

0,15

6,45

Intenzita vůně

44

3,67

0,15

6,6

Čistota vůně

39

3,25

0,15

5,85

Čistota chuti

40

3,33

0,15

6

Celkový dojem

42

3,50

0,3

12,6

---

1

40,80

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

43

3,58

0,1

4,3

Intenzita chuti

34

2,83

0,15

5,1

Intenzita vůně

41

3,42

0,15

6,15

Čistota vůně

39

3,25

0,15

5,85

Čistota chuti

33

2,75

0,15

4,95

Celkový dojem

34

2,83

0,3

10,2

---

1

36,55

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

49

4,08

0,1

4,9

Intenzita chuti

35

2,92

0,15

5,25

Intenzita vůně

45

3,75

0,15

6,75

Čistota vůně

38

3,17

0,15

5,7

Čistota chuti

40

3,33

0,15

6

Celkový dojem

37

3,08

0,3

11,1

---

1

39,70

Celkem 241 Tabulka 12 – Pomocné výpočty Malinové H.40 Ribstonské

Celkem 224 Tabulka 13 – Pomocné výpočty Ribstonské41 Boikovo

Celkem 244 Tabulka 14 – Pomocné výpočty Boikovo42

40

Zdroj: Vlastní zpracování Zdroj: Vlastní zpracování 42 Zdroj: Vlastní zpracování 41

109


Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

42

3,50

0,1

4,2

Intenzita chuti

48

4,00

0,15

7,2

Intenzita vůně

48

4,00

0,15

7,2

Čistota vůně

48

4,00

0,15

7,2

Čistota chuti

45

3,75

0,15

6,75

Celkový dojem

47

3,92

0,3

14,1

1

46,65

Celkem 278 --43 Tabulka 15 – Pomocné výpočty M. Jadernička Parména zlatá zimní

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

39

3,25

0,1

3,9

Intenzita chuti

44

3,67

0,15

6,6

Intenzita vůně

47

3,92

0,15

7,05

Čistota vůně

42

3,50

0,15

6,3

Čistota chuti

42

3,50

0,15

6,3

Celkový dojem

41

3,42

0,3

12,3

1

42,45

Celkem 255 --Tabulka 16 – Pomocné výpočty Parména zlatá zimní44 Strýmka

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

45

3,75

0,1

4,5

Intenzita chuti

37

3,08

0,15

5,55

Intenzita vůně

37

3,08

0,15

5,55

Čistota vůně

43

3,58

0,15

6,45

Čistota chuti

41

3,42

0,15

6,15

Celkový dojem

42

3,50

0,3

12,6

---

1

40,80

Celkem 245 Tabulka 17 – Pomocné výpočty Strýmka45

43


110

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

46

3,83

0,1

4,6

Intenzita chuti

36

3,00

0,15

5,4

Intenzita vůně

37

3,08

0,15

5,55

Čistota vůně

39

3,25

0,15

5,85

Čistota chuti

38

3,17

0,15

5,7

Celkový dojem

37

3,08

0,3

11,1

---

1

38,20

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

51

4,25

0,1

5,1

Intenzita chuti

40

3,33

0,15

6

Intenzita vůně

38

3,17

0,15

5,7

Čistota vůně

38

3,17

0,15

5,7

Čistota chuti

39

3,25

0,15

5,85

Celkový dojem

39

3,25

0,3

11,7

1

40,05

Kalvil

Celkem 233 Tabulka 18 – Pomocné výpočty Kalvil46 Sudetská reneta

Celkem 245 --Tabulka 19 – Pomocné výpočty Sudetská reneta47 Matčino

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

52

4,33

0,1

5,2

Intenzita chuti

47

3,92

0,15

7,05

Intenzita vůně

46

3,83

0,15

6,9

Čistota vůně

47

3,92

0,15

7,05

Čistota chuti

43

3,58

0,15

6,45

Celkový dojem

50

4,17

0,3

15

---

1

47,65

Celkem 285 Tabulka 20 – Pomocné výpočty Matčino48

46


111

Boikovo, Matčino

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

47

3,92

0,1

4,7

Intenzita chuti

40

3,33

0,15

6

Intenzita vůně

46

3,83

0,15

6,9

Čistota vůně

45

3,75

0,15

6,75

Čistota chuti

44

3,67

0,15

6,6

Celkový dojem

41

3,42

0,3

12,3

1

43,25

Celkem 263 --Tabulka 21 – Pomocné výpočty Boikovo, Matčino49 Parména, Jadernička, Ribstonské

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

44

3,67

0,1

4,4

Intenzita chuti

50

4,17

0,15

7,5

Intenzita vůně

48

4,00

0,15

7,2

Čistota vůně

49

4,08

0,15

7,35

Čistota chuti

49

4,08

0,15

7,35

Celkový dojem

48

4,00

0,3

14,4

1

48,20

Celkem 288 --Tabulka 22 – Pomocné výpočty Parména, Jad., Rib.50 Směs

Celkem

Průměr

Váhy

BxV

Barva

48

4,00

0,1

4,8

Intenzita chuti

36

3,00

0,15

5,4

Intenzita vůně

48

4,00

0,15

7,2

Čistota vůně

48

4,00

0,15

7,2

Čistota chuti

48

4,00

0,15

7,2

Celkový dojem

48

4,00

0,3

14,4

---

1

46,20

Celkem 276 Tabulka 23 - Pomocné výpočty Směs51

49


112

Příloha 3 – Stanovení sortimentu

Obrázek 21 - Stanovení sortimentu52

52

Zdroj: Výzkumná šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách

113

Obrázek 22 - Stanovení sortimentu53

53

Zdroj: Výzkumná šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách

114

Příloha 4 - Fotodokumentace

Stromořadí v Sobotíně54

54

Zdroj: autor

115

Stromořadí v Sobotíně55

Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou - Sudetská reneta56

55 56


116

Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou - Boskoopské červené57

Farská zahrada Velké Losiny - Hedvábné zimní bílé polomíšeňské58

57 58


117

Farská zahrada Velké Losiny - Bernské růžové59

Farská zahrada Velké Losiny - Croncelské60

59 60


118

Zámecká zahrada Velké Losiny - Baumanova reneta61

Zámecká zahrada Velké Losiny - Boskoopské červené62

61 62


119

Zámecká zahrada Velké Losiny - Boskoopské63

Zámecká zahrada Velké Losiny - Croncelské64

63 64


120

Zámecká zahrada Velké Losiny - Gdáňský hranáč65

Zámecká zahrada Velké Losiny - Grahamovo66

65 66


121

Zámecká zahrada Velké Losiny - Jeptiška67

Zámecká zahrada Velké Losiny - Knížecí zelené68

67 68


122

Zámecká zahrada Velké Losiny - Řehtáč soudkový69

Zámecká zahrada Velké Losiny - Strýmka70

69 70


123

Stromy na zámecké zahradě před řezem71

Stromy na zámecké zahradě po řezu72

71 72


124

Jabloň na zámecké zahradě po řezu73

73

Zdroj: autor

125

Jadernička Moravská74

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Krasokvět´75

74 75


126

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Malinové holovouské´76

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Trierské vinné´77

76 77


127

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Kaselská reneta´78

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Blenhaimská reneta´79

78 79


128

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Pasecké vinné´80

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Červené tvrdé´81

80 81


129

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Vilémovo´82

Foto příprav moštů83

82 83


130

Degustace moštů84

84

Zdroj: autor

131

Mendelova univerzita v Brně

Recommend Documents